contents Editorial We asked… Comics In the isolation. What are the best sport climbers doing right before they start to compete? The Huber brothers made first RP of the Eternal Flame at Nameless Tower. The Valley of Biafo – an ideal destination for your next holidays. Mrazek and Ondra on the true top. Two new 9a+, one in Osp, the other one in Sardinia. Climbing the famous Czech sandstone monuments in one day by moving on the bicycle only, that’s a real challenge! Legendary Slovak alpinist describes last successes on his favourite Marmolada. A couple of first ascents performed by two brothers, passionate climbers. A small Slovenian expedition to Garhval Himal. Riccardo Cassin – an obituary. A letter beyond the heaven’s gate – remembrance of the friend. Probably no other sport is more philosophic than mountaineering – a consideration. Meeting of the members of the first Czechoslovak expedition in High Tatras.
An effigy of a famous climber.
obsah Úvodník Marcela Schejbalová
2
Zeptali jsme se...
2
Komiks Vojtěch Dvořák
2
V izolaci... Lukasz Warzecha
4
Eternal Flame Huberovi
8
Dovolená v údolí Biafo Martin Horák
18
První 9a+ v Ospu, Marina Superstar 9a+/b T. Mrázek, A. Ondra
21
Tour de Dominante Háček
22
Marmolada nestarne Igor Koller
24
Lofotské „prváčkování“ Švihy
26
Slovinci v Garhvalu M. Stolárik
31
Ciao Riccardo! M. Stolárik
34
Dopis za nebeskou bránu Zbyšek
35
Není snad filozofičtější sport než horolezectví Helena Kalábová Setkání účastníků prvních československých výprav ve Vysokých Tatrách Martin Krejsa
36
37
Gerhard Shaar redakce
38
V lavině... Tomáš Roubal
40
TMA 6 – Grand Finale Žiži
43
Zajímavé knihy redakce
43
ČHS
44
Na pultech
45
Mučírna Martina Patzelová
46
Methodology of basic skills for climbers.
Metodika A. Volk, V. Dvořák
47
High Tatras walls – Veža Veľkého kostola.
Tatry Jozef Gurník
48
In the avalanche. A brief introduction to the problems of avalanche search. The Mountain Academy. Interesting books. News from the Czech Mountaineering Association. In our shops. Learn how to train better.
The timetable of possible avalanche trainings. Go for it. Leoš Chládek – an effigy. Competitions.
Epilogue.
Lavinové kurzy
49
A jdi... Martin Stolárik
50
Aby se všichni vrátili domů Martin Krejsa
52
Závody I. Šemberová, V. Vrzba, M. Macek, V. Skopec
58
Hovory z Montany Tomáš Roubal
64
Nameless Tower, západní stěna foto: Mario Walder Takhle lyžují mistři foto: Ortovox
úvodník
Už jsem taky horolezec aneb Jak to cítí rychlokvašky ,,Jirko, dober,“ křičím na kamaráda a s vypětím posledních sil se snažím cvaknout do prvního kruhu. Konečně, nohy mi vibrují, zuby jektají, v ústech mám sucho. Odpočívám a ve vzpomínkách se vracím ke dni, kdy jsem se rozhodl začít lézt. Bylo to před třemi měsíci, když jsem byl s Marikou na výletě v Adršpachu. Užívali jsme si krásy přírody; pohoda, romantika až do momentu, kdy Marika začala nahlas obdivovat dva horolezce, kteří právě zdolávali věž s názvem ,,Štěpánská koruna“. V okamžiku, kdy na ně
anketa
mě zaujme jeden ze zápisů. ,,BYLA JSEM TADY, MARUŠKA 9 LET“. Pchá, to je toho, já taky, říkám si v duchu. A tužka, kterou držím v ruce se rozeběhne po papíře: ,,BYL JSEM TADY, PEPA 25 LET“. Po slanění, při kterém Jirka několikrát pronesl větu:„Tak tohle bylo naposled,“ se vydáváme občerstvit do nějaké místní hospůdky. Lano mám hozené přes rameno, na batohu mi visí boty a já si užívám cinkání karabin na mém novém sedáku. Cestou z Křížového vrchu potkáváme lidi v orvaných kalhotách s velkými batohy na zádech. ,,Ahoj,“ zdraví nás. Neznám je, ale přesto slušně odpovím ,,Dobrý den.“ ,,Asi nějaký překližkář“ zaslechnu poznámku. Usmívám se, nevím sice, co to znamená, ale určitě se za tím skrýval obdiv, snad i závist. Sedíme v hospůdce, lidé si nás prohlížejí, všímám si úsměvů na jejich tvářích. V sedáku se moc dobře nesedí a ještě hůř se s ním chodí dělat potřebu, ale kofola i tak chutná. Najednou stojí u našeho stolu nějaký týpek, hospoda utichá a on se mě hlasitě ptá: ,,Cos vylezl, vole?“ ,,Hodináře,“ hrdě odpovím do ticha potěšen takovým zájmem. Pár lidí se začíná smát. ,,Trojku,“ dodám ještě rychle. To už se celá hospoda otřásá smíchy, každý se směje a tak se směju s nimi. Mám dobrý pocit. Až po čase jsem se dozvěděl, že právě tam se scházejí horolezci. Ti podivní lidé v orvaných kalhotách s velkými batohy na zádech. Od zítřka začnu hrát fotbal, tam totiž slova: ,,kluci do toho“ uslyším dost často. A s Marikou pojedu příště radši do zoo! Pepa
hlasitě zavolala ,,kluci, do toho!“ jsem to už nevydržel a procedil jsem mezi zuby ,,aby ses nezbláznila“. Romantika skončila, Marika se urazila a já jsem si po příjezdu domů koupil permanentku na lezeckou stěnu, abych Marice dokázal, že to, co ti kluci, zvládnu také. Hurá do toho! U stěny mě napoprvé přepadla trochu nejistota, tak jsem se rychle navázal a vylezl nahoru. Žádný problém. Pln optimismu jsem se nechal spustit. Probral jsem se na žíněnce, těžce jsem oddychoval, v očích se mi zračila právě prožitá hrůza a v ruce jsem pevně svíral chyt ve tvaru delfínka. ,,No co, rozvázalo se to.“ špitnul jsem směrem ke kamarádovi, který na mě jen tupě zíral. Ještě že to byla dětská, necelé tři metry vysoká stěna. Po dvou týdnech usilovného tréninku jsem začal lézt na stěnu vyšší a mí spolulezci už nebyli sedmiletí hoši, ale kluci v mém věku. Stával se ze mě stěnový profík. Po čase jsem usoudil, že už jsem dostatečně připravený vydat se do Ádru a přesvědčit Mariku, že i já jsem tak dobrý jako ti kluci, které tam obdivovala. Ze vzpomínek mě vytrhlo škubnutí lanem a hlas Jirky, který na mě řval, ať už konečně pohnu. Jsem propocený, unavený, hrozí mi nervový kolaps, ale musím dál. Marika stojí dole, kroutí hlavou a pořád dokola opakuje: ,,Ježíšmarjá, na to se nedá koukat.“ Po čtvrthodince usilovného snažení stojím na vrcholu skály, která se jmenuje ,,Hodinář“. Je mi blbě, mám závrať ale vylezl jsem nahoru. Nutno podotknout, že s pomocí Jiřího, který mě čas od času povytáhl. Beru do ruky vrcholovou knížku, listuji v ní, když v tom
Jak by sis přála strávit vánoční svátky? A jak je strávíš?
K Vianociam sa mi žiada výjsť si niekam na lyže, vymrznúť, zašportovať si, večer zjesť rybku a posedieť s rodinou pri dobrom víne. No a hlavne sa nikam nehnať. Prajem všetkým pohodlné a príjemné sviatky!
No nejradši bych je trávil někde v Rocklands nebo v nějaké americké bouldrové oblasti, to je ale asi utopie. Takže asi klasika – dárky, vánoční přelez jednoho našeho místního 7C, nějaký lyže a bohužel i učení.
Zuzana Čintalová Stálice slovenské lezecké scény
Martin Stráník Reprezentant ve sportovním lezení
Jak bych chtěla? Na horách, na nějaké chatě, kde můžu rovnou ze dveří skočit do lyží a vyrazit na túru. Kde nebude hlava na hlavě, kde bude ticho a spousta sněhu. Stromek ozdobený venku, dárky za oknem... Ideální by bylo strávit tak alespoň půlku prosince, aby se člověk vyhnul nákupnímu šílenství... A jaká bude realita? Do Štědrého dne denně v pohotovosti na prodejně, tentokrát se Sárou v zádech, pak obvyklé rodinné návštěvy - nemusela jsem je odmalička a nic se na tom nezměnilo - klidně bych zavedla rodinné vánoční návštěvy na konci ledna - no a pak se snad konečně na ty hory probojuju a aspoň trochu si je užiju ...
2
jééé, tady se na polièce sluní uovka!
záitky nemusejí být hezký. staèí kdy jsou intenzivní.
u se takhle navazuju 30 let!
all rights reserved.
poslední hlášky
windows system by vojtìch watt dvoøák 2007
Soňa Boštíková Výšková horolezkyně na mateřské
to jsou karabiny ještì z východního nìmecka! heè!
V IZOLACI… 4
„Uvažovali jste někdy o tom, jakou videohru hraje nejraději Ramonet, nebo co je nejoblíbenějším nápojem Alizee Dufraisse, když čekají v izolaci před závody?“ „Když jsem vstoupil do izolace před finálem závodů Světového poháru v lezení na obtížnost v Barceloně, nemohl jsem tomu uvěřit. Dvě třetiny velké olympijské arény (Palau St. Jordi z olympiády v roce 1992) byly přeměněny na izolaci. Pro 16 lezců (osm mužů, osm žen) zde byla opravdu spousta místa. Jak můžete sami posoudit, byla to jedinečná možnost vidět lezce, jako jsou Ondra, Ramonet, Dufraisse poslední minuty před tím, než začali závodit.“ Lukasz Warzecha
§ §
§ §
§
§
Natalja Gros přemýšlí o rozcvičení David Lama Yuka Kobayashi Patxi Usobiaga se nechává masírovat
5
6
§ § §
Julian Ramonet se svou ženou a synem hrají hru Adam Ondra čte časopis, několik minut před svým lezením ve finále Maja Vidmar se koncentruje
7
8a v nadmořské výšce více než 6.000 metrů
Eternal Flame Alexander a Thomas Huberovi úspěšně zakončili (s velkou dávkou štěstí na dobré počasí) mezi 11. a 14. srpnem prvovýstup cesty „Eternal Flame“ stylem redpoint na Nameless Tower (Bezejmené věži) v pohoří Karakorum. Jedná se o klasickou cestu, kterou v roce 1989 vytyčil legendární tým Wolfgang Güllich a Kurt Albert.
Nameless Tower tvoří spolu s Trangem jednu z nejpůsobivějších horských scenérií světa
8
9
Část první – Thomas Kdysi dávno... před osmi lety, abych byl přesný, se všechny mé plány po naší úspěšné expedici na Ogre III a Ogre točily kolem divokých stěn pohoří Karakorum. Alpské výstupy na vysoké hory pro mě byly největší výzvou, čistě skalní cesty zatím ustoupily až na druhé místo. Můj bratr Alexander měl ale poněkud rozdílné cíle. V jeho životě byly pořád ve středu zájmu mikroskopické chyty na kompaktních skalních stěnách. Rozdělí se cesty bratří Huberových? Alexander, analytická duše našeho týmu, mě přesvědčil pádným argumentem. „Hodiny naší kariéry sólo lezců pomalu tikají. Dnes ještě pořád dokážeme lézt ze všech sil, ale za pár let to už bude historie. Potom budeme mít na velké stěny na velkých horách času dost.“ To se dalo jen těžko popřít. Takže se můj život i nadále soustředil na volné lezení. El Cap a další skalní stěny mi dávaly materiál na další a další sny a na Karakoram jsem skoro zapomněl. Dnes je mi 42 let a čas běží, hodiny tikají hlasitěji než kdy předtím. Už jdeme. Tentokrát se výlet do hor zdá nebezpečnější než cíl samotný. Jsme v letadle do Pákistánu, v současné době jedné z nejnebezpečnějších zemí světa. Pro mě je to ale i místo nezapomenutelných vzpomínek a země mnoha milých přátel jako jsou Ismail a Kassim. Na letišti v Dubaji Nad našimi hlavami je impozantní jižní pilíř. Cesta „Etenal Flame“ vede vzhůru přímo po hraně světla a stínu.
„Light my Fire“ Alexander v půli traverzu, kterým může být překonáno kyvadlo ve druhé délce
pozvedáme své poslední sklenice piva pro nadcházejících sedm týdnů – je to bolestný okamžik obzvláště pro nás, Bavoráky: kameramana Franze Hinterbrandnera, Alexandera a mě. Ale i Mario Walder z východního Tyrolska sdílí naše pocity. Sedm týdnů expedice v pohoří Karakorum, věže Trango, Nameless Toweru. Chystáme se na „nejkrásnější“ cestu 10
světa. Jmenuje se „Eternal Flame“. Kurt Albert, Wolfgang Güllich, Milan Sýkora a Christoph Stiegler vytvořili tento klenot horské divočiny přesně před dvaceti lety. Vylezli volně všechny délky, až na čtyři. Spáry v oranžové žule, podobné jako v Yosemitech, délky s obtížností až 7a+ – tahle cesta je měřítko alpinismu. Jména Güllich a Albert, fotky prvolezců a zprávy skupin,
které cestu zopakovaly, udělaly z „Eternal Flame“ nejslavnější skálu k lezení v Himálaji a v Karakorumu. V roce 2003 se Denis Burdet chopil výzvy kompletního volného výstupu a vlastně uspěl, když podstatně zredukoval pomůcky použité tenkrát v roce 1989. Přidal délky 7c a 7c+ k obtížnosti, kterou překonali prvovýstupci. Nadmořská
výška více než 6.000 metrů. Určitě to byl „výškový rekord“ ve volném lezení. „Eternal Flame“ však stále prvovýstupu stylem redpoint odolával, protože žebřík z nýtů v desáté délce se dá vylézt jen s pomůckami. A kyvadlový traverz v druhé lanové délce se bránil čtyřmi metry hladké žuly. Třešnička na dortu vstoupila na scénu roku 2005: bratři Pouovi ze Španělska
a bratři Petitovi z Francie. V lezeckém sportu jsou to velká jména. Pouhá jejich přítomnost v základním táboře stačila, aby vyzradili svůj „Raison d’être à Trango“. Léto toho roku bylo ale všechno, jen ne obdařené dobrým počasím. Oba týmy se dostaly na vrchol, ale jejich cíl – redpoint výstup na „Eternal Flame“ – jim byl odepřen. Přes to přese všechno ale Iker – 11
Pátá délka. Ideální spára akorát na ruku.
jeden z bratří Pouových – odkryl další tajemství. Našel možnost, jak obejít žebřík z nýtů po pravé straně. Na horním jištění rozluštil všechny kroky a celý úsek ohodnotil jako solidní 7c+. Jeho varianta měla jen jednu drobnou chybu: Část délky je většinu času buď zamrzlá, nebo promáčená vodopádem. Je 24. června 2009. Jsme v základním táboře na Trangu a na expedici už je v tomto roce poměrně pozdní doba – ne že bychom ale za tuto sezónu v Karakorumu o moc přišli. Až doteď bylo počasí dost špatné, se spoustou sněhu, a většina expedic ve vysokých horách už to vzdala. My máme štěstí: počasí teď nemůže být lepší a naše jména prozrazují důvod, proč jsme tady: „Eternal Flame“, redpoint. Čtyřmetrový traverz ve druhé lanové délce – dokážeme ho vylézt nebo k němu najít alternativu? Dostaneme se přes variantu bratří Pouových i navzdory ledu? Tyto dvě myšlenky v nás hlodají, zatímco se aklimatizujeme. Se zbytkem se určitě vypořádáme, pokud vydrží dobré počasí. Naši dva věrní kuchaři, Ismail a Kassim, společně s průvodcem Manzoorem, kte12
rý doprovázel Wolfganga Güllicha před 20 lety, jsou opravdu dobré znamení. Rozmazlují nás v základním táboře a ztratí za nás dobré slovo u Alláha, až budeme v horách: „Budeme se modlit za úspěch a dobré počasí.“ Dopřáváme si výsadu lezení v jasném počasí. Po deseti dnech jsme založili druhý tábor na Sun Terrace. Báječné místo. Jako orlí hnízdo. Dva stany na malinké plošině nad propastí. Nameless Tower se tyčí svisle nad námi, jsme obklopeni velkolepými obry pohoří Karakorum. První noc v 5.500 metrech nám nezpůsobila žádné potíže, což je pro naše lezecké výkony důležité. Dnes se pokusíme ukrást první tajemství „Eternal Flame“. Čtyři metry. Půjde to, nebo ne? Úspěch, nebo selhání? Dnes se to dozvíme. O hodinu později vidím lehce odvislou plotnu s drolivými stupy. Zdá se, že by to šlo, ale moc nás to neláká. Pokud to půjde, bude to zatraceně těžké. Ještě je tu ale další možnost. Od začátku traverzu vede linie tenkých spár třicet metrů rovně vzhůru. Odtud se dá sledovat hrubý, ale členitý traverz přes celý systém spár
na „Eternal Flame“. Tohle by mělo jít určitě a vypadá to mnohem lépe. Večer jsme zpátky v táboře. S úsměvem na tváři – přechytračili jsme čtyři metry. Těmito dvěma délkami jsme strávili celý den, vydali jsme se z veškerého jištění a vylezli všechny kroky o maximální obtížnosti 7c+. Tomu říkám talent. Franz a Mario, kteří vylezli další tři délky a nechali zde svá lana uvázaná, se přidávají k oslavě našeho vítězství v téhle fázi. Ze západu se sem stahují mraky, takže sestupujeme do základního tábora. O tři hodiny později sedíme v kuchyňském stanu s kouřícími šálky „Green Tea“. A nakonec špatné počasí. První opravdu odpočinkové dny v základním táboře. Našim unaveným kostem trocha toho odpočinku před závěrečným útokem prospěje. Další pokus může znamenat redpoint až k vrcholu. Po třech dnech poflakování v základním táboře nám náš meteorolog z Innsbrucku, Karl Gabel, hlásí pro nadcházející týden parádní počasí. Není pochyb. Lepší šanci už nedostaneme. Brzy ráno, ve 3:00, vyrážíme a před polednem
Perfektní žula uprostřed ledového oceánu. K tomu navíc modré nebe a plný pytlík s magnéziem – co můžeme chtít víc? Alexander v poslední těžší délce cesty.
se dostáváme do tábora na Sun Terrace. Krátká přestávka a jsme zase na cestě. Od této chvíle je ve vedení Mario a fixuje lana pro Franze, který natáčí a fotí náš výstup stylem RP. Budeme tak mít perfektní dokumentaci, aniž bychom museli lézt některou délku dvakrát. Všechno živě, žádné pózování, naprosto autentické. A jdeme na to. Alexander vede první délku. Celou cestu se ve vedení střídáme, přičemž všechno lezeme od jištění k jištění volně a bez pádu. Poměrně jednoduché a logické. Délka číslo jedna je skutečně lehká, opravdu na rozehřátí. Potom ty naše nové: „Come on Baby“, redpoint, „Light my Fire“, hrubý patnáctimetrový traverz, redpoint, a potom krátká délka spárou – „Come Together“. Tady se napojujeme na původní cestu a pokračujeme v lezení. Další tři délky, dokud nám voda z tajícího sněhu neznemožní další postup. Perfektní začátek.
Část 2 – Alexander Další den... Čeká nás otazník číslo dvě: Nýtový žebřík. Sledovat ho přímo nejde. Hansjörg Auer, který nám štědře poskytl veškeré informace, to řekl jasně. Hladké a svislé, ani náhodou. Zmínil se ale, že by mohlo být reálné najít variantu dále vpravo. Potom e-mail od Ikera Poua: „Krátký traverz“, napsal, „ne víc než čtyři metry od spáry ke spáře.“ Extrémně těžký boulderový krok po dvou mikrohranách, ostrých jako nůž. Na druhou stranu, podle popisu jsou ty kroky prý velká zábava. A Iker myslí, že by pro nás ten úsek neměl být problém, pokud budou dobré podmínky. „Počkáme a uvidíme.“ Jedna věc ale byla jistá. Pokud selžeme, nebude to kvůli počasí, protože to už nemůže být lepší. Štěstí nám ale, zdá se, dochází rychle. O krátkou chvíli později visím z nýtu, který založil Pou, a snažím se předvést to, co pro nás podle Ikerovy předpovědi má být „ningum problema“. „Ani náhodou,“ říkám Thomasovi, který na mě právě zašveholil naše optimistické „Geht scho = To půjde“. „Nic nepůjde!“ Vůbec nic. Chybí mi snad Iker-power? Uběhne pár otravných minut, než mi zničehonic dojde: Tam přede mnou je jen jedna ostrá hrana a ne dvě, jak mi sdělil Iker Pou. Tam, kde by měla být ta druhá, je na tmavě oranžové žule světle šedá skvrna. Sakra. Chyt je v tahu. Je to v háji. Nechybí toho víc než metr, ale vylézt to nemůžu. Neříkal ale Hansjörg něco jako že to „vypadá proveditelně“? Nemohl přece myslet Poův boulder. Abyste rozeznali chyty, nesmíte na jeho mrňavé výstupky koukat z větší vzdálenosti než deset centimetrů. Takže zahájím pátrání po alternativě a – a ejhle! – nacházím svou
Štěstí. Slunečné nebe a v noci nespočet hvězd. Od našeho příjezdu do BC vládlo ideální počasí.
13
Nekonečné spáry v excelentní žule – to je Eternal Flame. Alexander a Thomas lezou pátou délku.
šanci dále vpravo. Jemná spára a skrytý kout. Nebude to lehké, v žádném případě brnkačka. Ale objevivší se možnost mě aspoň nesetřese. „Wish you were here“, Wolfganga Güllicha by určitě uchvátilo, jak bojujeme s jeho mistrovským dílem. Thomas přichází ke mně a leze jako první. Perfektní spára pro ruku, třicetimetrová a slušně převislá. Sen. Na snové podmínky už je ale pozdě, protože v poledne začne skrze spáry protékat sněhová voda. „Burn for you…“ Thomas bojuje a dává do toho všechno. Svaly na jeho předloktí pálí. Potom přijde řada na mě. Bojuji, dávám do toho, co mám, jsem v jednom ohni. Zase 7c, redpoint. Jsme totálně usmažení od slunce. Je teprve krátce po poledni a světlo tady zůstane ještě celé hodiny. Měli bychom pokračovat. Spáry ale neschnou a hlavně se musíme ujistit, že se naše předloktí nepustí moc hluboko do zakázaných končin stěží regenerovatelné námahy. Takže doděláme ještě jednu povinnou délku, hezkou ruční spáru, která je teď úplně promočená. Potom to pro dnešek odpískáme. Zpátky v táboře. Zkoušíme se uklidnit, jsme stejně šťastní jako nervózní. Šťastní, 14
že jsme vyřešili poslední z hádanek, jak lézt „Eternal Flame“ volně. Nervózní, protože nás zítra čeká přetěžký úkol. Klíčové místo 7c+/8a a délka ohodnocená jako 7c. Náročné lezení ve výšce nad 6.000 metrů, v řídkém vzduchu – a snad dokonce i vrchol? Je to náš velký den. Stojíme teď na velké plošině v půli cesty nahoru po stěně. Nalevo od nás temný, zamrzlý kout. napravo od něj velký pilíř, plamen – „Eternal Flame“. Dokonalý název pro dokonalé umělecké dílo. „Say my Name!“ Jako by Kurt a Wolfgang sami vypálili do pilíře spáru, Salathé v 6.000 metrech. Poprvé se nahoru plahočili před dvaceti lety a stav věcí definovali svým vlastním charakteristickým způsobem: „Redpoint ve velkých horách.“ O 50 metrů výše je klíčové místo. Nevypadá to vůbec jednoduše. Z jinak hladkého vertikálního pilíře odbočuje tenká linie spáry. Přestože by podle náčrtu měly být na místě dva nýty a tři skoby, nic z toho nevidíme . Takže pokus o on sight je nemyslitelný – dobře, že jsme si všechno přinesli s sebou. Pomalu lezu s pomůckami nahoru a moje nadšení slábne, čím výše se dostávám: „Tohle nikdy nezvládneme!“ Přestože vím, že Denis Burdet už
tuto délku volně vylezl, nejsem si jistý: „Opravdu lezl přímo touhle konkrétní spárou? Nebo šel třeba někudy jinudy?“ Thomas a já na tomto problému pracujeme odděleně. Zatímco Thomas žimaruje po mém laně a zkoumá jednotlivé kroky „Spáry-Kterou-Nikdy-Nedáme“, já slaňuji z jištění do převislého koutu dolů na jeho pravou stranu a: „Jo, ten kout určitě půjde!“ Lezu všechny úseky, s jumarem podél lana na zajištění. Nebude to lehké, ale může to jít. Jenže... tenhle úsek se bez nýtů zajistit nedá. A my s sebou žádné nemáme. I kdyby se to opravdu dalo vylézt volně, nebudeme schopni vylézt to dnes RP. Vracím se k jištění. Thomas je tam také, ale v podstatně lepší náladě než já: „Půjde to!“ Takže to byla ta původní spára, kterou Denis Burdet vylezl. 7c+ prostě není žádná legrace. Ztratil jsem kuráž příliš brzy. Ještě že je Thomas takový bojovník. Začínáme teď pracovat na krocích, boulderujeme celou délku, značíme malinké stupy a prstové spáry a fixujeme pár malých stopperů na jištění. Trvá to přes hodinu, než jsme připravení. Thomas zkouší délku jako první, dostává se daleko nad nejtěžší krok. Jeden z mrňavých stu-
Alexander ve dvacáté délce
Thomas leze jedenáctou délku - „Burn for you“. Převislá, silová a únavná spára vyžaduje spoustu soustředění, důvěry a excelentní techniku.
15
Jsme na vrcholu. Thomas, Alexander a Mario na vrcholu Nameless Tower.
pů se ale ulomí a je po všem. Díkybohu mám větší štěstí – každý pokus si vybírá svou daň na našich silách. Thomas brzy začne délku znovu a zvládá to až k jištění. Další délka nad námi. Denis ji ohodnotil jako 7c. Opět tenká spára a opět naprosto bez jištění. Mario už se propracovává nahoru, pomáhá si friendy a skobami. Vypadá to obtížně a bez příslibu rychlého úspěchu. Naše naděje, že dosáhneme vrcholu dnes, dusí zklamání. Najednou se věci zvrhávají zatraceně nepohodlně. Slunce zmizelo za obzorem a naše průbojnost kvůli zimě spadla na nulu. Konečně se Mario dostává k dalšímu jištění. Přestože se na to vůbec necítíme, rozhodujeme se alespoň se pokusit o další délku. Thomas kontroluje kroky, začíná ve vedení – a zvládá to až k jištění. I když je šťastný, je to sotva postřehnutelné – je až příliš velká zima na citové projevy. Následuji spáru, Thomas mě provádí skrze každičký krok v bludišti moha složitých klíčových úseků. Metr po metru se vinu nahoru směrem k vykoupení. Vrchol může být pořád mimo dosah, ale cesta k němu je otevřená. Nicméně shledáváme, že pro dnešek je vrchol daleko. Ale žádná křeč. „Hej, kam ten spěch? Podle Charlieho, a ten má vždycky pravdu, by se mělo počasí ještě další dva dny udržet.“ Čtvrtý den: pořád dvě spáry 6b+ před námi, následované 150 metry mnohem jednoduššího terénu. Potom vrchol. Dostáváme se na něj přesně v poledne, všichni čtyři – Mario, Franz, Thomas a já. Kolem nás všichni obři pohoří Karakorum, uvnitř velký zážitek. Zní to jako rocková píseň vsazená do žuly přesně před dvaceti lety našimi velkými vzory Wolfgangem Güllichem a Kurtem Albertem. A jsme šťastni za příležitost zapsat se do historie téhle výjimečné cesty, které se nám dostalo. Rock’n’roll v srdci divokého Karakorumu: „Come on Baby, light my fire! Let´s come together! Darling, do you feel my heart beating? Hey, do you feel the same? Am I only dreaming? I wish you were here, I burn for you! I watch you when you are dreaming, you belong with me. Say my name. Sun through the Rain, a whole Life so lonely. Ease the Pain! I don´t wanna lose this Feeling, it´s the Eternal Flame!“ – vyznání lásky v tomhle zvláštním okamžiku.
foto
16
Mario Walder, archiv Huberbuam
17
Dovolená v údolí Biafo „Dobrý den, přišla jsem vyzvednout víza…“ Aniž by ji kdy viděl nebo se zeptal na jména, přinesl úředník kámošce naše pasy. A sakra. Do Pakoše letos zřejmě moc našinců nepojede. Ne, že by nás to nějak překvapilo. Fousáči řádí ve Swátu, tisíce místních prchají do bezpečí, chystal se bombový útok na českou ambasádu... Celému světu nebezpečný Pákistán je v televizi častěji než reklama na prací prášek. Uklidňujeme se tím, že zprávy z médií jsou jen zkreslená propaganda, a pomalu začínáme špekulovat, jak propašovat do letadla bezmála 40 kilo cajků na osobu. S ledem, prosím. Dlouhý let krátí Ondrova báchorka o Blančiných narozeninách. Respektive panáky whisky, které na jejich oslavu neustále nosí letušky. Happy birthday, culí se ještě, když se ze zbrusu 18
nového a navoněného airbusu vymotáváme na zaplivané islámábádské letiště. Nad naším prohřeškem museli přimhouřit obě oči Alláh i Karakoramoš (místní král hor). Nebe je totiž bez turbulencí a tak náš další let do Skardu výjimečně nezrušili. Necelou hodinku kličkujeme velkým dopravním letadlem mezi mraky a Rupálskou stěnou Nanga Parbatu. Úžasné rozměry. Poprvé v životě koukáme z okýnka letadla směrem nahoru. Pak konečně pilot hlásí, že za 5 minut přistaneme ve Skardu. Na závěr samozřejmě dodává alibistické inšalláh. „You need guide, you need permit,“ trvá na svém oficír z posledního checkpostu a ani za úplatek nehodlá zvednout závoru a zasalutovat našemu naloženému land cruiseru. Tři hodiny mu vysvět-
lujeme, že celé údolí Biafo je takzvanou open zone, a že žádné lejstro ani místní průvodce není potřeba. Chca nechca to řešíme cestou zpět do Skardu a běháním po úřadech. Nakonec přece jen vyvracíme jeho tvrzení „There is no law – there is Pákistan“ a po přátelském rozhovoru s osobou nejvlivnější široko daleko dostáváme lejstro, že nepotřebujeme žádné lejstro. Salutuje nádherně. 1.200 metrů dlouhou západní stěnou Lukpilla Brakku prostoupili poprvé Amíci. To bylo před 25 lety. Z pokusu o první přelez se vyklubala nová cesta. Tu původní se ve velké stěně zase jiným Amíkům jaksi nepodařilo najít. Asi nějaký trubky. Teď pod stěnou stojíme my a snažíme se jejich omylovou linku nastudovat skrz optiku dalekohledu.
Čím výš, tím je žula lepší a lezení těžší
Po osmé délce přestáváme nacházet staré slaňáky poskládané z rezavých skobek a čoků pana Chounairda. Jsme trubky. Historie se opakuje a my lezeme vlastním směrem. Když konečně vydrásáme svině na velkou polici zhruba v polovině stěny, je už skoro tma. Vařiče taví špinavý sníh a čínská polívka se stává nejlepším jídlem dne (rozuměj jediným). Za tmy večeříme, za tmy snídáme. Zjišťujeme, že zelená čínská polívka je o mnoho chutnější než ta modrá. Vyžraný tahačáky nám včera zkazily celý den a tak je za trest nebudíme a vyrážíme bez nich. Stejně dopadají i cepíny a mačky. Asi proto valíme zářezem, který vypadá ze všech možných linií nejméně ledovatě. Čím jsme výš, tím je žula lepší a lezení těžší. Navíc je v cestě čím dál tím víc sněhu a ledu. V lezečkách hrajeme kličkovanou a mezi rampouchy stále stoupáme po relativně suché skále. Konečně si naplno vychutnáváme lezení, spárky, spáry, sem tam rajbuňková vložka. Líbí se nám všechno, hlavně, když nás nebrzdí Mr. Haulbag. Když dolézáme na velkou polici a nacházíme starý štand z roku Počasí nebylo vždy zrovna ideální
19
1987, máme za sebou 22 délek. Pokračujeme Collinsovou cestou. Skála je excelentní, stále mezi šestkou a sedmičkou. Jen pětimetrová převislá spárka přechovává ledu větší než malé množství a svádí Ondřeje k věcem nečistým. Elegantně ji vyhákuje přes zaklíněné kladivo. Konečně se vyhoupneme na prosluněnou SZ hranu. Je šest večer a před námi ještě dvě dýlky. Každýmu je jasný, že když se neotočíme hned, budeme buď bivakovat, nebo slaňovat s bílou hůlkou. Lehce ukloněné plotně se sedmdesátimetrovou vyfrézovanou spárou se ale nedá odolat. Poslední friend a přede mnou už jen ukrutně dlouhá širočina. Tak na tohle šukání rozhodně nažhavenej nejsem. Mou vášeň navíc ještě trochu zchladí sníh z odtávající převěje. Krátce vzpomenu na loňské zážitky z Ádru, odříkám inšállah a vyrážím. Nakonec bylo nejhorší udýchat to. Přece jen aklimatizaci jsme pro větší sportovní hodnotu výstupu dost zanedbali. Vrchol má mít 5.400 m, ale tuhle výšku mi hodinky hlásily už o osm štandů níž.
V žulovém moři
Na vršku stojí viklan, který je o dost větší a vachrlatější, než naše odvaha vylézt na něj. Tak si po dvoudenní fušce namísto nekonečného prostoru vychutnáváme stísněné pocity speleologa. Přesto vidíme, jak zapadající slunce barví všechny tři hlavy magické krávy Ogre, nevylezený Uzum Brakk i neskutečné množství bezejmenných vrcholů lemujících dlouhý ledovec Biafo. Světla našich čelovek budí tahačáky ze sna někdy okolo půlnoci. Vynálezce čínské polívky získává Nobelovu cenu za gastronomii a my si v teple spacáků můžeme konečně vychutnat pákistánskou startku s honosným názvem K2. Do příchodu našich nosičů zbývají ještě skoro tři týdny a my už máme splněno. Jenže tlaková výše a tisíce žulových stěn nás nenechávají jen tak si v klidu vychutnávat pohodlí base campu. Karakorumského lezení si do sytosti užíváme i přes to, že jsou stěny po výjimečně tvrdé zimě 20
plné sněhu a ledovými pláněmi se po východu slunka valí jedna lavina za druhou. Stihli jsme toho vydrásat (nebo alespoň potrápit) spoustu. Za pár řádek ale stojí snad jen Plizounův a Ondřejův výstup jihozápadní stěnou Latoku IV. Kluci se nejdříve celý den probíjí minovým polem ledovce Baintha Lukpar, přelézají hřebínky, slaňují a zase stoupají v rozbředlém sněhu. Tak tomu říkám nástup s velkým „N“. Ledový bivak v 5.500 metrech a konečně přicházejí ke slovu přední hroty maček a ostré zobáky cepínů. Nejdříve současně ledovým žlabem, potom pomaleji, ale o to zábavněji několik délek v mixovém komínku. Zatímco se Plizi snaží vytunelovat vrcholovou převěj, Ondřej na štandu pod ním jen klepe kosu a čeká, až na něj kromě vyhrabaného sněhu spadne i parťák. Nestalo se. Za odměnu je na vrcholovém hřebenu čeká jen mlha a ukrutná vichřice. Očekávaný výhled na pyramidu K2 (kvůli kterému sem vlastně lezli) se nekoná. Na vršku to zřejmě nebude lepší a tak hurá dolů. Kdyby hoši věděli, že na západním vrcholu nejspíš ještě nikdo nestál, asi by těch pár horizontálních metrů navíc skousli. A několik informací závěrem. Do oblasti není třeba ani styčný důstojník ani
treking permit. Je jen třeba nahlásit se v Islámábádu na ministerstvu turistiky a vyžádat si něco jako lustrační osvědčení. Kopce do 6.500 m jsou opět bez permitu, takže se dá dovolená pořídit za celkem slušný peníz. Pro cestu zpět jsme zvolili klikatou a hrbolatou Karakorum Highway. Přišla nám sice dost nepohodlná, ale navzdory zprávám z médií celkem bezpečná. Celé údolí Biafo a přilehlé ledovce jsou dostupné z Askole za 2-3 dny pochodu. BC jsme měli na tábořišti Baintha. Flek je to komfortní, ale díky trekařům takový průchoďák. Pod všechny kopce je to ještě minimálně den pochodu. BC přímo pod Ogre´s Thumb by bývala byla lepší volba. Když si sem přivlečete postel a pár nýtů, možné prvovýstupy tu budete mít přímo u nosu. A že ta žula stojí za to! text foto
Martin Horák archiv autora
Vylezené cesty: Lukpilla Brakk, Západní stěna, 7, 29 délek (O. Mandula, J. Pliska, B. Herčíková, M. Horák) Point 5.750, SV stěna, 60° (B. Herčíková, M. Horák) Latok 4, Jihozápadní stěna, 6.450 m, 70° 5+ (O. Mandula, J. Pliska) „Náš Brakk“, cca 5.200 m, Západní hrana, 7-, 15 délek (O. Mandula, J. Pliska, B. Herčíková, M. Horák)
Adam Ondra, Marina Superstar 9a+/b
Před časem se podařilo shodou okolností oběma našim nejlepším skalním lezcům udělat hodnotné prvovýstupy. A tak jsme je požádali o krátké komentáře… První 9a+ v Ospu i ve Slovinsku
Marina Superstar – 9a+/b
Cesta se jmenuje Xaxid Hostel. Jistě někdo víte, co to znamená. A ti co ne, tak pro ty je to hádanka. Konečně se mi podařilo přelézt dlouholetý projekt, který vede přímo uprostřed Misja Peci, a to vlevo od cesty JSFK 7c+. Zkoušel jsem ho nepravidelně, pokaždé, co jsem v posledních čtyřech letech do Ospu zavítal. Bylo to asi 20 pokusů i s nacvičením. Cesta má dvě délky, První má 20 metrů a je obtížností podle mě někde okolo lehčí 9a nebo 8c+/9a minimálně. Charakterem je to brutální boulder za malé stisky špatné nohy a nejtěžší místo má 6 pohybů, pro mne 8b boulder. Naprosto přirozeně se napojuje s ne moc dobrým odpočinkem na středních krápnících do druhé části, kde ale nejde odpočinout pomocí no hand restu. Druhá délka 25 metrů je částí cesty Ekstaza – Matějem Sovou přelezené 8c+/9a. Podle mne část cesty, kterou mají Ekstaza a Xaxid společnou, je samostatně v obtížnosti lehčí 8c+ nebo pro ty, co mají rádi mezistupně 8c/8c+. Problém je ve vytrvalostním lezení po lištách a technických finesách za bočáky a spoďáky. Tedy podtrženo a sečteno 45 metrů lezení bez no hand restu uprostřed by mělo být 9A+, jaké si Misja Pec zaslouží. Další lezci se po přelezení určitě můžou vyjádřit. Jsem rád, že se dostávám po zranění zpátky do formy a už se těším na další zájezdy na skály. Překonat komplikované zranění je pro sportovce to nejsložitější, a to jak rekreačního, tak vrcholového. Tomáš Mrázek
„Hmm, to by bylo něco to vylézt,“ říkal jsem si asi tak před rokem po prvním pokusu v tomhle monstrózním projektu, který navrtal místní lezec Matteo Marini. Věděl jsem, že to půjde, ale těžce. S lepší vytrvalostí a větším množstvím času na pokusování. Takže jsem cestu vylezl pouze ke druhému řetězu do půlky převisu (tehdy 8c/c+) a zaměřil se na jiný projekt, Campo con Corvi, který jsem na konci výjezdu úspěšně přelezl a ohodnotil 9a. Do deníčku tedy Marina putuje jako horký kandidát na odškrtnutí a přesně za rok se chci vrátit zpět. Jako naivní hlupáci ještě na začátku srpna bookujeme letenky na Sardinii se SkyEurope, která si ale úplně normálně zkrachuje. Volíme tedy únavnou cestu autem a trajektem. Podmínky jsou xkrát lepší než vloni, silný vítr ze severu (mistrál) a teploty v jeskyni pod 20 stupňů. Překrokování zabírá snad dvě hodiny, čistím chyt po chytu a ladím sebemenší detail v této 35metrové cestě. Cesta vede po všelijakých stiscích a divnochytech většinu času v 50-60stupňovém převise. Samotná jeskyně je rozhodně zajímavý přírodní útvar – je přes 500 metrů dlouhá a byla v ní vybudována silnice bez jakékoliv rozšiřovací úpravy. Po prvních dvou dnech už mám cestu nachozenou a cítím, že by to mohlo brzy vyjít. Dáváme tedy restday u moře a další den jsem již nabuzený pod cestou. Dolézám těsně pod půlku (a zároveň klíčový boulder), ještě máguju na poslední dobrých chy-
tech a najednou „LUP!“ a letím dolů. No nic, musím místo něj vzít mokrej krápník vedle. Do konce dne dám ještě dva pokusy a balím. Další den se situace v prvním pokuse opakuje. Další milostpán krápník se odporoučel dolů, hned vedle toho včerejšího. Musím si tedy na tom mokrým dokonce vyměňovat a otírat si ruce do gatí v už docela blbých chytech nad tím. Do půlky teda už 8c+ , boulder 7C+ hned nad tím člověk proto leze ještě unavenější. V dalším pokusu spadnu klasicky v bouldru. Přichází pocit, že v tom smrdím nějak dlouho a už by bylo potřeba s tím tady skoncovat. Navíc se má ještě kazit počasí. Dám teda odpočinek až do čtyř, rozlezu se znovu v 7c+ a za 20 minut jdu na to. Přelezu první půlku za 8c+ celkem v klidu a v bouldru zazmatkuju, což je paradoxně nejlepší, co se mohlo stát. Říkal jsem si, že hlavně v tom kroku nesmím váhat, což nevyšlo. Při tom váhání se mi palec pravé ruky zatoulal o 5 mm vedle, kde byla skála nepatrně drsnější a právě tohle „prd“ mi pomohlo udělat krok statičtěji. Dolez už byl spíše o tom nezazmatkovat, což se podařilo. Na rok přesně, 20. října, po přelezu Campo con Corvi vylézám ob cestu vedle svou zatím nejtěžší cestu Marina Superstar 9a+/b. Hned další den ráno už je cesta beznadějně mokrá a do našeho odjezdu nevyschne... Adam Ondra foto
Vojtěch Vrzba
21
P
amatuji si na své lezecké začátky, svou první Montanu a v ní Šťávův článek „Pozdrav z vandru“. Kluci tenkrát obešli pěšky Jehlu, Kapelníka a Kobylu. S ambicemi pískovcového lezce jsem chtěl na tyto tenkrát pro nás nedobytné věže alespoň jednou vylézt. Léta běžela a na všech třech vrcholech už jsem byl mnohokrát a nejrůznějšími cestami. Asi před pěti lety jsem se ke článku znovu dostal a zaujala mě zejména poslední věta: „A příští rok možná na kole i se Starostovou“. Prostě skvělý nápad. Kde jinde než v hospodě se domlouvám s Rockhansem, že tuhle „Tour de Dominante“ pojedeme spolu. Myšlenka pěkná, leč k realizaci ne a ne dojít. Jednou není čas a podruhé se zase vracíme kvůli dešti.
cha přemlouvání rozespalého Rockhanse, kterému se z vyhřátého klobouku nechce, ale nakonec se nám ho podaří vytáhnout. V 5:45 už stojíme v komíně pod Starostovou. Je tma jako v pytli a tak si v nástupových komínech a spárách svítíme na cestu. Vše jde hladce a kolem půl sedmé stojíme na první věži. Když se úplně rozední, docela se zděsíme. Nad námi visí těžká šedivá deka a začíná silně foukat. I když jsme si skoro na 100 % jistí, že naši pouť ukončí silný déšť už někde v Trutnově, pokračujeme a v 7:15 vyjíždíme od Tošováka. Nyní nás čeká 80kilometrový přesun do Prachova, kde naštěstí nikdy neprší… Při startu nastává malé divadélko, protože na kole jsem za posledních 7 let najezdil asi 40 km a nášlapy mám na noze vůbec poprvé. Nezbývá mi tedy nic jiného, než spoléhat na kilometry našlapané na skialpech. Jde to ale kupodivu parádně a v 9:45 si dáváme sváču v Nové Pace. Kolem půl dvanácté už stojíme pod prachovskou Jehlou. Vybíráme si klasic-
kou Jihovýchodní cestu, jejíž nástup do sedla mi dnes přijde obzvláště nepříjemný. Pár smyček to ale vyřeší. Od kruhu krásná vzdušná hrana a vrchol. Další podání rukou, nezbytný zápis do vrcholovky a rychlé slanění… Teď nás čeká nějakých 15 km na Hrubici. Tenhle úsek je opravdu těžká romanťárna! Újezd pod Troskami, Troskovice, Vidlák, Hrubá Skála a kolem arboreta sjíždíme pod Kápla. Tady už na nás čeká náš doprovodný tým. Ačkoliv jsem se kdysi zařekl, že ošlapanou normálou už nikdy nepolezu, myslím si, že bude momentálně nejrychlejší volbou. Do žádného z traverzů se mi nechce a údolka by asi sebrala hodně času a sil. Když na vršku dobírám Rockhanse, začíná bouřit a déšť je opravdu na spadnutí. Okolo to vypadá opravdu děsivě. V Jizerkách leje… Honza ani nemusí nic říkat, jen zakroutí očima a mně je jasný, že absolvovat tohle všechno znovu třeba příští týden se mu asi zrovna dvakrát taky nechce.
Tour de Dominante Letos si při pískovcovém kurzu ČAHV konečně vylezu i na Starostovou a hned s Rockhansem domlouvám termín. Na pátek 11. září však hlásí přeháňky a možná i bouřky. Rockhans má ale na lanovce momentálně volna pomálu, proto se rozhodujeme to risknout. Z Rokytnice vyrážíme i se svým tříčlenným realizačním týmem ve čtvrtek večer a přespíme v Ádru. Ještě si skočíme na dvě k Tošovákovi, kde na nás už čeká Watt, který má pro nás nějaký ten lehčí matroš od Singing Rocku, aby se nám fajnovkám snadněji šlapalo. Kolem půlnoci lezeme do spacáků a nařizujeme budík na pátou. Noční obloha je zatím plná hvězd, ale začíná lehce pofukovat. No, snad to vydrží. V pět ráno nás holky budí. Tro22
Měli bychom do toho šlápnout. Tělo si ale také žádá své, a proto se rozhodujeme pro malou zastávku na koupáku. Kofola, malý pivko, polévka a zase rychle na koně. Při průjezdu Majákem nás ještě shodně napadá vylézt si na Bažináče. Probrzdíme ho, ale a vracet se nám už nechce. S vidinou blízkého cíle stále podvědomě zrychlujeme a do Příhraz oba dojíždíme v poměrně ostrém tempu. Počasí se vybírá a klube se nám krásné odpoledne. PARÁDA! Už nemáme kam spěchat. Počasí skvělé a čas také parádní. V pohodě si zajdeme do hospody, kde už na nás čeká Termitka, která s námi chce vylézt Kobylu a objednáváme si pivko. Za chvilku doráží i realizační tým a všichni v pohodě šlapeme pod poslední věž – Kobylu. Vybíráme si starou Českou cestu. Už se není na co šetřit a tak ji dávám v pohodě čistě, však
jsem ji také před týdnem lezl a mám to nachozené. Za chvilku už dobírám Termitku a Rockhanse. Všichni si podáváme ruce – podařilo se. Bezmála 13 hodin, 110 km na kole a 4 dominanty českého pískovcového lezení. Po chvíli začínám mít smíšené pocity. Na jedné straně převládá radost z toho, že se to povedlo, na druhé však trochu zklamání, protože další z našich plánů je už jen historií. Ještě nejsme ani doma a už začínáme vymýšlet, co podnikneme příště. Zkusit to na čas? Nebo v opačném pořadí? Ale néé… Vymyslíme si zase něco úplně jiného… text foto
Háček Klepanda
Special thanks…….,klepanda, míša, dufus, watt-singing rock
Marmolada nestarne, hoci roky jej pribúdajú rovnako ako ľuďom. Ale čo je to v porovnaní s jej miliónmi liet, bola tu dávno pred nami a bude dlho po nás. V jej krásnych stenách pribúdajú nové cesty, podpisy horolezeckých generácií v strieborných platniach. Starnú len horolezci. Ale ani to nie je dôležité, lebo prichádzajú noví, mladší, silnejší, s rovnakým zápaľom pre hory a alpinizmus. A tí starší, kým im to dych dovolí, sa vracajú. Presne tak to bolo aj koncom augusta tohto roku.
Dve dĺžky pod jaskyňou, Ďuro štartuje do velkého problému, leto 2009
Tohto leta uplynulo už 37 rokov od môjho prvého stretnutia s Marmoladou. V roku 1973 to bol vôbec náš prvý výjazd do Dolomitov a za železnú oponu. Je to oproti dnešku veľký rozdiel, ale mnoho vecí je rovnakých. Stena stále rovnako príťažlivá, zážitky stále rovnako silné. Aj keď ústa menej otvorené a oči menej vyvalené, no o to vnímavejšie. Posledné štyri roky som v tejto stene popoliezal s Ďurim Švingálom. V roku 2006 málo skúsený horolezec okorenil svoju alpskú premiéru dvomi tridsiatkovými tigrami, dnes je to ale úplne iný borec. Novú cestu Via Edita sme vtedy po dvoch dňoch lezenia skončili v obrovskej jaskyni, ktorú sme si v prítmí a strese podvečera nestihli ani riadne pozrieť. Tohto leta nastal čas na návrat, konečne som trochu viac liezol, tak sme boli rozhodnutí dať vážny pokus. Hoci nám bolo jasné, že vyhliadky sú veľmi nejasné a že
Marmolada N E S T A R N E
Neskutočný výhlad z bivaku v jaskyni s Civettou v pozadí
Vyvážená strava pred lezením je dôležitá, že Ďuri!
24
najväčšie problémy sú až nad jaskyňou. A kto vie, či vôbec leziteľné. Počasie nie je úplne ideálne a my potrebujeme najmenej tri dni. Zbalili sme sa na dva bivaky naozaj veľmi naľahko. Len ždiarák a to, čo máme na sebe, na spanie a do nečasu jedna tenká vetrovka každému navyše. Vody len tri litre, v jaskyni musíme naraziť prameň, uvidíme. V stene sme ešte potme a všetky detaily prvých dĺžok si nepamätáme. Štandy trochu hľadáme a naše zlanovacie slučky nepoznávame, akoby mali tridsať, a nie tri roky. Ale sú tu, rovnako ako nejaká tá skobka a pár nitov. Prvá ťažká dĺžka jedovatou škárou s previsom ide s yosemitskými skúsenosťani, bandážou a frendami výborne. Ďuri dáva 50 metrov šestkových strieborných platní a sme pod strmým vápencovým ementálom, malý kľúčik k hornej časti platní. Pred tromi rokmi som celkom programovo
liezol ťažšie dĺžky na prvom konci ja, túto som nedal v kuse a ťažkosť sme odhadli na 7+ až 8-. „Nemôžem to ísť skúsiť ja?“ prekvapí ma Ďuri. Jáj, pre mňa príjemné prekvapenie: „Nech sa páči.“ Trochu nervóznejší delikátny začiatok, cvaknutý nit, od ktorého si dobre pamätám krokosled a nakoniec kútik s nepríjemne vytláčajúcou škárkou. Štyridsať metrov marmoladského skvostu s jedným nitom a všetkým ostatným, čo si stihnete založiť. Paráda. Na štande dve dĺžky pod jaskyňou oslovujem pre zmenu Ďura ja – „To by si mal skúsiť ty, bolo by super, keby si dal túto dĺžku voľne.“ No toto už nie je rovnaké nadšenie ako nižšie. Naozaj ťažká dĺžka, strmá, nepríjemný nezaistený a nie celkom pevný odlez od štandu, prerušovaná škárka meniaca sa na nesúvislé dierky, jeden nit a vlastné istenia. Našťastie celkom slušné, len to založenie stojí veľa síl. Ďuro
super bojuje, na pokraji pádu, ale voľne a na prvý pokus. Najmenej horná hranica ôsmeho stupňa! Deň pomaly končí a posledná dĺžka je stále pred nami. Skalkári by sa nepotešili, prvý nit a zároveň prvé istenie po vyše desiatich metroch šikmo do traverzu, zliezanie a traverz k druhému nitu, strmá hladká platňa do jaskyne. Pred tromi rokmi so štyrmi ánulkami. A teraz? Pohoda vyzerá trochu inak, voľné a vôlové lezenie vydrží po druhý nit. Beznádejne vyzerajúci oblez na druhý pokus, zúfalé boje v poslednom fleku. Že sme tam tú skobu nenechali! Jej zatlčenie ma stojí posledné zvyšky síl, a keď už chýbajú len centimetre, noha si ju nájde ako záchranu... Ale sme v jaskyni. Už len pre ňu stáli tie boje za to. Uprostred centra európskej civilizácie, pár sto metrov od lanovky, sme jedinečnými objaviteľmi. Tu nikdy pred Ďuro vo fantastických šestkových platniach v strede steny, leto 2006
Igor na prvom bivaku v lete 2006
nami nestála ľudská noha, nikto sa nedotkol týchto kameňov, nikto nenazrel do jej vnútra. Jaskyniari by nám závideli. Rozmery sú prekvapujúce. Vzadu nazrieme škulinkou do ďalších veľkých priestorov, ale nemôžeme sa hrať na speleológov. Miesto na bivak vyhrabané v sutine je výborné, za necelú hodinku máme flaše plné vody. No bufet tu môžeme otvoriť. Len to spanie sme prekombinovali, drkoceme celú noc, čo ako sa k sebe pritískame a meníme polohy. Ráno sme takí uzimení, že slabá akcieschopnosť prichádza až s prvými lúčmi slnka. A nad nami obrovské previsy zo žltého lega. Psycho ako vyšité, veľmi
opatrne sa rozbieham. Toto nie sú dobré horolezecké raňajky. S pribúdajúcim teplom odhadzujem flísku aj strach, osadenie nitu sa po pár úderoch odkladá na neurčito, presvedčenie, že mikrofrend vydrží sa mení na istotu. Dostávam sa na hranu previsu, prvý nit a radostné zistenie, že totálne hladká stena pôjde aspoň technicky celkom rozumne a nemusíme to rovno otočiť. To v preklade znamená háčik, háčik, skobka, nit, odlez, druhá veľká diera, štand, tri frendy a nit. Napísané za pol minúty, vylezené za pol dňa... Ale dvere hore sú pootvorené. Ďuri sa plazí doprava na koniec diery, ktorá sa mení na rímsu miznúcu v hladkých a previsnutých platniach. Toto miesto rieši nit na istenie a pár ťažkých krokov za totálnu šikminu s mizernými nohami. Na konci dlhého traverzu štand na dvoch nitoch sekaných pravdaže ručne, v totálnom hlaďase a v totálnej expozícii. Po zložitých manévroch sa tam na sklonku dňa dostávam aj ja. Ešte pár metrov fiktívnej trhliny treba ukrojiť v poslednom svetle a mladý je dosť prekvapený, že ho tam stuhnutého vyháňam. Podarilo sa, aj keď rozohriatie ranou s prvým mikrofrendom rovno do štandu nie je to pravé makové. Zlanujeme cez obrovský previs do našej spálne. Ani druhý bivak nám sily veľmi nezregeneroval. Aspoň že sa ráno môžeme zahriať žumarovaním vzduchom na pozadí krásne sa zobúdzajúcich Dolomitov. Fotografujem. Zo štandu vyrážam do jemne previsnutej prerušovanej trhlinky a tých včerajších Ďuriho päť metrov a nit na konci sú priam balzamom. Dlhá štreka, na El Cape by to bolo C2+, žiadna skobka, žiaden morálový nit, len čočíky a frendíky s primeranou dávkou adrenalínu. Ohodnotenie pri voľnom prelezení sa asi nebude daťvyjadriť jednomiestnym číslom, ale určite to pôjde. Pohľad zo štandu je skľučujúci, trhlinka zmizla, hladká platňa, nejaké dierky na háčik, previšteky na horizonte, ajajáj. „Igor, ale ja tie techniky neviem...“ vraví Ďuro so spýtavým pohľadom. „Však práve, musíš sa to naučiť“ a podávam mu materiál. To je asi posledná lekcia skalného alpinizmu, ktorú môžem môjmu spolulezcovi poskytnúť. Začína háčikom vysoko v diere rovno zo štandu. Škrípe, kýva sa, nedá sa pozrieť, za čo drží. Ale drží, siaham po foťák a bác! Ďuri bleskovo zmizol z hľadáčika, šleha do ramena, ruky automaticky držia to, čo treba. Prečo vždy rovno do štandu? Nakoniec to ide zľava, dokonca tri malé skoby, háčik, nit, háčik, nit. Odlez cez rozlámaný previštek do neznáma, záchrana založeným čokom, stúpnutie do nejasne držiaceho frenda, voľne po olamujúcich sa chytoch, zaštandovať. Celá abeceda toho, s čím sa
musí prvovýstupca vysporiadať pri otváraní extrémnej alpskej cesty. Posledná lekcia končí, Ďuri, obstál si na výbornú! Cesta na vrchol je definitívne otvorená. Ale netreba sa predčasne tešiť. Tmavé ťažké mraky úplne zaťahujú celú oblohu, vyzerá to na príchod frontu. A my sme v hrozivom čiernom stoku vody, kde pri daždi valia menšie Niagary. Zlovestné kvapky vody padajú na tmavú skalu. Úzkostlivo pozeráme hore, po okolí, snažíme sa niečo vyzistiť cez mobil s občasným signálom. Nič. Ťažké rozhodovanie. Tri roky pokusov, všetko ťažké vylezené, pár hodín od vrcholu na jednej strane. Na tej druhej je únava, čierne mraky a hroziace nebezpečie. Najdôležitejšie je prežiť, zlaňujeme. Aj to je stres a množstvo komplikácií. Previsy, neustále kyvadlá, boje dostať sa na štand, ťažko stiahnuteľné laná. Zasekáva sa až pri poslednom zlaňáku, Marmolada si zrejme chce nechať niečo dlhšie na pamiatku. „Máš ho mať, aj tak si už svoje odslúžilo,“ vraví Ďuro pri ráznom reznutí nožom. Skutočný zvrat počasia prišiel o 24 hodín neskôr... P.S.: Bol to taký malý slovenský týždeň pod Marmoladou. Okrem nás si tu popoliezali ďalšie dve dvojky, na rozdiel od nás trochu úspešnejšie. Na Marmošku sa po rokoch vrátil aj Dino Kuráň, ktorý spolu s Peťou Škrovánkovou prebehli najskôr Gognovu cestu a potom urobili pravdepodobne len druhé opakovanie cesty Veľký traverz, tvrdý alpinizmus za 8+, Dino všetky dĺžky OS. Túto cestu sme vyliezli s Andrejom Belicom v roku 1986, najťažšiu dĺžku aj s použitím háčikov. Duško Beránek a Rišo Nyéki boli na Marmolade prvý raz a hneď udreli do Via Cattedrale, ktorú uvoľnil Pietro dal Pra za 8a+. Po celodennom lezení sa chlapci rozhodli odložiť voľný prelez nabudúce. Vynahradili si to prelezením populárnej cesty Coitus Interruptus v napojení na Specchio di Sara za 7c+/8a. text foto
Igor Koller archiv autora
25
Upřímně řečeno, nemáme tady v redakci nic proti Madagaskaru, Laosu, Ománu a podobným končinám, ve kterých se vesele leze, ale tak nějak si pořád říkáme, že někdy není potřeba cestovat tak daleko… Lofoty, to je taková „trvalka“. Jednou, dvakrát do ročníku na ně chtě nechtě přijde řada. Ovšem, marná sláva, přečtete-li si následující řádky, omládnete. Nebo se zasníte. Nebo si uvědomíte, že dobrodružství a prvovýstupy netřeba hledat jenom v odlehlých koutech zeměkoule. Nebo všechno tak nějak dohromady… A tak, třeba oceníte vybrané fotky, neboť vám právě došlo, kam pojedete příští léto…
Všude kolem jsou impozantní kopce se spoustou možných prvovýstupů
26
Lofotské
„PRVÁČ OVÁNÍ“ Už v momentě, kdy jsem poprvé spatřil prvních pár fotek tohoto čarovného kousku severu, jsem věděl, že do těch končin budeme muset co nejdříve vyrazit. Nejsušším měsícem na mnohdy deštivých Lofotech je červen. Naším štěstím bylo, že jsme poprvé po dlouhých třinácti letech měli právě tento měsíc volný – úspěšně jsme totiž složili maturitní zkoušku, ale skutečnou zkouškou dospělosti nám měla být naše miniexpedice do země Vikingů. Naplánovali jsme si to v našem stylu, co nejdobrodružněji a nejlevněji (vyšlo nás to každého asi na 6.000 Kč), a podle toho jsme si určili pravidla. Prvovýstupy v odlehlých stěnách, žádné nýty, doprava stopem, bez vnější podpory, jen s jídlem co uneseme na zádech, plus co příroda dá – a to jsou v případě Norska hlavně ryby a houby. Za dobrodružství se přece neplatí, tak jak tomu v současnosti často bývá, dobrodružství se hledá. Několik dní nám trvalo samotné balení a výsledkem bylo 45 kg materiálu na
osobu. S těmito almarami jsme nasedli do autobusu směr Oslo. Poté nás čekalo už ,,jen“ asi 1.300 km stopem. Stopování Norskem se ukázalo jako skvělá sázka na ,,divokou kartu“ a potvrdilo naše naděje a očekávání. Začínající vysokoškolské prázdniny, ale především přátelská nátura lidí ze Severu brzy přinesla ovoce a po dvou dnech plných náhod, překvapení a seznámení (jeli jsme s profesorem i studenty, s knězem i s feťáky) jsme se ocitli v přístavním městě Bodo, odkud jsme vypluli směr Svolvaer, centrum souostroví Lofoty (4.000 obyvatel). Po pár hodinách jízdy trajektem začaly z rozbouřeného moře na obzoru vyrůstat přízračné řetězce hor. Lofoty nás přivítaly deštivým proměnlivým počasím a teplotami jen těsně nad nulou a nezvyk na tohle klima se okamžitě podepsal i na našem zdravotním stavu. Naštěstí jsme našli starou rybářskou boudu, ve které jsme se na dobu špatného počasí ubytovali a aspoň
Žulové království
chodili na ryby. Po pár dnech se ale vše vylepšilo a my mohli začít s lezením v první oblasti: Kalle. Zde padly dvě delší cesty a pár skalek na rozlez. Po tomto prvním týdnu jsme se přesunuli do oblasti Djupfjord, kde jsme přelezli lofotské superklasiky, perly jako Only Blueberries a Vestpillaren na slavný Presten, na jehož panoramaticky vděčném vrcholu jsme se poprvé nechali naplno zasáhnout nádherou těch míst. Poté ještě dvě obtížnější a mnohem morálovější cesty a byli jsme připravení na první pokusy o některý z prvovýstupů. První naší cestou se stal Fish Restaurant, 5+, 350m. Ovšem krásu linie jsme bohužel příliš neodhadli a vznikla jedna z nejhnusnějších cest v dolině, kombinace bouldrů a polochoďáku po položeném žebru. Odradit jsme se však nenechali a hned následující den jsme se zakousli do nádherné, ledovcem vymyté, 300 m vysoké plotny na Point 713m/Pillaren. Po desetihodinové kličkované mezi neodjistitelnými plotnami vznikla nádherná baleťácká cesta, která prověří hlavu, lýtka i orientaci: Goodbye High School, 7-, 460 m. Klíčová sedmá délka za 7- je zároveň délkou nejmorálovější nebo spíše nejnebezpečnější. Dva mikrofriendy držící každý pouze za jednu vačku a 15 m pod nimi i nad nimi nic napoví, že pád by byl asi s velmi vážnými následky, a možná ne pouze pro prvolezce... Nicméně, zákaz nýtování je zákaz nýtování. Poslední tři délky jsou společné se starší cestou Celebrian, a stojí opravdu za to. Sestup vede divokým horským údolím plným močálů, ale losa jsme vyhlíželi marně. Potenciál doliny/fjordu byl vyčerpán a my vyrazili za naším konečným cílem, nejdivočejším ostrovem Lofot, čímž je Moskenesoeya. Jde o nejzápadnější velký ostrov Lofot, lezecky nejatraktivnější, avšak pro svou nedostupnost lezci téměř nevyužívaný. Stop proběhl opět na výbornou a pár švýcarských seniorů nás dokonce pozval na kafe do restaurace, kde jsme svým tělesným zápachem popudili nejednoho z hostů. Po příjezdu do Reine jsme zjistili, že další trajekt jede až za 22 hodin a vytrvalý déšť nás donutil k nalezení skrýše: stříšky před galerií Eva Harr, kde zrovna probíhal literární festival. Tolerantním Norům však dva boveři na zápraží příliš nevadili a jeden z autorů s námi dokonce zapředl debatu. Dalšího rána jsme vyrazili směr ,,ztracený svět“, do osady Kjerkfjord, která už nemá asi žádné stálé obyvatele, a kde nečekalo nic než panenské stěny a moře prváčů. Kontakt s okolním světem zajišťuje pouze malá bárka starého převozníka. Už jen příjezd do monumentálního Kjerkfjordu je sám o sobě jedinečným zážitkem. Proplouvali jsme kolem půlkilomeBez nýtů leze člověk opatrněji
27
trových stěn, kterých se lezcova ruka ještě nedotýkala. Bránu do našich vysněných míst lemovaly vodopády dopadající s rachotem do klidné hladiny fjordu. Počasí se ale nadobro zkazilo a na další tři deštivé dny se naším útočištěm stala dřevěná chatrč, čekárna na zmíněný člun. Norům, co občas přicházeli na ,,trajekt“, plná čekárna opět nijak nevadila a my v ní nakonec kempovali celou dobu. Celé dny jsme polehávali ve spacácích a poslouchali nekonečný tlukot kapek o plechovou střechu. Na nejvyšších vrcholcích se dokonce objevil sníh. Po zlepšení počasí započaly první průzkumy okolních lákavých stěn. I když zde bylo i pár starých, většinou nikdy nezopakovaných cest, zajímaly nás už jen prvovýstupy. Hned nad osadou ční jižní stěna
Maslitindenu, která rozněžnila naše srdce na první pohled. Výsledkem pozorování dalekohledem a desetihodinové práce ve stěně byla další pěkná nová cesta: Hungry Eyes, 6 A1, 420 m. Vrchol nám nabídl další jedinečné rozhledy do pustých odlehlých fjordů a na množství horských ples těsně sevřených horskými hřebeny. Takový potenciál na nové cesty. Šla nám z toho hlava kolem. Skála nám připomněla naše milované Piz Badile, a tak i jištění bylo tentokrát poměrně obstojné. Název cesty napoví o rozpoložení našich žaludků po třech týdnech na cestách. A protože dobrého počasí se musí beze zbytku využívat, hned další ráno jsme přes sedlo vyrazili k dalšímu cíli: západní stěně Brandtuvy, která se tyčí nad obří písečnou pláží Horseide lemovanou skal-
Příchod na Horseide
28
ními stěnami na severní straně ostrova. Na pláži jsme chvíli pozorovali nekonečné vody Atlantiku neunávně bijící do břehů souostroví a někde v dáli tušili už jen Špicberky a Grónsko. Čekala nás opět bergellská žula, tentokrát však více položená, ale o to méně chytovatá a především místy prakticky nezajistitelná. A tak se stalo, že několik délek v rozmezí 5- až 6- UIAA je zcela bez jištění. Klíčové délky za 6+ jsou naštěstí rozumně odjistitelné. O název cesty se postarala inverzní oblačnost, která nás po dobu výstupu zahalovala a naším jediným kontaktem s okolním světem bylo jen šumění vln na pláži pod námi: Sound of Waves, 6+, 450 m. Při sestupu po hřebeni jsme viděli, že se skutečně celé Lofoty koupou v oblacích a jen nejvyšší vrcholy jakoby mezi nimi plavaly. Přiblížil se den příjezdu našeho podpůrného týmu, a tak jsme vyrazili zpět do civilizace. Na uvítací hostinu jsme nachytali 8 ryb a nasbírali 10 kg mušlí (slávky jedlé). Po dvou dnech odpočinku jsme vyrazili pod náš poslední velký cíl: Helvetestinden (tedy: Pekelný štít), který se nachází na jednom z nejvýjimečnějších míst Evropy, nad pláží Bunestranda. Když jsme se s našimi obřími batohy přehoupli přes sedlo a celé to přírodní divadlo spatřili, chtěli jsme tam zůstat asi už navždy. Přes půl kilometru vysoký žulový monolit vyrůstá přímo z pláže a za půlnočního slunce se halí do hávu pekelných odstínů. Nástup do stěny je pouhých 50 metrů nad mořem. Na pláži jsme našli asi třímetrový velrybí obratel a tým ruských horolezců, postavili stan a sousední stříšku, prozkoumali stěnu a plni očekávání zalehli. Ve stěně vedly zatím dvě cesty, a to od yosemitského krále Tommyho Caldwella. Rusové zkoušeli také prváč, ale v bigwallovém stylu. Jelikož jde o stěnu západní, nastoupili jsme až v 11 h, kdy do ní začíná svítit slunce, a měli jsme tak k dispozici 12 h slunka ve stěně (o půlnoci se slunce nachází na severu a do stěny přestává svítit). Hora už od začátku ukazovala, že nám nehodlá dát nic zadarmo a jedna šestková délka střídala druhou, jednou jsme byli donuceni použít i šmélo A0. Místy byla linie jasná, místy stálo hodně usílí najít slabinku, kudy se dalo pokračovat dál. Stěna byla čím dál prudší, s několika kolmými až převislými úseky. Protože v batohu byly i veškeré hákovací pomůcky, únava se střádala rychleji než obvykle. Po devíti hodinách jsme už už mysleli, že je vyhráno, nacházeli jsme se asi jen 50 metrů pod hranou, odkud se stěna pokládala do lehčího terénu. To jsme ale netušili, že klíč k celému výstupu nás teprve čeká. Cestu nám přehradila kolmá hradba protkaná kouty beze spár. Následovalo hledání, lezení, slézání, kyvadla, než
Norské Diedred Paradiset
jsme po hodině nerváku nalezli jedinou slabinu této pasti. Délka skvělým strmým sokolíkem za 6+ nás vyvedla do položenějších úseků a po dvanácti hodinách nejistoty byl náš největší prásk na světě! 550 metrů téměř stále šestkového lezení bylo za námi: Ticket to Greenland, 6+ A0, 550 m. Za půlnočního slunce jsme sestoupili zpět na pláž a vychutnávali radost z toho, že to tak dobře dopadlo. Ruští kluci zatím ve své lince viseli celý týden, ale nakonec to taky dali. Tímto tedy skončila pohádka jménem Moskenesoeya. Pohádka o tom, že i Evropa má ještě stále svá lezecká tajemství čekající na objevení. Z časové náročnosti dělání nových cest (přesuny, průzkumy, sledování stěn dalekohledem z různých úhlů – spousta nachozených kilometrů) jsme začali být
Slávky jedlé
přece jen unavení a závěrem našeho pobytu na severu jsme chtěli ještě trochu ,,nakrmit deníček“. Kalle bylo jasnou volbou. Užili jsme si zde několik pohodových dní a vylezli další tři parádní cesty v nádherné skále. Ale poslední červíček stále ještě hlodal: dokončení našeho pokusu o prvovýstup, jenž jsme v Kalle podnikli hned po našem příjezdu na Lofoty. Podle našich zdrojů byla západní stěna Lille Vagakallen stále ještě panenská, i když v prvních padesáti metrech znásilněná jedním nýtem. Tentokrát jsme se vyzbrojili veškerým hákovacím matrošem, pevně rozhodnuti uspět. Táhli jsme s sebou fůru skob, skyhooky, copperheady, žebříčky a matrošové lano. Nad místem, z které30
ho jsme se minule vrátili, čekalo zajímavé hákování po skobách za A2, s jedním pečeným kyvadýlkem a kouskem nepříjemného volného lezení. Vznikla klíčová délka 7- A2. Dále čekalo ještě jedno hákování za A1-2, kde jsem vytrhl jednu skobu a poroučel se do doliny. Morálku to trochu nahlodalo, ale na další štand už jsem nějak dorazil. Dál stále pokračovala ta nejlepší chamonixská žula a šlo to bez problémů volně: 5+, 6. Po hákovacích bojích jsme ale byli už dost utahaní a navíc se prudce ochladilo. Na to jsme nebyli připravení. Lehkým traverzem jsme se dostali do sedýlka, zbývající poslední dvě délky jsme museli odložit na další den. Druhý den jsme se ,,krásně“ rozhýbali při nástupu zpět do sedla, nalezli do stěny a dotáhli poslední dvě délky 7- a 6. O názvu opět nebylo nejmenších pochyb: Sweet Home Moravia, 7- A2, 260 m. Na oslavu našeho úspěšného působení jsme si poslední den dali cestu na proslulého svolvaerského ,,Kozla“, symbol města, a skočili slavný přeskok. Po litru zmrzliny a zapsání prváčů u vůdců v Henningsvaeru nezbylo než se s naší ostrovní lezeckou říší rozloučit. Ale ještě nebyl všem dnům konec, jeden den hezkého počasí jsme si vyšetřili pro norskou národní horu Stetind. Jde
o jednu z nejimpresivnějších hor v Evropě: příkré stěny tohoto štíhlého obelisku vybíhají od moře až do 1.391 m a ničím si nezadají se slavnou Petit Dru. Tato masa žuly se v dobách ledových vzepřela síle ledovce, aby nyní mohla čnít do nebes jako zkamenělý plamen, vysoko nad okolní krajinou.Vybrali jsme klasickou a oblíbenou cestu jižním pilířem, přestože hora nabízí i lahůdky jako 53 délek dlouhou 7-. Na to však již nezbyla morálka. Jižní pilíř je pěkná a lehká 600 m dlouhá cesta s nejtěžší délkou za 6+. Na vrcholu nás čekala ta nejhezčí odměna za minulých 5 týdnů: 360stupňové panoráma, při kterém jsme viděli asi 25.000 kilometrů čtverečních! Azuro a sluníčko nás ani nechtělo pustit z vrcholu. Následná cesta domů uběhla pod tíhou dojmů poměrně rychle a v jižním Švédsku jsme po čtyřceti ,,nocích“ opět spatřili pravou noční tmu, věc, které se nám za polárním kruhem nedostávalo. Topa a více fotek na: www.svihyibuam. estranky.cz. Závěrem bychom chtěli poděkovat firmě HUMI Outdoor za materiální podporu. text foto
Jiří Švihálek Ondřej Švihálek
Nejvyšší nemusí zákonitě vždy znamenat lezecky nejatraktivnější, a toto se může týkat třeba i části Garhvalského Himálaje, ležícího v národním parku Gangotri na severu Indie, ve státě Uttarakhand.
Shivling a Meru z BC
Hinduistický poutník vycházející z městečka Gangotri proti proudu řeky Bhagirathi, nejdůležitejšího přítoku Gangy, přichází po osmnácti kilometrech poklidné chůze a mnoha zastávkách v místních ášrámech k jednomu z nejposvátnějších míst ve světě hinduismu. Z čela ledovce Gangotri vytéká z obrovské ledovcové jeskyně Goumukh (kravská tlama) řeka Bhagirathi. Dál na ledovec se odváží jen ti nejortodoxnější věřící, ovšem už jen kousek, na nedaleko od Goumukhu ležící louku Tapovan, kde ve stínu Shivlingu žijí svatí muži. Vždyť už nyní je poutník ve výšce 4.500 m nad mořem a všude kolem něj se rozkládá divoký svět hor. Kromě již zmiňovaného Shivlingu (6.543 m), přezdívaného také Indický Matterhorn, leží ve skupině Gangotri Chaukhamba,
Slovinci v Garhvalu Bouldering v BC, v pozadí SV stěna Shivlingu
31
Rok Blagus první den v ledu na B III
Plotnové lezení v JZ stěně BIII
Vrchol BII, zleva Marko, Rok a Luka
32
která je s výškou 7.138 m nejvyšším vrcholem oblasti. Dále se zde nachází mohutný Kedarnath (6.940 m), elegantní a údajně nejtěžší kopec oblasti Thalay Sagar (6.904 m), Meru (6.660 m) se svou dechberoucí severozápadní stěnou, kterou určitě každý zná v podání Máry Holečka a Honzy Kreisingera a jejich Filkova nebeského smíchu a v neposlední řadě také Bhagirathi. Bhagirathi Parbat je skupina čtyř samostatných vrcholů BI (6.856 m), BII (6.512 m),
BIII (6.454 m) a až do této doby zřejmě zatím ještě nezlezený BIV s výškou cca 6.200 m. Nejznámější je třetí jmenovaný vrchol se svou úchvatnou západní stěnou, o které se říká, že je jednou z nejtěžších v celém Himálaji. Středem této stěny vedou pouze dvě cesty, a to Ruská cesta z roku 1998 (VI 5.11 A4), linie dlouhá 1.110 m, kterou se Rusové probíjeli celých 16 dnů k vrcholu, jejich běžně používaným stylem a Slovinská cesta z roku 1990 (ED+ VIII A4, 85°), kterou vylezli Janez Jeglič a Silvo Karo jako reakci na Ruskou cestu čistým alpským stylem (BC-vrchol-BC) za 6 dní. Nejlezenější na Bhagirathi je jistě Skotská cesta (5.8 A2, 45-60°), kterou v levé části jihozápadní stěny vylezli v roce 1982 Barton a Fyffe. Ovšem i čeští horolezci po sobě zanechali stopy na Bhagirathi III. První úspěch zaznamenala expedice z roku 1979 vedená Zdeňkem Lukešem, kdy na vrchol vystoupilo severním hřebenem trio: Jerhot, Lukeš a Páleníček. Druhý prvovýstup realizovali v roce 1993 Zdeněk Šlachta a Zdeděk Michalec a cestu Český expres (VII, 50°) vylezli vpravo od Skotského pilíře. A právě Bhagirathi si za svůj cíl vybralo letos v září trio Slovinců Marko Prezelj (44), Rok Blagus (27) a Luka Lindič (21). V Garhvalském Himálaji se jim podařilo během tří týdnů excelentního počasí vylézt hned tři nové cesty přesně ve filozofii Marka, který razí čistý alpský styl. První prvovýstup podnikli na Bhagirathi IV a celou cestu včetně sestupu
stihli absolvovat v jednom dni. Cesta dlouhá 1.000 m obtížnosti D+ vede na úzký vrchol sněhovým kuloárem, krátkým mixovým úsekem a traverzem na severní hranu. Mimo jiné se jedná pravděpodobně i o prvovýstup na vrchol samotný. O týden později se pustili do 1.300 m dlouhé mixové cesty v jihozápadní stěně Bhagirathi III mezi Skotským pilířem a Českou cestou. V cestě strávili dva dny a ohodnotili ji 6b, M5, WI5. Celkově pak ustanovili obtížnost cesty na ED. Po dosažení vrcholu sestoupili na jihovýchodní stranu kopce. Po zaslouženém odpočinku se vypravili pod stěnu Bhagirathi II a v její jihojihozápadní stěně vytvořili svůj třetí a nejtěžší provýstup. V cestě se opět střídají skalní pasáže do 6b+ s mixovými do M8 a s lezením v ledu až do WI 6+. Po třech dnech stáli 1. října na vrcholu a sestoupili na východní stranu klasickou Rakouskou cestou z roku 1938. Čtvrtý den stanuli opět v základním táboře. Jak o této miniexpedici řekl sám Marko: „Jednalo se v podstatě o jakýsi onsight trip. Naše výprava do oblasti Gangotri byla náhradou za původní cíl, kterým byla skupina Rimo ve východním Karakorumu. Do této oblasti jsme však nedostali vízum a tak jsme narychlo změnili cíl cesty a odjeli do Indie bez jakéhokoliv pevného plánu.“ Marko Prezelj však není žádným nováčkem v takovýchto „výletech“. Tento původně vystudovaný inženýr chemie, narozený v roce 1965, se od roku 1982 aktivně věnuje horolezectví a nyní se živí jako horský vůdce a profesionální fotograf. Na svou první expedici vyjel již ve 22 letech, kdy na Lhotse Shar dosáhl „pouze“ výšky 7.300 m, ale hned o rok později si to vynahradil a vylezl novou cestu v severní stěně Cho Oyou. V roce 1991 dostává spolu Andrejem Stremfeljem poprvé ocenění Piolet d‘Or za novou cestu alpským stylem Z leva doprava BII, BIV a BIII
v jižní stěně Kangchenjungy. V roce 1992 mimo jiné uskutečňuje druhé zimní opakování Kollerovy cesty Přes rybu v jižní stěně Marmolady. Následuje výjezd do Yosemit se Silvo Karem, nová cesta v Chile na Torre Norte del Paine a několik expedic do Nepálu. V roce 2001 stíhá kromě prvního svého výjezdu do Garhvalu také strávit měsíc na Aljašce, kde krom jiného vylezl se Stephanem Kochem prvovýstup na Denali. V dalších letech se Marko pohybuje po celém světě a realizuje své lezecké sny, a je jedno, zda se jedná o Rocky Mountains, Karakorum, pohoří Cordilera Blanca, Patagonii nebo Himálaj. Druhého Zlatého cepínu se mu dostává spolu s Borisem Lorencicem v roce 2007 za prvovýstup alpským stylem severozápadním pilířem tibetské Chomo Lhari (7.326 m). Při všech svých výstupech se Marko snažil držet toho nejčistšího alpského stylu a ten také stále prosazuje. Je proto mimo jiné jeden z těch, který kritizoval měřítka hodnocení a způsob udílení ceny Piolet d’Or. V důsledku těchto kritik se v roce 2008 Zlatý cepín vůbec neuděloval. Na jeho intervence byla také vytvořena nová myšlenka pro udělování právě prestižního horolezeckého ocenění Piolet d’Or, která odráží filozofii a etiku lehkého alpinismu: V moderním horolezectví mají styl a prostředky výstupu přednost před dosažením cíle samotného. Kromě svých lezeckých úspěchů stihl Marko ve svém životě také zplodit dva syny (9 a 15 let) a jeho nádherné fotografie z celého světa můžete zhlédnout třeba na jeho webových stránkách. Při jeho extrémních alpinistických výkonech ho podporují firmy Black Diamond, Brinox, Patagonia a Scarpa. Podle zpráv M. Prezelja sepsal foto
M. Stolárik M. Prezelj
Ciao Riccardo! „Hory jsou velkým životním učitelem. Učí vás myslet beze strachu.“ Ve světě horolezectví, stejně jako třeba v literatuře nebo hudbě, neexistuje ten nejlepší. Ovšem jen hrstka horolezců může být porovnávána s Riccardo Cassinem, který letos zemřel ve věku neuvěřitelných 100 let. Cassin představoval prototyp horolezce a člověka, který stále pokračoval svým směrem a byl obdařen intuicí a instinktem, což mu pomáhalo překonávat životní i lezecké překážky. Byl tvrdohlavý a neústupný. On byl ten vůdce, který vždy chtěl lézt jako první a to bez ohledu na vše ostatní. Byl hlavou patriarchální rodiny, ale byl to také muž, který v horách stejně jako v životě věděl, jak se rozhodovat a jak také za svá rozhodnutí převzít plnou zodpovědnost. Riccardo Cassin, narozený v San Vito al Tagliamento roku 1909 nikdy nepoznal svého otce, který zemřel při důlním neštěstí v Kanadě. Už ve svých 17 letech se mladý Riccardo přestěhoval do Lecca a do roku 1930, kdy založil skupinu lezců známou jako Ragni di Lecco (Pavouci z Lecca), se jeho život nesl ve znamení cílevědomé a tvrdé práce v kovárně a tréninku boxu, který mu dal bezesporu základ v jeho celoživotní urputnosti. Po lezeckých začátcích v okolí Lecca se skupina Pavouků přesunula do Dolomit a první úspěch se dostavil v roce 1934, kdy Cassin spolu s Vitalim a Pozzim vylezl novou cestu v jihovýchodní stěně Cimy Piccolissimy ve skupině Tre Cime di Lavaredo. Hned v následujícím roce opakují Comiciho cestu v severozápadní stěně Civetty a prostupují exponovaný jihozá34
padní hřeben na Torre Trieste. Úspěšný rok zakončuje Cassin spolu s Vittorio Rattim prvovýstupem v severní stěně Cimy Ovest di Lavaredo cestou, která se dnes leze za 8- UIAA a je pověstná svými exponovanými traverzy na hraně Střechy světa. Posuneme se o dva roky dopředu. Je léto 1937 a údolím Bondasca stoupá vedle Cassina Ratti, Esposito, Moltenia a Valsecchi vstříc do té doby panenské severovýchodní stěně Pizzo Badile. Během tří dnů vytyčují cestu, na kterou se na začátku 21. století stojí fronty. Jestlipak si moderní alpinisti s nablýskanou výstrojí vzpomenou na pětici klasiků, co se probíjeli k vrcholu a na dva z nich, Mario Moltenia a Giuseooe Valsecchiho, kteří při výstupu za špatného počasí a sestupu normálkou po italské straně zemřeli vyčerpáním? Asi málokdo. Ale ani Cassin určite tehdy netušil, že za 50 let, ve svých 78 letech, cestu poleze znovu a to hned dvakrát, kvůli natáčení dokumentárního filmu. Další rok, další alpinistický milník. Cassin, Esposito a Tizzoni se vydávají na Walkerův pilíř na Grandes Jorasses, a to nejkratší cestou k vrcholu Point Walker. V knize Mountaineering in the Alps o této události píše Clare Engel: „Vůbec nic nevěděli o Chamonix a jeho okolí. Netušili, kde se Jorasses nacházejí. Chatař jim na jejich otázku, kde jsou Grandes Jorasses, neurčitě odpověděl „někde támhle“. Neznal tyhle mladé Italy a položenou otázku považoval za vtip. Další večer pak byl velmi překvapený, když viděl světlo v bivaku vysoko na pilíři. Další noc světlo viděl zase výš a 6. srpna dosáhlo horolezecké družstvo vrcholového hřebenu. Kvůli bouři pak museli horolezci absolvovat ještě jeden bivak na sestupu.“ Úspěchy Pavouků z Lecca zastavila druhá světová válka. Cassin, který nenáviděl fašismus, ve válce bojuje od roku 1943 na straně partyzánů proti německým okupantům. Jak sám později řekl: „Němci okupovali naši zemi a naše domovy, co jiného jsem mohl dělat, než je poslat pryč?“ Na jaře 1945 se Cassin jako velitel partyzánů zapojuje do krvavých bojů v ulicích Lecca a pokusí se se svým spolulezcem Rattim zastavit německé vojáky, ustupující směrem na Svatý Mořic. Ratti, Cassinův dlouholetý přítel na laně je při této akci zabit. Hned dva roky po válce začíná Cassin v Leccu navrhovat a vyrábět horolezecké vybavení. Ještě tentýž rok produkuje první skoby, v roce 1948 první kladiva a o rok později se na trh dostává první cepín značky Cassin. V dalším roce spatří světlo světa první Cassinem sériově vyráběné karabiny a speciální prošívaná
péřová bunda do extrémních podmínek velehor. V roce 1952 je Cassin přizván na expedici, kterou vedl Ardito Desio s cílem vylézt prvovýstup na K2. Než však expedice v roce 1954 odletěla do Asie, musel v té době 45letý Riccardo podstoupit lékařskou prohlídku v Římě s nekompromisním závěrem – srdeční problémy. Po dvou letech příprav zůstává Cassin doma. Tuto křivdu si vynahrazuje o 4 roky později, kdy je sám vůdcem expedice na velmi obtížně dostupný a do té doby panenský Gasherbrum IV. Vrcholu dosahuje pod jeho vedením severovýchodním hřebenem Walter Bonatti a Carlo Mauri. V tomtéž roce se svým synem vytváří prototyp sedacího úvazku, který jde do výroby o dva roky později, stejně jako jejich titanové mačky. V roce 1960 následuje expedice do peruáských And a 1961 úspěšný prvovýstup jižní stěnou Mount McKinley, během něhož stálo na vrcholu všech šest Pavouků z Lecca. V té době se jednalo o nejtěžší vylezenou cestu na tento vrchol a k úspěchu expedice gratuloval telegraficky i tehdejší prezident USA John F. Kennedy. Ještě ve svých 66 letech vedl Riccardo Cassin expedici na nezlezenou jižní stěnu Lhotse, tentokrát však bez úspěchu kvůli nepřízni počasí. Riccardo Cassin se aktivně věnoval horolezectví až do svých 80 let. Za svůj život uskutečnil 2.500 výstupů a z toho přes 100 prvovýstupů. Přestože byl Cassin v posledních měsících života upoután na invalidní vozík, zůstal stále optimistický a své sté narozeniny oslavil mimo jiné také s Walterem Bonattim nebo Reinholdem Messnerem. Riccardo Cassin, legenda alpinismu 20. století, zemřel 6. srpna 2009 v Piano dei Resinelli, Lecco. Zemřel 71 let na den přesně poté, co stanul na vrcholu Point Walker. V interview nedlouho před svou smrtí řekl: „Hory byly a jsou mou životní láskou. Žil jsem pro ni, zasvětil jsem jí celý svůj život, vždy jsem ji respektoval a ona mi za to dala vše, co jsem potřeboval k tomu, abych byl šťastný.“ text foto
M. Stolárik Giulio Malfer
Zdroje: Dieška, I. a Širl, V.: 1989, Horolezectví zblízka, Olympia, Praha. Dieška, I. a kol.: 1989, Horolezectvo encyklopédia, Šport, Bratislava. Lazarin, P. a Mantovani, R.: 2008, Velcí horolezci, Mladá fornta, Praha. www.cassin.it, www.climbing.com www.guardian.co.uk, en.wikipedia.org www.planetmountain.com
Dopis za nebeskou bránu Jana Waldnerová 1963–2009 Ahoj Rakouská, co jsi nám to, proboha, vyvedla? Ach jo. Tvůj anděl strážný se někde zapomněl, chvilku asi nedával pozor nebo co… to přece, hergot, není možné, pořád si opakuji… Pamatuješ, jak jsem Tě před lety, po Tvém vyplašeném telefonátu, jel vyzvednout k Vídni? Tenkrát to skončilo jen u plechů… A jak jsem Ti vyčinil a měl pravdu, jezdívala jsi rychle, a určitě sis občas koledovala… Ten anděl to ale až dosud vždycky nějak uhrál, díky mu za to. Paradoxně jsi v poslední době jezdila menší vzdálenosti, rozumněji, se slabším autem… A přesto. Bylo to bez varování a možnosti opravy. Strašně kruté. Pro všechny okolo, nejvíc pro děti, mamku, ségru, Jirku, a nás, kamarády. Ten zdánlivě nevyčerpatelný zdroj energie a nespoutaného života se přelil do Marečka, který to vybojoval i za Tebe. Jako správná máma ses obětovala. Mrazí mě při vzpomínce na naše poslední osobní setkání. Tvá poslední věž v Ádru a asi poslední lezení vůbec, viď? Byla to Kazatelna vedle Biskupa na Bišíku o „Fesťáku“. Jako vždycky jsme se šli schovat trochu bokem od davu, a to se povedlo. Kazatelna Ti už zase vyšla moc hezky, tu „borhákovou“ cestu od Lubky jsi hned střihla bez sednutí – bylo jasné, že po čtvrté mateřské jsi zpět ve své kůži. Na Biskupa pak vylezla jen Zuzka s Abdulem, Ty jsi spokojeně hlídala Marečka na zemi, a aniž jsme to tušili, Biskup Ti mezitím dával poslední požehnání. Večer to potvrdil i příznačně temný koncert Mariána Vargy na písáku, znělo to jak z jiného světa. Kdybych jen tušil, jak symbolické a definitivní rozloučení s Ádrem, a vlastně i s námi, to je. Hlavou mi prolétne text z Tvých oblíbených Křesťanových Dylanovek – „…ještě není tma, ale stmívá se…“. A přitom jsi žila tak zrychleně a intenzivně. Spousta ženských by tolik, co Ty, nestihla ani za tři životy. Některé z nich Ti snad i kvůli tomu občas nemohly přijít na jméno, to víš asi taky moc dobře. Diplomat jsi nakonec nikdy nebyla, ale já vím, že záměr byl pokaždé dobrý a moc dobře vím, kolika lidem jsi nezištně pomohla a jak Tvá energie ovlivňovala spoustu lidí i na dálku. Taky jsme Ti říkali Kalamity Jane, bylo Tě všude plno a ne každému se to možná zamlouvalo. Ale taková jsi prostě byla, kdo Tě znal, tak to tak bral, a klady výrazně převyšovaly. Nezapomenu, jak jsi nám i dalším lidem byla platná při pražských povodních před sedmi lety. Když začala do Hudáče natékat spodní voda, uprostřed noci jsi sehnala bývalého spolužáka z Kutné Hory a nad ránem dovezla centrálu a dvě čerpadla… S nadšením jsi neúnavně pomáhala, kde se dalo, i lidem v okolí. Nejvíc nás tehdy povzbuzoval Tvůj optimismus, který z Tebe neustále vyzařoval. Jak bude chybět, nám dochází až teď, kdy hledáme poslední společné fotky a uvědomujeme si, jaká je to vlastně vzácnost.
Ale bylo to parádní, viď? Třeba výstupy na sardinskou věž Aguglia, jak jsme tam motorovým člunem odvezli Vildu i s vozíčkem a lezli cestu Il Mio Veleno přímo nad ním. To byl Tvůj nápad, uznávám, a bylo to moc prima… Anebo v Arcu, když jsme jen s trochou vody lezli na sluníčku Zanzaru – lezecky nebyl žádný problém, tenkrát nám to docela šlo, ale při sestupu jsme zabloudili do Lagelu na druhou stranu, pamatuješ? Bez vody, peněz, bot… Po rozpáleném asfaltu jsme se v lezečkách dobelhali dolů do Arca a Ty jsi skočila před auto, které sotva stihlo zastavit… Řidič jen nevěřícně zíral – německy neuměl, ale po Tvé jednoznačné a neodbytné gestikulaci nás okamžitě odvezl zpět pod nástup ke kempu, a ještě gratuloval k výstupu. A vzpomínám si, Ty určitě taky, na toho horského vůdce z Cortiny, jak se na Tebe smál a taky gratuloval k rychlému přelezu. V očích jsem mu četl jasný vzkaz – „s takovou ženskou bych do Zanzary šel hned taky“- i když lezl jen něco lehčího vedle. Jo, to byly časy, tou dobou jsme za Hudym lezli Železem zdobenou na teplické Chrámovky – i on pochvalně zabručel, když jsme Tě spouštěli. A to pochválí málokoho. Parádní cesty jsi zvládla i s Márou Holečkem na Prachově, kam jsi taky jezdila moc ráda. A když jsme společně s Houbadlínem vylezli Komplexy na Papriku a Nebe nezná vyvolených na Terasu, které jsi přeběhla, Houba jen poznamenal: „ Ty vole, ta už s námi asi moc nepoleze, my o moc těžší cesty nezvládnem…“ A v zimě, když jsme za Tebou jezdili do Ramsau na víkendy. Měli jste tam jen dvě místnosti, ale Ty jsi nikdy nikoho neodmítla, děti se tam pokaždé motaly mezi hromadami lidí, bot, hadrů, a nikdy to nebyl problém. A pokaždé jsi navařila, mnoha lidem půjčovala permice na lanovku, zaplatila i nějakou útratu v hospodě. Vzpomínáme, jak jsi byla velkorysá, když to aspoň trochu šlo. Díky za všechny ty výlety ještě jednou, byly moc fajn. Nebo když jsem Ti zavolal, že potřebuji občerstvení na „padesátku“ na Mísečkách. To už jsi s Jirkou bydlela ve vysněné roubence ve Strážném. Když jsem začal vyjmenovávat požadavky, hned jsi mě přerušila – „Zbýšo, nic neříkej, já přece vím, co potřebuješ.“ A i když jsme s Petem a dalšími kamarády většinou závodili na chvostu Hančova memoriálu, Ty jsi tam neúnavně stála a fandila,
v každém kole nekompromisně nacpala banán do pusy a ten slaďounký čaj s ovocem, který vždycky pomohl. Budeme si teď muset poradit bez něj… Ale čert vem nějaké závody, jak teprve bude ten teplý horský čaj chybět malému Marečkovi. Ale už se zase musím chechtat při vzpomínce, jak jsi šla vystrojit Yeťáka Hausmanna do televize. „No to je jasná věc, ráno jsem tam,“ byla Tvá okamžitá odpověď, když jsme Ti volali, že ho potřebujeme oháknout na show s Jílkovou… A dopoledne už jste obcházeli vybrané pražské obchody, prodavačky šílely a nevěřily, když jsi jim říkala: „Tenhle pán večer bude v televizi proti pěti feministkám, vyberte mu něco fakt dobrýho“. A taky jo, Yetti zase vypadal jako ctihodný akademik, k nepoznání. A Ty ses spokojeně usmívala, i když to nakonec proti těm feministkám stejně moc platné nebylo… Horší to bylo u Yettiho doma začátkem října, kdy jsme se na sebe sklíčeně dívali a ptali se – komu zase zavoláme, až vymyslíme nějaké klukoviny? Někomu, kdo by nás vždycky nadšeně vyslechl a podpořil alespoň rošťáckým úsměvem… Půjde nám to těžko, ale budeme se snažit. A snad nám pomůžou i vzpomínky na to, jak sis Ty vždycky dokázala poradit. A často se spoustou věcí, které ten opravdový život s velkým „Ž“ přináší, najednou. Pamatuji, jak jsi běžné povinnosti jako praní, žehlení, uklízení atd. nikdy nahlas neřešila, a přitom vše zvládala v naprosté pohodě, a ještě Ti to ani nezabránilo odjet na lyže, do skal nebo na kolo… Vypadalo to v Tvém podání tak přirozeně, a přitom je za tím tolik práce. A priority jsi ctila, to dobře vím, Tvé čtyři děti to dokazují nejlépe. Předala jsi jim toho hodně, měla a máš na ně obrovský vliv a v každém z nich vidíme kousek Tebe. Koukni ještě na tu fotku, to je paráda, viď? Sedíte s prostředním synkem Mattim na vršku teplické Hladomorny a za zády máte celou tu nádheru Chrámovek od Kalamárky po Měsíční… Z té fotky cítím rozpálenou skálu a obrovskou energii, cítím tam vaše upřímné nadšení, radost z každé maličkosti života. Je to magické místo, kde jsme zažili fantastické chvilky a pokaždé tam od Tebe vyřídím pozdrav, na to dávám slovo. Zbyšek
35
Vysoké Tatry – zimní přechod expedičním způsobem
Není snad filozofičtější sport než horolezectví V Montaně 5/2009 je zajímavá vzpomínka na zájezd národního horolezeckého reprezentačního družstva do Transylvánských Alp – Rumunsko 1954. Zdařilé vyprávění jednoho z účastníků – Bohouše Svatoše – je dokresleno i dobovými snímky, známé tváře z mého dětství a jedna mně obzvláště milá připomíná atmosféru půl století vzdálenou a přece – je to snad chvíle… … horolezecká hospoda laskavé paní Boudové blízko Suchých skal, stará fotka věží Sušek a sedící horolezci na vrcholcích, vůně lan a baťohů, těžké karabiny, kalhoty vypodložené kůží na slanění, horolezecké boty šité doma, vyprávění příběhů a spřádání plánů s cílem do velehor. Čas vše naplnil, také i proměnil. Většina hochů na fotce z Rumunska s lvíčkem na prsou již zlézá štíty nebeských hor a při čtení starých horolezeckých deníků si uvědomíme, kolik odhodlání, tužeb a statečnosti v mysli mladých mužů bylo. Jenže i zde, tak jako ve všech oblastech života, došlo k proměnění do něčeho, co bylo pro starého horolezce na sklonku života k nepochopení. Přestával rozumět dění kolem tak nádherného sportu, který ho po celý život naplňoval ne mocí, ale úctou a pokorou. Chórismos? Když vzpomínal na dlouhé bivakové mrazivé noci a rána v úžasné horské samotě, vydaný na pospas něčemu, co jej nekonečně přesahovalo. Je to šťastné bytí v okamžiku? Není to sdělitelné, uchopitelné, předatelné, to je 36
jen prožitelné a toto usebrání do jednoduchosti mělo nad ním a ostatními horolezci takovou moc. Hory ke své existenci potřebovali bytostně, nešli jen pro vrchol, ten často zůstal odepřen v uvědomění si, že člověk je součástí daleko vyššího řádu, proti kterému nic nezmůže. Mnohdy byl vrchol na dosah, pár výškových metrů, sil ještě dostatek pro výstup i cestu dolů, ale kamarádův život měl větší cenu. Bylo třeba s ním sejít dolů, sám by to již nedokázal. Prohra, provázená hlubokým mlčením hor i horolezce, nebyla prohrou, ale bytostným prožíváním, že člověk je jen nepatrností v přírodě s otevřeností pro další počátky s originalitou každé příští chvíle. Cena za úspěch dnešních výstupů je příliš vysoká. Ztráta odpovědnosti za celek, ztráta možnosti „lesního chodce“, kamarádství, ztráta originality počátkování v životě. Individualismus v horolezectví znamená i ztrátu tzv. asymetrické odpovědnosti. Mít odpovědnost za spolulezce větší, než sám za sebe, umožnilo poválečné generaci lezců v horách žít, ne umírat. Jejich výkony jsou srovnatelné s těmi dnešní-
mi, avšak bez podpory nynější techniky – oděvů, potravin, horolezeckého materiálu, sdělovacích prostředků. Jak úsměvná je vzpomínka na čtyři flanelové košile oblečené proti chladu, péřovou bundu a vlněné podkolenky doma upletené. Neskutečné v době internetu je šest týdnů čekání na zprávu ze základního tábora. Levitační běžce s poštou už v horách nikdo nepotřebuje, členové expedic na ně netrpělivě nečekají, své zprávy ťukají do počítačů a tak i přání – zatoužil jsem být pošťákem v Himálaji – ztratilo smysl. A přece, slovy Anny Hogenové – není snad filozofičtější sport, než je horolezectví. Je to jednota člověka s přírodou, umožňující proniknout k tomu, co zakládá a bytostně podmiňuje existenci. Je to dialog vedený řečí těla a ten je hlubší, než pomocí slov. Úžasný pocit je zkušenost svobody, svobody od věcí a vztahů, možnost rozprostřenosti duše horolezce do široka, procházející vším. Tato svoboda zakládá pravé lidství a pro tento prožitek se můj táta a ostatní jeho kamarádi do hor stále vraceli, a proto do hor půjdou i ti, co se horolezci teprve stanou. Ať se na tomto nemění nic po celou existenci lidí na Zemi. text foto
Helena Kalábová Vilém Heckel
Chlapi z Tirich Miru – zleva Ivan Gálfy, Vlastík Šmída a Honza Červinka
Setkání účastníků prvních československých výprav ve Vysokých Tatrách 10. a 11. října 2009, Bilíkova chata na Hrebienku
Ivan Urbanovič je jedním z účastníků prvních československých výprav do Hindúkuše v roce 1965 a 1967, nutno podotknout že stále velmi vitálním
Bylo nač vzpomínat – zleva Joska Nežerka, Ivan Gálfy a Ivan Fiala
Gejza Haak se zúčastnil výprav na Nanga Parbat v roce 1971 a Jannu o osm let později
Ivan Gálfy, průkopník československého expedičního horolezectví, je stále stejně neúnavný organizátor jako v době prvních československých výprav do nejvyšších hor. V polovině října se mu podařilo uskutečnit unikátní setkání účastníků výprav do Hindúkuše v roce 1965 a 1967 a do Himálaje, ve kterých působil jako vedoucí. Těch expedic bylo dohromady osm a v průběhu 18 let postupně směřovaly na Nanga Parbat (Tatranské výpravy v roce 1969 a 1971), Makalu (Československé výpravy v roce 1973 a 1976), Jannu (Výprava členů horské služby v roce 1979), Jannu a Kanchchenjungu (Československá výprava v roce 1981), Lhotse Shar (Československá výprava v roce 1984) a nakonec na Mount Everest (Československá výprava v roce 1987). Zhruba tři desítky legendárních horolezců se v sobotu dopoledne postupně scházely v Dome horských vôdcov ve Starém Smokovci, aby se pak zubačkou přesunuli na Bilíkovu chatu na Hrebienku. Tam vzpomínání na doby průkopnických výstupů nebralo konce a protáhlo se až do pozdních večerních hodin. text foto
Martin Krejsa Petr Piechowicz
V Domě horských vodcov ve Starém Smokovci, zleva Leoš Chládek, Polda Páleníček, Ivan Gálfy a Joska Nežerka
37
por trét
Gerhard Schaar Gerhard Schaar je rakouský lezec a fotograf, který, když je náhodou doma, žije v Maltatalu a jenž mohl (i díky našemu časopisu) předvést na letošním „Fesťáku“ v Teplicích skvělé promítání. Strávili jsme spolu asi půl dne, kdy šel s námi do skal – fotit. Příjemný chlápek. A jelikož se jeho promítání skutečně líbilo (nebylo jenom o lezení, nýbrž i o lidech), domluvili jsme spolupráci. V některých z příštích Montan přineseme Gerhardovy informace o lezení mimo Evropu. Série má zatím pracovní název: Climb the World, u kterého zřejmě zůstaneme. T. R.
Jak by ses několika slovy představil? Jmenuji se Gerhard Schaar a lezu od 17 let. Vyrůstal jsem v malém horském údolí v Rakousku a lezení mi otevřelo úplně nový svět, svět cestování, poznávání přátel, rozšiřování myšlenkového a kulturního horizontu. Mám moc rád pobyt venku, výzvy, když mám nějaké cíle a dosahuji jich. Už jsem po světě cestoval dvakrát a moje zvědavost pořád nemá dost. Doufám, že ve světě uvidím ještě víc hezkých míst, získám víc dobrých přátel a budu si užívat lezení. Moci z lezení žít (psát články, dělat prezentace, prodávat fotky) je skvělá věc, doufám, že budu moci v tom, co mám tak rád, pokračovat. Jak jsi začal s lezením? A kdy jsi mu definitivně propadl? Začal jsem lézt, protože jsem viděl v televizi dokument o horolezectví, co pojednával o lezení na velké stěny v USA. Koupil jsem si potom lezečky a začal lézt na stěny v naší vesnici, které byly z velkých žulových kvádrů. Byla to legrace, neměli jsme vůbec ponětí, co máme dělat! Zkoušeli jsme tehdy dokonce lézt s lanem, které jsme našli u kamaráda, a jedním jediným sedákem. Páni, to byl děs, když o tom dnes zpětně přemýšlím. O bezpečnostních uzlech a zacházení s lanem jsme nevěděli nic. Krátce poté jsme se připojili k horolezecké skupině na naší škole, kde nás naučili základy. Už od první chvíle „opravdového“ lezení jsem věděl, že tohle je to pravé. Kdo je tvůj lezecký idol? Proč? Nemám žádný konkrétní vzor, protože mě inspiruje mnoho lezců, především ti, kteří jsou v lezení na vysoké úrovni a zůstanou normální, jsou to prostě dobří a normální lidé. Co považuješ za své největší lezecké úspěchy? Při lezení některých cest na El Capa jsem se cítil opravdu prima. Třeba „Zodiac“ nebo „Free Rider“ (přesto jsem dal jen 29 lanových délek!). Potom tu bylo pár prvovýstupů, byl to báječný pocit utéct z linií a zvládnout prvovýstup, někdy po urputné snaze a spoustě pokusů :-) V cestě jaké obtížnosti se cítíš natolik v pohodě, že bys ji klidně lezl sólo? Pokud myslíte „nezajištěné sólo,“ lezení bez lana, tak záleží na stylu. Obtížnosti tady nemají žádný význam, jde výhradně o duševní stránku věci, na 6a se můžete vyděsit k smrti a na druhé straně v klidu skolíte 7b. Do které lezecké oblasti se rád vracíš? Yosemity, Bugaboos, Val di Mello, Dolomity, Maltatal, Jižní Alpy na Novém Zélandě, Modré hory, Arco. Jaké cesty, myslíš, polezeš za deset let? A za třicet? Doufám, že za deset let zvládnu věci v Patagonii a v pohoří Karakorum. A za třicet let doufám, že prostě polezu jedno co.
G.S., projekt, domovská oblast Maltatal, Rakousko
38
Máš nějakou slabost nebo zlozvyk, které bys nám mohl prozradit? Jo, samozřejmě – přinesu velké množství dobrého jídla a všichni ho spolu sníme. Další
věc, se kterou zápasím, je, že mám pokaždé tolik nápadů, že se nedokážu zaměřit jen na jeden. Co děláš po tréninku? Odpočívám, piji kávu a jím dobré jídlo. Jaká je tvá nejoblíbenější kniha, zpěvák nebo skupina? Líbí se mi knihy od T. C. Boyla a Hermanna Hesse. Hudbu mám rád od Pink, Bernarda Fenninga, Alexe Murdocha, REM, U2 a spousty dalších, stejně tak i něco z vážné hudby, třeba Antonína Dvořáka. Umíš vařit? Jaké je tvé oblíbené jídlo? Samozřejmě že umím vařit. Mám rád veškerou zeleninu a těstoviny, thajské jídlo a pizzu.
27. délka cesty Easy Rider, 5.12d, Yosemity
Kdo nebo co tě povzbuzuje? Kde hledáš motivaci? Spoustu energie mi dávají příroda a přátelství. Motivaci získávám tím, že jsem naživu, jsem tady na tomhle světě a chci dělat hezké věci a žít naplno. S kým většinou lezeš? Je pro tebe těžké sehnat lezeckého partnera? Lezu se všemi možnými typy lidí, hlavně když jsem na cestách. Ne, problém najít partnera nemám. Na expedice a obtížné výstupy jsem velice vybíravý a dávám přednost tomu mít po boku lidi, kterým mohu věřit. Existuje něco, co ti na lezcích obecně vadí? Jo. Přijde mi k smíchu, že si lezci myslí, že když umí dobře lézt, dělá to z nich dobré lidi, a že dobří lezci by měli mít větší úctu než ti špatní jen díky svým schopnostem. To jsou ale kecy. Máš nějaké motto, kterého se držíš? Pokud ano, jak zní? Užijte si to! Kdybys nelezl, co bys nejspíš dělal místo toho? Hrál bych na kytaru, byl bych fotografem a měl bych ženu a rodinu.
Je něco, co bys chtěl vzkázat čtenářům Montany? Ano. Hodně jsem cestoval po světě a Češi byli jedni z nejpřátelštějších lidí vůbec. Neztraťte, prosím, svou pohostinnost, tenhle svět ji potřebuje. Už jsi někdy navštívil Českou republiku? Znáš nějaké české lezce? V minulosti jsem potkal mnoho českých lezců, ale do České republiky jsem se nikdy nedostal (mám to stráááášně blízko do Itálie). Ale potom, co jsem v Kanadě potkal Petra a Katarínu, tak hned jak se vrátí domů a trochu se tam usadí,
určitě je v Ostravě navštívím. (Gerhard na otázky odpovídal před cestou na MFOF v Teplicích, více viz úvod, pozn. redakce) Kdo tě sponzoruje? Podporuje mě korutanský dodavatel energie „Kelag“ a výbavu mám od „Austrialpinu“ (nástroje), „Carinthian Sleeping Bags“ (spodní oblečení a spacáky), „Millet“ (boty, batohy, oblečení, lana, lezečky), „Adidas eyewear“ (brýle). zpracovala foto
redakce archiv Gerharda Schaara
39
V LAVINĚ… Lavinu už jsem mnohokrát viděl, slyšel jsem i několik historek o tom, jaké to je, když vás to sejme, ale byť jsem byl i celkem blizoučko, nikdy jsem to naštěstí neschytal. Spoléhat na to, že se člověk narodil v neděli ovšem nejde věčně, a tak jsem se před léty odhodlal koupit lavinový pípák. Rozumějte, skialpinismu příliš neholduji, ale nějak se po horách v zimě pohybovat musím, a byť by to mělo být jenom k nástupům, „chlupaté lyže“ jsou často nejlepší volbou. Tak nějak jsem si říkal (a stále si říkám), že mně se přece nic nemůže stát. Jenomže představa, že stojím na laviništi a někde pode mnou je zasypaný kamarád (či kamarádi) s pípákem a já nemám jak je najít, je skutečně pádným argumentem„něco“ si koupit, nemyslíte? Jenže co, a hlavně co si s tím potom počít? Další věc je, že řada z vás už nějaký pípák má, a byť třeba nepůjde o poslední výkřik techniky, nechce se s ním (zcela pochopitelně) rozloučit. Vždy je ale dobré vědět a snažit se vědět víc… Pokusím se proto shrnout několik základních věcí, co a jak. Naprosto v tomto textu pomíjím otázku prvence, jakože nějaké sklony či sněhové podmínky jsou pro vznik laviny příznivější atd. Tomu jsme kdysi částečně věnovali jednu zimní Montanu plus, navíc, jestliže jste třeba na chatě a vaše vyhlédnutá stěna na druhé straně doliny, zpravidla nemáte moc možností, jak se k ní dostat. Ano, můžete odložit výpravu na jindy, jít jinam a já nevím co ještě, 1
Proč je kamarádská pomoc tak důležitá? Graf přežití zasypané oběti
40
a jistě na tom nebude nic špatného, na druhou stranu, máte svůj rozum, a abychom se dostali k podstatnému, věci mnohokrát připomínané tentokrát přeskočíme. Už proto, že někdy zkrátka nejde jinak – třeba vám nasněží ve stěně a vy se prostě musíte dostat domů. Nebo si třeba řeknete, že rodinná dovolená na sjezdovce je nuda a ten žlábek tady vedle je vážně fajn… Pro přežití v lavině je podstatné si uvědomit, kterak klesá křivka s šancí přežití. Viz obr. č. 1. Jestliže se fatálně nepolámete přímo při pádu laviny, máte zpravidla 15 – 20 minut času. Po tomto čase se kolem vašeho obličeje zavře jakási kapsa. Teplý vzduch v kombinaci s chladným sněhem vytvoří krustu, kterou neprostoupí vzduch a vy se pomalu udusíte, tedy otrávíte oxidem uhličitým. V případě, že se kapsa neuzavře (jste nízko pod povrchem, vzduch proudí kolem ruky či stromu,…), vydržíte výrazně déle, teoreticky až do smrti podchlazením. Co z toho vyplývá? Že i kdyby seděl záchranář na nastartovaném skútru či v připraveném vrtulníku, a i kdyby dostal hned hlášku, že má někam vyrazit, velmi pravděpodobně se dostane na místo neštěstí pozdě. Největší naději pro vás tedy představují přeživší kamarádi. Ti by měli mít vyhledávač, lopatu a lavinovou sondu. Ne-li, je to sakra špatné… Tak a teď pár technických údajů. Pro vysílání je na pípáku vyčleněna vždy jen jedna část jedné antény.
Tento text si neklade za cíl suplovat lavinový kurz. Pouze se pokouší přinést pár, snad, důležitých informací. I vám se zkrátka může stát, že „to“ jednou přijde…
S přijímáním je to složitější. V ideálním případě, když jsou antény namířeny přímo na sebe, jde chytnout signál i ve vzdálenosti desítek metrů. Jenomže nikdo neví, v jaké poloze je oběť zasypána. Proto se doporučuje vyhledávačem kroužit tak, abyste (vlastně metodou pokus-omyl) zkusili najít nejlepší polohu antén vůči sobě. Ovšem ani výrobci nezahálejí – proč nevybavit pípák dvěma anténami? V tomto byl kdysi na špici americký Tracker od firmy BCA. Má (dokonce patentově chráněné) dvě zkřížené antény tak, aby lépe chytal signál. Ostatním nezbylo, než přidat do krabiček druhou anténu kratší (neb krabičky bývají obdélníkové). A další krok? Ano, správně. Třetí rozměr. Nejlepší pípáky dnes mají tři antény. Jak takový přístroj vypadá zevnitř najdete na obr. č. 2. Čím kratší anténa, tím pochopitelně horší schopnost přijímat signál.
2
3
Tak nějak si říkám, že nejlepší vyhledávač by měl být kulový s několika zkříženými, dostatečně dlouhými anténami, což ovšem není příliš praktické. I když kdoví, co právě kutí vývojáři těch největších firem, že? Faktem ale je, že nejnovější vyhledávače jsou už takové malé počítače, které na základě vyhodnocování síly všech signálů zachycených všemi anténami dokáží „vidět“ už hodně dobře. Tříanténový přístroj snáze pokryje větší plochu. Musíte totiž vždy uvažovat, že pípák zasypaného leží v té nejnevhodnější poloze, jinak jej můžete při vyhledávání minout. Otáčení pípáku je metoda účinná, ovšem vyžaduje praxi a čas. Pípák vysílá signál na frekvenci 457 kHz, v intervalu jedné sekundy, proto je nutné zpočátku, při „lovení“ prvního signálu, s vyhledávačem kroužit pomalu. Nejenže se s „tříantéňákem“ při vyhledávání méně nachodíte,
či spíše naběháte, navíc ukazuje pouze jedno maximum. Toto výrazně usnadňuje dohledání více osob, které jsou zasypány blízko sebe či přímo pod sebou. Nevím jak vy, ale já jsem si u svého dvouanténového přístroje kdysi přečetl v návodu, že i když najdu místo, kde je na ukazateli nejnižší vzdálenost (nejsilnější signál), nemám ještě vyhráno. Je dobré místo označit a hledat ještě vedle. Vysvětlení fyzikálních zákonitostí najdete na následujících obrázcích č. 3 a (v praxi častější obr. č. 4). Sonda. Ať už máte přístroj jakýkoliv, je důležité trénovat a umět s ním dobře zacházet. Jde o čas. Všechen vývoj jde k zjednodušení vyhledávání, ovšem to není celé. Dále musíte rychle sondou najít zasypaného. Novinku, podle mě přímo revoluční, představují v tomto ohledu sondy od firmy Pieps. Sonda akusticky detekuje přítomnost vysílače na vzdálenost asi dvou metrů, ve vzdáleností menší než 50 cm začne vydávat nepřerušované pískání. Jinými slovy, má v sobě zabudován lavinový vyhledávač, se kterým zpravidla jen párkrát píchnete a „máte to“. Sonda dokonce umožňuje „vypnout“ zasypaný vysílač (některé typy), aby šlo případně snáze najít další zasypané (a nebyl rušen jejich signál). Při více zasypaných a jednom zachránci, v našem případě, řekněme, že jdete z lezení tři, ale dva z vás vzala lavina, se asi jako nejrozumnější ukazuje zkusit najít více obětí a vykopávat je podle hloubky, ve které jsou. Těžko dávat konkrétní radu, ale může se stát, že zatímco budete dolovat prvního postiženého z hloubky dva a půl metru, o kus dál někdo zemře půl metru pod povrchem. Proto se vůbec uvažuje o tom, že je možné „vypnout“ něčí vysílač a jít hledat jinam. To „vypnout“ je v uvozovkách záměrně. Jakmile totiž sondu odstraníte, vysílač zasypaného se zase sám aktivuje. Při vykopávání byste měli kopat šikmo po svahu od místa, kde jste
4
oběť nalezli. Tak zmenšujete pravděpodobnost toho, že nebožákovi stojíte nad hlavou a zamačkáváte mu vzduchovou kapsu. Hloubka je pořád vzdálenost a nemusí jít o kolmici. Lopata. Ideální by byla ta, se kterou v létě pomáháte tátovi či synovi nebo tchánovi (rodinné typy i strýci či švagrovi) u míchačky. Železná s dlouhou násadou, snadno se s ní hází a je prakticky nezničitelná. Proč ji s sebou nenosíte, víte nejlépe sami, navíc nemám tolik zkušeností, abych v této, asi nejbanálnější součásti výzbroje poskytoval rady. Snad jen jednu historku. Vyprávěl mi brácha, svého času instruktor
5
Legenda k tabulce A. Přístroje jsou v ideální pozici, paralelně, dlouhý, i anténami k sobě B. Přístroje jsou horizontálně, kolmo k sobě C. Jeden z přístrojů je vertikálně (nejhorší možná poloha) Druhý sloupec A. Přístroje jsou v horizontálním postavení B. Přístroje jsou ve vertikálním postavení Třetí sloupec A. Přesnost údajů vzdálenosti B. Přístroje ve vertikálním postavení 0,5 m daleko od sebe C. Přístroje ve vertikálním postavení 2,5 m daleko od sebe D. Přístroje v horizontálním postavení 2,5 m daleko od sebe A. Indikace více zasypaných (vidí-li přístroj více zasypaných) B. Tříkruhová metoda C. Hledání tří přístrojů ve vzdálenosti 20 m od sebe D. Hledání tří přístrojů ve vzdálenosti 6 m od sebe
lyžovaní kdesi v Coloradu, kterak se před plánovanou túrou sešli dva skialpinisti a jeden z nich hlásí: „Ty máš plastovou lopatu? Víš co, tak si je vyměníme. Chtěl bych, abys mě v případě nehody vykopával tou mou.“ Nejde ani tak o to, jestli plast ano či ne, a nechci v tomto nikterak radit, neboť nemám dostatek zkušeností, spíš bych chtěl krom příslovečného amerického pragmatismu ukázat na jednu podstatnou věc – to, co máte u sebe vy, slouží k záchraně života těch druhých.
41
Pro fajnšmekry… … aneb pár střípků nakonec. Lavinové vyhledávače vysílají na frekvenci 457 kHz, a to celosvětově, takže netřeba se obávat například cesty do Kanady. Na této frekvenci se signál velmi dobře šíří zemí, sněhem či vzduchem, ale velmi špatně ledem. Na ledovci vykazují všechny vyhledávače výrazně horší vlastnosti. Intenzita signálu nezávisí na míře kvality použité baterie. Tedy pokud používáte nedobíjecí, nové baterie a zavčas je měníte. Zkrátka, jestli má taková baterie 99 či 85 % kapacity neznamená, že vysílá lépe či hůře. Tolerance pro signál je +/80 kHz. To kvůli snazší kontrole výroby. Diplomaticky řekněme, že některé staré vysílače jsou až na samé hranici tolerovaného rozptylu, či lehce za ní a teoreticky by se mohlo stát, že jeden přístroj nemusí najít přístroj druhý. Zainteresovaní samozřejmě nebudou chtít slyšet o ne zrovna nejlepších anténách z Asie a kdoví, jak to celé vlastně je, že? Každopádně ale mají nové pípáky režim příjmu širší, než je požadovaná frekvence. Proč asi? V této souvislosti je dobré upozornit, že často lze novější přístroje/počítače v servisních střediscích upgradovat. Prostě nahrát lepší software. Německý Alpenverein dělal před časem testy nejrozšířenějších vyhledávačů. Zde jsou výsledky (obr. č. 5). Už samotný výběr testovaných přístrojů naznačuje, kde se „peče“ chleba. Arva, Ortovox, Mammut, Pieps a snad ještě Tracker. Nejnovější, dlouho ohlašovaná, očekávaná a stále odkládaná Arva bude mít stejné výsledky jako uvedený Mammut Pulse. Krom jiného obalu by totiž mělo jít o stejný vnitřek jako má Mammut – koupili od nich licenci. Co přesně to znamená teď těžko říct. Buď začala Arva ztrácet dech, nebo má Mammut další eso v rukávu, nebo předpokládá, že bude-li více firem sledovat jeho přístup k věci (viz níže), bude z toho sám mít prospěch. Ortovox asi netřeba představovat, je to ve světě lavinových vyhledávačů vskutku známá značka. Snadné ovládání – k provozu nejsou potřeba žádné čudlíky (zavřeno vysílá, otevřeno přijímá), velký displej, patentovaný režim dohledání pomocí kruhů (pinpointing). Tracker, to je svým způsobem kuriozita. Typově snad 13 let stará věc, která je stále „in“, tedy minimálně v širší špici. Své při tom asi hraje již zmiňovaný systém dvou zkřížených antén („tříantéňák“ je už ale prý na cestě), snadné, až intu-
42
itvní ovládání a vpravdě americká (či spíše ruská?) bytelnost. Pieps je zastoupen dvěma zcela rozdílnými přístroji. Freeride jako něco „pro každého“, čiliže levný pípák a DSP jako vlajková loď firmy. Výsledky testu jsou dílem odborníků, mně na tomto místě nezbývá něž znovu připomenout, že ať už máte jakýkoliv lavinový vyhledávač, pro správné použití s ním musíte umět dobře pracovat. Statisticky je pro vás lepší, aby vás hledal někdo, kdo má sice starýpřístroj, ale ví naprosto přesně co a jak, než „milovník outdooru“, který moc neví, co ta„vysílačka“, kterou má za pasem, vlastně vůbec umí. Ten už se toho totiž za vašeho života už moc naučit nejspíš nestihne. Nejvýznamnější hráči mezi výrobci pípáků jsou zpravidla firmy, které nepodnikají jenom v outdooru. Jenom tento trh totiž asi nedokáže generovat takovou poptávku (a s ní související vývoj), která by uměla výrazně posunout dané mantinely. Kždý máme v kapse mobil, který, měla-li by jej oběť u sebe, by snad šel k vyhledávání rovněž použít. Mnohé z nás popotahuje šéf za to, kam všude jezdíme služebním autem (má údaje z GPS). Já osobně si kupříkladu říkám, proč nemůže být nějaký dálkově zapnutelný laser, který pozná, kde je nejsilnější gravitace a přesně v opačném směru nevyšle skrz vrstvu sněhu „světýlko“… a podobných nápadů je jistě celá řada, ovšem je nás „na to“ zatím málo, vážení. Navíc, v horách je vše nakonec trochu jinak, takže buďme rádi za to, co můžeme mít už teď. Mammut jde tou cestou, že umí identifikovat jednotlivé vysílače a dokáže díky slabým pohybům snímat dech zasypaného a tyto informace vysílat na jiné frekvenci („Toto je Franta a ještě dýchá…). Proto také název Pulse. Na druhou stranu, pás se může posunout, ne každý domněle nežijící skutečně nežije, přichází rozměr morální… např. mám raději vyhrabat manželku nebo tchyni? atd. Tak či tak, je dobré si připomenout, že přestat s oživováním byste měli až po příjezdu lékaře! Pipes vyrábí přístroje, které se samy nastaví tak, aby co možná nejvíce nerušily svým signálem s jinými, i staršími aparáty. Prostě se v rámci dané sekundy samy nařídí tak, aby se signál co možná nejvíce nepřekrýval, na předloženém testu se jejich DSP ukázalo jako nejlepší… Já osobně spíš než přístroje, které budou za pár let tak jak tak nejspíš překonány, oceňuji jejich inteli-
gentní vyhledávací sondy. Prostě je to krok jinam a zdá se, že správným směrem. Ale je to jenom můj názor, nic víc. Tak jako neexistuje jedno auto, které by vyhovovalo všem, neexistuje ani jeden vyhledávač. Vždy je potřeba si přesně říci, k čemu jej budu potřebovat. Chci mít co nejlehčí a nejmenší krabičku, kterou potáhnu stěnou a se kterou budu hledat maximálně jednoho parťáka, nebo spíš jezdíváme v partičce na skialpové túry? Nijak se netajím tím, že si myslím, že dnešní outdooristé nezřídka připomínají středověké obyvatele měst. Jsou tím, co
mají na sobě. Na rozdíl od svých předků ovšem mají na výběr. Budu tím či oním a podle toho se ustrojím, a tím se i (v očích jiných) stanu. A budu jím, dokud mě to bude bavit. U výše popisovaných věcí přichází ještě ten rozměr, že je vlastně nepořizujete jenom pro sebe. Asi je o to snadnější podlehnout pocitu, že to či ono je právě pro mě to pravé. Nebezpečí číhající v horách nemůžete vymazat, a už vůbec ne za peníze, můžete jej jenom eliminovat. Takže, myslete a trénujte! text foto
Tomáš Roubal archiv fy. Totaloutdoor
zajímavé knihy Klettern im Elbsandstein 2009 – kalendář
foto: The Mountain Academy
Friedrike Kaiser Pokud vám přijde zeď bez lezeckého kalendáře tak trochu prázdná, navíc máte rádi obrázky pískovcových věží, vězte, že nový kalendář Mikea Jägera si můžete zakoupit už teď. Jako
TMA 6 – Grand Finale Je-li poslední týden v červnu posledním týdnem školy pro většinu školou povinných, pro nás byl tento týden posledním výletem do hor organizovaných pod záštitou The Mountain Academy. Poslední možnost zalézt si společně s těmi nejlepšími horskými vůdci, sponzorovanými špičkovými horolezci, a také prověrkou toho, co jsme se za tu dobu naučili a jak z toho dokážeme do budoucna v horách těžit. Vše se odehrálo v evropské Mekce alpinismu Chamonix a podmínky i počasí byly téměř ideální. 10 dní od rána svítilo sluníčko, následované odpoledními bouřkami. Pro nás to znamenalo jediné – vstávat časně a rychle zdolat nějaký ten vrchol či stěnu, než za to zatáhnou a pro den učiní všem venkovním radovánkám konec. A tak jsme střídali zbraně do ledu s lezečkami a maglajzákem, užívaje si střídavě v severních a jižních stěnách. Chamonix není třeba žádnému horolezci představovat, kouzlo tohoto údolí spočívá jak v nejvyšších kopcích Alp, nádherně zaledněných, tak ve skvělé, pevné žule, která zdobí jejich štíty. K tomu ještě přidejme téměř dokonalou síť přibližovacích lanovek a útulných horských chat a člověk získá představu o tom o jaké se jedná dokonalé horské hřiště. Ovšem za předpokladu, že má kapsu plnou eur či sponzora tak jako my. A tak jsme podle libosti a nápadů brzy vstávali, lanovkami či po svých kopcům se přibližovali, cepíny a mačky zasekávali či lezečky na tření na skálu pokládali a různé vrcholy a stěny zdolávali. Horští vůdci již jen se spokojeným úsměvem pozoro-
vali naše konání a podporovali nás ve zdolávání cest, na které bychom si před rokem tak úplně netroufali. A tak jsme pilíři, sněhovými žlaby i mixovými stěnami zdolávali vrcholy Mt. Blanc de Tacul, Aguille de Chardonney, Dent de Geant a další. Den za dnem se na východě po ránu objevovalo slunce a nám tak nedalo než rest day odkládat dál a dál, až nakonec žádný nebyl. Všichni jsme chtěli z toho posledního týdne vytěžit maximum a řádně si jej užít. A to se povedlo. Devět dní v horách bylo završeno party v chamonixském baru, údajně v jediném, který je otevřen do časných ranních hodin, ve kterém jsme se v rytmu drum‘n’ bass protancovali do rána. Pro nás tak skončilo jedinečné dobrodružství a skvělá horoškola našich životů. Šest týdnů lezení v Alpách, Pyrenejích, Atlasu, kdy jsme vystřídali všechny disciplíny horolezectví a ve všech jsme se měli šanci zdokonalit pod vedením těch nejlepších profesionálů v oboru. Projekt ve finále splnil očekávání organizátorů i nás učastníků, a tak je již naplánován druhý ročník, který by měl odstartovat v roce 2011. Zájemci se mohou hlásit již dnes, více informací na: www.themountainacademy.com, či na stránkách Mountain Hardwearu. Pokud tedy v sobě máte vášeň pro hory, máte již něco vylezeno na skále, sněhu i ledu, chcete potkat podobné lidi z celé Evropy, něco se naučit od nejzkušenějších, nebojíte se prezentovat a hlavně si chcete užívat to nejlepší horský lezení, rozhodně se zkuste přihlásit... text
Žiži
každý rok, obsahuje i tentokrát 13 lezeckých fotek (ke každému měsíci plus jedna titulní) z oblasti Labských pískovců. Ve výběru jsou i oblasti a lidé od nás. Tomu, kdo Jägerovo dílo zná, netřeba připomínat, že lezci na snímcích nepoužívají magnézium. Kroužková vazba, 24 x 34 cm, cena 10 euro + poštovné, tedy 13 euro v našich zeměpisných šířkách. Obrázky si můžete prohlédnout na webu www.felsenwelt.de, kde si lze zmiňovaný kalendář i objednat.
Kalendář SUCHÝ a PUSTÝ – Žleby 2010 Krasové léto – Sloup rozpálený do běla, Rudice roztavené, v Holštejně je to náročné; vzhůru dolů do mikroklimatu Žlebů! Krasový podzim – unaven projekty; hurá za romantikou do Žlebů, do jícnu Macochy! Krasová zima – přidušen maglajzem z Friťáku; rychle do Žlebů ulovit Berg Heil na Policejní! Žleby jsou prostě ideální destinací, a to zejména pro ty, kdo mají
Pokud si chcete zkrášlit přítmí svých obydlí či obdarovat své blízké, mrkněte na www.fotonec.blogspot.com a dozvíte se více. Petr Pokorný
Klettersteigführer Österreich Axel Jentzsch-Rabl Dieter Wissekal Andreas Jentzsch Již 3. přepracované vydání průvodce po náročných, ne však extrémních ferratách od Wienerwaldu po Bodensee včetně hranič-
ních oblastí s Bavorskem a Slovinskem. Jako obvykle jsou zde skvěle zpracované popisy, přesné nákresy cest včetně grafického znázornění výškového profilu vybrané cesty. To vše je doplněné skoro tisícovkou (!) barevných fotografií. U každé ferraty naleznete mapku přístupu k cestě i sestupu z vrcholu. Je pamatováno i na případné ústupy při nezadaření se. Samozřejmě, že je část knihy věnována bezpečnému pohybu po zajištěných cestách, jištění a používání technických prostředků, první pomoci atd. Více informací najdete na www.alpinverlag.at. Součástí publikace je DVD, kde kromě jiného najdete dvanáct „namlsávacích“ filmů. Formát 22,5 x 15 cm, 496 stran, celobarevný tisk na kvalitním papíře, měkká laminovaná obálka. Vydal Alpinverlag Wien v r. 2009. Cena na www.horokupectvi.cz: 780 Kč
Lezecký kalendář 2010
Foto: Lucie Brešová v cestě Naše (7-) na skále Nad vodárnou (foto Sebastian Kovačič)
rádi historii, trochu dobrodružství a neodradí je mírná lokrovatost a zelenavost některých cest či mnohdy starší jištění s nutností vlastního dojištění. Naleznete zde vícedélky i bouldrové cesty, sportovně zajištěné „routy“, morálové dardy, technické prásky a dá se tu vyřádit i v zimě. Přes to všechno je dost často problém nalézt spolulezce ochotného si to ve Žlebech užít... a tak se zrodil nápad nafotit kalendář. A v něm brněnské lezkyně lezoucí místní klasické linie. Z hospodské myšlenky se nakonec stal vážný projekt a výsledkem bylo, že jsme si ve Žlebech letos parádně zalezli se spoustou děvčat. A jim se to líbilo! A z veskrze pozitivní energie zrodil se kalendář SUCHÝ a PUSTÝ – Žleby 2010. Osm oblastí, dvanáct cest, čtrnáct děvčat, dva fotografové, dva filmaři, grafik,„manažer“...a vzniklo dílko, které by nemělo chybět na zdi žádného lezce. Součástí kalendáře je i text popisující historii lezení ve Žlebech a zobrazené cesty.
Nástěnný kalendář z dílny Rockartu je hodně dobrým důkazem, že černobílá fotografie je mnohdy příjemnější než akční směsice divokých barev. Pokud tomu nevěříte, Žofinovo dílko pro rok 2010 vás určitě přesvědčí. Údernost a kouz-
lo snímků zde vytváří skvěle vybrané záběry ze sportovního až extrémního lezení v pískovcových oblastech. A motivaci jako hrom máte na každý měsíc! Formát 65 x 45 cm, černobílý tisk na kvalitním křídovém papíru, 13 stran. Vydal Rockart, s.r.o. v říjnu 2009. Cena na www.horokupectvi.cz 340 Kč včetně poštovného při platbě převodem.
43
Ñçé[íðñ&¿Ê &ãÜåæífíâæååfßæíÙæéì&¿ÊçéæñéØÛàãà£áØâßæÛåæëoêíáČÙØÝìy[êâÿ ØãÜñÜÚâéæâØáØâfßæéæ¦ãÜñÜÚâfíâæåðíéæÚÜ©§§°åÜáíoÚÜæÚÜyìáo¥ ÑÛÜågâ¿éìÙçÜÛêÜÛØ&¿Ê ĊÃÖÝäÙãäØÚãm×ÖÛêwYèàdåçYØÚßÚßÚ
ée×çïî¡ âÚïÞèåeØÝîÖáÚêçbÞéeåäbméYâêçbÞéäêèéÖ×Þ¢ áÞïÖØÞ ÛÞãÖãbãm èÞéêÖØÚ èëÖïê¡ êïÖëÚãm ÙäÝäÙî ä ìÚ×ê ÈàÖáãm ä×áÖèéÞ ãÚ×ä ïëáYÙãêém àçÞéÞØàd èÞéêÖØÚàäáÚâÈëeéäëdÝäåäÝYçê£ÃÚßëmØÚâãÚ
éëÚåÚéçëYëÖßmØmãÚèëäçãäèéëbÚèàdâÝäçäáÚ¢ ïÚØéëm£ ÏéçYØmâÚ bÖè¡ èmáî Ö Ùä×çd ßâdãä Ö×ä¢ âî
mâÞëYáàÖâÞÖßÚ
ÞéãâéçêØäëYãm⣠Ââ ãÚßëeé
mâ ÝäçäáÚïÚØàâ ãÚèåeØÝÚâ ßÚ ãÚÙäàäãbÚã åçëäëèéêå Öáåèàâ èéîáÚâ ãÖ ¼ÖèÝÚç×çêâ ¾£ ÈàäãbÞáÞ ßèâÚ è ÂÖçàÚâ ½äáÚb¢ àÚâ ë ¬ª¥¥â Ö ÙçÖâÖéÞØàî èÚèéêåäëÖáÞ° åYÙ¡ èÞáãd ëãÞéãm àçëYØÚãm¡ åçÖèàáî ÖáêÙÚbãm ëÚÙî¡ ïYØÝçÖãàÖëçéêáãmàÚâ£ÃÚßëeé
mèåeØÝßÚ¡ÚßèÚâéäåÚÞ᣾ãèÝÖááÖÝ£ ÅäàêÙßÙÚäëàäãîßÞãØÝ¡êçbÞéeßÚßÖèãd¡ÚÛÚãäâdãÚâßÚ¶ÙÖâÄ㢠ÙçÖ£ÃÚß×áÞ
mßèäêâÞÝäçî¡éÖàÚãÖå£ÊááÞÈéÚØàëïãÖâãeĊ
àäÙmýč ¶áÚåäïäç¡×ámmèÚïÞâÖÖÙäÀÖçÖàäçÖâêÖãÖÃÖãÜÖÅÖç×ÖéâmmÖÙÖ ÚíåÚÙÞØ£ËÃÚåYáêÖëÉÞ×Úéêêßèäêë
ÚØÝãîäèâÞéÞèmØäëàîëïÞâeëî¢ áÚïÚãd¡ëÅÖàÞèéÖãêåÚèÖÙêåäàêèßÚ
éeÖãÞßÚÙãÖčý
ÇÜëéÉÜêÚß ĊËÝäçäèëÖïêèÚåäèéêåãeÙÖmëîâÚéÖé ãÚåmßÚâãdåÖëäêàîÖèéçÖ
Yàî¡äë
ÚâéÞ Ýçäïãe×çïÙmëáÖèéãméëçbmåçYØÞ£ÉÖâäßÚ ×îâeáÖèåäbmëÖéïÚßâdãÖëâÚÙÞYáãmä×¢ áÖèéÞ¡ àÙÚ ßÚ ßÞèée èåeØÝÚâ ê ÛÖàé¡ Ú èÚéäçäïÝ×Öáä¡ÖáÚãeàÙä×îßÞèéeâäÝá ïÖèédãÖé¡ÚéäßÙÚåmáÞ
åäâÖáê£ Ë çäØÚ §¥¥® èÚ âÞ åäÙÖÞáä åÚádïé ÙëÖ ×äêáÙÚçî · »× Ö ãeàäáÞà èäáÞÙãmØÝ ÄÈ ØÚèé è áÖãÚâ¡ ãÚßée
m ×£ ÊèåäYÙÖ¢ áÞ ßèâÚ ÙÖá
m çäbãmà ÅÚéçäÝçÖÙèàdÝä Ŷ¢ ¹Yãm¡ àÙÚ ×îáä äàäáä åeéÞ èéäëÚà áÚïØ ï ØÚád ºëçäåî£ ÃÚÙäèéÖá ßèÚâ èÚ ÖáÚ Ùä ÝäçÖãÚÙäàäãbÞáãeàéÚçdåeàãdáÞãÞÚãÖåmèàê£ ¿Ú ëÚáâÞ åmßÚâãd èáÚÙäëÖé¡ Ú ÝÞèéäçÞÞ èëeéäëdÝä ÝäçäáÚïÚØéëm åm
m Þ$Ú
Þ¡ãÖèàÖáYØÝêçbÞéeãÚßëçÖïãeßÞ¶ÙÖâÄãÙçÖ¡ëáÚïÚãmïYëäÙãmâ ëÚÙáÚ¶ÙÖâÖãÚèéäçÉäâY
ÂçYïÚà¡ÖèéYáÚèÚïáÚå
êßmØmĊ×eÚØýÁÞ×äç ½çäïÖâá£ËÖáåèàdâáÚïÚãmßÚåäÙáÚâãÚãÚßëeé
mêÙYáäèémçäàêĊÖáå¢ èàYéçÞáäÜÞÚýÄãÙçî·ÚãÚ
Ú£ËÚëÚáÚÝäçYØÝãÚßëmØÚäØÚwêßÞÂYçê½äáÚb¢ àÖ¡ßÚÝäèzáäëåçèéêåÖáåèàâèéîáÚâãÖ¼ÖèÝÚç×çêâ¾Þåäàêèäåç¢ ëäëèéêåèÚÏÙÚwàâ½çê×â£ý
¿æåñعãæìÛÜâ ĊË $½È èÚ ÙÖm êÙçÚé çäëãäëYÝê âÚïÞ åmßâî Ö ëÙÖßÞ¡ åÚèéäÚ ãÖ ãYè àçÞïÚ ÙäåÖÙáÖ ÙëäßãYèä× Ùmàî åäémmâè$ÈÉËÖÈÖïàäê£ÏÖédâe ÝçÙÞãèà bÞã åäëÖêßÞ èàëeád ïëáYÙ¢ ãêém ÈÅ ë ·çãe ¿êçäê $ÚçâYàÚâ¡ åÚèéäÚåäÙâmãàî×îáîàçÖßãeãÚ¢ åmïãÞëd£ ÃÚÙÖm èÚ ÖáÚ Ùäèé çîØÝ¢ áÚåäèéêåäëÖéëåmåçÖëeãäëdàä㢠ØÚåØÚ$½È£ Ââ ãÚßëeé
mâ áÚéä
ãmâ áÚïÚØ¢ àâëàäãÚâßÚØÚèéÖÉçÞåáÚ¹ÞçÚØé ª£® ¶§ ãÖ ºá ¸ÖåÞéÖãÖ¡ ÖáÚ ëÚáàäê çÖÙäèéâYâéÖàî裏ÝäçÚïÙÖçãÖÀäàämãèàêèåäáÚbãeèÚèîãÚ⣠½äÙãäéÞéëàäãîÙçêÝØÝèÞâäØãÚéçäêÛYâ¡ÖáÚëÚáÞØÚäØÚwêßÞåäàêè ä åçëäëèéêå ÂYçî ½äáÚbàÖ èÚ ÏÙÚwàÚâ ½çê×â ãÖ ¼ÖèÝÚç×çêâ ¾¡ àéÚç×îáâäãYäéäée
m¡ÚéäêèÖâäêØÚèéäêâêèÚáÞÞèÚèéäêåÞé¡×ä¢ ÝêÚá×ÚïëçØÝäáê£ÃÖèàÖáYØÝßÚ×ÚïàäãàêçÚãØÚ¶ÙÖâÄãÙçÖ£ý
ÑÙðÜâ&ÜêÜåÜâ ĊËeé
ÞãÖ×ÖÛêwYèàØÝĊàÖêïýèÚåÚèëÚ
àÚçäêèãÖÝêéYÝãÚÙdáÚãÚ ßÚïÙçYëäÖèàäçäëÙîèÚãÖßÙäêãÚbÚàÖãdàäâåáÞàÖØÚ£ÃeàÙîßÚéä ÛçêèéçÖØÚÖä×bÖèèåÖéêßÞëÖçäëãëîàÞbãmàãÖÙÙÖá
mbÞããäèém£¿èÚâÖáÚ çYÙ¡ÚèÚĊçåáäý¡åÚÙÚë
mâÙmàîÅÞ
àäéäëÞ¡ÙäïàäèéãÖéeáØÝåmèàäë¢ ØäëØÝåçÖëÞÙÚá£Ë
ÚèÚëîëmßmÖéÚãéäëëäßãÞßÖàãÚäÝçäêßÚÖãÞãÚèãÞ¢ êßÚåëäÙãmåmèàÖèàdéçÖÙÞØÚ£
ÅäàêÙ ßÙÚ ä âãÚ¡ ïâmãÞá ×îØÝ ãeàäáÞà åÚ¢ àçYèãØÝ ïYÞßäëØÝ ëmàÚãÙ ×Ö×mÝä ádéÖ ãÖ åçäèáêãeãdâ åmèàê¡ ë éÖàäëd Ùãî ×î ×îáÖ ÝáäêåäèéádïéßÞãÙÚÅäëÚÙáîèÚéÖàdëáÚéîÙä ¶çØÖãÖßÖÚÞãÖåäÙïÞâ¡ÖãÚâäÝêïÖåäâÚ¢ ãäêéãÖåçëäémÙãmåçÖ
ÖãåÞàëeéãäëdâèàÞ¢ ÖáåäëdâèßÚïÙêÂ飷áÖãØê£ Ä×ÙÞëêßêàáêàîëÙçê¡ÁÖ×YàêÞ$ÚèàdâçYßÞ ïÖ èåäêèéê ãäëØÝ éeàØÝ åçëäëèéêå£ ¿Ú Öèãd¡Øäë
ÚØÝãäèÚÙãÚèÙYëîádïéĊäÙèåä¢ Ùêý£ËÝäçYØÝåÚÝáÚÙãÚâYâ£ÃÖÙØÝáîâãÚ ÖáÚ àçYèãd Ûäéàî ï ĊåçëYbÚý ÀÖïÖØÝ Öáåèàî ãÖ¸ÝäÄîêèéeàâÞèàÖáãmâÞèÚàîëÚë
ØÚ£IàäÙÖ¡ÚãeØäåäÙä×¢ ãdÝäãÚëî
áäÞãÖ
ÞâàáêàâëÀÖçÖàäçÖâêčý
ÍãØÛàäoéÎæãÝ Ċ¿èÚâçYÙ¡ÚèÚåäÙÖÞáäÙäéYÝãäêé Ùä ïÙYçãdÝä àäãØÚ èéÖéêéî ëçØÝä¢ áäëØÝ àäâÞèm Ö èâáäêëê éàÖßmØm èÚ ìÚ×ê ÈàÖáãm ä×áÖèéÞ¡ éÖàÚ ë èäêbÖè¢ ãäèéÞØmémâßÖàäãÚßëeé
mÙáêÝãeßÖàäê àëÖáÞéãmåmçêbàêääèÖïäëYãmÖëâe¢ ãeßÞ
éeãmãÖèàÖáYØÝ£ ÂäßÚáÚïÚãm´MèåeØÝÚâßÚàÖÙYÝä¢ ÙÞãÖèéçYëÚãYáÚïÚãmâëåmçäÙe£ÏÖ¢ ßmâÖëd ãÖ éäâ ßÚ¡ Ú bmâ âmw âYâ bÖèê¡émâëmØÚÙäàYêëîádïéØÚèé°áÚ¢ éäè ßÚ éä ïÖémâ åÚè «¨¥ ëbÚéãe ¦ª© ãäëØÝ£ÇÖÙäèéâYâïÚïåmèéêåãeãm ãäëØÝ ä×áÖèém ãÖ ÏãäßÚâèàê Ö éÖàd ïëîáÚïÚãmèéêåãe® £ ¿ÖàmàYàáÖèÞà¡àÖÙâYâÚèëäßÚºëÚçÚèééÖàïÖãÚßëeé
mÝäçäáÚ¢ ïÚØàdèåeØÝîåäëÖêßÞä×ÚØãeë
ÚØÝãîéî¡àéÚçdèàäãbm
ÖèéãâãY¢ ëçÖéÚâbÖèéãmààÚèëâçäÙÞãYâ¡bÞåYéÚáâ£ý
ÁìéØ&Üéä[â ĊË ×ÖÛêwYèàd åçYØÞ èÚ âÞ åäÙÖÞáä åÚmé êèåäYÙYãm ÈëeéäëdÝä ÅäÝYçê ë ·çãe£ ÏÖ ãÚèåeØÝ åäëÖêßÞ ëîÝçäØÚ¢ ãäê ÖéâäèÛdçê ëÚ èåäçéäëãmâ áÚïÚãm¡ ÞàÙîÞéÖÙîèÚãÖàäãÚØãeØäåäÙÖÞáä£ Ë áÚïÚãm ßèÚâ èÚ èéÖ×ÞáÞïäëÖá Ùä «Ø ÛçÖãØäêïèàØÝ¡ØäèÚÙYëâdâåm¢ åÖÙe×çYéßÖàäèåeØÝ¡ÖáÚïåäÝáÚÙê Öâ×ÞØÞzïãmÝäáÚïØÚëçäØÚ§¥¥®éäßÚ êãÚèåeØÝ£ È ÝäÙãäØÚãmâ ãÚßáÚå
mØÝ ëèéêå bÞ ëàäã âYâ åçä×ádâ¡ åçäéäÚ èÚ èçäëãYëYãÚèçäëãÖéÚáãd£¶áÚëÙîØàî âYâëÚáàäêçÖÙäèé¡àÙîèÚäãÖ
ÞØÝ áÚïØmØÝ åm
Ú è çÚèåÚàéÚâ Ö êïãYãmâ åäØÚádâèëeée£ÄØÚwêßÞéÚÙîë
ÚØÝãîàÙäéääåçÖëÙêêâm£ý
ÁæêâØÌßÜéâØ Ċ·ÖÛêwÖÞéëÚèåäçéê¡àÙÚßèäêèàäçä ë
ÞØÝãÞÞãÙÞëÞÙêÖáÞèédßÚä×émãdÖãÚ¢ ëÙebãd£ À éäâê ëÚÙê àäâÞèÞ âáYÙÚ¢ Ú¡ àÙÚ ßèâÚ ïÖbÖáÞ åäYÙÖé èäêèéÚ¢ ÙeãmëÝäçYØÝÖãÖåmèà꣹äØÚáÖâe åÚàëÖåÞáä¡ÚÙeØàÖëÚëeàꦫ¢¦ áÚéèÞØÚåÚçÛÚàéãeáÚïäêãÖèéeãe¡ÖáÚ ë ÝäçYØÝ ßèäê èàäçä åäåçëd Ö ×Úï ïàê
Úãäèém£ ÉÖà ßÞâ åÚÙYëYâÚ ïàê¢
ÚãäèéÞïÝäçäáÚïÚãmÖéä¡ÚéäãeàéÚçdïÖbmãY×ÖëÞé¡ßÚãÚßëeé
mäÙâe¢ ãÖïÖ×ÖÛêwYèàäêåçYØÞ£ ÂäßÚáÚïÚãmãÚãmäèåeØÝêãÚ×äãÚèåeØÝê¡ÖáÚäåäÝäÙe£ÁÚéäèßèÚâ ëîßÚáãÖßÖÚÙäÈÖçÙÞãÞÚÖãÖåäÙïÞâÙä¸áÞÛÛ×ÖèÚ£·îáîéäãYÙÝÚçãd ÙãîèåYéÚáÞëåäÝäÙäëdÖéâäèÛdÚ¡àÙÚãÞàÙäãÚåçêÙÞᣠÏÖáÚéä
ãmãÚßáÚå
mëàäã¡ÞàÙîĊãÚÝäçäáÚïÚØàý¡åäëÖêßÞ¡ÚèÚàáê¢ àâåäëÚÙáäåÚçÛÚàéãeêèåäYÙÖéèëeYàë·çãe£ÀÙîßèÚâèáÚÙäëÖá éîèéçÚèîäàäáäéÖàèâÚàYâ£ý
Sekretariát: Český horolezecký svaz, Zátopkova 100/2, P.S. 40, 160 17 Praha 6 - Strahov, tel./ fax: 296 118 207 , 603 646 207, 296 118 347, 603 646 347, e–mail:
[email protected], úřední hodiny: pondělí 9 - 12 a 13 - 15, úterý 13 - 18, čtvrtek 13 - 18
44
na pultech
SHUTTLE Jisticí a slaňovací pomůcka. Hmotnost: 65 g Průměr lana: 7.8 - 10.5 mm T designován pro dvojitá, poloviční i jednoduchá lana T zářezy tvaru „V“ pro zvýšení tření při jištění a slaňování T automatické blokování a možnost současného jištění dvou druholezců T systém pro spouštění druholezce Více informací na: www.singingrock.cz
Freeride Nejmenší a nejlehčí digitální lavinový vyhledávač s výborným poměrem cena/výkon. Vyhledávač je předurčen pro freeridery, kteří se dostávají do lavinových terénů v blízkosti možné profi záchrany, nebo pro „víkendové“ skialpinisty, kteří podnikají lehčí túry. MOC: 3.690 Kč www.pips.cz
TENDON Rope Cleaner Novinka pro ty, kteří perou lano! Vysoce účinný koncentrovaný enzymatický tekutý prací prostředek pro bezpečné a důkladné praní lan, vhodný pro praní v automatické pračce i pro ruční praní. Žádným způsobem nepoškozuje lana a po důkladném vysušení na stinném a suchém místě je lano čisté, pomaleji stárne a snadno se používá. Více informací o lanech TENDON najdete na www.mytendon.com Doporučená MOC: 195 Kč/ks včetně DPH
Lezečka ARROW Moderní a efektivní lezečka. Technicky vyvážená kombinace přírodních a umělých materiálů. Na podešev je aplikována specifická HLS technologie (HORSESHOELOCK-SYSTEM) tzv. podkova, která se postará o perfektní kontakt se skálou. Materiál: kůže Podšívka: Airnet Mezipodešev:EVOLSA RC Podešev: EXTASY 3,7mm + HLS Patent: Design Velikost: 2-11 UK Váha: 420g - pár Doporučená MOC: 1.500 Kč www.saltic.cz 45
mučírna Nesporně užitečnou pohybovou dovedností je schopnost sportovat dlouhodobě a efektivně, nepodléhat únavě. K tomu, abychom přiměli své tělo podávat vyrovnané výkony po delší dobu, aniž bychom přišli o veškerou energii a elán, nám poslouží
TRÉNINK VYTRVALOSTI A KOORDINACE Vytrvalost je pohybová schopnost provádět dlouhotrvající činnost bez poklesu její efektivity. V lezecké praxi jde především o to, dokázat po celou dobu výkonu používat stejnou intenzitu svalové síly, tedy udržet nejvíc zatěžované svaly natolik aktivní, aby na našem výkonu nebyla znát svalová únava. Vytrvalost, o kterou nám v lezení nejvíc jde, tedy nazýváme vytrvalostí silovou. Na každé pohybové činnosti našeho těla se podílí jak systém nervosvalový, který vlastní pohyb provádí, tak i systémy kardiovaskulární a respirační, které pracující svaly i mozek zásobují kyslíkem a živinami potřebnými pro jejich funkci. Úroveň efektivity zásobovací funkce kardiovaskulárního a respiračního systému má hlavní vliv na všeobecnou celkovou vytrvalost. To je vytrvalost při aktivitách, kde se zapojuje většina svalů těla, jako je třeba chůze, běh nebo plavání. Úroveň této celkové vytrvalosti přitom ovlivňuje výkon při všech pohybových aktivitách, protože ať už děláme cokoliv, zaujímáme při tom nějakou polohu, a na udržení této při sportu často velmi labilní a proměnlivé polohy se podílí velká část svalů našeho těla. O tom, na kolik je pro nás úroveň naší celkové vytrvalosti v daném sportu limitující, pak rozhoduje náročnost aktivity. Lezení patří mezi sporty, kde má rozhodující úlohu tzv. vytrvalost lokální. Nazýváme ji tak kvůli převládající zátěži omezené skupiny svalů, které hrají při tomto sportu stěžejní roli. V našem případě se jedná převážně o svaly předloktí, paží a pletenců ramenních. Pro tuto vytrvalostní aktivitu není ani tak důležitá funkce zásobovacích systémů jako spíš schopnost jednotlivých svalů pracovat účelně a ekonomicky. Pro lepší představu si podrobněji popíšeme svalovou práci při vytrvalostní aktivitě. Při dlouhotrvající sportovní aktivitě dochází k cyklickému opakovaní stejných pohybů, tedy ke střídání svalo-
46
vých kontrakcí a relaxací. Pro vznik svalové kontrakce je nutné dodání energie. Tu najdeme v tělesných buňkách v podobě chemické sloučeniny ATP (adenozintrifosfátu), kterou si je tělo schopno vyrábět různými chemickými procesy. Při dlouhotrvajícím zatížení, řádově se pohybujícím v desítkách minut, si tělo pro výrobu ATP volí jako vhodný zdroj jednoduchý cukr – glukó-
svalovou práci bez nástupu únavy, půjde nám v rámci tréninku o nácvik lepšího hospodaření s vlastními energetickými zdroji. Jak už bylo uvedeno výše, pro svaly je nejekonomičtějším způsobem získání energie aerobní metabolismus glukózy. K zajištění tohoto děje je potřebné dostatečné dodávání kyslíku. Za dodávku kyslíku svalovým buňkám je zodpovědný respirační
zu, tedy konkrétně její zásobní formu glykogen. Z něj může být ATP vyráběno dvěma způsoby, a to za přítomnosti kyslíku (aerobně) nebo bez něj (anaerobně). Přestože má aerobní způsob získávání ATP asi 16x větší výtěžnost, volí si tělo pro výrobu energie i způsob anaerobní. Ten má ovšem mnohé nevýhody. Kromě neekonomičnosti je zásadní nevýhodou vznik kyseliny mléčné, popř. její soli laktátu. Ta snižuje pH prostředí a negativně tak ovlivňuje děje ve svalové buňce i jejím okolí. Narušením vnitřních podmínek buňky se snižuje její schopnost pracovat. To se projeví jako únava. Nízké pH navíc dráždí volná nervová zakončení a tím nám v mozku vytváří pocit bolesti. S anaerobním zpracováním glykogenu se můžeme setkat např. v případech, kdy dochází k silným a dlouhotrvajícím svalovým kontrakcím, které přerušují dodávky krve a tím omezují i přísun potřebného kyslíku ke svalům. Svaly jsou totiž uloženy ve vazivových obalech společně s cévami, které do nich vstupují a svaly vyživují. Při stahu se svalová vlákna zkracují a sval se stává objemnější. Zvětšeným objemem jsou cévy stlačovány a dodávka krve je přerušena až do chvíle, kdy se svalový stah uvolní. Čím větší je přitom síla svalového stahu a doba jeho trvání, tím méně jsou pracující svaly prokrveny. To je tedy důvod, proč se svaly při intenzivní silové práci rychle unaví. Budeme-li brát vytrvalost jako schopnost vykonávat dlouhodobě
a kardiovaskulární systém. Ty můžeme ovlivnit tréninkem všeobecné vytrvalosti: Aktivitami vhodnými pro trénink všeobecné vytrvalosti jsou bezesporu běh, severská chůze, plavání, běh na lyžích, z aktivit do místnosti např. indoor rowing (veslování). Všechno jsou to totiž aktivity převážně aerobní, při nichž se zapojuje většina svalů těla, a na respirační a kardiovaskulární systém jsou tak kladeny zvýšené nároky. K tomu, aby došlo k určité adaptaci těchto systémů a zefektivnění jejich práce, je potřeba vystavovat je pravidelně určitému zatížení. Tou správnou mírou zatížení, na kterou naše tělo ideálně reaguje, je intenzita na přechodu z aerobního metabolismu na metabolismus anaerobní. V praxi se k stanovení této intenzity používá určení tepovou frekvencí. To je metoda velmi jednoduchá a lehce aplikovatelná, protože tepovou frekvenci si přiložením prstů (ne palce) na tepnu na palcové straně zápěstí, dokáže rychle změřit každý. Ideální tréninkovou tepovou frekvenci určujeme většinou výpočtem. Vzorců pro výpočet existují spousty, ale vzhledem k tomu, že do nich nebývají zahrnuty jiné parametry než věk a pohlaví, vycházejí pro průměrnou populaci výsledky kolem 130 tepů za minutu, pro muže i ženy od 20 do 60 let. Pro ty, kdo se s takto orientačními výsledky nespokojí, existují zátěžové testy, které určí vhodnou tepovou frekvenci měřením individuálních schopností. To ovšem něco stojí. Těm, kdo se tedy
spokojí s málem, může posloužit ještě jednoduchý test mluvení. Pokud běžíte, jste na 130 tepech za minutu a můžete mluvit bez výrazného zadýchávání, měli byste přidat. Máte na víc. Všeobecná vytrvalost by měla mít své místo v tréninkovém programu každého sportovce, lezce nevyjímaje. Přestože se může zdát zbytečnou, tvoří ten pevný základ fyzické zdatnosti, na kterém je možné dál stavět. Proto by 30–60 minut běhu nebo plavání 1-2x týdně nemělo být žádnému lezci cizí. Další úroveň, na které můžeme efektivnost hospodaření s energií ovlivnit, je úroveň samotného svalu a jednotlivých svalových buněk. Tréninkem dochází na úrovni buňky k zvýšení aktivity enzymů podílejících se na chemických pochodech i ke zvětšení glykogenových zásob v těle. Vlivem nedostatečného prokrvení je iniciováno zmnožení a novotvorba krevních kapilár, což má vylepšit krevní zásobení. K zlepšení vlastností jednotlivých nejzatěžovanějších svalů proto používáme trénink lokální silové vytrvalosti: Ideální aktivitou pro takto specificky zaměřený trénink je prostě lezení, popřípadě aktivity, které ho svými pohyby a způsobem zatížení co nejvíce připomínají. Tady už se totiž opravdu musíme zaměřit jenom na naše cílové svaly, a to bohužel nejde selektivně. Můžeme to sice zkusit v posilovně s činkami, ale efekt určitě nebude uspokojivý. K běžnému zlepšení a udržení vlastností svalů předloktí a paží postačí trénink na úrovni aerobní. K nastartování růstu nových cév nám totiž bude stačit krátkodobé přerušování krevního proudění během rychlých svalových kontrakcí. K nastavení vhodné intenzity zatížení už nám tu bohužel nepomůže tepová frekvence, ale jen vlastní pocit. Na aerobní úrovni bychom měli lézt s pocitem příjemného svalového prohřátí z prokrvení, bez výraznějšího pocitu únavy. Při této zátěži bychom měli při tréninku zvládnout lézt okolo 30 minut s přestávkami o něco kratšími než doba lezení i v několika opakováních. S přechodem na vyšší intenzitu zatížení dochází k prodloužení doby svalových kontrakcí a tím i k delším přerušením krevního toku. Svaly tak přecházejí k anaerobnímu způsobu získávání energie, a začínají v nich vznikat kyselé metabolity. To se samo o sobě projevuje bolestí a rychlým prohlubováním svalové únavy. Tento efekt je však ještě zesilován tím, že
metodika přerušovaným krevním proudem nejsou kyselé metabolity odplavovány, ale ve svalech se hromadí. To pak vede k rychlému a naprostému vyčerpání. Přestože to vypadá jako jev nežádoucí, jde o zaručený způsob, jak svaly donutit, aby zvýšily své energetické rezervy a naučily se pracovat efektivněji. Trénovat na této úrovni však nezvládne každý, a je to vlastně dobře. Vysoký stupeň únavy je totiž spojen se zhoršenou svalovou koordinací a tím s vysokým rizikem úrazu a trvalého poškození tkání. Do anaerobního tréninku by se proto měli pouštět jen zkušení borci, a to rozhodně ne celoročně, ale jen ve chvíli pilování formy před vrcholem sezóny. Jim pak poslouží zatížení, při kterém vydrží lézt max. 2–3 minuty. Pauza mezi jednotlivými opakováními by nikdy neměla být kratší než dvojnásobek doby lezení. Mezi jednotlivý-
mi tréninky bychom pak měli svým svalů dopřát dostatečnou dobu na regeneraci, minimálně 2 dny, což je doba potřebná k tomu, aby se spálený glykogen stihl nahradit. Poslední ovlivnitelnou úroveň tvoří způsob nervosvalové koordinace. V tréninku nám jde o to, osvojit si danou souhru pohybů natolik, abychom nedělali žádný pohyb navíc. Nacvičený pohybový vzor se uloží do paměti jako přesný popis načasování a intenzity jednotlivých svalových kontrakcí a tím vznikne dokonale ekonomický pohybový stereotyp, podle kterého pracují přesně jen ty svaly, které mají. Ten je pak použit vždy, když lezeme. Toho lze ovšem docílit pouze opakováním a učením. A tak lezme a lezme, ať jsme lepší. text kresba
Martina Patzelová Radim Výrubek
Slavte s námi Pozor! dvacátý ročník!
bezpečnost dětí na stěně
Absolutní bezpečí dětí na stěně neexistuje, ale toto riziko můžeme eliminovat na minimum. T Ten kdo děti učí, k nim musí mít kladný vztah! T Obecně se stále řeší povinnost přilby. Používaní helmy na stěnách stále není jisté. Na skalách a horách bez debat. T Vhodné oblečení, žádné přívěsky, náramky, prsteny, hodinky (kdo nosí brýle tak pouze se šňůrkou nebo gumičkou). T Žádné žvýkačky, bonbóny! T Vhodná a pohodlná lezecká obuv. T Celotělový postroj (zašité spony) je pro lezení s dětmi ideální. T Navazování přímo na lano, nebo redundance s pojistnými karabinami. T Pokud se děti vzájemně jistí, musí být dostatečně v jištění proškolené! T Jistič je vždy zajištěn proti vytažení (k zemi, nebo nízko na stěně). T Za jističem stojí ještě jeden nebo dva, kteří hlídají lano a mají je v rukou. T Nesmí lézt dva nebo víc nad sebou! T Pouze horní jištění (podle věku). T Lano zabezpečit 1,5 m před koncem tak, aby si děti nemohly nahoře zrušit jištění (navlečení hadice nebo dvojitý konec s uzlem a nahoře dvě D karabiny opačně – nejlépe však nerozebíratelný vratný bod). T Spouštěcí štand nahoře musí být pojištěn. T Při boulderingu musí být dokonalé vystlání matracemi a zabezpečeny všechny hrany (nejlépe i při lezení s lanem). T Na max. 5 dětí by měl být 1 dospělý. T Před lezením dokonalá rozcvička (5-10 min zahřátí a 5-10 min protahovací cviky). T Výuka zábavnou motivační formou, udržení koncentrace. T Zajištění ventilace a málo prašného prostředí, vhodná teplota. T Zajištěné doplňování tekutin. T Pozor, u některých dětí je lezení vyloučeno – epilepsie, nemocné klouby, srdeční vady apod., nutné znát anamnézy a konzultovat s dětským doktorem.
Prvních tisíc abonentů dostane repku od firmy Tendon. Další detaily teprve domlouváme, nicméně už teď můžeme slíbit, že každý z prvního tisíce předplatitelů pro příští rok dostane několikametrovou repku (tenkou kulatou smyčku). Tuto budeme rozesílat s č. 2 příštího roku. Takže neváhejte, šanci máte i vy. Zatím jsme asi někde za polovinou. Bližší informace v příštím čísle. Dovolujeme si upozornit, že přes změnu sazeb DPH držímě předplatné pro příští rok na stejné výši jako letos, tedy: 365,- /6 čísel
cca 1 - 1.5 m
cca 1 - 1.5 m
Soutěž o deset expresek Ravlight s drátovými karabinami od firmy Raveltik Dvě soutěžní otázky, jeden email s odpovědí, trocha štěstí a sada expresek může být právě vaše! 1. Ve kterém kraji má společnost RAVELTIK,s.r.o. sídlo? 2. Od kterého roku společnost RAVELTIK,s.r.o. vyvíjí a vyrábí horolezecké vybavení? Soutěží se o celý set. Tento zpùsob navazování je té vhodný pøi top rope lezení ledù. Hadice chrání lano pøed poškozením a dvojité navázání minimalizuje riziko pøeseknutí lana.
Správné odpovědi můžete posílat do konce tohoto roku na:
[email protected] Výherce uveřejníme v příštím čísle.
Pro MONTANU pøipravila firma SINGING ROCK ve spolupráci s: Antonínem Volkem (horský vùdce UIAGM) Vojtìchem Dvoøákem (SIGR a horský vùdce UIAGM aspirant)
Upozornìní: Horolezectví, bouldering, canyoning, výškové práce a podobné aktivity jsou ivotu nebezpeèné a mohou pøivodit úraz nebo smrt. Informace a rady zde uvedené, nenahrazují zkušenosti ani øádný výcvik. Zvládnutí a osvojení pøíslušných technik a zásad bezpeènosti je vaší odpovìdností.
47
tatry
Veža Veľkého kostola („Ďatky“) SV stena Vo Vysokých Tatrách máme steny a štíty, ktoré sú vysoké, južne alebo severne orientované, v pevnej skale alebo objektívne nebezpečne, hlavne populárne, ale máme i steny, ktoré sú síce krátke, malo známe, ale výstupy vedené nimi patria k vrcholu obtiažnosti nahromadenej na podstate malej výške steny. K takýmto stenám patrí aj SV – stena Veže Veľkého kostola, známa medzi horolezcami aj pod menom „Ďatky“. Kto dal tejto stene takýto názov nevedno, ale medzi horolezcami sa tento názov už udomácnil. Pri pohľade z Malej Studenej doliny, je to vlastne predstena Veľkého kostola, od Bráničky ju oddeľuje Kopa Veľkého kostola a od Zadnej Bráničky sám vrchol Veľkého kostola. Po najväčšom rozmachu lezenia v 70. a 80. rokoch minulého storočia, došlo k útlmu a skoro i k zabudnutiu, že existujú v Tatrách aj menšie steny. K znovu objaveniu, ak tak možno povediac, na túto stenu upozornil Paľo Jackovič so svojimi druhmi – Mirom Mravom a Braňom Turčekom., kde ich iniciatívou vznikli tri ťažké cesty. Prístup: z turistického chodníka, smerom na Téryho chatu, zídeme k potoku, po balvanoch a sutinoviskom pod stenu – 30 min.
Prehľad výstupov: 1. „Svadobná cesta“ kl. V-, A1, 4 hod. Jaroslav a Ján Stankovič, 14. VIII. 1976
2. „Diagonálne previsy“ kl. VIII, A2, A3, 11 hod. P. Jackovič, M. Mrava, 10. VIII. 2003
3. „Prelúdium“ kl. VIII, A1, 9 hod. P. Jackovič, B. Turček, 28. VI. 2005
4. „Hazard A5“ kl. VIII, A5, 15 hod. M. Mrava, B. Turček, 6. IX. 2005 – materiál: skoby, jedničky, rurpy a háčiky všetkých veľkosti. Pozn.: prvá A5 v Tatrách – jedná sa o veľmi technický a psychicky náročný výstup.
5. M. Mikolaczyk, M. Popko, 3. IX. 1974, kl. V, A1, 2. priestup: K. Jakeš a druh – 2. V. 1976 3. priestup: M. Pelc a druh – leto 1977 1. zima: Ján a Štefan Bednár – zima 1978 6. „Kút na Ďatky“ kl. V-, 5 hod. L. Páleníček, 1. IV. 1974 2. priestup: S. Drlík, J. Osif, VI. 1974 3. priestup: J. Vestenický, Hála – VI. 1974 1. zima: J. Vestenický – 9. III. 1975
2. 3. Malá Studená dolina
48
7. „Žltý kút“ kl. V-, A2, 10 1/2 hod. (20 skôb, 3 kliny) K. Jakeš, B. Mrozek, 14. IX. 1975 2. priestup: J. Hyžný, Kume, 25. VII. 1978, 6, 5 hod. 3. priestup: P. Jackovič, M. Pšenek, 15. VIII. 1984
8. „Cesta hľadania“ kl. V, 2 hod. L. Hodál, L. Páleníček, leto 1975 2. priestup: K. Jakeš a druh, 16. V. 1976 3. priestup: Kořínková, L. Kořínek, 13. VI. 1976
10.
9. „Dárek Martinovi“ kl. V, A1, 8 hod. K. Jakeš, B. Mrozek, 7. IX. 1975 1. zima: S. Drlík, K. Jakeš, zima – rok ? 10. „Variant v ceste Dárek Martinovi“ kl. VI+ D. Kysela, L. Kořínek, 17. VIII. 1989 text a foto
Jozef Gurník
8.
Firma Totaloutdoor ve spolupráci s horskou službou ČR a SR pořádá tuto zimní sezónu lavinové kurzy T Seznámení s lavinovou výbavou (prvotní seznámení s lavinovou problematikou, otestování veškeré lavinové výbavy dostupné na trhu, zkoušení hledání, sondování, soutěž). Zdarma pro všechny příchozí. T Lavinový kurz Pieps (Lavinové vybavení, sníh a lavinová prevence, záchrana z laviny, soutěž) vyjde na 1.990,T Kurz lavinové záchrany (práce se sondou, vyhledávačem, lopatou, záchrana, z laviny, lavinová prevence, soutěž) je zdarma ke každému zakoupenému vyhledávači DSP od firmy Pieps. Přihlášky a podrobnější informace na www.pips.cz Termíny: Kurz lavinové záchrany; Seznámení s lavinovou výbavou 9. 1. 2010 Šumava – Špičák, dolní stanice lanovky, 10. 1. 2010 Kruš-
9.
4.
né hory – Boží Dar, skiareál Neklid, 16. 1. 2010 Jizerské hory – Ještěd, dolní stanice lanovky, 17. 1. 2010 Rokytnice nad Jizerou – skiareál Horní Domky, dolní stanice lanovky, 29. 1. 2010 Beskydy – Pustevny, stanice HS, 30. 1. 2010 Jeseníky – Praděd, stanice HS Ovčárna, 31. 1. 2010 Orlické Hory – skiareál Říčky, 6. 2. 2010 Slovensko, Jasná – skiareál zahrádky, 7. 2. 2010 Slovensko, Skalnaté Pleso – skiareál Lavinový kurz Pieps 12.–13.1. Jeseníky – chata Návrší pod Králickým Sněžníkem, 27.– 28.1. Vysoke Tatry – Zámkovského chata, 18.–19.2. Jeseníky – chata Návrší pod Králickým Sněžníkem, 20.–21.3. Velká Fatra – Smrekovica
Až se zima zeptá... aneb
Soutěž o vánoční dárek – péřovou vestu firmy Sir Joseph Kamet – dámská péřová vesta atraktivní design G anatomicky tvarovaný střih G kvalitní prachové peří 650 cuin G materiál Softex® Diamond RS G
Kvalitní bunda si zaslouží kvalitní soutěžní ní otázky, neboť vyhrát mohou pouze skutečční znalci! 1. V jaké prodejně je expediční koutek CAMP P 8000? 2. Kde má Sir Joseph v zahraničí prodejce? 3. Jaké řady spacáků se vyrábí? 4. Jak se jmenuje dámska péřová bunda v řadě TREKKING? Některé správné odpovědi najdete na: www.sirjoseph.cz Odpovědi zasílejte do 17.12. na adresu:
[email protected] Dárek odešleme ještě před Vánoci!
Jako časopis jsme se stali partnery kurzů Seznámení s lavinovou výbavou, a tak se pokusíme zajistit i nějaké ty ceny do soutěží. Ve výše uvedených termínech můžete na daná místa přijít a sami si zdarma vyzkoušet co a jak.
49
a jdi... MČR v Praze na Cibulce pro lidi i ufouny 12.-13.12.2009, lezecké centrum ve Squashparku na Cibulce Tým pořadatelů z Cibulky vás zve na MČR v lezení na obtížnost, které chce nabídnout každému to jeho. Kvalifikace se poprvé v historii MČR polezou flash, zaleze si každý bez trápení v izolaci. A finále? To bude lahůdečka zejména pro diváky – nohy za krkem, skoky, kyvadla. Tak přijďte, MČR je jen jednou za rok. Bližší informace a registrace: www.horoguru.cz Stavěči: Jirka Lautner a Petr Resch Hlavní hlava na špalku: Juráš Šefl Hlavní partner závodu: ČHS
Třináctidélkové 8c+/9a ve Španělsku V 500 metrů vysoké stěně El Picu Urriellu známé také jako El Naranjo de Bulnes (park Picos de Europa, Španělsko) dokončili Iker a Eneko Pou po více než dvouměsíčním zkoušení a závěrečném tříhodinovém boji svůj projekt „Orbayu“ 8c+/9a. První čtyři délky této cesty jsou nové, s dlouhými odlezy, v obtížnosti do 8a+. Druhá část, šest délek, je společná se starou cestou Mediterranneo, která byla vylezena technicky v roce 1980. Pátá délka za 8c+/9a má technický boulder a šestá délka je za 8a+. Obě byly původně vylezeny technicky a ohodnoceny A3. Jištění v těchto délkách je staré (nějaké původní nýty, dřevěné klíny) a vlastní jištění. Při přelezu riskovali dvaceti- až pětadvacetimetrové pády. Po těchto náročných délkách následuje dalších sedm délek v obtížnosti do 6b+.
„Cirque of the unclimbables“ Ines Papert (Německo) a Lisi Steurer (Rakousko) se podařil prvovýstup v horské oblasi v severozápadních teritoriích na Middle Huey Spire 400 m, který pojmenovaly„Power of Silence“ 5.13a (7c+). K zajištění použily téměř výhradně vlastní jištění (skoby, vklíněnce a camaloty). Štandy a čtyři nutná postupová jištění byly osazeny nýty. Cestu nejprve vylezly technicky a následně po nacvičení nejtěžších délek se Ines podařil i první volný přelez. Celkem má cesta 11 lanových délek a převládající obtížnost je mezi 5.11 a 5.12. Jedná se teprve o druhou cestu v převážně převislé jižní stěně Middle Huey Spires. Ve stále stabilním počasí, což je pro tento kraj velmi neobvyklé, mohly uskutečnit ještě další
50
dva své sny. Onsight cesty „South East Buttress“ obtížnosti 5.10c na asi nejimpozantnější a nejznámější vrchol oblasti, Lotus Flower Tower 800 m a to v čase 9,5 h, jakož i první volné opakování (Ines) jedenácti lanových délek cesty „Riders on the Storm“ 5.12 d (7c) na East Huey Spire.
Nová cesta na K7 Italská expedice vylezla ve složení Rolando Larcher, Fabio Leoni, Michele Cagol a Elio Orlandi novou cestu ve stále populárnějším Charakusa Valley v Pákistánu. Cesta nese název „The Children of Hushe“, má celkem 1.500 m, z čehož 470 m jsou sněhy a led a zbytek je skalní lezení v obtížnosti 7b/A2. Cesta vede západním pilířem K7 (6.934 m) a tito čtyři čtyřicátníci, přezdívaní v Itálii „40 Ruggenti“ ji věnovali Riccardo Cassinovi, který 6. srpna letošního roku zemřel v úctyhodném věku 100 let.
Čtyři Belgičané a Španělka na Baffinu Nicolas Favresse, Sean Villanueva, Stéphane Hanssens a Olivier Favresse se vydali spolu s odbornicí na sólo technické lezení Silvií Vidal za polární kruh, aby na Baffinově ostrově zúročili zkušenosti z bigwallů celého světa. Za vše mluví seznam vylezených cest. Prvovýstup „Le bic rouge d’Odin“ 800, 5.10 na panenskou bezejmennou věž. Prvovýstup na Tirokwa wall „Chocolate boomerang“ 700 m, 5.11 v jednom zátahu OS. „Whisky Gonzales“ 1200 m, 5.11 severovýchodním pilířem na Asgard’s North Tower, jak jinak než opět OS. „The Belgarian“ 850 m, 5.13/A1, varianta cesty „Bavarian Direct“ z roku 1996, vylezeno za 11 dní bigwallovým stylem. A nakonec jedna lahůdka. Opakování cesty „Porter route“ v severní stěně Asgard’s North Tower. Cestu už v roce 1975 vylezl Charlie Porter solo (5.10+/A4) a nyní byla zopakována až na tři délky celá volně v klasifikaci 5.12/A4.
Zemřel Tomaž Humar 14. listopadu 5:25 středoevropského času nalezl tým švýcarských záchranářů (Air Zermatt) ve výšce 5.600 m v jižní stěně Langtang Lirung (7.230 m, Nepál) tělo fenomenálního slovinského alpinisty. Čtyřicetiletý Tomaž Humar zde po sobě zanechal mnoho unikátních výstupů, ale také manželku se dvěma dětmi. Upřímnou soustrast.
Sedm lezeckých dní na Baffinu Na 28 dní odjeli Chris Brazeau a Jon Walsh do Auyuittuq National Parku
na Baffinu. Lezli však jen sedm dní, zbývající čas strávili přesuny nebo odpočinkem. Ale i pouhý týden lezení se dá patřičně zúročit. V jejich případě to představovalo celkem sedm cest nebo pokusů o přelez včetně dvou prvovýstupů v ultralehkém stylu na Asgard’s South Tower (5.12-, 600 m) a Asgard’s North Tower (5.11+ C1, 800 m), přičemž druhou zmiňovanou cestu absolvovali stylem camp-vrchol-camp za 22 a půl hodiny!
Angličani na Mont Blancu Tony Pennings a Ali Taylor vytyčili v severovýchodní stěně Mont Noir de Peuterey novou cestu Zig Zag (TD, E3 5c 560 m) a v jižní stěně Aiguille de l’ Evêque, cestu pojmenovanou The Aging Gunslinger (TD, E3 5b 560 m). Dvojici Simon Richardson a Duncan Tunstall se podařil průstup jihozápadní ostruhou Punta Baretti (ED1, 1.200 m). Tento čtyřicetidélkový výstup trval lezcům tři dny.
Prvovýstup prvosjezdu Italové Sergio de Leo a Marcello Sanguinetti vylezli prvovýstup z jižní strany Mont Blancu v pravé části ostruhy Brenva. Cestu s názvem Le Reveil de L’Ours přirovnali k přímé ostruze Brenvy AD+/D-. Nejedná se však o prvovýstup v pravém slova smyslu. Tuto linii v zimě 2009 sjel na lyžích extrémní lyžař Pierre Tardivel a nazval ji Les Brenvitudes. Nová doba, nejdřív se to sjede na lyžích a pak teprve vyleze.
Sharmovo 9a na žule má druhý přelez Cestu „Dreamcatcher“ v kanadské oblasti Squamish zopakoval 22letý Kanaďan Sean McColl. Je to jeho první 9a a cestu zopakoval po 4 letech na den přesně po prvovýstupci. První přelez Dreamcatcheru se podařil Chrisi Sharmovi v roce 2005. Pro ty, kdož neviděli Chrise v úžasném videu, jedná se o 22 metrů dlouhý traverz v převislé části Kacademon Rock. Adame, čeká to na tebe.
Další anglická vražda Jedno z Gritt Kids, Miles Gibson vylezl, jak už to tak v Albionu bývá zvykem, další nebezpečný prvovýstup s názvem „Dangermouse” v obtížnosti E9 7a ve Wimberry v Peak District. Gibson není žádným nováčkem v obtížných prvovýstupech. Před více jak deseti lety vytvořil cestu „Superstition” E8 7a na Burgabge North a má za sebou nejen jednodélkovky na ostrovech, ale třeba také cestu
„Rainbow Jambaia” (E7 6c) v oblasti Angel Falls ve Venezuele nebo třeba vícedelkovku „Twenty One“ (E7 6c) v Grósku.
3 desítky pro Nelly Nelly Kudrová vylezla ve Frankenjuře v krátké době hned tři cesty v obtížnosti kolem 10 UIAA. Nejprve to byla cesta „Nautilus“ 10/10 na Jules-Verne-Massiv pátým pokusem, den na to na Schlossbergwände „Master Blaster“ 10/10 taky pátým a nakonec za týden „Feise Luise“ na Luisenwandu, která padla hned na druhý pokus. Gratulace!
Japonská cesta v severní stěně Eigeru poprvé volně Robert Jasper a Roger Schäli prostoupili po šesti letech, kdy se tomuto projektu věnovali, volně stylem RP Japonskou cestu (1969, 6,A2; 1.800 m) v obávané severní stěně Eigeru. Tato takzvaná SuperDirettissima je nejtěžší a nejnáročnější cesta ve světoznámé severní stěně. Při posledním pokusu se probíjeli stěnou 4 dny a čekalo je fyzicky a hlavně psychicky náročné skalní ledové a mixové lezení s omezenou možností jištění. Cesta má 1.800 metrů a až na úsek Rote Fluh vede ve velmi rozbité skále. Obtížnost nejtěžší délky se pohybuje kolem 10-/8a.
Nová ruská cesta na Pik Pobeda (7.439 m) Sedm a půl dne strávili ruští horolezci Vitaly Gorelik (42) a Gleb Sokolov (56) v severní stěně nejvyššího kopce Tien Shanu. Zde vytyčili alpským stylem novou linii dlouhou zhruba 2.400 metrů. Další den a půl strávili při sestupu.
King line v Labáku Jedna ze tří nejtěžších cest v Labském údolí, 40 metrů dlouhá „King line“ XIb (8b+) na Růžovou věž na pravém břehu Labe od autorů Sobotka, Beneš má první přelez a už i první opakování. První přelez si po sedmi dnech zkoušení připsal jeden z autorů cesty Ondra Beneš a první opakování kdo jiný než Adam Ondra hned na druhý pokus.
9a+ k pětačtyřicátinám Arthuru Kubistovi (45), jednomu z nejsilnějších Rakušanů, se povedl v Höllentalu v Schattenreichu první přelez cesty „Der lange Atem“ 9a+. Jedná se o 28 metrů dlouhou cestu rozdělenou do dvou částí. První část vylezl Arthur už loni (8c/c+) a obě části spojil na konci letošního října za mrazivého počasí.
Jižní stěna Nemjung (7.140 m) 11. října nastoupilo ve výšce 4.750 m do stěny duo francouzských alpinistů Yannick Graziani a Christian Trommsdorff. Sebou měli dvě šedesátimetrová lana, 4 šrouby do ledu, 6 camalotů, 10 vklíněnců a nějaké smyce. K vytvoření nové, 2.400 metrů dlouhé cesty v obtížnosti ED+ potřebovali čtyři bivaky. Po přelezení jižní stěny však museli začít sestupovat bez dosažení vrcholu kvůli špatnému stavu Christiana. Během sestupu strávili ještě jeden bivak ve stěně. Jednalo se teprve o druhý výstup na kopec. První uskutečnili Japonci v roce 1983.
Chang Himal ze severu Britové Nick Bullock a Andy Housema vylezli mezi 29. říjnem a 1. listopadem v centrální, 1.800 metrů vysoké části severní stěny Chang Himal (6.750 m) v Nepálu novou cestu obtížnosti ED+ alpským stylem. Po čtyřech dnech lezení až do M6 a častého simultánního lezení je po půl hodině na vrcholu čekalo patnáctihodinové slaňováni a slézání nově vylezené cesty.
Švýcarsko-rakouský tým v Kyrgyzstánu Nina Caprez, Giovanni Quirici, Stephan Siegrist a David Lama se
realizovali v severovýchodní stěně čtyřtisícovky Asan v údolí Kara-Su v Pamiro Alaji a přidali zde další volně lezenou cestu. Během pěti dní přelezli sedmnáctidélkový bigwall s obtížností max 7b+. Poté se přemístili do vedlejší doliny Ak-su, kde Stephan prvedl rychlý OS přelez spáry Perestrojka 7b na pik Slesova (4.250 m). Doliny Ak-su a Karasu jsou známé i českými prvovýstupy jako Ochtokurova pabeda, Zlaté písky nebo Otíkovy mokré sny.
Nejtěžší ženská vícedélkovka Čtyřdélkovou cestu Solo per vecchi guerrieri 8c+/9a v oblasti Vette Feltrine v italských Dolomitech, vylezenou odspodu v roce 2006 italským lezcem Maurizio „Manolo“ Zanollou a Federicem Gordou zopakovala mladá Italka Jenny Lavarda (25) a s ní i její přítel Marco Ronchi. Cesta, v překladu „Jen pro staré bojovníky“ patří mezi nejtěžší vícedélkové cesty světa.
Sulovského expedice na vrcholu Po neúspěšném pokusu o prvovýstup vystoupili čtyři z pěti členů Ostravské expedice (Sulovský, Bortel, Lupták a Galoš) na vrchol Cho Oyu normálkou. Pro ty kdo nevědí,
Odborný seminář Vliv moderních technologií na bezpečnost při lezení a pohybu v horách Počátkem příštího roku je připraven odborný seminář zaměřený na doškolení horolezeckých instruktorů ČHS a James. Školení je určeno jak instruktorům ČHS a James, tak široké veřejnosti, kterou zajímá problematika pohybu v zimních i letních horách. Přednášky jsou rozděleny do několika tematických bloků, které povedou odborníci, kteří se ve svých oborech řadí mezi českou špičku. Termín: 20. 1. 2010 Kde: přednáškový sál Městské knihovny v Praze Vstupné: 90 Kč Bližší informace a přihlášky:
[email protected], + 420 725606300 Přednášky: 13.30-14.30 Železo, trend lehkých sedáků – karabiny, problematika ferrat, nové technologie sedáků, testy (Martin Horák – Singing Rock Dušan Stuchlík – Hudy sport) 15.00-16.00 Když jde (horo)lezcovi o život aneb První pomoc a život zachraňující výkony Martin Honzík – Lékařská komise ČHS, letecká záchranná služba Hradec Králové 16.30-17.30 Vliv modernich textilií na ztrátu tělesné teploty – teorie ztráty tepla, porézní X neporézní membránové materiály, údržba membránového oblečení (Roman Kamler – Tilak) 18-19 Aktivní a pasivní lavinová ochrana, lavinová předpověď HS ČR – Pavel Horký člen lavinové komise HS ČR Janek Bednařík – lavinový specialista horských vůdců UIAGM ČR 19.30 – 20.30 Adam Ondra – beseda s vítězem světového poháru v lezení na obtížnost 21.00-22.00 Alchymie pletení horolezeckých lan – Václav Šatava – vývojář lan Beal Seminář je připravován ve spolupráci s městskou knihovnou v Praze a dalšími partnery: ČHS, James, Singing Rock, Hudy, Tilak, Pieps, Beal Cho Oyu je s výškou 8.201 metrů nad mořem šestou nejvyšší horou světa. text
Martin Stolárik ČTĚTE:
Zdroje: www.bergsteigen.at, www.climbing.com www.huberbuam.de, www.chooyu2009.cz www.lezec.cz, www.lezeckarevue.cz www.planetmountain.com www.up-climbing.com, www.james.sk http://seanmccoll.com, www.ukclimbing.com www.horyinfo.cz, http://en.wikipedia.org
51
por trét
Aby se všichni vrátili domů… Portrét významného expedičního lékaře prvních československých výprav do nejvyšších hor Asi nejsem sám, komu návštěva doktora nedělá zvláštní potěšení. Pocity, které jsem zažíval v čekárně ortopedické ambulance pana doktora Chládka v liberecké poliklinice Klášter, pak asi nemusím detailněji popisovat. K zvláštnímu šimrání u žaludku se pak přidala docela obyčejná úzkost ve chvíli, kdy se za posledním pacientem zavřely dveře, a z ordinace se ozvalo: „Další, prosím!“ No ale když chcete napsat portrét nejznámějšího expedičního lékaře československých výprav do Himálaje, asi to tak má být… „Ty jdeš kvůli tomu článku? No už jsem se těšil, že nepřijdeš!,“ zazněla vzápětí z úst pana doktora trocha ironie a mně začalo být jasné, že dnešní návštěva lékaře možná nebude až takové drama jako obvykle. A taky že nebylo… Po skalách jsem začal lézt už jako malý kluk v Moravském krasu. Můj otec byl totiž zaměstnaný v továrně ČKD Blansko a měl tovární byt přímo v údolí řeky Punkvy na samotě cestou ke Skalnímu Mlýnu, kde jsem bydlel s rodiči až do své promoce. Kolem řeky byly skály a my na ně s kamarády z gymplu lezli nejprve bez lana, později s „konopákem“. Horolezecký kurz jsem ale absolvoval až ve Slavii Vysokoškolské Sporty Brno koncem padesátých let, kdy jsem začal studovat lékařskou fakultu. Dalo by se tedy říct, že dříve jsem byl horolezcem nežli doktorem. Někdo mi řekl, že je na škole horolezecký oddíl a pořádá pravidelné schůze. Z našeho ročníku jsme si tam našli ces-
52
tu tři nebo čtyři studenti a vytvořili jakési nováčkovské družstvo. Oddíl byl dokonale vedený a měl perfektní úroveň. Nás nováčky dostali na starost zkušení lezci, pod jejichž vedením jsme každou sobotu a neděli jezdili do Moravského krasu nebo na Pálavu. Prošli jsme si vše od lehčích výstupů až po těžší věci. Nikomu z nás se tehdy nic nestalo, protože v té době se ještě na skalách moc nepadalo. Začali jsme jezdit i do Tater. Nejprve na Téryho chatu, kde jsme každý dostali instruktora. Mne měl na starosti nejprve doktor Vladimír Novák, a pak Vlastík Šmída z Olomouce, se kterým jsem lezl na Baraní rohy. Byla to perfektní, příjemná akce.
V Brně jsem narazil na zajímavé lidi. Třeba Frantu Plška z horolezeckého oddílu Královopolské strojírny Brno, Zdeňka Záboje nebo Jirku Ševčíka. Po absolvování vysoké školy jsem ale dostal na umístěnku do Liberce, kde jsem žádné horolezce neznal. Tehdy jsem spíše odborně pracoval a věnoval se medicíně, nežli lezl po skalách a horách. Měl jsem dost jiných starostí, hlavně jsem studoval, abych mohl brzy dělat atestaci. K lezení jsem se v Liberci dostal až po několika letech… Jak jsem se seznámil s o deset let staršími chlapy ve Skaláku? Samozřejmě že náhodou. V té době jsem se učil francouzsky u pana učitele Hlaváčka, jehož zetěm byl Jirka Šimon. Patřil k partě okolo Vladimíra Procházky-Chrousta, která připravovala první českou expedici do vysokých hor – na himálajskou sedmitisícovku Annapurnu IV. V roce 1968 se situace u nás trošku uvolnila, o rok později to už zase začalo být špatné. Kluci měli pro svou výpravu „zaháčkovaného“ doktora, který jim ale utekl do Rakouska. Měli odjet do Nepálu již za pár měsíců a najednou byli bez lékaře. Přes starého pana učitele Hlaváčka jsem
se do jejich party dostal já. Kluci si mne nejprve chtěli vyzkoušet. Přijel jsem za nimi do Skaláku, kde mne navázali na lano a lezli se mnou Podmokelskou, pak na Kápla. Asi jsem celkem vyhovoval, protože když jsme dolezli, rozhodli: „Vezmeme tě s sebou!“ Opravdu jsem pak s nimi na Annapurnu odjel, což byla fantastická akce, podrobně popsaná v knihách. Z Liberce až do Nepálu a nazpátek jsme cestovali nákladním autem S5T, což byla taková horší vétřieska. S působením ve velkých výškách jsme tehdy neměli vůbec žádné zkušenosti – jak lékařské, tak lezecké. Naše tehdejší vybavení by dnes stálo za muzeální sbírku. Bylo opravdu obdivuhodné, s jakou výstrojí a výzbrojí jsme tam tehdy šli nahoru. Někteří kluci na tom byli v průběhu výpravy zdravotně dosti špatně. Měli jsme dokonce obrovský problém s horskou nemocí, edémem plic a životem ohrožujícími stavy. Ne všichni mohli dále pracovat ve výškách, díky čemuž jsem se náhodou dostal až k prvnímu pokusu o vrchol. Bohužel se nepovedl. Dostal jsem se až do výšky 7.200 metrů, jenže vršek byl ještě o tři sta metrů výš. Úspěšný byl až druhý pokus Miloše Albrechta a Šerpy Ang Babu. Vše se tedy nakonec podařilo zvládnout, a co bylo důležité – všichni se vrátili v pořádku domů. Byla to moje první vysokohorská zkušenost, při které jsem se celkem osvědčil. Výškově jsem se slušně uvedl, zrovna tak i léčebně. Zazářil jsem hlavně tím, že lezení ve větší nadmořské výšce pro mne nebylo žádným problémem. Nikdo mne nemusel strkat nahoru, což bylo u mne dáno od přírody. Nebyla to až tak moje zásluha, měl jsem dispozici fungovat ve výškách fyziologicky danou. Výprava na Annapurnu IV mi otevřela dveře dále. Díky ní jsem se dostal do zorného pole skupiny československých horolezců, která uvažovala o dalších expedicích. V sedmdesátých a osmdesátých letech jsem pak skutečně několikrát vycestoval na dnes slavné výpravy. Začali mne akceptovat i velmi známí doktoři, kteří byli vesměs starší a zkušenější, ale na vysoké hory si až tak netroufali. V podstatě až se mnou se situace v horské medicíně začala měnit. V těch několika málo původních expedicích do Hindúkuše v druhé polovině šedesátých let se vždy počítalo s tím, že doktor zůstane v základním táboře a po celou dobu se kolem něj bude „motat“. Tak tomu bylo třeba s doktorem Jaromírem Wolfem, který byl sice nesmírně zkušený a vzdělaný, ale jít výše než nad pět tisíc metrů, na to prostě neměl. Doktorů, kteří by se u nás zabývali medicínou výškového horolezectví, bylo tehdy vůbec strašně málo. Najednou jsem se objevil já a se mnou i možnost léčení nebo lékařského ovlivnění zejména akutních stavů výškové nemoci ve větší výšce než byl základní tábor, což představovalo určitý medicínský pokrok. Později se na Slovensku podobně uvedl doktor Laurenc Divald, který byl rovněž schopen vylézt do vysoké výšky, a po několika letech přišli další, jako byl třeba Jirka Pelikán. Po výpravě na Annapurnu IV se v roce 1972 uskutečnila další výborná akce. Tehdy se již uvažovalo o expedici na osmitisícovou Makalu s vážným prvovýstupem. Vyvstala potřeba vyzkoušet další horolezce – potenciální účastníky chystané výpravy, zdali jsou vůbec schopni pracovat
Leoš Chládek v základním táboře pod Annapurnou IV na své první himálajské expedici v roce 1969
Na Makalu se nakonec vypravily dvě federální výpravy, které vedl Ivan Gálfy. Já se zúčastnil té druhé v roce 1976, kdy se na vrchol vylezlo velmi dlouhou cestou, dodnes pokládanou za velmi obtížnou a doposud nezopakovanou. Jako lékař reprezentačního družstva jsem se skoro každý rok dostal i do Alp. Rád vzpomínám na obzvláště vydařený výlet do Bergellu v roce 1980, kdy se mi podařilo přelézt i celkem slušné věci na Punta Allievi a Pizzo Cengalo. V roce 1982 chtěla celá naše liberecká parta ze Skaláku – Olda Kopal, Bohouš Svatoš, Jirka Mašek a Radan Kuchař, vycestovat do Ťan Šanu na Pik Pobědy s těžkým lezením v tzv. Diamantové stěně. Nakonec jsme se ale díky jednomu našemu kamarádovi a známému, který pracoval na obchodním oddělení velvyslanectví v Moskvě, ocitli v Zailijském Alataji nedaleko hlavního města Kazachstánu Alma-Aty s nejvyšší horou Talgar vysokou něco přes 5.200 metrů. Byla to opravdu parádní akce. Naši desetičlennou skupinu doplnili dva ruští horolezci, kteří tamní hory dobře
MUDr. Leoš Chládek léčí v základním táboře pod Everestem Jaryka Stejskala se zápalem plic
ve vysokých výškách. Jedna z věcí, kterou jsme už znali ze světové literatury, totiž byla, že mnoho horolezců, kteří lezou špičkově ve středních velehorách, nejsou vůbec schopni slušné aklimatizace a fyziologicky lézt ve vysokých horách nad pět nebo šest tisíc metrů. Třeba Poláci měli v šedesátých letech cestu do Himálaje trošičku otevřenější. Jejich slavní a nesmírně zkušení lezci, kteří v Tatrách nebo Alpách vylezli strašně těžké věci, byli tehdy při prvním kontaktu s větší nadmořskou výškou úplně hotoví a nebyli schopni se pohnout ze základního tábora. Z tohoto důvodu vycestovala při příležitosti tzv. Alpiniády v tehdejším Sovětském svazu skupina dvaceti našich kluků, kteří se vypravili na nejvyšší vrchol tehdejšího Sovětského svazu – Pik Komunizma1. A někteří z nich skutečně odpadli, i když byli špičkovými lezci v nízkých horách do těch tří až čtyř tisíc metrů. Ukázalo se, že na výšku nemají. Já se ale dostal do velmi slušné party a společně s Pepkem Kývalou, Honzou Kounickým a Jardou Soldánem vylezl až na vršek. Druhou úspěšnou skupinu, která vystoupila na vrchol o den později, tvořili Milan Kriššák, Milo Neumann, Polda Páleníček a filmař Milo Filip – tehdy nový objev… Z dvaceti se nás na vršek dostalo osm.
znali. V málo navštěvované oblasti, kde nevedly skoro žádné cesty, jsme se pohybovali více jak měsíc. Všude nás stěhovali vrtulníky. Vždy nás někde vypustili a my vylezli na některý z vrcholů. Po každém výstupu jsme se ale museli vracet na základnu – bázu, která se nacházela asi o dvacet kilometrů dále. S mačkami a cepíny jsme pak museli přes hory a doly, cestou necestou. Orientovali jsme se hlavně podle slunce, věděli jsme, že musíme jít na západ. Jednou jsme tak dorazili do naprosto divokého údolí, kde se nám do cesty postavila prudká a asi dvacet metrů široká horská řeka. Museli jsme se nějak dostat na protější břeh, jenže přebrodit ji nepřicházelo v úvahu. Prošli jsme několik kilometrů po zasněženém břehu, ale jediné, co jsme objevili, byl starý, spadlý strom, který sahal v řece skoro do jejích tří čtvrtin. Uřízli jsme tedy další strom a přihodili k tomu starému. Radan Kuchař z nás byl nejlehčí, a tak jsme jej uvázali na špagát a poslali po stromech na protější břeh, což se mu taky podařilo. Začali jsme chystat přelanění řeky. Karel Cerman měl svůj systém, jak bychom přemostění lanem měli udělat, Mašek měl zase jiný způsob… Chlapi se pořád dohadovali, lana lítala z jedné strany na
53
druhou, a Radan byl na protějším břehu stále sám. Začali jsme se hádat… Rusáky jsme tehdy měli ještě dosti neradi. Jeden z našich ruských průvodců, jmenoval se Studenin, nás chvíli pozoroval, a pak prohlásil: „Při každé práci musí být velitel. Navrhuji, abych byl velitelem já!“ Jeho nabídku jsme samozřejmě nepřijali, protože vůbec nepřicházelo v úvahu, aby nám velel nějaký Rusák. Nakonec ale vše nějak dopadlo a na druhou stranu řeky jsme se přece jen všichni dostali. Sice přitom jeden z nás ztratil ve vodě hodinky, ale věta o veliteli vešla do historie. Vždycky, když byl později v naší horolezecké společnosti nějaký zmatek, tak zazní: „Při každé akci musí být jeden velitel. Navrhuji, abych byl velitelem já.“ A všichni se hned začnou chechtat, protože to je téměř věta ze Švejka. Na zmiňované expedici na Makalu si mne Ivan Gálfy velmi oblíbil. Jezdil jsem s ním pak na většinu z jeho pozdějších expedic. V roce 1984 jsem se zúčastnil úspěšné výpravy na Lhotse Shar, kdy se přelezla ohromně těžká jižní stěna. Naposledy jsem byl lezecky v Himálaji o tři roky později na monstrózní, ale nakonec přece jen neúspěšné expedici na Everest. Za svůj horolezecký nebo doktorský život jsem se setkal se dvěma generacemi horolezců. K té starší, která byla na svém výkonnostním vrcholu nebo těsně za ním, patřili Radan Kuchař, Jiří Mašek, Honza Červinka, Olda Kopal, Bohouš Svatoš, Karel Cerman nebo na Slovensku Ivan Gálfy, Ivan Urbanovič a Jožo Psotka. S těmito horolezci jsem byl ve styku v prvních letech své lékařské činnosti v horách. Později jsem v dalších expedicích zažil nastupující generaci lezců, tehdy federálních. Byl to třeba Míra Šmíd, Miloš Nosek, Jaryk Stejskal, Igor Novák, Polda Páleníček, Joska Rakoncaj, Sylva Talla z Brna nebo Jindra Martiš, Karel Jakeš, Milo Neumann a Zdislav Drlík – Češi, kteří žili v Tatrách. Na Everestu jsem ještě stihl poznat jako špičkového lezce mladého Jindru Hudečka, který tehdy začínal a asi ve vysokých horách taky končil, neboť se pak věnoval svým úspěšným aktivitám v nízkých horách a jiných sportovních odvětvích. Ze slovenských lezců jsem zažil a byl na expedicích s Ivanem Fialou, Mišo Orolinem, Milanem Kriššákem, Vlado Petríkem, s Daňo Bakošem nebo Mariánem Zaťkem. Jelikož jsem se kolem horolezectví dlouhodobě pohyboval, zažil jsem různé lezecké filozofie. Musím přiznat, že od prvních výprav v šedesátých a sedmdesátých letech se toho hodně změnilo. Tehdy se vycestovalo, a když se zlezl vrchol, radost z toho měli všichni. Považovali se za součást týmu, který byl úspěšný. Pak se ale vše začalo měnit. Už v roce 1976 na Makalu a zejména o osm let později na Lhotse Shar již bylo vše úplně jinak. Sice se tehdy na vrchol vylezlo, kdo se na něj ale nedostal, považoval výpravu za ztrátu času a za osudovou životní prohru. Po těchto výpravách byli spokojení a šťastní akorát ti, co dosáhli vrcholu a já s Ivanem Gálfym. My považovali za úspěch i skutečnost, že se všichni vrátili domů v pořádku. Jedině na Makalu zahynul chudák Karel Schubert při cestě z vrcholu, což ale bohužel nešlo nějak lidsky nebo lékařsky ovlivnit. Chci tím říci, že horolezectví prodělalo další svůj vývoj od prvotního kolektivismu a radosti celé skupiny lidí, které se po nesmírných útra-
54
S kamarády v Pyrenejích v roce 1988, zleva Radan Kuchař, Bohouš Svatoš, Olda Kopal, Leoš Chládek a Jirka Mašek
Nefalšované a zaručeně pravé historické masky ze svatyně ve vesnici Came, výprava na Annapurnu IV v roce 1969
pách podařil výstup na himálajský vrchol, což byla filozofie například naší první české expedice na Annapurnu IV v roce 1969. Poslední těžké výpravy ve smyslu velké skupiny lidí, která postupně ze základního tábora buduje výškové tábory, nosí břemena nahoru dolů, cirkuluje ve stěně až do chvíle, než se z posledního výškového tábora někdo pokusí o vrchol, se už nesly v jiném duchu. Na Lhotse Sharu a zvláště pak na Everestu v roce 1987 se vyskytly situace, kdy nikdo nechtěl udělat „předposlední“ práci. Výprava k nejvyšší hoře světa byla neúspěšná zejména z důvodu, že se nikdo nebyl ochoten obětovat, natahat fixy a postavit poslední tábor v rámci přípravy na vrchol. Prostě připravit podmínky pro ty, kteří přijdou po něm, aby pak vyšli na vrchol. Nenašel se nikdo, kdo by tuto otrockou práci udělal. Z tohoto důvodu jsem si ohromně vážil nebohého Mirka Šmída. Na Lhotse Shar měl Míra v hlavě všechno srovnané. Zároveň si uvědomoval, že není vy-
loženě špičkový osmitisícový lezec, a proto se této otrocké práci nebránil. Vytáhl špagáty na místo, kde se předtím výprava na nějaký čas zadrhla. Postavil tam stan, což otevřelo cestu k vrcholu, který pak nakonec další čtyři hoši ve dvou pokusech vylezli. A co udělal Míra Šmíd na Lhotse Shar, na Nanga Parbat v roce 1971 dokázal Luděk Zahoranský – otrockou práci, za kterou nikdy nebyl slavný a doceněný, protože smetanu slízli jiní. Pak přišel osmdesátý devátý rok a s ním spojené velké změny, které se nevyhnuly ani horolezectví, a nutno podotknout, že ne vždy k lepšímu. Skončila éra velkých expedic a do Himálaje se začalo jezdit s lehkými výpravami jen s několika členy. Důvody byly různé – jednak rychlostní, ale také finanční, protože za každého účastníka výpravy se musí platit peníze. A dnešní ceny jsou úplně šílené. Expedice už pak většinou nejezdily ani s doktory, a když už, tak se s lékařem počítalo jako s dalším lezcem, který je schopen dolézt i na vršek. Vývoj šel v tomto ohledu strašně dopředu. Dnes, když se dva nebo tři lezci domluví, že zítra pojedou do Alp, tak si nabalí věci, sednou do auta a vyjedou. S nikým nic nekonzultují, po nikom nic nechtějí. Když v Alpách chytnou špatné počasí, řeknou si: „Hergot, co teď?“ Někteří jsou rozumní a vrátí se domů nebo si zajedou někam na výlet. Jenže je dost těch, co si usmyslí: „Mám tři dny dovolené, takže musíme jít lézt!“ V takových situacích se stává nejvíce průšvihů. Chci tím hlavně říci, že dnes v podstatě nikdo žádný oddíl nepotřebuje. Dříve to bylo jinak. Kdo nebyl organizován, neměl žádnou šanci dostat se do party, co by vyjela někam do zahraničí. Hlídalo se, kdo kam jede a co chce lézt. Za vše byl někdo zodpovědný. Lezení mělo „štábní kulturu“ a řád, což bylo dobré, protože dnes se z něj stala svobodná činnost, ve které si každý může dělat absolutně cokoliv. Když se někdo chce zabít, tak mu v tom nikdo nezabrání. Když jde někdo lézt s naprosto nevhodným vybavením, nikdo mu neřekne, že nedělá dobře. Tento fakt považuji za stinnou stránku v dnešním horolezectví.
Z povídání v ortopedické ordinaci pana doktora Chládka Ve Vysokých Tatrách jsi přelezl na dvě stovky cest, mnoho z nich v zimě. Můžeš na některé své tatranské výstupy zavzpomínat? Do Tater jsme jezdili naprosto pravidelně. Na první místo jsme dávali zejména zimní Tatry, do kterých jsem každoročně ve společnosti Jirky Maška, Oldy Kopala a Karla Cermana dvakrát za zimu přijížděl. Měli jsme slušný oddíl, který naše cesty finančně zabezpečoval. Objížděli jsme všechny tatranské chaty od západu k východu a zase nazpátek. Celý den jsme byli někde venku a večer si pak na chatě lízali rány. Byly to bezvadné doby. Centrem horolezeckého dění tehdy byla stanice Horské služby, která ještě zdaleka nebyla takovou„odcizenou“ organizací jako dnes. První věc po příjezdu do Tater byla, že se šlo na„horskou“ do Smokovce. Posedělo se a popilo, zjistily se místní poměry, protože všichni kluci tam špičkově lezli, a až pak se šlo nahoru na některou z chat. Dnes už to tak není. Když někdo přijede z Liberce do Tater na Horskou službu, je to jako když přijde na recepci do hotelu… Žádné velké prásky jsem v Tatrách ale nelezl. Nicméně, čím více hor jsem po revoluci navštívil, tím více jsem si Tater vážil. Vysoké Tatry jsou po stránce náročnosti opravdu dobré. Najdou se v nich obtížné, těžké velehorské výstupy, které mají výhodu, že se nenacházejí ve velkých výškách. Lezec se tam může zaměřit opravdu pouze na horolezeckou techniku a možnou nepřízeň počasí. Vždy jsme tvrdili, že Tatry jsou lepší než Kavkaz. Opravdu mají něco do sebe. Tvou lékařskou specializací je ortopedie. Jako expediční lékař ses toho musel asi ještě hodně přiučit… Samozřejmě. A musím znovu zopakovat, že v době, kdy se na konci šedesátých let jezdilo na první výpravy do Vachánu a Pákistánu, se o výškovou medicínu zajímalo v tomto státě jenom několik málo doktorů. Jedněmi z nich byli již zmiňovaný doktor Jaromír Wolf z Prahy a doktorka Jarmila Matějková z Brna. Oba byli sportovní lékaři, kteří měli k horolezectví dosti blízko. Vysokohorské medicíně se pak ještě věnovali doktor Zdeněk Vlč z Ostravy, Tomáš Pračke z Olomouce a ze Slovenska doktoři Laurenc Divald a Igor Miko. K této co do počtu velmi malé skupině, která si říkala Zdravotní komise Horolezeckého svazu, jsem se posléze přidal i já. Občas jsme se scházeli a předávali si zkušenosti a informace, které jsme tu a tam objevili v zahraničním tisku. Celkem slušně jsme měli zvládnutou tematiku omrzlin a chladových problémů. V podstatě jsme ale vůbec nic nevěděli o systému aklimatizace, o výškové nemoci – její prevenci a léčení, nebo o tropických nemocech v oblasti indického subkontinentu. Koncem sedmdesátých let se činnost komise změnila po stránce doktorské díky doktoru Ivanu Rotmanovi, lékaři z Děčína, který pečlivým úřednickým způsobem začal zpracovávat veškerou lékařskou dokumentaci horské medicíny. Je to nesmírně vzdělaný člověk, znalostně dokonalý. A je velmi houževnatý, takže všechny poznatky a zkušenosti dovede dát na papír s patřičnou formou. Jeho přičiněním začaly nejprve vycházet různé tiskoviny a návody, a postupem času začala vznikat česky psaná knihovna horolezecké medicíny a horské traumatologie. Je vybaven jazyky, takže jezdí na zdravotnické sjezdy UIAA, což jsou i společenské události, kde se nemůže chodit jen tak ve vibramech. Myslím si, že nás reprezentuje dokonale. V devadesátých letech vznikla tzv. Společnost horské medicíny, která funguje dodnes. Působí v ní téměř dvě stě lékařů a odborníků, kteří se zaobírají horskou medicínou. Trochu mne překvapuje ten kontrast – kdysi nás bylo pět nebo šest, a když se máme sejít dnes, musí se zamluvit velký hotel s ubytováním. Společnost je velmi plodná, díky níž vychází z veškeré problematiky vysokohorské medicíny spousta literatury, ze které mohou čerpat zkušenosti všichni, kteří chtějí jet do vysokých hor. Dopad činnosti této společnosti je ale podle mého názoru menší, než jak tomu bývalo v dobách, kdy expedic bylo ještě málo. Dneš-
ní výpravy většinou nemají lékařské zabezpečení, což je škoda a určitě chyba. Myslím si, že kdyby na špičkových expedicích s cílem vylézt těžké věci na osmitisícovky byl zkušený doktor, určitě by těch malérů bylo méně. Chtěl bych se ještě zmínit o seminářích, pojmenovaných na počest doktora Jiřího Pelikána, který nešťastně zahynul v roce 1987 na Annapurně. Organizují se každoročně již patnáctým rokem a široká horolezecká veřejnost se na nich má možnost poučit, jak nakládat s horskou nemocí, aklimatizací… Prostě čím vším se na horách z lékařského hlediska řídit, aby se všichni v pořádku vrátili domů. Oproti ostatním specialistům na horskou medicínu jsi měl výhodu, že sis mohl spoustu věcí jako výškový horolezec také sám vyzkoušet. Mám na mysli třeba aklimatizaci… Určitě. Z mnoha příhod spojených s problematikou aklimatizace vzpomínám třeba na expedici na Makalu v roce 1976. Společně s námi zde působila i španělská výprava, která si pro svůj výstup na pátou nejvyšší horu světa zvolila Japonskou cestou. Jejich doktor, který se jmenoval Rodondo a specializací byl kardiochirurg, se nějak opozdil a do základního tábora ve výšce 4.800 metrů přiletěl vrtulníkem přímo z práce. Pocházel z oblasti s nadmořskou MUDr. Leoš Chládek ošetřuje zraněného Šerpu španělské výpravy, expedice Makalu 1976
Smlouvání v Paříži cestou z hor v roce 1988
výškou 200 metrů nad mořem, a protože si neprošel několikadenní cestu zespodu do základního tábora, nebylo divu, že po svém příletu zbledl a zezelenal. Zvracel, nepil, všechno jej bolelo a po třech dnech trápení ostatním oznámil, že má zánět slepého střeva a odjíždí zase pryč. Samozřejmě že mu nic nebylo. Potřeboval se ale nějakým způsobem ospravedlnit před svými kamarády, že jede zpátky domů. Nemohl tam už déle vydržet, protože už ani nedokázal pořádně dýchat. Byl úplně hotový, což by po tak náhlé změně výšky byl skoro každý. Když se odporoučel, měl jsem jako lékař celou jejich expedici na triku. Tehdy jsem mu jeho náhlý úprk měl za zlé, dnes jej ale úplně chápu… Španělé k nám do lágru chodili s každým problémem. Nakonec jsme se s nimi spojili, protože už nebyl nikdo další, kdo by byl schopen jít do větších výšek. Téměř všichni v obou výpravách byli nemocní, někteří měli zápal plic nebo omrzli. K vrcholu se vydalo pět našich kluků a tři Španělé. Obě skupiny postupovaly z jiné strany a ve vrcholové fázi se spojily. Na vrchol dolezl Karel Schubert a Milan Kriššák se Španělem Camprubim. V závěrečném útoku s nimi byl i Mišo Orolin, který sice přelezl nejtěžší místo vrcholové stěny a otevřel tak ostatním cestu k vrcholu, jenže pak se mu tam něco přihodilo, snad i kousek spadl, a tak raději sešel dolů. Udělal velmi dobře, protože druhý den prodělal trombózu a my jej museli zachraňovat. Stahovali jsme jej dolů Japonskou cestou. Tehdy se vyznamenal zejména Polda Páleníček. Já byl taky dost vysoko. S Honzou Červinkou se nám jej ale podařilo dostat až
Jedním z mála lékařů, kteří se u nás zabývali medicínou výškového horolezectví, byl doktor Jaromír Wolf (sedící), zde vyfocený společně s Ivanem Gálfym (stojící) během expedice na Makalu
dolů do základního tábora, kde měl na druhý den díky trombóze nohu třikrát tlustší. Museli jsme jej dopravit vrtulníkem nejprve do Káthmándú, a pak letecky do Prahy. Z jinak dramatické situace se nakonec vyklubala docela komická příhoda. Z Bombaje do Prahy jsme letěli již s našimi aeroliniemi. Za komunistů bylo potřeba pro každý výjezd do zahraničí vyřídit výjezdní doložku. Při návratu pak byli všichni na letišti pečlivě prohlíženi a kontrolováni. Piloti z našeho letounu se ale ještě za letu spojili s Ruzyňským letištěm s požadavkem, aby vzhledem k vážně nemocnému pasažérovi na palubě byla na letišti přichystaná sanitka. Po přistání jsme z letadla nastoupili rovnou do sanitky a odjeli přímo do špitálu v Motole. Tímto způsobem jsme se úplně vyhnuli policejní kontrole, díky čemuž mám dodnes někde schovanou výjezdní doložku do všech zemí světa na devadesát dní. Tehdy to byla naprosto nemyslitelná věc, aby tento dokument po návratu někomu zůstal. Každopádně se jednalo o jednu z velmi silných situací, která mne na horách potkala. Po celou dobu jsem měl hlavně obavy, aby Mišo nedostal embolii. Ještě v letadle jsem mu píchal hepariny. Nějak jsem to ale ustál a heparinový vrah se ze mne nestal. (Smích) Tehdy ještě jiné léky proti srážlivosti krve nebyly, vše se muselo píchat.
55
Obdobně náročné to ale bylo i s Bohoušem Svatošem na Annapurně IV, který měl edém plic a výškovou nemoc. Podobně dramatická situace nastala na Everestu v roce 1987se známým hercem Bořivojem Navrátilem. Filmařská parta měla svého doktora, který ale zrovna nebyl k dispozici, protože jejich skupina ještě pracovala někde v údolí níže. V tom čase ale v základním táboře zkolaboval Bořivoj. Dostal výškovou nemoc, měl edém plic i mozku a celkově byl úplně mimo. Já jsem jej tam dva nebo tři dny obletoval s kyslíkem a infuzemi a zařizoval transport dolů. Slovenský doktor se k němu přidal až ve chvíli, kdy už byl transportovaný dole v údolí. Doprovodil jej už jen do Káthmandú. Mne si Bořivoj nepamatoval vůbec. Nevěděl, že ho v základním táboře zachraňoval nějaký doktor Chládek z jiné expedice – my byli horolezecká výprava, kdežto oni byli filmaři. Doma pak jako známý herec vzpomínal na lidi, kteří nejvíce ovlivnili jeho život a kterých si nejvíce váží. Uvedl svého otce, učitele a taky slovenského doktora, protože mu prý zachránil život. Tehdy jsem mu řekl: „Ty vole, vždyť ten slovenský doktor, proti kterému osobně vůbec nic nemám, s tebou šel, až když už jsi měl to nejhorší za sebou! Co se ale dělo tam nahoře nemůžeš vůbec vědět, protože jsi nebyl při vědomí…“ Byla to taková legrační situace.
situace vyřešit úplně hravě, v tehdejší době ale znamenala menší horor. Snažil jsem se jim proto vše vysvětlit a nakonec se mi je podařilo i přemluvit: „Odvezte jej do Chamonix, kde je bezvadná nemocnice. Mají tam obrovské zkušenosti s omrzlinami. A máte to i blíž. Až za ním budou jezdit příbuzní, nemusí cestovat až k nám do komunistického Československa.,“ čímž skončila další legrace z mého doktorského života.
Takže přetlaková komora, ve které se dělaly v šedesátých letech pokusy s reprezentačním družstvem, o aklimatizaci opravdu nic nenapoví? Na přetlakové komory ve výzkumném ústavu letecké medicíny v Praze si taky ještě pamatuji. Přetlaková komora je dobrá pro piloty, ne pro horolezce. Než se horolezec dostane do osmi tisíc metrů, to na rozdíl od přetlakových komor chvíli trvá. Lidi pobyt v přetlakové komoře vždycky nějakým způsobem přečkají, medicínsky ale nelze vůbec usoudit, jestli dotyčný na vysoké výšky má či nikoliv. Zkoušet někoho v přetlakové komoře, jestli je schopen vylézt na Everest, nemá vůbec žádnou cenu nebo nějakou vypovídací schopnost. Pan doktor Chládek ve svém království ortopedické ordinace
Leoš Chládek při hře na saxofon ve svém oblíbeném dixielandu
Jedna z dramatických příhod na Everestu je spojená také s další španělskou výpravou, ve které jeden z horolezců strašně omrzl. Dolů do základního tábora sešel i s naší pomocí. Jejich lékařka – mladá holka, omrzliny nikdy v životě neviděla, a tak jsem se jeho léčení ujal sám. Chodil jsem mu píchat léky do tepny a koupat černé prsty na nohou v léčebném roztoku. Španělé mezitím zařizovali transport omrzlého helikoptérou do Káthmándú a následně pak do Evropy. Nakonec mne navštívili v našem táboře a prohlásili: „Člověče, zjistili jsme, že ve Španělsku ještě nikdo omrzlý nebyl. Když tak umíš léčit omrzliny, poslali bychom jej do nemocnice, kde pracuješ ty!“ Psal se rok 1987 a já pracoval v libereckém Jedličkově ústavu, kde jsme měli na oddělení dva velké pokoje pro patnáct až sedmnáct pacientů, a pak ještě tři nebo čtyři menší pětilůžkové. Medicínu jsme samozřejmě dělali na slušné úrovni, ale tamní naprosto sociálně neúnosné prostředí bylo na dnešní poměry jednoduše řečeno příšerné. Zhruba jsem tušil, jak to asi vypadá v nemocnicích na západě – jedno a dvoulůžkové pokoje se sprchami a záchody, jak je to dnes běžné skoro všude v našich špitálech, a hned jsem vytušil blížící se problém. Když jsem si tehdy představil, jak chudáka Španěla stěhují z Nepálu do Evropy – do Prahy, odkud by jej odtáhli na naše oddělení do Liberce… Nakonec by k nám ještě dorazil z Prahy španělský velvyslanec a zhrozil by se, kdeže se to omrzlý pacient vůbec ocitl. Dnes by se dala podobná
56
Kopali do balonu a všelijak do sebe bouchali. Tehdy jsem si říkal:„Já se tady nemůžu hýbat a mám pocit, že se zadusím, přitom ti chlapi tady hrají fotbal… To není možné!“ Byli jsme naprosto hotoví, schopni tak maximálně ležet ve stanu a občas se zajít napít. Za týden jsme se už ale s nimi honili za balonem taky, což byla právě věc otázky správné aklimatizace. Vše se za pár dní zlepšilo. Také si pamatuji, když jsem byl v roce 1996 turisticky v Sikhimu. Tehdy s námi byl borec, který studoval Fakultu tělesné výchovy a sportu v Praze. Všestranný atlet s dokonalými svaly. Dole běhal kilometry, ale jak jsme se posunovali nahoru, začal odpadávat. Nakonec se cestou do jednoho pětitisícového sedla musel ve výšce okolo čtyř tisíc metrů vrátit dolů. Fyzicky na tom byl nesrovnatelně lépe než všichni ostatní, chyběl mu ale dar od pána boha fyziologicky se zaklimatizovat, s čímž se opravdu nedá vůbec nic dělat. A pokud si člověk pobyt ve výškách sám nevyzkouší, tak se o své fyziologické schopnosti zaklimatizovat se nikdy nic nedozví.
Můžeš tedy jako odborník na slovo vzatý poskytnout zaručený návod na správnou aklimatizaci? Na aklimatizaci se spolehlivý návod poskytnout nedá, protože každý jsme fyziologicky jinak uzpůsobeni. Jsou lidé, jako je třeba Joska Rakoncaj nebo Polda Sulovský, kteří mají schopnost adaptace na velkou výšku od přírody danou. Pro ně pět nebo šest tisíc není žádná výška. Třeba Šerpové, kteří se celý život pohybují v Namche Bazaaru ve výšce čtyři tisíce metrů, žádnou aklimatizaci nepotřebují. Jsou ve vysokých horách doma a několikrát do roka se v nich běžně dostávají až do výšky nad pět tisíc metrů. Jsou aklimatizovaní stále, a proto si je všechny výpravy najímají. Jsou lidé, kteří se mohou aklimatizovat rychle, jsou lidé, kteří se aklimatizují pomalu. Když je expedice patnácti- až dvacetičlenná, trvá to většinou něco okolo jednoho měsíce, než jsou všichni fyziologicky připraveni vylézt na vrchol. Vylézt během 24 hodin osmitisícovku nahoru a dolů je teoreticky možné. Dotyčný ale na takový výstup musí být připravený, zaklimatizovaný, musí se v dané výšce „motat“ měsíc nebo dva, pak sejít dolů a týden si odpočinout… Až pak to může vypálit nahoru. Že by ale nějaký Francouz bydlel třeba v Marseille a vylezl na Everest nahoru a dolů hned po svém příchodu pod horu, to nejde. Velmi důležitý faktor pro aklimatizaci je přijít pod kopec pěšky – ne pasivně, ale aktivně. Postupně několik dní pochodovat do základního tábora, kde se pak dva dny vše vybaluje a staví. Přitom se všichni koukají nahoru, kudy povede samotný výstup. Cesta nahoru se začne budovat až v dalších dnech. Vymyslí se, kde bude stát první výškový tábor, aby to k němu bylo na pět hodin výstupu. Nakonec se tábor založí a někdo se v něm i vyspí. Přitom mu bouchá srdce, bolí jej hlava a je mu na zvracení. Ráno sleze dolů a v základním táboře je král… Tímto způsobem skutečně probíhala aklimatizace během některé z dřívějších výprav. Také si ale vzpomínám, když nás v roce 1972 na Pamíru odvezli vrtulníkem na ledovec Fortambek, kde byl ve výšce 4.200 metrů základní tábor pod Pikem Komunizmu. V Rusku to tehdy jinak ani nešlo. Měl jsem 50 kilo všelijakých báglů kolem sebe, vylezl z letadla a než odletěli pryč, zaznělo jen:„Stany si postavte o 200 metrů dále!“ A Rusové, kteří tam už byli delší dobu, hráli na malém plácku fotbal.
Z tvého povídání usuzuji, že se o horolezectví stále zajímáš… Stále sleduji, jak je dnes horolezectví „rozsortýrováno“ na spousty disciplín od překližkového lezení na umělých stěnách až po velehory. Všechno má svoje. Já se ale nejvíce těšil na vysoké hory. Daly mi nejvíce, protože v nich šel člověk opravdu do podstaty a většinou si tam sáhnul až na úplné dno. Často v nich šlo i o život, nebyla tam nouze o hraniční situace… Jinak jsem měl ale samozřejmě radost z každého výstupu. Teď třeba jezdíme nejčastěji s partou bývalých horolezců na ferraty do Dolomitů, což je taky paráda. Těžší cesty už bych dávno nevylezl, ale takhle se zaháknu za fixní drát a jdeme nahoru. Nádhera! Takže do hor chodím pořád. V zimě zase jezdíme do Alp na lyže, což má taky své kouzlo. Když totiž jedeš o víkendu lyžovat do Rokytnice a se všemi frontami na lanovky se ti podaří sjezdovku sjet šestkrát, tak jsi byl úspěšný. V Alpách se spoustou vleků najedeš každodenně bez problémů a bez nějakého honění přes padesát kilometrů, což se ti u nás nepodaří nikdy. Do zdejších hor chodím v zimě výhradně na běžky. Vždyť tady máme na Jizerkách perfektně upravované dlouhé stopy, tak je přece zbytečné, abych na běžky jezdil někam jinam… A jak trávíš volný čas, když zrovna nejsi někde na horách? Různých aktivit mám stále ještě dost. Možná je jich až příliš. Kromě medicíny je mou další zálibou hudba. Hraji v jedné jazzové kapele na saxofon. Mimoto jsem asi před pěti léty postavil dům, takže je teď pro mne jedním velkým koníčkem chodit kolem baráku a štípat dříví. Jinak mne také zajímá historie. S Radanem Kuchařem se často vidíme, a to pak debatujeme o jeho archeologii a různých střepech, které vždycky najde v okolí Skaláku. S tou hudbou jsi mne docela překvapil. Co máte ve svém repertoáru? Zaměřujeme se na new-orleanský jazz, což je taková již uzavřená hudební kapitola. Náš dixieland hraje asi sto padesát skladeb – základních melodií, na kterých se staví různé improvizace. Nejsou to tedy věci pevně dané v notách, i když i ty hrají svou roli. Každou skladbu zahrajeme nejprve všichni společně, pak následují různá sóla na několik taktů – dvanáct, šestnáct nebo třicet dva.
Leoš Chládek narozen v roce 1936 v Brně 1977 mistr sportu Přehled nejvýznamnějších výstupů Vysoké Tatry 200 výstupů, polovina z nich v zimě Alpy 1969, 1973, 1977, 1979, 1981, 1983 Bergell 1980 Punta Allievi, Via Gervasutti, klas. VI, spolulezci: Oldřich Kopal, M. Polman, Zajíc Pizzo Cengalo, J stěna, Via Vinci, klas. V+, spolulezci: Oldřich Kopal, M. Polman, Zajíc Pamír 1972 Pik Komunizma (7.495 m), výstup pilířem Burevestnika z ledovce Fortambek, 29. 7., spolulezci: Josef Kývala, Jaromír Soldán, Jan Kounický, 1. čs. výstup na vrchol Zailijskij Alatau 1982 Talgar Himálaj 1969 Annapurna IV (7.525 m), lékař úspěšné výpravy, první český himálajský vrchol dosažen 7. října Milošem Albrechtem a Šerpou Ang Babu (účastníci expedice: Miloš Albrecht, Jiří Mašek, Leoš Chládek – dosažená výška 7.200 m, Karel Cerman, Vladimír Procházka – vedoucí, Oldřich Kopal, Bohumil Svatoš, Ladislav Veselý, Jiří Šimon, Ang Babu) 1976 Makalu (8.463 m), lékař úspěšné československé expedice, 18 účastníků, prvovýstup JZ pilířem, na vrcholu 24. 5. Milan Kriššák, Jorge Camprubi (Španělsko) a Karel Schubert (účastníci expedice: Ivan Gálfy – vedoucí, MUDr. Jaromír Wolf, Zdeněk Brabec, Jan Červinka, František Dostál – filmař, Ing. Ivan Fiala, MUDr. Leoš Chládek – dosažená výška 7.000 m, Ing. arch. Miloslav Neumann, Igor Novák, Milan Kriššák, JUDr. Vladimír Ondruš – filmař, Michal Orolin, Ing. Leopold Páleníček, Miroslav Pelc, Vladimír Petrík, Ing. Jozef Psotka, Karel Schubert, Ing. Sylva Talla) 1984 Lhotse Shar (8.400 m), lékař úspěšné československé expedice, 18 účastníků, J stěna, 3.000 m, prvovýstup bez použití kyslíkových přístrojů, vrchol dosažen 20. 5. Zoltánem Demjánem, 21. 5. vrcholu dosáhli rovněž Peter Božík, Josef Rakoncaj a Jaryk Stejskal (účastníci expedice: Ivan Gálfy – vedoucí, Peter Božík, Zoltán Demján, Zdislav Drlík, Róbert Gálfy, Leoš Chládek – dosažená výška 6.900 m, Karel Jakeš, Ladislav Kyrc, Jindřich Martiš, Stanislav Marton, Igor Novák, Leopold Páleníček, Josef Rakoncaj, Jarýk Stejskal, Miroslav Šmíd, Marián Zaťko, František Dostál a Emil Fornay – filmaři) 1987 Mount Everest (8.848 m), lékař neúspěšné československé expedice, 23 účastníků, pokus o prvovýstup v JZ stěně, dosažená výška 8.300 m, výstup ukončen pro zhoršené počasí (účastníci expedice: Ivan Gálfy – vedoucí, Dušan Becík, Peter Božík, Zdislav Drlík, Róbert Gálfy, Stanislav Glejdura, Jindřich Hudeček, Leoš Chládek – lékař, Jaroslav Jaško, Jozef Just, Anton Krížo, Jindřich Martiš, Stanislav Marton, Josef Nežerka, Miloš Nosek, Igor Novák, Leopold Páleníček, Josef Rakoncaj, Jarýk Stejskal, Leopold Sulovský, Miroslav Šmíd, Ervín Velič, Juraj Weincziller – filmař)
Vše se zase zakončí chórem s celou kapelou. Je nás dohromady devět až deset – pozoun, trubka, tři saxofony, klarinet, bendžo… Když tak zahrajeme v nějaké liberecké hospodě ve společnosti známých, je to paráda! V Liberci, 28. července 2009 text foto
Martin Krejsa Bohumil Svatoš, Josef Nežerka, archív Leoše Chládka a Martin Krejsa
1 Pik Komunizma (7.495 m) leží na území dnešního Tádžikistánu. Jeho původní název byl Pik Garmo, který byl v roce 1933 změněn na Pik Stalin. Nikita Chruščov pak v roce 1962 změnil název štítu na Pik Komunizma. V roce 1998 se tadžikistánské vedení rozhodlo pojmenovat štít podle zakladatele Tadžického státu na Pik Ismaila Somoni.
57
závody
Sportlife 2009 nebyl jen o závodech SP a předvádění zboží Pokud jste na začátku listopadu přijeli do Brna na veletrh SPORT life, zařadili jste se tak do šedesátitisícového davu, který za čtyři dny Brněnské výstaviště navštívil. Tohle množství lidí bylo zároveň asi největším problémem veletrhu, protože prodírání se mezi nimi občas vyžadovalo železné nervy a pořádně ostré lokty. Inu, jde o akci pro lidi, takže asi těžko půjde dělat bez lidí. Pozitivní na tom ovšem zase bylo, že jste tu mohli potkat řadu známých, které jste neviděli už dvaadevadesát let. A to hlavně díky závodu SP, jenž se tu uskutečnil. Ale o něm se dočtete vedle. Pořadatele tohoto ohromného veletržního čtyřlístku (SPORT Life, Bike Brno, Caravaning Brno a boat Brno) lze pochválit za to, že nedělají z této akce jen megapředváděčku zboží. Mohli jste si tu totiž na vlastní kůži vyzkoušet úplně nová sportovní udělátka, případně zazávodit na starých známých hejblátkách. Pětistovka lidí si tak třeba vyzkoušela jízdu na in-line nebo terénních bruslích ve škole bruslení – z toho bylo jen 30 % dětí. Pro dospěláky dobrá příležitost vyzkoušet si, jestli je tenhle sport chytne, a nepřerazit se při tom. Zarytí lezci tvoří dost specifickou skupinu lidí, kteří jsou poznatelní většinou na první pohled (a to nejen díky značkám oblečení), a tak mě potěšilo, že jsem je potkávala i v jiných pavilonech než jen v těch outdoorových. Potvrdilo se tak, že se rádi věnují i jiným sportům, jako třeba kolu, posilování nebo lyžování. Když jsme u těch lyží – novinkou na veletrhu byla aukce sjezdových lyží, při níž se daly pořídit značkové kusy za neznačkové ceny. Nejvíc místa na výstavišti zabírala kola. Vidět jste mohli jak ty staré, tak i ty nejmodernější a nejdražší bicykly. Odborníci jednali na tradiční Bike Konferenci, nechyběla ani atraktivní show Meatfly Freestyle Meeting či víkendové Mistrovství ČR v biketrialu. V cyklistickém pavilonu jste mohli narazit na Romana Kreuzigera, Rakušanku Elisabeth Osl, Jána Svoradu a mnoho dalších. Nová byla soutěž mechaniků jízdních kol s firmou Park Tool. Kdo se zajímá o zdravou stravu a fitness, také si zde přišel na své. Co ale mohlo zaujmout lezeckou veřej-
58
nost určitě, byla výstava karavanů, respektive obytných dodávek a jejich rozličných variant. Kolik z nás někdy při lezeckých výpravách nezatoužilo po autě s postelí? Pořadatelům můžeme přidat k dobru ještě jednu věc – už posedmé byla součástí SPORT Lifu mezinárodní vědecká konference, tentokrát na téma Sport a jeho sociální dimenze. Zazněl třeba příspěvek o nebezpečí sportovního prostředí, které dává sociálním deviantům široké možnosti rozvinout své patologické jednání (jinými slovy, jak poznat úchyla v posilovně). Referát Marie Blahutkové z FSS MU zařadil psychomotoriku čili zábavnou výchovu pohybem mezi možné prostředky prevence a nápravy agresivního chování u dětí mladšího školního věku (jinými slovy, máte-li vzteklé dítě, naučte ho lézt). Další příspěvky rozebíraly třeba fenomén fotbalového chuligánství nebo rostoucí projevy agrese u fotbalových trenérů. Tradičním doprovodným programem veletrhu bývají také cestovatelské festivaly KOLEM SVĚTA a CYKLOCESTOVÁNÍ. V outdoorovém pavilonu se také promítalo, besedovalo a diskutovalo. Kromě prezentace festivalové stálice jakou je Radek Jaroš, jste mohli zhlédnout snímky Adama Ondry, Doda Kopolda, Hudyho či Máry Holečka. Zajímavé věci vykládal také Honza Škrabálek, účastník nejtvrdšího adventure závodu na světě Red Bull X-Alps. Bohužel, jedno plátno, které stačilo na promítání diáků už nestačilo na projekci závodů světového poháru. Sál při nich praskal ve švech, a tak ne každý ukořistil místo, z něhož bylo dobře vidět na plátno nebo dokonce na samotné závodníky. Ale to už je věc organizátorů SP a ne pořadatelů brněnského veletrhu. Na druhou stranu byly tyto závody výjimečnou událostí, která právem přilákala na výstaviště spoustu návštěvníků. Pokud tedy budete za rok zvědaví, co nového sportovní fajnšmekři zase vymysleli, přijďte se tam podívat, možná urvete někde i nějakou slevu. A pokud se nenecháte zadupat do veletržní podlahy stádem ostatních návštěvníků, odnesete si domů veskrze pozitivní zážitky. text
Iva Šemberová
SP očima Pepeho
Zleva: Maja Vidmar, Jain Kim, Mina Markovic
foto: Petr Piechowicz
Slavte s námi Pozor! dvacátý ročník! Prvních tisíc abonentů dostane repku od firmy Tendon. Další detaily teprve domlouváme, nicméně už teď můžeme slíbit, že každý z prvního tisíce předplatitelů pro příští rok dostane několikametrovou repku (tenkou kulatou smyčku). Tuto budeme rozesílat s č. 2 příštího roku. Takže neváhejte, šanci máte i vy. Zatím jsme asi někde za polovinou. Bližší informace v příštím čísle. Dovolujeme si upozornit, že přes změnu sazeb DPH držímě předplatné pro příští rok na stejné výši jako letos, tedy: 365,- /6 čísel Zleva: Patxi Usobiaga, Jakob Schubert, Tomáš Mrázek
59
závody
MČR v boulderingu Mistrovství České republiky v boulderingu se letos konalo v lezeckém centru Rajče v Brně, a to poslední říjnový den. Bouldery stavěl M. Jungling (pomocníci P. Solanský a L. Rajfová), a podle některých komentářů zúčastněných byly některé kroky až příliš těžké. O mistrovské tituly mezi muži a ženami se popralo celkem celkem 35 závodníků, z toho 9 žen. Výsledky: Muži: 1.
Stráník Martin
2.
Hlaváček Jakub
3.
Nevělík Ondřej
Ženy: 1.
Kudrová Nelly
2.
Rajfová Silvie
3.
Pavlovičová Kateřina
Zdroj: www.horosvaz.cz, www.purebouldering.cz foto
60
Vojtěch Vrzba
závody – děti
Mistrovství ČR v lezení na obtížnost v Chocni V letošním roce se už podruhé sjíždějí mladí horolezci do choceňské haly, aby zde bojovali ne o poháry, ale o nejlepšího lezce v České republice. Závody připravil horolezecký klub Choceň, ne vždy s pochopením provozovatele haly, tj. Základní školy Svatopluka Čecha v Chocni. Protože čas na přípravu byl velice omezen, pracovalo se do noci. Závodní cesty vytvořili již tradičně Štěpán a Martin Stráníkovi, reprezentanti České republiky, což znamenalo vysokou úroveň připravených lezeckých cest. Dne 10. října o půl desáté dopoledne za zvuku české státní hymny nastoupilo 93 závodníků k horolezecké stěně, aby si prohlédlo, co je čeká. Závodilo se ve čtyřech kategoriích dívek a chlapců: A
1992 – 1993
B
1994 – 1995
C
1996 – 1997
D
1998 – a mladší
V kategorii nejmladších závodníků, tj. skupina D, zvítězil Smiga Adam HKM Orlová – HO TJ Baník Karviná, těsně za ním byl druhý Trojan Vojtěch ELMADA Team a třetí Kliger Petr Yetti club Trutnov, Žacléř. V kategorii C vyhrál Ustohal Zdeněk Ocún, Rock Pillars, Rajče team, za ním se umístil Peltrám Tomáš SmíchOFF, Saltic a třetí ve své kategorii byl Šifra Radovan HK Sport systém Lanškroun, AKUNA.
V kategorii B získal první místo Hlaváček Matěj Climbing club Ruzyně, druhý byl Otta Vojtěch Yetti club Trutnov a na třetím místě stanul Krček Michal HO Adrenalin Prostějov. A konečně v kategorii A nejstarších chlapců zvítězil Hartmann Petr HK polička, Rock Pillars, Ocún, druhý byl Kučera Roman H-Team Hudy Pardubice, a na třetím místě Uher Dominik HKM Orlová – HO TJ Baník Karviná. Mistrovství se samozřejmě zúčastnila i děvčata. V kategorii D, která byla velice vyrovnaná, zvítězila Kupčíková Lucie HSK Vyškov, Rajče team, Rock Pillars, druhá v této kategorii byla Zachrdlová Kateřina Sokol Brno 1, Rajče team, Rock Pillars a třetí Peltrámová Veronika SmíchOOF, Saltic. V kategorii C zvítězila Vincourková Jana Rajče Team, Rock Pillars, Ocún, Tendom, druhá byla Vojířová Petra TJ Jiskra Nový Bor, a na třetím místě se umístila Pokorná Andrea HK Lanškroun. V kategorii B se podařilo zvítězit Vejmolové Ivě HO Tesla Brno, Rajče Team, Saltic, těsně za ní na druhém místě se umístila Pavlincová Andrea Sokol Brno1, Rajče Team, na třetím místě se štěstím skončila Švecová Kateřina Triop Zlín, SPL Pustiměř, SmíchOOF. Kategorie A dívky byla nejméně obsazená, závodilo zde jen pět závodnic. První místo a titul získala Vopatová Edita Hudy, Rock Em-
pire, www.nakovarne.com, druhá s velkou ztrátou skončila Pivodová Tereza Triop Zlín, HSK Vyškov, DDM Vyškov a třetí se umístila Kuhn-Gaberová Monika HO Vrchlabí, Saltic, Singing Rock. Všichni výše uvedení dostali unikátní poháry vyrobené na zakázku v choceňské keramické dílně, věcné ceny od štědrých sponzorů a pěkné diplomy, které jim s gratulací předal zástupce Městského úřadu v Chocni pan Brokeš. Dostalo se i na místa čtvrtá. Výkony všech závodníků předčily všechna očekávání, byli zde velice dobří lezci se zkušenostmi z pohárových, ale i zahraničních závodů. Všem vítězům gratulujeme. Na druhou stranu závody proběhly tak trochu v uspěchaném
tempu, protože po skončení byl v hale basketbalový zápas žáků, který naplánovalo vedení školy. I přesto byl velice kladný ohlas na průběh závodů od rozhodčích ČHS. Závěrem děkujeme všem rozhodčím, pořadatelům a hlavně sponzorům, kteří věcnými dary nebo finanční částkou pomohli tyto závody uskutečnit. Poděkování Jmenovitě: hlavní sponzoři ČHS a PRAŽSKÁ TEPLÁRENSKÁ a.s., dále: Saltic, Singing Rock, PSP s.r.o., Skimen2, Chládek&Tintěra a.s., Hudy sport, LPhard, Pekařství Lifka, Tilak, Makak, Triop, Donocykl, Oseva a.s., Net-spor, Devold, Šifra sport systém, Warmpeace, Pardubický kraj a město Choceň.
text a foto
organizátoři
61
závody – děti
Survival mládeže – „Sudetský zátah – Brendy 09“ Letošní tradiční trutnovský Survival mládeže – „Sudetský zátah 09“ se po všech stránkách velmi vydařil, ale byl pravděpodobně, alespoň v této podobě, posledním. Zatímco se totiž kvalita (a počet účastníků) rok od roku zvyšovala, tým organizátorů se sice stmeloval, ale bohužel i zužoval. A ti zbylí stateční, kteří po Mácovi převzali organizaci, zjistili (i přes, doufám, vydatnou pomoc přestárlého vlka), že při plném pracovním a studijním vytížení se to nedá dlouho táhnout… Kluci, patří vám velký dík – zejména Pecanovi a Davidovi, ale i ostatním. Ale pojďme k vlastní akci. Na konci září se opět podařilo uspokojit (kdovíjak a kdovíčím…) podkrkonošské božstvo a 27. 9. nám na závod vyšlo naprosto pohádkové počasí. A završil se tím obrovský zázrak – vždyť v průběhu všech jedenácti ročníků jsme ani jednou neměli problémy s lezením na pískovcových skalách, a to písek je na vodičku superchoulostivý. A dokonce jsme nikdy nemuseli nijak podstatně omezovat vodácké disciplíny. Jediným problémem byla při dvou ročnících manipulace s jezy na řece Úpě (zase chce člověk rádoby řídit přírodu, ach jo!). Bohužel se nás s vypuštěním jezu pokusili dostat i letos – ale na nás si nepřišli. „Azimuťák“ na rybníku byl totiž nejen zajímavý a „výživný“, ale i pěkně vypečený. Nafukovací kánoe byly nepotopitelné a buzoly seřízené – takže všichni absolvovali v pohodě. A to i ti domácí truhlíci, kteří jeli v opačném směru, že? Ale k vodě se ještě vrátíme. Závod (pojatý jako „Návrat k tradicím“) byl tedy tradičně odstartován na chatě Čepelka na Brendách u Radvanic. Kam se zase celé, téměř šedesátičlenné startovní pole (kupodivu bez jediného ztraceného), po více než deseti hodinách v pořádku vrátilo do cíle. Co se tedy dělo po startu? Dvoučlenná hlídka vyrazila na kole podle turistické mapy, která byla usilovně, ještě v nočních hodinách naposledy aktualizována. Překvapivě se jelo nejdříve na severní srázy Jestřebích hor pátrat, víceméně úspěšně, po skrytých kontrolách. I když, našli se vykukové, kteří zkusili variantu opačného průstupu závodem. Ale nebylo to právě nej-
62
výhodnější, jak mohou potvrdit nejmenované závodnice – viď, Vlaďko? Pokud však závodníci dodrželi doporučené pořadí kontrol, záhy dorazili k půvabným a překvapivě velikým rybníkům, „romanticky“ ukrytým za rekultivovanou haldou. Kde je čekal výše zmíněný „romantický“ azimuťák na nafukovacích obludách, které ještě rozhodčí zákeřně upouštěli, pod průhlednou záminkou, aby na slunci nepraskaly (teda ty lodě). Po vodácké vložce následoval „krásný“ výjezd zpět na hřeben. I když jsme zaslechli (asi omylem a asi ojediněle) cosi o „pekelně krutém“ stoupáku. To je divný–takovej krásnej kopec… Po „kopečku“ stačilo, poměrně pohodově, přes pár kontrol, po hřebeni, dorazit do Markoušovic na start běžeckého orienťáku (O.B.). Letos byl tradičně „vypečený“ a výjimečně lesně – vesnicko kombinovaný. Polovina kontrol byla totiž v lese a půlka ve vesnických zákoutích. Přestože byly mnohé kontroly důkladně ukryty, většina závodníků konstatovala, že vše naprosto přesně sedělo podle čerstvě aktualizované mapy. A domorodci letos dokonce překvapivě pomáhali a radili. Snad možná i proto téměř všichni závodníci, různě rychle, dohledali všechny kontroly až na jednu dvojici nešťastníků, kterou opustil orientační smysl a přepadl je asi spíše orientační „nesmysl“ – více než polovina kontrol jim chyběla. Ještě větší pech však měla dvojka smolařů, kteří na O. B. zapomněli a prostě jej minuli. Pravdou však je, že i někteří velmi zkušení zvolili dosti netradiční pořadí průstupu závodem a na O.B. se museli vracet. Že jo Marťas? Po zastávce na orienťáku následovalo pozvolné cyklostoupání na Čížkovy kameny, kde již na naše statečné borce čekaly malé (ale záludné) lanové lávky se speciální minilanovkou. A pak už hurá na lezení, na kterém si každý člen závodní dvojice mohl vybrat dvě ze spousty vzorně připravených různě obtížných cest, a podle toho, jak těžké cesty borec zvládl se celé dvojici odečítaly minuty z celkového času. Toto byla novinka letošního závodu, která se velmi osvědčila a mnozí závodníci si téměř nemohli vybrat z pestré nabídky stěn, spár, komínů, hran, sokolíků a dokonce i „rajbasů“. Brožíku, super výběr – díky. Po vydařeném lezení následoval „již jen“ návrat do prostoru startu a hlavně CÍLE! (No „již jen“ – bezmála šest kilometrů do mírného kopce završeného závěrečným prudkým stoupáním.) Tohoto utr-
pení byla však ušetřena nejmladší kategorie, která měla cíl již na lezení a příležitosti zde skončit využili také mnozí z kategorie S (rodič s dítětem). Mnohý zničený rodič zde s povděkem složil své znavené tělo, využívaje jako záminku „unavené“ děcko, které čile poskakovalo kolem něho. Jak již bylo řečeno, všichni se nakonec v cíli šťastně sešli a netrpělivě očekávali tradiční rychlé vyhlášení výsledků a předání cen. Pravděpodobně proto, aby se mohli přidat k oslavě narozenin místního hajného, což mnozí skutečně vzápětí učinili... Když už jsme u těch cen – hojné a spravedlivé podělení úspěšných účastníků cenami umožnili tradiční sponzoři: Saltic Zlín, Salewa Czech, CK Adventura, CK Klíč, Centrum výškových prací – Outdoor, KM – Sport a Mates Trutnov. Finančně organizátorům pomohla firma LbNet.cz, Královéhradecký kraj, město Trutnov a samozřejmě naše mateřská ČAES se svými partnery. Všem patří dík za snahu podpořit (myslím smysluplnou) sportovní akci pro mládež. A kdo byli ti nejstatečnější ze statečných – a zároveň tedy ti nejrychlejší a nejšikovnější? V nejmladší (smíšené) kategorii (A) zvítězili Marek Souček a Míša Tokárová (Y.C.Trutnov). Žákovskou kategorii (B) ovládli rovněž domácí Marek Oubrecht a Kajetán Poliak. Mezi dorostenci kategorie (C) dominovali Filip Kowalski a Tomáš Kohn (SG Ostrava).V prestižní kategorii (D) dospělí (?) muži zvítězili Tomáš Korčák a Aleš Přech z pražského HOM Alpin4. Dostatečný počet (zkušených) žen umožnil otevřít jejich kategorii (DF). V této kategorii zvítězily domácí Jana Hančová a Zuzka Pecenová (Y.C.Trutnov). A dlužno dodat, že třetím nejlepším časem ze všech zúčastněných. Nezapomeňme také na speciální kategorii (S)dospělý s dítětem, kde se nejrychleji dopravili do cíle Jirka a Zbyšek Černohousovi (H.K.Lanškroun o.s.). Nakonec nesmíme zapomenout na sběratele druhých míst H.O.Atlas Opava, jehož členové získali celkem tři sady stříbrných medailí v kategoriích B, DF a S. Na závěr si dovolím upřímně poděkovat všem organizátorům (a jejich přátelům) z řad spřátelených oddílů Yetti club a SSAR Trutnov. Díky a někdy snad… možná…na něčem podobném na shledanou.
text foto
Martin (Máca) Macek archiv autora
TENDON CUP Prostějov 12. září 2009 Za účasti více jak 60 závodníků z Čech a Moravy proběhl v sobotu 12. září 2009 závod ve sportovním lezení mládeže na obtížnost TENDON Cup Prostějov 2009, jehož třetí ročník uspořádal Horolezecký oddíl SK Prostějov ve spolupráci s Gymnáziem J. Wolkera na cvičné horolezecké stěně v tělocvičně gymnázia. Tolik stručná fakta, ale vždy, když jsme na začátku a vidím ty hromady chytů, které je třeba očistit, optimismus a nadšení pro věc mě přechází. Přestože venku bylo krásně, na přípravu závodů se dostavili skoro všichni, kteří účast slíbili. Letos jsme vymysleli asi nejprogresivnější metodu na čištění chytů. Nejprve „ocelákem“, potom šup do vaničky s vodou a speciálním roztokem od našeho sponzora fy. Novato a posléze důkladně omýt wapkou. Výsledek – tak čisté ty chyty snad nebyly ani jako nové, zářily barvami, všechna směs potu, magnézia a gumy z lezeček byla pryč. Cesty s pečlivostí sobě vlastní postavil Igor Janků a s invencí a silou mládí Petra Růžičková s Pavlem Prekopem. Díky za tuto náročnou a někdy nevděčnou práci. Cesty byly spíše těžší, takže žádné superfinále se nekonalo a celé startovní pole se docela pěkně rozřadilo. Nejpočetnější a zároveň nejúžasnější byla kategorie D – nejmladší dívky a nás jako pořadatele potěšilo, že v ní zvítězila Terezka Sadílková z našeho oddílu. Díky všem, kteří
pomáhali při čištění chytů, stavění cest a organizaci závodů a těm, kteří přijeli, závodili a předvedli ty úžasné výkony. Ze sponzorů naše klání podpořili: LANEX, ČHS, Saltic, Raveltik, AIX, NOVATO, Klenoty aurum, Vivantis a město Prostějov. Kat. A : Eva Křížová SASM Líšeň Tomáš Uhlíř HK Babí lom Kuřim Kat. B : Eva Praibišová Sokol Brno1 Marek Škorpil HO Opice Kat. C : Lucie Urbanová Sokol Brno1 Pavel Krůtil Orel Břeclav Kat. D : Tereza Sadílková HO SK Prostějov Jan Švec Club sportu Jihlava text
Václav Skopec
Stupně vítězů kategorie D
– za HO SK Prostějov
foto
archiv autora
63
hovor y z montany
Návod na úhradu předplatného časopisu Montana Montana bude v roce 2010 vycházet už jednadvacátým rokem! Nejste-li ještě definitivně rozhodnutí, zda je pro vás v češtině nejdéle vycházející lezecký časopis to pravé čtení, stačí nám napsat (e-mail:
[email protected]) a my vám pošleme jeden starší, náhodně vybraný, výtisk zdarma. Hlavní výhody předplatného: T nižší cena T pravidelné dodávání až do domu T přístup do zvláštní sekce www stránek, kde je možno: T Stahovat PDF starších Montan s menším zpožděním než běžní návštěvníci našeho webu. T Měnit adresu dodání. Každé předplacené číslo tak můžete v rámci jedné země nechat poslat na jinou adresu. Na koleje, domů, či do P.O. Boxu nejbližšímu vaší maringotce. Pro ty ostatní stručné shrnutí: 1. Pro rok 2010 se předplatné Montany nemění, tedy 365 Kč. 2. Uhrazením předplatného rozumíme, že nám pošlete peníze (viz dále) a my vám za to na oplátku začneme posílat váš oblíbený časopis. Pošlete-li e-mail, že chcete Montanu odebírat, je to sice pěkné, ale moc to neřeší. 3. Pro předplatné do ciziny počítejte s vyšším poštovným (na přesné podmínky se můžete informovat v redakci). Výjimkou jsou pouze slovenští abonenti – ti dostávají Montanu prostřednictvím Slovenské pošty za stejnou cenu jako abonenti čeští. 4. Možné způsoby úhrady. V zásadě jsou možné tyto platby: poštovní poukázkou typu A, bankovním převodem, poštovní poukázkou typu C, přes Horokupectví, jiné. 5. Pokud máte Montanu předplacenu, a tato vám nedojde do týdne po datu vyjití uvedeném v tiráži předchozího čísla, ozvěte se. Celou záležitost napravíme. Platba poukázkou typu A. Tuto standardně vkládáme do celého nákladu Montany č. 5 každého roku. Poukázkou skládáte peníze na náš účet, jako adresu odesilatele uveďte adresu, kam máme Montanu posílat. Česká pošta nám tuto adresu oznámí. Platba bankovním převodem. Mnozí z nás už do banky ani nechodí, používají Internet nebo mobil. To je vcelku jedno. Podstatné je, že musíme identifikovat plátce. Když uvedete jako variabilní symbol platby své abonentské číslo (na každém štítku s adresou), není problém. Umíme si poradit i s platbami bývalých abonentů, kteří toto číslo neuvedou, ovšem pouze za předpokladu, že platí ze svého účtu a (pochopitelně) nikam se nepřestěhovali. Problém nastává u nových abonentů či u takových případů, když chce udělat někdo někomu radost a zaplatí za něj ze svého účtu. Prostě nevíme, kam Montanu posílat. Nejste-li si jisti, pošlete nám e-mail s adresou, my vám pošleme číslo (var. symbol platby) a všichni máme jistotu, že vaše platba skončí tam, kde má. Rovněž můžete použít formulář na našich webových stránkách. Funguje to spolehlivě. Uvedete jméno a adresu a systém vám přidělí abonentské číslo – variabilní symbol platby. Službu mohou použít i stávající, dokonce i neregistrovaní, abonenti ke zjištění svého abonentského čísla. A snad už jenom pro úplnou jistotu dodáváme, že jde o stránky www.montana.cz, kde v pravém dolním rohu musíte kliknout na odkaz: abonentská čísla/registrace. Platba poukázkou typu C. Jdete na poštu, složíte peníze a nám je pošta doručí. I s adresou odesilatele (tedy s adresou, kam budeme Montanu doručovat). Jednoduché, naprosto spolehlivé, nicméně musíte na tu poštu... Jiné. Dalších možností je celá řada, obvykle kombinace několika postupů či absolutní„lidová tvořivost“ (jako adresa odesilatele je uvedena naše adresa, kamarád platí za kamaráda ze svého účtu, abonent se přestěhoval atd...). Zpravidla není žádný z jiných než výše uvedených způsobů platby bezproblémově řešitelný, a tak to vše skončí na reklamaci, což je, myslíme, škoda.
64
8 . a 9. srpna se konaly v Barceloně lezecké závody – SP v lezení na obtížnost, v pořadí druhý závod. Závodilo se v bývalé olympijské hale, cesty na ne příliš převislé stěně stavěl Ital Albero Gnerro, který „staví nekompromisní „dardy“ po lištách“. Poprvé po vynucené dvouleté přestávce (trest za dopink) startoval i místní šampión Edu Marin Garcia – doufal ve velký comeback. Nejlepšími se tehdy stali: Muži: 1.Adam Ondra, 2. Ramón Julian, 3. Sachi Amma. Ženy: 1 Maja Vidmar, 2-3. Angela Eiter a Jain Kim. Upřímně řečeno jsem si pamatoval snad jenom to, že Adam vyhrál. Ostatně asi jako mnozí z vás, řekl bych. Vše ostatní jsem našel během chvíle na internetu. Ty informace tam „leží“ navzájem zkopírované, jedna přes druhou, novější verze střídá verzi starší. Jeden závod Světového poháru „nic víc“. Co a jak mohli zasvěcení vědět dřív, než došlo k vyhlášení vítězů. Fantastické, rychlé, podmanivé. Každé médium se dívá na svět jinak. Sama forma zprávy je zároveň její interpretací. Václav Bělohradský říká, že zatímco informace se po světě přesouvají velmi rychle, přesouvat jejich kontext je pomalé, komplikované a někdy i nemožné. Tak, snad vás naše úvodní fotoreportáž od Lukáše Warzechy zaujala. Už delší čas jsme chtěli přinést závody na začátku čísla, a protože nemůžeme být aktuální, zkusili jsme to „po našem“. V náhledech této Montany vyškrtali korektoři několik desítek vykřičníků. („Nechápu to, není důvod končit tak oznamovací větu“). Sem tam někdo zakončí větu třemi vykřičníky, otazníky a třeba ještě pro jistotu smajlíkem. Aby dodal důraz. Ještě víc než ti ostatní. Zajímavý postřeh, řekl bych. Svědectví o době, v níž žijeme. Takže díky za všechny vaše příspěvky, ale zkuste, prosím, tolik „nekřičet“. Vše nejlepší v novém roce přejí snad všichni, se kterými jsem v poslední době mluvil, speciálně Brněnské veletrhy a firma Rock Horn. S radostí vyřizuji.
ČASOPIS PRO HOROLEZCE SKIALPINISTY A SKALKAŘE
6/09 (č. 124) ročník XX (Hotejl XLIII)
Vydavatelství a redakce: Moravské náměstí 13, 602 00 Brno
www.montana.cz www.horokupectvi.cz Horolezectví je nebezpečný sport a redakce nezodpovídá za škody na zdraví a majetku vzniklé při jeho provozování. Prosíme autory, aby uvedli celé jméno i kamennou adresu.
Vydavatel a šéfredaktor: Tomáš Roubal tel.: 541 243 333, 605 261 390 e-mail:
[email protected] Jednatel a zastoupení na Slovensku: Jiří Růžička tel.: 541 243 333 e-mail:
[email protected] Texty posílejte na:
[email protected] Sekretariát: Radim Výrubek e-mail:
[email protected] Stálí spolupracovníci: Jiří Novák, Vilém Pavelka, Martin Stolárik, Mike Jäger, Petr Piechowicz, Martin Krejsa, Hermann Erber, Tomáš Kerlin, Iva Šemberová Jazyková korektura: Pavel Bubla Grafická úprava a sazba: Martina Petrová
[email protected] Sazba stránek ČHS: Petr Jandík © autoři článků Za věcnou správnost příspěvků zodpovídají jednotliví autoři. Autorem nevyžádané rukopisy a fotografie nevracíme. Redakce si vyhrazuje právo zveřejnit obdržené články na Internetu.
P.S.: Speciální pozdravy mým osobním lékařům, rodině Křikavových.
Vyhlášení soutěže z minulého čísla. Jména výherců lezeček GARRA: 1) Filip Kinský - Praha 2) Helena Knoblochová - Kladno 3) Martin Žák - Brno Posíláte-li k otištění článek svého kamaráda, vždy se ujistěte, že on s tím souhlasí. Není v našich silách kontrolovat identitu všech přispěvatelů.
Pre našich slovenských čitateľov Predajná cena Montany je vyššia než v ČR, pretože časopisy idú cez dve distribučné spoločnosti. Nech už si o tom čokoľvek myslíme, nemôžeme s tým nič robiť. Iba pokiaľ Montanu zakúpite u nás, môžeme garantovať rovnaké podmienky, ako pre českých čitateľov. Preto je najvýhodnejšie si Montanu predplatiť. Cena predplatného na šesť po sebe idúcich čísel Montany je 15,27 euro. Číslo našeho nového účtu pre predplatné na Slovensku je: 3002850301/3100 (Volksbank) Pre platbu na účet použite variabilný symbol, ktorý vám dáme v redakcii na:
[email protected].
Tisk: EXPODATA-DIDOT, spol. s r.o. Vychází 6x ročně cena výtisku 69 Kč, roční předplatné 365 Kč ISSN 1212-7957 Registrováno MK ČR pod číslem E5208 ze dne 6.4.1990. MIČ: 46913. Bankovní spojení: č.ú. 169897423 kód banky: 0600 název účtu: Montana – Tomáš Roubal Distribuce v ČR: společnosti holdingu PNS, a.s., Mediaprint & KAPA, s.r.o. Distribuce na Slovensku: Mediaprint – Kapa Pressegrosso, a.s. předplatné přes www.horokupectvi.cz Příští číslo vyjde 1. 2. 2010
Textová uzávěrka č. 1/10 je 4. 1. 2010 Uzávěrka inzerce po domluvě.
