Č ESKO-NĔ MECKÉ FÓ RUM Ž EN
DEUTSCH-TSCHECHISCHES FORUM DER FRAUEN
Aktivně proti násilíve školách -Open space konference***
Aktiv gegen Gewalt in der Schule -Open Space Konferenz-
Krajská vě decká knihovna Liberec Wissenschaftliche Bibliothek Liberec Liberec Č eská republika / Tschechische Republik 22. března 2005 / 22. März 2005
Moderátorky / Moderatorinnen
Vě ra Vohlí dalová Č ESKO-NĚ MECKÉ FÓ RUM Ž EN Ingrid Lottenburger DEUTSCH-TSCHECHISCHES FORUM DER FRAUEN
Open space moderátorka Open Space Moderatorin
Marianne Munzel
Simultánnítlumočení Simultan-Dolmetschen
Sven Dietrich (CZ/D, D/CZ)
Konsekutivnítlumočení Konsekutiv-Dolmetschen
Gabriela Oeburg (CZ/D, D/CZ)
Redakce / Redaktion
Ingrid Lottenburger Richard Herrmann Irene Bohlen
Překladatel / Ü bersetzung
Richard Herrmann (CZ/D, D/CZ)
Layout
Ingrid Lottenburger Richard Herrmann
Grafika / Graphik
Peter Struppek
CD-verze / CD-Version
Peter Struppek
Internetová publikace / Internet-Publikation
Peter Struppek
Internetová adresa / Internet-Adresse
www.hca-deutschesektion.de
Obsah / Inhaltsverzeichnis Zahájení/ Begrü ßung Ingrid Lottenburger, Věra Vohlídalová ................................................................... 1-3 / 26-28
Pozdravný dopis ministra vnitra Č eské Republiky Grußworte des Ministers des Inneren der Tschechischen Republik Františ ek Bublan ..................................................................................................... 3-4 / 28-29
Spolupráce mezi policiía Školou Wernera Stephana v Berlí ně -Tempelhofu Einfü hrung in die Zusammenarbeit zwischen Polizei und Werner-StephanOberschule in Berlin-Tempelhof Hans-Joachim Knop ................................................................................................ 5-7 / 30-32
Prezentace práce Preventivně informačnískupiny v Libereckém reginou Präsentation der Arbeit der Informationsgruppe fü r Prävention in der Liberecer Region Vlasta Suchánková .................................................................................................. 7-9 / 33-35
Úvod do open space Einfü hrung in Open Space Marianne Munzel ................................................................................................ 10-14 / 35-40
Č asový plán, evropská velkomě sta a témata, která vám ležína srdci Stundenplan, Großstädte Europas und Themen, die Euch am Herzen liegen .............................................................................................................. 11 /37 Kdo iniciuje pracovnískupinu, zodpoví dá za ně kolik vě cí Verantwortung der InitiatorInnen einer Arbeitsgruppe ........................................ 12 /37 Přidě leníbodů a vyhodnocenínejdůležitě jší ch témat Punktevergabe und Bewertung der wichtigsten Themen ....................................... 12 /38 Šest pravidel, která bychom při „ open space”mě li dodržovat Sechs Regeln, die wir bei Open Space befolgen sollten ........................................... 13 /38
Open space je zahájen! Open Space ist erö ffnet! ..................................................................................... 14-19 /40-44 Vyhodnocenípráce ve skupinách Bewertung der Arbeitsgruppen-Arbeit ..................................................................... 19 / 44
Která jsou ta nejdůležitě jšítémata? Welche sind die wichtigsten Themen? .................................................................. 19-20 /45 Malé závě rečné kolo Kleine Abschlussrunde ....................................................................................... 21-24 /46-50 Závě rečná slova pořadatelek Schlussworte der Veranstalterinnen Ingrid Lottenburger, Věra Vohlídalová ................................................................ 24-25 /50-51
Anhang: -Protokoly pracovní ch skupin -Protokolle der Arbeitsgruppen .......................................................................... 52-61 /62-71 -Koncepce urovnávánísporů a prevence násilína Škole Wernera Stephana -Das Konzept des Streitschlichtens und der Gewaltprävention an der Werner-Stephan-Oberschule ........................................................................... 72-94 /95-117 -Sliby žáků vůči školní mu společenství -Versprechen an die Schulgemeinschaft ..................................................... 118-128 /129-139 -Kooperationsvereinbarung zwischen der Werner-Stephan-Oberschule und dem Polizeipräsidenten in Berlin -Dohoda o spolupráci mezi Školou Wernera Stephana a policejní m presidentem v Berlí ně ................................................................................. 140-145 /146-151 -Vznik partnerské spolupráce mezi Gymnáziem F.X.Šaldy a Školou Wernera Stephana -Entstehung einer Schulpartnerschaft zwischen Gymnasium F.X.Šaldy und Werner-Stephan-Oberschule .................................................................................... 152 -Brief von Polizeipräsidenten in Berlin -Dopis policejní ho prezidenta v Berlí nĕ............................................................................ 153 -Brief von Anette Effenberger -Dopis paníAnette Effenberger .................................................................................. 154-155
-Artikel: „Open Space –Kreatives Arbeiten mit großen Gruppen“ -Č lánek: „Open space –kreativnípráce s velkými skupinami“ Marianne Munzel ....................................................................................... 156-161 /161-166
-Seznam účastní ků / Teilnehmer-/innenliste .......................................................... 167-169 -Pří ložené dva volné listy: Grafické shrnutínejdůležitě jší ch informací -Lose-Blatt-Beilage: Graphische Zusammenfassung der wichtigsten Informationen
1
Č ESKO-NĚ MECKÉ FÓ RUM Ž EN Pozdrav předsedkyně Ingrid Lottenburger Váž ené dámy, váž ení pánové, dovolte, abych Vás přivítala také jménem své přítelkyněa kolegyně– paní Věry Vohlídalové. Velmi nás těš í Vaš e přítomnost. Ješ těk historii, která vedla k naš emu dneš nímu setkání: V naš ich dokumentacích z konferencí se můž ete dočíst, ž e při uskutečňování naš ich projektů v Liberci nám pokaž dé vý znamně pomáhají studentky a studenti německého oddělení Gymnázia F. X. Šaldy. Naš e konference, která proběhla 8. října 2004, velmi nadchla přítomné studentky. Zvláš tědiskuse s Dr. Petrem Pithartem o mož nostech a nutnosti občanskospolečenské angaž ovanosti („ politika bez úřadu a mandátu“). Po konferenci nám studentky oznámily, ž e mají zájem samy uspořádat konferenci, a to s naš í podporou. Okamž itějsme vyjádřili souhlas. 15. prosince 2004 jsem navš tívila (se souhlasem ředitelky Gymnázia F.X.Šaldy v Liberci) třídu 4.N. Po krátkém úvodu, ve kterém jsem nastínila podmínky uspořádání konference, která by probíhala za asistence Fóra ž en, jsem diskutovala s přítomný mi studentkami a studenty o mož ný ch tématech. Udivilo mě velké množ ství návrhů a jejich vysoká úroveň. Vzniklé návrhy jsme zaprotokolovali. Důraz byl kladen na problémy, které se nás v tomto okamž iku nejvíce dotý kají. Doš lo k hlasování o nejrelevantnějš í téma, ke kterému jsme se, jak říkáme my v Berlíně, museli „ probojovat“. Studentky a studenti se rozhodli pro téma „ Aktivněproti násilí ve š kolách“. Protož e studentky a studenti příš tí rok maturují, chtěli tento záměr uskutečnit co mož ná nejdříve – ješ těv tomto š kolním roce, pokud by to bylo mož né. Souhlasili jsme s tím, i když bylo jasné, ž e financování tohoto záměru přinese více problémů než obvykle. Ujala jsem se – dle tradice naš eho fóra – organizace na německé straně. Dvěž ákyně– Lucie Krtouš ová a Jana Bartoňová – nabídly svou pomoc Věře Vohlídalové na straněčeské. Z mý ch reš erš í v Berlíně vyplynulo, ž e Škola Wernera Stephana v Tempelhofu by nám pomohla tento narychlo vzniklý projekt zrealizovat. Tip na tuto š kolu jsem získala od svého politického přítele Öscana Mutlua, poslance za Zelené (BÜNDNIS 90/DIE GRÜNEN) – poslance zemského parlamentu v Berlíně. Žáci, ž ákyněa vyučující personál Školy Wernera Stephana se problematikou násilí ve š kole zabý vají více než 10 let. Na této š kole panuje po řadu let klima vzájemné úcty a tolerance. V létě 2001 získala š kola titul „ Škola bez rasismu“, doplněný titulem „ Posel tolerance“. Důlež ité poznatky a zkuš enosti této š koly a z nich vycházející metodické postupy jsou pro tuto konferenci zprostředkovány ve formě informačních tabulí, které jsme doplnili český m překladem. Informační tabule vyhotovila společněs několika ž áky učitelka z této š koly – paní Bianka Hantel. Tabule také vhodnědoplňují materiály, které jsou zde připraveny pro pracovní skupiny v rámci dneš ního „ open space“.
2 K metodě„ open space“ mám ješ tějednu poznámku. Paní Marianne Munzel napsala k tomuto tématu v němčiněčlánek: „ Open space – kreativní práce s velký mi skupinami“ („ Open Space – Kreatives Arbeiten mit großen Gruppen“). Č lánek naleznete v knize s názvem: „ Inovativní vzdělávací koncepty“ („ Innovative Weiterbildungskonzepte“) od Hofmanna und Regneta. Knihu je mož né zakoupit v knihkupectvích. Protož e tato publikace není přelož ena do češ tiny, získali jsme od nakladatelství svolení zde uvést zkrácenou verzi knihy, kterou jsme již jednou v rámci naš í konference „ Agenda 21“ (září 2000) otiskli také v českém jazyce. Ráda bych Vám představila přátele z Berlína. Jsou tu dva ž áci a dvě ž ákyně, dva učitelé a jedna policistka a jeden policista. Proč policisté? To se během dneš ního dne ješ těsamozřejmě blíž e vysvětlí. První je Barbara Makos. Barbaro, vstala bys, prosím tě? Barbara je ochotná s Vámi kdykoliv navázat rozhovor. Žije tři roky v Německu a je Polka. To znamená, ž e se s ní můž ete bavit i trochu česky, bude Vám určitězčásti rozumět. Je v desáté třídě. Přečtu Vám, jaké funkce ve š kole zastává. Je mluvčí třídy, ž ákyní-důvěrnicí, mediátorkou, je zástupkyní třídy ve sdruž ení rodičů. Jejím cílem je získat dalš í vzdělání ekonomického zaměření. Srdečněvítej v Liberci. Druhou ž ákyní je Lydia Kasten, chodí do deváté třídy, je ž ákyní-důvěrnicí, mediátorkou, mluvčí třídy a chtěla by bý t v budoucnu bezpodmínečněčinná v sociální oblasti. Mám radost z volby jejího budoucího povolání, protož e v tomto století budeme potřebovat mnohem více lidí, kteří budou činní v sociální oblasti. Srdečnětěvítáme, Lydio. Jak se sluš í a patří, nejprve dámy a pak teprve pánové. První ž ák, který zde bude představen, je Arthur Helm. Srdečněvítej, Arthure. V Berlíněž ije devět let a původem je z Ruska, a sice ze Sibiře – a to až od čínský ch hranic. To místo se jmenuje Jaš kino. Vyslovila jsem to správně? Ve š kole zastává tyto funkce: mluvčí třídy, ž ák-důvěrník, mediátor; v budoucnu chce jít k policii. Doufám, ž e se ti to podaří. Naš ím čtvrtý m návš těvníkem je Johannes Behrmann, chodí do osmé třídy. Je, a na tom jsme se shodli, stejnějako já rozený m a přesvědčený m Berlíňanem. Je mluvčím třídy, mediátorem, ž ákem-důvěrníkem a chtěl by jednou dělat něco velmi komplikovaného, chtěl by totiž bý t něčím mezi mechanikem a elektronikem, jak mi sdělil. To znamená, ž e by chtěl bý t „ mechatronikem“. Srdečnětěvítame a hodněstěstí ve tvém budoucím povolání. Teď bych ješ těkrátce chtěla představit učitele a policii. Paní Ina von Knoblauch je policejní komisařkou, patří ke stejnému okrsku jako pan Knop (44. policejní okrsek) a zabý vá se také intenzivněprevencí. Srdečněvítejte v Liberci. Policejním preventistou pro 44. policejní okrsek (Berlín-Tempelhof) je ovš em pan HansJoachim Knop, kde se také nachází Škola Wernera Stephana. Pan Knop byl nedávno vyznamenám policejním prezidentem za zásluhy v oblasti prevence. Vítejte, pane Knope, v Liberci. Oba pracují v Berlíně-Tempelhofu a jsou kontaktními osobami pro Školu Wernera Stephana. Nyní bych pož ádala učitele, aby povstali. Ráda bych zde ješ těpodotkla, ž e aby bylo mož né celebrovat něco takového, co Vám zde dnes prezentujeme, znamená to ohromnou spoustu práce také pro učitelský sbor. Dále zdravím pana Hartmuta Henschela. Na Škole Wernera Stephana již deset let pracuje jako učitel sportu.
3
Dalš ím angaž ovaný m učitelem na Škole Wernera Stephana je pan Helmut Ruppersberg. Srdečněvítejte, pane Ruppersbergu. Je pozoruhodné, co vš echno se na této š kole k tomuto tématu vykonalo. Sama jsem působila dvacet let jako učitelka a myslím, ž e mohu posoudit, nakolik je to těž ký úkol a kolik stojí úsilí vytvořit něco takového, čeho jsme zde nyní svědky. Chtěla bych ješ tě říci, co vš echno jsme na tuto konferenci připravili. Jak už jsem zmínila, učitelka ze Školy Wernera Stephana – paní Bianka Hantel – byla tak hodná, ž e nám poskytla nejdůlež itějš í informační materiály, a my jsme je ofotili, zvětš ili a nalepili na tyto velké barevné čtvrtky. Vš e si můž ete přečíst také v češ tině, protož e Richard Herrmann z Berlína (a také z Liberce) to celé s velkou péčí přelož il a několik nocí u toho vysedával, aby to patřičně „ umělecky“ dotáhl do této podoby. Kromě toho, pokud si chcete vzít domů materiály, které jsme zde připravili v českém a německém jazyce, vš e jsme rozmnož ili a připravili ve vedlejš í místnosti. Jedná se o tyto materiály: „ Koncept urovnávání sporů a prevence násilí na Škole Wernera Stephana“, „ Dohoda o spolupráci mezi Školou Wernera Stephana a Policejním prezídiem v Berlíně“ a „ Sliby š kolnímu společenství“. Jsem přesvědčena o tom, ž e dnes zaž ijeme velmi zajímavý den. Nyní předám slovo Věře Vohlídalové. Pozn. redakce: vý še uvedenédvoujazyč némateriály naleznete v př íloze tohoto sborníku.
Vě ra Vohlí dalová Připojuji se k pozdravu své kolegyněa chtěla bych Vám přečíst dopis, který m nás zdraví náš ministr vnitra.
Pozdravný dopis ministra vnitra Č eské Republiky František Bublan Váž ené dámy, váž ení pánové, organizátory tohoto setkání jsem byl pož ádán o několik slov na úvod. Školní násilí, které jste zvolili jako téma vaš eho setkání, je problémem celosvětový m. Agresivita dětí a mládež e vž dy vyvolávala ve společnosti obavy a samozřejmě nejrůznějš í reakce. Od opatření represivních v podobě izolace agresivních jedinců, až po nejrůznějš í opatření preventivní. Násilí spojené se š kolním prostředím, zejména ve své otevřené podobě, je ovš em spíš e problémem konce minulého a zejména počátku tohoto století. Vzbuzuje oprávněné obavy u dětí rodičů i nejš irš í veřejnosti a to zejména proto, ž e š kolní docházka je v mnoha zemích povinná a nelze se jí vyhnout. Ú častníkem nebo pozorovatelem š kolního násilí se tedy můž e stát kaž dý z nás. Je proto nanejvý š potřebné se nad tímto problémem setkávat, diskutovat o něm a hledat nejrůznějš í způsoby jeho řeš ení. Téma Vaš í konference „ Aktivně proti násilí ve š kolách“ mě přesvědčilo o tom, ž e je to i váš cíl, ž e se nechcete věnovat pouze popisu problému, ale předevš ím hledání vý chodisek. Povzbuzením pro vás
4 můž e bý t předevš ím to, ž e v tomto hledání nejste sami. V Č esku je š kolní násilí velmi citlivě vnímáno a existuje řada aktivit zaměřený ch k jeho eliminaci. Nejznámějš ím projevem š kolního násilí je š kolní š ikanování. S jeho zárodečný mi formami se setkávají děti i učitelé na vš ech stupních š kol. A na vš ech stupních š kol se také zabý vají jeho řeš ením. Přestož e v naš em právním řádu neexistuje definice š ikanování, nabízí ji metodický pokyn Ministerstva š kolství a ten také dává učitelům a ostatním š kolním zaměstnancům návod, jak š ikaně předcházet a jak ji řeš it. Školám jsou k dispozici i modelové programy k řeš ení š ikanování, existuje řada vzdělávacích projektů určený ch učitelům nebo dětem, které jsou zaměřeny na prevenci tohoto jevu. Mezi policisty je celá řada vyš kolený ch specialistů, kteří jsou připraveni na základě oznámení š koly, rodičů nebo kohokoliv jiného, zahájit vyš etřování pro některý z trestný ch činů, které š ikanování provázejí. Ale protož e násilí a zejména to š kolní, není nikdy pouze zálež itostí toho, kdo ubliž uje a toho, komu je ubliž ováno, ale i vš ech ostatních, kteří jsou zrovna přítomní, bude vž dy důlež itá úroveň právního vědomí jednoho kaž dého z nás. Vědomí toho, co se smí a co už ne, toho, co ješ těmohu strpět a co už strpět nemohu, přestož e se mě to zdánlivě netý ká. Právě projekty zaměřené na zvyš ování právního vědomí považ uji, vedle běž ného policejního vyš etřování, za hlavní a nejdůlež itějš í přínos resortu vnitra při řeš ení š kolního násilí. Naš i odborníci v nich nabízejí dětem i pedagogům řadu technik, praktický ch rad a modelový ch příkladů, jak se s problémem vypořádat nebo mu alespoň účinněčelit. Věřím, ze i Vaš e dneš ní setkání povede právě k tomuto cíli a při hledání aktivit, jak se se š kolním násilím vypořádat, máte mou plnou podporu. Váš ministr vnitra Františ ek Bublan
Vě ra Vohlí dalová Nyní bych chtěla pož ádat zástupkyni ředitelky Gymnázia F. X. Šaldy, aby pronesla několik slov. Původně zde měla bý t paní ředitelka osobně, ale zlomila si nohu a nemůž e se naš í konference zúčastnit. Poprosím Vás, abyste paní ředitelce vyřídila přání brzkého uzdravení.
Marcela Danajovičová, zástupkyně ředitelky Gymnázia F. X. Šaldy Váž ené dámy, váž ení pánové, milí studenti, milé studentky, chtěla bych Vás přivítat také jménem Gymnázia F. X. Šaldy, jehož někteří studenti, lépe řečeno studentky, jsou spoluorganizátory této konference. Téma „ násilí ve š kole“ je skutečněvelmi závaž né téma. S násilím, s různý mi formami násilí, se setkáváme v současném světěneustále. Č asto máme dojem, ž e různé projevy násilí, jako je intolerance, agresivita, brutalita, stále přibý vají, a to se nevyhý bá ani š kolám. Máme mož ná v naš í š kole trochu š těstí s těmi otevřený mi projevy násilí, se který mi se nesetkáváme. Ale nikdy neříkej nikdy. Byli bychom velmi smutní, kdybychom zjistili, ž e naš e vý chova neuspěla, ž e se mezi naš imi studenty objevuje nějaký násilník anebo ž e nejsme schopni ostatní studenty před násilím uchránit. A proto si musíme klást otázky: „ Co jsou příčiny násilí? Jak násilí předcházet nebo ho alespoň zastavit už v těch počátečních fázích?“ A na tyto otázky by měla dát částečněodpověď tato konference.
5
Přeji Vám vš em úspěš né rokování a aťi tato konference přispěje k tomu, ž e toho násilí bude mezi námi méně. Děkuji Vám.
Ingrid Lottenburger SrdečněVám děkuji, ž e jste si udělala čas a přiš la jste. A nyní bych chtěla pož ádat policii, aby nám poskytla několik informací o situaci v Berlíněa v Liberci. Kdo by chtěl začít? Pan Knop. Prosím.
Spolupráce mezi policiía Školou Wernera Stephana v Berlí ně -Tempelhofu Hans-Joachim Knop, preventista, policejníokrsek Berlí n-Tempelhof Hezký dobrý den, dámy a pánové, milí ž áci, milé ž ákyně, milí studenti, milé studentky. Nejprve bych rád vyjádřil radost nad tím, ž e se mohu zúčastnit tohoto dneš ního fóra, a chtěl bych také využ ít této přílež itosti k tomu, abych pořadatelkám vyjádřil naš e srdečné poděkování jak za pozvání, tak také za to, jak srdečnějsme zde byli přijati. Ingrid Lottenburger To je v Liberci běž né! Hans-Joachim Knop A teď k vlastnímu tématu „ Násilí ve š kolách“. Násilí ve š kolách existuje! Kdo tvrdí, ž e neexistuje, nemluví pravdu! Protož e násilí máme ve š kolách v nejrůznějš ích formách. Začíná to psychický m násilím, stupňuje se to násilím tělesný m a násilí se také můž e obrátit vůči fyzický m předmětům v naš em okolí. V Berlínějsme si tuto skutečnost plněuvědomili a pokusili jsme se vyvinout určitou koncepci prevence, která by tento jev od počátku ovlivňovala. Na tomto místě musím také poděkovat naš emu policejnímu prezidentovi, ž e tento záměr podpořil. Tento koncept předpokládá, ž e kaž dá policejní služ ebna, kaž dý běž ný policejní okrsek a kaž dý policejní revír bude mít zaměstnaného jednoho preventistu. A to je např. moje funkce. Mý m, nebo naš ím úkolem jako preventistů je chodit do š kol, hovořit tam s ž áky, na určitá témata dělat i vyučování a jednoduš e se s ž áky na téma násilí bavit.
6 K tomuto účelu jeden z naš ich kriminálních úředníků vypracoval určitý koncept – tzv. „ š kolení proti násilí“; toto š kolení probíhá po dobu tří hodin a skládá se ze dvou částí. V první části tohoto „ š kolení proti násilí“ se bavíme čistě teoreticky na téma násilí: Co je násilí? Kde násilí začíná? A jak mohu násilí čelit? Ve druhé, praktické části už nacvičujeme konkrétní situace: Co vlastněmůž u dělat, stanu-li se obětí násilí? Jak mohu zabránit tomu, aby na měmělo násilí stále větš í vliv? Co mohu dělat, stanu-li se svědkem násilí? Jak mohu pomoci, aniž bych se já sám přitom dostal do nebezpečí? To provádíme pomocí hry s rolemi. A naš e zkuš enost s hraním rolí ukazuje, ž e tento způsob ž áci také velmi rádi přijímají. Samozřejmě se ale neomezujeme pouze na tato „ š kolení proti násilí“. Ú častníme se samozřejmětaké různý ch fór, různý ch akcí, které š kola organizuje a na nichž hraje téma násilí určitou roli. Na tyto akce jsme zváni nejen jako účastníci, ale také jako odborní poradci, abychom mohli dané projekty odbornězaš títit. To je ale jen jeden ze směrů, jimiž se v Berlíněubíráme. Na jeho konci stojí policie. Je tu ovš em ješ tě dalš í směr, musím říct zaplaťpánbůh, a to je pro mě rozhodující aktivita, díky které se dá násilí na š kolách úspěš ně řeš it, a je to směr, který m se ubírá š kola jako taková. Že sem byla pozvána právě Škola Wernera Stephana, není náhoda. V Berlíně je Škola Wernera Stephana považ ována za příkladnou š kolu. Problém s násilím měla také tato š kola. Tehdejš í ředitel š koly a učitelé se seš li, aby hledali nějaké řeš ení, a posléze řekli: „ Musíme vš ichni táhnout za jeden provaz! Musíme na tomto problému s naš imi ž áky pracovat!“ A v průběhu následujích let se jim podařilo ž áky pro tuto společnou věc získat. Žáci skutečně aktivněspolupracují! A když říkám, ž e ž áci aktivněspolupracují, neznamená to, ž e je někdo musí vést. Ne, pracují samostatně! Vypracovávají vlastní projekty. Jak jste již slyš eli, jsou zde s námi také mediátoři z řad ž áků, kteří v případě, ž e se násilí objeví, sami vstoupí mezi soupeřící strany, pokusí se je od sebe oddělit a pokud mož no nalézt řeš ení sporu vyhovující oběma stranám. Tito mediátoři jsou ve š kole natolik uznáváni, ž e mi dosud není znám ž ádný případ, kdy by byl mediátor některý m z ž áků, kteří iniciovali násilný konflikt, vědoměnebo záměrnězraněn. Tito ž áci jsou skutečněakceptováni v takové míře! To je ta nejlepš í koncepce, jakou jsem vůbec kdy poznal. A když my – policie – přijdeme do této š koly, zjistíme dvěvěci. První: je to příjemný pocit, když přijdete do š koly nebo na š kolní dvůr a první, co člověk slyš í, není, odpusťte mi, ž e to tak vyjádřím, ž e je označený jako „ zasranej policajt“. Ale naopak od ž áků slyš íte: „ Á, pan Knop! Tak jste k nám zase přiš el? Které třídy jsou dneska na řadě?“ Na této š kole se s námi ž áci baví, jsme zde skutečněpokaž dé přátelsky přijati. Č lověk chodí do této š koly rád, i jako policejní úředník. A tou druhou věcí jsou učitelé. Zaž il jsem zřídka tolik učitelů připravený ch ke kooperaci jako právěna této š kole. Je jedno, s který m učitelem mluvíte, pokaž dé vidím, ž e to dělají z celého srdce! Učitelé sami stojí zcela za touto věcí a toho si nemůž ete nevš imnout. A to se přenáš í na celou š kolu.
7 Na základětéto velmi dobré spolupráce uzavřela policie a tato š kola smlouvu o kooperaci. Tady si člověk můž e polož it otázku: „ Ano, pokud je zde dobrá spolupráce, tak k čemu nějaká smlouva?“ To je celkem jasné: aby se totiž tato spolupráce ješ těvíce upevnila a aby se ž ákům ukázalo, ž e to myslíme váž nětaké dlouhodobě. Když to zde vš echno takhle vyprávím, můž ete si mož ná vš imnout, ž e i já sám se s touto věcí niterně velmi ztotož ňuji. Vykonávám tuto činnost velmi rád. Jediné, na co my jako dospělí nesmíme zapomenout, a to by mělo bý t závěrečné slovo, je to, ž e my nejsme těmi hlavními postavami. Hlavními postavami – hlavními hrdiny – v této hře jsou ž áci, a právěti v ní naplno hrají. Děkuji pěkně.
Ingrid Lottenburger Velmi srdečněVám, pane Knope, děkuji za Vaš e slova. Chtěla bych něco ješ těkrátce doplnit. Policejní prezident v Berlíněbyl okamž itěochoten tuto cestu podpořit a mám od něho vyřídit na naš í konferenci ty nejsrdečnějš í pozdravy.
Vě ra Vohlí dalová Ja bych také chtěla poděkovat zástupci naš ich hostů za jeho slova a poprosila bych teď poručíka, nebo poručici? Poprosila bych paní Vlastu Suchánkovou, mluvčí Č eské policie v Liberci, aby představila svoji skupinu. Vypadá to, ž e liberečtí přiš li ve větš ím počtu než jejich berlínš tí kolegové. A dále bych ji poprosila, aby nám krátce sdělila, jak vypadá situace v okolí naš eho setkání. Prosím, paní Suchánková.
Prezentace práce Preventivně informačnískupiny v Libereckém reginou Vlasta Suchánková, mluvčíPolicie Č eské republiky, Liberec Děkuji za slovo. Paní Vohlídalová měuž představila. Chtěla bych na úvod velmi poděkovat za to, ž e jsme byli jako liberecká policie přizváni k tomuto setkání, a velmi měi překvapilo, což říkám pozitivně, v jakém hojném počtu jste se tady seš li. Ráda bych představila také své kolegy: - Z preventivně informační skupiny je to pracovnice prevence podporučík Mgr. Lucie Giereová. - Dále je to ze „ Služ by kriminální policie a vyš etřování“. Vezmu to od ž en: Policejní komisařka paní poručík Bc. Lada Karlíková.
8 - Dalš ím policejním komisařem je kapitán Bc. Stanislav Tomáš ek. - A posledním členem naš í vý pravy je policejní inspektor služ by kriminální policie a vyš etřování pan nadpraporčík Miroslav Draš ar. To abyste věděli, ž e tady máme také hojné zastoupení. Nicméně, chtěla bych říci, ž e pro mě dneš ní konference bude do jisté míry i velká improvizace a jsem určitězvědavá, co se tady dnes dozvím hlavněz Vaš í strany. Jinak co se tý če merita věci, tzn. „ násilí ve š kolách“, kvůli kterému jsme se tady vš ichni seš li, určitě bych chtěla z pohledu policie předeslat jednu věc, a to, ž e pojem „ š ikana“ v českém trestním zákoně vůbec nemáme. Jenom abyste si uvědomili, ž e š ikanu v podstatě vymezil metodický pokyn ministerstva š kolství. A teprve zde se můž ete díky této definici dozvědět, co vlastněš ikana je. Nicméně, co se tý če vztahu k policii, nic takového určujícího nemáme. Chtěla bych říci, ž e š ikana se můž e projevit na š kolách vš eho druhu. Skutečně, informace o tom máme a dochází k tomu jak v poloze verbální, tak i v poloze fyzické. Co se tý če roviny verbální, jsou to útoky v podoběpomluv, nadávek a různého vyhrož ování či poniž ování. Už tohle je š ikana. Dále má š ikana také fyzický charakter. Když slyš íme „ fyzický charakter“, představíme si, ž e tento druh š ikany je spjat s určitý m násilím, což v reálu skutečněznamená bití, vydírání, ale i některé činy, které hraničí s loupež emi. Jak už jsem říkala v úvodu, trestní zákon pojem „ š ikana“ nezná. Ovš em zná jiné trestné činy, které vymezují charakter jednání agresora. A jenom tak namátkou, ten se potom můž e dopustit trestného činu, který trestní zákon zná, jako např. vydírání, omezování osobní svobody, útisk, ublíž ení na zdraví atd. Ale můž e se jednat např. i o útoky sexuální a můž e to hraničit s trestný m činem znásilnění. Za velmi důlež ité považ uji to, abyste byli informováni i o tom, jak je to s postihováním agresora tohoto jednání. Trestní stíhání je totiž problematické u agresorů, kteří ješ tě nedovrš ili 15 let věku, jejich jednání je vlastně trestně nepřípustné. A je to z toho důvodu, ž e trestní zákon v Č eské republice říká, ž e děti do 15 let nejsou ješ tětrestněodpovědné za své činy. Tím ovš em nechci říci, ž e nelze proti takový mto dětem zakročit, to rozhodněne. Nejedná se o sankce ve smyslu trestního či přestupkového práva, ale např. dostatečnou hrozbou a sankcí za jednání, které hraničí nebo se vymyká běž nému chování, je umístění do nějakého vý chovného ústavu. Uvedu příklad. Když se podíváme na ten nejzávaž nějš í násilný trestní čin, což je vraž da. A na tomto místěmusím ješ těříci, ž e jsme tomu velmi rádi, ž e nic podobného se v okrese Liberec v posledních letech nestalo. Ale jenom pro Vaš i představu: pokud by takový pachatel spáchal trestní čin vraž dy, soud můž e nařídit takovému agresoru (tedy osobě, která není ješ tětrestně odpovědná, tzn. nedosáhla věku 15 let, ale je starš í 12 let) ochrannou vý chovu ve zvláš tních vý chovný ch zařízeních. To jsem jenom chtěla uvést pro dokreslení toho, jak to vypadá s trestní odpovědností u mládež e.
9 Určitěje důlež ité říct, ž e ani rodiče v tomto ohledu nejsou zcela beztrestní, protož e v naš em trestním zákoně je také paragraf, který se jmenuje „ Ohrož ování vý chovy mládež e“ a pod který patří také určité nedostatky při vý chověze strany rodičů. Jinak určitěode měbudete chtít slyš et nějaká statistická čísla. NicméněVás v tomto ohledu troš ku zklamu. Jak už jsem říkala na začátku, trestní zákon pojem „ š ikana“ nezná a díky tomu nelze přesněvymezit, kolik se takový ch trestní činů stalo. Je to tak, ž e my musíme podle naš í právní úpravy přesněkvalifikovat přesné paragrafové znění určitého trestného činu. V úvodu jsem Vám uvedla, o jaké trestné činy se pak můž e jednat, a je jich skutečněhodně. Nicméně, když budu mluvit o š ikaně, tedy co se tý če pouze a jen té š ikany, tak k nám jako k policii se dostane š pička ledovce takový chto případů. Jsou to už věci, které jsou určitý m způsobem vyhrocené, a ty potom končí v rovinětrestního stíhání. Musím říci, ž e za posledních pět let ročněřeš íme zhruba tak kolem pěti podobný ch případů, které by se tý kaly těchto trestný ch činů. Měli jsme zde i případy, které se tý kaly vydírání a různého poniž ování. A jak jsem již říkala, jsou to věci, které náš právní řád zná a které potom s tím agresorem dokáž eme nějaký m způsobem řeš it. Jinak bych ráda řekla, ž e policie v ž ádném případěnemůž e suplovat v otázce š ikany rodiče a š kolu. My už jsme ta poslední instance, když to řeknu takhle natvrdo, ke které se dostanou případy, které už hraničí s nějaký m překročením určitý ch mezí. Nicméně právě rodiče a pedagogičtí pracovníci jsou ti, kteří mají s dětmi velmi úzký vztah a můž ou bý t velmi dobrý mi – a měli by bý t velmi dobrý mi – pozorovateli a v podstatěby měli rozpoznat a měli by chtít a umět rozpoznat změny v chování u svý ch dětí. Kromětoho je tato trestná činnost latentní, tzn. ž e je stále přítomná, ale probíhá velmi skrytě; a skutečnězálež í na Vás vš ech, jak tady sedíte, jak jste vš ímaví, jak chcete nebo jak nechcete pomoct. Pakliž e budeme slepí k těmto projevům násilí, aťuž toho verbálního nebo fyzického, ten problém se zastaví na určitém bodě. Vzhledem k tomu, ž e je to velmi diskutabilní problém, je dobré věci podchytit vž dycky v začátku. Ne vž dy se to podaří. Nicméněvčasný m podchycením prvotních náznaků nestandardního jednání můž eme s pomocí dospělého dítě uchránit pozdějš ích traumatizujících psychický ch potíž í, které si do svého budoucího ž ivota dále ponese. A já si myslím, ž e cílem této konference je, abychom se tady bavili a domluvili na určitý ch postupech. A pokud budeme o problému hovořit otevřeně, a přitom také víme, ž e více hlav více ví, jak se říká, tak budeme nakonec vš ichni společně schopni se dál těmto problémům nějaký m efektivním způsobem postavit. Já Vám děkuju.
Vě ra Vohlí dalová Mockrát děkuju paní Suchánkové za obsáhlý popis situace u nás a perspektivách. Nyní představím paní Marianne Munzel, která je hlavní moderátorkou dneš ní konference. Ráda jí předám slovo. Marianne Munzel, prosím.
10
Úvod do open space Marianne Munzel Srdečně vítejte! Dobrý den v naš em „ otevřeném prostoru – v „ open space“, jak se tomu v angličtiněříká. Strávíme tedy společně dneš ní den, budeme se zabý vat tématem „ Aktivně proti násilí ve š kolách“, sdělíme si zde navzájem své myš lenky, budeme si vyměňovat nápady a zkuš enosti. Právě jsme již nejrůznějš í mož nosti a nápady slyš eli. A dnes k tomu ješ tě určitě mnohé nápady a návrhy přibudou. A proto bych Vás vš echny chtěla srdečněpřivítat. Zdá se mi to naprosto skvělé, ž e sem přiš lo tolik lidí. Mož ná jsme počítali s polovinou, nebo o trochu více než s polovinou, ale ž e Vás bude téměř stovka, to je pro nás naprosto skvělé.
Dalš í bod: pokud Vy, pokud my, pokud my vš ichni se tady porozhlédneme kolem sebe, zjistíme, ž e je tady teď velké množ ství kompetentních lidí, kteří s tématem násilí mají určitou zkuš enost. Mož ná ž e jsou zde i někteří, kteří s násilím měli co do činění a už s největš í pravděpodobností nemají a v tuto chvíli chtějí něco proti násilí ve š kolách také dělat. Samozřejměne protinásilím, ale jinou formou. A když se tak rozhlédneme, vidíme, ž e máme vš echny znalosti, veš kerou kompetenci, vš echno, co potřebujeme. To vš e máme zde v této místnosti. A to dnes zcela důkladněa beze zbytku využ ijeme. Podívejte se klidněvš ichni kolem sebe, rozhlídněte se ješ tějednou kolem sebe, také ti dva, co tam vzadu zasněněposedávají. Mož ná si později přeci jenom přesednete trochu blíž dopředu. Rozhlédněte se vš ichni ješ tějednou okolo, kdo zde vš echno sedí, kdo byl představen. Máme tady řadu ž áků, máme zde studenty, máme tady policisty, máme zde učitele, máme tady muž e a ž eny z politické oblasti. A vš ichni chtějí něco společně udělat. Proto sem vš ichni přiš li –
11 dobrovolně! Alespoň doufám! Já také, také jsem přiš la dobrovolněpoté, co se měmilá Ingrid zeptala. Krátce k mé osobě. Zabý vám se poradenstvím pro podnikatele, mezinárodněhodněmoderuji konference v zahraničí a také jsem tím pádem hodně na cestách. Konference moderuji také v různý ch jazycích, bohuž el ješ těne v češ tině, tu zatím neumím. Ale hovořím několika jiný mi jazyky. Ve své práci se pokouš ím vž dy a znovu dostat k zajímavý m tématům. A samozřejmě se snaž ím vž dycky rozpoznat, jak můž eme bý t naš ím zákazníkům – v případě takový ch politický ch témat nebo také pro podnikatele – co nejlépe už iteční. To jenom krátce k mé osobě. Proč jsem tady uprostřed, proč zde takto chodím dokola? Je to proto, abych tento kruh, v němž my vš ichni sedíme ve stejné vý š i, abych tento kruh jednou takto dokola obeš la a uzavřela. Nyní máme bohuž el pódium na druhém konci místnosti a je nyní mimo náš kruh. A pódium bude od této chvíle pro zbytek dne stále méněvý znamné. Stále důlež itějš í jsme my tady ve středu, přičemž ti z pódia jsou samozřejmě stejně tak srdečnězváni, aby přiš li sem mezi nás. Nechceme je v ž ádném případěnijak vyloučit! K tématu toho, myslím, už nemusím moc říkat, domnívám se, ž e nás vš echny zajímá, a tím přejdu k bodu číslo dvě. Vidíte kolem dokola celou řadu informací a ty teď v průběhu svého úvodní slova vysvětlím. Jednak máte tam vzadu informace, které byly vypracovány na Škole Wernera Stephana a jsou také přelož eny do češ tiny.
Č asový plán, evropská velkomě sta a témata, která vám ležína srdci Dále se teď jedná o tento „ rozvrh hodin“ zde na této tabuli. Sice nejste dneska ve š kole, ale přesto zde dnes musíme dodrž et následující rozvrh hodin. Nyní ješ těnevíme, co se kde, ve kterou dobu bude konat. To jediné, co jsem předpřipravila, je vlastně prázdný přehled, na kterém jsem uvedla určitá místa, a ty jsem pojmenovala podle nejrůznějš ích evropský ch velkoměst – bez rozdílu – a zároveň jsem zavedla dvěčasové zóny. Tzn. od dvanácti do půl druhé a od dvou do půl čtvrté. Jídlo bude mezi tím a čas na jídlo si můž ete rozčlenit sami. Pokud vím, od dvanácti hodin je jídlo k dispozici. To abyste věděli, ž e pracovní skupiny mohou také např. začít o něco později nebo také mohou diskuzi přeruš it. Tedy jídlo si budete moci vzít po delš í dobu, bude venku na chodběpřed sálem. K tomuto prázdnému rozvrhu hodin: toto téma „ Aktivně proti násilí ve š kolách“ má celou řadu nejrůznějš ích aspektů. A já bych Vás vš echny za malý okamž ik chtěla přizvat, abyste nějaké téma k tomu, co Vám obzvláš ťlež í na srdci, čím se mož ná chcete nadále i zabý vat, abyste toto vš echno napsali na tento lístek. Jedná se o tyto lístky! Tak. A tyto lístky rozlož ím takto do prostředku naš eho kruhu a k nim přilož ím ješ tě pár fixů. To znamená, ž e kaž dý , kaž dá z Vás, jakmile budete mít v hlavě nějaké téma, o kterém byste chtěli hovořit, diskutovat, tak Vás prosím, abyste přiš li dopředu, vzali si fixu, kousek papíru, napsali na něj jméno a téma a potom abyste si vyhledali na této tabuli – na naš em rozvrhu hodin tamhle naproti – nějaké místo a nějaký čas a na tabuli připevnili vyplněný lístek.
12 Č ili v následující hodince – takhle rychle to větš inou jde – naplníme tento rozvrh hodin jednotlivý mi tématy.
Kdo iniciuje pracovnískupinu, zodpoví dá za ně kolik vě cí A ten, kdo sestavuje pracovní skupinu, kdo iniciuje nějaký workshop, zodpovídá za několik málo věcí, a sice: je zodpovědný za to, ž e se na začátku workshopu nachází právěna jednom určitém místě– v naš em případěve vybraném evropském městě. K těm místům řeknu hned ješ tě něco: připevnili jsme ke kaž dému místu nepřehlédnutelnou ž lutou ceduli s názvem města, vzadu je např. „ Praha“. Musíme pak ty ž idle ješ tě trochu pootočit a pak nám tam vznikne malý pracovní prostor s místem „ Praha“. Tamhle vzadu máme pracovní prostor „ Stockholm“. Samozřejměnechceme teď nikoho vytlačit do skladu, ale pokud vznikne více pracovních skupin, tak to přeci jenom budeme muset udělat. Vzadu za touto tabulí máme potom „ Madrid“ a „ Berlín“, a když projdete těmi dveřmi do malého sálu, tak tam jsou také ješ tě dvě pracovní skupiny. A pokud těchto š est míst nebude stačit, pak pro Vás určitě můž eme najít a také připravit nějaké prostory i na chodbě před sálem nebo v jiný ch místnostech. Vedoucí workshopu je zodpověděný za to, ž e bude na určitém vybraném místě, kde hodlá mluvit o zvoleném tématu. A dále je nutné, abyste v tomto pracovním prostoru nalezli menš í balík protokolový ch formulářů v češ tiněa němčině, kam je potřeba zapsat téma diskuse, kdo tuto pracovní skupinu sestavil a inicioval, kdo to téma navrhl a kdo udělal zápis. To znamená, ž e ten, kdo to téma navrhl, nemusí sám sepsat protokol. On nebo ona za téma pouze zodpovídá; určitěje mož né najít někoho, kdo ten zápis udělá. Tyto protokoly pak na konci workshopu sesbíráme. Protokoly s vý sledky z diskusí následně připevníme tam na té druhé tabuli tak, aby si je kaž dý z nás mohl pročíst a byl informovaný o tom, co se projednávalo v té či oné pracovní skupině. To znamená, ž e je smysluplné tento malý formulář dobře vyplnit, protož e v případě pochybností nebo v případěpotřeby nám pomůž e zas dál. To znamená, ž e budeme mít dvěčasové zóny s paralelněběž ícími pracovními skupinami, pro něž za chvilku najdeme témata. A následně vzniknou různé protokoly s vý sledky z diskusí, které umístíme tamhle na stěnu. V 15.30 není konec, bude následovat dalš í část dneš ního dne. Vš echny tyto protokoly nakopírujeme a na závěr po půl čtvrté vlož íme kaž dému z účastníků do ruky.
Přidě leníbodů a vyhodnocenínejdůležitě jší ch témat A pak poprosíme kaž dého účastníka, kaž dou účastnici, aby s několika přidělený mi body, které pak rozdám, ohodnotili, které téma bylo pro ni nebo pro něj obzvláš ťdůlež ité. Vyhodnotíme nejdůlež itějš í workshopy, o který ch vš ichni společně můž eme říct: „ Ano, to jsou ta témata, na který ch chceme pracovat, který mi se chceme dále zabý vat.“ Rozdělení bodů Vám dneska odpoledne ješ tě jednou vysvětlím. Ale je důlež ité vědět, ž e pomocí těchto bodů pak můž e kaž dý vyjádřit: „ Ano, tohle je to téma, které mě obzvlaš ť zajímá, a toto téma je u měna druhém místěa toto na třetím místěatd.“ Kaž dý z Vás potom
13 dostane do ruky š est bodů a ty je mož né rozdělovat, a to maximálně tři body na téma. Následně Vámi přidělené body sečteme a potom budeme mít prakticky ta „ top four, „ top five“, tedy ta čtyři, pět nebo i š est nejdůlež itějš ích témat. A potom budeme ješ tětroš ku pracovat podle motta: Co bychom teď měli udělat? To znamená, ž e jestliž e v tuto chvíli můž e nějaká š kola dle vlastní zkuš enosti referovat např. na téma mediátorů a jiná š kola to bude považ ovat za zajímavé a chtěla by to také zavést, pak je důlež ité říct a určit, co musíme udělat, kdo musí co a kdy udělat, aby takoví mediátoři mohli bý t zavedeni i na naš í š kole. To je tedy takový ten hrubý průběh. Uděláme pak závěrečné kolo, nejpozději tak v 17.30, tak abychom určitěv 18.00 hodin skončili.
Šest pravidel, která bychom při „ open space”mě li dodržovat Ješ těněkolik dalš ích maličkostí, které bych chtěla k „ open space“ vysvětlit. Tady vlevo vidíte, někteří se tam musí mož ná trochu otočit, velké plakáty, které jsem přinesla v angličtině a v němčině. Ty nejdůlež itějš í máme přelož ené do češ tiny. Máme zde tedy „ Otevřený prostor“ – „ open space“, tzn., ž e tu jsou velmi volná pravidla. Pokusíme se dodrž ovat několik směrnic, pravidel, která nám ale přesto umož ní otevřeně spolupracovat. Těchto š est pravidel, které jsou zobrazeny na tabulích, bychom se vš ichni zde měli pokusit dodrž et. Aťpřijde kdokoliv, je to vždy ta správná osoba Někdy člověk řekne: „ Co… ?! Ta se chce přidat k nám do skupiny?! Ten by chtěl do naš í skupiny?!“ Ne! Kaž dý , kdo do té pracovní skupiny přijde, má něco, čím můž e přispět, chce něco říct nebo považ uje toto téma za důlež ité. Pak bych tedy měl/a, když to tak cítím, jednoduš e do této pracovní skupiny, do tohoto workshopu jít. A kaž dý , kdo tam přijde, má čím přispět, a to je důlež ité uznat. To, co se dě je, je jedině to správné, co se může dí t Pokuste se to dělat tak… , pokusíme se to dělat tak, abychom následněneřekli: „ No jo, vlastněbych bý val mnohem radš i… .“ V tuhle chvíli – právěv tomto okamž iku – je to to téma, které je právěna řadě, které Vám lež í na srdci. A o tom se bude nyní hovořit! Jiný den by to mož ná vypadalo zase jinak. Ale s tím si dneska nemusíme vůbec lámat hlavu. My se pokusíme to udělat teď a tady! Je jedno, kdy to začne, ale kdyžto začne, tak je to ten správný okamžik To můž e také znamenat: např. když se sejde pracovní skupina, ž e se bude bavit nejdříve tak čtvrthodinku o nejrůznějš ích problémech – např. o obávané písemce z fyziky, nebo tak podobně. To je úplněv pořádku! Vy musíte také, nebo kaž dý z Vás musí vycítit svůj čas, kdy má o daném tématu hovořit. A na druhé straněto znamená: když to skončilo, pak to tedy skončilo. Dobře, když skončíte za hodinu, tak je to O.K. Pokuste se dneska to téma zpracovat tak dobře, jak je to jen mož né. Pokuste si uvolnit hlavu tak, ž e např. budete čtvrthodinku mluvit o soukromý ch věcech. Protož e pak se určitě diskutuje mnohem lépe o věcech, které někoho opravdu trápí, které někoho váž nězajímají a které jsou víceménědlouhodobé.
14 Zákon dvou nohou A pak je tu ješ tějeden jiný důlež itý zákon – zákon dvou nohou – [sakon dvó nohú]. No jo. Myslím, ze to nebylo právěnejlíp vyslovené. A to znamená: máme dvěnohy, i když někteří lidé se pohybují víc v autě než po svý ch nohách, mož ná právě proto mají nemocné nohy. Ale tyhlety naš e „ nohy“ jsou k tomu, aby se pohybovaly. To v praxi zcela jednoduš e znamená: pokud jsem v nějaké pracovní skupiněa mám ten pocit, ž e už k tomu tématu nějak nemůž u ničím přispět, ž e se tam už nemůž u nic naučit, tak vezmu své dvěnohy a odejdu z tohoto workshopu. Protož e dost mož ná toho můž u někde jinde učinit více. Nikdo z Vás přeci není k ž idli přilepený nebo přivázaný ! To tedy skutečně znamená, ž e když dojdu k tomu, ž e to není úplnězas tak moje téma, když si myslím, ž e bych chtěl dělat něco úplnějiného - v jiné pracovní skupině, která mi přijde zajímavá tak do ní jednoduš e vstoupím! Kaž dý se tak můž e rozhodnout, neberte to prosím jako osobní obvinění, ž e to není dobré nebo tak nějak podobně! To prostějenom znamená, ž e ten dotyčný nebo ta dotyčná už nemá o to téma až tak velký zájem a dost mož ná bude pro něj nebo pro ni zajímavějš í něco troš ku jiného. Č melák, včela a motýl A nalevo od cedule s „ nohama“ vidíte několik legračních hmyzáků – a sice čmeláka, včelu a motý la. Když půjdete z jednoho workshopu do jiného, stanete se čmelákem nebo včelou. To znamená, ž e nápady z jedné pracovní skupiny si vezmete s sebou a přenesete je do jiné pracovní skupiny, kde je uplatníte. To je jako když včelka nebo čmelák létá z jednoho květu na druhý a při tom na něpřenáš í pyl. Můž e to bý t někdy velmi plodné, velmi napínavé a velmi zajímavé. A přiznám se, ž e jsem také občas dělala to samé – byla jsem přelétavá – a to někdy není zas tak úplnějednoduché. Jsem zvyklá zůstat vž dycky tak dlouho, jak se po mněprostě pož aduje. Ale občas jsem si zahrála na motý lka! Bylo to např. v situaci, kdy jsem měla příš erné bolesti hlavy, a tak jsem si prostě sedla na čtvrthodinky do kafetérie, vypila jsem si jedno kafe, a pak mi zas bylo dobře a š la jsem na dalš í workshop. A někdy dojde u kafe k neskutečně zajímavý m „ motý lím rozhovorům“! A kdyby se Vám něco takového mělo přihodit, bylo by dobré, kdyby se mohly tyhle nápady v nějaké forměuplatnit ve workshopu později. Buď připraven, protože můžeš být překvapen! Můž e dojít ke spoustězajímavý ch a napínavý ch situací, a proto tady mám na této tabuli tento „ jokerbox“ s takový m tím čertíkem, co vyletí z krabičky, což znamená: můž e se klidně stát, ž e přijde nějaké překvapení. V němčině to ale zní hloupě: „ Buďte připraveni, protož e můž ete bý t překvapeni!“ Proto jsem tam radš i napsala „ Překvapení!“ a česky tam nejspíš stojí „ Připravit se!“. Tolik k pravidlům uvedený m na plakátech, která bychom měli dodrž ovat.
Open space je zahájen! A to, kde sedíme, to je tzv. „ náměstí“ nebo také „ trž iš tě“. Tady se jednoduš e vš ichni stále znovu potkávají; tady se také my dneska budeme stále scházet. A nyní Vás vš echny vyzvu k tomu, abyste uvedli, jaká témata Vám procházejí hlavou.
15 Poté, co uvedete své jméno a napíš ete Vámi navrž ené téma, najdete si své místo v rozvrhu hodin umístěném na tabuli. Workshop můž e bý t svolán také ve dvou. Iniciátory mohou bý t klidnědvěnebo tři osoby. Ješ tějednou se vrátím k jazyku. Větš ina ž áků, studentů tady z Liberce umí německy i česky. Někteří nám nabídli, ž e by nám pomohli, kdyby byl nějaký jazykový problém, a pak máme také tlumočnici, která nám v případěpotřeby pomůž e. Můž e to bý t i tak, ž e celý workshop proběhne hlavněv němčiněnebo v češ tině. O.K.! Tak, teď to začne. Teď se musí nejprve někdo odváž it! Odváž it prolomit led! Netrpělivě se oč ekává, kdy se první úč astník odváží vstoupit do stř edu místnosti a vyzvednout si tam papír pro témata. První úč astník si dodal odvahy.
Hans-Joachim Knop Já bych to rád zahájil. Jmenuji se Hans-Joachim Knop. Rád bych se ješ těkrátce představil: jsem preventistou berlínské policie a vybral jsem si jako téma „Spolupráce školy a policie“. Poprosím nejenom své české kolegy, aby se tohoto workshopu zúčastnili, ale předevš ím doufám, ž e z české strany se jej zúčastní velmi mnoho ž áků, abychom se vzájemně informovali a mohli si vzájemně vyměnit své zkuš enosti. A já jsem si vybral „ Berlín“ – to pasuje k mé vlasti, k místu, kde ž iji.
Mariane Munzel Dobrá, děkuji pěkně. Takž e ve 12.00 v “Berlíně“ a „ Spolupráce š koly a policie“. Vý borně. Viděla jsem už někoho dalš ího, kdo se hlásí!
Martin Tichý, student, Jablonec nad Nisou/Liberec Jmenuji se Martin Tichý a téma, které nás zajímá, je „Drogy a násilí “. Rádi bychom o tom hovořili v „ Praze“, a to ve 12.00 hodin. Mám ješ tějednu otázku: Musím zůstat po celou dobu v pracovní skupině, když jsem navrhl téma? Co se stane, když se rozhodnu jít do nějaké jiné skupiny? Jak to mám řeš it se zmíněnou „ zodpovědností“?
16
Marianne Munzel Ty jsi přirozeně zodpovědný za to, ž e někdo vyhotoví protokol. Za to musí bý t někdo zodpovědný . V případě, ž e jdeš pryč, můž eš ovš em zodpovědnost předat nebo se o ni s něký m dělit. Jde jenom o to, aby na konci vznikl protokol. Dobře, pokud skutečnězměníš skupinu, tak bys to měl zorganizovat tak, ž e někdo jiný to prakticky povede dál. Tamhle se opět někdo hlásí. Takž e máme dalš í téma.
Helmut Ruppersberg, učitel, Škola Wernera Stephana, Berlí n Jmenuji se Helmut Ruppersberg. Rád bych nabídl téma „Partnerstvímezi mládežíz Č eska a Ně mecka“. Velmi krátce bych o tom pohovořil. Od roku 1995 máme kontakt s obcí Lidice. Lidice byly 10. června 1944 přepadeny nacisty a vš ichni muž i a děti nad 16 let byli zavraž děni a ž eny byly odvlečeny do koncentračních táborů. Od roku 1995 máme u nás na š kolním dvoře památník Lidicím. Zároveň jezdí naš i ž áci kaž dý rok na tý den do Lidic a pracují tam v Růž ové zahradě. A my zamý š líme založ ení kooperace mezi český mi a německý mi ž áky třeba v Lidicích nebo někde jinde a právě v tý dnu, kdy se nacházíme v Lidicích, bychom chtěli toto spojení mezi český mi a německý mi mladý mi lidmi využ ít k tomu, aby bylo mož né podnikat společné akce. Tak, a tato pracovní skupina by se měla sejít v 6.00 hodin v „ Madridu“.
Mariane Munzel Dobře, tak do „ Madridu“. O. K. Máme dalš í téma.
Michala Vágnerová, Hana Křenková, studentky, Jablonec nad Nisou/Liberec Takž e my jsme si vybrali téma „Psychická šikana – kolektiv proti jednomu“ a neuvedli jsme to tam německy, protož e to je skoro stejný překlad. Vzali bysme si „ Londý n“.
Mariane Munzel Děkuji pěkně, čili, rozuměla jsem tomu dobře, koná se to v “Londý ně“? Dobrá. Tak vý borně!
Sandra Zlámalová, studentka, Jablonec nad Nisou/Liberec Máme „Slovnínapadání(verbálnínásilí )“. Napsali jsme čtyři jména: Říhová, Zlámalová, Bahenská a Lukschová a chceme do „ Stockholmu“.
Mariane Munzel Dobře, to byly čtyři iniciátorky a bude se konat evidentněve „ Stockholmu“. Teď tady máme ješ tědalš í téma.
17
Jan Folke, student, Jablonec nad Nisou/Liberec Tak my jsme si vybrali téma „Působeníškoly na tří dníkolektiv“ a jsme Folke, Matzner a tamhleti tři. A německy to nevím, to bych potřeboval poradit. Do „ Bratislavy“ jdeme!
Anette Effenberger, Kö then Jsem paní Effenbergová. Sice jsem se narodila v Liberci, ale od války ž iju v Köthenu, to je město mezi Lipskem a Magdeburkem. Já si myslím, ž e co se tý če násilí, je třeba uvaž ovat i o tom, jak včas provádět prevenci. Tedy téma: „Včasná prevence násilí “.
Mariane Munzel Děkuji pěkně. A kde se to celé má konat? Od 14.00 hodin? Ale samozřejmě! V jaké místnosti? Máte nějaké oblíbené město? V “Berlíně“? Vý borně, tak tedy v “Berlíně“. Mož ná mezitím ješ tě jednu dalš í poznámku: můž e se přeci jenom stát, ž e bude v rámci pracovní skupiny během workshopu ješ tě formulována nová myš lenka pro vznik nové pracovní skupiny. Dokud budeme mít volné prostory, můž eme pak bez problému přibírat i dalš í témata. Č ili můž e se stát, pokud budete chtít, ž e skutečněsestavíme ješ tědalš í pracovní skupiny, dalš í workshopy.
To znamená, ž e bychom mohli nejprve začít s tou první skupinou a dost mož ná se k tomu přidá i pár nový ch myš lenek. Někteří z Vás jsou ješ tětrochu váhaví, ješ těpřesněnevědí, jak by to formulovali anebo jak by to měli vyjádřit. Nejde teď o to, abyste zde zazářili vytříbený mi slovy alà Shakespeare nebo Schopenhauer. Prostě jde jenom o to, vyjádřit témata, která nás obzvláš ťzaměstnávají. Jsou v tuhle chvíli ješ tě nějaká témata nebo nějaká přání? Něco, co Vám přichází na mysl? Něco, co ješ tě není napsáno na této tabuli? Já se rozhlédnu, ješ tě se tady jednou porozhlédnu kolem do kola.
18
Dobrá, takž e v tuto chvíli bych tedy ukončila sběr témat. Pak uvidíme, co se bude dít v druhé časové zóně. Myslím si, ž e se určitěješ těobjeví nějaká témata, který mi se budeme moci dále zabý vat. A tato sesbíraná témata a jejich realizace, to by tedy mělo začít ve 12.00 hodin na různý ch místech, která pak musíme pomocí ž idlí troš ku upravit na prostory pro pracovní skupiny. Takž e, jak to teď bude pokračovat? Ješ tě než se teď vyřítíte k pracovním skupinám, mám ješ tědvěči tři maličkosti. Tyto formuláře na protokoly jsou připraveny v kaž dém pracovním koutě, kde naleznete také řadu dalš ích pomůcek. Vš ude je umístěný flipchart, velký blok na psaní a několik fixů k tomu. Č ili je mož né na flipchartu něco vysvětlovat, psát a kreslit a potom je třeba to vš echno, prosím Vás, zapsat. Jakmile bude protokol dokončen, předejte ho prosím buď Ingrid, Věře nebo mně. My se pak postaráme o kopírování a později tyto protokoly vyvěsíme na té informační stěněza Vámi. Ješ tě k pracovním skupinám z druhé časové zóny. To znamená k těm, které mohou ješ tě vzniknout, dodatečně a spontánně. Tady bych Vás také pouze poprosila, abyste doručili protokoly pokud mož no co nejrychleji, abychom to ješ těstihli vš echno nakopírovat, protož e budeme muset udělat 100 kopií, když se teď tak rozhlíž ím kolem sebe. To pak budeme nejspíš muset kopírku tady v knihovněponěkud potrápit. A! Ješ tětam je téma? Ojojoj, to je vý borné. Ano, přesně, to si nyní zaslouž í aplaus!
Celá tří da IV.N Gymnázia F. X. Šaldy My jsme si zvolili takové ož ehavé téma pro náš věk – „Sexuální šikana, sexuální obtě žování “, co to je, kde to má své hranice atd. A budeme asi v “Bratislavě“. Marianne Munzel A jméno? Mluvčítří dy IV.N Gymnázia F. X.Šaldy Budeme to dělat jako celá třída! A chtěli jsme se Vás ješ tězeptat, zda by byl problém, kdyby se člověk zároveň dvakrát zapsal do různý ch skupin?
Marianne Munzel Aha. Takž e to bude celá třída. Děkuji pěkně. Takž e to bude ve 14.00 hodin v „ Bratislavě“. To je prima. Zapsat se dvakrát do různý ch pracovních skupin je bez problému mož né, protož e se můž eme pohybovat jako „ čmelák“ nebo „ včelka“. Můž eme přeci podle „ zákona dvou nohou“ použ ít své „ nohy“, ty určitěješ těnejsou unavené a můž eme tudíž přecházet z jedné pracovní skupiny do druhé.
19 SrdečněVám děkuji a vš ichni teď zapsat se k tabulím! Tímto se otevírá toto naš e „ náměstí“, naš e „ trž iš tě“. Po dvou hodinách práce v pracovních skupinách
Vyhodnocenípráce ve skupinách Marianne Munzel Srdečně vítejte zpátky na naš em „ náměstí“ poté, co jsme dnes vš ichni spolu navzájem tak napínavěpracovali. Z deseti pracovních skupin se jich konalo devět. Devět protokolů jsme vyvěsili tamhle na stěně. Kaž dý za Vás obdrž el jeden exemplář z devíti okopírovaný ch protokolů. A k tomu jste dostali ješ těš est modrý ch bodíků. Teď velká otázka, k čemu těhle š est bodíků je? Těchto š est modrý ch bodů má bý t Vámi následně rozděleno těm tématům, která považ ujete za důlež itá a zajímavá, tedy těm tématům, o který ch si myslíte, ž e by se na nich mělo ješ tědále pracovat. Z těchto š esti bodů smíte jednomu tématu udělit maximálnětři body. Ale také můž ete samozřejměvš ech š est bodů přidělit š esti různý m tématům. A tyto body pak následněspočítáme. Po půl hodině
Která jsou ta nejdůležitě jšítémata? Marianne Munzel Srdečněděkuji. Tak body už jsou spočítané. A nyní podle motta jako při udílení filmový ch Oscarů: „ And the winner is?!“. Ovš em jen s tím rozdílem, ž e teď nebudu otevírat obálky, podívám se jednoduš e na naš i tabuli. •Téma číslo 1: „Psychická šikana, kolektiv proti jednotlivci“ celkem s 41 body. To je téma, na kterém by se mělo dále pracovat. • Druhé téma je „Rasismus, tě lesné odlišnosti a fyzické násilí “. Téma obdrž elo 32 bodů, je také považ ováno za důlež ité. • Na třetím místě skončila shodně s 26 body témata „Partnerstvímezi mládežíz Č eska a Ně mecka“ a „Jak funguje koncept mediace na Škole Wernera Stephana?“. K tomu hned poznámka: Ingrid Lottenburger je ochotná zapůjčit informační materiály (k vý cviku mediátorů), které jsme přivezli z Německa, pro účel zorganizování vý stavy ve š kolách s tím, ž e s odpovídajícím doplňujícím materiálem bude mož né dál s tímto tématem ve š kolách pracovat.
20
Myslím, ž e to je skvělý nápad, myslím si, ž e jsme tady něco takového i přinesli a je fajn, ž e to tady můž eme hned nechat. • Č tvrté místo získalo s 23 body „Působeníškoly na tří dníkolektiv“– tedy jedná se i o problémy, které se objevují mezi ž áky a učiteli. • Pátého místa po 20 bodech dosáhla témata „Drogy a násilí “ a „Sexuálníšikana (sexuálníobtě žování )“. • Na š estém místěmáme téma „Verbálníútoky (Verbálnínásilí )“se 14 body. • Na sedmém místěse umístila „Spolupráce školy a policie“se 13 body. • A na osmém místěs 6 body je „Včasná prevence násilí “, přičemž já si myslím, ž e to je velmi důlež ité téma.
Marianne Munzel Původně jsme si mysleli, ž e ta tři, čtyři nejdůlež itějš í témata probereme, ž e o nich budeme diskutovat. Ale s ohledem na pokročilý čas si myslím, ž e to s čistý m svědomím odlož íme. Nakonec jsme zčásti tento záměr již i zrealizovali: kolik kontaktů, kolik spojení dnes bylo navázáno mezi německou a českou stranou, mezi Berlínem a Libercem? To vš e působí velmi nadějně. Jsem přesvědčena, ze v následujícím období dojde k celé řadědůlež itý ch kroků. Já bych k tomu hned chtěla říct něco dalš ího. Ingrid Lottenburger se postará o to, aby byla celá dneš ní akce dokumentována. Samozřejmě včetně protokolů přelož ený ch do opačného jazyka. To mož ná chviličku potrvá, ale vznikne z toho dokumentace. Ingrid Lottenburger Bude to trvat pár měsíců. Marianne Munzel Děkuji, Ingrid! Č ili pár měsíců to potrvá. Ale potom budeme mít kompletní dokumentaci jak v češ tině, tak i v němčině– dost mož ná i s několika obrázky a fotografiemi. Určitěpak Ingrid poš le pár balíků s těmito publikacemi nebo to sem přiveze osobně na jedné ze svý ch nesčetný ch cest do tohoto kraje, který je pro ni druhou vlastí. Takž e tím mohu pomalu tento „ otevřený prostor“, tento „ open space“ uzavřít a mohu vš em srdečně poděkovat za pozornost, za angaž ovanou spolupráci, za podporu právě i těm, kteří pak cíleněkopírovali a překládali, tlumočili a prostěpomáhali. Včera jsme tu už také mnohé připravovali. Děkuji.
21
Malé závě rečné kolo Marianne Munzel A protož e se náš počet zde trochu sníž il, ráda bych otevřela závěrečné kolo. A tak bych prostě tady na tom místě předala mikrofon a kaž dý /kaž dá můž e něco říci. Ale nemusí. Mělo by to bý t zakončení, který m se uzavře celý náš kruh. Vlasta Suchánková, MluvčíPolicie Č eské republiky, Liberec Takž e já Vám vš em děkuji. Jenom bych vyjádřila svoji lítost na závěr, ž e měmrzí, ž e nás tady od policie nezůstalo až do konce víc. Tak to je asi tak vš echno. Anette Effenberger, Kö then Je zde mnoho mladý ch lidí. Chtěla bych Vám vš em klást na srdce to, co jsem předtím již řekla ve skupině: Jste rodiny budoucnosti. Starejte se o děti více, potom nebudeme mít tolik násilí. Mám radost z dobré spolupráce. Troš ku jsem měla takové smíš ené pocity, jak si budeme ve skupiněrozumět. Ale dopadlo to vš echno skvěle. Chtěla bych moc poděkovat vš em pořadatelům. Antoní n Bednář, učitel, Jablonec nad Nisou Pro mějako pro učitele to bylo velmi zajímavé. Musím konstatovat, ž e jsem odsud, ž e jsem se tady seznámil s řadou nový ch informací a děkuji za toto vý borné a poučné setkání. Richard Herrmann, Berlí n/Liberec Krátce se přestavím. Já jsem ten, kdo texty a materiály z této konference překládá. A budu se společněs Ingrid Lottenburger snaž it, aby z toho, co jsme zde dneska slyš eli, vznikla skutečně sluš ná a kvalitní dokumentace. Tak to bude můj příspěvek. Jakub Č arda, student, Jablonec nad Nisou/Liberec Asi se budu opakovat, chtěl bych poděkovat vš em, kteří to dnes zde zorganizovali. Bylo to hezký . Lukáš Svoboda, student, Jablonec nad Nisou/Liberec Chtěl bych jenom dodat, ž e to byla zajímavá zkuš enost si s Váma popovídat o věcech pro mě nový ch. ProstěVám děkuju. Jana Bartoňová, spoluorganizátorka, studentka, Gymnázium F.X.Šaldy, Liberec Já jsem taky moc ráda, ž e se nás tady tolik seš lo, protož e, upřímně řečeno, jsem měla na začátku troš ku strach, jako jedna z těch iniciátorek, kterou napadlo takovouto akci organizovat. Měli jsme strach, jestli o takovém tématu budou lidi schopni hovořit otevřeně. A
22 právědíky práci ve skupiněi podle toho, co jsem tak nějak vyslechla vž dycky, tak jsem se přesvědčila o tom, ž e to je mož ný . Myslím si i, ž e se dospělo k dobrý m vý sledkům. Tedy ješ tějednou: Chtěla bych vš em poděkovat, ž e tady byli a i Č esko-německému fóru ž en, ž e nám to umož nilo. Eva Bahenská, studentka, Gymnázium F.X.Šaldy, Liberec Tak mněse to taky moc líbilo a chtěla bych říct, ž e by bylo hezký , kdyby takový ch akcí bylo mnohem víc. Daniela Ří hová, studentka, Jablonec nad Nisou/Liberec Já se musím taky přiklonit k tomu, ž e by bylo velmi zajímavé, kdyby se uskutečnily i akce na jiná témata. Bylo to pro mě velice zajímavé a jsem moc ráda, ž e jsem si mohla poslechnout názory i někoho jiného, ž e jsme se o tom dokázali otevřeněrozpovídat. Moc děkuju. Radek Bukovec, student, Jablonec nad Nisou/Liberec No, tak já by sem chtěl vš em poděkovat, hlavněorganizátorům. Já vím, ž e bych se tím neměl tak nějak moc chlubit, ale moc jsem od toho neočekával. Původnějsem měl v plánu, ž e bych nějak dřív zmizel. Ale ty témata byly opravdu velice zajímavý . A vůbec ta spolupráce byla úž asná. A byl bych rád, kdyby se to někdy zopakovalo. Děkuju vš em. Markéta Šmí dová, studentka, Jablonec nad Nisou/Liberec Dobře, tak já jsem taky očekávala, ž e se tak nějak nenápadněpo anglicku vypařím někde o první pauze nebo později, ale pak jsem se tady do toho zaposlouchala a opravdu to absolutně nebylo mož né, bylo to velice dobře zorganizované a mělo to naprosto profesionální úroveň a velmi měpotěš ilo, ž e vš ichni se aktivněúčastnili a ž e to nebylo, ž e opravdu by v té skupině hovořili vž dy jenom dva lidé, ale ž e opravdu kaž dý se snaž il nějak vyjádřit k tématu. A jsem velice ráda za tuto zkuš enost, moc děkuji. Hartmut Henschel, učitel, Škola Wernera Stephana, Berlí n No já bych chtěl velmi srdečněpoděkovat mož ná i jménem ostatních z Berlína, ž e jsme byli přijati takto mile, přátelsky a ž e jsme si tu takhle mohli vyměňovat své názory a zkuš enosti. A měl bych radost, kdybychom se tady nebo v Berlínězase někdy mohli vidět. Helmut Ruppersberg, učitel, Škola Wernera Stephana, Berlí n Já jsem chtěl navázat na Hartmuta, srdečněděkuji za to, ž e jsme se této konference mohli zúčastnit. Co mněpřiš lo jako š koda, je, ž e tady nebylo více kolegů-učitelů. A pokud by se něco takového mělo konat znovu, pak by bylo hezké, kdyby se mož ná podařilo informace o tom rozš ířit na vícero š kol. Děkuji mnohokrát.
23 Maria Wehner, učitelka z Ně mecka, Gymnázium F. X. Šaldy, Liberec Takž e já bych chtěla poděkovat také organizátorům. Bylo to pro mě velmi informativní, mohla jsem zde potkat spoustu lidí, se který mi jsem mohla hovořit, a získat řadu informací. Budu se snaž it, abychom ve š kole toto téma znovu zaktualizovali a tyto informace předali dál i ostatním kolegům a studentům. Hans-Joachim Knop, Preventista, Policejníokrsek Berlí n-Tempelhof Já už jsem toho dneska říkal straš ně moc a zase se budu jenom opakovat. Srdečné díky nejprve za tuto akci. Odnesl jsem si odtud řadu aspektů a i kolegům v Berlíněbudu muset zprostředkovat spoustu informací, které jsem zde získal. Bylo toho hodně pozitivního. A pořadatelům mohu pouze říci: Děkuji! Děkuji i za to přátelské a milé přijetí. Johannes Behrmann, žák, Škola Wernera Stephana, Berlí n Jsem rád, ž e jsem tady mohl bý t. Něčemu jsem se zde přiučil, poznal jsem nové lidi a to okolí je tady překrásný a měl bych radost, kdybychom se zas někdy viděli. Lydia Kasten, žákyně , Škola Wernera Stephana, Berlí n Ano, já jsem taky ráda, ž e jsme měli přílež itost se sem dostat a vůbec, ž e jsme si s Vámi tady takhle mohli popovídat – i v jiný ch jazycích. Ale přesto, přesto řada z Vás mluvila německy. Děkuji Vám za velmi příjemný pobyt tady u Vás. Susanna Mü ller, Bonn/Tanvald-Šumburk Pro měbyl tento den nesmírnězajímavý a napínavý . To, co říkala Jana teď tady a ta dívka o dvěmísta dál, to se mi zdálo asi jako nejdůlež itějš í. Kladly důraz na slovo „ otevřenost“. Myslím si, ž e tento den to charakterizovalo, ž e skutečně obě strany – jak česká, tak i německá strana – naprosto otevřeněmluvily o problematice, o problémech, kde se na jedné straněukazují rozdíly, jaké problémy pálí více Č echy anebo jaké problémy zase pálí více Němce. A jak s těmito problémy zacházíme my Němci a jak s nimi zacházíte vy Č eš i. Co bych si teď ješ těpřála a nebo co se mi teď zdá troš ku š koda, je, ž e v tom nemůž eme ješ tě trochu nějak pokračovat. Víme teď o tom druhém, ž e ho tato problematika zajímá. Ale co s tím budeme dělat dál? A proto se mi zdá bý t straš ně moc důlež ité, aby to teď prostě neskončilo někde ve ztracenu, ale aby opravdu ješ tě něco následovalo, aby se skutečně zde vzniklé kontakty nějak rozvíjely. Mám dojem, ž e češ tí studenti umí tak vý borněněmecky. To s naš í češ tinou to je opravdu příš erné. Ale dneska to bylo prostěfantastické. Lucie Krtoušová, spoluorganizátorka, žákyně , Gymnázium F. X. Šaldy, Liberec Tak já bych chtěla nejdříve poděkovat naš im organizátorkám, paní Ingrid Lottenburger a paní Věře Vohlídalové, za to, ž e nám umož nily spoluorganizovat tuto konferenci, protož e to byla pro nás obrovská zkuš enost. A byla bych ráda, kdyby z toho vznikla jistá tradice, aby si kaž dá třída 5. N mohla vyzkouš et, co to je zorganizovat a prož ít takovou akci. Musím říci, ž e to je pro nás obrovská zkuš enost. Děkujeme Vám!
24 Alexandra Dostálová, studentka, Jablonec nad Nisou/Liberec Tak já bych se chtěla připojit k poděkování, protož e to bylo v pohoděprostě. Líbilo se mi, ž e tu kaž dej měl jinej názor a předevš ím, ž e nebyl nikdo odsuzovanej, když měl jinej názor, a prostěv pohodějsme o tom mluvili. Jana Suchomelová, učitelka, Gymnázium F. X. Šaldy, Liberec, Liberec Já bych chtěla říct jenom to, ž e asi nikdo neočekával, ž e bychom tady nějaký problém mohli vyřeš it – problém š ikany určitě ne. Ale my jsme ho mohli otevřít. A pro mě asi nejdůlež itějš ím poznatkem je to, ž e jsem si uvědomila, ž e ve studentech máme ohromný potenciál a ž e při řeš ení některý ch problémů musí bý t v naš em zájmu si uvědomit, ž e jsou naš imi partnery, ž e nám mohou při řeš ení určitý ch problémů velmi vý znamně pomoci. Takž e za to já jim děkuju, za tenhle poznatek a samozřejmě děkuji za zprostředkování tohoto poznatku pomocí této konference. Edita Zradičková, Ministerstvo práce a sociální ch vě cí , Praha Mě mrzí, ž e jsem se nezúčastnila již dopoledne, nemohla jsem z pracovních důvodů. To téma je moc zajímavé a tý ká se mě samotné – mám dvě děti na základní š kole, takž e neustále také sleduji, co se v té š kole děje, a myslím si, ž e by se tyto akce mohly zopakovat častěji, aby si lidi prohlubovali své přesvědčení, ž e se proti tomu dá něco dělat.
Závě rečná slova pořadatelek Ingrid Lottenburger Děkuji srdečně za ta slova chvály na naš i dneš ní konferenci, ale předevš ím chci poděkovat Janě a Lucii, protož e kdybyste nedaly impuls, tak by se dnes vůbec nic nekonalo. A tedy v tomto smyslu Vám chci poděkovat. Ano, to si zaslouž í potlesk! A chtěla bych se vrátit k Vámi navrž enému pokračování takový chto akcí. Zaznělo zde, ž e byste si přáli, aby se z toho stala tradice. Tento nápad považ uji za velkolepý . Budeme Vám k dispozici, to v kaž dém případě. Musíte jenom popřemý š let, co chcete. A zde bych připomněla to, jak jsme v prosinci postupovali. Dneš ní téma jsme si nevymysleli my, ný brž jsme ve š kole nejprve vedli velikou diskusi. Zápis z této diskuse je ve š kole. Jednalo se o více než dvacet témat, o který ch se hlasovalo, jedno téma bylo zajímavějš í než to druhé a mohu Vám říci, ž e jsme se pak k tomuto tématu dostali – v Berlíně bychom řekli, ž e jsme se k němu prostě „ probojovali“. Kdybychom pokračovali v tomto tématu, eventuelněi v jiný ch tématech, bylo by to fantastické. Č ekáme na Vaš e podněty. Získali jsme zde dnes také novou členku. Viď, Susanno? Susanna nám chce v budoucnu pomáhat.
Vě ra Vohlí dalová Tak já už jsem opravdu ten poslední řečník v tomto naš em závěrečném kole. Ingrid mi nechala slova na rozloučenou. Já bych chtěla předevš ím poděkovat za ty desítky děkování, které jsme nyní mohli slyš et a které měvelmi potěš ily.
25 Vrátím se také opět k naš im děvčatům – Janěa Lucii – a chci jim poděkovat za to, ž e nám tolik pomohly a ž e vlastněvzbudily zájem o to, abychom pomohli zorganizovat takovouhle akci. A abych u těch poděkování zůstala, ráda bych poděkovala naš í Marianne za profesionalitu, se kterou naš i konferenci moderovala. Děkujeme, Marianne. Chtěla bych také poděkovat naš im překladatelům panu Svenu Dietrichovi, paní Gabriele Oeburg, stejně tak Richardu Herrmannovi a vš em ž ákům a studentům, kteří tlumočili v pracovních skupinách.
A nakonec chci říct, ž e to, co se zde dnes podařilo, bylo o partnerství. Tak jsem to vnímala nejenom v průběhu dneš ního dne, ale i po dobu spolupráce se studentkami z Gymnázia F. X. Šaldy při přípravětéto konference. Jestliž e budeme i nadále pracovat na dnes zmíněný ch i jiný ch tématech, chtěla bych, aby spolupráce probíhala na této úrovni. Děkuji Vám vš em za účast a vš em těm, kteří mají daleko, š ťastnou cestu domů.
26
DEUTSCH-TSCHECHISCHES FORUM DER FRAUEN Begrü ßung durch die Vorsitzenden Ingrid Lottenburger Sehr geehrte Damen, sehr geehrte Herren, ich begrüße Sie, auch im Namen meiner Freundin und Kollegin – Frau Věra Vohlídalová. Wir freuen uns sehr, dass Sie hier sind. Zur Vorgeschichte: Wie in allen Dokumentationen des Forums nachzulesen, werden unsere Projekte in Liberec immer von Schülerinnen und Schülern der deutschen Abteilung des Gymnasiums F.X.Šaldy in Liberec tatkräftig unterstützt. Unsere Konferenz über die Entwicklung der Zivilgesellschaft vom 8. Oktober 2004 hat die anwesenden Schülerinnen besonders beeindruckt: Insbesondere die Diskussion mit Dr. Petr Pithart über die Möglichkeiten und Notwendigkeit des zivilgesellschaftlichen Engagements („ Politik ohne Amt und Mandat“). Nach der Konferenz meldeten Schülerinnen ihr Interesse an, mit unserer Unterstützung selbst eine Konferenz zu veranstalten. Wir waren sofort einverstanden. Am 15. Dezember 2004 besuchte ich mit Zustimmung der Schulleitung des Gymnasiums F.X.Šaldy in Liberec die Klasse 4.N. Nach kurzer Einführung in die Voraussetzungen einer Konferenzorganisation durch das Forum der Frauen diskutierten die anwesenden Schülerinnen und Schüler über mögliche Themen. Ich war erstaunt über die Qualität und die große Anzahl der Vorschläge – ein Protokoll existiert. Es kam unter dem Aspekt „ Welches Problem berührt uns im Augenblick am stärksten?“ zu einer – wie wir in Berlin sagen – „ Kampfabstimmung“: Die Schülerinnen und Schüler entschieden sich für „ Aktiv gegen Gewalt in der Schule“. Da die Schülerinnen und Schüler im nächsten Schuljahr Abitur machen, wollten sie das Vorhaben auch so schnell wie möglich – wenn es geht noch in diesem Schuljahr – realisieren. Wir waren damit einverstanden, obwohl klar war, dass die Finanzierung des Vorhabens mehr als die üblichen Schwierigkeiten bereiten würde. Ich übernahm – entsprechend der Tradition unseres Forums – die Organisation auf deutscher Seite. Zwei der Schülerinnen – Lucie Krtouš ová und Jana Bartoňová – erklärten sich bereit, Věra Vohlídalová sehr stark zu unterstützen. Meine Recherche in Berlin ergab, dass die Werner-Stephan-Oberschule in Tempelhof helfen würde, dieses eigentlich zu kurzfristig angesetzte Projekt zu realisieren. Den Hinweis auf diese Schule bekam ich von einem politischen Freund, Öscan Mutlu, Abgeordneter von BÜNDNIS 90/DIE GRÜNEN im Abgeordnetenhaus von Berlin. Schüler/Schülerinnen und das Lehrpersonal der Werner-Stephan-Oberschule beschäftigen sich seit mehr als 10 Jahren mit dem Problem der Gewalt in der Schule. Die Schule kann seit vielen Jahren auf ein Schulklima der gegenseitigen Achtung und Toleranz verweisen. Seit Sommer 2001 trägt die Schule den Titel „ Schule ohne Rassismus“, erweitert mit dem Titel „ Botschafter der Toleranz“. Sie haben ihre Erkenntnisse und die daraus abgeleiteten
27 schriftlichen Handlungsanleitungen für unsere Konferenz auf von einer Kollegin der Schule – Frau Bianka Hantel – beschrifteten Tafel festgehalten, die wir – ergänzt um die tschechische Übersetzung – als Grundlage für die im Rahmen der Open-Space-Methode zu bildenden Arbeitsgruppen aufgestellt haben. Ein Hinweis auf die Open-Space-Methode: Frau Marianne Munzel hat zu diesem Thema einen Artikel in deutscher Sprache verfasst: „ Open Space – Kreatives Arbeiten mit großen Gruppen“. Den Artikel finden Sie im Buch mit dem Titel „ Innovative Weiterbildungskonzepte“ von Hofmann und Regnet. Das Buch ist über den Buchhandel zu beziehen. Da es nicht in die tschechische Sprache übersetzt worden ist, haben wir vom Verlag die Genehmigung erhalten, eine Kurzform des Buches, die wir im Rahmen unserer Agenda 21 – Konferenz / September 2000 auch in tschechischer Sprache abgedruckt haben, hier noch einmal zu veröffentlichen. Ich möchte Ihnen nun die Freunde aus Berlin vorstellen. Es sind zwei Schüler und zwei Schülerinnen, zwei Lehrer, eine Polizistin und ein Polizist gekommen. Warum Polizisten? Das wird im Laufe der Veranstaltung noch näher geklärt. Die erste ist Barbara Makos. Barbara, würdest du bitte aufstehen? Sie ist jeder Zeit bereit, mit Ihnen zu kommunizieren. Sie lebt seit drei Jahren in Deutschland und ist Polin. Das heißt, Ihr könntet auch ein bisschen tschechisch mit ihr reden, sie wird es dann sicher verstehen. Sie ist in der zehnten Klasse. Ich werde vorlesen, welche Ämter sie hat: Sie ist Klassensprecherin, Vertrauensschülerin, Streitschlichterin und ist Schülervertreterin in der Elternvertretung. Ihr Ziel ist es, eine kaufmännische Ausbildung zu bekommen. Herzlich willkommen in Liberec. Die zweite Schülerin ist Lydia Kasten, sie geht in die neunte Klasse, sie ist Vertrauensschülerin, Streitschlichterin, Klassensprecherin und möchte unbedingt in einem sozialen Beruf tätig sein. Ich freue mich über diese Berufswahl: Wir werden in diesem Jahrhundert viele Menschen benötigen, die soziale Berufe ergreifen. Herzlich willkommen Lydia. Wie sich das gehört, erst die Frauen, dann die Männer. Der erste Schüler, der hier zitiert wird, ist Arthur Helm. Ja, herzlich willkommen Artur. Er lebt seit neun Jahren in Berlin und ist aus Russland, und zwar aus Sibirien und das ganz weit an der chinesischen Grenze. Der Ort heißt Jaschkino. Richtig ausgesprochen? Seine Ämter sind: Klassensprecher, Streitschlichter, Vertrauensschüler und er will einmal zur Polizei gehen. Ich hoffe, es gelingt. Unser vierter Besucher ist Johannes Behrmann, er geht in die achte Klasse. Er ist, wir haben uns darüber ausgetauscht, wie ich, geborener und überzeugter Berliner. Er ist Klassensprecher, Streitschlichter, Vertrauensschüler und will mal was ganz kompliziertes werden: Ein Mittelding zwischen Mechaniker und Elektroniker, wie er mir gesagt hat. Das heißt, er will Mechatroniker werden. Herzlich willkommen und viel Glück bei deiner Berufswahl. Dann möchte ich noch kurz die Lehrer und die Polizei vorstellen. Frau Ina von Knoblauch ist Polizeikommissarin, gehört zum gleichen Abschnitt (Abschnitt 44) wie Herr Knop und ist auch mit Präventionsarbeit intensiv beschäftigt. Herzlich willkommen in Liberec. Der „ Präventionspolizist“ für den Abschnitt 44 in Berlin (Tempelhof) – wo auch die WernerStephan-Oberschule ist – ist aber Herr Hans-Joachim Knop. Er ist vom Polizeipräsidenten vor
28 kurzem für seine Präventionstätigkeit ausgezeichnet worden. Herzlich willkommen Herr Knop in Liberec. Beide arbeiten in Tempelhof und sind Gesprächspartner der Werner-Stephan-Schule. Dann bitte ich die Lehrer, sich zu erheben. Ich darf Sie darauf hinweisen, dass es auch für den Lehrkörper eine ungeheure Anstrengung ist, das, was wir Ihnen hier vorstellen, gemeinsam mit den Schülerinnen und Schülern entwickelt zu haben. Also ich begrüße Herrn Hartmut Henschel. Er ist seit zehn Jahren an der Werner-StephanSchule als Sportlehrer tätig. Der nächste engagierte Lehrer an der Werner-Stephan-Oberschule ist Herr Helmut Ruppersberg. Also herzlich willkommen, Herr Ruppersberg. Es ist erstaunlich, was an dieser Schule zu diesem Thema geleistet worden ist. Ich bin selber zwanzig Jahre Lehrerin gewesen, ich glaube, ich kann den erforderlichen Arbeitsumfang einschätzen. Ich möchte noch einmal darauf hinweisen, was wir alles für diese Veranstaltung vorbereitet haben. Eine Lehrerin der Werner-Stephan Schule – Frau Bianka Hantel – war so freundlich und hat die wichtigsten Informationen vervielfältigt, wir haben sie vergrößert und an den Tafeln befestigt. Sie können das alles nachlesen, weil Richard Herrmann aus Liberec und Berlin alles mit großer Sorgfalt übersetzt und Nächte lang versucht hat, es „ künstlerisch“ auf den Tafeln darzustellen. Außerdem: Wenn Sie Unterlagen haben wollen, um sie mit nach Hause zu nehmen, gehen Sie in den Nebenraum. Wir haben alles in beiden Sprachen vervielfältigt. Es handelt sich um: „ Das Konzept des Streitschlichtens und der Gewaltprävention an der Werner-StephanOberschule“, „ Kooperationsvereinbarung zwischen Werner-Stephan-Oberschule und Polizeipräsidenten in Berlin“, „ Versprechen an die Schulgemeinschaft“. Ich bin überzeugt, dass wir einen spannenden Tag erleben werden. Ich übergebe das Wort an Věra Vohlídalová. Anmerkung der Redaktion: Die oben angeführten Schriften entnehmen Sie bitte der Anlage.
Vě ra Vohlí dalová Ich schließe mich den Worten meiner Kollegin an und möchte Ihnen den Begrüßungsbrief unseres Innenministers zur Kenntnis geben:
Grußworte des Ministers des Inneren der Tschechischen Republik František Bublan Sehr geehrte Damen und Herren, Ich wurde von den Organisatorinnen dieser Konferenz um ein paar Einführungsworte gebeten.
29
Die Gewalt in den Schulen, die Sie als Thema Ihres Treffens gewählt haben, ist ein weltweites Problem. Die Aggressivität der Kinder und der Jugend rief in der Gesellschaft immer schon Befürchtungen und natürlich auch unterschiedlichste Reaktionen hervor. Von repressiven Maßnahmen, wie zum Beispiel Isolation aggressiver Einzelpersonen, bis zu den unterschiedlichsten Maßnahmen der Vorbeugung. Die Gewalt, die mit der Schule verbunden ist, besonders in einer offenen Form, ist aber mehr oder weniger ein Problem des Endes des vergangenen Jahrhunderts und besonders des Beginns dieses Jahrhunderts. Es erweckt berechtigte Befürchtungen bei Kindern, Eltern und der breiten Öffentlichkeit besonders deswegen, weil die Schule in vielen Ländern Pflicht ist und man kann sie nicht meiden. Zu einem Teilnehmer oder Beobachter der Gewalt in der Schule kann also jeder von uns werden. Deswegen ist es höchst notwendig, sich zusammen zu setzen, dieses Problem zu diskutieren und unterschiedlichste Lösung zu suchen. Das Thema Ihrer Konferenz „ Aktiv gegen Gewalt in der Schule“ hat mich davon überzeugt, dass es auch Ihr Ziel ist, dass Sie sich nicht nur mit der Darstellung des Problems befassen möchten, sondern besonders mit der Suche nach Lösungsansätzen. Eine Aufmunterung für Sie kann besonders sein, dass Sie bei dieser Suche nicht alleine stehen. In Tschechien wird Schulgewalt sehr sensibel wahrgenommen und es gibt eine ganze Reihe von Aktivitäten, die auf ihre Verringerung ausgerichtet sind. Die bekannteste Form der Schulgewalt ist die Schikane. Mit den Anfangsformen haben die Kinder und Lehrer auf allen Stufen der Schulen zu tun. Und auf allen Stufen der Schulen befassen sie sich auch mit der Lösung. Obwohl es in unserer Gesetzgebung keine Definition der Schikane gibt, bietet diese die methodische Anweisung des Bildungsministeriums an. Diese Anweisung gibt den Lehrern und anderen Angestellten der Schule eine Anleitung, wie der Schikane vorgebeugt werden kann, wie sie zu lösen ist. Den Schulen stehen auch Modellprogramme zur Lösung der Schikane zur Verfügung. Es gibt eine ganze Reihe von Bildungsprojekten, die für Lehrkräfte oder für Kinder bestimmt sind, die auf Vorbeugung dieser Ereignisse ausgerichtet sind. Unter den Polizisten gibt es eine ganze Reihe von geschulten Spezialisten, die bereit sind auf Grund einer Mitteilung der Schule, der Eltern oder auch anderer Personen, eine Untersuchung der Straftaten aufzunehmen, die die Schikane begleitet. Doch die Gewalt, besonders die Gewalt in der Schule, ist niemals eine Angelegenheit nur dessen, der sie begeht, der verletzt sowie des Opfers, sondern auch aller anderen Anwesenden. Es wird immer das Rechtsbewusstsein jedes Einzelnen von uns wichtig: Das Bewusstsein darüber, was man darf und was man nicht darf, darüber, was noch geduldet werden kann und was nicht mehr geduldet werden kann, obwohl es mich „ scheinbar“ nicht betrifft. Auf die Erhöhung des Rechtsbewusstseins ausgerichtete Projekte halte ich neben einer laufenden polizeilichen Arbeit als den wichtigsten und wesentlichsten Beitrag des Ressorts des Inneren bei der Lösung der Gewalt in den Schulen. Unsere Fachleute bieten Kindern und Lehrkräften eine ganze Reihe von Techniken, praktischen Ratschlägen und Modellbeispiele an, wie sie sich dem Problem zu stellen haben oder wenigstens wirksam Stand halten können. Ich hoffe, dass auch Ihr heutiges Treffen zu diesem Ziel führen wird. Bei der Suche nach Aktivitäten, die Schulgewalt zu bekämpfen, haben Sie meine volle Unterstützung. Ihr Minister des Inneren Františ ek Bublan
30
Vě ra Vohlí dalová Ich möchte dann die stellvertretende Schulleiterin des Gymnasiums F.X.Šaldy bitten, einige Worte zu sagen. Ursprünglich sollte hier die Schulleiterin selbst sein, aber sie hat sich ein Bein gebrochen und ist daher nicht in der Lage zu kommen. Ich bitte, der Frau Direktorin die herzlichsten Genesungswünsche auszurichten.
Marcela Danajovičová, Stellvertretende Schulleiterin des Gymnasiums F.X.Šaldy Sehr geehrte Damen, sehr geehrte Herren, liebe Studenten, liebe Studentinnen, ich möchte Sie im Namen des Gymnasiums F.X.Šaldy begrüßen. Einige Schüler oder besser: Schülerinnen sind Mitveranstalter dieser Konferenz. Das Thema „ Gewalt in der Schule“ ist tatsächlich ein sehr ernstes Thema. Mit den unterschiedlichen Formen der Gewalt haben wir in der Welt ununterbrochen zu tun. Man gewinnt oft den Eindruck, dass unterschiedliche Gewaltäußerungen wie Intoleranz, Aggressivität, Brutalität immer noch existieren – auch in den Schulen. Wir haben möglicherweise in unserer Schule vielleicht ein bisschen mehr Glück, dass wir uns mit den offenen Gewaltäußerungen nicht auseinandersetzen müssen. Aber sage niemals: Nie! Wir wären sehr traurig, wenn wir feststellen müssten, dass unsere Erziehung gescheitert ist und unter unseren Schülern Gewalttätigkeiten vorkommen oder, dass wir nicht im Stande sind, die Anderen vor dieser Gewalt zu schützen. Und deswegen müssen wir uns die Fragen stellen, wo sind die Ursachen der Gewalt, wie ist der Gewalt vorzubeugen oder wenigstens, wie können wir die Gewalt schon in den Anfangsphasen stoppen. Auf diese Fragen sollte es Antworten auf dieser Konferenz geben. Also ich wünsche Ihnen erfolgreiche Gespräche und ich wünsche mir auch, dass diese Konferenz einen Beitrag dazu leistet, dass die Gewalt unter uns geringer sein wird. Ich danke Ihnen.
Ingrid Lottenburger Ich danke Ihnen sehr herzlich, dass Sie die Zeit aufgebracht haben, zu kommen. Ich möchte jetzt die Polizei um kurze Information über die Situation in Berlin und Liberec bitten. Wer will anfangen? Herr Knop. Bitte.
Einfü hrung in die Zusammenarbeit zwischen Polizei und WernerStephan-Oberschule in Berlin-Tempelhof Hans-Joachim Knop, Präventionsbeauftragter, Polizeiabschnitt Berlin-Tempelhof Schönen guten Tag, meine Damen und Herren, liebe Schüler, liebe Schülerinnen, liebe Studenten, liebe Studentinnen.
31 Zunächst freue ich mich, dass ich hier an diesem Forum am heutigen Tag teilnehmen darf und möchte diese Gelegenheit nutzen, den Veranstalterinnen unseren herzlichen Dank auszudrücken, sowohl für die Einladung als auch für die herzliche Aufnahme.
Ingrid Lottenburger So ist es in Liberec üblich!
Hans-Joachim Knop Und jetzt zum eigentlichen Thema: „ Gewalt in der Schule“. Gewalt in der Schule, gibt es das? Ja, in den verschiedensten Formen. Es geht los mit der seelischen Gewalt, steigert sich zur körperlichen Gewalt, Gewalt gegen Menschen und Sachen. Wir haben dies erkannt und versucht, Präventionskonzepte zu entwickeln, um dieser Problematik im Vorfeld entgegen wirken zu können. Ich muss unserem Polizeipräsidenten Dank sagen, dass er auch diese Arbeit unterstützt. Das Konzept setzt voraus, dass jede Polizeidienststelle, also jeder normale Polizeiabschnitt und jedes Polizeirevier einen Präventionsbeauftragten hat. Und das ist z. B. meine Funktion. Meine oder unsere Aufgabe als Präventionsbeauftragte ist es, an die Schulen zu gehen, dort mit den Schülern zu sprechen, an den Schulen zu bestimmten Themen Unterricht zu geben und uns mit den Schülern über das Thema Gewalt zu unterhalten. Zu diesem Zweck hat ein Kriminalbeamter bei uns in Berlin ein Konzept entwickelt – eine sogenannte „ Antigewaltveranstaltung“ – , die drei Stunden dauert und sich aus zwei Teilen zusammensetzt. Im ersten Teil dieser Antigewaltveranstaltung unterhalten wir uns einfach nur rein theoretisch über das Thema Gewalt: Was ist Gewalt? Wo fängt Gewalt an? Und wie kann ich Gewalt begegnen? Im zweiten – praktischen – Teil üben wir: Was kann ich eigentlich machen, wenn ich Opfer von Gewalt werde? Wie kann ich verhindern, dass Gewalt immer mehr auf mich einwirkt? Was kann ich tun, wenn ich Zeuge von Gewalt werde? Wie kann ich helfen, ohne dabei selber in Gefahr zu geraten? Dieses macht man auch mit Rollenspielen. Unsere Erfahrung, die wir bei den Schülern mit den Rollenspielen gemacht haben, ist, dass sie diese Methode sehr gerne annehmen. Wir beschränken uns natürlich nicht nur auf Gewaltveranstaltungen. Wir nehmen auch an Foren der Schulen teil, bei denen das Thema Gewalt eine Rolle spielt. Wir werden als Teilnehmer, als Fachberater oder auch einfach als Unterstützer der Projekte eingeladen. Das ist jetzt die eine Schiene der Polizei, die wir in Berlin fahren. Aber es gibt, Gott sei Dank, in Berlin noch eine weitere Schiene. Das ist für mich die entscheidende Schiene, um der Gewalt an den Schulen zu begegnen: Das ist die Schule als solche.
32
Es ist nicht Zufall, dass die Werner Stephan Oberschule eingeladen wurde: Für Berlin ist die Werner-Stephan-Oberschule eine Vorzeigeschule. Die Werner-Stephan-Oberschule hatte dieses Problem der Gewalt an der Schule. Der damalige Schulleiter und die Lehrerinnen und Lehrer haben sich zusammengesetzt, haben sich zusammengerauft und haben einfach gesagt: „ Wir müssen am gleichen Strang ziehen: Wir müssen gemeinsam mit unseren Schülern zu diesem Thema arbeiten!“ Und im Laufe der Jahre haben sie es tatsächlich geschafft, die Schülerinnen und Schüler an Bord zu bekommen. Sie arbeiten aktiv mit! Und wenn ich sage, sie arbeiten aktiv mit, heißt es nicht, sie müssen angeleitet werden. Nein, sie arbeiten selbstständig. Die Schüler erarbeiten eigene Projekte. Wie sie schon hörten, haben wir Streitschlichter unter uns. Sie gehen bei Gewaltvorkommnissen selber dazwischen, versuchen die Parteien zu trennen und mögliche Lösungen zwischen den Parteien herbeizuführen. Diese Streitschlichter sind so hoch angesehen in der Schule, dass kein Fall bekannt wurde, dass der Streitschlichter bewusst und gewollt durch gewaltbereite Schüler verletzt wurde. Diese Schüler werden tatsächlich außerordentlich akzeptiert! Das ist das beste Konzept, was ich als Präventionskonzept kennen gelernt habe. Und wenn wir – als Polizei – an diese Schule kommen, stellen wir zwei Sachen fest. Das erste: Es ist ein angenehmes Gefühl, wenn man in diese Schule oder auf den Schulhof kommt und man – entschuldigen Sie meinen Ausdruck – nicht als „ Scheißbulle“ bezeichnet wird. Sondern, man kommt auf mich zu: „ Aha, Herr Knop! Sie sind wieder im Haus? Welche Klassen sind heute dran?“ Man spricht mit uns, wir werden regelrecht freundlich an dieser Schule aufgenommen. Es macht Spaßan diese Schule zu gehen, auch als Polizeibeamter. Und das zweite ist: Die Lehrer! Ich habe selten so viele kooperationsbereite Lehrer, wie an dieser Schule, erlebt. Egal mit welchem Lehrer ich spreche, immer merke ich: Da ist Herz dabei! Die Lehrer selbst stehen voll hinter dieser Sache. Das merkt man auch. Das überträgt sich ohne weiteres auf die ganze Schule. Auf Grund dieser sehr guten Zusammenarbeit haben Polizei und Schule, eine Kooperationsvereinbarung geschlossen. Da kann man sich fragen: Wozu? Ganz einfach, um diese Zusammenarbeit noch zu festigen und den Schülern zu zeigen, dass wir es ernst meinen. Die Lehrer fühlen sich – genau so wie wir als Polizei – verpflichtet, jetzt nicht mehr nachzulassen, sondern ganz im Gegenteil, jetzt etwas dafür zu tun. Sie merken bitte, in diesem Thema steckt mein Herzblut ganz fest drin. Ich mache diese Tätigkeit sehr gerne. Das einzige, woran wir als Erwachsene denken müssen, und das sollte auch mein Schlusswort sein: Wir sind nicht die Entscheidenden, wir sind nicht die Hauptpersonen. Die Hauptpersonen – die Hauptdarsteller – in diesem ganzen Stück, sind die Schüler und die Schülerinnen. Schönen Dank.
33
Ingrid Lottenburger Ich danke Ihnen sehr herzlich Herr Knop für die Worte. Ich will noch eine kurze Ergänzung bringen. Der Polizeipräsident in Berlin hat sich sofort bereit erklärt, diese Reise zu unterstützen und hat uns für die Veranstaltung die herzlichsten Grüße ausgerichtet.
Vě ra Vohlí dalová Ich bedanke mich auch ganz herzlich bei dem Vertreter unserer Gäste und möchte jetzt Frau Leutnant oder Frau Leutnantin bitten, das Wort zu ergreifen: Frau Vlasta Suchánková – die Sprecherin der Polizei der Tschechischen Republik in Liberec – wird ihre Gruppe kurz vorstellen. Es sieht so aus, als ob die Reichenberger Polizei in größerer Anzahl gekommen ist als ihre Berliner Kollegen. Und dann bitte ich sie, dass sie uns kurz die Lage in der Umgebung von Liberec schildern. Bitte, Frau Suchánková.
Präsentation der Arbeit der Informationsgruppe fü r Prävention in der Liberecer Region Vlasta Suchánková, Sprecherin der Polizei der Tschechischen Republik, Liberec Ich bedanke mich für das Wort. Frau Vohlídalová hat mich schon vorgestellt. Ich möchte mich zur Einleitung ganz herzlich dafür bedanken, dass wir als Liberecer Polizei eingeladen worden sind. Und ich wurde auch sehr stark dadurch überrascht, also positiv überrascht, in wie hoher Anzahl wir heute hier zusammentreffen. Ich würde jetzt gerne auch meine Kollegen vorstellen: - Von der „ Informationsgruppe für Prävention“ ist hier Frau Unterleutnant Mgr. Lucie Giereová. - Weiter ist hier vom „ Dienst der Kriminalpolizei und Ermittlungen“, Frau Leutnant Bc. Lada Karlíková. - Ein weiterer Polizeikommissar ist Herr Kapitän Bc. Stanislav Tomáš ek. - Und das letzte Mitglied unserer Gruppe ist Polizeiinspektor des Dienstes der Kriminalpolizei und Ermittlungen, Herr Oberfähnrich Miroslav Draš ar. So, damit Sie wissen, dass auch wir hier zahlreich vertreten sind. Nichtsdestotrotz möchte ich sagen, dass die heutige Konferenz in einem bestimmten Umfang von mir viel Improvisation verlangt. Außerdem bin ich neugierig, was ich heute von Ihnen erfahren werde. Zu dem Thema „ Gewalt in der Schule“, weswegen wir uns hier heute treffen, möchte ich aus der Sicht der Polizei etwas klären: In Tschechien spricht man von „ Schikane“, im tschechischen Strafgesetzbuch – maßgebend für die Polizei – gibt es diesen Tatbestand
34 überhaupt nicht. Die Definition des Begriffs wurde in einer methodischen Anweisung des Bildungsministeriums festgelegt. Nur wenn Sie diese Anweisung kennen, können Sie nachvollziehen, was eigentlich Schikane ist. Schikane kommt in jeder Art in allen Schulen vor. Wir sind informiert, dass Schikane sowohl auf der verbalen Ebene als auch auf der physischen Ebene geschieht. Was die verbale Ebene anbelangt: Es handelt sich um Attacken in Form von Verleumdungen, Beschimpfungen, Drohungen und Erniedrigungen. Schon dies ist Schikane. Weiter hat Schikane einen physischen Charakter. In einem solchen Fall ist Schikane mit Gewalt verbunden: Schlagen, Erpressung, aber auch Taten, die an Raub grenzen. Wie ich schon anfangs gesagt habe: Unser Strafgesetzbuch kennt den Begriff „ Schikane“ nicht. Doch es kennt weitere Straftaten, die das Handeln des Aggressors charakterisieren. Für Sie zur Information: Der Aggressor kann eine Straftat begehen, wie z.B. Erpressung, Freiheitsberaubung, Unterdrückung, Körperverletzung usw. Aber es kann sich auch z.B. um sexuell motivierte Attacken handeln und es kann sogar an die Straftat der Vergewaltigung grenzen. Als eine sehr wichtige Information halte ich, dass Sie darüber informiert werden, wie es mit der Bestrafung eines solchen Aggressors aussieht. Die Strafverfolgung ist nämlich problematisch bei den Aggressoren, die noch nicht 15 Jahre alt sind. Ihr Handeln darf nicht bestraft werden, weil das Strafgesetz in der Tschechischen Republik besagt, dass Kinder unter 15 Jahren noch nicht strafrechtlich verantwortlich für ihre Straftaten sind. Damit möchte ich aber nicht sagen, es nicht möglich ist, gegen solche Kinder vorzugehen. Es handelt sich dabei jedoch nicht um Sanktionen im Sinne des Straf- oder Ordnungswidrigkeitsgesetzes. Eine ausreichende Drohung kann z.B. die Einweisung in eine Erziehungsanstalt sein. Ich werde ein Beispiel dafür geben: Gehen wir von der schwerwiegendsten Gewaltstraftat und zwar dem Mord aus. Hierzu noch die Anmerkung: Wir sind sehr froh, dass nichts Ähnliches im Kreis Liberec in den letzten Jahren passiert ist. Aber nur für Ihre Vorstellung: Wenn ein Täter so eine Straftat begangen hat, dann kann das Gericht – also einer Person, die noch nicht rechtlich verantwortlich für ihre Straftaten ist – noch nicht 15 Jahre erreicht hat, aber mehr als 12 Jahre alt ist – eine Schutzerziehung in speziellen Erziehungsanstalten anordnen. Dies nur zur Ergänzung. Bestimmt ist wichtig, darauf hinzuweisen, dass auch die Eltern – in Übereinstimmung mit unserem Strafgesetzbuch – nicht ganz straflos bleiben: „ Die Bedrohung und Gefährdung der Jugend“ sanktioniert bestimmte Mängel bei der Erziehung seitens der Eltern. Ansonsten möchten Sie bestimmt von mir einige statistische Daten hören. Doch ich muss Sie in dieser Hinsicht enttäuschen. Wie ich schon am Anfang gesagt habe, das Strafgesetzbuch kennt den Begriff „ Schikane“ nicht und deswegen ist es auch nicht möglich genau festzulegen, wie viele solche Straftaten begangen worden sind. Es ist so, dass wir die jeweilige Straftat immer einem bestimmten Paragraphen zuordnen müssen. Um welche Straftaten es sich jeweils handelt, habe ich bereits berichtet. Wenn ich jetzt wieder zu den Straftaten zurückkehre, die der Schikane zuzuordnen sind, dann muss ich sagen, dass zu uns – also zur Polizei – nur die Spitze des Eisbergs dieser Fälle
35 kommt. Das sind dann immer Angelegenheiten, die dann auch im Bereich der Strafverfolgung enden. Ich muss sagen, wenn wir die letzten fünf Jahre zurückblicken, dann befassen wir uns jährlich mit etwa fünf ähnlichen Vorfällen dieser Straftaten. Wir mussten uns auch schon mit Erpressung und Verunglimpfung beschäftigen. Aber das sind Angelegenheiten, die unsere Rechtsordnung kennt und wo wir dann imstande sind, die Angelegenheit mit dem Aggressor zu regeln. Ich möchte auch erwähnen, dass die Polizei auf keinen Fall in der Frage der Schikane Eltern und Schule ersetzen kann. Wir sind eigentlich die letzte Instanz, wenn ich es so ganz hart ausdrücken darf, die die Vorfälle übernimmt, die schon ein bestimmtes Maß überschritten haben. Doch gerade Eltern und Pädagogen sind diejenigen, die mit den Kindern eine sehr enge Beziehung haben. Sie sollten sehr gute Beobachter sein und im Grunde genommen Änderungen im Verhalten ihrer Kinder feststellen sollen und können. Außerdem sind diese Straftaten latent, d.h. sie sind immer vorhanden aber nicht immer offensichtlich. Es hängt von Ihnen, so wie Sie hier sitzen, ab, wie aufmerksam Sie sind, wie Sie helfen wollen oder auch nicht. Wenn wir diese Gewaltäußerungen, seien es verbale oder physische, übersehen, ändern wir nichts an der Situation. Es ist ein heikles Problem, das unverzüglich angepackt werden muss. Nicht immer gelingt es. Trotzdem: Durch ein rechtzeitiges Aufgreifen der ersten Anzeichen des unangepassten Verhaltens ist es möglich mit Hilfe der Erwachsenen das Kind zu schützen und so vor späteren psychischen Schwierigkeiten, die sich das Kind mit in das zukünftige Leben nimmt, zu bewahren. Und ich glaube, dass das Ziel dieser Konferenz auch ist, dass wir gemeinsam bestimmte Verfahren besprechen und vereinbaren. Und wenn wir über das Problem offen sprechen und dabei wissen, wie man sagt, dass mehrere Köpfe eben mehr wissen, dann werden wir alle gemeinsam imstande sein, dieses Problem auf effektive Weise zu bekämpfen. Ich danke Ihnen.
Vě ra Vohlí dalová Herzlichen Dank Frau Suchánková für die ausführliche Beschreibung der Situation und Ihre zukunftsorientierten Aussagen. Ich bitte jetzt Frau Marianne Munzel, die die Hauptmoderatorin der heutigen Konferenz ist, das Wort zu ergreifen. Ich übergebe ihr gerne das Wort. Marianne Munzel, bitte schön.
Einfü hrung in Open Space Marianne Munzel Hallo und herzlich willkommen zu unserem „ Offenen Raum“ – zu einem „ Open Space“ – wie es in Englisch heißt. Wir werden also diesen Tag gemeinsam verbringen, wir werden uns mit dem Thema „ Aktiv gegen Gewalt in der Schule“ auseinander setzen, Ideen einbringen, Ideen miteinander
36 austauschen, Erfahrungen austauschen. Wir haben gerade schon ganz viele unterschiedliche Ideen und Möglichkeiten gehört. Und es werden heute viele dazukommen. Und darum möchte ich alle herzlich willkommen heißen. Ich finde es ganz toll, dass so viele gekommen sind. Wir haben vielleicht etwa mit der Hälfte gerechnet. Das fast Hundert zusammen gekommen sind, finden wir ganz toll. Ein weiterer Punkt: Wenn Sie, wenn wir, wenn wir uns alle hier umschauen, dann sehen wir, dass hier jetzt ganz viele kompetente Leute sind, die mit dem Thema Gewalt Erfahrung haben. Vielleicht sind hier auch diejenigen, die Gewalt ausgeübt haben. Sie wollen das nicht mehr tun und im Gegenteil, etwas gegen Gewalt an Schulen unternehmen. Natürlich nicht mit Gegengewalt, sondern mit anderen Formen. Und wenn wir uns umgucken, sehen wir, wir haben alles Wissen, alle Kompetenz, alles was wir brauchen hier in diesem Raum. Und das werden wir ausnutzen. Schaut euch alle ruhig einmal um, guckt einmal rundum, auch die Beiden, die da hinten etwas verträumt sitzen. Vielleicht kommt Ihr später ein wenig nach vorne. Schaut euch alle noch einmal um, wer hier alles sitzt, wer vorgestellt worden ist. Wir haben viele Schüler hier, wir haben Studenten hier, wir haben Polizisten hier, wir haben Lehrer hier, Männer und Frauen aus politischen Bereichen. Und alle wollen etwas gemeinsam tun. Deshalb sind alle hergekommen – freiwillig! Denke ich jedenfalls! Ich bin`s auch, ich bin auch freiwillig hergekommen, nachdem mich die liebe Ingrid gefragt hat. Kurz zu meiner Person. Ich bin Unternehmensberaterin, international tätig, also sehr viel im Ausland und dadurch auch viel unterwegs. Konferenzen moderiere ich auch in verschiedenen Sprachen, leider noch nicht in Tschechisch, das kann ich noch nicht. In meiner Arbeit versuche ich immer wieder zu solchen spannenden Themen zu kommen. Und natürlich bemühe ich mich immer zu erkennen: Wie können wir für unsere Kunden – für solche politische Themen oder auch für Unternehmen – besser da sein. Das nur kurz zu meinem Hintergrund. Weshalb ich hier in der Mitte herumgehe? Es ist, damit ich diesen Kreis, in dem wir alle auf gleicher Höhe sitzen, einmal umrunde. Das Podium ist außerhalb des Kreises. Und das Podium wird jetzt für den Rest des Tages immer unwichtiger. Immer wichtiger sind wir hier in der Mitte, wobei wir natürlich die vom Podium genauso herzlich einladen mit dabei zu sein. Wir wollen sie auf keinen Fall ausschließen! Zum Thema, denke ich, brauche ich nicht mehr viel zu sagen. Ich glaube, das bewegt uns alle und damit komme ich zum zweiten Punkt. Ihr seht rundum viele Informationen, die ich jetzt im Laufe meiner Moderation erläutern werde. Zum einen habt ihr da hinten Informationen, die bereits in verschieden Schulen erarbeitet worden sind, insbesondere an der Werner-Stephan-Oberschule. Sie sind in die tschechische Sprache übersetzt.
37
Stundenplan, Großstädte Europas und Themen, die Euch am Herzen liegen Zum anderen, geht es jetzt um einen „ Stundenplan“ dort an der Wand. Ihr seid zwar heute nicht in der Schule, aber wir müssen einen Stundenplan auch hier einhalten. Wir wissen jetzt noch nicht, was zu welcher Zeit wo stattfindet. Das einzige, was ich vorgegeben habe, ist eigentlich eine leere Übersicht. Ich habe die Orte einfach nach verschiedenen Großstädten Europas genannt – quer durch die Bank – und habe zwei Zeitzonen eingeführt. D.h. also von zwölf bis halb zwei und von zwei bis halb vier. Essen gibt es zwischendurch, das könnt ihr euch selber einteilen. Das Essen ist, soweit ich weiß, ab zwölf Uhr verfügbar. Die Arbeitsgruppen können sich das selber einteilen. Also Essen ist für längere Zeit bereit, steht draußen dann auf der Galerie. Zu diesem leeren Plan: Dieses Thema „ Aktiv gegen Gewalt in der Schule“ hat viele, viele unterschiedliche Aspekte. Und ich möchte euch gleich einladen, ein Thema, das euch besonders am Herzen liegt, was selber vielleicht auch weiter bearbeiten wollt, auf einen Zettel zu schreiben. Es handelt sich um diese Zettel! So. Und diese Zettel drapiere ich schon mal hier in die Mitte des Raumes und lege noch ein paar Stifte dazu. Das heißt jeder, jede von euch, der oder die ein bestimmtes Thema im Kopf hat, worüber er/sie sprechen möchte, diskutieren möchte, bitte ich nach vorne zu kommen, einen Stift, ein Stück Papier zu nehmen, den Namen, Thema darauf zu schreiben und sich auf dieser Wand – auf unserem Zeitplan da drüben – einen Raum und eine Uhrzeit auszusuchen und den beschriebenen Zettel anzuheften. Das heißt also, im Laufe der kommenden knappen Stunde – so schnell geht das normalerweise – werden wir diesen Stundenplan mit einzelnen Themen füllen.
Verantwortung der InitiatorInnen einer Arbeitsgruppe Und es gibt ein paar kleine Verantwortungen, wenn man eine Arbeitsgruppe einberuft, wenn man einen Workshop initiiert. Und zwar: Er/Sie ist dafür verantwortlich, dass er/sie zu Beginn des Workshops sich an dem Ort – in unserem Fall in einem der europäischen Städte – einfindet. Zu den Orten: Wir haben bei jedem Ort unübersehbare gelbe Zettel mit dem Namen der Städte befestigt, hinten ist „ Praha“ zum Beispiel. Dort ist ein kleiner Arbeitsbereich für den Ort „ Praha“. Dort hinten haben wir den Arbeitsbereich „ Stockholm“. Hinter dieser Wand haben wir dann den Raum „ Madrid“ und „ Berlin“ und hinter der Tür zwei weitere Arbeitsbereiche. Und wenn diese sechs Plätze nicht reichen sollten, dann können wir sicher noch auf der Galerie oder in anderen Räumlichkeiten irgendeinen Ort finden und diesen für euch entsprechend vorbereiten. Der Workshopleiter ist also verantwortlich dafür, an einem ausgewählten Ort zu sein, wo er über das Thema sprechen will. Dort ist auch ein kleiner Stapel Protokollformulare in Tschechisch und Deutsch, wo bitte einzutragen ist: das Thema des Gesprächs, der Initiator der Arbeitsgruppe, der Protokollant (d.h. derjenige, der das Thema einberufen hat, muss nicht das Protokoll schreiben, er kann jemanden beauftragen). Diese Protokolle sammeln wir am Ende des Workshops ein. Sie werden dann dort auf einer anderen Wand angehängt. So kann jeder die Protokolle lesen, kann sich informieren, was in der einen oder anderen Arbeitsgruppe besprochen worden ist. Das heißt also, es ist sinnvoll, diese kleinen Formulare gut auszufüllen, weil sie uns im Zweifelsfall weiter helfen.
38 Das heißt, wir werden dann zwei Zeitzonen mit parallel laufenden Arbeitsgruppen haben, deren Themen wir in Kürze kennen werden. Aus den Diskussionen in den Arbeitsgruppen ergeben sich verschiedene Ergebnisprotokolle, die wir dann dort an die Wand hängen werden.
Punktevergabe und Bewertung der wichtigsten Themen Es gibt noch einen weiteren Teil für den heutigen Tag: Um 15.30 Uhr ist nicht Schluss. Diese Protokolle werden wir ab 15.30 Uhr vervielfältigen und jedem Teilnehmer, jeder Teilnehmerin in die Hand drücken. Und dann bitten wir jeden Teilnehmer, jede Teilnehmerin, mit Punkten, die ich dann noch austeilen werde, festzulegen, welches Thema für sie oder für ihn besonders wichtig ist. Wir werden so die wichtigsten Workshops bestimmen: „ Das sind die Themen, an denen wir weiter arbeiten wollen, mit denen wir uns befassen wollen“. Die Vergabe der Punkte werde ich heute Nachmittag noch einmal erklären. Aber wichtig ist zu wissen, dass mit Hilfe der Punkte jeder ausdrücken kann: „ Das ist das Thema, was mich besonders interessiert. Das andere Thema ist bei mir das zweite und dies das drittwichtigste usw.“ Es werden nachher insgesamt sechs Punkte sein, die jeder in die Hand bekommt. Drei können maximal für ein Thema vergeben werden. Wir werden dann die Punkte auszählen und werden so die „ top four“, „ top five“ also die vier oder fünf oder sechs wichtigsten Themen bestimmen können. Und danach werden wir noch mal ein wenig nach dem Motto arbeiten: Was müssen wir jetzt tun? Das heißt also, wenn jetzt eine Schule über das Thema Streitschlichter aus eigener Erfahrung berichtet und die andere Schule das Thema auch gut findet und das auch einführen will, dann ist wichtig zu sagen und zu bestimmen, was müssen wir tun, wer muss was wann tun, damit solche Streitschlichter vielleicht auf auch unserer Schule eingeführt werden können. Das ist also der ganz grobe Ablauf. Wir machen den Abschluss spätestens so um 17.30 Uhr, so dass wir also um 18.00 Uhr sicher fertig sein werden.
Sechs Regeln, die wir bei Open Space befolgen sollten Noch einige Kleinigkeiten, die ich zum Open Space erklären möchte: Ihr seht hier links, einige müssen sich noch mal ein wenig umdrehen, die großen Plakaten, die ich in Deutsch und Englisch mitgebracht habe. Die wichtigsten haben wir auch noch ins Tschechische übersetzt. Wir haben also jetzt einen „ Offenen Raum“ – Open Space. Es gibt jedoch ein paar Richtlinien, an die wir uns zu halten haben, die uns aber ein sehr offenes miteinander zu arbeiten ermöglichen. Diese sechs Regeln, die auf den Plakaten zu sehen sind, sollten wir auch alle versuchen zu befolgen. Wer auch immer kommt, ist die richtige Person Man sagt manchmal: „ Was… ?! Die will in unsere Gruppe rein?! Der will mit uns in einer Gruppe sein?!“ Nein! Jeder, der zu der Arbeitsgruppe kommt, hat etwas
39 beizutragen, möchte etwas sagen oder findet dieses Thema für sich wichtig. Jeder, der kommt, hat etwas beizutragen und das ist wichtig anzuerkennen. Was jetzt geschieht, ist das was zählt Versucht es so zu machen. Im Moment – gerade in diesem Augenblick – ist das das Thema, das jetzt ansteht, das euch am Herzen liegt. Und das wird jetzt besprochen! Gut. An einem anderen Tag wäre es vielleicht ein anderes Thema gewesen. Aber darüber können wir uns heute keine Sorgen machen. Wir versuchen uns hier und jetzt mit dem heutigen Thema zu beschäftigen. Wann immer es beginnt, ist die richtige Zeit Das kann auch heißen, wenn sich eine Arbeitsgruppe trifft, dass vielleicht erst einmal eine Viertelstunde über irgendwelche Probleme – die nervende Physikklausur morgen früh vielleicht, oder ähnliches – gesprochen wird. Das ist vollkommen in Ordnung! Jeder muss seine Zeit fühlen, wann er über das Thema sprechen will. Und auf der anderen Seite heißt das, wenn es vorbei ist, dann ist es vorbei. Gut, wenn ihr in einer Stunde fertig seid, dann ist es O.K. Versucht das Thema heute so zu bearbeiten, so gut wie möglich. Versucht den Kopf freizubekommen, so dass ihr z.B. auch ein Viertelstündchen über Privatsachen plauschen könnt. Weil man dann sicher besser über die Sachen diskutieren kann, die uns bewegen, die uns bedrücken oder die uns ernsthaft interessieren. Gesetz der zwei Fü ße Und dann gibt es noch ein anderes wichtiges Gesetz – das Gesetz der zwei Füße – [sakon dvó nohú]. Na ja. Ich glaube, dass es nicht gerade richtig ausgesprochen wurde. Und zwar, heißt das: Wir haben zwei Füße, obwohl manche Leute sich mehr mit dem Auto als mit den Füssen bewegen und deshalb manchmal vielleicht etwas fußkrank werden. Aber diese unsere „ Füße“ sind auf jeden Fall zu bewegen. Das heißt ganz schlicht: Wenn ich in einer Arbeitsgruppe bin und das Gefühl habe, ich kann nichts mehr dazu beitragen, ich kann nichts lernen, dann nehme ich meine beiden Füße und gehe aus diesem Workshop raus. Weil ich vielleicht woanders mehr machen kann. Ihr seid doch nicht auf dem Stuhl angenagelt! Das heißt also, wenn ich meine, das ist nicht mehr so ganz mein Thema, ich möchte was ganz anderes machen, in eine andere Arbeitsgruppe gehen, die ich gerade ganz interessant finde, dann gehe ich einfach rein! Hummel, Biene und Schmetterling Und links von dem Plakat mit den „ Füssen“ seht ihr noch lustige Insekten, und zwar Hummel, Biene und Schmetterling. Ihr werdet zur Hummel oder zur Biene, wenn ihr von einem Workshop zu anderem geht. Das heißt nämlich: Die Ideen von einer Arbeitsgruppe nehmt ihr mit und bringt sie in die andere Arbeitsgruppe. Das ist wie eine Biene oder eine Hummel, die die Blütenpollen von einer Blume zu der anderen Blume trägt. Das kann manchmal unheimlich fruchtbar, sehr spannend und sehr interessant sein. Und ich gestehe, ich habe dasselbe auch gemacht, und das ist manchmal gar nicht so einfach. Ich bin auch gewohnt, immer so lange zu bleiben, wie es verlangt wird. Das konnte schlicht heißen, wenn ich furchtbare Kopfschmerzen hatte, habe ich mich für eine Weile ins Cafe gesetzt, habe meinen Kaffe geschlürft. Dann ging es mir wieder gut und ich bin in den nächsten Workshop gegangen. Und! Es gibt manchmal unheimlich tolle Schmetterlingsgespräche beim Kaffee! Und wenn euch so was passieren sollte, dann wäre es gut, wenn diese Ideen später in den Workshop in irgendeiner Form mit eingebracht werden könnten.
40
Sei vorbereitet, ü berrascht zu werden! Es kann viel Spannendes passieren und deshalb habe ich hier auf diesem Plakat diese „ Jokerbox“ mit dem Springmännchen festgehalten, was auch heißt: Es kann immer mal wieder passieren, dass eine Überraschung kommt. Soviel zu den Leitlinien auf den Plakaten, die wir befolgen sollten.
Open Space ist erö ffnet! Wo wir sitzen, das ist der sogenannte „ Marktplatz“. Hier trifft sich alles immer wieder; hier treffen wir uns heute auch immer wieder. Jetzt lade ich euch ein, aufzuschreiben, welche Themen in Euren Köpfen sind. Nachdem ihr den Namen und das von euch vorgeschlagene Thema aufgeschrieben habt, sucht ihr einen Platz auf unserem Stundenplan an der Tafel. Es kann auch gerne ein Workshop zu zweit einberufen werden. Ich komme noch einmal zum Sprachenproblem. Die meisten Schüler, Studenten hier aus Liberec können ja deutsch und tschechisch. Einige haben angeboten, dass sie im Zweifelsfall helfen werden. Zum anderen haben wir auch eine Dolmetscherin, die uns im Zweifelsfall unterstützen wird. Es kann auch so sein, dass der ganze Workshop hauptsächlich in Deutsch oder in Tschechisch durchgeführt wird. O.K.! Ja, jetzt geht es los. Jetzt muss sich einer erst einmal trauen! Das Eis brechen! Man wartet ungeduldig, bis der erste Teilnehmer sich wagt, in die Mitte des Raumes zu treten, um den Zettel abzuholen. Der erste Teilnehmer wagt es.
Hans-Joachim Knop Ich mache den Anfang. Mein Name ist Hans-Joachim Knop. Ich möchte mich noch einmal vorstellen: Ich bin Präventionsbeauftragter der Berliner Polizei und habe mir zum Thema genommen: „Zusammenarbeit von Schule und Polizei“. Ich bitte meine tschechischen Kollegen sowie viele Schüler um einen Informations- und Erfahrungsaustausch. Ich werde informieren können und unsere Erfahrungen austauschen können. Ich werde mich auf der Tafel „ Berlin“, meinem Heimatort, eintragen.
Marianne Munzel Gut, danke schön.
41
Also um 12.00 Uhr in „ Berlin“ über „ Zusammenarbeit von Schule und Polizei“. Wunderbar. Ich habe hier schon andere gesehen, der sich gemeldet haben!
Martin Tichý, Schü ler, Jablonec nad Nisou/Liberec Ich heiße Martin Tichý und ich habe mir das Thema „Gewalt und Drogen“ ausgesucht und würde gerne mit euch darüber sprechen. Ich habe mir „ Prag“ ausgesucht und auch um 12.00 Uhr.
Ich habe noch Fragen: Muss ich die ganze Zeit in der Arbeitsgruppe verbleiben, falls ich das Thema vorgeschlagen habe? Was passiert, wenn ich mich entscheide in eine andere Gruppe zu gehen? Inwieweit bin ich dann noch verantwortlich?
Marianne Munzel Du bist natürlich verantwortlich, dass jemand Protokoll schreibt. Dafür muss jemand verantwortlich sein. Falls du weg gehst, kannst du die Verantwortung abgeben. Es muss zum Schluss ein Protokoll geben. Gut, wenn du in eine andere Gruppe wechselst, dann solltest du es aber so organisieren, dass jemand die Gruppe weiterleitet. Und ich sehe, da meldet sich wieder jemand. Also, wir haben ein weiteres Thema.
Helmut Ruppersberg, Lehrer, Werner-Stephan-Oberschule, Berlin Mein Name ist Helmut Ruppersberg. Ich wollte das Thema „Partnerschaft zwischen Jugendlichen aus Tschechien und Deutschland“ anbieten. Ich will ganz kurz darauf eingehen. Wir haben seit 1995 eine Verbindung zu der Ortschaft Lidice. Lidice wurde ja am 10. Juni 1944 von den Nazis überfallen und alle Männer und Kinder über 16 Jahren wurden
42 umgebracht, die Frauen wurden in die Konzentrationslager gebracht. Wir haben seit 1995 eine Gedenkstelle zu Lidice bei uns auf dem Schulhof. Gleichzeitig fahren Schüler von uns jedes Jahr für eine Woche nach Lidice und arbeiten dort in dem Rosengarten. Und wir beabsichtigen, in der Lidice-Woche die Kooperation mit tschechischen Schülern vielleicht in Lidice oder anderswo zu organisieren. Wir haben das Ziel, gemeinsame Aktionen zu machen. So und diese Arbeitsgruppe sollte um 6.00 Uhr in „ Madrid“ stattfinden.
Marianne Munzel Gut, er geht nach „ Madrid“. O.K. Wir haben ein weiteres Thema.
Michala Vágnerová, Hana Křenková, Schü lerinnen, Jablonec nad Nisou/Liberec Also, wir haben das Thema „Psychische Schikane – das Kollektiv gegen einen Einzelnen“ gewählt. Wir haben es tschechisch geschrieben, weil die deutsche Übersetzung fast identisch ist. Wir würden „ London“ nehmen.
Marianne Munzel Danke schön, das findet, wenn ich es richtig verstanden habe, in „ London“ statt. Ja? Gut. Ja, wunderbar!
Sandra Zlámalová, Schü lerin, Jablonec nad Nisou/Liberec Wir haben „Verbale Angriffe (Verbale Gewalt)“ gewählt. Wir sind vier: Říhová, Zlámalová, Bahenská und Lukš ová. Und wir wollen nach „ Stockholm“.
Marianne Munzel
Gut, das waren vier Initiatorinnen und das wird jetzt offensichtlich in „ Stockholm“ stattfinden. Jetzt haben wir hier noch ein weiteres Thema.
Jan Folke, Schü ler, Jablonec nad Nisou/Liberec Also wir haben „Wirkung der Schule auf das Klassenkollektiv“ und wir sind Folke, Matzner und noch drei. Und auf Deutsch weiß ich es nicht, da müsste uns jemand beraten. Wir gehen nach „ Bratislava/Pressburg“!
Anette Effenberger, Kö then Ich bin Frau Effenberger, ich bin zwar in Reichenberg geboren, lebe aber schon seit nach dem Kriege in Köthen, einer Stadt zwischen Leipzig und Magdeburg. Ich denke, zu dem Thema Gewalt ist es auch notwendig, sich zu überlegen, „Wie kann man rechtzeitig vorbeugen“.
43
Marianne Munzel Danke schön! Wo soll das ganze stattfinden? Ab 14.00 Uhr? Aber sicher! Im welchem Raum? Haben Sie eine Vorliebe? In „ Berlin“? Ja gerne, dann nach „ Berlin“. Vielleicht zwischendurch noch ein weiterer Hinweis: Es kann ja passieren, dass während einer Arbeitsgruppe, während eines Workshops noch ein neuer Gedanke für eine neue Arbeitsgruppe formuliert werden kann. Solange wir freie Räumlichkeiten haben, können wir auch weitere Themen ohne Probleme aufnehmen. Das heißt, es kann passieren, falls ihr wollt, dass wir wirklich weitere Workshops, weitere Arbeitsgruppen einberufen werden. Das heißt, wir könnten auch erst einmal anfangen. Manche sind noch zögerlich, sie wissen noch nicht genau, wie sie es formulieren oder ausdrücken sollen. Es geht jetzt nicht darum, dass ihr gedrechselte Worte wie Shakespeare oder Schopenhauer formulieren müsst. Nein! Es geht einfach nur darum, dass ihr die Themen, die uns besonders beschäftigen, formuliert. Gibt es jetzt noch ein Thema, das ihr im Kopfe habt und das noch nicht an dieser Wand steht? Ich gucke noch einmal rundherum. Was? Da? Bitte an die Wand schreiben! Gut, dann werde ich an dieser Stelle die Themensammlung abschließen. Wir werden sehen, was in der zweiten Zeitzone passiert. Ich denke, da werden sich noch einige Themen finden, die wir dann noch weiter verarbeiten möchten. Die Bearbeitung der gesammelten Themen wird nun um 12.00 Uhr in den Arbeitsnischen anfangen. So, wie geht es jetzt weiter? Bevor ihr jetzt in die Arbeitsgruppen stürzt, habe ich noch zwei, drei Kleinigkeiten. Die Protokollformulare sind in jeder Nische zu finden. Dort gibt es auch jeweils ein Flipchart, einen großen Schreibblock, ein paar fette Stifte. Sobald ein Protokoll fertig ist, gebt es bitte entweder bei Ingrid, bei Věra oder bei mir ab. Wir werden uns dann um das Kopieren kümmern und später das Ergebnisprotokoll an der Nachrichtenwand aushängen. Noch zu den Arbeitsgruppen in der zweiten Zeitzone: Ich bitte euch, die Protokolle so schnell wie möglich uns zukommen zu lassen. Wir müssen sie kopieren. Wenn ich es richtig sehe, werden wir den Kopierer der Bibliothek etwas strapazieren müssen. Ah! Es gibt noch ein Thema?! Ojojoj, wunderbar. Genau, das braucht jetzt Applaus!
Die ganze Klasse IV.N des Gymnasiums F.X.Šaldy Wir haben ein heißes Thema gewählt – unserem Alter entsprechend: „Sexuelle Schikane, sexuelle Belästigung“ - was ist das, wo hat dies seine Grenzen? Und wir werden in „ Bratislava/Pressburg“ tagen.
Marianne Munzel Und der Name? Sprecherin fü r die Klasse IV.N des Gymnasiums F.X. Šaldy Die ganze Klasse des Gymnasiums F.X.Šaldy. Wir wollten Sie noch fragen, ob es Probleme gibt, wenn man sich in verschiedene Arbeitsgruppen eintragen würde?
44
Marianne Munzel Ach, so: Also die ganze Klasse. Danke schön. Das wird dann also um 10.00 Uhr in „ Bratislava“ stattfinden. Das ist prima. Das zweifache Eintragen ist ohne Probleme möglich, denn wir können uns als „ Hummel“ oder „ Biene“ betätigen. Wir können nach dem „ Gesetz der zwei Füße“ ja unsere „ Füße“ benutzen, die sind ja nicht abgelaufen und man kann dann von einer Arbeitsgruppe in die nächste wandern. Jetzt schreibt euch alle in die Arbeitsgruppen ein. Damit wird der „ Marktplatz“ geöffnet. Nach 2 Stunden der Workshop-Arbeit
Bewertung der Arbeitsgruppen-Arbeit Marianne Munzel Herzlich willkommen auf unserem „ Marktplatz“, nachdem wir alle so spannend miteinander heute gearbeitet haben. Von den 10 geplanten Arbeitsgruppen haben 9 stattgefunden. Die Protokolle wurden kopiert, an die Wand gehängt und an euch verteilt.
Dazu habt ihr noch 6 blaue Punkte bekommen. Jetzt ist die große Frage, wofür? Diese sechs blauen Punkte sollen von euch auf die Protokolle mit den Themen, die ihr besonders wichtig und interessant findet, verteilt werden. Von diesen sechs Punkten dürft ihr maximal drei auf ein Thema verteilen oder auch z.B. alle sechs auf sechs verschiedene. Und die Punkte werden nachher gezählt.
45 Etwa nach einer halben Stunde, nachdem wir ausgezählt haben, können wir die wichtigsten Themen benennen. Nach einer halben Stunde
Welche sind die wichtigsten Themen? Marianne Munzel Ja, vielen herzlichen Dank. Wir haben die Punkte gezählt. Und dann also nach dem Motto, wie bei der Oscar-Verleihung: „ And the winner is?!“. Aber jetzt werde ich keinen Umschlag öffnen, sondern einfach auf unsere Tafel zeigen. • Thema Nummer 1: „Psychische Schikane, die Gruppe gegen einen Einzelnem“. mit insgesamt 41 Punkten mit Abstand das wichtigste Thema. Das ist damit das Thema, an dem man weiter arbeiten sollte. • Das zweite Thema ist „Rassismus, kö rperliche Unterschiede und physische Gewalt“. Das Thema hat 32 Punkte erreicht, also ebenfalls hoch angesiedelt. • Auf dem dritten Platz sind mit 26 Punkten die Themen „Partnerschaft zwischen Jugendlichen aus Tschechien und Deutschland“ und „Wie funktioniert das Streitschlichterkonzept an der Werner-Stephan-Oberschule?“gelandet. Hierzu der Hinweis von Ingrid Lottenburger: Das Infomaterial aus Berlin verbleibt hier und kann für eine Ausstellung oder auch als Arbeitsunterlage in den Schulen eingesetzt werden. Eine gute Idee: Wir haben etwas mitgebracht und lassen es hier. • Der vierte Platz wurde von dem Thema: „Wirkung der Schule auf das Klassenkollektiv“ – also über die Probleme zwischen Lehrern und Schülern – mit 23 Punkten erreicht. • Den 5. Platz mit jeweils 20 Punkten haben die Themen „Drogen und Gewalt“ und „Sexuelle Schikane (Sexuelle Belästigung)“erreicht. • Wir haben dann auf dem 6. Platz das Thema „Verbale Angriffe (Verbale Gewalt)“mit 14 Punkten. • Und auf dem 7. Platz: „Zusammenarbeit von Schule und Polizei“mit 13 Punkten. • Auf dem 8. Platz mit 6 Punkten „Gewalt rechtzeitig vorbeugen“- wobei dies ein sehr wichtiges Thema ist.
Marianne Munzel An sich hatten wir uns gedacht, die drei, vier wichtigsten Themen noch einmal zu diskutieren. Aber in Anbetracht der fortgeschrittenen Zeit, verzichten wir darauf mit gutem Gewissen: Wir haben unsere Überlegungen zum Teil schon umgesetzt: Wie viele Kontakte, wie viele
46 Verbindungen wurden am heutigen Tag schon hergestellt zwischen Liberec und Berlin. Das alles ist doch sehr hoffnungsvoll. Ich bin sicher, dass in der nächsten Zeit eine ganze Menge passieren wird. Ingrid Lottenburger wird sich darum kümmern, dass die ganze Veranstaltung heute dokumentiert wird – natürlich auch mit den übersetzten Protokollen. Das wird eine Zeit dauern. Ingrid Lottenburger Einige Monate. Marianne Munzel Danke Ingrid! Es wird also eine Zeit dauern. Aber dann wird es eine komplette Dokumentation auf Deutsch und Tschechisch in einem Band und wahrscheinlich mit einigen kleinen Fotos geben. Dann werden sicher ein paar Stapel der Dokumentationen nach Tschechien geschickt oder Ingrid nimmt sie – wie immer – auf einer ihrer vielen Reisen in diese doch heimatlich verbundene Gegend mit. Dann kann ich eigentlich den „ Offenen Raum“ das „ Open Space“ langsam schließen und bedanke mich herzlich für die Aufmerksamkeit, die interessierte Mitarbeit und Unterstützung bei denjenigen, die gezählt, kopiert, geklammert, übersetzt, aufgehängt und was auch immer haben. Einige von uns haben schon gestern vieles vorbereitet. Danke.
Kleine Abschlussrunde Marianne Munzel Und da wir jetzt zahlenmäßig geschrumpft sind, möchte ich gerne noch eine kleine Abschlussrunde machen. Jeder kann etwas in das Mikrophon sagen, muss aber nicht. Es soll ein Abschluss sein, um den Kreis zu schließen. Vlasta Suchánková, Sprecherin der Polizei der Tschechischen Republik, Liberec Ich möchte mich bei Ihnen bedanken. Ich möchte betonen, dass es mir sehr Leid tut, dass unsere Polizisten nicht bis zum Ende geblieben sind. Anette Effenberger, Kö then Es sind viele Jugendliche da. Ich möchte Ihnen ans Herz legen – was ich auch schon in der Gruppe gesagt habe: Sie sind die Familien von morgen. Kümmern Sie sich um die Kinder, dann werden wir weniger Gewalt haben. Ich freue mich über die gute Zusammenarbeit. Ich hatte wegen der Verständigungsmöglichkeiten gemischte Gefühle. Aber es hat alles wunderbar geklappt.
47
Ich möchte mich bei den Veranstalterinnen bedanken. Antoní n Bednář, Lehrer, Jablonec nad Nisou Ja, also für mich als Lehrer war das sehr interessant. Ich wurde hier mit vielen neuen Informationen bekannt gemacht. Und danke, danke für dieses sehr gute und belehrende Treffen. Richard Herrmann, Berlin/Liberec Ich werde mich kurz vorstellen, ich bin derjenige, der die vorliegenden Texte übersetzt. Ich werde gemeinsam mit Ingrid Lottenburger meinen Beitrag dazu leisten, dass wieder eine hochwertige Dokumentation entsteht. Jakub Č arda, Schü ler, Jablonec nad Nisou/Liberec Ich wiederhole mich: Ich bedanke mich bei den Veranstalterinnen: Es war schön gewesen. Lukáš Svoboda, Schü ler, Jablonec nad Nisou/Liberec Ich möchte ergänzen, dass es eine interessante Erfahrung war, sich mal mit Ihnen unterhalten zu können, über solche interessante Dinge reden zu können. Also danke schön. Jana Bartoňová, Mitveranstalterin, Schü lerin, Gymnasium F.X.Šaldy, Liberec Ich bin auch sehr froh, dass von uns so viele gekommen sind. Ehrlich gesagt, ich habe ein wenig Furcht zu Beginn gehabt, da ich eine der Initiatorinnen bin, der es eingefallen ist, so eine Veranstaltung zu machen. Und wir hatten Angst, ob die Menschen überhaupt imstande sein werden, offen über dieses Thema zu reden. Es war zu meiner Freude möglich und zu meiner Überraschung – wie ich selbst erlebt habe – auch in der Gruppenarbeit. Es wurden gute Ergebnisse erreicht. Also noch einmal: Danke, dass Sie sich beteiligt haben und danke auch dem DeutschTschechischen Frauenforum, dass sie es uns ermöglicht haben. Eva Bahenská, Schü lerin, Gymnasium F.X.Šaldy, Liberec Mir hat es auch gefallen. Ich möchte sagen, dass es schön wäre, wenn es solche Veranstaltungen öfter gäbe. Daniela Ří hová, Schü lerin, Jablonec nad Nisou/Liberec Ich schließe mich dem an und fände es interessant, wenn auch Veranstaltungen zu anderen Themen stattfinden könnten. Es war für mich sehr interessant und ich bin sehr froh, dass ich hier Meinungen auch anderer Personen hören konnte, die imstande waren, über unser Thema ganz offen zu reden. Herzlichen Dank.
48 Radek Bukovec, Schü ler, Jablonec nad Nisou/Liberec Also ich möchte mich bei allen bedanken, besonders bei den Veranstaltern. Ich wollte es eigentlich nicht sagen: Ursprünglich habe ich nicht viel erwartet und eigentlich wollte ich schon in der Pause abhauen. Aber es war wirklich sehr interessant. Und überhaupt: Die Zusammenarbeit war phantastisch, und ich wäre sehr froh, wenn man so was noch mal wiederholen könnte. Also noch einmal: Herzlichen Dank. Markéta Šmí dová, Schü lerin, Jablonec nad Nisou/Liberec Also gut, ich habe auch gehofft, dass ich in der ersten Pause abhauen könnte. Aber dann habe ich mich eingehört, es war sehr gut veranstaltet, organisiert und es hatte wirklich ganz professionelles Niveau. Und es hat mich sehr erfreut, dass sich so viele aktiv beteiligt haben. Und es war nicht so, dass in meiner Gruppe nur zwei Leute gesprochen haben. Jeder war wirklich bemüht, irgendetwas zum Thema beizutragen. Ich bin sehr froh über diese Erfahrungen. Danke sehr.
Hartmut Henschel, Lehrer, Werner-Stephan-Oberschule, Berlin Ja, ich möchte mich recht herzlich bei Ihnen bedanken, vielleicht auch im Namen der anderen aus Berlin. Wir wurden so nett aufgenommen und konnten uns austauschen. Und ich werde mich einfach freuen, wenn wir uns entweder hier oder in Berlin wieder sehen könnten. Helmut Ruppersberg, Lehrer, Werner-Stephan-Oberschule, Berlin Ich möchte mich Hartmut anschließen, bedanke mich sehr herzlich, dass wir hier teilnehmen konnten. Was ich ein bisschen schade finde, dass nur sehr wenige der Kollegen Lehrer da waren. Und wenn es nochmals so eine Veranstaltung geben sollte, dann wäre es gut, wenn es gelingen würde, diese Informationen an mehrere Schulen zu verteilen. Danke sehr. Maria Wehner, Lehrerin aus Deutschland, Gymnasium F.X.Šaldy, Liberec Also, ich möchte auch bei den Veranstaltern bedanken. Es war informativ für mich, ich habe also viele Leute treffen können, mit ihnen sprechen können, viele Informationen erhalten. Ich
49 werde mich bemühen, dass wir in der Schule das Thema aktuell machen und diese Informationen auch an andere Kollegen und Schüler weiter geben. Hans-Joachim Knop, Präventionsbeauftragte, Polizeiabschnitt Berlin-Tempelhof Ja, ich hab heute schon viel gesagt. Ich kann nur wiederholen: Recht herzliches Dankeschön für diese Veranstaltung. Ich habe sehr, sehr viele Aspekte mitgenommen. Ich kann auch meinen Kollegen in Berlin sehr, sehr viele Aspekte übermitteln, die ich hier gewonnen habe, sehr, sehr viel Positives. Und kann den Veranstaltern eigentlich nur sagen: Dankeschön! Auch für diese liebevolle Aufnahme. Johannes Behrmann, Schü ler, Werner-Stephan-Oberschule, Berlin Ja, ich bin froh, dass ich hier sein durfte. Ich habe etwas dazu gelernt, Leute kennen gelernt und die Gegend hier ist auch wunderschön und ich würde mich freuen, wenn wir uns irgendwann wieder sehen werden. Lydia Kasten, Schü lerin, Werner-Stephan-Oberschule, Berlin Ja, ich bin auch froh, dass wir die Gelegenheit hatten hierher zu kommen und überhaupt uns mit euch auszutauschen – auch in anderen Sprachen, aber trotzdem: Viele haben auch deutsch gesprochen. Ja, ich danke euch für den netten Aufenthalt hier. Susanna Mü ller, Bonn/Tanvald-Šumburk Ich fand den Tag unheimlich spannend. In dem, was die Jana gesagt hat, fand ich das wichtigste, das Wort Offenheit. Und das gerade hat diesen Tag hier gekennzeichnet, dass wirklich sowohl die tschechische, als auch die deutsche Seite ganz offen über Problematiken gesprochen haben, wo sich einerseits Unterschiede zeigen, welche Problematik brennt bei den Tschechen im wesentlichen auf den Nägeln, und was bei den Deutschen. Und wie gehen wir mit den Problemen um und wie die Tschechen? Was ich mir noch jetzt wünschen würde, oder was ich so bisschen schade finde, dass wir das jetzt nicht noch irgendwie weiter machen können. Wir wissen jetzt von der anderen Seite, dass es sie interessiert. Aber wie machen wir das weiter?! Deshalb finde ich ganz wichtig, dass es nicht jetzt irgendwie im Sande verläuft, sondern, dass wirklich noch was daraus auf jeden Fall folgt. Dass wirklich Kontakte weiterhin gepflegt werden. Und noch eine Bemerkung: Ich hab den Eindruck, dass die tschechischen Schüler sehr gut deutsch können. Mit unseren tschechischen Kenntnissen ist es nicht sehr gut bestellt. Aber es war heute einfach toll. Lucie Krtoušová, Mitveranstalterin, Schü lerin aus Gymnasium F.X.Šaldy, Liberec Also ich möchte mich bedanken bei unseren Veranstalterinnen Frau Lottenburger und Frau Vohlídalová und dem Deutsch-Tschechischem Forum der Frauen dafür, dass sie uns möglich gemacht haben, sich überhaupt an der Veranstaltung zu beteiligen. Diese Mitarbeit war für uns eine große Erfahrung. Ich wäre froh, wenn eine bestimmte Tradition daraus entstehen könnte, wenn z.B. jede Klasse 5.N mal probieren könnte, was es bedeutet, so etwas zu organisieren und so eine Veranstaltung durchzuleben. Das war sehr wichtig, dass war eine riesengroße Erfahrung. Herzlichen Dank!
50
Alexandra Dostálová, Schü lerin, Jablonec nad Nisou/Liberec Ich möchte mich den Dankesworten anschließen. Das war O.K. Mir hat es gefallen, dass jeder hier eine andere Meinung hatte und keiner dafür verurteilt wurde. Jana Suchomelová, Lehrerin, Gymnasium F.X.Šaldy, Liberec Ich möchte nur soviel sagen, dass keiner erwartet hat, dass wir Probleme lösen können – schon gar nicht, die Probleme der Gewalt oder Schikane. Aber wir konnten das Problem aufdecken. Die wichtigste Erkenntnis für mich ist die Tatsache, dass wir in den Studenten ein riesig großes Potential haben, das uns bei der Lösung mancher Probleme helfen könnte. Dafür möchte ich mich bei Ihnen ganz herzlich bedanken und natürlich auch bei den Veranstaltern für die Vermittlung dieser Erkenntnis. Edita Zradičková, Ministerium fü r Arbeit und Soziales, Prag Mir tut es sehr Leid, dass ich nicht am Vormittag kommen konnte, leider war ich verhindert. Das Thema ist bestimmt sehr interessant. Es betrifft mich persönlich. Ich habe zwei Kinder in der Oberschule. Ich beobachte ständig, ob in der Schule irgendwas vor sich geht. Und ich glaube, diese Veranstaltung könnte mehrere Male wiederholt werden, so dass die Menschen hier überzeugt werden, dass man dagegen was tun muss und kann.
Schlussworte der Veranstalterinnen Ingrid Lottenburger Ich bedanke mich sehr herzlich für die Lobworte für unsere Veranstaltung, aber vor allem danke ich der Jana und Lucie, weil – wenn ihr den Anstoß nicht gegeben hättet – hätte sie heute nicht stattgefunden. Also insofern bedanke ich mich bei euch. Genau, das braucht Applaus. Und ich möchte auf die von euch vorgeschlagene Fortsetzung zurückkommen, auch um eine Tradition daraus auszubauen. Also ich finde diese Idee großartig. Wir stehen zu euerer Verfügung, keine Frage. Ihr müsst überlegen, was ihr wollt. Ich erinnere an den Dezember. Wir haben uns das Thema nicht selber ausgedacht, wir hatten in der Schule eine große Diskussion. Wir haben über 20 Themen besprochen, ein Thema war interessanter als das andere und sind zu diesem Ergebnis gekommen. Wenn wir eine Fortsetzung von dieser Geschichte machen, evtl. auch mit einem anderen Thema, wäre es großartig. Wir warten auf euren Anstoß. Wir haben hier heute auch ein neues Mitglied gefunden. Stimmt’s, Susanna? Sie will uns helfen.
Vě ra Vohlí dalová Ich bin jetzt wirklich die letzte Rednerin in unserer Abschlussrunde. Ingrid hat mir die Verabschiedungsworte überlassen. Ich habe mich sehr über die vielen Dankesworte, die wir jetzt hören konnten, gefreut.
51 Ich komme noch einmal zu unseren Mädels – Jana und Lucie – zurück und will ihnen dafür danken, dass sie uns so geholfen haben, und dass sie eigentlich das Interesse geweckt haben für so eine Veranstaltung. Und ich bleibe noch bei den Danksagungen. Ich danke unserer Marianne für die Professionalität, mit der sie die heutige Konferenz moderiert hat. Danke Marianne. Ich will den Übersetzern Herrn Sven Dietrich und Frau Gabriela Oeburg danken, desgleichen Herrn Richard Herrmann und allen Schülern und Studenten, die ebenfalls in den Arbeitsgruppen gedolmetscht haben. Zum Schluss: Das, was heute gelungen ist, war vor allem auf Partnerschaft aufgebaut: Ich habe die Zusammenarbeit mit den Schülerinnen des Gymnasium F.X.Šaldy bei der Vorbereitung dieser Konferenz so empfunden. Falls wir weiter über die ausgewählten Themen arbeiten wollen, wünsche ich mir, dass unsere Zusammenarbeit auf diesem Niveau bleibt. Danke, dass Sie gekommen sind und kommen Sie heil nach Hause.
52
Pří loha č. 1:
9 protokolů z pracovní ch skupin
53
Aktivně proti násilíve š kolách / Aktiv gegen Gewalt in der Schule OPEN SPACE Té ma rozhovoru / Gesprächsthema:
Thema N. / Té ma č .
Poč et bodů / Punktenzahl
PSYCHICKÁŠIKANA - KOLEKTIV PROTI JEDNOTLIVCI
41
Iniciátor/ka pracovnískupiny / InitiatorIn der Arbeitsgruppe:
MICHALA VÁGNEROVÁ, HANA KŘENKOVÁ Dalšíú č astníci/ú č astnice / Weitere TeilnehmerInnen: SCHLEIFOVÁ , VODIČ KOVÁ , JAKUBOVEC, R. BUKOVEC, M. ŠMÍDOVÁ , MACHÁ Č EK, HODKOVÁ , JÜ NGLINGOVÁ , MECKOVÁ , NESVADBOVÁ , HANKEOVÁ , FOLTMANOVÁ , LOBOVÁ MARTINA, TRANVANANH, BARTOŇ OVÁ , Č ANDA, SVOBODOVÁ
Výsledky / doporuč ení/ dohody: prosíme krátce/struč ně /vý stiž ně ! Ergebnisse / Empfehlungen / Vereinbarungen: Bitte KEKK (kurz/einfach/klar/knackig)! DŮ VOD PROČ JSEM TADY: 1) SÁ M JSEM BYL ŠIKANOVÁ N 3x 2) ŠIKANU JSEM POZOROVAL 3) ZAJÍMAVOST TÉMATU 4) DOSLECH O ŠIKANĚ JAK Z TOHO VEN?: 1) ŽE SE NAJDE SE JEDEN ZASTÁ NCE KOLEKTIVU 2) JEDNAT S VŮ DČ Í OSOBOU KOLEKTIVU (VŮ DCE) 3) KOMPROMISY 4) ZÁ SAH VYŠŠÍ OSOBY (TRENÉR, UČ ITEL… ) DŮ VODY ŠIKANY: 1) JINÝ Č LOVĚK 2) ZÁ VIST 3) STYL (OBLÉKÁ NÍ, HUDBA) 4) KOMPLEXY 5) ZRANITELNOST JEDINCE 6) VLIV DOMOVA A RODINY 7) PUBERTA ZÁ VĚR: V KAŽDÉ SKUPINĚ SE NAJDE VŮ DČ Í OSOBA, DLE KTERÉ SE VŠICHNI Ř Í DÍ . MOŽNÁ I ZE STRACHU SE PROTÍ NÍ NIKDO NEODVÁ ŽÍ VYSTOUPIT A TAK VZNIKÁ KOLEKTIVNÍ ŠIKANA ® JEDNA Z NEJHORŠÍ CH FOREM ŠIKANY.
Marianne Munzel, Munzel Beratung und Schulung Berlin
-1-
54
Aktivně proti násilíve š kolách / Aktiv gegen Gewalt in der Schule OPEN SPACE
Thema N. / Té ma č .
Té ma rozhovoru / Gesprächsthema:
-2-
Poč et bodů / Punktenzahl
RASISMUS, TĚ LESNÉ ODLIŠ NOSTI A FYZICKÉ NÁ SILÍ
32
Iniciátor/ka pracovnískupiny / InitiatorIn der Arbeitsgruppe:
FILIP REZEK Dalšíú č astníci/ú č astnice / Weitere TeilnehmerInnen:
Adé la Berková, Honza Matzner, Daniela Říhová, Sandra Zlámalová, Veronika Paříková, Eva Bahenská, Vojtě ch Macháček, Jü nglingováPetra, Nikolášková, Svačinková, Dostálová Výsledky / doporuč ení/ dohody: prosíme krátce/struč ně /vý stiž ně ! Ergebnisse / Empfehlungen / Vereinbarungen: Bitte KEKK (kurz/einfach/klar/knackig)!
RASISMUS – u nás hlavně proti Rómům a Vietnamcům HLAVNÍ ZDROJE: 1) SPOLEČ ENSKÁ TRADICE 2) NEGATIVNÍ, ALE PŘ ESTO STMELENÍTŘ ÍDY 3) Š PATNÉ VZORY PŘ I ROZHODOVÁ NÍ 4) MÉ DIA 5) "VEŘ EJNÉ TAJEMSTVÍ" Ř EŠ ENÍ: 1) PŘ EDSUDKY JEN V MEZÍCH 2) INDIVIDUÁLNÍPŘ ÍSTUP
Marianne Munzel, Munzel Beratung und Schulung Berlin
55
Aktivně proti násilíve š kolách / Aktiv gegen Gewalt in der Schule -3.1-
OPEN SPACE
Thema N. / Té ma č .
Té ma rozhovoru / Gesprächsthema:
Poč et bodů / Punktenzahl
Partnerství mezi mládeží z Č eska a Německa
26
Iniciátor/ka pracovnískupiny / InitiatorIn der Arbeitsgruppe:
Helmut Ruppersberg Dalšíú č astníci/ú č astnice / Weitere TeilnehmerInnen:
Richard Herrmann, Vlasta Suchánková, Lada Karlíková, Lucie Gírová, Barbara Makos, Artur Helm, Lydia Kasten, Hartmut Henschel Výsledky / doporuč ení/ dohody: prosíme krátce/struč ně /vý stiž ně ! Ergebnisse / Empfehlungen / Vereinbarungen: Bitte KEKK (kurz/einfach/klar/knackig)!
Informování o modelu tréninku mediátorů užívaném na Š kole Wernera Stephana - Tř ídní mluvč í, žáci-důvěrníci, mediátoř i Dopodrobna jsme hovoř ili o modelu tréninku mediátorů a uvažovali, jaký m způsobem by bylo možnéjej př enést i na jinéškoly. ______ Bylo vysloveno př ání, aby vzniklo partnerství mezi školami/tř ídami!!
Marianne Munzel, Munzel Beratung und Schulung Berlin
56
Aktivně proti násilíve š kolách / Aktiv gegen Gewalt in der Schule -3.2-
OPEN SPACE
Thema N. / Té ma č .
Té ma rozhovoru / Gesprächsthema:
Poč et bodů / Punktenzahl
Jak funguje Koncept urovnávání sporů na Škole Wernera Stephana?
26
Iniciátor/ka pracovnískupiny / InitiatorIn der Arbeitsgruppe:
Lydia Kasten, Johannes Behrmann, Arthur Helm, Barbara Makos Dalšíú č astníci/ú č astnice / Weitere TeilnehmerInnen:
H. Knop, H. Ruppersberg, F. Effenberg, H. Henschel, R. Bukovec, M. Šmídová Výsledky / doporuč ení/ dohody: prosíme krátce/struč ně /vý stiž ně ! Ergebnisse / Empfehlungen / Vereinbarungen: Bitte KEKK (kurz/einfach/klar/knackig)!
Jako vý chozí příklad byla představena Škola Wernera Stephana. - Žáci popsali průbě h od 1. tré ninku (7. třída) až ke 4. tré ninku (10. třída) - Jaký ch pravidel musí mediátoři dbát? - Jak se zachovají mediátoři v případě konfliktu? - Jak vznikají konflikty? - Jak lze „vý vrhele“opě t integrovat do skupiny? Vzájemně jsme se informovali o pravidlech, organizaci a také o samosprávě žáku ve školách v Berlíně a v Liberci. Na závě r došlo k obsáhlé debatě na té ma kouření. Jaký m způsobem lze dosáhnout toho, že nejen na školním dvoře, ale také ve společnosti, se vytvoří nekuřácké prostředí?
Marianne Munzel, Munzel Beratung und Schulung Berlin
57
Aktivně proti násilíve š kolách / Aktiv gegen Gewalt in der Schule OPEN SPACE
Thema N. / Té ma č .
Té ma rozhovoru / Gesprächsthema:
Poč et bodů / Punktenzahl
23
Pů sobeníškoly na třídníkolektiv Iniciátor/ka pracovnískupiny / InitiatorIn der Arbeitsgruppe:
Honza Folke Dalšíú č astníci/ú č astnice / Weitere TeilnehmerInnen:
Honza Matzner Adé la Berková Daniela Říhová Martina Sý korová
Zdeně k Herman Sandra Zlámalová Veronika Paříkova Filip Rezek
BahenskáEva Svě tla Sdyvalová Soňa Tolarová
Výsledky / doporuč ení/ dohody: prosíme krátce/struč ně /vý stiž ně ! Ergebnisse / Empfehlungen / Vereinbarungen: Bitte KEKK (kurz/einfach/klar/knackig)!
Profesor / učitel má tě žkou práci – musí ke studentům přistupovat profesionálně . Negativní vlivy školy na žáky: 1) POCIT ANONYMITY, BEZVÝ ZNAMNOSTI, ZÁKAZY 2) PROFESOR BY MĚL VYSTUPOVAT JAKO OSOBA, NE JAKO STROJ 3) PROFESOR SE DISTANCUJE OD TŘ ÍDY 4) TŘ ÍDY JSOU OZNAČ OVÁNY ZA "Š PATNÉ ", "NEJZLOBIVĚJŠ Í" 5) IRACIONÁLNÍNAŘ ÍZENÍ, PŘ EDPISY
Pozitivní vlivy školy na žáky:
1) UPŘ ÍMNOST PROFESORA 2) SETKÁVÁNÍPROFESORA A TŘ ÍDY TAKÉ MIMO Š KOLU 3) KDYŽ Č LOVĚK VÍ, PROČ SE TO NEBO ONO UČ Í
Marianne Munzel, Munzel Beratung und Schulung Berlin
-4-
58
Aktivně proti násilíve š kolách / Aktiv gegen Gewalt in der Schule OPEN SPACE
Thema N. / Té ma č .
Té ma rozhovoru / Gesprächsthema:
-5.1-
Poč et bodů / Punktenzahl
20
DROGY A NÁSILÍ Iniciátor/ka pracovnískupiny / InitiatorIn der Arbeitsgruppe:
MARTIN TICHÝ , DAVID GÉ BL, JAN ŠVEHLA, VÍT PRCHAL, L. MIKOLŠÍN Dalšíú č astníci/ú č astnice / Weitere TeilnehmerInnen:
- SKUPINA Z SOŠ JABLONEC N/N (4) - SKUPINA Z GYMNÁZIA F.X.ŠALDY (9) - SOUKROMÁ HOTELOVÁ ŠKOLA LIBEREC (1) - GYMNÁZIUM JERONÝ MOVA, LIBEREC (1) Výsledky / doporuč ení/ dohody: prosíme krátce/struč ně /vý stiž ně ! Ergebnisse / Empfehlungen / Vereinbarungen: Bitte KEKK (kurz/einfach/klar/knackig)!
– ROZDĚ LENÍ DROG
(Ú VODNÍ DEBATA)
– DROGA NEJVÍCE PODPORUJÍCÍ NÁSILÍ
– ALKOHOL
VŠEOBECNÁ SHODA
– DŮ VODY, PROČ SE LIDÉ SCHOVÁVAJÍ ZA DROGY – NULOVÁ PROTIDROGOVÁ POLITIKA STÁTU -NUTNO JI VYTVOŘIT (SOUČ ASNÁ NEEXISTUJE)
– REAKCE NA TYPY DROG (TVRDÉ x MĚ KKÉ ) – DŮ VODY NEINFORMOVANOSTI LIDÍ NA ŠKOLÁCH -ZÁVISÍ NA OSOBNOSTI A INTELIGENCI „ OBĚ TI“
– NÁSILÍ ZPŮ SOBENÉ -NEDOSTATEČ NÉ
DROGAMI VE ŠKOLSTVÍ PŘÍKLADY PŘÍPADŮ
– REAKCE NA UŽÍVÁNÍ DROG Z POHLEDU SPOLEČ NOSTI -OBECNĚ PROMÍJENÉ DROGY – NUTNO ZVÝ ŠIT POSTIHY ZA NELEGÁLNÍ PRODEJ
Marianne Munzel, Munzel Beratung und Schulung Berlin
59
Aktivně proti násilíve š kolách / Aktiv gegen Gewalt in der Schule OPEN SPACE
Thema N. / Té ma č .
Té ma rozhovoru / Gesprächsthema:
-5.2-
Poč et bodů / Punktenzahl
SEXUÁLNÍŠ IKANA (SEXUÁLNÍOBTĚŽOVÁNÍ)
20
Iniciátor/ka pracovnískupiny / InitiatorIn der Arbeitsgruppe:
JAKUB Č ANDA, PETR ZEJDA, LUKÁŠ SVOBODA, SVĚTLA SCHEIBALOVÁ, NIKOLA DITTRICHOVÁ Dalšíú č astníci/ú č astnice / Weitere TeilnehmerInnen:
Tichý , Prchal, Gé bl, Švehla, Mikloško, Vávrová, Vaculíková, Tolarová, Sý korová, Vlčkováa další Výsledky / doporuč ení/ dohody: prosíme krátce/struč ně /vý stiž ně ! Ergebnisse / Empfehlungen / Vereinbarungen: Bitte KEKK (kurz/einfach/klar/knackig)!
· CO JE TO SEXUÁLNÍ Š IKANA (OBTĚŽOVÁNÍ) - HRANICE Þ zcela individuální · TRESTNÍ POSTIH Þ v moci dalších zákonů (znásilnění,… ) · ŽENSKÁ x MUŽSKÁ SEXUÁLNI Š IKANA (OBTĚŽOVÁNÍ) Þ Þbez rozdílu – individuální · SEXUÁLNI Š IKANA (OBTĚŽOVÁNÍ) JEDINCE x OKOLÍ +Š KOLNÍ · · · – – – –
Š IKANA NÁSLEDKY Þ psychologická a sexuální újma PREVENCE Þ není KONZULTACE SE ZÁSTUPCI POLICIE ČR DEBATA PŘ ÍKLADY POSTIH HRANICE DLE ZÁKONA
· VÝSLEDEK DEBATY – UJASNĚNÍ POJMU, HRANIC, OBRANA, PREVENCE ANKETA Þ Cití se obětí sexuální šikany (obtěžování) č astěji muži nebo ženy?
Marianne Munzel, Munzel Beratung und Schulung Berlin
60
Aktivně proti násilíve š kolách / Aktiv gegen Gewalt in der Schule OPEN SPACE
Thema N. / Té ma č .
Té ma rozhovoru / Gesprächsthema:
-6-
Poč et bodů / Punktenzahl
14
Slovní napadání (verbální násilí) Iniciátor/ka pracovnískupiny / InitiatorIn der Arbeitsgruppe:
Sandra Zlámalová Dalšíú č astníci/ú č astnice / Weitere TeilnehmerInnen:
T. Škorel,
T. Vlč ek,
V. Lukschová, E. Bahenská
Výsledky / doporuč ení/ dohody: prosíme krátce/struč ně /vý stiž ně ! Ergebnisse / Empfehlungen / Vereinbarungen: Bitte KEKK (kurz/einfach/klar/knackig)!
1) Slovní napadání je přirozenou součástí komunikace společnosti. 2) a) [ Idealfall possitiv ] Cílem je dialog (změna) b) [ Idealfall negativ ] Cílem je roztrž ka (šikana) 3) Cesta vede skrze k diskusi
CÍL USKUTEČ NĚ N
a
slovní
napadnutí
k
(viz. 1)
[ URSACHE: nevšímavost
k př estř elení
k citlivosti druhého ]
CÍLE JE NEMOŽNÉ DOSÁHNOUT
a,b
(viz. 2)
(viz. 2) MOŽNOSTI K ŠIKANĚ
Marianne Munzel, Munzel Beratung und Schulung Berlin
61
Aktivně proti násilíve š kolách / Aktiv gegen Gewalt in der Schule OPEN SPACE
Thema N. / Té ma č .
-7-
Té ma rozhovoru / Gesprächsthema:
Poč et bodů / Punktenzahl
Spolupráce š koly a policie
13
Iniciátor/ka pracovnískupiny / InitiatorIn der Arbeitsgruppe:
HANS-JOACHYM KNOP Dalšíú č astníci/ú č astnice / Weitere TeilnehmerInnen:
HOLAS, KOCOURKOVÁ, ŠTANCÍKOVÁ, Č ERNOGUZOVÁ, Martin Koch, Oliver Grotham, Maria Patschin, Kathie Schönheiter, Ulrike Cizek Výsledky / doporuč ení/ dohody: prosíme krátce/struč ně /vý stiž ně ! Ergebnisse / Empfehlungen / Vereinbarungen: Bitte KEKK (kurz/einfach/klar/knackig)! NĚ MCI NAZÝ VAJÍ ŠIKANU JINAK – A TO "NÁSILÍM". JE I NA BERLÍNSKÝ CH ŠKOLÁCH. PROTO VZNIKLA KONCEPCE PRO "DIALOG S ŽÁKY" ® ODBOURÁVÁ SE STRACH (tzv. PRAHOVÝ ) Z POLICIE ® DÍKY TOMU STRACH ZMIZÍ A DOCHÁZÍ K DIALOGU MEZI ŽÁKY A POLICISTY. MEZITIM SE OBĚ STRANY NAUČ Í NĚ CO NOVÉ HO. VYUŽÍVAJÍ SE KONTAKTNÍ HODINY, KDY SE OBĚ STRANY SETKÁVAJÍ. JEN MEZI 4 OČ IMA SE ŘEŠÍ PROBLÉ MY A OBĚ STRANY SI POVÍDAJÍ ® POLICIE MŮ ŽE PODAT POMOCNOU RUKU (INFORMACE JAK SE CHOVAT V URČ ITÝ CH SITUACÍCH) – NAPŘ. PŘI TRESTNÉ M Č INU ® INFORMACE O NÁSLEDCÍCH AŽ ZNIČ ENÍ SVÉ BUDOUCNOSTI. PŘI ŠKODĚ MUSÍ BÝ T ZAPLACENÍ. DÍTĚ OD 7 LET MÁ JIŽ ZODPOVĚ DNOST (NAPŘ. PŘI PONIČ ENÍ URČ ITÝ CH VĚ CÍ SPREJEMI), KDY NENÍ MOŽNO DANÉ HO Č LOVĚ KA POSTIHNOUT, SE POKUTA PŘESOUVÁ DO BUDOUCNA – AŽ 35 LET PO SPÁCHÁNÍ TÉ TO ŠKODY. PŘI STÁLÉ M NEZAPLACENÍ SE TO VŠE MŮ ŽE PRODLOUŽIT O DALŠÍCH 35 LET. VZNIKÁ TZV. "EFEKT AHA". POLICISTÉ ZVOU ŽÁKY DO SVÉ HO PROSTŘEDÍ, ABY POZNALI CHOD V PRAXI, KDE VIDÍ I STRESOVÉ SITUACE. ŠIKANA JE NA VŠECH ŠKOLÁCH A JE TŘEBA O NÍ MLUVIT, NEBOŤ SPOUSTA ŽÁKŮ NEVÍ, CO TENTO POJEM ZNAMENÁ. ŠIKANA MÁ NĚ KOLIK STUPŇ Ů – OD SLOVNÍHO NAPADÁNÍ AŽ PO FYZICKÉ NÁSILÍ. NÁSILÍ JE VŠE TO, CO MĚ BOLÍ (FYZICKY, ALE I DUŠEVNĚ ) – VYTĚ SŇ OVÁNÍ NA OKRAJ SKUPINY MŮ ŽE VÉ ST AŽ KE SPÁCHÁNÍ SEBEVRAŽDY, A JIŽ SE TO STALO. PROBLÉ M JE V TOM, ŽE TEN DOTYČ NÝ SE NIKOMU NESVĚ ŘÍ. NEJLÉ PE JE, ABY OKOLÍ REAGOVALO A ŘEKLO TO UČ ITELI. K DISPOZICI JSOU ORGANIZACE PROFESIONÁLŮ , KTERÉ SE TÍMTO ZABÝ VAJÍ – LINKA BEZPEČ Í, KTERÁ JE MEZINÁRODNÍ. NÁSILÍ NYNÍ PRONIKÁ JIŽ DO NEJNIŽŠÍCH STUPŇ Ů ZÁKLADNÍ ŠKOLY ® PRÁH ZÁBRAN SE SNIŽUJE. SPOUSTA LIDÍ ODSUZUJE POLICII DÍKY MÉ DIÍM, KTERÁ NEUVÁDĚ JÍ CELÁ A SPRÁVNÁ FAKTA. VÝ SLEDKY JSOU TAKOVÉ , ŽE ŽÁCI JIŽ PO HODINĚ KONVERZACE SE ZAČ ÍNAJÍ ZAPOJOVAT. DÍKY TĚ MTO AKCÍM SE SITUACE U MNOHÝ CH MLADÝ CH LIDÍ ZMĚ NILA A SPOUSTA LIDÍ SE NAD SEBOU ZAMYSLELA. UVĚ DOMÍ SI, CO JE Č EKÁ V BUDOUCNOSTI A NASLOUCHAJÍ IHNED JINAK. DÍKY TOMU SE ODBOURÁVAJÍ I PŘEDSUDKY PROTI POLICII. JSOU PŘÍPADY, KDY PACHATELEM MŮ ŽE BÝ T I UČ ITEL, ALE JEN VELMI VZÁCNĚ . VŠE SE MUSÍ ŘÁDNĚ VYŠETŘIT. PŘI PROKÁZÁNÍ SE MUSÍ UČ ITEL ZODPOVÍDAT. NÁSILÍ VZNIKÁ DÍKY SPOUSTĚ VĚ CÍ (POČ ÍTAČ OVÉ HRY, MÉ DIA,… ), KDY DÍTĚ ZTRÁCÍ POJEM K REALITĚ . VELKÝ VÝZNAM MÁ I RODINA, KTERÁ PŮ SOBÍ NA PSYCHIKU DÍTĚ TE (NAPŘ. NEZAMĚ STNANOST, ROZVODY,… ), KDY DÍTĚ JE STRESOVANÉ A RODÍ SE ZÁRODKY NÁSILÍ.
Marianne Munzel, Munzel Beratung und Schulung Berlin
62
Anlage Nr. 1:
9 Protokolle der Arbeitsgruppen
63
Aktivně proti násilíve š kolách / Aktiv gegen Gewalt in der Schule OPEN SPACE Té ma rozhovoru / Gesprächsthema:
Thema N. / Té ma č .
-1-
Poč et bodů / Punktenzahl
PSYCHISCHE SCHIKANE - DAS KOLLEKTIV GEGEN EINEN EINZELNEN
41
Iniciátor/ka pracovnískupiny / InitiatorIn der Arbeitsgruppe: MICHALA VÁGNEROVÁ, HANA KŘENKOVÁ Dalšíú č astníci/ú č astnice / Weitere TeilnehmerInnen: SCHLEIFOVÁ , VODIČ KOVÁ , JAKUBOVEC, R. BUKOVEC, M. ŠMÍDOVÁ , MACHÁ Č EK, HODKOVÁ , JÜ NGLINGOVÁ , MECKOVÁ , NESVADBOVÁ , HANKEOVÁ , FOLTMANOVÁ , LOBOVÁ MARTINA, TRANVANANH, BARTOŇ OVÁ , Č ANDA, SVOBODOVÁ
Výsledky / doporuč ení/ dohody: prosíme krátce/struč ně /vý stiž ně ! Ergebnisse / Empfehlungen / Vereinbarungen: Bitte KEKK (kurz/einfach/klar/knackig)! GRÜ NDE, WARUM ICH IN DIESER GRUPPE BIN: 1) ICH WURDE SELBST SCHIKANIERT 3x 2) ICH HABE SCHIKANE BEOBACHTET 3) INTERESSANTES THEMA 4) ICH HABE Ü BER SCHIKANE GEHÖ RT WELCHE LÖ SUNGEN GIBT ES? 1) IM KOLLEKTIV FINDET SICH IMMER EIN FÜ RSPRECHER 2) PERSON MIT DER HÖ CHSTEN AUTORITÄT (IM KOLLEKTIV) MUSS HANDELN 3) KOMPROMISSE 4) EINGREIFEN DER PERSONEN MIT AUTORITÄT (TRAINER, LEHRER… ) GRÜ NDE FÜ R DIE SCHIKANE: 1) UNTERSCHIEDE UNTER MENSCHEN 2) NEID 3) STIL (ANKLEIDEN, MUSIK) 4) KOMPLEXE 5) VERLETZBARKEIT EINES EINZELNEN 6) EINFLUSS DER HEIMAT UND DER FAMILIE 7) PUBERTÄT SCHLUSS: IN JEDER GRUPPE FINDET SICH EINE FÜHRUNGSPERSON, NACH DER SICH ALLE RICHTEN. VIELLEICHT AUCH WEGEN ANGST WAGT SICH KEINER IHR ENTGEGEN ZU TRETEN UND SO ENTSTEHT KOLLEKTIVE SCHIKANE ® EINE VON DEN SCHLIMMSTEN FORMEN DER SCHIKANE.
Marianne Munzel, Munzel Beratung und Schulung Berlin
64
Aktivně proti násilíve š kolách / Aktiv gegen Gewalt in der Schule OPEN SPACE
Thema N. / Té ma č .
Té ma rozhovoru / Gesprächsthema:
-2-
Poč et bodů / Punktenzahl
RASSISMUS, KÖ RPERLICHE UNTERSCHIEDE UND PHYSISCHE GEWALT
32
Iniciátor/ka pracovnískupiny / InitiatorIn der Arbeitsgruppe:
FILIP REZEK Dalšíú č astníci/ú č astnice / Weitere TeilnehmerInnen:
Adé la Berková, Honza Matzner, Daniela Říhová, Sandra Zlámalová, Veronika Paříková, Eva Bahenská, Vojtě ch Macháček, Jü nglingováPetra, Nikolášková, Svačinková, Dostálová Výsledky / doporuč ení/ dohody: prosíme krátce/struč ně /vý stiž ně ! Ergebnisse / Empfehlungen / Vereinbarungen: Bitte KEKK (kurz/einfach/klar/knackig)!
RASSISMUS – bei uns vor allem gegen Roma und Vietnamesen HAUPTQUELLEN: 1) TRADITION IN DER GESELLSCHAFT 2) DIE KLASSE WIRD DADURCH ZUSAMMENGESCHWEISST 3) SCHLECHTE VORBILDER FÜ R UNSERE ENTSCHEIDUNGEN 4) MEDIEN 5) "Ö FFENTLICHES GEHEIMNIS"
LÖ SUNG: 1) VORURTEILE IN VERNÜ NFTIGEN GRENZEN 2) INDIVIDUELL BEWERTEN
Marianne Munzel, Munzel Beratung und Schulung Berlin
65
Aktivně proti násilíve š kolách / Aktiv gegen Gewalt in der Schule OPEN SPACE Té ma rozhovoru / Gesprächsthema:
Thema N. / Té ma č .
-3.1-
Poč et bodů / Punktenzahl
Partnerschaft zwischen Jugendlichen aus Tschechien und Deutschland
26
Iniciátor/ka pracovnískupiny / InitiatorIn der Arbeitsgruppe:
Helmut Ruppersberg Dalšíú č astníci/ú č astnice / Weitere TeilnehmerInnen:
Richard Herrmann, Vlasta Suchánková, Lada Karlíková, Lucie Gírová, Barbara Makos, Artur Helm, Lydia Kasten, Hartmut Henschel Výsledky / doporuč ení/ dohody: prosíme krátce/struč ně /vý stiž ně ! Ergebnisse / Empfehlungen / Vereinbarungen: Bitte KEKK (kurz/einfach/klar/knackig)!
Austausch über das Modell der Werner-Stephan-Oberschule - Klassensprecher, Vertrauensschüler, Streitschlüchter Es wurde ausführlich über das Modell gesprochen und Überlegungen ausgetauscht, wie es auf andere Schulen übertragen werden kann. _________ Wunsch nach einer Partnerschaft zwischen Schule/Klassen wurde ausgesprochen!!
Marianne Munzel, Munzel Beratung und Schulung Berlin
66
Aktivně proti násilíve š kolách / Aktiv gegen Gewalt in der Schule -3.2-
OPEN SPACE
Thema N. / Té ma č .
Té ma rozhovoru / Gesprächsthema:
Poč et bodů / Punktenzahl
Wie funktioniert das Streitschlichtungskonzept an der Werner-Stephan-Oberschule?
41
Iniciátor/ka pracovnískupiny / InitiatorIn der Arbeitsgruppe:
Lydia Kasten, Johannes Behrmann, Arthur Helm, Barbara Makos Dalšíú č astníci/ú č astnice / Weitere TeilnehmerInnen:
H. Knop, H. Ruppersberg, F. Effenberg, H. Henschel, R. Bukovec, M. Šmídová Výsledky / doporuč ení/ dohody: prosíme krátce/struč ně /vý stiž ně ! Ergebnisse / Empfehlungen / Vereinbarungen: Bitte KEKK (kurz/einfach/klar/knackig)!
Als Ausgangsituation wurde die Werner-Stephan-Oberschule dargestellt. - Die Schü ler schildern den Ablauf vom 1. Training (7. Klasse) bis zum 4. Training (10. Klasse) - Welche Regeln mü ssen Streitschlichter beachten? - Wie verhalten sich Streitschlichter im Konflikt? - Wodurch entstehen Konflikte? - Wie können „Außenstehende“wieder in die Gruppe integriert werden? Es gab einen Austausch ü ber Regeln, Organisation bzgl. Schü lerselbstverwaltung in Schulen in Berlin und Liberec. Zum Abschluß gab es ein ausfü hrliches Gespräch ü ber das Rauchen. Wie kann es auf dem Schulhof und in der Gesellschaft eine nichtrauchende Kultur geben
Marianne Munzel, Munzel Beratung und Schulung Berlin
67
Aktivně proti násilíve š kolách / Aktiv gegen Gewalt in der Schule OPEN SPACE
Thema N. / Té ma č .
Té ma rozhovoru / Gesprächsthema:
-4-
Poč et bodů / Punktenzahl
23
Wirkung der Schule auf das Klassenkollektiv Iniciátor/ka pracovnískupiny / InitiatorIn der Arbeitsgruppe:
Honza Folke Dalšíú č astníci/ú č astnice / Weitere TeilnehmerInnen:
Honza Matzner Adé la Berková Daniela Říhová Martina Sý korová
Zdeně k Herman Sandra Zlámalová Veronika Paříkova Filip Rezek
BahenskáEva Svě tla Sdyvalová Soňa Tolarová
Výsledky / doporuč ení/ dohody: prosíme krátce/struč ně /vý stiž ně ! Ergebnisse / Empfehlungen / Vereinbarungen: Bitte KEKK (kurz/einfach/klar/knackig)!
Der Professor/Lehrer hat eine schwierige Aufgabe –er muss sich den Studenten gegenü ber professionell verhalten. Negative Einflü sse der Schule auf die Schü ler: 1) DAS GEFÜ HL DER ANONYMITÄT, BEDEUTUNGSLOSIGKEIT; VERBOTE 2) DER LEHRER SOLLTE ALS MENSCH WIRKEN, NICHT WIE EINE MASCHINE 3) WENN SICH DER LEHRER VON DER KLASSE DISTANZIERT 4) WENN DIE KLASSE ALS " DIE SCHLIMMSTE", "DIE UNARTIGSTE" BEZEICHNET IST 5) IRRATIONALE ANORDNUNGEN, VORSCHRIFTEN
Positive Einflü sse der Schule auf die Schü ler:
1) EHRLICKEIT DES LEHRERS 2) DER LEHRER TRIFFT SICH MIT DER KLASSE AUCH NACH DER SCHULE 3) WENN MAN WEISS, WARUM MAN DIES ODER DAS LERNT
Marianne Munzel, Munzel Beratung und Schulung Berlin
68
Aktivně proti násilíve š kolách / Aktiv gegen Gewalt in der Schule OPEN SPACE
Thema N. / Té ma č .
Té ma rozhovoru / Gesprächsthema:
-5.1-
Poč et bodů / Punktenzahl
20
DROGEN UND GEWALT Iniciátor/ka pracovnískupiny / InitiatorIn der Arbeitsgruppe:
MARTIN TICHÝ , DAVID GÉ BL, JAN ŠVEHLA, VÍT PRCHAL, L. MIKOLŠÍN Dalšíú č astníci/ú č astnice / Weitere TeilnehmerInnen:
- SCHÜLER AUS DER FACHMITTELSCHULE IN JABLONEC N/N (4) - SCHÜLER DES GYMNASIUMS F.X.ŠALDY, LIBEREC (9) - PRIVATE HOTELSCHULE, LIBEREC (1) - GYMNASIUM JERONÝ MOVA, LIBEREC (1) Výsledky / doporuč ení/ dohody: prosíme krátce/struč ně /vý stiž ně ! Ergebnisse / Empfehlungen / Vereinbarungen: Bitte KEKK (kurz/einfach/klar/knackig)!
– DIE EINTEILUNG DER DROGEN
(EINFÜHRUNGSDEBATTE)
– DIE DROGE, DIE AM MEISTEN GEWALT HERVORRUFT – ALKOHOL ALLGEMEINE ÜBEREINSTIMMUNG
– DIE GRÜNDE, WARUM SICH DIE MENSCHEN HINTER DEN DROGEN VERSTECKEN
– FEHLENDE ANTIDROGENPOLITIK DES STAATES -ES IST NÖTIG, SIE ZU SCHAFFEN (ZUR ZEIT GIBT ES SO WAS NICHT)
– EINSTELLUNG ZU UNTERSCHIEDLICHEN DROGEN ("WEICHE" x "HARTE" DROGEN) – DIE GRÜNDE DAFÜR, WARUM DIE SCHÜLER IN DEN SCHULEN UNINFORMIERT SIND -DAS IST ABHÄNGIG VON DER PERSÖNLICHKEIT UND DER INTELLIGENZ DES „ OPFERS“
– DURCH DIE DROGEN VERURSACHTE GEWALT IN DEN SCHULEN - BEISPIELFÄLLE FEHLEN
– DIE EINSTELLUNG DER ÖFFENTLICHKEIT ZUM EINNEHMEN VON DROGEN -ALLGEMIEN GEDULDETE DROGEN – ES IST NÖTIG, DIE STRAFEN FÜR ILLEGALEN VERKAUF ZU ERHÖHEN
Marianne Munzel, Munzel Beratung und Schulung Berlin
69
Aktivně proti násilíve š kolách / Aktiv gegen Gewalt in der Schule OPEN SPACE
Thema N. / Té ma č .
Té ma rozhovoru / Gesprächsthema:
-5.2-
Poč et bodů / Punktenzahl
SEXUELLE SCHIKANE (SEUXUELLE BELÄSTIGUNG)
20
Iniciátor/ka pracovnískupiny / InitiatorIn der Arbeitsgruppe:
JAKUB Č ANDA, PETR ZEJDA, LUKÁŠ SVOBODA, SVĚTLA SCHEIBALOVÁ, NIKOLA DITTRICHOVÁ Dalšíú č astníci/ú č astnice / Weitere TeilnehmerInnen:
Tichý , Prchal, Gé br, Švehla, Mikloško, Vávrová, Vaculíková, Tolarová, Sý korová, Vlčkováa další Výsledky / doporuč ení/ dohody: prosíme krátce/struč ně /vý stiž ně ! Ergebnisse / Empfehlungen / Vereinbarungen: Bitte KEKK (kurz/einfach/klar/knackig)!
· WAS IST DIE SEXUELLE SCHIKANE (BELÄSTIGUNG)? - DIE GRENZEN Þ völlig individuell · STRAFVERFOLGUNG Þ mit Hilfe der Gesetzgebung (Vergewaltigung,… ) · FRAUEN- x MÄ NNERSCHIKANE (-BELÄSTIGUNG) Þ Þ ohne Unterschied – es ist individuell · SEXUELLE SCHIKANE (BELÄSTIGUNG) EINES EINZELNEN x IN DER GRUPPE + SCHIKANE (BELÄSTIGUNG) IN DER SCHULE · DIE FOLGEN Þ psychische und sexuelle Schäden · PRÄVENTION (VORBEUGUNG) Þ ist nicht vorhanden · DIE DISSKUSION MIT DEN VERTRETERN DER POLIZEI DER TSCHECHISCHEN REPUBLIK – DEBATTE – BEISPIELE – STRAFEN – WO SIND DIE GRENZEN GEMÄSS DER GESETZE
· ERGEBNISSE DER DISKUSSION – KLARSTELLUNG DES BEGRIFFS, DER GRENZEN; SCHUTZ, PRÄVENTION (VORBEUGUNG)
FRAGE Þ Wer fühlt sich öfter als Opfer der sexuellen Schikane (Belästigung)? Männer oder Frauen?
Marianne Munzel, Munzel Beratung und Schulung Berlin
70
Aktivně proti násilíve š kolách / Aktiv gegen Gewalt in der Schule OPEN SPACE
Thema N. / Té ma č .
Té ma rozhovoru / Gesprächsthema:
-6-
Poč et bodů / Punktenzahl
14
Verbale Angriffe (Verbale Gewalt) Iniciátor/ka pracovnískupiny / InitiatorIn der Arbeitsgruppe:
Sandra Zlámalová Dalšíú č astníci/ú č astnice / Weitere TeilnehmerInnen:
T. Škorel,
T. Vlč ek,
V. Lukschová, E. Bahenská
Výsledky / doporuč ení/ dohody: prosíme krátce/struč ně /vý stiž ně ! Ergebnisse / Empfehlungen / Vereinbarungen: Bitte KEKK (kurz/einfach/klar/knackig)!
1) Verbale Angriffe sind natürlicher Bestandteil der Kommunikation in der Gesellschaft. 2) a) [ Idealfall positiv ] das Ziel ist Dialog (eine Veränderung) b) [ Idealfall negativ ] das Ziel ein Zerwürfnis (Schikane) 3) Der Weg führt über
Verbale Angriffe
zur
(siehe 1)
zur Disskusion
zur Übertreibung [URSACHE: Unachtsamkeit zur Empfindsamkeit des Anderen ]
DAS ZIEL IST ERREICHT
DAS ZIEL IST NICHT ZU ERREICHEN
a
a,b
(Sieh. 2)
(Sieh. 2)
GELEGENHEIT ZUR SCHIKANE
Marianne Munzel, Munzel Beratung und Schulung Berlin
71
Aktivně proti násilíve š kolách / Aktiv gegen Gewalt in der Schule OPEN SPACE Té ma rozhovoru / Gesprächsthema:
Thema N. / Té ma č .
-7-
Poč et bodů / Punktenzahl
Zusammenarbeit von Schule und Polizei
13
Iniciátor/ka pracovnískupiny / InitiatorIn der Arbeitsgruppe:
HANS-JOACHIM KNOP Dalšíú č astníci/ú č astnice / Weitere TeilnehmerInnen:
HOLAS, KOCOURKOVÁ, ŠTANCÍKOVÁ, Č ERNOGUZOVÁ, Martin Koch, Oliver Grotham, Maria Patschin, Kathie Schönheiter, Ulrike Cizek Výsledky / doporuč ení/ dohody: prosíme krátce/struč ně /vý stiž ně ! Ergebnisse / Empfehlungen / Vereinbarungen: Bitte KEKK (kurz/einfach/klar/knackig)! DEUTSCHE BEZEICHNEN DIE SCHIKANE ANDERS – ALS "GEWALT". ES GIBT SIE AUCH IN DEN BERLINER SCHULEN. DESWEGEN ENTSTAND EIN KONZEPT FÜ R "DIALOGE MIT DEN SCHÜ LERN" ® DADURCH WIRD DIE ANGST VOR DER POLIZEI ABGEBAUT (sogn. UNTERBEWUSSTE ANGST) ® DANK DESSEN VERSCHWINDET DIE ANGST UND ES KOMMT ZU EINEM DIALOG ZWISCHEN DEN SCHÜ LERN UND DER POLIZEI. DURCH DEN DIALOG LERNEN BEIDE SEITEN WAS NEUES. ES WERDEN "KONTAKTSTUNDEN" GENUTZT, WENN SICH BEIDE SEITEN TREFFEN. NUR UNTER 4 AUGEN WERDEN PROBLEME GELÖ ST UND BEIDE SEITEN UNTERHALTEN SICH ® POLIZEI KANN EINE HILFREICHE HAND REICHEN (INFORMATION, WIE MAN SICH IN BESTIMMTEN SITUATIONEN VERHALTEN SOLL) – Z.B. BEI EINER STRAFTAT ® INFORMATION Ü BER DIE FOLGEN BIS ZUR VERNICHTUNG EIGENER ZUKUNFT . DIE SCHÄDEN MÜ SSEN BEZAHLT WERDEN. DAS KIND AB 7 JAHREN IST SCHON RECHTLICH FÜ R SEINE STRAFEN VERANTWORTLICH (Z.B. BEI DER BECHÄDIGUNG DER SACHEN DURCH GRAFFITI), ALSO IM FALLE, WENN ES NICHT MÖ GLICH IST DENJENIGEN ZU BESTRAFEN, WIRD DIE GELDSTRAFE IN DIE ZUKUNFT VERSCHOBEN – BIS 35 JAHREN NACHDEM DIE TAT BEGANGEN WURDE. FALLS DIE GELDSTRAFE IMMER NOCH NICHT BEZAHLT WURDE; KANN ES SICH UM WEITERE 35 JAHREN VERLÄNGERN. ES ENTSTEHT SOGN. " AHA EFfEKT ". POLIZISTEN LADEN SCHÜ LER AUF EIGENEN ARBEITSPLATZ EIN, DAMIT SIE DEN LAUF DER POLIZEI IN DER PRAXIS KENNENLERNEN KÖ NNEN, WO SIE AUCH STRESS-SITUATIONEN SEHEN KÖ NNEN, DIE HIER AUFTRETEN KÖ NNEN. SCHIKANE (SCHULGEWALT) IST AUF ALLEN SCHULEN UND ES IST NÖ TIG, Ü BER SIE SPRECHEN, WEIL VIELE SCHÜ LER WISSEN NICHT, WAS DIESER BEGRIFF BEDEUTET. SCHIKANE (SCHULGEWALT) HAT MEHRERE STUFEN – VON DEN ANGRIFFEN BIS ZUR PHYSISCHEN GEWALT. GEWALT IST ALLES WAS WEH TUT (PHYSISCH, ABER AUCH PSYCHISCH) – VERDRÄNGUNG VON JEMANDEM AUS EINER GRUPPE KANN BIS ZUM SELBSTMORD FÜ HREN UND SO WAS IST SCHON PASSIERT. DAS PROBLEM LIEGT DARIN, DASS DERJENIGE SICH NIEMANDEM ANVERTRAUT. DAS BESSTE IST, WENN DIE UMGEBUNG REAGIERT UND ES DEM LEHRER SAGT. ZUR VERFÜ GUNG STEHEN ORGANISATIONEN VON PROFESSIONELLEN; DIE SICH MIT SOLCHEN SACHEN BEFASSEN – KRISENTELEFONNUMMER, DIE ES IN JEDEM LAND GIBT. DIE GEWALT DRÄNGT AUCH ZU DEN NIEDRIGSTEN JAHRGÄNGEN DER GRUNDSCHULE DURCH ® DIE HEMMUNGGRENZE IST IMMER TIEFER. VIELE MENSCHEN VERURTEILEN DIE POLIZEI DANK DER MEDIEN, DIE OFT UNVOLLSTÄNDIGE UND UNKORREKTE FAKTEN DARSTELLEN. DIE ERGEBNISSE SIND,DASS DIE SCHÜ LER SCHON NACH EINER STUNDE DER DISKUSSION SICH AKTIV ENGAGIEREN. DANK DIESER VERANSTALLTUNGEN HAT SICH DIE LAGE BEI VIELEN SCHÜ LERN VERÄNDERT UND VIELE JUNGE MENSCHEN HABEN DANACH Ü BER SICH NACHGEDACHT. WENN SIE SICH VORGESTELLEN, WAS SIE IN DER ZUKUNFT ERWARTET, HÖ REN SICH GLEICH AUFMERKSAMER ZU. DANK DESSEN WERDEN AUCH DIE VORURTEILE GEGEN POLIZEI ABGEBAUT. ES GIBT AUCH FÄLLE, WENN DER TÄTER AUCH LEHRER SEIN KANN, ABER DAS PASSIERT SEHR SELTEN. ALLES MUSS DANN SEHR GRÜ NDLICH ERMITTELT WERDEN. IM BEWEISFALL MUSS SICH DER LEHRER VERANTWORTEN. DIE GEWALT ENTSTEHT DURCH VIELE URSACHEN (COMPUTERSPIELE, MEDIEN;… ), WENN DAS KIND DEN BEZUG ZUR REALITÄT VERLIERT. GROSSE BEDEUTUNG HAT AUCH DIE FAMILIE FÜ R DIE MENTALITÄT DES KINDES (Z.B. ARBEITSLOSIGKEIT, SCHEIDUNGEN,… ), WENN DAS KIND GESTRESST IST UND DANN ANFÄNGT, SICH DIE GEWALT ZU ENTWICKELN.
Marianne Munzel, Munzel Beratung und Schulung Berlin
72
Pří loha č. 2:
Koncepce urovnávánísporů a prevence násilína Škole Wernera Stephana (Werner-Stephan-Oberschule) Obecné informace: Na druhém stupni Základní desetileté š koly Wernera Stephana (Werner-StephanOberschule, dále také zkr. WSO) v Berlíně -Tempelhofu již sedm let probíhá pravidelný „trénink urovnávánísporů“ – trénink mediace, jež má za cíl nauč it ž áky samostatně urovnávat č i regulovat vzniklé konflikty a spory. Trénink probíhá ve vzdě lávacím centru „Dům Helmuta Gollwitzera“ („Helmut Gollwitzer“ Haus) ve Wünsdorfu. Trénink je rozč leně n na č tyři č ásti: 1. Trénink intervenování(zasáhnutív případě násilný ch sporů) 2. Trénink deeskalace (odpoutánípozornosti a uklidně níaktérů před vznikem sporu nebo po jeho probě hnutí) 3. Trénink pro mediátory (urovnáníkonfliktu pomocímediač ního rozhovoru) 4. Trénink pro ž áky-důvě rníky (mediač nírozhovory při konfliktech, patronát pro 7. roč níky a jednotlivé problematické ž áky) Koncept WSO se zásadně liš í od jiný ch konceptů berlínský ch š kol. Projekt vznikl přímo na základě poptávky samotný ch ž áků a nebyl vyvíjen z perspektivy uč itelů, kteřívelmi č asto vyberou ž ákům to, co oni sami považ ujíza důlež ité. WSO byla první š kolou v Berlíně , jejíž vedení od roku 1984 pořádalo pravidelné semináře s cílem vyš kolit ně které ž áky v mediaci (tehdy se jednalo o mluvč ítříd a mluvč íš koly). Prvnísemináře probíhaly nejprve v „Domově pro práci s mládež íve Wansee“ u Berlína (Wannseeheim für Jugendarbeit). Z řad svý ch uč itelů si volili sami ž áci moderátora tě chto seminářů. Na jednom ze seminářů formulovali sami mluvč í tříd, ž e od nich jejich spoluž áci pož adují, aby v případě vzniku hádek a násilný ch sporů zasáhli a tyto spory urovnali, a ž e by se toto velmi rádi nauč ili. Na prvním místě uvedli, ž e se jim jedná o to, aby umě li při akutních konfliktech zasáhnout (např. při rvač kách). Ve spolupráci s „Mezinárodním centrem setkávánímládež e Jagdschloss Glienicke“ (Internationale Jugendbegegnungsstä tte Jagdschloss Glienicke) a s jeho vedoucími tý mu Dr. Waniorekem a Siang Be a s uč iteli-důvě rníky byl v roce 1995 připraven a proveden s mluvč ími tříd první trénink mediace urč ený k urovnávání sporů. Toto centrum setkávání mládež e je umístě no v loveckém zámeč ku (Jagdschloss) v předmě stské č ásti Berlína – v Glienicke. Od svého vzniku byl koncept kontinuálně přepracováván a vylepš ován. Díky úspě š nému rozvoji tohoto projektu stoupla také popularita tréninku mezi ž áky, kteří získanou kompetenci ve š kole využ ívají a zároveň ji vnímají jako obohacení své osobnosti. Proto v souč asné době provozujeme v rámci pravidelný ch setkání po
73
dobu třídnů ve š kolním roce č tyři tréninkové jednotky se zámě rem prohloubit získané zkuš enosti, které ž áci průbě ž ně uč iníve š kole. Trénink vš ak již neprobíhá na „zámeč ku“ v Glienicke, ný brž v „Domě Helmuta Gollwitzera“ (Helmut Gollwitzer Haus). Spolupráce se „zámeč kem“ v Glienicke skonč ila zároveň s ukonč ením č innosti zdejš ího centra mládež e. Je nutné podotknout, ž e již před skonč ením spolupráce byl trénink kvůli neshodám s vedoucími tý mů o obsahu a pojetí tréninku veden a moderován pouze dvě ma přítomný mi uč iteli, které si vybrali sami ž áci. Stále více jsou do tréninku zapojováni jako moderátoři experti z řad ž áků. Žáci-důvě rníci (ti, kteří úspě š ně absolvovali trénink mediace) vedou ně které č ásti tréninku pro budoucímladš ímediátory. Také toto vedlo k vý raznému zvý š ení kvality tréninku. Urovnávání sporů pak vychází převáž ně z vlastního odpově dného jednání ž áků, kteří mohou své konflikty mezi sebou regulovat mnohem lépe, než když se uč itel snaž íautoritativně zjistit, na které straně se nacházívina a vyvodit z toho patřič ná disciplinárníopatření. Na š kolách je v souč asnosti velmi vysoká akceptace tohoto způsobu řeš enísporů, tzn. ž e mediátoři majíznač nou prestiž jak u spoluž áků, tak i u uč itelů. V souč asné době se osvě dč uje praxe, kdy mediátoři z devátý ch a desátý ch tříd přebírajípatronát nad ž áky 7. tříd. Toto je dalš ídůlež itý kamínek v mozaice prevence násilína Škole Wernera Stephana. Konflikty urovnávajíči regulujíbez učitele samotnížáci a to tak, že umě jído sporů svých spolužáků kompetentně zasáhnout a provést s nimi mediační rozhovor. Tato kompetence žáků umě t urovnávat spory je často vyhledávána obě ma stranami konfliktu. Takto probě hla úspě šně celá řada mediační ch rozhovorů. Dí ky tomu ustoupila do pozadíobvyklá disciplinárníopatření , jako např. řešenívýchovných problémů v rámci tří dní ch schůzek, udě lovánídůtky tří dní ho učitele a ředitele. Ve škole zavládlo poklidně jšíklima a celkový obraz školy na veřejnosti je dneska mnohem pozitivně jší . Nutnost prevence násilípomocítréninku mediace Je třeba zmínit, ž e WSO disponuje ze strany ž áků znač ný m konfliktním potenciálem, který je bytostně vě tš í, než na jakékoliv bě ž né velkomě stské středníš kole. Tuto š kolu navš tě vují ž áci z mnoha zemí, předevš ím také ti, kteří v Ně mecku nejsou ješ tě dostateč ně dlouho a pocházíz nejrůzně jš ích krizový ch oblastí. V době , kdy vrcholila balkánská krize, jsme mě li ž áky ze vš ech koutů bý valé Jugoslávie (Srby, Chorvaty, Slovince a Kosovské Albánce). Také Turci a Arabové jsou vzájemně znepřáteleni, jako i ž áci z bý valého Sově tského svazu a Polska. V naš íš kole se podařilo dosáhnout společ ného souž itív míru, kvazi lze říci, ž e se podařilo vytvořit „oázu míru“. Tohoto optimálního stavu dosáhli zcela cílevě domě ž áci, a to i přes vš echny pokusy zvenč ívnáš et do š koly nejrůzně jš íkonflikty. Koncept urovnávánísporů tak přispívá vý znamnou mě rou k pokojnému kaž dodennímu ž ivotu na naš íš kole.
74
Výběr a poč et žáků, kteříse ú č astnítré ninku mediace V dobězavedení tréninku se zúčastnilo semináře ca. 15 ž áků ze vš ech ročníků. Zpočátku se jednalo předevš ím o mluvčí tříd, později se ale okruh účastníků rozš ířil tak, ž e se i ostatní zájemci z řad ž áků mohli tréninku účastnit. Byl zde primární zájem vytvořit pokud mož no co nejš irš í bázi vyš kolený ch ž áků. Momentálněprobíhá kaž doročnětrénink se dvěma skupinami, a to s ž áky ze 7. a 8. tříd a s ž áky z 8., 9. a 10. tříd, kteří se již v minulosti alespoň dvakrát zúčastnili tréninku. Ú čast je zásadně dobrovolná. Horní hranice 16 ž áků na seminář by se neměla překračovat. Protož e v tuto chvíli díky atraktivitě tréninku zaznamenáváme vyš š í poptávku, mohou bý t zohledněna ješ tě dalš í vý běrová kritéria: zástupci ze vš ech etnický ch skupin na WSO, paritní obsazení dívek a chlapců, stejnětak jako zařazení ž áků s problémy chování, který m se tímto dává š ance zhostit se jiné role před svý mi spoluž áky i učiteli. Ú čast na tréninku není odvislá od finančních mož ností ž áků. Trénink je ve značné míře podporován š kolou, nedostatek peněz nesmí bý t v ž ádném případěpřekáž kou účasti. Za ž áky, kteří nemohou obstarat částku, která v dneš ní doběza seminář (včetněnoclehu a plné penze na „ zámečku“ v Glienicke) činí 24 € , převezme tyto náklady buď zčásti nebo úplně š kola (podpůrné spolky při š kole, vý dělek z kafetérie atd.). V nejpokročilejš í tréninkové jednotce/ skupině, která v průběhu seminářů vyš koluje ž ákydůvěrníky a mediátory se účastníkům neustále připomíná vý znam a závaž nost jejich funkce. Tento uvědomělý postoj mohou zaujmout zpravidla jen ti ž áci, kteří v průběhu roku prodělali určitý vý voj. Význam vzdě lávací ho centra „Dům Helmuta Gollwitzera“ (Helmut Gollwitzer Haus) pro trénink mediace Hned od počátku bylo rozhodnuto, ž e mediační trénink nebude probíhat v rámci kaž dodenních š kolních aktivit na WSO z důvodů, aby se předeš lo snahám o jeho naruš ování zvenčí, a aby se zároveň podařilo optimalizovat proces vzájemného poznávání zúčastněný ch ž áků uvnitř skupiny. Bytostně důlež itý aspekt, který mluví pro uskutečnění tréninku na „ zámečku v Glienicke“, je posilnění a umocnění dynamičnosti vznikající skupiny účastníků tréninku. Práce mediátorů předpokládá a vyž aduje mimo jiné odvahu, důvěru a spolehlivost. Při zasahování do násilného sporu spoluž áků musí mediátor vědět, ž e nebude nechán sám sobě napospas, ný brž ž e se můž e s důvěrou spolehnout na pomoc svý ch kolegů – mediátorů. Bez tohoto základního předpokladu je celý koncept odsouzen k zániku. Ve vzdělávacím centru se nejenom společnětrénuje, ný brž se také společnětráví čas. Takto se účastníci seznámí mnohem rychleji a intenzivněji. Ú vod tréninku je vyhrazen zároveň k vzájemnému poznávání, vede účastníky k tomu, aby získali vzájemnou důvěru a mohli se na sebe vzájemněspolehnout. (viz. příloha s praxí). Pro podpoření tohoto důlež itého procesu se v budoucnu počítá s tím, ž e se ve zvý š ené míře v této fázi tréninku uplatní prvky z pedagogiky prož ívání. Skupina se sž ije takový m způsobem, ž e vš ichni účastníci jsou pokaž dé smutní, když se seminář chý lí ke konci. Pokud by seminář probíhal v rámci kaž dodenních š kolních aktivit,
75
bylo by třeba počítat s ruš ivý mi vlivy, které by proces utváření skupiny mohly značně poš kozovat. V dneš ní době probíhají ješ tě navíc přímo ve š kole pravidelná setkávání mediátorů, také z toho důvodu, aby se dala účelně koordinovat práce ž áků-důvěrníků (důvěrníci jsou vž dy zároveň vyš kolení mediátoři).
Jednotlivé body tréninku: Jednotlivé body tréninku sestávají z těchto částí: „ trénink intervence, trénink deeskalace, trénink ž áků-důvěrníků a trénink mediace“ (urovnání konfliktu pomocí mediačního rozhovoru). Tyto body a i dalš í jednotlivé stavební prvky tréninku vznikly na základěpož adavků ž áků. Začíná se s tréninkem intervence v seminářích 1 a 2, přičemž jsou již zahrnuty některé elementy tréninku deeskalace. Semináře 3 a 4 obsahují trénink deeskalace, trénink ž áků-důvěrníků (patronů pro niž š í ročníky) a trénink mediačního rozhovoru. Obsah seminářů 1 a 2 je v hlavních částech v podstatěstejný . Proto je v těchto seminářích mož ná smíš ená účast jak začátečníků, tak i těch, kteří z určitý ch důvodů seminář opakují. Při hrách se variuje, aby se zabránilo tomu, ž e se účastníci začnou nudit. Díky účastníkům můž e také dojít ke změnám v jednotlivý ch bodech a fázích tréninku. Flexibilita v plánování a uskutečnění tréninku obohacuje společnou práci (podobně, jak tomu bý vá i v normálním vyučování). Předlož ení pevnědané koncepce by bylo spíš e kontraproduktivní. U účastníků semináře 3 a 4 se ovš em předpokládá, ž e již absolvovali oba první semináře, které jsou nutné proto, aby se u vš ech zajistilo vytvoření určitého základu, ze kterého lze vycházet. Avš ak zvláš tě nadaní ž áci mohou již po tréninku 1 nastoupit do tréninku 3. V určitý ch fázích tréninku (1 a 3) se ukázalo jako nanejvý š cenné přenechat ž ákům jakož to expertům moderaci i trénink samotný . V tréninku 3 jsou to experti z řad ž áků, kdo v malý ch skupinkách vedou trénink mediačního rozhovoru. V těchto fázích se drž í učitelé zcela stranou a pouze na konci se společně prezentují vý sledky. Vlastní odpovědné jednání ž áků přineslo značné zvý š ení pracovní intenzity a vynikající vý sledky ve skupinách účastníků tréninku. Na základě této zkuš enosti bude v budoucnosti ješ tě více podporována role expertů z řad ž áků. Tré nink intervence (1. a 2. tré nink) V tréninku intervence se uč í ž áci zasáhnout při akutním konfliktu. Uč í se při rvač kách zakroč it, vstoupit mezi konfliktnístrany a oddě lit je od sebe.
76
Ze vš eho nejdřív projevovali ž áci zájem o tuto kvalifikaci. „Intervenovat“, „zasáhnout“ se zdá jako samozřejmá vě c, ale ve skuteč nosti tomu bý vá č asto zcela jinak. Nakonec existuje nespoč etně příkladů, ž e i dospě lípři násilný ch sporech jednoduš e odvrátí zrak a dě lají, ž e nic nevidí, nic neslyš í. Vedle her urč ený ch k vzájemnému poznánísestává prvnífáze tréninku ze cvič ení, která majíza cíl nauč it se nebát se vstoupit do středu skupiny. Při tomto cvič enípřekoná ž ák – budoucímediátor – své zábrany, postavíse do středu mezi zúč astně né ž áky a prezentuje ně jakou vlastnost toho druhého. (Viz. kap. Erb osobnosti). Toto cvič ení dě lají vš ichni, aby se nauč ili překonávat strach a obavy, a aby mohli zaž ít, zakusit pocit síly, který se dostavípo překonání a zvládnutí zábran vstoupit do středu skupiny lidí. Pokaž dé, když ž áci absolvujítoto cvič ení, jsou pozitivně povzbuzeni potleskem ostatních. Toto pozitivní povzbuzování pomocí potlesku je element, který se objevuje ve vš ech bodech tréninku. Vedle praktický ch cvič enídocházítaké na teoretické úrovni k analý ze konfliktů. (Co to jsou konflikty? Proč bude stále k ně jaký m konfliktům docházet? Jak probíhá konflikt? Spirála eskalace, analý za pavuč iny konfliktu, tunelová situace, viz. příloha s protokolem.) Sami ž áci majíza úkol prezentovat ně které typické konflikty, které vedly ke rvač kám. Tyto uvedené konflikty se pak použ ijí k tomu, aby bylo mož né na jejich příkladě provést trénink intervenování. K tomuto úč elu se použ ije metoda hranírolía „living-theatre“. Teprve poté se trénujíjednotlivé kroky zasáhnutív případě konfliktu. 1. Zakřič et: „Přestaňte!“, nahlas zapískat, odvé st pozornost Již ve chvíli, kdy majíúč astníci zakřič et, se dostavujíu ně který ch znač né problémy. Předevš ím dě vč ata neumě jí č asto pořádně silně zakřič et, přič emž právě dívky v takové situaci mohou bý t velmi úč inný m faktorem. Proto se také technika „zakřič ení“ musí trénovat pomocí dechový ch cvič ení, rychlého vytlač enívzduchu atd. 2. Zakroč it a přerušit tunel mezi konfliktními stranami Ve 2. fázi se uč í mediátoři (přinejmenš ím ve dvou anebo ješ tě lépe ve skupince) zakroč it v případě sporu mezi konfliktními stranami. Toto cvič eníslouž ípředevš ím k odbouránístrachu. Žákům se vš tě puje, ž e se zde od nich neoč ekávají ž ádné ž ivotu nebezpeč né hrdinské kousky, ný brž ž e musíumě t vž dy odhadnout riziko, zvláš ťv případě , kdy jsou ve hře např. zbraně (nůž apod.). V ně který ch případech je nutné přivést pouze pomoc a nesnaž it se vyvíjet jakoukoliv aktivitu. Zakroč it v případě sporu by se mě lo přinejmenš ím ve dvou, přič emž se kaž dý z mediátorů soustředí vž dy pouze na jednu ze soupeřících stran. Nejprve frontálně naruš ía vzápě típřetne „tunel“ (specifické spojení, ve kterém aktéři sporu nevnímajísvé okolí) a hned poté pomocíneustálého
77
hlasitého oslovováníč i volání smě ruje na sebe pohled jednoho z aktérů konfliktu. 3. Oddělenía odtaženíakté rů konfliktu od sebe. Tento dalš íkrok je úzce spojený s předcházejícím bodem. Urovnavatel sporu se pokusítlakem obou svý ch rukou na ramenníklouby jednoho z aktérů konfliktu odě lit a odtlač it jej od jeho soupeře a vytvořit tak prostorový odstup mezi obě ma stranami, aby tak ž ádný vizuální nebo sluchový kontakt mezi nimi nebyl mož ný . Mluví přitom dále uklidňujícím způsobem na soupeřícístranu, pokud je sám, tak na obě soupeřícístrany. Technika „odtaž ení“ je obzvláš tě nároč ná. Odtrhneme-li aktéry konfliktu zezadu (nebo narazíme-li, strč íme-li do aktérů konfliktu zezadu), můž e se vztek soupeřících stran obrátit proti mediátorovi a můž e takto eskalovat nový konflikt. Právě proto se odtrž ení cvič í obzvláš tě intenzivně a dlouho, aby kaž dý úč astník umě l tuto techniku úspě š ně použ ít. Žáci uč inípřitom také tu zkuš enost, ž e č ím je poč et intervenujících vyš š í, tím rychleji a jednoduš eji můž e rvač ka skonč it. Neustále se musí mediátorům zdůrazňovat, ž e se jedná o trénink ne nepodobný svý m způsobem např. fotbalovému tréninku. Tzn. ž e č ím č astě ji cvič ím jednotlivé sekvence, o to lépe je budu umě t pozdě ji použ ít. Je zde snaha, aby urč ité procesy probíhaly automatizovaně , a tím se zvý š ila jejich rychlost a preciznost. Tré nink deeskalace (2. a 3. tré nink) V tréninku deeskalace se uč íž áci verbálně , pomocígest a mimiky působit takový m způsobem, ž e se soupeřící strany zklidní a nebudou ve sporu pokrač ovat nebo vůbec rvač ku nezač nou. Je zde také důlež ité, zakroč it předtím, než spor dosáhne své ho vrcholu. V tomto bodě je třeba ješ tě jednou zhodnotit vzniklou „spirálu konfliktu“, abychom rozpoznali, kdy je deeskalač nízásah mož ný a kdy je nutný . V tréninku se stanovujíkritéria, podle který ch lze urč it nebo alespoň odhadnout, na koho bude mož né zapůsobit. Žáci odhadujísvé š ance na úspě ch u svého kamaráda jako vyš š í, protož e vě dí, ž e jim bude více důvě řovat. Ve cvič eních zamě řený ch na rozvoj partnerské spolupráce v tandemu a ve cvič eních zamě řený ch na už itíhry rolíse rozpracovávajířeč nické sekvence, které majívést k dosaž ení deeskalace konfliktu. Toto probíhá v jazyce ž ákům vlastním, a je přitom zcela nepodstatné, která slova k tomuto úč elu považ ují za úč inná. (Příklady: Tak uber trochu na plynu, buď v poho, nestojíti za to atd.)
78
Žáci majípřesný cit pro tu skuteč nost, ž e u vě tš iny konfliktů jde sporný m stranám nakonec předevš ím o to neztratit svou tvář, neztratit svou hrdost. Proto se buď musívolit vhodná slova, anebo má urovnavatel sporu takovou autoritu, ž e souhlas s „předč asný m“ a „náhlý m“ ukonč ením sporu nebude ani jednou ze stran konfliktu považ ován za zbabě lost. Takovouto autoritou disponujípředevš ím ž áci-důvě rníci 10. tříd. K deeskalaci patřítaké cílený tré nink odvedení pozornosti, jenž probíhá ve jazyce, který je ž ákům vlastní. (Máš rozvázanou tkanič ku! Kolik je hodin? Jde sem ten a ten.... atd.) Buď tě sně před vypuknutím rvač ky nebo bezprostředně po níje mediač nírozhovor méně úč inný , protož e konfliktnístrany jsou ješ tě příliš emocionalizovány. Právě v této chvíli můž e přinést úspě ch změ na tématu. K deeskalaci patří také působení na přihlíž ející roznícené diváky. Vě tš inou je to právě přihlíž ejícíobecenstvo, které má hlavnípodíl na vypuknutírvač ky. Mediátoři působítaké verbálně na diváky, vyzý vajíje pomoci ukonč it spor a ne jej podně covat. Zde můž eme nalézt spojitost se „Sliby žáků Školy Wernera Stephana vůč i školnímu společ enství“ – přijatý ch pravidel souž ití na této š kole. Jedno z tě chto pravidel, které bylo vš emi ž áky podepsáno, zní: „Nezač nu žádný spor, žádnou hádku a žádnou rvač ku, nebudu podněcovat jaké koliv spory, naopak se budu snažit jaké koliv vzniklé spory urovnat.“ 4.tré nink – tré nink žáků-důvěrníků (patronát pro 7. třídy) a tré nink mediač ního rozhovoru (3. a 4. seminář) Tento seminář se koná pokaž dé na zač átku š kolního roku. Probíhá v ně m předevš ím příprava ž áků-důvě rníků (patronů 7. tříd) na jejich č innost a probíhá v nich trénink mediač ního rozhovoru. Mediač ní rozhovor představuje nejnároč ně jš íč ást tréninku urovnávánísporů. Žáci se sami sebe ptali, co se dá dě lat po intervenování, jak lze vzniklý konflikt urovnat bez toho, aniž by bylo „poraž ený ch“. Metoda mediač ního rozhovoru řeš íprávě tento problém. Je zde upřímná snaha nalézt řeš ení, se který m budou aktéři na obou stranách sporu spokojeni a které zabránívypuknutídalš ího konfliktu. Nejdříve musí urovnavatelé sporu (přinejmenš ím dva) předem vyjasnit, zda jsou sporné strany připraveny k urovnánísporu. Aby sporné strany vůbec byly ochotné na tuto nabídku přistoupit, musíse k nípřistoupit až po urč itém č asovém odstupu, který nastal od akutnífáze konfliktu. Musíbý t také vš em jasné, a zde nemluvíme pouze o aktérech konfliktu, ale i o vš ech ž ácích obecně , ž e po závaž ném sporu, jaký m je např. rvač ka, nelze jednoduš e dě lat, jakoby se nic nestalo. Právě v případě etnický ch konfliktů můž e následovně dojít k nekontrolovatelné eskalaci a ke vzniku ploš ně se š ířícího konfliktu. Žákům je zcela
79
zřejmé, ž e pokud se spor neurovná pomocí mediátorů, tak jej zcela jistě „vyřeš í“ š kola, která jako instituce disponuje nepochybně znač nou mocí, což ale můž e mít za následek např. důtky třídního uč itele č i ředitele š koly. Podobně jako je tomu v případě amerického modelu na středních š kolách (Highschools), musí i zde bý t přítomen urč itý externí tlak zvenč í, který bude podporovat připravenost chtít řeš it vzniklé konflikty právě pomocímediace. Shrňme zde krátce ješ tě jednou jednotlivé fáze urovnávánísporů, tedy mediace: 1. Stanovenítermínu pro rozhovor 2. Důkladné seznámení s pravidly (vš e se projednává ve velmi důvě rném a osobním tónu, nikdo nikoho nepřeruš uje, kaž dý má stejné právo se k dané vě ci vyjádřit, uráž ky se netolerují, urovnavatelé sporu – mediátoři jsou absolutně neutrální, otázka podílu viny na konfliktu není předmě tem rozhovoru, ný brž to, co se stalo, řeš eníkonfliktu, má bý t pro vš echny uspokojivé, nikdo se nemá cítit jako poraž ený , řeš ení konfliktu potvrdí strany sporu svý mi podpisy, dodrž ování smlouvy si urovnavatelé sporu ově řív ně kolika termínech). 3. Zodpovězeníotázky: Co se stalo? (analýza pavuč iny konfliktu) Kaž dý aktér sporu líč í svou verzi konfliktu. Pouze mediátor smí přitom přeruš ovat, aby zopakoval vyřč ené, a tak aktérovi sporu „nastavil zrcadlo“). 4. Zodpovězeníotázky: Proč se to stalo? Stejný postup jako v předeš lém bodě . U vě tš iny konfliktů se pozdě ji ukáž e, ž e původem sporu bylo č asto nedorozumě ní. Když se podaří toto nedorozumě nívyjasnit, uč iníse ten nejdůlež itě jš íkrok k urovnáníkonfliktu. 5. Zjištěnípřipravenosti sporných stran k urovnáníkonfliktu 6. Sepsánínávrhů řešeníkonfliktu 7. Sjednocenínávrhů řešeníve společ né smlouvě 8. Opakovaná setkání mediátorů se spornými stranami za ú č elem ověřenídodržovánísmlouvy Jedná se zde již o „zredukovanou“ variantu mediace. (vynechání pocitů atd.). Přesto je pro ž áky uskuteč ně ní takovéhoto mediač ního rozhovoru velmi, velmi nároč ný m úkolem, který nelze provést pod tlakem perfekcionismu. Trénink musí probíhat po malý ch krůč cích. Ze vš eho nejdřív je třeba vysvě tlit, co urovnánísporu vlastně znamená. Pak následujícvič ení, při niž se ž áci uč ínaslouchat a umě t „nastavit druhý m i sobě zrcadlo“. Úč astníci naslouchají druhému pokud mož no co nejpřesně ji a vzápě tí reprodukují to, co si před okamž ikem pozorně vyslechli, přič emž je předevš ím důlež ité, ž e zachovávajíneutrálnípostoj. Pro žáky je zachování neutrality obzvlášť těžké , protož e v jejich hlavách se okamž itě vyrojí otázka, na č í straně je vina. Proto musí bý t od poč átku jasné, ž e zodpově zení otázky „kdo je vinný “ nepomůž e zjistit ani kdo je vítě z, ani kdo poraž ený , a tím pádem vůbec nenapomáhá konflikt vyřeš it.
80
V této fázi je nejdůlež itě jš ím úkolem pro ž áky nauč it se naslouchat a bezchybně zopakovat to, co před chvílíslyš eli, ovš em bez filtru své vlastníinterpretace. Teprve potom se zač íná s tréninkem jednotlivý ch fází mediač ního rozhovoru. Nejdříve probě hne, s kaž dou spornou stranou zvláš ť, rozhovor, ve kterém se krátce vylíč í metoda urovnání sporu – mediace a zároveň se zjistí připravenost sporný ch stran k urovnánísporu. Pak se rozhovor trénuje vž dy ve dvou následujících č ástech za sebou. V prvníč ásti představí mediátor postup a pravidla, ve druhé č ásti se odehraje vlastní mediač ní rozhovor. K tomuto úč elu se použ ije metody „hranírolí“. Protož e je tento proces velmi nároč ný , nelze oč ekávat hned od poč átku perfektní vý sledky. Zde je nutné uvést, ž e pož adavek perfekcionismu se č asto nalézá spíš e v hlavách uč itelů, a ž e u ž áků neníodvedeníperfektního vý konu nutně klíč em k úspě chu. I v případech, kdy mediátor udě lá v průbě hu rozhovoru chybu, můž e bý t u sporný ch stran tento nedostatek vykompenzován pomocíjeho prestiž e, autority a akceptace, kterou v dané skupině má. Zvládne-li ž ák, třeba i s pomocí tě chto osobních vlastností, uzavřít dohodu se sporný mi stranami, při které se nikdo necítíjako poraž ený a nikdo „neztratil svou tvář, svou hrdost“, pak lze konflikt urovnat také bez perfekcionismu... 5. tré ninková jednotka – prohloubenímediač ního rozhovoru V 5. tréninkové jednotce se mediač ní rozhovor dále prohlubuje a stává se podrobně jš ím a osobně jš ím. Tematizuje se zde otázka pocitů sporný ch stran a ž áci jsou vyzý váni vcítit se do svého protivníka. (Představ si, ž e bys byl na jeho místě , jak by ses pak cítil.) Důlež itou událostí 5. tréninkové jednotky je pak sestavení tzv. „kodexu cti“ pro ž áky-důvě rníky. Kaž dá skupina ž áků-důvě rníků vypracuje svůj kodex cti. Tento kodex cti obsahuje pravidla chovánípro ž áky-důvě rníky. (Bý t ostatním vzorem, sám nezač ít ž ádnou hádku, ž ádný spor, nepouž ívat ž ádné násilí, nikoho neuráž et atd.) Skupina vypracuje tento kodex zcela samostatně .
Účinnost tréninku mediace. Žáci, kteří již od 7. třídy započali s tréninkem urovnávání sporů a proš li vš emi jeho fázemi, rostou ve své osobnosti a získávají ve š kolním prostředí přesně takovou prestiž a autoritu, kterou jsme již vý š e uvedli jako jeden z komponentů, který sehrává důlež itou roli v mediačním rozhovoru. Ve š kolním roce 1999/2000 a také ve š kolním roce 2000/2001 se z řad
81
těchto ž áků volili mluvčí š koly. V rozhovorech pro televizi, rádio a tisk sami ž áci zdůraznili, ž e tento pozitivní vý voj v růstu jejich osobnosti umož nil mediační trénink. Pomocí tréninku si systematicky budují a podporují sebevědomí a odhad své vlastní působnosti – vlastnosti, které bý vají u ž áků na druhém stupni š koly spíš e nedostatečně vyvinuty. Převáž ná větš ina ž áků si uvědomuje evidentní účinnost tréninku a mož ný osobní prospěch z jeho absolvování. V celé řaděakutních případů zasáhli mediátoři z řad ž áků a zabránili hrozícímu násilí, někdy i v situacích, kdy učitelé jednoduš e odvrátili zrak a dělali, ž e nic nevidí a neslyš í. Urovnavatelé sporů – mediátoři přispívají takto vý znamnou měrou k pokojnému kaž dodennímu ž ivotu na naš í š kole. Mediace provádějí v současné doběž áci samostatněa s úspěchem. Žáci 7. ročníků se díky patronátu ž áků-důvěrníků z vyš š ích ročníků mohou zbavit strachu a mohou se tak cítit ve š kole jistě. V 5. tréninkové jednotce (trénink ž áků-důvěrníků) si pro sebe sestaví skupina účastníků „ kodex cti“pro mediátory. Tento kodex obsahuje také pravidla chování ž áků-důvěrníků. Kaž dá skupina ž áků-důvěrníků vypracuje svůj vlastní kodex cti, který je pro kaž dého člena skupiny závazný . Protož e jsou jako mediátoři š koleni (zcela záměrně) také ž áci s vysoký m konfliktním potenciálem, je sestavení kodexu cti nutné, aby se nestalo, ž e urovnavatelé sporů – mediátoři se sami stanou aktéry konfliktů. Vysoké akceptace tohoto kodexu se dosáhne mimo jiné tím, ž e jej ž áci bez ovlivňování sestavují dobrovolně sami. Dalš í věcí, která značně přispívá k dodrž ování kodexu, je provedení určitého rituálu, který berou ž áci velmi váž ně a který je silnějš í než nějaký slib nebo podpis. Tento rituál má velmi silný účinek na to, ž e ž áci berou kodex navý sost váž ně. V praktické části se nachází první vypracovaný kodex cti. V budoucnosti bude trénink zajisté doplněn ješ tědalš ími elementy tak, aby se mohl neustále dynamicky rozvíjet. Již nyní regulují ž áci větš inu konfliktů sami a klasická disciplinární opatření jako např. řeš ení vý chovný ch problémů v rámci třídních schůzek, udělování důtek třídního učitele a ředitele atd. zmizela z kaž dodenního ž ivota na naš í š kole. Tohoto stavu bylo mož né dosáhnout díky vysoké akceptaci tohoto konceptu jak ze strany ž áků, tak ze strany učitelů, kteří jej v tuto chvíli také plněpodporují.
82
Praktické části tréninku mediace Trénink intervenování(trénink 1 a 2) Cvičení určená k dynamickému rozvoji skupiny a k zí skání odvahy „vstoupit do středu skupiny“. Cíle: Žáci se mají navzájem poznat, získat k sobědůvěru, dochází k rozvoji skupiny a utváří se struktura skupiny, dochází k překonání zábran vstoupit do středu skupiny. Na začátku se provádí různá cvičení určená k vzájemnému poznání (v kaž dém tréninku jiná). Příklady: Propojenískupiny pomocívlně ného vlákna Žáci si umístí ž idle do kruhu. Jeden z ž áků dostane vlněné klubko, omotá si jeho začátek na svůj ukazováček, uvede své jméno a pro lepš í zapamatování také nějaké místo a jídlo se stejný m začátečním písmenem. (Jmenuji se Robert, pocházím z Řezna a jím rád řízky). Poté hodí klubko dalš ímu spoluž ákovi a pevně drž í vlákno. Dalš í ž ák zopakuje to, co právě řekl jeho předchůdce a stejně tak ve zkratce informuje o sobě, omotá si vlákno kolem ukazováčku a hodí klubko dál. Takto to pokračuje dál, dokud není vlněný m vláknem propojená celá skupina. Poslední ž ák musí pak zopakovat vš echny věty a přitom klubko znovu namotat. Jiná varianta: Házenímí čků s vyvolání m jména Nejdříve se začne s pouhý m míčkem. Žáci stojí v kruhu. Jeden z ž áků řekne své jméno, pohledem do očí se zkontaktuje s některý m ze spoluž áků a hodí mu míček. Ten řekne své jméno a hodí míček dál. Takto obdrž í kaž dý míček, vysloví své jméno, dokud se míček nedostane zpátky k prvnímu ž ákovi. Poté, co míček ješ tějednou v tom samém pořadí projde mezi ž áky, hází se pozpátku. Když to funguje, přidá se dalš í míček z druhé strany. Pak se mezi ž áky hází oběma míčky. Žáci mají přitom volat svá jména a přitom se natolik zkoncentrovat, aby jim míčky nepadaly na zem. Strom očekávání Na papír formátu velkého plakátu se nakreslí strom, na druhou stranu pak sekyra. Žáci mají nyní na zelené karty napsat co od semináře očekávají. (Jaké mám očekávání? Co by se mělo ve třech tréninkový ch dnech stát?) Na červené karty napíš í, co by se podle nich nemělo stát. Zelené karty se připevní na strom, červené na sekyru. Dojde potom k vyhodnocení připevněný ch karet a kaž dý řekne, čím hodlá přispět, aby se očekávání vyplnila a strom nemusel bý t pokácen. Erb osobnosti Kaž dý ž ák obdrž í na papíru formátu DIN A3 předkreslený erb, vedle kterého je předkreslená vlajka. Do vlajky vepíš e ž ák své jméno s nějakou vlastností, např.
83
Emanuel, který je vž dy „ cool“. Erb je rozdělen do čtyř částí. Do erbu se mají zanést odpovědi na osobní otázky, jako např. Jaký bych chtěl bý t? Jaký je doposud můj nejlepš í skutek? Kdo je mý m vzorem? Na co reaguji podráž děně? Co umím dobře? Co je mý m největš ím přáním? atd. Když si vš ichni ž áci vyplní svůj erb, sesednou se opět do kruhu. Jeden z ž áků si stoupne do středu, dbá na to, aby ho spoluž áci sledovali a prezentuje sám sebe na základětoho, co uvedl v erbu. Teprve tehdy, když je hotový , smějí mu posluchači klást otázky. Když jeho příspěvek skončil, posluchači mu zatleskají. Toto cvičení je povinné, tzn. ž e kaž dý ž ák musí jít do středu skupiny a představit se. To se odůvodňuje tím, ž e i mediátor musí překonat své zábrany a strach, když vstupuje do středu mezi aktéry konfliktu.
Cvičeníurčená k vybudovánídůvě ry a upevně nístruktury skupiny Zde je velké množ ství variant. Zmíníme jenom dvě. Slepý had Vytvoří se dvě skupiny. Kaž dá skupina si musí zvolit svého kapitána. S vý jimkou kapitánů si vš ichni zaváž í oči, stoupnou si za sebe a dají ruce na ramena předchozího spoluž áka. Kapitán, který stojí na zadním konci „ slepého hada“, musí skupinu pomocí stisku a nejrůznějš ích náznaků svý ch rukou dirigovat tak, aby se dostala k určitému cílovému bodu. Nesmí se u toho mluvit. Oba přítomní moderátoři dávají pozor, aby nedoš lo k ž ádný m úrazům. Potom se celé cvičení společnězhodnotí. (Fungovalo to? Nebo to nefungovalo? V čem byly problémy atd.). Skok odvahy Jeden z ž áků skočí nebo spadne se zavázaný ma očima z určité vý š ky (stoly nebo ž idle postaveny na sebe) a skupina jej zachytí. Toto cvičení předpokládá značnou míru odvahy a důvěry.
Kooperačnícvičení Zde se nabízí také spousta mož ností. Uvedeme jenom jednu. Společně postavit vě ž Žáci se rozdělí do čtyř skupin. Dostanou nůž ky, lepidlo, papír a karton. Jejich úkolem je společně postavit věž . Přitom spolu opět nesmí mluvit. Potom se zase celé cvičení společnězhodnotí.
84
Cvičeník analyzováníkonfliktů Cíle: Žáci mají přijít na to, ž e díky rozdílnostem lidský ch povah jsou konflikty vš ednodenní zálež itostí a ne „ per se“ negativním jevem. Mají se naučit své vlastní mínění relativizovat a jiné názory akceptovat. Mají pochopit, ž e odsuzování konfliktů je velmi subjektivní. Hledánívýrazů vztahují cí ch se k pojmu „konflikt“ a jejich zařazenído kategorií „kladný, neutrálnía záporný“. Žákům se rozdají kartičky, na které mají napsat pojmy, které spojují se slovem „ konflikt“. Poté mají tyto pojmy zařadit jako kladné, neutrální a záporné“. Shromáž děné vý razy se připevní na tabuli do jednotlivý ch kolonek (kladný , neutrální a záporný ) pod pojem „ konflikt“, přičemž se zde přirozeněuvede co nejvíc negativních vý razů. Zde je mož né poprvé tematizovat rozdílná posuzování konfliktů, stejně tak jako i převaž ující negativní hodnocení. Dě lí cílinie konfliktů –rozdí lné posuzováníkonfliktů Při tomto cvičení mají ž áci přijít na to, ž e konflikty vzniklé na základěosobní dispozice nebo na základěodliš ného kulturního zázemí mohou bý t odliš něposuzovány. Pomocí pruhů krepového papíru se rozdělí místnost na dvěpoloviny. První polovina je vyhrazena hodnocení „ ano, to je konflikt“, druhá polovina pak hodnocení „ ne, to není konflikt“. Střed místnosti znamená „ neutrální postoj“. Č ím více se ž áci postaví na jeden nebo druhý konec místnosti, o to více hodnotí vž dy pokaž dé popsanou událost svý m „ ano“ nebo „ ne“ jako konflikt, anebo naopak. Vš ichni ž áci stojí nejprve ve středu místnosti. Moderátor popisuje určitý konflikt. (Příklady: Fatima se chce sejít se svý m přítelem. Otec jí to zakazuje. Fatima to přesto udělá. Je to konflikt? Ano nebo ne? Petr š lápne Michalovi při fotbale na nohu. Omluví se mu. Je to konflikt? Ano nebo ne? Marie pomlouvá Petru za jejími zády . Je to konflikt? Ano nebo ne? Robert řekne Klausovi: „ Tvoje matka vypadá jak ňáká coura.“ Atd., atd.) Poté co vylíčí určitý konflikt, se ž áci zařadí na jednu nebo druhou stranu, nebo zůstanou namístě. Moderátor se pak ptá ž áků jednotlivě, proč se právětakto zařadili. Teplomě r konfliktů –„konfliktomě r“ Na papír formátu velkého plakátu se namaluje teploměr se stupnicí od nuly do 100 (bod varu).
85
Žáci napíš í na tři kartičky tři vý razy k tématu „ konflikt a uráž ky“, přičemž uvedou zcela konkrétní vý razy (např. nadávky zkurvysyn, idiot atd.). Potom rozhodnou, které z těchto nadávek by na teploměru umístili zcela dole, které ve středu a které zcela nahoře. Poté co ž áci vý razy napíš í, připevní je na teploměr. Téměř vž dycky jsou to uráž ky rodiny, které se na teploměru objevují připevněné u bodu varu. Průbě h konfliktů –minusový človí ček a spirála konfliktu V návaznosti na předchozí cvičení se přistoupí k popisu typického průběhu konfliktů. Existuje myš lenka – protimyš lenka, síla – protisíla, názor – protinázor. Existují tak minusové body, které když člověk neustále dostává, tak produkují napětí a agresivitu. (Znázornění minusového človíčka, zvý razněná hlava, zlý pohled, s trychtý řem na hlavě, do kterého pořád padají minusové body, které končí na dně hlavy. Otázka, k čemu nakonec dojde? Odpověď, muž íček jednoho dne exploduje.) Když nedojde k zastavení přívalu minusový ch bodů nebo přepólování na plusové body a když nedojde k ž ádnému kompromisu, k ž ádnému umírněnějš ímu vý voji, nastane snadno pingpongový efekt, při kterém díky uráž kám, vzájemnému osočování a provokování přibý vají minusové body, které stoupají ve spirále konfliktu až k bodu varu. Vý sledkem je obecněagresivní chování vůči svému okolí, v naš em případěprávě násilný spor, rvačka atd. Zmíněný průběh konfliktu se namaluje a „ bod varu“ se označí symbolem blesku. V následující debatěse poprvé s ž áky diskutuje, kdy můž e mediátor zasáhnout a jaký m způsobem by to měl provést. Žáci se zpravidla shodnou na tom, ž e v kaž dém případěje dobré zasáhnout ješ těpřed eskalací konfliktu.
Deeskalačnícvičení Cíle: Žáci se učí aktéry konfliktu zklidnit. V tandemu ž áci navrhnou a napíš í konkrétní způsoby jednání, jejichž cílem je zklidnit aktéry konfliktu. Pak prezentují své vý sledky, které zároveň napíš í na flipchart. Následuje krátká fáze tréninku, ve které mají ž áci cvičit deeskalaci. Toto se odehrává pomocí „ hry rolí“: dva ž áci se nacházejí ve tříděa (náhle) u nich dojde ke sporu. Nejprve se je pokusí zklidnit jen jeden spoluž ák, pak dalš í. Herci i diváci jsou posléze dotazováni, jak se v dané situaci cítili. V tomto bodě je zřejmé, ž e úspěš nost deeskalace bude vyš š í, když se sporné strany bude snaž it zklidnit více lidí.
86
K deeskalaci se v průběhu tréninku vž dy znovu a znovu vrací a absolvují se dalš í deeskalační cvičení. Rvačka a trénink intervenovánía trénink intervence Cíle: Žáci analyzují situaci aktérů rvačky. Učí se jednotlivé fáze intervenování. Cvičenís bataky –rvačka s gumovými holemi Vž dy dva ž áci se perou s gumový mi holemi – tzv. „ batakka“. Ostatní utvoří kolem nich kruh a hecují je. Moderátor dbá na to, aby se navzájem nedotý kali, protož e jinak hrozí nebezpečí eskalace. Toto cvičení by měli dělat vš ichni. Kdo ale za ž ádnou cenu nechce, neměl by se k tomu nutit. Při tomto cvičení se jedná předevš ím o získání zkuš enosti s tzv. „ tunelem“ – odříznutím od reality, ve kterém se aktéři rvačky nacházejí. „ Tunel“ lze popsat jako specifické spojení, ve kterém aktéři sporu nevnímají své okolí, kdy je jejich pozornost a vnímání silně zredukováno a zaměřeno pouze na protivníka. Také hecující vý křiky ze svého okolí vnímají pouze zčásti. Potom se celé cvičení společně vyhodnotí a zde je důlež ité velmi přesně analyzovat situaci tunelu, jejíž správné pochopení má své důsledky pro úspěš né intervenování.
Trénink zasáhnutí Žáci ve třech skupinách vymyslí nějaký konflikt, který končí rvačkou. Tento konflikt mají zahrát, přičemž dva z nich již zaujmou roli mediátora. V tomto bodě jsou experti z jednotlivý ch skupin vyzváni, aby vysvětlili, co je důlež ité udělat, jak nejlépe postupovat a co se dá zlepš it. Pak se připravený konflikt zahraje. Diváci mají zodpovědět následující otázky: Kdo má na konfliktu podíl? Co se stalo? Toto je už vlastně úvod do analý zy pavučiny konfliktu (Kdo?, Co?, Proč?, Jak?), jež je jedním z nejdůlež itějš ích elementů analý zy konfliktu. Divákům se kladou dotazy teprve po zahrání konfliktu. V této fázi se diváci ješ tězdrž í kritiky. Pak jsou dotazování herci, jak se v dané situaci cítili. Pak se ž áci společněs moderátorem zabý vají chováním mediátorů. Co udělali? Jak si vedli? Co mohli udělat lépe? Na flipchart se zapisují jednotlivé elementy důlež ité při zasáhnutí:
87
Vstoupit do středu aktérů konfliktu a přeruš it mezi nimi spojení (tunel). Neodtrhávat je od sebe zezadu a předevš ím nechytnout je tak, ž e je pevněobejmeme a tím jim znemož níme v pohybu! Volat nahlas a zakřičet: „ Přestaň! (uvést jméno aktéra konfliktu) Uklidni se!“ atd. Upoutat na sebe pohled jednoho z aktérů konfliktu. „ Dívej se na mě!“ zavolat. Pomalu je odtrhnout nebo spíš odtlačit od sebe tlakem obou svý ch rukou na ramenou jednoho z nich a odtlačit jej pryč od jeho soupeře, aniž bychom do něj strčili. Aby se nestalo, ž e mediátora ve rvačce povalí a aby mohl podle potřeby flexibilně jednat, je potřeba hned od začátku zaujmout pevný postoj, mít při něm lehce rozkročené nohy s lehce pokrčený mi koleny. Aktéři konfliktu jsou od sebe natolik dostatečněvzdáleni, ž e nemají mezi sebou ani vizuální, ani sluchový kontakt. Jednotlivé kroky zásahu se trénují vž dy zvláš ť. Pro nacvičení volání se už ije „ techniky vnitřního kruhu a vnějš ího kruhu“. Žáci se rozdělí do skupiny, která se nalézá ve vnitřním kruhu a do skupiny, která se nalézá ve vnějš ím kruhu. Žáci stojí v párech proti sobě. Na povel křičí jeden ž ák na druhého: „ Přestaň! Dívej se na mě!“. Pak se vystřídají. Hned poté se na pokyn pootočí vnějš í kruh (vnitřní zůstává stát) o jednoho ž áka. Náhle stojí před sebou opět dva noví partneři. Na povel na sebe opět zakřičí a vnějš í kruh se zase pootočí o jednoho dál, dokud se neotočí celý kruh dokola. Pak se v párech trénuje technika „ odtaž ení“. Pak se už ije zkrácené verze jedné scény, ve které si ješ tě jednou kaž dý musí natrénovat „ zásah“. V případě, ž e je mediátor slabš í tělesné konstituce, musí jej podpořit ostatní. Také je důlež ité, aby kaž dý z ž áků zváž il, nakolik je zásah pro něj osobněnebezpečný . Není smysluplné, aby se mediátor vystavoval zbytečně nebezpečí. Č ím více mediátorů zasáhne, tím méněje celý zásah nebezpečný . Proto se trénuje jedna scéna, ve které zasahují vš ichni. Aktéři konfliktu po této scéněpokaž dé prohlásí, ž e neměli ž ádnou š anci ve rvačce pokračovat. Předevš ím je zde nutné uvést, ž e aktér konfliktu neztrácí „ svou tvář“, „ svou hrdost“ (problematika zbabělosti), pokud mu ve rvačce zabrání větš í skupina lidí.
Použitízí skaných zkušenostía jejich převedenído všední ho školní ho dne V závěru tréninku intervenování mají ž áci diskutovat a domluvit se o tom, jak ve š kole použ ijí získané praktické zkuš enosti. Žákům se v tomto nechává volný prostor.
88
Komplimenty na zádech Na závěr si ž áci vzájemně připevní na záda list papíru, na který si vzájemně napíš í komplimenty. Toto závěrečné cvičení pomáhá posílit pocit vlastní hodnoty a umocnit pozitivní postoj k celé skupině.
Trénink mediace (trénink 3,4 a 5) Komunikačnícvičení Cíle: Žáci se učí zcela přesněnaslouchat a umět „ nastavit druhý m i sobězrcadlo“. Ú častníci naslouchají druhému pokud mož no co nejpřesněji a vzápětí zopakují to, co si před okamž ikem pozorněvyslechli. V tréninku mediace hrají komunikační cvičení přední roli. Žáci se zde mají naučit techniky, které jsou pro mediační rozhovor nezbytné. Představit se v tandemu. Žáci se dotazují sebe navzájem: „ Co je tvé oblíbené jídlo? Jaké máš koníčky? Jakou posloucháš hudbu? Na co reaguješ podráž děně? Jaké jsou budoucí plány?“ atd. Pak si sednou do kruhu, v jehož středu se popsaný m způsobem představí kaž dý pár. Namalovat obraz, jak vidí te vaši situaci jako mediátoři na vašíškole. Ve skupinách malují ž áci společný obraz, na kterém znázorní, jak vidí š kolu a sebe jako mediátory. Tyto obrazy interpretují členové ostatních skupin ješ těpředtím, než k nim jejich autoři sami poskytnou vý klad. Ve společném rozhovoru je ž ákům polož ena otázka, co podle jejich mínění je ješ tě potřeba k urovnání sporu. V tomto okamž iku musí zaznít, ž e nesmí chybět mediační rozhovor. Potom se ž ákům vysvětlí, ž e cílem takového rozhovoru je urovnání konfliktu, přičemž se vysvětlí rozdíly mezi urovnáním sporu a rozsudkem soudu nebo rozhodnutím např. na třídních schůzkách. V případě rozsudku se jedná o vinu zúčastněný ch a o jejich potrestání. Jsou zde vítězové a poraž ení, ale tím nemůž e bý t konflikt odstraněn nebo se vyřeš en. V mediačním rozhovoru jde o to, aby se konflikt vyřeš il a odstranil. Otázka viny není rozhodující, jednoduš e jí nikdo nepokládá. Na jedné straněnení skoro nikdy mož né na tuto otázku zcela jednoznačněodpovědět (ke konfliktu patří vž dy dva – pokud se jedna strana nechce přít, větš inou nedojde ke sporu). Na druhé straněsnaha po zodpovězení „ otázky viny“ brání v odstranění konfliktu, protož e nikdo nechce bý t poraž ený m.
89
Na tomto místě můž e dojít k zopakování fáze tréninku deeskalace a tréninku intervenování, přičemž pozornost se zaměří na verbální deeskalaci. Ješ tě jednou si připraví ž áci věty, které mají slouž it ke zklidnění aktérů konfliktu a vzápětí použ ijí připravené věty v scénkách, ve který ch mají za úkol zklidnit konfliktní strany. Uhádnutía pojmenovánívýrazů –ve vlakovém kupé z Berlí na do Hamburgu Č tyři ž áci sedí v kupé ve vlaku z Berlína do Hamburgu. Kaž dý obdrž í jedno tajné slovo nebo větu, které mají vztah k deeskalaci. (Buď v pohodě, uklidni se, přestaň, usměj se, odreaguj se, nech toho atd.) Tyto vý razy nebo věty musí ž ák pokud mož no co nejvíce vkládat do rozhovoru, současněvý razy ostatních „ spolucestujících“ uhádnout a zároveň je převzít a začít použ ívat. Diváci musí jak vý razy, tak věty uhádnout a teprve po scénce je vyjmenovat. Kaž dý by měl hru na vlak a s ní spojený rozhovor absolvovat.
Cvičení , při nichžse žáci učínaslouchat a umě t „nastavit druhým i sobě zrcadlo“. Žáci se rozdělí do třech skupin. V kaž dé z nich popisuje jeden ž ák nějaký konflikt. Dalš í ž ák musí popsanou událost pokud mož no co nejlépe zopakovat, třetí ž ák opravuje chyby, které se v zopakované verzi objeví. Přitom se má zároveň trénovat technika dotazování. (Rozuměl jsem ti správně, ž e...., Říkal jsi, ž e...., Je to tak v pořádku?, Je to tak, ž e...., Ty máš takový názor, ž e... atd.) Rovněž se má dávat pozor na to, aby řečnické sekvence nebyly příliš dlouhé, protož e jinak je příliš těž ké popsanou událost zopakovat. Žáci si mají dělat také poznámky, které v kaž dém případěpomáhají podpořit jejich paměť. Experti z řad ž áků podpoří správný průběh práce ve skupinkách – předvedou, jak by měl rozhovor správněprobíhat.
Analýza konfliktu a trénink mediační ho rozhovoru Cíle: Žáci se naučí konflikt analyzovat a trénují jednotlivé fáze mediačního rozhovoru/ usmiřovacího rozhovoru. Zopakování analý zy „ pavučiny konfliktu“. Žáci se rozdělí do třech skupin. V kaž dé z nich se vymyslí pro š kolu typický konflikt a pak se zahraje. Diváci rozebírají přehranou událost pomocí analý zy „ pavučiny konfliktu“. Kdo má na konfliktu podíl? Co se stalo? Proč se to stalo?
90
Při vyhodnocení celého konfliktu se přichází často na to, ž e otázka „ proč“ zcela přesně zaměřuje pozornost ž áků na otázku viny. (Kdo to zavinil?) To je obecně nastavený postoj, který zaujímáme ke konfliktu. Pravětomuto se musí v mediačním rozhovoru zabránit. Žákům musí bý t jasné, ž e otázka „ Kde se nachází vina“ zabrání tomu, aby se konflikt vyřeš il, a ž e urovnavatel sporu – mediátor musí bý t absolutněneutrální.
Trénink pří pravného mediační ho rozhovoru nutného pro urovnánísporu Tři již vytvořené skupiny ž áků trénují na základě jimi představeného konfliktu přípravný mediační rozhovor pro urovnání sporu. Kritéria a průběh rozhovoru nejdříve společně vypracují a napíš í na flipchart. (Viz. v příloze krátký návod pro mediátory) Pak se přípravný rozhovor trénuje, přičemž experti z řad ž áků převezmou ve skupinách moderaci. Učitelé nezasahují. Poté se prezentují plénu vý sledky a společněse diskutují.
Trénink mediační ho rozhovoru Při mediačním rozhovoru se postupuje podobnějako při tréninku přípravného rozhovoru. Nejprve ž áci společněvypracují a napíš í průběh jednotlivý ch fází rozhovoru. (Viz. v příloze krátký návod pro mediátory) Následuje trénink v malý ch skupinách pod vedením expertů z řad ž áků. Poté se předvede kompletní mediační rozhovor před plénem, nahrává se na video a společně se analyzuje. Kaž dý ž ák by se měl v průběhu tréninku alespoň jednou zhostit role mediátora. Protož e se zde kladou velmi vysoké pož adavky na koncentraci a pracovní disciplinu ž áků, jsou nezbytné přestávky, cvičení na uvolnění a různé hry (Cesta do Jeruzaléma, Twister, Atom atd.).
Role žáků-důvě rní ků a patronát pro 7. tří dy Na konci tréninku, který probíhá na začátku š kolního roku, se ž ákům prozradí, jak lze získané praktické zkuš enosti ve š kole využ ít. Ten, kdo úspěš něabsolvoval trénink mediace, obdrž í potvrzený doklad, a od té chvíle zastává úřad ž áka-důvěrníka na Škole Wernera Stephana. Na takovéhoto ž áka se mohou obracet jeho spoluž áci v případě vzniku nějakého konfliktu a on provede mediaci. Aby se o tom ostatní ž áci na š kole dozvěděli, budou noví ž áci-důvěrníci postupně představeni jednotlivý m ročníkům v rámci třídních shromáž dění v aule š koly. Kromě toho visí ve š kolní vitríně společné foto i s uvedením jména a třídy jednotlivý ch důvěrníků.
91
Tito třídní důvěrníci převezmou také patronát nad 7. ročníky. Jejich úkoly a to, jak si mají v této funkci počínat, se určí na konci tréninku. Mají zde bý t k dispozici pro nové ž áky, aby se měli na koho obrátit s jejich problémy ve š kole a v případěkonfliktů, čímž jim pomůž ou zbavit se obav a strachu a zároveň podpoří jejich integraci v nové š kole. K tomuto účelu probíhá na začátku š kolního roku rozhovor s ž áky 7. tříd bez přítomnosti učitele. (Viz. příloha) V pravidelný ch intervalech se budou setkání s třídami opakovat. Obzvláš těproblematičtí ž áci dostanou přiděleného jednoho nebo více patronů, kteří se o něj předevš ím o přestávkách starají.
Pří loha: Krátký návod pro mediátory Zasáhnutí : Pokusím se nejdříve účastníky sporu uklidnit. (Uklidni se! Buď v pohodě! atd. Použ iji svůj styl, svá vlastní slova). Když dojde ke rvačce, zakročí m. Vyberu si jednu ze sporný ch stran a pokusím se vstoupit do ohniska konfliktu a přerušit mezi ní a její m protivní kem spojení (tunel). Přitom nahlas volám jménem aktéra konfliktu a zakřičí m: „ Přestaň!“ nebo hlasitězapískám atd. Dívám se mu přímo do očí a volám na něj: „ Dívej se na mě!“ Pomalu ho odtrhávám a odtahuji pryč od jeho soupeře tlakem obou svý ch rukou na jeho ramenou, aniž bych do něj strčil. Neodtrhávám jej od jeho soupeře zezadu a předevš ím jej nesmím chytnout tak, ž e ho pevněobejmu a tím mu znemož ním pohyb. Dále na něj volám a dívám se mu do očí. Uklidně ní : Vzdálí m aktéra konfliktu od jeho protivníka natolik, ž e nemajímezi sebou ani vizuálnía ani sluchový kontakt. Pokusím se jej dále uklidňovat, a to tak, ž e na něj mluvím, pokud mož no snaž ím se, aby zůstal sedět, eventuelně odvedu jeho pozornost na jiné téma, poukáž u na následky jejich jednání atd. Opustím spornou stranu teprve tehdy, když si jsem jist, ž e rvačka nebude pokračovat. Později nabídnu, ž e si můž eme o konfliktu popovídat, a ž e mu pomohu při jeho vyřeš ení. Urovnánísporu (mediace): Předbě žný rozhovor: Vedu předběž ný rozhovor s první stranou sporu a posléze s druhou. Přátelsky pozdravím aktéry sporu. Přednesu návrh:
92
„ Jsem vyš kolenej v tom, jak urovnat spor a nabízím vám, ž e vám pomůž u váš spor vyřeš it, aniž by zde padnul ňákej rozsudek nebo někdo z vás byl nějak potrestanej (třídní schůzky, důtky třídního učitele nebo ředitele, soudní proces, pohovory s rodiči atd.). Ten samý návrh učiním i druhé straně. Já osobně přitom zůstanu zcela neutrální . Nebudu nic odsuzovat a ani zde neřeknu svůj vlastnínázor. Chci vám jenom pomoct váš spor vyřeš it a přispět k tomu, ž e tenhle konflikt nějak sprovodíme ze světa. Řekni, co se vlastně stalo? Kdo u toho ješ těbyl? V tomto místěnaslouchám a ptám se, nic nekomentuji. Na závěr domluvím místo a čas na první (mediační) rozhovor se vš emi aktéry sporu. Mediačnírozhovor: Vš ichni učitelé, který ch se to tý ká, by měli bý t o plánovaném mediačním rozhovoru informováni. Mělo by se zabránit tomu, ž e odpadne vyučování. Přátelsky pozdravím aktéry sporu podání m ruky a poprosím je, aby se posadili (proti sobě, ale s rozumný m odstupem). Vysvě tlí m pravidla mediačního rozhovoru. Tyto pravidla jsem již předem napsal na papír plakátového formátu a pověsil na viditelné místo. Uvedu, ž e já zůstanu zcela neutrální , ž e kaž dá sporná strana nechá druhou mluvit a nebude přitom toho druhého ani napadat, ani urážet. Nikdo by se neměl v rozhovoru cítit oš izen. Nesmíse druhému skákat do řeči. Vš e, co se zde řekne, zůstane pouze mezi účastníky mediačního rozhovoru a nebude se dále ší řit. Budu na dodrženítě chto pravidel přísně trvat, a pokud to bude nutné, rozhovor přeruš ím. Ptám se sporný ch stran, jestli s tím souhlasí . Potom jim vysvětlím, ž e mají popsat konflikt kaž dý ze svého úhlu pohledu. Snaž ím se o to, aby v průběhu rozhovoru kaž dá strana mluvila stejnědlouho. Můž e se stát, ž e musím vylosovat, kdo začne. Kdo? Polož ím první otázku: „ Nejdřív bych chtěl vědět, kdo vš echno u toho byl.“ Tato otázka je zbytečná, pokud jsem toto zjistil už předtím. Co? Pak chci vědět, co se stalo. Zeptám se první strany: „Co se vlastně stalo?“ Nenechám toto líčení dojít příliš daleko, aby neeskalovalo do rvačky. Dbám při tom na přesnost. Přeruš ím proto, abych mohl to, co jsem si před okamž ikem vyslechnul co nejpřesněji zopakovat (nastaví m vypravě či zrcadlo). „ Ty jsi říkal, ž e .......................................................... Souhlasí to?“ Pak se vyptávám druhé strany tím samý m způsobem, dokud není jasné, co se stalo. Eventuelněmusím přizvat k rozhovoru svědky. Proč? Dále se ptám, proč se to stalo. „ Proč, podle tvý ho názoru, se to stalo?“ Pustím opět postupně obě strany ke slovu a zopakují , co řekly. (Opět jim „nastaví m zrcadlo“) Jak? Ptám se, jestli mají oběstrany zájem na urovnání tohoto konfliktu.
93
„ Když jsme tedy tenhle případ vyjasnili, chci teď od vás vědět, jestli chcete tenhle konflikt urovnat.“ Pokud řeknou „ ne“, tak je rozhovor u konce. Nabídnu jim, ž e můž eme v rozhovoru pokračovat někdy jindy. Upozorním sporné strany na to, ž e při pokračování mediačního rozhovoru musí počítat s disciplinárními opatřeními, která jsou již v rukách učitelů. Odpoví-li „ ano“, poprosím je, aby napsali „návrhy řešení “. Kaž dý pro sebe. Pokusím se pak tyto návrhy sjednotit. Zeptám se jich, zda s touto sjednocenou verzí návrhů řeš ení souhlasí . Když řeknou „ ne“, navrhnu jiný termín setkání. Když řeknou „ ano“, uzavřu pí semnou smlouvu obsahující dohodu a termín příš tího setkání, při kterém se prověří dodrž ování smlouvy. Smlouvu podepíš í obědvěstrany. Budu se s nimi scházet a prověřovat dodrž ování smlouvy tak dlouho, dokud již nebude hrozit ž ádné nebezpečí nového vypuknutí konfliktu. Případně dávají pozor na aktéry konfliktu z důvodu „ zajiš tění míru“ po nějakou dobu dva ž áci-důvěrníci. Pravidelná setkání za účelem dodrž ování smlouvy jsou bezpodmínečněnutná, aby nedoš lo k tomu, ž e konflikt znova vypukne.
Patronát mediátorů/ tří dní ch důvě rní ků nad 7. roční ky Kdo jsou zmí ně nímediátoři? 9 Žáků/ž ákyň 9. a 10. ročníků, kteří na „ zámečku v Glienicke“ absolvovali mediační trénink (trénink urovnávání sporů). Jakou pomoc mediátoři nabí zejí ? Při konfliktech a sporech nabízí svou pomoc prostřednictvím mediačního rozhovoru. Žáci se od nich dozví, v čem tento způsob urovnání sporu – mediace – spočívá. Žáci 7. tříd jsou takto chráněni před napadnutím ze strany starš ích. Žáci 7. tříd se mohou s plnou důvěrou obrátit na mediátory s problémy, které mají s ž áky z vyš š ích ročníků. Jsou zde míněny předevš ím problémy jako ohrož ování, vyhrož ování, vydírání, š ikanování, donucování, různé formy duš evního i tělesného nátlaku a násilností, které se mohou odehrávat o přestávkách a na cestědo š koly. Mediátoři nabízejí v těchto případech ochranu a svou pomoc při řeš ení konfliktů. Doprovázejí ohrož ené ž áky. Naváž í kontakt s pachateli. Popřípadě zorganizují mediační rozhovor mezi obětí a pachatelem. Pachatelé jsou vyzváni zanechat svého jednání. Mediátoři nepouž ijí ž ádného násilí. Když není mož né daný problém vyřeš it, obrátí se na učitele-důvěrníky. Skupina mediátorů se snaž í pokaž dé působit a jednat společně.
94
Spory ve tříděurovnávají mediátoři jenom vý jímečně, to je zálež itostí třídy a třídního učitele. Jak se žáci dozvě dío pomoci, kterou nabí zímediátoři? Po dohodě s třídním učitelem přijdou mediátoři do tříd sedmého ročníku. Hovoří bez přítomnosti učitele s ž áky, kteří se sesednou do kruhu. Osobněse představí. Pak ž ákům vypráví, co se jako mediátoři naučili a nabídnou jim svou pomoc. Popíš í jim také svou vlastní zkuš enost, kterou získali, když byli ž áky 7. ročníku. Aby ž áci na mediátory nezapomněli, vyvěsí se v jejich třídě plakát s fotkami vš ech členů skupiny mediátorů i s jejich jmény a třídami. Proč mediátoři nabí zejížákům svou pomoc? Mediátoři nabízejí svou pomoc na základě vlastních zkuš eností, které kdysi jako ž áci sedmého ročníku sami získali. Chtějí bý t svý m spoluž ákům už iteční svojí získanou kvalifikací.
95
Anlage Nr. 2:
Das Konzept des Streitschlichtens und der Gewaltprävention an der Werner-Stephan-Oberschule Allgemeines: An der Werner-Stephan-Oberschule (Hauptschule in Tempelhof/Berlin) wird nunmehr seit sieben Jahren „ein regelmä ß iges Streitschlichtertraining durchgeführt mit dem Ziel, dass Schüler Konflikte und massiven Streit selbst beilegen und regulieren können. Das Training findet in der Bildungsstä tte „Helmut Gollwitzer“ Haus in Wünsdorf statt. Es ist gegliedert in vier Teile: 1. Training zur Intervention (Eingreifen bei gewaltsamen Auseinandersetzungen) 2. Training zur Deeskalation (Ablenken und Beruhigen im Vorfeld eines Streites oder danach) 3. Training zum Schlichter (Beilegen eines Konfliktes durch ein Schlichtungsgesprä ch) 4. Training zum Vertrauenschüler (Schlichtungsgesprä che, Patenschaften für die 7. Klassen und einzelne problematische Schüler) Das Konzept der WSO unterscheidet sich grundsä tzlich von anderen Konzepten an Berliner Schulen. Es wurde von den Schülern selbst nachgefragt und nicht entwickelt aus der Perspektive der Lehrer, die nur allzu hä ufig das, was sie selbst für notwendig erachten, den Schülern überstülpen. Als erste Schule Berlins führte die Schülervertretung der WSO seit 1984 regelmä ß ige Seminare (zunä chst im Wannseeheim für Jugendarbeit) durch mit dem Ziel die Klassensprecher und Schulsprecher für ihre Arbeit auszubilden. Die Moderation dieser Seminare lag in den Hä nden der von den Schülern gewä hlten Vertrauenslehrer. Auf einer der Tagungen formulierten die Klassensprecher selbst, dass an sie die Anforderung von ihren Mitschülern gestellt wird, bei Streitigkeiten einzugreifen und zu schlichten, was sie gerne erlernen möchten. Dabei stand an erster Stelle das Erwerben einer Kompetenz, bei akuten Konflikten eingreifen zu können (Prügeleien etc.) In Zusammenarbeit mit der Internationalen Jugendbegegnungsstä tte Jagdschloss Glienicke und deren Teamern Dr. Waniorek und Siang Be und den Vertrauenslehrer wurde 1995 das erste Streitschlichtertraining mit den Klassensprechern im Jagdschloss entwickelt und durchgeführt. Seitdem wurde das Konzept kontinuierlich überarbeitet und verbessert. Im Zuge dieser Entwicklung stieg auch die Popularitä t des Trainings unter den Schülern, die die erlernte Kompetenz im Schulalltag anwenden und sie auß erdem als Bereicherung ihrer Persönlichkeit erleben. Deshalb führen wir derzeit im Schuljahr
96
vier Trainingseinheiten an drei Tagen nicht mehr im Jagdschloss sondern im Helmut Gollwitzer Haus durch mit der Absicht einer Vertiefung des Erlernten in der Schule im Rahmen regelmä ß iger Treffen. Die Zusammenarbeit mit dem Jagdschloss wurde durch die Schließ ung der Bildungsstä tte beendet. Bereits vorher wurde das Training nur noch von den beiden Vertrauenslehrern wegen inhaltlicher Differenzen mit den Teamern des Jagdschlosses moderiert. Zunehmend werden Schülerexperten als Moderatoren in das Training eingebunden, d.h. dass die Vertrauensschüler die Trainingsphasen für die jüngeren Streitschlichter leiten. Auch dies führte zu einer erheblichen Qualitä tsverbesserung des Trainings. Das Streitschlichten wird dadurch mehr und mehr zur eigenverantwortlichen Handlung der Schüler, die meist viel besser ihre Konflikte untereinander regulieren können, als wenn Lehrer mit Autoritä t, Schuldzuweisungen und Disziplinmaß nahmen dies meist vergeblich versuchen. Mittlerweile ist die Akzeptanz innerhalb der Schulgemeinschaft ä uß erst hoch, d.h. die Streitschlichter genieß en ein hohes Ansehen sowohl bei Schülern wie auch Lehrern. Inzwischen übernehmen Streitschlichter der neunten und zehnten Klassen als Vertrauensschüler Patenschaften für die neuen Schüler der 7. Klassen. Dies ist ein weiterer wichtiger Mosaikstein in der Gewaltprä vention an der Werner-StephanSchule. Konflikte werden von den Schü lern durch Eingreifen und Schlichtungsgespräch ohne Lehrer reguliert und beigelegt. Die Kompetenz der Schü ler wird tatsächlich von den Konfliktparteien nachgefragt. Viele Schlichtungsgespräche wurden erfolgreich gefü hrt. Dadurch traten die ü blichen Disziplinarmaßnahmen wie Klassenkonferenzen, Verweise etc. in den Hintergrund. Das Schulklima wurde friedlicher und das Gesamterscheinungsbild der Schule auch in der Ö ffentlichkeit viel positiver. Die Notwendigkeit der Gewaltprä vention durch das Schlichtertraining Es muss erwä hnt werden, dass die WSO über ein erhebliches Konfliktpotential seitens der Schüler verfügt, welches wesentlich brisanter ist als das einer normalen Groß stadthauptschule. An dieser Schule werden Schüler aus vielen Lä ndern unterrichtet, vor allem auch solche, die noch nicht lange in Deutschland sind und aus allen erdenklichen Krisengebieten dieser Erde stammen. Auf dem Höhepunkt des Balkankrieges hatten wir Schüler aus allen Teilen des ehemaligen Jugoslawiens (Serben, Kroaten, Slowenen und Kosovoalbaner). Auch Türken und Araber stehen sich hä ufig feindlich gegenüber, wie auch Schüler aus der GUS und Polen. Es ist der Schulgemeinschaft gelungen ein friedliches Miteinander zu gestalten, quasi eine Oase des Friedens zu schaffen, ein Zustand der von den Schülern bewusst angestrebt wurde, trotz aller Versuche von auß en die Konflikte auch in die Schule zu tragen. Das Streitschlichterkonzept leistet zum friedlichen Schulalltag einen wesentlichen Beitrag.
97
Auswahl und Anzahl der Schüler des Streitschlichtertrainings Bei der Einführung des Trainings nahmen ca. 15 Schüler aus allen Klassenstufen an den Seminaren teil. Dies waren zunächst die Klassensprecher, dann aber wurde der Teilnehmerkreis erweitert, so dass auch andere interessierte Schüler sich beteiligen können, um eine möglichst breite Basis zu schaffen. Momentan werden pro Jahr zwei Trainingseinheiten mit den Teilnehmern aus der 7. und 8. Klassenstufe durchgeführt und zwei Trainingseinheiten mit Teilnehmern aus 8, 9 und 10, die schon mindestens zweimal dabei waren. Die Teilnahme ist grundsätzlich freiwillig. Eine Obergrenze von 16 Schülern pro Seminar soll nicht überschritten werden. Da momentan durch die Attraktivität des Trainings eine höhere Nachfrage besteht, können noch folgende Auswahlkriterien berücksichtigt werden: Vertreter aus allen ethnischen Gruppen der WSO, paritätische Besetzung mit Mädchen und Jungen sowie die Mitnahme von verhaltensproblematischen Schülern, denen damit die Möglichkeit gegeben wird, eine andere Rolle im Schulalltag einzunehmen. Nicht abhängig ist die Teilnahme von der Bezahlung. Dieses Training wird im erheblichen Umfang von der Schule unterstützt, Geldmangel darf kein Hindernisgrund sein. Für Schüler, die die Kosten von zur Zeit 24 Euro für Seminar mit Übernachtung und Vollpension im Jagdschloss Glienicke nicht aufbringen können, werden diese ganz oder anteilig von der Schule (Förderverein, Cafeteriagewinn) übernommen. Für die letzte Trainingseinheit der Ausbildung der Vertrauensschüler und der Mediatoren werden die Teilnehmer allerdings verstärkt auf die Bedeutung und die Ernsthaftigkeit ihrer Funktion hingewiesen. Ohnehin wird diese Position nur von Schülern eingenommen, die im Laufe der Jahre eine Entwicklung durchgemacht haben. Bedeutung der Bildungsstätte Helmut Gollwitzer Haus fü r das Streitschlichtertraining Von Anfang an wurde entschieden das Streitschlichttraining nicht im Rahmen des schulischen Alltags an der WSO durchzuführen um Brüche und Störungen von außen zu vermeiden und den Gruppenfindungsprozess zu optimieren. Ein wesentlicher Aspekt, der für die Durchführung des Trainings im Jagdschloss spricht, ist die Förderung der Gruppendynamik. Die Arbeit eines Streitschlichters bedingt unter anderem Mut, Vertrauen und Zuverlässigkeit. Beim Intervenieren in eine gewaltsame Auseinandersetzung von Schülern muss der Streitschlichter wissen, dass er nicht allein gelassen wird, sondern auf die Hilfe seiner Mitschlichter vertrauen kann. Ohne diese grundsätzliche Voraussetzung ist das ganze Konzept zum Scheitern verurteilt. In der Bildungsstätte wird nicht nur gemeinsam trainiert, sondern auch die Freizeit gemeinsam verbracht. So lernen sich die Teilnehmer viel schneller und intensiver kennen. Die ersten Bausteine des Trainings dienen zunächst ebenfalls dem Kennen lernen, Vertrauen zueinander gewinnen und Sich aufeinander verlassen können. (Siehe Praxisanhang). Für diesen wichtigen Prozess werden künftig verstärkt Elemente der Erlebnispädagogik eingebaut.
98
Die Gruppe wächst so zusammen, dass alle Teilnehmer immer traurig sind, wenn das Seminar zu Ende ist. Im schulischen Alltag wäre mit Störungen zu rechnen, die diesen Prozess der Gruppenbildung erheblich beeinträchtigen. Es finden jetzt zusätzlich regelmäßigere Treffen der Streitsschlichter in der Schule statt, um vor allem die Arbeit der Vertrauensschüler zu koordinieren, zu evaluieren und zu begleiten. Die einzelnen Trainingsschritte: Die einzelnen Trainingsschritte bestehen aus den Teilen „ Interventionstraining, Deeskalationstraining, Vertrauensschülertraining und Mediation“ (Beilegen von Konflikten im Schlichtungsgespräch). Diese Schritte und Bausteine ergaben sich aus den Interessen der Schüler. Begonnen wird mit dem Interventionstraining in den Seminaren 1 und 2, wobei dabei Elemente der Deeskalation bereits enthalten sind. Die Seminare 3 und 4 beinhalten Deeskalationstraining, Training der Vertrauensschüler (Paten) und Training des Schlichtungsgespräches. Die Inhalte der Seminare 1 und 2 sind im wesentlichen gleich. Daher ist eine Mischung von Anfängern und Wiederholern möglich. Bei den Spielen wird variiert, um Langeweile zu verhindern. Es kann auch abhängig von den Teilnehmern zu Veränderungen in den einzelnen Schritten und Phasen des Trainings kommen. Flexibilität in Planung und Durchführung bereichert die Arbeit wie auch im normalen Unterricht. Das Überstülpen fester Konzepte wäre eher kontraproduktiv. Teilnehmer in Seminar 3 und 4 sollen allerdings als Voraussetzung die beiden ersten Seminare absolviert haben, damit eine gesicherte Basis bei allen vorhanden ist. Besonders begabte Schüler können jedoch auch schon nach Training 1 an Training 3 teilnehmen. Es hat sich als äußerst wertvoll erwiesen, in den einzelnen Trainings (1 und 3) Schülern in bestimmten Phasen als Experten die Moderation und das Training zu überlassen. In Training 3 sind es Schülerexperten, die in Kleingruppen das Training des Schlichtungsgesprächs leiten. In diesen Phasen nehmen sich die Lehrer ganz raus und es werden nur am Ende die Ergebnisse präsentiert. Das eigenverantwortliche Handeln der Schüler brachte eine erhebliche Steigerung der Arbeitsintensität und hervorragende Ergebnisse. Aufgrund dieser Erfahrung wird die Rolle der Schülerexperten künftig noch gestärkt werden. Das Interventionstraining (1. und 2. Training) Im Interventionstraining lernen die Schüler das Eingreifen bei akuten Konflikten. Sie lernen bei Prügeleien dazwischen zu gehen und die Streitenden zu trennen.
99
Diese Qualifikation wurde von den Schülern als erstes nachgefragt. Intervention hört sich einfacher an als es in Wirklichkeit ist. Schließ lich gibt es unzä hlige Beispiele dafür, dass auch Erwaschene bei Gewalttaten einfach wegschauen und so tun wie die drei Affen (nichts Sehen, nichts Hören, nichts Sagen). Neben den Kennenlernspielen besteht die erste Phase des Trainings aus Übungen zum in die Mitte gehen. Dabei überwindet der Streitschlichter seine Hemmungen, stellt sich in die Mitte und prä sentiert etwas vor den anderen. (meistens das Persönlichkeitswappen siehe Praxisteil). Diese Übung machen alle, um Ä ngste zu überwinden und das Gefühl der Stä rke durch diese Überwindung zu erfahren. Bei jedem Beitrag wird der Prä sentierende durch Beifall von den anderen positiv gestä rkt. Diese positive Verstä rkung ist Element aller Trainingsschritte. Neben praktischen Übungselementen findet auch auf der theoretischen Ebene das Analysieren von Konflikten statt. (Was sind Konflikte? Warum wird es immer welche geben? Wie verlä uft ein Konflikt? Eskalationsspirale, Spinnwebanalyse, Tunnel, siehe Protokollanhang.) Es werden dann einige typische von den Schülern vorgestellte Konflikte, die zu Prügeleien führten, dazu verwendet, um das Intervenieren zu trainieren. Die Methode ist dabei Rollenspiel und Living - Theatre. Jetzt erst werden die einzelnen Schritte des Eingreifens trainiert. 1. Schreien (Hör auf!), Lautes Pfeifen, Ablenken Beim Schreien treten bereits bei einigen erhebliche Probleme auf. Vor allem Mä dchen können oft nicht richtig schreien, wobei sie dabei im Ernstfall besonders wirksam sind. Folglich muss auch die Technik des Schreiens trainiert werden mit Atemübungen, Herauspressen der Luft etc. 2. Dazwischengehen und Unterbrechen des Tunnels der Streitenden. In der 2. Phase lernen die Streitschlichter mindestens zu zweit besser mit einer ganzen Gruppe das Dazwischengehen. Vorab wird hier auf Ä ngste besonders eingegangen. Den Schülern wird vermittelt, dass keine todesmutigen Heldentaten erwartet werden, sondern das Risiko immer abgeschä tzt werden muss, wenn beispielsweise Waffen (Messer oder Ä hnliches) im Spiel sein sollten. In manchen Situationen ist es notwendig Hilfe zu holen ohne zunä chst selbst aktiv werden zu können. Das Dazwischengehen erfolgt mindestens zu zweit, wobei sich der Streitschlichter jeweils nur auf einen Streitenden konzentriert, frontal den Tunnel zum anderen unterbricht und versucht den Blickkontakt durch weiteres Rufen auf sich zu lenken. 3. Trennen und Abdrängen der Streitenden. Dieser Schritt ist mit dem vorangehenden unmittelbar verknüpft.
100
Der Schlichter versucht den Streitenden durch Druck mit den Hä nden auf die Schultergelenke von seinem Gegner wegzudrä ngen, rä umliche Distanz zwischen beiden zu schaffen, so dass kein Blick- oder Hörkontakt mehr möglich ist. Er redet dabei weiter auf den Streitenden beruhigend ein. Die Technik des Abdrä ngens ist besonders schwierig. Wird hier von hinten gerissen oder geschupst und gestoß en, so kann sich die Wut des Streitenden auf den Schlichter orientieren und ein neuer Konflikt eskaliert. Deshalb wird das Abdrä ngen besonders intensiv geübt, solange bis jeder Teilnehmer diese Technik anwenden kann. Die Schüler machen dabei auch die Erfahrung, dass je höher die Anzahl der Intervenierenden ist, desto schneller und einfacher die Prügelei beendet werden kann. Immer wieder muss den Schlichtern verdeutlich werden, dass es sich um ein Training handelt ä hnlich eines Fuß balltrainings, d.h. je hä ufiger ich einzelne Sequenzen übe, desto besser werde ich sie spä ter anwenden können. Angestrebt wird dabei, dass bestimmte Prozesse automatisiert ablaufen um Schnelligkeit und Prä zision zu erhöhen. Das Deeskalationstraining (2. und 3. Training) Im Deeskalationstraining lernen die Schüler verbal und mit Gesten und Mimik so auf die Streitenden einzuwirken, dass sich diese beruhigen und zunä chst den Streit nicht fortsetzen oder die Prügelei erst gar nicht beginnen. Hier geht es also auch darum vor dem Streithöhepunkt einzuschreiten. An dieser Stelle muss noch einmal die Konfliktspirale erarbeitet werden, um zu erkennen wann deeskalierendes Eingreifen möglich und notwendig ist. Es werden Kriterien entwickelt, auf wen es günstig ist, einzuwirken. Die Schüler schä tzten ihre Chancen auf Erfolg bei einem Freund höher ein, da der ihnen mehr vertraut. In Partnerarbeit und dann im Rollenspiel werden Redesequenzen der Deeskalation erarbeitet. Dies geschieht in der Sprache der Schüler, ganz egal welche Wörter sie dabei für effizient halten. (Beispiele: Komm mal runter, bleib mal cool, er ist es nicht wert etc.) Die Schüler haben ein genaues Gespür dafür, dass es bei vielen Konflikten am Ende für den Streitenden auch darum geht, das Gesicht nicht zu verlieren. Dafür müssen die richtigen Worte gewä hlt werden oder aber der Streitschlichter hat eine solche Autoritä t, dass der Abbruch des Streites nicht als Feigheit angesehen wird. Solche Autoritä t genieß en vor allem die Vertrauensschüler der 10. Klassen.
101
Zur Deeskalation gehört ebenfalls ein gezieltes Training zur Ablenkung, was auch von den Schülern in ihrer Sprache erarbeitet wird. (Dein Schuh ist offen! Wie spä t ist es? Dort kommt der......etc.) Kurz vor der Prügelei oder unmittelbar danach ist ein Schlichtungsgesprä ch wenig hilfreich, da die Streitenden noch zu sehr emotionalisiert sind. Ein Themenwechsel bringt eher Erfolg. Zur Deeskalation gehört auch das Einwirken auf die anheizenden Zuschauer. Meist sind diese hauptverantwortlich für den Ausbruch einer Schlä gerei. Die Streitschlichter beeinflussen auch verbal die Zuschauer, indem sie diese auffordern zu helfen den Streit zu beenden und nicht anzuheizen. Hier ergibt sich eine Verbindung zum Versprechen an die Schulgemeinschaft, den Regeln des Zusammenlebens an der WSO. Eine dieser Regeln, die von allen Schülern unterschrieben wurde, lautet: „Ich fange keinen Streit und keine Prügelei an, heize nicht an, sondern bemühe mich zu schlichten.“ 4. Vertrauensschülertraining (Patenschaft für die 7. Klassen) und Training des Schlichtungsgesprächs (3. und 4. Seminar) Dieses Seminar findet zu Beginn des jeweiligen Schuljahres statt. Es dient vor allem der Vorbereitung der Vertrauensschüler (Paten der 7. Klassen) für ihre Tä tigkeit und dem Training des Schlichtungsgesprä ches. Das Schlichtungsgespräch ist der anspruchvollste Teil des Streitschlichtertrainings. Die Schüler selbst fragten sich, was denn zu tun sei nach der Intervention, wie denn ein Konflikt tatsä chlich beigelegt werden könne, ohne dass es dabei Verlierer gibt. Die Methode des Schlichtungsgesprä chs löst genau dieses Problem. Dabei sollen Lösungen gefunden werden, mit denen die Streitparteien zufrieden sind und die ein erneutes Ausbrechen des Streites verhindern. Zunä chst müssen die Schlichter (mindestens zwei) vorab klä ren, ob die Streiter zu einer Schlichtung des Streites bereit sind. Dieses Angebot kann erst nach einem gewissen zeitlichen Abstand zur Akutphase des Konfliktes gemacht werden, damit sich die Streitenden überhaupt darauf einlassen können. Es muss vor allem auch innerhalb der Schulgemeinschaft bei allen Beteiligten klar sein, dass nach einer ernsthaften Schlä gerei nicht einfach so getan wird, als wä re nichts passiert. Gerade bei ethnischen Konflikten kann es dann zu unkontrollierbarer Eskalation und einem Flä chenbrand kommen. Den Schülern ist deutlich, dass wenn Streit nicht durch Schlichten beigelegt wird, er über die Macht der Institution Schule beseitigt wird, was z.B. Schulverweise zur Folge haben kann. Ä hnlich des Modells an den amerikanischen Highschools muss also schon ein gewisser extrinsischer Druck die Bereitwilligkeit einen Konflikt durch Schlichtungsgesprä ch beilegen zu wollen, verstä rken.
102
Es seien hier noch einmal kurz die einzelnen Phasen der Schlichtung zusammengefasst: 1. Anberaumen eines Termins für das Gespräch 2. Vertraut machen mit den Regeln (alles wird vertraulich behandelt, man unterbricht sich nicht, jeder hat das gleiche Rederecht, Beleidigungen haben zu unterbleiben, die Schlichter sind absolut neutral, die Schuldfrage am Konflikt ist nicht Gegenstand des Gesprä ches, sondern was passiert ist, eine Lösung des Konflikts soll für alle befriedigend sein, keiner soll sich als Verlierer fühlen, die Lösung wird in einem Vertrag von den Parteien schriftlich fixiert, die Einhaltung dieses Vertrages wird an Folgeterminen von den Schlichtern überprüft) 3. Beantworten der Frage: Was ist passiert (Spinnwebanalyse)? Jeder Streitende schildert seine Version des Konfliktes. Nur der Streitschlichter darf dabei unterbrechen, um das Gesagte zu wiederholen und so den Streitenden zu spiegeln. 4. Beantworten der Frage: Warum ist es passiert? Gleiche Vorgehensweise wie im Schritt davor. Bei den meisten Konflikten wird spä testens hier klar, dass der Ursprung hä ufig ein Missverstä ndnis war. Sind diese Missverstä ndnisse geklä rt, ist der wichtigste Schritt zur Beilegung des Konfliktes getan. 5. Feststellen der Bereitschaft zur Beilegung des Konfliktes 6. Aufschreiben von Lösungsvorschlägen der Konfliktparteien. 7. Vereinheitlichung der Lösungsvorschläge in einem gemeinsamen Vertrag 8. Erneutes Treffen der Schlichter mit den Parteien, um die Einhaltung des Vertrages zu prüfen. Hierbei handelt es sich bereits um eine „abgespeckte“ Variante der Mediation. (Ausklammern der Gefühle etc.). Dennoch ist für Schüler die Durchführung eines solchen Schlichtungsgesprä ches eine sehr, sehr groß e Aufgabe, die unter dem Druck von Perfektionismusansprüchen nicht gelöst werden kann. Das Training muss daher kleinschrittig erfolgen. Zunä chst wird vermittelt, was Schlichtung überhaupt bedeutet. Es erfolgen dann Zuhör- und Spiegelübungen. Dabei wird korrektes Zuhören und Wiedergeben des Gehörten geübt und vor allem das Beibehalten einer neutralen Position. Für Schüler ist die Neutralität besonders schwierig, weil bei ihnen sofort sie Schuldfrage in den Köpfen herumgeistert. Es muss daher klar sein, dass die Beantwortung der Frage „wer ist schuld“ nur wieder Sieger und Verlierer produziert und deshalb den Konflikt nicht löst. In dieser Phase ist die wichtigste Aufgabe das Zuhören und die korrekte Wiedergabe des Gehörten ohne den Filter der persönlichen Interpretation. Erst danach wird das Schlichtungsgesprä ch in seinen einzelnen Phasen trainiert beginnend mit dem ersten getrennten Gesprä ch mit den Streitenden, in welchem die
103
Methode der Schlichtung kurz skizziert und die Bereitschaft der Streitenden zu einer Schlichtung festgestellt wird. Dann wird das Gesprä ch trainiert gesplittert in zwei Teile. Im ersten Teil stellt der Schlichter das Verfahren und die Regeln vor, im zweiten findet das Schlichtungsgesprä ch statt. Als Methode wird dabei wieder das Rollenspiel verwendet. Da die Verfahrensweise sehr schwierig ist, sind perfekte Ergebnisse nicht zu erwarten. Dieser Perfektionismus befindet sich auch vor allem in Pä dagogenköpfen. Er ist unter den Schülern nicht unbedingt der Schlüssel zum Erfolg. Selbst dann, wenn der Schlichter im Gesprä ch Fehler macht, können diese durch sein Ansehen, seine Akzeptanz und seine Autoritä t bei den Streitenden kompensiert werden. Schafft es der Schüler auch mit Hilfe dieser Eigenschaften ein Abkommen zustande zu bringen, bei dem sich keiner als Verlierer fühlt und keiner „sein Gesicht verloren hat“, dann wird der Konflikt auch ohne Perfektionismus beigelegt.. 5. Trainingseinheit - Vetiefung des Schlichtungsgesprächs In der 5. Trainingseinheit wird dann das Schlichtungsgesprä ch weiter vertieft und verfeinert werden, indem die Frage nach den Gefühlen der Streitenden thematisiert wird und sie aufgefordert werden, sich in ihren Gegner zu versetzen. (Stell Dir vor, Du wä rest an seiner Stelle gewesen, wie hä ttest du sich dann gefühlt.) Wichtiger Bestandteil der 5. Trainingseinheit ist das Erstellen des „Ehrenkodexes“ für Vertrauensschüler. Jede Gruppe von Vertrauensschüler erarbeitet ihren eigenen Ehrenkodex. Dieser Ehrenkodex beinhaltet die Verhaltensregeln für Vertrauensschüler. (Vorbild sein, selbst keinen Streit beginnen, keine Gewalt verwenden, nicht beleidigend sein etc.) Die Gruppe erarbeitet diesen Kodex völlig selbstä ndig.
Wirksamkeit des Streitschlichtertrainings. Schüler, die beginnend mit der 7. Klasse alle Phasen des Streitschlichtertrainings mitgemacht haben, wachsen in ihrer Persönlichkeit und entwickeln genau das Ansehen und die Autorität in der Schulgemeinschaft, wie sie oben als wichtige Komponenten im Schlichtungsgespräch formuliert wurden. Im Schuljahr 1999/2000 und auch im Schuljahr 2000/2001 wurden solche Schüler zu Schulsprechern gewählt. In Interviews von Fernsehen, Radio und Zeitungen hoben sie selbst diese Persönlichkeitsentwicklung durch das Streitschlichtertraining hervor.
104
Das Selbstbewusstsein und die Einschätzung der eigenen Wirksamkeit, bei Hauptschülern sonst eher unterentwickelt, werden durch das Training systematisch aufgebaut und gefördert. Für die Schulgemeinschaft ist der Nutzen und die Wirksamkeit des Trainings evident. In zahlreichen akuten Konflikten griffen Streitschlichter ein und verhinderten Schlimmes, manchmal auch in Situationen, in denen Lehrer wegschauten. Die Streitschlichter leisten deshalb einen wesentlichen Beitrag zu einer friedlichen Schule. Schlichtungsgespräche werden in der Zwischenzeit eigenverantwortlich und erfolgreich von den Schülern durchgeführt. Den 7. Klassen wird durch die Patenschaft der Vertrauensschüler die Angst genommen und ein Gefühl von Sicherheit an der Schule vermittelt. In der 5. Trainingseinheit (Training der Vertrauensschüler) erstellt die Gruppe für sich den Ehrenkodex für Streitschlichter. Dieser beinhaltet Verhaltensregeln der Vertrauensschüler. Jede Gruppe von Vertrauensschüler erarbeitet ihren eigenen Ehrenkodex, der dann für jedes Mitglied der Gruppe verbindlich ist. Da bewusst auch Schüler mit einem hohen Konfliktpotential zu Streitschlichtern ausgebildet werden, ist dieser Ehrenkodex notwendig, damit Streitschlichter nicht selbst zu Tätern werden. Die hohe Akzeptanz dieses Kodexes wird zum einen dadurch erreicht, dass die Schüler ihn selbst ohne Beeinflussung freiwillig erstellen. Zum anderen gelobigen sie die Einhaltung des Kodexes durch ein sehr ernstzunehmendes Ritual, welches stärker ist als ein Versprechen oder nur eine Unterschrift. Dieses Ritual erzielt eine sehr starke Wirkung und der Kodex wird von den Schülern äußerst ernst genommen. Im Praxisteil befindet sich der erste ausgearbeitete Ehrenkodex. Künftig wird das Training sicher noch mit weiteren Elementen ergänzt werden, so dass eine stetige Dynamik sich entwickelt. Bereits jetzt regulieren Schüler die meisten Konflikte selbst und die klassischen Disziplinierungsmaßnahmen (Klassenkonferenzen, Verweise etc.) sind dabei aus dem Schulalltag zu verschwinden. Die wichtige Basis ist dabei die hohe Akzeptanz von Schülern und Lehren, die mittlerweile dieses Konzept auch voll unterstützen.
Praktische Bausteine des Streitschlichtertrainings Das Interventionstraining (Training 1 und 2) Ü bungen zur Gruppenentwicklung und Dynamik und zum Mut „in die Mitte zu gehen“. Ziele: Die Schüler sollen sich kennen lernen, Vertrauen zueinander entwickeln,
105
Gruppenstrukturen werden aufgebaut und entwickelt, Hemmungen, in die Mitte zu gehen, werden überwunden. Als Einstieg werden verschiedene unterschiedlich) durchgeführt.
Kennenlernspiele
(von
Training
zu
Training
Beispiele: Vernetzung der Gruppe mit einem Wollfaden. Die Schüler sitzen im Stuhlkreis. Ein Schüler bekommt ein Wollknäuel, wickelt den Anfang um einen Zeigefinger, nennt seinen Vornamen, zum besseren Merken einen Ort und eine Speise mit dem gleichen Anfangsbuchstaben. (Ich heiße Robert, komme aus Regensburg und esse gerne Regenwürmer). Danach wirft der Schüler dem nächsten das Knäuel zu und hält den Faden fest. Der nächste wiederholt das Gehörte und nennt dann seinen eigenen Satz, wickelt den Faden um einen Zeigefinger und wirft das Knäuel weiter. So geht es weiter bis die ganze Gruppe mit dem Faden verbunden und vernetzt ist. Der letzte Schüler muss dann alle Sätze zurück wiederholen und dabei das Knäuel wieder aufwickeln. Variante: Zuwerfen von Bällen mit Rufen der Namen Zunächst wird mit einem Ball begonnen. Die Schüler stehen im Kreis. Ein Schüler nennt seinen Namen, sucht Blickkontakt zu einem andren und wirft dem den Ball zu. Der nennt seinen Namen und wirft den Ball weiter. So bekommt jeder den Ball, nennt seinen Namen bis der Ball zum Ausgangsschüler zurückgekehrt ist. Nachdem der Ball noch einmal in der gleichen Reihenfolge geworfen wird, läuft er dann rückwärts. Wenn das funktioniert kommt ein zweiter Ball dazu mit einer anderen Wurfreihenfolge. Dann kreisen beide Bälle gemeinsam. Dabei sollen die Schüler die Namen rufen und sich so konzentrieren, dass die Bälle nicht fallen. Baum der Erwartungen Ein Baum ist auf ein großes Plakat gezeichnet, auf der anderen Seite ein Axt. Die Schüler sollen jetzt ihre Erwartungen für das Seminar auf grüne Karten schreiben. (Welche Erwartungen habe ich? Was soll in den drei Trainingstagen passieren?). Auf roten Karten schreiben sie, was nicht passieren soll. Die grünen Karten heften sie an den Baum, die roten an die Axt. Es findet dann eine Auswertung statt, wo jeder sagt, was er dazu beiträgt, dass die Erwartungen erfüllt werden können und nicht der Baum gefällt wird. Persö nlichkeitswappen Jeder Schüler erhält auf einem DIN A3 Blatt ein aufgezeichnetes Wappen mit einer Fahne daneben. In die Fahne schreibt er seinen Namen mit einer Eigenschaft z.B. Manuel, der Coole. Das Wappen ist in vier Felder unterteilt. Dort sollen Antworten auf persönliche Fragen hineingeschrieben werden z.B. Wie möchte ich gerne sein? Was war
106
bisher meine beste Tat? Wer ist mein Vorbild? Worauf reagiere ich sauer? Was kann ich gut? Was ist mein größter Wunsch? etc. Wenn jeder Schüler für sich dieses Wappen ausgefüllt hat, dann wird wieder ein Stuhlkreis gebildet. Ein Schüler stellt sich in die Mitte, achtet auf Blickkontakt mit den Mitschülern und präsentiert sich selbst anhand seines Wappens. Erst, wenn er fertig ist, dürfen die Zuhörer Fragen stellen. Ist sein Vortrag beendet, klatschen die Zuhörer Beifall. Dies ist eine Pflichtübung d.h. jeder Schüler muss in die Mitte gehen und sich vorstellen. Das wird damit begründet, dass auch der Streitschlichter seine Hemmungen und Ängste überwinden muss, wenn er in die Mitte zwischen die Streitenden geht.
Vertrauensü bungen zur Festigung der Gruppenstruktur Hier gibt es viele Varianten. Es werden nur zwei erwähnt. Die blinde Schlange Es werden zwei Gruppen gebildet. Jede Gruppe muss einen Kapitän wählen. Mit Ausnahme des Kapitäns verbinden sich alle die Augen, stellen sich hintereinander auf mit den Händen auf den Schultern des Vordermannes. Der Kapitän steht am hinteren Ende. Er muss die Gruppe durch Druck und Zeichen seiner Hände so dirigieren, dass sie zu einem bestimmten Zielpunkt gelangt. Gesprochen werden darf dabei nicht. Beide Moderatoren passen auf, dass es keine Unfälle gibt. Es findet dann ein Auswertungsgespräch statt. (Hat es funktioniert? Hat es nicht funktioniert? Was waren die Schwierigkeiten etc.). Der Mutsprung Ein Schüler mit verbundenen Augen lässt sich von einer bestimmten Höhe (Tische und Stühle aufeinander gebaut) fallen und wird von der Gruppe sicher aufgefangen. Diese Übung setzt bereits ein hohes Maßan Mut und Vertrauen voraus.
Kooperationsü bungen Hier gibt es auch viele Möglichkeiten. Es wird nur eine genannt. Gemeinsam einen Turm bauen Die Schüler werden in Vierergruppen eingeteilt. Sie erhalten Scheren, Kleber, Papier und Pappe. Ihr Aufgabe ist gemeinsam einen Turm zu bauen. Dabei darf wiederum nicht gesprochen werden. Anschließend gibt es wieder ein Auswertungsgespräch.
107
Ü bungen zur Konfliktanalyse Ziele: Die Schüler sollen erkennen, dass durch die Unterschiedlichkeit der Menschen Konflikte alltäglich und nicht per se negativ sind. Sie sollen lernen die eigene Meinung zu relativieren, andere Meinungen zu akzeptieren. Sie sollen erkennen, dass das Beurteilen von Konflikten sehr subjektiv ist. Sammeln von Begriffen bezogen auf den Oberbegriff „Konflikt“ und deren Zuordnung in die Kategorien „positiv, neutral, negativ“. Die Schüler erhalten Karteikarten. Sie sollen Begriffe aufschreiben, die sie mit „ Konflikt“ in Verbindung bringen. Anschließend sollen sie diese Begriffe einstufen in positiv, negativ und neutral. So werden diese Begriffe gesammelt und den Oberbegriffen positiv, neutral, negativ an der Pinwand zugeordnet. Dabei wird das Negative natürlich überwiegen. Hier kann zum ersten Mal die unterschiedliche Beurteilung von Konflikten thematisiert werden wie auch die überwiegende negativen Einschätzungen. Die Konfliktlinie –unterschiedliche Beurteilung von Konflikten Bei dieser Übung sollen die Schüler erkennen, dass Konflikte je nach persönlicher Einstellung oder kulturellem Hintergrund unterschiedlich beurteilt werden können. Mit Testkreppband wird der Raum in zwei Hälften unterteilt. Die eine Hälfte steht für das Urteil „ es ist ein Konflikt, die andere für das Urteil „ es ist kein Konflikt“. Die Mitte des Raumes bedeutet „ neutral“. Je mehr ich mich den äußeren Enden des Raumes zuordne, desto stärker beurteile ich den Konflikt mit entweder „ ja“ oder „ nein“. Die Schüler stehen zunächst alle in der Mitte des Raumes. Der Moderator erzählt einen möglichen Konflikt. (Beispiele: Fatima will ihren Freund treffen. Der Vater verbietet das. Fatima tut es trotzdem. Ist das ein Konflikt? Ja oder Nein?) Peter tritt Mike beim Fußballspiel in die Beine. Er entschuldigt sich. Ist das ein Konflikt? Ja oder nein? Maria erzählt Schlechtes hinter dem Rücken von Petra. Ist das ein Konflikt? Ja oder Nein? Robert sagt zu Klaus: „ Deine Mutter sieht aus wie eine Schlampe.“ Etc., etc.) Nachdem der Konflikt erzählt wurde, ordnen sich die Schüler zu. Der Moderator befragt dann einzelne, warum sie sich so zugeordnet haben. Das Konfliktthermometer Auf ein Plakat wird ein Thermometer gezeichnet mit einer Gradeinteilung von 0 bis 100 (Siedepunkt).
108
Die Schüler schreiben drei neue Begriffe zum Oberbegriff „ Konflikt und Beleidigungen“ auf drei Karteikarten. Dabei sollen möglichst konkrete Dinge genannt werden. (z.B. Hurensohn, Idiot, etc.). Sie sollen Begriffe nennen, die sie dem Thermometer unten, in der Mitte und ganz oben zuordnen würden. Nachdem diese aufgeschrieben worden sind, werden sie an das Thermometer angepinnt. Fast immer sind es Beleidigungen der Familie, die bei dem Siedepunkt des Thermometers angepinnt werden. Der Verlauf von Konflikten –Minusmännchen und Konfliktspirale Anknüpfend an die vorangegangene Übung wird der typische Verlauf von Konflikten dargestellt. Es gibt Idee – Gegenidee, Kraft – Gegenkraft, Meinung – Gegenmeinung. Es gibt die Minuspunkte, die man sich ständig einfängt, die Spannungen und Aggression erzeugen. (Zeichnung des Minusmännchen, Kopf, böse blickend, mit einem Trichter oben, durch den immer Minuszeichen in das Innere des Kopfes gelangen. Frage, was geschieht irgendwann? Antwort, der platzt irgendwann.) Wenn es kein Stoppen der Minuszeichen oder Umpolen in Pluszeichen gibt, keine Kompromisse und kein Einlenken, entsteht leicht der Pingpongeffekt des sich gegenseitigen Minuspunkte geben durch Beleidigungen, des Hochschaukelns in der Konfliktspirale bis zum Siedepunkt, wo es dann zur Prügelei kommt. Dieser Konfliktverlauf wird aufgezeichnet und der Siedepunkt mit einem Blitzzeichen symbolisiert. Im Gespräch kann jetzt zum ersten Mal diskutiert werden, wann der Streitschlichter eingreifen soll und wie er das tun soll. Die Schüler werden sagen, dass es in jedem Fall günstig ist vor der Eskalation des Konfliktes einzugreifen.
Ü bungen zur Deeskalation Ziele: Die Schüler lernen Streitende zu beruhigen. In Partnerarbeit schreiben die Schüler konkrete Sätze oder Handlungen auf, deren Ziel es ist, Streitende zu beruhigen. Sie präsentieren ihre Ergebnisse, die an der Flipchart aufgeschrieben werden. Es erfolgt dann eine kurze Trainingsphase, wo sie das Deezskalieren üben sollen. Dies geschieht in einem Rollenspiel: Zwei Schüler sitzen in einer Klasse und fangen an zu streiten. Zunächst versucht nur einer sie zu beruhigen, dann mehrere. Die Spielenden und die Zuschauer werden befragt, wie es ihnen in der Situation erging. An dieser Stelle wird deutlich, dass ein erfolgreiches Deezskalieren wahrscheinlicher ist, wenn mehrere zu beruhigen versuchen.
109
Das Deezskalieren wird im weiteren Verlauf des Trainings immer wieder aufgegriffen und geübt. Die Prü gelei und das Intervenieren –Interventionstraining Ziele: Die Schüler analysieren die Situation von sich Prügelnden. Sie lernen die einzelnen Phasen des Intervenierens. Die Batakkaü bung –das Prü geln mit Gummistö cken Mit Gummistöcken sogenannten Batakkas prügeln sich jeweils zwei Schüler. Die anderen bilden einen Kreis um sie und heizen sie an. Der Moderator achtet darauf, dass sich nicht angefasst wird, da sonst Eskalationsgefahr besteht. Diese Übung sollten alle machen. Wer partout nicht will, soll aber auch nicht gezwungen werden. Es geht dabei vor allem um die Erfahrung des sogenannten Tunnels, indem sich die Prügelnden befinden. Ihre Aufmerksamkeit und Wahrnehmung ist stark reduziert und nur auf den Gegner ausgerichtet. Auch Anfeuerungsrufe von außen werde nur bedingt wahrgenommen. Im Auswertungsgespräch ist besonders wichtig, die Tunnelsituation genau zu analysieren, weil das Konsequenzen für das Intervenieren hat.
Das Eingreiftraining Die Schüler überlegen in drei Gruppen einen Konflikt, der bis zu einer Prügelei geht. Diesen Konflikt sollen sie vorspielen, wobei zwei Schüler bereits die Rolle des Streitschlichters übernehmen. An dieser Stelle sind die Experten in den Gruppen gefordert, die den Streitschlichtern erklären, was sie zu tun haben und Verbesserungen vornehmen. Der Konflikt wird dann vorgespielt. Die Zuschauer haben folgende Fragen zu beantworten: Wer ist beteiligt? Was ist passiert? Das ist der Einstieg in die „ Spinnwebanalyse“ von Konflikten (Wer?, Was?, Warum?, Wie?), welches eines der wichtigsten Elemente zur Konfliktanalyse ist. Die Zuschauer werden zuerst befragt, nachdem der Konflikt vorgespielt wurde. Kritik wird hier noch nicht geäußert. Danach werden die Spielenden befragt, wie es ihnen in der Situation erging. Dann wird auf das Verhalten der Streitschlichter eingegangen. Was haben sie getan? Was hätten sie besser machen können? Auf Flipchart werden dann die einzelnen Elemente des Eingreifens gesammelt:
110
In die Mitte gehen und den Tunnel unterbrechen. Nicht von hinten reißen und klammern! Laut rufen und schreien (Hör auf!, Namen des Streitenden, Beruhig dich etc. Blickkontakt mit dem Streitenden suchen. „ Sieh mich an!“ rufen. Langsames Abdrängen des Streitenden mit den Händen auf seinen Schultern ohne zu stoßen und zu schupsen, Beine in Schrittstellung mit leicht gebeugten Knien, damit der Schlichter nicht umgeworfen werden kann und sich elastisch verhalten kann. Die Streitenden werden soweit von einander getrennt, dass sie weder Blickkontakt noch Hörkontakt miteinander haben können. Die Eingreifschritte werden einzeln trainiert. Für das Rufen wird die Innenkreis -Außenkreistechnik verwendet. Die Gruppe wird in eine Innenkreis und eine Außenkreisgruppe aufgeteilt. Die Schüler stehen sich paarweise gegenüber. Auf Kommando schreien sie sich wechselseitig an (Hör auf! Schau mich an!) Auf Kommando rückt der Außenkreis eins weiter zum nächsten Partner, bis der Kreis einmal durchgelaufen ist. Dann wird das Abdrängen Partnerweise trainiert. Dann wird eine Szene verkürzt dargestellt und jeder trainiert noch einmal das Eingreifen. Bei körperlicher Unterlegenheit muss der Streitschlichter von den anderen unterstützt werden. Wichtig ist dabei das persönliche Risiko zu klären. Der Streitschlichter soll sich selbst nicht in Gefahr bringen. Je mehr Schlichter eingreifen, desto geringer ist die Gefahr. Deshalb wird eine Szene trainiert, in welcher alle eingreifen. Die Streitenden werden dann sagen, dass sie keine Chance hatten die Prügelei fortzusetzen. Vor allem verliert der Streitende nicht sein Gesicht (Feiglingsproblematik), wenn ihn mehrere am Prügeln hindern.
Umsetzung und Anwendung des Gelernten im Schulalltag Zum Abschluss des Interventionstraining sollen die Schüler die praktische Umsetzung des Gelernten in der Schule diskutieren und Verabredungen treffen. Die Ergebnisse sind dabei völlig offen. Rü ckenkomplimente Am Ende erhält ein jeder Schüler ein Blatt auf den Rücken geklebt, auf welches sie sich gegenseitig Komplimente schreiben.
111
Diese Abschlussübung stärkt noch einmal das Selbstwertgefühl und die positive Einstellung zur Gruppe.
Das Schlichtungstraining (Training 3,4 und 5) Kommunikationsü bungen Ziele: Die Schüler lernen genau zuzuhören, das Gehörte zu wiederholen, den Erzähler zu spiegeln. Im Schlichtungstraining stehen zunächst Übungen zur Kommunikation im Vordergrund. Es sollen Techniken erlernt werden, die für das Schlichtungsgespräch unerlässlich sind. Sich Partnerweise vorstellen. Die Schüler interviewen sich gegenseitig. (Was ist dein Lieblingsessen? Was sind deine Hobbes, Was ist deine Lieblingsmusik, Worauf reagierst du empfindlich? Was sind deine Zukunftspläne etc.). Sie stellen sich dann in der Mitte des Stuhlkreises gegenseitig vor. Malen eines Bildes, wie sie ihre Situation als Streitschlichter in der Schule sehen. In Gruppen malen die Schüler ein gemeinsames Bild, wie sie die Schule und sich als Streitschlichter sehen. Diese Bilder werden zunächst von den anderen interpretiert, bevor einer der Gruppe Erläuterungen abgibt. Bei dem Auswertungsgespräch wird gefragt, was ihrer Meinung nach noch zum Schlichten eines Streites benötigt werden. An dieser Stelle wird das Schlichtungsgespräch genannt. Es wird dann geklärt, dass das Ziel eines solchen Gespräches das Beilegen des Konfliktes ist. Dabei werden die Unterschiede von Schlichtung und Urteil durch Gericht oder Klassenkonferenz aufgezeigt. Bei Urteilen geht es um die Schuld der Beteiligten und um Strafe. Es gibt Gewinner und Verlierer und damit kann der Konflikt aber nicht beigelegt oder geklärt werden. Im Schlichtungsgespräch geht es um Klärung und Beilegung des Konfliktes. Die Frage nach der Schuld wird nicht gestellt, zum einen ist diese Frage fast nie eindeutig zu beantworten (zum Konflikt gehören immer zwei, will sich einer nicht streiten, gibt es keinen Streit) zum anderen verhindert sie die Beilegung des Konfliktes, weil keiner Verlierer sein will. An dieser Stelle kann eine Wiederholungsphase des Deeskalations- und Interventionstrainings stattfinden, wobei der Fokus auf verbales Deezskalieren
112
ausgerichtet ist. Es werden noch einmal Sätze zur Beruhigung gesammelt und das Beruhigen geübt. Das Nennen und Erraten von Begriffen –Das Zugabteilspiel Vier Schüler sitzen im Zugabteil im Zug von Berlin nach Hamburg. Jeder erhält einen geheimen Begriff oder Satz aus der Deeskalation. (Bleib cool, beruhig dich, hör auf, lächele, reg dich ab, lass es etc.) Diesen muss er in das Gespräch so oft wie möglich einflechten, gleichzeitig die Begriffe der anderen raten und diese dann ebenfalls verwenden. Die Zuhörer sollen auch die Begriffe und Sätze erraten. Sie werden zuerst danach befragt. Jeder sollte einmal im Zug sitzen und sich am Gespräch beteiligen.
Ü bung zum Zuhö ren und Spiegeln In Dreiergruppen erzählt jeweils ein Schüler einen Konflikt. Der andere muss das gesagte so präzise wie möglich wiederholen, der dritte korrigiert Fehler. Die Technik des Nachfragens soll dabei ebenfalls trainiert werden. (Habe ich dich richtig verstanden, dass.... Du hast gesagt, dass..., Ist das richtig?, Stimmt es, dass...., Du bist der Meinung, dass etc.) Es soll auch darauf geachtet werden, dass Redesequenzen nicht zu lang werden, weil sonst das Wiederholen zu schwierig wird. Notizen sollen als Gedächtnisstütze auch gemacht werden. Die Schülerexperten unterstützen die Arbeit in den Kleingruppen. Anschließend wird ein Gespräch in der Gruppe vorgeführt.
Konfliktanalyse und Training des Schlichtungsgespräches Ziele. Die Schüler lernen einen Konflikt zu analysieren und trainieren die einzelnen Phasen des Schlichtungsgespräches. Wiederholung der Spinnwebanalyse. In drei Gruppen wird ein für die Schule typischer Konflikt überlegt und dann vorgespielt. Der Konflikt wird von den Zuschauern mit Hilfe der Spinnwebanalyse analysiert. Wer war beteiligt? Was ist passiert? Warum ist es passiert? Bei der Auswertung wird man feststellen, dass die Frage nach dem „ warum“ genau den Fokus der Schüler auf die Frage nach der Schuld richtet. (Wer ist schuld?). Das ist die generelle
113
Konditionierung, die wir im Umgang mit Konflikten haben. Genau das muss aber im Schlichtungsgespräch vermieden werden. Den Schülern muss klar werden, dass die Frage nach der Schuld verhindert, dass der Konflikt geklärt wird und dass sie als Schlichter absolut neutral sein müssen.
Training des Vorgespräches der Streitschlichtung Die drei Gruppen trainieren anhand ihres dargestellten Konfliktes das Vorgespräch für die Streitschlichtung. Die Kriterien und der Verlauf dafür werden zunächst gemeinsam erarbeitet und auf Flipchart aufgeschrieben. (Siehe Anhang. Kurzer Leitfaden für den Streitschlichter.) Dann wird das Ganze trainiert, wobei Schülerexperten die Moderation in den Gruppen übernehmen. Die Lehrer sind nicht dabei. Dann werden die Ergebnisse dem Plenum präsentiert und gemeinsam diskutiert.
Training des Schlichtungsgespräches Bei dem Schlichtungsgespräch wird ähnlich verfahren wie bei dem Training des Vorgespräches. Erst wird der Verlauf und die einzelnen Phasen des Gespräches erarbeitet und aufgeschrieben. (Siehe Anhang: Kurzer Leitfaden für den Streitschlichter.) Dann erfolgt das Training in den Kleingruppen unter der Leitung der Schülerexperten. Anschließend wird das vollständige Schlichtungsgespräch im Plenum vorgeführt, auf Video aufgezeichnet und gemeinsam analysiert. Jeder Schüler sollte wenigstens einmal die Rolle des Schlichters im Training übernommen haben. Da sehr hohe Anforderungen an Konzentration und Arbeitsdisziplin der Schüler gestellt werden sind Pausen mit Lockerungsübungen und Spielen notwendig (Atomspiel, Reise nach Jerusalem, Twister etc.).
Die Vertrauensschü lerrolle und Patenschaften fü r die 7. Klasse Am Ende des Trainings zu Schuljahresbeginn wird geklärt, wie das Erlernte in der Schule eingesetzt werden kann. Wer das Schlichtungstraining erfolgreich absolviert hat, bekommt eine Urkunde und erhält das Amt des Vertrauensschülers an der Werner-Stephan-Schule. An diesen Schüler können sich die Mitschüler bei Konflikten wenden und er wird Schlichtungsgespräche durchführen. Damit die Mitschüler darüber Kenntnis erhalten, werden Klassenstufenversammlungen in der Aula zur Vorstellung der Vertrauensschüler durchgeführt. Außerdem hängt ein Gruppenfoto mit den Namen und Klassen in der SV-Vitrine aus.
114
Diese Vertrauensschüler übernehmen auch die Patenschaften für die neuen 7. Klassen. Aufgabe und Vorgehensweise werden am Ende des Trainings erarbeitet. Sie sollen für die neuen Schüler Ansprechpartner bei Schulproblemen und Konflikten sein, um ihnen die Ängste zu nehmen und Integration in die neue Schule zu fördern. Dazu findet zu Beginn des Schuljahres ein Kreisgespräch mit den Schülern der jeweiligen 7. Klasse ohne Lehrer statt. (Siehe Anhang) In regelmäßigen Abständen werden dann die Treffen mit den Klassen wiederholt. Besonders problematische Schüler bekommen einen oder mehrere persönliche Paten, die sich vor allem in den Pausen um sie kümmern.
Anhang: Kurzer Leitfaden fü r den Streitschlichter Eingreifen: Ich versuche zunächst zu beruhigen. (Beruhig dich! Bleib cool! usw. Benutze deine eigene Sprache und Wörter). Wenn es zu einer Prügelei kommt werde ich dazwischengehen. Ich suche mir eine Streitpartei aus, versuche in die Mitte zu gehen und den Tunnel zu unterbrechen. Dabei rufe ich den Namen und „ Hör auf“ oder ich pfeife laut usw. Ich schaue dem Streitenden in die Augen und rufe: „ Schau mich an!“ Ich dränge ihn langsam ab, Hände auf den Schultern, nicht schupsen und klammern, Ich rufe weiter und schaue in die Augen. Beruhigen: Ich entferne den Streitenden so weit, dass er seinen Gegner nicht mehr sehen und hö ren kann. Ich versuche ihn weiter zu beruhigen, indem ich auf ihn einrede, ihn möglichst sich setzen lassen, eventuell auf ein anderes Thema ablenken, auf die Folgen hinweisen usw. Ich verlasse den Streitenden erst dann, wenn ich sicher bin, dass er die Prügelei nicht fortsetzt. Später biete ich an, über den Konflikt zu sprechen und bei der Klärung zu helfen. Schlichten: Vorgespräch: Ich führe ein erstes Vorgespräch mit einer Partei und dann mit der anderen. Ich begrüße den Streitenden freundlich. Vorschlag: „ Ich habe Streitschlichten gelernt und biete dir an den Streit zu klären, ohne ein Urteil zu fällen und damit du nicht bestraft wirst. (Klassenkonferenz, Schulverweis, Gerichtsprozess, Elterngespräch usw.) Ich werde den gleichen Vorschlag auch deinem Gegner machen. Ich werde versuchen den Streit in einem Schlichtungsgespräch mit euch zu klären. Ich bin dabei neutral. Ich werde kein Urteil fällen und keine persö nliche Meinung sagen.
115
Ich will nur helfen den Streit zu klären und dazu beitragen, den Konflikt zu lösen. Erzähl doch mal, was passiert ist? Wer war noch dabei?“ Hier höre ich zu und frage nach, gebe keine Kommentare ab. Am Ende vereinbare ich Ort und Zeit für das erste Gespräch mit allen Streitenden. Das Schlichtungsgespräch: Vor dem Gespräch sollten alle betroffenen Lehrer informiert werden. Unterrichtsausfall sollte vermieden werden. Ich begrüße die Streitenden freundlich per Handschlag und bitte sie sich hinzusetzen. (Gegenüber mit gewissem Abstand). Ich erkläre die Regeln für das Gespräch. Diese Regeln habe ich vorher aufgeschrieben und auf einem Plakat aufgehängt. Ich sage, dass ich neutral bin, dass die Streitenden sich ausreden lassen und nicht beleidigen. Keiner soll in dem Gespräch zu kurz kommen. Es darf nicht dazwischen geredet werden. Alles, was gesagt wird, bleibt im Raum und wird nicht weitererzählt. Ich werde auf die Einhaltung dieser Regeln streng achten und, wenn es sein muss, das Gespräch abbrechen. Ich frage die Streitenden, ob sie damit einverstanden sind. Dann erkläre ich, dass sie immer im Wechsel ihre Sicht des Konfliktes schildern sollen. Ich bemühe mich in dem Gespräch die Redezeiten der Konfliktparteien gleich lang zu halten. Möglicher Weise muss ich auslosen, wer beginnt. Wer? Ich stelle die erste Frage: „ Zunächst möchte ich wissen, wer dabei war.“ Diese Frage ist überflüssig, wenn ich das vorher geklärt habe. Was? Dann will ich wissen, was passiert ist . Ich frage eine Partei: „Was ist eigentlich passiert?“ Ich lasse diesen Redebeitrag nicht zu lang werden höchstens bis zur Prügelei. Ich achte auf Genauigkeit. Ich unterbreche, um das Gesagte möglichst genau zu wiederholen. Spiegeln „ Du hast gesagt, dass ............................................................... Ist da so richtig?“ Ich frage dann den Gegner mit der gleichen Verfahrensweise, bis geklärt ist, was passiert ist. Eventuell muss ich Zeugen zum Gespräch dazunehmen. Warum? Ich frage dann, warum es passiert ist. „ Warum ist das deiner Meinung nach passiert?“ Ich lasse wieder beide zu Wort kommen und wiederhole, was sie gesagt haben. Spiegeln Wie? Ich frage, ob die Parteien Interesse haben den Konflikt beizulegen. „ Nachdem der Vorfall klar ist, möchte ich von euch wissen, ob ihr den Konflikt beilegen wollt.“ Wenn sie „ Nein“ sagen, ist das Gespräch zu Ende. Ich biete an, es zu einem späteren Zeitpunkt weiterzuführen. Ich weise die Streitenden darauf hin, dass bei Fortsetzung der Streitereien mit disziplinarischen Maßnahmen durch die Lehrer gerechnet werden muss. Antworten sie „ Ja“, lasse ich sie Lö sungsvorschläge aufschreiben. Jeder für sich. Ich versuche dann diese Lösungsvorschläge zu vereinheitlichen. Ich frage, ob sie mit den Lösungsvorschlägen einverstanden sind.
116
Wenn „ nein“ schlage ich ein weiteres Treffen vor. Wenn „ ja“ schließe ich einen schriftlichen Vertrag mit der Vereinbarung und einem Termin für das nächste Treffen, um die Einhaltung des Vertrages zu prüfen. Der Vertrag wird von beiden unterschrieben. Ich treffe mich so lange mit ihnen, um die Einhaltung zu prüfen, bis keine Gefahr für ein erneutes Ausbrechen des Konfliktes mehr besteht. Eventuell begleiten die Streitenden für eine gewisse Zeit zwei Vertrauensschüler, um den Frieden zu sichern. Regelmäßige Treffen, um die Einhaltung des Vertrages zu prü fen, sind dringend erforderlich, damit der Konflikt nicht wieder auflodert.
Patenschaft der Streitschlichter/ Vertrauensschü ler fü r die 7. Klassen Wer sind die Streitschlichter? 9 Schüler/innen, der 9. Und 10. Klassen, die das Streitschlichtertraining im Jagdschloss Glienicke absolviert haben. Welche Hilfe bieten die Streitschlichter? Bei Konflikten und Streitigkeiten bieten sie ihre Hilfe durch das Schlichtungsgespräch an. Sie erklären den Schülern, was dieses bedeutet. Die Schüler der 7. Klasse sollen vor Übergriffen von Älteren geschützt werden. Die Schüler der 7. Klassen können sich mit allen Problemen, die sie mit Älteren haben, vertrauensvoll an die Streitschlichter wenden. Gemeint sind vor allem Probleme wie Bedrohung, Erpressung, Nötigung und Tätlichkeiten in den Pausen und auf dem Schulweg. Die Streitschlichter bieten in diesen Fällen ihren Schutz und ihre Hilfe bei der Konfliktlösung an. Sie begleiten die Schüler. Sie reden mit dem Täter oder den Tätern. Gegebenfalls organisieren sie ein Gespräch zwischen Opfern und Tätern. Die Täter werden aufgefordert ihr Verhalten zu unterlassen. Die Streitschlichter verwenden keine Gewalt. Wenn der Konflikt nicht zu lösen ist, wenden sie sich an die Vertrauenslehrer. Die Gruppe der Streitschlichter versucht immer gemeinsam zu handeln und aufzutreten. Streitigkeiten innerhalb der Klasse werden nur in Ausnahmefällen von der Gruppe geschlichtet. Das ist Aufgabe der Klasse und der Klassenlehrer.
117
Wie werden die Schü ler ü ber das Angebot der Streitschlichter informiert? In Absprache mit den Klassenlehrern gehen die Schlichter gemeinsam in die 7. Klasse. Sie führen mit den Schülern gemeinsam ein Kreisgespräch ohne Lehrer. Sie stellen sich persönlich vor. Dann erzählen sie den Schülern, was sie als Streitschlichter gelernt haben und bieten ihnen ihre Hilfe an. Sie berichten vor allem auch von ihren persönlichen Erfahrungen, als sie Schüler der 7. Klasse waren. Damit die Schüler die Schlichter nicht vergessen, wird ein Plakat mit dem Foto und dem Namen und der Klasse der Gruppenmitglieder in der Klasse ausgehängt. Warum machen die Schlichter dieses Angebot. Sie bieten ihre Hilfe an aufgrund der eigenen Erfahrungen, die sie als Siebtklässler gemacht haben. Sie wollen ihre erworbene Qualifikation zur Verfügung stellen.
118
Pří loha č. 3:
Sliby žáků Školy Wernera Stephana vůči školní mu společenstvímezi lety 1995 - 2005
119
Sliby ž áků
1995
vůči školnímu společenství 1.Své spoluž áky neuráž ím, neprovokuji a než aluji na ně . 2.Nezač nínám ž ádný spor a ž ádné rvač ky. 3.Nepřináš ím do š koly ž ádné zbraně a nevydírám ž ádné spoluž áky. 4.Nepoč márám prostory š koly ani prostory třídy. 5.Nepohazuji nikde odpadky. 6.Kouřím jen ve vyhrazený ch prostorách. 7.Snaž ím se ke spoluž ákům chovat zdvořile a přátelsky. 8.Chci spory urovnávat a ne podně covat. 9.Nechci se „vozit“ po slabš ích spoluž ácích. 10.Neposmívám se š kodolibě svý m spoluž ákům.
120
Nová pravidla pro školníspolečenství Sliby ž áků mezi sebou 1996 1. Neuráž ím, neprovokuji a než aluji na své spoluž áky a „nevozím“ se po slabších. 2. Nevyvolávám ž ádné spory a rvačky. Také nechci spory podněcovat, nýbrž se je snaž ím urovnat. 3. Nenosím do školy ž ádné zbraně a nevydírám své spoluž áky. 4. Neničím zař ízeníškoly a nikde nepohazuji odpadky. 5. Ve školníbudově nekouř ím, pouze v prostorách vyhrazených kuř áků m. 6. Jsem vů či svým spoluž áků m fér.
121
Sliby ž áků vů či školnímu společenství (vypracováno tř ídními mluvčími, 5.9.97) 1. Neuráž ím, neprovokuji a než aluji na své spoluž áky a „nevozím“ se po slabších. Jsem vů či svým spoluž áků m fér. 2. Nenosím do školy ž ádné zbraně a ž ádné drogy a své spoluž áky nevydírám. 3. Nezahájuji ž ádný spor a ž ádné rvačky, nýbrž se je snaž ím urovnat. 4. Neponičím popř . nepočmárám zař ízenísvé školy a nikde nepohazuji odpadky. 5. Usiluji o to dostát svým závazků m: služ ba na chodbách, poř ádková služ ba, domácíúkoly, př íprava materiálů na vyučovánía dochvilnost. 6. Kouř ím pouze ve vyhrazených prostorách pro kuř áky. 7. O př estávkách neopustím školníbudovu. 8. Usiluji o vzájemný respekt vů či mým spoluž áků m a mým učitelů m. 9. Zasazuji se za své spoluž áky.
122
Sliby ž áků vů či školnímu společenství (vypracováno tř ídními mluvčími,14.9.98) 1. Neuráž ím, neprovokuji a než aluji na své spoluž áky a „nevozím“ se po slabších. 2. Nepř ináším do školy ž ádné zbraně a ž ádné drogy a své spoluž áky nevydírám. 3. Nezahájím ž ádný spor a ž ádné rvačky, nýbrž se je snaž ím urovnat. 4. Neponičím popř . nepočmárám zař ízeníškoly a nikde nepohazuji odpadky. 5. Př idrž uji se pravidel, které jsme společně ve tř ídě př ijali. 6. Kouř ím pouze ve vyhrazených prostorách pro kuř áky a nepohazuji nikde nedopalky. 7. O př estávkách opustím areál školy pouze s písemným svolením učitele. 8. Snaž ím se nebýt na učitele drzý a nemít vž dy posledníslovo. 9. Zasazuji se za svou tř ídu. 10. Respektujeme se navzájem.
123
Sliby ž áků vůči š kolnímu společenství 1999 / 2000 (vypracováno tř ídními mluvčími 23.9.1999) 1.
Chovám se ke svý m spoluž ákům tak, jak chci, aby se oni chovali ke mně.
2.
Nepř ináš ím do š koly ž ádné zbraněani drogy a nebudu vydírat své spoluž áky.
3.
Nezačínám ž ádný spor a ž ádné rvačky, ný bž se snaž ím spory urovnat a drž et sporné strany od sebe.
4.
Ve š kole udrž uji čistotu, nepoš kozuji a nepočmárám š kolní prostory, nikde neplyvám a odpadky odhazuji do odpadkový ch koš ů.
5.
Kouř ím pouze v prostorách k tomu určený ch a nedopalky odhazuji do popelníku.
6.
O př estávkách neopouš tím areál š koly, pokud nemám písemné svolení učitele / učitelky.
7.
Chovám se ke svý m učitelkám a učitelům s respektem.
8.
Zasazuji se za svoji tř ídu.
9.
Dodrž uji své sliby.
124
Sliby ž áků vůči š kolnímu společenství 2000 / 2001 (vypracováno tř ídními mluvčími 29.9.2000)
l.
Žáci a učitelé mají drž et spolu.
2.
Chovám se ke svý m spoluž ákům a učitelům mile a př átelsky a př eji si, aby se i oni takto chovali ke mně.
3.
My, ž áci, se respektujeme a vzájemněse neuráž íme ani vý razy, který m druhý nerozumí.
4.
Nezačínám ž ádný spor a ž ádnou rvačku, ný bž se snaž ím spory urovnat a drž et sporné strany od sebe.
5.
Nepř ináš ím do š koly ž ádné zbraněani drogy a nebudu vydírat své spoluž áky.
6.
Kouř ím pouze v prostorách k tomu určený ch a nedopalky odhazuji do popelníku. Pokud budu př istiž en někde jinde, tak budu muset „ kuř ácký koutek“ uklidit.
7.
O př estávkách neopouš tím areál š koly, pokud nemám písemné svolení učitele / učitelky.
8.
Buď odevzdám svůj mobil v sekretariátě, nebo jej vypnu př ed začátkem vyučování.
9.
Budu dbát těchto pravidel.
125
Sliby ž áků vů č i školnímu společ enství 2001 / 2002 (vypracováno třídními mluvčími 14.9.2001)
1.
Žáci/žákyně a učitel/učitelky mají držet spolu
2.
Ke svý m spolužákům/spolužačkám a učitelům/učitelkám se chovám ochotně a ohleduplně tak, jak si přeji, aby se i oni chovali ke mně.
3.
Respektujeme se a vzájemně se neurážíme ani vý razy, který m druhý nerozumí.
4.
Nezač ínám žádný spor a žádnou rvač ku, ný bž se snažím spory urovnat a držet sporné strany od sebe.
5.
Pokud mám problé my s ně jaký m spolužákem, obrátím se nejdříve na urovnavatele sporů – mediátory, stejně tak i na spolužákydůvě rníky a v neposlední řadě na učitele. Nepoužiji žádné násilí.
6.
Nepřináším do školy žádné zbraně ani drogy a nebudu vydírat své spolužáky.
7.
Kouřím pouze v prostorám tomu určený ch a odhazuji nedopalky do popelníku. Pokud nebudu toto dodržovat, musím po dobu jednoho tý dne vypomáhat školníkovi.
8.
O přestávkách neopouštím areál školy, pokud nemám písemné svolení učitele/ učitelky.
9.
Musím vypnout svůj mobil před začátkem vyučování a mohu jej z tašky vyndat teprve tehdy, když odcházím ze školy.
10.
Nepočmárávám prostory školy a nepoužívám cizí majetek bez předchozího souhlasu.
11.
Vůči mý m spolužákům/ spolužačkám se vystříhám jaký chkoli rasistický m projevů.
12.
Budu se snažit tato pravidla dodržovat.
126
Sliby žáků vůči š kolní mu společenství 2002/2003 (vypracováno tř ídními mluvčími 06.9.2002)
1.
Žáci a učitelé se mají více respektovat a více drž et spolu.
2.
Respektuji své spoluž áky, a je jedno, jakou mají národnost a chovám se k nim mile a př átelsky, tak jak si př eji, aby se i oni chovali ke mně.
3.
Nezačínám ž ádný spor a ž ádnou rvačku. Pokud mám problémy s nějaký m spoluž ákem, obrátím se nejdř íve na urovnatele sporů – mediátory, stejnětak i na spoluž áky-důvěrníky a v neposlední ř aděna učitele. Nepouž ívám ž ádné násilí.
4.
Nepř ináš ím do š koly ž ádné drogy ani zbraně. Jestliž e obchoduji s drogami nebo někoho ohrož uji zbraní, vylučuji se tímto ze š kolního společenství a musím počítat s tím, ž e budu ze š koly vyloučen.
5.
Musím vypnout svůj mobil př ed začátkem vyučování a mohu jej z taš ky vyndat teprve tehdy, když odcházím ze š koly.
6.
O př estávkách neopouš tím areál š koly, pokud nemám písemné svolení učitelky / učitele. Služ by u „ severního vý chodu“ by měly bý t lépe zorganizovány. Funkce ž áků - „ vrátný ch“ musí bý t pro návš těvy zvenku viditelnějš í, aby tak nedocházelo ke zbytečný m stresový m situacím.
7.
Nepočmárám prostory š koly a nepouž iju ž ádný cizí majetek bez př edchozího souhlasu. Také nelezu do taš ek svý ch spoluž áků a neschovávám jim jejich věci.
8.
Kouř ím pouze ve vyhrazený ch kuř ácký ch prostorách a odhazuji nedopalky do popelníků. Nikde kolem sebe neplivám.
9.
Jsem tolerantní ke svý m spoluž ákům.
10.
Slibuji, ž e se budu snaž it tato pravidla dodrž ovat.
127
Sliby ž áků vůči školnímu společenství 2003/2004 (vypracováno třídními mluvč ími 03.9.2003) 1.
Ž áci a uč itelé by se měli více respektovat a více drž et spolu.
2.
Respektuji své spoluž áky, a je jedno, jakou mají národnost a chovám se k nim mile a přátelsky, tak jak si přeji, aby se oni chovali ke mně.
3.
Nezač ínám ž ádný spor a ž ádnou rvač ku. Pokud mám problémy s nějakým spoluž ákem, obrátím se nejdříve na urovnatele sporů – mediátory, stejně tak i na spoluž áky-důvěrníky a v neposlední řadě na uč itele. Nepouž iji ž ádné násilí.
4.
Nepřináším do školy ž ádné drogy ani zbraně. Jestliž e dealuji drogy nebo někoho ohrož uji zbraní, vylučuji se tímto ze školního společenství a musím počítat s tím, ž e budu ze školy vyloučen.
5.
Musím vypnout svůj mobil před zač átkem vyuč ování a mohu jej z tašky vyndat teprve tehdy, když odcházím ze školy.
6.
O přestávkách neopouštím areál školy, pokud nemám písemné svolení uč itelky / uč itele. Služ by u „severního východu“ by měly být lépe zorganizovány. Funkce ž áků - „vrátných“ musí být pro návštěvy zvenku zřejmější, aby tak nedocházelo ke zbyteč ným stresovým situacím.
7.
Nepoč márám prostory školy a nepouž ívám ž ádný cizí majetek bez předchozího souhlasu. Také nelezu do tašek svých spoluž áků a neschov ávám jim jejich věci.
8.
Kouřím pouze ve vyhrazených kuřáckých prostorách a odhazuj í nedopalky do popelníků. 10. roč níky dohlíž ejí na kuřáky. Dodrž uji stávající pravidla pro kuřáky tak dlouho, dokud se na školní konferenci nezmění.
9.
Jsem tolerantní ke svým spoluž ákům.
10.
Služ ba, která dohlíž í na kuřácké a společ né prostory, má za ú kol kontrolovat, zda jsou č isté toalety, zda nechyb í mýdlo a ruč níky. Pokud tomu tak není, mají informovat uč itele.
11.
Slibuji, ž e se budu sna ž it tato pravidla dodrž ovat.
128
Sliby žáků vůči školní mu společenství2004/2005 (vypracováno tř ídními mluvčími 19.8.2004)
1.
Akceptuji a respektuji spoluž áky jakéhokoliv původu a národnosti.
2.
Nepř ináš ím do š koly ž ádné drogy, zbraněnebo pravicově radikální materiály.
3.
Svůj mobil vypnu př ed vstupem do š kolního areálu a nechám vypnutý v taš ce.
4.
Jako ž ák 7. ročníku nevstupuji do kuř ácký ch prostor.
5.
Venku – v „ kuř áckém koutku“ – nebudu posedávat na š kolním plotě.
6.
Zanechávám toalety v takovém stavu, v jakém jsem je nalezl. Služ ba, která dohlíž í na kuř ácké a společné prostory, má za úkol kontrolovat, zda jsou čisté toalety, zda nechybí mý dlo a ručníky. Pokud tomu tak není, mají informovat učitele.
7.
Nepočmárám prostory š koly a nepouž ívám ž ádný cizí majetek bez př edchozího souhlasu. Také nelezu do taš ek svý ch spoluž áků a neschovávám jim jejich věci.
8.
V doběpobytu ve š kole neopustím areál š koly.
9.
Jsem tolerantní ke svý m spoluž ákům. Konflikty neř eš ím pomocí násilí.
10.
Budu se snaž it tato pravidla dodrž ovat. Pokud ne, ponesu následky.
129
Anlage Nr. 3:
Versprechen der Schü ler der Werner-Stephan-Oberschule an die Schulgemeinschaft zw. den Jahren 1995 - 2005
130
Versprechen an die
Schulgemeinschaft 1995
1.Ich beleidige, provoziere und verpetze meine Mitschüler nicht. 2.Ich fange keinen Streit und keine Prügelei an. 3.Ich bringe keine Waffen mit und erpresse keine Mitschüler. 4.Ich beschmiere nicht die Schule und den Klassenraum. 5.Ich schmeiß e keinen Müll herum. 6.Ich rauche nur in den Raucherecken. 7.Ich bemühe mich, höflich und freundlich zu den Mitschülern zu sein. 8. Streit will ich schlichten und nicht anheizen. 9.Ich will nicht auf Schwä cheren herumtrampeln. 10.Ich mache mich nicht aus Schadenfreude über meine Mitschüler lustig.
131
Neue Regeln für die Schulgemeinschaft Versprechen der Schüler untereinander 1996 1. Ich beleidige, provoziere und verpetze meine Mitschüler nicht und trampele nicht auf Schwä cheren herum. 2. Ich fange keinen Streit und keine Prügelei an. Ich will sie auch nicht anheizen, sondern bemühe mich sie zu schlichten. 3. Ich trage keine Waffen mit und erpresse keine Mitschüler. 4. Ich beschä dige meine Schule nicht und werfe keinen Müll herum. 5. Ich rauche nicht im Schulgebä ude, sondern möglichst nur in den Rauchecken. 6. Ich bin fair meinen Mitschülern gegenüber.
132
Versprechen der Schüler an die Schulgemeinschaft (erarbeitet von den Klassensprechern, 5.9.97) 1. Ich beleidige, provoziere und verpetze meine Mitschüler nicht, trampele nicht auf Schwä cheren herum und ich bin fair meinen Mitschülern gegenüber. 2. Ich bringe keine Waffen und keine Drogen in die Schule mit und erpresse meine Mitschüler nicht. 3. Ich fange keinen Streit und keine Prügelei an, sondern bemühe mich sie zu schlichten. 4. Ich beschä dige bzw. beschmiere meine Schule nicht und werfe keinen Müll herum. 5. Ich sollte meinen Verpflichtungen nachkommen: Hofdienst, Ordnungsdienst, Hausaufgaben, Unterrichtsmaterial und Pünktlichkeit. 6. Ich rauche nur in den Rauchecken. 7. Ich verlasse das Schulgebä ude wä hrend der Pausen nicht. 8. Ich bemühe mich um Respekt meinen Mitschüler und Lehrern gegenüber. 9. Ich setze mich für meinen Mitschülern.
133
Versprechen der Schüler an die Schulgemeinschaft (erarbeitet von den Klassensprechern,14.9.98) 1. Ich verpetze, beleidige, provoziere und bedrohe meine Mitschüler nicht, trampele nicht auf Schwä cheren herum. 2. Ich bringe keine Waffen und keine Drogen in die Schule mit und erpresse meine Mitschüler nicht. 3. Ich fange keinen Streit und keine Prügelei an, sondern bemühe mich sie zu schlichten. 4. Ich beschä dige bzw. beschmiere meine Schule nicht und werfe keinen Müll herum. 5. Ich sollte mich an die in der Klasse gemeinsam ausgearbeitete Regeln halten. 6. Ich rauche nur in den Rauchecken und schmeisse meine Kippen nicht überall hin. 7. Ich verlasse das Schulgelä nde wä hrend der Pausen nur mit schriftlicher Erlaubnis eines Lehrers. 8. Ich versuche gegenüber dem Lehrer nicht frech zu sein und nicht das letzte Wort zu haben. 9. Ich setze mich für die Klassengemeinschaft ein. 10. Wir respektieren uns gegenseitig.
134
Versprechen an die Schulgemeinschaft 1999 / 2000 (erarbeitet von den Klassensprechern am 23.9.1999) 1.
Ich behandle meine Mitschüler so, wie ich von ihnen selbst behandelt werden will.
2.
Ich bringe weder Waffen noch Drogen mit und erpresse meine Mitschüler nicht.
3.
Ich fange keinen Streit und keine Prügelei an, sondern bemühe mich zu schlichten und die Streitenden auseinander zu halten.
4.
Ich halte meine Schule sauber, beschädige und beschmiere sie nicht, spucke nicht herum und werfe den Müll in die dafür vorgesehenen Mülleimer.
5.
Ich rauche nur in den Raucherecken und werfe meine Kippen in den Kippeneimer.
6.
In den Pausen bleibe ich auf dem Schulgelände, es sei denn ich habe die schriftliche Erlaubnis eines Lehrers / einer Lehrerin.
7.
Ich behandle meine Lehrerinnen und Lehrer mit Respekt.
8.
Ich setze mich für die Klassengemeinschaft ein.
9.
Ich halte mich an meine Versprechen.
135
Versprechen an die Schulgemeinschaft 2000 / 2001 (erarbeitet von den Klassensprechern am 29.9.2000)
l.
SchülerInnen und LehrerInnen der Schule sollen zusammenhalten.
2.
Ich behandle meine MitschülerInnen und LehrerInnen nett und freundlich und möchte auch von ihnen so behandelt werden.
3.
Wir SchülerInnen respektieren uns gegenseitig und beleidigen uns nicht, auch nicht mit Worten, welche die/der Andere nicht versteht.
4.
Ich fange keinen Streit und keine Prügelei an, sondern bemühe mich zu schlichten und die Streitenden auseinander zu halten.
5.
Ich bringe weder Waffen noch Drogen mit und erpresse meine Mitschüler nicht.
6.
Ich rauche nur in den Raucherecken und werfe meine Kippen in den Kippeneimer. Wenn ich woanders erwischt werde, muss ich die Raucherecke putzen.
7.
In den Pausen bleibe ich auf dem Schulgelände, es sei denn ich habe die schriftliche Erlaubnis eines Lehrers / einer Lehrerin.
8.
Ich gebe mein Handy entweder im Sekretariat ab oder schalte es vor Unterrichtsbeginn aus.
9.
Ich werde mich an diese Regeln halten.
136
Versprechen an die Schulgemeinschaft 2001 / 2002 (erarbeitet von den Klassensprechern/innen am 14.9.2001)
1.
Schüler/innen und Lehrer/innen der Schule sollen zusammenhalten. Ich schließe keine/n Mitschüler/in aus.
2.
Ich behandle meine Mitschüler/innen und Lehrer/innen hilfsbereit und rücksichtvoll und möchte auch von ihnen so behandelt werden.
3.
Wir respektieren uns gegenseitig und beleidigen uns nicht, auch nicht mit Worten, welche die/der andere nicht versteht.
4.
Ich fange keinen Streit und keine Prügelei an, sondern bemühe mich zu schlichten und die Streitenden auseinander zu halten.
5.
Wenn ich Ärger mit Schülern/innen habe, wende ich mich an die Lehrer/innen oder an die Vertrauensschüler/innen. Ich wende keine Gewalt an.
6.
Ich bringe weder Wafen noch Drogen mit und erpresse meine Mitschüler/innen nicht.
7.
Ich rauche nur in der Rauchenecke und werfe meine Kippen in den Kippeneimer. Wenn ich mich nicht daran halte, muss ich für eine Woche den Hausmeister unterstützen.
8.
In den Pausen bleibe ich auf dem Schulgelände, es sei denn, ich habe die schriftliche Erlaubnis einer Lehrerin/eines Lehrers.
9.
Ich muss mein Handy vor Unterrichtsbeginn ausschalten und darf es erst aus der Tasche nehmen, wenn ich aus der Schule komme.
10.
Ich beschmiere die Schule nicht und benutze kein fremdes Eigentum ohne vorherige Erlaubnis.
11.
Ich werde mich daran halten, nicht rassistisch gegenüber meinen Mitschü lern/innen und Lehrern/innen zu sein.
12.
Ich bemmühe mich diese Regeln einzuhalten.
137
Versprechen an die Schulgemeinschaft 2002/2003 (erarbeitet von den Klassensprechern/innen am 06.9.2002)
1.
Schüler/innen und Lehrer/innen der Schule sollten sich mehr respektieren und zusammenhalten.
2.
Ich respektiere meine Mitschüler/innen, egal welche Nationalität sie haben, und behandle sie so nett und freundlich, wie ich auch von ihnen behandelt werden möchte.
3.
Ich fange keinen Streit und keine Prügelei an. Wenn ich Ärger mit meinen Mitschülern/innen habe, wende ich mich zuerst an die Streitschlichter/innen sowie Vertrauensschüler/innen und dann an die Lehrer/innen. Ich wende keine Gewalt an.
4.
Ich bringe keine Drogen und keine Waffen in die Schule mit. Wenn ich mit Drogen deale oder Mitschüler/innen mit Waffen bedrohe, schließe ich mich von der Schulgemeinschaft aus und muss damit rechnen von der Schule verwiesen zu werden.
5.
Ich muss mein Handy vor Unterrichtsbeginn ausschalten und darf es erst aus der Tasche nehmen, wenn ich aus der Schule komme.
6.
In den Pausen bleibe ich auf dem Schulgelände, es sei denn, ich habe die schriftliche Erlaubnis einer Lehrerin/ eines Lehrers. Die Aufsichten am Tor - Nord sollten besser geregelt werden, auch damit es keinen Stress mit Schulfremden gibt.
7.
Ich beschmiere die Schule nicht und benutze kein fremdes Eigentum ohne vorherige Erlaubnis. Ich gehe auch nicht an die Taschen meiner Mitschüler/innen und verstecke deren Sachen nicht.
8.
Ich rauche nur in der Raucherecke und werfe meine Kippen in den Eimer. Ich spucke nicht in der Gegend rum.
9.
Ich bin tolerant gegenüber meinen Mitschülern/innen.
10.
Ich verspreche mich zu bemühen diese Regeln einzuhalten.
138
Versprechen an die Schulgemeinschaft 2003/2004 (erarbeitet von den Klassensprechern/innen am 03.9.2003) 1.
Schüler/innen und Lehrer/innen der Schule sollten sich viel mehr respektieren und noch mehr zusammenhalten.
2.
Ich respektiere meine Mitschüler/innen, egal welche Nationalität sie haben, und behandle sie so nett und freundlich, wie ich auch von ihnen behandelt werden mö chte.
3.
Ich fange keinen Streit und keine Prügelei an. Wenn ich Ärger mit meinen Mitschülern/innen habe, versuche ich es zuerst selbst ohne Gewalt zu regeln oder wende ich mich an die Vertrauensschüler/innen und dann an die Lehrer/innen. Ich wende keine Gewalt an.
4.
Ich bringe keine Drogen und keine Waffen in die Schule mit. Wenn ich mit Drogen deale oder Mitschüler/innen mit Waffen bedrohe, schließe ich mich von der Schulgemeinschaft aus und muss damit rechnen von der Schule verwiesen zu werden.
5.
Ich muss mein Handy vor Unterrichtsbeginn ausschal ten und darf es erst aus der Tasche nehmen, wenn ich aus der Schule komme.
6.
In den Pausen bleibe ich auf dem Schulgelände, es sei denn, ich habe die schriftliche Erlaubnis einer Lehrerin/ eines Lehrers. Die Aufsichten am Tor - Nord sollten besser geregelt werden, auch damit es keinen Stress mit Schulfremden gibt.
7.
Ich beschmiere die Schule nicht und benutze kein fremdes Eigentum ohne vorherige Erlaubnis. Ich gehe auch nicht an die Taschen meiner Mitsch üler/innen und verstecke deren Sachen nicht.
8.
Ich rauche nur in der Raucherecke und werfe meine Kippen in den Eimer. Die 10. Klassen unterstützen die Raucheraufsicht. Ich halte mich solange an die bestehenden Raucherregeln wie es keinen neuen Beschluss durch die Schulkonferenz gibt.
9.
Ich bin tolerant gegenüber meinen Mitschülern/innen.
10.
Der Hof- und der Rauchereckendienst soll kontrollieren, ob die Toiletten sauber und Seife sowie Handtücher_ vorhanden sind. Falls dies nicht der Fall ist, soll er den Lehrer/innen Bescheid sagen.
11.
Ich verspreche mich zu bemühen diese Regeln einzuhalten.
139
Versprechen an die Schulgemeinschaft 2004/2005 (erarbeitet von den Klassensprechern/innen am 19.8.2004)
1.
Ich akzeptiere und respektiere Schüler/innen und Lehrer/innen jeglicher Herkunft und Nationalitäten.
2.
Ich bringe keine Drogen und Waffen oder rechtsradikale Sachen mit in die Schule.
3.
Mein Handy werde ich vor Betreten des Schulgeländes ausschalten und in Tasche lassen.
4.
Als Schüler einer 7. Klasse werde ich die Raucherecke nicht betreten.
5.
In der Raucherecke werde ich mich nicht auf den Zaun setzen.
6.
Ich werde die Toiletten so verlassen, wie ich sie angetroffen habe. Der Hof- und Rauchereckendienst soll kontrollieren, ob die Toiletten sauber und Seife sowie Handtücher vorhanden sind. Falls dies nicht der Fall ist, soll er den Lehrer/innen Bescheid sagen.
7.
Ich beschmiere die Schule nicht und benutze kein fremdes Eigentum ohne vorherige Erlaubnis. Ich gehe auch nicht an die Taschen meiner Mitschüler/innen und verstecke deren Sachen nicht.
8.
Ich verlasse in der gesamten Schulzeit das Schulgelände nicht
9.
Ich bin tolerant gegenüber meinen Mitschülern/innen. Konflikte löse ich nicht mit Gewalt.
10.
Ich werde mich bemühen die Regeln einzuhalten, wenn nicht werde ich die Konsequenzen tragen.
140
Anlage Nr. 4
Kooperationsvereinbarung zwischen den Vereinbarungspartnern (nachfolgend Partner genannt),
der
und
dem
Werner-Stephan-Oberschule - Hauptschule – Alt-Tempelhof 53/57 12103 Berlin
Polizeipräsidenten in Berlin Abschnitt 44 Götzstraße 6 12099 Berlin
(nachfolgend WSO genannt)
(nachfolgend A 44 genannt)
141
1
Prä ambel
Diese Vereinbarung soll eine auf Dauer angelegte Zusammenarbeit zwischen der WSO und dem A 44 begründen. Im Mittelpunkt steht das gemeinsame Bemühen um eine demokratische Erziehung sowie die Förderung von Gewaltfreiheit, Toleranz und Mitmenschlichkeit im Verstä ndnis der Schülerinnen und Schüler. Die pä dagogischen Erziehungsansä tze der Schule sollen im Unterricht und in Projekten durch realitä tsnahe Bezüge des A 44 ergä nzt werden und so das Rechtsbewusstsein der Schülerinnen und Schüler stä rken. Daneben soll den Polizeibeamten des A 44 der Einblick in die Schulrealitä t ermöglicht und das frühzeitige Aufnehmen von aktuellen Problemfeldern erleichtert werden.
2
Zielgruppen
-
Mitglieder des Lehrkörpers der WSO
-
Schülerinnen und Schüler mit oder ohne bisher erkannte Auffä lligkeiten insbesondere - - Schülerinnen und Schüler, die bereits Normen verletzt haben - - Schülerinnen und Schüler, die nur geringe Rechtsvorstellungen haben - - Schülerinnen und Schüler, die bereits einmal Opfer geworden sind
-
Streitschlichter, Vertrauensschüler, Klassensprecher und sonstige Funktionsträ ger der Schülerschaft
-
Eltern und Erziehungsberechtigte
-
Polizeibeamte des A 44, die mit dem o.a. Personenkreis hä ufiger zu tun haben
-
Angehörige anderer Gliederungseinheiten der Polizei, denen Informationen über das Schulgeschehen helfen können
Weitere Zielgruppen sind denkbar und können einvernehmlich festgelegt werden.
142
3
Ziele
3.1
Abbau von Vorurteilen und Berührungsä ngsten
3.2
breite Akzeptanz der Vereinbarungsinhalte bei den Mitgliedern der Vereinbarungsorganisationen
3.3
aktives Auseinandersetzen beider Seiten mit den Kooperationsinhalten und -zielen
3.4
Offenheit im Dialog
3.5
Verstä ndnis wecken für die Zweckinhalte und Ziele des Partners
3.6
Verstä ndnis wecken für Verfahrensablä ufe und Zwä nge des Partners
3.7
Aufklä rung über Rechtslagen, Normen und Konsequenzen
3.8
Aufklä rung über Grenzen der Machbarkeit und Zumutbarkeit
3.9
Unterstützung der Zeugen, Opfer und Helfer
3.10
Anbieten von Handlungsalternativen und Konfliktlösungsstrategien
3.11
Förderung von Kontakten zwischen den Partnern
3.12
Teilnahme an Sportfesten und Schulfesten, Durchführung von Besuchen in der Polizeidienststelle
3.13
Erreichen von ganzheitlich-kooperativen Verfahrensweisen im Alltag
3.14
ganzheitlich-kooperative Prä ventionsarbeit insbesondere für die Bereich Gewalt und Drogen
Die Einbindung von Projektangeboten durch andere Dienststellen oder Institutionen wird angestrebt (z.B. Sportvereine, Freizeiteinrichtungen, Schulpsychologischer Dienst, Jugendamt).
143
4
Geplante Aktivitä ten
4.1
Persönliche Vorstellung der Kooperation in der Lehrerschaft (Gesamtkollegium)
4.2
Persönliche Vorstellung der Kooperation in der Schülerschaft (insb. Schülerversammlung, neue 7. Klassen)
4.3
Persönliche Vorstellung der Kooperation in der Elternschaft (insb. Gesamtelternvertretung, Elternabende)
4.4
Feste Ansprechpartner in den unterzeichnenden Organisationen („Heiß er Draht" gem. Nr. 6 dieser Vereinbarung)
4.5
Gemeinsame Durchführung von Prä ventionsunterricht (insb. neue 7. Klassen)
4.6
Gemeinsame Durchführung von Projekten (insb. Projektwoche der B. Klasse)
4.7
Polizeiliche Durchführung von Anti-Gewalt-Trainingseinheiten (insb. Rollenspiele)
4.8
Polizeiliche Durchführung von Sprechstunden im Schulbereich (regelmä ß ige Termine)
4.9
Polizeiliche Teilnahme an Schul- und Sportfesten (ggfs. eigener Polizei-Stand)
4.10
Gegenseitige Besuche (insb. Führungen durch das Abschnittsgebä ude, Ausstellungsmöglichkeiten)
Terminvereinbarungen werden in gegenseitiger Absprache getroffen. Mindesten halbjä hrig tauschen die Partner ihre Erfahrungen aus und besprechen Strategien zur Fortsetzung bzw. Erweiterung der Kooperation. Die Partner dokumentieren ihre Aktivitä ten; der Austausch der durch die Schülerinnen und Schüler erstellten Dokumentationen ist erwünscht.
144
5
Ansprechpartner
Als Ansprechpartner sind benannt worden: für die WSO
für den A 44
Herr Henschel Vertrauenslehrer Telefon: 7560 - 2671
Polizeioberkommissar Hans-Joachim Knop Prä ventionsbeauftragter Telefon: 4664 - 58 291
Verä nderungen werden formlos mitgeteilt.
6 Schlussbemerkungen Die vorstehend festgehaltenen Kooperationsaktivitä ten haben entsprechend dem experimentellen Charakter des Vorhabens den Stellenwert von Absichtserklä rungen. Der A 44 und die WSO haben vor, die festgehaltenen Ideen sukzessive zu realisieren. Zwischen dem A 44 und der WSO besteht Einigkeit, dass diese Vereinbarung auf eine vitale Kooperationsentwicklung ausgerichtet ist. Diese Vereinbarung erlangt ihre Gültigkeit mit Unterzeichnung und behä lt die Gültigkeit auf unbestimmte Zeit. Wenn ein Partner dies wünscht, sind möglichst bald Gesprä che über einen weiteren Ausbau der Kooperation aufzunehmen. Bei Unzufriedenheit eines Partners mit der Umsetzung des Geistes oder den niedergelegten Inhalten der Vereinbarung werden Gesprä che unverzüglich aufgenommen. Führen diese nicht zu einer Einigung, so kann die Vereinbarung einseitig gekündigt werden. Die Kündigung bedarf der Schriftform.
145
Die vorgenannten Inhalte entsprechend den Absprachen.
Berlin, den .....27....5. 04......... Unterzeichnet für die Werner-Stephan-Oberschule
für den Polizeiabschnitt 44 und
R
................ eimnitz........... Frau Reimnitz Komm.Schulleiterin
Abschnittsleiter
146
Pří loha č. 4:
Dohoda o spolupráci mezi partnery dohody (dále jen partnery),
Werner-Stephan-Oberschule - Hauptschule (Škola Wernera Stephana - druhý stupeň zákl. š koly -)
a
Polizeipräsident in Berlin Abschnitt 44 (Policejním prezidentem v Berlíně Okrsek 44)
Alt-Tempelhof 53/57 12103 Berlin
Götzstraße 6 12099 Berlin
(dále jen WSO)
(dále jen A 44)
147
1
Preambule
Tato dohoda se uzavírá z důvodu dlouhodobě zamý š lené spolupráci mezi WSO a pracoviš tě m A 44. Středem oboustranného zájmu je společ ná snaha o demokratickou vý chovu, jakož i podpoření nenásilného jednání, tolerance a solidarity v pojetíblízkém ž ákyním a ž ákům. Odborný pedagogický přístup š koly ve vyuč ování, doplně ný projekty vyznač ujícími se blízký m vztahem k realitě , které připraví pracoviš tě A 44, má posilovat právní vě domíž ákynía ž áků. Vedle toho má bý t policejním úředníkům z okrsku A 44 umož ně no nahlédnout do š kolníreality a tím usnadnit vč asné zjiš tě níokruhů problemů.
2
Cílové skupiny
-
Členové uč itelského sboru WSO
-
Žákyně a ž áci s více č i méně doposud nápadný mi projevy v přístupu ke svému okolí - - Žákyně a ž áci, kteříjiž ně jaký m způsobem přestoupili přijaté normy - - Žákyně a ž áci, kteřímajívelmi omezený právnírozhled - - Žákyně a ž áci, kteříse již ně kdy stali obě típrotiprávního jednání
-
Mediátoři, ž áci-důvě rníci, třídnímluvč ía ostatníč lenové š kolnírady
-
Rodič e a vý chovou zmocně né osoby
-
Policejníúředníci okrsku A 44, kteřís vý š e uvedený m okruhem osob mají č astě ji co do č ině ní
-
Přísluš níci jiný ch jednotek policie, který m mohou informace od dě níve š kole pomoci
Dalš ícílové skupiny nejsou vylouč eny a mohou bý t po dohodě urč eny.
148
3
Cíle
3.1
odbouránípředsudků a nedůvě ry
3.2
š iroká akceptace obsahu dohody u č lenů organizací, kteříse na dohodě podílí
3.3
obě strany dohody se aktivně zabý vajínáplnía cílem kooperace
3.4
otevřenost v dialogu
3.5
nalézt pochopenípro zámě ry a cíle partnera
3.6
nalézt pochopenípro specifický průbě h úředních postupů a nutné důvody partnera
3.7
pouč enío právních skuteč nostech, normách a konsekvencích
3.8
pouč enío hranicích „kam až je mož né jít“ a co je „mož né si dovolit“
3.9
podpořenísvě dků, obě tía pomocníků
3.10
nabízet alternativy jednánía strategie řeš eníkonfliktů
3.11
podporováníkontaktů mezi partnery
3.12
úč ast na sportovních kláních a š kolních oslavách, provádě nínávš tě v na policejním oddě lení
3.13
dosáhnutíš iroké kaž dodenníkooperace
3.14
dosáhnutírozsáhlé prevenč níspolupráce, obzvláš tě v oblasti násilía drog
Usilujeme o zahrnutí nabídek projektů i jiný ch institucí a pracoviš ť (např. různé sportovní organizace, zájmové organizace, š kolní psychologické pracoviš tě , úřad pro mládež atd.).
149
4
Plánované aktivity
4.1
Osobně představit kooperaci obou stran mezi uč iteli š koly (před celý m kolegiem)
4.2
Osobně představit kooperaci obou stran mezi ž áky š koly (nejlépe v rámci shromáž dě níž áků nový ch 7. roč níků)
4.3
Osobně představit kooperaci obou stran rodič ům ž áků (nejlépe v rámci rodič ovský ch shromáž dě nínebo rodič ovský ch organizací)
4.4
Stálé kontaktníosoby organizací, které svý m podpisem stvrdily dohodu (v případě nedostateč ného plně nípovinnostíze strany jedné nebo obou stran, přistoupíkontakníosoby k okamž itému řeš ení: viz. podle č . 6 této dohody)
4.5
Obě strany se společ ně podílína vý uce prevence (obzvláš ťv nový ch 7. roč nících)
4.6
Obě strany se společ ně podílína uskuteč ňováníprojektů (obzvláš ťv tzv. „projektovém tý dnu B. třídy“)
4.7
Zajiš tě ní„protinásilného“ tréninku policií (obzvláš ťformou „hry rolí“)
4.8
Policie zajistíve š kole pro ž áky své konsultač níhodiny (pravidelné termíny)
4.9
Úč ast policie na sportovních kláních a š kolních oslavách (popř. umístě nístánku policie)
4.10
Vzájemné návš tě vy (obzvláš ťexkurze ž áků v budově policie, mož nosti vý stav)
Termíny se domlouvajína základě vzájemné domluvy. Alespoň kaž dého půl roku si partneři vymě ňují své zkuš enosti a domlouvají strategie k pokrač ování popř. rozš ířeníspolupráce. Partneři dokumentují své aktivity; obě strany dbají na vzájemné poskytování dokumentace, kterou s sebou práce s ž áky přinese.
150
5
Pově řené osoby
Jako pově řené osoby byly jmenováni: za WSO
za A 44
Pan
Polizeioberkommissar (Policejnívrchníkomisař)
Henschel Vertrauenslehrer
Hans-Joachim Knop Prä ventionsbeauftragter
(uč itel-důvě rník)
(zmocně nec pro otázky prevence)
Telefon: 7560 - 2671
Telefon:
4664 - 58 291
O změ nách budou vš ichni vč as informováni.
6
Závě reč né poznámky
Charakteristika zámě ru: vý š e uvedené kooperač ní aktivity mají experimentální charakter. A 44 a WSO majív úmyslu, vý š e uvedené ideje sukcesívně realizovat. A 44 a WSO se shodnou na tom, ž e tato dohoda povede k společ nému ž ivotaschopnému vý voji spolupráce. Tato dohoda vstoupí v platnost poté, co ji zastupci partnerský ch stran stvrdí podpisem a trvá po neurč itou dobu. Pokud si to jeden z partnerů bude přát, je mož né se domluvit na dalš ím rozš íření spolupráce. V případě nespokojenosti jednoho z partnerů buď s nedostateč ně přesvě dč ivý m přístupem ke společ nému zámě ru, nebo nedbalému realizovaní vý š e uvedený ch plánovaný ch společ ný ch aktivit, se bezpodmíneč ně sejdou obě strany ke společ né konsultaci. Pokud tato schůzka prokáž e odliš né postoje partnerský ch stran, tak lze dohodu jednostranně vypově dě t. Vý pově ď dohody musíbý t vyhotovena v písemné formě .
151
Vý š e uvedený písemný obsah dohody odpovídá ústnídohodě .
V Berlíně, dne .....27....5. 04......... Podepsáni za Werner-Stephan-Oberschule
za Polizeiabschnitt 44
(Školu Wernera Stephana)
(Policejníokrsek 44)
a .
................
Reimnitz...........
Paní R e i m n i t z Ředitelka š koly
Pan M i o s g a Vedoucípolicejního okrsku
152
Pří loha č. 5: Vznik partnerské spolupráce mezi Gymnáziem F.X.Šaldy a Školou Wernera Stephana V roce 1997 vyjela poprvé skupina žá ků a uč itelů ze Š koly Wernera Stephana do Lidic, aby se prostřednictvím rozhovorů s obyvateli, kteří přežili 10. č ervna 1942 strašný masakr, který se udá l v této vesnici, dozvěděli více o tehdejších tragických udá lostech. Po ná vratu do Berlína založili na školním dvore Š koly Wernera Stephana pamá tní místo z rů ží, které přivezli s sebou z Lidic. Od té doby jede každý rok do Lidic 9. roč ník z této školy. V roce 2005 se této cesty zúč astnilo 26 žá kyní a žá ků Š koly Wernera Stephana. V Lidicích se setkali se studentkami a studenty Gymná zia F.X.Š aldy z Liberce. Kontakt mezi nimi vzniknul na konferenci „Aktivně proti ná silí ve školá ch“ . Komentá ř jednoho žá ka: „Bylo to pro mě zajímavé, protože jsme se neznali a přesto jsme si dobře rozuměli a mohli bez problémů společ ně pracovat.“ Ž á ci a žá kyně se domlouvali v anglickém jazyce. Plá nuje se, že se v těchto setká ních bude pokrač ovat, a že se vzniklé kontakty ještě prohloubí.
Anlage Nr. 5: Entstehung einer Schulpartnerschaft zwischen Gymnasium F.X.Šaldy und Werner-Stephan-Oberschule 1997 fuhr zum ersten Mal eine Schülergruppe der Werner-Stephan-Oberschule nach Lidice um dort in Gesprächen mit Überlebenden Näheres über die schrecklichen Ereignisse des Massakers von Lidice, zu dem am 10. Juni 1942 kam, zu erfahren. Zurück in Berlin legten die Schüler mit Rosen aus Lidice auf dem Schulhof der Werner-Stephan-Oberschule eine Gedenkstätte an. Seither fährt jedes Jahr eine 9. Klasse nach Lidice. 2005 nahmen 26 Schülerinnen und Schüler der Werner-Stephan-Oberschule an dieser Fahrt teil. Sie trafen sich dort mit Schülerinnen und Schülern des Gymnasiums F.X.Š aldy aus Liberec. Der Kontakt wurde auf der Konferenz „Aktiv gegen Gewalt in der Schule“ geknüpft. Kommentar eines Schülers: „Ich fand das interessant, weil wir uns nicht gekannt haben und uns trotzdem gut verstanden und miteinander gearbeitet haben.“ Die Schülerinnen und Schüler verständigten sich in der englischen Sprache. Es ist geplant, den Kontakt fortzusetzen und zu vertiefen.
153
Anlage Nr. 6 / Pří loha č. 6:
Dopis policejní ho prezidenta v Berlí ně Váž ená paní Lottenburger, SrdečněVám děkuji za váš dopis z 8. února 2005. Váš česko-německý projekt k tématu „ Aktivněproti násilí ve š kolách“ rád podpořím. Jak jsem již přislíbil, bude Vás do Č eské republiky jako referent a účastník konference provázet policejní vrchní komisař pan Hans-Joachim Knop. Na cestu tam a zpátky pana Knopa a š esti ž áků a učitelů z Berlína, poskytneme vůz z řidičem. Toto považ uji za smysluplný příspěvek v rámci naš í vlastní preventivní práce a preventivní práce berlínský ch š kol. Přeji Vám a vš em přítomný m účastnicím a účastníkům konference zdárné uskutečnění projektu. S přátelský m pozdravem Dieter Glietsch
154
Anlage Nr. 7:
155
Pří loha č. 7: Dopis Annette Effenberger zaslaný bezprostředně po probě hnutíkonference „Aktivně proti násilíve školách“ Váž ená paní Lottenburger, Velmi měpotěš ilo pozvání na česko-německou konferenci v Liberci/Reichenbergu. Na jedné stranějiž proto, ž e se konference konala v mém rodném městěa na stranědruhé proto, ž e se jednalo o tak zajímavou tématiku. Sama jsem byla 44 let učitelkou. To, nakolik je problém „ násilí ve š kolách“ závaž ný , ukázala informace – která zazněla na konferenci – o vraž dění v návalu š ílenství v USA, jež mělo za následek 9 mrtvý ch a 15 zraněný ch. Také pozvaní ž áci a studenti z Německa a Č eska projevili o průběh konference velký zájem; bylo dokonce nutné ješ tě přistavit ž idle navíc. Díky tlumočení konference do sluchátek nenastaly ž ádné jazykové potíž e. Ale udivilo mě, kolik mladý ch lidí v Č esku ovládá německý jazyk. Také to byl důvod, proč se v pracovních skupinách podařilo docílit kvalitní diskuse a dobrý ch vý sledků. Několik studentek a studentů navrhlo, aby doš lo k opětovnému setkání za účelem dalš ího pokračování společné práce na tématech vzeš lý ch z pracovních skupin. Vynikající zkuš enosti prezentovala Škola Wernera Stephana z Berlína, která již léta pracuje s mediátory s řad ž áků a s místní policejní stanicí. Jak češ tí, tak i němečtí účastníci konference byli toho názoru, ž e by se takovéto hodnotné zkuš enosti měly zprostředkovat dále také jiný m š kolám, ale také vyslovili názor, ž e obzvláš těvý chova v rodinném prostředí má velký vý znam a mělo by se více apelovat na vý chovnou povinnost rodičů. Pořadatelům – paní Lottenburger z Berlína a paní Vohlídalové z Liberce/Reichenbergu – chci vyjádřit srdečný dík za vynikajícím způsobem připravenou konferenci. Velmi měpotěš ilo, ž e zde někteří češ tí a němečtí studenti navázali přátelské kontakty, a ž e někteří němečtí studenti opět rádi do krásného hostitelského města – kdysi vý znamného města textilu – „ českého Manchestru“ – zavítají. Annette Effennberg Č lenka spolkového shromáž dění Sudetoněmeckého krajanského spolku
156
Pří loha č. 8: Anlage Nr. 8:
Otisk článku Marianne Munzel: Abdruck des Artikels von Marianne Munzel:
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
Pří loha č. 9 / Anlage Nr. 9:
Seznam účastní ků / Teilnehmer-/innenliste Liberec 22. 03. 2005 Absolonová, Veronika van Ahn, Franz Bahenská, Eva Bartoňová, Eva Bartoňová, Jana Behrmann, Johannes Bednář, Antonín Berková, Adéla Bukovec, Radek Buleovec, Radek Č arda, Jakub Č echová, Nela Cizek, Ulrike Danajovičová, Marcela, Dostálová, Alexandra Č ernogůzová, Taťiána Dietrich, Sven Diettrichová, Nikola Dostálová, Alexandra Draš ar, Miroslav Effenberger, Annette Folke, Jan Foltmanová, Michaela Gébl, David Giereová, Lucie Grothum, Oliver Hankeová, Romana Helm, Arthur Herman, Zdeněk Herrmann, Richard Henschel, Hartmut Hlasatá, Věra Hodková Holas, Jaromír Jakubec, Zbyněk Jakubovec, Jan Janovec, Jakub Jünglingová, Petra
Liberec Hrádek nad Nisou Studentka / Schülerin Gymnázium F.X.Šaldy, Liberec Turnov Spoluorganizátorka, studentka, / Mitveranstalterin, Schülerin, Gymnázium F.X.Šaldy, Liberec Žák, Škola Wernera Stephana / Schüler, Werner-Stephan-Oberschule, Berlin Učitel / Lehrer, Jablonec nad Nisou Studentka / Schülerin, Liberec Student / Schüler, Jablonec nad Nisou/ Liberec Praha Student / Schüler, Gymnázium F.X.Šaldy, Liberec Jablonec nad Nisou Studentka / Schülerin, Bautzen/Budyš ín Zástupkyněředitelky / Stellvertretende Schulleiterin, Gymnázium F.X.Šaldy, Liberec Studentka / Schülerin, Liberec Studentka / Schülerin, Mimoň Tlumočník / Dolmetscher, Liberec Studentka / Schülerin, Gymnázium F.X.Šaldy, Liberec Studentka / Schülerin, Liberec Policie Č eské republiky / Polizei der Tschechischen Republik, Liberec Köthen Student / Schüler, Liberec Studentka / Schülerin, Liberec Student / Schüler, Liberec Policie Č eské republiky / Polizei der Tschechischen Republik, Liberec Student / Schüler, Löbau Studentka / Schülerin, Kopidlno Žák, Škola Wernera Stephana / Schüler, Werner-StephanOberschule, Berlin Student / Schüler, Liberec Překladatel, Č esko-Německé fórum ž en /Übersetzer, DeutschTschechisches Forum der Frauen, Berlin / Liberec Učitel, Škola Wernera Stephana / Lehrer, Werner-StephanOberschule, Berlin Liberec Studentka / Schülerin, Jablonec nad Nisou/ Student / Schüler Liberec Liberec Student / Schüler, Jablonec nad Nisou/ Liberec Liberec Studentka / Schülerin, Liberec
Kasten, Lydia Karlíková, Lada Klustová, Michaela von Knoblauch, Ina Knop, Hans-Joachim Kocourková, Lucie Koch, Martin Kopecká, Ilona Kothová, Ilona Kotranyi, Marek Koudelová, Iveta Krtouš ová, Lucie Křenková, Hana Křivánková, Kateřina Kučera, David Kučera, Petr Kyselová, Hana Langerová, Alice Liske, Gabriele Liske, Hans-Jürgen Lobová, Martina Lottenburger, Ingrid Lukschová, Veronika Makos, Barbara Macháček, Vojtěch Maš ková, Eva Matzner, Jan Mecková Mikloš ko Mikloš ín, Lukáš Mňuková, Leona Munzel, Marianne Müller, Susanna Nesvadbová, Kateřina Nikoláš ová Oeburg, Gabriela Paříková, Veronika Patschin, Maria Pokorný , Tomáš Prchal, Vít Procházková, Veronika Příhorský , Lukáš Reichl, Jan Rezek, Filip
168 Žákyně, Škola Wernera Stephana / Schülerin, Werner-Stephan-Oberschule, Berlin Policie Č eské republiky / Polizei der Tschechischen Republik, Liberec Jablonec nad Nisou Policejní komisařka, 44. policejní okrsek / Polizeikommissarin, Abschnitt 44, Berlin-Tempelhof Policejní preventista, 44. policejní okrsek / Präventionspolizist, Abschnitt 44, Berlin-Tempelhof Studentka / Schülerin, Jablonec nad Nisou Student / Schüler, Eibau Studentka / Schülerin, Jablonec nad Nisou/ Rý noltice Liberec Liberec Spoluorganizátorka, studentka / Mitveranstalterin, Schülerin, Gymnázium F.X.Šaldy Studentka / Schülerin, Liberec Liberec Liberec Turnov Jablonné v Podješ tědí Liberec Učitelka z Německa,Lehrerin aus Deutschland, Liberec Učitel z Německa / Lehrer aus Deutschland, Gymnázium F.X.Šaldy, Liberec Studentka / Schülerin, Liberec Č esko-Německé fórum ž en / Deutsch-Tschechisches Forum der Frauen, Berlin Studentka / Schülerin, Liberec Žákyně, Škola Wernera Stephana / Schülerin, Werner-Stephan-Oberschule, Berlin Student / Schüler, Frý dlant v Č echách Probační a mediační služ ba / Mediationsdienst, Liberec Student / Schüler, Jablonec nad Nisou/ Liberec Studentka / Schülerin, Jablonec nad Nisou/Liberec Student / Schüler, Gymnázium F.X.Šaldy, Liberec Student / Schüler, Liberec Studentka / Schülerin, Jablonec nad Nisou/Liberec Moderátorka open space / Moderatorin Open Space, Berlin Bonn/Tanvald-Šumburk Studentka / Schülerin, Semily Studentka / Schülerin Jablonec nad Nisou/Liberec Tlumočnice, Praha / Dolmetscherin, Prag Studentka / Schülerin, Liberec Studentka / Schülerin, Zittau Krajský úřad / Kreisamt, Liberec Student / Schüler, Liberec Liberec Liberec Student / Schüler, Liberec Student / Schüler, Jablonec nad Nisou/Liberec
Ruppersberg, Helmut Rychtářová, Pavla Říhová, Daniela Sdyvalová, Světla Seidl, Peter Sekyra, Marek Scheibalová, Světla Schleifová, Dominika Schönheiter, Kathie Svačinková Svoboda, Lukáš Sý korová, Martina Suchánková, Vlasta Suchomelová, Jana Šmídová, Markéta Svoboda, Lukáš Svobodová Šenký řová, Radmila Škorel, T Štorek, Tomáš Štancíková, Vendula Švehla, Jan Švekr, Jan Tomáš ek, Stanislav Tichý , Martin Tolarová, Soňa Tranwananh Vaculíková, Lenka Vágnerová, Michala Vavrová, Markéta Vecková, Eva Vlček, Tomáš Vlčková, Kateřina Vodičková, Katka Vohlídalová, Věra Wehrner, Maria Zejda, Petr Zlámalová, Sandra Zolmanová, Veronika Zradičková, Edita
169 Učitel, Škola Wernera Stephana / Lehrer, Werner-StephanOberschule, Berlin Liberec Studentka / Schülerin, Liberec Studentka, Jablonec nad Nisou/Liberec / Schülerin, Jablonec nad Nisou/ Liberec Student / Schüler, Liberec Liberec Studentka / Schülerin, Gymnázium F.X.Šaldy, Liberec Studentka / Schülerin, Liberec Studentka / Schülerin, Löbau Studentka / Schülerin, Jablonec nad Nisou/ Liberec Student / Schüler, Liberec Studentka / Schülerin, Gymnázium F.X.Šaldy Mluvčí Policie Č eské republiky / Sprecherin der Polizei der Tschechischen Republik, Liberec Učitelka / Lehrerin, Gymnázium F. X. Šaldy, Liberec Studentka / Schülerin, Turnov Student / Schüler, Gymnázium F.X.Šaldy, Liberec Studentka / Schülerin, Jablonec nad Nisou/Liberec Liberec Student / Schüler, Jablonec nad Nisou/Liberec Liberec Mohelnice Student / Schüler, Gymnázium F.X.Šaldy, Liberec Proseč pod Jiřetínem Policie Č eské republiky / Polizei der Tschechischen Republik, Liberec Student / Schüler, Jablonec nad Nisou/Liberec Studentka / Schülerin, Jablonec nad Nisou Student/ka / SchülerIn Jablonec nad Nisou/Liberec Studentka / Schülerin, Nový Bor Studentka / Schülerin, Gymnázium F.X.Šaldy, Liberec Studentka / Schülerin, Liberec Liberec Student / Schüler, Jablonec nad Nisou Studentka / Schülerin, Gymnázium F.X.Šaldy, Liberec Studentka / Schülerin, Liberec Č esko-Německé fórum ž en / Deutsch-Tschechisches Forum der Frauen, Liberec Učitelka z Německa / Lehrerin aus Deutschland, Gymnázium F. X. Šaldy, Liberec Student / Schüler, Gymnázium F.X.Šaldy, Liberec Studentka / Schülerin, Hejnice Liberec Ministerstvo práce a sociálních věcí, Praha / Ministerium für Arbeit und Soziales, Prag
