KOMENTÁŘE A ANALÝZY THINK- TANKU EVROPSKÉ HODNOTY K TÉMATU ISLAMISTICKÝCH ZAHRANIČNÍCH BOJOVNÍKŮ

 

                 

KOMENTÁŘE  A  ANALÝZY  THINK-­‐TANKU   EVROPSKÉ  HODNOTY   K  TÉMATU  ISLAMISTICKÝCH  ZAHRANIČNÍCH   BOJOVNÍKŮ  

        3.   3 .   2 015

1

             

 

OBSAH   Odborný  podklad:  Jak  se  státy   vyrovnávají  se  zahraničními  bojovníky  ........  3   Odborný  podklad:  Hrozba  zahraničních  bojovníků  v  Evropě  ..........................  11   Komentář  pro  Českou  televizi:  Evropa  a  islám  ....................................................  15   Komentář  pro  Českou  televizi:  Radikalizace  m uslimů  ......................................  16   Komentář:  Čeští  m inistři  chyběli  na  klíčovém  jednání  o  islamistech  ...........  17   Komentář  pro  Českou  televizi:  Hrozba  Islámského  státu  .................................  18   Komentář:  Islamisté  jsou  hrozbou  i  v  evropských  m ěstech  .............................  19   Komentář:  Islamističtí  teroristé  jsou  hrozbou  i  v  evropských  m ěstech  ......  21   Komentář:   Očekávejme   od   českých   muslimů   uznání   principů   liberální   demokracie  .......................................................................................................................  23   Komentář:  Buďme  rozvážní  a  poučme  se  z  chyb  v  západní  Evropě  ..............  25  

 

 

             

 

 

SEZNAM   V ÝSTUPŮ    

Odborný   podklad:   Jak   se   státy   vyrovnávají   se   zahraničními   bojovníky   Sára  Valachová,  odborný  podklad  think-­‐tank  Evropské  hodnoty,  10.  02.  2015   • V  současné  době  bojuje  v  konfliktu  v  Sýrii  a  Iráku  mezi  3  a  5  tisíci  evropských  občanů.   • Určitá   část   těchto   osob   se   následně   vrací   do   Evropy   a   představuje   potenciální   bezpečnostní  hrozbu.   • Většina  zahraničních  bojovníků  se  účastní  bojů  na  straně  teroristických  organizací,  ale   někteří   vstoupili   do   kurdských   jednotek,   které   jsou   podporovány   koalicí   západních   států.   • Francie,  Velká  Británie  a  Německo  připravují  legislativu,  která  by  umožňovala  zabavit   pas   podezřelým   osobám.   Velká   Británie   navíc   umožňuje   premiérovi   odebrat   britské   občanství  osobám  s  dvojí  státní  příslušností.     • Dánsko   se   zaměřuje   především   na   prevenci   a   integraci   mladých   Muslimů   do   společnosti;  navracejícím  se  zahraničním  bojovníkům  nabízí  rehabilitaci.  Preventivní   programy  se  uplatňují  i  v  Belgii,  Německu  nebo  Francii.   • Austrálie   zavedla   nová   opatření,   která   zvyšují   pravomoci   zpravodajských   služeb   a   omezují  možnosti  cestovat  podezřelým  osobám  do  konfliktních  oblastí.   • Nová  bezpečnostní  opatření  často  omezují  základní  lidská  práva  a  svobody,  je  potřeba   zvažovat  vztah  bezpečnosti  a  svobody.       Vzrůstající   počty   zahraničních   bojovníků,   tzv.   foreign   fighterů,   přinutily   mnohé   státy,   aby   revidovaly   své   stávající   zákony   a   reagovaly   tak   na   nová   potenciální   nebezpečí.   Fenomén   foregin   fighterů   souvisí   v  současné   době   především   s  konfliktem   v  oblasti   Sýrie   a   Íraků,   ze   své   podstaty   ale   není   takto   regionálně   omezený.   Zahraničním   bojovníkem  je  ten,  kdo  bojuje  v  určitém  konfliktu,  ačkoliv  nepatří  občanstvím  k  žádné  ze   zúčastněných  stran.  Jedná  se  například  o  britské  nebo  australské  občany  zapojující  se  do   konfliktu   v  Sýrii.   V  minulosti   se   velké   počty   zahraničních   bojovníků   účastnily   občanské   války   v  Afghánistánu   nebo   balkánského   konfliktu.   Přesto   syrský   konflikt   přilákal   více  

 

             

 

evropských   zahraničních   bojovníků   než   všechny   ostatní   konflikty   za   posledních   20   let.   Celkové  počty  zahraničních  bojovníků  v  Sýrii  jsou  odhadovány  na  11  až  12  tisíc,  přičemž   mezi   3   a   5   tisíci   z  nich   přišlo   z  evropských   a   západních   států.   Pochází   především   z  Francie,  Velké  Británie,  Německa,  Nizozemska,  ale  i  Austrálie  a  USA.  Pro  tyto  západní   státy   představují   jejich   občané   bojující   za   militantní   skupiny   a   teroristické   organizace   bezpečnosti   riziko   pramenící   ze   dvou   hlavních   zdrojů.   Obávají   se   jednak   radikalizace   domácích   Muslimů,   která   může   ovlivnit   rozhodnutí   odejít   bojovat   do   zahraničí,   ale   i   návratu   zahraničních   bojovníků   do   své   vlasti.   Jednotlivé   státy   EU   i   jiné   západní   státy   reagovaly  na  tyto  hrozby  různými  prostředky.  Došlo  nejen  k  přijímání  nové  legislativy  a   zvažování  nových  bezpečnostních  postupů,  ale  i  k  aktivaci  již  existujících  struktur,  které   si  s  novým  problémem  mají  poradit.     Opatření,  která  státy  přijaly  v  boji  s  bezpečnostní  hrozbou  představovanou  zahraničními   bojovníky,  se  dají  rozdělit  do  několika  kategorií.  Jedná  se  jednak  o  taková  pravidla,  která   omezují  nebo  eliminují  nebezpečí  související  s  radikalizací  domácího  obyvatelstva.  To  se   netýká   přímo   zahraničních   bojovníků,   ale   obecně   integrace   menšin   do   společnosti   a   práce   s  nimi.   Dále   můžeme   mluvit   o   preventivních   opatřeních,   mezi   která   se   dají   zahrnout   zvýšené   pravomoci   bezpečnostních   služeb   v  oblasti   sledování   a   zjišťování   informací   o   občanech,   kteří   se   zapojují   do   extremistických   skupin,   jsou   podezřelí   z  podpory   teroristických   skupin   nebo   se   výrazně   radikalizují   ve   svých   názorech.   Nakonec  se  uplatní  i  taková  opatření,  která  se  týkají  zahraničních  bojovníků  vracejících   se   do   svých   domovin.   Státy   se   totiž   obávají   možných   rizik,   která   sebou   bývalí   zahraniční   bojovníci   přinášejí.   Zatím   je   znám   pouze   jeden   případ   teroristického   útoku   na   území   Evropské   unie,   který   byl   spáchán   zahraničním   bojovníkem.   Jednalo   se   o   střílení   v  židovském  muzeu  v  Bruselu  v  květnu  2014,  při  kterém  zemřeli  4  lidé.  Útočníkem  byl   francouzský  občan,  který  se  vrátil  ze  Sýrie,  kde  se  zapojil  do  bojů  na  straně  ISIS.   Ačkoliv   se   zcela   přirozeně   státy   obávají   návratu   zradikalizovaných   občanů,   kteří   se   zapojili   do   činnosti   teroristických   skupin,   nová   legislativa   se   dotýká   i   těch,   kteří   odešli   bojovat   na   té   „správné“   straně.   Počty   Evropanů   a   Američanů   bojujících   po   boku   kurdských   jednotek   proti   ISIS   a   jiným   teroristickým   skupinám   jsou   malé,   nicméně   i   takoví   zahraniční   bojovníci   existují.   Mediálně   známou   se   stala   například   kanadsko-­‐ izraelská  občanka,  která  se  stala  první  západní  ženou,  která  se  zapojila  do  bojů  na  území   Sýrie   v  kurdské   ženské   jednotce.   I   další   občané   západních   států   se   připojili   ke   kurdskému   hnutí   YPG   (The   People's   Protection   Units).   Účastní   se   tak   bojů   na   straně   koalice,   která   je   podporována   západními   vládami,   včetně   EU   a   USA.   Některá   opatření   navrhovaná   státy   snažícími   se   zabránit   potenciální   hrozbě   plynoucí   ze   zapojení   svých   občanů   do   bojů   na   straně   džihádistů   ovšem   nerozlišují   mezi   „špatnými“   a   „dobrými“   zahraničními   bojovníky.   Například   australský   zákon   zakazuje   plošně   cestovat   do    

             

 

určitých  válečných  oblastí.  David  Cameron  v  této  souvislosti  zdůraznil,  že  je  nutné  mezi   těmito   dvěma   případy   rozlišit   a   že   ne   každé   zapojení   se   do   zahraničního   konfliktu   je   považováno   za   trestný   čin.   Bude   na   pohraniční   policii,   aby   rozlišila   mezi   těmi,   kteří   bojují  s  džihádisty  a  těmi,  kteří  bojují  proti  nim.  Skutečností,  která  situaci  nicméně  dále   komplikuje,   je   spojení   mezi   YPG   a   PKK   (Stranou   kurdských   pracujících),   která   je   považována   USA   i   EU   za   teroristickou   organizaci.   Ačkoliv   PKK   usiluje   o   stažení   z  listu   teroristických  organizací  EU,  zatím  na  něm  stále  figuruje.  

Francie   Evropskou   zemí,   ze   které   dosud   odešlo   nejvíce   zahraničních   bojovníků,   je   Francie.   Ta   začala   přijímat   přísnější   protiteroristická   opatření   již   v  roce   2012.   Tehdy   byl   přijat   nový   proti-­‐teroristický   zákon   umožňující   vyšetřovat   francouzské   občany,   kteří   se   vrátili   ze   zahraničí  poté,  co  spáchali  teroristický  čin  nebo  působili  v  teroristických  skupinách.    Ve   Francii   není   samotná   účast   ve   válce   za   cizí   zemi   nezákonným   činem   a   bylo   proto   problémem  usvědčit  osoby  bojující  v  Sýrii  či  Iráku  z  teroristických  činů.  Obtížným  bylo   také  obviňovat  francouzské  občany  z  účasti  v  konfliktu  na  straně  syrských  rebelů,  které   formálně   podporovala   francouzská   vláda.   V  následujících   letech   došlo   k  dalšímu   prohlubování   konfliktu   na   území   Sýrie   a   Iráku   a  zapojování   francouzských   občanů.   V  loňském   roce   tak   Francie   přistoupila   k  návrhu   dalších   opatření,   která   by   zajistila   bezpečnost  jejích  občanů.  Protiteroristická  legislativa  byla  předložena  parlamentu  v  září   2014  a  byla  již  schválena  pohodlnou  většinou.     Mezi   nejkontroverznější   platil   návrh   zabavování   pasu   francouzských   státních   příslušníků,   kteří   plánují   vycestovat   ze   země   za   účelem   spáchání   teroristického   činu   nebo   podpory   teroristické   skupiny.   Nutností   je   samozřejmě   přítomnost   dostatečných   důkazů   prokazujících   takovéto   úmysly   a   pas   může   být   dotyčnému   zabaven   pouze   po   dobu  6  měsíců,  s  možností  prodloužení  až  na  dva  roky.  Podle  nové  legislativy  nemusí  být   stíhaná  osoba  členem  žádné  teroristické  organizace,  ale  je  možné  ji  stíhat  individuálně.   Daná  osoba  se  mohla  zradikalizovat  sama,  často  za  pomoci  internetu.   Mezi  preventivní  opatření,  které  Francie  přijala,  patřilo  i  zřízení  horké  linky  mimo  jiné   pro   rodiče,   kteří   by   na   svých   dětech   pozorovali   podezřelé   chování   nebo   vyžadování   souhlasu  rodičů  při  odletu  dětí.  Při  absenci  takového  souhlasu  by  Francie  nahlásila  tyto   cestující  ostatním  státům  Unie.  Linka  pomoci  od  svého  spuštění  v  dubnu  2014  odhalila   desítky  džihádistů  (24  za  první  týden)  a  po  čtyřech  měsících  svého  fungování  obdržela   přes   300   tipů.   Dále   Francie   chystá   zpřísnění   dohledu   nad   webovými   stránkami,   které   rekrutují   bojovníky.   V  případě   neodstranění   nevhodného   obsahu   by   hrozilo   zablokování   stránek   a   větší   kontrola   osob,   které   tyto   stránky   vlastní.   Publikování   obsahu  

 

             

 

podporujícího   terorismus   by   mohlo   být   dále   trestáno   až   7   lety   vězení.   Tento   krok   je   nicméně   velmi   kontroverzní,   protože   se   úzce   dotýká   omezování   svobody   slova,   což   je   zvláště   ve   Francii   citlivým   tématem.   Obecně   je   francouzská   legislativa   předmětem   kritiky  ze  strany  nevládních  organizací  monitorujících  dodržování  lidských  práv.  

Belgie   Další   evropskou   zemí   potýkající   se   s  problémy   zahraničních   bojovníků   je   Belgie,   která   také   zvolila   kombinaci   represivních   a   preventivních   opatření.   V  roce   2013   byly   novelizovány  protiteroristické  zákony,  které  ale  neřešily  specificky  otázku  zahraničních   bojovníků.  Belgická  vláda  původně  odmítla  kriminalizaci  odcestování  do  Sýrie  vzhledem   ke  skutečnosti,  že  by  to  mohlo  vést  k  opačnému  výsledku.  Rodiny  potenciálních  foreign   fighterů   by   se   obávaly   oslovit   autority   s   prosbou   o   pomoc   a   opatření   by   mělo   pouze   minimální   odstrašující   efekt.   Zároveň   by   bylo   těžké   tento   zákon   vynucovat   kvůli   nedostatku  důkazů  a  navíc  by  to  znamenalo,  že  Belgie  kriminalizuje  i  ty,  kteří  bojují  na   straně  podporované  západními  státy.   V  rámci  preventivních  opatření  Belgie  také  ustanovila  dvě  expertní  skupiny  –  pracovní   skupinu   v  rámci   Ministerstva   vnitra   a   Coordination   Unit   for   Threat   Assessment   vypracovávající  seznamy  zahraničních  bojovníků.  Dále  byly  připraveny  iniciativy  na  de-­‐ radikalizaci   mladých   muslimů   nebo   dohoda   s  Tureckem   o   zabránění   odcestování   belgických  občanů  z  Turecka  do  Sýrie.  Coordination  Unit  for  Threat  Assessment  má  také   na   starosti   monitoring   zahraniční   bojovníky,   kteří   se   vrátili   ze   svého   působení   na   Blízkém   východě.   Policejní   vyšetřování   je   zahájeno   pouze   v  případě,   že   je   daná   osoba   považována  za  hrozbu  a  existují  důkazy  o  jejím  zapojení  do  teroristických  aktivit.  V  září   2014  začala  nová  belgická  vláda  projednávat  nový  plán,  který  zahrnul  vytvoření  Národní   bezpečnostní   rady   sestávající   se   z  premiéra,   místopředsedy   vlády   a   zástupců   zpravodajských  služeb.  Návrh  některých  politických  stran,  aby  bylo  osobám  ohrožujícím   bezpečnost  odebírání  občanství,  není  v  souladu  s  mezinárodním  právem  a  nelze  jej  tedy   považovat  za  relevantní.  Belgie  nicméně  také  zvažuje  použití  zákona  z  roku  1979,  který   zakazuje  rekrutování  bojovníků,  aby  se  zúčastnili  bojů  v  zahraničí.    

Dánsko   Důraz  na  prevenci  radikalizace  a  na  rehabilitaci  radikalizovaných  občanů  dává  Dánsko,   které   má   podle   některých   zdrojů   nejvíce   zahraničních   bojovníků   na   obyvatele.   Boj   s  terorismem   chápe   jako   součást   důkladné   antiradikalizační   strategie,   kterou   dlouhodobě  vyvíjí.  Druhé  největší  dánské  město,  Aarhus,  vyvinulo  program  pro  dánské   zahraniční   bojovníky,   kteří   se   vrací   do   Dánska.   Nabízí   jim   možnost   rehabilitovat   se   a  

 

             

 

začlenit  se  znovu  do  společnosti,  místo  aby  byli  pouze  sankcionováni.  Součástí  programu   je   nejen   zdravotní   a   psychologická   péče,   ale   i   pomoc   s  nalezením   práce   nebo   dokončením   vzdělávacího   procesu.   Model   prevence,   který   byl   vyvinut,   je   založen   na   spolupráci  tří  klíčových  partnerů  –  škol,  sociálních  zařízení  a  policie.   Program   také   poskytuje   pomoc   rodinám   těch,   kteří   odešli   do   Sýrie,   s  kontaktováním   svých   příbuzných   a   s  asistencí   při   návratu.   Dánsko   tak   reaguje   na   skutečnost,   že   zahraniční  bojovníci  se  často  snaží  o  návrat,  protože  jsou  zděšení  a  traumatizovaní  tím,   co   zažili   v  zahraničí.   Jedná   se   nejen   o   šok   z  válečných   hrůz,   ale   i   o   deziluzi   a   odpor,   k  vraždám  jiných  Muslimů  a  civilního  obyvatelstva.  Ti,  kteří  se  vrací  se  snahou  spáchat   násilný   čin   v  domovské   zemi,   jsou   v  menšině   a   jsou   snadno   identifikovatelní   zpravodajskými  službami.  Snaha  o  integraci  navrátilců  ze  zahraničních  konfliktů  je  velmi   citlivé   téma,   které   je   politicky   těžko   uchopitelné.   Součástí   prevence   odchodů   mladých   lidí   do   Sýrie   je   i  spolupráce   s  čelními   představiteli   muslimských   komunit.   Aarhuská   policie   tvrdí,   že   podle   statistik   se   jejich   přístup   vyplácí.   Přesto   ale   místní   komunita   přiznává,   že   to   není   jediný   možný   přístup   ani   jednoznačné   řešení.   Dánsko   od   roku   2005   aplikuje  i  přísná  bezpečnostní  opatření,  která  se  snaží  zabránit  dalším  násilným  útokům.   Vyhrocená   situace   i   politický   tlak   reagující   na   nejnovější   vývoj   žádají   ovšem   tvrdší   přístup,  který  by  se  ještě  více  zaměřil  na  restriktivní  řešení.    

Velká  Británie   Přístup   Dánska   je   v  mnohém   odlišný   například   od   přístupu   Velké   Británie,   která   se   potenciální   hrozbě   snaží   čelit   především   represivními   opatřeními.   Jako   klíčové   Velká   Británie  považuje  zabránit  potenciálním  zahraničním  bojovníkům  odejít  do  konfliktních   oblastí   a  případně   zachytit   osoby,   představující   bezpečnostní   hrozbu   při   návratu   do   země.  Britský  ministr  vnitra  může  například  využít  svého  práva  odebrat  britský  pas  těm   Britům,   kteří   mají   dvě   občanství   a   mohou   představovat   pro   Británii   hrozbu.   Tím   lze   efektivně   zabránit   jejich   návratu   do   země.   Například   v  roce   2013   zbavila   současná   ministryně   vnitra   britského   pasu   20   osob.   Britská   vláda   již   dříve   rozšířila   pravomoci   policie,  která  může  zabavit  pasy  a  omezit  pohyb  osob  podezřelých  z  terorismu.  Dále  má   v   plánu   zabránit   britským   občanům   představujícím   bezpečnostní   hrozbu   v  návratu   do   Velké   Británie,   pokud   se   nepodrobí   přísným   bezpečnostním   opatřením   a   deradikalizačním  programům.     Někteří   britští   politici   navrhují,   aby   se   ti,   kteří   se   vrací   z  Iráku   a   Sýrie   považovali   za   vinné   z  účasti   na   terorismu,   pokud   neprokážou   opak.   Tento   postup   by   byl   v  přímém   rozporu  s  presumpcí  nevinny,  která  představuje  základní  principy  demokratického  státu   a   je   zakotvena   i  v  Evropské   úmluvě   o   ochraně   lidských   práv   v  ustanovení   článku   6:  

 

             

 

„Každý,   kdo   je   obviněn   z  trestného   činu,   se   považuje   za   nevinného,   dokud   jeho   vina   nebyla  prokázána  zákonným  způsobem.“  

Německo   Několik   set   občanů   zapojených   do   konfliktu   na   Blízkém   východě   má   i   Německo,   jehož   vláda  v  posledních  dnech  přijala  návrh  nového  zákona,  který  má  za  cíl  zabránit  cestování   osob  podezřelých  z  terorismu.  Návrh  by  změnil  současné  zákony  týkající  se  občanských   průkazů   a  cestovních   pasů.   Ve   snaze   zabránit   potenciálním   německým   bojovníkům   opustit   zemi   by   zákon   umožnil   zabavit   podezřelým   osobám   osobní   doklady.   Zákon   předpokládá   možnost   zabavení   občanských   průkazů   až   na   dobu   3   let   a   vydání   náhradních   dokladů,   které   by   neumožňovaly   zahraniční   cesty.   Původní   návrh   zákona   předpokládal  pouze  18  měsíční  dobu  odebrání  pasu,  vláda  ale  navrhla  prodloužení  na  3   roky.       Současné   německé   zákony   umožňují   zabavení   cestovních   pasů   určitým   osobám,   nicméně   je   to   neomezuje   v  cestách   do   Turecka   –   tam   totiž   mohou   němečtí   občané   cestovat   pouze   s  občanským   pasem.   Právě   skrze   Turecko   se   evropští   zahraniční   bojovníci   nejčastěji   dostávají   na   území   Sýrie.   Vzhledem   k  propustnosti   hranic   mezi   Tureckem   a   Sýrií   je   tak   možné   dostat   se   na   území   ovládané   Islámským   státem   bez   nutnosti   vlastnit   pas.   Změny   v  zákonech   by   také   umožnily   zneplatnit   cestovní   dokumenty  těch  občanů,  kteří  jsou  v  zahraničí.  Tím  by  došlo  k  prevenci  jejich  návratu  do   Německa   a   zároveň   by   byli   snadněji   zadržitelní   v  rámci   Schengenského   prostoru.   Opoziční  strany  nicméně  proti  tomuto  návrhu  namítají,  že  neřeší  aktuální  bezpečnostní   problém  a  je  ústavně  problematický.  Poukazují  také  na  skutečnost,  že  již  nyní  je  možné   zamezit   osobám   podezřelým   z  terorismu   opustit   zemi   a  mělo   by   se   tak   dbát   spíše   na   přísné  vymáhání  dosavadních  pravidel  než  přijímání  nových.     Kromě   vnitřních   opatření   Německo   dbá   i   na   spolupráci   s  Tureckem,   které   je   pro   svoji   transitní  polohu  klíčové  v  prevenci  příchodu  zahraničních  bojovníků  do  Sýrie.  Německé   úřady   také   vedle   zavedení   represivních   opatření   vyvíjí   i   preventivní   činnost.   Ta   se   odehrává   na   federální   úrovni   i   na   úrovni   jednotlivých   spolkových   zemí.   Německo,   stejně   jako   Dánsko,   zapojuje   školy,   sociální   zařízení   i   místní   muslimské   komunity.   Programy   spolkových  zemí  se  zaměřují  nejen  na  samotné  potenciální  zahraniční  bojovníky,  ale  i  na   jejich  rodiny  a  přátele.    

Austrálie   Neevropskou  zemí,  která  zapojení  svých  občanů  do  cizích  konfliktů  řešila  přijetím  zcela   nové   legislativy,   je   Austrálie.   Ta   zaznamenala   několik   desítek   odchodů   svých   občanů   a    

             

 

reagovala   na   to   návrhem   zákona   z  roku   2014,   který   komplexně   mění   řadů   národních   zákonů   –   jedná   se   např.   o   trestní   zákoník,   trestní   řád,   zákon   o   migraci,   zákon   o   zpravodajských   službách   a   mnoho   dalších.   Je   to   již   druhá   vlna   novelizací,   ta   první   se   dotkla   převážně   médií   a   omezení   možnosti   informovat   o   aktivitách   zpravodajských   služeb.  Nový  zákon,  který  byl  přijat  v  druhé  polovině  roku  2014,  se  věnoval  především   opatřením  dotýkajícím  se  těch  australských  občanů,  kteří  již  vycestovali  nebo  se  k  tomu   chystají.   Preventivních   opatření,   zabraňujících   obecně   radikalizaci,   se   nový   zákon   netýká.   Nově   je   upravena   například   možnost   pozastavovat   platnost   cestovních   dokumentů,   zákaz   cestování   do   určitých   válečných   oblastí,   rozšíření   pravomocí   zpravodajských   služeb,   posílení   hraničních   kontrol   nebo   omezení   možnosti   čerpání   sociálních  benefitů  osobám  zapojeným  do  teroristické  činnosti.     Přestože   jsou   obavy   Austrálie   naprosto   pochopitelné,   snaha   bránit   se   před   teroristickou   hrozbou   vedla   podle   mnohých   k  zavedení   opatření   omezujících   lidská   práva   a   nezávislost   a  svobodu   tisku.   Reakce   australské   vlády   jsou   značně   represivní   a   snižují   standard   ochrany   lidských   práv   v  Austrálii.   V  tomto   kontextu   je   nutné   si   uvědomit,   že   některá   opatření,   která   byla   Austrálií   přijatá   by   v  evropském   kontextu   pravděpodobně   neobstála  právě  z  důvodů  velmi  vysoké  ochrany  lidských  práv,  kterou  v  Evropě  zajištují   nejen  národní  právní  řády,  ale  především  systém  ochrany  řídící  se  Evropskou  úmluvou  o   lidských  právech  a  Listinou  základních  práv  Evropské  unie.    

Závěr   Je  potřeba  si  uvědomit,  že  většina  zemí  má  již  nyní  ve  svých  zákonech  opatření  určená   pro   potírání   teroristické   aktivity.   Je   tomu   tak   i   v  případě   České   republiky,   která   ve   svém   trestním   zákoníku   upravuje   kromě   dílčích   trestných   činů   i   trestný   čin   teroristického   útoku,   ve   kterém   postihuje   i   podporu   takového   činu,   vyhrožování   tímto   činem   a   samozřejmě   přípravu.   Zároveň   trestní   řád   umožňuje   soudu   odebrat   pas   osoby,   proti   které   je   vedeno   trestní   stíhání,   a   tím   jí   zamezit   odcestovat   do   zahraničí.   Tato   ustanovení   musíme   chápat   v  kontextu   absence   hrozby   představované   zahraničními   bojovníky   v  České   republice.   V  současné   době   není   znám   jediný   případ   Čecha,   který   by   odešel   bojovat   do   Sýrie   či   Iráku.   Pouze   se   údajně   se   na   území   České   republiky   konal   výcvik   Brita,  který  odešel  do  Sýrie  bojovat  na  straně  kurdských  jednotek.     Problém,  kterému  čelí  státy  západní  Evropy,  nespočívá  v  legislativním  opomenutí,  které   by   nechávalo   teroristické   činy   bez   sankce,   ale   ve   vysoké   úrovni   ochrany   jednotlivce,   která   zapříčiňuje   obtížné   dokazování   takového   činu   v  chaotickém   prostředí   současné   Sýrie   a   Iráku.   Jedná   se   především   o   presumpci   neviny,   omezení   možnosti   vazby,   standard  dokazování  v  případě  trestných  činů,  atd.  Státy,  které  zvolily  cestu  represivních  

 

             

 

opatření,   které   mají   za   cíl   ochránit   jejich   občany,   tak   udělaly   za   cenu   snížení   těchto   základních   principů.   V  některých   případech   se   navíc   jedná   i   o   omezování   svobody   a   nezávislosti   tisku   nebo   o   zásahy   do   soukromí.   Boj   s  terorismem   a  omezování   možného   ohrožení   občanů   jsou   bezpochyby   oblasti,   které   by   měly   být   maximálně   efektivní   a   státy   by  se  měly  snažit  o  zlepšení  současných  opatření.  Ale  nemohou  svůj  úspěch  poměřovat   pouze  kritériem  eliminace  tohoto  rizika.  To  může  snadno  vést  nejen  k  selhání  západního   modelu   liberální   demokracie,   ale   v  krátkodobém   výhledu   i   k  přehnané   reakci,   která   může   vyprovokovat   další,   mnohem   závažnější   nebezpečí   a   politické   chyby.

 

             

 

 

Odborný   podklad:   Hrozba   zahraničních   bojovníků   v   Evropě   Lucie  Chládková,  odborný  podklad  think-­‐tanku  Evropské  hodnoty,  14.  01.  2015   Dle   odhadů   EU   odešlo   do   Sýrie   bojovat   na   straně   islámských   radikálů   přes   3  000   Evropanů.  V  poměru  vůči  velkosti  obyvatelstva  a  velikosti  domácí  muslimské  komunity   nejvíce   zahraničních   bojovníků   odchází   z  Dánska   a   Belgie,   v  absolutních   číslech   je   nejvíce   tímto   fenoménem   zasažená   Francie.   Zatím   jediným   teroristickým   činem   v  Evropě   spáchaným   bývalým   zahraničním   bojovníkem   byl   útok   na   židovské   muzeum   v  Bruselu   z  května   2014.   Teroristická   organizace   Islámský   stát,   v  jejíchž   řadách   bojuje   nejvíce  zahraničních  bojovníků,  má  zatím  omezené  teritoriální  zájmy  soustřeďující  se  na   oblast   Blízkého   východu,   nicméně   nelze   vyloučit   menší   teroristické   útoky   páchané   jednotlivci  na  evropském  kontinentě.   Syrská  občanská  válka  přilákala  od  svého  propuknutí  na  jaře  roku  2011  na  11  až  12  tisíc   zahraničních   bojovníků   (tzv.   foreign   fighters).   Přestože   většina   zahraničních   bojovníků   přidávajících   se   k   teroristické   organizaci   Islámský   stát   (IS)   je   ze   zemí   jako   je   Tunisko,   Saudská   Arábie   či   Jordánsko,   tak   evropskou   veřejnost   zajímají   především   zahraniční   bojovníci   pocházející   právě   z  Evropy.   Následující   řádky   přinášejí   shrnutí   týkající   se   evropských   džihádistů   –   jaké   jsou   jejich   počty,   zdali   tito   navrátilci   spáchali   či   plánují   teroristické  akce  na  evropském  kontinentě  a  jaké  existují  proklamace  hrozeb  ze  strany   Islámského  státu.  

Rostoucí  počty  zahraničních  bojovníků  z  Evropy   Podle   odhadů   Evropské   unie   odešlo   do   září   2014   bojovat   na   straně   islamistů   více   než   3  000   Evropanů,   přičemž   toto   číslo   zahrnuje   jak   navrátivší   bojovníky,   tak   osoby   zabité   během   bojů.   V  absolutních   číslech   největší   počty   zahraničních   bojovníků   pocházejí   z  Francie,  Velké  Británie,  Německa  a  Belgie.   Podle  vyjádření  francouzského  prezidenta  Hollanda  z  poloviny  roku  2014  zatím  odešlo   do   Sýrie   až   přes   700   francouzských   občanů.   Tento   počet   je   ještě   více   alarmující   vzhledem  k  tomu,  že  se  jedná  o  75%  nárůst  v  počtech  Francouzů,  kteří  odešli  bojovat  do   Sýrie  v  porovnání  se  začátkem  roku  2014.     V  souvislosti  s  Velkou  Británií  se  hovoří  nejvíce  o  400  osobách,  kdy  přibližně  250  z  nich   se   již   vrátilo   zpět   do   Velké   Británie   a   65   bylo   zatčeno   v  souvislosti   s  jejich   aktivitami  

 

             

 

v  Sýrii.   Z  Německa   odešlo   bojovat   taktéž   okolo   400   osob   a   vrátila   se   jich   přibližně   třetina.     Podle   vyjádření   českého   premiéra   Bohuslava   Sobotky   Česká   republika   nemá   zatím   žádné  informace  o  tom,  že  by  v  řadách  islamistů  v  Sýrii  či  Iráku  bojovali  Češi.   Pokud   přihlédneme   k  velikosti   populace   jednotlivých   evropských   států,   tak   v  poměru   vůči   obyvatelstvu   nejvíce   zahraničních   bojovníků   odchází   z  Bosny   a   Hercegoviny,   z  Dánska   a   Belgie.   V  poměru   vůči   velikosti   muslimských   komunit   je   situace   nejvážnější   v  Dánsku,  Norsku  a  Belgii.     Jedním   z  důvodů   pokračujícího   a   zesilujícího   nárůstu   počtu   zahraničních   bojovníků   v  Sýrii  bylo  vyhlášení  chalífátu  ze  strany  Islámského  státu  v  létě  tohoto  roku.  

Teroristické  aktivity  na  evropském  kontinentě   Zatím   nejznámějším   případem   teroristického   činu   navrátilce   ze   syrské   války   bylo   střílení   v  židovském   muzeu   v  Bruselu   v  květnu   2014,   které   měl   na   svědomí   Francouz   Mehdi   Nemmouche   a   jehož   útok   nepřežili   čtyři   lidé.   Dle   vyjádření   politických   představitelů   a   bezpečnostních   složek   evropských   států   je   zřejmé,   že   státní   autority   směřují   veškerá   protiteroristická   opatření   proti   navracejícím   se   zahraničním   bojovníkům,  aby  tak  předešly  dalšímu  bruselskému  scénáři.   Dle   zpráv   z  médií   se   Francie   zatím   nepotýká   s  přílivem   navrátilců   ze   Sýrie,   kteří   by   osnovali  teroristické  útoky  na  území  Francie,  ale  spíše  se  francouzským  autoritám  daří   podnikat   preemptivní   kroky   –   především   se   jedná   o   rozbíjení   teroristických   sítí   na   rekrutování  nových  zahraničních  bojovníků.  Zpravodajské  služby  Velké  Británie  rovněž   detailně   monitorují   zahraniční   bojovníky.   Velká   Británie   má   také   již   svého   prvního   odsouzeného   za   teroristické   zločiny   spojené   s  válkou   v  Sýrii.   Mashudur   Choudhury   byl   odsouzen  ke  čtyřem  letům  vězení  za  cestu  do  Sýrie,  kde  se  měl  přidat  k  džihádistům  ve   výcvikovém   táboře.   V  červnu   německé   soudy   obvinily   tři   osoby,   které   se   údajně   zapojily   do   bojů   v  Sýrii   na   straně   islámských   radikálů   a   z  Německa   měli   vyvézt   vojenské   vybavení,  léky  a  peníze  zpět  do  Sýrie.     V  souvislosti   s  koordinací   na   mezinárodní   úrovni   volá   OSN   i   EU   po   využití   veškerých   dostupných   nástrojů   pro   zabránění   odchodu   zahraničních   bojovníků   a   jejich   následné   participaci   na   teroristických   aktivitách   islamistických   organizací.   Dle   poslední   zprávy   Europolu  mapující  situaci  okolo  terorismu  v  Evropě  za  rok  2013  se  úřadům  v  členských   státech   daří   rozbíjet   náborové   sítě   (jako   je   například   belgická   Sharia4Belgium)   a   zamezovat   odchodu   Evropanů   do   Sýrie   a   jiných   konfliktních   oblastí.   Islamistické   teroristické  organizace  nadále  vyzývají  svoje  potenciální  následovníky,  aby  páchali  tzv.    

             

 

individuální   džihád   v  západních   státech   či   aby   se   zapojovali   do   bojů   či   podpůrných   aktivit  mimo  evropské  území.    

Výroky  syrských  islamistů   Existuje  rozdíl  mezi  tím,  jaké  kroky  podnikají  samotní  navrátilci  ze  Sýrie  a  tím,  co  hlásá   IS   a   jaké   jsou   zájmy   této   teroristické   organizace   jako   celku.   Zatím   IS   nezačal   systematicky   vysílat   zahraniční   bojovníky   zpět   do   jejich   zemí   původu,   aby   zde   páchali   násilí.   Přestože   Islámský   stát   dle   svých   prohlášení   usiluje   o   ustanovení   celosvětového   chalífátu,   tak   v  současnosti   má   tato   organizace   spíše   omezené   teritoriální   zájmy,   které   souvisejí   s  politickým   uspořádáním   na   Blízkém   východě.   Na   druhou   stranu   se   objevují   zprávy   především   z  Velké   Británie,   že   řada   navrátilců   dostala   specifické   instrukce   pro   teroristické   mise.   Z  tohoto   důvodu   je   nutné   počínání   IS   a   jeho   stoupenců   neustále   monitorovat  a  průběžně  vyhodnocovat  jejich  aktivity.   Zahraniční   bojovníci   v  mnoha   internetových   videích   hrozí   například   USA,   že   vlajka   IS   zavlaje   nad   Bílým   domem   či   obecně   hrozí   Západu   za   jeho   zapojení   se   do   války   v  Sýrii.   Mluvčí   Islámského   státu   v  nedávném   proslovu   ze   září   minulého   roku   hrozil   odplatou   USA  a  jejich  evropským  spojencům  za  letecké  útoky  v  Iráku  a  vyzval  všechny  muslimy,   aby   útočily   na   západní   bezpečnostní   složky   a   bezvěrce   ze   zemí,   které   jsou   součástí   koalice  proti  IS.   IS   na   sebe   upoutal   pozornost   veřejnosti   západních   států,   když   popravil   dva   americká   rukojmí.   Taktikou   IS   je   bezesporu   zastrašit   jakoukoliv   opozici   a   v  případě   popravy   západních  novinářů  také  vyvolat  strach  u  západní  veřejnosti,  která  může  tlačit  na  svoje   politické   představitele,   aby   se   nadále   neangažovali   v  kampani   proti   IS.   Navíc   dle   nedávné   studie   „advocacy“   organizace   CAGE   byly   motivem   pro   většinu   teroristických   činů   po   11.   září   ve   Velké   Británii   důvody   související   s   britskou   zahraniční   politikou.              

Co  říkají  na  zahraniční  bojovníky  odborníci  a  statistiky   V  této   souvislosti   je   často   citována   studie   odborníka   na   islamismus   Thomase   Hegghammera,   který   zkoumal   problematiku   navracejících   se   zahraničních   bojovníků   a   zjistil,  že  ze  všech  západních  muslimů,  kteří  odešli  bojovat  do  konfliktních  oblastí  před   rokem   2011,   se   přibližně   1   z  9   navrátilců   zapojil   do   teroristických   aktivit   i   zpět   na   Západě.   S  podobnými   závěry   přišla   také   Národní   komise   pro   teroristické   útoky   na   Spojené  státy,  která  měla  za  úkol  vyšetřit  útoky  z  11.  září  2001.  Podle  této  komise  prošlo   tréninkovými  kempy  Al-­‐Kajdy  mezi  lety  1996  až  2001  okolo  10  tisíc  až  20  tisíc  rekrutů,   ale   útoky   z  11.   září   spáchala   pouze   malá   skupina   teroristů.   Podle   International   Centre    

             

 

for   Counter-­‐Terrorism   v  Haagu   ze   všech   osob,   které   byly   usvědčeny   z  džihádistického   teroristického   činu   v  Evropě   mezi   lety   2001   až   2009,   pouze   okolo   12   %   z  nich   bylo   v  zahraničí  pro  ideologický  či  vojenský  výcvik  nebo  se  rovnou  účastnilo  bojů.     Z  výše   uvedených   dat   vyplývá,   že   je   možné   v   Evropě   očekávat   spíše   útoky   malého   rozsahu,  jakému  jsme  byli  svědky  v  Bruselu  v  židovském  muzeu,  o  čemž  je  přesvědčen  i   koordinátor   EU   v  boji   proti   terorismu   Gilles   de   Kerchove.   Z  tohoto   důvodu   by   tudíž   nebylo   vhodné   plošně   zatýkat   a   následně   zavírat   do   vězení   veškeré   navracející   se   zahraniční   bojovníky,   ale   naopak   je   monitorovat   a   případně   přimět   ke   spolupráci   se   státními   autoritami,   aby   sdíleli   informace   o   možných   plánech   teroristických   útoků.   Vycvičení   teroristé   mohou   také   provádět   mnohem   smrtonosnější   útoky   než   tzv.   home-­‐ grown   teroristé,   kteří   jsou   často   bez   vojenského   výcviku   a   bez   znalosti   například   výbušných   zařízení.   Mnoho   zahraničních   bojovníků   se   mimo   jiné   vrací   zpět   do   zemí   původu,   protože   se   v  Sýrii   či   Iráku   neúčastnili   přímo   bojů,   ale   působili   spíše   v  zázemí.       Na   druhou   stranu   statistická   data   nemůžeme   přeceňovat   a   je   vždy   nutné   analyzovat   cíle   a   strategii   dané   teroristické   skupiny.   Příkladem   může   být   právě   již   zmiňovaný   Hegghammerův  článek  uvádějící,  že  statisticky  páchá  teroristické  aktivity  i  doma  pouze   1   z  9   navrátilců.   Toto   číslo   je   ovšem   převážně   postaveno   na   analýze   mudžahedínů   bojujících   proti   Sovětskému   svazu,   což   již   neodpovídá   kontextu   dnešní   světové   bezpečnostní   situace.   Dnes   se   také   liší   složení   osob,   které   odcházejí   bojovat   na   Blízký   východ  –  jedná  se  o  čím  dál  mladší  rekruty  mezi  18-­‐29  lety  a  zapojují  se  také  často  ženy.   Riziko   navracejících   se   zahraničních   bojovníků   netkví   pouze   v  konkrétních   teroristických  činech,  tyto  osoby  mohou  v  Evropě  také  rekrutovat  další  spolubojovníky  a   stát  se  vzory  pro  další  následovníky  či  být  součástí  podpůrné  sítě  teroristů  a  například   zajišťovat   zbraně   a   finance   pro   svoji   organizaci.

 

             

 

 

Komentář  pro  Českou  televizi:  Evropa  a  islám   Radko  Hokovský,  Česká  televize,  24.  12.  2014,  http://bit.ly/1FiKJRc   Celkem  27  zraněných  –  taková  je  bilance  útoků  islamistů  ve  Francii  za  poslední  tři  dny.   Země  proto  přes  nadcházející  svátky  posílí  svá  bezpečnostní  opatření  a  do  ulic  pošle  až   300   hlídkujících   vojáků.   Úřady   vyzývají   ke   klidu   a   obezřetnosti.   Má   Evropa   s  posilováním   Islámského   státu   důvod   začít   se   bát?   A   je   možné   nějak   zabránit   tomu,   aby   Evropané   odjížděli   do   válečných   oblastí   a   přidávali   se   k  islamistům?   Pozvání   přijali   arabista   a   islamolog   Bronislav   Ostřanský   a   Radko   Hokovský   z  think-­‐tanku   Evropské   hodnoty.

 

             

 

 

Komentář  pro  Českou  televizi:  Radikalizace  muslimů   Jakub  Janda,  ČT24,  31.  10.  2014,  http://bit.ly/1FdhMpL   Zástupce   ředitele   think-­‐tanku   Evropské   hodnoty   Jakub   Janda   hovoří   o   radikalizaci   islamistů   v   Evropě.

 

             

 

 

Komentář:   Čeští   ministři   chyběli   na   klíčovém   jednání   o   islamistech   Radko  Hokovský,  ihned.cz,  10.  10.  2014   Letos   se   očekávají   statisíce   žadatelů   o   azyl   v   Evropě   a   v   odborné   komunitě   se   začíná   hovořit   o   uprchlické   krizi.   Důvěra   v   Schengen   je   mezi   členskými   státy   silně   narušena.   Italové   a   Řekové   mají   velké   problémy   se   zvládáním   současné   imigrační   vlny,   v  důsledku   čehož  se  v  schengenském  prostoru  pohybuje  nebývalé  množství  ilegálních  přistěhovalců   bez  jakékoliv  evidence.     Dalším  závažným  tématem  je  řešení  návratu  islamistů  ze  Sýrie  a  Iráku,  kde  bojuje  přes   3000   občanů   EU   z   evropských   muslimských   komunit.   Na   ně   některé   vlády   reagují   tak   tvrdě  (Britové,  Nizozemci),  že  jim  plánují  brát  pasy  či  občanství.   Když   se   na   evropské   úrovni   řeší   takto   krizové   a   třaskavé   věci,   je   nezbytná   účast   politiků   na  nejvyšší  úrovni.  Na  včerejším  jednání  Rady  EU  pro  spravedlnost  a  vnitřní  záležitosti   byli  přítomni  dva  komisaři,  dva  vicepremiéři  a  celkem  32  evropských  ministrů  vnitra  a   spravedlnosti.    Za   českou   vládu  podle   zápisu  nedorazila   na   toto   jednání   ani   ministryně   spravedlnosti   Válková,  ani  ministr  vnitra  Chovanec.  Ministr  vnitra,  který  má  migrační  politiku  v  gesci,   za  sebe  neposlal  ani  náměstka!  Česká  republika  byla  zastoupena  jen  na  úrovni  náměstka   ministra  spravedlnosti  a  vrchní  ředitelky  z  ministerstva  vnitra.   Čeští   politici   často   žijí   v   iluzi,   že   záležitosti   a   urgentní   problémy   primárně   západoevropských   zemí   se   Česka   netýkají.   V   okamžiku,   kdy   jsme   součástí   schengenského   prostoru,   je   vnitřní   pohyb   migrantů   i   potenciálních   teroristů   věcí   primární   důležitosti   i   pro   české   ministry.   O   to   více,   že   ze   sousedního   Rakouska   podle   dostupných  informací  odešlo  přes  300  islamistů  bojovat  za  Islámský  stát.   Evropské   státy   intenzivně   řeší,   jak   se   s   jejich   budoucím   návratem   vyrovnat   a   čeští   ministři  u  těchto  jednání  nejsou.     Radko  

Hokovský  je  

výkonným  

ředitelem  

 

think-­‐tanku  

Evropské  

hodnoty.

             

 

 

Komentář  pro  Českou  televizi:  Hrozba  Islámského  státu   Radko  Hokovský,  ČT24:  Události,  komentáře,  23.  9.  2014,  http://bit.ly/1yMAYSY   Výkonný   ředitel   think-­‐tanku   Evropské   hodnoty   Radko   Hokovský   od   09:55   komentuje   radikalizaci   v   evropských   muslimských   komunitách.

 

             

 

 

Komentář:  Islamisté  jsou  hrozbou  i  v  evropských  městech   Michaela  Kolářová,  Lidové  Noviny,  28.  8.  2014   Tito   lidé   jsou   nazýváni   „zahraniční   bojovníci“   a   političtí   představitelé   i   bezpečnostní   experti   je   považují   za   jednu   z  největších   hrozeb   pro   bezpečnost   Evropské   unie   současnosti.   Mluvíme-­‐li   o   zahraničních   bojovnících   v  tomto   kontextu,   máme   na   mysli   zástupce   evropských   muslimských   komunit,   kteří   odcházejí   válčit   do   některého   z   blízkovýchodních  konfliktů,  aby  tam  bojovali  za  to,  co  nazývají  obranou  islámu.   Do   povstání   proti   Bašáru   Asadovi   se   připojilo   přes   11,000   zahraničních   bojovníků   z  celého  světa  a  nejméně  2,000  z  nich  pocházejí  z  evropských  zemí,  především  z  Francie,   Velké  Británie,  Německa,  Belgie  a  Nizozemí.  Z  jakého  důvodu  ale  představují  pro  Evropu   tak  velké  bezpečnostní  riziko,  když  bojují  v  konfliktu,  který  se  odehrává  relativně  daleko   od   hranic   EU?   Muslimové   žijící   na   Západě,   kteří   se   radikalizují,   zpravidla   nejdříve   odcházejí  do  válečné  oblasti  jako  Irák  nebo  Afghánistán,  kde  se  cvičí  v  boji,  a  až  poté  se   uchylují   k  teroristickým   útokům   proti   západním   zemím.   Většina   nadnárodních   džihádistických  skupin  vznikla  jako  produkt  mobilizace  zahraničních  bojovníků,  protože   oba   fenomény   jsou   úzce   provázané   společnou   ideologií.   Ta   se   neomezuje   jenom   na   válečnou  zónu,  ale  má  globální  rozsah.   Bojovníci   z  Evropy   se   nejčastěji   připojují   ke   skupině   Džabhát   al-­‐Nusra,   syrské   odnoži   al-­‐ Káidy,   a   k  organizaci   Islámský   stát   (IS),   které   se   al-­‐Káida   zřekla   kvůli   její   excesivní   brutalitě   vůči   ostatním   muslimům.   Obě   organizace   charakterizuje   militantní   sunnitský   radikalismus  stojící  na  ideologii  džihádistického  salafismu.  Džihádisté  věří,  že  islám  je  v   ohrožení,   a   proto   musejí   povstat   k  jeho   obraně.   Svět   je   pro   ně   rozdělen   na   blízkého   nepřítele   -­‐   místní   „nevěřící“   režimy   -­‐   a   na   vzdáleného   nepřítele,   jímž   je   západní   civilizace,   která   svou   politickou   nadvládou   nad   muslimskými   zeměmi   brání   ustavení   pravého   islámského   státu.   Ustavení   islámského   chalífátu   pod   nadvládou   šarí’i   napříč   muslimským   světem   a   ještě   dál   je   absolutním   cílem   těchto   radikálů,   jež   věří,   že   této   vize   nelze   dosáhnout   bez   použití   násilí.   V  reportáži   natočené   zpravodajským   kanálem   VICE   hrozí   bojovník   IS,   že   vztyčí   „Alláhovu   vlajku“   nad   americkým   Bílým   domem.   V  jiném   prohlášení  vyhrožuje  německý  konvertita  k  islámu  bojující  pod  standartou  IS,  že  vyhodí   do   vzduchu   americké   sklady   jaderných   zbraní   nacházející   se   v   Německu.   Že   tyto   výhružky  nejsou  plané,  jsme  se  přesvědčili  v  květnu,  kdy  francouzský  navrátilec  ze  Sýrie   Mehdi  Nemmouche  spáchal  útok  na  židovské  muzeum  v  Bruselu,  jemuž  padli  za  oběť  4   lidé.  Zbraně,  které  se  u  něho  našly,  byly  zabaleny  do  vlajky  IS.  

 

             

 

Kvůli  volnému  pohybu  osob  uvnitř  EU  hrozí  nebezpečí  kdekoliv  v  Evropě.  Jiný  německý   extremista,   který   se   vracel   z  válečné   zóny   v  Sýrii,   byl   v  dubnu   zadržen   v   Praze.   Tajné   služby  evropských  zemí  mají  se  zahraničními  bojovníky  plné  ruce  práce  a  monitorování   džihádistů   vracejících   se   ze   Sýrie   jim   zabere   víc   jak   polovinu   protiteroristické   agendy.   Britské  tajné  službě  se  už  minimálně  jeden  plánovaný  teroristický  útok  podařilo  zmařit.   IS   zatím   bojuje   převážně   v  Sýrii   a   Iráku,   ale   musíme   mít   na   paměti,   že   jeho   ideologie   ohrožuje   i   naši   bezpečnost   v  Evropě.   Může   se   zdát,   že   jedinou   strategií   Islámského   státu   je   bezbřehé   zabíjení   všech,   koho   považují   za   nepřítele   své   ideologie.   Opak   je   pravdou.   IS   se   velmi   snaží,   aby   pro   svoji   džihádistickou   ideu   získal   co   nejvíce   sympatizantů   z  řad   místních  i  mezi  muslimy  ze  Západu.  Vítězný  postup  IS  proto  nelze  nechat  bez  odezvy  a   EU   se   musí   aktivně   připojit   ke   snahám   o   jeho   zastavení.   Humanitární   pomoc   iráckým   uprchlíkům   a   vojenská   podpora   kurdské   armády,   která   se   spolu   s  Američany   snaží   IS   zabránit   v   rozšiřování   jeho   sféry   vlivu,   jsou  nezbytnými   kroky,   které   EU   -­‐   a   potažmo   Česká  republika  -­‐  musejí  učinit  pro  svou  vlastní  bezpečnost.     Michaela  

Kolářová  je  

analytičkou  

think-­‐tanku  

 

Evropské  

hodnoty.

             

 

 

Komentář:   Islamističtí   teroristé   jsou   hrozbou   i   v   evropských  městech   Radko  Hokovský,  ihned.cz,  20.  8.  2014   Islamistický   terorismus,   který   dnes   oprávněně   plní   titulky   světových   médií,   není   jen   problémem   Blízkého   východu,   který   se   Evropy   a   Česka   vůbec   netýká.   Dnes   v   Sýrii   podle   oficiálních  údajů  bojuje  přes  2000  džihádistů,  kteří  mají  občanství  států  Evropské  unie.  I   proto   britský   premiér   hovoří   o   explicitní   hrozbě   pro   Evropu   a   dnes   předčasně  ukončil   svou  dovolenou.   V  jedné  z  reportáží  natočených  zpravodajským  kanálem  VICE,  hrozí  bojovník  Islámského   státu,   že   vztyčí   „Alláhovu   vlajku“   nad   americkým   Bílým   domem.   V  jiném   prohlášení,   které   zachycuje   německého   občana   bojujícího   také   pod   standartou   IS,   vyhrožuje   tento   konvertita   k  islámu,   že   vyhodí   do   vzduchu   americké   sklady   jaderných   zbraní,   které   se   nacházejí   v  blízkosti   německého   města   Koblenz.   O   tom,   že   tyto   výhružky   nejsou   plané,   jsme   se   přesvědčili   letos   v  květnu,   kdy   francouzský   občan   a   navrátilec   ze   syrské   války   Mehdi  Nemmouche  spáchal  útok  na  židovské  muzeum  v  Bruselu,  jemuž  padli  za  oběť  4   lidé.  Zbraně,  které  se  u  něho  našly,  byly  zabaleny  do  vlajky  Islámského  státu.         V  době,   kdy   si   v  Evropské   unii   užíváme   výsad   volného   pohybu   osob   v  rámci   Schengenského   prostoru,   hrozí   nebezpečí   spáchání   teroristického   útoku   kterémukoliv   členskému   státu,   včetně   České   republiky.   Jiný   německý   extrémista,   který   se   vracel   z  válečné   zóny   v  Sýrii,   byl   v  dubnu   zadržen   na   pražském   letišti   Václava   Havla.   Posléze   byl  vydán  do  Německa  a  obviněn  z  členství  v  teroristické  organizaci.     Tajné   služby   evropských   zemí   mají   proto   se   zahraničními   bojovníky   plné   ruce   práce   a   monitorování   džihádistů   vracejících   se   ze   Sýrie,   jim   zabere   více   jak   polovinu   jejich   protiteroristické   agendy.   Britské   tajné   službě   se   už   minimálně   jeden   plánovaný   teroristický  útok  podařilo  zmařit.   Přestože  Islámský  stát  zatím  bojuje  převážně  na  frontě  v  Sýrii  a  Iráku,  je  potřeba  mít  na   paměti,  že  jeho  ideologie  přímo  ohrožuje  i  naši  bezpečnost  v  Evropě.  Mohlo  by  se  zdát,   že   jedinou   strategií,   kterou   IS   uplatňuje,   je   bezbřehé   zabíjení   všech,   koho   považují   za   nepřítele  své  ideologie.  Ale  opak  je  pravdou.   IS  se  velmi  snaží,  aby  pro  svoji  džihádistickou  ideu  získal  co  nejvíce  sympatizantů  nejen   z  řad   místních,   ale   i   mezi   muslimy   žijícími   na   Západě.   Proto   je   i   na   evropských   muslimských   komunitách,   aby   se   radikálnímu   výkladu   svého   náboženství   veřejně,    

             

jednoznačně  

 

a  

bezodkladně  stavěly.

 

             

 

 

Komentář:   Očekávejme   od   českých   muslimů   uznání   principů  liberální  demokracie   Radko   Hokovský,   Jakub   Janda,   Pavel   Franc,   David   Zahumenský,   ihned.cz,   28.   5.   2014   Kolektiv   českých   muslimů   mu   odpověděl,   že   se   hlásí   k   toleranci,   ale   že   daná   žena   „nemůže   být   shledána   vinou   z  odpadlictví“,   protože   podle   mála   dostupných   informací   nebyla   vychovávána   v  islámu.   Jako   variantu   vycházející   z  veřejně   známých   informací   připojili  možnost,  že  žena“  není  duševně  zcela  zdráva“,  a  proto  „podle  konsensu  učenců   sunny   nelze   hovořit   o   odpadlictví“.   Prakticky   tedy   řekli,   že   se   o   trestu   smrti   za   odpadlictví   od   islámu   nemusíme   bavit,   jelikož   se   zdá,   že   se   pro   něj   daná   žena   prostě   nekvalifikuje.   Zasaďme  si  proto  tento  český  minipříběh  do  evropského  kontextu.   Dnes   je   politický   prostor   evropských   společnosti   dominován   populisty   a   extremisty,   kteří  téma  fundamentálního  islámu  zneužívají  pro  vyvolávání  strachu.    V  západní  Evropě   však   existují   reálné   problémy   s  integrací   zejména   v  muslimských   komunitách   a   bezpečnostní   složky   si   lámou   hlavu   se   stovkami   až   tisíci   fundamentálních   islamistů   s  občanstvím   EU   bojujícími   v  Sýrii.   Populisté   navrhují   řešení   bourající   rámec   elementární   principů   liberální   demokracie,   zatímco   tradiční   strany   si   s  tématem   vůbec   neví  rady  a  raději  se  mu  vyhýbají.   Právě   proto   je   důležité,   aby   se   představitelé   muslimských   komunit   v  Evropě   jednoznačně   přihlásili   k  principům   liberální   demokracie   a   jasně   odmítli   jakékoliv   postupy,  které  jsou  v  rozporu  s  hodnotami  společnosti,  ve  které  žijí,  a  dochází  k  nim  ve   jménu   jejich   náboženství.   Těmi   jsou   v  liberálních   demokraciích   také   svoboda   vyznání,   odmítání   rozdělení   práv   občanů   podle   vyznání,   či   právní   řád   založený   na   světských,   nikoliv  čistě  náboženských  zákonech.   Je  na  evropských  muslimech,  aby  byl  islám  v  jejich  komunitách  vždy  hlásán  a  vykládán   v  souladu   s  lidskými   právy   a   sekularizovaným   pojetím   státu.   Jen   tak   může   společnost   slyšet   a   vidět,   že   muslimové   například   v  Česku   neuznávají   a   v  žádném   případě   nepožadují  zavádění  trestu  smrti  za  odpadlictví  od  islámu,  kamenování  a  ponižování  žen   či   boj   proti   „bezvěrcům“.    Tak   mohou   samotné   muslimské   komunity   vzít   vítr   z  plachet   xenofobům   jako   je   Tomio   Okamura   či   Marine   Le   Pen   a   přesvědčovat   většinovou   společnost,  že  pro  ni  nejsou  hrozbou.  

 

             

 

Nestačí   totiž   jen   veřejně   deklarovat   toleranci,   ale   za   každými   slovy   musí   být   i   činy.   Rozhodně   to   neplatí   pro   všechny   komunity,   ale   z  různých   koutů   Evropy,   ale   i   z  Česka   jednou   za   čas   uniknou   videa   z  kázání   radikálních   imámů,   která   po   právu   děsí   sekularizovanou   společnost.     Od   nich   by   se   měly   evropské   muslimské   komunity   explicitně  distancovat  a  tyto  radikály  ostrakizovat.   Pokud   tedy   chtějí   představitelé   malinké   české   muslimské   komunity   sebrat   argumenty   svým   kritikům,   je   v  jejich   zájmu   naplno   říci,   že   trest   smrti   za   odpadlictví   od   islámu   je   z  principu   naprosto   nepřijatelný,   nikoliv   pouze   suše   konstatovat,   že   se   daný   súdánský   případ  se  pro  jeho  aplikaci  nekvalifikuje.     Radko   Hokovský  je   výkonným   ředitelem   think-­‐tanku   Evropské   hodnoty.   Jakub   Janda  je   zástupcem  ředitele  think-­‐tanku  Evropské  hodnoty.  David  Zahumenský  je  advokát  a  bývalý   ředitel  Ligy  lidských  práv.  Článek  vyjadřuje  názor,  který  není  oficiálním  stanoviskem  Frank   Bold,   neboť   ta   se   tomuto   tématu   nevěnuje.

 

             

 

 

Komentář:  Buďme  rozvážní  a  poučme  se  z  chyb  v  západní   Evropě   Radko   Hokovský,   Jakub   Janda,   Pavel   Franc,   David   Zahumenský,   ihned.cz,   4.   5.   2014   V  Česku,   které   má   traumatické   historické   zkušenosti   s  policejní   šikanou,   je   přirozená   a   správná   ostražitost   vůči   sebemenšímu   zneužití   uniformované   moci   vůči   jednotlivci   či   menšině.  Dnes  naštěstí  nežijeme  v  totalitě  a  tak  demokratická  kontrola  policie  zahrnuje   Generální   inspekci   bezpečnostních   sborů,   Policejní   prezidium,   ministra   vnitra   či   sněmovní   bezpečnostní   výbor.   Je   proto   potřeba   počkat   na   prošetření   adekvátnosti   zásahu,  o  jehož  pozadí  z  přirozených  důvodů  spojených  s  vyšetřováním  veřejnost  zatím   neví  téměř  nic.   Současně   však   aktuální   veřejná   debata   postrádá   jeden   důležitý   rozměr.   Zamýšlí   se   někdo  nad  tím,  proč  je  česká  muslimská  obec  předmětem  zájmu  bezpečnostních  složek?   Okamurovské   strašení   akutní   hrozbou   příchodu   náboženských   fanatiků   je   i   díky   dosavadní  dobré  práci  českých  bezpečnostních  složek  mimo  realitu.  Podíl  cizinců  u  nás   lehce  překračuje  čtyři  procenta  a  muslimská  komunita  má  podle  odhadů  jen  něco  málo   přes   deset   tisíc   členů.   Ovšem   už   v  roce   2012   vnitrostátní   rozvědka   konstatovala,   že   v  Česku   existuje   „úsilí   zavádět   prvky   islámského   práva   paralelně   s  platným   právním   systémem  většinové  společnosti“.   BIS   dále   varovala   před   autoradikalizujícími   se   osamělými   vlky,   s  nimiž   mají   západoevropské   společnosti   své   zkušenosti.   Protiteroristický   koordinátor   EU   zároveň   varuje   před   asi   dvěma   tisíci   muslimů   s  unijním   občanstvím,   kteří   se   z  náboženských   důvodů   zapojili   do   bojů   v  Sýrii.   O   bezpečnostních   hrozbách   v  některých   muslimských   komunitách   evropských   metropolích   se   radí   unijní   ministři   vnitra   a   poukazují   na   ně   evropské  rozvědky.   Ze   zákulisí  české   muslimské   obce   v  posledních   letech   unikají   videa   s  kázáními   schvalujícími   teroristické   útoky   proti   Západu   či   vybízející   k  prosazování   práva   šaría,   jako   je   rozvědkou   uváděná   a   online   dostupná   iniciativa   Sharia4Czech.   Veřejně   prezentované   teze   této   iniciativy   jsou   v  přímém   rozporu   s  prvky   liberální   demokracie,   tedy   například   základními   lidskými   právy   pro   všechny.  Nejvyšší   představitel   Ústředí   muslimských   obcí   u   nás   veřejně   šíří   doporučení,   aby   se   děti   vychovávaly   k  nenávisti   k  nevěřícím   v   Alláha.  Toto   vše   v  žádném   případě   neznamená,   že   je   možné   aplikovat  

 

             

 

kolektivní   vinu,   ovšem   rozhodně   není   překvapivé,   že   se   bezpečnostní   složky   zabývají   konkrétními  lidmi  v  této  komunitě.   Přestože  se  česká  muslimská  komunita  oproti  některým  západním  skupinám  nezdá  být   akutní  bezpečnostní  hrozbou,  je  naprosto  správné,  že  jí  české  bezpečnostní  složky  věnují   patřičnou   pozornost.   Rozhodně   neplatí,   že   každý   muslim   je   terorista   a   přiměřenost   zákroku   musí   být   řádně   prošetřena   už   s  ohledem   na   jeho   prozatím   poněkud   vratké   odůvodnění.   Zároveň   by   si   však   naše   demokraticky   kontrolované   bezpečnostní   složky   zasloužily  více  důvěry,  když  se  snaží  poučit  z  chyb  svých  západních  partnerů,  kteří  těmto   potenciálním  hrozbám  v  minulosti  nevěnovali  dostatečnou  pozornost.     Radko   Hokovský  je   výkonným   ředitelem   think-­‐tanku   Evropské   hodnoty.   Jakub   Janda  je   zástupcem  ředitele  think-­‐tanku  Evropské  hodnoty.  David  Zahumenský  je  advokát  a  bývalý   ředitel  Ligy  lidských  práv.  Článek  vyjadřuje  názor,  který  není  oficiálním  stanoviskem  Frank   Bold,  neboť  ta  se  tomuto  tématu  nevěnuje.  

 

             

 

 

 

Brožuru  připravil  juniorní  analytik  think-­‐tanku  Evropské  hodnoty  Jan  Stehlík.     Think-­‐tank  Evropské  hodnoty  je  nevládní  instituce,  která  prosazuje  zvyšování  politické   kultury  v  České  republice  i  na  evropské  úrovni.