Didaktika analytická Jan Amos Komenský
Komenske´ho Analyticka´ didaktika vysˇla poprve´ latinsky roku 1646 v Lesˇneˇ jako soucˇa´st jeho knihy Methodus linguarum novissima [Metoda jazyku˚ nejnoveˇjsˇ´ı]. Samostatneˇ byla vyda´va´na azˇ v 19. stoletı´, cˇesky spatrˇila sveˇtlo sveˇta teprve roku 1874 v prˇekladu F. J. Zoubka. Znovu vysˇla roku 1908 v prˇekladu A. Krejcˇ´ıho, roku 1946 v prˇekladu H. Businske´, roku 1947 v prˇekladu E. Cˇapka, roku 2004 v upravene´m prˇekladu H. Businske´ (R. Va´nˇova´). Tento text je prˇevzat z internetovy´ch stra´nek Katedry didaktiky matematiky MFF UK (http: //www.karlin.mff.cuni.cz/katedry/kdm/).
ˇ ecky dida´sko znamena´ totizˇ vyucˇuji, didakto´s vyucˇeny´, didaktiko´s 1. Didaktika je theorie spra´vne´ho vyucˇova´nı´. (R vyucˇovatelsky´ cˇili obezna´meny´ s vyucˇova´nı´m.) 2. Vyucˇovati znamena´ zpu˚sobovati, aby se tomu co kdo zna´, naucˇil a znale si osvojil te´zˇ druhy´. 3. Spra´vneˇ vyucˇovati znamena´ zpu˚sobovati, aby se zˇa´k ucˇil hbiteˇ, s chutı´ a du˚kladneˇ. Pravı´m hbiteˇ, to je jedinou neprˇetrzˇitou pracı´, bez jake´koli sˇkodlive´ cˇasove´ ztra´ty; s chutı´, aby se zˇa´k prˇi postupu ktere´hokoli studia od pocˇa´tku azˇ do konce necı´til snad unaven tı´m, co ma´ za sebou, ny´brzˇ spı´sˇe roznı´cen touhou po tom, co zby´va´ dokoncˇit; du˚kladneˇ, aby jı´ dovedl pohotoveˇ uzˇ´ıti. Sˇpatneˇ tedy vyucˇuje ten, kdo k veˇdomostem vodı´ zˇa´ka vy´kladem zdlouhavy´m, obtı´zˇny´m a neuceleny´m. 4. Theorie vyucˇova´nı´ znamena´ ovla´dati jiste´ methody vyucˇova´nı´ a v oprˇenı´ o neˇ voditi k veˇdomostem hbiteˇ, s chutı´ a du˚kladneˇ. Hbitosti je totizˇ trˇeba, at’ uzˇ vyucˇujeme, cˇi se sami ucˇ´ıme, poneˇvadzˇ umeˇnı´ je dlouhe´, ale zˇivot kra´tky´ atd. Za´bavnosti je trˇeba proto, aby se nevloudila do mysli omrzelost nebo nechut’, jezˇ jsou zhoubami pro ucˇenı´, ny´brzˇ aby se jizˇ prˇ´ıjemnostı´ samou podneˇcoval za´jem a prˇi pra´ci udrzˇoval. Du˚kladnosti je trˇeba proto, aby nasˇe znalost byla znalostı´ v prave´m slova smyslu, nikoli jejı´m stı´nem, aby byla skutecˇnostı´, ne lı´cˇeny´m zda´nı´m, abychom neklamali sami sebe ani jine´. K tomu vsˇemu, at’ vcelku, cˇi v jednotlivostech, je trˇeba theorie, nebot’ theorie znamena´ bezpecˇny´ zpu˚sob, jak bezpecˇneˇ prove´sti urcˇitou veˇc. Avsˇak vyucˇivati, ucˇiti se nebo neˇco konati nazdarˇbu˚h, jest projevem nedostatku theorie. 5. Prozkouma´me tedy ony methody theorie vyucˇova´nı´, va´zˇ´ıce souhrnneˇ i v jednotlivostech vsˇe, co se vyskytuje prˇi vyucˇova´nı´, ucˇenı´ a znalosti a ucˇinı´me tak proto, abychom, postihouce jejich podstatu, slozˇenı´ a vznik, postihli, ˇ a´dny´m pru˚zkumem obecny´ch pojmu˚ dostaneme obecne´ za´kony jak se mu˚zˇe, chce a ma´ prˇi nich postupovati. R obezrˇetne´ho vyucˇova´nı´, za´kony trvale´ platnosti, jezˇ je nutno zachova´vati vzˇdy a vsˇude; pru˚zkumem pojmu˚ zvla´sˇtnı´ch zase zvla´sˇtnı´ za´kony, jichzˇ je trˇeba dba´ti jen neˇkdy a neˇkde. 6. Vzˇdy a vsˇude sevyskytuje prˇi vyucˇova´nı´, ucˇenı´ a znale´m ovla´da´nı´ trojı´: vyucˇovati, ucˇiti se, zna´ti. Musı´me tedy prˇijı´ti na kloub teˇmto cˇinnostem, aby se na´m otevrˇel pohled na to, co kazˇda´ z nich vyzˇaduje. Pneˇvadzˇ tak prˇed vyucˇova´nı´m prˇedcha´zı´ znalost – nikdo totizˇ nemu˚zˇe vyucˇovati neˇcˇemu, co sa´m nezna´ – obra´tı´me sve´ pa´tra´nı´ nejdrˇ´ıve k nı´. 7. Mı´ti znalost znamena´ dove´sti neˇco zobraziti, at’ uzˇ mysˇlenkou, rukou cˇi jazykem. Vsˇechno totizˇ ma´ svu˚j pu˚vod v zobrazova´nı´, to je ve vytva´rˇenı´ podob a obrazu˚ skutecˇny´ch veˇcı´. Kdykoli totizˇ smyslem vnı´ma´m neˇjakou veˇc, vtiskuje se mi jejı´ obraz do mozku. Kdykoli vytva´rˇ´ım podobnou veˇc, vtiskuji jejı´ 1
obraz hmoteˇ. A kdyzˇ jazykem oznamuji to, co si myslı´m nebo tvorˇ´ım, vtiskuji prˇedstavu te´zˇe veˇci vzduchu a vzduchem do usˇ´ı, mozku a mysli osoby druhe´. Prvnı´mu zpu˚sobu zobrazova´nı´ rˇ´ıka´me veˇdeˇti; druhe´mu a trˇetı´mu zpu˚sobu zobrazova´nı´ rˇ´ıka´me umeˇti. 8. Kdekoli tedy je znalost, tom nale´za´me trˇi slozˇky: 1. obraz cˇili vzor, 2. zobrazene´ 3. zobrazujı´cı´ jinak rˇecˇeno: 1. pu˚vodnı´ obraz, jenzˇ je prˇedmeˇtem znalosti 2. napodobeny´ obraz, jenzˇ je u´cˇinkem znalosti 3. neˇjaky´ na´stroj, ktery´m docha´zı´ z pu˚vodnı´ho obrazu k napodobene´mu naprˇ. smysly, ruka, jazyk atd. (Bez na´stroje totizˇ nemu˚zˇe vzniknout nic.) Odejmi mysli veˇcne´ prameny, z nichzˇ cˇerpa´ sve´ obrazy (prˇedstavy), nebo na´stroj, ktery´m je vytva´rˇ´ı (smysly, ruku, jazyk): nebude je moci ani cˇerpati ani vytva´rˇeti, jiny´mi slovy, zmizı´ jaka´koli znlost (mysˇlenı´, tvorˇenı´, hovor). Odejmi jı´ vytvorˇene´ obrazy ( prˇedstavy), jak se sta´va´ prˇi zapomı´na´nı´, kdyzˇ jsou prˇedstavy v mozku smaza´ny: nebude jizˇ nic zna´ti. Odtud vyply´vajı´ za´kladnı´ poucˇky: I. Nic nezna´me bez pu˚vodnı´ho obrazu. Jinak rˇecˇeno: Kazˇda´ znalost je znalostı´ neˇcˇeho. Abychom se tedy s neˇcˇ´ım obezna´mili, musı´me hledati neˇco, cˇemu bychom prˇizpu˚sobili sve´ smysly a da´le mysl, ruku a jazyk. Veˇdeˇnı´ a umeˇnı´ musı´ mı´ti neˇjaky´ vzor. II. Nic nezna´me lecˇ zobrazova´nı´m. Jinak rˇecˇeno: Znalost je tvorˇenı´ obrazu˚. Podstatou veˇdeˇnı´ a umeˇnı´ je napodobenı´ obrazu˚. III. Nic nezna´me bez na´stroje nebo schopnosti, umozˇnˇujı´cı´ zobrazova´nı´. Znalost totizˇ zobrazuje neˇco neˇcˇ´ım. Veˇdeˇnı´ a umeˇnı´ musı´ mı´ti tvu˚rcˇ´ı proatrˇedky. 9. Ucˇiti se znamena´ kra´cˇeti k znalosti veˇci nezna´me´ prˇes neˇjakou zna´mou. (Jiny´mi slovy: ucˇiti se znamena´ hledati poznatky, abys mohl neˇco zobrazovati.) 10. Kdekoli se tedy neˇcˇemu ucˇ´ıme, vyskytuje se trojı´: 1. Neˇco nezna´me´ho, k cˇemu se smeˇrˇuje. 2. Neˇco zna´me´ho, prˇes cozˇ je mozˇno prˇijı´ti k onomu nezna´me´mu. 3. Snaha prˇijı´ti a tı´m uzˇ prˇechod sa´m. Ucˇenı´ totizˇ, discentia, ktere´hozˇto slova uzˇ´ıva´ Tertullianus pro postup ucˇenı´, je jaky´si pohyb, ktery´m se pohybliva´ veˇc posunuje od urcˇene´ho meznı´ku, o neˇj se opı´rajı´c, k meznı´ku jine´mu, od prvnı´ho vzda´lene´mu. Touto pohyblivou veˇcı´ zde je zˇa´k. Prˇednı´ meznı´k je pro zˇa´ka veˇc, jizˇ prˇedem zna´ma´, jejı´mzˇ dobrodinı´m se mu˚zˇe posunouti k pozna´nı´ druhe´ veˇci do te´ doby nezna´me´. (Tomu rˇ´ıka´me prˇedchozı´ poznatek nebo te´zˇ pocˇa´tek pozna´va´nı´.) Odtud se totizˇ prˇecha´zı´ k meznı´ku vzda´lene´mu, k veˇci nezna´me´, ale nikoli bez jake´hosi u´silı´. Na prˇ´ıklad: Chteˇl-li bych se dnes ucˇiti jazyku perske´mu, meˇl bych prˇed sebou veˇc nezna´mou. Abych se jı´ naucˇil, potrˇeboval bych prostrˇednistvı´ neˇjake´ veˇci ana´me´, rozumeˇj tlumocˇnı´ka, jenzˇ by se vyznal v onom i me´m jazyku, (at’ uzˇ by to byl zˇivy´ tlumocˇnı´k, totizˇ cˇloveˇk, cˇi mrtvy´ – slovnı´k). Konecˇneˇ je trˇeba horlive´ pra´ce, abych si vy´kladem jedne´ veˇci po druhe´ a cˇasteˇjsˇ´ım opoakova´nı´m osvojil znalost rˇecˇi mneˇ prˇedtı´m nezna´me´ prostrˇednictvı´m rˇecˇi, prˇedtı´m zna´me´. Odstranˇ jedno z toho a bude po ucˇenı´. Z toho vyply´vajı´ za´kladnı´ poucˇky: IV. Veˇci dobrˇe zna´me´ se neucˇ´ıme. Poneˇvadzˇ to je jizˇ zna´mo, nenı´ trˇeba vykona´vati zbytecˇnou pra´ci, ani to nenı´ mozˇne´. Doveˇtek: Tedy cˇemukoliv se ucˇ´ıme, pokud se tomu icˇ´ıme, jest nezna´my´m. Cˇemu se kdo jizˇ naucˇil, tomu se prˇesta´va´ ucˇiti. V. Nezna´me´mu se ucˇ´ıme jen neˇcˇ´ım zna´my´m. Jiny´mi slovy: Cˇemukoli se zˇa´k ucˇ´ı, ucˇ´ı se tomu prˇedchozı´mi poznatky, poneˇvadzˇ jinak to nenı´ mozˇno. Pozna´va´nı´ se totizˇ deˇje postupneˇ a lidske´ cha´pa´nı´ jest jaky´si vzestup k tomu, co hleda´me. A jako jsou na zˇebrˇ´ıku stupneˇ a ten, kdo po nich stoupa´, nestoupa´ jinak, nezˇ zˇe posunuje nohu se stupneˇ, na neˇmzˇ stoujı´, na stupenˇ nejblizˇsˇ´ı (kdyby chteˇl jinak, zrˇ´ıtil by se): pra´veˇ tak se mysl prˇi ucˇenı´ posunuje od jednoho k druhe´mu (od veˇci jizˇ poznane´
2
k te´, kterou ma´ teprve poznati). Doveˇtek: Nezna´me´mu se tedy neucˇ´ıme jinou veˇcı´ nezna´mou. VI. Nezna´me´mu se neucˇ´ıme lecˇ ucˇenı´m. Jiny´mi slovy: Co si ma´me znalecky osvojiti, tomu se musı´me ucˇiti. Doveˇtek: Tedy k ucˇenı´ pozˇadujeme pra´ci a pı´li atd. 11. Poneˇvadzˇ vsˇak ten, kdozˇ chce ponejprv konati neˇjakou cestu, musı´ by´ti opatrny´, aby nezabloudil a ten, kdozˇ se pokousˇ´ı ponejprv stoupati po zˇebrˇ´ıku, aby se nezmy´lil ve stupnı´ch – jen ma´lokdo je tak obezrˇely´, zˇe se mu zmy´lena´ neprˇihodı´ – jest velmi uzˇitecˇne´, ba dokonce nezbytne´ mı´ti ukazatele, ktery´ by zabranˇoval omylu, povola´val zpeˇt bloudı´cı´ho, zdvı´hal toho, jenzˇ by padal se stupnˇu˚ a udrzˇoval na stezce. Poneˇvadzˇ je tomu podobneˇ prˇi ucˇenı´, kdy mysl postupuje od zna´me´ho k nezna´me´mu, odtud vyply´vajı´ tyto za´kladnı´ poucˇky: VII. Zˇa´k se musı´ mı´t vzˇdy na pozoru, aby se neˇcˇemu nenaucˇil sˇpatneˇ. VIII. Pro zˇa´ka trˇeba pozorne´ho je steˇzˇ´ı mozˇne´, aby se na pocˇa´tku nedopousˇteˇl chyb. Jiny´mi slovy: Bez poklesku˚ se nicˇemu neucˇ´ıme. IX. Zˇa´ku je mozˇne´ prospı´vati toliko ponena´hlu. X. Zˇa´k tedy vzˇdy potrˇebuje neˇkoho, kdo by ho vedl, napomı´nal a opravoval. Jsou ovsˇem lide´ bohateˇji nadanı´, kterˇ´ı sami sebe povzbuzujı´, napomı´najı´, vedou, opravujı´ a ka´rajı´, ale to jsou vza´cne´ zjevy a stejneˇ ani oni nepostra´dajı´ neˇkoho, kdo je vede, napomı´na´ a opravuje, kdyzˇ sami sobeˇ prokazujı´ to, co jinı´ jiny´m. Zato lidem prostrˇedneˇ nadany´m, natozˇ s nevalny´mi schopnostmi, je vu˚dci trˇeba vzˇdy. Doveˇtek: Kdo vyucˇuje, vede, kdo se ucˇ´ı, je veden. A tak pa´trejme da´le, co se vyzˇaduje na ucˇiteli jako vedoucı´m. 12. Vyucˇovati znamena´ zasveˇcovati ucˇ´ıcı´ho se v ucˇenı´. Hle: zde jsou ucˇitel, ucˇ´ıcı´ se (zˇa´k), ucˇenı´! Ucˇitel je ten, kdo znalost odevzda´va´; ucˇ´ıcı´ se, kdo ji prˇijı´ma´; ucˇenı´ samo je odevzda´va´nı´ znalosti a prˇechod od ucˇitele k ucˇ´ıcı´mu se. (§17 atd.) XI. Kde nikdo nevyucˇuje, tam se nicˇemu nevyucˇujie. XII. Kde se nikdo neucˇ´ı, tam se nicˇemu neucˇ´ı. XIII. Kde nenı´ ucˇenı´, tam nenı´ prˇesazova´nı´ znalosti. 13. Za stejny´ch podmı´nek ovsˇem se rozvı´jı´ nada´nı´ jako polnosti, poucˇky jsou jako semena. Nesejesˇ-li nic, nicˇeho nesklidı´sˇ; zasejesˇ-li ma´lo, ma´lo sklidı´sˇ. A nesklidı´sˇ nic jine´ho, nezˇ to, co jsi zasel, poneˇvadzˇ nada´nı´ stejneˇ jako polı´cˇka nevra´tı´ nic nezˇ to, co prˇijala. XIV. Ucˇitel a zˇa´k ve vza´jemne´m vztahu; prˇi vyucˇova´nı´ nemu˚zˇe chybeˇti ani jeden ani druhy´. XV. Mezi ucˇitelem a zˇa´kem je pojı´tko somo ucˇenı´, prˇele´vajı´cı´ se z jednoho na druhe´ho. XVI. Dobry´ ucˇitel, dobry´ zˇa´k a dobre´ ucˇenı´ vydatneˇ rozmnozˇuje znalosti. Prˇihle´dneˇme tedy k tomu, co se zˇa´da´ na kazˇde´m jednotliveˇ, aby bylo dobre´. 14. Na ucˇiteli se zˇa´da´ schopnost vyucˇovatelska´, aby znal, mohl a chteˇl vyucˇovati, jiny´mi slovy: 1. aby sa´m znal to, cˇemu ma´ jine´ vyucˇovati (poneˇvadzˇ totizˇ nikdo nemu˚zˇe vyucˇovati tomu, co zna´ ma´lo) 2. aby mohl jine´ vyucˇovati tomu, co sa´m zna´ (jiny´mi slovy, aby byl nadany´m ucˇitelem, a aby umeˇl trpeˇliveˇ sna´sˇeti neveˇdome´ zˇa´ky, avsˇak aby umeˇl samu neveˇdomost u´cˇinneˇ zaplasˇovati atd.) 3. aby tomu, co zna´ a mu˚zˇe vyucˇovati, take´ chteˇl vyucˇovati, jiny´mi slovy, aby byl cˇinny´ a pilny´ a i jine´ touzˇil prˇiva´deˇti k zdroji sveˇtla, z neˇhozˇ se sa´m raduje. XVII. Necht’ ucˇitel ovla´da´ vyucˇova´nı´. (necht’ je ucˇeny´.) XVIII. Necht’ je ucˇitel zbeˇhly´ ve vyucˇova´nı´. (necht’ ma´ schopnosti vyucˇovatelske´.) XIX. Necht’ ma´ ucˇitel vrˇely´ za´jem o vyucˇova´nı´. (Necht’ nezna´ necˇinnosti a nechuti.) 15. Na ucˇ´ıcı´m se (zˇa´ku) se zˇa´da´ ucˇenlivost, jezˇ za´lezˇ´ı v tom, aby mohl, znal a chteˇl by´ti vyucˇova´n. Moci by´ti vyucˇova´n znamena´ mı´ti neporusˇene´ orga´ny, potrˇebne´ k ucˇenı´ (smysl, ruka, jazyk). Zna´ti by´ti vyucˇova´n znamena´ by´ti veˇkem a vy´vojem zraly´ pro ucˇebny´ prˇedmeˇt. Chtı´ti by´ti vyucˇova´n znamena´ dychtiti po ucˇenı´ a roznı´ceny´mi smysly je vstrˇeba´vati. Tedy: XX. Nevyucˇ´ısˇ toho, kdo nenı´ zraly´, aby mohl by´ti vyucˇova´n. Na prˇ´ıklad slepe´ho optice, hluche´ho hudbeˇ, neˇme´ho rˇecˇi, chrome´ho tanci atd. Je to totizˇ nemozˇne´.
3
XXI. Steˇzˇ´ı vyucˇ´ısˇ toho, kdo nenı´ zraly´, aby mohl by´ti vyucˇova´n. Na prˇ´ıklad nemluvneˇ hovorˇiti podle gramaticky´ch pravidel, rˇ´ıditi se prˇi zpeˇvu hudebnı´mi za´kony, uzˇ´ıvati perspektivy atd. Take´ beˇhati drˇ´ıve, nezˇ se obezna´milo s chu˚zı´ a choditi drˇ´ıve, nezˇ se postavilo na nohy atd. Toto se totizˇ vyrovna´ tomu, jako kdybys zˇa´dal po neoperˇene´m pta´ku, aby le´tal, nebo se stromu, ktery´ je teprve v kveˇtu, chteˇl trhati plody. Vsˇe ma´ svu˚j cˇas. Zde vsˇak zralostı´ musı´sˇ cha´pati nejen zralost veˇkovou, ny´brzˇ i vy´voj, poneˇvadzˇ se vsˇemu ucˇ´ıme postupneˇ prˇes veˇci zna´me´ podle za´kladnı´ poucˇky V. Nenı´-li cˇloveˇk obezna´men se stupneˇm, ktery´ mu otevrˇe cestu k nejblizˇsˇ´ımu a opeˇt k jine´mu, nenı´ mozˇno, aby tam byl posunut, leda s obtı´zˇ´ı. XXII. Kdo nedba´, aby byl vyucˇova´n, toho budesˇ marneˇ vyucˇovati, dokud u neˇho neprobudı´sˇ vrˇely´ za´jem o ucˇenı´. Aby totizˇ touzˇil po znalostech a proto se roznı´ceny´mi smysly u´cˇastnil vyucˇova´nı´, jine´ veˇci aby odlozˇil a jen tı´mto se obı´ral. Hned povı´me, jak se to deˇje. 16. Z toho pramenı´ trojı´ druh ucˇelivosti: prvnı´ pohotovost, s jakou vnı´ma´me, cˇili nadanost; druhy´ obratnost, s jakou posuzujeme, cˇili soudnost; trˇetı´ horlivost, s jakou dokoncˇujeme zacˇate´, jizˇ nazy´va´me pilnostı´. Nadany´ je ten, kdo z vlastnı´ vu˚le uchva´tı´ vsˇe, co mu vycha´zı´ vstrˇ´ıc. Soudny´ je ten, kdo veˇc spra´vneˇ vylozˇenou spra´vneˇ pochopı´. Pilny´ je ten, kdo cokoli zdola´va´ pracovitostı´. XXIII. Nada´nı´, u´sudek a pı´le, jsou-li vza´jemneˇ spojeny, cˇinı´ pokroky hodny podivu. XXIV. Cˇa´stecˇny´ nedostatek nada´nı´ cˇi u´sudku vyvazˇuje pı´le. XXV. Kde nenacha´zı´me nada´nı´, u´sudek ani pı´li, tam se prˇi vyucˇova´nı´ cˇi ucˇenı´ nedopracujeme u´speˇchu bud’ vu˚bec nebo jen v male´ mı´rˇe. 17. Take´ prˇi ucˇenı´ se vyskytujı´ trˇi cˇinitele´: veˇc, ktere´ se vyucˇuje, zpu˚sob, ktery´m se vyucˇuje a neˇjaky´ prostrˇedek, jenzˇ ma´ popoha´neˇt zˇa´ka, aby ucˇenı´ pozorneˇ prˇijı´mal. Veˇc, ktere´ se vyucˇuje, nazy´va´me prˇedmeˇtem ucˇenı´; zpu˚sob vyucˇova´nı´ je methoda; prostrˇedek, popoha´neˇjı´cı´ ucˇenı´ je ka´zenˇ. (proto tedy slovo ka´zenˇ – disciplina – znacˇ´ı tolik co discipellina, protozˇe je popoha´neˇn [impellitur] k ucˇenı´ [ad discendum] ten, kdo dobrovolneˇ nechce.) XXVI. Kde se nicˇemu nevyucˇuje, tam se nicˇemu neucˇ´ı. XXVII. Kde se zmateneˇ vyucˇuje, tam se zmateneˇ ucˇ´ı. XXVIII. Kde se nedbale vyucˇuje, tam se nedbale ucˇ´ı. Doveˇtky: 1. mnozˇstvı´ znalostı´ za´visı´ na mnozˇstvı´ prˇedmeˇtu˚. 2. porˇa´dek v znalosti za´visı´ na rˇa´dndne´m ucˇenı´. 3. u´speˇsˇne´ zı´ska´va´nı´ znalosti za´visı´ na pilnosti ucˇitelu˚ i zˇa´ku˚. 18. Veˇcmi, ktery´m je trˇeba vyucˇovati, je vsˇechno to, co mu˚zˇe zusˇlecht’ovati lidskou povahu a ji zdokonalovati; totizˇ, vyznati se v neˇcˇem a tı´m umeˇti si na´lezˇiteˇ poradit jak se sebou samy´m (ma´me na mysli vztah k vneˇjsˇ´ım u´du˚m, smyslu˚m, rozumu, vu˚li atd.), tak s ostatnı´mi okolnostmi, aby na´m vsˇe slouzˇilo, ale nic nesˇkodilo. Jejich rozdı´ly shle´dneme pozdeˇji, azˇ budeme mı´ti prˇ´ılezˇitost zkoumati podrobneˇjsˇ´ı za´kony vyucˇovacı´. 19. Zpu˚sob vyucˇova´nı´ je vybudova´n na obezrˇetnosti methody, kterou musı´ ucˇitel vzˇdy a vsˇude zachova´vati tak, aby dovedl dusˇe svy´ch zˇa´ku˚ prˇipravovati pro ucˇelivost (viz §20.), ucˇebnou la´tku samu odevzda´vati (viz §26), odevzdanou a pochopenou upevnˇovati (viz §34). Malı´rˇ prˇece, hodlaje vytva´rˇeti obraz, nejdrˇ´ıve napne a uhladı´ desku cˇi pla´tno, na neˇzˇ chce vytva´rˇeti malbu a pak je potrˇe neˇjaky´m podkladem, aby chytalo barvy. Teprve tehdy maluje. Nakonec pota´hne malbu vrstvou fermezˇe a vystavı´ na slunce a vzduch, aby ztvrdla a bylo mozˇno se jı´ bez obav doty´kati. A stejneˇ obezrˇetny´ bude ten, kdo zamy´sˇlı´ vsˇteˇpovati znalosti v mozek, ruku, cˇi jazyk toho druhe´ho, jestlizˇe se vyzna´ v tom, jak prˇipravovati dusˇe pro ucˇenı´, da´le ucˇenı´ odevzda´vati a posle´ze je upevnˇovati. 20. Prˇ´ıpravy je trˇeba proto, aby ten, jenzˇ ma´ v u´myslu se ucˇiti, mohl, chteˇl a umeˇl ucˇenı´ prˇijı´mati. Jestlizˇe by totizˇ nemohl, nechteˇl nebo neumeˇl, nadarmo budesˇ nama´havy´m vyucˇovanı´m morˇiti sebe i jeho, jak se uka´zalo v §15. Povazˇuj tedy za za´kon: XXIX. Nezacˇ´ınej vyucˇovati toho, kdo nenı´ prˇipraven k tomu, aby byl vyucˇova´n. Poneˇvadzˇ nenı´ za´hodno mluviti k cˇloveˇku, ktery´ nehodla´ slysˇeti, ukazovati neˇco tomu, kdo se nehodla´ dı´vati, jı´ti prˇed tı´m, kdo nehodla´ na´sledovati. Proto se nedoporucˇuje vyucˇovati toho, kdo se nehodla´ ucˇiti. Jestlizˇe to prˇece podnika´sˇ, znamena´ to marˇiti pra´ci a cˇas. Viz za´kladnı´ poucˇky XX, XXI a XXII. 21. Prˇ´ıroda poskytuje bud’ sama jednotlivci, aby mohl, chteˇl a umeˇl by´ti vyucˇova´n, nebo je nutno k tomu dojı´ti cestou umeˇlou. Jestlizˇe neˇkomu dala prˇ´ıroda zdrave´ orga´ny, vrˇely´ za´jem o ucˇenı´ a prˇicˇinlivost potrˇebnou k cˇinu˚m (sˇt’astneˇjsˇ´ım povaha´m to by´va´ neˇkdy samo od sebe vrozeno), zbytecˇneˇ bys ota´lel, prˇistup k veˇci. Hladove´mu nenı´ trˇeba jı´dlo ani slu˚vkem doporucˇovati; toliko je ukazˇ, dychtiveˇ si vezme a pu˚jde mu k duhu jak na´lezˇ´ı. Tedy:
4
XXX. Neodkla´dej vyucˇovati toho, kdo je prˇipraven k tomu, aby byl vyucˇova´n. 22. Jestlizˇe vsˇak zˇaludek cı´tı´ k pokrmu˚m nechut’, veˇz, zˇe potrˇebuje drˇ´ıve le´ku nezˇ jı´dla; odlozˇ tedy pokrm a podej le´k. Jak? Veˇzı´-li v neˇkom nechut’ k ucˇenı´, je to tı´m, zˇe necha´pe jeho uzˇitecˇnost. , nebo, zˇe ho zla´kalo neˇco jine´ho veˇtsˇ´ı meˇrou anebo, zˇe ho lekajı´ nesna´ze. Snazˇ se tedy, aby pochopil, jak by bylo pro neˇho du˚lezˇite´ zna´ti toto cˇi ono a brzo bude bazˇiti to zna´ti, poneˇvadzˇ je lidske´ mysli vrozena touha po lepsˇ´ıch veˇcech. Snazˇ se, aby mu zachutnalo neˇco dobre´ho a brzo pocı´tı´sˇ, jak se dal navnaditi, nebot’ je prˇirozeno, zˇe cˇloveˇk jde za vu˚nı´ dobroty, at’ by to bylo cokoli. Snazˇ se, aby pocı´til, zˇe nama´havy´ u´kol lze prˇekonati a brzo si snı´m pospı´sˇ´ı, poneˇvadzˇ cˇinnost a sha´nˇka po pra´ci jsou vlastnı´ lidske´ mysli. XXXI. Prˇistupuj k ucˇenı´ jen tehdy, bylo-li zˇa´ku na´lezˇiteˇ doporucˇeno. Doveˇtek: Musı´sˇ se tedy vsˇemozˇneˇ zasaditi o to, aby zˇa´k ucˇenı´, k neˇmuzˇ prˇistupuje, pojı´mal jako cosi hodne´ho obdivu. (Tento obdiv zazˇehne chut’, chut’ touhu a touha pı´li.) 23. To zpu˚sobı´sˇ tı´m, zˇe upozornı´sˇ na neˇco pu˚vabne´ho, prˇ´ıjemne´ho a snadne´ho v prˇedmeˇtu, ktere´mu pocˇ´ına´sˇ vyucˇovati. Je totizˇ prˇirozene´ chtı´ti radeˇji vsˇe nezˇ cˇa´st. Pravdivost tohoto na´zoru si oveˇrˇ zkousˇkou u trˇ´ılete´ho, cˇtyrˇlete´ho nebo peˇtilete´ho dı´teˇte. Zacˇni mu povı´dati neˇjakou poha´dku nebo bajku a jakmile pocˇnesˇ, ustanˇ. Jak bude roznı´cen prˇa´nı´m po zy´vajı´cı´m, jak bude prosit, abys pokracˇoval! Tote´zˇ se ty´ka´ vsˇech veˇcı´ a kazˇde´ho veˇku, umı´me-li pouzˇ´ıti prˇirozeny´ch pobı´dek. Tedy: XXXII. Prˇistupuj k ucˇenı´ jen tehdy, byla-li u zˇa´ka silneˇ podnı´cena chut’ k ucˇenı´. 24. A poneˇvadzˇ lidska´ povaha miluje cˇinnost a pra´veˇ z pohybu se raduje a to z pohybu neomezene´ho, aby mohla z vlastnı´ vu˚le tvorˇit a prˇetva´rˇet, tedy: XXXIII. Prˇistupuj k ucˇenı´ jen tehdy, je-li zˇa´k vyzbrojen k dı´lu. Ne pra´veˇ vy´bornou smeˇrnici dali na´m prˇed neda´vnem neˇkterˇ´ı znalci ucˇenı´: Vesˇkera´ pra´ce, necht’ prˇipada´ ucˇiteli, zˇa´ku je ponecha´no pouze pythagorovske´ mlcˇenı´. Ucˇitelu˚m zpu˚sobuje toto ponaucˇenı´ neuzˇitecˇnou a zbytecˇnou na´mahu, hodnou osla; zˇa´ku˚m vsˇak klade nevyhnutelne´ prˇeka´zˇky do cesty za prospeˇchem a ubı´jı´ v nich vesˇkerou pozornost. Prˇesveˇdcˇili jsme se v za´kladnı´ poucˇce VI. a jejı´m doveˇtku, zˇe je prˇi ucˇenı´ pozˇadova´na nama´hava´ pra´ce a v za´kladnı´ poucˇce XIV. , zˇe prˇi ucˇenı´ nemu˚zˇe scha´zeti jeden ani druhy´. Oba dva tedy necht’ prˇevezmou cˇa´st na´mahy, ucˇitel necht’ kra´cˇ´ı vprˇedu a zˇa´k za nı´m. Pouhy´m mlcˇenı´m nikdy nedosa´hnesˇ toho, aby zˇa´k da´val pozor, natozˇ, aby prospı´val,byt’ ses hmozˇdil do roztrha´nı´. Naopak cˇ´ım vı´ce ho budesˇ takto mlcˇky nutiti k pozornosti, tı´m vı´ce otupı´sˇ jeho za´jem. Cˇloveˇk totizˇ nenı´ sˇpalek, z neˇhozˇ bys mohl vydlabati sochu (kdyby se choval naprosto pasivneˇ); ale je zˇivy´ obraz, sa´m sebe podle prˇ´ılezˇitosti vytva´rˇejı´cı´, znetvorˇujı´cı´ a prˇetvorˇujı´cı´. A vskutku i my, lide´ dospeˇlı´, vı´me ze zkusˇenosti, zˇe nic nenı´ tak nesnadne´, jako prˇizpu˚sobiti sluch ucˇiteli, natozˇ, aby to pro deˇti bylo hracˇkou, kdyzˇ jejich veˇk se dovede rozpty´liti vsˇ´ım. (O tomto budeme mı´ti prˇ´ılezˇitost vı´ce si rˇ´ıci nı´zˇe v §143.) Da´sˇ-li mu vsˇak neˇjakou pra´ci, brzo ho roznı´tı´sˇ a brzo zaujmesˇ jeho mysl tak, zˇe se zavrta´ do sve´ho prˇedmeˇtu. Je totizˇ nejvy´sˇe prˇirozeno, zˇe, kdo se nese nebo veze, neda´va´ pozor na cestu; kdo si vsˇak musı´ vykracˇovati sa´m, ten se rozhlı´zˇ´ı kolem, jednak aby neupadl, jednak aby nezabloudil. Zrusˇme tedy onu sˇkodlivou smeˇrnici a pozmeˇnˇme ji v tuto lepsˇ´ı: XXXIV. Zˇa´ku prˇ´ıslusˇ´ı pra´ce, ucˇiteli rˇ´ızenı´. Ve shodeˇ s touto smeˇrnicı´ dej pokazˇde´ zˇa´ku do rukou na´stroje, aby si byl veˇdom, zˇe musı´ pracovati, a aby si nic neprˇedstavoval jako veˇc vzda´lenou, neprˇ´ıstupnou a obtı´zˇnou; brzy v neˇm probudı´sˇ za´jem, cˇilost a chut’. 25. Ale jak zpu˚sobı´me, aby take´ umeˇl by´ti vyucˇova´n? K tomu nepotrˇebujesˇ dovednosti. BUdesˇ-li ty umeˇti vyucˇovati, bude on umeˇti by´ti vyucˇova´n (tak jizˇ bude touzˇit by´t vyucˇova´n). Jestlizˇe bys umeˇl kra´cˇeti vprˇedu, bude umeˇti na´sledovati nejinak, jako umı´ nemlunveˇ cˇile ssa´ti mle´ko, umı´-li je zˇivitelka kojiti. Musı´me tedy prˇikrocˇiti k tomu, abychom poznali, jake´ obezrˇetnosti je trˇeba prˇi odevzda´va´nı´ ucˇebne´ la´tky. 26. Nejvysˇsˇ´ım za´konem, objasneˇnı´m, ja´drem i okrajnı´ mezı´, za´kladem i vrcholem obezrˇetnosti prˇi prˇeda´va´nı´ ucˇebne´ la´tky je toto jedine´: aby se vsˇemu vyucˇovalo prˇ´ıklady, poucˇkami a jejich pouzˇ´ıvanı´m nebo napodobenı´m, jiny´mi slovy, aby se ucˇebny´ materia´l prˇedna´sˇel zˇa´ku prˇed ocˇi, prˇedneseny´ vysveˇtloval a on, aby se snazˇil vysveˇtlenou a pochopenou la´tku vyja´drˇiti novou prˇedstavou, azˇ by ji umeˇl vyja´drˇiti. (Toto plyne z §§8, 9 a 10.) Prˇ´ıklad je totizˇ jaky´msi obrazem (za´kl. poucˇka I) napodobenı´ veˇcı´ zpbrazenou (za´kl. poucˇka II), poucˇka na´strojem, ktery´ napodobenı´ rˇ´ıdı´ (za´kl. poucˇka III). Z tohoto za´kladu vyply´vajı´ za´kladnı´ poucˇky: XXXV. Kde nema´me nic, co bychom mohli napodobit (totizˇ uka´zku), nedocha´zı´ k napodobenı´. XXXVI. Kde nema´me na´vod (totizˇ poucˇku), tam nenı´ napodobenı´ ani snadne´ ani jiste´. XXXVII. Kde nema´me napodobenı´ (to jest pouzˇitı´, cˇinnost [prakticke´ho puzˇitı´],cvicˇeenı´), tam je zbytecˇny´ na´vod o napodobenı´ i samoo to, co bychom mohli napodobiti. 27. A tak cele´ vyucˇova´nı´ i ucˇenı´ sesta´va´ z prˇ´ıkladu˚, poucˇek a napodobenı´; toto trojı´ zameˇstna´va´ mysl jak ucˇitelovu,
5
tak zˇa´kovu. Odtud plynou trˇi za´kladnı´ poucˇky. XXXVIII. Ucˇiteli na´lezˇ´ı uka´zku prˇedna´sˇeti, vysveˇtlovati a prˇedem uka´zati napodobenı´. Zˇa´ku na´lezˇ´ı da´vati pozor, cha´pati a napodobovati. XXXIX. Bez prˇ´ıkladu˚, poucˇek a cvicˇenı´ se nicˇemu ani nevyucˇuje ani neucˇ´ı, leda nespra´vneˇ. Pravdivost prvnı´ho pojmu se jevı´ u teˇch, kdozˇ jsou od narozenı´ hlusˇ´ı. Poneˇvadzˇ neslysˇ´ı nikoho mluviti, sami te´zˇ mluviti neumeˇjı´; od koho by se totizˇ tomu naucˇili? Bez vzoru nemohou (podle za´kladnı´ poucˇky V). B ni choditi po dvou se cˇloveˇk nenaucˇ´ı bez prˇ´ıkladu, jako onen hessensky´ chlapec, ktery´ byl, jsa nemluvneˇtem, uchva´cen vlky a mezi nimi vychova´n. Dovedl totizˇ jen to, cˇemu se naucˇil z prˇ´ıkladu zvı´rˇat, beˇhati po cˇtyrˇech vy´ti a chytati korˇist nehty; teprve kdyzˇ byl v osmi letech polapen a zacˇal se pohybovati mezi lidmi, naucˇil se podle jejich vzoru naprˇimovati, choditi po dvou a nedlouho po tom i mluviti atd. Ale ucˇiti se toliko z prˇ´ıkladu˚ bez poucˇek je doprˇa´no pouze lidem bohateˇji nadany´m. Avsˇak ani takovı´ samoukove´ (rˇec. autodı´daktoi) se neucˇ´ı bez poucˇek, nebot’, trˇeba jich neprˇ´ıjimajı´ od jiny´ch, sami si je vytva´rˇejı´ z vlastnı´ho pozorova´nı´. Nikomu se konecˇneˇ nepodarˇilo a nikdy nepodarˇ´ı naucˇiti se neˇcˇemu bez praxe, nebo cvicˇenı´. XL. Vsˇemu at’ se vyucˇuje a ucˇ´ı prˇ´ıklady, uka´zkami a cvicˇenı´mi. Nejna´padneˇji se to projevuje prˇi rˇemeslech, kde se – prˇi rozumne´m postupu – vzˇdy nejprve prˇedva´dı´ uka´zka, potom se, jestlizˇe je trˇeba, veˇc vysveˇtlı´ a konecˇneˇ vyjadrˇuje napodobenı´m. Tote´zˇ se vsˇak deˇje take´ u prˇedmeˇtu˚ theoreticky´ch. Chcesˇ-li, aby jiny´ znal neˇjakou veˇc, prˇednes ji jeho smyslu˚m, a je-li trˇeba, vysveˇtli. Abys pak videˇl, zda ji spra´veˇ pochopil, prˇikazˇ mu, aby pra´veˇ touzˇ veˇc vypra´veˇl a toto vypra´veˇnı´ cˇi opakova´nı´ je jaky´msi druhem napodobenı´. Tak i v prˇ´ıpadech mora´lky: nejdrˇ´ıve uka´zˇesˇ na neˇco dobre´ho, potom doka´zˇesˇ, zˇe je to dobre´ a tı´m zpu˚sobı´sˇ, zˇe sa´m uzna´ onu veˇc za dobrou, oblı´bı´ si ji a da´ se po jejı´ stopeˇ. Tak totizˇ sestavil Tvu˚rce vesmı´ru lidskou povahu, zˇe se vsˇemi slozˇkami obracı´ k svy´m prˇedmeˇtu˚m. Ukazˇ rozumu pravdu (dosti zrˇetelneˇ), brzo ji pochopı´. Ukazˇ vu˚li dobro (aby vskutku cha´pala, zˇe dobrem je), brzo si dobro chvatneˇ osvojı´. Ukazˇ tvu˚rcˇ´ı mozˇnosti cosi mozˇne´ho (aby se to mozˇnostı´ jevilo), brzo nastoupı´ cˇin. Pravı´m tedy, ukazˇ lidske´ mysli vzor pravdy, dobra nebo mozˇnosti, vysveˇtli jej na´lezˇiteˇ, aby se vnı´ma´nı´m nedopousˇteˇla chyb, brzo se prˇesveˇdcˇ´ı´ısˇ, jak se prˇemeˇnou ztotozˇnˇuje se vzorem. Toto je tedy jedna jedina´, prava´,trvala´ a nejlepsˇ´ı methoda, (nad nı´zˇ lepsˇ´ı nebude nikdy vymysˇlena´), jak lze vsˇemu vyucˇovati a se ucˇiti. Doveˇtek: Kazˇda´ tedy znalost, k nı´zˇ je nutno dojı´ti, necht’ je prˇeva´deˇna zpeˇtneˇ na prˇ´ıklad, necht’ je poda´n o nı´ na´vod a necht’ na´sleduje snaha dostihnouti onoho prˇ´ıkladu. 28. Nejprˇirozeneˇjsˇ´ı porˇadı´ oneˇch trˇ´ı veˇcı´ je takove´, aby prˇedcha´zely prˇ´ıklady, na´sledovalo pouzˇitı´, poucˇky vsˇak aby se vrˇadili k obojı´mu. Prˇ´ıklady totizˇ ddovedou povzbuzovati, poucˇky sy´tati na´vod a pouzˇitı´ doda´vati va´hy. (Zˇe musı´me v tomto porˇadı´ postupovati, videˇli jsme v §§19.) Tedy: XLI. Uka´zka necht’ vzˇdy kra´cˇ´ı vprˇedu, poucˇka at’ vzˇdy na´sleduje, napodobenı´ necht’ je du˚razneˇ pozˇadova´no. Ujal se zvyk, zˇe se jednotlivy´m oboru˚m vyucˇuje, poucˇkami a teprve potom se osveˇtluje smysl pravidel podlozˇeny´mi prˇ´ıklady. Ale prˇirozeneˇjsˇ´ı je porˇadı´, kde prˇ´ıklady prˇedcha´zejı´. Prˇedneˇ: (1.)Prˇ´ıklady totizˇ stavı´ bezprostrˇedneˇ prˇed ocˇi veˇc, kterou je nutno napodobiti, kdezˇto poucˇku neprˇ´ımou oklikou. V prvnı´m prˇ´ıpadeˇ je tedy veˇc zrˇejma´ sama sebou, v druhe´m sama sebou zastrˇena, neobjasnı´-li se prˇ´ıklady. Co je tedy zrˇejme´ samo od sebe, to necht’ prˇedcha´zı´; co vsˇak je odhalova´no teprve prˇicˇineˇnı´m onoho, to at’ na´sleduje, jak prˇikazuje za´kladnı´ poucˇka V. Za druhe´: (2.)Poucˇky majı´ vztah k rozumu, prˇ´ıklady k smyslu˚m. Smysly jsou vsˇak drˇ´ıve nezˇ rozum. (Nenı´ v oblasti rozumu co drˇ´ıve nebylo v oblasti smyslu˚.) Co se tedy doty´ka´ smyslu˚, necht’ postupuje vprˇedu a co utva´rˇ´ı rozum, necht’ na´sleduje. Za trˇetı´: (3.): Poucˇka je cosi forma´lnı´ho, prˇ´ıklad cosi hmotne´ho. Ale hmoteˇ, kterou dosud nema´m, nemohu prˇikla´dati tvar; take´ tedy nemohu prˇedpisovati poucˇenı´ o veˇci, kterou ten, jemuzˇ prˇedpisuji, dosud nevideˇl. Za cˇtvrte´: (4.)Prˇ´ıklady vna´sˇejı´ sveˇtlo v poucˇky (to prˇizna´vajı´ vsˇichni); procˇ tedy nema´ jı´ti sveˇtlo vprˇedu? Zajiste´ si prˇeje kazˇdy´ z na´s, kdo zamy´sˇlı´´ı vstoupiti do tmave´ jeskyneˇ, aby byla pochodenˇ nesena spı´sˇe prˇed nı´m, nezˇ aby mu ji podali tehdy, azˇ se prodere do tmy. Anebo kdo by chteˇl, kra´cˇeje v noci po ulicı´ch, aby mu nesli pochodenˇ za za´dy? Cˇi snad neporucˇ´ıme sveˇtlonosˇi, aby sˇel prˇed na´mi a svı´til na´m vprˇedu? Vsˇak rˇemeslnı´ci jsou v tomto prozı´raveˇjsˇ´ı, vzˇdyt’ zˇa´dny´ z nich zı´skav ucˇednı´ka, se s nı´m nebavı´ o sve´m rˇemesle (aby mu vykla´dal abstraktnı´ pravidla), ny´brzˇ prˇistupuje k dı´lu, zatı´mco ucˇednı´k prˇihlı´zˇ´ı, a za´hy mu da´ do rukou na´stroje. Potom ho poucˇuje, jak ma´ s na´stroji zacha´zeti a jak jich ma´ pouzˇ´ıvati prˇi napodobova´nı´. A samy pokroky poucˇujı´, jak rychle se pokracˇuje. Toto pochopiv jizˇ v da´vny´ch doba´ch Quintilianus, napsal: „Zdlouhava´ cesta vede poucˇkami, kra´tka´ a ucˇinna´ prˇ´ıklady.“ Napravme tedy obecny´ omyl a ucˇ´ıce vod’me zˇa´ky k veˇdomostem spı´sˇe cestou kra´tkou a ucˇinnou, nezˇ abychom je obtı´zˇny´mi oklikami vodili po cesteˇ zdlouhave´ a nesnadne´. Odtud vyply´vajı´ tyto doveˇtky: 1. Prˇ´ıklady se snadneˇji ucˇ´ıme, nezˇ poucˇkami. 2. Snadneˇji vsˇak jesˇteˇ, spojı´-li se obojı´.
6
3. Ale prˇ´ıklady necht’ prˇedcha´zejı´. 4. Prakticke´ pouzˇitı´ at’ na´sleduje hned za nimi, vedeno vzˇdy prˇ´ıslusˇny´mi pravidly. 5. Cˇ´ım vı´ce bude prˇ´ıkladu˚ pro jednu poucˇku, cˇ´ım skromneˇjsˇ´ı bude pocˇet poucˇek pro mnozˇstvı´ prˇ´ıkladu˚ a konecˇneˇ cˇ´ım hojneˇji bude obojı´ho pouzˇ´ıva´no, tı´m le´pe pro vsˇechno. Fu˚ra pravidel mozek jen zastrasˇuje, ty´ra´ a zdrzˇuje; pokud jsme vsˇak neˇjake´ pravidlo snadno pochopili z prˇedcha´zejı´cı´ho prˇ´ıkladu, vzcha´zı´ tı´m mohutneˇjsˇ´ı sveˇtlo znalosti a jistota. A nakonec cˇ´ım cˇasteˇjsˇ´ı pouzˇitı´, tı´m vı´ce se obeznamujı´cı´ cˇloveˇk prˇiblizˇuje znalosti. 29. Tolik o vza´jemne´m vzthahu mezi prˇ´ıklady, poucˇkami a cvicˇenı´mi; prˇihle´dneme ke kazˇde´mu zvla´sˇt’. 30. Zˇa´ku se prˇedstavuje uka´zka bud’ veˇci hotove´, nebo veˇci, kterou je nutno teprve konati. Ono je kratsˇ´ı pro ucˇitele, toto uzˇitecˇneˇjsˇ´ı pro zˇa´ka. Prˇ´ıklad prvnı´ho prˇ´ıkladu spatrˇ´ısˇ, kdyzˇ pı´sarˇ prˇedlozˇ´ı sve´mu zˇa´ku prˇedpis, vzaty´ odjinud, aby do neˇho nahlı´zˇel a vytvorˇil podobny´. Prˇ´ıklad druhe´ho prˇ´ıkladu spatrˇ´ısˇ u te´hozˇ muzˇe, ktery´, sa´m jsa prˇ´ıtomen, pı´sˇe prˇed prˇ´ıtomny´m zˇa´kem, zatı´mco tento sleduje kazˇdy´ tah jeho ruky a pera. Onen prvnı´ zpu˚sob je jaksi povrchnı´, druhy´ zpu˚sob je uzˇitecˇneˇjsˇ´ı. Zˇa´k totizˇ mu˚zˇe mnohem pohotoveˇji napodobovati, kdyzˇ vidı´ nejen to, co ma´ vznikati, ny´brzˇ i jak to ma´ vznikati, obvzla´sˇteˇ na pocˇa´tku ucˇenı´. (Pro ty ovsˇem, kterˇ´ı jizˇ bezpecˇneˇ zakotvili v ucˇenı´, nenı´ nesnadne´ napodobiti cokoli.) Tedy: XLII. Veˇci, jezˇ majı´ by´ti vytvorˇeny, uka´zˇesˇ nejle´pe vytva´rˇenı´m. Toto pochopil Seneka a proto napsal: „Co ma´me vytvorˇiti, tomu se musı´me ucˇiti od tvu˚rce.“ A jiny´ zase napsal: „Zaby´vati se umeˇleckou pracı´ za sta´ly´ch pohledu˚ jine´ho, znamena vyucˇiti ho tomu umeˇnı´.“ Le´pe je v nicˇem neprˇedkla´dati poucˇky, zato jednati, nezˇ poucˇky uva´deˇti a nic prˇedem neukazovati. Ocˇi jsou totizˇ nejveˇrneˇjsˇ´ım vu˚dcem. 31. Vysveˇtlujeme vsˇak uka´zku a poucˇujeme o napodobenı´ bud’ rˇecˇi nenuceneˇ plynoucı´, dle rozhodnutı´ ucˇitelova, jak je zvykem u rˇemeslnı´ku˚, anebo slovy zhusˇteˇny´mi a pecˇliveˇ sestaveny´mi v pravidlo, jak je tomu obvykle prˇi vysˇsˇ´ıch disciplı´na´ch. Jedno i druhe´ mu˚zˇe vsˇak by´ti spojeno, ovsˇem naprˇed je nutno prˇedeslati vypra´veˇnı´ o veˇci slovy co nejprostsˇ´ımi, abychom s nı´ prˇedem povsˇechneˇ sezna´mili; teprvve potom je nutno uka´zati a vysveˇtliti prˇedepsana´ pravidla, aby se poucˇky jesˇteˇ le´pe vtiskly do mozku a hloubeˇji vryly do pameˇti. (Pra´veˇ tak, jak cˇinı´me my zde, vykla´dajı´ce o umeˇnı´ prˇeda´vati ucˇenı´. Zprvu totizˇ zkouma´me s jistou volnostı´ vy´razu podstatu veˇci a co vypa´tra´me, odhalı´me obsˇ´ırneˇjsˇ´ımi slovy. Konecˇneˇ pak je pojı´ma´me v jednu cˇi vı´ce za´kladnı´ch poucˇek.) Zatı´m poznamenejme pravidlo o pravidle: XLIII. Prˇednostı´ pravidla je by´ti strucˇne´ slovy, jasne´ smyslem a naplneˇne´ pravdou. Strucˇne´ ma´ by´ti proto, abychom je jednak snadno pochopili, jednak, abychom si je vsˇtı´pili v pameˇt’. Jasne´, aby netrpeˇlo dvojsmyslem. Pravdive´ po vsˇech stra´nka´ch, aby – pokud mozˇno – nepodle´halo vyjı´mka´m (v mluvnicı´ch totizˇ je steˇzˇ´ı to vsˇude mozˇne´ pro nepravidelnosti jazyku˚). Nemu˚zˇeme-li pak neˇco prˇeve´sti v jedine´ pravidlo, utvorˇme jich vı´ce, jen at’ nic nevynecha´me. Tato okolnost byla i na´m prˇ´ıcˇinou, zˇe jsme prˇi vlastnı´m sestavova´nı´ te´to didaktiky spı´sˇe rozhohnili pocˇet smeˇrnic, nezˇ abychom je oslabili vyjı´mkami. 32. Ma´me-li pouzˇ´ıti pravidel, nebo zapojiti v ucˇenı´ nasky´tajı´ se na´m opeˇt dveˇ mozˇnosti: bud’ prˇed napodobova´nı´m – potom je zˇa´k ponecha´n sa´m sobeˇ – anebo prˇi same´m pokusu o napodobova´nı´. Musı´me se ovsˇem starati o to, aby se nedopousˇt’el chyb, a zacˇne-li chybovati, hned ho musı´me zavolati nazpeˇt, aby pozdeˇji nebloudil podobny´m zpu˚sobem. Je trˇeba odhaliti mu prˇ´ıcˇiny jeho pochybenı´ a nakonec poucˇkou cˇi pravidlem prˇedejı´ti nebezpecˇ´ı nove´ chyby. Prvnı´ zpu˚sob je opeˇt kratsˇ´ı pro ucˇitele, druhy´ je uzˇitecˇneˇjsˇ´ı pro zˇa´ka. Teprve tehdy si totizˇ zˇa´k rˇa´dneˇ da´ pozor na pravidla (nebo vyjı´mky z pravidla), pochopı´ je a vryje do pameˇti, kdyzˇ prˇi same´m ucˇenı´ je mu prˇedlozˇeno jako vodı´tko (podle za´kl. poucˇky VII. a X.). Kazˇdy´ pak rˇemeslnı´k poucˇuje o uzˇitı´ prˇedpisu˚ pra´veˇ tı´mto zpu˚sobem. Necht’ tedy tato poucˇka vskutku pravdiva´ ma´ platnost za´kona: XLIV. S veˇtsˇ´ım prospeˇchem pouzˇijeme pravidel prˇi pra´ci nezˇ mimo ni a tolikra´t je opakujeme a vsˇteˇpujeme v mysl, kolikra´t zˇa´k poskytuje svy´mi chybami prˇ´ılezˇitost k na´praveˇ. 33. Napodobovati neˇco je veˇcı´ zˇa´kovou, avsˇak ucˇitel musı´ znovu a znovu a znovu kra´cˇeti vprˇedu, napravovati poklesky a opeˇt nale´hati, aby se zˇa´k le´pe vyjadrˇoval. (Pra´veˇ podle prˇedesˇle´ za´kladnı´ poucˇky.) Poneˇvadzˇ se totizˇ nicˇemu neucˇ´ıme, lecˇ ucˇenı´m (podle za´kl. poucˇky VI.), musı´ tedy by´ti nale´ha´no na ucˇenı´. A poneˇvadzˇ se nicˇemu neucˇ´ıme bez prohrˇesˇku a chyb (podle za´kl. poucˇky VIII.), nesmı´ by´t zˇa´k ponecha´n sa´m sobeˇ, sice bude chybovati nad vesˇkerou pochybnost (podle za´kladnı´ poucˇky IX. a X.). A konecˇneˇ poneˇvadzˇ na zacˇa´tku nenı´ nic dokonale´ho, musı´ se v na´tlaku pokracˇovati postupneˇ, vzˇdy blı´zˇe k dokonalosti (podle za´kl. poucˇky IX.). Tedy: XLV. Necht’ si ucˇitel a zˇa´k navza´jem vzˇdy pozorneˇ naslouchajı´. XLVI. Necht’ zˇa´k vsˇude na´sleduje ucˇitele, kra´cˇejı´cı´ho vsˇude prˇed nı´m. XLVII. Kolikra´t uvidı´ ucˇitel, zˇe se zˇa´k dopousˇtı´ chyb, tolikra´t necht’ ho napomene a poucˇ´ı, aby sˇel bedliveˇji v jeho
7
stopa´ch. 34. Ucˇebnou la´tku lze obezrˇetneˇ upevnˇovati trojı´m zpu˚sobem: prˇedneˇ (1) nanˇ ustavicˇneˇ nale´hej, aby procvicˇoval kteroukoli veˇc, dokud neuvidı´sˇ, zˇe napodobujı´cı´ vystihuje uka´zku co nejveˇrneˇji. za druhe´ (2) nezacˇ´ınej to, co by se zda´lo u´plneˇ novou la´tkou, ny´brzˇ prˇedna´sˇej to, co by se jevilo pokracˇova´nı´m vy´kladu˚ drˇ´ıve zacˇaty´ch. Proto se slusˇ´ı zapojovati syste´m ktere´hokoli veˇdnı´ho oboru – a vsˇechno, co je trˇeba zna´ti – v jaky´si rˇeteˇz, v neˇbzˇ by vsˇechno spolu souviselo, takzˇe by bylo zrˇejme´, zˇe pozdeˇjsˇ´ı vy´klady vznikajı´ z vy´kladu˚ prˇedcha´zejı´cı´ch, zˇe v nich tkvı´ svy´mi za´klady a tı´m by s sebou prˇina´sˇelo zapamatova´nı´ a uplatnˇova´nı´. Prˇece vsˇak je trˇeba roztrousiti cˇas od cˇasu mezi ostatnı´ vy´klad opakova´nı´ drˇ´ıveˇjsˇ´ıch vy´kladu˚. XLVIII. Necht’ je mezi vsˇ´ım, cˇemu ma´ by´ti vyucˇova´no, trvala´ souvislost. XLIX. Drˇ´ıveˇjsˇ´ı vy´klady nepousˇteˇjme z mysli, dokud je neovla´da´me. L. Ma´me-li prˇ´ılezˇitost zaby´vati se pozdeˇjsˇ´ımi, opakujme drˇ´ıveˇjsˇ´ı. Bud’ theoreticky zkousˇkami nebo prakticky cvicˇenı´mi, at’ uzˇ neprˇetrzˇity´mi cˇi prˇ´ılezˇitostny´mi. 35. Tolik o zpu˚sobu cˇi methodeˇ vyucˇova´nı´ (od §19.); na´sleduje o ka´zni (disciplı´na). 36. Slovo disciplı´na (ka´zenˇ) ma´ v latineˇ neˇkolikery´ vy´znam. Neˇkdy (1) totizˇ oznacˇuje to, cˇemu se vyucˇuje a ucˇ´ı (proto sama umeˇnı´ a veˇdy nazy´va´me svobodny´mi disciplı´nami), jindy (2) vyjadrˇuje samotne´ vyucˇova´nı´ a ucˇenı´ (jako rˇ´ıka´me-li, zˇe jsme vychova´va´ni neˇcˇ´ı disciplinou), ale v nejvlastneˇjsˇ´ım smyslu (3) se tohoto slova uzˇ´ıva´ k oznacˇenı´ neˇjake´ho prostrˇedku, ktery´m je vyma´ha´no ucˇenı´, jako zde veˇc, ktera´ je vzˇdy a kdekoliv naprosto nezbytna´ k blahoda´rne´mu rozmnozˇova´nı´ znalostı´. Jako totizˇ kladivo s kovadlinou nedoda´ zˇelezu na´lezˇity´ tvar, chbeˇjı´-li klesˇteˇ, ktere´ by zˇelezo sevrˇely a kladivu umozˇnily bezpecˇne´ u´dery: pra´veˇ tak se nemu˚zˇe ucˇitel ani ucˇenı´ samo se zdarem prˇiblı´zˇit zˇa´ku, chybı´-li ba´zenˇ a u´cta, prˇipouta´vajı´cı´ bezma´la dusˇi k pecˇlive´ pozornosti. LI. Bez ka´zneˇ se nicˇemu nenaucˇ´ısˇ anebo se nenaucˇ´ısˇ nicˇemu spra´vneˇ. 37. Slusˇ´ı se vsˇak upraviti ka´zenˇ tak, aby byla prˇimeˇrˇena trojı´mu: 1. sve´mu cı´li, totizˇ aby zˇa´ka mocneˇ poha´neˇla k vykona´va´nı´ toho a toho 2. lidske´ povaze, aby ji dotva´rˇela, ne vsˇak hubila (Ale poneˇvadzˇ nemu˚zˇeme do lidske´ povahy, jakozˇto obrazu bozˇ´ıho, odloucˇiti touhu po svobodne´m a samostatne´m jedna´nı´, jevı´ se kazˇda´ na´silna´ ka´zenˇ jako cosi, co pu˚sobı´ na lidskou povahu nicˇiveˇ.) 3. stupnˇu˚m nezbytnosti; jako jsou totizˇ rozlicˇneˇ nadane´ povahy, tak jsou rozlisˇne´ stupneˇ a prˇ´ılezˇitosti, prˇi nichzˇ se chybuje anebo jsou chyby opravova´ny. LII. Necht’ je ka´zenˇ trvala´, nikdy at’ neochabuje, vzˇdy at’ je bra´na va´zˇneˇ a nikdy zˇertem. LIII. Necht’ nenı´ ka´zenˇ na´silna´. LIV. Necht’ je ka´zenˇ odstupnˇovana´ 38. Jest asi deset stupnˇu˚ ka´zneˇ: 1. Autorita va´zˇene´ho ucˇitele, zı´skana´ veˇdecky´mii pracemi, necht’ pu˚sobı´ tak mocneˇ, aby zˇa´k povazˇoval za hrˇ´ıch uraziti ho. 2. Ocˇi ucˇitelovi ustavicˇneˇ uprˇeny na zˇa´ka, aby si byl veˇdom, zˇe je pozorova´n. 3. Sta´le te´zˇ kra´cˇeti vprˇedu, aby videˇl, zˇe ma´ koho na´sledovat. 4. Sta´le se te´zˇ ohlı´zˇeti, aby meˇl za´ruku, zda ho na´sleduje a jak. 5. Nikdy neusta´vati ve´sti ho za ruku, aby si byl jist, zˇe ho spra´vneˇ na´sleduje a nechybuje. 6. Podnı´titi souperˇenı´ mezi zˇa´ky (jeho pojı´tkem je prˇa´telske´ za´polenı´), aby si sami bystrˇili sve´ veˇdomosti. (Za´polenı´m se zdatnost tı´m vı´ce podneˇcuje.) 7. Cˇasto zkousˇeti (jednak v urcˇity´ch lhu˚ta´ch, jednak neocˇeka´vaneˇ, nejvı´ce ty, jimzˇ je mozˇno nejme´neˇ du˚veˇrˇovati, aby ucˇitel vyzkoumal, zˇe se ucˇ´ı vsˇemu, cˇemu jsou vyucˇova´ni). 8. Napomenouti vzˇdy okamzˇiteˇ, jakmile see dopustı´ chyby (v za´kl. poucˇce XLVII. jsme poznali jaky´ skryty´ vy´znam ma´ na´prava hned prˇi same´m chybova´nı´), aby si byl jist, zˇe se nic krˇive´ho nevloudilo v jeho mozek. 9. Provinı´-li se zˇa´k neˇjakou chybou nebo je na´padneˇ nedbaly´, je trˇeba ho okrˇiknouti, udeˇliti mu du˚tku a ostatnı´m ho da´ti za vy´strazˇny´ prˇ´ıklad, aby neprˇesˇla beztrestnost v neva´zanost. 10. Jestlizˇe pak by se neˇkdo vzpı´ral na´sledovati takove´ vedenı´ (acˇkoliv se nezda´, zˇe by to bylo mozˇne´, leda u povahy krajneˇ sˇpatne´), necht’ je vyloucˇen, aby nebyl ostatnı´m na prˇeka´zˇku a pro pohorsˇenı´. Doveˇtky:
8
1. Prˇejeme si, aby biitı´ a zlost byly vzda´leny prˇi veˇci tak posva´tne´, jako je vzdeˇla´va´nı´ ducha. 2. Jestlizˇe prˇece musı´ ucˇitel u chlapcu˚ sa´hnouti k teˇlesne´mu trestu, at’ pouzˇije spı´sˇe metly nezˇ polı´cˇku˚, avsˇak odstraniv ze slov kazˇdy´ trpky´ to´n, z tva´rˇe rozkaceny´ vy´raz a z u´deru˚ kazˇdou krutost, aby sami zˇa´ci byli prˇesveˇdcˇeni, zˇe nehovı´ hneˇvive´mu za´sˇtı´, zˇe vsˇak ma´ na mysli jejich dobro. 39. Tolik vsˇeobecneˇ o obezrˇetelnosti methody vyucˇova´nı´, kterou musı´me zachova´vati vzˇdy, vsˇude a necht’ vyucˇujeme cˇemukoli (verˇejneˇ nebo soukromeˇ) . (Od §6.) Podrobneˇjsˇ´ımi za´kony vyucˇova´nı´ musı´me vyzı´skati z oneˇch zkusˇenostı´, ktere´ se nevyskytujı´ vzˇdy, vsˇude a stejny´m zpu˚sobem, rozumeˇj: z rozmanity´ch prˇedmeˇtu˚, podneˇtu˚ a cı´lu˚, jiny´mi slovy, z veˇcı´ ktere´ musı´me probı´rati (o nich §40. atd), od osob, jezˇ ma´me poucˇovati (o nich §110.) a z cı´lu˚ podrobneˇ prozkoumany´ch (o nich §124.) 40. Veˇci, ktere´ musı´me probı´rati, jsou samy v sobeˇ dobre´ nebo sˇpatne´, pro na´s vsˇak snadne´ nebo nesnadne´, vzdeˇla´vajı´cı´ rozum, vu˚li, ruku nebo konecˇneˇ jazyk. 41. Veˇci dobre´ jsou ty, jejichzˇ znalost na´m prospı´va´ a proto je trˇeba vyucˇovvati jim, totizˇ: pravda, cnost, umeˇnı´ a rˇecˇ. Sˇpatne´ jsou ty, ktere´ sˇkodı´, naucˇ´ıme-li se jim, a proto jim ani nesmı´ by´ti vyucˇova´no, ani se jim nesmı´me ucˇiti, a jestlizˇe se neˇco z nich neobezrˇetelnostı´ vloudilo do mysli, je nutno tomu odnaucˇiti jine´ i sebe, totizˇ: omyl, poklesek, chyba atd. Poznamenejme si o nich ponaucˇenı´: LV. Sˇpatny´m veˇcem se snadneˇji naucˇ´ısˇ nezˇ dobry´m. Du˚vod: Pravda a dobro jsou cosi jedine´ho a jednoduche´ho, chybovati vsˇak lze tisı´cery´mi podobami. Snadneˇjsˇ´ı je tedy zapadnouti mezi to, cˇeho je velke´ mnozˇstvı´, nezˇ nale´zti to, co je jedine´. Proto ma´ cˇloveˇk veˇtsˇ´ı sklon k tomu, aby vyucˇoval sˇpatny´m veˇcem nebo sˇpatneˇ nezˇ dobrˇe. Sˇpatneˇ vyucˇovati mu˚zˇe kdekdo, dobrˇe jen ma´lokterˇ´ı. LVI. Snadneˇji se totizˇ nsˇcˇemu naucˇ´ısˇ nezˇ odnaucˇ´ısˇ. Du˚vod: Ucˇiti se neˇcˇemu je ve shodeˇ s prˇ´ırodou, odnaucˇiti se proti prˇ´ırodeˇ. Zajiste´ se nasˇe smysly samy od sebe prˇikla´neˇnı´ k veˇcem a cha´pou se vsˇeho, nacˇ dychtiveˇ prˇipadnou, steˇzˇ´ı vsˇak mohou neˇjak vypustiti z pameˇti podobu veˇci, ktere´ se chopily, poneˇvadzˇ veˇc ucˇineˇnou nelze odcˇiniti. Co dosud nevidı´sˇ, mu˚zˇesˇ videˇti nebo nevideˇti; to co jsi jizˇ uvideˇl, o tom nemu˚zˇesˇ tvrditi, zˇes nevideˇl. Tı´m se sta´va´, zˇe kdykoli chcesˇ vymy´titi z mysˇlenek vtisknuty´ obraz, cˇ´ım du˚razneˇji chcesˇ a prudcˇeji se s tı´m poty´ka´sˇ, tı´m hloubeˇji jej vtiskujesˇ do mozku, takzˇe nebylo nerozva´zˇne´ Themistokleovo prˇa´nı´ spı´sˇe umeˇti zapomı´nati nezˇ pamatovati; soudil, zˇe je nesˇteˇstı´m pro cˇloveˇka, pamatuje-li si tvrdosˇ´ıjneˇ neblahe´ uda´losti. Ale take´: LVII. Snazsˇ´ı je rovneˇzˇ neˇcˇemu vyucˇovati nezˇ odnaucˇovati. Du˚vod: Vyucˇovati znamene´ jeden vy´kon: Cˇinˇ takto! Nebyl to tedy zˇert, anii neopra´vneˇne´ jedna´nı´, kdyzˇ ucˇitel hudby Timotheos pozˇadoval od zˇa´ku˚, kterˇ´ı prˇedtı´m sˇpatneˇ navykli umeˇnı´, dvojna´sobny´ plat; vzˇdyt’ meˇl s nimi opravdu dvojna´sobnou pra´ci, jednak, aby je odnaucˇil tomu, cˇemu se sˇpatneˇ naucˇili, jednak aby je vyucˇil le´pe. 42. Z toho plyne, zˇe se pozˇaduje obvzla´sˇtnı´ obezrˇelost, aby se zˇa´ci ucˇili dobre´mu, neucˇili vsˇak sˇpatne´mu nebo asponˇ vcˇas odnaucˇili. O tom jsou dveˇ smeˇrnice: LVIII. Nesmı´ se vyucˇovati nicˇemu, cˇemu by bylo nutno se odnaucˇovati. Pravı´m nutno se odnaucˇovati: bud’ veˇdomy´m prˇicˇineˇnı´m jako prˇi veˇcech samo sebou nena´lezˇity´ch, sˇkodlivy´ch a hanebny´ch, bud’ prˇerusˇenı´m pouzˇ´ıva´nı´ jako prˇi veˇcech pro zˇivot nepotrˇebny´ch, ktere´ pozdeˇji samy vymizejı´. Takovy´mi veˇcmi unavovati nadany´ mozek znamena´ marˇiti cˇas. Tedy nutno se mı´ti na pozoru! LIX. Bylo-li nacˇerpa´no neˇco nena´lezˇite´ho, je nutno se tomu co nejdrˇ´ıve odnaucˇiti. Poneˇvadzˇ je le´pe jı´ti nazpa´tek nezˇ postupovati sˇpatneˇ da´le. A vskutku vcˇas, drˇ´ıve, nezˇ by omyl nebo chyba zmohutneˇly postupem, takzˇe bys naspa´tek jı´ti nemohl. Zvyk totizˇ prˇecha´zı´ v prˇirozenost. Proto pravı´ ba´snı´k: „Jen steˇzˇ´ı odlozˇ´ısˇ, co dllouhos pozna´val.“ LX. Poneˇvadzˇ je nesnadneˇjsˇ´ı se vsˇemu odnaucˇovati, nezˇ se ucˇiti, je nutno se starati, aby nebylo trˇeba nicˇemu se odnaucˇovati; toho pak nelze dosa´hnouti jinak nezˇ, budeme-li se mı´ti prˇedem na pozoru, aby se zˇa´ci neprˇiucˇili sˇpatne´mu nebo dobre´mu nenaucˇili sˇpatneˇ. Nebot’ nejenom, zˇe „Veˇtsˇ´ı je hanbou vypudit hosta nezˇ nevpustit dovnitrˇ“, ny´brzˇ je to take´ nesnadneˇjsˇ´ı. Nenı´-li vsˇak mozˇno prˇedem se mı´ti na pozoru, trochu da´le v §123, se naskytne prˇ´ılezˇitost promluviti o tom, jak musı´me odnaucˇovati nena´lezˇity´m poznatku˚m. 43. Tolik o veˇcech dobry´ch a sˇpatny´ch; na´sleduje o rozdı´lech mezi veˇcmi dobry´mi, jimzˇ se proto musı´me ucˇiti; nejprve rozdı´ly, odvozene´ z veˇtsˇ´ı cˇi mensˇ´ı snadnosti. 44. Snadne´ je to, co se mu˚zˇe dı´ti bez vypjetı´ sil; nesnadne´, co se nemu˚zˇe. Snadno se tedy zˇa´k ucˇ´ı tomu, cˇemu se ucˇ´ı bez vypjetı´ nada´nı´, u´sudku nebo pı´le; nesnadno, k cˇemu je nezbytne´ napı´nati struny nada´nı´, u´sudku a pı´le. LXI. Snadne´mu se ucˇ´ıme snadneˇji, nesnadne´mu nesnadneˇji.
9
LXII. V hromadeˇ veˇcı´, ktery´m se musı´me ucˇiti, jsou vzˇdy neˇktere´ snadneˇjsˇ´ı nezˇ druhe´. LXIII. Vzˇdy tedy (v hromadeˇ veˇcı´, ktery´m se musı´me ucˇiti) je nutno zacˇ´ınati od snadneˇjsˇ´ıch a postupovat k nesnadneˇjsˇ´ım. Nejen protozˇe sı´ly nada´nı´ (jako zˇ´ıvotnı´ schopnosti u stromu˚ a v nasˇem teˇle) vzru˚stajı´ ru˚stem, takzˇe tomu brˇemeni, ktere´mu dnes nestacˇ´ısˇ, zı´tra snad stacˇiti budesˇ, ny´brzˇ i poneˇvadzˇ Bu˚h usporˇa´dal vsˇe tak, aby veˇci snadneˇjsˇ´ı (v te´mzˇ oboru) byly stupneˇm k veˇcem nesnadneˇjsˇ´ım, jako jsou na zˇebrˇ´ıku nizˇsˇ´ı stupneˇ prostrˇednı´kem na cesteˇ k stupnˇu˚m vysˇsˇ´ım. Toto se brzy objasnı´. 45. Snadneˇhsˇ´ı veˇci jsou vsˇak drˇ´ıveˇjsˇ´ı prˇed pozdeˇjsˇ´ımi, jiny´mi slovy: 1. necˇetne´ prˇed mnohy´mi 2. kra´tke´ prˇed obsˇ´ırny´mi 3. jednoduche´ prˇed slozˇeny´mi 4. obecne´ prˇed zvla´sˇtnı´mi 5. blı´zke´ prˇed odlehly´mi 6. pravidelne´ prˇed nepravidelny´mi cˇili norma´lnı´ prˇed nenorma´lnı´mi Nebot’: 1. snadneˇji pochopı´sˇ jednu veˇc nezˇ dveˇ, trˇi, deset atd. 2. snadneˇji vykona´sˇ cestu kra´tkou nezˇ dlouhou 3. snadneˇji spocˇ´ıta´sˇ mince jednoho tvaru a hodnoty nezˇ ru˚zne´ho druhu 4. snadneˇji se dı´teˇ naucˇ´ı, co je to strom a jak se mu rˇ´ıka´ nezˇ co je to hrusˇenˇ, vrba, dub, buk, tis atd. 5. snadneˇji uchopı´sˇ veˇc, kterou ma´sˇ po ruce, nezˇ tu, kterou musı´sˇ teprve hledat 6. snadneˇji se konecˇneˇ prˇiucˇ´ısˇ jedne´ prˇ´ıme´ cesteˇ, nezˇ te´, ktera´ se sˇteˇpı´ ve dveˇ, trˇi, cˇtyrˇi atd. Teˇmito za´sadami nebudizˇ hy´ba´no, necht’ majı´ platnost pra´veˇ tolikery´ch smeˇrnic, pojatou v tuto jednu: XLIV. Vsˇude je trˇeba zacˇ´ınati od necˇetny´ch, od kra´tky´ch, jednoduchy´ch, obecny´ch, blı´zky´ch, pravidelny´ch a ponena´hlu postupovati k cˇetneˇjsˇ´ım, k veˇcem obsˇ´ırneˇjsˇ´ım, slozˇeneˇjsˇ´ım, zvla´sˇtneˇjsˇ´ım, odlehlejsˇ´ım a nepravidelny´m. Doveˇtek: Pochopiti veˇc pozdeˇjsˇ´ı prˇedpokla´da´ pochopiti veˇc drˇ´ıveˇjsˇ´ı. 46. Tato obecna´ smeˇrnice se rozkla´da´ v jednotlive´: Necht’ se vyucˇuje a ucˇ´ı LXV. Necˇetny´m prˇed cˇetny´mi. LXVI. Kra´tky´m prˇed obsˇ´ırny´mi. LXVII. Jednosuchy´m prˇed slozˇity´mi. LXVIII. Obecny´m prˇed zvla´sˇtnı´mi. LXIX. Blı´zky´m prˇed odlehlejsˇ´ımi. LXX. Pravidelny´m prˇed nepravidelny´mi (cˇili norma´lnı´m prˇed nenorma´lnı´mi.) 47. Z toho bezprostrˇedneˇ plyne: jestlizˇe by byla vyucˇovacı´ la´tka necˇetna´, kra´tka´, jednoducha´, obecna´, plynoucı´ z poznatku˚ nejblı´zˇe prˇedcha´zejı´cı´ch a konecˇneˇ pravidelna´, necht’ je zˇa´ku uka´za´na, vysveˇtlena a prˇedlozˇena k napodobova´nı´ za´rovenˇ a jednou. (Procˇ by se totizˇ rozkouskovalo to, co je mozˇno prove´sti jedinou pracı´?) LXXI. Cˇemukoli je mozˇno vyucˇovati a ucˇiti se jediny´m vy´konem, nikdy at’ nenı´ od sebe trha´no. 48. Naproti tomu: jestlizˇe je neˇco cˇetne´, obsˇ´ırne´, rozmanite´, zvla´sˇtnı´, odlehle´ a nepravidelne´, je nezbytneˇ nutno prˇibrati veˇtsˇ´ı pocˇet vy´konu˚; o tom poucˇ´ı tyto smeˇrnice: LXXII. Vsˇe cˇeho je mnoho, necht’ je shrnuto v celky a drˇ´ıve necht’ jsou rozebı´ra´ny celky veˇtsˇ´ı a po nich mensˇ´ı. Aby se totizˇ mohlo snadneˇji vsˇechno prˇepocˇ´ıta´vati, prˇesneˇji prˇehlı´zˇeti a pevneˇji udrzˇovati v porˇa´dku. Tak se jednotky shrnujı´ v desı´tky, desı´tky ve stovky, stovky v tisı´covky atd. A kdo vlastnı´ mnoho kusu˚ dobytka, rozva´dı´ je v sta´da a rozdeˇluje po rozlicˇny´ch dvorcı´ch atd. LXXIII. Vsˇe dlouhe´ necht’ je rozdeˇleno urcˇity´mi u´seky a necht’ je vyrˇizova´n jeden po druhe´m. Co je totizˇ kratcˇeji vymeˇrˇeno, lze snadneˇji a bez nechuti projı´ti, jedno po druhe´m. Stejneˇ kdo vykona´va´ dlouhou cestu, rozdeˇluje si ji po zastavka´ch a za´jezdnı´ch hospoda´ch. Ale prˇi rozestavova´nı´ u´seku˚ je nezbytne´ prˇihlı´zˇet k trojı´mu: 10
1. k veˇci same´, jaky´m zpu˚sobem je mozˇno ji rozdeˇliti 2. k sila´m toho, jemuzˇ jsou ony u´seky u´seky urcˇeny 3. konecˇneˇ k cˇasu, v ktere´m je trˇeba projı´ti celou veˇc, takto rozcˇla´nkovanou LXXIV. Vsˇe slozˇene´ necht’ je rozdeˇleno ve sve´ cˇa´sti jednoduche´ a cˇa´sti jednoduche´ necht’ jsou pozna´va´ny drˇ´ıve. (V praxi vsˇak necht’ jsou kona´ny drˇ´ıve.) Poneˇvadzˇ jsou totizˇ jednoduche´ veˇci prˇed slozˇeny´mi: jedna prˇed dveˇma, dveˇ prˇed cˇtyrˇmi atd. ; pı´smena prˇed slabikami a slovy, slova prˇe u´slovı´mi a veˇtami atd. A protozˇe je mozˇno skla´dati pouze to, co jizˇ existuje, musı´me si prˇichystati drˇ´ıve to, co musı´me skla´dati. Doveˇtek: Od jednoduche´ho postupovati k slozˇene´mu, od slozˇene´ho ke slozˇeneˇjsˇ´ımu a od toho k nejslozˇeneˇjsˇ´ımu jest umeˇnı´, ktere´ nesmı´ by´ti nikdy a nikde porusˇeno. LXXV. Veˇci nedeˇlitelne´ necht’ jsou shrnova´ny v druh, druhy v rod a rody v rod nejobecneˇjsˇ´ı. A da´le, cokoli mu˚zˇe by´ti poveˇdeˇno najednou o vsˇem, necht’ je poveˇdeˇno najednou prˇi rodu; o tom vsˇak, co s sebou jako veˇc zvla´sˇtnı´ prˇina´sˇejı´ zvla´sˇtnı´ rozdı´ly, necht’ je poveˇdeˇno opeˇt najednou o zvla´sˇtnı´ch druzı´ch, dokud se nedojde (je-li trˇeba) k jednotlivina´m. (Toto je jasne´ samo sebou, prˇ´ıkladu nenı´ trˇeba.) Doveˇtek: Poznatek obecny´ch pojmu˚ je za´kladnı´m pocˇa´tkem znalosti, poznatek pojmu˚ nejzvla´sˇtneˇjsˇ´ıch je zdokonalenı´m znalosti. LXVI. Ke vsˇemu odlehle´mu musı´me vyhleda´vati stupneˇ, dokud nebude jasno, zˇe poslednı´ vhodneˇ souvisejı´ s prvnı´mi spojenı´m stupnˇu˚ nikde neprˇerusˇeny´m. (Po nich ovsˇem musı´sˇ ve´sti zˇa´ka rˇa´dnou chu˚zı´, bez mezer a skoku˚.) Doveˇtek: 1. Prˇi probı´ra´nı´ veˇcı´ necht’ je vsˇe co na´sleduje jakoby cı´lem; vsˇe, co prˇedcha´zı´ jakoby prostrˇedkem, prˇiva´deˇjı´cı´mu k cı´li. (Teprve pak bude vsˇe zapojeno v rˇet’ez.) 2. Stupneˇ at’ nejsou tvorˇeny dle libostii, ny´brzˇ podle zrˇejme´ho skloubenı´ veˇcı´ samy´ch. (K tomu tedy pecˇliveˇ musı´me prˇihlı´zˇeti, abychom nema´tli je ani sebe.) LXXVII. Vsˇechno nenorma´lnı´ musı´me uve´sti ve vztah k neˇcˇemu obdobne´mu v podobeˇ podrˇadeˇnosti. Aby vsˇe meˇlo pevne´ umı´steˇnı´ a snadneˇji bylo mozˇno videˇti, procˇ a jaky´m zpu˚sobem se neˇco odchyluje od pravidelnosti. 49. Azˇ podutd o tom, zˇe veˇci snadneˇjsˇ´ı majı´ by´ti prˇedesı´la´ny, nesnadneˇjsˇ´ı pak jisty´m zpu˚sobem usnadnˇova´ny. Na´sleduje vy´klad o obezrˇetnosti zvla´sˇtnı´ methody, ty´kajı´cı´ se poucˇova´nı´ rozumu (cha´pa´nı´), vu˚le, ruky, jazyka ve veˇdecky´ch znalostech, obezrˇetnosti umeˇnı´ch a jazycı´ch (jak bylo vylozˇeno v §40.). Toto rozdeˇlenı´ vyucˇovacı´ a ucˇebne´ la´tky bylo vzato ze same´ stavby lidske´ dusˇe. Dusˇe ma´ totizˇ v sobeˇ prˇedevsˇ´ım (1) mysl, zrcadlo veˇcı´, ktera´ pa´tra´ po pravdeˇ potom (2) vu˚li,rozhodujı´cı´ o veˇcech a je vybı´rajı´cı´, ktera´ touzˇ´ı po dobru za trˇetı´ (3) mozˇnost uskutecˇnˇovacı´ cˇili schopnost vykona´vati zˇa´dane´, ktera´ ma´ za prˇedmeˇt veˇc mozˇnou K teˇmto je konecˇneˇ prˇida´n jazyk jako tlumocˇnı´k, jehozˇ u´cˇelem je rozmnozˇovati poznatky, chteˇnı´ a vykona´va´nı´ veˇcı´. A prˇi ucˇenı´ vsˇeho je trˇeba jednotlive´ho rˇ´ızenı´. LXXVIII. Veˇci jezˇ je nutno zna´ti, vyzˇadujı´ pochopenı´. Zde tedy postacˇ´ı zkoumati. LXXIX. Veˇci jezˇ se majı´ sta´ti prˇedmeˇtem u´vahy, vyzˇadujı´ pochopenı´ a vy´beˇru. Zde je trˇeba take´ vzbuditi a ovla´dati city. LXXX. Veˇci, jezˇ je nutno vyke´na´vati, vyzˇadujı´ pochopenı´, vy´beˇru a kona´nı´. Zde je nadto trˇeba prˇedve´sti vu˚li k cˇinu.
Methoda jak vštěpovati znalosti 50. Pojmu „zna´ti“ se pouzˇ´ıva´ podle obecne´ho vy´znamu mı´sto historicke´ veˇdomosti veˇcı´, jejichzˇ prˇicˇineˇnı´m vı´me, zˇe neˇco existuje; podle vy´znamu filosoficke´ho vsˇak mı´sto veˇdomosti rozumove´ho cha´pa´nı´, kterou cha´peme, co je veˇc. N. Pokud jde o prvnı´ vy´znam, je pravdou, co rˇekl Augustin: „Mnoho zna´me, co necha´peme“; druhe´ho vy´znamu
11
se ty´ka´ onen vy´rok filosofu˚v: „Zna´ti znamena´ rozumeˇti veˇci jejı´mi prˇ´ıcˇinami, to je cha´pati ji.“ 51. Prˇihlı´zˇ´ıme-li k historicke´ veˇdomosti, je jiste´, zˇe cˇloveˇk nezna´ nic, krom toho, co seznal odjinud, vzˇdyt’ dusˇe, uzavrˇena´ v temne´m zˇala´rˇi sve´ho teˇla, nemu˚zˇe sama sebou zna´ti nic z toho, co se deˇje mimo ni, lecˇ pokud jı´ co ozna´mı´ jejı´ zveˇdove´, ocˇi, usˇi atd. LXXXI. Nikdo (historicky) nezna´ nic, krom toho, co seznal. Tedy: 1. Chcesˇ-li, aby neˇkdo neˇco znal, hled’, aby to seznal; co chcesˇ, aby neznal, hled’, aby to neseznal. 2. Chcesˇ-li, aby neˇkdo mnoho znal, starej se, aby mnoho seznal. 3. Kdo nebude mı´ti nouzi o prˇ´ılezˇitosti seznati mnoho a bude prˇicˇinlivy´, nutneˇ bude musiti zna´ti mnoho. 52. Bu˚h vsˇak usporˇa´dal trˇi prostrˇedky, jimizˇ je mozˇno neˇco seznati: smysl, rozum a oznamova´nı´. Smysl je to, cˇ´ım vnı´ma´me veˇci pra´veˇ prˇ´ıtomne´. Rozum je to, cˇ´ım sestavujeme veˇci, smyslu vzda´lene´ podle neˇjaky´ch prˇ´ıtomny´ch znaku˚. Oznamova´nı´ je to, cˇ´ım se na´m veˇci vzda´lene´ (k nimzˇ jsme nepronikli ani smyslem ani rozumovou u´vahou), sta´vajı´ zna´my´mi cizı´m sveˇdectvı´m. LXXXII. Vsˇechno je da´no seznati smyslem, rozumem a oznamova´nı´m. Vı´ce cest, kudy by k na´m mohlo neˇco prˇijı´ti, nenı´ da´no. Doveˇtek: Kdo tedy ma´ by´ti prˇiveden k znalostem, musı´ by´ti cvicˇen tı´m, zˇe se smysly obracı´ k veˇcem, kona´ rozumove´ u´vahy a pozna´va´ oznamova´nı´ o veˇcech neprˇ´ıtomny´ch. 53. Protozˇe vsˇak smysl vsˇeho zde zprostrˇedkova´va´ (vzˇdyt’ i rozumova´ u´vaha povsta´va´ z neˇjaky´ch znaku˚, zachyceny´ch smyslem) a cizı´ sveˇdectvı´ o veˇcech lze zachytiti toliko smyslem (obvzla´sˇteˇ sluchovy´m), sta´va´ se, zˇe samy smysly jsou ve vlastnı´m vy´znamu slova oneˇmi branami, v ktery´ch se veˇcem, postaveny´m mimo lidske´ nitro, otevı´ra´ vstup do dusˇe, nebot’ vsˇe vcha´zı´ jenom pra´veˇ touto cestou. Proto je nejvy´sˇ pravdivy´ onen vy´rok filosofu˚v: „Nic nenı´ pochopeno rozumem, co nebylo drˇ´ıve vnı´ma´no smyslem.“ LXXXIII. Smysly jsou prˇednı´ a sta´lı´ vu˚dcove´ znalosti. Doveˇtek: Na prˇenı´m mı´steˇ je tedy musı´me cvicˇiti a sta´le. 54. Smysl zachycuje samotne´ veˇci bezprostrˇedneˇ, rozum pouze jejich stopy nebo stı´ny a oznamova´nı´ zachycuje cizı´ sveˇdectvı´ o nich, a proto poda´va´ smysl, jsa upouta´n k prˇ´ıtomne´ veˇci, nejjisteˇjsˇ´ı znalost, rozumova´ u´vaha vsˇak dosti lehce klame, pra´veˇ jako cizı´ vypra´veˇnı´. A tak se o tom, kdo veˇc poznal smyslem, nejspı´sˇe rˇ´ıka´, zˇe zna´, kdo ji poznal rozumovou u´vahou, zˇe se domnı´va´ a kdo du˚veˇrˇuje jiny´m, zˇe veˇrˇ´ı. LXXXIV. Smysly jsou prvny´mi za´kladnami znalosti. Doveˇtek: 1. Vsˇe tedy, co je mozˇno, musı´me pohlcovati vlastnı´mi smysly. 2. Jestlizˇe jsme se neˇcˇ´ım sezna´mili odjinud, musı´me se podle mozˇnosti uchy´liti k sveˇdectvı´ smyslu˚, abychom postihli jistotu pravdy. Odtud pocha´zı´ ono: Ocˇite´ popatrˇenı´ se rovna´ du˚kazu. Tvorˇenı´ prˇedstav se totizˇ nejle´pe porˇa´da´ dle veˇcı´ch samy´ch; bylo-li neˇco pojato jinak nezˇ skutecˇna´ veˇc, docha´zı´ k na´praveˇ popatrˇenı´m na veˇc samu. Na prˇ´ıklad: jestlizˇe neˇkdo slysˇel popisovati slona vypra´veˇnı´m, utvorˇ´ı si o neˇm neˇjakou prˇedstavu, ale sotva kdy tak pravdivou, jaky´ vskutku jest. Le´pe si ji utvorˇ´ı malovany´m obrazem, ale jesˇteˇ to nenı´ prˇedstava dosti jasna´, zda je takovy´. Cozˇ, jestlizˇe se malı´rˇ zmy´lil? Cozˇ, jestlizˇe schva´lneˇ umı´stil neˇco jinak nezˇ jest, aby oklamal? Kdo si vsˇak samotne´ho slona bedliveˇ prohle´dl tva´rˇ´ı v tva´rˇ, bezpecˇneˇ zna´, jaky´ jest a niky´m nemu˚zˇe by´ti klama´n. Tak my, kterˇ´ı vlastnı´ma ocˇima vnı´ma´me slunce a barvy, dovedeme si je prˇedstavit, snadno a bez chyb je rozezna´va´me, ale cˇloveˇk slepy´ od narozenı´, i kdybys mu tisı´ckra´te vypra´veˇl, steˇzˇ´ı si je mu˚zˇe prˇedstaviti. Odtud onen Plautu˚v vy´rok: „Nezˇli slysˇ´ıcı´ch deset sveˇdku˚ jediny´ ocˇity´ va´hy ma´ vı´c.“ Pra´veˇ tak je tomu i u jiny´ch smyslu˚, zˇe totizˇ kazˇdy´ z nich je nejle´pe poucˇova´n svy´m vlastnı´m prˇedmeˇtem. Le´pe se zajiste´ obezna´mil se zpeˇvem slavı´ka, sladkostı´ cukru, tı´hou olova atd. ten, kdo sa´m uslysˇel, ochutnal, zva´zˇil atd. nezˇ ten, kdo se o neˇcˇem doveˇdeˇl pouze z rˇecˇi. Viz take´ nı´zˇe za´kl. poucˇku CLXXXIII. s doveˇtkem. 55. 4ı´m veˇtsˇ´ım pocˇtem smyslu˚ se vtiskne neˇjaka´ prˇedstava do dusˇe, tı´m jisteˇji se s nı´ seznamujeme a pevneˇji si ji podrzˇujeme. Le´pe totizˇ vı´, co je zvon, ten, kdo jej i spatrˇl i uslysˇel i ohmatal a snad sa´m rozhoupel nezˇ ten, kdo, jsa od narozenı´ hluchy´, jej pouze vidı´ nebo od narozenı´ slepy´, ktery´ jej pouze slysˇ´ı atd. Odtud vznika´ za´kladnı´ poucˇka: LXXXV. Vsˇe ma´me pohlcovati smysly v pocˇtuu co mozˇna´ nejveˇtsˇ´ım. Vlastnı´m hledeˇnı´m (rˇec. autopsiı´), vlastnı´m hmata´nı´m (rˇec. authapsiı´), vlastnı´m chutna´nı´m (rˇec. autogeusiı´)
12
atd. , jiny´mi slovy zrakem, hmatem, chutı´, cˇichem a sluchem. Kazˇde´mu smyslu totizˇ prˇina´sˇ´ı nejveˇtsˇ´ı jasno prˇ´ıslusˇny´ prˇedmeˇt, jasno tı´m veˇtsˇ´ı, cˇ´ım veˇtsˇ´ı pocˇet smyslu˚ tenty´zˇ prˇedmeˇt za´rovenˇ zasahuje jako vı´no barvou, vu˚nı´, chutı´ atd. 56. Poneˇvadzˇ vsˇak rozumova´ znalost veˇcı´ obsahuje trˇi slozˇky: pochopenı´, rozsuzova´nı´, a zapamatova´nı´, zkoumejme tedy, jak bychom dovedneˇ prˇivedli mysl k tomu, aby spra´vneˇ cha´pala, rozsuzovala a pamatovala. 57. Pochopenı´ je pozna´nı´ toho, jaka´ je ve sve´ vnitrˇnı´ stavbeˇ veˇc, ktere´ smysly porozumeˇly zvencˇ´ı. Posudek je u´vaha o veˇci, zda jest na´lezˇita´. Pameˇt’ je uchova´nı´ pochopene´ a pozouzene´ veˇci pro budoucı´ pouzˇitı´. LXXXVI. Musı´me prˇihlı´zˇeti k tomu, aby to, co se poda´va´ smyslu˚m, bylo te´zˇ cha´pa´no. Tak tedy musı´me poda´vati tak, aby bylo mozˇno cha´pat. LXXXVII. Musı´me uvazˇovati, zda to, co bylo pochopeno, je na´lezˇite´. Tak tedy musı´me poda´vati, aby bylo mozˇno uvazˇovati. LXXXVIII. Musı´me se starati, aby to, co bylo jednou pochopeno a rozsouzeno, trvalo v mysli. Tak tedy musı´me sveˇrˇovati, aby bylo mozˇne´ trva´nı´ v mysli. Doveˇtek: 1. Neexistuje pochopenı´ veˇci, ktere´ smysly neporozumeˇly dobrˇe. (Proto je nezˇa´doucı´.) 2. Posudek o veˇci nepochopene´ je klamny´. (Proto je nezˇa´doucı´.) 3. Pamatova´nı´ veˇci nepochopene´ a nerozsouzene´ je vratke´. (Proto je nezˇa´doucı´.) 58. Pochopenı´ veˇci spocˇ´ıva´ bezma´la v tom, abys prohle´dl, cˇ´ım a jaky´m zpu˚sobem na´lezˇ´ı ta a ta veˇc kteroukoli svou cˇa´stı´ a jak se lisˇ´ı od jiny´ch prˇ´ıbuzny´ch se zrˇenı´m k nim; a vyucˇovati veˇcem nenı´ te´meˇrˇ nic jine´ho, nezˇ ukazovati na jejich rozdı´ly (ru˚zny´mi u´cˇely, tvary a prˇ´ıcˇinami). LXXXIX. Zna´ti rozdı´ly znamena´ zna´ti veˇci. Doveˇtek: Kdo tedy dobrˇe rozlisˇuje, dobrˇe vyucˇuje. XC. Zna´ti prˇ´ıcˇiny veˇcı´ znamena´ zna´ti podstatu veˇcı´. Poneˇvadzˇ cokoli jest, jest pro svou prˇ´ıcˇinu, co ma´, od nı´ ma´. Naucˇiti tedy veˇci jejı´mi prˇ´ıcˇinami znamena´ hluboko ji vsunouti v cha´pavy´ mozek. Doveˇtek: 1. Odhal tedy pravy´ cı´l kazˇde´ veˇci! 2. Vysveˇtli prostrˇedky, vedoucı´ k cı´li, jiny´mi slovy tvar v kazˇde´ jeho cˇa´sti! 3. Ukazˇ take´, zˇe la´tka je schopna vzı´ti na sebe takovy´ tvar! 4. Ukazˇ konecˇneˇ, zˇe se veˇc hodı´ k tomu, aby takove´ la´tce dala takovy´ tvar! Ucˇinı´sˇ-li toto spra´vneˇ, pocı´tı´sˇ, zˇe bylo vneseno nejveˇtsˇ´ı jasno v oblas cha´pa´nı´. 59. A poneˇvadzˇ pochopenı´ veˇcı´ jest jejich vnitrˇnı´m videˇnı´m, je prova´deˇno za stejny´ch podmı´nek, jako videˇnı´ vneˇjsˇ´ı. K videˇnı´ vsˇak je trˇeba: 1. sveˇtla, jehozˇ prostrˇednictvı´m se odva´deˇjı´ podoby veˇcı´ a prˇina´sˇejı´ k oku. 2. zdrave´ho, otevrˇene´ho oka, ktere´ je obra´ceno k veˇci z urcˇite´ vzda´lenosti, a ktere´ vpousˇtı´ dovnitrˇ podoby. 3. prodlenı´ oka u jednotlive´ veˇci, dokud nebyla dostatecˇneˇ prohle´dnuta ve vsˇech cˇa´stech. Podobneˇ jestlizˇe se cha´pave´mu mozku prˇedna´sˇ´ı neˇjaka´ veˇc a dostavı´-li se: 1. pru˚hledna´ srozumitelnost te´ veˇci, zpu˚sobena´ jı´ samou nebo objasneˇnı´m ucˇitelovy´. 2. povinna´ pozornost zdrave´ mysli, jakozˇto vnitrˇnı´ho oka. 3. na´lezˇite´ prodlenı´, jake´ je pozˇadova´no k tomu, aby bylo mozˇno prohle´dnouti si veˇc po vsˇech jejı´ch stra´nka´ch; tu nenı´ mozˇno, aby veˇc nebyla pochopena. XCI. Musı´me prˇihlı´zˇeti k tomu, aby vsˇe, cˇemu se vyucˇuje, bylo pru˚hledneˇ pravdive´. Tmu, mlhy a chaos nelze videˇti zrˇetelneˇ. XCII. Musı´me se starati o to, aby vsˇe, cˇemu se vyucˇuje, bylo prˇijı´ma´no s pozornostı´. Zavrˇeny´m, nebo odvra´ceny´m okem ani sama za´rˇe sveˇtla nemu˚zˇe nic vne´sti dovnitrˇ. XCIII. Musı´me pecˇovati o to, aby vsˇe, cˇemu se vyucˇuje, bylo cha´pa´no nejdrˇ´ıve jako celek, potom po cˇa´stech, po
13
porˇa´dku a oddeˇleneˇ. Probı´rati veˇci zbeˇzˇneˇ a povrchneˇ uva´dı´ cha´pavy´ mozek spı´sˇe ve zmatek nezˇ osveˇtluje. O tom si vsˇak musı´me poveˇdeˇti neˇco zvla´sˇt’. 60. Jako je jiste´, zˇe se k videˇnı´ veˇcı´ pozˇaduje te´zˇ urcˇite´ho prodlenı´, aby oko nezavadilo o veˇc pouze zbeˇzˇneˇ, ny´brzˇ se na ni uprˇeneˇ zahledeˇlo, tak je jiste´, zˇe se k cha´pa´nı´ veˇcı´ take´ pozˇaduje urcˇite´ho prodlenı´, aby se totizˇ kazˇda´ veˇc ukazovala patrˇicˇny´m smyslu˚m tak dlouho, azˇ by ji zrˇetelneˇ zachytily celou se vsˇ´ım, co je v nı´ a u nı´. Te´meˇrˇ vsˇechno je totizˇ slozˇeno a sesta´va´ z cˇa´stı´; nebudou-li tedy pozna´ny vsˇechny jejı´ cˇa´sti a to kazˇda´ zvla´sˇt’, nebude mozˇno rˇ´ıci, zˇe byl pozna´n celek. Ale k takove´mu pozna´nı´ veˇcı´ (jedne´ po druhe´) je trˇeba samozrˇejmeˇ cˇasu, poneˇvadzˇ nebylo da´no lidske´ povaze, aby zameˇrˇila svou pozornost soucˇasneˇ na neˇkolik ru˚zny´ch veˇcı´. Ucˇinˇ zkousˇku se zrakem, zda jsi schopen soucˇasneˇ se dı´vati na dveˇ veˇci! Naprˇ´ıklad v tom, co nynı´ cˇtesˇ, nedoka´zˇesˇ se dı´vati soucˇasneˇ leda postupneˇ na dveˇ stra´nky nebo na dva rˇa´dky nebo na dveˇ slova ba ani na dveˇ pı´smena. Ucˇinˇ zkousˇku se sluchem, dovedesˇ-li se stejnou bedlivostı´ sledovati dva lidi, z nichzˇ kazˇdy´ mluvı´ neˇco jine´ho! Ucˇinˇ zkousˇku s jazykem, dovedesˇ-li soucˇasneˇ rozlisˇovati chuteˇ vı´ce veˇcı´. Nebo soucˇasneˇ v te´mzˇe cˇase mluviti dveˇma jazyky. Nebo asponˇ dveˇ slova soucˇasneˇ prona´sˇeti. Ucˇinˇ zkousˇku s rukou, dovedesˇ-li soucˇasneˇ konati dveˇ veˇci! (Na prˇ´ıklad napsati soucˇasneˇ dveˇ pı´smena.) Toho nedoka´zˇesˇ. Prˇedmeˇty se navza´jem spletou, jsouce pojı´ma´ny soucˇasneˇ ty´mzˇ u´strojı´m, rozrusˇ´ı vnı´ma´nı´ a tak jsou na prˇeka´zˇku. Tak se tedy ani nasˇe mysl nemu˚zˇe soucˇasneˇ zameˇstna´vati dveˇma veˇcmi, jimzˇ se ma´ naucˇiti. Jist je, zˇe ten, kdo kona´ soucˇasneˇ vı´ce veˇcı´, nic nekona´ spra´vneˇ. Tedy: XCIV. Nic nezˇ jedno v jednom cˇase. XCV. Nejdrˇ´ıve vzˇdy celek, potom veˇtsˇ´ı cˇa´sti; na konec cˇa´stecˇky, jednu po druhe´. XCVI. U kazˇde´ je nutno prodleti, pokud je trˇeba. 61. Najbedliveˇji vsˇak musı´me da´vati pozor nat to, zˇe cˇa´sti kazˇde´ veˇci mohou a take´ by´vajı´ ukazova´ny, prohlı´zˇeny a pozna´va´ny trojı´m zpu˚sobem: 1. rozbı´ra´nı´m 2. skla´da´nı´m 3. srovna´va´nı´m s jiny´mi Na prˇ´ıklad: Nemu˚zˇesˇ nikoho ucˇiti, z kolika a ktery´ch cˇa´stı´ sesta´vajı´ hodiny drˇ´ıve, dokud hodiny prˇed jeho zrakem nerozeberesˇ v cˇa´sti a rozebrane´ cˇa´sti opeˇt neslozˇ´ısˇ, dokud konecˇneˇ nesrovna´sˇ vı´ce hodin mezi sebou a dokud mu neprˇika´zˇesˇ, aby pozoroval, co zvla´sˇtnı´ho majı´ tyto nebo ony a procˇ toto nebo ono jinde chybı´ nebo vypada´ jinak. Odtud plyne, zˇe existuje trojı´ methoda, jak lze vysveˇtliti kazˇdou veˇc po vsˇech jejich vnitrˇnı´ch cˇa´stech a postaviti do sveˇtla: rozborna´, skladna´ a srovna´vacı´ cˇili prˇirovna´vacı´, cozˇ rˇecky nazy´vane´ analysı´, synthesı´ a synkrisı´. O teˇchto pojmech budou nejpravdiveˇjsˇ´ı tyto za´kladnı´ poucˇky: XCVII. S cˇa´stmi kazˇde´ veˇci se obeznamujeme analysı´ (rozborem). XCVIII. Dokonaleji vsˇak je pozna´va´me, prˇipojı´-li se synthesis (skla´da´nı´). XCIX. Konecˇneˇ nejdokonaleji, prˇipojı´-li se navı´c synkrisis (srovna´nı´). 62. Je tedy trojı´ methoda cha´pa´nı´, jiny´mi slovy cesta, ktera´ cha´pa´nı´ prˇiva´dı´ k sveˇtlu: analyticka´, syntheticka´ a synkriticka´. Rozdı´l mezi nimi je vlastneˇ tento: analysis pocˇ´ına´ od slozˇene´ho celku (steˇzˇ´ı totizˇ existuje mezi veˇcmi neˇco tak jednoduche´ho, aby nesesta´valo z cˇa´stı´, podobny´ch nebo nepodobny´ch) a koncˇ´ı v nejmensˇ´ıch a nejjednodusˇsˇ´ıch cˇa´stecˇka´ch. Synthesis naproti tomu pocˇ´ına´ s nejmensˇ´ımi a nejjednodusˇsˇ´ımi cˇa´stecˇkami a koncˇ´ı s nejslozˇiteˇjsˇ´ımi, totizˇ s celou soustavou neˇjake´ veˇci. Synkrisis vsˇak srovna´va´ celky s celky a cˇa´sti s cˇa´stmi soubeˇzˇneˇ, takzˇe nejvy´sˇ pravdivy´ je onen rˇecky´ vy´rok: para´llela phanero´tera (veˇci soubeˇzˇne´ jsou zrˇejmeˇjsˇ´ı). 63. Pouzˇitı´ teˇchto method je spolecˇne´ prˇi jasne´m a zrˇetelne´m pozna´va´nı´ veˇcı´, protozˇe rozbor veˇci prˇed zrakem dusˇevnı´m da´va´ pocˇa´tek pochopenı´, opeˇtne´ skla´da´nı´ pu˚sobı´ pokrok v pochopenı´ a srovna´nı´ se vsˇemi jiny´mi veˇcmi te´hozˇ rodu pochopenı´ dokoncˇuje. Nikdo totizˇ nezna´ veˇc dokonale, kdo zna´ pouze ji, byt’ ji znal analyticky i syntheticky; teprve jestlizˇe cha´pe, co jine´ veˇci majı´ podobne´ho cˇi nepodobne´ho a procˇ, pochopı´ ji plneˇ. Proto dobry´ filolog le´pe cha´pe jazyky, zna´-li jich mnoho, nezˇ mohou ti, kterˇ´ı znajı´ toliko po jednom. Zde tedy (v methodeˇ synkriticke´) se tajı´ prˇemnoha´ osveˇtlenı´, poneˇvadzˇ se vsˇechno deˇje – s maly´mi zmeˇnami – podle stejny´ch vzoru˚. Kdo pak si na toto dovede da´ti pozor, mu˚zˇe videˇti mnoho, co zraku˚m jiny´m unika´. Avsˇak o tom jinde. 64. Mimo to jest analyticka´ methoda zvla´sˇteˇ uzˇitecˇna´ prˇi nale´za´nı´ veˇcı´, syntheticka´ methoda prˇi jejich prova´deˇnı´, synkriticka´ methoda prˇi obojı´m. Zajiste´ pozorujeme-li vznik veˇcı´, nezbytneˇ zacˇ´ına´me u´vahou o cı´li, jakozˇto celku, potom sestupujeme k jeho podmı´nka´m cˇi prostrˇedku˚m jakoby cˇa´stem a konecˇneˇ k jednotlivy´m zpu˚sobu˚m podmı´nek, jakozˇto cˇa´stecˇka´m. Avsˇak syntheticka´ methoda (prˇi same´m prova´deˇnı´ veˇcı´, jiny´mi slovy prˇi vzniku a vypracova´nı´) nezbytneˇ pocˇ´ına´ od nejmensˇ´ıch cˇa´stı´, je pak vypracova´va´ podle nutnosti, navza´jem spojuje, veˇtsˇ´ı
14
zase s veˇtsˇ´ımi, dokud nevzejde slozˇeny´ celek, na vsˇech strana´ch plneˇ ve svy´ch cˇa´stech souvisejı´cı´. Synkriticka´ methoda postupuje obojı´m zpu˚sobem, poneˇvadzˇ veˇcem je mozˇno vyucˇovati srovna´va´nı´m tak cˇi onak, kdyzˇ se totizˇ na jine´ veˇci podobne´ uka´zˇe, jak mu˚zˇe neˇco by´ti i rozebı´ra´no nebo skla´da´no. (jak jsme my v §59 shledali podmı´nky pochopenı´ v podmı´nka´ch videˇnı´; podmı´nky rozsuzova´nı´ vystopujeme v §67 atd.) 65. Tuto trojı´ methodu cha´pa´nı´ velmi vhodneˇ mu˚zˇeme srovnati s trojı´ umeˇlou pomu˚ckou sve´ho zraku, jizˇ nazy´va´me dalekohledem, drobnohledem a zrcadlem: jako dalekohled prˇiblizˇuje zraku veˇci daleko vzda´lene´, takzˇe mohou by´ti prohlı´zˇeny i ve svy´ch cˇa´stech, tak analysis zpu˚sobuje, zˇe mohou by´ti videˇny te´zˇ ukryte´ cˇa´sti kazˇde´ veˇci. A jako drobnohled nejdrobneˇjsˇ´ı veˇci zveˇtsˇuje a odhaluje i cˇa´stecˇky veˇcı´ nedeˇlitelny´ch, tak synthesis, meˇrˇ´ıc vzˇdy od mensˇ´ıch cˇa´stı´ k veˇtsˇ´ım, velmi zrˇetelneˇ ukazuje stavbu veˇcı´. Konecˇneˇ jako zrcadlo stavı´ veˇci, lezˇ´ıcı´ mimo na´sˇ pohled, prˇed na´sˇ pohled odrazem paprsku˚, tak synkrisis ukazuje jednu veˇc v druhe´ prˇ´ıjemnou podı´vanou a rozmanity´m pouzˇitı´m. A proto jako pouzˇ´ıva´me a vzˇdy jsme pouzˇ´ıvali zrcadel cˇasteˇji nezˇ dalekohledu˚ a drobnohledu˚ (nebot’ tyto jsou zna´my ma´lo lidem, zrcadla vsˇak vsˇem, tyto jsou vynalezeny neda´vno, ale zrcadla jsou co sveˇt sveˇtem stojı´, jsouce takto stvorˇena samy´m Bohem, vzˇdyt’ se nasky´tajı´ v kazˇde´ vodeˇ a na kazˇde´m hladke´m povrchu kazˇde´ veˇci): pra´veˇ tak tohoto zpu˚sobu vyucˇova´nı´, totizˇ podobenstvı´m a parabolami, se pouzˇ´ıva´ od nejstarsˇ´ıch dob a tak slouzˇ´ı vy´tecˇneˇ prˇi vhodne´m vysveˇtlova´nı´ kazˇdy´ch veˇcı´ a prˇi uteˇsˇene´m osvı´cenı´ dusˇevnı´ch schopnostı´. Ale jako byly po zrcadlech s veliky´m uzˇitkem vynalezeny ony ostatnı´ opticke´ trubice, ktere´ si prohlı´zˇejı´ urcˇitou veˇc nikoli orazem, ny´brzˇ prˇ´ımo v nı´ same´, ostrˇeji vsˇak nezˇ mu˚zˇe proste´ oko (a proto se k nim nezbytneˇ uchylujeme prˇi prˇesne´m pozorova´nı´ veˇcı´ vzda´leny´ch a maly´ch): pra´veˇ po one´ nejprˇirozeneˇjsˇ´ı methodeˇ synkriticke´ spra´vneˇ byly sestaveny methoda analyticka´ a syntheticka´, ktere´ prohlı´zˇejı´, rozebı´rajı´ a skla´dajı´ veˇci tak, jak jsou v sobeˇ samy´ch. 66. Jizˇ z prˇedesˇly´ch vy´kladu˚ plyne, zˇe analysis, synthesis a synkrisis zazˇehujı´ sveˇtlo v cha´pa´nı´ veˇcı´, a zˇe kdo je takto vycvicˇen, musı´ veˇci vy´tecˇneˇ cha´pati. Necht’ tedy toto uzavı´ra´ smeˇrnice: C. Methody analyticka´, syntheticka´ a synkriticka´ musejı´ by´ti nezbytneˇ spojeny tam, kde se pozˇaduje u´plne´ pozna´nı´ veˇcı´. Musejı´ by´ti spojeny, nikoliv pomı´cha´ny. Nejdrˇ´ıve totizˇ musı´me dokoncˇiti celou analysi a za´rovenˇ uka´zati a urcˇiti cˇa´sti souvisejı´cı´ a protikladne´, drˇ´ıve nezˇ se dojde k syntheticke´mu rozebı´ra´nı´ jednotlivy´ch. V te´to veˇci spocˇ´ıva´ mnohe´ tajemstvı´ vyucˇova´nı´, cozˇ vysveˇtlı´me na prˇ´ıslusˇne´m mı´steˇ. (dotkneme se toho nı´zˇe v §153.) 67. Azˇ potud o pochopenı´ Rozsuzova´nı´ je vnitrˇnı´ va´zˇenı´ veˇcı´; vykona´va´ se prostrˇedky pra´veˇ takovy´mi, jako va´zˇenı´ vneˇjsˇ´ı: va´hou, dveˇma veˇcmi, proti sobeˇ odvazˇovany´mi, a okem, ktere´ je pozoruje. Vysveˇtlenı´ toho je toto: 68. Va´ha je zvla´sˇtnı´ methoda u´sudku, srovna´vajı´cı´ prˇi sve´m pozorova´nı´ veˇci s jejich vzory, jiny´mi slovy, va´zˇ´ıcı´ vzˇdy soucˇasneˇ ony dveˇ ota´zky: co (nebo jake´, jak velike´, kde, jak atd.) je neˇco? a zda by to (nebo takove´, tak velike´, tam, tak atd.) meˇlo by´ti? A tak ony dveˇ veˇci, jezˇ jsou va´zˇeny u´sudkem, jsou: neˇco dle vzoru zobrazene´ se svy´m vzorem. Oko pak, pozorujı´cı´ rovnova´hu (nebo vybocˇenı´ z rovnova´hy smeˇrem vzhu˚ru cˇi dolu˚), je vnitrˇnı´ oko mysli, totizˇ rozum, srovna´vajı´cı´ veˇci s veˇcmi. Necht’ je toto objasneˇno prˇ´ıkladem: kdyby ti neˇkdo ukazoval obraz a rˇ´ıkal, zˇe je to podobizna toho nebo onoho, nemu˚zˇesˇ usouditi, zda je, nebo nenı´, nezna´sˇ-li onoho cˇloveˇka, jehozˇ obraz pry´ to jest. Jestlizˇe vsˇak ho zna´sˇ, snadno mu˚zˇesˇ prona´sˇeti sve´ mı´neˇnı´, srovna´vaje tahy napodobene´ho obrazu s pu˚vodnı´m zjevem. Naprosto stejneˇ se deˇje s veˇcmi, o nihzˇ prona´sˇ´ıme svu˚j u´sudek (neprona´sˇ´ıme-li jej nazdarˇbu˚h), zˇe se totizˇ to, co je utva´rˇeno podle vzoru, srovna´va´ se vzorem (naprˇ´ıklad neˇjaky´ skutek s pra´vem nebo za´konem). Za´kladnı´ poukcˇky: CI. Zna´ti vzory veˇcı´ znamena´ mı´ti za´klad u´sudku o veˇcech. CII. Srovna´vati veˇc s jejı´m vzorem znamena´ mı´ti u´sudek o veˇcech. Doveˇtek: 1. Bez vzoru˚ veˇcı´, prˇedbeˇzˇneˇ poznany´ch, neexistuje tedy u´sudek o veˇcech. 2. Bez veˇci poznane´ a srovnane´ s jejı´m vzorem je u´sudek o veˇcech pouze prˇedbeˇzˇny´m u´sudkem. ´ sudek, proneseny´ o veˇci jasi nedbale pozorovane´ cˇi srovnane´ se svy´m vzorem, je zvrhly´m u´sudkem. 3. U Mnohem vsˇak je zvrhlejsˇ´ı, jestlizˇe neˇkdo ani nezna´ vzor, ani to, co je dle vzoru zobrazene´. 69. Z toho plyne: jestlizˇe chcesˇ v mysl zˇa´kovu vna´sˇeti takove´ sveˇtlo, aby veˇci nejen cha´pal, ny´brzˇ aby byl schopen prona´sˇeti o nich u´sudek, musı´sˇ ho seznamovati se vzory (ktere´ jsou prˇi kazˇde´ veˇci dokonale´ho tvaru) a ve´sti k tomu, aby si navykl prova´deˇti podle nich vsˇe, co se mu naskytne, na´lezˇejı´cı´ do te´hozˇ rodu. Stane-li se toto rˇa´dny´m zpu˚sobem, ucˇinı´sˇ ho schopny´m u´sudku. Tedy: CIV. Je nutno stanoviti vsˇeobecne´ tvary a pravidla veˇcı´ a ukazovati, jak je nutno prova´deˇti podle nich vsˇechno zvla´sˇtnı´.
15
70. Tolik o vytrˇ´ıbenı´ u´sudku. Pro posı´lenı´ pameˇti byly vypa´tra´ny pomu˚cky a to ru˚zny´m zpu˚sobem, take´ umeˇly´mi prostrˇedky a obrazy. Je zna´mo, zˇe je mozˇno ru˚zny´mi pokusy a uka´zkami dojı´ti k podivuhodny´m vy´sledku˚m, jak uka´zali ucˇitele´ mne´motechniky. Alw soudı´ se, zˇe je to veˇc na´silna´, oslabujı´cı´ u´sudek, prˇednı´ to statek cˇloveˇka, jezˇ cˇ´ını´ z lidı´ papousˇky, kterˇ´ı odrˇ´ıka´vajı´ cı´zı´ mysˇlenky, nevyda´vajı´ce ze sebe nic prˇimeˇrˇene´ho. Jestlizˇe je toto pravda (my to totizˇ netvrdı´me, ale je v na´s jiste´ podezrˇenı´), musı´me hledati bezpecˇneˇjsˇ´ı prostrˇedky, jezˇ by poma´haly prˇirozene´ sı´le pameˇti, avsˇak nesˇkodily u´sudku. (Sˇpatny´ je le´k, hubı´-li se neˇco prˇirozene´ho.) Abychom je nalezli, prˇihle´dneˇme prˇedevsˇ´ım k tomu, co je pameˇt’a jak docha´zı´ k rozpomı´na´nı´, v nadeˇji, zˇe takto nalezneme prostrˇedky, jezˇ by jı´ mohly mile pomoci. 71. Pameˇt’ je za´sobujı´cı´ a vyda´vajı´cı´ schopnost mysli, ktera´ prˇijı´ma´ veˇci, smysly zachycene´, je uchova´va´ a podle potrˇeby opeˇt vyda´va´. 72. A tak ma´ trˇi povinnosti: ukry´vati, uchova´vati a vyda´vati, cˇili zachycovati, podrzˇovati a vraceti. Jestlizˇe pecˇliveˇ ukry´va´, veˇrneˇ uchova´va´ a pohotoveˇ vracı´, rˇ´ıka´me jı´ dobra´ pameˇt’; naproti tomu, strpı´-li, aby uzˇitecˇne´ poznatky plynuly mimo, cˇi vu˚bec odply´valy a proto je nevracı´ nebo je vracı´ pomalu a kuse, rˇ´ıka´me jı´ sˇpatna´ pameˇt’. Avsˇak ani prˇi stejne´m nositeli neby´vajı´ ony schopnosti na stejne´m stupni. Neˇkterˇ´ı totizˇ snadno vtiskujı´ neˇco do pameˇti, ale snadno je ztra´cejı´; jinı´ vtiskujı´ teˇzˇce, ale dlouho uchova´vajı´; jinı´ zase snadno zapomı´najı´ a snadno se rozpomı´najı´. A tak je trˇeba podle ru˚znosti povah ru˚zny´ch pomu˚cek pameˇti, aby se totizˇ napoma´halo jak vtiskova´nı´ prˇedstav, tak podrzˇenı´ a konecˇneˇ i rozpomı´na´nı´. 73. Vsˇeobecne´ je pravidlo toto, zˇe nikdo nemu˚zˇe vra´titi vı´c nezˇ to, co si zapamatoval a zapamatovati si nezˇ to, co si drˇ´ıve vtiskl do pameˇti a ovsˇem cˇ´ım pevneˇjsˇ´ı bude vtisknutı´ prˇedstavy, tı´m zˇe pevneˇjsˇ´ı bude jejı´ podrzˇenı´ a snadneˇjsˇ´ı rozpomı´na´nı´. Z toho povsta´vajı´ za´kladnı´ poucˇky: CV. Co si chcesˇ pamatovati, vtiskni si nejdrˇ´ıve do pameˇti: Nikdo se totizˇ nemu˚zˇe pamatovati nebo se rozpomı´nati na to, co si nikdy nevtiskl prˇemy´sˇlenı´m do pameˇti. CVI. Cˇ´ım trvaleji chcesˇ pamatovati nebo snadneˇji se rozpomı´nati, tı´m hloubeˇji vtiskni do pameˇt! Co zava´dı´ o smysly zbeˇzˇneˇ a tı´m se zlehka vtiskne do mysli, smaza´va´ se snadno. CVII. Sı´la pameˇti je prˇedevsˇ´ım za´visla´ na sı´le vtisknutı´ prˇedstavy. A proto je prˇedevsˇ´ım nutno prˇihle´dnouti, jak se to deˇje. Ma´ vsˇak i podrzˇova´nı´ a rozpomı´na´nı´ sve´ zvla´sˇtnı´ pomu˚cky. Hled’me tedy na kazˇde´ zvla´sˇt’. 74. Vtisknutı´ prˇedstavy je zobrazenı´ veˇci v mysli, veˇci, ktera´ byla zachycena prˇ´ıtomny´m smyslem. Jako ja´ totizˇ nynı´ pı´sˇi tato slova, jejichzˇ obrazy si prˇedstavuji v mysli, rukou je vtiskuji peru a perem papı´ru, aby jizˇ tam vyvsta´valy jejich podoby, tak se tyto obrazy pı´smen vtiskujı´, cˇtena´rˇi do tve´ho oka. Tve´ oko vsˇak je prˇipousˇtı´ tve´ mysli, kde utkveˇjı´ tak, zˇe i kdyzˇ jsou tyto veˇcne´ prˇedmeˇty odstraneˇny, tva´ mysl je mu˚zˇe pozorovati; cˇ´ım cˇasteˇji by byly prˇedstavy odloucˇeny od veˇcı´ a pevneˇji vtisknuty do mysli, tı´m le´pe. Zkoumejme vsˇak, co mu˚zˇe pomoci tomuto vtisknutı´, aby bylo pevneˇjsˇ´ı. 75. Vsˇeobecneˇ poma´ha´ vtisknutı´ prˇedstavy trojı´: Pozorne´ vnı´ma´nı´ (ktere´ se deˇje smyslem), jasne´ cha´pa´nı´ a pecˇlive´ rozsuzova´nı´. CVIII. Pomu˚cky smyslu˚, pochopenı´ a u´sudku jsou te´zˇ pomu˚ckami pameˇti. Je totizˇ nemozˇne´, aby si cˇloveˇk nepamatoval to, cˇeho se svy´mi smysly zmocnil s takovou pozornostı´, zˇe to i pochopil, ba mohl si o tom utvorˇit u´sudek. Sem na´lezˇ´ı Erasmu˚v vy´rok „Velikou cˇa´stı´ pameˇti je hluboke´ pochopenı´.“ Doveˇtek: Kdo se tedy pozorneˇ obı´ra´ veˇcmi, ty´kajı´cı´mi se smyslu˚, pecˇliveˇ uzˇ´ıva´ na´stroju˚ pochopenı´ a veˇci promysˇleneˇ rozsuzuje, ten dobrˇe peˇstuje pameˇt’ a konecˇneˇ v nı´ dosa´hne pevnosti. 76. V podrobnosti poma´ha´ vtisknutı´ prˇedstavy, pokud jde o veˇci, trojı´: – pru˚hlednost – rˇa´d –okolnost Pokud jde vsˇak o na´s, toto sedmero: – pra´zdna´ mysl – klid – silny´ cit – vlastnı´ na´hled
16
– prodlenı´ – navracenı´ – a konecˇneˇ za´polenı´ 77. Pru˚hlednost veˇci je nezbytna´ proto, aby to, co se jevı´ jasneˇ, take´ smysl jasneˇ zasahovalo a takto jsouc jasneˇ vtisknuto, mohlo by´ti cha´pa´no, posuzova´no a sveˇrˇova´no pameˇti. Tedy: CIX. Co nema´ smysl, nemu˚zˇe by´ti cha´pa´no, rozsuzova´no a ovsˇem sveˇrˇova´no pameˇti. Na prˇ´ıklad neˇjaka´ veˇta, byt’ nejvybraneˇjsˇ´ı, pronesena´ ke mneˇ turecky. Doveˇtek: To co ma´ by´ti sveˇrˇeno pameˇti, budizˇ jasne´. ˇ a´d veˇci je nezbytny´ proto, aby mohlo by´ti posuzova´no, jak dobrˇe spolu souvisejı´ cˇa´sti te´ veˇci, a aby se mohly 78. R vtisknoti do pameˇti tak oddeˇleneˇ, jak oddeˇleneˇ po sobeˇ na´sledujı´. Tedy: CX. Veˇci, ktere´ postra´dajı´ souvislosti, mohou by´ti steˇzˇ´ı cha´pa´ny i posuzova´ny a tak i steˇzˇ´ı sveˇrˇova´ny pameˇti. Necht’ jsou prˇ´ıkladem tato cˇtyrˇi slova jazyka meˇ zna´me´ho, pronesena´ oddeˇleneˇ: dusˇe, bytı´, veˇc, rˇa´d. Jsou-li takto ponecha´na, je to zmeˇt’ bez ladu a skladu; uvedeme-li je vsˇak v neˇjake´ rozumne´ usporˇa´da´nı´ (na prˇ´ıklad: rˇa´d je dusˇe veˇci), jako je mezi nimi lepsˇ´ı seskupenı´, tak uvı´znou zcela v mozku i v pameˇti. Doveˇtek: To, co se ma´ sveˇrˇiti pameˇti, budizˇ usporˇa´da´no! CXI. Jako je rˇa´d veˇcı´ za´kladem pochopenı´ a u´sudku, tak je i za´kladem pameˇti. ˇ a´d veˇcı´ a slov totizˇ tvorˇ´ı v mysli te´zˇ usporˇa´dane´ pojmy, nebot’ pojmy mysli nejsou nicˇ´ım jiny´m nezˇ obrazem veˇcı´ R a slov v mysli. A proto doufa´m, zˇe steˇzˇ´ı mohou by´ti vynalezeny lepsˇ´ı pomu˚cky pameˇti nezˇ, jsou-li veˇci a slova prˇed pohledem mysli prˇirozeneˇ usporˇa´da´ny. Vzˇdyt’ mysl sama i proti vu˚li cˇloveˇka jde ve sve´ usˇlechtile´ touze za veˇcmi, jen kdyzˇ ji nezastavuje, nezaha´nı´ a neuva´dı´ ve zmatek zmateny´ shluk veˇcı´ (nebo slov). 79. Okolnost je nezbytna´ proto, abych, shle´dnuv prˇ´ıcˇinu veˇci, u´cˇinky, mı´sto, cˇas a podobne´, uchopil veˇc jakoby tolika rukoveˇt’mi a tı´m ji mohl pevneˇji drzˇet. CXII. Veˇci, ktere´ postra´dajı´ okolnost, mohou by´ti steˇzˇ´ı cha´pa´ny a posuzova´ny a tak ani nemohou by´ti sveˇrˇova´ny pameˇti. Doveˇtek: 1. To, co se ma´ sveˇrˇiti pameˇti, budizˇ dobrˇe vymezeno okolnostmi. Cˇ´ım veˇtsˇ´ım pocˇtem, tı´m le´pe. A poneˇvadzˇ mezi okolnostmi nejpu˚sobiveˇjsˇ´ı jsou prˇ´ıcˇiny, jezˇ pochopiti, znamena´ veˇc jakoby hrˇebem prˇibı´ti do pameˇti, podle za´kladnı´ poucˇky XC, tedy: 2. To, co se ma´ pevneˇ sveˇrˇiti pameˇti, budizˇ vysveˇtleno prˇ´ıcˇinami. 80. Pra´zdna´ mysl je ta, ktera´ nenı´ dosud naplneˇna obrazy, jak tomu jest u deˇtı´, ktere´ posud ma´lo zakusily. Tuto mysl prˇirovnal Aristoteles k hladke´ desce, na nı´zˇ nebylo dosud nic napsa´no, kde vsˇak mu˚zˇe by´ti napsa´no vsˇechno. Jako tedy prˇijı´ma´ cˇista´ deska (nebo papı´r) vsˇechno ochotneˇ, ale ta, ktera´ jizˇ byla popsa´na, neprˇijı´ma´ vı´ce, nezˇ kolik snad zby´va´ jesˇteˇ pra´zdne´ho mı´sta a to jesˇteˇ ne bez pomı´cha´nı´ toho, co bylo napsa´no drˇ´ıve s tı´m, co bylo cˇerstveˇ napsa´no: tak to bude ustaveno i s nasˇ´ı dusˇ´ı. Jsem si vskutku veˇdom, zˇe ve vsˇem nenı´ toto prˇirovna´nı´ prˇ´ıpadne´, poneˇvadzˇ rozmeˇry papı´ru jsou omezeny, mysli vsˇak, jakozˇto obrazu neomezene´ho Boha, byla da´na mozˇnost neomezene´ho prˇijı´ma´nı´; nicme´neˇ vsˇak je to zrˇejme´ ze zkusˇenosti, zˇe cˇ´ım bylo v mysli vı´ce obrazu˚, tı´m vı´ce, snadneˇji a silneˇji se navza´jem mı´sı´, pletou, zastinˇujı´ a konecˇneˇ stı´rajı´, nesta´l-li by jim po boku rˇa´d a ostatnı´ pomu˚cky. Necht’ tedy trva´ v platnosti za´kladnı´ poucˇka? CXIII. Prvnı´ vtisknutı´ prˇedstavy nejle´pe utkvı´va´. Na prˇ´ıklad to, cˇemu se ucˇ´ıme v deˇtstvı´, zra´na po spa´nku, kdyzˇ jsou smysly sveˇzˇ´ı, prˇi ktere´mkoli prvnı´m styku s kazˇdou veˇcı´ atd. 81. Klidna´ mysl je ta, ktera´ nenı´ rozpty´lena shlukem prˇedmeˇtu˚, ny´brzˇ obra´cena pouze k neˇjake´ jedine´ veˇci, jak tomu jest u cˇloveˇka, jenzˇ nenı´ uveden z mı´ry ani vneˇjsˇ´ım zanepra´zdneˇnı´m, ani vnitrˇnı´mi city. Smysl totizˇ, jehozˇ pozornost je napjata k veˇtsˇ´ımu pocˇtu veˇcı´, dba´ me´neˇ o jednotlivosti a neuchvacuje rˇa´dneˇ ani to, ani ono, podra´zˇdeˇn vsˇak hneˇvem nebo za´sˇtı´m, nesleduje pozorneˇ nebo jen zmateneˇ. Ale mysl, obra´cena pevneˇ k jedine´ veˇci, pronika´ ji a prˇijı´ma´ pevne´ stopy. CXIV. Vtisknute´ prˇedstavy, prˇijate´ s pozornostı´ utkveˇjı´ v pameˇti dobrˇe. Proto je te´zˇ u´stranı´ a samota, kde zˇa´dny´ hluk nerusˇ´ı mysl, prˇa´telska´ Musa´m. 82. Silneˇjsˇ´ı cit nastane, kdyzˇ se prˇi probı´ra´nı´ veˇcı´ naskytne neˇco, co dusˇ´ı otrˇese podivem, pozˇitkem, osˇklivostı´, studem nebo strachem. Dusˇe totizˇ prˇicha´zejı´cı´ smyslovy´ dojem neˇjake´ veˇci zı´ska´va´ hluboce jako ra´nu sobeˇ
17
zasazenou a snadno neztra´cı´. CXV. Vtisknuta´ prˇedstava, prˇijata´ myslı´, citoveˇ vzrusˇenou silny´m citem, utkvı´va´ hloubeˇji. Doveˇtek: Vsˇechno, co teˇsˇ´ı uprostrˇed ucˇenı´, podporuje pameˇt’. (Poneˇvadzˇ dusˇi polehta´va´nı´m podneˇcuje a podneˇcova´nı´m ji cˇinı´ pozornou.) 83. Vlastnı´ na´hled znamena´, zˇe, nespokojujı´ce se cizı´m vy´pra´veˇnı´m, ohleda´va´me veˇci prˇ´ımo svy´ma ocˇima, usˇima, nosem a rukama. Toto ma´ velikou du˚lezˇitost pro skutecˇne´ a mohutne´ vtisknutı´ prˇedstav. Kdo si jednou pozorneˇ ˇ ´ım, vtiskne si do pameˇti jeho prˇedstavu le´pe a pevneˇji, nezˇ kdyby mu jinı´ tisı´ckra´t o neˇm ocˇima prohle´dl R vypra´veˇli. Tote´zˇ i u ostatnı´ch smyslu˚ vycha´zı´ velmi vy´razneˇ na jevo (Viz. §54.) Tedy: CXVI. Vtisknuta´ prˇedstava, ucˇineˇna´ bezprostrˇedneˇ z veˇcı´ samy´ch, je nejlepsˇ´ı. 84. Prodlenı´ nasta´va´, kdyzˇ ponecha´me smysl u te´hozˇ prˇedmeˇtu poneˇkud de´le, dokud se s celou veˇcı´ du˚veˇrneˇ nesezna´mı´. To se deˇje opeˇtovny´m dı´va´nı´m, slysˇenı´m a pecˇlivou u´vahou po vsˇech stra´nka´ch. Sem prˇedevsˇ´ım na´lezˇ´ı pokyn, abys to, co si prˇejesˇ hluboce vtisknouti do pameˇti, nejen cˇetl a znovu procˇ´ıtal, ny´brzˇ i psal a znovu prˇepisoval. O Filipu Melanchthonovi jsme se dozveˇdeˇli, zˇe si navykl opisovati toho autora, s ktery´m se chteˇl velmi du˚veˇrneˇ sezna´miti. A z nejine´ho du˚vodu opsas Alfons, kra´l arragonsky´, vlastnı´ rukou mnohokra´t Pı´smo svate´. CXVII. Prodle´vati u prˇedmeˇtu znamena´ upevniti vtisknutou prˇedstavu. Proto rˇ´ıkajı´ neˇkterˇ´ı spra´vneˇ: Slusˇ´ı se cˇ´ısti neˇjakou veˇc po prve´ (1), abychom veˇdeˇli co obsahuje; po druhe´ (2), abychom ji pochopili; po trˇetı´ (3), abychom si ji vtiskli do pameˇti; po cˇtvrte´ (4), se slusˇ´ı tisˇe si ji opakovati, abychom zkusili, zda jsme ji pevneˇ obsa´hli atd. O tom v na´sledujı´cı´m. 85. Navracenı´ nasta´va´, kdyzˇ neˇkdo to, co uslysˇel, uvideˇl, prˇecˇetl a promyslil, za´hy v te´zˇe formeˇ opakuje bud’ sobeˇ same´mu nebo vypra´vı´ a ukazuje jiny´m. Prvnı´ prˇ´ıpad upevnˇuje vtisknutou prˇedstavu dosti dobrˇe, lepsˇ´ı vsˇak je ten druhy´: kdo totizˇ neˇkoho vyucˇuje tomu, cˇemu se sa´m naucˇil, nejen opakuje veˇc, to je znovu rozvazˇuje vlastnı´mi smysly, ny´brzˇ jako by, prˇina´sˇeje druhe´mu poznatky jizˇ ze sve´ho, ra´zneˇji veˇc probı´ral a tı´m prˇeva´deˇl takrˇka do sve´ moci. To jest doka´za´no zkusˇenostı´. Necht’ tedy existuje za´kladnı´ poucˇka: CXVIII. Vtisknouti znovu to, co bylo vtisknuto, zesiluje vtisknutou prˇedstavu. 86. Za´polenı´ nasta´va´, kdyzˇ se opeˇtovneˇ zkouma´, zda veˇci, jizˇ pochopene´, byly pochopeny rˇa´dneˇ, at’ uzˇ se zkouma´ jedna veˇc s druhou cˇi sama se sebou. Jestlizˇe bys totizˇ prˇecˇetl neˇco napsane´ho trˇeba desetkra´t bez prˇesta´nı´, nevtiskl by sis onu veˇc do pameˇti tak, jako kdybys ji cˇetl cˇtyrˇikra´t nebo peˇtkra´t, avsˇak mezi tı´m se pokousˇel odrˇ´ıka´vati ji z pameˇti, a jakmile by teˇ pameˇt’ opustila, kdyby ses podı´val do knihy. Podobneˇ jestlizˇe druhe´mu neˇco vypravujesˇ, prˇikazujesˇ a s nı´m rozmlouva´sˇ, nebudesˇ si nikdy jist, zda pochopil, i kdybys mu to sˇestsetkra´t opakoval; vskutku se vsˇak o tom prˇesveˇdcˇ´ısˇ, vysˇetrˇ´ısˇ-li prospeˇch ota´zkami a zkousˇenı´m. Da´ si totizˇ ostrazˇiteˇji pozor, bude-li se ba´ti, zˇe to po neˇm bude zˇa´da´no a pochopı´ veˇc le´pe, bude-li se jaksi stydeˇti, byv dopaden prˇi nepochopenı´ a tı´m se pecˇliveˇji k veˇci obra´tı´. (Za´kl. poucˇka CXIV.) CXIX. Pokusny´m prˇetrˇa´sa´nı´m se vtisknuta´ prˇedstava zesiluje. 87. Tolik o posilova´nı´ vtisknute´ prˇedstavy. Schopnosti podrzˇeti neˇco v pameˇti se poma´ha´ prˇedneˇ cˇetny´m opakova´nı´m, o neˇbzˇ bylo spra´vneˇ rˇecˇeno: Cˇasto se rozpomı´nat je lepsˇ´ı nezˇ vsˇelike´ le´ky. Te´zˇ: Opakova´nı´ je otec i matka pameˇti. Nenı´ totizˇ mozˇno smazati to, co se brzy po sobeˇ obnovuje. CXX. Opakova´nı´ je protile´kem zapomı´na´nı´. At’ se to deˇje tichy´m opeˇtny´m procˇ´ıta´nı´m cˇi hlasity´m prˇednesem anebo konecˇneˇ jaky´mkoliv uplatnˇova´nı´m. 88. Druhou pomu˚ckou schopnosti podrzˇet neˇco v pameˇti je zapisova´nı´. Jı´m jsou veˇci, pochopene´ smyslem, jakoby uzavrˇeny v nove´m zˇala´rˇi, z neˇhozˇ nemohou uleteˇti ani uniknouti jako z mozku, ny´brzˇ mohou by´ti, kdykoli je trˇeba, znovu vybavova´ny. To je podpora naprosto nezbytna´, bez nı´zˇ by pameˇt’ rozhodneˇ nestacˇila veˇcem obsa´hlejsˇ´ım a podrobneˇjsˇ´ım. Ktery´ smrtelnı´k by si totizˇ du˚veˇrˇoval pameˇtı´ obsa´hnouti cele´ rˇecˇi, knihy nebo vy´pocˇty astronomicky´ch zpra´v a podobne´ veˇci? CXXI. Zapisova´nı´ je pokladnicı´ opakova´nı´. Cokoli totizˇ sveˇrˇ´ıme pı´semne´mu za´znamu, mu˚zˇeme opakovati, jiny´mi slovy znovu pouzˇ´ıti. Tomu prospı´va´ prˇedneˇ, podporovati v kniha´ch, ktere´ cˇteme, mı´stnı´ pameˇt’prˇipisova´nı´m okrajovy´ch pozna´mek nebo podtrha´va´nı´m barevny´mi cˇarami (totizˇ u teˇch mı´st, ktere´ povazˇujeme za pameˇtihodneˇjsˇ´ı), abychom se snadneˇji mohli rozpomı´nati, na ktere´m listu knihy, na ktere´ stra´nce listu, na ktere´m mı´steˇ stra´nky cˇi rˇa´dku je to nebo ono. Za druhe´ si vy´znacˇne´ vy´roky zapisovati na zacˇa´tek nebo na konec te´zˇe knihy, namalovati na dverˇe cˇi na steˇny anebo vry´ti do skleneˇny´ch oken atd. , aby na´m ze vsˇech stran bily do ocˇ´ı. Za trˇetı´ si zalozˇiti vlastnı´ seznamy nebo denı´ky pro
18
dennı´ opakova´nı´ nebo soupisy nebo obecna´ mı´sta, jake´si vsˇeobecne´ prˇehledy veˇcı´, do nihzˇ zana´sˇ´ıme vsˇe, co za to stojı´, a rozdeˇlujeme v prˇ´ıslusˇne´ umı´steˇnı´. Poneˇvadzˇ jsou knihy tohoto druhu pokladnicemi pameˇti usnadnˇujı´ jednak podle potrˇeby nale´za´nı´, jednak zaostrˇujı´ u´sudek. 89. Na trˇetı´ mı´sto klademe ony pomu˚cky schopnosti podrzˇeti neˇco v pameˇti, ktere´ jsou umeˇlejsˇ´ı, totizˇ 1. prˇeva´deˇnı´ veˇci jen prˇedstavitelne´ na veˇc smyslovou 2. nepochopene´ na pochopenou 3. neomezene´ na omezenou 90. Prˇeva´deˇnı´ veˇci jen prˇedstavitelne´ na veˇc smyslovou se deˇje symboly (emblematy) a podobenstvı´mi (parabolami). Jako prˇedva´deˇjı´-li se povinnosti dobre´ho soudce obrazem dı´vky, ktera´, nesouc v jedne´ ruce va´hy a v druhe´ mecˇ, ma´ zahaleny ocˇi, aby se nedı´vala na osoby, ny´brzˇ va´zˇila veˇci. Kdo zde totizˇ jednou pochopil, co ony jednotivosti oznacˇujı´, steˇzˇ´ı by mohl neˇkdy zapomenouti, jake´ jsou povinnosti rˇa´dne´ho soudce. Tenty´zˇ du˚vod se vyskytuje u vsˇech podobenstvı´ a bajek u vsˇech prˇ´ıslovı´ a tropu˚; a to jest prˇednı´ za´klad umeˇle´ho pamatova´nı´. CXXII. Symbolicke´ prˇedstavova´nı´ veˇcı´ je klı´cˇem i kolı´kem pameˇti. 91. Prˇeva´deˇnı´ nepochopene´ veˇci na pochopenou ma´ nejveˇtsˇ´ı vy´znam tehdy, ma´me-li si vry´ti do pameˇti nezna´ma´ jme´na. Snadneˇji totizˇ a pevneˇji utkvı´ v pameˇti slovo Alabandesis (alabandsky´), odvozene´ od asijske´ho meˇsta Alabanda, vzpomensˇ-li si na ona trˇi slova, prˇedtı´m zna´ma´: ala (lat. krˇ´ıdlo), Band (neˇm. svazek), ensis (lat. mecˇ), nezˇ zhola bez nich. A na´zev Califurnia (americka´ krajina), prˇedstavı´sˇ-li si obraz horke´ peci (lat. calentum furnum). Sem na´lezˇejı´ vesˇkera´ odvozova´nı´ slov dle pu˚vodu, ktera´ (jso-li pravdiva´ a nikoli pouhy´mi hrˇ´ıcˇkami) usnadnˇujı´, zprˇ´ıjemnˇujı´ a upevnˇujı´ jazykove´ studium. CXXIII. Pochopenı´ veˇci - at’ jake´koli - je sveˇtlem pameˇti. Doveˇtek: Avsˇak prave´ pochopenı´ veˇci je za´rˇivy´m sveˇtlem pameˇti. 92. Prˇeva´deˇnı´ neomezene´ veˇci na omezenou ma´ vy´znam prˇi veˇcech, ktere´ mnozˇstvı´m a rozmanitostı´ zavalujı´ a matou mysl, nejsou-li prˇevedeny v pocˇet a mı´ru a sevrˇeny v mezı´ch. To se deˇje, jak jsme se prˇesveˇdcˇili v §45. a na´sl. , prˇeva´dı´me-li mnohe´ v celky, rozkla´da´me-li obsˇ´ırne´ po stupnı´ch, uva´dı´me-li slozˇene´ na jednoduche´, odkazujeme-li zvla´sˇtnı´ na obecne´, spouta´va´me-li odlehle´ s blı´zky´m a uva´dı´me-li nepravidelne´ na pravidla. CXXIV. Rozdeˇlujı´cı´ omezenı´ neomezene´ho je velky´m na´strojem pameˇti. Toto je pu˚vodem za´kladem vsˇech theoriı´, pravidel a syste´mu˚, poneˇvadzˇ takto se neomezene´ veˇci vteˇsna´vajı´ v omezena´ pazˇenı´ mysli. 93. Tolik te´zˇ o schopnosti popodrzˇeti neˇco v pameˇti; rozpomı´na´nı´ je uveˇdomeˇnı´ dojmu z neˇjake´ veˇci minule´, vracejı´cı´ se do mysli u prˇ´ılezˇitosti veˇci prˇ´ıtomne´ (ktera´ je s onou drˇ´ıveˇjsˇ´ı v prˇ´ıbuzenske´m vztahu). Jako kdyzˇ se prˇi setka´nı´ nebo zmı´nce o neˇjake´ veˇci, osobeˇ cˇi mı´steˇ atd. upamatujeme na neˇco podobne´ho, rozdı´lne´ho, nebo opacˇne´ho, co jsme zde nebo onde uvideˇli, uslysˇeli nebo ucˇinili. CXXV. Rozpomı´na´nı´ se rˇ´ıdı´ prˇ´ılezˇitostmi. Jako totizˇ cˇloveˇk nic necˇinı´ ani nemluvı´, na nic se neta´zˇe ani neodpovı´da´, nemaje prˇ´ılezˇitost, tak ani bez nı´ neprˇemy´sˇlı´ ani nic nepromy´sˇlı´. 94. Oneˇmi prˇ´ılezˇitostmi (ktere´ otrˇa´sajı´ pameˇtı´ a vyvola´vajı´ neˇco z jejich ukryty´ch pokladu˚), jsou souvisle´ vztahy veˇcı´, spojujı´cı´ mysˇlenky navza´jem k sobeˇ. Vsˇude totizˇ souvisejı´ veˇci s veˇcmi, ba spojujı´ se. To ukazujı´ prˇ´ıcˇiny spojene´ svy´mi u´cˇiny a naopak; take´ tvary spojene´ s la´tkami, u´cˇely s prostrˇedky, du˚sledky s podmeˇty, podobne´ s podobny´m, rozzlicˇne´ s rozlicˇny´m, opacˇne´ s opacˇny´m, slovem vsˇechno vztazˇne´ se svy´m souvztazˇny´m, takzˇe, je-li polozˇeno jedno, polozˇ´ı se i druhe´ a tak se i rˇecˇi spojujı´ slova se slovy, takzˇe proneseme-li jedno, nezbytneˇ na´sledujı´ jina´, jak toho vyzˇaduje u´plnost mysˇlenky, za´kon skladby a konecˇneˇ pravidla metricka´ neb rhytmicka´. Zcela tak se navza´jem do sebe zapojujı´ mysˇlenky (ktere´ nejsou nicˇ´ım jiny´m nezˇ obrazem veˇcı´ a slov), takzˇe prˇedstava vlecˇe prˇedstavu, nejinak jako na rˇeteˇzu postupuje krouzˇek za krouzˇkem. Kdykoli totizˇ cˇerstva´ prˇedstava, vznikla´ prˇ´ıtomny´m smyslovy´m dojmem, vkrocˇ´ı do za´soba´rny pameˇti, vyjde ji ihned vstrˇ´ıc neˇjaka´ jina´, s nı´ prˇ´ıbuzna´ a zachytı´ ji; tato vsˇak vlecˇe s sebou opeˇt jinou prˇ´ıbuznou prˇedstavu a ona jina´ opeˇt dalsˇ´ı prˇedstavu. Jako v prˇ´ırodeˇ neexistuje naprosta´ pra´zdnota, ny´brzˇ veˇci se vza´jemneˇ doty´kajı´, tak je tomu i prˇi prˇemy´sˇlenı´. CXXVI. Prˇ´ılezˇitosti k rozpomı´na´nı´ jsou spojeny v rˇeteˇz. Doveˇtek: Musı´ tedy by´ti spojeny v rˇeteˇz (jiny´mi slovy, cˇemukoli se ucˇ´ıme, to musı´ by´ti navza´jem spojeno tak, aby vzpomı´nka na jedno vlekla s sebou vzpomı´nku na druhe´ a tak da´le). 95. Poneˇvadzˇ pameˇt’ postupuje vprˇed, nikoli dozadu (poskytuje-li se jı´ ovsˇem ne to, co prˇedcha´zı´, ny´brzˇ to, co na´sleduje), nesmeˇjı´ by´ti veˇci a jejich prˇedstavy spojova´ny v rˇeteˇz jaky´mkoli zpu˚sobem, ny´brzˇ tak, aby prˇedcha´zela veˇc zna´meˇjsˇ´ı a vlekla s sebou veˇc nezna´meˇjsˇ´ı. 19
Kdo z na´s by totizˇ, na ota´zku, co na´sleduje v modlitbeˇ Pa´neˇ po slovech: Chle´b na´sˇ vezdejsˇ´ı, neodpoveˇdeˇl ihned: dej na´m dnes? Na ota´zku vsˇak, co prˇedcha´zı´ prˇed oneˇmi slovy: Chle´b na´sˇ, zda neuva´zne kazˇdy´? A nebude to moci rˇ´ıci, lecˇ sbı´raje v pameˇti ze slov prˇedcha´zejı´cı´ch. Sˇteˇpa´n Ritter si steˇzˇuje, zˇe se mu mezi zˇa´ky prˇihodilo toto: kdyzˇ se na za´kladeˇ ry´movane´ho latinsko-neˇmecke´ho slovniku Deus–Gott, necessitas–Noth, unitas–Einigkeit, trinitas–Dreifaltigkeit atd. ta´zal toho i onoho zˇa´ka, jak se rˇekne latinsky Gott, jeden neveˇdeˇl, druhy´ vsˇak rˇekl necessitas. V tom vsˇak nebylo nic podivne´ho, nezbedne´ho cˇi drze´ho, protozˇe jinak nebylo ani mozˇno pro prˇ´ıcˇinu, o ktere´ jsme poveˇdeˇli. Tedy: CXVII. Prˇ´ılezˇitostı´ k rozpozna´nı´ necht’ je neˇco zna´meˇjsˇ´ıho, samo pak rozpomı´na´nı´, necht’ je neˇco nezna´meˇjsˇ´ıho. Neucˇ´ıme se totizˇ zna´me´mu cestou nezna´me´ho, ny´brzˇ naopak podle za´kladnı´ poucˇky V. 96. Azˇ potud o methodeˇ vyucˇovati znalostem cha´pa´nı´m, u´sudkem a urcˇity´mi pomu˚ckami pameˇti; na´sleduje methoda obezrˇetnosti.
Methoda, jak lze vyučovati obezřetnosti 97. Obezrˇetnostı´ nazy´va´me dovednost spra´vneˇ se pohybovati mezi veˇcmi nejisty´mi (jiny´mi slovy prospeˇsˇne´ si vybı´rati, sˇkodlive´mu se vyhy´bati). Toto vsˇechno spocˇ´ıva´ na vla´deˇ nasˇ´ı vu˚le, ktera´ jaksi rozhoduje o nasˇem jedna´nı´. Pneˇvadzˇ je dle sve´ prˇirozene´ povahy naprosto svobodna´ a nechce ani nemu˚zˇe by´ti nucena, a posloucha´ toliko sve´ho doma´cı´ho ra´dce, rozumu: nesmı´ by´ti nucena, ny´brzˇ se jı´ smı´ raditi, aby chteˇla dobro, ktere´ chce prˇirozena´ povaha a nechteˇla zlo, ktere´ prˇirozena´ povaha nechce. 98. Tato methoda seta´va´ tedy z theorie a praxe. Z theorie, aby byly pecˇliveˇ uka´za´ny rozdı´ly dobra a zla, soucˇasneˇ s vy´sledkem, ktery´ prˇi dobru je vzˇdy vesely´, prˇi zlu vzˇdy zˇalostny´. Stane-li se toto na´lezˇiteˇ, na´sleduje vy´beˇr dobra a u´teˇk prˇed zlem, poneˇvadzˇ je nejprˇirozeneˇjsˇ´ı pro kazˇde´ho tvora, prˇa´ti si pro sebe dobro, zka´zu vsˇak od sebe odvraceti. Naproti tomu: neexistuje touha po nezna´me´m dobru, ani u´teˇk prˇed nezna´my´m zlem. Spra´vneˇ pak prohla´sil Ludvı´k Vives: „Nic nenı´ zhoubneˇjsˇ´ı v lidske´m zˇivoteˇ, nezˇ ono znetvorˇenı´ u´sudku˚, pro ktere´ neprˇikla´da´me veˇcem skutecˇnou cenu.“ Z toho totizˇ plyne, zˇe se za nicotny´mi veˇcmi honı´me jako za cenny´mi a cenne´ odvrhujeme jako nicotne´. Jiny´mi slovy jedna´me s veˇcmi neobezrˇetneˇ a sˇkodliveˇ. Spra´vneˇ take´ rˇ´ıka´ Augustin: „Milujeme dobro potud, pokud je zna´me.“ A opacˇneˇ: „Nena´vidı´me zlo podut, pokud je cha´peme.“ Tedy: CXXVIII. Za´kladem obezrˇetnosti je spra´vneˇ pochopiti to, co by na´m mohlo prospı´vati a co by na´m mohlo sˇkoditi. Da´le: Nechcesˇ-li, aby se neˇkdo prohrˇesˇoval z neobezrˇetnosti, zpu˚sob, aby znal dobrˇe vsˇe, co se ty´ka´ jeho veˇcı´ a ucˇinˇ ho obezrˇetny´m anebo, bude-li se prohrˇesˇovati, bude se prohrˇesˇovati k sve´ sˇkodeˇ. (Viz za´kl. poucˇku XL. s prˇ´ıslusˇny´m vy´kladem.) 99. Ale praxe je zapotrˇebı´ a k nı´ prˇ´ıkladu˚ a napodobova´nı´ (podle za´kl. poucˇek XXXV. , XXXVII. , XLVII.) CXXIX. Podstatny´m u´konem obezrˇetnosti je vybı´rati si to, co by na´m mohlo prospı´vati a vyhy´bati se tomu, co by na´m mohlo sˇkoditi. 100. A protozˇe jsou mezi veˇcmi mnohe´, ktere´ se k na´m chovajı´ lhostejneˇ (jejihzˇ pouzˇ´ıva´nı´ na´m totizˇ ani zvla´sˇt’ neprospı´va´ ani zvla´sˇt’ nesˇkodı´), bude obezrˇetne´, jednak je pracneˇ nevyhleda´vati, jednak prˇed nimi poveˇrcˇiveˇ neprchati. CXXX. Prˇ´ıdavkem obezrˇetnosti je lhostejneˇ se cha´pati lhostejny´ch veˇcı´.
Methoda prací 101. Vyzˇaduje theorii, obezrˇetnost a praxi. Theorii proto, aby cˇloveˇk to, co kona´, nekonal jako neˇma´ tva´rˇ slepy´m pudem, ny´brzˇ rozumeˇje svy´m pracı´m. Z tohoto porozumeˇnı´ vyply´va´ nutneˇ opatrne´ rozhlı´zˇenı´, aby pracı´ nechyboval, nakonec pak dosa´hne neprˇetrzˇitou praxı´ toho, zˇe nemu˚zˇe vu˚bec chybovati. Tedy: CXXXI. Prˇed vesˇkerou praxi necht’ prˇedcha´zı´ theorie. Prˇed pocˇa´tecˇnı´ praxı´ pocˇa´tecˇnı´ theorie, prˇed u´plneˇjsˇ´ı praxı´ uplneˇjsˇ´ı theorie. CXXXII. Vesˇkerou praxi necht’ prova´zı´ obezrˇetnost. Jinak i ten, kdo neˇcˇemu rozumı´, mu˚zˇe se prohrˇesˇiti, neda´va´-li pozor na sebe a na sve´ jedna´nı´. Tedy: CXXXIII. Vesˇkerou praxi necht’ zdokonalı´ praxe. Tomu totizˇ, co ma´me konati, nemu˚zˇeme se naucˇiti jinak, nezˇ kona´nı´m. Proto onen vy´rok: „Vytva´rˇenı´m vytva´-
20
rˇ´ıme.“ Kazˇdy´ pı´sarˇ se jı´m sta´va´ jen psanı´m, malı´rˇ malova´nı´m, zpeˇva´k zpı´va´nı´m, rˇecˇnı´k rˇecˇneˇnı´m a tak je tomu i se vsˇ´ım vneˇjsˇ´ım. Tedy i rychleji a le´pe se kazˇdy´ naucˇ´ı vytrvalosti vytrva´va´nı´m, trpeˇlivosti trpeˇnı´m, zdrzˇenlivosti zdrzˇova´nı´m, statecˇnosti pokusem o statecˇne´ cˇiny a jejich vykona´va´nı´m atd. , pravı´m rychleji a le´pe nezˇ rozmlouva´nı´m o oneˇch veˇcech cˇi prohlı´zˇenı´m jejich na´stroju˚. 102. Theorie veˇcı´, jezˇ je trˇeba konati, prˇesta´va´ na pozna´nı´ co, cˇ´ım a jak je trˇeba konati. Co je trˇeba konati, pozna´ zˇa´k snadno, jestlizˇe mu prˇedvedesˇ uka´zku; cˇ´ım je trˇeba co konati, uka´zˇesˇ-li mu na´stroje; jak je trˇeba co konati, poucˇ´ısˇ-li ho o pouzˇ´ıva´nı´ na´stroju˚ bud’ slovy nebo samotny´m pouzˇ´ıva´nı´m, le´pe vsˇak, jestlizˇe obojı´m. Viz. za´kl. poucˇky XXXV. -XLII. , jezˇ moho by´ti pro prˇ´ıtomne´ pouzˇitı´ shrnuty v tuto jedinou: CXXXIV. Tomu, kdo chce neˇco konati, prˇedved’ uka´zku, podej na´stoje a poucˇ ho o napodobova´nı´! 103. Obezrˇetnost opatrne´ho jedna´nı´ si zˇa´k zı´ska´ pecˇlivy´m napodobova´nı´m za trvale´ ucˇitelovy pozornosti (na pocˇa´tcı´ch pokusu˚), aby zˇa´k nechyboval, a kdyby chybil, za jeho napomı´na´nı´ a opravova´nı´; musı´ se vsˇak odhaliti prˇ´ıcˇiny obojı´ho dle §33. a za´kl poucˇek XLV. a XLVII. CXXXV. Zˇa´kovi, ktery´ se ponejprv o neˇco pokousˇ´ı, nesmı´ se veˇrˇiti a proto jest nutno da´vati pozor, aby nechyboval. Ani zˇa´k nesmı´ veˇrˇiti sobeˇ same´mu ani ucˇitel zˇa´ku. Acˇkoli jsou totizˇ neˇkterˇ´ı tak prˇicˇinlivı´, zˇe i sami sobeˇ jsouce ponecha´ni, pracujı´ neˇkdy spra´vneˇ, prˇece je to vza´cne´ a nelze to srovna´vati s onou sˇkodou, ktera´ se vynorˇ´ı, jestlizˇe si neˇkdo, byv sa´m sobeˇ ponecha´n, zvykne pracovati chybneˇ; vzˇdyt’ se zlo vytva´rˇ´ı zly´m na´vykem stejneˇ jako dobro dobry´m, takzˇe odvykati si (jiny´mi slovy odnaucˇovati se) je spojeno s na´mahou podle za´kl. poucˇek LVI. a LVII. (Jako se totizˇ citernı´ci sta´vajı´ dobry´mi dobrou hrou na citeru a sˇpatnı´ sˇpatnou.) Aby tedy ucˇitel zmensˇil na´mahu sobeˇ i zˇa´ku, necht’ mu pecˇliveˇ uka´zˇe nejprve prˇedbeˇzˇne´ obrysy veˇcı´ a nejvı´ce necht’ vynalozˇ´ı pra´ci na to, aby zˇa´kovi prvnı´ vy´tvory byly co nejpecˇliveˇjsˇ´ı. Stane-li se toto prˇi kazˇde´m pocˇa´tku, ukoncˇil brzo sve´ i zˇa´kovi potı´zˇe a prˇi zby´vajı´cı´m postupu budou mı´ti poteˇsˇenı´ z pra´ce oba dva. 104. A poneˇvadzˇ je nemozˇne´, aby to, co kdo konal spra´vneˇ jednou, nedovedl vykonati podruhe´, naopak, cˇ´ım cˇasteˇji, tı´m jisteˇji a pohotoveˇji: vyply´va´ z toho, zˇe kazˇda´ veˇc musı´ by´ti cˇetneˇji procvicˇova´na anebo, zˇe se k zpu˚sobilosti nedocha´zı´ jedinny´m vy´konem nebo dveˇma. Tedy: CXXXVI. V kazˇde´m ucˇenı´ necht’ je praxe du˚lezˇiteˇjsˇ´ı nezˇ theorie. Co totizˇ je trˇeba konati, a jak, je mozˇno pochopiti prˇedvedenı´m i jedine´ uka´zky; aby to vsˇak mohl konati tı´m zpu˚sobem, jak se mu prˇedem ukazuje a prˇikazuje, toho lze dosa´hnouti jen cˇetny´m opakova´nı´m. Prˇ´ıklad je totizˇ jako semeno, poucˇka jako zavla´cˇenı´ semene a cvicˇenı´ je jako de´sˇt’, veˇtry a slunecˇnı´ dny. Jako se tedy semeno jediny´m rozhozenı´m sveˇrˇuje zemi a nenı´ trˇeba dlouhe´ho cˇasu, aby se vla´cˇenı´m bran pode´lneˇ, nasˇ´ırˇ i naprˇ´ıcˇ skrylo v zemsky´ch u´troba´ch, jako se vsˇak pozˇadujı´ meˇsı´ce k tomu, aby vzklı´cˇilo, vzrostlo a uzra´lo za cˇasteˇjsˇ´ıho opakova´nı´ desˇt’u˚, slunecˇny´ch dnu˚ a veˇtru˚: tak zpu˚sobu pra´ce porozumı´sˇ z prˇedvedenı´ i jedine´ dobre´ uka´zky a pozorne´ho pochopenı´, avsˇak zpu˚sobilost k pra´ci mohou prˇine´sti pouze cˇetna´ cvicˇenı´. Doveˇtek: Dobrou praxi je nutno vyma´hati tak dlouho, azˇ se dojde k jistoteˇ, zˇe zˇa´k nebude chybovati. 105. A poneˇvadzˇ cokoli vznika´, vznika´ methodou synthetickou (od mensˇ´ıho k veˇtsˇ´ımu, od jednodusˇsˇ´ıho k slozˇeneˇjsˇ´ımu atd. podle za´kl. poucˇky LXXIV. s doveˇtkem), necht’prvnı´ pokus o napodobova´nı´ nezacˇ´ına´ nikdy hotovy´mi pracemi, ny´brzˇ samy´mi pocˇa´tky a to teˇmi, ktere´ jsou ze vsˇech nejmensˇ´ı a nejjednodusˇsˇ´ı. Tak se bude postupovati jisteˇ a snadno. CXXXVII. Praxe necht’zacˇ´ına´ nejmensˇ´ım nikoli nejveˇtsˇ´ım; cˇa´stmi nikoli celkem; samy´mi pocˇa´tky nikoli hotovy´mi veˇcmi. Na prˇ´ıklad: kdo se ucˇ´ı cˇ´ısti, nezacˇ´ına´ textem, slovy nebo slabikami, poneˇvadzˇ nemu˚zˇe, ny´brzˇ pı´smenami. Tote´zˇ tedy musı´me zachovati vsˇude.
Methoda jazyků 106. Z prˇedbeˇzˇne´ theorie jazyka, kterou jsme vylozˇili v I. , II. , III. a na´sl. oddı´lu sve´ knihy „Methodus linguarum novissima“, mu˚zˇe by´ti patrno, zˇe methoda jazyku˚ je pracneˇjsˇ´ı nezˇ methoda toho, co se ma´ veˇdeˇti a konati, ze trˇ´ı prˇ´ıcˇin: Prˇedneˇ proto, zˇe podklad kazˇde´ho umeˇnı´ a veˇdy je ve sve´ podstateˇ neˇco cˇa´stecˇne´ho, neˇco omezene´ho svy´mi hranicemi, avsˇak celek jazyka (i jedine´ho) vyzˇaduje pochopenı´ vsˇech veˇcı´, veˇd a umeˇnı´. 107. Za druhe´: vsˇe, cokoli se vyzˇaduje prˇi veˇda´ch a umeˇnı´ch, vyzˇaduje se zde podobneˇ a nadto cosi vı´ce. Co totizˇ musı´me veˇdeˇti, to je trˇeba toliko zna´ti, co musı´me konati, to je trˇeba zna´ti a napodobovati, rˇecˇ vsˇak i zna´ti a ˇ ecˇ totizˇ musı´me nejprve cha´pati, cozˇ je velmi snadne´; potom napodobovati dvakra´te napodobovati perem i u´sty. R psanı´m, cozˇ je poneˇkud nesnadneˇjsˇ´ı, ne vsˇak prˇ´ılisˇ nesnadne´, poneˇvadzˇ se to deˇjeˇ pozvolna a s prˇedchozı´ u´vahou, je-li da´na doba na rozmysˇlenou a mozˇnost poraditi se s knihami. Mluviti je vsˇak cosi neprˇipravene´ho a je to 21
poslednı´, co mu˚zˇe zde by´ti pozˇadova´no, vyhleda´va´no a vykona´va´no. 108. Konecˇneˇ za ttrˇetı´ jednotlivosti jsou v jazycı´ch zamotaneˇjsˇ´ı nezˇ v umeˇnı´ch a veˇda´ch. Pochopenı´ jazyku˚ bra´nı´ totizˇ v kazˇde´m jazyce prˇedneˇ podivuhodny´ zmatek slov soujmenny´ch (homonymnı´ch), souznacˇny´ch (synonymnı´ch) a odvozeny´ch (paronymnı´ch). Z druhe´ rozmanitost, vlastnı´ kazˇde´mu jazyku, v ohy´ba´nı´ a spojova´nı´ slov, rozmanitost, ktera´ je navı´c zauzlena stery´mi nepravidelnostmi. Konecˇneˇ pak rozmanity´ a skryty´ vy´znam prˇ´ıznacˇny´ch rcˇenı´. Mimo to psanı´ rˇecˇi ma´ tomeˇrˇ v kazˇde´m jazyce zvla´sˇtnı´ za´kony, mnohem vsˇak vı´ce vy´slovnost pro rozmanite´ rozdı´ly spletity´ch zvuku˚ a velmi jemny´ u´sudek sluchu prˇi nich. 109. Avsˇak my odkla´da´me do na´sledujı´cı´ch oddı´lu˚ sve´ho spisu poucˇenı´, jak je mozˇno zdolati tyto potı´zˇe jazykove´ho studia dovednostı´ methody. 110. Azˇ potud (od §40.) o obratnosti prˇi vyucˇova´nı´, prˇizpu˚sobujı´cı´ se podmı´nka´m prˇedmeˇtu; na´sleduje obezrˇetnost, prˇizpu˚sobena´ podmı´nka´m podmeˇtu, totizˇ osobeˇ zˇa´koveˇ. O tom je tato obecna´ smeˇrnice: CXXXVIII. Ucˇitel necht’ neucˇ´ı kolik sa´m mu˚zˇe ucˇiti, ny´brzˇ kolik mu˚zˇe zˇa´k pochopiti. Protozˇe cha´pe kazˇdou veˇc podle mı´ry sve´ cha´pavosti. Mala´ na´doba nepojme do sebe tolik tekutiny co velka´ na´doba, ani nemu˚zˇe chlapec rozumeˇti tolika veˇcem co muzˇ a take´ se nemu˚zˇe pomalejsˇ´ı nada´nı´ zmocnˇovati veˇci stejneˇ rychle jako nada´nı´ hbita´ atd. Proto Platon, kdyzˇ jednou Antisthenes v rozmluveˇ poneˇkud de´le o neˇcˇem vykla´dal, pravil: „Nevı´sˇ, zˇe mı´ra poucˇova´nı´ neza´lezˇ´ı na mluvı´cı´m, ny´brzˇ na poslouchajı´cı´m.“ Podobneˇ tedy by mı´ra vyucˇova´nı´ za´lezˇela nikoli na ucˇiteli, ny´brzˇ na zˇa´ku. Doveˇtek: Hybnou pa´kou vzdeˇla´nı´ je prˇizpu˚sobovati ucˇebnou la´tku zˇa´kovu nada´nı´. 111. U zˇa´ka musı´me vsˇak dba´ti rozdı´lu veˇku (o tom viz. §112.), povahy (§115.) a pokroku (§119.). 112. K veˇku je trˇeba prˇihlı´zˇeti proto, zˇe chlapecky´ veˇk vynika´ smyslem, obraznostı´, pameˇtı´ te´zˇ horlivostı´ a chutı´ poznati vzˇdy a deˇlati neˇco; jinosˇsky´ veˇk vynika´ rozumova´nı´m a nespokojuje se s veˇdeˇnı´m, zˇe neˇco je, ny´brzˇ dychtı´ proniknouti k pozna´nı´, co je to a procˇ je to tak, z abstraktnı´ho pochopenı´ veˇcı´, aby se mu objasnilo vsˇe, jake´ jest, anizˇ by k tomu docha´zel oklikami rozumova´nı´. A tak musı´me vyhoveˇti prˇirozene´ podstateˇ veˇku, aby bylo dovoleno kazˇde´mu veˇkove´mu stupni deˇlati to, co jej pra´veˇ teˇsˇ´ı. Tak nebudeme s prˇ´ırodou za´pasiti, ny´brzˇ jı´ budeme poma´hati prˇi jejı´ch bolestech. Odtud vyply´vajı´ pro prvnı´ veˇk trˇi smeˇrnice: CXXXIV. Prvnı´ veˇk necht’ je vzdeˇla´va´n pouze veˇcmi, ty´kajı´cı´mi se smyslu˚. Jiny´mi slovy, necht’ je vsˇe prˇda´va´no historicky´m zpu˚sobem jejich smyslu˚m, aby videˇli, slysˇeli a ohmatali, zˇe toto, ono a tohle je a vznika´ tı´mto, onı´m a tı´mhle zpu˚sobem. Procˇ takove´ veˇci jsou a procˇ vznikajı´, na to nenı´ dosud vhodna´ doba pro vy´klad, poneˇvadzˇ nejsou schopni rozumove´ho nazı´ra´nı´ a teprve teˇmito smyslovy´mi dojmy se v nich jeho sı´la probudı´. Zachce-li se ti tedy vykla´dati chlapci du˚vody veˇcı´, budesˇ hluche´mu povı´dati bajku; zachce-li se ti ho nutiti, aby je pochopil, oslabı´sˇ jeho ducha a spı´sˇe ho prˇivedesˇ k sˇ´ılenstvı´ nezˇ k moudrosti. CXL. Prvnı´ veˇk necht’ je dobrˇe vzdeˇla´va´n veˇcmi ty´kajı´cı´mi se smyslu˚. Aby se totizˇ nezrodila vrtkava´, nejista´, kolı´sava´ nebo zru˚dna´ obraznost veˇcı´, ny´brzˇ aby byla upravena dle prˇedpisu˚ veˇcı´ samotny´ch, jezˇto pra´veˇ to, co si vtiskne do pameˇti v prvnı´m veˇku (at’ uzˇ by to bylo prave´ cˇi klamne´, dobre´ cˇi sˇpatne´) v nı´ utkvı´a nesnadno se da´ odnaucˇiti nebo prˇetvorˇiti (dle za´kl. poucˇky LVI. , LVII.). Musı´me se tedy starati, aby zˇa´ci pochopili vsˇe jen spra´vneˇ. CXLI. Prvnı´ veˇk necht’ je cvicˇen hlavneˇ tı´m ucˇenı´m, jehozˇ pouzˇitı´ spocˇ´ıva´ na pameˇti. Takove´ho druhu je studium jazykove´, hudba, pocˇty, meˇrˇictvı´ a vsˇechen soubor poisny´ch prˇ´ırodnı´ch veˇd. Doveˇtek: Necht’ je tedy chlapecky´ veˇk rˇ´ızen spı´sˇe prˇ´ıklady nezˇ poucˇkami. Co chcesˇ, aby veˇdeˇli, ukazˇ jim; co chcesˇ aby konali, konej za jejich prˇihlı´zˇenı´; co chcesˇ, aby mluvili, mluv za jejich nasloucha´nı´. Budou teˇ napodobovati; jsou to totizˇ opicˇky. Nebudesˇ-li mı´ti prˇi tom u´speˇch, potom je napomenˇ a opravuj, spı´sˇe vsˇak opakova´nı´m prˇ´ıkladu˚ nezˇ dlouhy´mi rozpra´vkami. 113. Veˇku zralejsˇ´ımu, ktery´ jizˇ je vycvicˇen smyslovou zkusˇenostı´, na´lezˇ´ı tato smeˇrnice: CXLII. Zralejsˇ´ı veˇk musı´ by´ti prˇipusˇteˇn k prˇ´ıcˇina´m veˇcı´. Aby se nespokojil veˇdeˇnı´m, zˇe je neˇco, ny´brzˇ aby te´zˇ touzˇil a prˇivykl si zkoumati, procˇ neˇco je takove´ a ne jinacˇ´ı. 114. O zrale´m pochopenı´ zrale´ho veˇku je toto poucˇenı´: CXLIII. Proniknouti k pravy´m prˇ´ıcˇina´m mnohy´ch veˇcı´ znamena´ dostati se k cˇiste´mu pochopenı´ veˇcı´. Obvzla´sˇteˇ, jso-li zachycova´ny vsˇeobecne´ a nejvysˇsˇ´ı prˇ´ıcˇiny veˇcı´, pro neˇzˇ vsˇechny nizˇsˇ´ı musı´ by´ti nezbytneˇ takove´ a takove´.
22
115. Podle rozdı´lu nada´nı´ je zˇa´k rychly´ nebo pomaly´, bystry´ nebo necha´pavy´, pilny´ nebo nedbaly´. (Toto vyply´va´ z trojı´ho druhu ucˇenlivosti, §16.) Jestlizˇe je rychly´, bystry´ a pilny´, postupuje ucˇenı´ bez pracne´ obezrˇetnosti ucˇitelovi (podle za´kl. poucˇky XXIII.) Jestlizˇe je pomaly´, necha´pavy´ nebo nedbaly´, musı´ nezbytneˇ prˇijı´ti na pomoc ucˇitelova trpeˇlivost, obezrˇetnost a pı´le. (Tamte´zˇ za´kl. poucˇka.) 116. O poucˇova´nı´ pomaly´ch necht’ je zachova´na tato smeˇrnice. CXLIV. At’ ucˇitel neuplatnˇuje prˇ´ılisˇ sve´ vlastnı´ nada´nı´ nebo at’ se vyucˇ´ı trpeˇlivosti. Spra´vneˇ dı´ Cicero: „Cˇ´ım je kdo obratneˇjsˇ´ı a nadaneˇjsˇ´ı, tı´m vyucˇuje popudliveˇji a nama´haveˇji; tra´pı´ se totizˇ, vida, zˇe to, co on sa´m pochopil rychle, je cha´pa´no pomalu.“ Ale necht’ uva´zˇ´ı takovy´ ucˇitel, zˇe nenı´ jeho u´kolem povahy prˇedeˇla´vati ny´brzˇ vzdeˇla´vati, a zˇe nemu˚zˇe zˇa´ku da´ti ani tento si vzı´ti to, co mu nebylo da´no shu˚ry; take´ zˇe rychlejsˇ´ı povahy nejsou vzˇdy nejlepsˇ´ı, a zˇe pomalejsˇ´ı vyvazˇujı´ neˇkdy znameniteˇ pomalost pokrokem sice ne rychly´m, ale za to du˚kladny´m. Viz. §14. 117. Smeˇrnice o poucˇova´nı´ necha´pavy´ch: CXLV. Necht’ se ucˇitel skla´nı´ k zˇa´ku a poma´ha´ jeho cha´pavosti vsˇemi mozˇny´mi zpu˚soby. U zˇa´ka je totizˇ teprve ve stavu zrodu vsˇechno to, co je u ucˇitele ve stavu jizˇ dokonane´m. Proto necht’ uva´zˇ´ı, zˇe on je jizˇ ve sveˇtle, druhe´mu vsˇak zˇe teprve svı´ta´ a proto necht’ mu pomu˚zˇe, aby mu svı´talo, i kdyzˇ ne rychle, prˇece spra´vneˇ. To se sta´va´ tı´m, zˇe pomale´ho nebude zasypa´vati pracı´, necha´pave´ho bude rozjitrˇovati mnohy´mi prˇ´ıklady, majı´cı´mi vztah k smyslu˚m a nepozorne´ho bude cˇas od cˇasu burcovati novy´m du˚vodem k pozornosti. (Viz doveˇtek za´kl. poucˇky CXXXVIII.) 118. Smeˇrnice o poucˇova´nı´ nedbaly´ch. CXLVI. Necht’ je nedbalost zˇa´kova napravova´na pı´li ucˇitelovou. Musı´ v neˇm totizˇ burcovati la´sku k ucˇenı´, musı´ na neˇho da´vati bedliveˇjsˇ´ı pozor nezˇ na ostatnı´ a konecˇneˇ musı´ pouzˇ´ıvati povzbuzujı´cı´ch prostrˇedku˚. O nich jsme pojednali prˇi ka´zni, §38. 119. Pokud prˇihlı´zˇ´ıme k pokroku, jsou zˇa´ci bud’ neznalı´ ucˇenı´, k neˇmuzˇ prˇistupujı´, anebo jsou jizˇ prˇedem poucˇeni. Jestlizˇe jsou neznalı´, necht’ pocˇne vyucˇova´nı´ od samy´ch pocˇa´tku˚; jestlizˇe jsou prˇedem poucˇeni, musı´me nejprve zkoumati, zda spra´vneˇ cˇi sˇpatneˇ. Jestlizˇe spra´vneˇ, necht’ pocˇne vzdeˇla´va´nı´ od onoho stupneˇ, na neˇmzˇ se nacha´zı´ zˇa´k, jejzˇ ma´me ve´sti k dalsˇ´ımu; jestlizˇe sˇpatneˇ, musı´me ho drˇ´ıve odnaucˇiti tomu, cˇemu se sˇpatneˇ naucˇil, aby se mohl ucˇiti le´pe. Nemu˚zˇesˇ totizˇ uve´sti bloudı´cı´ho na spra´vnou cestu, dokud ho neodvedesˇ z cesty neprave´. Ani nemu˚zˇesˇ do na´doby, naplneˇne´ sˇpı´nou, nalı´ti dobrou tekutinu, dokud ji nevypra´zdnı´sˇ a neocˇistı´sˇ, ani nemu˚zˇesˇ nana´sˇeti malbu na desku jizˇ pomalovanou, dokud drˇ´ıveˇjsˇ´ı malbu neznicˇ´ısˇ. Take´ nemu˚zˇesˇ staveˇti kra´sny´ du˚m na stavenisˇti, dokud budovu drˇ´ıveˇjsˇ´ı neodstranı´sˇ atd. A tak bude povinnostı´ obezrˇetne´ho strhnouti to, co bylo sˇpatneˇ postaveno, jinak rˇecˇeno, uka´zati zˇa´ku jasneˇ, zˇe to, cˇemu se nespra´vneˇ naucˇil, je vadne´ a teprve potom staveˇti, jinak rˇecˇeno vyucˇovati ho pravdiveˇjsˇ´ımu, lepsˇ´ımu a du˚kladneˇjsˇ´ımu. 120. O poucˇova´nı´ zacˇa´tecˇnı´ku˚, umeˇnı´ neznaly´ch, platı´ tato smeˇrnice: CXLVII. Necht’ poucˇova´nı´ neznaly´ch pocˇ´ına´ samy´mi zacˇa´tky. Poneˇvadzˇ budovu nelze zacˇ´ınati jinak, nezˇ od za´kladu˚. Stejneˇ pak musı´m vyucˇovati muzˇe, ktery´ touzˇ´ı umeˇti cˇ´ısti, nejprve pı´smenu˚m, jako chlapce, sˇlechtice stejneˇ jako cˇloveˇka z lidu atd. 121. Smeˇrnice o poucˇova´nı´ nova´cˇku˚, cˇinı´cı´ch postupy. CXLVIII. Necht’ poucˇova´nı´ pokracˇujı´cı´ch postupuje stupnˇoviteˇ. Bude povinnostı´ obezrˇetne´ho ucˇitele roztrˇ´ıditi studium kazˇde´ho veˇdnı´ho oboru, umeˇnı´ a jazyka na urcˇite´ stupneˇ nebo tam, kde la´tka, ktera´ se ma´me naucˇiti, je obsa´hla´, na zˇebrˇ´ıky opatrˇene´ stupni, jimizˇ mohou by´ti zˇa´ci zvolna vedeni. (Viz. za´kl. poucˇku LXXVI.) Za´kladnı´ stupneˇ, anebo spı´sˇe zˇebrˇ´ıky, budou trojı´: zacˇa´tecˇnı´ku˚, pokracˇujı´cı´ch a dokoncˇujı´cı´ch. Zacˇa´tecˇnı´ci jsou vyucˇova´ni tomu, co tvorˇ´ı za´klad veˇdnı´ho oboru; pokracˇujı´cı´ tomu, co vede stavbu k dalsˇ´ımu postupu; dokoncˇujı´cı´ prˇipojı´ podpeˇru, pevnost a kdejake´ ozdoby. Kazˇdy´ vsˇak z teˇchto stupnˇu˚ ma´ opeˇt sve´ mensˇ´ı stupneˇ jako ma´ vysoka´ veˇzˇ prˇipraveny pro ty, kdozˇ na ni chteˇjı´ vystoupiti, rozlicˇne´ zˇebrˇ´ıky a kazˇdy´ opeˇt sve´ stupneˇ. 122. Toto jsou smeˇrnice o postupech zacˇa´tecˇnı´ku˚ a pokracˇujı´cı´ch: CXLIX. Necht’ zacˇa´tecˇnı´ci nekonajı´ mnoho veˇcı´, ale du˚kladneˇ; pokracˇujı´cı´ a dokoncˇujı´cı´ ani ne tak du˚kladneˇ jako mnoho. Nova´cˇek je totizˇ snadno mnozˇstvı´m uveden ve zmatek; at’ tedy prˇivyka´ nejprve jedne´ veˇci. Kdyzˇ se zˇa´ci postupem stali cha´paveˇjsˇ´ımi, mu˚zˇe jim by´ti sveˇrˇeno vı´ce. Viz. za´kl. poucˇku VII. , VIII. , IX.
23
CL. Necht’ zacˇa´tecˇnı´ci konajı´ vsˇechno prˇ´ısneˇ podle uka´zky, pokracˇujı´cı´ bez nı´, dokoncˇujı´cı´ neza´visle na nı´. Nemluvnˇata, ktera´ se zacˇ´ınajı´ ucˇiti prvnı´m kru˚cˇku˚m, uzavı´ra´me do stolicˇek pro chu˚zi, neponecha´va´me je vsˇak sobeˇ samy´m. Ale kdyzˇ, zesı´lı´ce, dychtı´ beˇhati bez nich, nebra´nı´me jim, poneˇvadzˇ jsme je neuzavrˇeli proto, abychom je udrzˇovali v poutech, ny´brzˇ abychom jim dali prˇ´ılezˇitost naucˇiti se kroku˚m. CLI. Zacˇa´tecˇnı´ci at’ vsˇe konajı´ zvolna, ti, kterˇ´ı se dostali da´le, rychleji a dokoncˇujı´cı´ nejrychleji. Umeˇnı´ totizˇ stejneˇ jako prˇ´ıroda jde ra´do kuprˇedu, nikoli nazpa´tek a jı´ti kuprˇedu chce drˇ´ıve zvolna nezˇ rychle. 123. Smeˇrnice o teˇch, kterˇ´ı byli neˇcˇemu vyucˇeni sˇpatneˇ a nynı´ musı´ by´ti vyucˇeni le´pe. CLII. Necht’ poucˇova´nı´ cˇloveˇka, ktery´ se dopustil chyby, pocˇne odstraneˇnı´m chyby. To nenı´ mozˇno jinak, jen uka´zˇeme-li mu jasneˇ, zˇe je chybne´ to, cˇemu se byl drˇ´ıve naucˇil; to se nestane pro jiny´ du˚vod, nezˇ aby se rozohnil touhou po pravdiveˇjsˇ´ım a lepsˇ´ım a nabyl chutı´ k nove´mu poucˇova´nı´. 124. Azˇ sem (od §110.) podrobneˇji o obezrˇetnosti prˇi vyucˇova´nı´, odvozene´ z rozmanitosti osob, ktere´ musı´me poucˇovati. Rozmanity´ cı´l, k neˇmuzˇ ucˇitel smeˇrˇuje nebo ma´ smeˇrˇivati, mu˚zˇe te´zˇ da´ti podrobneˇjsˇ´ı za´kony methody. Slusˇ´ı se totizˇ, aby veˇdeˇl, jak musı´ opatrneˇ postupovati, musı´-li neˇkoho vyucˇiti veˇdeˇ, umeˇnı´ nebo jazyku cele´mu a jak musı´ postupovati, ma´-li jen cˇa´sti; take´ ma´-li ho vyucˇovati beˇzˇny´m zpu˚sobem k jake´mukoli pouzˇitı´, cˇi prˇesneˇ k pecˇlive´ dokonalosti; a konecˇneˇ, jak musı´ vyucˇovati v libovolne´m cˇasove´m rozmezı´ a jak v cˇasovy´ch lhu˚ta´ch, prˇ´ısneˇ vymezeny´ch (bud’ vinou svou cˇi zˇa´kovou), takzˇe je nutno speˇchati. 125. Jestlizˇe je trˇeba, aby bylo vyucˇova´no toliko cˇa´sti prˇedmeˇtu, necht’ ucˇenı´ pocˇne, kdekoli je trˇeba, cˇi kdekoli se naskytne prˇ´ılezˇitost. Na prˇ´ıklad: Jestlizˇe by neˇkdo, hodlaje cestovati u´zemı´m na´roda nezna´me´ rˇecˇi, hledeˇl pouze okusiti onoho jazyka, anebo povazˇoval za potrˇebne´ zna´ti pro prˇ´ıtomnou dobu toliko ota´zky, ty´kajı´cı´ se cesty, ubytova´nı´, ceny pozˇivatin atd. Zde by sis bezvy´sledneˇ la´mal hlavu methodou; kdekoli zacˇnesˇ nebo prˇestanesˇ, bude to tote´zˇ. CLIII. Cˇa´stecˇny´ u´kol je pomı´chany´, nevyzˇaduje za´konu˚, rˇ´ıdı´ se pouze prˇ´ılezˇitostmi. 126. Jestlizˇe se zˇa´da znalost cele´ho prˇedmeˇtu, je nezbytne´ pocˇ´ıti za´klady, schopny´mi une´sti cele´ brˇ´ımeˇ; na polozˇeny´ch za´kladech necht’ se stavı´ vsˇe, co na´lezˇ´ı k celku, avsˇak v takove´m porˇa´dku, aby vsˇe prˇedcha´zejı´cı´ staveˇlo stupenˇ na´sledujı´cı´mu a vsˇe na´sledujı´cı´ prˇidalo sı´lu prˇedcha´zejı´cı´mu. Pra´ce vyucˇovatelska´ se musı´ nezbytneˇ podobati pra´ci stavitelske´, kde se nic nestavı´ bez za´kladu˚, ny´brzˇ vsˇechno se stavı´ na za´kladech s tou obezrˇetnostı´, aby cokoli prˇiby´va´ k stavbeˇ, nezateˇzˇovalo drˇ´ıveˇjsˇ´ı, ny´brzˇ je upevnˇovalo. To se deˇje tehdy, jestizˇe se na za´kladeˇ dosti rozsa´hle´m, pevne´m a hluboko polozˇene´m staveˇjı´ steˇny do pravy´ch u´hlu˚, takzˇe ani za´klad nemu˚zˇe povoliti ani steˇny nemohou spocˇ´ıvati na jine´ veˇci nezˇ na svy´ch za´kladech. Tato obezrˇetnost stavitelske´ho umeˇnı´ byla vyhle´dnuta z cˇinnosti prˇ´ırody. Rostlina totizˇ vyru˚sta´ pouze z vlastnı´ho semene, stojı´ pouze na vlastnı´m stonku a pouze z vlastnı´ch korˇenu˚ cˇerpa´ zˇivotnı´ sı´lu atd. CLIV. Dokonale´ ucˇenı´ necht’ je staveˇno na vlastnı´ch za´kladech, tak rozsa´hly´ch, aby cela´ ta obrovska´ stavba ucˇenı´ mohla z nich vyvsta´vati, a tak pevny´ch, aby vsˇe mohlo sta´ti vlastnı´ silou a nepotrˇebovalo v nicˇem cizı´ch opor. 127. Zna´ti neˇco beˇzˇny´m zpu˚sobem znamena´ zna´ti nebo konati pra´ci podle zvyku lidu, poneˇvadzˇ to totizˇ jinı´ tak vypravujı´ nebo cˇinı´. Prˇesneˇ vsˇak zna´ti a konati pra´ci znamena´ zna´ti a konati ji s nejvnitrˇneˇjsˇ´ım pochopenı´m veˇcı´. Jestlizˇe tedy chcesˇ neˇkoho vyucˇovati beˇzˇny´m zpu˚sobem, vypravuj mu tolik, co chcesˇ, aby znal a ukazuj mu, co chcesˇ, aby napodoboval. Jestlizˇe chcesˇ vyucˇovati prˇesneˇ, musı´sˇ pecˇliveˇ zachova´vati vsˇechny trˇi stupneˇ znalosti, jezˇ stanovili filosofove´: 1. historicky´ (vypra´veˇcı´), kdyzˇ se vı´, zˇe neˇco jest, a zˇe je to takove´ a takove´ 2. episte´monicky´ (znalecky´), kdyzˇ se cha´pe, procˇ je neˇco takove´ 3. heureticky´ (vynale´zavy´), kdyzˇ se ze za´kladu˚ rˇa´dneˇ pochopeny´ch vyvozujı´ nove´ za´veˇry pravdy a znalosti. Na prˇ´ıklad: rozumeˇti pouzˇitı´ slunecˇnı´ch hodin je prvnı´, historicky´, stupenˇ znalosti; rozumeˇti stavbeˇ slunecˇnı´ch hodin a tomu, na jake´m za´kladeˇ spocˇ´ıva´, je dfuhy´ stupenˇ, znalecky´; moci vsˇak z te´hozˇ spra´vne´ho pochopenı´ za´kladu vymislyti nove´ slunecˇnı´ hodiny nove´ho tvaru, je stupenˇ trˇetı´. Prvnı´ je snadny´, nebot’ spocˇ´ıva´ na pouhe´ zkusˇenosti, to je smyslu. Druhy´ je nesnadneˇjsˇ´ı, poneˇvadzˇ se uskutecˇnˇuje rozumovou u´vahou; a trˇetı´ je nejnesnadneˇjsˇ´ı, poneˇvadzˇ jej naby´va´me teprve po uskutecˇneˇnı´ rozumove´ u´vahy a jejı´m prˇevedenı´m na cˇiste´ a po vsˇech stra´nka´ch u´plne´ pochopenı´ veˇci. Odtud vyply´vajı´ za´kladnı´ poucˇky: CLV. Kdo se ucˇ´ı beˇzˇny´m zpu˚sobem, musı´ veˇrˇiti, kdo se ucˇ´ı prˇesneˇ, musı´ zˇa´dati du˚vody veˇcı´. CLVI. Prˇesne´ pozna´nı´ pocˇ´ına´ smyslem a koncˇ´ı pochopenı´m, avsˇak za prostrˇednictvı´ rozumove´ u´vahy. CLVII. Lidsky´ duch tedy musı´ by´ti poucˇova´n tak, aby tyto stupneˇ nebyly mateny.
24
Totizˇ jednak vsˇeobecneˇ, podle veˇku, poneˇvadzˇ v prvnı´m veˇku nemluvneˇte a chlapce nemu˚zˇeme poucˇovati jinak, lecˇ vypra´veˇnı´m (historiı´) o veˇcech, da´le na´sleduje rozumova´ u´vaha a konecˇneˇ cˇiste´ pochopenı´ (podle za´kl. poucˇky CXXXIX. a na´sledujı´ch cˇtyrˇ), jednak jednotliveˇ podle prˇedmeˇtu˚, aby totizˇ prˇi kazˇde´ veˇci, ktere´ se musı´me prˇiucˇiti, prˇedcha´zelo vypra´veˇnı´ (historie) o nı´ cˇili, „zˇe je neˇco“ (rˇec. to´ ho´ti); da´le prˇ´ıcˇiny cˇili uvprocˇ je neˇco (rˇec. to´ dio´ti) a konecˇneˇ du˚sledky cˇili rˇec. porı´smata, trˇeba do nekonecˇna. Doveˇtek: 1. Vypra´veˇnı´ (historie) o veˇcech je prvnı´m stupneˇm znalosti. 2. Pochopenı´ prˇ´ıcˇin je druhy´m stupneˇm znalosti. 3. Prohle´dnutı´ du˚sledku˚ je poslednı´m stupneˇm znalosti. Proto bylo vhodneˇ rˇecˇeno: Kazˇdy´ dobry´ sta´tnı´k, le´karˇ, bohoslovec, filosof je prorokem, poneˇvadzˇ je vlastnı´ kazˇde´mu, kdo vynika´ moudrostı´, vy´sledky videˇti prˇedem v prˇ´ıcˇina´ch. 127. Jestlizˇe ma´sˇ libovolny´ cˇas k poucˇova´nı´ zˇa´ka, kra´cˇej postupneˇ, nevynecha´vaje nic z toho, co na´lezˇ´ı k celku dı´la; musı´sˇ-li vsˇak speˇchati (at’nale´ha´ jaka´koli prˇ´ıhoda), obı´rej se pouze veˇcmi nejnezbytneˇjsˇ´ımi. Na prˇ´ıklad: Vyskytneli se ti nemocny´ zˇa´k, jenzˇ neda´va´ nadeˇje, zˇe bude dlouho zˇiv, jenzˇ ma´ vsˇak strach prˇed smrtı´, nezameˇstna´vej ho sveˇtsky´m vzdeˇla´nı´m, veˇdami, umeˇnı´mi a uhlazenostı´ mravu˚ (vzˇdyt’ je nejiste´, bude-li teˇchto veˇcı´ pouzˇ´ıvati), ny´brzˇ si pospeˇsˇ vnuknouti mu umeˇnı´ sveˇrˇiti se Otci dusˇ´ı a tak blazˇeneˇ zemrˇ´ıti. CLVIII. V cˇasovy´ch lhu˚ta´ch prˇ´ısneˇ vymezeny´ch nesmı´sˇ konati nic, krom toho, co je nejnezbytneˇjsˇ´ı.
Zvláštní připomenutí k tomu, jak vyučovati rychle, příjemně a důladně 128. Podud za´klady didaktiky, vydobyte´ z vlastnı´ch jejich zˇil; bude-li podle nich vzˇdy postupova´no, lze doufati, zˇe, cˇemukoli bude vyucˇova´no, bude se zda´ti strucˇny´m, bude teˇsˇiti a zapustı´ hluboko korˇeny. Poneˇvadzˇ jsme (v §3. a 4.) tyto trˇi prˇednosti ucˇinili cı´lem didaktiky (jsou vskutku dusˇ´ı ucˇenı´), chceme se na chvilicˇku zastaviti a podı´vati se, zda jsme jizˇ dosˇli ke svy´m cı´lu˚m. 129. Prˇedevsˇ´ım je nutno uva´zˇiti, zˇe nejza´kladneˇjsˇ´ı za´kon nasˇ´ı didaktiky o tom, zˇe musı´me vsˇemu vyucˇovati prˇ´ıklady, poucˇkami a pouzˇitı´m (§26. a na´sled.), nenı´ nic jine´ho, nezˇ kra´lovska´ silnice rychlosti, prˇ´ıjemnosti a du˚kladnosti. Odtud za´kl. poucˇka: CLVIII. (a). Sta´le´ prˇ´ıklady napoma´hajı´ velice rychlosti, jasne´ poucˇky napoma´hajı´ velice prˇ´ıjemnosti a neprˇetrzˇite´ pouzˇitı´ du˚kladnosti. Jı´ti totizˇ, kudy sˇel prˇedtı´m jiny´, je bezpecˇne´ a jiste´, jako nese-li se vprˇedu temnotami jasna´ pochodenˇ. Jı´ti pak a vraceti se cˇasteˇji zpu˚sobuje, zˇe se cˇloveˇk cı´tı´ bezpecˇny´m na cesteˇ. 130. Ale i ostatnı´ partie v cele´ didaktice smeˇrˇujı´ k tomu, aby ucˇenı´ vnikalo do dusˇ´ı snadneˇji, lahodneˇji a hloubeˇji. Co bra´nı´ povolati toto v jaky´si souhrn, abychom meˇli tı´m prˇehledneˇjsˇ´ı za´kony o tom, jak spra´vneˇ sestrojiti na´stroje didaktiky jazyku˚, na´stroje, k jejichzˇ u´praveˇ jizˇ pokrocˇ´ıme?
1
O rychlosti
131. Musı´me vynalozˇiti pra´ci na to, aby to, cˇemu se vyucˇuje a ucˇ´ı, bylo vyucˇova´no a ucˇeno rychle, poneˇvadzˇ pocˇa´tek je obycˇejneˇ vrˇely´. Aby si totizˇ dusˇe uveˇdomila jesˇteˇ drˇ´ıve nezˇ opadne vrˇelost nadsˇenı´, zˇe dosa´hla sve´ho cı´le, a zˇe pouzˇ´ıva´ sve´ho dobra, aby bud’ z nechuti neustoupila od ucˇenı´, nedosa´hnouc cı´le, nebo aby nepokracˇovala s nechutı´, vidouc, zˇe se prˇiblizˇuje sve´mu cı´li pozvolna. Nebot’ onen obecneˇ zna´my´ vy´rok „Pocˇa´tek je vrˇely´, strˇed vlahy´ a konec chladny´“ ukazuje se pravdivy´m tam, kde ucˇitele´ a zˇa´ci speˇchajı´ kouti a dokouti zˇelezo dosud nezˇhave´. 132. To co prˇispı´va´ rychlosti ve zvla´sˇtnı´ch prˇ´ıpadech, budizˇ pojato do sedmi zvla´sˇtnı´ch poucˇek. Z nich prvnı´ bude ta, aby se vzˇdy prˇihlı´zˇelo k cı´li kazˇde´ho ucˇenı´ a jedineˇ k neˇmu mı´rˇilo. CLIX. Prˇ´ımo za cı´lem, oklika´m se vzˇdy vyhy´bej! Doveˇtky: 1. Hled’ tedy hned od zacˇa´tku k cı´li! Ukazˇ jej i zˇa´kovi, aby vida sa´m, kam se smeˇrˇuje, pojal nadeˇji, zˇe k neˇmu mu˚zˇe dojı´ti a sa´m dojı´ti touzˇil. Videˇti totizˇ prˇed sebou hned od pocˇa´tku cı´l a bez prˇeka´zˇky k neˇmu postupovati, je nasˇ´ı dusˇi, hrozı´cı´ se nekonecˇnosti a pru˚tahu˚, radostny´m poznatkem.
25
2. Cı´le si vsˇ´ımej bedlveˇji nezˇ prostrˇedku˚! Prostrˇedky jsou totizˇ pro cı´l, nikoli pro sebe, a k prostrˇedku˚m se obycˇejneˇ prˇipojuje to, co nesmeˇrˇuje k cı´li a nemu˚zˇe je snadneˇji rozeznati nezˇ, prˇihle´dneme-li k cı´li. Proto pravı´ Seneca: „Hled’ na cı´l a upustı´sˇ od zbytecˇnostı´.“ 3. Cokoli vede prˇ´ımo k cı´li, jest kra´lovskou silnicı´; cokoli ma´ vzhled za´jezdnı´ hospody, necht’ je povazˇova´no za pru˚tah. Nedbati neˇktery´ch veˇcı´ jest projevem usˇlechtile´ pı´le; totizˇ teˇch, ktere´ neprˇispı´vajı´ k cı´li nebo jen ma´lo. Speˇchajı´cı´mu je pru˚tahem i ohlı´zˇeti se na neˇco jine´ho nezˇ na cestu. Prˇi theoreticke´m ucˇenı´ tedy mnoho neprˇedesı´lej, ny´brzˇ ukazˇ veˇc a porucˇ zˇa´kovi, aby se na ni dı´val; potom vysveˇtluj a vyzvı´dej, zda ji pochopil: tak bude veˇc postupovati rychle. Prˇi prakticke´m ucˇenı´ nerˇ´ıkej, zˇe neˇco udeˇla´sˇ, ny´brzˇ deˇlej to a porucˇ, aby teˇ napodoboval; napomı´nej ho, aby nepochybil; pochybı´-li, opravuj ho; vsˇechno pu˚jde hbiteˇ. 132. O vy´beˇru prostrˇedku˚ je pravdivy´ a uzˇitecˇny´ tento zna´my´ vy´rok: CLX. Co mu˚zˇe vzniknouti mensˇ´ım pocˇtem prostrˇedku˚, nema´ zapotrˇebı´ veˇtsˇ´ıho pocˇtu prostrˇedku˚. ˇ ekneme: Budizˇ tedy pouzˇ´ıva´no pouze nezbytny´ch prostrˇedku˚. R 1. Postacˇ´ı jedna uka´zka ktere´koli veˇci, jedno nebo dveˇ vysveˇtlenı´, zbytek necht’ je ponecha´n praxi. (Viz. vy´klad k za´kl. poucˇce CXXXVI.) 2. Cesta nejrychlejsˇ´ıho pokroku je kla´sti rˇa´dny´ du˚raz na veˇci za´kladnı´ a nezdrzˇovati s malichernostmi. Na prˇ´ıklad ona vojska, ktera´ speˇchajı´, aby si podrobila kra´lovstvı´, nestrpı´, aby se jim postavil do cesty neˇjaky´ pru˚tah, ny´brzˇ si hledı´ hlavnı´ho podniku. 133. O prostrˇedcı´ch, nezbytny´ch k dosazˇenı´ cı´le, budizˇ poznamena´na tato smmeˇrnice: CLXI. Necht’ jsou vsˇechny prostrˇedky prˇipraveny a necht’ jsou po ruce. Kdyby vojevu˚dce sha´neˇl prˇi same´m boji nebo vy´praveˇ voja´ky, zbraneˇ a jine´ nezbytne´ veˇci, bude speˇchati spı´sˇe do zka´zy nezˇ k vı´teˇzstvı´. Prˇipravı´-li si vsˇak vsˇechno, bude zpu˚sobily´ ke vsˇemu. Necht’jsou tedy prˇipraveny vsˇechny uka´zky (toho co je trˇeba zna´ti a konati), vsˇechna pravidla a vsˇechny na´stroje, jichzˇ se pouzˇ´ıva´ v praxi. 134. Avsˇak prˇi pouzˇ´ıva´nı´ prostrˇedku˚ musı´me zachova´vati tuto smeˇrnici: CLXII. Vzˇdy postupneˇ, nikdy skokem. Jsou zˇa´ci, kterˇ´ı prˇeskakujı´ neˇktere´ stupneˇ, aby rychleji dosa´hli cı´le, ale tito (jestlizˇe byly stupneˇ rˇa´dneˇ zrˇizeny) se najisto zklamou ve sve´ nadeˇji, poneˇvadzˇ takto prˇeskakujı´ to, co je nezbytne´ k pozna´nı´ na´sledujı´cı´ch veˇcı´ a tı´m, nepochopı´-li spra´vneˇ na´sledujı´cı´, kladou si opeˇt hra´z do cesty pochopenı´ dalsˇ´ıch veˇcı´; a tak jsou nuceni bud’ nerozumeˇti tomu, co honem honem chteˇli zna´ti, anebo se vra´titi k zacˇa´tku˚m, a prˇi chu˚zi teprve pomale´ da´vati le´pe pozor. Odtud ono pravdive´ paradoxnı´ rcˇenı´ „Mnozı´ byli by prˇisˇli k cı´li rychleji, kdyby byli sˇli pomaleji.“ Prava´ methoda ka´zˇe postupovati vzˇdy v takove´m porˇadı´, aby vsˇe prˇedcha´zejı´cı´ tvorˇilo stupenˇ na´sledujı´cı´mu a vsˇe na´sledujı´cı´ prˇida´valo sı´ly prˇedcha´zejı´cı´mu (viz. za´kl. poucˇku LXXVI.). Jestlizˇe tedy vynecha´sˇ neˇco z toho, co bylo polozˇeno stupnˇoviteˇ, pocı´tı´sˇ dvojna´sobnou nevy´hodu: prˇedneˇ, zˇe neposı´lı´sˇ prˇedcha´zejı´cı´, za druhe´, zˇe nepolozˇ´ısˇ za´klad na´sledujı´cı´mu a tak budesˇ staveˇti pro zrˇ´ıcenı´. Doveˇtek: 1. Neprˇistupuj k ucˇenı´ bez prˇedbeˇzˇny´ch poznatku˚ o onom ucˇenı´! 2. Cokoli kona´sˇ, konej pouze to jedine´! Jiny´mi slovy: neprobı´rej soucˇasneˇ rozmanita´ ucˇenı´, ani rozmanite´ stupneˇ te´hozˇ ucˇenı´, aby ses netrˇ´ısˇtil, nema´tl a nezdrzˇoval. Spra´vneˇ totizˇ napomı´na´ prˇ´ıslovı´: „Kdo honı´ dva zajı´ce, nechytı´ zˇa´dne´ho.“ Abys tedy chytil, zaby´vej se jednı´m. Ani oko nemu˚zˇe utkveˇti soucˇasneˇ na dvou prˇedmeˇtech: mu˚zˇe na mnohy´ch, jestlizˇe si po porˇa´dku stoupne na jednotlive´. Viz. svrchu §60. 135. Nicme´neˇ vsˇak napoma´ha´ rychlosti, kdyzˇ jsou bra´ny soucˇasneˇ dveˇ veˇci, ktere´ jsou usporˇa´da´ny tak, zˇe je nejen mozˇno bra´ti je soucˇasneˇ, ny´brzˇ je tak nutno. Totizˇ to, co spolu souvisı´ prˇirozeny´m slozˇenı´m, takzˇe jedno bez druhe´ho neexistuje, nevznika´ ani nenı´ pozna´va´no, jak je tomu u vsˇech souvztazˇny´ch veˇcı´. O nich je tato smeˇrnice: CLXIII. Veˇci, jsoucı´ ve vza´jemne´m vztahu, vzˇdy soucˇasneˇ. Je totizˇ nutno probı´rati, prˇijı´mati a procvicˇovati, na prˇ´ıklad cˇtenı´ i psanı´ pı´smem, veˇci i jejich na´zvy, (abych to, co se ucˇ´ım zna´ti, take´ se ucˇil jmenovati a naopak), da´le theoreticka´ a prakticka´ znalost veˇcı´, (aby, kdyzˇ se neˇkdo ucˇ´ı cha´pati neˇjakou veˇc, ucˇil se jı´ i pouzˇ´ıvati a opacˇneˇ.) Theorie totizˇ bez praxe je neplodna´ a praxe bez theorie je zaslepena´. Doveˇtek:
26
1. Poneˇvadzˇ veˇci opacˇne´ a vsˇe protikladne´ jsou te´zˇ ve vza´jemne´m vztahu, musı´ jim by´ti vyucˇova´no vzˇdy soucˇasneˇ nebo kra´tce po sobeˇ, aby vysˇla najevo povaha obojı´ho. 2. Poneˇvadzˇ zˇa´k a spoluzˇa´k jsou take´ osoby souvstazˇne´, bude naprospeˇch rychle´mu pokroku nevzdeˇla´vati nikoho pouze jednotliveˇ, ny´brzˇ mnoho soucˇasneˇ. To je du˚lezˇite´ jak pro ucˇitele, aby zabil jednou ranou dveˇ mouchy, tak pro zˇa´ky, z nihzˇ jedni se druhy´m sta´vajı´ prˇ´ıkladem a rˇevnivy´m za´vodeˇnı´m je podneˇcujı´ k pı´li podle onoho dvojversˇ´ı: Statneˇ tu silny´ ku˚nˇ, kdyzˇ sta´je se otevrou, pa´dı´, mu˚zˇe-li jednoho minout, za jiny´m se opeˇt hna´t. 136. A poneˇvadzˇ zvla´sˇtnı´m prostrˇedkem rychlosti je speˇch, speˇch vsˇak neza´lezˇ´ı v urychlenı´ cˇinnosti, ny´brzˇ v neprˇetrzˇite´m, byt’ pomale´m postupu, necht’ je zachova´no to, co na´sleduje: CLXIV. Neprˇetrzˇiteˇ postupovati znamena´ cˇiniti znatelny´ postup. Kdyzˇ dva soucˇasneˇ konajı´ cestu a jeden se zastavı´, druhy´ vsˇak v cesteˇ pokracˇuje, snadno mu˚zˇesˇ videˇti, v jak velke´ vzda´lenosti za sebou necha´va´ brzo druhy´ prvnı´ho. Abys tedy rychle dosa´hl cı´le, nenı´ trˇeba na´silı´, ny´brzˇ neprˇetrzˇite´ pı´le, aby totizˇ nebyl v cele´ dobeˇ ucˇenı´ 1. jediny´ den bez pra´ce 2. jedina´ hodina bez nove´ho u´kolu 3. nezanecha´no nic z toho, co jsi zacˇal, leda dokoncˇene´ (Poneˇvadzˇ, jestlizˇe neˇcˇeho zanecha´sˇ a znovu se vra´tı´sˇ, neumensˇ´ısˇ si pra´ci, ny´brzˇ rozmnozˇ´ısˇ; neˇco totizˇ zajde zapomenutı´m, to musı´sˇ hledati znovu s obnovenou chutı´. Zkus, jak bys nesnadno naplnil sud s vodou, jestlizˇe bys ji lil v prˇesta´vka´ch toliko po kapka´ch, kdezˇto snadneˇji bys jej mohl naplniti, kdybys lil vodu neprˇetrzˇiteˇ.) 4. Nikdy tedy nesmı´sˇ bra´ti soucˇasneˇ vı´ce la´tky, nezˇ kolik je mozˇno zdolati jednı´m u´tokem. (Aby totizˇ nikdy nebylo trˇeba vraceti se k te´muzˇ, leda pro opakova´nı´. Avsˇak toto opakova´nı´ necht’ se pozdeˇji prova´dı´ jinou pracı´ a s novy´m uzˇitkem, totizˇ, azˇ se bude na tom, co jizˇ je prˇedesla´no, staveˇti na´sledujı´cı´.) 5. Vykonane´ jizˇ nekonej (cˇili: Zna´my´mi veˇcmi se nesmı´me zdrzˇovati). Dokoncˇ´ısˇ-li jedno, je nutno prˇikrocˇiti k zby´vajı´cı´mu. Opakova´nı´ vsˇak nesmı´ by´ti zanedba´va´no jednak pro radost z dosazˇene´ho u´speˇchu, jednak pro posı´lenı´ zı´skane´ znalosti. 137. Konecˇneˇ: CLXV. Totozˇnost methody v mnohe´m prˇispı´va´ k rychlosti ucˇenı´. Avsˇak i k pu˚vabu a posı´lenı´. Poneˇvadzˇ, nevyskytujı´-li se ve zpu˚sobu veˇci, kterou musı´me probı´rati, nove´ prˇeka´zˇky, prˇihlı´zˇ´ı se jen k la´tce, jakozˇto k noveˇ prˇicha´zejı´cı´; a tak je snadneˇji a rychleji zdola´va´na, kdyzˇ se jı´ obı´ra´ cela´ mysl. A kdyzˇ se takto jasneˇ kra´cˇ´ı, kra´cˇ´ı se i prˇ´ıjemneˇji; a kdyzˇ se takto pu˚sobenı´m souladu vsˇe snadno cha´pe a vtiskuje do pameˇti (nebot’ na to, co postupuje zna´my´m porˇadı´m, se snadno rozpomı´na´me), take´ to v pameˇti pevneˇji utkvı´.
2
O příjemnosti
138. Take´ o prˇ´ıjemnosti ucˇenı´ je trˇeba neˇco zopakovat. Vzˇdyt’prˇina´sˇeti prospeˇch i poteˇsˇenı´ nechteˇjı´ jenom ba´snı´ci, ny´brzˇ kazˇdy´, kdo uzˇitecˇneˇ vyucˇuje, poneˇvadzˇ prˇina´sˇeti prospeˇch mu˚zˇe jen ten, kdo soucˇasneˇ prˇina´sˇ´ı poteˇsˇenı´. Dusˇevnı´ hnutı´ jsou totizˇ polovinou nasˇ´ı bytosti a vlekou na´s s sebou bud’ k veˇcem, nebo od veˇcı´. Kde duch nepocit’uje vnadidla, tam se neprˇikla´nı´; a kam se neprˇikla´nı´, tam je postrkova´n proti sve´ vu˚li. A kdyzˇ je to proti vu˚li, potom nic nenı´ tak snadne´, aby se nestalo nesnadny´m, nic tak sladke´, aby nezhorˇklo a nic konecˇneˇ tak dobre´, aby neodstrasˇovalo. CLXVI. Nechuti, nejpatrneˇjsˇ´ıho jedu ucˇenı´, se musı´sˇ strˇezˇiti s nejvysˇsˇ´ım u´silı´m. 139. Jaky´m vsˇak zpu˚sobem jsme povinnı´ prˇedem se vyvarovati nechuti, povzbuzovati horlivost a podporovati touhu, to musı´ dobrˇe zna´ti ten, kdozˇ chce vyucˇovati, tomu se vsˇak musı´ naucˇiti ze samotne´ho usporˇa´da´nı´ lidske´ povahy, ktera´ sama od sebe da´va´ najevo, co na ni pu˚sobı´ lichotiveˇ a opeˇt, co se jı´ doty´ka´ nemile. To se da´, tusˇ´ım, zahrnouti v sedm za´kladnı´ch poucˇek. Zatı´m necht’ zu˚sta´va´ tato obecna´: CLXVII. Jednati s vrozeny´mi schopnostmi tak, jak vyzˇaduje jejich prˇirozenost, tvorˇ´ı za´klad uteˇsˇene´ho pokroku. Chtı´ti jednati jinak, znamena´ za´pasiti s prˇirozenostı´, jiny´mi slovy prˇeka´zˇeti, la´mati a nicˇiti jejı´ snahy. 140. Prˇedneˇ: Lidska´ prˇirozenost je svobodna´, miluje cˇinnost z vlastnı´ vu˚le a deˇsı´ se nucenı´. Tak chce by´ti vedena
27
k tomu, k cˇemu smeˇrˇuje a nechce by´ti vlecˇena strka´na nebo nucena. Z toho vyply´va´, zˇe ucˇitele´ mrzutı´, panovacˇnı´ a takovı´, kterˇ´ı ra´di rozda´vajı´ ra´ny, jsou neprˇa´tele´ lidske´ prˇirozenosti a takrˇka narozeni k tomu, aby sra´zˇeli a nicˇili schopnosti, ne vsˇak, aby je povzna´sˇeli a zusˇlecht’ovali. Sem te´zˇ na´lezˇejı´ suchopa´rnı´ a neplodnı´ dogmatikove´, kterˇ´ı vyucˇujı´ toliko z vyschly´ch poucˇek, neprˇina´sˇejı´ vsˇak pobavenı´, aby zˇa´ky pohnuli k ucˇenı´, cˇinı´ z nich naopak tvory znechucene´ a vyuzˇ´ıvajı´cı´ prˇ´ılezˇitosti k u´teˇku od ucˇenı´, anebo tvory sobeˇ podobne´, totizˇ kozˇene´ a neohebne´. Tedy: CLXVIII. Necht’ je ucˇitelske´mu u´rˇadu vzda´leno vesˇkere´ mrzouctvı´, vsˇe necht’ je vykona´va´no s otcovskou laskavostı´. Aby zˇa´k pocˇit’oval, zˇe je milova´n a nemeˇl prˇ´ıcˇiny k nedu˚veˇrˇe. A tmelem la´sky aby byla la´ska a pobı´dkou k pı´li sa´m vrˇely´ vztah veˇcı´ a osob. K tomu mı´rˇ´ı cele´ odu˚vodneˇnı´ nasˇ´ı ka´zneˇ. Viz. §37 atd. 141. Za druhe´: Lidska´ prˇirozenost se deˇsı´ nekonecˇne´ho, raduje se, mu˚zˇe-li prˇehle´dnouti hranice veˇcı´. Proto vsˇechno co je dlouhe´, zmatene´ nebo temne´ na´s bud’ leka´ a odstrasˇuje nebo konecˇneˇ pu˚sobı´ asponˇ osˇklivost; naproti tomu veˇci kra´tke´, usporˇa´dane´ a jasne´ na´s teˇsˇ´ı. A proto dusˇe cˇloveˇka ubı´rajı´cı´ho se k neˇjake´mu vzda´lene´mu mı´stu, je prostupova´na radostı´ prˇi pohledu na svu˚j vytouzˇeny´ cı´l atd. Tedy: CLXIX. Beˇh kazˇde´ho ucˇenı´ necht’ je, pokud mozˇno, kra´tky´ a usporˇa´dany´. Aby se zˇa´ci nepota´celi jako v neˇjake´m chaosu, neveˇdouce, co se deˇje, kam smeˇrˇujı´ a kde jsou (v tomto prˇ´ıpadeˇ se duch plnı´ hru˚zou, nikoli rozkosˇ´ı), ny´brzˇ, aby jizˇ od zacˇa´tku jasneˇ videˇl cı´l se vsˇ´ım tı´m, co je uprostrˇed, a tı´m nabyli odvahu proniknouti k neˇmu. Zajiste´ totizˇ, jestlizˇe lidsky´ duch cı´tı´, zˇe je vsˇe odstupnˇova´no, takzˇe nevidı´, ani nenale´za´ zejı´cı´ propasti cˇi sra´zu (postoupiv poneˇkud), take´ se zˇa´dne´ho nebojı´: nenı´ mozˇno, aby nezatouzˇil postoupiti vzˇdy da´le. Tak je tedy nutno usporˇa´dati vsˇechno to, cˇemu jest se ucˇiti, aby nebylo prˇedkla´da´no k vykona´va´nı´ to, na co jizˇ nenı´ pokdy, a aby sama zˇa´kova mysl, vidouc ono prˇed sebou, dobrovolneˇ do toho skocˇila. Ucˇinı´ tak totizˇ ra´da, azˇ uvidı´, zˇe k tomu, co jizˇ pochopila, chybı´ neˇco jako novy´ cˇla´nek k rˇeteˇzu, ktery´ se jizˇ pocˇal spojovati a zatouzˇ´ı, aby meˇla neˇco, co by mohla zapojiti, dokud nebude rˇeteˇz ukoncˇen. (Viz svrchu §23.) Vzejde tedy prˇ´ıjemnost, jestlizˇe vsˇechny u´koly ucˇiva budou prˇevedeny v celky snadno pochopitelne´, vsˇe bude vysveˇtleno prˇed tva´rˇ´ı zˇa´ku˚ a jasneˇ, vsˇe co bude za´hy prova´deˇti za prˇ´ıtomnosti ucˇitelovy a s jeho prˇispeˇnı´m a nic nebude ponecha´no ucˇenı´ v soukromı´, jezˇ vyssa´va´ sı´ly; zˇa´ka totizˇ deˇsı´ pomysˇlenı´, zˇe je opusˇteˇn a ponecha´n sa´m sobeˇ. Jak by totizˇ ve sve´ chuti mohl nevzta´hnouti ruku po vsˇem na´sledujı´cı´m, kdyzˇ vidı´, zˇe vsˇechno prˇ´ıtomne´ je zdola´no? 142. Za trˇetı´: Lidske´ smysly teˇsˇ´ı, jsou-li spojova´ny se svy´mi prˇedmeˇty a rmoutı´ je, je-li jim bra´neˇno v prˇ´ıstupu k nim, poneˇvadzˇ odtud majı´ svou potravu. Proto deˇti (a kdo by ne?), jakmile slysˇ´ı, zˇe je tu neˇco nove´ho, co jesˇteˇ nevideˇly, neslysˇely, neochutnaly atd. , zˇenou se, dychtı´c to videˇti, slysˇeti, ochutnati atd. ; jestlizˇe jim zabra´nı´sˇ, ubijesˇ je. A tak bude mı´ti v sobeˇ nejeden pozˇitek ta methoda, ktera´ bude ustavicˇneˇ vsˇechno prˇedva´deˇti smyslu˚m zˇa´ku˚. Tedy: CLXX. Smysly zˇa´ku˚ musı´me vzˇdy dra´zˇditi tı´m, co je la´ka´. 143. Za cˇtvrte´: Lidska´ prˇirozenost se teˇsˇ´ı z prakticke´ho prova´deˇnı´ veˇcı´ (jak jsme prˇipomeˇli v §24.), poneˇvadzˇ stavsˇ´ı se vla´dkynı´ veˇcı´, veˇrˇ´ı, zˇe vla´dnouti veˇcem znamena´ sta´le neˇco tvorˇiti, prˇetva´rˇeti a budovati; a proto ji steˇzˇ´ı mu˚zˇeme bra´niti v pohybu a cˇinnosti a jaksi ji poutati. Tato schopnost povahy se projevuje jizˇ od pocˇa´tku deˇtstvı´, cˇinneˇjsˇ´ı u toho, cˇ´ım kdo je zˇiveˇjsˇ´ı letory. Proto se deˇti steˇzˇ´ı mohou pouze dı´vati, co jiny´ deˇla´; samy te´zˇ chteˇjı´ deˇlati. Ani je neteˇsˇ´ı poslouchati toliko, jak jiny´ mluvı´; teˇsˇ´ı je ska´kati do rˇecˇi a by´ti posloucha´nu. Avsˇak i dospeˇlı´, kterˇ´ı poslochajı´ jak jinı´ rˇecˇnı´, povazˇujı´ jednotlive´ hodiny za dny (tak odporne´ je prˇizpu˚sobiti na´silı´m svobodnou mysˇlenku vedenı´ druhe´ho). Kdozˇ vsˇak sami rˇecˇnı´, nepocit’ujı´ odpornosti, protozˇe jsou svobodneˇ una´sˇeni svy´mi mysˇlenkami. Proto pra´vem prˇipousˇtı´ nasˇe didaktika vesˇkeru praxi zˇa´ku˚m; na veˇky pak necht’zu˚sta´va´ v platnosti toto: CLXXI. Vsˇemu, cˇemu se musı´me ucˇiti, necht’ se ucˇ´ıme vlastnı´ praxı´. Aby pra´ce zˇivila obratnost. 144. Za pa´te´: Lidska´ povaha se honı´ za pouzˇitı´m veˇcı´; mile´ je jı´ to, co slibuje a prˇina´sˇ´ı neˇjaky´ uzˇitek. Neuzˇitecˇne´ veˇci, trˇebazˇe se jevı´ z jiny´ch du˚vodu˚ dra´zˇdivy´mi, prˇece jednou ztra´cejı´ na ceneˇ a jsou opousˇteˇny. Tedy: CLXXII. Vsˇemu necht’ se ucˇ´ıme pro pouzˇitı´. Nesmı´me hoveˇti plany´m u´vaha´m, vsˇude necht’ je patrne´ pouzˇitı´. Kra´sne´ veˇci ochutna´vejme pouze pro uzˇitecˇne´, poneˇvadzˇ kra´sne´ bez pouzˇitı´, je strom bez plodu˚, lı´cˇena´ veˇc bez skutecˇnosti, Sire´ny, uspa´vajı´cı´ neprozrˇetelne´. 145. Za sˇeste´: Lidska´ prˇirozenost se teˇsˇ´ı z rozmanitostı´, sta´le stejne´ se jı´ protivı´. Poneˇvadzˇ ji totizˇ byla da´na schopnost vnı´mati nekonecˇne´ a proto se nemu˚zˇe nasytiti pouze jedinou veˇcı´ konecˇnou. Jakmile tedy neˇco pochopı´, neˇcˇeho dosa´hne cˇi vykona´, hned se s chutı´ naprˇahuje po neˇcˇem jine´m. A proto veˇci, ktere´ sesta´vajı´ z podobny´ch cˇa´stı´, neprˇina´sˇejı´ dı´vajı´cı´m se pozˇitek, jako jsou pı´scˇita´ pla´nˇ, morˇska´ hladina, cˇisteˇ bı´la´ zed’, pra´zdny´ papı´r a 28
podobneˇ. Avsˇak pla´nˇ prˇizdobena´ stromy a travinami, krajina, vynikajı´cı´ horami a u´dolı´mi, poli a vinicemi, meˇsty a hrady, steˇna, pomalovana´ rozmanity´mi obrazy a papı´r, popsany´ pı´smeny, jaka´ je to mila´ pastva pro smysly a pro dusˇ! Tedy: CLXXIII. Vsˇe, cˇemu se vyucˇuje, necht’ je spojova´no s milou rozmanitostı´. 146. Konecˇneˇ (Za sedme´): Hry obvzla´sˇteˇ lidskou povahu teˇsˇ´ı (prˇedevsˇ´ım v mlady´ch letech), cozˇ ukazuje cely´ deˇtsky´ veˇk, oddany´ hra´m a pozˇitek z zˇertu˚ a jiny´ch druhu˚ dusˇevnı´ho rozpty´lenı´, prova´zejı´cı´ na´s po cely´ zˇivot. Du˚vod veˇzı´ v tom: prˇedneˇ, poneˇvadzˇ je prˇirozene´ radovati se ze svobody (§140.). Kazˇda´ pak hra je cˇ´ımsi dobrovolny´m a tı´m svobodny´m, kdezˇto zanepra´zdneˇnı´ veˇcmi va´zˇny´mi vyhlı´zˇ´ı jako nezbytnost a tı´m nucenı´. Za druhe´, poneˇvadzˇ se vsˇechny hry konajı´ spolecˇneˇ a se za´vodeˇnı´m, lidskou povahu pak teˇsˇ´ı rˇevnivost, poneˇvadzˇ ji teˇsˇ´ı i chva´la; konecˇneˇ, poneˇvadzˇ se lidska´ mysl, dychtı´c po novoteˇ, tak ra´da dı´va´ na vy´sledky veˇcı´ (at’ vlastnı´ cˇi cizı´, va´zˇne´ cˇi zˇertovne´), zˇe ji teˇsˇ´ı u´cˇastniti se te´zˇ her, kde lze videˇti vy´sledky za´vodu˚. Proto pravı´ sama nebeska´ moudrost, zˇe s na´mi hraje (Prˇ´ısl. VIII, 30.). Ale nepravou moudrost uva´dı´ Jakub jako sva´rlivou, majı´cı´ horˇkou za´vist (Jak. III, 14 atd.). Mnoho tedy prˇispeˇje k poteˇsˇenı´, povzbuzenı´ a udrzˇenı´ pra´ce, jestlizˇe: CLXXIV. tomu, cˇemu se neˇkdo ucˇ´ı, bude se ucˇiti vı´ce zˇa´ku˚ soucˇasneˇ neˇjakou prˇ´ıjemnou podobou rˇevnivosti. Cˇ´ım se toto mu˚zˇe sta´ti, nevystopovali jsme v didaktice, protozˇe je snadne´ vymysliti to. Doveˇtek: Cokoli se deˇje ve sˇkole liternı´, budizˇ hrou vrozene´ho nada´nı´. Jestlizˇe ponecha´va´me, aby byli zˇa´ci nuceni neˇcˇemu se ucˇiti pracneˇ a s odporem, je to vy´smeˇch dokonale´ methodeˇ. 147. A toto jsou cesty prˇ´ıjemnosti. Zbude-li po nich jesˇteˇ neˇjaka´ nesna´z, smyje ji bezpecˇna´ nadeˇje na u´speˇch. O tom da´le.
3
O důkladnosti učení
148. Vsˇeobecneˇ je trˇeba prˇipomenouti, zˇe, jestlizˇe chceme zˇa´ku˚m vle´vati do dusˇe du˚kladneˇ ucˇenı´, slusˇ´ı se, aby veˇci, jimzˇ je trˇeba vyucˇovati, byly du˚kladne´, jiny´mi slovy, aby meˇly du˚kladnou pravdivost a du˚kladne´ pouzˇitı´. Du˚kladna´ budova nikdy nevznikne z plev, sla´my, sena a pı´sku, ny´brzˇ z kamene, drˇeva a kovu, totizˇ la´tek trvanlivy´ch. Tak se nikdy jiste´ ucˇenı´ nevystavı´ z nejisty´ch domeˇnek ani se znalost neuzˇitecˇny´ch veˇcı´ nestane umeˇle uzˇitecˇnou. Tedy: CLXXV. Veˇci bezcenne´ a takove´, jejichzˇ pravdivost a uzˇitecˇnost nenı´ mozˇno uka´zati, necht’ jsou na rozkaz odstraneˇny odtamtud, kde se pozˇaduje du˚kladne´ vzdeˇla´nı´. 149. Ostatneˇ, poneˇvadzˇ nynı´ neuvazˇujeme od du˚kladnosti veˇcı´, ny´brzˇ methody, prˇistupme k tomu, jak je trˇeba vybudovati ji na deseti za´kladech (abychom si zopakovali neˇco z drˇ´ıveˇjsˇ´ıho). Prvnı´ z nich bude: dychtiti po ucˇenı´. Vyprahla´ a rozpukana´ zemeˇ totizˇ dobrˇe vpı´jı´ de´sˇt’ a hladovy´ zˇaludek uchvacuje, tra´vı´ a zazˇ´ıva´ pokrmy. Tak i obdivna´ la´ska k veˇci, jı´zˇ se ma´me ucˇiti, mocneˇ ji uchvacuje a snadno oblı´bene´ veˇci prˇetvorˇenı´m prˇizpu˚sobı´ mysl, jazyk a ruku. Tedy: CLXXVI. Vsˇechno povzbudiveˇ. Ale jak mu˚zˇeme povzbuditi dychtivost, prˇipomneˇli jsme v §22 a 23. 150. Za druhe´: Poneˇvadzˇ je nezbytne´, aby na´stroje cˇinnosti byly neklamneˇ spolehlive´, ma´-li cˇinost neklamneˇ postupovati (sˇpatny´m na´strojem steˇzˇ´ı je mozˇno dobrˇe pracovati), jsou-li pak na´strojem ucˇenı´ prˇ´ıklady, poucˇky a cvicˇenı´, vyply´va´ z toho tato smeˇrnice: CLXXVII. Prˇ´ıklady necht’ jsou vybrane´, prˇesneˇ staveˇjı´cı´ veˇc prˇed ocˇi, aby kazˇdou jejı´ cˇa´st bylo mozˇno prohle´dnouti. Poucˇky vsˇak necht’ jsou pocˇtem skrovne´, smyslem jasne´, pravdivostı´ vsˇeobecne´, aby jim bylo mozˇno bezpecˇneˇ veˇrˇiti. Cvicˇenı´ konecˇneˇ necht’ jsou pevneˇ spojena s uka´zkou, dokud by nebylo mozˇno ji zˇiveˇ vyja´drˇiti. Kde je totizˇ chyba prˇ´ıkladem, tam je nemozˇne´ neprˇiucˇiti se chybne´mu. Stejneˇ tak, kde je mnoho rozvla´cˇny´ch, zmateny´ch a vy´jı´mka´m podrobeny´ch poucˇek (pravidel), tam nenı´ mozˇno, aby se vrozena´ nada´nı´ nedala odstrasˇiti, prˇeka´zˇeti si, zma´sti se a prˇive´sti v nejistotu. Konecˇneˇ napodobova´nı´ neurcˇite´, neprˇipojene´ pevneˇ k uka´zce, vytva´rˇ´ı dı´la neurcˇita´, neprˇipodobneˇna´ vzoru. Tedy: Dov.: 1. Nic bez pecˇlivy´ch tvaru˚ 2. Nic bez neklamny´ch pravidel 3. Nic bez vybrane´ pecˇlivosti Aby vsˇe, cokoli by bylo trˇeba pochopiti a vykonati, nemohlo by´ti pochopeno a vykona´no jinak, nezˇ spra´vneˇ. Jinak 29
rˇecˇeno: chybny´ tvar zpu˚sobı´ chybny´ vy´tvor, nejiste´ pravidlo da´ nejiste´ rˇ´ızenı´ a uvolneˇna´ pe´cˇe prˇi napodobova´nı´ ucˇinı´ucˇinı´ i dobre´ tvary a pravidla neuzˇitecˇny´mi nebo ma´lo uzˇitecˇny´mi. 151. Trˇetı´m za´kladem du˚kladnosti jest podmı´nka, aby prvnı´ za´klady ucˇenı´ byly kladeny du˚kladneˇ. Nebot’ jako bez za´kladu, tak se za´kladem, sˇpatneˇ zalozˇeny´m se stavı´ pro zrˇ´ıcenı´. Tedy: CLXXVIII. Vsˇe prvnı´ necht’ je nejlepsˇ´ı: uka´zka, pravidlo, pozornost a konecˇneˇ ucˇitel sa´m. Pneˇvadzˇ veˇtsˇinou, jak se poda´vajı´ prvnı´ veˇci, tak se poda´va´ vsˇechno. CLXXIX. Vsˇechno prvnı´ necht’ je pomale´, ale pecˇlive´: pozornost, vnı´ma´nı´ a konecˇneˇ napodobova´nı´. (Za´kl. poucˇky CL. a CLI.) Ukvapenost veˇtsˇinou hubı´ veˇci stejneˇ jako nedbalost prˇi jejich pocˇa´tcı´ch. Le´karˇi veˇdı´, zˇe chybu prˇi prvnı´m tra´venı´ nenı´ mozˇno napraviti prˇi druhe´m. Take´ matematikove´ veˇdı´, zˇe se chyba, kterou jsme prˇipustili na pocˇa´tku vy´pocˇtu, rozmnozˇ´ı do nekonecˇna, a zˇe ji nelze odstraniti, lecˇ, zboura´me-li cely´ vy´pocˇet a vra´tı´me-li se k zacˇa´tku˚m. Spra´vneˇ konecˇneˇ pouzˇ´ıvajı´ Italove´ prˇ´ıslovı´, vzate´ho ze stavitelstvı´: „Sˇpatny´ za´klad sra´zˇ´ı nejvysˇsˇ´ı veˇzˇe.“ Vsˇude tedy prˇi ucˇenı´, nebudesˇ-li ostrazˇity´ na zacˇa´tku, prˇipravujesˇ si bud’ cestu k chyba´m anebo si vytva´rˇ´ısˇ obtı´zˇne´ oducˇova´nı´ a urcˇita´ zdrzˇenı´. Doveˇtek: 1. Budizˇ prˇihlı´zˇeno k tomu, aby to, cˇemu se vyucˇuje, bylo pochopeno od pocˇa´tku spra´vneˇ. Poneˇvadzˇ mysl veˇc, prˇejatou jakkoli od smyslu, za´hy opeˇt sveˇrˇuje a vtiskuje pameˇti; tak se veˇc sta´va´ obrazem, ktery´ lze teˇzˇko vyrvati. 2. Budizˇ zkouma´no, zda to, co bylo pochyceno, bylo pochyceno spra´vneˇ. Aby duch nepojal mı´sto veˇci klamny´ obraz. 3. A vyjde-li najevo, zˇe bylo neˇco uchopeno nespra´vneˇ, budizˇ hned vyrva´no, aby nezapustilo korˇeny. (Podle za´kl. poucˇky LIX. a CLII.) Ucˇitel odstranı´ chybu du˚kladneˇ, jestlizˇe odhalı´ a zboura´ soucˇasneˇ prˇ´ıcˇinu, pro kterou, jak vidı´ nebo tusˇ´ı, zˇa´k v takovou chybu upada´. Cˇloveˇk totizˇ, jsa tvorem rozumovy´m, nechybuje vskutku bez rozumove´ u´vahy, ny´brzˇ protozˇe jej klame neˇjaka´ pravdeˇpodobnost. Tedy tuto sˇkrabosˇku pravdy musı´me strhnouti, aby chybujı´cı´ poznal chybu i opustı´ od nı´ brzo. 152. Za cˇtvrte´: Na za´kladech du˚kladneˇ postaveny´ch, musı´´ı by´ti vsˇechno staveˇno opatrneˇ, aby se to, co nebylo polozˇeno na prave´ mı´sto a v pravy´ cˇas, neviklalo a nerozviklalo jine´. (Za´kl. poucˇka XLVIII. atd.) Tedy: CLXXX. Necht’ nenı´ na prvnı´, dosun neupevneˇne´, staveˇno nic nove´ho. Jinak rˇecˇeno: bude staveˇno pro zrˇ´ıcenı´, jak je zrˇejme´ u budov. Sem na´lezˇ´ı ono: Ne mnoho, ale du˚kladneˇ. (Za´kl. poucˇka CXLIX.) Prˇi obdeˇla´va´nı´ prˇirozene´ho nada´nı´ musı´me totizˇ konati to, k cˇemu radı´ Plinius prˇi obdeˇla´va´nı´ polı´: „Vy´hodneˇjsˇ´ı jest me´neˇ sı´ti a le´pe orati.“ Tak totizˇ mu˚zˇeme doufati v hojneˇjsˇ´ı zˇenˇ s mensˇ´ı ztra´tou semene, poneˇvadzˇ mnoho ztra´cejı´ a ma´lo sbı´rajı´ ti, kterˇ´ı mnoho sejı´ a ma´lo orajı´. 153. Za pa´te´: Nepochopı´me plneˇ veˇc, ani se s nı´ nedocˇka´me zdaru, nebudou-li vsˇechny jejı´ podstatne´ cˇa´sti prohle´dnuty a vykona´ny. To je zrˇejme´ prˇi hodina´ch: jejich umeˇle´ slozˇenı´ nepochopı´ dostatecˇneˇ ten, kdo nepochopı´ to, co se vyzˇaduje k vytvorˇenı´ onoho pohybu, tak sporˇa´dane´ho. A take´ je nebude moci vytvorˇiti, nebudou-li vsˇechny jednotlive´ cˇa´sti rˇa´dneˇ prˇichysta´ny, sestrojeny a upraveny pro pohyb. Ale poneˇvadzˇ kazˇdy´ celek sesta´va´ z cˇa´stı´ protilehly´ch a teˇch, ktere´ jsou uprostrˇed (mimo neˇzˇ nenı´ nic, v nich vsˇak vsˇechno), z cˇa´stı´, jezˇ, jsouce bra´ny takto spojene´, teprve tehdy se samy spojujı´, spra´vneˇ pu˚sobı´ na smysly a poucˇujı´ mysl, je nezbytne´ bra´ti prˇi ucˇenı´ vsˇechno toto soucˇasneˇ, soucˇasneˇ te´zˇ spra´vneˇ umist’ovati, jiny´mi slovy, sestaviti nejdrˇ´ıve veˇci krajnı´ a potom vyplniti veˇcmi, ktere´ jsou uprostrˇed, aby se jevilo prˇed ocˇima vsˇechno tak, jak je v sobeˇ po stupnı´ch usporˇa´da´no od kraje ke kraji. Kdo pak takto veˇc vidı´ a cˇinı´, ten ji teprve vidı´ a cˇinı´ du˚kladneˇ. Tedy: CLXXXI. Vsˇe u´plneˇ, po cˇa´stech krajnı´ch a prostrˇednı´ch. Aby zˇa´k vsˇude jasneˇ videˇl, co k veˇci na´lezˇ´ı nebo nena´lezˇ´ı. Doveˇtek: Necht’ jsou tedy prˇi rozdeˇlova´nı´ veˇcı´ vsˇechny cˇa´sti bra´ny, vyjadrˇova´ny a urcˇova´ny soucˇasneˇ, aby vysˇly pro dusˇi brzo soucˇasneˇ najevo obecne´ rozdı´ly veˇcı´. Viz svrchu vy´klad za´kladnı´ poucˇky C. Toto doda´ mnoho osveˇtlenı´, poneˇvadzˇ, kdykoli vybereme pouze prvnı´ cˇa´st rozdeˇlenı´, abychom ji urcˇily a za´hy obsˇ´ırneˇ probrali a ostatnı´ ponecha´me (jak se deˇje prˇi obycˇejny´ch methoda´ch), vzniknou pro pozna´nı´ mnoha´ temna´ mı´sta, zdrzˇenı´ a tra´penı´. Avsˇak, postavı´me-li opacˇne´ veˇci zrˇetelneˇ vedle sebe, zrˇetelneˇ vysvitnou. 154. Za sˇeste´: A poneˇvadzˇ zna´ti veˇci znamena´ zna´ti je jejich prˇ´ıcˇinami, musı´me vykla´dati vsˇe, co samo o sobeˇ nenı´ zrˇejme´, aby bylo dobrˇe zna´mo. Aby zˇa´k totizˇ nevideˇl pouze, co a jaky´m zpu˚sobem jest neˇco, ny´brzˇ aby veˇdeˇl, procˇ nemu˚zˇe by´ti jinak. Tedy: CLXXXII. Vsˇe vnitrˇneˇ odhaleny´mi prˇ´ıcˇinami. Vsˇe totizˇ cˇemu je vyucˇova´no, musı´ by´ti ovsˇem spojeno tak, aby vy´sledky vyply´valy ze svy´ch prˇ´ıcˇin a samy sebou byly cha´pa´ny. Stane-li se tak, na´sˇ duch (jejzˇ Pı´smo svate´ nazy´va´ lucernou bozˇ´ı) sa´m sobeˇ bude ucˇitelem a tı´m, zˇe odhalı´ pocˇa´tky veˇcı´, sa´m si rozmaniteˇ ocˇistı´ a rozmnozˇ´ı sveˇtlo moudrosti. Viz za´kl. poucˇka CLV. a na´sl. s prˇ´ıslusˇny´mi doveˇtky.
30
155. Za sedme´: Poneˇvadzˇ jsou nasˇe smysly zˇlaby, jimizˇ vte´ka´ pozna´nı´ veˇcı´ do nasˇich myslı´ (dle za´kl. poucˇky LXXXIII.), zapousˇtı´ ucˇenı´ – jak je nezbytno – korˇeny tı´m hloubeˇji, cˇ´ım vı´ce, cˇasteˇji a pecˇliveˇji smyslu˚ pouzˇ´ıva´me. Tedy: CLXXXIII. Vsˇe vlastnı´mi smysly, vzˇdy a rozmaniteˇ. Abychom totizˇ vzbudili a co nejhloubeˇji upevnili prˇedstavivost (dle za´kl. poucˇek LXXXIV. a LXXXV.). Proto vsˇichni vy´bornı´ ucˇitele´ pouzˇ´ıvajı´ ra´di prˇi svy´ch vy´kladech viditelny´ch posunku˚, obrazu˚ symbolu˚ a obrˇadu˚; ucˇitelem tohoto ma´me tak cˇasto same´ho Boha. Te´zˇ Kristus, nepokla´daje za dostatecˇne´ napomenouti aposˇtoly slovy, postavil do jejich strˇedu dı´teˇ a prˇika´zal, aby napodobovali deˇtskou skromnost, jezˇ si neumı´ stanoviti vlastnı´ cenu. Prˇi poslednı´ vecˇerˇi vsˇak se nespokojil vyucˇovati te´muzˇ slovy, ny´brzˇ povstal, odlozˇil roucho, poslouzˇil vodou na umytı´ nohou a utrˇel je pla´tnem, takzˇe musili pochopiti a hluboko si vsˇtı´piti to, co chce. Ani nepovazˇoval Agabus za dostatecˇne´ prˇedpoveˇdeˇti slovem Pavlovo spouta´nı´, ny´brzˇ se chteˇl ova´zati Pavlovy´m pa´sem, aby hloubeˇji vtiskl sva´ slova do dusˇ´ı. Viz §90. Doveˇtek: 1. Poneˇvadzˇ pouze vlastnı´ hledeˇnı´ (autopsie) ukoncˇuje rozeprˇe a lidem da´va´ jistotu toho, co znajı´, musı´me vsˇe, cˇemu je vyucˇova´no, prˇiva´deˇti na smyslovou pru˚zracˇnost. ˇ ´ıma, Jedineˇ toto vsˇteˇpuje totizˇ prave´, u´plne´ a nepochybne´ pozna´nı´ veˇcı´. Pevneˇji nosı´ zajiste´ v dusˇi prˇedstavu R Parˇ´ızˇe, Indie atd. ten, kdo ona mı´sta jednou spatrˇil na vlastnı´ ocˇi, nezˇ ten, kdo trˇeba bezpocˇtukra´t slysˇel o nich vypra´veˇti od teˇch, kterˇ´ı je prohle´dli. Bezpecˇneˇji zna´ matematik rozmeˇry nebesky´ch teˇles z vlastnı´ch pokusu˚, nezˇ veˇrˇ´ı-li, zˇe bylo tak pozna´no od jiny´ch. Veˇrˇ´ı totizˇ z du˚vodu˚ autority; prˇedlozˇ´ısˇ-li mu vsˇak jinou autoritu, hned se vikla´. Proto onen vy´rok v Eklesiatiku: „Cˇloveˇk zkusˇeny´ v mnohe´m o mnohe´m prˇemy´sˇlı´ a kdo se mnohe´mu naucˇil, bude vypra´veˇti to, co pochopil. Kdo vsˇak nenı´ zkusˇeny´ (poznatky na vlastnı´ ocˇi), ma´lo zna´.“ (Ekles. XXXIV. 9. 10.) V cele´m tedy pru˚beˇhu studia musı´ by´ti vsˇe usporˇa´da´no tak, aby byli zˇa´ci vedeni k pokusu˚m vlastnı´mi smysly a rozumovy´mi u´vahami. Doveˇtek: 2. Nestacˇ´ı pouzˇ´ıti jednoho smyslu, necht’ se podporuje pozornost zˇa´ku˚ vsˇemi mozˇny´mi zpu˚soby. 3. Kde nemohou by´ti smyslu prˇedstaveny bezprostrˇedneˇ veˇci samotne´, necht’ jsou prˇedstavova´ny jejich na´hrady, totizˇ obrazy. Jen potud, aby se pomohlo prˇedstavivosti a zabra´nilo chyba´m a to vsˇ´ım mozˇny´m zpu˚sobem. 156. Za osme´: A poneˇvadzˇ je ve vlastnı´ praxi skryto mnohe´ tajemstvı´ rychy´ch a du˚kladny´ch u´speˇchu˚ (poneˇvadzˇ pouze praxe vytvorˇ´ı umeˇlce), klı´cˇem ke kazˇde´ prˇicˇinlivosti vu˚bec bude pro zˇa´ka (vyzbrojene´ho uka´zkami a pravidly) nejen vzˇdy pouze dovolovati, ny´brzˇ ukla´dati vlastnı´ pra´ci. Tato okolnost skry´va´ totizˇ v sobeˇ jednak pobı´dku k rychle´mu postupu, vidı´-li zˇa´k, zˇe mu˚zˇe postupovati, jsa sa´m sobeˇ vu˚dcem (jak jsme prˇipomeˇli v §143.), jednak udrzˇuje smysly prˇi sveˇzˇ´ı pozornosti (poneˇvadzˇ tehdy si vla´dne duch) a konecˇneˇ vsˇteˇpuje pozˇitek z opakova´nı´ a tak nikdy neporopousˇtı´ dusˇe pra´zdne´, ny´brzˇ je vzˇdy naplnˇuje plody. Proto leckdo ze stary´ch rˇ´ıka´va´, povzbuzuje jinochy k cˇetbeˇ autoru˚ a k vlastnı´m pracı´m, zˇe dru˚bezˇ ma´ nejchutneˇjsˇ´ı maso, nenı´-li krmena prˇipraveny´m zˇra´dlem, ny´brzˇ, hleda´-li si potravu hraba´nı´m (rˇec. dia´ to´ skale´uein). Tedy: CLXXXIV. Vsˇe vlastnı´ a ustavicˇnou praxı´ zˇa´ku˚. 157. Za deva´te´: Poneˇvadzˇ vsˇe, co cˇasteˇji promrska´va´me, je zna´meˇjsˇ´ı, nezbytneˇ musı´me promrska´vati opakova´nı´m, zkousˇenı´m a cˇasty´m pouzˇ´ıva´nı´m to, co chceme zˇa´ku˚m ucˇiniti zna´my´m a prˇipraveny´m k pra´ci. Tedy: CLXXXV. Opakova´nı´ a zkousˇky necht’ jsou prova´deˇny sta´le. Jiny´mi slovy: budizˇ prˇihlı´zˇeno k tomu, aby sama methoda ucˇenı´ sesta´vala z prakticke´ho opakova´nı´ a zkousˇenı´. Cˇa´sti zkousˇky jsou: zkoumati 1. zda se neˇkdo neˇcˇemu naucˇil; to se objevı´, umı´-li to odrˇ´ıka´vati. 2. Zda to pochopil; to se pozna´ ru˚zny´mi analyticky´mi ota´zkami. 3. Zda zna´ pouzˇitı´ toho; to uka´zˇe naka´zana´ praxe, prova´deˇna´ bez prˇ´ıpravy. 158. Za desa´te´: Poneˇvadzˇ postupovati vprˇed a cˇasto se vraceti zpu˚sobı´, zˇe se pocestny´ bezpecˇneˇ sezna´mı´ s cestou, jesˇteˇ vsˇak vı´ce, jestlizˇe odbocˇuje, pokousˇeje se o jine´ cesty (hodla´ totizˇ poznati, zda jsou kratsˇ´ı cˇi delsˇ´ı cˇi neschu˚dneˇjsˇ´ı) a jestlizˇe cesty navza´jem srovna´va´: buude uzˇitecˇne´ pro zˇa´ka nepostupovati pouze, ny´brzˇ se i vraceti a odbocˇovati, jiny´mi slovy by´ti veden vprˇed, vzad a naprˇ´ıcˇ. To se stane, jestlizˇe nebude da´vati pozor vzˇdy toliko na ucˇitele, naprˇed neˇco vykla´dajı´cı´ho a vysveˇtlujı´cı´ho, ny´brzˇ bude-li jemu same´mu naopak prˇikazova´no, aby tote´zˇ naprˇed ukazoval a vysveˇtloval stejny´mi slovy jiny´m a konecˇneˇ, uvidı´-li a uslysˇ´ı-li jine´ – krom ucˇitele – jak neˇco naprˇed ukazujı´ a vysveˇtlujı´. Co mı´nı´m, musı´m rˇ´ıci otevrˇeneˇji: Ve sˇkola´ch je zna´m tento versˇ´ık: Cˇasto se pta´ti, to drzˇet a drzˇeny´m veˇcem zas ucˇit: zpu˚sobı´ ta trojı´ veˇc, zˇe ucˇednı´k prˇekona´ mistra. Nanı´ vsˇak dosti zna´ma´ ona trˇetı´ rada a jejı´ prova´deˇnı´ o tom, jak ma´me vyucˇovati veˇcem, jezˇ jsme sami podrzˇeli
31
v pameˇti, aby totizˇ tomu, cˇemu se kdo naucˇil, za´hy z prˇ´ıkazu vyucˇoval jine´. Tato schopnost by byla velmi uzˇitecˇna´. Naprosto pravdivy´ je totizˇ onen vy´rok: „Kdo vyucˇuje jine´, vzdeˇla´va´ sa´m sebe“ nebo jak rˇ´ıka´ Seneca: „Lide´, vyucˇujı´ce se ucˇ´ı“. Nejen proto, zˇe opakova´nı´m upevnˇujı´ v sobeˇ sve´ pojmy, ny´brzˇ poneˇvadzˇ te´zˇ naby´vajı´ prˇ´ılezˇitostı´ hloubeˇji proniknouti v ja´dro veˇcı´. (Viz §85.) Proto Ja´chym Fortius, onen velmi vzdeˇlany´ muzˇ, dovola´va´ se sa´m sebe slovy, zˇe cokoli neˇkdy bud’ uslysˇel nebo prˇecˇetl jednou, to mu vyvanulo z pameˇti i za meˇsı´c. Cˇemu vsˇak naucˇil jine´, to zˇe ma´ spocˇteno jako sve´ prsty a o tom veˇrˇ´ı, zˇe mu nemu˚zˇe by´ti vyrva´no, leda smrtı´. A ty´zˇ radı´, aby zˇa´k, ktery´ touzˇ´ı dosa´hnouti znacˇny´ch u´speˇchu˚, hledal si zˇa´ky, jezˇ by mohl denneˇ vyucˇovati tomu, cˇemu se naucˇil sa´m, i kdyby si je meˇl sehnati za penı´ze. Je le´pe pro tebe (pravı´), odeprˇ´ıti si neˇjakou vy´hodu, jen, ma´sˇ-li neˇkoho, kdo by teˇ chteˇl poslouchati, kdyzˇ vyucˇujesˇ, vlastneˇ u´speˇsˇneˇ pokracˇujesˇ. Tak pravı´ on. My vsˇak si prˇejeme u´ve´sti tento poznatek v theoretickou poucˇku: CLXXXVI. Aby si kazˇdy´ zˇa´k zvykal by´ti soucˇasneˇ ucˇitelem. To se stane, prˇika´zˇeme-li zˇa´ku, aby tote´zˇ co mu bylo dostatecˇneˇ uka´za´no a vypoveˇdeˇno ucˇitelem, hned sa´m stejny´m zpu˚sobem uka´zal a vypoveˇdeˇl, pokud bude trˇeba. (Bude-li jich vı´ce, jeden po druhe´m, pocˇ´ınajı´c od nadaneˇjsˇ´ıch.) Mimo to, at’ jsou nava´deˇni k tomu, aby to, cˇemu se naucˇ´ı ve sˇkole, vypra´veˇli doma rodicˇu˚m, sluzˇebnı´ku˚m nebo kazˇde´mu, kdo je schopen takove´ veˇci pochopiti atd. 159. Tohoto zvyku dobrˇe pouzˇijeme k rozmanity´m veˇcem: 1. Zˇa´ci se stanou pozorneˇjsˇ´ımi ke vsˇemu, co jim ucˇitel prˇednese, zveˇdı´-li, zˇe brzo budou opakovati tote´zˇ, a kazˇdy´ dostane strach, zˇe snad on bude prvnı´, na neˇnzˇ bude toto pozˇadova´no. 2. Opakova´nı´m vtiskne si kazˇdy´ to, cˇemu bylo ucˇeno, hloubeˇji v rozum a pameˇt’. 3. Jestlizˇe vyjde najevo, zˇe neˇco bylo pochopeno me´neˇ spra´vneˇ, hned se naskytne prˇ´ılezˇitost k opraveˇ (velmi uzˇitecˇne´ podle za´kl. poucˇky XLVII.) 4. Ucˇitele´ a zˇa´ci nabudou jistoty, zˇe bylo pochopeno to, co pochopeno by´t meˇlo. Nebot’ zna´mkou znalosti jest moci vyucˇovati. 5. Tak cˇaste´ opakova´nı´ te´zˇe veˇci zpu˚sobı´, zˇe i nejpomalejsˇ´ı mezi zˇa´ky dosa´hnou te´hozˇ. 6. Tı´m ucˇinı´ vsˇichni ve vsˇem rychlejsˇ´ı a du˚kladneˇjsˇ´ı pokroky. 7. Tak se stane z kazˇde´ho zˇa´ka ucˇitel, na ktere´mkoli stupni, cˇ´ımzˇ se silneˇ rozmnozˇ´ı prˇ´ılezˇitosti k sˇ´ırˇenı´ znalostı´. A tak se objasnı´, nacˇ prˇ´ılezˇitostneˇ v zˇertu nara´zˇel Fortius, rˇ´ıkaje: „Mnohe´mu jsem se naucˇil od svy´ch ucˇitelu˚, vı´ce vsˇak od spoluzˇa´ku˚.“ A jiny´: „Cˇ´ım kdo je ucˇeneˇjsˇ´ı, tı´m cˇasteˇji bude vyucˇovati.“ A tak se vzˇy setrva´ v poteˇsˇenı´. 160. A toto jsou za´klady didaktiky, z nichzˇ mohou by´ti bra´na neklamna´ pravidla prˇi probı´ra´nı´ vsˇech veˇd a umeˇnı´ svobodny´ch i rˇemeslny´ch, posva´tny´ch i sveˇtsky´ch.
32
