OBSAH: * zamyšlení * nová řada vyprávění br. Františka Stropka – Bobra * připomínka zkoušky OČK MZH * leták znalostní soutěţe Stezka písmáků (černobíle) * druhá část textu Maxe Kašparů * reakce br. Zd. Navrátila-Fetiška na text Maxe Kašparů * nový Liliový kříţ (katolický) * 20. ročník - Květinového dne * Hledání prvního principu v SI ABS
___________________________________________________________________________
Zamyšlení na text evangelia podle sv. Lukáše, verše: 38
Když šel Ježíš s učedníky dál, vešel do jedné vesnice. Tam jej přijala do svého domu žena jménem Marta, 39 která měla sestru Marii; ta si sedla k nohám Ježíšovým a poslouchala jeho slovo. 40 Ale Marta měla plno práce, aby ho obsloužila. Přišla k němu a řekla: „Pane, nezáleží ti na tom, že mne má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“ 41 Pán jí odpověděl: „Marto, Marto, děláš si starosti a trápíš se pro mnoho věcí. 42 Jen jednoho je třeba. Marie volila dobře; vybrala si to, oč nepřijde.“ Ve své KNIZE APOKRYFŮ Karel Čapek v povídce „Marta a Maria“ jako virtuóz na jinotaje nechává vyprávět ustaranou a uběhanou Martu o tom, jak to bylo, kdyţ Mistr Jeţíš z Nazareta k nim nečekaně přišel. Jak ji rozzlobilo, ţe na ni jako vţdy zbylo jen „posluhovat“ a její sestra Marie pořád seděla u Mistrových nohou, poslouchala, a s ničím jí nepomohla. A kdyţ se Marta osmělila poţádat Mistra, aby Martu napomenul, dozvěděla se, ţe to Marie si vybrala ten lepší způsob jak se zachovat. První jinotaj u Čapka – a vlastně i v našem příběhu z evangelia – vidím ne v tom, ţe Mistr nepřikázal Marii, aby pomohla své sestře, ale ţe nepozval Martu, aby si také přisedla. Vţdyť zřejmě Jeţíš hovořil o tom, co aţ po řadě let evangelista Lukáš i další autoři Nového zákona budou pracně shromaţďovat a zapisovat pro budoucí gene-
race; kdyby si jeho slova zapamatovaly obě dvě, bylo by to pro zachování jeho slov jistě lepší. A řekněme si to po pravdě – od věku světlušek i vlčat míváme v oddílech takové členy, kteří jsou jako vítr, neposlouchají pořádně a jen něco pořád kutí i na druhé straně takové, co tiše poslouchají co vedoucí říkají – ale kdyţ se pak před koncem schůzky vedoucí zeptá, co ţe si odnášejí domů, ani jedna ani druhá skupinka nic neví! A co teprve, kdyţ ve „výchovném procesu“ totéţ vidíme u adeptů na vůdce a vůdkyně – jak se pak divit tomu, ţe leckdo při kontrolním pohovoru mlčí anebo se jen zakloktává … záţitky jsou sice pěkná věc, ale je přece třeba „zachovat nějaké poselství, nějaké poučení“! Druhým jinotajem je pro mne to, jak pěkně Mistr k Martě promluvil, i kdyţ se na něho docela zhurta obrátila kvůli své sestře, 1
kterou jaksi „neměla nijak pod kontrolou“. Ovšem jeho odpověď nebyla taková, jak by se na tehdejší dobu slušelo, totiţ ţe obě jako ţeny mají hostu poslouţit u stolu. To uţ jsme v našem uvaţování pokročili k váţnějšímu pohledu na věc: totiţ „kdo má pravdu“ v tom, co se má kdy udělat, abychom se správně „vypořádali“ s nastalou – třeba nečekanou – situací. Zvláště významná událost i dnes je, jestliţe mezi nás „zavítá“ nějaká autorita, třeba nějaká „skautská celebrita“ a podobně. A jestliţe to bude nečekané, pak nejvíce bude přece záleţet na tom, aby vše klapalo, aby si host měl kam sednout, abychom pro něho či pro ni měli pokud moţno občerstvení … Kdo nezaţil nevoli, kdyţ ti, kteří nebo které byli třeba na tu praktickou práci – především rádcové nebo rádkyně – se všichni okolo hosta shromáţdili a vše potřebné aby udělal sám vůdce či sama vůdkyně? A kdyţ se na tu celebritu vedoucí obrátí ţe to nestíhá, často dostane odpověď: jen je nech – já pro ně mám zajímavé a velice poučné vyprávění! Třetí jinotaj vidím v tom, ţe vlastně Mistr nepřijal roli toho, kdo do domácnosti těchto dvou sester (měly ještě bratra Lazara, ale ten tu teď nebyl) zavede správné pořádky – spíše to vypadá tak, ţe jeho reakce „jen přilila oleje do ohně“. Snad to sám neměl v úmyslu, ale ta výčitka Marty – ta měla „konfrontační“ náboj! Příběh nám zde nevypráví, jak to v rodině šlo dál, ale jinde v evangeliích se dozvídáme, ţe zůstali s Jeţíšem v úzkém vztahu a nemáme ani zprávy, ţe by se „neshody“ mezi sestrami vyhrotily. Zřejmě Mistr Jeţíš – jako vícekrát – dobře poznal, ţe kaţdá z nich si je vědoma, jaké má „své místo“ v rodině a také čemu se má podle svých schopností věnovat naplno. Marta dál – sice někdy asi se skří-
pěním zubů – nechávala Marii, aby se věnovala duchovním záţitkům a sama se „realizovala“ v praktické péči o ty své sourozence, Marii a Lazara. Nepřehlédněme ale: Mistr Martu nekárá, ţe je taková pečlivá, a dokonce se můţeme domnívat, ţe ji nepozval přisednout k Marii právě proto, ţe aby se stejně nesoustředila na jeho slova, protoţe má myšlenky jinde, u praktických věcí. A i kdyţ to příběh nepopisuje, je jasné, ţe Jeţíš rád uţíval pohostinství právě od této Marty. Toţ jaké je tedy závěrečné poučení, co si z toho máme vybrat? Jsou chvíle, kdy se jasněji neţ jindy ukazuje, ţe nejsme v našich druţinách, v našem společenství stejní, nýbrţ rozdílní. Někdy se to projeví tak, ţe se vyhrotí otázka, problém kdo a kdy má „jen tak sedět a naslouchat“ a kdo a jak má „v pozadí zapracovat“, aby vše dobře dopadlo. Pokud na „dělbě rolí“ komukoliv v našich řadách něco vadí, nemusí být řešením problému přivolat si „pomoc zvenčí“. Naopak, obvykle je řešení na nás samotných – ovšem k pochopení toho, ţe je tomu dobře „právě tak a nejinak“, nám třeba napomůţe někdo příchozí, moţná náš host. Neváhejme proto „poloţit dobrou otázku“, ale nechtějme rychlá řešení a nedivme se, kdyţ hostova odpověď vede k takovému doporučení jako v našem příběhu: zamyslete se (třeba právě při té rutinní práci, o kterou byste se někdy rádi podělili s druhými - i kdyţ vám to tak „bezvadně jde od ruky“), popřemýšlejte … Ostatně - není takový postup právě určitou medicínou proti obávanému „vyhoření“? Nepřispěje k míru a pokoji v našich vztazích spíše více vzájemného pochopení i přejícnosti neţ „nastolení těch správných pořádků“ jen a vţdy podle názoru těch nejpovolanějších či nejzaslouţilejších?
Odkaz na povídku Karla Čapka na webu VIRA.CZ: http://www.vira.cz/Texty/Knihovna/Marta-a-Maria-povidka.html 2
Témata výjezd. jednání odboru duchovní výchovy ve dnech 18.-20. 3. 2016 / Stráţná u Brna: - propagace soutěţe Stezka písmáků 2015 - celková strategie ODV, teambuildingové vč. formy online (zkušenosti s webem) aktivity - program dubnové části 4kurzu v roce - podmínky konání setkání křesťanských 2016 a rozdělení odpovědnosti oddílů v Čachnově ve dnech 6.-8. 5. 2016 _______________________________________________________________________________________ JIŘÍ, VÍŠ, ŢE… (aneb zajímavosti kolem nás) 3. část nové řady vyprávění F. J. Stropek – Bobr
plot jsou jednoznačně spojeny s mnoţstvím emisí CO2. Během posledního století stoupla teplota na Zemi o 0,85°C. Takový posun lidé sice víceméně nezaznamenali, ale přesto i v důsledku tak malého oteplení roztála zhruba polovina zaledněné plochy Antarktidy. Vědci varují, ţe pokud nebudou omezeny úniky skleníkových plynů do ovzduší, zvýší se do konce století teplota zhruba čtyřikrát. Bude to lidem vadit? Stačí se podívat na léto minulého roku, kdy se horké dny u nás nebývale zvýšily a navíc tak vysoké teploty tady zde předtím nikdy nebyly. Důsledky těchto teplotních změn byly doslova katastrofální. Nejen ţe se sníţily hladiny spodních vod, v důsledku čehoţ vyschly studny, ale vyschly malé vodní plochy v krajině, většina potoků, hladiny řek klesly na minimum, takţe vyschly i přehrady. Loňský rok byl opravdu zlomový, takový stav tady nikdy nebýval a podle Jana Hollana z Akademie věd ČR to byl jen začátek, bude ještě hůř. To se nepříjemně odrazí v zemědělství, ale i v usychání lesních porostů, coţ jiţ v loňském roce začalo. Po nebývalém létě proţíváme i současnou zimu – nezimu a nevíme, jaké změny nám přinese další období. Jak se ke změnám klimatu staví naši obyvatelé? Podle průzkumu Masarykovy univerzity jen 52% není přesvědčeno, ţe globální změna klimatu uţ probíhá. Pouze třetina dotázaných potvrdila, ţe se snaţí sniţovat domácí spotřebu energie nebo vody. Proto také u nás na jednoho obyvatele připadá 13 tun vypuštěných CO2 do ovzduší za rok. Stále velmi málo lidí je ochotno vyuţívat hromadné dopravy na úkor vlastního automobilu. Zkuste se někdy zastavit u silnice a pozorujte osádky projíţdějících osobních vozidel. Na upozornění staříka, sedícího před domem, jsem to počítal i já.
… na paříţské konferenci OSN ve dnech 30. listopadu aţ 11. prosince loňského roku došly účastněné hlavy států poprvé k váţnějším dohodám, které se týkají zastavení změn klimatu na Zemi v důsledku oteplování? Na klimatické konferenci pod názvem COP21 poprvé od roku 1992 konečně všichni pochopili, ţe situace je velmi váţná. Oproti minulým letům došlo k mnoha významným klimatickým změnám, které otřásly vědomím i těch největších odpůrců oteplování naší planety. Klimatologům se konečně podařilo získat na svou stranu nejen většinu obyvatelstva Země, ale především politiků. Dosud ve světě převládaly ekonomické zájmy těţařů fosilních paliv a těch, kteří je stále v hojné míře vyuţívají. Na konferenci byla dohodnuta pravidla pro přechod na obnovitelné zdroje energie a také jejich prosazování. Proces je nastartován, jaké bude jeho plnění? Klimatoskeptici, k nimţ patří i náš exprezident Václav Klaus, stále argumentují tím, ţe rozsáhlé klimatické změny, jichţ jsme svědky, nemůţe způsobovat lidská činnost. Klimatologové uznávají, ţe velké výkyvy teplot na naší pletě se v její uplynulé historii opravdu vyskytovaly, ale dlouhodobá pozorování klimatu pomocí statistických záznamů jasně dokládá, ţe to, co se zejména v posledních letech děje, se vymyká normálu. Současné nebývalé výkyvy te3
Katastrofa! Ve většině aut seděl jen jeden člověk za volantem! Mám auto, tak jedu, třeba sám, byť by mi to vyšlo dráţ!!! Jediný zatím viditelný pokrok u nás je probíhající kampaň na výměnu neekologických kotlů k vytápění, kterou vláda podporuje dotacemi, a zateplování staveb. Nesměleji pak pokulhává třídění odpadu. Chceme-li však dosahovat lepších výsledků v ekologickém chování lidí, pak i vláda, města a vesnice musí udělat víc, neţ dosud. Například ke zlepšení třídění odpadu je nutno zvýšit počty kontejnerů a jejich včasný odvoz i čištění, přesvědčit lidi o uţitečnosti spaloven (k nimţ je velký odpor) jako k nejúčinnější likvidaci odpadu a navíc druhotně k výrobě tepla, zlevnit a urychlit vlakovou dopravu (ta je zatím draţší neţ autobus), prosazovat přepravu zboţí nákladními vlaky, jako to přes Rakousko činí tamní vláda, prosazovat šetření vodou a energiemi (coţ připravovaná novela platby za elektřinu podle jističů zcela popírá) atd. Uţ před začátkem ekologické konference v Paříţi předloţilo 155 států závazky ke sniţování emisí, EU si vytkla cíl omezit vypouštění skleníkových plynů o 40% do r. 2030 apod. I kdyţ státy splní své závazky, stejně stoupne teplota do konce století o 2,7° C, ačkoli udrţitelný stav klimatu by snesl jen 1,5° C. Pokud
se nepodaří během následujících 20 let prosadit změny dosavadního stavu ničení ovzduší, dojde k nezvratným změnám klimatu s katastrofickými následky. Rozmrzne severní i jiţní pól, stoupne hladina oceánů a zaplaví rozsáhlé plochy pevniny i s mnoha městy (New York, Šanghaj aj.), golfský proud změní směr, coţ povede ke katastrofám v zemědělství některých států, celosvětově dojdou zásoby pitné vody (coţ uţ nyní probíhá) atd. Vědci předkládají řešení: zásadně omezit fosilní paliva, výrobu el. energie pořizovat z přírodních zdrojů, změnit přístup veřejnosti k vlastní spotřebě. Podle odborníků lze vytvořit zařízení na odčerpávání CO2 z ovzduší, coţ uţ v podstatě vyvinula americká firma Global Thermostat, která dokládá, ţe odsátý oxid uhličitý je velmi cenný plyn pro vyuţití v průmyslu. Věřme, ţe státy budou rozumně plnit dohody z Paříţe a podaří se klimatické změny drţet na uzdě. = pokračování příště =
______________________________________________________________________________________
Znovu
připomínáme:
JUNÁK – zkušební komise pro OČK „Myšlenkové základy skautingu a historie“ vyhlásila v roce 2016 pro další zájemce zahájení XXX. zkušebního období Informativní setkání s váţnými zájemci se konalo v pátek 26. února 2016 od 17,00 do 18,00 hodin v zasedací síni ve 4. patře budovy Ústředí Junáka, Senováţné nám. 24, Praha 1. Konání vlastních zkoušek bude připraveno na pátek 8. dubna 2016 rovněţ v budově Ústředí Junáka v Praze; přesný časový rozvrh bude oznámen konkrétním přihlášeným zájemcům. K přípravě na tuto zkoušku slouţí jednak Řád pro vzdělávání činovnic a činovníků Junáka (str. 72 a 74) a dále obsah tohoto oboru v příručce „Vůdcovská zkouška“. Další doporučená literatura byla oznámena a také částečně nabídnuta k zakoupení při výše uvedené informativní schůzce. U předsedy zkušební komise je moţné si dohodnout jiné seznámení s literaturou příp. osobní předání. Významnou částí zkoušky je vţdy osobní pohovor. Komise v této souvislosti upozorňuje, ţe pro zájemce nepořádá ţádný přípravný kurz, uchazeči se připravují sami nebo mohou vyuţít konzultace se členy komise. Řádný termín přihlášky (s uvedením údajů podle kapitoly 7.6 Řádu pro vzdělávání činovnic a činovníků Junáka vč. přiloţení kopie vůdcovského dekretu uchazeče) vypršel 15. února 2016 dle vzoru „For-ock-04-01.xls“ z webových stránek Junáka. Miloš Blaţek – Merkur, předseda komise, připouští zdůvodněné pozdější přihlášky. Kontakty na zkušební komisi OČK MZH jsou: Miloš Blaţek, Na Vrstvách 969/23, 140 00 Praha 4, e-mail:
[email protected] (tel. 241 441 806) nebo na e-mail tajemníka komise:
[email protected] .
4
5
Prof. PaedDr. ThDr. MUDr. et MUDr. Jaroslav Maxmilián Kašparů, PhD., dr. h. c., jako spisovatel známý téţ pod autorským jménem Max Kašparů, (* 14. května 1950 Ţirovnice) je český psychiatr, pedagog, premonstránský jáhen a esperantista. Působí v Pelhřimově. Je autorem duchovní literatury (dvaceti esejistických knih, přeloţených i do polštiny, italštiny a francouzštiny). Je externím spolupracovníkem Českého rozhlasu, kde pravidelně vystupuje v pořadu Jak to vidí. Příleţitostně vystupuje také v pořadech ČT.
Co se stalo s naší dobou? = druhá část textu = Místo domu barabizna Pokud chtěl kdysi zedník postavit pevné a rovné stavení, potřeboval k tomu kromě kamenů a cihel ještě maltu a olovnici. Maltu, aby drţela pohromadě jednotlivé kameny a cihly; olovnici, aby stěny byly rovné. Stavitelé moderní polistopadové společnosti začali sice ke stavbě pouţívat ekonomické kameny a právní cihly, tedy stále nové a nové zákony a předpisy, ale absolutně odmítli pouţívat pojivo a ctít svislou rovnou stěnu. Kladou cihlu na cihlu bez malty, která se míchá z pokory, štědrosti, přejícnosti, mírumilovnosti, cudnosti, střídmosti a činorodosti. Dřív se této pojivové směsi říkávalo sedm hlavních ctností. Z olovnice, která se řídí přírodním zákonem gravitace, si udělali kyvadlo. Co bylo kdysi jednoznačným tabu, pyšně rozkmitali moderním relativismem. Mimo jiné je u staveb běţné, ţe se kameny dávají do základů a cihly na ně. Tedy zákony jsou nad trhem, ale u českého projektu je tomu naopak. Trh jako by byl nadřazený zákonům. Oč má u nás trh silnější zuby, o to bezzubějšími se stávají zákony. Bez malty a s kyvadlem v ruce se dá postavit leda tak barabizna. Tolik k diagnóze. Terapie Co s terapií? Jsou dvě řešení. Buď to nepovedené stavení zbourat, anebo z něho zavčas utéct. V prvním případě by šlo o revoluci, ve druhém o emigraci. Pokud bych jako léčebnou metodu navrhl revoluci, mohl bych být zaţalován za trestný čin poškozování cizí věci. Skutečně cizí věci. Obávám se totiţ, ţe uţ nám v této zemi nepatří ani ta vratká barabizna. Pokud bych navrhl terapii emigrací, můţe mi být poloţena otázka, kam utéct. Do některého evropského státu určitě ne, protoţe evropský dům opravují ti samí architekti, kteří nám pomáhali s projektem stavby oné vratké chatrče. Staví také bez mravnosti a s kyvadlem v ruce. Moţná by se vyplatilo prchnout za asijským studentem do té země, kde ještě nevyhynul stud. Třetí chorobou je epidemicky se šířící pocit bezmoci. Nějak se v něm začínáme postupně utápět všichni. Jednou za několik let je nám sice hozen záchranný člun v podobě voleb, ale brzy se ukáţe, ţe i on je děravý. Frustrace vystřídá depresi, zklamání vystřídá bezmoc. A právě ona bezmoc spojená s pocitem bezvýchodnosti je silně nebezpečná. Trvá-li dlouho, začne se měnit v agresi. A ta tady jiţ je. Dokonce i mezi školními dětmi lze zachytit její silný nárůst. Buďme ovšem upřímní a nestěţujme si jen na ty nahoře. Zavinili jsme si to i my sami, kdyţ jsme přijali převrácený ţivotní styl, který nám našeptává: "Ţij bohatě navenek a chudě uvnitř!" Pokud neprovede náš národ proměnu a nezačneme ţít bohatě uvnitř a chudě navenek, nemáme šanci ... Potom i mně samotnému nezbude nic jiného, neţ abych zamkl ordinaci, přestal diagnostikovat, navrhovat terapie a utekl se schovat. Rovnou mezi šílence. Nebude v tom ani trochu zbabělosti a nebudu tam sám. Bez vnitřní proměny a bez pokání tam skončíme brzy V Š I C H N I ! PELHŘIMOVSKÝ Se souhlasem autora, podle zdroje: 10. 1. 2015 Profil autora viz: https://cs.wikipedia.org/wiki/Jaroslav_Maxmili%C3%A1n_Ka%C5%A1par%C5%AF#cite_note-3
6
Reakce br. Zdeňka Navrátila-Fetiška na text Maxe Kašparů:
NEMOCNÁ SOUČASNOST? Spolu s 245. číslem měsíčníku NA DOBRÉ STOPĚ z února letošního roku se ke mně dostalo i pozvání br. Kamzíka k diskusi o článku Maxe Kašparů o stavu současné společnosti a jeho příčinách. Přiznám se, ţe je velmi obtíţné polemizovat s názory osobnosti tak hluboce vzdělané, myslitele, jehoţ názory se formovaly dlouho a jsou navíc podloţeny bohatými zkušenostmi praktického psychiatra, který měl moţnost nahlédnout do soukromí a intimity duší četných pacientů. Opírá se při tom o své křesťanské názory, tedy o zásady, na nichţ tato kultura a civilizace za věky vyrostla. Já sám pak jsem svým studiem a celoţivotní praxí „jenom technik“, který byl vzděláván ve chladné „matematické logice“, a ve svém povolání se pohyboval vţdy „v reálu“ a v jeho studené přímočaré strohosti. Tedy ten, koho humanitně vzdělaní intelektuálové povaţují – a náš gymnazijní češtinář a latinář to také nepokrytě říkal – za „barbara“. Přesto se domnívám, ţe si snad mohu dovolit k uvedenému tématu také něco dodat. Ve společnosti je skutečně cosi nezdravého. Setkáváme se s tím skoro na kaţdém kroku a protoţe je to tak časté, máme za to, ţe jsou to jevy normální. Samozřejmě nejsou, ač jsou sice běţné, ale nejsou normálními proto, ţe nejsou normou. Kdo nezaţil pocit nejistoty, tísně, obav o své děti, ponechané na ulici bez dozoru, pocit strachu při procházení málo frekventovanými místy po setmění? Tedy stavy a pocity, které tu dříve nikdy nebyly. Je to sice dnes běţné, ale jistě ne normální ve zdravě fungující společnosti. Příliš brzo vyprchalo nadšení lidí po pádu totality a nastala ta „blbá nálada“, vzpomenutá tehdy Václavem Havlem a která byla tak ostře kritizovaná jeho soky. Pamatuji období po válce, kdy nadšení z osvobození, tehdy z výrazně kratšího úseku totality, vytrvalo ve společnosti mnohem déle, aţ do doby, kdy ho začaly utlumovat podvratné a zákeřné intriky komunistů. To nelze vůbec srovnat s tím, co nastalo nedlouho po pádu reţimu v roce 1989,
protoţe tehdy, po válce, nebyla ještě společnost tak mravně a duchovně destruovaná. Odtud se tedy odvíjí její současný stav, ač ty prvotní příčiny musíme hledat uţ v poměrně hodně vzdálené minulosti. Max Kašparů připomíná a vypočítává různé –ismy, jeţ však nepovaţuje za prvotní „zdroj nákazy“. Uvádí především „ztrátu studu“, která ovšem také odněkud přišla a opanovala národ. S tím je moţné jistě souhlasit, ale i k této „ztrátě“ muselo nějak dojít. A tyto jím vyjmenované –ismy tu svou významnou roli při tom zcela jistě také sehrály, byť moţná aţ ve „druhém plánu“. Domnívám se – společně se Stanislavem Balíkem-Jeţkem –, ţe jsme se k tomu dostávali postupně a mnohem delší dobu. Jeţek to nazývá nárůstem „plebejství“, Jiří Čejka-Péguy pak ještě mnohem tvrději jako „ksindlizace společnosti“. Upomínky na Gutha-Jarkovského jsou dnes spíše jen poněkud humorným kořeněním nezávazné konversace, neţ skutečnými pokyny pro slušné společenské chování. Domnívám se, ţe významnou roli tu při tom sehrály dva jevy, na prvém místě zpochybňování hodnot. Nejen duchovních a náboţenských, ale celé řady dalších. Při tom pochybnosti mohou mít svůj velký význam a jsou důleţitou sloţkou nejen vědecké práce. Důleţité je, aby to byly pochybnosti konstruktivní, posouvající vědění kupředu. Na rozdíl od nich pak jsou ty opačné, destruktivní, jejichţ úkolem je popření nějakých fakt. Klasickým příkladem tu můţe být postup Karla Marxe, který při definování svého dialektického materialismu, zejména při svém hodnocení věčnosti hmoty, ignoroval „nevhodné“ a uţ také tehdy známé poznatky fyziky i jiných věd. Můţe tu však nastat doslova „dominový efekt“, kdy jedna pochybnost vyvolá pochybnost druhou a ta opět další. Abychom se tu vyhnuli křehké a velmi delikátní oblasti duchovní, připomeňme si třeba emancipační snahy. Rovnost muţů a ţen je samozřejmá, je dána uţ biblickými odkazy v Novém zákoně. Přesto ani tam se nezpochybňuje základní ţivotní role obou pohlaví, která tu je od věků. Teprve nástup feministek se ji pokusil zvrátit nepříliš vhodnou formou a dnes uţ to ve svém důsledku rozbíjí rodiny i rozdělení úloh v nich. Pak jsou nám vnucovány nepříliš chutné po-
7
chody „4% menšin“, úvahy o tom, kdo vlastně můţe a smí také vychovávat děti a celý systém, po tisíciletí budovaný, se hroutí a nikdo nedokáţe dnes ještě ani odhadnout, kam vše můţe dospět. Lidská intimita se stala „spotřebním zboţím“, nahota „filosofickou“ základnou naturismu, jakýkoliv stud se stává přeţitkem, tak jak na to upozorňuje Max Kašparů a jím citovaný asijský student. Ale nejen v této oblasti. Lidé se nestydí krást, opíjet se na veřejnosti a leţ se stala jen pouhou „pracovní metodou“ a důleţitým pomocníkem i vysoce postavených politiků, státníků, manaţérů a – bohuţel – i prostých občanů. Mám ještě pokračovat ve výčtu? Ţijeme ve vyspělé a bohaté zemi, naše ţivotní úroveň – přes občasné námitky nespokojenců – patří k těm nejvyšším na světě. Pohodlnost a snadnost ţití v současné době, snadná dostupnost všeho, přispívá stejnou měrou k destrukci duševní a duchovní úrovně všech. Proč se mám vzdělávat, proč se trápit studiem, kdyţ vše je tak snadno dostupné na internetu („aţ to budu potřebovat“)? Není potřeba námahy na získání čehokoliv a kdykoliv. Všechno zvládnou stroje a příhodné mechanismy. Cesta k přátelům (pokud ještě o nějaké stojím) je snadná, jsem tam „co by dup´“ moderním dopravním prostředkem. Regály v našich supermarketech se prohýbají zboţím, které kupujeme, ač je často ani nepotřebujeme a včetně zbytečně zakoupených potravin skončí v odpadu. Kdo si vzpomene, jak vysoké procento lidstva trpí a umírá hladem? Tato pohodlnost ţivota vede posléze k dalšímu fenoménu, který je zatím ještě stále málo doceněnou hrozbou – ke lhostejnosti. Ta je po mém soudu nelidská, protoţe lhostejné je pouze dobytče, které neví a proto je mu také lhostejné, ţe zítra skončí na poráţce v jatkách. Dokonce také ta nešťastná nenávist je lidská, protoţe je to cit, byť záporný, ale je přesto některým lidem vlastní. Zvíře jedná pudově, kdyţ zabíjí, není to z nenávisti. Jsme lhostejní k utrpení jiných, ke stavu našeho národa a jeho duše, jeho budoucnosti ve stále se měnícím světě. Budeme tak ještě stále pokračovat, a jak dlouho nám to bude nadále dopřáváno? To vše ve mně evokuje četba úvahy Maxe Kašparů. Nechtěl jsem vůbec s ním polemizovat, jen jsem chtěl uvést některé podněty, k nimţ mě přivedl a které mu z valné části dávají za pravdu. Třebaţe jistě není potřebí vidět vše úplně „černě“. Na druhé
straně je však nutné si poloţit otázku – jak dál? Zajímá nás to jako skauty, tedy lidi, jimţ není vše lhostejné, kteří svým slibem se zavázali ke sluţbě vlasti a bliţním, plnit povinnosti vlastní a zejména pak ke sluţbě nejvyšší Pravdě a Lásce, duchovní úrovni, kterou tato sluţba reprezentuje. Ale téţ zachovávat skautský zákon, jehoţ jednotlivé body vylučují všechny nešvary, jimiţ je tato společnost infikována. Protoţe však kaţdá změna k lepšímu musí začít u nás samých, je zcela samozřejmé, ţe tento závazek plníme v plném rozsahu především my. Sluţba této zemi znamená aktivně přistupovat k výchově její mládeţe tak, jak je obsaţeno v našem slibu činovnickém. Ačkoliv zajímavý program, hry a „záţitkové aktivity“ jsou nepochybně lákavé, nejsou hlavní náplní skautské výchovy, jak se začasté v mnoha případech děje. Protoţe pak bychom také „přijali převrácený ţivotní styl, který nám našeptává: ,Ţij bohatě navenek a chudě uvnitř!´“, jak se obává citováním Maxe Kašparů bratr Kamzík. Je to pro nás jediná cesta, protoţe „pokud neprovede náš národ proměnu a nezačneme ţít bohatě uvnitř a chudě navenek, nemáme šanci …“ . K takové proměně můţe a má český skauting podle svých nejlepších sil přispívat. Třebaţe samostatnost, manuální zručnost, jistá osobní skromnost a mnohé dovednosti jsou pro naše mládí nejen prospěšné, ale i důleţité, hlavním smyslem naší práce s mládeţí byla, je a navţdy zůstane výchova charakterních jedinců, dobrých občanů této země, naší vlasti. Ti se pak mohou a také musí stát základem nové a zdravě vybudované společnosti, jejím vzorem a „etalonem“. Zdá se být jisté, ţe dříve nebo později bude i naše země vystavena příchodu lidí jiných kultur, jiných priorit a jiného ţivotního stylu. Naši občané z toho mají oprávněné obavy, které mocní všemoţně tlumí přísliby o jejich asimilaci. Ta bude jistě nutná, ale které naše priority jim předloţíme jako vzor? Leţ, přetvářku, korupci, rozvrácené rodiny? A které zábrany v nich pak takto uvolníme? Nechci předjímat ţádné katastrofické vize, ani šířit poplašné zprávy nebo xenofobii. Doba nás však staví nejen před otazníky, ale téţ před úkoly. Podle toho, jak k nim my sami – nikdo jiný – přistoupíme, jak je splníme, tak se bude vyvíjet budoucnost této země, tak budeme ţít nejen my, ale také naše děti a vnuci. Zodpovědnost nás všech je veliká, na skauty pak připadá ještě mnohem větší, neboť jsme se sami
8
k úkolům vzdělávat a kultivovat tuto zemi dobrovolně zavázali. Přeji tedy nám všem,
abychom v tomto velkém poslání a úkolu nikdy nezklamali. Zdeněk Navrátil-Fetišek, ŘSV
______________________________________________________________________________ Pro zveřejnění je rovněţ připravena další reakce od br. Jiřího Čejky-Péguyho, ŘSV.
______________________________________________________________________________ Církevní biskupské ověření a schválení:
Nový katolický liliový kříţ je ke staţení z webu: http://krizovatka.skaut.cz/hlavni-clanky/2380-liliovy-kriz-verze-2016 . 9
Liliový kříţ je doplňkem „skautské stezky“ pro skauty křesťany-katolíky a současně formou uznání (na způsob vyznamenání) dosaţení určité úrovně duchovního ţivota. LK má být jednoduchým základním motivačním průvodcem k probuzení aktivního duchovního ţivota vlčete/světlušky, skauta/ skautky, R+R (a to i pro jen pro „pasivně“ věřící). Nejde tedy o „zkoušení znalostí“, ale o laskavé trvalé doprovázení a povzbuzování na individuální duchovní cestě. LK motivuje k prohlubování víry a křesťanského ţivota v církvi, ale nenahrazuje systematické vzdělávání (výuku náboţenství, katechetická setkávání, ministrantské schůzky, přípravy na svátosti apod.). Liliový kříţ by jistě neměl dublovat duchovní odborky. Avšak duchovní odborky by mohly a měly na LK navazovat a být moţným pokračováním a prohloubením LK. Starou verzi LK z roku 1992 najdete zde: http://krizovatka.skaut.cz/dokumenty/category/57-4840?download=1148:57-liliovy-kriz-katolicky , Výklad staré verze 1992 je na webové stránce: http://krizovatka.skaut.cz/dokumenty/category/57-4840?download=1149:57-lkrizk . Na evangelické/ekumenické verzi LK se nyní pracuje (koordinuje br. Dawy z ODV). Bude odvozena z nové (katolické) verze LK.
20. ročník - Květinového dne se bude konat 11. 5. 2016 Přínos ČESKÉHO DNE PROTI RAKOVINĚ 2015: STAV SBÍRKOVÉHO ÚČTU K 31. 12. 2015 18.156.872 Kč (celková získaná částka včetně DMS, drobných darů atd.). VŠEM, KTEŘÍ SBÍRKU PODPOŘILI, ORGANIZÁTOŘI UPŘÍMNĚ DĚKUJÍ!!! KONTAKTY: Liga proti rakovině Praha, tel.: 224 919 732,
[email protected], www.lpr.cz Pro média:
[email protected] , 607 990 261
Evropský kodex proti rakovině – hlavní zásady a doporučení:
3. Denně vykonávejte nějakou tělesnou činnost.
1. Nekuřte! Pokud kouříte, přestaňte. Nejste-li schopni přestat, rozhodně nekuřte v přítomnosti dětí.
4. Jezte denně více různých druhů ovoce a zeleniny, alespoň v pěti porcích. Omezte příjem potravin obsahujících ţivočišné tuky.
2. Vyvarujte se obezity.
10
5. Jestliţe pijete alkohol, ať jiţ pivo, víno nebo koncentráty, sniţte spotřebu na dva nápoje denně, jste-li muţ, a na jeden, jste-li ţena.
8. Ţeny od 25 let by se měly zapojit do skríningu děloţního hrdla v programu se zajištěnou kontrolou kvality v souladu se Směrnicemi Evropské unie.
6. Nevystavujte se nadměrnému slunečnímu záření. Zvlášť důleţité je chránit děti a mladistvé. Ti, kdo mají sklon se rychle spálit, se musí chránit během celého ţivota.
9. Ţeny od 45 let by se měly zapojit do mamárního skríningu v programu se zajištěnou kontrolou kvality v souladu se Směrnicemi Evropské unie.
10. Ţeny a muţi od 50 let by se 7. Dodrţujte přesně pravidla měli zapojit do skríningu ochrany před známými rakovinotlustého střeva a konečníku tvornými látkami. Dodrţujte v programech se zajištěnou všechny zdravotní a bezpečnostkontrolou kvality. ní předpisy při styku s látkami, které mohou způsobit 11. Účastněte se očkovacích rakovinu. Dodrţujte směrnice programů proti infekci způradiační hygienické sluţby. sobené virem hepatitidy B. ______________________________________________________________________________ Dvouhodinový strukturovaný program o tématu prvního principu pro kaţdého od rádců výš, koho téma hodnot ve skautingu zajímá a navíc si třeba ještě láme hlavu s tím, jak je předávat v oddíle dětem. Seminář se nesnaţí sdělovat absolutní pravdy, ale připravit prostředí, kde kaţdý můţe v klidu mluvit, poslouchat a přemýšlet.
Ve stanovách Junáka se píše: “Prvním skautským principem je povinnost k Bohu, chápaná jako povinnost hledat a respektovat v ţivotě vyšší hodnoty neţ materiální.” Zní to jasně, ale z vlastní zkušenosti víme, ţe to aţ tak jasné není. Máme připravené dva typy seminářů, které by na sebe ideálně měly navazovat: 1. díl: Já a první princip – seminář o vlastním vztahu k prvnímu skautskému principu, 2. díl: První princip v mém oddíle – seminář zaměřený na zprostředkování inspirace, jak pracovat s prvním principem v oddíle, Semináře jsou určeny pro letní kurz, vzdělávací víkend, podvečerní seminář pro středisko nebo okres a podobné příleţitosti. Pokud o se o nich chcete dozvědět více, nebo si jej rovnou objednat k vám, napište nám na
[email protected]. >> Kavárenské diskuze
11
Pro kaţdého, koho téma prvního principu a skautských hodnot zajímá hlouběji, a rád o něm diskutuje s ostatními, jsme připravili sérii diskuzí na tato témata. O plánovaných diskuzích informujeme prostřednictvím naší facebookové skupiny. Kde se Hledání prvního principu vzalo? Z vlastní zkušenosti ve vedení oddílu víme, ţe přetavit nějak povinnost k Bohu v oddílový program není snadné. Vlastně je to hodně těţké. Zároveň nás velmi bavilo o těchto věcech diskutovat. Na kurzech po večerce, v hospodě u piva. Postupně jsme si všímali, ţe ačkoliv zajímavých a inspirativních názorů je mnoho, neexistuje ţádná jednoznačná shoda na podstatě skautských hodnot ani mezi největšími skautskými autoritami. S tímto poznatkem jsme se v září roku 2014 vrhli do projektu Hledání prvního principu. Tušili jsme, ţe je po „správné“ duchovní výchově velká poptávka a zároveň jsme tušili, ţe ţádná všeobecná shoda na tom, jak taková „správná“ výchova vypadá, prostě není. Při realizaci tohoto projektu nás tedy čekala ještě velmi dlouhá a ne vţdy snadná cesta. Fázi prvotního nadšení z atraktivního tématu vystřídalo vystřízlivění, kdy jsme začali naráţet na to, ţe téma, o kterém se dobře nezávazně mluví, je úplně něco jiného, neţ smysluplný projekt. Pomalu tak vznikalo formulované zadání projektu, který kromě toho, ţe pomůţe hledat odpovědi na otázky o povinnosti k Bohu, chce být také uţitečný skautské výchově v oddílech. Chceme, aby bylo patrné, ţe je v pořádku, ţe i v rámci skautského hnutí existuje více názorů na podstatu a prameny prvního principu. Chceme se o tom bavit, a ukazovat, ţe to jde věcně a tolerantně. Nechceme hledat nějaké definitivní pravdy nebo bořit nějaké mýty; chceme rozpouštět mlhu, která skautské hodnoty tabuizuje. Nic víc, nic míň. Konkrétně chceme vytvářet příleţitosti pro všechny, kdo pracují ve vedení oddílů, aby takovéto vstřícné prostředí mohli zaţít. Proto semináře. Myslíme si totiţ, ţe prvním krokem k uchopení hodnotové výchovy v oddílech není svrchu předloţená instantní příručka, která by vůdcům vytrhla nepříjemný trn z paty. Prvním krokem jsou sebevědomí vůdci, kteří se nebojí říct svůj názor, nebojí se zeptat, nebojí se přiznat, ţe neví. Ani před dětmi. Chcete hledat s námi? Zabýváte se výchovou k duchovním hodnotám? Rádi diskutujete o Bohu, hodnotách nebo slibu? Ozvěte se nám na mail
[email protected]! Zajímají nás vaše názory a myšlenky. Chcete se k nám přidat? Budeme rádi. Oceníme především kohokoliv, koho by lákalo vedení seminářů a dále kdo by nám pomohl s PR projektu. A stejně tak kaţdý, kdo by chtěl s námi posouvat projekt dál a být součástí jeho týmu, ať se nám určitě ozve. Kaţdá šikovná ruka dobrá!
______________________________________________________________________________ NA DOBRÉ STOPĚ – duchovní rádce skautských oddílů * Vydává: Odbor duchovní výchovy Junáka, v rozsahu 12 stran a v počtu 80 výtisků * * Adresa redakce: Junák – český skaut, z.s., Senováţné náměstí 24, 110 00 Praha 1. * * Vedoucí ODV: Jiří Zajíc (e-mail:
[email protected] , mobil: 723 963 939). * * Výkonný redaktor: Vladislav Jech (mobil: 737 537 534; e-mail:
[email protected] ) * Technické zázemí: Adéla Čapková (mobil: 603 592 895). * * Předplatné pro rok 2015 zasílejte přednostně na účet redakce u ČS, a.s., čís. 3790319/0800. * * Částky: pro dodání poštou 100,- Kč, příspěvek čtenářů webových stránek 50,- Kč. * * Sponzorské předplatné není omezeno. * Prosíme o přesné údaje pro rozesílání poštou. * * Bez jazykové korekce. *
12
