Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Pedagogická fakulta Oddělení celoživotního vzdělávání
Závěrečná práce
Vídeň po česku Bilingvní výuka na škole Komenský ve Vídni Der bilinguale Unterricht an der tschechischen Komenský Schule in Wien
Vypracovala: Mgr. Dipl. Päd. Marcela Ofner Vedoucí práce: Mgr. Miroslav Procházka Ph.D. České Budějovice 2016
Prohlášení Prohlašuji, že svoji závěrečnou práci jsem vypracovala samostatně pouze s použitím pramenů a literatury uvedených v seznamu citované literatury. Prohlašuji, že v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb. v platném znění souhlasím se zveřejněním své závěrečné práce, a to v nezkrácené podobě elektronickou cestou ve veřejně přístupné části databáze STAG provozované Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích na jejích internetových stránkách, a to se zachováním mého autorského práva k odevzdanému textu této kvalifikační práce. Souhlasím dále s tím, aby toutéž elektronickou cestou byly v souladu s uvedeným ustanovením zákona č. 111/1998 Sb. zveřejněny posudky školitele a oponentů práce i záznam o průběhu a výsledku obhajoby kvalifikační práce. Rovněž souhlasím s porovnáním textu mé kvalifikační práce s databází kvalifikačních prací Theses.cz provozovanou Národním registrem vysokoškolských kvalifikačních prací a systémem na odhalování plagiátů.
V Českých Budějovicích dne 12. prosince 2015 ............................... Marcela Ofner
Poděkování
Velmi děkuji panu Mgr. Miroslavu Procházkovi Ph.D., vedoucímu této závěrečné práce, za moudré vedení a cenné rady, které mi při zpracování poskytl.
Anotace
Závěrečná práce představuje Bilingvní školu Komenský ve Vídni a zabývá se hlavně dvojjazyčnou, česko/slovensko-německou výukou a výchovou na této instituci. Práce mimo jiné nastiňuje rakouské školství a postavení menšinových škol v Rakousku a věnuje se dějinám Školského spolku Komenský jako zřizovatele českých škol ve Vídni po více než 140 let. V popředí stojí koncept výuky na Obecné a Sekundární škole Komenský, i českém Reálném gymnáziu Komenský, jakožto základní principy dvojjazyčné výchovy. Tématem práce je dále jazyková vybavenost žáků, aktivní dvojjazyčnost a vícejazyčnost, praktické využití jazyků, jakožto jazykové interference při běžném dorozumívání.
Abstrakt
Die Abschlussarbeit stellt die Bilinguale Schule Komenský in Wien vor und beschäftigt sich vor allem mit der zweisprachigen, tschechisch/slowakischdeutschen Unterrichts- und Erziehungsarbeit an dieser Institution. Die Arbeit thematisiert das österreichische Bildungssystem, die Stellung und die Rechte im österreichischen Minderheitenschulwesen und die Geschichte des Schulvereines Komenský zur Errichtung und Erhaltung der tschechischen Schulen in Wien seit über 140 Jahren. Im Vordergrund steht das Unterrichts- und Erziehungskonzept an der Bilingualen Volks- und Sekundarschule Komenský sowie am tschechischen Realgymnasium. Das Thema der Arbeit ist weiters die sprachliche Ausgangslage der Schüler, ihre aktive und gelebte Zwei- bzw. Mehrsprachigkeit sowie die Sprachmischungen und Interferenzen in der Alltagssprache.
Abstract The thesis presents a billingual school in Vienna. It envisions to assess multilingual, i.e. Czech / Slovak – German instruction as well as education at this institution. The aspects of the Austrian school system are explored in the process including the position and the rights of minority groups in the Austrian educational system. Furthermore, the school association Komensky, its history over 140 years, its goals concerning the formation and preservation of Czech schools in Vienna is addressed at the same time. The main focus of the thesis examines the educational system at the primary and secondary level along with the Czech Grammar School. Moreover, it addresses the initial linguistic position of the students together with their interaction on an everyday basis alongside with the various multilingual interferences and diversities in daily speech.
Obsah 1.
Národnostní menšiny v Rakousku ....................................................................... 8 1.1 Práva národnostních menšin ........................................................................... 8 1.2 Národnostní menšiny v rakouském školním systému ................................... 12 1.2.1 Obecná škola/Volksschule ...................................................................... 13 1.2.2 Nová střední škola/Neue Mittelschule ................................................... 13 1.2.3 Všeobecně vzdělávací vyšší škola/Allgemeinbildende höhere Schule ... 13 1.2.4 Všeobecně vzdělávací vyšší školy, polytechnické školy a profesní vyšší a střední školy/Allgemeinbildende höhere Schulen, Polytechnische Schulen, Berufsbildende mittlere und höhere Schulen ................................................... 14 1.3 Komenský škola v rakouském školském systému .......................................... 14
2.
Dějiny Školského spolku Komenský ................................................................... 16
3.
Koncept dvojjazyčné Obecné a Sekundární školy Komenský ............................ 21 1.4 Centrope Schooling na obecné škole ............................................................. 22 1.5 Zaměření a možnosti realizace na Sekundární škole/Vídeňské střední škole 26
4.
Celodenní model na Obecné škole Komenský od roku 2014/15....................... 28
5.
Aktivní dvojjazyčnost a vícejazyčnost na školách Školského spolku Komenský 30 1.6 Přechod z jazyka do jazyka (Sprachwechsel) ................................................. 31 1.7 Směšování jazyků a jazyková interference .................................................... 34
6.
Základní principy bilinguální výuky, model Centrope Schooling ....................... 36
7.
Resumé a perspektiva ........................................................................................ 39
8.
Die Minderheiten im österreichischen Rechtssystem ....................................... 40 1.8 Die Rechte der Volksgruppen ........................................................................ 40 1.9 Die Volksgruppen im österreichischen Schulsystem ..................................... 43
6
1.10 Die Komenský-Schule im österreichischen Schulsystem ............................... 46 9.
Konzept der Bilingualen Volksschule bzw. der Bilingualen Volks- und
Sekundarschule Komenský ........................................................................................ 53 1.11 Centrope Schooling an der Volksschule......................................................... 54 1.12 Schwerpunkte und Umsetzung in der Sekundarschule/Wiener Mittelschule .. ..................................................................................................................... 59 10.
Ganztägige Schulform an der VS Komenský seit 2014/15 .............................. 62
11.
Aktive Zweisprachigkeit/Mehrsprachigkeit an den Schulen des Schulvereins
Komenský ................................................................................................................... 64 1.13 Der Sprachwechsel ......................................................................................... 65 1.14 Sprachmischungen und Interferenzen........................................................... 68 12.
Die Grundprinzipien des bilingualen Unterrichts, Modell Centrope Schooling . ........................................................................................................................ 70
13.
Zusammenfassung und Ausblick..................................................................... 74
Seznam použitých zdrojů: .......................................................................................... 76 Internetové zdroje: .................................................................................................... 78
7
1. Národnostní menšiny v Rakousku 1.1 Práva národnostních menšin Tolerance, práva pro národnostní menšiny a ochrana před diskriminací jsou velmi důležité pro soužití v mnohonárodnostní společnosti moderního státu. Toto soužití je právně zakotveno ve Spolkové ústavě Rakouské republiky. K základním článkům současné moderní ústavy patří právní ochrana menšin ve státě. Příslušníci jiných etnických, jazykových, náboženských a dalších menšin jsou chráněni před diskriminací a znevýhodněním. (Münster, G., 2013, s. 795) Za jazyky národnostních menšin v Rakousku jsou považovány všechny jazyky na území Rakouska, jimiž se zde hovoří, s výjimkou německého jazyka, jenž je v ústavě definován jako jazyk státní. Některé menšinové jazyky se nacházejí pod zvláštní právní ochranou a v některých spolkových zemích mají vedle němčiny status úředního jazyka. Státní jazyk
Počet uživatelů
němčina
7 115 780
Jazyky národnostních menšin
Počet uživatelů
maďarština
40 583
slovinština
24 855
burgendlandská chorvatština
19 412
čeština
17 742
slovenština
10 234
romani
6 273
znaková řeč
9 000
Tabulka 1
Jazyky na území Rakouska,
8
Wikipedia. Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-, 2015-11-16 [cit. 2015-11-16]. Dostupné z: (https://de.wikipedia.org/wiki/Minderheitensprachen_in_%C3%96sterreichMinderhe itensprachen in Österreich)
„Národnostní menšiny ve smyslu spolkového zákona jsou skupiny rakouských státních občanů sídlících v různých částech spolkových zemí, jejichž mateřským jazykem není němčina, a kteří mají vlastní národnost a národní uvědomění.“ (Wolf, W., 2013, s. 13)
Takto je uznáno šest národnostních menšin: Slovinci/Slovenci Chorvaté/ Hrvati Maďaři/Magyarok Roma a Sinti/Le Rom thaj le Sinti Češi Slováci Austriaforum. Austriaforum [online]. http://Austriaforum.org: http://Austriaforum.org, 2014, 2015-11-13 [cit. 2015-11-13]. Dostupné z: http://Austriaforum.org/af/Heimatlexikon/Minderheiten_in_C3%96sterreichMinder heiten
Chorvatština, romani, slovinština, maďarština, slovenština a čeština patří tedy k legislativně chráněným jazykům autochtonních menšin v Rakousku. Kromě toho je od 1. září 2005 právně uznána jako menšinový jazyk rakouská posunková řeč sluchově postižených občanů, kteří nejsou etnickou menšinou. Vysoký počet obyvatel hovořících především turecky nebo jazyky bývalé Jugoslávie získal sice
9
rakouské státní občanství a našel v zemi obživu a nový život, ale jazyky těchto obyvatel nespadají pod zákonnou ochranu menšin a nejsou proto ve školách zohledněny. Také další menšinové jazyky používané na území Rakouska, jako např. „Windisch“- slovinské dialekty v Korutanech nebo Štýrsku nebo jeninský dialekt, nebyly zahrnuty pod ochranu Evropské charty oblastních a menšinových jazyků. Práva ve Vídeňské státní smlouvě, ve Spolkové ústavě a legislativě týkající se těchto šesti výše uvedených národnostních menšin uznala během času tyto menšiny za autochtonní, tedy starousedlé a původní. Práva těchto menšin byla zakotvena v Mírové smlouvě ze Saint Germain z roku 1919, tedy po první světové válce. (Österreichische Volksgruppenhandbücher, s. 21)
Pro chorvatskou a slovinskou menšinu byla stanovena legislativa ve Vídeňské státní smlouvě v roce 1955 dodatečně. Ve smlouvě je zakotveno zejména právo na ochranu a podporu těchto dvou národnostních menšin a také právo na označení jimi osídlených lokalit v jazyce menšiny. K právu těchto dvou skupin dnes patří i skutečnost, že mateřský jazyk dané menšiny může být používán na úřadech a v dalších institucích. Spolu s německým jazykem jsou tak burgenlandská chorvatština a slovinština úředním jazykem v některých oblastech Štýrska, Burgenlandu a Korutan (burgenlandští Chorvaté, korutanští Slovinci, štýrští Slovinci), kromě toho se ve čtyřech obcích spolkového státu Burgenland používá v úředním styku také maďarština (burgenlandští Maďaři). (Münster, G., 2013, s. 802) Z hlediska právního existují zvláštní ustanovení pro podporu menšin v oblasti vyučování a také jazykového a kulturního vzdělávání. Tyto menšiny mají v určitých regionech nárok na školní vzdělání v mateřském jazyce. V oblasti, kde žije zákonem daná část obyvatel jedné národnostní menšiny, mají být také místopisné a informační
tabule
ve
dvou
jazycích.
Tato
práva
zakotvená
v Zákoně
o národnostních menšinách z roku 1976 byla respektována roku 2000 zcela jen v Burgenlandu, v Korutanech pouze částečně, ve Štýrsku vůbec ne. Na základě řízení
10
Ústavního soudu v roce 2001, který označil některé části tohoto zákona o menšinách za protiústavní, by musely být jak v Burgenlandu tak v Korutanech dodatečně instalovány dvojjazyčné topografické nápisy. Skutečná realizace menšinových práv tedy byla a je v Rakousku ne vždy jednoduchá. Především otázka instalace dvojjazyčných topografických a informačních tabulí dávala v minulosti příležitost k vypuknutí sporů.
Obrázek 1
Dvojjazyčné místní nápisy Wikipedia. Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-, 2015-11-16 [cit. 2015-11-16]. Dostupné z: https://de.wikipedia.org/wiki/Minderheitensprachen_in_%C3%96sterreichMinderh eitensprachen in Österreich
11
1.2 Národnostní menšiny v rakouském školním systému Školství národnostních menšin se v podstatě řídí všeobecným školským zákonem. Existují však dva zvláštní školské zákony, v Burgenlandu a Korutanech, které tento všeobecný zákon, co se týká národnostních menšin, doplňují nebo nahrazují. Rakousko ratifikovalo dvě národnostně právní smlouvy, které se týkají národnostních menšin a školství. Jsou to „Rámcová dohoda o ochraně národnostních menšin „ a „Evropská charta regionálních a menšinových jazyků“. Obě dohody musí být v souladu s rakouskými zákony. Je zde zakotveno právo na výuku menšinového jazyka a podporu aktuálního vyučovacího procesu. V „Brněnské smlouvě“ z roku 1920, dohodě mezi Rakouskem a Českou republikou o ochraně menšin a rozvoji českého školství ve Vídni, se Rakousko a Česká republika zavázaly podporovat fungování škol s výukou v českém jazyce. Samozřejmě se jednalo o dvojjazyčné vyučování. (Wolf, W., 2013, s. 208) V roce 2000 bylo kromě toho přijato do spolkového ústavního zákona státní cílové ustanovení , kterým se Rakousko zavazuje, podporovat rozvoj jazyků národnostních menšin. (Wolf, W., 2013, s. 184) Samostatný školský zákon pro národnostní menšiny ve Vídni neexistuje. Pro tyto národnostní menšiny tedy v současné době neexistují žádná zákonná ustanovení, která by přesahovala rámec všeobecného školského zákona. Na veřejných školách proto žádnou nabídku vyučování v mateřském jazyce nenajdeme. Tato forma vyučování je ve Vídni odkázána na soukromé iniciativy. Platí zde všeobecný školský zákon a řízení v soukromém školském zákoně. Jsou zde obsaženy předpisy pro zřízení a řízení soukromých škol, propůjčení veřejného práva a subvencování soukromých škol. (Wolf, W., 2013, s. 185) Základ rakouského školního systému tvoří devítiletá povinná školní docházka. Aby byly dětem poskytnuty, bez ohledu na jejich sociálněekonomický původ, co nejlepší vzdělávací možnosti, stejné počáteční šance ve vzdělání dále pokračovat a vstoupit do profesního života, jsou děti povinné rok před nástupem povinné školní docházky navštěvovat vhodné předškolní zařízení.
12
1.2.1 Obecná škola/Volksschule Všeobecná povinná školní docházka začíná 1. září po dovršení šestého roku dítěte a trvá devět let. Docházka začíná tzv. obecnou školou/Volksschule, která je rozvržena do čtyř let. Poté mají žáci, popř. jejich rodiče, možnost volby. Již několik let se úspěšně prosazuje projekt nové Vídeňské střední školy paralelně s možností zvolit nižší ročník gymnázia. (Juranek, M., 2005, s. 34)
1.2.2 Nová střední škola/Neue Mittelschule Nová střední škola sestává ze čtyř stupňů a má za úkol poskytnout jednak všeobecné vzdělání a jednak předběžně připravit žáky s přihlédnutím k jejich zájmům, nadání a schopnostem, buď k výuce profesních oborů nebo k přestupu na střední či vyšší školu. Tato škola představuje druhý stupeň (Sekundarstufe). Na základě autonomních školních ustanovení v rámci učebního plánu je možno výuku více zaměřit na určitý obor a uplatnit nové metodické formy. Jako příklad poslouží nové střední školy se zaměřením na ekologii, hudební vzdělání, přírodovědně-technické vzdělání, informatiku, sport. (Rochel, E., 2010, s. 29) Toto nové zaměření výuky vyžaduje také nový pedagogicko-metodický postup. Do popředí se tak dostává individuální přístup učitele k žákovi, sociální vyučování a integrace, v oblasti metodiky pak nové formy výuky a týmová práce.
1.2.3 Všeobecně vzdělávací vyšší škola/Allgemeinbildende höhere Schule Další alternativou po absolvování obecné školy je pro žáky všeobecně vzdělávací vyšší škola, v tomto případě první stupeň gymnázia. Rozhodnutí, které musí žáci spolu s rodiči učinit, není nijak jednoduché. Důležitou roli při výběru hrají prospěch v posledním ročníku obecné školy, což nezřídka vyvolává stresové situace a vede k přemrštěným požadavkům na desetileté žáky. O tom, kde bude dítě ve vzdělání pokračovat, rozhodují také rodiče. Dochází tak k vypjatým situacím; tyto
13
dlouhodobé problémy vedou v současnosti k přání a úvahám o zavedení společné školy pro všechny šesti až čtrnáctileté děti. 1.2.4 Všeobecně vzdělávací vyšší školy, polytechnické školy a profesní vyšší a střední školy/Allgemeinbildende höhere Schulen, Polytechnische Schulen, Berufsbildende mittlere und höhere Schulen Po úspěšném ukončení 8. ročníku mohou žáci pokračovat na profesní vyšší škole, střední škole nebo polytechnické škole. Další alternativou je vyšší stupeň všeobecně vzdělávací vyšší školy s předpokladem dalšího studia. Devátým ročníkem se tak dle rakouského Školského zákona uzavírá povinná školní docházka.
1.3 Komenský škola v rakouském školském systému Jak již bylo výše řečeno, řídí se v zásadě školství pro národnostní menšiny všeobecným školským zákonem. Na české škole Komenský ve Vídni se na základě dlouholeté tradice vyučuje podle rakouského vyučovacího plánu a rakouského školského zákona. Vzdělání a výchova na škole umožňuje dle hesla „Dvojjazyčně od mateřské školy až po maturitu“ všem dětem ukončit povinnou školní docházku. Již v mateřské škole začíná dvojjazyčná výchovně vzdělávací práce u těch nejmenších. Ti pak jsou v šesti letech přijímáni na dvojjazyčnou Obecnou školu Komenský. Počátkem roku 2013 se Školský spolek Komenský rozhodl pro nový model Vídeňské střední školy. V současné době má tato škola dva ročníky se dvěma paralelními třídami. Zároveň stále ještě dobíhá sekundární škola se třemi posledními třídami, které školní docházku ukončí ve školním roce 2016/17. Poté mohou ve vzdělání navázat studiem na vyšších stupních Reálného gymnázia Komenský a složit maturitní zkoušku. V současné době máme již řadu absolventů školy Komenský, kteří ukončili své vzdělávání na vysokých školách, mimo jiné také pedagogických, a někteří se k nám vracejí jako učitelé a kolegové. Nezřídka se tak stává, že jsou se školou ve spojení až
14
tři generace jedné rodiny. Jsou to nynější žáci, někdejší žáci, jako rodiče a učitelé, případně i obojí.
Schéma 1
Rakouský školský systém, AK, Bildungswege. AK Oberösterreich [online]. Wien: AK, 2015, 14.7.2015 [cit. 201507-14]. Dostupné z: http://arbeitenundstudieren.at/2014/06/11/matura-geschafftbildungswege-in-ooe/
15
2. Dějiny Školského spolku Komenský Ve 2. pol. 19. století tvořili 65 % vídeňského obyvatelstva přistěhovalci. Jednou z nejpočetnějších skupin obyvatelstva byli Češi. Založení české školy ve Vídni se tak stalo hlavním požadavkem české národnostní menšiny. Dobré znalosti českého i německého jazyka byly nutné nejen z hlediska lepšího pracovního uplatnění, ale také z hlediska společensko-kulturní integrace. (Wolf, W., 2013, s. 178) Český Školský spolek Komenský vznikl r. 1872 s cílem založit a provozovat české školy ve Vídni a udržet českou řeč a kulturu mezi krajanskou komunitou. Finanční podporu získával jednak od různých společensko-kulturních spolků, které ve Vídni působily již od poloviny 19. století (Slovanská beseda, Akademický spolek, Pěvecké sdružení Lumír a Slavoj), jednak od jednotlivců i organizací sídlících v Čechách, které podporovaly české menšiny v zahraničí (Ústřední matice školská, Národní rada česká). Nejzákladnějším požadavkem českých dělníků a řemeslníků ve Vídni bylo, aby jejich dětem bylo umožněno vzdělání v češtině, aby se seznamovaly s českou kulturou, písněmi a zvyky. V roce 1883 byla v 10. vídeňském okrese otevřena první soukromá obecná škola Komenský, která měla v 1. ročníku 70 žáků. V průběhu následujících deseti let přesídlilo do Vídně dalších 230 000 Čechů a Slováků, především dělníků, kteří pracovali v průmyslu. Roku 1889 tak měla škola již sedm tříd a již probíhala finanční sbírka na pořízení další školní budovy. Školství se úspěšně rozvíjelo. V roce 1932 existovalo po celé Vídni sedmnáct vlastních mateřských škol a patnáct českých soukromých škol (6 obecných škol, 6 hlavních škol, 1 reálné gymnázium, 1 reálná škola, 1 obchodní škola), všechny s právem veřejnosti. Do škol jezdilo denně autobusy 4 000 žáků z celé Vídně a nedalekých obcí. V letech 1934 – 35 byla postavena ve 3. vídeňském okrese na Sebastianplatz školní budova („Škola Dr. Jiljího Jahna“; pamětní deska Jana Ámose Komenského), kterou škola vlastní a provozuje podnes. Další pro českou školu důležitý objekt se nachází rovněž ve 3. okrese v Schützengasse 31 a slouží také jako školní budova.
16
Obrázek 2 Budova školy Komenský, Quellengasse 72, 1100 Wien, archív Školského spolku Komenský
Rakouský fašismus a fašistický režim měly pro českou menšinu nedozírné negativní následky. Tlak byl stále větší. Bezprostředně po anexi Rakouska v r. 1938 a převzetí moci NSDAP propustil školský spolek „neárijské“ zaměstnance. Mnoho škol bylo na příkaz úřadů okamžitě uzavřeno a budovy přenechány pro účely nacistické strany. V průběhu dvou let byly také uzavřeny všechny veřejné české školy. (Wolf, W., 2013, s. 182) Národní socialisté poté dne 16. února 1942 zakázali a rozpustili školský spolek, zabavili majetek a budovy využívali jako vojenská zařízení a lazarety. Několik škol bylo v důsledku bombových náletů na Vídeň zcela zničeno. Po druhé světové válce došlo k jednání tehdejších vedoucích členů spolku o budoucnosti. Školu Komenský na Sebastianplatz se podařilo znovu otevřít již roku 1945. Do této centrální budovy byl dopraven veškerý zachovalý inventář a učební pomůcky.
17
Zatímco spolek Komenský usiloval o právní zachování kulturního života české národnostní menšiny ve Vídni, vyzývala česká vláda a Edvard Beneš k návratu Čechů a Slováků z Rakouska do nově budované Československé republiky. Tato výzva, lepší hospodářské podmínky v Československé republice a zážitky z války vyvolaly velkou vlnu stěhování vídeňských Čechů a Slováků zpět do vlasti, což vyvolalo adekvátní pokles počtu českých škol. (Wolf, W., 2013, s. 182) V průběhu Pražského jara v roce 1968 dočasně stoupl počet žáků v důsledku české emigrace do zahraničí, avšak v 80. letech počet opět klesl, a to na pouhých 120 žáků. Od roku 1964 provozoval Školský spolek Komenský ve Vídni pouze jednu školu. V roce 1971 při sčítání obyvatel se k české národnosti hlásilo pouze 8 000 osob. Další existence školy, která měla pouze 120 žáků, visela po dlouhá léta na vlásku. Novou orientaci školského spolku iniciovaly teprve politické změny a otevření hranic v roce 1989. Počet žáků od té doby průběžně příznivě narůstá. (Österreichische Volkshandbücher, s. 31) České školství ve Vídni se soustředilo v budově na Sebastianplatz 3. Zde bylo také v roce 2000 založeno Vyšší reálné gymnázium Školského spolku Komenský a v roce 2004 mohli opět poprvé od r. 1942 žáci školy Komenský, která v té době měla více než 300 dětí, přistoupit k maturitní zkoušce. V důsledku postupného narůstání počtu žáků potřeboval školský spolek novou budovu pro reálné gymnázium. Na základě dějinného aspektu byla zvolena budova v Schützengasse, která zahájila provoz v r. 2006. Škola Komenský je dnes na základě veřejnoprávním vedena jako dvojjazyčná (čeština/slovenština – němčina) soukromá škola. Školy na Sebastianplatz a v Schützengasse jsou jediné, které z velkého počtu českých škol ve Vídni zůstaly. V budově na Sebastianplatz sídlí mateřská škola, obecná škola a také se zde nachází kancelář Školského spolku Komenský. v současnosti je v mateřské škole pět dvojjazyčných skupin dětí. Čtyři bilinguální skupiny se učí česky/slovensky – německy, jedna pak maďarsky – německy. Na škole obecné jsou to dvě paralelní třídy v 1., 3. a 4. ročníku a tři paralelní třídy ve 2. ročníku. V Schützengasse pak
18
navazují dvě paralelní třídy sekundární školy s výjimkou jediné 4. třídy sekundární školy a čtyři třídy vyššího reálného gymnázia, ve kterém se od roku 2004 každoročně konají státem uznané maturitní zkoušky. Budova v
Schützengasse prošla
v posledních letech generální opravou a byla modernizována. Na podzim r. 2014 se na vyšší stupeň gymnázia napojil také nižší stupeň Vídeňské střední školy. V této budově se tak vzdělávají všichni naši žáci ve věku 10 – 18 let. V létě r. 2015 započaly také sanační stavební práce v budově na Sebastianplatz. Ve výhledovém plánu několika příštích let je zřízení dětských jeslí pro děti do dvou let a tak v této budově budou brzy pobývat všechny děti a žáci do 10 let věku. Tradice českého školství a sociálně kulturní výchova tak zůstanou i nadále zachovány. Významnými osobnostmi českých škol ve Vídni byli např. Ferdinand Lacina -ministr financí, Karl Schwarzenberg – ministr zahraničí ČR nebo Božena Vavrečková, matka Václava Havla.
Obrázek 3
Budova na Sebastianplatz 3, 1030 Vídeň, Školský spolek Komenský
19
Obě školy Komenský se svými dobře vybavenými prostorami (např. divadelní sál, klubovny, tělocvičny) slouží také jako zázemí pro činnost četných českých spolků a jsou uznávaným centrem kulturního a společenského života vídeňských Čechů a Slováků. Bez těchto historicky zakotvených a početně rostoucích národnostních menšin, bez jejich spolků ve Vídni a jejich intenzivních aktivit, by koncept dvojjazyčného vzdělávání byl nemyslitelný. (Wolf, W., 2013, s. 200)
20
3. Koncept dvojjazyčné Obecné a Sekundární školy Komenský Heslo našich škol zní: „Dvojjazyčně od mateřské školy po maturitu“. Cílem interkulturního
vzdělávání
je
dosažení
aktivní
česko/slovensko–německé
dvojjazyčnosti a podpora kulturního a společenského uvědomění. Je to právě škola Komenský, kde aktivně žije myšlenka jazykové a kulturní různorodosti v rámci Centrope-regionu, tedy mezi Rakouskem,
Českou
republikou, Slovenskou
republikou a Maďarskem. Život a učení jsou tak trvale v každém věku a na všech stupních školy ovlivňovány interkulturním soužitím. Proto právě zde zaujímá stěžejní místo a má velký význam kooperace všech Komenský škol – Vyššího reálného gymnázia, bilinguální obecné školy a sekundární školy, která je výchozím modelem pro paralelní Vídeňskou střední školu, a mateřské školy, v návaznosti na spolupráci se Školským spolkem Komenský a Rodičovskou radou. Právě tato možnost úzké tvůrčí spolupráce je velkou předností instituce.
Hlavní cíle školy jsou: •
aktivní dvojjazyčnost/vícejazyčnost všech žáků (čeština, slovenština, němčina, ev. maďarština v mateřské škole),
•
rozvíjení kulturního sebeuvědomění a podpora česko-slovenské národnostní menšiny v Rakousku,
•
trvalé a postupné prosazování významu školy za hranicemi regionu a jeho posílení,
•
vyučování v rodinné atmosféře s využitím inovativních metod a moderních technologií,
•
rozšíření na tři paralelní třídy na obecné škole a dvě paralelní třídy v sekundární škole/Vídeňské střední škole a zachování minimálně jedné třídy na stupni reálného gymnázia,
•
pozitivní a tvůrčí spolupráce všech stupňů škol Komenský – obecné školy, sekundární školy, Vídeňské střední školy a reálného gymnázia – se školským
21
spolkem, Rodičovskou radou a jinými partnerskými vídeňskými či českými školami, •
jazykové a kulturní projekty na území regionu Centrope.
1.4 Centrope Schooling na obecné škole V naší škole se od roku 2010/11 úspěšně realizuje model Centrope Schooling, což je model, který zohledňuje jazykový základ každého žáka a umožňuje individuální a diferencovaný přístup ke každému dítěti. Na základním stupni I (v 1. a 2. třídě) probíhá výuka základů čtení a psaní v mateřském jazyce v oddělených skupinách, rovněž tak i získávání elementárních kulturních poznatků. V ostatních vyučovacích předmětech, a stejně tak i ve všech předmětech na společném základním stupni II (3. a 4. roč. obecné školy) se výuka realizuje dvojjazyčně. Za optimální považujeme týmové vyučování, kde ve vyučovací hodině spolupracují a působí jak český/slovenský vyučující, tak učitel německého jazyka. Tento dvojjazyčný vzdělávací koncept umožňuje každému žáku osvojit si znalost čtení a psaní ve vlastním jazyce. Tímto způsobem a za pomoci alternativních forem individuálního přístupu je každému dítěti umožněn bezproblémový nástup do dalšího stupně školy v uvolněné nevypjaté školní atmosféře. Z hlediska všeobecného vzdělávání se tedy jedná o skutečnou aktivní dvojjazyčnost.
Jazykově různorodé třídy Pro co nejrychlejší osvojení druhého jazyka je rozhodující vhodné rozdělení dětí do tříd. Svoje opodstatnění má vyučování a výchova dětí s mateřským jazykem němčina společně s dětmi, jejichž převládajícími dorozumívacími jazyky jsou čeština nebo slovenština. Takovéto různorodé složení tříd má velkou výhodu, neboť děti s různými mateřskými jazyky (němčina, čeština, slovenština, ev. maďarština) si mohou v třídním kolektivu vzájemně pomáhat a spolupracovat. Každodenně
22
prožívaná různorodost jazyků děti motivuje a podporuje rozvoj komunikačních a jazykových schopností. Děti se tak učí jak společně, tak jeden od druhého.
Praktikovaná dvojjazyčnost všech třídních učitelů, kompetentní vyučující jazyků, dvojjazyčné týmové vyučování (teamteaching) Cíl spočívá v rozvíjení aktivní dvojjazyčnosti (čeština/slovenština – němčina). Děti na obecné škole mluví dvěma a nezřídka i více jazyky. Vedle němčiny a češtiny to mohou být také slovenština nebo maďarština. Většině žáků nečiní žádný problém přecházet z jednoho jazyka do druhého a dorozumět se. Přesto tito žáci a také žáci, kteří se musí jednomu jazyku teprve učit, potřebují podporu, odborné znalosti a adekvátní přístup. Třídní učitel by z tohoto důvodu měl ovládat oba jazyky (čeština/němčina, němčina/čeština, ev. němčina/slovenština). Třídní učitelé, kteří mají jazykový deficit, musí studovat, aby jejich znalosti jazyka měly odpovídající úroveň. Pro žáky je optimální, jsou-li ve vyučování k dispozici dva různými jazyky hovořící vyučující, což závisí na možnostech školy. Důležitosti nabývá týmová práce ve výuce předmětů jako jsou prvouka, matematika, pracovní výchova, tělesná výchova. S ohledem na dotaci vyučovacích hodin lze umožnit, aby ve třídách obecné školy vedl vyučování dvojjazyčný tým, tedy třídní učitel a jeho týmový kolega.
Individuální a diferencovaná výuka, práce na projektech, tématické okruhy Na škole učí řadu let kompetentní, pro věc zaujatí učitelé, kteří ve výuce aplikují celou řadu metod. Jednou z předností školy je individuální a diferencovaný přístup ke každému dítěti. Ve vyučovacích hodinách získávají žáci prostřednictvím nových metod (práce s interaktivní tabulí, tématické okruhy, projekty, práce s jednotlivými žáky, partnerská práce, skupinová práce) bohaté vědomosti a dovednosti. Další možností pro zkvalitnění vyučovacího procesu je projektové vícehodinové vyučování, v němž žáci pod dohledem daných vyučujících pracují na projektu k určitému tématu. Takto pracuje celý třídní kolektiv 3 – 4 vyučovací hodiny (např. místo hodin prvouky, němčiny, češtiny a pracovní výchovy) na určitém tématu,
23
které děti společně probírají, diskutují, zpracovávají. Jako příklad lze uvést téma „Zdravá výživa“ v předmětu prvouka, které se do hodiny jazyka promítne jako „Návod na přípravu – různé recepty“ a posléze je uzavřeno v hodině pracovní výchovy vytvořením 3D pyramidy zdravé výživy, kterou žáci vymodelují. Podobné projekty aplikujeme v každé třídě jednou až dvakrát do měsíce a, jak ukázala praxe, jsou pro žáky přínosné a pracují na nich velmi rádi a se zájmem.
Moderní pracovní prostředky a komunikační technologie ve vyučování V tomto školním roce zasedlo do lavic obecné školy přes 200 žáků, každý ročník má dvě paralelní třídy, kromě druhého ročníku, který má paralelní třídy tři. O to důležitější je využívat při volbě pracovních prostředků a pracovních metod nejnovějších trendů, které se v praxi osvědčují. V naší škole již několik let používáme nejnovější technologie. V současné době nám slouží již dvanáct interaktivních tabulí a čtyři magic-boxy. Výuka s pomocí moderních učebních pomůcek děti k učení a práci velice motivuje. V důsledku přesídlení sekundární školy do budovy v Schützengasse v minulém školním roce získala obecná škola další prostory, které bude možno využít pro potřeby školní družiny, pro výuku jazyků nebo jako hrací či relaxační prostor.
Mimoškolní projekty, nabídka volnočasových aktivit, spolupráce se spolky Vyučování je podle potřeb aktuálně doplňováno formou nejrůznějších workshopů a exkurzí, sportovními aktivitami, dny otevřených dveří, školními pobyty žáků v přírodě a kulturními akcemi. Škola však také nabízí bohatou škálu zájmových kroužků. Úzká spolupráce s rodinou a různými spolky by měla vést k podpoře vzdělání a volnočasových aktivit dítěte. Smyslem je zajistit optimální rozvoj individuálních vloh a zájmů každého dítěte. Nabídka volnočasových aktivit je velmi rozmanitá. Děti se mohou rozhodnout např. pro pěvecký sbor, hudební, taneční nebo divadelní kroužek (Marjánka – české lidové tance, Rozmarín – slovenské lidové
24
tance), pro výuku angličtiny, kurzy malování. Bohatá je nabídka sportovních aktivit – např. volejbal, florbal, fotbal.
Obrázek 4
Školní orchestr, M. Ofner, Školský spolek Komenský
Obohacením školního života a dětmi velmi oblíbené jsou také různé soutěže, např. soutěž v recitaci, pěvecká soutěž s názvem „Komenský hledá slavíka“, soutěž talentů „Komenský hledá talenty“, soutěž v literárním čtení, vlastní divadelní představení obecné a sekundární školy a také gymnázia. Tyto aktivity chceme bezpodmínečně nadále podporovat a pomýšlíme také na partnerskou spolupráci s dalšími školami. Zvláště významná je spolupráce s jednotlivými spolky a zájmovými skupinami jako jsou např. tělovýchovná jednota Sokol, taneční skupiny Marjánka a Rozmarín, divadelní soubor Vlastenecká omladina nebo Vídeňská pěvecká škola.
25
Spolupráce s partnerskými školami, Centrope Schooling – partnerství Škola udržuje bohaté kontakty s několika partnerskými školami středoevropského regionu. v projektu Centrope Schooling spolupracujeme se školami v Brně Jehnicích, Krouně, Znojmě Příměticích, Bratislavě a Györu. Tato přeshraniční spolupráce zahrnuje především realizaci vzájemných setkávání v rámci jazykových a kulturních projektů, které žáky seznamují s kulturní rozmanitostí zemí středoevropského regionu. Podpora a rozvoj této spolupráce je proto velmi žádoucí. Také praktikanti z českých, slovenských nebo rakouských pedagogických vysokých škol mohou na Komenský škole získat cenné zkušenosti v oblasti dvojjazyčného vyučování v němčině a češtině/slovenštině.
1.5 Zaměření a možnosti realizace na Sekundární škole/Vídeňské střední škole Výše zmíněné zásady pro dvojjazyčné vzdělávání a výchovnou práci jsou platné jak pro obecnou školu, tak pro vyšší stupeň. Také zde stojí sociální a interkulturní vyučování v popředí. V současné době je věnována velká pozornost vyučování orientovanému na kompetence žáků a ročnímu plánování orientovanému na tyto kompetence. Bilinguální sekundární škola prochází v tomto období procesem změny na model Vídeňské střední školy. Právě tak jako pro obecnou školu, platí také pro dvojjazyčnou sekundární školu a Vídeňskou střední školu obdobné zásady: •
upřednostnění jazykově heterogenních tříd,
•
aktivní dvojjazyčnost všech žáků a učitelů,
•
dvojjazyčné vyučování v německém, českém/slovenském jazyce jako jazycích vyučovacích,
•
týmové vyučování, dvojjazyčný tým na základě možností dotace vyučovacích hodin ve více předmětech (matematika, biologie, geografie, dějepis, fyzika),
•
vyučování orientované na kompetence žáků,
•
individuální a diferencovaný přístup k žákům ve vyučovacím procesu,
26
•
práce s jazykovými portfolii,
•
výuka jazykům v malých skupinách (německý jazyk, český jazyk, slovenský jazyk, anglický jazyk),
•
využití moderních učebních pomůcek a technologií ve vyučovacím procesu (interaktivní tabule, inovační metody),
•
práce na projektech, meziškolní vztahy,
•
podpora nadání (talentové soutěže, divadelní představení, literární čtenářské soutěže, sportovní soutěže),
•
podpora v učení a doučování,
•
maďarský jazyk jako nepovinný předmět,
•
nabídka odpoledních volnočasových aktivit (sportovní kroužky – volejbal, florbal, fotbal, taneční kroužky, školní orchestr, sbor, hudební škola, přírodovědný kroužek),
•
aktivní spolupráce s různými sportovními a kulturními spolky a skupinami (Sokol, Rozmarín, Vlastenecká omladina),
•
spolupráce
a
výměnné
akce
s partnerskými
školami
v rámci
středoevropského regionu (Centrope-region) – Brno, Znojmo, Krouna, Bratislava, Györ. Všechny naše školy a mateřská škola mají společný cíl, který spočívá v aktivní česko/slovensko-německé dvojjazyčnosti a podpoře kulturního uvědomění každého dítěte. Důležitou roli při dosažení tohoto cíle hraje spolupráce všech škol – reálného gymnázia, bilinguální sekundární školy, Vídeňské střední školy, obecné školy, spolu se Školským spolkem Komenský a Rodičovskou radou. Zejména vzhledem k návaznosti škol – mateřská škola, obecná škola, sekundární škola, Vídeňská střední škola, reálné gymnázium – je žádoucí umět se vžít do pocitů dětí a mladistvých, kteří postupují do nového typu školy, a porozumět jim. Všichni žáci tak dostávají možnost cílevědomě pracovat a učit se v rodinné atmosféře, kterou jsme pro ně vytvořili.
27
4. Celodenní model na Obecné škole Komenský od roku 2014/15 Na škole je počínaje školním rokem 2014/15 úspěšně realizován model celodenní školy. Mnoho našich žáků jezdí do školy z daleka. Kdysi fungovaly školní autobusy, které vozily žáky do školy a zpět do místa bydliště, dnes většinu žáků vozí do školy a ze školy rodiče, ostatní žáci obecné školy musí cestu zvládnout sami. Náš školský spolek reagoval na tuto dopravní časovou prodlevu rodičů a jejich často náročnou pracovní dobu nabídkou celodenní školy s intenzivní odpolední péčí. Dvojjazyčné dopolední a odpolední vyučování sleduje společný cíl: umožnit žákům vzdělání také v jejich volném čase. Jsou tak po celý den vhodným způsobem podporovány a rozvíjeny vlohy a zájmy jednotlivých dětí.
Odpolední péče o děti ve škole Komenský O děti na naší dvojjazyčné obecné škole je postaráno denně od osmi hodin do půl šesté, přičemž jsou žáci rozděleni do devíti skupin. Zatímco dopolední vyučování zajišťují třídní učitelé a učitelé jazyků, přebírá odpolední péči tým sestávající střídavě z učitelů a certifikovaných volnočasových pedagogů. Odpolední péče se tak skládá z pravidelných vyučovacích hodin, doplňkové učební doby a volného času. Učební doba není povinná a zabezpečují ji dvojjazyční učitelé, kteří poskytují pomoc při vypracovávání domácích úloh, vedou doučování a odborně vypomáhají. Pravidelné odpolední vyučovací hodiny zahrnují hlavní předměty jako jsou němčina, čeština, slovenština, matematika, a rovněž sem spadá výuka čtení a logopedie. V učební době mají děti také možnost se společně s pomocí pedagogů připravovat na školní práce, testy a zkoušky. Ve volném čase mají děti příležitost si odpočinout, hrát si nebo se zabavit ve školní zahradě. Patří sem samozřejmě také oběd. Společným aktivitám slouží často tělocvična, školní knihovna, klubovny anebo počítačová místnost. Velmi oblíbený je také divadelní sál, ve kterém se konají odpolední představení a vystoupení, na kterých se podílejí sami žáci.
28
Výše zmíněné nejdůležitější předpoklady pro dvojjazyčné vzdělávání a výchovnou práci jsou všeobecně platné jak pro obecnou tak pro střední školu. Proto obě naše budovy, v jedné z nichž sídlí obecná škola a ve druhé Vídeňská střední škola, mají jednotný vzdělávací koncept, který zahrnuje celodenní školu s rozmanitými odpoledními aktivitami našich žáků.
Obrázek 5,7 Projekty odpoledního zaměstnání, D. Kohl, Školský spolek Komenský
29
5. Aktivní dvojjazyčnost a vícejazyčnost na školách Školského spolku Komenský Ještě v 80. letech 20. stol. se na školách Komenský ve Vídni vyučovalo sice podle rakouských učebnic, avšak výhradně česky. Německy se hovořilo pouze v hodinách výuky
německému
jazyku.
Situace
se
radikálně
změnila
v r.
1989.
Pro nezanedbatelnou část žáků je dnes němčina prvním jazykem a učitelé tak stojí před novou skutečností. Současný podíl němčiny jako prvního jazyka se vzhledem k podílu mateřského jazyka jako prvního mění každý rok. Mění se dle typu školy a stupně školy, 20 % - 70 % němčiny, 30 % - 80 % češtiny, 5 % - 50 % slovenštiny. (Wolf, W., 2013, s. 186) Většina žáků pochází dnes ze smíšených manželství, v nichž pro jednoho z rodičů je mateřským jazykem němčina, pro druhého pak čeština nebo slovenština. Tyto děti používají většinou němčinu jako první jazyk, neboť se doma mluví převážně německy. Školu navštěvují také děti z rodin, které již po několik generací žijí v Rakousku a jsou s touto institucí úzce spjaty. Každý rok také přicházejí děti z České a Slovenské republiky, které se s rodiči přestěhovaly do Rakouska, a které zatím nemají předběžné znalosti němčiny. Těm je třeba věnovat zvláštní péči a pozornost. Jen zřídka se do prvních tříd hlásí děti bez jakékoli znalosti češtiny/slovenštiny, tedy jen ze zájmu o jazyk sousedního státu. Převážná většina žáků však vyrůstá v dvojjazyčných rodinách a tak bez problému rozumí a hovoří oběma jazyky. Pojem „Přirozená dvojjazyčnost – Natürliche Zweisprachigkeit“ chápeme tak, že se dítě samo učí ve svém přirozeném prostředí oběma jazykům, aby se, mimo jiné, společensky zařadilo. Úspěšná dvojjazyčná výchova předpokládá, že před dítětem jsou oba jazyky používány ve stejné intenzitě. Důležitou roli zde hraje nejen rodina, ale také blízké okolí (prarodiče, přátelé) a samozřejmě bilinguální škola. Rozhodujícím momentem je uvědomění si dvojjazyčnosti, individuální pocit, že v obou jazycích „jsem doma“. Jen zřídka se stává, že oba jazyky se intenzivně využívají ve všech oblastech stejně. Téměř vždy zde funguje nerovnováha, a jeden jazyk je dominantní. Tento jazyk nazýváme silným jazykem, druhý pak slabým. 30
1.6 Přechod z jazyka do jazyka (Sprachwechsel) Přechod z jazyka do jazyka není náhodný a svévolný. K dvojjazyčnosti patří rychlé a správné „přepnutí“ mezi jazyky, schopnost se moci orientovat v daném okamžiku na správný jazyk pro určitou osobu, účel, téma, situaci. Rozhodující pro rozlišení je, že každému jazyku přísluší určité funkce a osoby. V rodině funguje převážně princip „jedna osoba – jeden jazyk“, metoda, která by měla být dodržována. Každý rodič hovoří s dítětem pouze jedním jazykem. Dítě tak převezme toto rozdělení rolí a drží se ho. Tak je dán jazyk matky a jazyk otce, jazyk převážně společný a také jazyk okolí, který je dítětem vnímán jako jazyk celé země. Jazyk, kterým se hovoří v okolí, se často stává jazykem silným, který upřednostňuje i dítě. Při přepnutí z jazyka do jazyka dvojjazyčné děti nepřekládají. Používají jazyk přímo bez akcentu a jsou na změnu jazyka zvyklé. Jedná se o funkční odlišení jazyků. (Kielhöfer, B., 1983, s. 20) V praxi hovoří většina žáků našich škol s jedním z rodičů česky, popř. slovensky, s druhým rodičem německy. Protože matka nebo otec často rozumí česky nebo slovensky málo nebo vůbec ne, stává se rodinným jazykem němčina. Němčina je pro Vídeň samozřejmě jazykem místním, proto je také mnohem silněji zastoupena. O to důležitější je vytvořit pro děti školní prostředí, v němž je český jazyk zastoupen ve všech předmětech a v každodenním vzájemném kontaktu žáků. Nejedná se zde přímo o vyučování jazyka, ale funkční užívání jazyka, který je pro všechny žáky samozřejmostí a je tak „normální“.
31
Zatímco se v našich školách ještě před několika desetiletími za vyučovací jazyk považovala výhradně čeština, jako protiklad k silnému místnímu jazyku – němčině, jsou v současné době oba jazyky zastoupeny zhruba stejně. Alternativou češtiny je slovenština. Ve většině předmětů probíhá dvojjazyčné vyučování s použitím rakouských učebnic a dvojjazyčných pracovních listů. Aby žáci zvládli nejazykové obsahy a předměty, a mohli o nich mluvit a psát, používají se oba jazyky. Zpívají se české, slovenské a rakouské písně, připravují se dvojjazyčná divadelní vystoupení, používají se střídavě oba jazyky při výkladu dějin obou zemí, v prvouce a zeměpisu. Podstatné údaje k probírané látce se do sešitů zapisují rovněž dvojjazyčně. Pouze vyučování danému jazyku probíhá v odpovídajícím jazyce – čeština, slovenština, němčina, od 3. třídy angličtina.
Obrázek 6
Dvojjazyčná výuka, D. Kohl, Školský spolek Komenský
Ve školní budově ovšem neexistuje žádný jednotný školní jazyk či jednotné jazykové uspořádání, naopak je čím dál více žádoucí přecházení z jednoho jazyka do druhého. Žáci jsou schopni posoudit pro koho je který jazyk silný a tím také hovoří. Je tak
32
běžným jevem, že skupina žáků komunikuje během přestávky německy, aniž by koho překvapilo hovořit o pár vteřin později s jiným spolužákem česky. Pozoruhodné také je, jak rychle se slovenské děti z vlastního zájmu učí česky, aby během krátkého času bezchybně ovládaly všechny tři jazyky. Tento přechod z jazyka do jazyka je považován za obdivuhodný výkon dvojjazyčně hovořících dětí. Je až zarážející, s jakou lehkostí a rychlostí přepínají děti z jednoho jazyka do druhého. Totální přechod z jazyka do jazyka zahrnuje nejen sám jazyk, nýbrž jazykovou gestikulaci, mimiku, řečový rytmus, rychlost a melodii. Přepnutí je vázáno na funkční rozlišení jazyků. Nejčastějšími faktory pro volbu jazyka jsou: •
partner v komunikaci a jeho silný jazyk
•
skupinový jazyk, zohlednění osoby, která jazyku nerozumí
•
daná témata hovoru
•
typické komunikační situace
Zejména dvojjazyčně navzájem komunikující děti využívají tyto možnosti doslova virtuózně. Ve snaze o přesnost nebo také z pohodlnosti přecházejí při použití některých výrazů do druhého jazyka, protože tato slova jsou pro ně nepřeložitelná nebo jen „těžce přeložitelná“. Můžeme tak uslyšet věty:
„Byl jsem ve špitálu a mám gips na noze.“ „ Jeli jsme tam U-Bahnem.“ „Co budeme dneska bástlovat?“ „Laura by šla moc ráda k friseurovi.“ „Wir fahren zur babička.“ „Mein Bruder war in den Ferien in einem tábor in Tschechien.“
33
1.7 Směšování jazyků a jazyková interference Téměř stále můžeme pozorovat jazykovou interferenci zvláště ze silného jazyka do slabého. Zároveň existují lexikální oblasti, ve kterých převládá jazyk matky nad jazykem otce (např. témata jako jídlo, pití, oblékání apod.) Přirozeně jsou tato slova osvojena ponejprv v matčině jazyce, a proto jsou také dominantní. Jsou též oblasti, ve kterých jsou častěji k dispozici slova v místním jazyce (hračky, hry, technické pojmy), a tato jsou pak častěji používána v němčině. Když posléze žáci nenaleznou žádný adekvátní výraz v češtině, použijí německé slovo v české větě. V takovém případě dochází příležitostně ke směšování jazyků a jazykové interferenci. Toto prolínání jazyků spočívá v tom, že děti směšují oba jazyky při hledání slov nebo ve větách či jejich částech. Většinou dochází k prolínání obou jazyků ve slovní zásobě:
„Musíš si to speicherovat na computeru.“ „Co máme za předmět? Muziku a sport?“ „Vlak jede za pět minut. To nemůžeme schaffnout!“ „Hasiči löschovali oheň.“ „Trennovali jsme odpad na papír, plasty a bioodpad.“
Slova naučená jako první, frekventovanější slova a všeobecné výrazy se posouvají na místo lexikálních mezer druhého jazyka. Často také dochází k interferencím v oblasti gramatiky nebo syntaxe, které však ve většině případů nelze oddělit od interference lexikální. Někdy je iniciátorem snaha o zjednodušený překlad, někdy se posune komplexní struktura na místo méně komplexní. Tento způsob interference je použit s úmyslem výpověď zjednodušit. V některých případech je spouštěčem interference únava nebo nedostatek koncentrace. Jako příklad poslouží několik typických vět:
34
„Jak je pozdě?“ „Jak je tvoje sestra stará?“ „Jedete na výlet autobusem nebo kolem?“ „Ve Star wars spolu bojovali a on ho udělal mrtvým.“ „Vezmi telefon a zavolej Emilku!“ „Na jaro budeme letět do Anglie.“ „Pojďte! Budeme to udělat!“ „Moje teta dostane miminko.“ „Měl jsem jedničku a dvojku na školní práci.“
Vnímají-li naši žáci jazyk jak soukromý a čistě osobní komunikační prostředek, mohou interference a prolínání jazyků plnit funkci nápomocnou ulehčení učení a učení jazykům. Ve škole Komenský platí často za legitimní a srovnatelné. Děti získají zkušenost, že určité věci lze v jednom ze dvou jazyků vyjádřit lehčeji a jednodušeji. Mohou výraz obohatit, neboť dvojjazyčně hovořící žák může být díky prolínání jazyků přesnější, může využít možností dvou jazykových systémů. Prolínání a směšování jazyků patří právě tak jako přechod z jazyka do jazyka k řeči dvojjazyčně hovořících žáků. Určité míře směšování jazyků se patrně nevyhneme, ovšem nesmí se z toho stát trvalý „pomíchaný“ jazyk.
35
6. Základní principy bilinguální výuky, model Centrope Schooling Dvojjazyčné vzdělávání a výchova začíná již v mateřské škole, která připravuje děti na bezproblémový přechod na první stupeň školy. V mateřské škole se hovoří česky a německy, kromě toho slovensky a maďarsky. Nejmenší děti v současnosti vyučují dva pedagogové s rozdílnými silnými jazyky. Dvojjazyčná obecná škola pracuje od roku 2010/11 podle modelu Centrope Schooling. Škola nabízí flexibilní fáze nástupu do školy, což znamená, že žáci mají tři roky čas na to, aby absolvovali první dva ročníky školy. Alfabetizace probíhá v prvním jazyce, popř. mateřském jazyce dítěte. Na základě různé úrovně řečových dovedností budoucích prvňáčků jsou od školního roku 2010/11 již při zápisu všechny děti po pohovoru a dohodě s rodiči, bez ohledu na to, do jaké třídy byly zařazeny, rozděleny do menších skupin pro výuku jazyků. Mají tak možnost projít alfabetizací v jejich silném jazyce. Tyto nadtřídní jazykové skupiny s výukou němčiny a češtiny/slovenštiny zůstávají po dobu dvou let neměnné, teprve ve třetím a čtvrtém ročníku se tyto skupiny sloučí dle příslušnosti k jednotlivým třídám. Všichni žáci se od této chvíle učí všem předmětům, tedy také němčině, češtině/slovenštině, ve svém třídním kolektivu. Důvodem pro dělení na skupiny podle prvního popř. mateřského jazyka v první třídě je především získání dovedností v psaném jazyce. Děti se tak vzhledem k tomuto úkolu ocitnou před novým požadavkem. Musí se učit ortografická pravidla a částečně zvládnout zcela nové dílčí systémy obou jazyků. Zvláště v psaní děti chybují, neboť ještě nedostatečně zvládnuté ortografické systémy obou jazyků se vzájemně ruší. Doporučuje se proto čtení a psaní v obou jazycích nevyučovat zároveň, ale začít silným jazykem. Teprve až se upevní znalosti a dovednosti prvního systému v psaní, lze začít s vyučováním čtení a psaní ve slabším jazyce. Samozřejmě i zde dochází na začátku k ortografickým interferencím v obou jazycích. Tyto ale ve 2. až 3. ročníku zpravidla mizí:
36
„Opize má velké uschi.“ „Maminka jede wlakem.“ „Da sizt ajn fógel.“ „Majne Mama ist grós.“
Objevování a osvojování nového jazykového systému v psaní může být pro dítě napínavým dobrodružstvím. Zatímco v prvním jazyce započala co nejdříve výuka čtení a psaní, směřuje vyučování druhého jazyka k rozšíření slovní zásoby, cvičením vycházejícím z řečových dovedností odpovídajících věku žáků a pomalému úvodu do jazykového systému. Ve výuce počítání a početních úkonů v předmětu matematika se zohledňuje vyjadřování v mateřském jazyce dítěte. Dvojjazyční počítají nejraději v tom jazyce, ve kterém se to naučily. Na naší škole mají všichni žáci možnost sami zvolit svůj jazyk v předmětu matematika se všemi mentálními úkony, jako jsou sčítání, odečítání, násobení a dělení. Vyučování matematiky probíhá tedy v souladu s dvojjazyčným školním modelem Centrope Schooling rovněž dvojjazyčně. Prvouka se vyučuje jak německy tak česky/slovensky. Zároveň se bere v úvahu jazyková úroveň žáků, aby každý z nich mohl být co nejvíce individuálně motivován. Spolupráce dětí vede k tomu, že si mohou ve třídě vzájemně pomáhat a podporovat se, nerozumí-li kdokoliv z nich vyučovacímu jazyku a tím pádem i látce. Vyučovací jazyky jsou využívány paralelně a žáci si tak mohou učivo osvojit v dvojím provedení. Ve většině vyučovacích hodin prvouky a praktických předmětů působí učitelé, kteří aktivně ovládají oba jazyky a jsou schopni v obou jazycích komunikovat. Tímto způsobem je zajištěno, že žáci na konci 4. ročníku obecné školy disponují dobrými znalostmi jazyka (jak ústní, tak písemný projev) a mohou tak postoupit na další typ školy.
37
Obrázek 7
Jazykové vyučování na obecné škole, D. Kohl, Školský spolek Komenský
Jazykové vzdělávání na sekundární škole/Vídeňské střední škole bezprostředně navazuje na vzdělávací model obecné školy. Také zde jsou nabízeny jako vyučovací předměty
němčina
a
čeština.
Všechny
předměty
jak
humanitního
tak
přírodovědního charakteru se na tomto stupni školy vyučují v obou jazycích. I zde se bere v potaz, že dvojjazyčné vyučování začíná prvním dnem školy, ale je možné tuto formu přesunout na pozdější dobu, jedná-li se o žáky, kteří k nám přestoupili z jiné školy (Quereinsteiger). (Wolf, W., 2013, s. 177) Ve vyšších ročnících sekundární školy připadá mnohým žákům těžší, zvláště při výuce abstraktního učiva a v předmětech jako jsou fyzika, chemie, matematika, sledovat a rozumět vyučování ve slabším jazyce. Zde posouží jako pomoc silnější jazyk. Dobří žáci mohou během vyučování jazykově pomáhat slabším, začátečníci pak profitují z vyučování v němčině v rámci třídního kolektivu. Cílem je připravit všechny žáky čtvrtých ročníků sekundární školy na přestup na reálné gymnázium, případně jinou rakouskou navazující školu. Jejich dvojjazyčnost vede k harmonické bikulturní a multikulturní identitě, která otevírá nové perspektivy ve volbě povolání, životním plánování a představuje obohacení vlastní osobnosti.
38
7. Resumé a perspektiva Dvojjazyčný model vzdělávání praktikovaný Školským představuje
progresivní
moderní
možnost
spolkem
dvojjazyčného,
Komenský
multikulturního
vzdělávání. Již po celá desetiletí prosazuje a realizuje školský spolek jako zřizovatel a provozovatel škol myšlenku jazykové a kulturní různorodosti mezi Rakouskem, Českou republikou a Slovenskou republikou. Pro život školy a výuku jsou charakteristické fungující interkulturní vztahy a aktivní dvojjazyčnost, v našem případě se jedná o němčinu, češtinu a slovenštinu. Škola Komenský společně s dalšími institucemi a spolky, velvyslanectvím České republiky a Slovenské republiky, Českým a Slovenským kulturním institutem, Menšinovou radou české a slovenské národnostní skupiny nebo tělovýchovnou jednotou Sokol usiluje o zachování kulturní identity v rámci středoevropského regionu Centrope. Důležitým předsevzetím pro nejbližší budoucnost je vyvážený podíl jazyků ve vyučovacím procesu a zavedení dvojjazyčné týmové práce ve většině předmětů a na všech stupních škol. Význam odpolední péče o žáky by měl nadále růst a také odpolední program pro ně by měl v souladu se zřízením celodenních škol poskytovat širokou nabídku možností doučování a pomoci ve zvládnutí učiva. Metodicky a didakticky se budou stále více prosazovat otevřené formy vyučování a vyučování formou práce na projektech. Nadále se bude prohlubovat a budovat spolupráce s našimi partnerskými školami a jinými vícejazyčnými školami v Rakousku.
Obrázek 8: Zahradní slavnost Rodičovské rady, D. Kohl, Školský spolek Komenský
39
8. Die Minderheiten im österreichischen Rechtssystem 1.8 Die Rechte der Volksgruppen Toleranz, Minderheitenrechte und Schutz vor Diskriminierung haben besondere Bedeutung für das Zusammenleben in einer vielfältigen Gesellschaft und in einem modernen Staat. Ihre rechtliche Grundlage finden sie in der Bundesverfassung. Zu den zentralen Aufgaben einer modernen Verfassung gehört der besondere rechtliche Schutz von Minderheiten im Staat. Angehörige ethnischer, sprachlicher, religiöser und anderer Minderheiten sollen vor Benachteiligungen geschützt werden. (Münster, G., 2013, S. 795) Die Minderheitensprachen in Österreich umfassen alle Sprachen, die in Österreich neben dem in der Verfassung als Staatssprache definierten Deutsch gesprochen werden. Einige davon sind gesetzlich besonders geschützt und in bestimmten Bezirken Kärntens und des Burgenlandes auch als Amtssprache anerkannt. Anerkannte Minderheitensprachen in Österreich Staatssprache
Sprecherzahl
Deutsch
7 115 780
AnerkannteMinderheitensprachen
Sprecherzahl
Ungarisch
40 583
Slowenisch
24 855
Burgenlandkroatisch
19 412
Tschechisch
17 742
Slowakisch
10 234
Romani
6 273
österreichischeGebärdensprache
9 000
Tabulka 2
40
Sprachen in Österreich, Wikipedia. Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-, 2015-11-16 [cit. 2015-11-16]. Dostupné z: (https://de.wikipedia.org/wiki/Minderheitensprachen_in_%C3%96sterreichMinder heitensprachen in Österreich)
„Volksgruppen im Sinne des Bundesgesetzes sind die in Teilen des Bundesgebietes wohnhaften und beheimateten Gruppen österreichischer Staatsbürger mit nicht deutscher Muttersprache und eigenem Volkstum.“ (Wolf, W., 2013, S. 13) Die sechs gesetzlich anerkannten Volksgruppen in Österreich sind demnach: Slowenen/Slovenci Kroaten/Hrvati Ungarn/Magyarok Roma und Sinti/ Le Rom thaj le Sinti Tschechen/Češi Slowaken/Slováci Austriaforum. Austriaforum [online]. http://Austriaforum.org: http://Austriaforum.org, 2014, 2015-11-13 [cit. 2015-11-13]. Dostupné z: http://Austriaforum.org/af/Heimatlexikon/Minderheiten_in_C3%96sterreichMinder heiten
Burgenlandkroatisch, Romani, Slowakisch, Slowenisch, Tschechisch und Ungarisch sind also die gesetzlich geschützten Sprachen autochthoner Minderheiten in Österreich. Außerdem ist die österreichische Gebärdensprache als Sprache einer nicht-ethnischen Minderheit seit dem 1. September 2005 im Verfassungsrang (Artikel 8, Absatz 3, Bundesverfassungsgesetz) eine anerkannte Minderheitensprache.
41
Eine hohe Anzahl von Sprechern anderer Sprachen, vor allem des Türkischen und der Sprachen des ehemaligen Jugoslawien, die auch österreichische Staatsbürger sind, haben heute zwar ihren Lebensmittelpunkt in Österreich, ihre Sprachen fallen aber nicht unter das Minderheitenschutzrecht und werden daher in den Schulen auch nicht berücksichtigt. Weitere Minderheitensprachen in Österreich wie das sogenannte Windische (die slowenischen Dialekte in Kärnten und der Steiermark) oder das Jenische wurden nicht unter den Schutz der Europäischen Charta der Regional- und Minderheitensprachen gestellt.
Rechte im Staatsvertrag von Wien, in der Bundesverfassung und in Gesetzen Diese sechs Minderheitengruppen wurden im Laufe der Zeit als autochthone (= einheimische, alteingesessene) Volksgruppen anerkannt. Ihre Rechte wurden zunächst im Friedensvertrag von Saint Germain 1919, also nach dem Ersten Weltkrieg, festgeschrieben. (Österreichische Volksgruppenhandbücher, S. 21) Für die Kroaten und Slowenen hat der Staatsvertrag von Wien 1955 zusätzlich besondere Rechte gebracht. Insbesondere enthält er Bestimmungen über Schutz und Förderung der beiden Volksgruppen und über die Anbringung von Ortsbezeichnungen (z. B. Ortstafeln) in den Volksgruppensprachen. Zu den Rechten der Volksgruppen zählt heute, dass sie ihre Muttersprache als Amtssprache bei Ämtern und Behörden gebrauchen können. Zusätzlich zur deutschen Sprache sind Burgenlandkroatisch und Slowenisch Amtssprache in einigen Gerichtsbezirken der Steiermark,
des
Burgenlandes
und
Kärntens
(Burgenlandkroaten, Kärntner
Slowenen, Slowenen in der Steiermark), außerdem Ungarisch in vier Gemeinden des Burgenlandes (Burgenlandungarn). (Münster, G., 2013, S. 802) Es gibt spezielle Bestimmungen für den Schulunterricht, die Sprachen- und Kulturförderung. Die Minderheiten haben in bestimmten Regionen Anspruch auf muttersprachlichen Unterricht. Ebenso müssen in Gebieten, in denen ein bestimmter Anteil an Volksgruppenangehörigen lebt, zweisprachige Ortstafeln und Hinweisschilder angebracht werden. Diese im Volksgruppengesetz aus dem Jahr
42
1976 näher ausgeführten Rechte wurden im Burgenland im Jahr 2000 vollständig, in Kärnten nur teilweise und in der Steiermark gar nicht umgesetzt. Durch ein Erkenntnis des Verfassungsgerichtshofes aus dem Jahr 2001, welches Teile dieses Volksgruppengesetzes als verfassungswidrig aufhob, müssten aber sowohl im Burgenland als auch in Kärnten zusätzliche zweisprachige topographische Aufschriften
angebracht
werden.
Die
tatsächliche
Umsetzung
der
Volksgruppenrechte war und ist also in Österreich nicht immer einfach. Vor allem die Frage der Aufstellung von zweisprachigen Ortstafeln gab in der Vergangenheit immer wieder Anlass zu Konflikten.
Obrázek 9
Zweisprachige Ortstafeln im Burgenland, Wikipedia. Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-, 2015-11-16 [cit. 2015-11-16]. Dostupné z: https://de.wikipedia.org/wiki/Minderheitensprachen_in_%C3%96sterreichMinderh eitensprachen in Österreich Die Volksgruppen im österreichischen Schulsystem Das Schulwesen im Bereich der Volksgruppen unterliegt grundsätzlich dem allgemeinen Schulrecht. Es gibt aber spezielle Gesetze, die vor allem in Kärnten und
43
in Burgenland das Schulrecht im Bereich der Volksgruppen ergänzen oder ersetzen. Österreich hat zwei völkerrechtliche Verträge zum Thema Volksgruppen und Schulwesen ratifiziert. Es sind diese: „Das Rahmenübereinkommen zum Schutz nationaler Minderheiten“ und „Die europäische Charta der Regional- oder Minderheitensprachen“. Beide müssen durch österreichische Gesetze ausgeführt werden. In ihnen ist das Recht verankert, eine Minderheitensprache zu erlernen, und die Unterstützung des jeweiligen Sprachunterrichtes zugesagt. Im Brünner Vertrag von 1920, einem Abkommen zwischen Österreich und der Tschechischen Republik über Minderheitenschutz und Entwicklung des tschechischen Schulwesens in
Wien,
verpflichtete
sich
Österreich,
Schulen
mit
Tschechisch
als
Unterrichtssprache zu fördern. (Wolf, W., 2013, S. 208) Außerdem
wurde
im
Jahr
2000
eine
Staatszielbestimmung
in
das
Bundesverfassungsgesetz aufgenommen, mit welcher sich Österreich verpflichtet, die Sprachen der Volksgruppen zu fördern. (Wolf, W., 2013, S. 184) Ein besonderes Minderheiten–Schulgesetz für Wien gibt es nicht. Für die Volksgruppen in Wien existieren derzeit keine über das allgemeine Schulrecht hinausgehenden gesetzlichen Bestimmungen. In den öffentlichen Schulen wird daher kein muttersprachlicher Unterricht für die Volksgruppen angeboten. Das Volksgruppenschulwesen ist in Wien auf Privatinitiativen angewiesen. Somit kommen das allgemeine Schulrecht und die Regelungen im Privatschulgesetz zur Geltung. Darin enthalten sind die Vorschriften über die Errichtung und Führung von Privatschulen, die Verleihung des Öffentlichkeitsrechtes und die Subventionierung von Privatschulen. (Wolf, W., 2013, S.185) Das Rückgrat des österreichischen Schulsystems bildet die neunjährige Schulpflicht. Um allen Kindern beste Bildungsmöglichkeiten und Startchancen in das weitere
Bildungs-
und
spätere
Berufsleben
unabhängig
von
ihrer
sozioökonomischen Herkunft zu bieten, sind Kinder im letzten Jahr vor der Schulpflicht
zum
Besuch
von
Kinderbetreuungseinrichtungen verpflichtet.
44
geeigneten
institutionellen
Volksschule Die allgemeine Schulpflicht beginnt mit dem ersten September nach der Vollendung des sechsten Lebensjahres des Kindes und dauert neun Jahre. Der Einstieg erfolgt mit der Volksschule, die vier Jahre umfasst. Danach haben die Schüler, bzw. ihre Eltern, mehrere Möglichkeiten zur Auswahl. Seit einigen Jahren setzt sich erfolgreich das Projekt der Neuen Wiener Mittelschule bzw. der Wiener Mittelschule parallel zu der Möglichkeit der allgemeinen Gymnasialunterstufe durch. (Juranek, M., 2005, S. 34)
Neue Mittelschule Die NMS umfasst vier Schulstufen und hat die Aufgabe, grundlegende Allgemeinbildung zu vermitteln sowie – je nach Interesse, Begabung und Fähigkeiten der Schüler – auf das Berufsleben oder auf den Übertritt in eine mittlere oder höhere Schule vorzubereiten. Die Neue Mittelschule zählt zu den Sekundarstufen. Durch schulautonome Lehrplanbestimmungen können spezielle Schwerpunkte sowie Sonderformen erstellt werden. Beispiele hiefür sind: NMS mit ökologischem, musisch-kreativem,
naturkundlich-technischem
Schwerpunkt,
Informatik-
Schwerpunkt, Sport-Schwerpunkt. (Rochel, E., 2010, S. 29) Im Vordergrund sollen Individualisierung und Förderung, soziales Lernen und Integration, neue Unterrichtsformen und Teamteaching stehen.
Allgemeinbildende höhere Schule Als Alternative zu der NMS gibt es die Möglichkeit, nach der Volksschule an eine allgemein bildende höhere Schule (Unterstufe Gymnasium) aufzusteigen. Die Entscheidung, welche die Kinder gemeinsam mit ihren Eltern zu treffen haben, ist nicht einfach. Eine wichtige Rolle bei der Auswahl der weiterführenden Schule spielt
45
die Benotung im letzten Jahr der Volksschule, was nicht selten eine stressige Situation hervorruft und öfters zur Überforderung der zehnjährigen Schüler führt. In weiterer Folge obliegt die Entscheidung den Eltern, in welchen Schultyp sie ihr Kind schicken
werden.
Die
angespannte
Situation
und
lang
andauernde
Nahtstellenproblematik bringen einen starken Wunsch nach einer gemeinsamen Schule für alle sechs- bis vierzehnjährigen Schüler mit sich.
Allgemeinbildende höhere Schulen, Polytechnische Schulen, Berufsbildende höhere und mittlere Schulen Nach dem erfolgreichen Abschluss der 8. Schulstufe können die Schüler entweder in eine Berufsbildende höhere, eine mittlere oder in eine Polytechnische Schule wechseln. Eine weitere Möglichkeit ist die Oberstufe der Allgemeinbildenden höheren Schule mit der Aussicht, anschließend eine Hochschule/Universität zu besuchen. Mit dem neunten Lernjahr ist die Schulpflicht nach dem österreichischen Schulrecht erfüllt.
1.9 Die Komenský-Schule im österreichischen Schulsystem Das Schulwesen im Bereich der Volksgruppen unterliegt also grundsätzlich dem allgemeinen österreichischen Schulrecht. An der Schule wird traditionell nach dem österreichischen Lehrplan und dem österreichischen Schulrecht unterrichtet. Die Bildung und Erziehung an der Komenský-Schule in Wien ermöglicht allen Kindern nach ihrem Motto „Zweisprachig vom Kindergarten bis zur Matura“ die Erfüllung der gesamten Schulpflicht. Bereits im Kindergarten beginnt die bilinguale Erziehungsarbeit bei den Kleinsten, die mit sechs Jahren in unsere Bilinguale Volksschule Komenský aufgenommen werden können. Im Sekundarbereich sprach sich im Winter 2013 der Schulverein für das neue Modell der Wiener Mittelschule aus, die zurzeit zwei Schulstufen mit je zwei Parallelklassen umfasst. Das Modell der Sekundarschule, das aktuell mit drei letzten Klassen besetzt ist, läuft
46
im Schuljahr 2016/17 aus. Im Anschluss haben die Schüler die Möglichkeit, das Bilinguale Oberstufenrealgymnasium zu besuchen, an dem sie auch maturieren können. Mittlerweile gibt es bereits mehrere Absolventen der Komenský -Schule, die nach der Matura eine Ausbildung an der pädagogischen Hochschule gemacht haben und wieder an die Komenský -Schule zurückgekehrt sind, diesmal als Lehrer und Kollegen. Auf diese Weise kommt es nicht selten dazu, dass bis zu drei Generationen einer Familie gleichzeitig mit unserer Schule verbunden sind, als Schüler oder ehemalige Schüler, als Elternteil und/oder Lehrer, teilweise auch beides gleichzeitig.
Schéma 2
47
Das österreichische Bildungssystem, AK, Bildungswege. AK Oberösterreich [online]. Wien: AK, 2015, 14.7.2015 [cit. 2015-0714]. Dostupné z: http://arbeitenundstudieren.at/2014/06/11/matura-geschafftbildungswege-in-ooe/ Geschichte des Schulvereins Komenský In der zweiten Hälfte des 19. Jahrhunderts bestand Wien zu 65 Prozent aus Zuwanderern. Eine der zahlreichsten Gruppen waren die Tschechen. Die Gründung einer tschechischen Schule wurde somit zu einem zentralen Anliegen der tschechischen Volksgruppe. Gute Tschechisch- und Deutschkenntnisse der Zuwandererkinder
waren
nicht
nur
der
Verbesserung
der
beruflichen
Aufstiegsmöglichkeiten dienlich, sondern auch für die Integration notwendig. (Wolf, W., 2013, S. 178). Der tschechische Schulverein Komenský zur Errichtung und Erhaltung böhmischer Schulen in Wien wurde 1872 gegründet und diente vor allem zur Erhaltung der tschechischen Sprache und Kultur in der Volksgruppe. Die finanzielle Unterstützung kam einerseits von den vielen in Wien seit Mitte des 19. Jahrhunderts bestehenden Kulturvereinen (der Slawische Geselligkeitsverein - Slovanská beseda, der akademische Verein, die Gesangsvereine Lumír und Slavoj), andererseits von einzelnen Personen oder Institutionen in Böhmen oder Mähren, die tschechische Minderheiten im Ausland unterstützten (Ústřední matice školská, Národní rada česká). Das wichtigste Anliegen der tschechischen Arbeiter war es, ihren Kindern eine Ausbildung in der tschechischen Sprache zu ermöglichen und ihnen die tschechische Kultur, die Lieder und Bräuche zu vermitteln. Im Jahre 1883 wurde im 10. Bezirk Wiens die erste private Komenský-Volksschule mit 70 Erstklässlern eröffnet. In nur zehn Jahren kamen rund 230.000 weitere Tschechen und Slowaken nach Wien, vor allem Arbeiter, die in der Industrie tätig waren. 1889 hatte die Schule 7 Klassen und es wurde bereits Geld für das nächste
48
Schulgebäude gesammelt. Im Jahre 1932 gab es wienweit 17 eigene Kindergärten, 15 tschechische Privatschulen (6 Volksschulen, 6 Hauptschulen, 1 Realgymnasium, 1 Realschule, 1 Handelsschule), alle mit Öffentlichkeitsrecht. Etwa 4000 Schüler wurden täglich mit den Bussen aus ganz Wien und den umliegenden Gemeinden in die Schulen gebracht. Im Jahre 1934/35 wurde das Schulgebäude im 3. Bezirk am Sebastianplatz 3 („Škola Dr. Jiljího Jahna"; Gedenktafel für Jan Amos Komensky), das noch heute die tschechische Schule beherbergt, gebaut. Das nächste für die Geschichte der tschechischen Schulen wichtige Gebäude, das heute noch als Schule dient, steht ebenfalls im 3. Wiener Bezirk, in der Schützengasse 31.
Obrázek 10
Das
Komenský-Schulgebäude,
Quellengasse
72,
1100
Wien,
Archiv
des
Schulvereines Komenský
Der Austrofaschismus und das NS-Regime hatten tiefgreifende Folgen für die tschechische Minderheit. Der Druck wurde immer größer; unmittelbar nach dem Anschluss 1938 und der Machtübernahme durch die NSDAP hatte der Schulverein
49
„nicht-arische“ Angestellte entlassen. Viele Schulen wurden auf Anordnung der Behörden geschlossen und die Gebäude den NS-Organisationen überlassen. Binnen zwei Jahren wurden alle öffentlichen tschechischen Schulen geschlossen. (Wolf, W., 2013, S. 182) Die
Nationalsozialisten
lösten
den
Verein
am
16.
Februar
1942
auf,
beschlagnahmten sein Vermögen und funktionierten die Schulgebäude zu Militäreinrichtungen und Lazaretten um; einige Schulen wurden während der Bombenangriffe auf Wien zerstört. Nach dem Zweiten Weltkrieg haben ehemalige führende Vereinsmitglieder über die Zukunft des Schulvereins beraten. Die Komenský-Schule am Sebastianplatz wurde bereits 1945 wiedereröffnet, das Inventar und die Lehrmittel wurden alle in dieses Zentralgebäude übersiedelt. Während sich der Komenský-Verein um die Aufrechterhaltung des kulturellen Lebens der tschechischen Volksgruppe bemühte, warb die Regierung unter Edvard Beneš für die Rückkehr der Tschechen und Slowaken aus Österreich in die neu gegründete Tschechoslowakische Republik. Dieser Aufruf, bessere wirtschaftliche Bedingungen in der Tschechoslowakischen Republik und die Kriegserlebnisse hatten zu Folge, dass eine große Ausreisewelle der Wiener Tschechen in die Tschechoslowakei einsetzte, die Zahl der Schulen nahm kontinuierlich ab. (Wolf, W., 2013, S. 182) Im Zuge des Prager Frühlings 1968 nahm die Zahl der Schüler kurzfristig zu und sank in den achtziger Jahren wieder bis auf 120 ab. Seit 1964 betrieb der Schulverein Komenský nur noch eine Schule in Wien, bei der Volkszählung des Jahres 1971 bekannten sich nur mehr 8.000 Personen zur tschechischen Sprachgruppe. Der Weiterbestand der Schule, die nur rund 120 Schüler zählte, hing deshalb jahrelang an einem seidenen Faden. Die Neuorientierung des Schulvereins ermöglichten erst die politische Wende und die Grenzöffnung 1989. Die Schülerzahlen nahmen seitdem kontinuierlich rasant zu. (Österreichische Volksgruppenhandbücher, S. 31)
50
Das gesamte tschechischsprachige Schulwesen in Wien konzentrierte sich im Gebäude
am
Sebastianplatz
3.
Hier
wurde
auch
im
Jahr
2000
das
Oberstufenrealgymnasium des Komenský-Schulvereins gegründet und im Jahr 2004 konnten erstmals seit 1942 wieder Schüler der Komenský-Schule, die mittlerweile von mehr als 300 Kindern und Jugendlichen besucht wurde, zur Reifeprüfung antreten. Nachdem die Schülerzahlen kontinuierlich anstiegen, brauchte der KomenskýSchulverein ein neues Gebäude für das Oberstufenrealgymnasium. Aufgrund seiner Geschichte wurde dafür die Schützengasse 31 ausgewählt und im September 2006 der Schulbetrieb dort wieder aufgenommen. Die Komenský-Schule wird heute als zweisprachig Tschechisch/Slowakisch-Deutsch unterrichtende Privatschule mit Öffentlichkeitsrecht geführt. Die Schulen am Sebastianplatz und in der Schützengasse sind heute die einzigen verbliebenen aus der ehemals großen Zahl tschechischer Schulen in Wien. Das Gebäude am Sebastianplatz beherbergt einen Kindergarten und eine Volksschule sowie das Büro des Komenský-Schulvereins. Derzeit gibt es am Sebastianplatz fünf bilinguale Kindergartengruppen, vier bilingual Tschechisch/Slowakisch-Deutsch und eine mit gesprochenen Sprachen Ungarisch-Deutsch, zwei Parallelklassen der ersten, dritten und vierten sowie drei Parallelklassen der zweiten Volksschulklasse. Darauf aufbauend existieren in der Schützengasse jeweils zwei Parallelklassen im Sekundarbereich, mit Ausnahme einer einzigen vierten Klasse Sekundarschule und vier Klassen des Oberstufenrealgymnasiums, wo es seit dem Jahr 2004 die staatlich anerkannte Matura gibt. Das Gebäude in der Schützengasse wurde in den letzten Jahren komplett generalsaniert und modernisiert. Im Herbst 2015 wurde an die Oberstufe die gymnasiale Unterstufe mit dem Modell Wiener Mittelschule angeschlossen. Auf diese Weise sind in diesem geschichtsträchtigen Gebäude alle 10-18-jährigen Schüler untergebracht. Seit Sommer 2015 wurden zusätzlich Umbauarbeiten im Gebäude am Sebastianplatz gestartet, geplant wird eine Kinderkrippe für Kinder bis zu zwei
51
Jahren; auf diese Weise können hier bald alle Kinder und Schüler bis zu 10 Jahren untergebracht
werden.
Die
traditionelle
tschechische
Bildungs-
und
Erziehungsarbeit bleibt somit weiterhin erhalten. Bedeutende Persönlichkeiten der tschechischen Schulen in Wien waren unter anderem Ferdinand Lacina, Finanzminister a.d. (Kindergarten), Karl Schwarzenberg, Außenminister der ČR (externer Schüler), oder Božena Vavrečková, Mutter von Václav Havel. Die Komenský-Schulen und ihre gut ausgestatteten Räumlichkeiten (z.B. der traditionelle Theatersaal, der große Klubraum, der Turnsaal usw.) sind mittlerweile auch Heimstätten zahlreicher tschechischer Vereine und ein Zentrum des kulturellen und gesellschaftlichen Lebens der Wiener Tschechen und Slowaken. Ohne die historisch gewachsenen Volksgruppen, ihre Aktivitäten und Vereine in Wien wäre das Konzept der bilingualen Bildung nicht denkbar. (Wolf, W., 2013, S. 200)
Obrázek 11 Das Gebäude am Sebastianplatz 3, 1030 Wien, Schulverein Komenský
52
9. Konzept der Bilingualen Volksschule bzw. der Bilingualen Volksund Sekundarschule Komenský Das Motto unserer Schulen lautet: „Zweisprachig vom Kindergarten bis zur Matura“. Das Ziel der interkulturellen Ausbildung besteht im Erreichen der aktiven tschechisch/slowakisch-deutschen Zweisprachigkeit und der Förderung des Kulturbewusstseins. Gerade an der Komenský-Schule lebt die Idee der sprachlichen und kulturellen Vielfalt in der Centrope-Region, zwischen Österreich, Tschechien, der Slowakei und Ungarn. Das Leben und Lernen ist in jedem Alter und auf allen Schulstufen tagtäglich durch gelebte Interkulturalität geprägt. Deshalb ist gerade hier die Kooperation aller Komenský Schulen – des Oberstufenrealgymnasiums, der bilingualen Volksschule, der Sekundarschule als Auslaufmodell parallel zur Wiener Mittelschule sowie des Kindergartens – gemeinsam mit dem Schulverein und dem Elternrat von großer Bedeutung. Gerade diese Möglichkeit einer engen Zusammenarbeit ist ein großer Vorteil des Institutes.
Die wichtigsten Ziele unserer Schule sind: •
Aktive
Zweisprachigkeit/Mehrsprachigkeit
aller
Schüler
(Tschechisch,
Slowakisch, Deutsch, bzw. Ungarisch im Kindergarten), •
Förderung
des
Kulturbewusstseins/
Unterstützung
der
tschechisch-
slowakischen Minderheit in Österreich, •
Sukzessiver weiterer Ausbau der überregionalen Bedeutung der Schule,
•
Unterricht in einer familiären Atmosphäre mit innovativen Methoden und modernen Technologien,
•
Erweiterung auf jeweils drei Parallelklassen an der Volksschule, jeweils zwei Parallelklassen an der Sekundarschule/Wiener Mittelschule,
•
Erhaltung
mindestens
einer
Oberstufengymnasium,
53
Klasse
pro
Schulstufe
am
•
Gute, enge Kooperation aller Schulen – der Volks- und Sekundarschule, der Wiener
Mittelschule
und
des
Oberstufengymnasiums
mit
dem
Schulverein/dem Elternrat, Zusammenarbeit und Austausch mit anderen Wiener Schulen, •
Sprach- und Kulturbegegnungsprojekte in der Centrope-Region (Österreich, Tschechien, Slowakei, Ungarn).
1.10 Centrope Schooling an der Volksschule In unserer Volksschule wird seit dem Schuljahr 2010/11 erfolgreich das Modell Centrope Schooling umgesetzt, ein Schulmodell, das die sprachliche Ausgangslage jedes Schülers berücksichtigt und einen individuellen und differenzierten Zugang zu jedem Kind ermöglicht. Die Kinder werden in der Grundstufe I (1., 2. Klasse Volksschule) in ihrer Muttersprache alphabetisiert, der Erwerb der Kulturtechniken erfolgt ebenfalls in der Erstsprache in getrennten Gruppen. In anderen Lernbereichen und in der gesamten Grundstufe II (3., 4. Klasse Volksschule) verläuft der Unterricht bilingual, im Idealfall als Teamteaching, bei dem gleichzeitig ein tschechischsprachiger und ein deutschsprachiger Lehrer für die Klasse zuständig sind. Das zweisprachige Bildungskonzept ermöglicht jedem einzelnen Schüler die Erlangung der Lese- und Schreibfertigkeit in der eigenen Muttersprache. Auf diese Weise und mit Hilfe der alternativen Beurteilungsformen wird jedem Kind ein reibungsloser Schuleinstieg in einer entspannten Schulatmosphäre ermöglicht. Für die gesamte Schulbildung ist dann die gelebte aktive Bilingualität charakteristisch.
Heterogen zusammengesetzte Klassen Für die möglichst rasche Erlangung einer Zweitsprache ist eine passende Zusammensetzung der Klassen entscheidend. Von Vorteil ist es, Kinder mit Muttersprache Deutsch und Kinder, die in Tschechisch/bzw. Slowakisch stärker sind,
54
nach Möglichkeit miteinander zu unterrichten und zu erziehen. Die im Idealfall heterogen zusammengesetzten Klassen sind von großem Vorteil, da sich Kinder mit unterschiedlichen
Muttersprachen
(Deutsch,
Tschechisch,
Slowakisch,
ev.
Ungarisch) in einer Klassengemeinschaft optimal unterstützen können. Die somit täglich erlebte Vielfalt der Sprachen motiviert die Kinder und fördert ihre kommunikative und sprachliche Entwicklung. Die Schüler lernen somit voneinander und miteinander.
Gelebte
Bilingualität
aller
Klassenvorstände,
kompetente
Sprachlehrer,
zweisprachiges Teamteaching Das Ziel besteht im Fördern der aktiven Zweisprachigkeit (Tschechisch/SlowakischDeutsch). Die Kinder an unserer Volksschule sprechen zwei, öfters sogar mehrere Sprachen, neben Deutsch und Tschechisch kann es Slowakisch oder Ungarisch sein. Den meisten Schülern bereitet es kein Problem, die Sprache zu wechseln und sich ohne Schwierigkeiten in beiden Sprachen zu verständigen. Diese, aber auch die Schüler, die eine der Sprachen erst erlernen müssen, brauchen die bestmögliche Unterstützung und fachliche Kompetenz unsererseits. Die Klassenvorstände sollten deshalb
zweisprachig
(Tschechisch/Deutsch,
Deutsch/Tschechisch,
ev.
Deutsch/Slowakisch) sein. Die Klassenlehrer, die hier noch Defizite haben, müssen ihre Deutschkenntnisse auf ein für den Unterricht adäquates, ausreichendes Niveau bringen. Optimal wäre es, wenn den Schülern je nach Möglichkeiten jeweils zwei Pädagogen mit unterschiedlicher Erstsprache zur Seite stehen würden. Von großem Nutzen ist es vor allem in den Fächern Sachunterricht, Mathematik, Werkerziehung, ev. Bewegung und Sport. Je nach Stundenkontingent kann so ein zweisprachiges Team aus Erst- und Zweitlehrer eine Volksschulklasse gemeinsam begleiten (als Klassenvorstand und sein Teamlehrer).
55
Individueller und differenzierter Unterricht, Projektarbeit, Blockunterricht Die Schule erfreut sich seit langem kompetenter, interessierter Lehrer, die eine große Methodenvielfalt vorweisen können. Die Individualisierung bei jedem einzelnen Kind und der differenzierte Zugang zu jedem ist eines der wichtigsten Gebote an unserer Schule. Der Unterricht erfolgt in einzelnen Fachstunden, in denen die Schüler mit Hilfe innovativer Methoden (Arbeit mit der interaktiven Tafel, Stationenbetrieb, Einzel-, Partner- und Gruppenarbeit, Projektarbeit) zahlreiche Kenntnisse und Fertigkeiten erlangen. Eine Möglichkeit für eine weitere Unterstützung an der Volksschule gibt es im häufigeren Blockunterricht, in dem die Schüler unter Aufsicht entsprechender Fachlehrer eine Projektarbeit zu einem bestimmten Thema bearbeiten, das in mehreren Fächern thematisiert und bearbeitet wird. Auf diese Weise findet anstelle von 3-4 Unterrichtsstunden (z.B. Sachunterricht, Deutsch, Tschechisch, Werken) Blockunterricht zu einem bestimmten Thema statt, das die Kinder auf verschiedene Weise bearbeiten und diskutieren. Das Thema „Gesunde Ernährung“ im Sachunterricht wird zum Beispiel durch die Projektarbeit „Arbeitsanleitungen – verschiedene Rezepte“ in Deutsch/Tschechisch/Slowakisch unterstützt und anschließend mit dem Basteln einer 3D-Ernährungspyramide für das Fach Werken beendet. Ähnliche Projekttage finden ein- bis zweimal im Monat pro Klasse statt und sind für die Kinder sehr bereichernd und motivierend.
Moderne Arbeitsmittel und Kommunikationstechnologien im Unterricht In diesem Schuljahr werden über 200 Schüler an der Volksschule betreut, in jeweils zwei Parallelklassen pro Jahrgang und bereits drei Parallelklassen in den jetzigen zweiten Klassen. Umso wichtiger ist es, bei der Wahl der Arbeitsmittel und der Arbeitsmethoden am neuesten Entwicklungsstand zu bleiben. Seit einigen Jahren wird an der Volksschule mit den neuesten Technologien gearbeitet, momentan
56
besitzen wir zwölf interaktive Tafeln und vier Magic Boxen. Wir freuen uns auf weitere Tafeln für die Volksschulklassen, da die Kinder im Umgang mit moderner Technologie zum Lernen und Arbeiten besonders motiviert sind. Mit dem Umzug der Sekundarschule in das Gebäude in der Schützengasse letztes Jahr gewann die Volksschule zusätzliche Räumlichkeiten, die man aktuell optimal als Hort-, Sprach-, bzw. Spiel- und Ruheräume nützen kann.
Schulübergreifende
Projekte,
Zusammenarbeit
mit
den
Vereinen,
Begabtenförderung Der Unterricht wird je nach Bedarf durch zahlreiche Workshops, Exkursionen, Sportaktivitäten, Outdoortage, Schullandwochen und kulturelle Angebote ergänzt. In enger Zusammenarbeit mit der Familie und verschiedenen Vereinen sollte die Förderung des Kindes auch in der Freizeit zu einem umfassenden Bildungsangebot werden. Damit werden die individuellen Begabungen und Interessen jedes einzelnen Kindes optimal gefördert. Die Freizeitangebote sind sehr vielfältig. Zur Wahl stehen u.a. eine Singgruppe, Musikkurse, Tanz- und Theatergruppen (tschechische Volkstanzgruppe Marjánka, slowakische
Tanzgruppe
Rozmarín),
Englisch,
Malkurse
sowie
diverse
Sportangebote wie Volleyball, Floorball oder Fußball. Besonders wünschenswert ist dabei die Zusammenarbeit mit einzelnen Vereinen und Interessensgruppen wie u.a. mit dem Turnverein Sokol, den Tanzgruppen Rozmarín, Marjánka, dem Theaterverein Vlastenecká Omladina oder der Wiener Singschule.
57
Obrázek 12
Das Schulorchester, M. Ofner, Schulverein Komenský
Ebenfalls eine große Bereicherung im Schulleben und bei den Kindern sehr beliebt sind diverse Wettbewerbe wie der Poesiewettbewerb, der Gesangswettbewerb „Komenský sucht die Nachtigall“, der Talentwettbewerb „Komenský sucht Talente“, der Lesewettbewerb oder eigene Theatervorstellungen unserer Volks- und Sekundarschule, bzw. unseres Gymnasiums. Solche Zusatzangebote wollen wir unbedingt weiter unterstützen und eventuell im gemeinsamen Austausch mit anderen Schulen teilen.
Zusammenarbeit und Austausch mit Partnerschulen, Centrope SchoolingPartnerschaft Unsere Schule pflegt zahlreiche Kontakte zu anderen Partnerschulen in der Centrope-Region. Im Rahmen des Centrope Schooling arbeiten wir mit Partnerschulen in Brno-Jehnice, Krouna, Znojmo-Přímětice, Bratislava und Györ.
58
Diese grenzüberschreitende Arbeit mit den Partnerschulen besteht vor allem in der Durchführung von Sprach- und Kulturbegegnungsprojekten, die den Schülern die interkulturelle Vielfalt zwischen Österreich, der Slowakei, Tschechien und Ungarn vermitteln.
Daher
erstrebenswert.
ist
die
Unterstützung
Praktikanten
aus
einer
solchen
tschechischen,
Zusammenarbeit
slowakischen
oder
österreichischen pädagogischen Hochschulen können an der Komenský-Schule wertvolle
Erfahrungen
im
Bereich
der
Bilingualität
in
Deutsch
oder
Tschechisch/Slowakisch als Zweitsprache sammeln.
1.11 Schwerpunkte und Umsetzung in der Sekundarschule/Wiener Mittelschule Die bereits erwähnten wichtigsten Grundsätze in der zweisprachigen Ausbildung und der Erziehungsarbeit sind sowohl in der Volksschule als auch in unserer Unterstufe gültig. Auch hier steht soziales und interkulturelles Lernen im Vordergrund. Zurzeit wird die größte Aufmerksamkeit dem kompetenzorientierten Unterricht und der kompetenzorientierten Jahresplanung, gemeinsam mit der Leseförderung in beiden Sprachen, gewidmet. Die bilinguale Sekundarschule steht momentan vor einer großen Umstrukturierung zu dem Modell Wiener Mittelschule. Genauso wie an der Volksschule sind auch an der bilingualen Sekundarschule/Wiener Mittelschule ähnliche Grundsätze gültig: •
Heterogene Klassen von Vorteil,
•
Aktive Bilingualität aller Fachlehrer,
•
Bilingualer
Unterricht
in
Deutsch
und
Tschechisch/Slowakisch
als
Unterrichtssprachen, •
Teamteaching /zweisprachiges Team nach den Kontingentmöglichkeiten in mehreren Gegenständen (M, BU, GW, GS, PC),
•
Kompetenzorientierter Unterricht,
59
•
Individueller und differenzierter Unterricht,
•
Arbeiten mit Sprachportfolios,
•
Sprachunterricht in kleineren Gruppen (Tsch, Sl, D, E),
•
Einsatz moderner Arbeitsmittel und Technologien im Unterricht (interaktive Tafeln, innovative Methoden),
•
Schulübergreifende Projektarbeit,
•
Begabtenförderung (Talentwettbewerbe, Theatervorstellungen, Lesewettbewerbe, Sportwettbewerbe),
•
Vielfältiges Angebot an Förderkursen,
•
Ungarisch als unverbindliche Übung,
•
Umfassendes Nachmittagsangebot (Sportangebote: Volleyball, Floorball, Fußball; kulturelle Angebote: Tanz, Musik, Schulorchester, Chor, Singschule; Naturwissenschaften),
•
Aktive Zusammenarbeit mit diversen Sport- und Kulturvereinen und Gruppen (Sokol, Rozmarín, Vlastenecká omladina),
•
Kooperation und Austausch mit Partnerschulen in der Centrope-Region (Krouna, Brno, Znojmo, Bratislava, Györ).
Alle unsere Schulen und der Kindergarten haben ein gemeinsames Ziel, das im Erreichen der aktiven tschechisch/slowakisch-deutschen Zweisprachigkeit und der Förderung des Kulturbewusstseins bei jedem einzelnen Kind besteht. Dabei ist die Kooperation
aller
Schulen,
des
ORG,
der
bilingualen
Volks-
und
Sekundarschule/Wiener Mittelschule, gemeinsam mit dem Schulverein Komenský und auch dem Elternrat von großer Bedeutung. Insbesondere bei den Nahtstellen (Kindergarten/Volksschule, Sekundarschule,
Wiener
Volksschule/Sekundarschule,
Wiener Mittelschule/
Mittelschule/Oberstufenrealgymnasium)
sind
Einfühlungsvermögen und Verständnis für die Kinder und Jugendlichen gefragt, die
60
in eine neue Schulstufe gewechselt haben. Alle Schüler sollten in einer familiären Atmosphäre, die wir gemeinsam schaffen, zielorientiert arbeiten und lernen können.
61
10. Ganztägige Schulform an der VS Komenský seit 2014/15 In der Volksschule wird seit dem Schuljahr 2014/15 erfolgreich das Modell der ganztägigen Schulform umgesetzt. Viele von den Schülern haben einen weiten Schulweg, den sie täglich zurücklegen müssen. Vor mehreren Jahrzehnten waren es Schulbusse, die die Schüler zur Schule und zurück in ihre Heimatorte gefahren haben, mittlerweile werden die meisten entweder von ihren Eltern abgeholt oder müssen oft einen langen Schulweg bereits in der Volksschule alleine bewältigen. Der Schulverein reagierte auf diese langen Anfahrtszeiten der Schülerfamilien und teilweise lange Arbeitszeiten der Eltern mit dem Angebot einer ganztägigen Schulform mit einer intensiven Nachmittagsbetreuung. Der bilinguale Vormittagsunterricht und die bilinguale Nachmittagsbetreuung verfolgen ein gemeinsames Ziel: In enger Zusammenarbeit sollte die Förderung des Kindes auch in der Freizeit zu einem umfassenden Bildungsangebot werden. Damit werden die individuellen Begabungen und Interessen jedes einzelnen Kindes den ganzen Tag über optimal gefördert.
Nachmittagsbetreuung an der Volksschule Komenský Die Kinder werden an der bilingualen VS täglich von 8 h bis 17.30 h in 9 Gruppen betreut. Während die Vormittagsstunden von den Klassen- bzw. Sprachlehrern abgehalten werden, übernimmt die Nachmittagsbetreuung ein Team, das sich abwechselnd aus ausgebildeten Lehrern und zertifizierten Freizeitpädagogen zusammensetzt. Die Nachmittagsbetreuung teilt sich somit in reguläre Unterrichtsstunden, ergänzende Lernzeit und Freizeit auf. Die Lernzeit ist nicht verpflichtend und wird von zweisprachigen Lehrern betreut, sodass die Hilfestellung beim Schreiben von Hausübungen, der Förderunterricht und eine fachliche Unterstützung gewährleistet sind. Die Lernstunden umfassen die
62
Hauptfächer
Deutsch,
Tschechisch,
Slowakisch
und
Mathematik
sowie
Leseförderung und Logopädie. In der Lernzeit wird den Kindern unter anderem die Möglichkeit gegeben, sich gemeinsam auf die Schularbeiten, Tests und Prüfungen vorzubereiten. In den Freizeitstunden haben die Kinder die Möglichkeit, sich gemeinsam zu erholen, zu spielen oder sich im Garten zu entspannen. Natürlich gehört das gemeinsame Mittagessen auch dazu. Für gemeinsame Nachmittagsaktivitäten werden öfters der Turnsaal, die Schulbibliothek oder der EDV-Raum genützt. Sehr beliebt ist ebenfalls der Theatersaal,
in
dem
jedes
Jahr
auch
als
Nachmittagsangebot
neue
Theateraufführungen einstudiert und vorgeführt werden. Die bereits erwähnten wichtigsten Grundsätze in der zweisprachigen Ausbildung und der Erziehungsarbeit sind daher allgemein sowohl in der Volksschule als auch in der Unterstufe (WMS) gültig. Deswegen haben die beiden Standorte – VS und WMS – ein einheitliches Bildungskonzept, das die ganztägige Schulform gemeinsam mit der vielfältigen Nachmittagsbetreuung unserer Schüler umfasst.
Obrázek 13, 17
Projekte während der Nachmittagsbetreuung, D. Kohl, Schulverein Komenský
63
11. Aktive Zweisprachigkeit/Mehrsprachigkeit an den Schulen des Schulvereins Komenský Noch in den achtziger Jahren des 20. Jahrhunderts wurde an den Komenský-Schulen in Wien zwar mit Hilfe österreichischer Lehrbücher, jedoch ausschließlich in Tschechisch unterrichtet, nur im Deutschunterricht wurde Deutsch gesprochen. Die Situation hat sich seit 1989 abrupt verändert. Eine beachtliche Menge der Schüler spricht heute Deutsch als Erstsprache und die Lehrkräfte stehen vor neuen Herausforderungen. Der jeweilige Anteil der Erst-, bzw. Muttersprache variiert von Jahr zu Jahr. Er pendelt je nach Schulart und Schulstufe von 20-70 % für Deutsch, 30-80 % für Tschechisch und 5-50 % für Slowakisch. (Wolf, W., 2013, S. 186). Die große Mehrheit der Schüler entstammt heute Mischehen, in denen ein Elternteil Deutsch, der andere großteils Tschechisch/bzw. Slowakisch als Muttersprache hat. Solche Kinder haben meistens Deutsch als Erstsprache, da im Elternhaus vorwiegend Deutsch gesprochen wird. Weiters wird die Schule von Kindern aus seit langem in Österreich lebenden tschechischen Familien besucht, in denen öfters etwa die dritte Generation mit der Komenský-Schule verbunden ist. Zusätzlich kommen jedes Jahr neue Kinder aus Tschechien/der Slowakei dazu, die ohne jegliche Vorkenntnisse der deutschen Sprache mit ihren Eltern nach Österreich übersiedelt sind. Eher selten wird das bilinguale Angebot ohne den privaten Bezug, also rein zum Erlernen der Nachbarsprachen, angenommen. Der absolute Großteil unserer Schüler jedoch wächst in der Familie zweisprachig auf und kann somit beide Sprachen mühelos verstehen und sprechen. Der Begriff „Natürliche Zweisprachigkeit“ ist so zu verstehen, dass das Kind beide Sprachen in seiner natürlichen Umgebung von allein lernt, um - unter anderem sozial zurechtzukommen. Erfolgreiche Zweisprachigkeitserziehung setzt voraus, dass dem Kind beide Sprachen mit ähnlicher Intensität nahegebracht werden. Eine wichtige Rolle spielt dabei nicht nur die Familie, sondern auch die nähere Umgebung (Großeltern, Freunde); eines der wichtigsten Kriterien ist natürlich die bilinguale Schule.
64
Der entscheidende Moment ist hier das Bewusstsein der Zweisprachigkeit, das individuelle Gefühl, in beiden Sprachen „zu Hause zu sein“. Nur selten kommt es vor, dass beide Sprachen in allen Bereichen gleich stark ausgeprägt sind. Fast immer existiert ein Ungleichgewicht zwischen den Sprachen, eine dominiert die andere. Die dominierende Sprache nennen wir „starke Sprache“, die andere ist demnach die „schwache Sprache“. 1.12 Der Sprachwechsel Der Sprachwechsel ist nicht zufällig und willkürlich. Zur Zweisprachigkeit gehört das schnelle und richtige Umschalten zwischen den Sprachen, die Fähigkeit, sich jeweils auf die richtige Sprache für bestimmte Personen, Zwecke, Themen, Situationen usw. einstellen zu können. Entscheidend für die Trennung ist, dass jeder Sprache bestimmte Funktionen und Personen zugeordnet sind. In der Familie wird meistens nach dem Prinzip „eine Person – eine Sprache“ kommuniziert, eine Methode, die konsequent gehalten werden sollte. Jeder Elternteil spricht mit dem Kind nur seine Sprache. Das Kind übernimmt dann diese Rollenverteilung und hält sich daran. (zweisprachige Kindererziehung, 20) Demnach gibt es eine Muttersprache, eine Vatersprache, meistens eine allgemeine Familiensprache und eine Sprache der Umgebung, die als Sprache des Landes zu interpretieren ist. Die Umgebungssprache setzt sich in der Regel mit der Zeit häufig als starke Sprache des Kindes durch. Beim Sprachwechsel übersetzen zweisprachige Kinder nicht. Sie benutzen jede Sprache direkt, akzentfrei und sind das Umschalten gewöhnt. Es handelt sich um eine funktionale Sprachtrennung. (Kielhöfer, B., 1983, S. 20) In der Praxis sprechen die meisten Schüler unserer Schule mit einem Elternteil Tschechisch bzw. Slowakisch, mit dem anderen Deutsch. Da oft entweder die Mutter oder der Vater wenig oder gar nicht Tschechisch/Slowakisch versteht, ist in den meisten Fällen die Familiensprache Deutsch. Deutsch ist in Wien selbstverständlich auch die Umgebungssprache und damit allerorts präsent und viel stärker vertreten. Umso wichtiger ist es, für die Kinder eine schulische Umgebung zu schaffen, in der die tschechische Sprache in allen Fächern und im tagtäglichen
65
Umgang der Kinder untereinander vertreten ist. Es handelt sich somit um keinen Sprachunterricht, sondern um einen funktionalen Sprachgebrauch, der für alle Schüler selbstverständlich und somit „normal“ ist. Während in unserer Schule noch vor einigen Jahrzehnten strikt Tschechisch als Schulsprache verlangt wurde (als Gegensatz zu der starken Umgebungssprache Deutsch), sind derzeit beide Sprachen ungefähr gleich vertreten, als Alternative zu Tschechisch gibt es Slowakisch. In den meisten Fächern wird mit Hilfe österreichischer Lehrbücher und zweisprachiger Arbeitsblätter der Stoff bilingual unterrichtet. Beide Sprachen werden benutzt, um bestimmte nicht sprachliche Inhalte und Gegenstände zu erlernen und darüber zu sprechen und zu schreiben. Es werden tschechische und österreichische Lieder gesungen, bilinguale Theaterstücke aufgeführt, in Geschichte über die Vergangenheit beider Länder, in Geographie und Sachunterricht von Österreich und Tschechien und abwechselnd in beiden Sprachen erzählt. Die Notizen werden dann ebenfalls zweisprachig in die Hefte eingetragen. Nur der Sprachunterricht verläuft in der jeweils entsprechenden Sprache (Tschechisch/Slowakisch, Deutsch, ab der 3. Klasse Englisch).
Obrázek 14
Der bilinguale Unterricht an der VS, D. Kohl, Schulverein Komenský Im Gebäude gibt es allerdings keine einheitliche Schulsprache oder einheitliche Sprachordnung, sondern es wird viel eher ein ständiges Umschalten von einer Sprache zur anderen erfordert. Die Schüler sind im Stande untereinander zu
66
unterscheiden, für wen welche Sprache die „starke“ ist, und in dieser wird geredet. Dementsprechend wird in einer Gruppe der Schüler während der Pause Deutsch geredet, ohne zu zögern, ein paar Sekunden später dann mit einem anderen Kind Tschechisch. Bemerkenswert ist auch, wie schnell die slowakischen Kinder aus eigenem Interesse Tschechisch lernen, damit sie wenig später alle drei Sprachen fehlerfrei beherrschen. Dieses Umschalten gilt als eine der bewundernswertesten Leistungen der zwei- bzw. mehrsprachigen Kinder. Es ist erstaunlich, mit welcher Geschwindigkeit und Leichtigkeit von einer zur anderen Sprache gewechselt wird. Das totale Umschalten erfasst nicht nur die Sprache, sondern auch Sprachgestik und -mimik, Sprachrhythmus, -geschwindigkeit und -melodie. Das Umschalten ist an die funktionale Sprachtrennung gebunden. Die häufigsten Sprachauswahlfaktoren sind: •
Der Gesprächspartner und seine „starke“ Sprache,
•
Die Gruppensprache, Rücksicht auf eine Person, die die Sprache nicht versteht,
•
Bestimmte Gesprächsthemen,
•
Typische Sprachsituationen.
Besonders Zweisprachige untereinander spielen diese Möglichkeiten oft virtuos aus: Aus Streben nach Genauigkeit oder aus Bequemlichkeit schalten sie bei bestimmten Wörtern in die andere Sprache, weil diese Wörter für die Kinder nicht oder nur schwer übersetzbar sind: „Byl jsem ve špitálu a mám gips na noze.“ „Jeli jsme tam U-Bahnem.“ „Co budeme dneska bástlovat?“ „Laura by šla moc ráda k friseurovi.” „Wir fahren zur babička.” „Mein Bruder war in den Ferien in einem tábor in Tschechien.“
67
1.13 Sprachmischungen und Interferenzen Immer wieder kann man also Interferenzen, besonders von der „starken“ Sprache auf die „schwache“ beobachten. Es gibt gleichzeitig lexikalische Gebiete, in denen die Muttersprache stärker ist als die Vatersprache (ev. Themen wie Essen, Trinken, Anziehen etc.). Folglich werden die Wörter in diesen Bereichen zuerst in der Muttersprache gelernt und daher ist sie hier auch dominierend. Es gibt Bereiche, in denen mehr Wörter der Umgebungssprache zur Verfügung stehen (Spielsachen, Spiele, technische Begriffe), die werden in diesem Fall eher auf Deutsch ausgedrückt. Wenn die Schüler dann auf Tschechisch kein richtiges Äquivalent wissen, benutzen sie das deutsche Wort im tschechischen Satz. Auf diese Weise kommt es gelegentlich zu Sprachmischungen und Interferenzen zwischen beiden Sprachen. Diese Sprachmischungen bestehen darin, dass die Kinder Wörter, selten auch Sätze oder Satzteile ihrer beiden Sprachen direkt zusammenmischen. Am häufigsten treten solche Sprachmischungen im Wortschatz auf: „Musíš si to speicherovat na computru!” „Co máme za předmět? Muziku a sport.” „Vlak jede za 5 minut. To nemůžeme schaffnout!” „Hasiči löschovali oheň.” „Trennovali jsme odpad na papír, plasty a bioodpad.” Erstgelernte, geläufigere und allgemeine Wörter schieben sich hier an die Stelle lexikalischer Lücken in die andere Sprache. Öfters kommt es auch zu grammatikalischen oder syntaktischen Interferenzen, die häufig von lexikalischen nicht zu trennen sind. Manchmal ist eine einfache Lehnübersetzung der Auslöser, manchmal schiebt sich die weniger komplexe Struktur an die Stelle der komplexeren. Auf diese Weise wirkt die Interferenz vereinfachend. In manchen Fällen ist auch Müdigkeit oder Konzentrationsmangel der Auslöser. Einige typische Bildungen sind: 68
„Jak pozdě je?“ „Jak je tvoje sestra stará?“ „Jedete na výlet autobusem, nebo kolem?“ „Ve Star wars spolu bojovali a on ho udělal mrtvým.” „Vezmi telefon a zavolej Emilku.” „Na jaro budeme letět do Anglie.“ „Pojďte. Budeme to udělat.” „Moje teta dostane miminko!” „Měl jsem jedničku a dvojku na školní práci.“ Wenn unsere Schüler die Sprache als privates und rein persönliches Kommunikationsmittel empfinden, können Interferenz und Sprachmischung sprachund lernerleichternde Funktionen erfüllen. In der Komenský-Schule gelten sie häufig als legitim und angemessen. Die Kinder machen die Erfahrung, dass bestimmte Dinge in einer der beiden Sprachen besser und einfacher auszudrücken sind. Sie können den Ausdruck bereichern, weil der zweisprachige Schüler durch Sprachmischung genauer sein kann, indem er auf die Möglichkeiten zweier Sprachsysteme zurückgreift. Sprachmischung gehört wie Sprachwechsel zur Rede des Zweisprachigen. Ein gewisses Maß an Sprachmischungen ist wohl nicht zu vermeiden, es sollte jedoch keine ständige Mischsprache daraus werden.
69
12. Die Grundprinzipien des bilingualen Unterrichts, Modell Centrope Schooling Die bilinguale Ausbildung und Erziehung beginnt bereits im Kindergarten, der einen reibungslosen Übergang in die erste Schulstufe vorbereitet. Im Kindergarten wird neben Tschechisch und Deutsch noch Slowakisch und Ungarisch gesprochen, den Kleinsten stehen jeweils zwei Pädagogen mit unterschiedlicher Erstsprache zur Verfügung. Die bilinguale Volksschule arbeitet nach dem 2010/11 eingeführten Modell Centrope Schooling. Sie bietet eine flexible Schuleingangsphase; das bedeutet, dass die Schüler drei Jahre Zeit haben, um die ersten zwei Schulstufen zu absolvieren. Die Alphabetisierung erfolgt in der Erst- bzw. der Muttersprache des Kindes. Aufgrund des unterschiedlichen sprachlichen Niveaus der Schuleinsteiger werden seit dem Schuljahr 2010/11 bei der Einschreibung alle Kinder nach Absprache mit den Eltern für den Sprachunterricht in klassenübergreifende Gruppen eingeteilt. Sie haben somit die Möglichkeit, die Alphabetisierung in ihrer „starken“ Sprache zu genießen. Solche klassenübergreifende Sprachgruppen für den Deutsch- und Tschechischunterricht bleiben dann die ersten zwei Schuljahre erhalten,
erst
im
dritten
und
vierten
Lernjahr
werden
die
Gruppen
zusammengeführt. Alle Schüler werden ab jetzt in allen Gegenständen, also auch in Deutsch und Tschechisch/Slowakisch, im Klassenverband unterrichtet. Der Grund der Gruppenaufteilung nach der Erst- bzw. Muttersprache in der ersten Klasse ist vor allem der Erwerb der Schriftsprache. Die Kinder stehen mit dieser Aufgabe vor einer neuen Herausforderung. Es müssen orthographische Regeln und zum Teil völlig neue Teilsysteme beider Sprachen gelernt werden. Besonders beim Schreiben gibt es dann Verwirrungen, denn die noch instabilen orthographischen Systeme beider Sprachen stören sich gegenseitig. Es ist darum empfehlenswert, Lesen und Schreiben beider Sprachen nicht gleichzeitig zu erlernen, sondern mit der „starken“ Sprache zu beginnen. Erst wenn sich das erste Schriftsystem gefestigt hat, kann mit dem Lesen und Schreiben in der „schwächeren“ Sprache begonnen werden.
70
Natürlich kommt es auch hier am Beginn zu orthographischen Interferenzen in beiden Sprachen, die aber meist im 2.-3. Lernjahr verschwinden: „Opize má velké uschi.“ „Maminka jede wlakem.“ „Da sizt ajn fógel.“ „Majne Mama ist grós.“ Die Entdeckung des neuen Schriftsystems kann für das Kind ein spannendes Abenteuer werden. Während in der Erstsprache möglichst bald mit dem Lesen und Schreiben begonnen wird, bietet der Unterricht der Zweitsprache eine intensive Auseinandersetzung mit der „schwächeren“ Sprache: eine Wortschatzerweiterung, Übungen für einen altersgemäßen Ausdruck und ein langsameres Einführen in das Sprachsystem. Was das Zählen und Rechnen im Fach Mathematik betrifft, wird häufig die Zählsprache als die Muttersprache des Kindes betrachtet. Zweisprachige zählen und rechnen am liebsten in der Sprache, in der sie es gelernt haben. An unserer Schule haben alle Schüler die Möglichkeit, ihre Mathematiksprache mit allen mentalen Operationen wie das kleine Einmaleins, Additionen, Subtraktionen selber zu wählen. Der Mathematikunterricht verläuft also entsprechend dem bilingualen Schulmodell Centrope Schooling ebenfalls zweisprachig. In den Sachgegenständen wird in Deutsch und Tschechisch (alternativ Slowakisch) unterrichtet. Dabei wird das individuelle Sprachniveau der Schüler beachtet, damit jeder Schüler auch bestmöglich individuell gefördert werden kann. Die Zusammenarbeit der Kinder hat zur Folge, dass sie sich auch im Klassenverband sprachlich gegenseitig unterstützen können, wenn jemand in einer der Unterrichtssprachen nicht fähig ist, dem Unterricht zu folgen. Die Unterrichtssprachen werden parallel eingesetzt, die Schüler
können
somit
den
Stoff
doppelt
festigen.
In
den
meisten
Unterrichtsstunden der Sachgegenstände werden dazu Lehrer eingesetzt, die beide Sprachen aktiv beherrschen und in der Lage sind, bilingual zu kommunizieren.
71
Auf diese Weise wird gewährleistet, dass die Schüler am Ende der vierten Schulstufe gute mündliche und schriftliche Leistungen erbringen und sich für weiterführende Schulen qualifizieren können.
Obrázek 15
Der Sprachunterricht in der VS, D. Kohl, Schulverein Komenský Die sprachliche Bildung an der Sekundarschule/Wiener Mittelschule schließt nahtlos an das Bildungsmodell der Volksschule an. Auch hier werden Tschechisch und Deutsch als Unterrichtssprachen angeboten. Alle Gegenstände der Geistes- und Naturwissenschaften werden also auch an der Sekundarschule in beiden Sprachen unterrichtet. Berücksichtigung findet weiterhin, dass zweisprachige Bildung vom ersten Schultag an oder bedingt auch zu einem späteren Zeitpunkt, für Quereinsteiger, möglich ist. (Wolf, W., 2013, S. 177) In späteren Schuljahren im Sekundarbereich fällt es manchen Schülern schwerer, besonders abstrakten Sachverhalten in naturwissenschaftlichen Fächern wie Physik, Chemie, Mathematik in der „schwächeren“ Sprache zu folgen. Hier kann am Anfang die „stärkere“ Sprache als Aushilfe dienen. Gute Schüler können außerdem während
des
Unterrichts
andere
Mitschüler
sprachlich
Sprachanfänger profitieren vom Deutschunterricht im Klassenverband.
72
unterstützen,
Das Ziel ist, alle Schüler der vierten Klasse des Sekundarbereiches für den Übertritt auf
das
Oberstufenrealgymnasium
bzw.
eine
andere
weiterführende
österreichische Schule vorzubereiten. Letztendlich führt ihre Bilingualität die Schüler zu einer harmonischen bikulturellen/multikulturellen Identität, die für Beruf und Lebensplanung neue Perspektiven eröffnet und eine Bereicherung der eigenen Persönlichkeit darstellt.
73
13. Zusammenfassung und Ausblick Das bilinguale Bildungsmodell des Schulvereins Komenský stellt eine progressive moderne Möglichkeit einer zweisprachigen, multikulturellen Ausbildung dar. Seit vielen Jahrzehnten verwirklicht der Schulverein als Schulerhalter die Idee der sprachlichen und kulturellen Vielfalt zwischen Österreich, Tschechien und der Slowakei. Das Schulleben und Lernen ist durch gelebte Interkulturalität und aktive Mehrsprachigkeit Deutsch – Tschechisch – Slowakisch geprägt. Die KomenskýSchule bemüht sich somit gemeinsam mit anderen Institutionen und Vereinen, wie der tschechischen und slowakischen Botschaft, dem Tschechischen Zentrum, dem Slowakischen
Kulturinstitut,
dem
Minderheitsrat
der
Tschechischen
und
Slowakischen Volksgruppe oder dem Turnverein Sokol, um die Bewahrung kultureller Identitäten in der Centrope-Region. Ein wichtiges Vorhaben für die nächste Zeit ist eine gleichmäßige Verteilung der Sprachen im Unterricht und ein Einsatz von bilingualem Teamteaching in den meisten Fächern und auf allen Schulstufen. Die Bedeutung des Bereiches der Nachmittagsbetreuung sollte weiter wachsen, auch das Nachmittagsprogramm sollte im Sinne der ganztägigen Schulform ein umfassendes Angebot an Nachhilfe und Lernunterstützung bieten. Methodisch-didaktisch werden sich offene Unterrichtsformen wie etwa Projektunterricht vermehrt durchsetzen. Die Zusammenarbeit mit den Partnerschulen und anderen mehrsprachigen Schulen in Österreich wird weiter vertieft und ausgebaut.
74
Obrázek 16
Theateraufführung, D. Kohl, Schulverein Komenský
Obrázek 17
1aBVS, Slowakischunterricht, D. Kohl, Schulverein Komenský
75
Seznam použitých zdrojů:
HANZL, Karel. Informace o školském spolku Komenský, Vídeň 2013
HARBICH, H. Der Minderheitenschutz in Österreich, in: Minderheitenschutz in Europa, Wien 1985 HENKE, R. Leben lassen ist nicht genug. Zur Lage der Minderheiten in Österreich, Wien 1988
JURANEK, Markus. Schule und Recht: das österreichische Schulrecht für die Praxis. 1. Aufl. Wien: öbv und hpt, 2005. ISBN 3209045062. KIELHÖFER, Bernd, Sylvie JONEKEIT. Zweisprachige Kindererziehung. 5. Aufl. Tübingen: Stauffenberg Verlag, 1983. ISBN 3923721056. MÜNSTER, bearb. von Gerhard. Schulgesetze. 14. Aufl., Stand 1.9.2013. Wien: LexisNexis, 2013. ISBN 9783700756026 ÖSTERREICHISCHES
VOLKSGRUPPENZENTRUM.
Tschechen
&
Slowaken,
Österreichische Volksgruppenhandbücher, Band 2, Wien
ROCHEL, Branimir Brezovich. Unter Mitarb. von Erich. Schulrecht kurz gefasst Studien- und Arbeitsbuch. 8., neubearb. Aufl., Stand der Rechtslage: 1. August 2010. Linz: Trauner, 2010. ISBN 9783854997849
SOMR, Miroslav. Pedagogika pedagogů: tradice a současnost učitelství. 1. vyd. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2012, 201 s. ISBN 978-80-7394-397-4
76
STRNAD, F., BLAZEK. O., 80 let „Komenského“ ve Vídni, Vídeň 1953
VALES, Vlasta. Školský spolek Komenský. 140 let českého školství ve Vídni, Paginae historiae, Vídeň 2012
WOLF, Wilhelm, Simone GARTNER-SPRINGER a Rainer FRANKHAUSER. [Hrsg.: BMUKK]. Angewandtes Schulrecht mit Fallbeispielen aus der Praxis allgemeine bildende Pflichtschulen, berufsbildende Pflichtschulen, allgemein bildende höhere Schulen, berufsbildende mittlere und höhere Schulen, Anstalten der Lehrerbildung und der Erzieherbildung. Stand der Gesetzgebung: 1. September 2009. Wien: Jugend & Volk, 2009. ISBN 9783710015854
WOLF Willi [et al.]). Natürlich zweisprachig Naravno dvojezično Természetesen kétnyelvű Biso dujtschibtschengere Seveda dvojezično Přirozeně dvojjazyčně Prirodzene dvojjazyčne. 1. Auflage. Graz: Leykam, 2013. ISBN 9783701178858
77
Internetové zdroje:
Wikipedia. Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-, 2015-11-16 [cit. 2015-11-16]. Dostupné z: https://de.wikipedia.org/wiki/Minderheitensprachen_in_%C3%96sterreichMinderh eitensprachen in Österreich Austriaforum. Austriaforum [online]. http://Austriaforum.org: http://Austriaforum.org, 2014, 2015-11-13 [cit. 2015-11-13]. Dostupné z: http://Austriaforum.org/af/Heimatlexikon/Minderheiten_in_C3%96sterreichMinder heiten AK, Bildungswege. AK Oberösterreich [online]. Wien: AK, 2015, 14.7.2015 [cit. 201507-14]. Dostupné z: http://arbeitenundstudieren.at/2014/06/11/matura-geschafftbildungswege-in-ooe/ Schulverein Komensky [online]. Wien: Wien, 2015, 14.7.2015 [cit. 2015-07-14]. Dostupné z: https://www.wien.gv.at/wiki/index.php/Komensky-Schulverein Komensky. Schulverein Komensky [online]. Wien: Wien, 2015, 20.7.2015 [cit. 201507-20]. Dostupné z: www.komensky.at/wir-ueber-uns/verein/index.php
Wikipedia. Wikipedia [online]. Wien: Wien, 2015, 20.7.2015 [cit. 2015-07-20]. Dostupné z: https://de.wikipedia.org/wiki/Tschechen_in_Wien
78
