daň z přidané hodnoty s komentářem k 1. 5. 2013 8. aktualizované vydání 1. aktualizace k 1. 5. 2014 Tato aktualizace komentáře k DPH podle stavu k 1. 5. 2013 zahrnuje změny obsažené v těchto zákonech: Nový § 101a zákona o DPH, který byl již schválen v roce 2012 v rámci zákona č. 502/2012 Sb., a to se záměrně odloženou účinností od 1. 1. 2014. Toto ustanovení zavedlo povinnou elektronickou formu podání. Většinu změn týkajících se DPH a obsažených v zákonném opatření Senátu č. 344/2013 Sb., o změně daňových zákonů v souvislosti s rekodifikací soukromého práva a o změně některých zákonů, s účinností od 1. 1. 2014 (část pátá). 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12.
Změny ve vymezení pojmů (§ 3, § 4 a § 4b) Změny ve vymezení obratu a při registraci plátců (§ 4a a § 6 až § 6e) Vymezení místa plnění (§ 7 až § 12) Vymezení plnění (§ 13 až § 20) Vznik povinnosti přiznat daň (§ 21) Základ daně a sazby daně (§ 36 a § 47 až § 47a) Osvobození od daně bez nároku na odpočet daně (§ 51 až § 62) Nárok na odpočet daně (§ 72 až § 79c) Vracení daně (§ 80 až § 86) Zvláštní režimy (§ 88 až § 92g) Správa DPH v tuzemsku (§ 93 až § 109) Přechodná ustanovení
1. Změny ve vymezení pojmů (§ 3, § 4 a § 4b) Změny, které se týkají definic, pojmů a také územní působnosti, jsou jak spíše formální bez větších věcných dopadů, tak jde i o změny s věcným významem, popř. jde o zcela nové pojmy a definice. a) V § 3 – Územní působnost došlo v odst. 1 písm. c) k novému vymezení pojmu „jiný členský stát“, nově se jiným členským státem rozumí členský stát Evropské unie (EU) s výjimkou České republiky. Tento pojem je nutný zejména pro aplikaci DPH u tzv. intrakomunitárních plnění, tedy u dodání zboží a poskytnutí služeb z tuzemska do jiných členských států. V § 3 odst. 1 písm. d) a písm. e) a v odst. 2 a 3 je použit aktuální pojem Evropská unie (resp. pojem území Evropské unie) v souladu s platnou smlouvou o vytvoření EU. Tato změna byla provedena v celé řadě dalších ustanovení, nejedná se však přitom o podstatnou věcnou změnu, ale spíše o změnu legislativně technickou. b) V § 4 – Vymezení základních pojmů došlo k řadě změn, popř. částečným úpravám některých definic, které mají různý dopad a význam. v odst. 1 písm. a) je uvedena nová formulace úplaty, záměrem přitom nebyla žádná věcná změna, úplata je definována jako částka v peněžních prostředcích nebo hodnota nepeněžitého plnění, které jsou poskytnuty v souvislosti s předmětem daně; 1
v písm. b) došlo k vypuštění slova „měrná“ u jednotkové ceny (nyní „cena za jednotku množství zboží“); v odst. 1 písm. d) a písm. e) je nově definována vlastní daň (tato definice nahradila dřívější vlastní daňovou povinnost) a nadměrný odpočet; podstatou je jako dosud rozdíl mezi daní na vstupu a daní na výstupu, nejedná se tedy o věcnou změnu; v odst. 1 písm. f) je místo pojmu „daňová povinnost“ použit pojem „povinnost přiznat daň“; tento pojem je jednotně použit i v řadě dalších ustanovení zákona a postupně dochází ke sjednocení tohoto pojmu ve všech daňových zákonech; v odst. 1 písm. g) je vypuštěna část definice u osoby registrované k dani, a to slova „v jiném členském státě“, a to jako slova z hlediska významu nadbytečná. Osobou registrovanou k dani se tak rozumí osoba, které bylo přiděleno DIČ v jiném členském státě (tedy mimo tuzemsko) pro účely DPH v rámci obchodování mezi členskými státy (EU). Pro osoby registrované k dani se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku zákon používá pojem „plátce“; v odst. 1 písm. k) je s ohledem na vypuštění pojmu převod nemovitosti ze zákona provedena tato změna i v definici provozovny, jde opět o změnu, která je v mnoha dalších ustanoveních provedena obdobně; v odst. 1 písm. m), kde je definováno zboží, které je předmětem spotřební daně, je samostatně doplněno slovo „předmět“ i u daně z pevných paliv a slova „předmět daně“ u zemního plynu a některých dalších plynů (současně je vypuštěn odkaz pod čarou č. 72 na zákon č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů); v novém odst. 2 je uvedena nová definice zboží, kdy se zbožím pro účely zákona o DPH v souvislosti s novým občanským zákoníkem rozumí: – hmotná věc, – právo stavby, – živé zvíře, – lidské tělo a část lidského těla, – plyn, elektřina, teplo a chlad; v definici zboží jsou tak uvedeny některé nové pojmy z nového občanského zákoníku a některé dosavadní pojmy, v zásadě k podstatným věcným změnám nedochází; v odst. 3 (původní odstavec 2) došlo pouze k drobným změnám v úvodní větě, a to vzhledem k doplnění samostatného odst. 2 s definicí zboží; v odst. 4 písm. a) je u dopravního prostředku provedena pouze drobná změna v textu, kdy bylo u původního slovního spojení „..., které jsou určené k přepravě osob nebo věcí..“ místo slova „věcí“ uvedeno slovo „zboží“; v odst. 4 písm. g) je v návaznosti na nový občanský zákoník uvedeno, že nájmem je kromě podnájmu také pacht a podpacht, jsou zde tedy zahrnuty i pojmy z nové obchodního zákoníku (pacht a podpacht) a smyslem je obdobně jako dosud stanovit, že i pro tyto pojmy platí shodný daňový režim jako dosud pro nájem a podnájem; v odst. 4 písm. h) je uvedeno, že přepravou zboží je také přeprava peněz a cenných papírů, a to proto, aby bylo možné z hlediska DPH aplikovat i zde stejný režim jako obecně u zboží. c) V novém § 4b – Zvláštní ustanovení jsou uvedena tři samostatná ustanovení, a to: v odst. 1 o tom, že ustanovení o obchodním závodu se použijí i na část obchodního závodu (dříve část podniku, např. při prodeji); 2
v odst. 2 o tom, že na svěřenský fond a organizační složku státu, která je účetní jednotkou, se pro účely DPH pohlíží jako na právnickou osobu (tzn. tato fikce slouží dále k posouzení, zda tato právnická osoba uskutečňuje ekonomickou činnost a následně zda se má nebo může stát plátcem); v odst. 3 o tom, že jednotka pro účely zákona o DPH vždy zahrnuje podíl na společných částech domu, je-li s ní spojeno vlastnictví pozemku, i podíl na tomto pozemku (toto ustanovení je významné pro § 48a a § 56 zákona o DPH).
2. Změny ve vymezení obratu a při registraci plátců (§ 4a a § 6 až § 6e) a) V § 4a je kromě vypuštění pojmu převod nemovitosti (nyní je součástí dodání zboží) upraven také výpočet obratu osoby povinné k dani, která je společníkem společnosti (nové pojmy nahrazující pojmy účastník smlouvy o sdružení, tato změna je provedena rovněž na celé řadě míst v zákoně), ale tato úprava nemá žádný věcný dopad. I nadále se do obratu společníka společnosti zahrnuje obrat dosahovaný osobou povinnou k dani, společníkem společnosti, mimo společnost a obrat dosahovaný celou společností. Pokud tedy např. celá společnost (dříve sdružení) dosahuje obratu ve výši přesahují částku 1 mil. Kč, platí toto překročení obratu pro všechny společníky společnosti a obrat dosahovaný jednotlivými společníky mimo společnost již tuto skutečnost neovlivní. b) V § 6, § 6a až § 6e dochází až na jednu změnu v § 6e ke změnám spíše formálního legislativně technického charakteru, a to k nahrazení některých dosavadních pojmů pojmy novými nebo např. k vypuštění dosavadního pojmu „Evropské společenství“ pojmem „Evropská unie“. Jedná se o tyto změny: V § 6b odst. 2 je v souvislosti s povinností stát se plátcem místo dosavadního pojmu „nabytí podniku“ použit pojem „při nabytí obchodního závodu“. Obdobně je v § 6b odst. 2 v souvislosti s povinností stát se plátcem při přeměně místo dosavadních pojmů „společnosti nebo družstva“ použit pojem „obchodní korporace“. V § 6c odst. 2 je pouze vypuštěn pojem „převod nemovitosti“ (nově jde o „dodání zboží“). V § 6e odst. 1 je nově formulováno ustanovení, podle kterého je dědic, který nabyl majetek po zemřelém plátci a který pokračuje v uskutečňování ekonomických činností, plátcem ode dne přechodu daňové povinnosti zůstavitele. Tato změna odráží změnu k přístupu při řešení úmrtí fyzických osob, z hlediska zákona o DPH osob povinných k dani, plátců, kdy nově zůstává daňová povinnost na zůstaviteli, neruší se jeho DIČ a k případné registraci dědice dochází až s ukončením dědického řízení a s přechodem daňové povinnosti zůstavitele (pokud dědic dále pokračuje v uskutečňování ekonomických činností po zemřelém plátci). Obdobná změna je provedena i v § 79b zákona o DPH.
3. Vymezení místa plnění (§ 7 až § 12) Změny v ustanoveních týkajících se místa plnění se dají rozdělit na dvě skupiny. Jednak se jedná o změny nebo nahrazení některých pojmů (často se opakující změny v novele zákona o DPH od 1. 1. 2014) a dále změny věcné vztahující se především k problematice místa plnění při dodání nemovité věci (jde o právo stavby). a) Legislativně technické změny V textu § 7 až § 12 je pojem „Evropské společenství“ nahrazen pojmem „Evropská unie“, pojem „nemovitost“ pojmem „nemovitá věc“ a v § 10g je v souvislosti se službou práce resp. oceňování movité věci pojem „movitá věc“ doplněn na pojem „movitá hmotná věc“.
3
V § 7 odst. 2 je doplněn text „povinnost přiznat a zaplatit daň“. V § 8 – Místo plnění při zasílání zboží je v odst. 4 písm. a) a v odst. 5 v souvislosti s přepravou a odesláním zboží do jiného členského státu text doplněn výrazem „odlišného“ (od členského státu ukončení odeslání nebo přepravy), aby pojem odpovídal definici „jiného členského státu“. Obdobná změna je provedena v § 11 odst. 2. V § 10c odst. 3 úvodní větě je text upraven tak, aby bylo zřejmé, že definice uvedené v odst. 3 platí pro účely stanovení místa plnění při poskytnutí stravovací služby. Obdobná změna je provedena i v § 10f, a to v úvodní větě odst. 3, která se týká vymezení definic uvedených v tomto odstavci pro účely stanovení místa plnění při poskytnutí služby přepravy zboží osobě nepovinné dani. Obdobná změna je také provedena v textu § 10d odst. 1, kde je doplněno, co se rozumí krátkodobým nájmem dopravného prostředku pro účely stanovení místa plnění při poskytnutí nájmu dopravního prostředku. V § 10h odst. 1 písm. k) je uvedena pozměněná formulace, a to „zavázání se k povinnosti zdržet se zcela nebo zčásti uskutečňování ekonomické činnosti nebo práva uvedených v písm. a) až j)“, tj. výčet plnění pro zahraniční osobu nepovinnou k dani uvedený v § 10h odst. 1. b) Změny v § 7 a § 10 týkající se nemovitých věcí V návaznosti na nový pojem „právo stavby“, což je z hlediska zákona o DPH také nemovitá věc a tím i pro účely zákona o DPH zboží, byla upravena ustanovení o místě plnění v § 7 odst. 6 a v § 10 odst. 2. V § 7 odst. 6 je bez věcné změny nadále uvedeno, že místem plnění při dodání nemovité věci je místo, kde se nemovitá věc nachází. V případě práva stavby, které se váže vždy k pozemku, je uvedeno, že místem plnění je místo, kde se nachází pozemek zatížený právem stavby. V § 10 odst. 2 je nově stanoveno místo plnění při poskytnutí služby vztahující se k právu stavby. Tímto místem je opět jako v § 7 odst. 6 místo, kde se nachází pozemek zatížený právem stavby.
4. Vymezení plnění (§ 13 až § 20) Obdobně jako i v jiných částech zákona i zde byly provedeny změny, pokud jde o náhradu některých pojmů a doplnění některých nových definic a také pokud jde o legislativně technické úpravy. Jedná se například: o vypuštění pojmu „převod nemovitosti“; o upřesnění v § 13 odst. 2 u dodání zboží, že tento pojem se rozumí pro účely zákona o DPH (obdobná úprava je provedena i v § 13 odst. 6 – dodání zboží za úplatu a odst. 7 – přemístění obchodního majetku, v § 14 odst. 1, 2, 3 a 5 (u poskytnutí služby), v § 16 odst. 2, 4 a 5 (pořízení zboží z jiného členského státu) a v § 20 (dovoz zboží); v § 13 odst. 3 písm. d) je uvedena jiná formulace, pokud jde přenechání zboží vlastníkem k užití na základě smlouvy, kdy je sjednáno, že vlastník užívaného zboží převede uživatelské právo k němu na jeho uživatele; v § 13 odst. 4 písm. c) u vydání vypořádacího podílu je použit místo pojmu „společnost“ pojem „obchodní korporace“, v písm. d) je pak použit pojem „společnost“ a „společník“ (dříve smlouva o sdružení a účastník sdružení), věcně se však o změnu nejedná.
4
Obdobně v písm. e) u vložení nepeněžitého vkladu (ve hmotném majetku) je použit pojem „obchodní korporace“, jinak k věcné změně nedochází; v § 13 odst. 8 písm. a) je použit místo dosavadního pojmu „prodej podniku“ pojem „pozbytí obchodního závodu“ (pokud se jedná o hmotný majetek), věcně se však nic nemění, nadále nejde o dodání zboží; v § 14 odst. 1 jsou kromě vypuštění pojmu „převod nemovitosti“ při definování, co se rozumí poskytnutím služby, a doplnění ve druhé větě, co se rozumí poskytnutím služby pro účely zákona o DPH, použity jiné pojmy, a to „pozbytí nehmotné věci“ a „přenechání zboží k užití jinému“. V odst. 1 písm d) je použito částečně jiné definice než dosud – „zavázání se k povinnosti zdržet se určitého jednání…“; v § 14 odst. 2 a 3 v úvodní větě se vždy upřesňuje, co se za poskytnutí služby považuje, resp. také považuje, a to pro účely zákona o DPH. V odst. 3 písm. b) u vydání vypořádacího podílu je použit místo pojmu „společnost“ pojem „obchodní korporace, v písm. c) pak je použit pojem „společnost“ a „společník“ (dříve smlouva o sdružení a účastník sdružení), věcně se však o změnu nejedná. Obdobně v písm. d) u vložení nepeněžitého vkladu (v nehmotném majetku) je použit pojem „obchodní korporace“, jinak k věcné změně nedochází; v § 14 odst. 5 je v úvodní větě doplněno, co se za poskytnutí služby nepovažuje pro účely zákona o DPH a v písm. a) je místo pojmu „prodej podniku“ použit pojem „pozbytí obchodního závodu“; v § 16 odst. 2, 4 a 5 jsou doplněny úvodní věty, ve kterých se uvádí, co se považuje za pořízení zboží z jiného členského státu, popř. za pořízení zboží z jiného členského státu za úplatu nebo co se za pořízení zboží z jiného členského státu nepovažuje, o text, že toto platí pro účely zákona o DPH. V odst. 1 a 3 je použit pojem členský stát odlišný v souvislosti s odesláním nebo přepravou zboží resp. s dovozem zboží. Jiné změny v tomto paragrafu nejsou provedeny; v § 17 odst. 2 je upřesněna definice prodávajícího, kterým je pro účely třístranného obchodu osoba registrovaná k dani v členském státě zahájení odeslání nebo přepravy zboží, která současně není osvobozenou osobou (nemá tedy obdobné postavení jako osoba, která není plátcem). V § 17 odst. 3 je doplněno, že definice kupujícího se rozumí „pro účely třístranného obchodu“ a dále byl částečně vypuštěn text; v § 17 odst. 4 je definována prostřední osoba, a to opět pro účely třístranného obchodu. Jde o osobu registrovanou k dani v členském státě odlišném od členského státu prodávajícího a členského státu kupujícího, přičemž jako dosud tato osoba pořizuje zboží od prodávajícího v členském státě kupujícího s cílem uskutečnit dodání zboží kupujícímu v tomto členském státě. Prostřední osoba nesmí být osvobozenou osobou; v § 17 odst. 5 a 7 jsou provedena drobná upřesnění bez podstatné změny, jiné změny v § 17 provedeny nebyly; v § 19 odst. 4 je na třech místech provedeno upřesnění definice osoby, která není registrována k dani v jiném členském státě, a to pro účely dodání nového dopravního prostředku za úplatu této osobě nebo pořízení nového dopravního prostředku této osobě. Jiné změny v tomto paragrafu provedeny nebyly; v § 20 je provedeno pouze drobné upřesnění v odst. 1 a 3, kdy se doplňuje text, co se rozumí dovozem zboží (resp. také rozumí); jiné změny v tomto paragrafu provedeny nebyly.
5
5. Vznik povinnosti přiznat daň (§ 21) V § 21 odst. 1 jsou ze spojení „daň na výstupu“ vypuštěna slova „na výstupu“, jinak text zůstává beze změny, věcně se nic nemění. V § 21 odst. 2 písm. d) je text u plnění podle § 13 odst. 3 písm. d) (tj. přenechání zboží vlastníkem k užití na základě smlouvy, kdy je ujednáno, že vlastník zboží převede vlastnictví k němu na jeho uživatele) upřesněn, tj. toto zdanitelné plnění se považuje za uskutečněné dnem přenechání zboží k užívání. V § 21 odst. 3 je stanoveno, že při dodání nemovité věci se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem předání nemovité věci nabyvateli do užívání nebo dnem doručení vyrozumění (ve kterém je uveden den zápisu změny vlastnického práva), a to tím dnem, který nastane dříve. Dále je v tomto odstavci stanoveno, že při přenechání nemovité věci k užívání podle § 13 odst. 3 písm. d) se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem přenechání nemovité věci do užívání. V § 21 odst. 4 písm. b) je v návaznosti na změny v definici poskytnutí služby v § 14 odst. 1 písm. a) a b) uvedeno, že zdanitelné plnění se považuje za uskutečněné dnem uvedeným ve smlouvě, ke kterému dochází k pozbytí nehmotné věci nebo přenechání zboží k užití jinému. V § 21 odst. 5 písm. a) se v textu u uskutečnění zdanitelného plnění podle smlouvy o dílo vypouští slovo předání, zůstává tak den převzetí díla nebo jeho dílčí části; k jiné změně nedochází. V § 21 odst. 5 písm. e) je upřesněno, že zdanitelné plnění se považuje za uskutečněné dnem, ke kterému dochází k pozbytí vlastnického práva k nepeněžitému vkladu, popř. jiných práv k tomuto vkladu, při vložení majetkového vkladu v nepeněžité podobě, s výjimkou nemovité věci, kdy se postupuje podle § 21 odst. 3. V § 21 odst. 5 písm. f) je upřesněno, že zdanitelné plnění se považuje za uskutečněné dnem, ke kterému dochází k pozbytí vlastnického práva, popř. jiných práv k vydávanému majetku, při vydání vypořádacího podílu na obchodní korporaci nebo podílu na likvidačním zůstatku, s výjimkou nemovité věci, kdy se postupuje podle § 21 odst. 3. V § 21 odst. 10 je ve druhé větě, která se týká ustanovení o tom, kdy se považuje plnění osvobozené od daně za uskutečněné, použit obecný výraz „nájem nemovité věci osvobozený od daně“ místo dosavadního výčtu jednotlivých druhů nájmu; jinak se ustanovení nemění.
6. Základ daně a sazby daně (§ 36 a § 47 až § 47a) V novelizovaném znění § 36 zákona o DPH jsou po legislativně-technických úpravách provedených novelou zákona s účinností od 1. 1. 2014 upravena pravidla pro stanovení základu daně. Základem daně je podle § 36 odst. 1 zákona o DPH obecně vše, co jako úplatu obdržel nebo má obdržet plátce za uskutečněné zdanitelné plnění od osoby, pro kterou je zdanitelné plnění uskutečněno, nebo případně od třetí osoby. Tato částka se snižuje o daň, tj. z částky bez daně se daň vypočte jako přirážka odpovídající příslušné sazbě daně. Pokud plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, přijme úplatu před uskutečněním zdanitelného plnění, základem daně je podle odst. 2 částka přijaté platby snížená o daň. V ustanovení § 36 odst. 3 zákona o DPH je ve vazbě na směrnici o DPH stanoveno, co zahrnuje základ daně. Podle novelizovaného znění písm. a), které prakticky od 1. 1. 2014 nahradilo dřívější znění písmen a), b) i c), musí být do základu daně v terminologii daňového 6
řádu zahrnuty jiné daně, poplatky nebo jiná obdobná peněžitá plnění daně, tj. např. spotřební daň, clo, daň z elektřiny apod. Podle písmene b) (dříve písm. d)) se do základu daně zahrnuje dotace k ceně, jejíž definice vyplývá z § 4 odst. 1 písm. l) zákona o DPH. Podle písmene c) (dříve písm. e)) se do základu daně zahrnují vedlejší výdaje, které jsou účtovány osobě, pro kterou je uskutečňováno zdanitelné plnění při jeho uskutečnění. Vymezení vedlejších výdajů je uvedeno v odst. 4. Podle písmene d) (dříve písm. f)) se do základu daně zahrnuje při poskytnutí služby i materiál přímo související s poskytovanou službou, např. v případě prací výrobní povahy je to režijní a spojovací materiál a v případě oprav náhradní díly. Při poskytnutí stavebních a montážních prací se do základu daně podle písmene e) (dříve písm. g)) zahrnují také konstrukce, materiál, stroje a zařízení, které se do stavby jako její součást montážními a stavebními pracemi zabudují nebo zamontují. Toto pravidlo se v praxi uplatní také u stavebních a montážních prací, na které se podle § 92e zákona o DPH vztahuje režim přenesení daňové povinnosti na příjemce plnění. Podle § 36 odst. 4 zákona o DPH se za vedlejší výdaje pro účely stanovení základu daně, jak se upřesňuje novelou, považují zejména náklady na balení, přepravu, pojištění a provize. Tyto vedlejší náklady by tedy neměly být účtovány samostatně, ale měly být zahrnuty do základu daně dodávaného zboží nebo poskytované služby. V § 36 odst. 5 zákona o DPH se stanoví, že základ daně se sníží o slevu z ceny, pokud je poskytnuta ke dni uskutečnění zdanitelného plnění. Z toho vyplývá, že částka slevy se nezahrne do základu daně a základem daně bude částka snížená o tuto slevu, tj. snížená cena po slevě. Ve vazbě na úpravu platnou pro uvádění daně na daňových dokladech se do základu daně nezahrnuje rozdíl ze zaokrouhlení částky daně za zdanitelné plnění na celé koruny jako nejmenší měnovou jednotku v oběhu. Postup při zaokrouhlování daně je přitom řešen v § 37 odst. 1 zákona o DPH. Novelou zákona o DPH se dosavadní sazby daně od 1. 1. 2014 nezměnily. Předpokládá se, že ke změně sazeb daně, včetně zavedení druhé snížené sazby daně, dojde až od 1. 1. 2015. Od 1. 1. 2014 platí i nadále základní sazba daně ve výši 21 % a snížená sazba daně ve výši 15 %. Novelou zákona o DPH byl rozdělen dosavadní § 47a zákona o DPH, podle něhož bylo možné požádat Generální finanční ředitelství o vydání závazného posouzení sazby daně na dva samostatné § 47a a § 47b. V novém § 47a se vymezuje předmět závazného posouzení a v § 47b se vymezují náležitosti žádosti o závazné posouzení, kterou nadále vyřizuje Generální finanční ředitelství. Z ustanovení § 48 a § 48a zákona o DPH vyplývá nadále uplatnění snížené sazby daně pro bytovou výstavbu a stavby pro sociální bydlení. Ve vazbě na nový občanský zákoník a vymezení základních pojmů v zákoně o DPH se v § 48a zákona o DPH vymezuje jako stavba pro sociální bydlení jednotka, která je bytem pro sociální bydlení, nebo která zahrnuje byt pro sociální bydlení. Prakticky to tedy znamená, že od 1. 1. 2014 platí snížená sazba daně pro jednotku, která je bytem pro sociální bydlení nebo která zahrnuje byt pro sociální bydlení. Bytem pro sociální bydlení je přitom pro účely zákona o DPH nadále byt, jehož celková podlahová plocha nepřesáhne 120 m2.
7. Osvobození od daně bez nároku na odpočet daně (§ 51 až § 62) Základní vymezení plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně uvedené v § 51 odst. 1 zákona o DPH se s účinností od 1. 1. 2014 v zásadě nezměnilo. Novelou zákona o DPH bylo s účinností od 1. 1. 2014 rozděleno dosavadní písm. f), podle něhož byl do konce roku 2013 od daně osvobozen převod a nájem pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor a ná7
jem dalších zařízení na dvě samostatná písmena. Z nového znění písm. f) vyplývá osvobození od daně pro dodání vybraných nemovitých věcí a z vloženého písm. g) vyplývá osvobození od daně pro nájem vybraných nemovitých věcí. Terminologické změny v souvislosti s rekodifikací soukromého práva a některé další dílčí změny byly provedeny novelou zákona v § 54 zákona o DPH, v němž jsou vymezeny finanční činnosti, na něž se vztahuje osvobození od daně bez nároku na odpočet daně. V § 54 odst. 1 písm. a) zákona o DPH se upřesňuje, že finanční činností je převod cenných papírů, a to včetně zaknihovaných cenných papírů. Tato změna reaguje na novou úpravu cenných papírů v novém občanském zákoníku, podle něhož je pojem cenný papír chápán pouze jako listinný. Dále se v tomto písmeni nahrazuje pojem převod obchodních podílů na společnostech a členství v družstvech v souladu s terminologií zákona o obchodních korporacích, pojmem převod podílů v obchodních korporacích, který je také nadále finanční činností. Další terminologickou změnou v § 54 zákona o DPH v návaznosti na nový občanský zákoník je nahrazení pojmu „peněžní půjčka“ pojmem „peněžní zápůjčka“. Tato změna se promítá jak do § 54 odst. 1 písm. c), tak i do § 54 odst. 2 zákona o DPH. Podle § 54 odst. 1 písm. c) zákona o DPH je tedy od 1. 1. 2014 finanční činností vedle poskytování úvěrů také poskytování peněžních zápůjček. Podle ustanovení § 54 odst. 1 písm. k) zákona o DPH je finanční činností také přijímání vkladů Českou národní bankou od bank, nebo od státu. Novelou zákona se doplňuje, že osvobození od daně se vztahuje i na vklady od zahraničních bank, protože pojem „banka“ se ve smyslu zákona o bankách, vtahuje jen na banku se sídlem v České republice. Proto se novelou doplňuje, že osvobození se vztahuje rovněž na vklady od zahraničních bank. V novelizovaném znění § 56 zákona o DPH jsou od 1. 1. 2014 vymezeny podmínky, za nichž se uplatní osvobození od daně při dodání vybraných nemovitých věcí. Podrobnější výklad k této problematice je uveden v metodické informaci Generálního finančního ředitelství (GFŘ), která byla zveřejněna v prosinci 2013. Dodáním vybrané nemovité věci se pro účely osvobození od daně rozumí podle § 56 odst. 1 zákona o DPH v terminologii nového občanského zákoníku dodání pozemku, práva stavby, stavby, podzemní stavby se samostatným účelovým určením, inženýrské sítě a jednotky. Z výkladu GFŘ k tomuto odstavci vyplývá, že v návaznosti na směrnici o DPH by se měla stavbou, a to bez ohledu na nový občanský zákoník, rozumět jakákoliv stavba pevně spojená se zemí (pevným základem nebo jinak). Podle ustanovení § 56 odst. 2 zákona o DPH je od daně osvobozeno dodání vybrané nemovité věci, která je pozemkem, na kterém není zřízena stavba spojená se zemí pevným základem nebo inženýrská síť, a která není stavebním pozemkem, tj. pozemkem, na němž může být podle stavebního povolení nebo udělení souhlasu s provedením ohlášené stavby provedena stavba. Prakticky to znamená, že od 1. 1. 2014 je od daně osvobozen pouze převod nezastavěného pozemku bez stavebního povolení či souhlasu s provedením ohlášené stavby. Podmínkou pro osvobození pozemku je tedy podle metodické informace GFŘ absence stavby spojené se zemí pevným základem, tj. případná existence movité stavby na pozemku osvobození nebrání. Je-li na pozemku inženýrská síť, nelze využít při jeho převodu osvobození od daně, přitom není podstatné, zda je tato inženýrská síť spojena se zemí pevným základem, či nikoliv. Podstatná není podle právního názoru GFŘ ani skutečnost, zda je stavba či inženýrská síť vlastněna stejnou osobou jako pozemek nebo třetí osobou. Podle ustanovení § 56 odst. 3 zákona o DPH je od daně osvobozeno dodání vybrané nemovité věci, vyjma pozemku podle předchozího § 56 odst. 2 zákona o DPH, a to po uplynutí 5 let od vydání prvního kolaudačního souhlasu, nebo ode dne, kdy bylo započato první užívání stavby, a to k tomu dni, který nastane dříve. Tento odstavec se tedy prakticky vztahuje 8
na stavby, podzemní stavby, inženýrské sítě, jednotky a také na právo stavby. Podle metodické informace GFŘ by se mělo při uplatňování DPH podle tohoto odstavce vycházet z principu nedělitelnosti režimu zdanění stavby a přiléhajícího pozemku, tj. bude-li zdaňován převod stavby, zdaněn bude i převod přiléhajícího pozemku. Z toho vyplývá, že podle § 56 odst. 3 zákona o DPH se osvobodí i převod pozemku, pokud na něm stojí stavba splňující podmínky pro osvobození. Daňový režim pozemku je tedy určen režimem stavby na něm umístěné. Při uplatnění principu stejného režimu zdanění stavby a pozemku k ní přiléhajícího je klíčové vymezení pojmu „pozemek“, který není v § 56 zákona o DPH výslovně vymezen. Podle metodické informace GFŘ je třeba pro tyto účely pozemkem rozumět pozemek geometricky a polohově určený a zobrazený v katastru nemovitostí a označený takto samostatným parcelním číslem. Je-li stavba umístěna, byť i jen částečně, na více parcelách, je třeba v zásadě všechny tyto parcely považovat za pozemky, na kterých je zřízena stavba. Prakticky to znamená, že pozemkem přiléhající ke stavbě je parcela (samostatné parcelní číslo), na které se příslušná stavba nachází. V závěru roku 2013 bylo v souvislosti s tím, že od 1. 1. 2014 je prakticky pozemek přiléhající ke stavbě zdaňován, pokud stavba nesplní podmínky pro osvobození od daně, diskutovanou záležitostí, jak posuzovat zálohu na takovýto pozemek přijatou do konce roku 2013, dojde-li k jeho převodu po 1. 1. 2014. Podle metodické informace GFŘ při přijetí zálohy do konce roku 2013 na převod pozemku, který se uskuteční po 1. 1. 2014, se při přijetí zálohy neuplatnila daň na výstupu, pokud se jednalo podle právní úpravy platné v době přijetí zálohy (do 31. 12. 2013) o úplatu na plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně, tj. o převod jiného než stavebního pozemku. Tento postup byl odůvodněn tím, že podle § 51 odst. 2 zákona o DPH vzniká plátci povinnost přiznat uskutečnění plnění osvobozeného od daně bez nároku na odpočet daně k datu jeho uskutečnění nebo k datu přijetí úplaty, a to k tomu dni, který nastane dříve. V souvislosti se současně platnou lhůtou 5 let, po jejímž uplynutí od vydání prvního kolaudačního souhlasu nebo od data prvního započetí užívání stavby je podle § 56 zákona o DPH převod vybraných nemovitých věcí osvobozen od daně, je třeba připomenout, že lhůta 5 let se vždy neuplatní. Podle bodu 2 přechodných ustanovení čl. II zákona č. 502/2012 Sb. se totiž u převodu staveb, bytů a nebytových prostor nabytých přede dnem účinnosti tohoto zákona, tj. před 1. 1. 2013, použije dříve platná tříletá lhůta uvedená v § 56 zákona o DPH ve znění účinném do 31. 12. 2012. Prakticky to tedy znamená, že při převodu staveb, bytů a nebytových prostor nabytých do konce roku 2012 platí pro osvobození jejich převodu časový test v délce 3 let a pouze pro uvedené nemovitosti nabyté po 1. 1. 2013 v délce 5 let. Metodická informace GFŘ potvrzuje, že toto přechodné ustanovení zůstává u staveb, bytů a nebytových prostor v platnosti i po 1. 1. 2014, jak je vysvětleno v následujícím příkladu. Podle ustanovení § 56 odst. 4 zákona o DPH se, stejně jako v roce 2013, může plátce po 1. 1. 2014 rozhodnout, že po uplynutí stanovené lhůty uplatní při převodu vybrané nemovité věci, která splňuje podle předchozího § 56 odst. 3 zákona o DPH či zmiňovaného přechodného ustanovení časové podmínky pro osvobození, daň. Pokud se pro toto zdanění plátce rozhodne, legálně se vyhne případné povinnosti snížit formou úpravy či vyrovnání odpočtu původně uplatněný odpočet daně při pořízení nebo technickém zhodnocení stavby či jednotky jako vybrané nemovité věci. V souladu s občanským zákoníkem je od 1. 1. 2014 právo stavby chápáno pro účely zákona o DPH jako dodání nemovité věci, a proto se na ně vztahuje také § 56 odst. 3 novelizovaného znění zákona o DPH. Podle metodické informace GFŘ může právo stavby obsahovat pouhé právo postavit na cizím pozemku stavbu nebo může obsahovat právo mít na cizím pozemku 9
stavbu již postavenou. Pro účely uplatňování DPH je třeba tyto situace rozlišovat. Bude-li předmětem dodání právo stavby obsahující věcné právo postavit či vlastnit na pozemku stavbu (tzv. „nehmotné“ právo stavby), nenastala žádná kolaudace ani první užívání stavby, protože dosud žádná stavba neexistuje, a proto podmínky pro osvobození nemohou být splněny a takové „nehmotné“ právo stavby bude vždy zdanitelným plněním, a to v základní sazbě daně. Jedná-li se však o právo stavby, jehož součástí je stavba (tzv. „zhmotnělé“ právo stavby), bude se pro osvobození či zdanění posuzovat podle časového testu uvedeného v § 56 odst. 3 zákona o DPH ve znění platném od 1. 1. 2014, přičemž tento časový test bude posuzován ve vztahu k dotčené, již existující stavbě, která je „součástí“ převáděného práva stavby. V novém § 56a zákona o DPH je od 1. 1. 2014 vymezeno, za jakých podmínek se uplatní osvobození od daně u nájmu vybrané nemovité věci. Podle metodické informace GFŘ je přitom třeba pro účely osvobození od daně „vybrané nemovité věcí“, které nejsou v § 56a zákona o DPH samostatně vymezeny, chápat ve smyslu vymezení v přechozím § 56 odst. 1 zákona o DPH, který byl vysvětlen v předchozím textu. Podle § 56a odst. 1 zákona o DPH se nadále u nájmu vybraných nemovitých věci uplatní osvobození od daně, a to s výjimkou krátkodobého nájmu nemovité věci, nájmu prostor a míst k parkování vozidel, nájmu bezpečnostních schránek a nájmu strojů nebo jiných upevněných zařízení. Krátkodobým nájmem vybrané nemovité věci se podle § 56a odst. 2 zákona o DPH rozumí nájem nemovité věci, s výjimkou pozemku, na kterém není zřízena stavba spojená se zemí pevným základem nebo inženýrská síť, popř. i nájem vnitřního movitého vybavení či dodání plynu, elektřiny, tepla, chladu nebo vody, který trvá nepřetržitě nejvýše 48 hodin. Krátkodobým nájmem, který je zdanitelným plněním v základní sazbě daně, je např. nájem sálu na celodenní vzdělávací seminář. Sál přitom pronajímatel pronajímá nájemci včetně stolů, židlí a dalšího movitého vybavení a zajišťuje osvětlení i vytopení sálu, kde se vzdělávací akce koná. Při uplatnění daně u nájmu prostor a míst k parkování vozidel je rozhodující, za jakých smluvních podmínek je tento nájem poskytován. Je-li předmětem nájmu např. byt včetně garážového stání či parkovacího místa, na základě jedné nájemní smlouvy, hlavním plněním je pronájem bytu, na který se vztahuje osvobození od daně a nevzniká zákonný důvod k posouzení pronájmu garážového stání či parkovacího místa jako samostatného zdanitelného plnění. Pokud by však bylo předmětem samostatného nájmu pouze garážové stání či parkovací místo, nelze u tohoto nájmu osvobození od daně uplatnit a tento nájem místa pro parkování motorového vozidla je vždy zdanitelným plněním v základní sazbě daně. Obdobným způsobem je posuzován i nájem bytu včetně zařizovacích předmětů, které jsou upevněnými zařízeními. Pokud jsou tyto předměty pronajímány jako součást bytu na základě jedné nájemní smlouvy, vztahuje se osvobození od daně na pronájem bytu, včetně těchto zařizovacích předmětů. Osvobození od daně nelze uplatnit ani v případě, kdy předmětem smluvního vztahu je pouze poskytnutí práva na umístění věci na nebo v této nemovité věci, které poskytne vlastník této nemovité věci jiné osobě. Může se např. jednat o poskytnutí práva na umístění výherních hracích automatů v restauračních zařízeních nebo nápojových automatů ve veřejných přístupných prostorách, případně poskytnutí práva na umístění reklamních tabulí na stěně budovy nebo vysílače na střeše budovy. V tomto případě se jedná o zdanitelné plnění v základní sazbě daně. Podle ustanovení § 56a odst. 3 zákona o DPH se stejně jako dříve může plátce rozhodnout, že u nájmu vybrané nemovité věci jiným plátcům pro účely uskutečňování jejich ekonomických činností uplatní daň. Z toho lze dovozovat, že zdaňovat nelze nájem nemovité věci neplátci daně, např. nájem bytu občanovi, který není plátcem, pro jeho osobní potřebu.
10
8. Nárok na odpočet daně (§ 72 až § 79c) Novelou zákona s účinností od 1. 1. 2014 se základní pravidla a podmínky pro uplatňování odpočtu daně nezměnila. V § 72 zákona o DPH jsou zakotveny beze změn základní podmínky pro uplatnění nároku na odpočet daně. V § 73 zákona o DPH jsou beze změn stanovena pravidla pro prokazování nároku na odpočet daně a jeho uplatnění z časového hlediska. Novelizován byl § 73 odst. 7 zákona o DPH, v němž byla do konce roku 2012 stanovena pravidla pro uplatňování nároku na odpočet daně u plátců, kteří podnikají společně na základě smlouvy o sdružení, a to v souvislosti se změnami vyplývajícími z občanského zákoníku. Podle novelizované úpravy u plátců, kteří uskutečňují zdanitelná plnění jako společníci společnosti, uplatňuje obdobně jako dříve nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění použitých k činnosti společnosti určený společník, který vede evidenci pro účely DPH za společnost. Obdobně jako dříve mohou společníci společnosti, kteří jsou plátci, uplatnit nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění použitých pro činnost společnosti jednotlivě, uskutečňují-li zdanitelná plnění, ke kterým tato přijatá zdanitelná plnění použijí, a pokud tato uskutečněná zdanitelná plnění uvedou ve svých daňových přiznáních. Je-li uplatňován nárok na odpočet daně jednotlivými společníky společnosti, musí být těmito společníky uplatněna daň na výstupu ve vztahu k určenému společníkovi společnosti, který přiznává daň na výstupu za činnost celé společnosti. V dalších ustanoveních zákona o DPH, která upravují odpočet daně, byly provedeny zejména legislativně-technické změny, které se týkají změn pojmů v oblasti nemovitých věcí, a to jak z hlediska pravidel pro krácení nároku na odpočet daně, tak pravidel pro úpravu odpočtu a při uplatňování odpočtu daně při změně režimu. V návaznosti na novou úpravu právního nástupnictví v daňovém řádu, která byla provedena v souvislosti s novou koncepcí dědictví obsaženou v novém občanském zákoníku, je novelizován § 79b zákona o DPH, z něhož po novelizaci vyplývá, že dědic, který nepokračuje v uskutečňování ekonomických činností po zemřelém plátci, je povinen ke dni předcházejícímu dni přechodu daňové povinnosti zůstavitele snížit uplatněný nárok na odpočet daně u majetku, který byl k tomuto dni obchodním majetkem plátce a u kterého tento plátce uplatnil nárok na odpočet daně nebo jeho část.
9. Vracení daně (§ 80 až § 86) V ustanovení § 80 jsou po drobných terminologických úpravách provedených novelou stanoveny podmínky pro vracení daně osobám požívajícím výsad a imunit. Vracení daně podle § 80 odst. 1 zákona o DPH je možné především diplomatickým a zvláštním misím, mezinárodním organizacím a vyjmenovaným fyzickým osobám v návaznosti na jejich příslušnost k osobám požívajícím výsad a imunit. V návaznosti na skutečnost, že nový občanský zákoník již neobsahuje definici pojmu „domácnost“, je nutné odlišit případy, kde se „domácností“ myslí „pospolitost spolu žijících osob“ a kde se „domácnost“ používá ve smyslu „zařízeného obydlí“. Tam, kde se v zákoně o DPH za „domácnost“ považuje „pospolitost spolu žijících osob“, použije se od 1. 1. 2014 pojem „společně hospodařící domácnost“. V ustanovení § 81 zákona o DPH jsou nadále bez věcných změn stanovena pravidla pro vracení daně v rámci zahraniční pomoci. Novelou zákona byly v tomto ustanovení provedeny pouze terminologické změny ve vazbě na nový občanský zákoník, a to ve vymezení náležitostí žádosti o vrácení daně a náležitostí dokladu o prodeji zboží nebo poskytnutí služby, kterým se dokládá nárok na vrácení daně. V ustanovení § 82a a § 82b zákona o DPH jsou bez věcných změn stanovena pravidla pro vracení daně v tuzemsku osobám registrovaným k dani v jiném členském státě. Novelou 11
zákona byly v tomto ustanovení provedeny pouze terminologické změny ve vazbě na nový občanský zákoník, a to ve vymezení náležitostí žádosti o vrácení daně a náležitostí daňového dokladu, kterým se dokládá nárok na vrácení daně. V ustanovení § 85 zákona o DPH jsou stanovena pravidla pro vracení daně osobám se zdravotním postižením při pořízení osobního automobilu. Novelou zákona byly také v tomto ustanovení provedeny terminologické změny ve vazbě na nový občanský zákoník, a to ve vymezení náležitostí žádosti o vrácení daně a náležitostí dokladu o prodeji osobního automobilu, kterým se dokládá nárok na vrácení daně. V ustanovení § 86 zákona o DPH jsou stanovena pravidla pro vracení daně ozbrojeným silám cizích států, tj. zejména jednotkám NATO vyslaným na území České republiky a dalším vyjmenovaným osobám. Z věcného hlediska se pravidla pro vracení daně nezměnily, novelou zákona byly také v tomto ustanovení provedeny terminologické změny ve vazbě na nový občanský zákoník.
10. Zvláštní režimy (§ 88 až § 92g) V textu § 88 až § 92g došlo převážně k formálním, legislativně technickým změnám, jde např. o nahrazení pojmu „Evropské společenství“ pojmem „Evropská unie“, v § 89 odst. 11 je upřesněn text týkající se ceny určené podle právních předpisů upravujících oceňování majetku a v odst. 13 téhož paragrafu je upřesněn pojem „daň na výstupu“, obdobně pak v § 91 je upřesněn pojem „daň“ u individuálního způsobu jejího stanovení. Z ostatních změn, které mají i věcný význam a dopad uvádíme: V § 88 odst. 6 písm. d) je upřesněno, co je evidovaná osoba povinna uvést v oznámení o zahájení činnosti. Jde o prohlášení, že není osobou registrovanou k dani (zvláštní režim podle § 88 se vztahuje na zahraniční osobu povinnou k dani) a že není osobou evidovanou pro účely zvláštního režimu pro poskytnutí elektronicky poskytovaných služeb v jiném členském státě (rozuměno – odlišným od tuzemska). V § 92a odst. 5 je upřesněno, že výpis z evidence pro daňové účely (režim přenesení daňové povinnosti) je plátce povinen podat správci daně elektronicky na elektronickou adresu zveřejněnou správcem daně.
11. Správa DPH v tuzemsku (§ 93 až § 109) V oblasti správy DPH v tuzemsku byly novelou zákona o DPH s účinností od 1. 1. 2014 provedeny zejména legislativně-technické změny ve vazbě na obchodní zákoník a daňový řád. Některé z těchto změn, jak je vysvětleno v dalším textu, navazují na opatření, která byla zavedena s účinností od 1. 1. 2013 a která jsou odůvodňována bojem proti daňovým únikům. V ustanovení § 100 zákona o DPH jsou po terminologické úpravě provedené novelou zákona o DPH s účinností od 1. 1. 2014 v odst. 4 stanovena pravidla pro vedení evidence pro účely DPH. V § 100 odst. 4 zákona o DPH byla do konce roku 2013 stanovena pravidla pro vedení evidence ve sdružení. Po terminologické změně provedené ve vazbě na občanský zákoník je od 1. 1. 2014 určený společník, který za společnost plní povinnosti a uplatňuje práva podle zákona o DPH, tj. podává zejména přiznání k DPH, povinen vést evidenci za společnost odděleně od vlastní činnosti prováděné mimo rámec společnosti. V ustanovení § 101 zákona o DPH jsou po úpravách provedených novelou zákona s účinností od 1. 1. 2014 vymezeny podmínky pro podávání daňových přiznání a splatnost daně. Podle § 101 odst. 1 je plátce povinen podat daňové přiznání, i když mu nevznikla v příslušném zdaňovacím období daňová povinnost. Od 1. 1. 2014 již není lhůta pro podání přiznání 12
k DPH uvedena výslovně v § 101 zákona o DPH, ale vyplývá z § 136 odst. 4 daňového řádu, podle něhož se podává daňové přiznání do 25 dnů po uplynutí zdaňovacího období. Vlastní daň podle nové terminologie je splatná ve stejné lhůtě, tedy nejpozději do 25 dnů po skončení příslušného zdaňovacího období, s výjimkou daně vyměřované při dovozu zboží, kdy je splatnost stanovena celními předpisy. Novelou zákona byl s účinností od 1. 1. 2014 zrušen odst. 3, v němž byl do konce roku 2013 stanoven postup při podávání daňového přiznání plátcem, který jako oprávněná osoba pokračoval v uskutečňování ekonomické činnosti po zemřelém plátci. Tato změna navazuje na novou úpravu právního nástupnictví v daňovém řádu, která byla provedena v souvislosti s novou koncepcí dědictví obsaženou v novém občanském zákoníku. Prakticky to tedy znamená, že od 1. 1. 2014 se postupuje podle daňového řádu. V ustanovení § 100 odst. 4 zákona o DPH je po terminologické změně stanoven postup při podávání daňového přiznání určeným společníkem společnosti, který ve svém daňovém přiznání uvádí zdanitelná plnění a daň za činnost celé společnosti. Ostatní společníci ve svých daňových přiznáních uvádějí pouze zdanitelná plnění a daň ze své vlastní činnosti nebo podávají negativní daňové přiznání. Od 1. 1. 2014 nabyl účinnosti nový § 101a zákona o DPH, který byl již schválen v roce 2012 v rámci zákona č. 502/2012 Sb. se záměrně odloženou účinností. Toto ustanovení zavádí povinnou elektronickou formu podání. Podle § 101a odst. 1 zákona o DPH je plátce povinen podat elektronicky na elektronickou adresu podatelny zveřejněnou správcem daně daňové přiznání i dodatečné daňové přiznání, hlášení, přílohy k daňovému přiznání, dodatečnému daňovému přiznání nebo hlášení. Podle metodické informace GFŘ platí tato povinnost u výše uvedených podání, jsou-li podávána správci daně od 1. 1. 2014, tj. už přiznání za prosinec 2013 nebo IV. čtvrtletí 2013 musela být podána v elektronické podobě. Tato povinnost se vztahuje rovněž na podání dodatečného přiznání od 1. 1. 2014 ke zdaňovacím obdobím před tímto datem. Způsoby elektronického podání přitom vyplývají z § 71 daňového řádu. Z ustanovení § 101a odst. 2 zákona o DPH vyplývá, že přihláška k registraci a oznámení o změně registračních údajů se podává od 1. 1. 2014 také pouze elektronicky na elektronickou adresu podatelny zveřejněnou správcem daně. Tato povinnost však neplatí pro identifikované osoby. Změnou registračních údajů, kterou je třeba elektronicky oznámit správci daně je např. zřízení nového bankovního účtu, který bude plátce využívat pro svou ekonomickou činnost. Z ustanovení § 101a odst. 3 zákona o DPH vyplývá, že výjimka z uvedených povinností platí pro plátce, který je fyzickou osobou, pokud jeho obrat za nejvýše 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců nepřesáhne 6 mil. Kč a pokud nemá zákonem stanovenou povinnost činit podání (např. souhrnná hlášení či výpis z evidence plnění v režimu přenesení daňové povinnosti) elektronicky. V ustanovení § 106a zákona o DPH, v němž je vymezen nespolehlivý plátce, sice nebyly od 1. 1. 2014 provedeny novelou zákona o DPH žádné změny, ale pro rok 2014 bylo doplněno vymezení toho, co daňová správa považuje za závažná porušení plnění povinností plátce pro účely aplikace institutu nespolehlivého plátce, a to v dodatku č. 1 k metodické informaci GFŘ zveřejněné v lednu 2013. Z tohoto dodatku vyplývá, že za závažné porušení plnění povinností plátce pro účely aplikace institutu nespolehlivého plátce se od 1. 1. 2014 považují také situace, kdy bude správcem daně snížen plátcem uplatněný odpočet daně minimálně o 500 tisíc Kč a související vyměřená nebo doměřená daň není plátcem zcela uhrazena v náhradní lhůtě splatnosti uvedené v platebním výměru.
13
Z ustanovení § 109 zákona o DPH vyplývá nadále po doplnění novelou zákona o DPH ručení příjemce zdanitelného plnění za nezaplacenou daň jako nástroj proti daňovým únikům. Podle § 109 odst. 2 písm. c) zákona o DPH, které bylo doplněno s účinností od 1. 1. 2013, mohl příjemce zdanitelného plnění ručit automaticky za případnou nezaplacenou daň z tohoto plnění, pokud byla úplata za toto plnění poskytnuta zcela nebo zčásti bezhotovostním převodem na jiný účet než účet poskytovatele zdanitelného plnění, který je správcem daně zveřejněn způsobem umožňujícím dálkový přístup ve smyslu § 98 zákona o DPH. Reálně mohlo být ručení za nezaplacenou daň podle tohoto písmene vyžadováno nejdříve od 1. 4. 2013, protože podle přechodného ustanovení, které souviselo s doplněním čísel účtů, byla zveřejňována čísla účtů až od 1. 4. 2013. Podle pokynu GFŘ však vzhledem k chybovosti údajů o číslech účtu správci daně v roce 2013 ručení podle tohoto písmene nepožadovali. Novelou zákona bylo doplněno, že v roce 2014 se ručení při úhradě na účet neuvedený v registru uplatní, pouze pokud úplata za zdanitelné plnění překročí dvojnásobek částky podle zákona upravujícího omezení plateb v hotovosti, tj. částku 700 tisíc Kč.
12. Přechodná ustanovení V čl. X zákonného opatření Senátu č. 344/2013 Sb. jsou uvedena dvě přechodná ustanovení. V bodě 1 se jedná o obvyklé přechodné ustanovení, ve kterém se uvádí, že pokud vzniknou daňové povinnosti z hlediska DPH a obdobně, pokud se jedná o práva a povinnosti s těmito daňovými povinnostmi související (např. pro odpočet daně apod.), použije se zákon o DPH ve znění platném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu, tj. ve znění platném do 31. 12. 2013. V bodě 2 se jedná o určité pojišťovací ustanovení, podle kterého se v případě, že není stanoveno jinak, vztahují na skutečnosti, poměry, vztahy, subjekty, předměty, práva a povinnosti soukromého práva podle předpisů účinných přede dnem nabytí účinnosti zákonného opatření Senátu (tedy do 31. 12. 2013) stejná ustanovení zákona o DPH platná od 1. 1. 2014 (účinnost zákonného opatření) jako na skutečnosti, poměry, vztahy, subjekty, předměty, práva povinnosti soukromého práva podle právních předpisů účinných od 1. 1. 2014 (nabytí účinnosti zákonného opatření Senátu), které jsou jim svou povahou a účelem nejbližší. Jinými slovy řečeno, pokud by se např. v oblasti soukromého práva vyskytla nějaká skutečnost, na kterou by se jednoznačně od 1. 1. 2014 nevztahovalo určité ustanovení zákona o DPH, ale existovalo by svou povahou a účelem obdobné ustanovení (po 1. 1. 2014), použilo by se toto ustanovení.
14
Daò z pøidané hodnoty s komentáøem k 1. 5. 2013 8. aktualizované vydání
Ing. Ladislav Pitner, Ing. Václav Benda Vydalo nakladatelství ANAG Tisk a vazba FINIDR, s.r.o. Odpovědná redaktorka Mgr. Marcela Kohlíčková Sazba Vratislav Vávra Autorská uzávěrka 16. května 2013 ISBN 978-80-7263-812-3 ANAG, spol. s r. o. Kollárovo nám. 698/7, 772 00 Olomouc, Město tel.: 585 757 411, fax: 585 418 8 67 e-mail:
[email protected] www.anag.cz
