ZÁVĚRY KULATÝCH STOLŮ INOVAČNÍHO THINK TANKU TAČR Série kulatých stolů, která se konala ve dnech od 17. září do 23. října ve všech čtrnácti krajích ČR, včetně hlavního města Prahy a které navštívilo 317 účastníků z podnikatelské sféry, akademických institucí a veřejné správy byla uspořádána jako součást pilotního ověřování Inovačního Think-Tanku, což byla jedna z klíčových aktivit projektu „Zefektivnění činnosti Technologické agentury ČR“. K hlavním tématům prezentovaným a diskutovaným na kulatých stolech patřily výstupy projektu INKA, regionální podpora výzkumu, vývoje a inovací a dopady nástupu 4. průmyslové revoluce na místní firmy a trh práce. V každém z regionů vystoupili s prezentacemi v rámci programu zástupci velkých i malých firem (např. Bosch, Doosan Škoda Power, One3D nebo Merz) nebo zástupci akademického sektoru (například projekt IT4Innovations).
A) SHRNUTÍ PANELOVÝCH DISKUZÍ REGIONÁLNÍCH WORKSHOPŮ INOVAČNÍHO THINK TANKU TA ČR Panelová diskuse otevírala v regionech specifická témata dotýkající se místního inovačního ekosystému. Následující shrnutí odráží klíčová témata a s nimi související problémy a příležitosti, které vyplynuly z diskuzí mezi účastníky. Inovační výkonnost v regionech je podle účastníků kulatých stolů přímo úměrná nedostatečnému sebevědomí a ambicióznosti místních firem a neefektivnímu národnímu systému podpory inovací, kterému schází vize a dlouhodobé a dodržované závazky vlády při podpoře vzdělávání, výzkumu, vývoje a inovací. Jedním z dlouhodobých problémů místních firem je velmi vysoká byrokratická zátěž jak pro zakládání a rozvoj firem, tak pro využívání veřejné podpory v inovačních firmách. V regionech panuje obecná shoda na přínosech a potřebě spolupráce mezi výzkumnými organizacemi a firmami, jejíž překážkou jsou většinou kulturní odlišnosti akademického a soukromého sektoru a v posledních letech také vytěsňování smluvního výzkumu z důvodu přetížené kapacity výzkumníků na dotacemi podporovaných projektech. Firmy vnímají dotační tituly jako jeden z největších problémů podpory inovací v České republice. Podle firem dotace často křiví trh a podílí se na vytváření nekvalitních řešení. Navíc dotace netolerují neúspěch, kterým ale končí řada inovačních projektů – to často vede k tomu, že firmy využívají dotace na financování projektů, které mají tzv. „v šuplíku“ a kde si jsou jisti jejich úspěchem. Nejvíce kritizovaným aspektem dotací je nedostatečné zhodnocování výsledků investovaných prostředků. Veřejné zdroje jsou přesto vnímány i v pozitivním světle (např. pro podporu základního výzkumu nebo ve formě inovačních voucherů jako impuls pro nastartování spolupráce firem a akademického sektoru). Do budoucna zástupci veřejného i soukromého sektoru spatřují potenciál veřejných investic ve formě návratného financování. Dalším z klíčových problémů je nedostatečná kvalifikace pracovní síly a nesoulad mezi výstupy vzdělávacího systému a poptávkou ze strany firem. Jako vyloženě špatná je hodnocena jazyková vybavenost pracovní síly, absence obchodních a komunikačních kompetencí a schopnost prodávat a zhodnocovat výsledky výzkumu a vývoje při komercializaci. Hospodářsky méně výkonné regiony oslabuje v posledních letech odliv mladých
a talentovaných lidí do rozvinutějších regionů (Praha, Brno), nabízejících kvalitnější a atraktivnější pracovní místa, více příležitostí a lepší platové podmínky. Některé regiony nicméně potvrzují, že pokud u nich vznikají zajímavé příležitosti, talentovaní lidé mají ochotu zůstat nebo se vrátit.
Hlavní problémy a příležitosti zmíněné v diskusi 1. Spolupráce výzkumných organizací a firem a spolupráce v rámci triple helix PROBLÉMY: Oborový nesoulad potřeb firem a nabídky výzkumných organizací. Představitelé VŠ jsou při neobratné komercializaci často blízko nezákonnému jednání – legislativní prostředí je nehostinné – spin-offy jsou mnohdy na samé hraně zákona. ● Zapojení lidí ze soukromých firem do výuky na školách brání legislativa pro akreditaci a nízké ohodnocení (jako asistenti). PŘÍLEŽITOSTI: ● ●
● ● ● ●
Utváření mezioborových partnerství. Cílené zadávání diplomových prací školám ze strany firem. Budování vzájemného respektu mezi podnikateli a vědci a klást důraz na osobní aspekty spolupráce. Učit se více ze špatně uzavřených smluv.
2. Inovační výkonnost regionální / národní ekonomiky a podpora inovací v regionech / v ČR PROBLÉMY: Na národní úrovni schází schopnost se domluvit mezi resorty a národními organizacemi na podporu inovací. ● Nedostatek prostoru pro studijní/analytickou fázi při vývoji produktu. ● Chybí stabilita a středně- až dlouhodobé nastavení strategického směřování ČR na vládní úrovni. PŘÍLEŽITOSTI: ●
●
● ●
Zajištění dobré znalosti firemního prostředí a jejich potřeb a transformace do zadání pro podporu firem a pro design podpůrných nástrojů veřejné politiky – důraz na kvalitu, nikoliv kvantitu. Vznik kompetenčních center, například konsorcií partnerů, kteří by byli schopni podpořit nové nápady. Nákup VaV od malých firem a mladých lidí – koncept „Open Innovation“ – zprostředkování spolupráce, portál otevřených inovací – navazování spolupráce s lidmi z jiných oborů.
2
3. Talent management v regionech / pracovní síla PROBLÉMY: Kvalitní absolventi se nevracejí po studiích zpět do regionů (zejména v případě periferních regionů) ● Nedostatečné jazykové vybavení absolventů, zaměstnanců a uchazečů o zaměstnání. ● Konstruktéři nejsou ochotní učit se novým věcem. ● Firmy už se často smířili s tím, že reálné kvalifikace v běžných vzdělávacích rámcích vysokých škol neodpovídají potřebám trhu práce. PŘÍLEŽITOSTI: ●
● ● ● ● ●
Dobré firmy si talenty přitáhnout umí, lákání na zajímavou práci s možností školení v zahraničí Podpora prostřednictvím Místních akčních a krajských akčních plánů. Firmy upřednostňují lidi s ujasněnými životními hodnotami, kteří jim za pár měsíců neutečou. Vzbuzovat zájem o technické obory už v mateřských a na základních školách. Potřeba mapovat kontinuálně potřeby firem – rychle se v čase mění.
4. Dotační podpora inovací, výzkumu, vývoje, podnikavosti, spolupráce. PROBLÉMY: Negativně vnímaný přebytek veřejných prostředků – více než k racionálnímu plánování a implementaci vede k boji o moc, kdo bude o čem rozhodovat. ● Nedostatečné využití návratného financování. ● Univerzity dotacemi vytěsňují smluvní výzkum. PŘÍLEŽITOSTI: ●
● ● ● ●
Hodnocení nejen individuálních projektů, ale portfolia doručených žádostí jako celku. Více měřit a kontrolovat nastavené cíle veřejných programů podpory. Zavést důslednější projektové řízení a odpovědnost za výsledky. Investovat spíše do rozvoje systému a prostředí než individuálních projektů.
5. Podnikavost obyvatel PROBLÉMY: Podnikatelské kompetence a schopnost komunikovat v Česku nejsou dostatečné. Mnoho firem končí nebo ztratí „drive“, protože nefunguje nástupnictví – chybí kontinuita kapitálu. ● Mladí lidé se bojí jít do rizika – převažuje zaměstnanecká mentalita. PŘÍLEŽITOSTI: ● ●
● ●
Start-upy se musí naučit projít si nejtvrdšími fázemi získávání prvního zákazníka. Více vytvářet prostředí, kde se mohou lidé potkávat – společné výzkumné projekty, práce v Labech, přednášky, diplomové práce apod. 3
B) Klíčové závěry z regionálních workshopů Inovačního think-tanku Technologické agentury ČR k tématu Mapování inovační kapacity INKA 2014+ Co je INKA Nástroj pro veřejnou správu ke zjištění, jak na tom ČR v inovacích doopravdy je a jak změny v inovačním systému dlouhodobě sledovat a měřit. Projekt je založen na kombinaci využití primárních (450 firem a 70 výzkumníků ve 3 kolech terénního šetření) a sekundárních statistických dat. Hlavními výstupy jsou metodika pro hodnocení inovační kapacity ČR, strukturovaná databáze inovačních firem a syntetická zpráva o stavu ČR v inovacích. Více informací a průběžné výstupy jsou již nyní dostupné na vyžádání na portálu: http://inka.tacr.cz . Hlavní syntetické závěry v agregované podobě budou na portálu prezentovány v nejbližších týdnech.
Hlavní prezentované závěry/výstupy projektu ●
ČR je ve srovnání s ostatními státy EU 28 průměrně inovativní ekonomikou
●
Významných technických inovací v české ekonomice není mnoho (znalostní intenzita podnikového sektoru je průměrná)
●
Ekonomika ČR je inovativní zejména na nižších řádech inovací (často mají tyto inovace povahu dohánění konkurence, mezi podniky je málo technologických lídrů)
●
Jedním ze zásadních faktorů ovlivňujícím inovační kapacitu firem jsou aspirace manažerů/vlastníků firem, které zásadně ovlivňují zaměstnanost a výdaje na VaV (vyšší růst a hodnoty u firem typu technologický lídr / průkopník)
●
Inovačními lídry jsou v ČR firmy více či méně řízené ze zahraničí. Endogenní (domácí) firmy se zlepšují, ale jsou typicky následovatelé či adaptéři. Existují výjimky lídrů z endogenního segmentu firem na světově relativně úzce vymezených trzích/tržních nikách.
●
Inovační aktivita malých a středních podniků se postupně zlepšuje. Existují rychle rostoucí a ambiciózní MSP, ale často se lze naopak setkat s absencí ambicí stát se velkou korporací, exportovat mimo ČR nebo včas řešit otázku nástupnictví ve firmě
●
V ČR existuje velmi omezený počet firem/ start-upů, kterým se podařilo stát významným hráčem (či dokonce lídrem) v nově vznikajících znalostně intenzivních oborech
4
Závěry z diskuse na regionálních workshopech k tématům souvisejícím s INKA Závislost ekonomiky ČR ●
Česká republika není pouze zemí montoven. Postupně roste počet firem pod zahraniční kontrolou, které mají větší míru autonomie a realizují aktivity s vyšší přidanou hodnotou (i výzkumu a vývoje). Tento fakt/trend je potřeba více propagovat na všech úrovních.
●
Firmy pod zahraniční kontrolou mají vyšší úroveň i růst produktivity práce a výdajů na výzkum a vývoj než sektor endogenních firem. Produktivita je často podmíněna efektivnějšími systémy řízení procesů/kvality a technologicky vyspělejším výrobním zařízením; nemusí nutně souviset s výší průměrné mzdy v dané firmě, i když pobočky zahraničních firem mají větší kapitálovou sílu získat potřebné specialisty než domácí firmy.
●
Rozhodování mateřské společnosti o umístění funkcí s vyšší přidanou hodnotou v pobočkách v České republice bývá často ovlivněno vztahem místního managementu se zahraničními vlastníky, ale také existencí podpory VaV a jasné vize státu v oblasti hospodářské/inovační politiky.
●
Definiční problém „co je ještě česká firma“. Sídlo firmy nemusí být primárním parametrem; důležitá je míra autonomie rozhodování o vlastní (VaVaI) činnosti, platba daní v ČR a zaměstnávání domácích pracovníků, kteří realizují soukromou spotřebu a platí daně v ČR.
Lidské zdroje a infrastruktura jako lokalizační faktory Česká republika ztrácí postupně výhodu levné pracovní síly. Musí více posilovat lokalizační faktory v podobě kvalitní infrastruktury (včetně občanské vybavenosti pro (nejen) zahraniční pracovníky a jejich rodiny), efektivně fungujícího regulatorního rámce, vzdělávacího systému produkujícího kvalitní absolventy mimo jiné skrze těsnější spolupráci škol a firem na výukovém procesu a výzkumných kapacit (veřejných i soukromých) schopných efektivní kooperace s inovačními firmami a atrakce kvalitních výzkumných pracovníků. V rámci vzdělávacího procesu je potřeba lépe uchopit identifikaci a práci s talentovanými jedinci. Mnoho firem také ohrožuje nevyřešená nebo odkládaná otázka předání nástupnictví.
Podnikavost Vnímaným problémem je nízká míra podnikavosti. V mnoha regionech a odvětvích stále přetrvává „zaměstnanecká kultura“ preferující zaměstnanecký poměr před vlastní podnikatelskou činností. Dopad lze vysledovat u segmentu začínajících firem (start-upů), kdy české prostředí stále neumí pracovat s neúspěchem v podnikání a nebere ho jako možnost poučit se, ale jako „selhání, které se neodpouští“. Chybí medializace positivních vzorů a vzdělávací nástroje podporující ambice a podnikavost. Systémově slabou stránkou je také nízká míra podnikavosti v akademické sféře. Ať už se jedná o zakládání spin-off nebo těsnější spolupráci s firmami formou kolaborativního/smluvního 5
výzkumu a dovedení kooperace do fáze inovace uplatnitelné na trhu. S tím souvisí nutnost profesionalizace a propagace Center transferu technologií, která mohou plnit funkci facilitátora vztahu výzkumná organizace – firma.
Absence koordinovaného strategického přístupu V České republice se málo využívá principů „policy learning“. Existuje mnoho koncepcí výzkumu, vývoje a inovací na mnoha úrovních, ale jejich realizace není koordinovaná. Výstupy INKA jsou vnímány positivně. Je ale potřeba je šířit mezi decision makery tak, aby se promítly do nastavení podpůrných nástrojů inovační politiky ČR.
Podpora exportu Je nutná vyšší podpora exportujícím firmám. Jednak se exportující firmy učí od zahraničních zákazníků, což je nutí k přechodu na vyšší standardy a pokročilejší technologie. Cesta k mezinárodní konkurenceschopnosti endogenních firem vede často přes úspěšný export na globálně úzce specializované trhy.
Tržní kompetence Potřeba posilovat „obchodní“ kompetence jak firem, tak výzkumných organizací formou vzdělávání. Často chybí schopnost analýzy tržního potenciálu (odhadu poptávky obecně), efektivního marketingu a „zobchodování“. Velmi rozvinuté technické kompetence českých firem, často nejsou efektivně využity pro jejich růst právě díky nerozvinutosti jejich tržních/obchodních kompetencí.
Budoucí růstové příležitosti ČR / příležitosti pro zvýšení inovativnosti české ekonomiky ●
Růst počtu globálně úspěšných endogenních firem, které investují do uskutečnění ambiciózních inovačních projektů.
●
Kapitálově silné firmy snažící se o mezinárodní expanzi (velký v ČR neznamená velký globálně – velmi obtížné být globálním inovačním lídrem na masovějších trzích, což vyžaduje být kapitálově velmi silnou společností).
●
Rozšiřování aktivit s vyšší přidanou hodnotou (nejen VaV) nadnárodních společností, které jsou globálními lídry (vytváření lokalizačních podmínek).
●
Strategické řízení výzkumu, vývoje a inovací koordinovaným přístupem (evidence-based policy learning cycle).
●
Spolupráce firem s veřejnými výzkumnými organizacemi formou dlouhodobějších společných projektů.
●
Dostatek vysoce motivovaných vzdělávacího a firemního sektoru).
●
Růst počtu firem s rozvinutými tržními i technickými kompetencemi (podpora podnikavosti).
lidí
6
s odpovídajícími
schopnostmi
(spolupráce
C) Příští výrobní revoluce: Příležitost nebo hrozba? Co je to Industry 4.0 a příští výrobní revoluce: Industry 4.0 – nový způsob výroby, který předpokládá propojení jednotlivých strojů, které dokážou při výrobě navzájem komunikovat. Zavádění inteligentních propojených systémů, které podporují aktivity napříč celým výrobním řetězcem. Příští výrobní revoluce (OECD) – dopad technologického vývoje, který bude hnací silou změn ve výrobě v příštích 10 -15 letech. Tato širší definice změn v moderní výrobě zahrnuje rozšíření globálních hodnotových řetězců, vzrůstající důležitost znalostní ekonomiky a růst digitální ekonomiky.
Výstupy workshopů k tématu 4. Průmyslové revoluce: Hlavní závěry: ●
ČR není na příchod změn připravena. V mnoha podnicích chybí základní předpoklady – IT a síťová infrastruktura a data. Firmy jsou spíše ve fázi zavádění pilotních projektů, nejsou zcela zřejmé benefity zavádění změn ani potenciální dopady na zaměstnanost.
●
Pojem Industry 4.0 má dvě dimenze – (i) výrobní technologie a (ii) marketingová bublina. Pojem Industry 4.0 je nálepka, kterou ale veřejnost potřebuje, aby si uvědomila nutnost změn. V zahraničních korporacích směřuje do změn souvisejících s Industry 4.0 spousta peněz.
●
Chybí kvalitní diskuse veřejné správy s firmami o prioritách a potřebách. Chybí tvorba foresightových studií, kam klíčové obory směřují, na jakou problematiku se soustředit, jaké budou nové profese a z toho vyplývající požadavky na zaměstnance.
●
Je potřeba zlepšit vzdělávání pro digitální ekonomiku (nové generace i dospělých). Profil začíná od specialistů směřovat k lidem, kteří mají průřezové kompetence, jsou schopni skloubit více znalostí a dovedností dohromady a umí je aplikovat v reálné praxi.
●
Tyto změny přináší spoustu nových impulsů pro výzkum reflektujících měnící se potřeby společnosti a průmyslu.
●
Na národní úrovni není stanovena dlouhodobější strategie a zejména vize cílového stavu ČR za 5-10 let – kam směřujeme, jak toho chceme dosáhnout a co je pro to potřeba.
Hrozby: ●
Digitální demence – deformace lidí a jejich přílišné spoléhání na moderní technologie (ztráta schopnosti používat selský rozum).
●
Výroba „umře“ (v Tesla auto je 95% výroby robotizováno). Co budou dělat masy lidí v dělnických profesích?
●
Vlastnictví strojů vs. software – poskytovatel software má výrobce v hrsti. 7
●
Automotive je klíčový obor české ekonomiky - zaspání trendu autonomní mobility ve VaV a odliv výroby/ know-how kolem autonomních aut mimo ČR.
●
Bezpečnostní hrozby a etické otázky využití umělé inteligence a autonomních zbraňových systémů.
●
Zaměstnanost – co budou dělat lidé, jejichž pracovní pozice a specializace zaniknou, jaké obory jsou v ohrožení, jaké nové zaměstnání vzniknou a budou potřeba.
Příležitosti a výzvy: ●
Sociální rozvoj zaostává oproti vývoji technologickému.
●
Zvýšení investiční náročnosti – jak se přechod na Průmysl 4.0 vyplatí? Potřeba podnikům ukázat, jaký přínos nové technologie mají (postupně testovat, vyhodnocovat a zavádět do praxe).
●
Interakce lidí a strojů a implikace pro budoucí kompetence.
●
Chceme-li vychovávat lidi pro Průmysl 4.0, nemůžeme je učit na soustruhu z 50. let… Nutno zvážit koncepci přípravy pracovníků s cílem uplatnitelnosti v rámci Průmyslu 4.0, poněvadž dochází ke změně kompetencí v jednotlivých oborech (důraz na mnohem průřezovější kompetence).
●
Připravenost infrastruktury je ve velmi špatném stavu.
●
Největší překážka je v legislativě a adekvátních kompetencích při tvorbě legislativy pro Průmysl 4.0.
●
Výzvou je nastavení a udržení hranice mezi soukromím a zajištěním kybernetické i osobní bezpečnosti.
●
Zlepšení obchodních kompetencí a nové business modely – v ČR jsme schopni vyvinout skvělé technologie, ale jiní budou mít obchodní úspěch a na nich vydělají.
●
Velkou perspektivu v rámci příprav firem na Průmysl 4.0 má zajištění datové bezpečnosti – do budoucna je síla v datech, která ale musí být dobře zabezpečená.
●
Rozvoj potenciálu podpořených Center kompetencí TA ČR v klíčových oborech pro Průmysl 4.0.
8
