Výuka a studium evangelia

Výuka a studium evangelia Příručka pro učitele a vedoucí v Seminářích a institutech náboženství

Výuka a studium evangelia Příručka pro učitele a vedoucí v Seminářích a institutech náboženství

Vydala Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů Salt Lake City, Utah

Připomínky a návrhy na opravy jsou vítány. Zasílejte je prosím, včetně nalezených chyb, na adresu: Seminaries and Institutes of Religion Administration 50 E. North Temple Street, Floor 9 Salt Lake City UT 84150-0009 USA E-mail: ces-manuals@ldschurch.org Uveďte prosím své celé jméno, adresu, sbor a kůl. Nezapomeňte uvést název příručky. Poté napište své připomínky či náměty. © 2012 Intellectual Reserve, Inc. Všechna práva vyhrazena Vytištěno ve Spojených státech amerických Vydání v angličtině schváleno: 12/11 Přeložení schváleno: 12/11 Název v originále: Gospel Teaching and Learning Czech 10581 121

Obsah Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . v Učte tak, jak učil Spasitel. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . v Úvod. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ix Církevní vzdělávací systém. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ix Semináře a instituty náboženství. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ix 1. Cíl. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Náš účel [1.1]. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Žijeme [1.2]. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Učíme [1.3]. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Spravujeme [1.4]. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2. Základní zásady výuky a studia evangelia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Učte a studujte s Duchem [2.1] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pěstujte studijní prostředí, které se vyznačuje láskou, úctou a společným cílem [2.2] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Studujte písma denně a čtěte příručku pro daný kurz [2.3] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Porozumějte kontextu a obsahu jednotlivých pasáží písem a slov proroků [2.4]. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rozpoznejte nauky a zásady evangelia, porozumějte jim, pociťujte jejich pravdivost a důležitost a uplatňujte je [2.5]. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vysvětlujte nauky a zásady evangelia, sdílejte je s druhými a vydávejte o nich svědectví [2.6]. . . . . . . . . . . . . . . . . Osvojte si klíčové pasáže z písem a základní nauky [2.7]. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

1 1 2 5 7

10 10 13 19 23 26 31 34

3. Výuka písem v Seminářích a institutech náboženství. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 Používání základních zásad výuky a studia evangelia [3.1]. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 Lukáš 5 – příklad výuky [3.2]. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 4. Příprava na výuku. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Osobní příprava [4.1]. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Příprava studenta [4.2]. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Příprava lekce [4.3]. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

47 47 49 51

5. Výukové metody, dovednosti a přístupy. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Otázky [5.1]. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Diskuse ve třídě [5.2]. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Společné čtení písem ve třídě [5.3]. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Učitelův výklad [5.4]. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Příběhy [5.5] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Diskuse a úkoly ve skupinkách [5.6]. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Činnosti vyžadující psaní [5.7]. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Křídová nebo bílá tabule [5.8] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Předměty a obrázky [5.9]. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Audiovizuální a počítačové prezentace [5.10]. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hudba [5.11]. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Všeobecné rady a upozornění [5.12]. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

58 58 63 64 65 66 67 68 69 70 70 74 76

6. Neustálé zdokonalování učitele. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78 Pánovo zaslíbení [6.1] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79 Rejstřík. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81

Předmluva „Když začneme zkoumat sami sebe a hledat možnosti, jak se jako učitelé zdokonalit, můžeme snad najít lepší vzor? Můžeme se snad pustit do lepšího studia, než je zkoumání našich ideálů, cílů a metod a jejich porovnávání s ideály, cíli a metodami Ježíše Krista?“ (Boyd K. Packer, Teach Ye Diligently, rev. ed. [1991], 22.)

Učte tak, jak učil Spasitel Zamyslete se na okamžik nad tím, co víte o Spasiteli. Dokážete si Ho v duchu představit – jak jsou kolem Něho shromážděni učedníci? Dokážete si Ho představit, jak učí zástupy u Galilejského moře nebo osobně rozmlouvá s ženou u studny? Čeho si všímáte na tom, jak učí a jak vede druhé? Jak druhým pomáhal učit se, duchovně růst a obracet se k Jeho evangeliu? Měl druhé rád, modlil se za ně a neustále jim sloužil. Nacházel si čas na to, aby s nimi byl a aby jim vyjadřoval lásku. Věděl o jejich zájmech, nadějích a přáních a o tom, co se děje v jejich životě. Věděl, kdo tito lidé jsou a kým se mohou stát. Nacházel jedinečné metody, jak jim pomoci učit se a růst – metody, které byly určeny právě pro ně. Když se jim nedařilo, Spasitel nepolevoval ve svém úsilí a měl je i nadále rád a dál jim sloužil. Připravoval se na výuku tím, že trávil čas o samotě a modlil se a postil. Každý den hledal v ústraní vedení svého Nebeského Otce. Pomocí písem učil a svědčil o svém poslání. Učil druhé, aby o písmech sami přemýšleli a aby díky nim nacházeli odpovědi na své otázky. Když Spasitel učil slovu Božímu s mocí a pravomocí, lidé měli v srdci hřejivé pocity a sami pro sebe věděli, že písma jsou pravdivá. Vyprávěl jim jednoduché příběhy, podobenství a příklady ze skutečného života, které jim dávaly smysl. Pomáhal jim nacházet ponaučení týkající se evangelia v jejich osobních zkušenostech a ve světě kolem nich. Mluvil o rybaření, o narození dítěte, o práci na poli. Když je učil tomu, že se mají starat jeden o druhého, vyprávěl jim příběhy o zachraňování ztracené ovce. Když učil své učedníky důvěřovat laskavé péči Nebeského Otce, nabádal je, aby „pomysleli na polní lilie“. Pokládal otázky, které druhé přiměly hluboce se zamyslet a vnímat své pocity. Upřímně se zajímal o jejich odpovědi a radoval se ze slov, kterými vyjadřovali svou víru. Dával jim příležitosti pokládat vlastní otázky a dělit se o vlastní postřehy, a On na jejich otázky odpovídal a naslouchal jejich zážitkům a zkušenostem. Díky Spasitelově lásce se druzí neobávali vyjadřovat své myšlenky a osobní pocity.

v

Vyzýval je, aby vydávali svědectví, a když tak činili, Duch se dotýkal jejich srdce. „Vy pak kým mne býti pravíte?“ zeptal se. Petr odpověděl a jeho svědectví se posílilo: „Ty jsi Kristus, ten Syn Boha živého.“ Důvěřoval svým učedníkům, připravoval je a předal jim důležité zodpovědnosti týkající se toho, že mají učit druhé, žehnat jim a sloužit. Dal jim tento úkol: „Jdouce po všem světě, kažte evangelium všemu stvoření.“ Jeho záměrem bylo pomoci jim dosáhnout obrácení skrze jejich službu druhým. Vyzýval je, aby jednali s vírou a žili podle pravd, kterým učil. Vždy, když je učil, zaměřoval se na to, aby svým následovníkům pomáhal z celého srdce žít podle evangelia. Aby toho dosáhl, dával jim příležitosti učit se skrze mocné zážitky. Když se zjevil Nefitům, vyzval je, aby k Němu jeden po druhém přišli, aby Ho mohli osobně vidět, dotknout se Ho a poznat Ho. Když vytušil, že plně nerozuměli Jeho poselství, vyzval je, aby šli domů a připravili se na to, aby se mohli vrátit a učit se dál. vi

V každé situaci byl jejich příkladem a rádcem. Učil je modlitbě tím, že se modlil s nimi. Učil je milovat a sloužit tím, jak On miloval je a jak jim sloužil. Učil je, jak učit Jeho evangeliu tím, jak mu učil On. Je zřejmé, že to, jak učil Spasitel, se liší od toho, jak se učí ve světě. Toto je tudíž vaše posvátné povolání – učit tak, jak učil Spasitel. Budete-li tak činit, mladí lidé otevřou své srdce, aby do nich mohlo být zasazeno seménko evangelia, aby bobtnalo a rostlo. To je dovede k obrácení, což je hlavní cíl vaší výuky. Když mladým lidem pomáháte dosáhnout obrácení, pomáháte jim tím připravit se na to, aby celý život následovali Spasitele – aby sloužili na misii, získali chrámové obřady, vychovali spravedlivou rodinu a budovali Boží království na celém světě.

vii

Úvod Církevní vzdělávací systém Církevní vzdělávací systém (CVS) Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů působí pod vedením Komise pro vzdělávání a Správní rady Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Členy Komise pro vzdělávání jsou členové Prvního předsednictva, vybraní členové Kvora Dvanácti apoštolů a další generální autority a generální úředníci Církve. Mezi jednotlivé organizační jednotky Církevního vzdělávacího systému patří Semináře a instituty náboženství, Univerzita Brighama Younga, Univerzita Brighama Younga–Idaho, Univerzita Brighama Younga–Havaj a vysoká škola LDS Business College.

Semináře a instituty náboženství Semináře a instituty náboženství (S&I) zajišťují náboženské vzdělávání mládeže a mladých dospělých, které probíhá ve všedních dnech. Semináře a instituty náboženství také dohlížejí na základní a střední školy v některých oblastech mimo území Spojených států. Naším úkolem v programu Seminářů a institutů náboženství není jen zajistit vzdělávání – ale zajistit vzdělávání náboženské. Náboženské vzdělávání má věčný dopad a je k němu zapotřebí působení Ducha Páně. Když president J. Reuben Clark ml. promlouval k učitelům semináře a institutu, učil: „Vy učitelé máte velké poslání. Jako učitelé stojíte na vrcholu vzdělávání, neboť jakou výuku lze porovnat s nedocenitelnou hodnotou a dalekosáhlým účinkem výuky, jež se zabývá člověkem, tím, jaký byl ve věčnosti včerejška, jaký je ve smrtelnosti dneška a jaký bude na věky ve věčnosti zítřka?“ (Stanovený směr Církve ve vzdělávání, rev. vydání [1994], 9.) Tisíce učitelů a vedoucích semináře a institutu po celém světě pomáhají mládeži a mladým dospělým v Církvi učit se evangeliu Ježíše Krista a žít podle jeho zásad. Tato příručka – Výuka a studium evangelia – byla připravena s cílem pomáhat učitelům v tomto jejich úsilí. Je to zdroj námětů. Učitelé se mají seznámit s jejím obsahem a znovu se k ní vracet a zaměřovat se na ty části příručky, které jsou pro ně nejužitečnější. Když budou učitelé studovat tuto příručku a usilovat o vedení od Pána, bude je Pán inspirovat při jejich přípravě, posílí jejich vztah se studenty, zvelebí jejich výuku a požehná jim Duchem, aby dokázali lépe konat Jeho dílo.

ix

Cíl Seminářů a institutů náboženství Naším účelem je pomáhat mládeži a mladým dospělým porozumět učení a Usmíření Ježíše Krista a spoléhat se na ně, stát se způsobilými obdržet požehnání chrámu, a připravovat sebe, svou rodinu a ostatní na věčný život s Otcem v nebi. Našeho účelu dosáhneme tím, že:

Žijeme Žijeme podle evangelia Ježíše Krista a usilujeme o společenství Ducha. Naše chování a naše vztahy s druhými lidmi jsou příkladné doma, v učebně i na veřejnosti. Neustále se snažíme zlepšovat svou práci, znalosti, postoj a charakter.

Učíme Učíme studenty naukám a zásadám evangelia tak, jak jsou obsaženy v písmech a ve slovech proroků. Těmto naukám a zásadám učíme takovým způsobem, který vede k porozumění a ke vzdělávání. Ve vzdělávacím procesu pomáháme studentům plnit roli, kterou v něm mají oni, a připravujeme je na to, aby dokázali učit evangeliu druhé.

Spravujeme Vhodným způsobem spravujeme programy a zdroje. Naše úsilí pomáhá rodičům v jejich zodpovědnosti posilovat rodinu. Když vyzýváme studenty, aby se zapojili do výuky, a když pro ně zajišťujeme duchovní prostředí, v němž mohou trávit čas společně a v němž se mohou společně učit, úzce spolupracujeme s vedoucími kněžství.

x

Notes

Cíl U

čitelům evangelia Ježíše Krista byla svěřena posvátná důvěra. Cíl jejich výuky sahá za hranice pouhého odučení lekce. Starší Dallin H. Oaks řekl: „Učitel evangelia se nikdy nespokojí jen s předáním poselství nebo s pronesením kázání. Znamenitý učitel si přeje pomoci Pánovi v Jeho díle přinést Jeho dětem věčný život.“ („Výuka evangelia“, Liahona, leden 2000, 97–98.)

1

Cílem Seminářů a institutů náboženství je poskytnout učitelům a vedoucím jasné vedení týkající se jejich úsilí pomáhat v Pánově díle.

Náš účel [1.1] Naším účelem je pomáhat mládeži a mladým dospělým porozumět učení a Usmíření Ježíše Krista a spoléhat se na ně, stát se způsobilými obdržet požehnání chrámu a připravovat sebe, svou rodinu a ostatní na věčný život s Otcem v nebi. Nebeský Otec si přeje, aby každé Jeho dítě získalo věčný život. (Viz Mojžíš 1:39.) Spasitel učil: „Totoť jest pak věčný život, aby poznali tebe samého pravého Boha, a kteréhož jsi poslal, Ježíše Krista.“ (Jan 17:3.) Náboženské vzdělávání se proto zaměřuje na to, aby studentům pomáhalo poznat a milovat Nebeského Otce a Jeho Syna Ježíše Krista a aby studentům pomáhalo porozumět Spasitelovu učení a Usmíření a spoléhat se na ně. Usmíření Ježíše Krista je ústředním bodem plánu spasení. Představuje základní pravdu, na níž jsou založeny nauky a zásady evangelia a jež má být podstatou veškeré výuky a studia evangelia. Starší Boyd K. Packer svědčil o tom, že Usmíření „představuje skutečné kořeny křesťanské nauky. Můžete toho hodně vědět o evangeliu, protože z těchto kořenů vyrůstá, ale pokud znáte pouze větve, a ty nejsou spojeny s těmito kořeny, pokud byly odťaty od oné pravdy, nebude v nich žádný život, žádná podstata ani vykoupení.“ („The Mediator“, Ensign, May 1977, 56.) Když se studenti učí o Ježíši Kristu, řídí se Jeho učením a příkladem a uplatňují ve svém životě Jeho Usmíření, mohou získat sílu a zakusit odpuštění, uzdravení a obrácení. Starší Henry B. Eyring učil: „Musíme pozvednout zrak. Musíme se držet cílů, které jsme měli vždy: zápis, pravidelná docházka, slavnostní dokončení studia, znalost písem, pociťování Ducha Svatého, který potvrzuje pravdu. Kromě toho musí být naším cílem i misijní pole a chrám. Avšak studenti toho během doby, kdy jsou našimi studenty, potřebují více. …

1

V ÝUK A A S T UD I UM E VA NGE LI A

Poznámky

Do srdce studentů musí mocí Ducha Svatého sestoupit čisté evangelium Ježíše Krista. … Naším cílem musí být to, aby se během doby, kdy jsou s námi, stali skutečně obrácenými ke znovuzřízenému evangeliu Ježíše Krista.“ („We Must Raise Our Sights“ [Konference CVS o Knize Mormonově, 14. srpna 2001], 2.)

„Když naše mladé členy učíme milovat Spasitele Ježíše Krista, stávají se opravdovými učedníky Mistra. Tento proces je připraví na to, aby se stali oddanými a milujícími manžely a otci, manželkami a matkami – vedoucími věčné rodiny. Chrámy se pak stanou přirozenou a důležitou součástí jejich života. Stanou se z nich misionáři a budou sloužit Pánu na misii jako mladí dospělí a později jako zkušené manželské páry. … Když posilujeme naši mládež tím, že ji směrujeme ke Kristu, posilujeme také rodiny a Církev.“ (Dieter F. Uchtdorf, „A Teacher of God’s Children“ [večer s presidentem Dieterem F. Uchtdorfem, 28. ledna 2011], 3.)

Skutečné obrácení vede k nejvyšším požehnáním evangelia Ježíše Krista, která lze získat prostřednictvím chrámových obřadů. Když budou studenti uzavírat chrámové smlouvy a věrně je dodržovat, budou způsobilí tato požehnání, mezi něž patří oslavení a věčná rodina, získat. Zakusí dodatečnou duchovní sílu, větší pokoj a další osobní zjevení. Studenti, kteří se v životě soustřeďují na Spasitele a na chrám, mohou získat větší ochranu před světskými svody a klamy a mohou se lépe připravit na to, aby vykonali vše, o co je Otec v nebi může požádat. Mohou mít dost síly na to, aby pevně vytrvali na cestě vedoucí k věčnému životu, a mohou lépe pomáhat členům své rodiny i jiným, aby našli tutéž cestu učednictví a následovali ji.

Žijeme [1.2] Žijeme podle evangelia Ježíše Krista a usilujeme o společenství Ducha. [1.2.1] Jednou z nejdůležitějších věcí, které může učitel předat studentům ve snaze pomoci jim naplňovat Cíl Seminářů a institutů, je jeho vlastní důsledná a věrná poslušnost evangelia Ježíše Krista. Když se učitelé snaží vypěstovat si charakter podobný Kristu a usilují o to, aby v každé oblasti svého života poznávali Nebeského Otce a dělali mu radost, jsou požehnáni určitou mírou božské moci, která může ovlivnit to, jak jejich studenti přijímají a chápou poselství evangelia. Když učitelé věrně žijí podle evangelia, jsou způsobilí mít společenství Ducha Svatého. Toto společenství je naprosto zásadní podmínkou pro to, aby byli učitelé v seminářích a institutech úspěšní. V Nauce a smlouvách Pán zdůrazňuje: „Neobdržíte-li Ducha, učiti nebudete.“ (NaS 42:14.) Starší Robert D. Hales řekl: „Učitelé v semináři a v institutu náboženství mají mnoho zodpovědností, ale aby tyto zodpovědnosti mohli plnit, musí nejprve usilovat o osobní spravedlivost. Jako učitelé musíme žít podle evangelia takovým způsobem, aby byl Duch vždy s námi.“ („Teaching by Faith“ [večer se starším Robertem D. Halesem, 1. února 2002], 1.)

Naše chování a naše vztahy s druhými lidmi jsou příkladné doma, v učebně i na veřejnosti. [1.2.2] Učitelé mají zodpovědnost žít bezúhonně a být úctyhodným příkladem nauk a zásad, kterým učí. Za všech okolností mají mluvit, sloužit a žít tak, jak se sluší na někoho, kdo miluje Pána a kdo se těší společenství Ducha Svatého.

2

Cí l

Zcela zásadní je to, jak učitelé jednají v soukromí domova a jak se chovají ke své manželce a k dětem. Jednání učitelů v těchto nanejvýš důležitých vztazích má být charakterizováno „přesvědčováním, shovívavostí, jemností a mírností a láskou nepředstíranou“. (NaS 121:41.) President Ezra Taft Benson řekl toto: „Doufáme, že jako manželé máte mezi sebou vynikající vztah. Doufáme, že ve vašem domově přebývá duch pokoje a Spasitelovy lásky, a že to je zjevné všem těm, kteří k vám přicházejí. Ve svém domově nemáte mít hádky a neshody. … Vy, jakožto manželský pár, zastupujete První předsednictvo ve všem, co děláte, a v tom, jak se jevíte druhým.“ („The Gospel Teacher and His Message“ [proslov adresovaný náboženským vzdělavatelům CVS, 17. září 1976], 7.) Ve třídě mají učitelé den za dnem příležitost projevovat křesťanské vlastnosti, jako je pravá láska, trpělivost, laskavost, ohled na druhé a úcta k tomu, co je posvátné. Učitelé si mají se studenty udržovat pozitivní a vhodný vztah a mají se vyvarovat toho, aby někomu věnovali nepřiměřenou pozornost, kterou by druzí mohli nesprávně chápat nebo by si ji mohli nesprávně vykládat nebo která by mohla vyvolat spekulace či fámy. Když se učitelé účastní školních, veřejných a církevních akcí a událostí, mají se snažit chovat tak, jak by se choval Kristus. Mají se snažit vytvořit si vhodný a na vzájemné podpoře založený vztah s rodiči, s kolegy, s církevními vedoucími a s lidmi v obci. Když se o toto učitelé důsledně snaží, projevují upřímný vnitřní závazek žít podle evangelia Ježíše Krista, a jejich moc působit pozitivně na život druhých vzroste.

Poznámky

„Každý z vás si již dlouho uvědomuje, že učíte tím, jací jste. … Vaše charakterové rysy si budou druzí pamatovat lépe než určitou konkrétní pravdu v určité konkrétní lekci. … Neboť je-li naše učednictví opravdové, bude se projevovat a druzí si ho budou pamatovat. Tyto aspekty týkající se toho, jak si vás budou druzí pamatovat, a vaší osobní spravedlivosti, vám umožní být opravdovým přínosem pro život vašich studentů.“ (Neal A. Maxwell, „But a Few Days“ [proslov určený náboženským vzdělavatelům CVS, 10. září 1982, 2.)

Neustále se snažíme zlepšovat svou práci, znalosti, postoj a charakter. [1.2.3] Učitelé, jakožto děti Boží, v sobě mají určitou část božskosti, která v sobě zahrnuje touhu zlepšovat se, jít kupředu a stát se více takovým, jako jsou Nebeský Otec a Ježíš Kristus. Učitel má neustále pěstovat tuto touhu a s pomocí Pána a druhých má jednat podle nabádání, která vedou ke zdokonalení. Starší Gordon B. Hinckley kladl důraz na trvalou potřebu osobního růstu: „Věřím v pokrok. Věřím v růst. … Rozvíjejte se dál, bratři a sestry, ať již vám je třicet let nebo sedmdesát.“ („Four Imperatives for Religious Educators“ [proslov adresovaný náboženským vzdělavatelům CVS, 15. září 1978], 2.) Máme-li se zdokonalovat, vyžaduje to touhu, píli, trpělivost a pomoc od Pána, o niž usilujeme skrze přemítání a modlitbu. Starší Henry B. Eyring učil o jedné důležité zásadě týkající se sebezdokonalování: „Většina z nás má jisté zkušenosti s úsilím zdokonalit sám sebe. Ze zkušenosti jsem se ohledně toho, jak se lidé a organizace zdokonalují, naučil toto: nejlepší je zaměřit se na malé změny, o které se můžeme snažit v rámci toho, co děláme často. Ve vytrvalosti a opakování se skrývá velká moc. A pokud si na základě inspirace vybereme, které správné maličkosti změníme, přinese důsledná poslušnost velké zdokonalení.“ („The Lord Will Multiply the Harvest“ [večer se starším Henrym B. Eyringem, 6. února 1998], 3.)

3


Poznámky

V semináři a institutu se mají učitelé neustále snažit zlepšovat svou práci, znalosti, postoj a charakter. Práce. Učitelé se mají pravidelně snažit zdokonalovat svou schopnost učit a vykonávat administrativní zodpovědnosti. Toho mohou docílit tím, že se uvážlivě, vytrvale a pilně snaží poznávat a uplatňovat základní zásady a dovednosti. Když budou učitelé a vedoucí hledat pomoc v materiálech pro seminář a institut a u svých inspektorů, kolegů, studentů, vedoucích kněžství a dalších, pomůže jim to lépe posoudit jejich výkon, a také získat potřebné vedení, které jim pomůže zlepšit se v oblastech, kde to potřebují nejvíce.

„Bratří a sestry, nikdo z nás toho neví dost. Proces učení se je nekonečný. Musíme číst, musíme si všímat, musíme vstřebávat a musíme přemítat o tom, čemu otevíráme svou mysl.“ (Gordon B. Hinckley, „Four Imperatives for Religious Educators“, 2)

„Jestliže lidé přijdou ke mně, ukáži jim jejich slabost. … A milost má postačuje pro všechny, kteří se přede mnou pokoří; neboť pokoří-li se přede mnou a budou-li míti víru ve mne, pak učiním, že slabé věci se pro ně stanou silnými.“ (Eter 12:27)

Znalost. Učitelé se mají neustále snažit studovat kontext, obsah a nauky a zásady obsažené v písmech a ve slovech proroků. Díky tomu se prohloubí jejich porozumění Spasitelovu evangeliu a Jeho Usmíření a budou lépe schopni žehnat životu svých studentů. Učitelé si mají osvojovat znalost zásad a efektivních metod výuky, které jsou obsaženy v písmech i v materiálech pro seminář a institut, a mají těmto zásadám a metodám dobře porozumět. Také se mají obezná mit se zásadami správné administrativní činnosti (viz oddíl 1.4 „Spravujeme“ na straně 7) a rozumět ustanovením a postupům programu seminářů a institutů. Postoj. Učitelův postoj do značné míry určuje to, jak šťastně se cítí a jakou má schopnost působit pozitivně na studenty. Učitelé, kteří se neustále snaží být dobré mysli (viz NaS 68:6), snaží se sloužit druhým, usilují o jednotu a v obtížných situacích se snaží nacházet to nejlepší, budou požehnáním pro život studentů a kolegů, s nimiž se stýkají.

Charakter. Učitelé, kteří se snaží žít podle evangelia a kteří se důsledně a upřímně snaží zdokonalovat svou výuku, prohlubovat znalosti a zlepšovat postoj, si přirozeně vypěstují charakter nutný k tomu, aby mohli pomáhat naplňovat Cíl Seminářů a institutů. Starší Richard G. Scott učil: „Tím, čím chceme být, se stáváme tak, že každý den jsme soustavně tím, čím se stát chceme. Spravedlivý charakter je ušlechtilým projevem toho, čím se stáváte. … Spravedlivý charakter je cennější než jakákoli hmotná věc, kterou vlastníte, jakékoli poznání, které získáte studiem, či jakýkoli cíl, kterého jste dosáhli.“ („Proměňující moc víry a charakter“, Liahona, listopad 2010, 43.) Klíč ke snaze zdokonalit výuku, prohloubit znalosti a zlepšit postoj a charakter nakonec spočívá v následování příkladu Ježíše Krista. President Howard W. Hunter řekl: „Právě učení a příklad Pána Ježíše Krista utváří naše chování a formuje náš charakter ve všech oblastech našeho života – v osobní oblasti, v rodině, v zaměstnání a ve veřejném životě i v tom, jak oddaní jsme Církvi, která nese Jeho jméno.“ („Standing as Witnesses of God“, Ensign, May 1990, 60.)

4

Cí l

Učíme [1.3]

Poznámky

Učíme studenty naukám a zásadám evangelia tak, jak jsou obsaženy v písmech a ve slovech proroků. [1.3.1] Znalost, porozumění a svědectví týkající se nauk a zásad evangelia Ježíše Krista poskytnou studentům vedení a dostatečnou sílu na to, aby se rozhodovali v souladu s vůli Nebeského Otce. Nauka je základní a neměnná pravda plynoucí z evangelia Ježíše Krista. Starší Boyd K. Packer učil: „Pravá nauka, když je pochopena, mění postoje a chování. Studium nauk evangelia zlepší chování rychleji, než by ho zlepšilo studium chování.“ („Little Children“, Ensign, Nov. 1986, 17.) Starší Richard G. Scott zdůraznil: „Zásady jsou koncentrované pravdy připravené pro použití v širokém spektru situací. Díky jedné pravdivé zásadě můžete svá rozhodnutí vidět zřetelně i v těch nejzmatenějších a nejzávažnějších situacích.“ („Acquiring Spiritual Knowledge“, Ensign, Nov. 1993, 86.) Písma a slova proroků obsahují nauky a zásady evangelia, které se mají učitelé a studenti snažit pochopit, kterým mají učit a které mají uplatňovat v životě. Pán nařídil těm, kteří učí evangeliu v těchto posledních dnech: „[Učte] zásadám evangelia mého, jež jsou v Bibli a v Knize Mormonově, ve které je plnost evangelia.“ (NaS 42:12.) Pán také potvrdil, jak důležité je chápat a následovat učení proroků posledních dnů. „Budeš dbáti na všechna jeho slova a přikázání, která ti bude dávati, když je obdrží. … Neboť slovo jeho budete přijímati jako z mých vlastních úst.“ (NaS 21:4–5.) V roce 1938 president J. Reuben Clark ml., když mluvil v zastoupení Prvního předsednictva, pronesl pamětihodný proslov adresovaný učitelům semináře a institutu. V tomto proslovu řekl: „Vaším hlavním zájmem, vaší základní a téměř jedinou povinností je učit evangeliu Pána Ježíše Krista, jak bylo zjeveno v těchto posledních dnech. Máte učit tomuto evangeliu a používat přitom jako svůj zdroj a autoritu standardní díla Církve a slova těch, které Bůh povolal, aby vedli Jeho lid v těchto posledních dnech. … Ať zaujímáte jakékoli postavení, vaším úkolem není měnit nauky Církve nebo je upravovat, neboť ty jsou hlásány ve standardních dílech Církve a prostřednictvím těch, jejichž pravomocí je oznamovat mysl a vůli Páně Církvi.“ (Stanovený směr Církve ve vzdělávání, rev. vydání [1994], 10; viz také NaS 42:12–13.)

Těmto naukám a zásadám učíme takovým způsobem, který vede k porozumění a ke vzdělávání. [1.3.2] Když se učitelé rozhodují, jak mají učit naukám a zásadám evangelia, mají vybrat metody, které povedou studenty k tomu, aby porozuměli těmto důležitým pravdám a aby byli poučeni a povzneseni Duchem Svatým. Učitelé a studenti porozumí naukám a zásadám tehdy, když pochopí jejich význam, 5


Poznámky

uvědomí si jejich vztah k ostatním zásadám a naukám a poznají jejich důležitost v plánu spasení i v osobním životě. Opravdové porozumění věčným zásadám a naukám se může dostavit jen tehdy, když jedinci žijí podle zásad evangelia a když je jejich mysl osvícena Duchem Svatým. Porozumění písmům má být spojeno se vzděláváním. Anglické slovo edify [vzdělávat] pochází původně z kořene latinských slov aedes, což znamená příbytek nebo chrám, a facere, což znamená učinit. (Viz Collins English Dictionary – Complete and Unabridged [2003], „edify“.) Slovo vzdělávat se tudíž vztahuje na budování chrámu a znamená duchovně budovat nebo posilovat. Se vzděláváním je spojena radost, pokoj, osvícení a touha žít spravedlivě. V písmech se slibuje, že pokud učitel i student jednají během výuky pod vedením Ducha, „ten, kdo káže, a ten, kdo přijímá, rozumějí si navzájem a oba jsou vzděláváni a radují se spolu“. (NaS 50:22.)

Ve vzdělávacím procesu pomáháme studentům plnit roli, kterou v něm mají oni, a připravujeme je na to, aby dokázali učit evangeliu druhé. [1.3.3] Studium evangelia, které vytváří příznivé podmínky pro obrácení a pomáhá studentům, aby jim evangelium přirostlo hluboko k srdci, vyžaduje od učitele něco více než jen horlivé úsilí. Proces duchovního učení se vyžaduje úsilí a používání svobody jednání ze strany studenta. Starší Henry B. Eyring učil: „Opravdové obrácení závisí na studentovi, který hledá ve víře upřímně a s velkým úsilím.“ („We Must Raise Our Sights“, 4.) Starší David A. Bednar zdůraznil, že úsilí, které studenti vynaloží, přizve vliv Ducha Svatého do jejich srdce: „Učitel dokáže vysvětlovat, ukazovat, přesvědčovat a svědčit – a to vše s velkou duchovní mocí a účinností. V konečném důsledku ale obsah poselství a svědectví Ducha Svatého proniká do srdce pouze tehdy, jestliže mu příjemce dovolí vstoupit. … „Právě upřímností a důsledností našeho jednání inspirovaného vírou dáváme najevo Nebeskému Otci a Jeho Synu Ježíši Kristu naši ochotu učit se a přijímat pokyny od Ducha Svatého.“ (David A. Bednar, „Seek Learning by Faith“, 3.)

Žák, který používá svobodu jednání tím, že jedná v souladu se správnými zásadami, otevírá vůči Duchu Svatému své srdce – a přivolává Jeho učení, dosvědčující moc a potvrzující svědectví.“ („Seek Learning by Faith“ [večer se starším Davidem A. Bednarem, 3. února 2006], 1, 3.) Písma učí tomu, že ti, kteří usilují o duchovní poznávání, mají připravit svou mysl a srdce na získání ponaučení; mají pilně usilovat o poznání a porozumění studiem, přemítáním a modlitbou; a mají následovat nabádání, která obdrží od Ducha Svatého. (Viz Ezdráš 7:10; 1. Nefi 10:17–19; NaS 138:1–11; Joseph Smith–Životopis 1:10–20.) Mnohým studentům může připadat neobvyklé, a možná i obtížné, že by měli vynakládat takové úsilí, aby se z písem učili. Učitelé jim ale mohou pomoci v tom, aby pochopili svou roli v učení se evangeliu, přijali ji a naplňovali ji. Učitelé mohou studentům pomoci poznat, jak se mají zhostit aktivní role ve svém duchovním vzdělávání, tím, že je budou povzbuzovat k tomu, • aby si osvojili zvyk každý den studovat písma. • aby připravovali své srdce a mysl na vliv Ducha.

6

Cí l

• aby objevovali a formulovali nauky a zásady, které se nějak týkají jejich osobního života. • aby prohlubovali porozumění písmům skrze pilné studium, rozjímání a modlitbu. • aby pokládali otázky a hledali odpovědi, které jim pomohou lépe porozumět evangeliu a tomu, jak se evangelium týká jejich života. • aby se s druhými dělili o své postřehy, zážitky a názory. • aby druhým vysvětlovali nauky a zásady evangelia a vydávali svědectví o jejich pravdivosti. • aby si osvojili dovednosti týkající se studia písem, jako je například označování veršů, vyhledávání odkazů a používání pomůcek pro studium písem. Když studenti plní svou roli v duchovním vzdělávání, projevují tím ochotu nechat se učit Duchem Svatým. Často mají o písma větší zájem a jsou z nich nadšeni. Chápou nauky a zásady jasněji a dokážou si na ně lépe vzpomenout a s větší pravděpodobností budou v životě uplatňovat to, čemu se učí. Když studenti objevují nauky a zásady evangelia, pokládají otázky a dělí se o odpovědi, učí se tím také cenným dovednostem pro osobní, samostatné studium. Díky tomu, že se studenti takto zapojí do výuky, budou schopni efektivněji učit evangeliu členy své rodiny, přátele a ostatní. Budou také lépe připraveni učit naukám a zásadám evangelia v budoucnosti – jako misionáři, rodiče, učitelé a vedoucí v Církvi.

Spravujeme [1.4]

Poznámky

„Rozhodnutí [studentů] zapojit se do výuky je projevem svobody jednání, které dovoluje Duchu Svatému, aby jim předával osobní poselství, které vyhovuje jejich osobním potřebám. Vytvoření atmosféry, v níž se studenti zapojují do výuky, zvyšuje pravděpodobnost, že Duch jim předá důležitější ponaučení, než jim můžete předat vy. Toto zapojení se do výuky vnese do jejich života vedení Ducha.“ (Richard G. Scott, „To Learn and to Teach More Effectively“, Brigham Young University 2007–2008 Speeches [2008], 4–5.)

Vhodným způsobem spravujeme programy a zdroje. [1.4.1] Pojem spravování lze definovat nejen jako vedení druhých a služba druhým, ale i jako řízení a spravování programů a zdrojů. Ježíš Kristus, jakožto dokonalý příklad ve všem, byl vzorem božských vlastností, které má opravdový vedoucí. Všichni vedoucí a učitelé v semináři a institutu, nehledě na to, jaké mají v současnosti pověření, mají příležitost a také zodpovědnost vést a řídit způsobem, kterým vedl a řídil Kristus. Pravá láska, vize a pokora nám umožňují vykonávat Pánovo dílo tak, jak by si to přál. Pravá láska neboli čistá láska Kristova má být základem učitelova vztahu ke studentům, vedoucím kněžství, rodičům, kolegům a inspektorům. Pravá láska není pouhý pocit, ale způsob jednání a bytí. (Viz Moroni 7:45.) Vedoucí s vizí poskytuje inspirované vedení, pomáhá druhým osvojit si smysl pro společný cíl a vštěpuje lidem kolem sebe nadšení. Písma učí, že „když nebývá vidění, … lid [hyne].“ (Přísloví 29:18.) Pokora umožňuje administrátorům a učitelům uvědomovat si, že jsou závislí na Pánu, a povzbuzuje je k tomu, aby spolupracovali s ostatními na naplňování Cíle Seminářů a institutů. Pán řekl: „A nikdo nemůže pomáhati v tomto díle, ledaže bude pokorný a plný lásky, maje víru, naději a pravou lásku, jsa umírněný ve všech věcech, kterékoli budou do péče jeho svěřeny.“ (NaS 12:8.)

7


Poznámky

„A pravá láska je trpělivá a je dobrotivá a nezávidí a není nadutá, nehledá své, nedá se snadno vydrážditi, neobmýšlí zlého a neraduje se z nepravosti, ale raduje se v pravdě, snáší všechny věci, věří všem věcem, doufá ve všechny věci a ve všech věcech vytrvá.“ (Moroni 7:45)

Každý učitel a vedoucí má příležitost a zodpovědnost řídit programy a zdroje vhodným způsobem. Administrativní zodpovědnosti mají duchovní cíl žehnat jedincům. „Stanovování rozpočtů, vyplňování zpráv, péče o církevní majetek a zdroje, zajišťování bezpečnosti, dohlížení na programy, … účast na radách [a komunikace se studenty, rodiči a vedoucími kněžství] – to vše jsou základní administrativní povinnosti.“ (Administering Appropriately: A Handbook for CES Leaders and Teachers [2003], 2.) Starší Henry B. Eyring učil: „Nikdy, nikdy nepodceňujte duchovní hodnotu toho, když dobře vykonáváte časné záležitosti pro ty, kterým sloužíte.“ („The Book of Mormon Will Change Your Life“ [sympózium CVS o Knize Mormonově, 17. srpna 1990], 7.)

Naše úsilí pomáhá rodičům v jejich zodpovědnosti posilovat rodinu. [1.4.2] Rodiče mají prvořadou zodpovědnost učit své děti evangeliu Ježíše Krista; mají dohlížet na jejich sociální vývoj, na to, jaké tvoří mezilidské vztahy, jaká mají měřítka v oblékání a v úpravě svého vzhledu; a mají odpovídat na jejich otázky týkající se nauky. Vedoucí Církve mohou rodičům v této zodpovědnosti pomáhat. Vedoucí a učitelé semináře a institutu v prvé řadě pomáhají rodičům tím, že učí studenty evangeliu Ježíše Krista tak, jak je obsaženo v písmech a ve slovech proroků, a kladou důraz na naukový význam rodiny a na to, že členové rodiny a rodinné činnosti si zasluhují vysokou prioritu. (Viz Administering Appropriately, 4.) Učitelé mají povzbuzovat studenty, aby ctili své rodiče a aby vyhledávali jejich rady a vedení. Učitelé mohou také rodiče informovat o tom, o čem ve třídě učí.

Když vyzýváme studenty, aby se zapojili do výuky, a když pro ně zajišťujeme duchovní prostředí, v němž mohou trávit čas společně a v němž se mohou společně učit, úzce spolupracujeme s vedoucími kněžství. [1.4.3] Všechny programy v rámci Seminářů a institutů náboženství probíhají pod vedením generálních i místních vedoucích kněžství, kteří drží příslušné klíče kněžství. Je důležité, aby vedoucí a učitelé semináře a institutu ve své snaze žehnat mládeži a mladým dospělým úzce spolupracovali s místními vedoucími kněžství. Pod vedením vedoucích kněžství se společně radí a snaží se zajistit, aby byl každý mladý a mladý dospělý zván a povzbuzován k zápisu do příslušného studijního kurzu, k účasti v tomto kurzu a k jeho absolvování. Učitelé a administrátoři se mají s vedoucími kněžství aktivně zapojovat do snahy zapisovat studenty semináře a institutu do příslušných kurzů a udržet je v těchto kurzech a nemají se spokojit s tím, že budou učit jen ty studenty, kteří přicházejí na výuku. V souladu se stanovenými pravidly a postupy vedoucí a učitelé semináře a institutu také úzce spolupracují s vedoucími kněžství ve snaze zajistit prostory pro třídy a vhodné duchovní a sociální prostředí, kde se může posilovat svědectví studentů a prohlubovat jejich znalost evangelia. 8

Cí l

Učitelé a administrátoři se mají řídit stávajícími pravidly programu semináře a institutu a mají se radit s místními vedoucími kněžství ohledně druhů a frekvence společenských akcí a projektů služby, aby tak činnosti plánované a vedené vedoucími kněžství a pomocných organizací spíše podporovali, než narušovali.

Poznámky

Učitelé a administrátoři mají také spolupracovat s vedoucími Mladých mužů a Mladých žen a mají vhodným způsobem povzbuzovat mládež, aby se zapojila do programů Povinnost vůči Bohu a Osobní pokrok. Tam, kde je to proveditelné, se učitelé semináře mají radit s ostatními učiteli, poradci a vedoucími mládeže o potřebách mladých. (Podrobnější informace o zásadách a pravidlech administrativní činnosti v programu semináře a institutu najdete v příručce Administering Appropriately.)

9

2

Notes

Základní zásady výuky a studia evangelia C

íl Seminářů a institutů náboženství uvádí tři hlavní výukové záměry, kterých se mají administrátoři a učitelé snažit dosáhnout, mají-li naplnit účel Seminářů a institutů náboženství:

1. Učíme studenty naukám a zásadám evangelia tak, jak jsou obsaženy v písmech a ve slovech proroků. 2. Těmto naukám a zásadám učíme takovým způsobem, který vede k porozumění a ke vzdělávání. 3. Ve vzdělávacím procesu pomáháme studentům plnit roli, kterou v něm mají oni, a připravujeme je na to, aby dokázali učit evangeliu druhé. Aby učitelé a studenti v semináři a v institutu těchto záměrů dosáhli, jsou konkrétně povzbuzováni, aby v praxi používali základní zásady výuky a studia evangelia.

Základní zásady výuky a studia evangelia Učitelé a studenti mají: • učit a studovat s Duchem. • pěstovat studijní prostředí, které se vyznačuje láskou, úctou a určitým společným cílem. • studovat písma denně a číst příručku pro daný kurz. • rozumět souvislostem a obsahu jednotlivých pasáží písem a slov proroků. • rozpoznávat nauky a zásady evangelia, porozumět jim, pociťovat jejich pravdivost a důležitost a uplatňovat je. • vysvětlovat nauky a zásady evangelia, sdílet je s druhými a vydávat o nich svědectví. • osvojit si klíčové pasáže z písem a základní nauky. Tyto zásady, zvyky a jejich výsledek jsou navzájem provázané. Když se tyto základní zásady moudře a ve vzájemném souladu používají v praxi, přispívají ke schopnosti studentů rozumět písmům a naukám a zásadám, které písma obsahují. Také studenty povzbuzují k tomu, aby zaujali aktivní postoj při studiu evangelia, a prohlubují jejich schopnost žít podle evangelia a učit o něm druhé.

Učte a studujte s Duchem [2.1] Výuka a studium evangelia probíhá mocí Ducha Svatého. K výuce a studiu s Duchem dochází tehdy, když Duch Svatý naplňuje svou roli neboli funkce ve vztahu k učiteli, ke studentovi nebo k nim oběma. Jedině prostřednictvím výuky a studia s Duchem budou studenti schopni porozumět učení a Usmíření Ježíše Krista a spoléhat na Jeho učení a Usmíření, aby se tak stali způsobilými obdržet věčný život. 10

Z á kladn í zá sady výuky a studia evangelia

President Henry B. Eyring zdůraznil zcela klíčovou roli, kterou Duch Svatý zastává při duchovním vzdělávání, když učil: „Naši studenti nemohou poznat Boha, a tím i milovat tak, jak milovat musí, ledaže jsou vyučováni Svatým Duchem. Jedině Duchem mohou poznat, že Bůh nás natolik miloval, že poslal svého Syna, aby usmířil naše hříchy, a že Ježíš je Syn Boží a že Kristus za naše hříchy zaplatil. Jedině Duchem mohou poznat, že Josephu Smithovi se zjevili Nebeský Otec a Jeho vzkříšený a oslavený Syn. Jedině Duchem mohou poznat, že Kniha Mormonova je pravdivé slovo Boží. A jedině inspirací mohou pocítit lásku, kterou k nim Otec a Syn chovají a díky níž nám poskytují obřady nezbytné k tomu, abychom získali věčný život. Jedině tím, že získají tato svědectví, která jim do srdce vloží Duch Svatý, budou ukotveni na pevném základě a ve svém životě zůstanou neochvějní i v čase pokušení a zkoušek.“ („To Know and to Love God“ [večer s presidentem Henrym B. Eyringem, 26. února 2010], 2.)

Poznámky

Níže je uveden seznam některých funkcí Ducha Svatého, které se přímo vztahují na Jeho roli ve výuce a studiu evangelia: • Vydává svědectví o Bohu Otci a o Jeho Synu Ježíši Kristu. (Viz 1. Korintským 12:3; Eter 12:41.) • Vzdělává (duchovně povznáší nebo posiluje) učitele i studenta. (Viz 1. Korintským 14:12; NaS 50:22–23; 84:106.) • Udílí „ovoce Ducha“, mezi něž patří například radost, láska, pokoj, trpělivost a jemnost. (Viz Galatským 5:22–23; Římanům 15:13; NaS 6:23; 11:12–13.) • Dává člověku schopnost mluvit s pravomocí a odvážně. (Viz 1. Nefi 10:22; Alma 18:35; Moroni 8:16.) • Svědčí o pravdivosti nauk a zásad evangelia. (Viz Jan 15:26; NaS 21:9; 100:8.) • Udílí pravdu, poznání, postřehy, porozumění a osvícení. (Viz Jan 16:13; 1. Korintským 2:9–11, 14; NaS 6:14; 11:13–14; 76:5–10, 116.) • Pomáhá učitelům a studentům pamatovat si myšlenky, pojmy nebo zásady. (Viz Jan 14:26.) • Inspiruje člověka v tom, co má nebo nemá říci. (Viz Lukáš 12:11–12; 2. Nefi 32:7; NaS 84:85; 100:5–6.) • Vnáší pravdu do srdce lidí. (Viz 2. Nefi 33:1.) • Obměkčuje srdce lidí. (Viz 1. Nefi 2:16; Alma 24:8.) • Přináší útěchu. (Viz Jan 14:26; NaS 88:3.) • Posvěcuje a mění srdce. (Viz Mosiáš 5:2; 3. Nefi 27:20; Moroni 6:4.) Jakmile učitelé porozumí klíčové roli, kterou Duch Svatý zastává v duchovním vzdělávání, budou se ze všech sil snažit přizvat Ducha, aby tyto funkce plnil. Aby toho dosáhli, budou usilovat o osobní způsobilost. Budou pronášet „modlitbu víry“ (NaS 42:14) a budou se snažit pečlivě se připravovat na každou lekci. Budou se soustřeďovat na vzdělávání svých studentů a budou v srdci pociťovat spíše vyrovnanost, než aby se něčím nechali rozčílit nebo znepokojit. Budou projevovat ducha pokorného dotazování. Také budou povzbuzovat studenty, aby do svého vzdělávání zapojovali Ducha Svatého.

11


Poznámky

Učitelé a studenti mohou pomoci vytvořit atmosféru vhodnou pro přítomnost Ducha Svatého těmito způsoby: • Pořádejte smysluplné duchovní zahájení. • Čtěte a učte z písem a ze slov proroků. • Zaměřujte příklady a diskusi na Spasitele a vydávejte o Něm svědectví. • Popisujte nauky a zásady evangelia jednoduše a jasně. • Věnujte čas hloubavému rozjímání v okamžicích inspirujícího ticha. • Dělte se s druhými o vhodné osobní zážitky a vydávejte svědectví o naukách a zásadách. • Používejte inspirující hudbu. • Vyjadřujte lásku a vděčnost vůči druhým a vůči Pánu. Učitelé mohou poznat, zda v jejich třídě působí Duch či nikoli, tím, že se zamyslí například nad těmito otázkami: • Pociťují studenti větší lásku ke Spasiteli, k evangeliu a k písmům? • Rozumějí studenti jasně zásadám, kterým se učí? • Vzdělávají se studenti a pociťují touhu jednat podle zásad, kterým se učí? • Je ve třídě větší jednota? • Vydávají studenti svědectví a je jejich svědectví posilováno? • Zajímají se studenti o vzdělávací proces a zapojují se do něj? • Je ve třídě láska, radost, pokoj, trpělivost, jemnost, dobrotivost a víra? (Viz Galatským 5:22.)

„Pokud chcete mít ve své třídě Ducha Páně, je absolutně nezbytné, abyste nikam nespěchali.“ (Jeffrey R. Holland, „Teaching and Learning in the Church“ [celosvětové školení vedoucích, 10. února 2007], Ensign, June 2007, 91.)

Je důležité pamatovat na to, že žádný učitel, nehledě na to, jak je nadaný nebo věrný, nemůže zastoupit funkce Ducha. Občas se možná učitelé snaží vytvářet duchovní zážitky. Starší Boyd K. Packer učil: „Duchovní věci si nemůžete vynutit silou. … Nemůžete donutit Ducha, aby vám odpověděl, tak jako nemůžete donutit fazoli, aby vyklíčila, nebo kuře, aby se vyklubalo z vajíčka dříve, než přijde jejich čas. Můžete vytvořit podmínky, které růst, výživu a ochranu podpoří; ale nemůžete působit silou nebo je nutit – musíte čekat, až vyrostou.“ („Candle of the Lord“, Ensign, Jan. 1983, 53.) Učitelé, kteří se snaží učit Duchem, nemají v prvé řadě spoléhat na svůj intelekt, výukové schopnosti nebo osobnost, ale na vliv Ducha Svatého. (Viz 2. Nefi 4:34.) Mají se také vyvarovat toho, aby manipulovali s emocemi nebo se vědomě snažili vyvolávat dojetí na důkaz přítomnosti Ducha. President Howard W. Hunter upozornil: „Myslím si, že když nejsme jakožto … učitelé, kteří každý den vyučují ve třídách, opatrní, můžeme se začít snažit napodobovat opravdový vliv Ducha Páně nevhodnými a manipulativními prostředky. Jsem znepokojen, když se silné emoce nebo slzy dojetí považují za přítomnost Ducha. Duch Páně může bezpochyby vyvolat silné citové pohnutí, včetně slz, ale tento vnější projev se nemá mylně zaměňovat za přítomnost Ducha samotného.“ („Eternal Investments“ [večer s presidentem Howardem W. Hunterem, 10. února 1989], 4.)

12


Učitelé mají být opatrní při používání takových slov jako: „Duch mi řekl, že …“ nebo „Duch řekl, abych …“ Tato slova, ať již pronesená záměrně či nezáměrně, mohou druzí vnímat jako propagování vlastní osoby, mohou naznačovat zveličování duchovní úrovně dotyčného a mohou mít za následek jistou formu duchovního nátlaku. Je obvykle postačující, když učitelé jednají na základě našeptávání Ducha, aniž by oznamovali, že tak činí.

Poznámky

Starší Henry B. Eyring se podělil o tuto radu: „Umožnit studentům, aby měli zážitek s Duchem, je mnohem důležitější, než o tom jen mluvit. A mějte na paměti, že každý člověk pociťuje Ducha trochu jinak. … Myslím si, že se jedná o natolik osobní záležitost, že bych byl trochu opatrnější ve snaze popsat ji až příliš konkrétně. Myslím si, že prožít to … je asi lepší než se stále ptát: ‚Cítíte Ducha?‘ Mám dojem, že toto může být kontraproduktivní.“ („Elder Richard G. Scott and Elder Henry B. Eyring Discussion“ [satelitní školení CVS, srpen 2003], 8.) Učitelé mají pamatovat na to, že výuka Duchem je nezbavuje zodpovědnosti za pečlivou a pozornou přípravu lekce, včetně zodpovědnosti používat poskytnuté výukové materiály. Na druhé straně výuka Duchem vyžaduje více než jen řídit se každým doporučením z výukových materiálů bez modlitby, přemýšlení či možné úpravy lekce. Učitelé se kromě toho nemají natolik strnule zaměřovat na osnovu své lekce, že by nebyli otevřeni nabádáním Ducha během výuky a neřídili se jimi.

Pěstujte studijní prostředí, které se vyznačuje láskou, úctou a společným cílem [2.2] Když učitelé a studenti pociťují lásku a úctu k Pánu, k sobě navzájem a ke slovu Božímu, proces vzdělávání se tím prohloubí. Smysl pro společný cíl pomáhá soustředit úsilí a očekávání a udílí výuce ve třídě určitý směr. Vytvářet a pěstovat prostředí naplněné láskou, úctou a společným cílem je zodpovědností učitelů i studentů. Takovéto prostředí pak přivolává povznášející a vzdělávací vliv Ducha Svatého.

Láska a úcta [2.2.1] Láska obměkčuje srdce a přivolává vliv Ducha Svatého. Když mají učitelé rádi druhé tak, jak je má rád Spasitel, pohlížejí na ně tak, jak na ně pohlíží On. Křesťanská láska inspiruje učitele, aby se nikdy nepřestal snažit pomáhat každému mladému muži a mladé ženě dosáhnout skutečného obrácení. Starší Dallin H. Oaks učil: „Když jsme povoláni učit, měli bychom své povolání přijmout a učit z lásky k Bohu, Věčnému Otci, a k Jeho Synu, Ježíši Kristu. Kromě toho učitel evangelia má vždy učit s láskou ke studentům. … Láska k Bohu a láska k Jeho dětem je nejvyšší pohnutkou ke službě. Ti, kteří učí z lásky, budou zvelebeni jako nástroje v rukou Toho, komu slouží.“ („Výuka evangelia“, Liahona, leden 2000, 96.) Učitelé a studenti, kteří milují Pána a vědí, že On miluje je, pociťují upřímnou touhu být Mu nablízku a stát se více takovými, jako je On. Chovají úctu k Jeho slovu a ke slovům Jeho proroků, což je motivuje k tomu, aby pilně studovali písma, uplatňovali získané poznatky a dělili se o ně s druhými.

13


Poznámky

Když studenti poznají, že je učitelé a ostatní studenti mají rádi a že je respektují, budou s větší pravděpodobností přicházet na výuku připraveni učit se. Pocit, že je druzí přijímají a mají je rádi, může obměkčit jejich srdce, zahnat obavy a vyvolat v nich touhu a sebedůvěru nutnou k tomu, aby se dělili o své zážitky a pocity s učitelem a s ostatními členy třídy. Učitelé mohou pěstovat lásku a úctu studentů k Pánu tím, že jim budou pomáhat porozumět Usmíření, že je budou učit tomu, že mají božský charakter a že mají pro Nebeského Otce a Jeho Syna nekonečnou cenu, a že o Bohu a Jeho Synu budou mluvit a svědčit vhodným a uctivým způsobem. Učitelé mají prohlubovat lásku a úctu, kterou chovají ke studentům. To jim pomůže projevovat studentům čistou lásku Kristovu a pomůže jim to učit je trpělivě a laskavě. Učitelé se mohou naučit jména studentů a mohou se snažit poznávat jejich zájmy, talenty, problémy a schopnosti. Mohou se za své studenty modlit – za všechny i za každého zvlášť. Učitelé mohou osobně vítat každého studenta ve třídě a umožňovat každému zapojit se do výuky. Mají pečlivě naslouchat, když studenti pokládají otázky nebo se dělí o myšlenky či pocity. Kromě toho mohou učitelé navštěvovat různá představení, sportovní utkání či jiné události, kterých se studenti účastní. Učitelé, v úsilí mít rádi své studenty, se nemají snažit nahradit jejich rodiče nebo vedoucí kněžství nebo se stát jejich osobními rádci.

„Bych jazyky lidskými mluvil i andělskými, a [pravé] lásky kdybych neměl, učiněn jsem měd zvučící aneb zvonec znějící. A bychť měl proroctví, a povědom byl všelikého tajemství i všelikého umění, a kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, [pravé] lásky pak kdybych neměl, nic nejsem.“ (1. Korintským 13:1–2)

Většina učitelů bude mít ve své třídě studenty, kteří budou mít do určité míry omezené schopnosti nebo nějaké fyzické či duševní postižení. I tito studenti jsou děti Nebeského Otce a potřebují se učit evangeliu nehledě na to, jaké osobní těžkosti nebo omezení ve smrtelném životě mají. Prorok Joseph Smith učil: „Veškeré [myslící bytosti] a duchové, které kdy Bůh poslal na svět, jsou schopni rozvoje.“ (Učení presidentů Církve: Joseph Smith [2007], 208.) Je třeba, aby učitelé byli při přípravě a výuce lekcí vnímaví vůči všem studentům a brali ohled na jejich individuální potřeby a schopnosti.

Jednou z nejužitečnějších věcí, které mohou učitelé dělat, aby si ke studentům vypěstovali nelíčenou lásku, je usilovat upřímnou modlitbou o dar pravé lásky. Prorok Mormon učil: „Pročež, milovaní bratří moji, modlete se k Otci z celé síly srdce, abyste mohli býti naplněni touto láskou, kterou uděluje všem, kteří jsou pravými následovníky Syna jeho, Ježíše Krista.“ (Moroni 7:48.)

Smysl pro společný cíl [2.2.2] Smysl pro společný cíl, který sdílí učitel i student, může prohloubit víru a dát výuce ve třídě určitý směr a význam. Studenti si mají být vědomi toho, že do

14


třídy chodí proto, aby poznali Nebeského Otce a Jeho Syna, Ježíše Krista, a aby postupovali směrem k věčnému životu studiem písem a slov proroků. Mají mít víru v to, že když budou přistupovat k Pánu s nějakou otázkou a s modlitbou, může je Duch Svatý učit a vzdělávat. Když učitelé a studenti přistupují ke studiu písem s očekáváním, že se budou učit skrze Ducha a mezi sebou navzájem, vytvářejí tím prostředí, které přivolává zjevení.

Poznámky

Učitelé mohou mezi studenty pěstovat smysl pro společný cíl tímto způsobem: • Očekávejte od studentů, že budou naplňovat svou roli žáků. Smysl pro společný cíl má taková třída, v níž učitelé od studentů očekávají, že budou naplňovat svou roli žáků, a učitelé jim v tom pomáhají, a taková třída, v níž učitelé projevují studentům důvěru, že mohou do výuky něčím významným přispět. Učitelům, kteří mají smysl pro společný cíl a kteří mají opravdu rádi své studenty, bude natolik záležet na jejich pokroku a úspěchu, že se nespokojí pouze s tím, že studenti vynakládají jen malé úsilí. Tito učitelé je budou s láskou povzbuzovat a pozvedat, aby dosáhli svého potenciálu jako žáci a jako učedníci Ježíše Krista. • Mějte k písmům a k evangeliu upřímný, nadšený a činorodý vztah. Studenti mají obvykle větší touhu cílevědomě přistupovat ke studiu, když pociťují nadšení a víru učitele ve vztahu k probírané látce. • Připravujte si poučné a povznášející lekce. Když učitelé přicházejí do třídy s dobře připravenou, poučnou a povznášející lekcí a jsou si jisti tím, jakým směrem se má výuka ubírat, nastolují svou výukou společný cíl, který studenti snadno rozpoznají. • Připravte si potřebné materiály a pomůcky. Učitelé mají přicházet do třídy dříve než studenti, aby si připravili veškeré potřebné materiály a pomůcky. To také učiteli umožňuje, aby se pozdravil s každým studentem, který do třídy přijde. Studenti se mají snažit přicházet na výuku včas a mít veškeré příslušné studijní pomůcky – jako jsou písma, tužka pro označování veršů a deník – u sebe v lavici před začátkem výuky. • Nemarněte zbytečně čas. Když bude výuka začínat včas a když studenti poznají, že se čas nemarní, budou si uvědomovat, že mají společný cíl. • Zaveďte rutinní postup pro opakující se činnosti ve třídě. Zavedení rutinního postupu pro často se opakující činnosti ve třídě pomáhá vnést do výuky pořádek a účel. Rutinní činnosti povzbuzují každého studenta k tomu, aby se zapojil, a pomáhají učitelům i studentům efektivněji využívat vzácný čas, který na výuku ve třídě mají. Rutinně lze zavést například pro tyto činnosti: vyndávání a ukládání písem a výukových materiálů, organizování a zajišťování povznášejícího duchovního zahájení a rozdávání a sbírání papírů a jiných materiálů. Oznámení, zápis docházky, kontrola plnění domácích úkolů a další administrativní záležitosti je nejlepší provádět ještě před začátkem duchovního zahájení a lekce.

15


Poznámky

Další náměty na vytváření vhodného studijního prostředí [2.2.3] Ideální prostředí pro studium evangelia je kromě lásky, úcty a vědomí společného cíle tvořeno také pořádkem, uctivostí a poklidnou atmosférou. Starší Boyd K. Packer učil, že „inspirace přichází snadněji v klidném prostředí“ a že „uctivost přivolává zjevení“. („Reverence Invites Revelation“, Ensign, Nov. 1991, 21–22.) Níže je uvedeno několik dalších námětů, které mohou učitelé použít, aby vytvořili a udrželi atmosféru, která napomáhá studiu evangelia.

Vytvořte vhodné fyzické prostředí pro studium. Fyzické prostředí může mít vliv na to, co studenti prožívají, když se učí evangeliu. Učitelé mají udělat vše, co je v jejich silách, aby připravili třídu takovým způsobem, že se studenti budou cítit příjemně a budou se moci soustředit na výuku. Níže jsou uvedeny náměty k zamyšlení: Místa k sezení. Vyjma velmi výjimečných případů má mít každý student k dispozici pohodlné místo k sezení, místo, kam si může položit písma a studijní materiály, a místo na psaní. Uspořádání míst k sezení má studentům umožnit snadný výhled na učitele a na vizuální pomůcky, které učitel používá. Je-li to možné, u různých výukových aktivit lze použít různé uspořádání míst k sezení. Když má každý student určené místo k sezení, může to pomoci učitelům naučit se rychle jména studentů, uspořádat třídu pro práci ve skupinkách nebo při procvičování mistrovství v písmu nebo to může pomoci oddělit studenty, kteří mají tendenci povídat si spolu během výuky. Učitelé mají být vnímaví vůči studentům, kteří jsou nějak pohybově omezení nebo mají špatný zrak, a mají uspořádat třídu tak, aby i tito studenti byli povzbuzeni k účasti na výuce. Rušivé vlivy. Učitelé se mají snažit odstranit veškeré rušivé vlivy, které by mohly narušovat proces výuky a studia. Pokud výuka probíhá doma, může to být zvlášť náročné, ale i v tomto prostředí může učitel díky pečlivému plánování rušivé vlivy minimalizovat. Vzhled učebny. Obrázky, ilustrace, plakáty a jiné vystavené předměty s tématy z evangelia mohou často obohatit studijní prostředí. Učebna, která je útulná, čistá a uklizená také podporuje uctivou atmosféru a vytváří prostředí vhodné pro působení Ducha. Vzhled učitele. Studenti si snadněji uvědomí důležitost výuky, když je styl oblékání učitele a styl úpravy jeho zevnějšku střídmý, vhodný a odráží posvátnou povahu poselství evangelia.

Přizvěte Ducha pomocí efektivního duchovního zahájení. Výuka ve třídě má začít krátkým duchovním zahájením. Toto zahájení může být vynikajícím prostředkem pro navození atmosféry jednoty mezi studenty tím, že jejich myšlenky a srdce soustředí na duchovní věci. Může pomoci učitelům a studentům pociťovat Ducha a připravit se na výuku a studium. Duchovní zahájení obvykle zahrnuje zpěv náboženské písně, modlitbu a nějakou myšlenku z písem.

16


Nejefektivnější je tehdy, když se studenti mohou podělit o své myšlenky a postřehy, které získali při osobním studiu písem, a když mohou vydat svědectví. Dlouhá nebo příliš komplikovaná duchovní zahájení mohou nejen ubírat čas výuce lekce, ale mohou ve skutečnosti Ducha odehnat. Duchovní zahájení, která zahrnují podávání občerstvení téměř bezpochyby podpoří odlehčenou a hravou náladu, nikoli náladu duchovní. Učitelé by si měli se studenty, a zvláště s vedoucími třídy, promluvit o účelu duchovního zahájení, o tom, jak je mohou vylepšit a jak mohou povzbudit každého člena třídy, aby se do nich zapojil.

Poznámky

Diskutujte o zásadách duchovního studia. Na začátku roku mohou učitelé se studenty diskutovat o tom, co podporuje duchovní studium. (Viz 1. Korintským 2:10–11; NaS 50:17–22; 88:121–126.) Tyto diskuse se mohou zaměřovat na chování, které vybízí Ducha Páně, aby byl přítomen při studiu evangelia, i na chování, které Ducha odhání. Učitelé a studenti se mají průběžně vzájemně podporovat v tom, aby dodržovali zásady, na nichž se dohodli a které přivolávají Ducha. Toto úsilí může pomoci studentům i učitelům pochopit, jakou roli mají ve snaze vybízet Ducha, aby byl přítomen při výuce, a aby tuto roli naplňovali.

Vybírejte pečlivě výukové činnosti. Učitelé si mají být vědomi toho, že různé výukové činnosti vytvářejí u studentů různé nálady a reakce. Jeden učitel byl například zklamán tím, že poté, co v úvodu výuky použil hlučnou a uvolněnou vzdělávací hru, nebyl schopen dosáhnout duchovnějšího zakončení lekce. Jiná učitelka zjistila, že problémy s kázní se prudce zhoršily poté, co během výuky podávala občerstvení.

Buďte vnímaví vůči chování studentů a náležitě na ně reagujte. Učitelé si mají být vědomi toho, co se děje během výuky lekce, a mají na to náležitě reagovat. Pokud se zdá, že se studenti nudí nebo jsou neklidní, možná je to proto, že nejsou do výuky zapojeni nebo nerozumí tomu, čemu se učí, nebo tomu, jak se jich daná lekce týká. Má-li učitel pomoci studentům soustředit se na výuku, možná bude zapotřebí, aby něco při výuce lekce změnil. Pokud se studenti chovají nevhodně a odhánějí z výuky Ducha, je třeba, aby učitel při řešení tohoto problému usiloval o inspiraci, a ne aby problém ignoroval. Učitelé mají také věnovat pozornost studentům, kteří nekomunikují s ostatními nebo kteří vypadají osaměle. Tito studenti mohou potřebovat dodatečnou osobní pozornost ze strany učitele nebo dalších studentů ve třídě. V takových případech si učitelé mohou promluvit s rodiči a s vedoucími kněžství, aby zjistili, zda pro toto chování existují nějaké důvody nebo okolnosti, kterých by si měli být vědomi.

Napravujte neukázněné a nevhodné chování. Učitel může při snaze zachovat správný pořádek a úctu v učebně pamatovat na několik všeobecných zásad. Mít pořádek vždy neznamená mít ve třídě naprosté ticho a ani to neznamená, že výuka nemůže být příjemná a zábavná. Avšak neukázněný či neuctivý student nebo skupina studentů mohou mít negativní vliv na vzdělávací proces a mohou bránit působení vlivu Ducha Svatého.

17


Poznámky

„Nikdy nedovolte, aby problém, který má být vyřešen, byl důležitější než ten, kdo má být milován.“ (Thomas S. Monson, „Nacházejte radost na cestě“, Liahona, listopad 2008, 86.)

Když se student nebo skupina studentů nechová správně, může to učitele i ostatní studenty znechutit. V těchto případech je zvlášť důležité, aby učitelé ovládali své emoce a usilovali o vliv Ducha. To, jak učitelé v dané záležitosti zareagují, může být důležitější než samotná záležitost a může to buď prohloubit nebo snížit respekt a důvěru studentů k učiteli. Když učitelé napravují nevhodné chování, je třeba, aby tak činili s pevným postojem, ale přátelsky, spravedlivě a starostlivě, a poté aby se rychle vrátili k výuce lekce. Veřejné zesměšnění studenta může sice na čas studentovo chování napravit, ale pro učitele ani dotyčného studenta to není povznášející ani poučné. Výsledkem může také být to, že studenti se budou učitele bát nebo mu nebudou důvěřovat. Učitelé mají pamatovat na spravedlivé působení skrze přesvědčování, shovívavost, jemnost, mírnost, nepředstíranou lásku a laskavost. (Viz NaS 121:41–42.) Existují určité konkrétní kroky, kterými se učitelé mohou řídit, když nastanou problémy, které je třeba řešit. Níže jsou uvedeny možné přístupy k řešení problémů s kázní, které však nemusí fungovat u každého studenta a v každé situaci stejně: • Podívejte se do očí. Studenti si často mezi sebou povídají v nevhodných chvílích, protože se domnívají, že si toho učitel nevšimne. Učitel se může podívat na studenty a na chvíli se jim zadívat do očí, aby tak poznali, že učitel si je vědom toho, co se děje. • Přestaňte mluvit. Pokud si studenti povídají, i když by měli naslouchat, učitel může přestat mluvit – i uprostřed věty, je-li to nutné. Snaha učitele zvýšit hlas, aby mluvil hlasitěji než studenti, obvykle daný problém nevyřeší. • Přistupte blíže. Další možností, jak učitelé mohou napravit nevhodné chování, aniž by museli přímo konfrontovat dotyčného studenta, je přistoupit ke studentovi, který vyrušuje. Učitel může pokračovat s výukou lekce, ale student si obvykle uvědomí přítomnost učitele a přestane vyrušovat. • Položte otázku. Učitel může položit vyrušujícímu studentovi otázku týkající se vyučované lekce, aniž by upozorňoval na nevhodné chování. Záměrem není uvést dotyčného studenta do rozpaků, ale pomoci mu zapojit se znovu do diskuse. Mohou nastat situace, kdy studenti na tyto nepřímé zákroky nezareagují a budou ve třídě dál vyrušovat. Níže je uvedeno několik dalších přímých zákroků, které může učitel pro zachování pořádku použít: • Promluvte si se studentem v soukromí. Pán řekl, že když se někdo prohřeší proti někomu jinému, má si poškozený promluvit s tím, který se provinil, mezi čtyřma očima. (Viz NaS 42:88.) Učitel si může promluvit se studentem o tom, proč se chová nevhodně, a může mu dát najevo, že toto chování musí změnit, jinak bude nutné přistoupit k dalším krokům. Učitelé mají dbát na to, aby oddělovali studentovo chování od jeho osobní ceny. Je důležité, aby učitelé pamatovali na to, že „cena duší je veliká v očích Božích“. (NaS 18:10.) Mají studentovi vysvětlit, že i když je nevhodné chování nepřijatelné, dotyčný

18


student je pro ně stále cenný. Učitelé se mají řídit Pánovou radou a mají následně projevit „větší [lásku] vůči tomu, jehož … [pokárali], aby [je nepovažoval] za nepřítele svého“. (NaS 121:43.) • Rozsaďte studenty, kteří vyrušují. • Poraďte se s rodiči nebo s vedoucími kněžství. Pokud nepřijatelné chování přetrvává, je často užitečné, když se učitel poradí s rodiči studenta. Rodiče mohou často nabídnout další postřehy a nápady, které pomohou problém vyřešit. V některých případech může být schopen studentovi pomoci jeho biskup. • Vylučte studenta ze třídy. President David O. McKay dal učitelům tuto radu: „Pokud je [vaše snaha] marná, můžete se obrátit na rodiče a říci: ‚Pokud se dál bude chovat nevhodně, budeme ho muset vyloučit.‘ Toto je ten nejzazší krok. Jakýkoli učitel může [studenta] vyloučit, ale než dojdete k této možnosti, měli byste vyčerpat veškeré ostatní kroky. Nicméně pořádek musí být! Je nezbytný pro vývoj duše, a pokud jeden [student] odmítá nebo pokud dva [studenti] odmítají zachovávat pořádek, pak musí odejít. Je lepší, aby jeden [student] hladověl, než aby se celá třída pomalu otrávila.“ („Guidance of a Human Soul – The Teacher’s Greatest Responsibility“, Instructor, Sept. 1965, 343.) Než učitel požádá studenta, aby na nějakou dobu opustil třídu, má se poradit s rodiči, s inspektory semináře a institutu a s příslušnými vedoucími kněžství. V těchto případech je důležité, aby učitel pomohl studentům a rodičům porozumět tomu, že dotyčný student se rozhodl opustit seminář tím, že se rozhodl chovat se nepřijatelným způsobem. Nepřijatelné je vyrušování, nikoli samotný student. Pokud se student rozhodne chovat se jinak, může se bez potíží vrátit do třídy.

Poznámky

„Pokud [tito studenti] nereagují, možná je ještě nemůžete učit, ale můžete je mít rádi. A pokud je dnes budete mít rádi, možná je budete moci zítra učit.“ (Jeffrey R. Holland, „Teaching and Learning in the Church“, 102)

Studujte písma denně a čtěte příručku pro daný kurz [2.3] Studujte písma denně [2.3.1] Každodenní osobní studium písem poskytuje učitelům a studentům stálou příležitost studovat evangelium, prohlubovat svědectví a slyšet hlas Páně. Pán v Nauce a smlouvách říká: „Svatá písma jsou mnou dána pro vaše poučení.“ (NaS 33:16.) Prorok Nefi učil, že ti, kteří „se [tlačí] kupředu, hodujíce na slově Kristově, a [vytrvají] do konce, … [budou] míti život věčný“ (2. Nefi 31:20) a že „slova Kristova vám řeknou vše, co máte činiti“ (2. Nefi 32:3). Proroci posledních dnů zdůrazňovali a zdůrazňují, že je důležité studovat písma každý den. President Harold B. Lee upozorňoval: „Nečteme-li každý den písma, naše svědectví slábne [a] naše duchovnost se neprohlubuje.“ (Teachings of Presidents of the Church: Harold B. Lee [2000], 66.) Starší Howard W. Hunter také učil: „Ten, kdo studuje písma každý den, toho samozřejmě dosáhne mnohem více než ten, kdo věnuje značný čas studiu jeden den, a pak nechá uplynout několik dní, než začne znovu číst.“ („Reading the Scriptures“, Ensign, Nov. 1979, 64.)

19


Poznámky

Starší Richard G. Scott naléhavě žádal: „Zažehněte prosím v mysli a v srdci každého drahocenného mladého člověka lásku k písmům. Pomozte v nitru každého mladého člověka zapálit plamen neuhasitelného ohně, který bude motivovat ty, kteří ho pocítili, touhou dál a dál poznávat slovo Páně, chápat Jeho nauky, uplatňovat je a dělit se o ně s ostatními. … Nejprve se svými studenty projděte krok za krokem mnoho pasáží posvátného slova Páně. Pomozte jim pocítit nadšení, úctu a lásku, kterou k písmům chováte. Zadruhé jim pomozte naučit se číst, přemítat a modlit se v soukromí, aby objevili moc a pokoj, které z písem plynou.“ („Four Fundamentals for Those Who Teach and Inspire Youth“ [CES symposium on the Old Testament, Aug. 14, 1987], 5.)

„Než budete moci posilovat své studenty, je nezbytné, abyste sami studovali nauky království a učili se evangeliu studiem i vírou.“ (Ezra Taft Benson, „The Gospel Teacher and His Message“ [proslov adresovaný náboženským vzdělavatelům CVS, 17. září 1976], 3)

Učitelé mohou stěží udělat něco, co by mělo mocnější a trvalejší pozitivní vliv na život studentů, než to, že jim pomohou naučit se písma milovat a studovat je každý den. Prvním krokem je často to, že učitelé jsou sami příkladem v tom, jak denně studují písma. Když učitelé věnují čas smysluplnému osobnímu studiu písem každý den, jsou pak schopni svým studentům vydávat osobní svědectví o tom, jakou hodnotu mají písma v jejich životě. Takové svědectví může být důležitým katalyzátorem úsilí pomáhat studentům, aby se zavázali, že budou sami pravidelně písma studovat.

Učitelé mají soustavně učit studenty naukám a zásadám, které souvisejí s každodenním osobním studiem písem. Učitelé také mohou povzbuzovat jednotlivé studenty, aby si každý den vyhradili čas na osobní studium písma; mohou jim pomáhat pocítit odpovědnost za každodenní studium tím, že budou používat vhodný sledovací systém, který bude měřit jejich úsilí; a mohou studentům poskytovat pravidelné příležitosti k tomu, aby se s ostatními studenty ve třídě dělili o poznatky a myšlenky získané při svém osobním studiu písem. Když učitelé povzbuzují studenty ke každodennímu studiu písem, mají dbát na to, aby neuvedli do rozpaků ty studenty, kteří mohou mít s osobním studiem písem problémy, nebo aby je od tohoto studia neodradili. „Neustále si v mysli ukládejte jako poklad slova života.“ (Nauka a smlouvy 84:85)

Studentům, kteří se potýkají s poruchami čtení nebo mají jiná omezení týkající se studia, se má poskytnout možnost studovat písma ve formátu, který lépe vyhovuje jejich potřebám – například v podobě audionahrávky, ve znakové řeči nebo v Braillově písmu. Pro mnohé studenty, kteří mají potíže se čtením, je užitečné, když sledují tištěný text, zatímco někdo jiný čte nahlas.

Dovednosti a metody týkající se studia písem Aby učitelé pomohli studentům úspěšně zvládat osobní studium písem, mohou jim pomoci osvojit si různé dovednosti a metody týkající se studia a používat je. Všechny níže uvedené dovednosti a metody, včetně těch, které v této příručce uvedeny nejsou, mají za cíl pomoci studentům učit se Duchem, rozumět písmům a objevovat a uplatňovat nauky a zásady evangelia v jejich životě.

20


Používejte pomůcky ke studiu písem. Církev připravila rozsáhlý soubor pomůcek ke studiu písem, a v některých jazycích jsou tyto pomůcky součástí vytištěných standardních děl. (Pro další jazyky byl připraven Průvodce k písmům, který je rovněž tvořen skupinou pomůcek ke studiu.) Mezi tyto pomůcky patří poznámky pod čarou, nadpisy kapitol, tématické rejstříky, biblický slovník a mapy. Představují jedny z nejužitečnějších materiálů, které mohou učitelé a studenti při studiu písem používat. Učitelé mohou pomoci studentům seznámit se s těmito studijními pomůckami a materiály tím, že je budou vhodně používat během výuky ve třídě. Církev také poskytuje další užitečné studijní materiály na svých internetových stránkách.

Poznámky

Označujte si verše a pište si k nim poznámky. Jedním z nejužitečnějších způsobů, kterým si učitelé a studenti mohou zapamatovat to, čemu se učí, je označování veršů a psaní poznámek k veršům. Označit si je znamená, že je nějak oddělíme, vyčleníme nebo zajistíme, aby přitahovaly naši pozornost. To lze provést podtrháváním, šrafováním nebo zakroužkováním klíčových slov nebo pasáží v písmech. Psát poznámky k veršům znamená připojovat k nim vysvětlivky nebo komentář. Poznámkami mohou například být osobní dojmy, výklad od proroka, křížové odkazy, definice slova nebo postřehy získané od studentů ve třídě, které si zapíšeme na okraj stránky vedle studované pasáže z písem. Označování veršů v písmech a psaní poznámek může studentům a učitelům pomoci: • Snadněji si zapamatovat a vyhledat důležitá slova, slovní spojení, myšlenky, pravdy, osoby a události. • Vysvětlit a odhalit význam skrytý v textu písem. • Uchovat si osobní postřehy i postřehy získané od druhých. • Připravit se na výuku evangelia. Učitelé mohou povzbuzovat studenty, aby si označovali verše v písmech, například takto: „Až budete hledat v těchto verších, rád bych vás vyzval, abyste si označili klíčovou zásadu, kterou objevíte“ nebo „Toto je důležitý odkaz, můžete si ho napsat na okraj stránky v písmech.“ Je lepší vysvětlovat, názorně ukazovat a procvičovat základní zásady označování veršů v písmech průběžně během roku, než studenty učit nějaký konkrétní systém označování. Přemítejte. Přemítat znamená nad něčím rozjímat nebo hluboce přemýšlet, a často to zahrnuje modlitbu. Když se studenti při svém osobním studiu písem naučí přemítat, Duch jim často zjeví pravdu a pomůže jim poznat, jak se mohou stát více takovými, jako je Ježíš Kristus. Spasitel řekl Nefitům poté, co je učil: „Přemítejte o věcech, o kterých jsem mluvil.“ (3. Nefi 17:3.) Jednou z možností, jak pomoci studentům duchovně se zapojit do lekce a jak je povzbudit, aby lépe porozuměli tomu, čemu se

21


Poznámky

učí, a aby to uplatňovali, je dát jim během výuky čas na rozjímání o tom, čemu se učí. V těchto situacích mají učitelé povzbuzovat studenty, aby prosili Pána o pomoc.

„Vyzývejte [své studenty], aby četli pomaleji a pečlivěji a aby měli na mysli více otázek. Pomáhejte jim přemítat o každém slovu, o každém drahokamu, který v písmech najdou, a zkoumat ho. Učte je, aby tento drahokam pozvedli ke světlu a otáčeli s ním, aby si ho prohlíželi a viděli, co se v něm odráží a jak se v něm láme světlo. Některý student, který má určité potřeby, může díky tomuto zkoumání v daný den odhalit poklad skrytý v poli – drahocennou perlu; perlu nekonečné hodnoty.“

Pokládejte otázky. Jednou z nejdůležitějších dovedností při studiu písem, kterou si studenti mohou osvojit, je naučit se klást při studiu otázky a hledat na ně odpověď. Když studenti kladou otázky, může je to vést k lepšímu porozumění kontextu a obsahu veršů i k nalezení a pochopení důležitých nauk a zásad evangelia. Studenti se mohou naučit klást takové otázky, které je povedou k tomu, aby pocítili pravdivost a důležitost toho, co studují, a aby poznali, jak v životě uplatňovat to, čemu se učí. Vysvětlujte obtížně srozumitelná slova a slovní spojení. Slovníky, příručky pro studenta, poznámky pod čarou a pomůcky pro studium písem mohou studentům často pomoci porozumět obtížně srozumitelným slovům a slovním spojením.

(Jeffrey R. Holland, „Students Need Teachers to Guide Them“ [satelitní vysílání CVS, 20. června 1992], 4)

Představujte si. Studenti si díky této dovednosti v duchu představují, co se v písmech odehrává. Například si mohou představit, jak Petr kráčí po vodě ke Spasiteli (viz Matouš 14:28–29), nebo jak jsou Sidrach, Mizach a Abdenágo vrženi do rozpálené pece (viz Daniel 3:19–25). Představování si může studentům pomoci oživit událost popisovanou v písmech a přenést ji do reálného života. Vztahujte písma na sebe. Vztahovat písma na sebe znamená přirovnávat je k vlastnímu životu. Studenti si mohou pokládat například tyto otázky: „Jaké okolnosti nebo situace ve svém životě mohu přirovnat k okolnostem a situacím popisovaným v této pasáži z písma?“ nebo „Jak mohu sám sebe přirovnat k lidem, o nichž čteme v písmech?“ Když studenti vidí podobnosti mezi svým životem a životem lidí v písmech, jsou schopni lépe rozpoznat nauky a zásady evangelia. Také dokáží chápat, jak mohou tyto zásady používat v podobných situacích ve svém vlastním životě. Křížové odkazy. Křížový odkaz je odkaz na verš nebo pasáž z písem, který může poskytovat další informace a náhledy týkající se studované pasáže. Používat křížové odkazy znamená propojovat odkazy na verše z písem, které studentům pomohou porozumět určité pasáži, nauce nebo zásadě z písem. Užitečné křížové odkazy lze najít v poznámkách pod čarou a v dalších studijních pomůckách, v příručkách pro učitele a studenta a v proslovech z generálních konferencí. Učitelé a studenti mohou také objevit důležité křížové odkazy při vlastním studiu. Porovnávejte a nacházejte rozdíly. Pasáž z písem nebo nauku či zásadu lze často jasněji pochopit na základě porovnání nebo kontrastu s něčím jiným. Uvědomění si podobností nebo rozdílů mezi různými naukami, lidmi či událostmi může pomoci pochopit pravdy evangelia jasněji. Například porovnání vlády krále Beniamina s vládou krále Noéma umožní studentům uvědomit si velmi zřetelně požehnání, která přicházejí díky spravedlivému vedoucímu, v protikladu s ničivými důsledky, které vyplývají z působení vedoucího, který je zlovolný. Porovnání života, učení a svědectví Jákoba a Almy

22


s názory a s životem Šerema a Korihora může studentům pomoci snadněji rozpoznat falešné názory v dnešním světě a vědět, jak je překonat. Při porovnání rozdílných putování do zaslíbené země, na které se vydali děti Izraele, Lehi a jeho rodina a Jaredité, lze najít zásady, které pomohou učitelům a studentům při jejich vlastním putování životem.

Poznámky

Vytvářejte seznamy. Takovéto seznamy obsahují řadu vzájemně souvisejících myšlenek, námětů nebo pokynů. Vyhledávání seznamů v písmech může učitelům a studentům pomoci rozpoznat klíčové body, na které pisatel klade důraz. Například Desatero přikázání je seznam. (Viz Exodus 20.) Blahoslavenství lze považovat za seznam. (Viz Matouš 5:3–12; 3. Nefi 12:3–11.) Nauka a smlouvy 4 obsahuje seznam předpokladů, které mají mít ti, kteří jsou povoláni ke službě Pánu. Hledejte pojítka, vzory a náměty. Studenti mohou být povzbuzováni, aby při studiu písem hledali pojítka, vzory a náměty. Starší David A. Bednar řekl: „Hledání pojítek, vzorů a námětů ve zjeveních staví na našem duchovním poznání a prohlubuje ho … ; rozšiřuje náš náhled na plán spasení a naše porozumění tomuto plánu.“ („Rezervoár živé vody“ [fireside CVS pro mladé dospělé, 4. února 2007], 2.) Učitelé a studenti obvykle použijí ve třídě v průběhu školního roku mnohé z těchto dovedností a metod. Při té příležitosti mohou učitelé občas zastavit výuku a stručně diskutovat se studenty o metodě nebo dovednosti, kterou právě používají, a mohou je povzbudit, aby ji používali i v rámci osobního studia.

Čtěte příručku pro daný kurz [2.3.2] Všechna standardní díla – Starý a Nový zákon, Kniha Mormonova, Nauka a smlouvy a Drahocenná perla – jsou inspirované spisy, které obsahují nauky a zásady evangelia. Dokládají, jak Bůh jedná s člověkem, a učí o Usmíření Ježíše Krista. Tyto knihy jsou důležité samy o sobě, a společně poskytují ještě větší porozumění evangeliu a plánu spasení, který připravil náš Otec v nebi. Studenti a učitelé mají přečíst a prostudovat celou knihu písem, která se v daném kurzu probírá (s výjimkou vybraných částí Starého zákona, jak je uvedeno ve výukových materiálech).

„V průběhu věků Otec v nebi inspiroval vybrané muže a ženy, aby díky vedení Ducha Svatého nacházeli řešení těch nejsložitějších životních problémů. Inspiroval tyto oprávněné služebníky, aby zaznamenali tato řešení ve formě jakési příručky pro ty Jeho děti, které mají víru v Jeho plán štěstí a v Jeho milovaného Syna Ježíše Krista. A my máme k těmto vodítkům snadný přístup prostřednictvím pokladu, kterému říkáme standardní díla – neboli Starý

Porozumějte kontextu a obsahu jednotlivých pasáží písem a slov proroků [2.4]

a Nový zákon, Kniha Mormonova, Nauka a smlouvy a Drahocenná perla.“ (Richard G. Scott, „Moc plynoucí z písem“, Liahona, listopad 2011, 6)

Porozumění kontextu a obsahu pasáží z písem a slov proroků připravuje učitele a studenty na to, aby rozpoznali poselství inspirovaných autorů. Kontext a obsah objasňují a vysvětlují nauky a zásady evangelia, které jsou zaznamenány ve formě zážitků a učení druhých. Ačkoli níže uvedené informace se konkrétně týkají porozumění kontextu a obsahu písem, většinu zásad a námětů lze použít i při studiu slov a poselství proroků posledních dnů. 23


Poznámky

Kontext [2.4.1] Kontextem jsou 1) pasáže písem, které předcházejí danému verši či řadě veršů nebo po nich následují, nebo 2) okolnosti, do nichž jsou konkrétní pasáž, událost či příběh z písem zasazeny nebo které vysvětlují jejich historické pozadí. Kontext je prostředkem k porozumění obsahu písem. Poskytuje informace, které objasňují a prohlubují chápání příběhů, učení, nauk a zásad zapsaných v písmech. Ačkoli každý pisatel písem psal tak, jak ho vedl Duch Svatý, byl text napsán podle myšlenek a kultury dotyčného pisatele. Chtějí-li učitelé a studenti porozumět jejich písemným záznamům, mají v duchu co nejvíce „proniknout do jejich světa“, aby získali na věci takový náhled, jaký měl pisatel. Níže je uvedeno několik příkladů různých druhů kontextu. Historické souvislosti. Znalost toho, že Joseph Smith obdržel a zapsal oddíly 121, 122 a 123 obsažené v Nauce a smlouvách během svého pobytu v žaláři v Liberty, přidává jistou hloubku a moc naukám a zásadám, které v těchto oddílech pojednávají například o protivenství a o používání moci a pravomoci.

„Seznamujte se se zásadami, kterým písma učí. Poznejte historické pozadí a kontext Mistrových podobenství a prorockých nabádání. Studujte je, jako kdyby promlouvali přímo k vám, neboť skutečně promlouvají.“ (Thomas S. Monson, „Snažte se být těmi nejlepšími“, Liahona, květen 2009, 68)

Kulturní souvislosti. Znalost historického pozadí náboženských hodů a svátků starodávného Izraele může objasnit jejich symbolický vztah ke Spasiteli a Jeho poslání. Povědomí o původu Samaritánů a o tom, jak na ně Židé v Kristově době nahlíželi, osvětluje podobenství o milosrdném Samaritánovi a prohlubuje význam Spasitelova setkání se ženou u studny v Samaří.

Otázka nebo situace, která podnítila vznik určitého podobenství, události, nauky nebo zásady. Znalost toho, že oddíl Nauka a smlouvy 9 vznikl v reakci na neschopnost Olivera Cowderyho překládat, objasňuje zásadu týkající se zjevení, o které tento oddíl pojednává. Kdo mluví ke komu a proč. Almovo učení o Usmíření, Vzkříšení, Soudu, milosrdenství a spravedlnosti získává hlubší význam, když si uvědomíme, že toto učení je zasazeno do kontextu rozhovoru s jeho synem Koriantonem, který se obával důsledků závažných hříchů, kterých se dopustil.

„Mám klíč, pomocí kterého rozumím písmům. Ptám se, jaká otázka vyvolala určitou odpověď … ?“ (Joseph Smith, History of the Church, 5:261)

Zeměpisné souvislosti. Znalost zeměpisné polohy Kanánu prohlubuje naše porozumění tomu, kde se Lot a Abraham usadili, jak to ovlivnilo jejich rozhodnutí a jak tato rozhodnutí ovlivnila jejich rodiny. Písma, studijní pomůcky v písmech a výukové materiály obvykle obsahují dostatek informací týkajících se kontextu, které mohou pomoci učitelům a studentům porozumět obsahu toho, co je v písmech uvedeno.

Obsah [2.4.2] Obsah tvoří dějová linka, lidé, události, kázání a inspirovaná vysvětlení, z nichž se text v písmech skládá. Obsah písem vdechuje život a význam naukám a zásadám, které se v pasáži z písem nacházejí. Například příběh o

24


tom, jak Nefi získal mosazné desky, učí zásadě, že víra v Pána a naslouchání Duchu může jednotlivcům pomoci překonat zdánlivě nepřekonatelné výzvy. Díky porozumění událostem v knize Exodus je zřejmé, že důvěřování Pánu a následování proroka sice může vést lid a národy k získání Pánových slíbených požehnání, ale tato požehnání se nedostaví, pokud lidé reptají a jsou neposlušní.

Poznámky

Když se studenti seznámí s lidmi popisovanými v písmech, může je to inspirovat a povzbuzovat k tomu, aby zvládali těžkosti, s nimiž se setkávají, a aby vedli život naplněný vírou. Starší Richard G. Scott ohledně Knihy Mormonovy slíbil toto: „Na jejích stránkách najdete přátelství a způsobilý příklad Nefiho, Jákoba, Enose, Beniamina, Almy, Ammona, Helamana, Mormona, Moroniho a mnoha dalších. Posílí vaši odvahu a vyznačí cestu vedoucí k víře a poslušnosti. … A co je ještě důležitější, každý z nich bez výjimky pozvedne váš zrak k onomu dokonalému příteli – k našemu Spasiteli a Vykupiteli Ježíši Kristu.“ („True Friends That Lift“, Ensign, Nov. 1988, 77.) Kázání, která byla tak pečlivě zachována ve svatých písmech, jsou další velmi důležitou součástí obsahu. Pro studenta, který zápasí s nějakým hříchem, mohou být kázání Pavla nebo Almy mladšího zdrojem naděje a povzbuzení. Poslední proslov krále Beniamina, který pronesl svému lidu, mistrovsky učí o moci a významu Spasitele a Jeho Usmíření a objasňuje význam služby, požehnání plynoucích z poslušnosti a důležitost toho, že máme nabízet pomocnou ruku potřebným lidem. Student, který se snaží být učedníkem Ježíše Krista, může získat správný náhled tím, že bude studovat a snažit se uplatňovat slova, která Spasitel pronesl v Kázání na hoře. V rámci pochopení obsahu je nutné poznat význam obtížných slov a slovních spojení, výklad podobenství, symbolů, atd. Znalost významu takových slov jako jsou například literka (Matouš 5:18) nebo přilnout (NaS 11:19; 45:48) a slovních spojení jako „opásat bedra svá“ (NaS 75:22) a „měšec a mošna“ (viz Lukáš 10:4) pomáhá objasnit text písem. Zásadám uvedeným ve Spasitelových podobenstvích lze snadněji porozumět tehdy, když je například odhalen symbolický význam drahocenné perly (viz Matouš 13:45–46), pšenice a koukolu (viz Matouš 13:24–30) a ztracené ovce (viz Lukáš 15:4–7). Učitelé mají vzhledem k množství informací, které lze vyučovat a studovat, s moudrostí určit, kolik času věnují kontextu a obsahu a kolik času studiu nauk a zásad evangelia. Učitelé mají poskytnout studentům dostatečné informace o kontextu a obsahu, aby jim pomohli porozumět věčným pravdám zapsaným v písmech, ale nemají na historické pozadí a detaily klást důraz do takové míry, že by se to stalo hlavním tématem lekce.

25


Poznámky

Rozpoznejte nauky a zásady evangelia, porozumějte jim, pociťujte jejich pravdivost a důležitost a uplatňujte je [2.5] Rozpoznání a chápání nauk a zásad evangelia pomáhá učitelům a studentům uplatňovat písma a slova proroků v osobním životě a používat je jako vodítka při rozhodování. Když pociťujeme pravdivost, důležitost a naléhavost nauk a zásad evangelia, často nás to vede k hlubší touze uplatňovat v životě to, čemu se učíme. Uplatňování zásad evangelia přináší slíbená požehnání, prohlubuje porozumění a obrácení a pomáhá učiteli a studentům stát se více takovými, jako je Spasitel. Nauka je základní a neměnná pravda plynoucí z evangelia Ježíše Krista. Příkladem nauk jsou například tyto pravdy: Nebeský Otec má tělo z masa a kostí, křest je nezbytný pro vstup do království Božího a všichni lidé budou vzkříšeni. Zásada je trvale platná pravda nebo pravidlo, kterou mohou jedinci přijmout jako vodítko při rozhodování. Zásady evangelia jsou univerzálně platné a pomáhají lidem uplatňovat nauky evangelia v každodenním životě. Starší Richard G. Scott učil: „Zásady jsou koncentrované pravdy připravené pro použití.“ („Acquiring Spiritual Knowledge“, Ensign, Nov. 1993, 86.) To znamená, že zásada evangelia obvykle obsahuje výzvu k určitému jednání a uvádí i následky, které z toho vyplývají. Například: modlíme-li se vždy, může nám to pomoci překonat pokušení (viz NaS 10:5), a když se řídíme nabádáním Ducha Svatého, Duch nám pomůže dosáhnout toho, co nám Pán přikázal. (Viz 1. Nefi 4.) Občas může být rozdíl mezi naukou a zásadou obtížně postřehnutelný. Starší Henry B. Eyring poznamenal: „Mimochodem, osobně bych nevěnoval spoustu času snaze odlišit zásadu od nauky. Byl jsem svědkem takových rozhovorů, které nebyly moc plodné.“ („Training Guidelines and Resources: Elder Richard G. Scott and Elder Henry B. Eyring Discussion“, [satelitní školení CVS, srpen 2003], 10.)

Rozpoznejte nauky a zásady [2.5.1] Jedním z hlavních účelů písem je učit naukám a zásadám evangelia. President Marion G. Romney vysvětlil: „Není možné, aby někdo poctivě studoval písma a nenaučil se přitom zásadám evangelia, neboť písma byla napsána, aby zachovala zásady k našemu užitku.“ („The Message of the Old Testament“ [sympózium CVS na téma Starý zákon, 17. srpna 1979], 3.) Starší Boyd K. Packer učil: „[Zásady] se nacházejí v písmech. Jsou podstatou a účelem zjevení.“ („Principles“, Ensign, Mar. 1985, 8.) V této dispensaci Pán přikázal učitelům a vedoucím ve své Církvi, aby učili zásadám evangelia tak, jak se nacházejí v písmech: „A opět, starší, kněží a učitelé této církve budou učiti zásadám evangelia mého, jež jsou v Bibli a v Knize Mormonově, ve které je plnost evangelia.“ (NaS 42:12.) Naučit se rozpoznávat nauky a zásady evangelia uvedené v písmech vyžaduje pozorné úsilí a cvik. Starší Richard G. Scott o tomto úsilí řekl: „Hledejte zásady. Pečlivě je oddělte od detailů, kterými jsou zásady vysvětleny.“ („Acquiring Spiritual Knowledge“, 86.)

26


Na nauky a zásady někdy při výuce ve třídě upozorní sám učitel. Jindy učitel studenty povede a bude je povzbuzovat, aby je našli sami. Učitelé mají usilovně pomáhat studentům, aby si osvojili schopnost rozpoznávat nauky a zásady sami.

Poznámky

Některé nauky a zásady evangelia lze rozpoznat snadněji, protože jsou formulovány zjevně. Tyto takzvané zformulované zásady začínají často takovými slovy jako například „a tak vidíme“, „tudíž“, „protož“ nebo „viz/vizte“, což naznačuje, že pisatel písma možná shrnuje své poselství nebo dochází k určitému závěru. Například v Helamanovi 3:27 se píše: „Tak můžeme viděti, že Pán je milosrdný ke všem, kteří v upřímnosti srdce svého vzývají svaté jméno jeho.“ V Almovi 12:10 se uvádí: „A tudíž, ten, kdo bude zatvrzovati srdce své, obdrží menší část slova; a tomu, kdo nebude zatvrzovati srdce své, tomu bude dávána větší část.“ V Efezským 6:13 se učíme: „A protož vezměte celé odění Boží, abyste mohli odolati v den zlý, a všecko vykonajíce, státi.“ V Almovi 41:10 se píše: „Viz, pravím ti, zlovolnost nikdy nebyla štěstím.“ Mnohé zásady neformuluje pisatel písma přímo, ale jsou odvozeny. Odvozené zásady mohou vycházet z celé knihy písem, z kapitoly či z jediného verše a mohou se skrývat v dějové lince, událostech nebo podobenstvích z písem. Rozpoznat odvozené zásady znamená najít pravdy, které jsou uvedeny v určitém záznamu z písem, a poté je jasně a stručně formulovat. To často vyžaduje určitý čas a přemýšlení. Starší Richard G. Scott učil: „Úsilí uspořádat nashromážděnou pravdu do jednoduché formulace určité zásady stojí za to.“ („Acquiring Spiritual Knowledge“, 86.) Odvozené zásady lze často objevit hledáním vztahu příčiny a následku v rámci určité pasáže písem. Na základě podrobného rozebrání jednání, postojů a chování jednotlivců či skupin lidí v daném záznamu z písem a rozpoznání požehnání či důsledků, které z toho vyplynuly, se zásady evangelia stávají rozpoznatelnějšími. Odvozené zásady lze také najít položením například těchto otázek: • Jaké z tohoto příběhu plyne ponaučení nebo jaký je jeho hlavní smysl? • Proč podle vás tento pisatel zapsal tyto události nebo pasáže? • Čemu tento pisatel chtěl, abychom se naučili? • Jaké základní pravdy jsou obsaženy v této pasáži? Zde je několik příkladů odvozených zásad: Z událostí ze života Almy mladšího nebo Pavla: člověk, který přijímá pravdu a činí pokání z hříchů, může vést druhé k požehnáním plynoucím z evangelia. (Viz Alma 36:10–21; Skutkové 9:4–20.)

27


Poznámky

Z podobenství o deseti pannách: budeme-li se věrně připravovat duchovně, budeme připraveni na to, až Pán přijde; nebo ty, kteří zanedbávají duchovní přípravu, Pán při svém příchodu nepřijme. (Viz Matouš 25:1–13.) Z příběhu o Davidovi a Goliášovi: když jednáme s odvahou a s vírou v Boha, můžeme v životě překonat velké těžkosti. (Viz 1. Samuelova 17:40–51.) Následující činnosti mohou studentům pomoci rozpoznávat zásady a nauky: • Vyzvěte studenty, aby zapsali to, čemu se učí, v podobě formulace „jestliže – pak“. • Zadejte studentům úkol napsat formulace v podobě „a tak vidíme“, které mají shrnout pravdy, kterým se učí. • Požádejte studenty, aby určili, jaké kroky podnikli jednotlivci v určité pasáži z písem, a aby vyhledali požehnání nebo důsledky, které z těchto kroků vyplynuly. • Povzbuzujte studenty, aby si v písmech podtrhávali klíčová slova nebo slovní spojení, která popisují zásady a nauky. • Napište na tabuli nauku nebo zásadu z určité pasáže z písem. Požádejte studenty, aby danou pasáž prozkoumali a snažili se najít něco, co svědčí o dotyčné zásadě. Po rozpoznání zásad a nauk je důležité, aby byly jasně a jednoduše zformulovány. „‚Pravda, aby byla známa, musí být zformulována, a čím jasnější a úplnější toto zformulování je, tím lepší příležitost bude mít Svatý Duch dosvědčit lidským duším, že dílo je pravdivé.‘ [New Witnesses for God, 3 vols. (1909), 2:vii].“ (B. H. Roberts, v James E. Faust, „What I Want My Son to Know before He Leaves on His Mission“, Ensign, May 1996, 41; Kažte evangelium mé [2005], 182.) Jedním ze způsobů, jak pomoci studentům ve třídě jasně pochopit určité pravdy, je napsat rozpoznanou zásadu nebo nauku na tabuli nebo požádat studenty, aby si ji zapsali do písem nebo si ji v písmech podtrhli.

Porozumějte naukám a zásadám [2.5.2] Porozumění nauce či zásadě evangelia znamená, že studenti chápou uvedené pravdy, jejich vztah k ostatním zásadám a naukám v Pánově plánu a také to, v jakých situacích mohou uplatnit dotyčnou zásadu ve svém životě. Když učitel nebo student rozumí určité nauce nebo zásadě, nejen že ví, co daná slova znamenají, ale také ví, jak daná nauka či zásada může ovlivnit jejich život. Jakmile je nauka či zásada rozpoznána a pochopena, lze ji snadněji uplatnit v životě. Učitelé a studenti mohou lépe porozumět naukám a zásadám evangelia tím, že hledají v písmech související nauky a dodatečné postřehy, tím, že studují slova a učení proroků a apoštolů posledních dnů, tím, že druhým vysvětlují

28


pravdy evangelia, kterým se sami učí, a tím, že se modlí o pomoc Ducha Svatého. Porozumění se dále prohlubuje, když se zásady uplatňují v osobním životě.

Poznámky

Učitelé mohou pomoci studentům porozumět naukám a zásadám, když jim pokládají otázky, které studenty vedou k přemýšlení o významu daných nauk a zásad. Například z příběhu v Knize Mormonově o 2 000 mladých válečnících se můžeme naučit zásadě, že pokud nebudeme pochybovat, Bůh nás vysvobodí. (Viz Alma 56:47–48.) Aby učitelé a studenti lépe pochopili, co tato zásada znamená, mohou se zamyslet například nad těmito otázkami: • O čem tito mladí válečníci nepochybovali? • Co svědčí o tom, že tito mladí válečníci nepochybovali? • Jak Bůh vysvobodil tyto mladé válečníky? • V jakých „bitvách“ mladí členové Církve v dnešní době bojují? • Jak je Bůh může například vysvobodit z těchto bitev? • Co se dozvídáme z příběhů o Abinadim, o Josephu Smithovi nebo o Sidrachovi, Mizachovi a Abdenágovi o tom, co to znamená být vysvobozen? Z příběhu o Námanovi a Elizeovi ve Starém zákoně se můžeme naučit zásadě, že pokud jsme pokorní a jsme ochotni následovat rady proroka, můžeme být uzdraveni. (Viz 2. Královská 5:1–14.) Aby učitelé a studenti pochopili, co tato zásada znamená, mohou se zamyslet například nad těmito otázkami: • Jak nám pokora pomáhá následovat rady proroků? • Jak nám ochota „sedmkrát se omýt“, kterou nakonec Náman projevil, pomáhá porozumět tomu, co to znamená opravdu následovat rady proroka? • Z čeho, kromě fyzické nemoci, možná v dnešní době potřebujeme být uzdraveni? • Co z toho, o co nás proroci požádali, ale co světu nemusí dávat smysl, nás uzdraví duchovně?

Pociťujte pravdivost a důležitost nauk a zásad [2.5.3] I když studenti mohou zásady a nauky evangelia rozpoznat a pochopit, často se stane, že je nebudou v životě uplatňovat, dokud skrze Ducha nebudou pociťovat jejich pravdivost a důležitost a dokud do jisté míry nepocítí, jak naléhavé je začlenit dotyčnou zásadu do osobního života. Starší Robert D. Hales vysvětlil: „Jakmile opravdový učitel probere fakta [týkající se evangelia] … , vezme [studenty] o krok dál, aby v srdci pocítili duchovní potvrzení a získali porozumění, které má za následek určité jednání a konání.“ („Teaching by Faith“ [večer se starším Robertem D. Halesem, 1. února 2002], 5.)

29


Poznámky

„Naše výuka evangelia musí, tak jako nikdy předtím, zdůrazňovat pravdivost, závažnost a naléhavost znovuzřízeného evangelia Ježíše Krista. Tato trojice cílů výuky je nesmírně důležitá, protože jejich působení uspíší úplné obrácení.“

Duch Svatý může vštípit do srdce a do mysli studentů důležitost určité nauky či zásady a může studentům předat touhu zavést dotyčnou zásadu do jejich života i sílu tak učinit. Učitelé se mají všemožně snažit pomáhat každému studentovi ve třídě mít tento zážitek. Starší Richard G. Scott povzbuzoval učitele: „Budete se prosím modlit o vedení, abyste věděli, jak máte vštípit pravdu hluboko do mysli a srdce svých studentů, aby ji tak mohli používat po celý svůj život? Vím, že když budete s modlitbou hledat způsoby, jak to udělat, Pán vás povede.“ („To Understand and Live Truth“, [večer se starším Richardem G. Scottem, 4. února 2005], 2.) Jedním z nejefektivnějších způsobů, jak pomoci studentům, aby v srdci pocítili vliv Ducha, a jak je připravit na to, aby jednali podle zásady, které se učí, je povzbudit je, aby se zamysleli nad osobní zkušeností s dotyčnou zásadou. (Viz oddíl 5.1.3, „Otázky, které vyvolávají pocity a svědectví“ na straně 61.) To studentům pomáhá uvědomit si, jaký vliv má zásada na jejich život nebo na život druhých. Po diskusi na téma zákon desátku se učitel například může zeptat: „Jakých požehnání plynoucích z dodržování zákona desátku jste byli svědky ve svém životě nebo v životě druhých?“ Když se studenti zamýšlejí nad podobnými otázkami a dělí se s ostatními ve třídě o vhodné osobní zážitky, Duch Svatý jim může pomoci jasněji rozumět požehnáním, která oni i ostatní získali díky dodržování nauk a zásad evangelia. Duch také studentům pomůže pocítit větší touhu uplatňovat tyto pravdy v osobním životě. Učitelé se také mohou podělit o pravdivé příběhy z vlastního života nebo ze života druhých, aby pomohli studentům pocítit pravdivost a důležitost dodržování diskutované zásady.

(Neal A. Maxwell, „Those Seedling Saints Who Sit before You“ [sympózium CVS na téma Starý zákon, 19. srpna 1983], 2)

Učitelé mohou studentům dávat příležitosti k tomu, aby vydávali svědectví o pravdivosti zásad a nauk. Učitelé mají také využívat příležitosti k tomu, aby vydávali vlastní svědectví. Kromě toho učitelé mohou studentům pomoci pociťovat pravdivost a důležitost nauk a zásad tím, že poukáží na svědectví jedinců v písmech a tím, že si přečtou nebo poslechnou svědectví proroků a apoštolů posledních dnů.

Uplatňujte nauky a zásady [2.5.4] „Cílem výuky evangelia … není ‚nasypat informace‘ do mysli členů třídy. … Cílem je inspirovat jednotlivce, aby o zásadách evangelia přemýšleli, aby je vnímali a pak se snažili podle nich žít.” (Thomas S. Monson, Conference Report, Oct. 1970, 107)

K uplatňování nauk a zásad dochází tehdy, když studenti přemýšlejí o zásadách, kterým se učí, mluví o nich a žijí podle nich. Starší Richard G. Scott vysvětlil důležitost uplatňování nauk a zásad těmito slovy: „Nejlepším měřítkem efektivnosti toho, co se odehrává ve třídě, je všímat si toho, jak student chápe dané pravdy a uplatňuje je ve svém životě.“ („To Understand and Live Truth“, 3.) Když studenti uplatňují zásady evangelia ve svém životě, obdrží slíbená požehnání. Získají také hlubší pochopení a svědectví týkající se nauky či zásady, podle které žijí. Například studenti, kteří světí sabatní den, budou do větší míry rozumět tomu, co to znamená,

30


než studenti, kteří sabatní den nesvětí. Studenti, kteří důvěřují Pánu celým svým srdcem (viz Přísloví 3:5) a čerpají sílu a útěchu v čase protivenství nebo zkoušky, chápou dotyčnou zásadu jasněji než ti, kteří toto nečiní.

Poznámky

Učitelé mají dát studentům během výuky čas na to, aby mohli rozjímat, přemítat a něco si zapsat o tom, co pochopili a pocítili, aby mohli přemýšlet, co konkrétně mohou udělat, aby dotyčnou zásadu uplatnili ve vlastním životě. V těchto chvílích mají učitelé povzbuzovat studenty, aby prosili Pána o vedení. Učitelé mohou také diskutovat o situacích, s nimiž se studenti mohou setkat, a mohou studenty požádat, aby se podělili o své myšlenky týkající se toho, jak jim uplatňování zásad evangelia může v daných situacích požehnat. Mohou studentům navrhnout, aby si stanovili nějaký cíl, který jim pomůže vyučovanou zásadu dodržovat. Učitelé mohou například vytisknout na papír nějaký verš z písem, citát, báseň nebo část náboženské písně a rozdat ho studentům, kteří si ho mohou vzít domů jako připomínku dané zásady. Občas může učitel nebo studenti ve třídě navrhnout, jak lze určité zásady evangelia uplatnit. Tyto příklady mohou studentům poskytnout užitečné náměty, jak uplatňovat zásady evangelia v každodenním životě. Nicméně učitelé mají dbát na to, aby studentům nepředepisovali až příliš konkrétní způsoby uplatnění daných zásad. Pamatujte na to, že nejlepší vodítko pro osobní uplatňování zásad přichází ke každému osobně inspirací či zjevením od Pána skrze Ducha Svatého. Starší Dallin H. Oaks učil: „Učitelé, kterým je přikázáno učit ‚zásadám evangelia‘ a ‚nauce království‘ (NaS 88:77), se mají obvykle zdržet toho, aby vyučovali konkrétním pravidlům či způsobům uplatnění. … Poté, co učitel probere určitou nauku a s ní spojené zásady z písem nebo slov žijících proroků, jsou za konkrétní způsoby uplatnění nebo pravidla obvykle zodpovědni dotyční jednotlivci a rodiny.“ („Gospel Teaching“, 79.)

Vysvětlujte nauky a zásady evangelia, sdílejte je s druhými a vydávejte o nich svědectví [2.6] Vysvětlování nauk a zásad, sdílení postřehů a vhodných zážitků a vydávání svědectví o božské pravdě pomáhá dotyčnému jedinci jasněji porozumět naukám a zásadám evangelia a zlepšuje to jeho schopnost učit evangeliu druhé. Když studenti vysvětlují nauky a zásady, sdílejí je s druhými a svědčí o nich, často je Duch Svatý vede k hlubšímu svědectví o tom, o čem právě mluví. Jejich slova mohou také mít skrze moc Ducha Svatého významný vliv na srdce a mysl jejich vrstevníků nebo jiných lidí, kteří jim naslouchají. Učitelé, kteří pečlivě a s modlitbou studují, připravují si lekci a vyučují, se toho sami hodně naučí. Tatáž zásada platí i pro studenty. Když studují nauky a zásady znovuzřízeného evangelia a učí jim jeden druhého, získávají větší porozumění a posilují své svědectví.

31


Poznámky

Vysvětlujte [2.6.1] Když si studenti a učitelé navzájem vysvětlují verše z písem, porozumění písmům se tím prohlubuje. Pokud se učitelé a studenti připravují na to, aby jasně a stručně vysvětlili, co určitá pasáž z písem, nauka nebo zásada znamenají, povzbuzuje je to k tomu, aby nad tím přemítali, uspořádali si myšlenky a přizvali Ducha Svatého, aby je učil. President Spencer W. Kimball učil: „Učíme se tím, že něco děláme. Studujeme-li evangelium, abychom mu mohli učit, získáváme poznání, neboť tím, že neseme lucernu, abychom osvětlovali stezku druhých, osvětlujeme i cestu svou. Když si v duchu rozebíráme a uspořádáváme verše z písem tak, abychom jim mohli přijatelným způsobem učit druhé, objasňujeme si je tím i ve své mysli. Když vysvětlujeme něco, co již sami známe, zdá se, že se nám tím odhalují další pravdy, prohlubuje se naše porozumění a získáváme nové postřehy a náměty na uplatnění těchto pravd.“ (The Teachings of Spencer W. Kimball [1982], 530.) Když je studentům dána příležitost vysvětlit nějakou nauku nebo zásadu někomu jinému, povzbuzuje je to k tomu, aby se nad tím hlouběji zamysleli a aby se snažili lépe porozumět tomu, čemu se naučili, předtím, než to budou vysvětlovat druhým. Učitelé mohou studenty požádat, aby vysvětlili, proč je důležité mít víru, být pokřtěný nebo dodržovat zákon desátku. Mohou studenty vyzvat, aby někomu řekli něco o Stvoření, o Pádu nebo o tom, proč věří, že rodiny jsou ústředním bodem plánu Nebeského Otce. To může proběhnout ve dvojicích nebo ve skupinkách, v rámci názorného předvedení, před celou třídou nebo v psané formě. Může být také vhodné občas studenty vyzvat k tomu, aby vysvětlili určitou pasáž z písem nebo nauku či zásadu, aby učili rodiče, bratra či sestru, kamaráda nebo spolubydlícího.

Sdílejte [2.6.2] Učitelé i studenti mají mít příležitost sdílet své postřehy a porozumění i osobní zážitky, které se týkají určité nauky nebo zásady. Také se mohou podělit o zážitky, kterých byli svědky v životě druhých. President J. Reuben Clark ml. řekl: „Do semináře nebo institutu sotva kdy přijde mladý člověk, který by si ve svém životě neuvědomoval duchovní požehnání, který by neviděl, jak působí modlitba, který by nebyl svědkem toho, jak moc víry uzdravuje nemocné, nebo který by neviděl duchovní projevy, o nichž dnešní svět povětšinou nic neví.“ (Stanovený směr Církve ve vzdělávání, rev. vydání [1994], 9.) Studenti mají dostat příležitost podělit se o podobné zážitky s ostatními ve třídě. (Možná bude zapotřebí, aby učitelé pomohli studentům pochopit, že některé zážitky či zkušenosti jsou natolik posvátné či osobní, že by se o nich nemělo mluvit v prostředí třídy; viz Alma 12:9; NaS 63:64.)

32


Vydávejte svědectví [2.6.3]

Poznámky

Když studenti vysvětlují zásady evangelia a podílejí se o své zážitky s uplatňováním těchto zásad ve svém životě, jsou často lépe připraveni vydávat svědectví o tom, čemu věří. Starší Boyd K. Packer vysvětlil jedno z požehnání, které plyne z vydávání svědectví: „Kdybych vás tak mohl naučit tuto jednu zásadu! Svědectví získáváme tím, že ho vydáváme ! … Jedna věc je získat svědectví díky něčemu, co jste četli nebo co někdo jiný řekl; a to je nutný začátek. Je ale něco úplně jiného, když vám Duch v srdci potvrdí, že to, o čem jste vy vydali svědectví, je pravdivé.“ („The Candle of the Lord“, 54–55.) Když se člověk dělí o své svědectví, přináší to požehnání nejen tomu, kdo svědectví vydává, ale také to posiluje víru a svědectví ostatních. Vydávání svědectví umožňuje Duchu Svatému, aby svědčil o konkrétních naukách a zásadách znovuzřízeného evangelia. Svědectví nemusí pokaždé začínat slovy: „Chtěl(a) bych vydat svědectví.“ Může to být prosté prohlášení o nějaké pravdě, kterou dotyčný člověk zná, pronesené upřímně a s přesvědčením. Může to být prosté potvrzení týkající se toho, co si člověk myslí o určité nauce nebo zásadě evangelia a o tom, jak mu tato nauka nebo zásada v životě pomáhá. Když studenti slyší učitele a ostatní studenty vydávat svědectví o hodnotě určitých zásad evangelia, mohou lépe porozumět tomu, jak lze tyto zásady uplatňovat v životě, a mohou být více inspirováni k tomu, aby je ve svém životě skutečně uplatňovali. Učitelé mohou povzbuzovat studenty k vydávání svědectví o pravdách evangelia tím, že jim budou pokládat otázky, které je budou vyzývat k tomu, aby se podělili o své zážitky a o své přesvědčení. (Viz oddíl 5.1.3, „Otázky, které vyvolávají pocity a svědectví“ na straně 61.) Také mohou studentům dávat příležitosti svědčit svým vrstevníkům. Učitelé mají citlivě přistupovat k osobní a posvátné povaze svědectví, a mohou sice vyzvat studenty, aby se o své svědectví podělili, ale nemají to po nich požadovat. Učitelé mají využívat příležitosti k tomu, aby často svědčili o lásce, kterou chovají k Nebeskému Otci a Jeho Synu Ježíši Kristu, a o pravdivosti a hodnotě nauk a zásad evangelia. Také mají pamatovat na svědectví, která pronesl Spasitel a která vydali proroci a apoštolové posledních dnů, a mají se o nich zmiňovat.

„Svědectví – skutečné svědectví zrozené z Ducha a potvrzené Duchem Svatým – mění život.“ (M. Russell Ballard, „Čisté svědectví“, Liahona, listopad 2004, 40)

„Když studenti zaujmou svou roli ve výuce svých vrstevníků a vydávají jim svědectví, dochází k zážitkům, které posilují víru.“ (Robert D. Hales, „Teaching by Faith“, 4)

33


Poznámky

Osvojte si klíčové pasáže z písem a základní nauky [2.7] Když si jedinci ukládají do mysli a do srdce věčné pravdy jako poklad, Duch Svatý jim tyto pravdy může připomenout v čase potřeby a může jim dodat odvahu jednat s vírou. President Howard W. Hunter učil: „Důrazně vás povzbuzuji, abyste při výuce používali písma a abyste ze všech sil pomáhali studentům písma používat a dobře se s nimi obeznámit. Rád bych, aby si naši mladí vypěstovali důvěru k písmům. … Zaprvé bychom chtěli, aby studenti měli důvěru v sílu písem a v pravdy, které jsou v nich obsaženy; důvěru v to, že jejich Nebeský Otec k nim skrze písma skutečně promlouvá, a důvěru v to, že se mohou na písma obracet a nacházet v nich odpovědi na své problémy a modlitby. … … Doufáme, že žádný váš student neodejde z vaší třídy s obavami, s rozpaky nebo se studem, že nedokáže získat pomoc, kterou potřebuje, protože nezná dost dobře písma nebo nedokáže najít příslušnou pasáž.“ („Eternal Investments“, 2.) Aby si studenti mohli ukládat věčné pravdy jako poklad a aby mohli prohlubovat svou důvěru v písma, je v rámci programu S&I vybráno několik pasáží jako mistrovství v písmu a v rámci tohoto programu je také připraven seznam základních nauk. Studium pasáží z mistrovství v písmu a těchto nauk má probíhat společně, aby se studenti naučili vyjadřovat tyto nauky svými vlastními slovy a aby mohli používat pasáže z mistrovství v písmu k tomu, aby mohli tyto pravdy vysvětlovat a svědčit o nich.

Mistrovství v písmu [2.7.1] V rámci programu Semináře a instituty náboženství je vybráno 25 pasáží jako mistrovství v písmu pro každý ze čtyř kurzů semináře. Tyto pasáže popisují základní pravdy z písem, které jsou důležité pro porozumění evangeliu, pro jeho sdílení a pro posilování víry. Studenti semináře jsou povzbuzováni k tomu, aby dosáhli „mistrovství“ v těchto pasážích, jak je to popsáno níže. Studenti institutu mají být povzbuzováni k tomu, aby stavěli na základě tvořeném touto stovkou pasáží z mistrovství v písmu a aby získali hlubší pochopení dalších klíčových pasáží z písem. Dosažení mistrovství v pasážích z písma zahrnuje: • Nalezení daných veršů na základě znalosti odpovídajících odkazů. • Porozumění kontextu a obsahu pasáží v písmu. • Uplatnění zásad a nauk evangelia obsažených v pasážích v písmu. • Učení se pasážím nazpaměť.

34


Učení se pasážím nazpaměť může být skvělým nástrojem, který pomůže studentům seznámit se s vybranými pasážemi v písmu a oblíbit si je. Starší Richard G. Scott vysvětlil: „Když se písma používají tak, jak je Pán nechal zaznamenat, mají vnitřní sílu, kterou nelze předat, když se jen parafrázují.“ („On žije“ Liahona, leden 2000, 105.) Je ale zapotřebí opatrně přizpůsobit nároky schopnostem a okolnostem jednotlivých studentů. Studenti nemají být v rozpacích ani nemají mít pocit, že jsou na ně kladeny přehnané nároky, pokud nejsou schopni se pasáže nazpaměť naučit.

Poznámky

„Učení se veršům z písem nazpaměť může být zdrojem veliké moci. Naučit se zpaměti nějaký verš z písem je jako získat nového přítele. Je to, jako když najdeme někoho nového, kdo nám může pomoci v čase potřeby, kdo nám může poskytnout inspiraci a útěchu a být zdrojem motivace, když něco potřebujeme změnit.“

Učitelé budou lépe schopni pomoci studentům, když si sami (Richard G. Scott, „Moc plynoucí z písem“, 6) osvojí mistrovství v těchto pasážích. Když se učitelé důsledně odkazují na pasáže z mistrovství v písmu, kladou na studenty odpovídající nároky a používají metody, které se hodí na různé styly učení se, jejich snaha pomoci studentům dosáhnout mistrovství v těchto klíčových pasážích bude úspěšnější. Během výuky lekcí se mají pasáže z mistrovství v písmu používat pro objasnění odpovídajících nauk a zásad. Lze je také používat jako témata pro duchovní zahájení nebo lze vystavit text pasáží ve třídě. Studenti mají být také povzbuzováni k tomu, aby tyto pasáže studovali a uplatňovali i mimo třídu. Tam, kde v učitelském sboru slouží více učitelů, bude vzdělávání studentů kvalitnější, když budou učitelé používat k mistrovství v písmu jednotný přístup. Učitelé mohou také pravidelně procházet odkazy z mistrovství v písmu z minulých let, aby si tak studenti udrželi mistrovství ve všech vybraných pasážích. I když je mistrovství v písmu důležitou součástí učebních osnov, má pouze doplňovat, nikoli zastiňovat, každodenní studium po sobě jdoucích pasáží z písem. Učitelé mají moudře využívat čas určený pro mistrovství v písmu. Učitelé v programu domácího studia mají zvlášť dbát na to, aby se každotýdenní výuka nestala procvičováním mistrovství v písmu. Učitelé mají vybírat takové metody, činnosti a hudbu, které jsou v souladu s důstojností, účelem a duchem písem a které nejsou nijak sporné.

Základní nauky [2.7.2] Pro třídy semináře a institutu byly vybrány základní nauky, na které má být kladen důraz. Učitelé mají studentům pomoci v tom, aby dokázali rozpoznat tyto základní nauky evangelia, porozumět jim, věřit v ně, vysvětlovat je a uplatňovat je. To studentům pomůže posílit jejich svědectví a prohloubit jejich vděčnost za znovuzřízené evangelium Ježíše Krista. Studium těchto nauk jim také pomůže lépe se připravit na to, aby učili těmto důležitým pravdám druhé. Je důležité pamatovat na to, že v semináři a institutu se vyučují i jiné důležité nauky evangelia, ačkoli nejsou uvedeny na seznamu základních nauk.

35


Poznámky

Mezi základní nauky vybrané pro Semináře a instituty náboženství patří: • Božstvo • Plán spasení • Usmíření Ježíše Krista • Dispensace, odpadlictví a Znovuzřízení • Proroci a zjevení • Kněžství a klíče kněžství • Obřady a smlouvy • Manželství a rodina • Přikázání Když učitelé osobně studují tyto nauky a rozumí jim, budou o nich s větší přirozeností mluvit a vydávat svědectví během výuky. Nemají se ale odchylovat od výuky písem v dané posloupnosti kvůli tomu, aby se zaměřovali pouze na tyto nauky. Učitelé mají věnovat pečlivou a důslednou pozornost těmto naukám, které se přirozeně vyskytnou v písmech a během výuky kurzu. V tomto smyslu slouží seznam základních nauk jako připomínka, díky níž se lze soustředit na tyto věčné pravdy, které mají pro studenty největší hodnotu, a díky níž lze tyto nauky zdůrazňovat v průběhu kurzu. Tyto základní nauky mohou být též použity jako téma pro duchovní úvod či zasvěcující shromáždění. Moudrý učitel také bude pamatovat na to, že při pomáhání studentům porozumět těmto naukám je důležitá trpělivost a důslednost. Není nutné očekávat, že student najednou pochopí úplně vše. Pán učí své děti „řádku za řádkou, předpis za předpisem“. (NaS 98:12.) Učitelé a studenti mají rozumět tomu, že porozumění těmto naukám je proces, který probíhá během čtyř let semináře a pokračuje dál během studia v institutu.

36


Poznámky

37

3

Notes

Výuka písem v Seminářích a institutech náboženství A

by učitelé v semináři a v institutu mohli pomáhat mládeži a mladým dospělým porozumět učení a Usmíření Ježíše Krista a spoléhat se na něj, mají za úkol učit je naukám a zásadám evangelia tak, jak se nacházejí v písmech. Vedoucí programu S&I proto určili, že v kurzech studia písem v semináři a v institutu se mají vyučovat knihy a kapitoly z písem v tom sledu, v jakém jsou uspořádány ve standardních dílech. Ačkoli to neznamená, že se musí probrat každý verš přesně v tom pořadí, v jakém se v písmech vyskytuje, každá lekce obvykle následuje dějovou linku nebo přirozený sled veršů. Tento způsob studia písem nabízí základ pro porozumění celé šíře poselství, které si inspirovaný pisatel přál předat, a umožňuje studovat zásady a nauky evangelia tak, jak se objevují a jak jsou názorně vysvětlovány v textu písem. Studium písem v dané posloupnosti pomáhá tímto způsobem: • Umožňuje učitelům a studentům studovat pravdy evangelia tak, jak je studují ostatní, a také ve vztahu k ostatnímu obsahu písem. To také učitelům a studentům umožňuje jasně a mocně vidět a chápat inspirovaná poselství uvedená v písmech. • Umožňuje náležité zdůraznění a zopakování nauk a zásad evangelia tak, jak se nacházejí v písmech. • Pomáhá studentům a učitelům snadněji rozpoznávat vztahy příčiny a následku. • Pomáhá studentům nacházet a chápat mnoho různých zásad evangelia, i když se možná během výuky lekce podrobně neprobírají. Duch Svatý může osvětlit tyto pravdy jednotlivým studentům a přizpůsobit je jejich konkrétní situaci. • Umožňuje učitelům a studentům studovat nauky a zásady evangelia a diskutovat o nich v kontextu života a zkušeností těch, kteří žili v minulosti. Toto pomáhá studentům lépe chápat tyto zásady a nauky v kontextu jejich vlastního života. • Pomáhá studentům se do určité míry obeznámit s každým standardním dílem v jeho úplnosti. Starší David A. Bednar učil, že čtení určité knihy písma „od začátku až do konce spouští proud živé vody do našeho života tím, že se seznamujeme s důležitými příběhy, s naukami evangelia a s nadčasovými zásadami. Tento přístup nám také umožňuje dozvědět se o hlavních postavách v písmech a o sledu, čase a kontextu událostí a nauk. Čtení psaného slova tímto způsobem nás vystavuje širokému záběru dané knihy písma. Toto je první a základní způsob jak získat živou vodu.“ („Rezervoár živé vody“ [fireside CVS pro mladé dospělé, 4. února 2007], 2.)

V ýuka p ísem v S eminář í ch a institutech nábo ženstv í

Používání základních zásad výuky a studia evangelia [3.1]

Poznámky

Každá lekce založená na výuce z písem v semináři či institutu se zaměřuje spíše na určitý blok písma než na konkrétní koncept, nauku či zásadu. Výukové materiály rozdělují písma do bloků písma, které mohou obsahovat jedinou kapitolu (nebo oddíl) nebo i celou knihu. Většina bloků obsahuje přirozené předěly – místa, kde dochází ke změně děje nebo tématu. Podle těchto změn je blok písma rozdělen na menší segmenty neboli skupiny veršů. Rozčlenění studia celého bloku písma do takovýchto menších segmentů poskytuje rámec pro porozumění a výuku poselství inspirovaného pisatele. Když učitelé a studenti studují tyto segmenty bloku písma v náležitém sledu, používají přitom mnohé základní zásady výuky a studia evangelia. Základní zásady výuky a studia evangelia – porozumění kontextu a obsahu; rozpoznání, pochopení a pociťování pravdivosti a důležitosti nauk a zásad evangelia a jejich uplatňování v životě – nejsou pouhé metody, ale výsledky, kterých je třeba dosáhnout. Tyto základní zásady výuky a studia působí ve vzájemném souladu a vytvářejí základní vzor, kterým se mohou učitelé a studenti řídit ve snaze vštípit si evangelium do mysli a do srdce. Tento vzor je popsán níže: 1. Porozumějte obsahu a kontextu. Snaha pomoci studentům porozumět kontextu a obsahu určitého bloku písma je základním krokem při výuce písem. Porozumění takovým informacím, jako je historické pozadí a dějová linka, vytváří základ k objevování zásad a nauk evangelia a k vysvětlení a k objasnění těchto pravd, které se v bloku písma nacházejí. Pokud se z celého bloku písma probírají pouze jeden či dva verše, srozumitelnost a hloubka pochopení dosažená díky tomuto základu se tím často oslabuje či ztrácí. 2. Rozpoznejte nauky a zásady. Porozumění obsahu písem pomáhá studentům a učitelům rozpoznat nauky a zásady, které se v bloku písma nacházejí. Někdy pisatel písem zásadu nebo nauku, kterou si přeje sdělit, přímo formuluje. Jindy tyto pravdy jednoduše vyplývají z toho, co je uvedeno v záznamu v písmech, a je zapotřebí vyjádřit toto učení evangelia jednoduchou formulací určité pravdy. 3. Porozumějte významu těchto nauk a zásad. Jakmile jsou zásady a nauky rozpoznány, studenti a učitelé se snaží lépe porozumět těmto pravdám tím, že je rozebírají a diskutují o jejich významu. Blok písma často sám obsahuje vysvětlivky, které mohou studentům pomoci pochopit význam určité formulace nauky nebo zásady. Vztahování písem na novodobý kontext navíc pomáhá studentům lépe porozumět tomu, jaký význam mají zásady a nauky v jejich životě. Když studenti začínají rozumět určité nauce nebo zásadě, možnost vysvětlovat pravdu evangelia druhým jim pomáhá upevňovat a tříbit vlastní porozumění.

39


Poznámky

4. Pociťujte pravdivost a důležitost nauk a zásad skrze vliv Ducha. Když studenti jasně porozumí určité zásadě nebo nauce, jsou připraveni pocítit její pravdivost a důležitost. A když studenti pocítí skrze vliv Ducha pravdivost, důležitost a naléhavost určité zásady nebo nauky, jejich touha uplatňovat tuto pravdu ve svém životě se prohlubuje. Učitelé mohou pomoci studentům přivolávat a pěstovat toto vnímání vlivu Ducha tím, že jim umožní podílet se o zážitky s dodržováním určité zásady evangelia a svědčit o její pravdivosti. Učitelé se také mohou podělit o vlastní svědectví a zážitky. V mnoha případech pisatel písem rovněž vydává svědectví o zásadě nebo nauce, kterou popisuje. Učitelé a studenti mají tato potvrzující svědectví ve verších z daného bloku písma vyhledávat. 5. Uplatňujte nauky a zásady. Pokud student pociťuje pravdivost a důležitost určité nauky nebo zásady, otevírají se tím dveře k tomu, aby ji uplatňoval ve svém životě. I když k osobnímu uplatňování zásad evangelia nejčastěji dochází mimo prostředí třídy, i během lekce může docházet k důležitým podnětům, které studentům pomáhají posílit jejich závazek a schopnost smysluplně uplatňovat to, čemu se učí. Učitelé mohou dávat studentům příležitosti k tomu, aby přemítali o své osobní situaci a přemýšleli o tom, jak konkrétně mohou danou zásadu nebo nauku uplatňovat. Když studenti dostanou čas na to, aby se zamysleli, jak se mohou osobně řídit danou zásadou, Duch jim může do mysli vnést osobní vedení. Kdykoli je to vhodné, učitelé mohou vyzvat studenty, aby se podělili o nápady, jak mohou uplatňovat určitou zásadu v budoucnosti. Tento základní vzor se zcela nebo částečně opakuje v průběhu celé lekce, zatímco učitelé a studenti v bloku písma studují jednotlivé skupiny veršů. Na některé segmenty bloku písma se klade důraz během lekce, zatímco jiným segmentům může být věnována menší pozornost, protože se méně týkají celkového poselství inspirovaného pisatele nebo konkrétních potřeb studentů. U jiných segmentů se může hodně času a úsilí věnovat porozumění kontextu a obsahu a hledání zásad a nauk evangelia a tomu, aby učitelé vedli studenty celým procesem porozumění určité zásadě, pociťování její pravdivosti a důležitosti a snaze uplatňovat ji v životě.

40


V jiných případech je možné věnovat se probrání a porozumění kontextu a obsahu jen do té míry, aby bylo možné rozpoznat určitou zásadu nebo nauku, a pak se přejde na další segment bloku písma. Když učitelé nebo studenti stručně zmíní nauku nebo zásadu, která se v textu objevuje, umožní tím Duchu Svatému, aby jednotlivé studenty učil pravdám evangelia a tomu, jak je mohou osobně uplatňovat, i když se tyto pravdy nemusí v rámci lekce zeširoka probírat.

Poznámky

U některých segmentů mohou učitelé a studenti studovat pouze kontext a obsah, nebo učitelé mohou pouze shrnout dějovou linku nebo obsah a poté se přesunout na další skupinu veršů. Shrnout znamená stručně vysvětlit obsah kapitol nebo veršů, na které se ve třídě neklade důraz. Shrnutí umožňuje učiteli probrat rychle určité části bloku písma. Když učitelé segmenty bloku písma shrnou, místo aby je vynechali, pomáhají tím studentům udržet pozornost na dějové lince a kontextu a vytvářejí základ pro objevování a chápání zásad či nauk, které se v bloku objevují později. Shrnutí také pomáhá zachovat celistvost a plynulost pisatelova poselství. Když učitelé a studenti tímto způsobem postupují v dané posloupnosti jednotlivými segmenty bloku písma, dokáží lépe porozumět tomu, jak jedna skupina veršů souvisí s ostatními. Uvědomění si vztahů mezi různými částmi bloku písma pomáhá učitelům a studentům nejen hlouběji porozumět jednotlivým naukám a zásadám, ale také získat širší náhled na to, čemu písma učí.

41


Poznámky

Lukáš 5 – příklad výuky [3.2] Níže uvedený příklad je ukázkou toho, jak může učitel učit bloku písma s využitím základních zásad výuky a studia evangelia. Blok písma v tomto příkladu, Lukáš 5, lze rozdělit do menších skupin veršů neboli segmentů podle změn dějové linky nebo tématu: Lukáš 5:1–11 Poté, co Petr, Jakub a Jan zázračně chytili velké množství ryb, Pán je povolává, aby se stali rybáři lidí. Lukáš 5:12–26 Ježíš uzdravuje několik jedinců s tělesnými neduhy a odpouští hříchy. Lukáš 5:27–35 Ježíš jí s publikány a s hříšníky, kvůli čemuž Mu zákonníci a farizeové pokládají otázky. Lukáš 5:36–39 Ježíš vypráví podobenství o novém vínu ve starých nádobách. Pomocí níže uvedeného schématu bude znázorněn průběh výuky této vzorové lekce po jednotlivých segmentech. Také bude znázorněno, do jaké míry učitel plánuje použít základní zásady výuky a studia evangelia v jednotlivých skupinách veršů.

Základní zásady výuky a studia evangelia

Uplatňujte nauky a zásady

Pociťujte pravdivost a důležitost nauk a zásad Porozumějte naukám a zásadám Rozpoznejte nauky a zásady Porozumějte kontextu a obsahu Lukáš 5

verše 1–11

12–26

27–35

Studium bloku písma v dané posloupnosti 42

36–39


Verše 1–11

Poznámky

Poté, co Petr, Jakub a Jan zázračně chytili velké množství ryb, Pán je povolal, aby se stali rybáři lidí. Učitel začne tím, že pomůže studentům porozumět kontextu a obsahu Lukáše 5:1–11. Při studiu těchto veršů se studenti dozvědí, že Ježíš řekl Petrovi, aby vyplul „na hlubinu“ a rozestřel „[sítě] své k lovení“. (Verš 4.) Dále se studenti dozvědí, že i když Petr předtím rybařil celou noc a nic nechytil (viz verš 5), uposlechl Pána a ke svému údivu chytil velké množství ryb. V Petrově zážitku mohou studenti rozpoznat zásadu: pokud děláme to, o co nás Pán požádá, i když nerozumíme důvodu, dá nám větší požehnání, než jaká očekáváme. Učitel pak může studentům pomoci lépe porozumět této zásadě a jejímu významu tím, že s nimi bude diskutovat o tom, jak lze Petrův zážitek přirovnat k situaci v jejich životě, nebo tím, že se podělí o nějaké prohlášení od proroka či apoštola posledních dnů, které se této zásady týká. Učitel si má nejen přát pomoci studentům rozpoznat a pochopit v těchto verších důležitou zásadu, ale také jim má pomoci pocítit její pravdivost a důležitost skrze vliv Ducha. Toho může dosáhnout tím, že požádá studenty, aby se podělili o to, jak byli požehnáni, když přijali Pánovo nařízení, i když zcela nechápali, jaký je k tomu důvod. Když studenti a učitel vydávají svědectví o tom, jak tato zásada působí v jejich životě, Duch jim může dosvědčit pravdivost této zásady a inspirovat je k jednání. Učitel pak může studentům dát několik minut na to, aby se zamysleli a zapsali si, jak mohou tuto zásadu uplatňovat ve svém životě. Schéma nyní znázorňuje, které základní zásady výuky a studia byly použity v tomto segmentu veršů.




verše 1–11

12–26

27–35

36–39



Poznámky

Verše 12–26 Ježíš uzdravil několik jedinců s tělesnými neduhy a odpustil hříchy. Chce-li učitel pomoci studentům porozumět obsahu těchto veršů, nejprve je seznámí s příběhem o tom, jak Pán uzdravil malomocného a ochrnutého. Má-li prohloubit jejich pochopení obsahu, může je vyzvat, aby porovnali, čím jsou si tyto dva případy uzdravení podobné a v čem se naopak liší. Aby jim v tom pomohl, může studenty požádat, aby se zamysleli na tím, jakou roli v obou případech uzdravení hraje víra. Poté, co studenti objeví, že víra byla nutná v obou případech, mohou rozpoznat zásadu: když používáme víru a přicházíme ke Spasiteli, může nás uzdravit. Když studenti rozeberou rozdíly mezi těmito dvěma příběhy, všimnou si toho, že malomocný přišel k Pánu sám, ale muž, který byl ochrnutý, potřeboval pomoc druhých. Díky tomu mohou studenti rozpoznat další zásadu: můžeme pomoci druhým přijít ke Spasiteli, aby mohli být uzdraveni. Učitel může pomoci studentům porozumět těmto zásadám tím, že je požádá, aby uvedli i další neduhy, kromě těch tělesných, ze kterých mohou být lidé uzdraveni. Tato diskuse může studentům pomoci porozumět tomu, že fyzické uzdravení popsané v těchto verších symbolizuje Pánovu schopnost uzdravit nás duchovně. Toto uzdravení může zahrnovat například odpuštění našich hříchů, poskytnutí útěchy v trápení nebo uklidnění v případě obav či úzkosti. Aby učitel pomohl studentům vnímat pravdivost a důležitost těchto zásad, může je požádat, aby se podělili o nějaký zážitek, kdy byli oni nebo někdo, koho znají, uzdraveni duchovně či fyzicky. Také může studenty požádat, aby se podělili o příklady toho, kdy někdo přivedl někoho jiného k Pánu, aby obdržel Spasitelovo uzdravení. (Když se studenti dělí o tyto příklady, má se




verše 1–11

12–26

27–35


36–39


jim připomenout, že by neměli zmiňovat jména konkrétních lidí.) Učitel může vyzvat studenty, aby svědčili o Spasitelově lásce a o Jeho schopnosti nás uzdravit.

Poznámky

Chce-li učitel povzbudit studenty, aby tuto zásadu uplatňovali, může je pak požádat, aby přemýšleli o tom, jak konkrétně mohou používat víru k tomu, aby byli uzdraveni, aby jim bylo odpuštěno nebo aby získali útěchu, nebo o tom, jak mohou přivést kamaráda nebo někoho jiného ke Spasiteli. Než se začnou probírat verše 27–35, učitel může studenty požádat, aby se podělili o to, čemu se z těchto veršů naučili o Spasiteli. Odpovědi mohou obsahovat vyjádření vděčnosti a uznání za Spasitelův soucit.

Verše 27–35 Ježíš jedl s publikány a s hříšníky, kvůli čemuž Mu zákonníci a farizeové pokládali otázky. V tomto segmentu má učitel v plánu pouze pomoci studentům porozumět kontextu a obsahu. Při studiu těchto veršů se studenti dozvídají o povolání publikána Léviho neboli Matouše a o tom, jak Ježíš jí s publikány a s hříšníky (obsah). Učitel může pomoci studentům porozumět tomu, že Židé na publikány pohlíželi jako na vyvrhele a hříšníky (kontext). Tento kontext pomůže studentům porozumět význačnosti Matoušova budoucího povolání jakožto učedníka Páně. Tento kontext také přináší dodatečný význam střetu, k němuž v těchto verších došlo mezi farizeji a Pánem ohledně toho, že jí a pije s publikány a s hříšníky, a ohledně Jeho poslání pomáhat hříšníkům činit pokání. (Viz verše 30–32.)




verše 1–11

12–26

27–35

36–39



Poznámky

Verše 36–39 Ježíš vyprávěl podobenství o novém vínu ve starých nádobách. Učitel může pomoci studentům porozumět kontextu a obsahu tohoto podobenství tím, že jim vysvětlí, že těmito nádobami jsou míněny kožené vaky neboli vinné měchy, a bude s nimi diskutovat o rozdílu mezi novou kůží, která je měkká a poddajná, a kůží, která je tvrdá a lámavá. Učitel pak může vysvětlit, že Ježíš mluvil k farizejům (kontext) a že „staré roucho“ a „staré nádoby“ v tomto podobenství představují farizeje, kteří nebyli ochotni změnit se a přijmout Kristovu nauku. Učitel také může poukázat na to, že „nové roucho“ a „nové nádoby“ představují ty, kteří jsou ochotni změnit se a přijmout Spasitele a Jeho učení. Učitel pak může požádat studenty, aby rozpoznali zásadu, která se v tomto podobenství skrývá. Jedna z pravd, kterou mohou studenti objevit, může znít takto: abychom mohli přijmout Spasitele a Jeho evangelium, musíme být pokorní a ochotní se změnit. Učitel pak může studenty požádat, aby si prošli celou kapitolu a vyhledali příklady jedinců, kteří měli ke Spasiteli a k Jeho učení zatvrzelý a nepoddajný postoj, a příklady těch, kteří byli pokorní a ochotní se změnit. To studentům pomůže lépe porozumět této zásadě. Učitel může zakončit lekci tím, že vyzve studenty, aby se podělili o další postřehy nebo dojmy, které získali během studia Lukáše 5. Také může vydat svědectví o pravdách, které se při výuce probíraly, a může povzbudit studenty, aby jednali podle zásad a nauk, které objevili.




verše 1–11

12–26

27–35


36–39

Notes

Příprava na výuku

4

Osobní příprava [4.1]

S

tarší Boyd K. Packer řekl: „Když učitel udělá vše, co je v jeho silách, aby se připravil – nejen na určitou lekci, ale i tím, že udržuje svůj život v souladu s Duchem – naplní ho moc. Pokud se naučí spoléhat na Ducha a čerpat od Něho inspiraci, může předstoupit před třídu … s jistotou, že dokáže učit s inspirací.“ (Teach Ye Diligently, rev. ed. [1991], 358–359.)

Tou nejdůležitější a základní částí přípravy učitele evangelia je schopnost připravit sám sebe duchovně. Důležitými aspekty této přípravy je schopnost žít podle evangelia, modlit se o pomoc a vedení, používat víru a účastnit se průběžného školení.

Žijte podle evangelia [4.1.1] To, jak věrně učitel žije podle evangelia, ovlivňuje každou stránku jeho výuky. Neexistuje lepší příprava než snažit se vést svůj život tak, abychom byli hodni vedení a uschopňujícího společenství Ducha Svatého. (Viz oddíl 1.2, „Žijeme“ na straně 2.)

Modlete se o pomoc a vedení [4.1.2] Modlitba je nedílnou součástí přípravy na výuku. (Viz D&C 42:14; 104:79, 82). Učitel se může modlit o to, aby mu Duch pomohl porozumět určitým pasážím v písmech a zásadám evangelia, může se modlit o moudrost při rozhodování, jak nejlépe učit těmto zásadám skrze Ducha, o pomoc a vedení před začátkem každé lekce a o ochotu studentů pociťovat Ducha a nechat se Duchem učit. Učitelé také mohou prosit Pána o dar rozlišování, aby lépe rozuměli každému studentovi, o pomoc, aby dokázali projevit zájem o konkrétní studenty, kteří mají s něčím potíže, a o dar pravé lásky, aby měli rádi ty studenty, které může být obtížné mít rád. (Viz Moroni 7:48.)

Používejte víru [4.1.3] Odstavec týkající se výuky, který je součástí Cíle Seminářů a institutů náboženství, naznačuje, že efektivní učitel má mít důvěru v moc slova Božího, víru v Pána a v Ducha Svatého a důvěru ve studenty. Pokud učitelé nejsou úspěšní, je to často proto, že jim chybí jeden z těchto předpokladů. Důvěra v moc slova. Učitelé mohou být pokoušeni domnívat se, že studenti nebudou studovat písma rádi nebo že nedokáží učit z písem den za dnem a udržet si zájem studentů. Mají ale pamatovat na to, že písma obsahují

47


Poznámky

„slova života“ (NaS 84:85) a že slovo má „mocnější účinek“ na mysl „nežli meč nebo cokoli jiného“. (Alma 31:5.) Starší Henry B. Eyring řekl: „Naléhavě vás prosím, kvůli vám i kvůli studentům, abyste měli víru, že budou chtít číst [písma] – nikoli že je budete muset k písmům nutit, ale že je písma budou přitahovat. … Tuto knihu napsal Pán. Ukázal Nefimu, jak to udělat, aby vás tato kniha přitahovala. A bude přitahovat i vaše studenty.“ („The Book of Mormon Will Change Your Life“ [sympózium CVS o Knize Mormonově, 17. srpna 1990], 2.) Víra v Pána a v Ducha. Zodpovědnost učit zásadám evangelia mládež a mladé dospělé se může zdát velkou a náročnou výzvou. Toto je ale dílo Páně – Pán bude pomáhat těm, kteří se na Něj obracejí s vírou. Mormon učil: „A Kristus pravil: Budete-li míti víru ve mne, budete míti moc učiniti jakoukoli věc, která je pro mne žádoucí.“ (Moroni 7:33.) Učitelé mají mít víru, že Pán rozumí potřebám každého studenta a že jim chce žehnat. Učitelé mají věřit, že Duch Svatý předá poselství evangelia každému studentovi a že je bude inspirovat k uplatňování zásad evangelia podle jejich potřeb a situace. Učitel má pamatovat na to, že právě Utěšitel je tím, kdo byl vyslán učit pravdě. (Viz NaS 50:14.) Důvěřujte studentům. Učitelé mají mít víru, že díky vhodnému vedení a povzbuzování studenti dokáží porozumět písmům, naučí se rozpoznávat nauky a zásady, vysvětlovat evangelium druhým a uplatňovat učení evangelia ve svém životě. President J. Reuben Clark ml. popsal některé vlastnosti studentů semináře a institutu: „Mladí Církve hladovějí po věcech Ducha; dychtivě se touží učit evangeliu, a chtějí ho ryzí, nezředěné. … … Nemusíte se k těmto duchovně zkušeným mladým lidem plížit zezadu a šeptat jim náboženství do ucha; můžete přistoupit přímo, tváří v tvář, a mluvit s nimi. Nemusíte zakrývat náboženské pravdy pláštíkem světských věcí; můžete jim přinášet tyto pravdy otevřeně.“ (Stanovený směr Církve ve vzdělávání, rev. vydání [1994], 3, 9.) Občas se může podle vzezření, chování nebo reakcí studentů na výuku evangelia zdát, že „[nehladovějí] po věcech Ducha“. A právě v těchto situacích je zvlášť důležité, aby učitelé projevili víru v učení presidenta Clarka. Starší Henry B. Eyring nabídl toto ujištění a zaslíbení: „Naši studenti možná nevědí, že umdlévají hladem, ale slova Boží uhasí žízeň, o níž vůbec nevěděli, že ji mají, a Duch Svatý jim to vštípí do srdce.“ („We Must Raise Our Sights“ [konference CVS o Knize Mormonově, 14. srpna 2001], 3.)

48

Př í prava na výuku

Učitel, který se snaží naplňovat Cíl Seminářů a institutů náboženství používáním víry v moc slova, v Pána a Ducha Svatého a ve studenty, si bude klást tyto otázky:

Poznámky

Když učím: 1 . Podporuji druhé k hlubšímu porozumění a lásce ke slovu Božímu? 2. Přivolávám Ducha Svatého a vedu druhé k tomu, aby se vzdělávali? 3. Povzbuzuji každého studenta, aby se osobně s vírou učil evangeliu a žil podle něj? 4. Pomáhám studentům lépe poznat Ježíše Krista, mít Ho rád a následovat Ho?

Účastněte se průběžného školení [4.1.4] Organizace Semináře a instituty umožňují všem svým učitelům a vedoucím průběžně se školit. Cílem průběžného školení je především zdokonalit výuku, prohloubit znalosti evangelia a pomoci učitelům v administrativních záležitostech týkajících se semináře a institutu. Jedním prvkem tohoto průběžného školení jsou formální školicí setkání. Tato školicí setkání se konají pravidelně a od učitelů a vedoucích se očekává, že se jich zúčastní. Během setkání účastníci studují písma a diskutují o nich, aby si prohloubili znalosti. Učí se inspirujícím metodám výuky a procvičují si je. Také si vyměňují nápady jak zvýšit počet zapsaných studentů, docházku a počet studentů, kteří kurzy dostudují; společně se radí o aktuálních potřebách a učí se zvládat administrativní zodpovědnosti. Dalším prvkem průběžného školení jsou návštěvy tříd a sledování výuky. Učitelům může velmi prospět, když pozvou koordinátora, ředitele nebo jiného učitele, aby sledoval jejich výuku a poskytl jim užitečnou zpětnou vazbu. Ten, který sleduje výuku učitele, může být často požádán, aby konkrétně ohodnotil určitou učební dovednost, kterou se dotyčný učitel snaží osvojit. Tam, kde to okolnosti umožňují, učiteli také velmi pomůže, když může sledovat jiné učitele. Ti, kteří přistupují k tomuto průběžnému školení s vírou a s upřímnou touhou se něčemu naučit a v něčem se zdokonalit, budou dosahovat stabilního růstu a pokroku.

Příprava studenta [4.2] Písma mluví o stavu připravenosti neboli ochoty v srdci a mysli těch, kteří usilují o duchovní vzdělávání. Například Ezdráš, kněz a zákoník ze Starého zákona se v srdci připravil, aby „zpytoval zákon Hospodinův i plnil jej“. (Ezdráš 7:10.) V knize Skutkové se popisují věrní Svatí, kteří „přijali slovo Boží“ se zcela ochotnou myslí. (Skutkové 17:11.) Spasitel během své návštěvy mezi lidem Nefiovým povzbuzoval Nefity: „Připravte mysl svou na zítřek a já k vám opět přijdu.“ (3. Nefi 17:3.)

49


Poznámky

Aby studenti dokázali během svého studia pocítit povznášející a vzdělávací vliv Ducha Svatého, mají být i oni „připraveni slyšeti slovo“. (Alma 32:6.) Ve třídě jsou studenti schopni se učit tehdy, když mají bdělou mysl, když se jejich pozornost soustředí na to, čemu se učí, a když projevují ochotu nechat se učit Duchem. Níže je uvedeno několik z mnoha příkladů, jak může učitel pomoci studentům připravit své srdce a mysl na studium evangelia: Modlete se za studenty. Učitelé mohou prosit Pána, aby vyléval svého Ducha na jejich studenty, „aby připravil srdce jejich na to, aby přijaly slovo … s radostí“. (Alma 16:16–17.) Vytvářejte ovzduší lásky a úcty. Studenti, kteří cítí, že jejich učitel i ostatní studenti je mají rádi, důvěřují jim a cení si jich, budou do třídy přicházet s větší otevřeností vůči vlivu Ducha a s větší touhou se do výuky zapojovat. Pomozte studentům získat smysl pro společný cíl. Učitelé mají pomoci studentům porozumět tomu, že do třídy chodí proto, aby poznali Nebeského Otce a Jeho Syna Ježíše Krista a aby postupovali směrem k věčnému životu skrze studium Jeho evangelia tak, jak se nachází v písmech a ve slovech proroků. Učte zajímavé, aktuální, povznášející a poučné lekce. Když si učitelé důsledně připravují a vyučují povznášející a poučné lekce, studenti budou očekávat, že se pokaždé, když se zúčastní výuky ve třídě, něčemu hodnotnému naučí. Starší Boyd K. Packer učil: „Pokud učíte v nějaké třídě … , [studenti] se budou vracet s nadšením jen v případě, že se něčemu učí. Musí se něco dozvídat, aby se chtěli vracet. Do třídy, … v níž jsou vyživováni, budou přicházet ochotně, a dokonce dychtivě.“ (Teach Ye Diligently, 182.) Na začátku výuky ve třídě přizvěte Ducha Svatého. Dobře připravené duchovní zahájení, které vede student a které zahrnuje modlitbu, zpěv náboženské písně a myšlenku z písem, často přivolává Ducha, sjednocuje studenty a připravuje je v mysli a v srdci na duchovní vzdělávání. Získejte pozornost studentů a udržte si ji. Učitelé mohou pomoci soustředit mysl studentů na vzdělávání tím, že začnou lekci tak, aby upoutali pozornost studentů a vedli je k tomu, aby bádali v písmech s hlubším úmy slem. Učitel může například napsat na tabuli nějakou poutavou otázku nebo může vystavit nějaký předmět nebo obrázek, který přitáhne zájem studentů při vstupu do třídy. Vzhledem k tomu, že mnozí studenti se dokáží soustředit jen omezenou dobu, moudrý učitel se snaží několikrát během lekce znovu upoutat jejich pozornost a vzbudit jejich zájem. Toto se má ale dít tak, aby se pozornost studentů zaměřovala na pasáže z písem, které se mají studovat. Připravujte studenty na to, aby se stali úspěšnými žáky. Než učitelé požádají studenty, aby se do výuky zapojili, mají jim srozumitelně vysvětlit, co se od nich bude požadovat, mají jim dát příklad toho, co mají dělat, a čas na přípravu a procvičení. Poté je mají povzbudit a ocenit jejich úsilí naplňovat svou roli ve vzdělávacím procesu. Učitelé, kteří připravují studenty na to, aby plnili svou roli žáků, zjistí, že mnohem úspěšněji naplňují Cíl Seminářů a institutů náboženství.

50


Příprava lekce [4.3]

Poznámky

Zdroje pro přípravu lekce [4.3.1] Písma Všechny čtyři kurzy semináře a většina schválených kurzů institutu spočívá ve studiu standardních děl. Prvořadým zdrojem při rozhodování, čemu v těchto kurzech učit, jsou písma samotná. President Ezra Taft Benson ve svém proslovu adresovaném učitelům semináře a institutu učil: „Vždy pamatujte na to, že neexistuje uspokojivá náhrada za písma a slova žijících proroků. Toto má být vaším výchozím zdrojem.“ („The Gospel Teacher and His Message“ [proslov adresovaný náboženským vzdělavatelům CVS, 17. září 1976], 3.) Některé kurzy institutu se zaměřují spíše na témata z evangelia než na studium standardních děl. Učitelé těchto kurzů mají za prvořadý zdroj pro přípravu považovat to, co se doporučuje ve výukových materiálech pro institut (i písma). Mají důsledně vyhledávat možnosti používat písma a slova proroků, aby objasňovali a názorně vysvětlovali nauky a zásady vyučované v těchto kurzech.

Výukové materiály pro seminář a institut Výukové materiály pro seminář a institut slouží jako hlavní zdroj, který má pomoci učitelům připravovat a vyučovat efektivní lekce. Tyto materiály poskytují informace o historickém pozadí a o kontextu veršů z písem, vysvětlení obtížně srozumitelných slov a slovních spojení, poznámky generálních autorit ohledně nauk a zásad popisovaných v písmech a náměty týkající se toho, o jakých verších, naukách a zásadách učit. Také obsahují náměty na to, jak učit. Když učitelé používají výukové materiály při studiu bloku písma, Duch Svatý je může inspirovat v jejich snaze zaměřit lekci na osobní potřeby studentů. Starší Henry B. Eyring řekl ohledně přípravy a používání výukových materiálů toto: „Ti, kteří jsou prorokem povoláni, aby dbali na správnost nauky vyučované v Církvi, kontrolují každé slovo, každý obrázek a každé schéma ve výukových materiálech, které dostáváte. Moc skrývající se ve výukových materiálech můžeme odemknout již jen tím, že jednáme na základě víry v to, že tyto materiály jsou inspirovány Bohem. … Budeme-li se držet obsahu výukových materiálů i pořadí, v jakém je jejich obsah uspořádán, naše jedinečné dary týkající se výuky se tím odemknou, nikoli potlačí.“ („The Lord Will Multiply the Harvest“ [večer se starším Henrym B. Eyringem, 6. února 1998], 4–5.)

Další materiály a zdroje Učitelé mohou používat i další materiály a zdroje jako například církevní časopisy, a zejména učení z generální konference, pokud tyto materiály přispívají k jasnějšímu porozumění bloku písma. Jiné materiály, které podporují spekulace, senzacechtivá témata nebo výuku myšlenek, jež nebyly jasně stanoveny Církví, se používat nemají. Dokonce i když něco bylo potvrzeno nebo publikováno v minulosti, nemusí to být vhodné pro výuku ve třídě. Lekce mají posilovat víru a svědectví studentů.

51


Poznámky

Rozhodněte se, čemu budete učit a jak tomu budete učit [4.3.2] Při přípravě lekce se každý učitel musí rozhodnout: „Čemu budu učit?“ a „Jak tomu budu učit?“ To, čemu učit, zahrnuje kontext (včetně historického pozadí, popisu kulturních zvyklostí a prostředí), obsah (například dějová linka, postavy, události, kázání, inspirovaná vysvětlení) a důležité pravdy evangelia, které se v bloku písma nacházejí. To, jak tomu učit, zahrnuje metody, přístupy a činnosti, kterými učitel pomáhá studentům něčemu se naučit (například diskuse ve třídě, audiovizuální pomůcky, písemná cvičení a práce ve skupinkách). Rozhodnutí čemu učit musí předcházet rozhodnutí jak tomu učit, aby tak hlavní pozornost zůstávala zaměřena na písma, nikoli na metody nebo techniky výuky. Během přípravy lekce mají učitelé věnovat dostatečný čas a úsilí tomu, aby se rozhodli čemu učit i jak tomu učit. Pokud učitel věnuje během přípravy lekce téměř veškerou pozornost tomu, čemu učit, nebude mít dost času na to, aby se zamyslel, jak pomoci studentům zapojit se do vzdělávacího procesu. Důsledkem toho budou často lekce, které jsou nudné a příliš zaměřené na učitele. Když se učitel až příliš zaměřuje na to, jak tomu učit, lekce mohou být nesouvislé, bez cíle a působnosti.

Rozhodněte se, čemu budete učit [4.3.3] Existují čtyři základní fáze, kterými učitelé procházejí, když si připravují to, čemu budou učit: zaprvé se snaží pochopit kontext a obsah bloku písma. Zadruhé rozpoznávají nauky a zásady evangelia uvedené v tomto bloku a snaží se jim porozumět. Zatřetí určují, které zásady jsou pro jejich studenty nejdůležitější – kterým se mají naučit a které se mají snažit uplatňovat v životě – a začtvrté určují, do jaké míry budou klást důraz na jednotlivé segmenty v rámci bloku písma.

1. Porozumějte kontextu a obsahu probíraného bloku písma. Učitelé se mají snažit porozumět kontextu neboli historickému pozadí daného bloku písma a natolik se do něj pohroužit, že se dobře obeznámí s jeho obsahem. Pohroužit se do písem znamená číst, studovat, přemítat a modlit se o inspiraci a poznání týkající se čtené pasáže. Jednou z nejužitečnějších věcí, která může učiteli pomoci porozumět obsahu písem, je všímat si přirozených předělů v bloku písma, kde dochází ke změně tématu nebo děje. Učitelé pak mohou s využitím výukových materiálů i vlastních postřehů rozdělit blok písma podle těchto přirozených předělů na menší segmenty neboli skupiny veršů. Tyto menší segmenty se stanou důležitými stavebními kameny neboli částmi, díky nimž si učitelé později během přípravy uspořádají svou lekci a díky nimž budou schopni věnovat určitou pozornost celému obsahu v rámci určitého bloku písma. Když si učitelé takto vytvoří osnovu bloku písma, mají se také snažit seznámit se s významnými osobami, místy, událostmi a vztahy příčiny a následku, a také s významem obtížně srozumitelných slov nebo slovních spojení. K získání dostatečného porozumění obsahu je často zapotřebí přečíst si daný blok písma vícekrát.

52


2. Rozpoznejte nauky a zásady a porozumějte jim.

Poznámky

Kromě porozumění kontextu a obsahu mají učitelé věnovat pozornost tomu, aby v bloku písma rozpoznali a pochopili nauky a zásady a aby si prošli ty nauky a zásady, které jsou doporučené ve výukových materiálech. Pokud to v těchto materiálech není uvedeno, učitel se má snažit popsat nauky a zásady pomocí srozumitelných a stručných formulací. To mu pomůže utříbit si v mysli jak zásady, tak jejich význam. Také mu to pomůže při vedení vzdělávacích činností během výuky ve třídě a studentům to pomůže těmto zásadám hlouběji porozumět a zaměřit se na to, jak je mohou v životě uplatňovat.

3. Určete, které zásady a nauky jsou pro studenty nejdůležitější z hlediska porozumění a uplatnění. V obvyklém bloku písma bude téměř vždy více materiálu než lze smysluplně probrat ve vyučovací hodině. Jakmile si učitelé verše z písem a výukové materiály prostudují, je třeba, aby si určili, které nauky a zásady jsou pro jejich studenty nejdůležitější z hlediska porozumění a uplatnění. Při tomto rozhodování mají mít učitelé na paměti níže uvedená hlediska. Nabádání Ducha Svatého. Při rozhodování, které zásady a nauky během lekce zdůraznit, mají učitelé neustále usilovat o vedení Ducha Svatého. Záměr inspirovaného pisatele. Učitelé se mají snažit určit, co si prorocký pisatel přál předat. President Ezra Taft Benson řekl: „Jestliže [pisatelé] viděli dnešní dobu a vybrali to, co pro nás bude nejcennější, není to snad způsob, jakým máme studovat Knihu Mormonovu? Máme se neustále ptát sami sebe: ,Proč Pán inspiroval Mormona (nebo Moroniho nebo Almu), aby toto zahrnuli do svého záznamu? Čemu se z toho mohu naučit, aby mi to pomohlo žít v této době a v tomto věku?‘“ („The Book of Mormon – Keystone of Our Religion“, Ensign, Nov. 1986, 6.) Učitelé si mají klást podobné otázky při přípravě lekce v rámci každého kurzu studia písem, který vyučují. Učitelé také mají pamatovat na to, že hlavním záměrem proroků v písmech vždy bylo vydávat svědectví o Ježíši Kristu. Nefi řekl: „Veškerým mým záměrem je, abych přesvědčil lidi, aby přišli k Bohu Abrahamovu a Bohu Izákovu a Bohu Jákobovu a byli spaseni.“ (1. Nefi 6:4.) A tak si má učitel pokládat otázku: „Co z toho, čemu tento blok písma učí o Ježíši Kristu, by mohlo pomoci mým studentům porozumět Jeho učení a Usmíření a spoléhat se na něj?“ Když se učitelé snaží zjistit záměr inspirovaného pisatele, měli by dbát na to, aby nezašli za hranice toho, co je z textu zřejmé. Starší Henry B. Eyring upozornil: „Nesmím předstírat, že znám vše, co měli pisatelé na mysli, nebo co naopak na mysli neměli.“ („‚And Thus We See:‘ Helping a Student in a Moment of Doubt“ [večer se starším Henrym B. Eyringem, 5. února 1993], 6.)

53


Poznámky

Zásady vedoucí k obrácení a základní nauky. Když se učitel rozhoduje, čemu učit, má se zamyslet nad touto otázkou: „Které ze všech pravd, které bych mohl zdůraznit v tomto bloku písma, pomohou mým studentům více přilnout k Nebeskému Otci a Spasiteli a povedou je ke spasení?“ Starší Henry B. Eyring se podělil o tuto radu: „Při přípravě lekce se zaměřujte na zásady vedoucí k obrácení. … Zásada vedoucí k obrácení je zásada, která vede k poslušnosti vůle Boží.“ („Converting Principles“ [poznámky během večera se starším L. Tomem Perrym, 2. února 1996], 1.) Učitelé také mají určit, zda probíraný blok písma učí o některých základních naukách, které jsou zdůrazňovány v programu S&I. Tyto nauky umožňují studentům porozumět plánu Nebeského Otce a základním bodům nauky Církve. (Viz oddíl 2.7.2, „Základní nauky“, na straně 35.)

„Existují dva pohledy na evangelium – a oba jsou pravdivé. Mají ale nesmírně odlišný vliv na to, jakou moc bude mít vaše výuka. Jeden pohled tvrdí, že evangelium je veškerá pravda. To ano. Evangelium je pravda. S tímto pohledem mohu ve třídě učit v podstatě čemukoli, co je pravdivé, a budu učit evangeliu. Druhý náhled tvrdí, že evangelium jsou zásady, přikázání a obřady, které, když je dodržujeme, žijeme podle nich a přijímáme je, povedou k věčnému životu. To je také pravda. Když se rozhoduji, který pohled bude mít při mé výuce přednost, je to pro mě velký krok. Pokud přijmu spíše pohled, že evangelium je veškerá pravda, než že evangelium tvoří obřady, zásady a přikázání, které, když podle nich žijeme a když je přijímáme, vedou k věčnému životu, již tím téměř vzdávám úsilí pomoci studentovi odolávat mořským vlnám špinavosti.“

Potřeby a schopnosti studentů. Čím lépe učitel pozná své studenty a porozumí jim, tím snadněji bude schopen rozpoznat a zdůraznit odpovídající zásady, které mohou studenti snadno a ihned uplatňovat ve svém životě. Když učitelé studují určitý blok písma, mohou najít myšlenky nebo koncepty, které jsou pro ně osobně zajímavé nebo pro ně mají zvlášť osobní význam, ale které možná přesahují rámec duchovní připravenosti a porozumění studentů. (Viz např. Pavlova rada ohledně pokrmu a mléka v 1. Korintským 3:2.) Některé zásady, které pro učitele nejsou nové nebo zajímavé, mohou být pro studenty velmi důležité. Učitelé musí pamatovat na to, že učí studenty, nikoli jen lekci. Vytvářejí příležitost ke vzdělávání, nepřipravují si jen osnovu lekce. Při rozhodování, které zásady a nauky mohou být pro studenty nejvhodnější, mohou být pro učitele zvlášť užitečné výukové materiály k danému kurzu.

Starší Richard G. Scott učil: „Podle osobních schopností a potřeb studentů určete, co má nejvyšší prioritu. Pokud studenti pochopí nějakou klíčovou zásadu, přijmou ji za svou a učiní ji součástí svého průvodce životem, pak bylo dosaženo toho nejdůležitějšího cíle.“ („To Understand and Live Truth“ [večer se starším Richardem G. Scottem, 4. února 2005], 2–3.)

(Henry B. Eyring, „Eyes to See, Ears to Hear“ [sympózium CVS o Novém zákonu, 16. srpna 1984], 6)

Když se učitel rozhoduje, na které pravdy bude klást důraz, může si také naplánovat, že stručně poukáže na zásadu nebo nauku, na kterou se při probírání bloku písma nebude zaměřovat. To může umožnit Duchu Svatého, aby studentovi pomohl přijmout zásadu, která, ačkoli není součástí hlavního tématu lekce, může být pro něj osobně důležitá. Učitelé mají také pamatovat na to, že studenti mohou objevit některé pravdy evangelia, kterých si učitel nevšiml nebo které neměl v plánu probírat, a že o nich mohou chtít diskutovat. Při zvažování všech těchto hledisek mají učitelé usilovat o potvrzení Ducha. Duch jim pomůže lépe porozumět záměru inspirovaného pisatele písem, potřebám studentů a tomu, které pravdy evangelia jim pomohou více přilnout k Nebeskému Otci a ke Spasiteli.

54


4. Určete, do jaké míry budete klást důraz na jednotlivé segmenty bloku písma.

Poznámky

Poté, co učitelé porozuměli kontextu a obsahu bloku písma, rozdělili ho podle obsahu do menších segmentů a určili, jakým důležitým pravdám evangelia se studenti mají naučit a jaké mají uplatňovat, jsou nyní připraveni se rozhodnout, jak velký důraz budou klást na jednotlivé segmenty v rámci bloku písma. Na ty segmenty, které obsahují nauky a zásady, které si učitel přeje během lekce vyzdvihovat, se obvykle bude klást největší důraz. To znamená, že u těchto skupin veršů učitelé povedou studenty k tomu, aby porozuměli jejich kontextu a obsahu, aby rozpoznali a pochopili důležité nauky a zásady, které se v nich nacházejí, aby v srdci pocítili pravdivost a důležitost těchto nauk a zásad a aby porozuměli tomu, jak mohou tyto pravdy uplatňovat ve svém životě. Jiné segmenty bloku písma se možná budou méně zaměřovat na pravdy, na něž se v lekci klade důraz, ale nemají se přeskakovat, ani přehlížet. Učitelé si mají naplánovat, že uvedou alespoň shrnutí těchto skupin veršů. Poznámka: Mít neomezený čas na přípravu je vzácnost. Běžná chyba, které se učitelé dopouštějí, spočívá v tom, že věnují tolik času četbě a studiu a snaze určit, o čem učit, že jim nezbývá čas na to, aby si promysleli, jak tomu budou učit. Při přípravě každé lekce musí učitel dojít do bodu, kdy řekne: „Mám pocit, že dostatečně rozumím tomu, čemu budu učit. Teď se potřebuji rozhodnout, jak tomu budu učit efektivně.“

Rozhodněte se, jak tomu budete učit

[4.3.4]

Je běžné, že se učitelé nadchnou pro blok písma, o kterém budou učit, a pro pravdy, které objevili. Díky pilné snaze studovat písma, porozumět jim a nechat se učit Duchem, jsou učitelé vzděláváni a pociťují přirozenou touhu sdělit druhým to, čemu se během své přípravy naučili. Ačkoli tato touha může být správná, mají pamatovat na to, že cílem každé lekce je pomoci studentům porozumět písmům, nechat se učit Duchem Svatým a pocítit nadšení uplatňovat to, čemu se učí oni. To téměř vždy vyžaduje něco více, než aby učitelé jen říkali studentům, čemu se oni sami naučili z písem a proč to oni považují za důležité. Také to zahrnuje něco více, než aby učitel jen přečetl nějaký verš, něco o něm řekl a pak přečetl verš další. Studenti se vzdělávají tehdy, když je někdo vede vzdělávacím procesem, který se podobá tomu, co sám učitel zažil během přípravy lekce. Studenti mají být vedeni k tomu, aby bádali v písmech, aby tak získali poznání a objevovali pravdy evangelia sami pro sebe. Mají dostávat příležitosti k tomu, aby vysvětlovali evangelium vlastními slovy, aby se dělili s druhými o své poznatky a pocity a aby o tom vydávali svědectví. To jim pomůže přenést znalost evangelia z jejich mysli do jejich srdce. Když se studenti důsledně učí evangeliu tímto způsobem, získávají důvěru ve své schopnosti studovat písma sami pro sebe a učit se skrze Ducha. Pociťují touhu uplatňovat v životě to, čemu se učí. Jsou také lépe připraveni vysvětlovat ostatním to, čemu věří, a vydávat svědectví o naukách a zásadách evangelia.

55


Poznámky

Učitelé mají plánovat použití takových metod, které studentům pomohou zapojit se do tohoto vzdělávacího procesu, zatímco společně studují písma ve třídě. Když si učitelé připravují plán výuky lekce, odpovědi na níže uvedené otázky jim mohou poskytnout základ pro rozhodování jak učit: 1. Jaké metody nebo vzdělávací činnosti pomohou mým studentům porozumět kontextu a obsahu, který potřebují znát? 2. Jaké metody pomohou studentům v tom, aby byli schopni rozpoznat a slovně popsat klíčové nauky a zásady a měli možnost objevit i jiné nauky a zásady? 3. Jak nejlépe mohu pomoci svým studentům těmto zásadám a naukám porozumět? 4. Jaké metody či přístupy povedou mé studenty k tomu, aby pocítili pravdivost a důležitost těchto zásad, a povzbudí je k tomu, aby se o ně dělili s druhými a vydávali o nich svědectví? 5. Jakým účinným způsobem jim mohu pomoci pochopit, jak mohou tyto zásady uplatňovat ve svém životě, a jak je k tomu mohu povzbudit? Níže je uvedeno několik úvah týkajících se rozhodování jak učit. Dbejte na to, aby metody výuky byly v souladu s probíraným poselstvím a přivolávaly vliv Ducha. Učitelé někdy ve snaze zabavit studenty nebo upoutat jejich pozornost vybírají metody nebo používají techniky, které nevedou k získání poznání a ke vzdělávání. Při výběru metod se učitelé mají zamyslet nad tím, zda určitá metoda podporuje poselství, které mají studenti přijmout za své, nebo zda tato metoda od daného poselství naopak pozornost odvádí. Například vzdělávací hra může představovat zábavný a účinný způsob výuky týkající se předání určitých informací (například jaké je pořadí knih v Bibli), ale téměř jistě bude kontraproduktivní, pokud je cílem navodit duchovní atmosféru. Práce ve skupinkách může být efektivní, ale zabírá hodně času, a proto nemusí být nejlepší metodou při hledání nějaké jednoduše formulované zásady. Učitel má dbát na to, aby metody výuky a vzdělávací činnosti byly vhodné pro prostředí, v němž se studenti vzdělávají v evangeliu, aby nikoho neurazily či nezranily a aby přivolávaly vliv Ducha.

„Znamenitý učitel evangelia bude učit z předepsaných výukových materiálů a největší důraz bude klást na výuku nauky a zásad a smluv evangelia Ježíše Krista.“ (Dallin H. Oaks, „Výuka evangelia“, Liahona, leden 2000, 96)

Používejte výukové materiály. Výukové materiály určené pro seminář a institut obsahují doporučení týkající se toho, jak učit, a zahrnují základní zásady pro výuku a studium evangelia. Když si učitelé připravují jednotlivé lekce, mají si pečlivě pročíst výukové materiály a vybrat informace a metody, které při výuce bloku písma použijí. Učitelé se mohou rozhodnout, že použijí všechny nebo některé náměty z výukových materiálů týkající se určitého bloku písma, nebo přizpůsobí doporučené náměty potřebám a okolnostem studentů ve své třídě.

Učte tak, aby se výuka týkala života studentů a měla určitý záměr. Když studenti vidí, že to, co studují v určitém bloku písma, se týká jejich vlastní situace a okolností, mají obvykle větší motivaci učit se naukám evangelia a uplatňovat je. Také jim to umožňuje chápat, že písma poskytují odpovědi a vodítka, která je mohou vést v situacích v reálném životě. Když se učitelé připravují na to, jak učit, je moudré, aby se zamysleli nad věčnými pravdami obsaženými v bloku písma a aby zvážili, 56


jaký užitek a význam mohou mít tyto pravdy v životě studentů. Když na toto učitelé budou pamatovat, často začnou lekci nějakou relevantní otázkou, popisem situace nebo problému, který povede studenty k tomu, aby v písmech hledali zásady a nauky evangelia, které jim poskytnou vedení. Při přípravě lekcí mají učitelé také plánovat, jak udrží zájem studentů a jak je budou neustále zapojovat do vzdělávacího procesu.

Poznámky

Stanovte si časové rozložení výuky. Učitelé se mají snažit pokrýt celý blok písma. Když však zvažují, kolik času stráví na různých částech lekce, je důležité pamatovat na to, že učí studenty, nikoli lekce. Učitelé se nemají natolik strnule zaměřovat na osnovu lekce, že nepřipustí možnost působení inspirace nebo neplánovaného zapojení studenta do výuky, které může vyvolat nutnost lekci upravit. Jedna z nejběžnějších chyb, které se učitelé dopouštějí, se týká toho, že až příliš hodně času věnují první části lekce a pak musí uspěchaně probrat část poslední. Učitelé musí během přípravy odhadnout, kolik času budou potřebovat na to, aby pomocí vybraných metod probrali jednotlivé části lekce. Vzhledem k tomu, že budou mít vždy více látky k výuce než času na její výuku, je třeba, aby si určili, na které části bloku písma budou klást důraz a které jen stručně shrnou. Nutnost časově naplánovat výuku se týká nejen jednotlivých lekcí, ale i celého kurzu. Pokud například učitelé při výuce kurzu Nového zákona stráví příliš hodně času probíráním čtyř evangelií, nebudou schopni odpovídajícím způsobem probrat důležité pravdy evangelia, které se nacházejí v dalších knihách. Většina výukových materiálů pro seminář a institut obsahuje doporučení týkající se časového plánování výuky a rozvrhu celého kurzu. Zaměřte se na to, že budete pomáhat studentům naplňovat jejich roli. Když se učitelé připravují na výuku, mají se zaměřovat na studenty, nejen na to, co jako učitelé budou dělat. Než aby se jen ptali sami sebe: „Co budu dnes ve třídě dělat?“ nebo „O čem budu učit své studenty?“, mají přistupovat k přípravě lekce s těmito myšlenkami: „Co budou dnes ve třídě dělat moji studenti?“ a „Jak pomohu studentům objevit to, co potřebují vědět?“ Používejte rozmanité metody a přístupy. I působivé techniky výuky se mohou stát neúčinné nebo nudné, pokud se používají v nadměrné míře. Ačkoli by učitelé neměli vybírat různé metody jen kvůli různorodosti jako takové, mnozí úspěšní učitelé obměňují způsoby výuky v rámci každé lekce, a také den ode dne. Učitelé mají být připraveni změnit metody výuky i během lekce, pokud studenti ztrácejí zájem nebo pokud se zdá, že výuka studentům nepřináší žádoucí výsledky. Používání rozmanitých metod výuky také může pomoci oslovit studenty, kteří se učí různými způsoby. Takové metody výuky nebo vzdělávací činnosti, které od studentů vyžadují, aby používali různé smysly, jako zrak, sluch a hmat, mohou pomoci studentům lépe se zapojit a lépe si pamatovat probíranou látku. Ačkoli si učitelé mají obvykle vybírat takové metody, které jsou schopni bez problémů používat, mají být ochotni experimentovat i s novými metodami nebo přístupy, díky nimž mohou učit ještě efektivněji. V dalším oddíle této příručky se probírají různé metody výuky a přístupy, které učitelé mohou zvažovat, když se rozhodují, jak učit.

57

5

Notes

Výukové metody, dovednosti a přístupy U

čit někoho je složitý a mnohotvárný úkol. Seznam metod či technik výuky by zahrnoval mnoho námětů a příkladů a jejich podrobné probírání by zaplnilo celé knihy. Je ale možné seskupit je do několika všeobecných oblastí výukových metod, dovedností či přístupů, které jsou pro efektivní výuku zcela zásadní. Tento oddíl se bude věnovat několika těmto důležitým oblastem. Při rozhodování, jaké metody při výuce použít, je důležité pamatovat na to, že metody a dovednosti jsou pouze prostředky k dosažení cíle, nikoli cílem samotným. Učitelé mají vybírat takové metody, které co nejlépe pomohou studentům porozumět obsahu, naukám a zásadám konkrétního bloku písma a které jim pomohou se vzdělávat a uplatňovat to, čemu se učí. Pokud učitelé pamatují na účel použití konkrétní dovednosti nebo techniky, pomůže jim to použít ji smysluplněji. Také je důležité pamatovat na to, že bez Ducha nebudou ani ty nejefektivnější metody a přístupy výuky úspěšné.

Otázky [5.1] Pokládání efektivních otázek je jednou z nejdůležitějších dovedností, které si učitel může osvojit. Otázky mohou zapojit studenty do procesu poznávání písem a pomoci jim rozpoznávat a chápat důležité pravdy evangelia. Otázky také pomáhají studentům zamýšlet se nad tím, jaký vliv má evangelium na jejich život, a přemýšlet o tom, jak mohou uplatňovat zásady evangelia nyní i v budoucnosti. Pokládání efektivních otázek může povzbudit studenty k tomu, aby do svého vzdělávání přivolávali Ducha Svatého používáním své svobody jednání a naplňováním své role ve vzdělávacím procesu. „Klást otázky a odpovídat na ně je základem veškerého učení se a veškeré výuky.“ (Henry B. Eyring, „The Lord Will Multiply the Harvest“ [večer se starším Henrym B. Eyringem, 6. února 1998], 5–6)

Stojí za úsilí věnovat během přípravy lekce pečlivou pozornost přípravě otázek, které povedou k porozumění a zapojí mysl a srdce studentů v rámci vzdělávacího procesu. Při přípravě otázek si má učitel nejprve stanovit, jaký účel bude mít položená otázka (například učitel může chtít pomoci studentům objevit nějaké informace v pasáži z písem, přemýšlet o významu dané pasáže nebo vydat svědectví o pravdivosti určité zásady). Učitel má pamatovat na tento účel, když se zamýšlí nad podobou dané otázky. Několik pečlivě zvolených slov může do značné míry ovlivnit to, zda bude mít otázka žádoucí účinek či nikoli. Učitelé se mají snažit připravit si a klást takové otázky, které vybízejí k přemýšlení a které vyvolávají nějaké pocity. Obvykle se mají vyhýbat otázkám, na které lze jednoduše odpovědět „ano“ či „ne“ nebo u nichž je odpověď tak zřejmá, že studenti nejsou motivováni o nich přemýšlet. Učitelé se mají také vyhýbat otázkám, které vyvolávají polemiku, neboť to může studenty znechutit a vytvářet ve třídě spory, které zarmucují Ducha. (Viz 3. Nefi 11:29.)

58

V ýukov é metody, dovednosti a pří stup y

Při pokládání otázek ve třídě je důležité, aby učitelé poskytli studentům čas na přemýšlení o odpovědi. Někdy učitelé položí otázku, čekají jednu nebo dvě vteřiny a pak, když nikdo hned neodpovídá, propadnou panice a odpoví sami. Efektivní otázky ale často vyžadují přemýšlení a uvažování a studenti mohou potřebovat čas na to, aby našli odpověď v písmech nebo aby zformulovali smysluplnou odpověď. Příležitostně může být užitečné poskytnout studentům čas na to, aby si předtím, než začnou odpovídat, odpověď zapsali. Ježíš Kristus, Mistr Učitel, používal různé typy otázek, kterými povzbuzoval druhé, aby přemítali o zásadách, kterým učil, a uplatňovali je. Jeho otázky se lišily podle toho, čeho se snažil dosáhnout v životě těch, které učil. Některé otázky povzbuzovaly Jeho posluchače, aby přemýšleli a hledali odpovědi v písmech – například když se zeptal: „V zákoně co jest psáno? Kterak čteš?“ (Lukáš 10:26.) Jiné otázky byly výzvou k určitému závazku, například když se zeptal: „Jakými lidmi máte býti?“ (3. Nephi 27:27.) Ačkoli existuje mnoho různých otázek, které může učitel pokládat, pro výuku a studium evangelia jsou zvlášť důležité čtyři všeobecné typy otázek: 1. Otázky, které vyzývají studenty k tomu, aby vyhledali nějaké informace 2. Otázky, které vedou studenty k tomu, aby vyučovanou látku rozebrali, a díky tomu jí porozuměli 3. Otázky, které vyvolávají pocity a svědectví 4. Otázky, které povzbuzují k uplatňování vyučované látky

Otázky, které vyzývají studenty k tomu, aby vyhledali nějaké informace [5.1.1] Vyhledávací otázky pomáhají studentům osvojit si základní znalosti písem tím, že je vyzývají k vyhledání důležitých detailů týkajících se obsahu bloku písma. Vzhledem k tomu, že vyhledávací otázky povzbuzují studenty k tomu, aby vyhledali nějaký text v písmech, je užitečné pokládat tyto otázky ještě předtím, než si přečtou verše, v nichž se dotyčné odpovědi nachází. To pomáhá upoutat pozornost studentů a umožňuje jim to v pasáži z písem odpovědi objevit. Vyhledávací otázky často obsahují slova jako kdo, co, kdy, jak, kde a proč. Níže je uvedeno několik příkladů otázek, které vyzývají studenty k tomu, aby vyhledali nějaké informace : • Proč, jak se píše v Matoušovi 19:22, bohatý mladík odešel zarmoucen? • Jak v 1. Samuelově 17:24 zareagovali izraelští muži, když uviděli Goliáše? Jak zareagoval David ve verši 26? • Jaké rady dal Alma svému synu Šiblonovi v 38. kapitole Almy, ve verších 5–15?

Poznámky


Poznámky

Odpovědi na vyhledávací otázky mají poskytnout základní znalosti, na kterých pak mohou stavět další typy otázek, které vybízejí k hlubšímu porozumění a k uplatňování získaného poznání. Spasitelova otázka: „Kým praví lidé býti mne, Syna člověka?“ (Matouš 16:13) poskytla základní informace. Odpovědi Jeho učedníků připravily učedníky na hlubší a pronikavější otázku: „Vy pak kým mne býti pravíte?“ (Matouš 16:15.)

Otázky, které vedou studenty k tomu, aby vyučovanou látku rozebrali, a díky tomu jí porozuměli [5.1.2] Analytické otázky obvykle pokládají učitelé poté, co se studenti obeznámili s verši, které studují. Mohou pobízet studenty k tomu, aby usilovali o širší a hlubší porozumění písem. Také jim mohou pomoci zkoumat v písmech různé vztahy a vzory nebo objevovat protiklady. Analytické otázky mají téměř vždy více než jednu možnou odpověď. Analytické otázky obvykle slouží přinejmenším třem účelům. Mohou pomoci studentům: • Lépe porozumět kontextu a obsahu veršů v písmech. • Rozpoznat v textu písem zásady a nauky evangelia. • Prohloubit porozumění těmto zásadám a naukám. Pomozte studentům lépe porozumět kontextu a obsahu veršů z písem. Analytické otázky mohou pomoci studentům získat širší porozumění textu a událostí uvedených v písmech tím, že jim pomáhají prozkoumat dané pasáže v kontextu historického a kulturního pozadí nebo s ohledem na jiné pasáže v písmech. Tyto otázky mohou také studentům pomoci objasnit význam určitých slov nebo slovních spojení a pomoci jim podrobně rozebrat dějovou linku, a lépe tak pochopit její význam. Tento proces připravuje studenty na to, aby byli schopni rozpoznávat zásady a nauky. Níže jsou uvedeny příklady těchto typů otázek: • Jak nám Ježíšovo vysvětlení v Matoušovi 13:18–23 pomáhá pochopit Jeho učení ve verších 3 až 8? • Jaké rozdíly nacházíte mezi odpověďmi Lamana a Lemuela na andělovy pokyny a odpovědí Nefiho? (Viz 1. Nefi 3:31; 4:1–7.) • Co z toho, co vedlo ke ztrátě 116 stran, inspirovalo Pána k tomu, aby Josephu Smithovi řekl, že se neměl „báti člověka více nežli Boha“? (NaS 3:7.) Pomozte studentům rozpoznat zásady a nauky evangelia. Když studenti porozumí kontextu a obsahu veršů z písma, jsou lépe schopni rozpoznat zásady a nauky, které tyto verše obsahují. Analytické otázky mohou studentům pomoci vytvářet závěry a srozumitelně formulovat zásady nebo nauky, které se nacházejí v bloku písma. (Viz oddíl 2.5.1, „Rozpoznejte nauky a zásady“ na straně 26.) Níže je uvedeno několik příkladů těchto otázek: • Jaká zásada se skrývá v tom, jak Nefi, navzdory velkým těžkostem, úspěšné získal mosazné desky? (Viz 1. Nefi 3–4.)

60


• Jakým naukám ohledně charakteru Boha se můžeme naučit díky Prvnímu vidění? (Viz JS–Ž 1:15–20.) • Čemu se můžeme naučit z úsilí, které musela žena s krvetokem vynaložit, aby se dostala ke Spasiteli, a z toho, co jí pak Spasitel řekl? (Viz Marek 5:24–34.)

Poznámky

Pomozte studentům prohloubit porozumění zásadám a naukám. Kromě toho, že studenti rozpoznají zásady a nauky, musí jim porozumět ještě předtím, než je mohou smysluplně uplatňovat ve svém životě. Zvlášť přínosné jsou otázky, které vedou k jasnějšímu porozumění významu určité zásady nebo nauky, které povzbuzují studenty k přemýšlení o určité zásadě v novodobém kontextu nebo které vybízejí studenty, aby vysvětlili, jak určité zásadě ro zumějí. Níže je uvedeno několik příkladů: • Co by mohlo být důkazem toho, že milujeme Boha celou svou „mocí, myslí a silou“? (Moroni 10:32.) • Proč by vám snaha modlit se vždy mohla pomoci získat duchovní sílu nutnou k tomu, abyste překonali například pokušení mluvit s druhými nelaskavě nebo účastnit se zábavy, která uráží Ducha? (Viz NaS 10:5.) • Jaké chování a vlastnosti byste očekávali u toho, kdo staví na skále Krista, který je jistým základem? (Viz Helaman 5:1–14.) • Jak byste pomocí toho, co jste se dozvěděli v Almovi 40, vysvětlili nauku o vzkříšení kamarádovi, který není členem naší Církve?

Otázky, které vyvolávají pocity a svědectví [5.1.3] Některé otázky pomáhají studentům přemýšlet o zásadách a naukách a porozumět jim, zatímco jiné otázky je mohou přimět k tomu, aby si vzpomněli na duchovní zážitky, a mohou je vést k tomu, aby hlouběji pocítili pravdivost a důležitost určité zásady nebo nauky evangelia ve svém životě. Častokrát tyto pocity probudí v srdci studentů silnou touhu dodržovat určitou zásadu evangelia věrněji. V proslovu určeném náboženským vzdělavatelům CVS starší Henry B. Eyring řekl o těchto typech otázek toto: „Některé otázky přivolávají inspiraci. Velcí učitelé pokládají tyto otázky. … Otázka, která možná nepřivolá inspiraci, zní: ,Jak lze poznat pravého proroka?‘ Tato otázka vyvolá odpověď ve formě určitého seznamu, čerpanou z toho, co si pamatujeme z písem a ze slov žijících proroků. Do odpovědi se mohou zapojit mnozí studenti. Většina z nich může poskytnout přinejmenším ucházející odpověď. A myšlení studentů tím bude stimulováno. Můžeme však také položit otázku tímto způsobem, pouze s malou obměnou: ,Kdy jste pociťovali, že jste v přítomnosti proroka?‘ To jednotlivce vyzve k tomu, aby pátrali v paměti po svých pocitech. Poté, co se jich zeptáme, můžeme moudře na okamžik počkat, než vyvoláme někoho, aby odpověděl. Dokonce i ti, kteří nepromluví, budou myslet na duchovní zážitky. To přivolá Ducha Svatého.“ („The Lord Will Multiply the Harvest“, 6.) Podobné otázky vybízejí studenty k tomu, aby se zamysleli nad minulostí, aby „pátrali v paměti po svých pocitech“ a aby přemýšleli o svých duchovních zážitcích souvisejících s probíranou naukou či zásadou evangelia.

61


Poznámky

Díky těmto otázkám se pak často stává, že studenti se dělí o tyto pocity a zážitky nebo vydávají svědectví o určité nauce či zásadě. Tyto otázky také pomáhají přenést evangelium z mysli studentů do jejich srdce. A když v srdci pociťují pravdivost a důležitost určité nauky či zásady evangelia, budou ji s větší pravděpodobností uplatňovat i v osobním životě. Níže je uvedeno několik příkladů otázek, které mohou ve studentech vyvolat určité pocity a připomenout jim jejich svědectví: • Kdy jste pocítili pokoj a radost, který pramení z toho, že někomu odpustíte? • Vzpomeňte si na nějaký okamžik, kdy Pán řídil vaše rozhodování, protože jste raději důvěřovali Jemu, než abyste se spoléhali na vlastní poznání. (Viz Přísloví 3:5–6.) Jak jste díky tomu byli požehnáni? • Kdybyste mohli osobně poděkovat Spasiteli za oběť, kterou za vás přinesl, co byste Mu řekli? • Jak se váš život změnil díky tomu, co se stalo v Posvátném háji? • Kdy jste byli svědky toho, jak ostatní s vírou překonali své zkoušky? Jaký vliv to na vás mělo a má? Upozornění: Odpovědi na tento druh otázek mohou být velmi osobní a citlivé. Učitelé mají dbát na to, aby se studenti nikdy necítili nuceni k tomu, aby odpověděli na otázku, podělili se o své pocity či zážitky nebo aby vydali svědectví. Kromě toho mají učitelé pomoci studentům porozumět posvátné povaze osobních duchovních zážitků a mají je povzbuzovat k tomu, aby se o tyto zážitky dělili vhodným způsobem. (Viz NaS 63:64.)

Otázky, které povzbuzují k uplatňování vyučované látky [5.1.4] Konečným cílem výuky evangelia je pomoci studentům uplatňovat zásady a nauky obsažené v písmech a stát se způsobilými obdržet požehnání slíbená těm, kteří jsou věrní a poslušní. Studenti, kteří jsou schopni uvědomovat si, jak byli požehnáni díky dodržování zásad evangelia v minulosti, budou mít větší touhu uplatňovat je i v budoucnosti a budou lépe připraveni na to, aby se jim to dařilo. Otázky mohou hrát velmi důležitou roli ve snaze pomoci studentům poznat, jak mohou uplatňovat tyto zásady ve své současné situaci, a zamyslet se nad tím, jak je mohou uplatňovat v budoucnosti. Níže je uvedeno několik příkladů otázek, které mohou pomoci studentům přemýšlet o konkrétních způsobech, jak zásady a nauky uplatnit v životě: • Co byste mohli změnit, abyste lépe světili sabatní den, abyste se tak mohli plněji uchovat neposkvrněnými od světa? (Viz NaS 59:9–13.) • Co z toho, co nám radí prorok, byste mohli následovat s větší přesností? (Viz Alma 57:1–27.) • Jak vám může zásada, že pokud hledáme nejprve království Boží, budeme požehnáni i v ostatních oblastech našeho života, pomoci uspořádat priority ve vašich cílech a činnostech na další dva nebo tři roky? (Viz Matouš 6:33.)

62


Diskuse ve třídě [5.2]

Poznámky

Smysluplná diskuse ve třídě hraje ve výuce a studiu evangelia zásadní roli. K diskusi ve třídě dochází tehdy, když mezi učiteli a studenty a mezi studenty navzájem probíhá slovní interakce, která podporuje vzdělávání. Dobrá diskuse může pomoci studentům naučit se tomu, že je důležité hledat odpovědi na důležité otázky a že má velkou hodnotu naslouchat poznámkám, myšlenkám a zkušenostem druhých a učit se z nich. Také může pomoci studentům udržet si takovou úroveň soustředění a zapojení se do výuky, která jim pomůže hlouběji porozumět probíraným naukám a zásadám evangelia a pocítit upřímnou vnitřní touhu uplatňovat to, čemu se učí a co pociťují. Níže je uvedeno několik námětů, které mohou pomoci učitelům vést ve třídě poutavou a inspirující diskusi: Diskusi naplánujte. Diskusi, podobně jako jiné metody výuky, je nutné pečlivě připravit a poté vést pod vlivem Ducha. Je třeba, aby si učitel promyslel, jak diskuse pomůže studentům porozumět tomu, čemu se potřebují naučit, jaké otázky povedou k tomuto účelu, jak tyto otázky pokládat co nejefektivněji a jak reagovat, pokud odpověď studenta zavede diskusi nepředvídaným směrem. Vyvarujte se nadměrného komentáře z vaší strany. Učitelé, kteří až příliš komentují téma diskuse, mohou odradit studenty od snahy do diskuse se zapojit, protože mají dojem, že jejich učitel často až příliš dychtí po tom, aby jim na vše dal odpověď. Nadměrný komentář ze strany učitele může způsobit, že studenti mají pocit, že jejich příspěvky do diskuse jsou méně hodnotné, a ztrácejí kvůli tomu o diskusi zájem. Vybízejte k účasti všechny studenty. Učitelé se mají snažit hledat způsoby, jak vhodně vybízet k účasti na smysluplných diskusích všechny studenty – i ty, kteří se z různých důvodů váhají zapojovat. Mají také dbát na to, aby neuváděli studenty do rozpaků tím, že je vyvolají v okamžiku, kdy vědí, že nejsou připraveni odpovědět. Někdy se stává, že jeden student nebo malý počet studentů mají tendenci ovládnout celou diskusi ve třídě. Možná bude nutné, aby se učitelé soukromě setkali s těmito studenty, poděkovali jim za ochotu zapojovat se do diskuse, řekli jim, jak je důležité povzbuzovat k účasti všechny členy třídy, a vysvětlili jim, že možná nebudou pokaždé vyvoláni, když se přihlásí. Vyvolávejte studenty jménem. Vyvolávání studentů jménem, aby odpověděli na otázku nebo aby něčím přispěli, pomáhá vytvářet láskyplné a uctivé studijní prostředí. Nebojte se ticha. Když někdy učitel položí dobrou otázku, je možné, že studenti nebudou okamžitě reagovat. Toto ticho, pokud netrvá příliš dlouho, nemá učitele znepokojovat. Občas se studenti potřebují zamyslet nad otázkou, která jim byla položena, a nad tím, jak by na ni mohli odpovědět. Toto zamyšlení může pomoci Duchu Svatému, aby je učil.

63


Poznámky

Zopakujte otázku jinými slovy. Občas mohou mít studenti potíže se zodpověděním otázky z toho důvodu, že otázka není moc jasná. Bude možná zapotřebí, aby učitel zopakoval otázku jinými slovy nebo se zeptal studentů, zda rozumí tomu, na co se jich ptá. Učitelé se mají vyvarovat toho, aby položili několik otázek po sobě, aniž by studentům poskytli odpovídající čas na to, aby se nad nimi dostatečně zamysleli a zformulovali správné odpovědi. Pozorně naslouchejte a pokládejte upřesňující otázky. Učitelé se někdy natolik soustředí na to, co mají říci nebo udělat, že nevěnují pozornost tomu, co říkají studenti. Když studenty pozorně sledují a naslouchají jim, mohou rozpoznat jejich potřeby a vést diskusi podle pokynů Ducha Svatého. Učitelé se mohou ujistit, že rozumí odpovědím studentů tím, že se například zeptají: „Můžeš mi prosím pomoci pochopit, co jsi tím myslel?“ nebo „Můžeš mi dát nějaký příklad toho, co máš na mysli?“ Tyto upřesňující otázky často pobídnou studenta k tomu, aby se ve své odpovědi podělil o další myšlenky a pocity, a často to přivolá ducha svědectví. Učitelé mají připomínat studentům, že si mají vzájemně naslouchat a že nemají druhému skákat do řeči.

„Určete si mezi sebou učitele, a nechť všichni nejsou mluvčími najednou; ale nechť jeden mluví v jednu chvíli a nechť všichni naslouchají slovům jeho, aby, až všichni promluví, všichni mohli býti vzděláváni ode všech.“ (Nauka a smlouvy 88:122)

Přesměrovávejte studentovy poznámky nebo otázky. Diskuse ve třídě se často řídí tímto vzorem – učitel položí otázku, student odpoví, pak učitel přidá ke studentově odpovědi svůj postřeh a položí otázku další. Diskuse může být mnohem smysluplnější, živější a efektivnější, když učitel přesměruje odpověď nebo poznámku od jednoho studenta k ostatním studentům. Jednoduché otázky jako například: „Co byste k tomu chtěli dodat?“ nebo „Napadá vás něco k tomu, co bylo řečeno?“ mohou vytvořit vzor, kdy studenti odpovídají ostatním studentům. Toto často velmi obohatí vzdělávací proces. Vyjma případu, kdy je čas omezen, by obvykle měli mít všichni studenti, kteří chtějí něco dodat, příležitost promluvit.

Oceňte odpovědi studentů. Když student odpoví na otázku, je třeba, aby to učitel nějak ocenil. To lze jednoduše tím, že poděkuje nebo odpověď nějak okomentuje. Pokud student odpoví nesprávně, je třeba, aby učitel dbal na to, aby studenta neuvedl do rozpaků. Efektivní učitel může stavět na té části studentovy poznámky, která je správná, nebo položit upřesňující otázku, díky níž student může svou odpověď přehodnotit.

Společné čtení písem ve třídě [5.3] Čtení písem ve třídě může studentům pomoci seznámit se s verši, které studují, a lépe jim porozumět. Může jim to také pomoci získat větší sebedůvěru ve svou schopnost číst písma v soukromí. Je třeba, aby učitelé dbali na to, aby neuvedli do rozpaků studenty, kteří nečtou dobře nebo jsou velmi stydliví. Studenti, kteří nechtějí číst nahlas, k tomu nemají být nuceni, ale učitelé je mohou povzbuzovat k tomu, aby se do výuky zapojovali způsobem, který je jim příjemnější. Vhodným způsobem, jak takového studenta zapojit do výuky ve třídě, může být například to, že dostane předem nějakou krátkou pasáž z písem, aby mohl předem procvičit její přečtení.

64


Existuje několik způsobů, jak číst ve třídě společně písma:

Poznámky

• Požádejte studenty, aby něco přečetli nahlas, buď jeden po druhém, nebo všichni najednou. • Požádejte studenty, aby něco přečetli jeden druhému. • Požádejte studenty, aby si přečetli určitou pasáž potichu pro sebe. • Pověřte několik různých studentů, aby četli slova různých lidí v příběhu z písem. • Čtěte nahlas studentům, kteří sledují čtený text ve svých písmech.

Učitelův výklad [5.4] I když je důležité, aby studeni zaujali ve vzdělávacím procesu aktivní roli, neboť to má významný vliv na jejich porozumění písmům a jejich uplatňování, nenahrazuje to potřebu učitele předat v různých chvílích náležitým způsobem informace, zatímco studenti poslouchají. Pro účely této příručky budou situace, kdy učitel mluví a studenti poslouchají, označovány jako „učitelův výklad“. Když se učitelův výklad používá správným způsobem, může obohatit ostatní metody výuky. Pokud se ale tato vzdělávací činnost zaměřující se na učitele používá příliš často, může snižovat efektivitu výuky a omezovat možnosti studentů učit se studiem a vírou. Učitelův výklad může být velmi efektivní v případě, kdy je nutné shrnout velké množství materiálu, při předávání informací, které jsou pro studenty nové, při přecházení mezi různými částmi lekce nebo při vyvozování závěrů. Může být nutné, aby učitel něco vysvětlil, objasnil nebo doložil názorným příkladem, aby tak studenti lépe chápali kontext daného bloku písma. Učitel také může zdůraznit určité klíčové nauky a zásady a vyzvat studenty, aby je uplatňovali ve svém životě. A co je snad nejdůležitější, učitelé mohou svědčit o pravdách evangelia a vyjadřovat lásku k Nebeskému Otci a Jeho Synu. Při použití metody výkladu, podobně jako při jakékoli jiné metodě výuky, mají učitelé neustále vyhodnocovat vnímavost studentů tím, že si pokládají například tyto otázky: „Zajímá to mé studenty a soustředí se na výuku?“ a „Rozumí mému výkladu?“ V konečném důsledku určuje efektivnost této či jakékoli jiné metody výuky to, zda se studenti učí skrze Ducha, zda rozumějí písmům a mají touhu uplatňovat to, čemu se učí. Níže jsou uvedeny náměty, které mohou učiteli pomoci používat tuto metodu efektivněji. Naplánujte si ty části lekce, pro které použijete výklad. Občas si učitelé pečlivě připraví ostatní části lekce, ale nevěnují tutéž pozornost těm částem, kdy budou mluvit především oni. Jednou z problematických stránek učitelova výkladu je skutečnost, že studenti se ve vzdělávacím procesu mohou snadno stát pouze pasivními účastníky. Učitel si proto svůj výklad musí také pečlivě naplánovat a připravit – mimo jiné se musí rozhodnout, jak s výkladem začne a jak si ho připraví, aby měl určitou logiku.

65


Poznámky

Při plánování výkladu mají učitelé pečlivě zvážit, v jaké fázi výuky je zvlášť důležité, aby studenti zaujali aktivní roli. Tak, jak lekce postupuje od porozumění kontextu a obsahu bloku písma k objevování zásad a nauk, k diskusi o nich a k nacházení uplatnění těchto zásad a nauk, je obvykle čím dál důležitější, aby se studenti do výuky aktivně zapojili. Kombinujte učitelův výklad s dalšími metodami. Efektivním způsobem použití učitelova výkladu ve třídě je použít ho jako součást celkového plánu výuky lekce, který v rámci výkladu zahrnuje i jiné metody a přístupy. Výklad má být natolik flexibilní, že poskytne prostor pro změnu, pokud je zjevné, že studenti se nudí nebo jim je něco nejasné. I když tedy učitel pronáší svůj výklad, pozornost dál zaměřuje na studenty a na vzdělávací proces a podle potřeby může svou výuku upravit. Kdosi přirovnal učitelův výklad ke šňůrce v perlovém náhrdelníku. Perly představují různé metody, které učitel používá (otázky, diskuse, práce ve skupinách, audiovizuální prezentace, atd.), ale tyto metody drží pospolu učitelův výklad. Samotná šňůrka atraktivní náhrdelník netvoří. Obměňujte výklad vhodným způsobem. Existují různé možnosti, jak učitelův výklad obměňovat. Učitelé se mohou vyhnout jednotvárnosti tím, že budou měnit hlas – jeho tón a hlasitost – a tím, že se budou při výkladu pohybovat po místnosti. Při výkladu lze také používat rozmanité přístupy a materiály. Učitelé například mohou vyprávět příběhy, používat vhodný humor, ukazovat na obrázky nebo jiné vystavené pomůcky, číst citáty, používat tabuli nebo audiovizuální prezentace a vydávat svědectví. Vhodné obměňování učitelova výkladu má mít vždy za cíl pomoci studentům lépe porozumět písmům a uplatňovat je v životě.

Příběhy [5.5] Příběhy mohou pomáhat studentům posilovat víru v evangelium Ježíše Krista. Mohou vyvolat jejich zájem a pomoci jim porozumět evangeliu prostřednictvím zážitků druhých. Příběhy mohou také zvlášť účinně pomáhat studentům porozumět zásadám evangelia, které byly v bloku písma rozpoznány. Příběhy, které kromě kontextu písem názorně vysvětlují určitou zásadu v kontextu novodobém, mohou studentům pomoci porozumět tomu, jak se tato zásada týká jejich života, a také jim mohou pomoci pocítit touhu uplatňovat ji v životě. Starší Bruce R. McConkie učil: „Samozřejmě není nic špatného na vyprávění novodobého příběhu, který posiluje víru a který se stal v naší dispensaci. … Ve skutečnosti by se toto mělo v plné míře podporovat. Měli bychom se všemožně snažit ukázat, že totéž, co se stávalo věrným v dávných dobách, se stává i v životě dnešních Svatých. … Dokonalý vzor ve vyprávění příběhů posilujících víru možná spočívá v tom, že učíme tomu, co je uvedeno v písmech, a pak na to vložíme pečeť živoucí skutečnosti tím, že popíšeme něco podobného a odpovídajího, co se stalo v naší dispensaci a našim členům – a ideálně nám samotným.“ („The How and Why of Faith-Promoting Stories“, New Era, July 1978, 4–5.) Učitelé mohou vyprávět příběhy ze života proroků a z církevní historie i příběhy obsažené v proslovech z generální konference a z církevních časopisů.

66


Také se mohou podělit o pravdivé příběhy z vlastního života. Jedny z nej smysluplnějších a nejpůsobivějších příležitostí ke vzdělávání přicházejí tehdy, když učitelé vybídnou studenty, aby vyprávěli příběhy z vlastního života, které názorně dokládají, jak byli požehnáni díky dodržování určité zásady evangelia.

Poznámky

Při používání příběhů je třeba vyvarovat se určitých kroků a mít na paměti určitá doporučení: • Pokud se z vyprávění příběhů stane dominantní metoda nebo technika výuky, může se stát, že samotné příběhy se stanou středem pozornosti lekce, díky čemuž zbyde méně času na výuku písem, a příběhy zastíní nauky a zásady, které jsou v písmech obsaženy. • Příliš časté vyprávění příběhů z učitelova života může mít za následek, že se učitel začne vyvyšovat a „[vyzdvihovat] … jako světlo světu“. (2. Nefi 26:29.) • I když příběhy mohou objasnit a oživit nauku z písem a pomoci studentům pocítit moc Ducha, nemají se nikdy používat pro manipulaci s city druhých. • Učitelé mají dbát na to, aby nepřikrášlovali určité skutečnosti v pravdivém příběhu kvůli tomu, aby zněl dramatičtěji nebo působivěji. • Pokud je nějaký příběh smyšlený, například humorný příběh, který názorně vysvětluje nějakou myšlenku, má být na začátku jasně uvedeno, že tento příběh není pravdivý.

Diskuse a úkoly ve skupinkách [5.6] Někdy je užitečné rozdělit třídu do dvojic nebo skupinek, aby se mohli studenti účastnit vzdělávací činnosti nebo diskuse společně. Činnosti ve skupinkách mohou často umožnit zapojení většího počtu studentů a mohou zajistit bezpečné prostředí, v němž se studenti mohou navzájem dělit o své pocity, myšlenky a svědectví. Tyto činnosti také studentům umožňují učit evangeliu druhé a pomáhají jim připravit se na to, aby učili evangeliu v budoucnosti. Diskuse ve skupinkách může efektivně zapojit ty, kteří mohou ztrácet zájem a soustředění, a také umožňují studentům osvojit si komunikační dovednosti a posílit vhodné společenské a duchovní vztahy s druhými. Také mohou dodat sebedůvěru zdrženlivým studentům a mohou jim pomoci smysluplněji se zapojit. Když studenti pracují ve dvojicích nebo skupinkách, je užitečné pamatovat na níže uvedené: • Než učitelé rozdělí studenty do skupinek, mají jim jasně vysvětlit, co se od nich bude během této činnosti očekávat. Je často užitečné napsat tyto pokyny na tabuli nebo je vytisknout na papír, který se studentům rozdá, aby se k nim mohli studenti během činnosti vracet. • Skupinkové vzdělávací činnosti, které se nějak týkají života studentů a jejich životní situace, se obvykle těší většímu zájmu a ochotě zapojit se do výuky.

67


Poznámky

• Pokud se v každé skupince určí vedoucí skupinky i konkrétní časový limit, pomůže to studentům soustředit se na daný úkol. U dlouhých skupinových činností se často stává, že skupinky končí v různých chvílích, což může vést k nepokoji a nekázni ve třídě. • Studenti se obvykle zapojí do činnosti s větším zájmem, pokud je učitel předem vyzve, aby se připravili na to, že se podělí s ostatními o něco, čemu se díky této činnosti naučili. To také umožní studentům procvičit si, jak učit evangeliu druhé. • Studenti často lépe pracují ve skupině, když ještě předtím, než se spojí do skupiny, mají za úkol něco vyhledat v písmech, přečíst citát nebo splnit nějaký jiný úkol. • Ve skupinách čítajících pět a více studentů může být těžší, aby se do činnosti smysluplně zapojil každý jedinec. Kromě toho mají větší skupiny obvykle větší problém soustředit se na zadaný úkol. • Práce ve skupinkách nemusí být nejlepší metodou pro hledání odpovědí na jednoduché otázky, protože na zorganizování studentů do skupin je zapotřebí určitý čas. • Když se vzdělávací činnosti pro skupiny používají nadměrně často, může se snížit jejich účinnost. Během diskusí nebo úkolů ve skupinkách mohou studenti ztratit ze zřetele účel dané činnosti, mohou si začít povídat o osobních věcech nebo být laxní ve snaze něčemu se naučit. Učitel, který zůstává aktivně zapojen do výuky tím, že přechází od skupinky ke skupince a vzdělávací činnost sleduje, může pomoci studentům soustředit se na zadaný úkol a získat z něho co největší užitek.

Činnosti vyžadující psaní [5.7] Učitelé mají vybízet studenty, aby se zapojovali do činností vyžadujících psaní, jako je například psaní poznámek, zápisy do deníku, vyplnění pracovních listů, zapisování osobních postřehů a psaní esejů. Když vybídnou studenty, aby písemně odpověděli na otázku, která podněcuje k zamyšlení, pomáhá to prohlubovat a tříbit jejich myšlení. Když je vyzvou, aby na otázku nejprve odpověděli písemně, než se podělí o své myšlenky se třídou, budou mít čas na to, aby zformulovali své postřehy a získali inspiraci od Ducha Svatého. Studenti mohou být spíše nakloněni tomu, aby se o své myšlenky podělili, když si je nejprve zapíšou, a to, o co se podělí, bude mít často hlubší význam. Písemné úkoly kromě jiného studentům umožňují osobně se zapojovat do výuky, získávat inspiraci, připravovat se na to, aby učili druhé a dělili se s nimi o své myšlenky, rozpoznávali ruku Páně ve svém životě a vydávali svědectví. Když se učitelé rozhodují, které činnosti vyžadující psaní jsou pro vzdělávací proces vhodné, mají mít na paměti tuto zásadu, o kterou se podělil starší David A. Bednar: „Zapisování toho, čemu se učíme, o čem přemýšlíme a co pociťujeme při studiu písem, je další forma přemítání a mocná výzva k Duchu Svatému, aby nás dál poučoval.“ („Because We Have Them before Our Eyes“, New Era, Apr. 2006, 6–7.) Pro studenty, kteří jsou mladší nebo mají omezené schopnosti, mají být činnosti vyžadující psaní upraveny tak, aby je zvládli i oni. Učitel si například může připravit doplňovací písemný úkol, kde bude pro studenty uvedeno více informací a bude se toho po nich méně požadovat. Učitelé mohou 68


těmto studentům pomoci tím, že písemný úkol zaměří na krátké pasáže z písem nebo na konkrétní otázky, a tím, že jim na vypracování úkolu dají dostatek času.

Poznámky

Studenti obvykle získávají z činností vyžadujících psaní větší přínos, když se tyto činnosti řídí těmito zásadami: • Učitelé poskytnou studentům srozumitelné pokyny v písemné formě, do kterých mohou studenti při plnění úkolu nahlížet. • Činnost zaměřuje myšlenky studentů na pravdy evangelia, které se nějak týkají jejich osobní situace. • Činnost pomáhá studentům osobně uplatňovat tyto pravdy v jejich životě. • Učitel po celou dobu činnosti vyžadující psaní poskytuje studentům podporu a pomoc. • Podle složitosti činnosti jsou stanoveny časové limity. • Studenti jsou vyzváni, aby něco z toho, čemu se při činnosti naučili, vysvětlili, aby se o to podělili nebo o tom vydali svědectví. • Učitelé mají ujistit studenty o tom, že písemné úkoly, které se zaměřují na jejich osobní pocity nebo závazky, nebudou bez jejich svolení sdíleny s druhými, ani s učitelem. • Činnost je smysluplnou součástí plánu výuky lekce a učitel ji nezadává jen pro to, aby studenty „něčím zaměstnal“ nebo jako trest za nevhodné chování. • Pro ty, kteří mají potíže se psaním, jsou zajištěny alternativní metody záznamu myšlenek a nápadů. Může se například požádat jiný student, který bude působit jako zapisovatel, může se vytvořit zvuková nahrávka, atd. • Činnosti vyžadující psaní nemají být používány nadměrně často.

Křídová nebo bílá tabule [5.8] Dobře připravené materiály na tabuli mohou být důkazem učitelovy přípravy a mohou posílit atmosféru účelné výuky ve třídě. Efektivní používání tabule během výuky lekce může připravit studenty na to, aby se něčemu naučili a smysluplně se zapojili – zejména ty studenty, kteří mají tendenci učit se spíše vizuálně. Při používání tabule mají učitelé pamatovat na to, aby psali čitelně a dostatečně velkými písmeny, aby to každý student mohl přečíst. Také mají dbát na správný odstup mezi písmeny a na to, aby byl text uspořádaný a snadno čitelný. Pokud křídová ani bílá tabule není k dispozici, může tentýž účel splnit velký kus papíru nebo nástěnka. Na tabuli může učitel napsat hlavní body nebo zásady lekce, schématické znázornění nějaké nauky nebo události, může na ni kreslit mapy, vývojové diagramy, vystavovat nebo kreslit obrázky předmětů, které se nacházejí v písmech, kreslit grafy znázorňující historické události, psát postupně body z písem, zatímco je studenti nacházejí, nebo může tabuli využívat pro různé další činnosti, které obohatí vzdělávací proces. 69


Poznámky

Předměty a obrázky [5.9] Často je obtížné učit o nehmotných stránkách evangelia. Používání předmětů a obrázků může být pro učitele efektivní způsob, jak pomoci studentům porozumět duchovním zásadám. Známý předmět jako je mýdlo může například pomoci studentům porozumět abstraktní zásadě, jako je pokání. Spasitel často mluvil o pozemských předmětech (například o chlebu, vodě, svíčkách a kbelcích), aby pomohl svým posluchačům porozumět duchovním zásadám. Předměty a obrázky lze používat k tomu, aby pomohly studentům představit si, jak vypadali lidé, místa, události, předměty a symboly uvedené v písmech. Místo toho, aby učitel o jhu (viz Matouš 11:28–30) jen něco řekl, může ho do třídy přinést, nebo ukázat jeho obrázek nebo ho nakreslit na tabuli. Když studenti čtou o „polním kvítí“ (viz Matouš 6:28–29), mohou si přivonět ke květině nebo se jí dotknout. Také mohou ochutnat nekvašený chléb. Předměty a obrázky, včetně map a schémat, mohou studentům efektivně pomoci představit si to, co je uvedeno ve verších z písma, podrobně to rozebrat a porozumět tomu – a to zejména tehdy, když se předměty a obrázky použijí jako podnět k diskusi. Vystavení nějakého předmětu nebo obrázku, kterého si studenti všimnou, když vstupují do třídy, může obohatit studijní atmosféru a povzbudit u studentů zvědavost. Při používání předmětů a obrázků je třeba mít na paměti dvě zásady: zaprvé mají vždy podporovat účel lekce a nikoli od něj odvádět pozornost. Zadruhé má být vždy zdrojem diskuse ve třídě o kontextu a detailech určité události dotyčný záznam z písem, nikoli umělecké ztvárnění události nebo příběhu.

Audiovizuální a počítačové prezentace [5.10] Písma jsou plná záznamů o tom, jak Pán pomáhal svým dětem porozumět svému učení pomocí zraku a sluchu. (Viz 1. Nefi 11–14; NaS 76; Mojžíš 1:7– 8, 27–29.) Když se audiovizuální a počítačové prezentace používají správným a efektivním způsobem, mohou studentům pomoci lépe porozumět písmům, učit se pravdám evangelia a uplatňovat je v životě. Pomocí audiovizuálních prezentací lze ztvárnit důležité události z písem a pomoci studentům si tyto události představit a prožít je. Tyto materiály mohou dramaticky ztvárnit, jak lidé uplatňují zásady evangelia, aby překonali těžkosti a problémy, a mohou Duchu umožnit, aby vydával svědectví o pravdě. Počítačová technologie umožňuje učitelům pustit studentům videosegmenty; zobrazit jim důležité otázky, obrazový materiál nebo citáty od generálních autorit nebo zdůraznit zásady a nauky, které studenti během lekce rozpoznají. Počítačové prezentace lze také použít do značné míry stejně jako křídové nebo bílé tabule – pro znázornění klíčových bodů lekce, odkazů na verše z písma a vizuálních pokynů pro vzdělávací činnosti prováděné ve dvojicích, ve skupinách nebo individuálně. Využití technologie tímto způsobem může být přínosem pro ty studenty, kteří se učí vizuálně, a může pomoci studentům utřídit si poznatky a lépe jim porozumět.

70


Použití audiovizuálních pomůcek, počítače či jiné technologie má pomáhat tomu, aby lekce byly srozumitelné, zajímavé a snadno zapamatovatelné, a nemá to odvádět pozornost studentů od vnímání inspirace od Ducha.

Poznámky

Audiovizuální prezentace mohou studentům nejlépe pomoci poznávat a uplatňovat zásady evangelia tehdy, když podněcují studenty k přemýšlení a ke vnímání pocitů a zapojují je do studia textu v písmech. Může být užitečné napsat na tabuli několik konkrétních bodů, které studenti mohou vyhledat, nebo otázek, nad kterými se mohou zamyslet, zatímco prezentaci sledují nebo poslouchají. Také může být užitečné zastavovat prezentaci, aby učitel mohl klást studentům otázky nebo je upozornit na informace, které jim pomohou. Častokrát pro dosažení účelu učitele stačí použít jen část audiovizuální prezentace. Učitelé, kteří používají i ostatní metody, jako je například diskuse a činnosti vyžadující psaní, mohou ve spojení s využitím médií a různých technologií zvýšit pravděpodobnost, že studenti zásadám evangelia porozumí a přijmou je za své. Použití titulků u audiovizuálních prezentací, jsou-li dostupné, může pomoci studentům – zejména těm, kteří mají problémy se sluchem – prohloubit jejich porozumění a zapamatovat si to, čemu se naučili. Když učitelé používají při výuce lekce audiovizuální pomůcky nebo počítač, mají veškeré zařízení připravit a nastavit před začátkem výuky a mají ověřit, že funguje. Také mají zajistit, aby všichni studenti prezentaci ze svého místa slyšeli a viděli. Před začátkem výuky mají učitelé nastavit audiovizuální pomůcky nebo počítač tak, aby prezentace začala přesně na místě, na kterém ji chtějí během lekce pustit. Také může být pro učitele užitečné, aby si předtím, než zařízení pro prezentaci použijí během lekce, jeho používání procvičili.

Pokyny [5.10.1] Používání audiovizuálních pomůcek a technologií je spojeno, možná více než jakákoli jiná metoda výuky, s určitými nároky a potenciálními riziky. Učitelé mají moudře rozhodnout, zda bude audiovizuální nebo počítačová prezentace pro vzdělávací proces vhodná a užitečná. Přílišné spoléhání se na používání různých technologií může vést k lekcím, které spíše prosazují technologie a média, než k lekcím, které jsou založeny na písmech a zaměřují se na studenta. Níže uvedené otázky mohou pomoci učitelům rozhodnout se moudře ohledně použití audiovizuálních a počítačových prezentací: 1. Pomáhá tato prezentace studentům naučit se tomu, co je důležité? Audiovizuální prezentace mohou být pro studenty velmi zábavné a působivé, ale přispívají přímo k dosažení účelu lekce a k tomu, čemu se studenti potřebují naučit? Používání těchto prezentací jen pro zábavu nebo jako výplň času není dostatečným důvodem pro jejich použití. Učitelé se mají na každou prezentaci podívat nebo si ji poslechnout ještě předtím, než ji použijí při výuce ve třídě, a mají dbát na to, aby zdůraznila nebo podpořila verše z písem a nauky a zásady probírané v lekci.

71


Poznámky

2. Je prezentace prostředkem pro výuku lekce nebo se lekce soustřeďuje hlavně na prezentaci? Starší Boyd K. Packer radil: „Audiovizuální pomůcky ve třídě mohou být buď požehnáním, nebo prokletím – podle toho, jak se používají. Lze je přirovnat ke koření a k ochucovadlům, která se přidávají k jídlu. Mají se používat střídmě, aby se zdůraznil nějaký bod lekce nebo aby byla lekce zajímavější.“ (Teach Ye Diligently, rev. ed. [1991], 265.) 3. Je prezentace vhodná a v souladu s církevními měřítky? Vzdělává a je povznášející? Mnohé materiály vyrobené ve světě mohou přinášet dobré poselství, ale často obsahují i nežádoucí obsah, který může urazit Ducha nebo schvalovat myšlenky, které nejsou v souladu s učením evangelia. Pokud nějaký videosegment nebo audiosegment pochází ze zdroje, který obsahuje nevhodný materiál, nemá se používat ani v případě, kdy samotný segment vhodný je. Materiály, které jsou kontro verzní nebo senzacechtivé, obvykle neposilují víru ani svědectví. 4. Poruší prezentace autorská práva nebo jiné zákony? Mnohá videa, písně a jiné audionahrávky a obrazové materiály mají omezené použití v důsledku zákonů na ochranu autorských práv nebo vlastnických smluv. Je důležité, aby se všichni učitelé a vedoucí semináře a institutu řídili zákony na ochranu autorských práv země, v níž vyučují, a aby dodržovali příslušné zákony a povinnosti, aby tak ani oni, ani Církev, nebyli vystaveni právnímu postihu. Níže uvedené pokyny se týkají učitelů a vedoucích semináře a institutu ve všech zemích.

Používání Církví vydaných materiálů [5.10.2] Není-li na Církví vydaných materiálech uvedeno jinak, učitelé a vedoucí mohou kopírovat a pouštět či ukazovat filmy, videa, hudební nahrávky a obrazové materiály, které Církev vydala pro nekomerční použití v Církvi a v semináři a institutu. Hudbu z církevního zpěvníku a zpěvníku pro děti a církevní časopisy lze používat pro nekomerční použití v Církvi a v semináři a institutu, vyjma případu, kdy je u náboženské písně nebo písně pro děti omezení použití výslovně uvedeno. Učitelé a vedoucí semináře a institutu si mohou z internetu stáhnout a ve třídě ukazovat Církví vydané materiály, vyjma případu, kdy tyto materiály obsahují omezení použití.

Používání materiálů, které nejsou vydány Církví [5.10.3] Všeobecné pravidlo zní, že z internetu se nemají stahovat programy, soft ware a audiovizuální materiály, ani se nemají ve třídě tyto materiály z internetu pouštět, pokud k tomu nebyly zakoupeny příslušné licence. Pokud určité video, píseň nebo audiovizuální materiál Církev nevlastní, existuje velké riziko – a to v jakékoli zemi –, že pouštění takového materiálu ve třídě by mohlo porušovat zákony na ochranu autorských práv. Z tohoto důvodu všeobecně platí, že učitelé a vedoucí semináře a institutu na celém světě nemají ve třídě pouštět materiály, které nejsou vydány Církví.

72


Kopírování médií, které obsahují hudební materiál chráněný autorskými právy (například notový záznam nebo hudební nahrávky) je přímým porušením zákona na ochranu autorských práv, vyjma případu, kdy k tomu udělí vlastník práv písemné povolení. Kopírování textu písně, který je chráněn autorskými právy, je bez povolení rovněž nezákonné.

Poznámky

Níže uvedené pokyny se konkrétně týkají některých výjimek v zákonech Spojených států na ochranu autorských práv, které umožňují učitelům a vedoucím semináře a institutu ve Spojených státech pouštět ve třídě videoklipy, aniž by museli nejprve získat licenci od vlastníka autorských práv. I když podobné výjimky existují i v jiných zemích, učitelé semináře a institutu mají předtím, než pustí studentům videoklipy z komerčně vyrobených videí nebo programy nahrané z televize či z internetu, nejprve kontaktovat kancelář Intellectual Property Office, aby zjistili konkrétní zákony a výjimky týkající se jejich země. Používání komerčně vyrobených videí. Zákony Spojených států obsahují výjimku, která umožňuje učitelům a studentům používat komerčně vyrobená videa při výuce ve třídě, aniž by kvůli tomu museli kupovat licenci. V tomto případě lze ale komerčně vyrobená videa na základě této výjimky používat jen tehdy, pokud jsou splněny všechny následující podmínky. Videoklip, který se bude pouštět studentům: a) musí pocházet z legálně vyrobeného nosiče; b) musí se používat při osobní výuce, což znamená, že učitel nebo vedoucí semináře či institutu má být při promítání videoklipu přítomen; c) musí se pouštět v učebně nebo na jiném podobném místě určeném pro vzdělávání; d) musí být použit neziskovou vzdělávací organizací, jako je například třída semináře nebo institutu a e) musí být pouštěn jen pro účely výuky, které se přímo vztahují k náplni kurzu, nikoli pro zábavu. Promítání půjčených nebo zakoupených komerčních videí před výukou, během ní nebo po ní pouze pro zábavu, je nelegální a nečestné. Toto se téměř vždy týká případu, kdy by se promítal celý film. Používání programů nahraných z televize. Ve Spojených státech platí, že televizní program, který je vysílán bez poplatků široké veřejnosti a je zaznamenán z televize přijímající signál vlastní anténou nebo kabelem, lze použít ve třídě pouze tehdy, pokud jsou splněny následující podmínky: a) Záznam programu lze uchovávat maximálně 45 dnů a poté se musí okamžitě smazat. b) Záznam programu lze používat ve třídě pouze prvních 10 dnů po datu pořízení (po prvních 10 dnech, ale zároveň do 45 dnů od pořízení kopie, lze záznam používat pouze pro to, aby ho učitel mohl vyhodnotit nebo se rozhodnout, zda bude program používat i v budoucích lekcích). c) Záznam lze sledovat pouze jednou (dvakrát pouze v případě, kde je nutné v rámci výuky něco zdůraznit). d) Záznam programu lze pouštět pouze v učebně nebo na jiném místě určeném pro vzdělávání. e) Celkové poselství nebo obsah programu nesmí být měněn. f) Záznam se nesmí kopírovat, aby se mohl pouštět ostatním. g) Každá kopie musí obsahovat informace o autorských právech týkajících se zaznamenaného programu. h) Program se nesmí spojovat (ať již fyzicky nebo elektronicky) s částmi jiných programů za účelem vytvoření kompilace pro výuku nebo jiného produktu.

73


Poznámky

Kromě výše uvedeného mají videoklipy z komerčně vyrobených videí a programů nahraných z televize nebo internetu splňovat i tyto podmínky: a) má se pouštět pouze část videa nebo programu; b) mají se používat bez jakýchkoli úprav nebo editací dotyčného programu; c) nemají se používat způsobem, který naznačuje, že tvůrci nebo vlastníci programu podporují a schvalují Církev, semináře a instituty nebo jejich učení, nebo způsobem, který naznačuje, že Církev nebo semináře a instituty podporují a schvalují dotyčný program nebo jejich tvůrce či vlastníky; d) nemají se používat způsobem, který prokazatelně propaguje Církev nebo semináře a instituty a e) mají se používat v souladu s veškerými známými nařízeními, která nějak omezují nakládání s obsahem programu, a v souladu s veškerými církevními pravidly. Pokud mají učitelé nebo vedoucí semináře a institutu otázky, na které nenašli odpověď v těchto pokynech, mohou najít další informace v oddíle 21.1.12, „Copyrighted Materials“ v církevní příručce pokynů (Handbook 2: Administering the Church [2010], 21.1.12). Poté mohou v případě potřeby kontaktovat kancelář Intellectual Property Office: Intellectual Property Office 50 E. North Temple Street, Room 1888 Salt Lake City, UT 84150-0018 Telefon: 001-801-240-3959 nebo 001-800-453-3860, linka 2-3959 Fax: 1-801-240-1187 E-mail: cor-intellectualproperty@ldschurch.org

Hudba [5.11] Hudba, a zvláště náboženské písně Církve, mohou hrát významnou roli ve snaze pomoci studentům pociťovat Ducha Svatého, zatímco se učí evangeliu. V předmluvě k církevnímu zpěvníku První předsednictvo uvedlo: „Inspirující hudba je nezbytnou součástí našich církevních shromáždění. Náboženské písně zvou Ducha Páně, vytvářejí uctivou atmosféru, sjednocují nás jako členy a umožňují nám vzdávat chvály Pánu. Jedna z největších kázání jsou kázána zpěvem náboženských písní. Náboženské písně nás motivují k pokání a k dobrým skutkům, posilují svědectví a víru, povzbuzují unavené, utěšují truchlící a inspirují nás k vytrvání do konce.“ (Hymns, ix.) Starší Dallin H. Oaks učil: „Přemýšlím, zda na našich shromážděních a schůzkách, ve třídách i doma dostatečně využíváme tento z nebe seslaný prostředek. … Naše posvátné písně jsou mocnou přípravou pro modlitbu a výuku evangelia.“ („Worship through Music“, Ensign, Nov. 1994, 10, 12.) Učitelé mají studentům pomoci porozumět důležitosti hudby při uctívání Boha a tomu, jak může hudba pomoci vytvořit prostředí, kde může Duch efektivněji působit.

74


Níže je uvedeno několik způsobů, jak mohou učitelé používat hudbu, aby obohatili schopnost studentů učit se evangeliu:

Poznámky

• Nechte hrát inspirující hudbu, když studenti vcházejí do třídy nebo když během výuky pracují na písemném úkolu. • Vyzvěte a povzbuďte studenty, aby se zapojovali do společného zpěvu náboženských písní, které zpíváte jako celá třída. • Projděte během výuky lekce zásady evangelia a nabídněte studentům dodatečné postřehy tím, že si zazpíváte nějakou náboženskou píseň nebo jen určitou sloku, která se přímo týká toho, co právě probíráte. V zadní části zpěvníku jsou rejstřík veršů z písem a rejstřík témat, které pro vás mohou být v tomto ohledu užitečné. • Vytvořte příležitosti, kdy čtení slov náboženských písní může studentům pomoci posilovat a vydávat svědectví o naukách a zásadách evangelia. • Vyzvěte studenty, aby si ve třídě připravili vhodné hudební vystoupení. Při rozhodování o tom, jak ve třídě používat hudbu – ať již z jakéhokoli důvodu (například jako hudbu, která bude hrát v pozadí, při mistrovství v písmu nebo při učení se veršů z písem nazpaměť) –, je důležité pamatovat na toto upozornění od staršího Boyda K. Packera: „Existuje celá řada pokusů vzít posvátná témata týkající se evangelia a propojit je s moderní hudbou v naději, že to naše mladé členy přiláká k tomuto poselství. … Nevím, jak lze něčím takovým dosáhnout zvýšené duchovnosti. Myslím si, že tak toho dosáhnout nelze.“ (That All May Be Edified [1982], 279.) V konečném důsledku je zodpovědností učitele, aby dbal na to, aby veškerá hudba použitá ve vzdělávacím procesu byla v souladu s církevními měřítky a aby nijak neurážela Ducha Páně.

75


Poznámky

Všeobecné rady a upozornění [5.12] Ačkoli je přání učitelů vybudovat si dobré vztahy se studenty správné, touha být chválen, není-li rozpoznána a kontrolována, může být příčinou toho, že učitelé se budou spíše více zajímat o to, co si o nich studenti myslí, než o to, aby jim pomáhali učit se a činit pokrok. Toto často způsobuje, že učitelé místo metod určených k tomu, aby do výuky přizvali Ducha Svatého, začnou používat metody určené k tomu, aby oni sami vypadali dobře v očích studentů. Učitelé, kteří se nechají lapit do této pasti, jsou vinni kněžskou lstivostí, neboť „vyzdvihují sebe jako světlo světu, aby mohli dosáhnouti zisku a chvály světa“. (2. Nefi 26:29.) Učitelé mají dbát na to, aby nepoužívali humor, osobní příběhy či jakékoli jiné metody výuky s úmyslem studenty bavit, dělat na ně dojem nebo si získat jejich chválu. Cílem všech náboženských vzdělavatelů má být spíše snaha oslavovat Nebeského Otce a vést studenty k Ježíši Kristu. President Howard W. Hunter učil: „Jsem si jist, že si uvědomujete potenciální nebezpečí skrývající se v tom, že budete mít takový vliv a budete tak přesvědčiví, že vaši studenti budou oddaní spíše vám než evangeliu. Pokud je třeba řešit takový problém, je to skvělé, a my jen doufáme, že každý z vás je tak charismatický učitel. Skrývá se v tom ale opravdové nebezpečí. A právě kvůli tomu musíte vybízet studenty, aby přicházeli k písmům sami, nikoli jen abyste jim dali svůj výklad a učili je o nich. Právě kvůli tomu musíte vybízet své studenty, aby pociťovali Ducha Páně, nikoli abyste jim poskytli jen svůj osobní odlesk tohoto Ducha. Právě kvůli tomu musíte v konečném důsledku vybízet studenty, aby přišli přímo ke Kristu, nikoli jen k tomu, který je učí Jeho naukám, ať již jakkoli schopně. Vy nebude studentům vždy k dispozici. Vy je nebudete držet za ruku, až odejdou ze střední nebo z vysoké školy. A vy nepotřebujete své učedníky.“ („Eternal Investments“ [večer s presidentem Howardem W. Hunterem, 10. února 1989], 2.) Níže uvedené rady a upozornění se týkají různých metod výuky a situací, k nimž může při výuce docházet: • Soutěžení. Učitelé mají být opatrní při používání soutěží ve třídě – zejména v případě, kdy studenti soutěží individuálně mezi sebou. Soutěžení může vést ke sporům, zklamání, posměchu nebo rozpakům a může způsobit, že Duch se vzdálí. • Negativně pojatá náprava nežádoucího chování. Učitelé mají používat moudrost, když vyjadřují své zklamání se třídou nebo s jednotlivými studenty. Většina studentů má do určité míry pocit nedostatečnosti a spíše potřebuje posilovat a povzbuzovat, než aby jim učitel připomínal jejich slabosti.

76


• Sarkasmus. Ať již se sarkasticky vyjadřuje učitel vůči studentovi nebo jeden student vůči druhému, sarkasmus je téměř vždy negativní, zraňuje druhé a může vést k posměchu a ke ztrátě Ducha. • Nevhodný způsob vyjadřování a nevhodná slova. Učitelé se mají vyvarovat toho, aby na studenty křičeli nebo se s nimi hádali. Rouhavá a vulgární slova nemají v náboženském vzdělávacím prostředí žádné místo. • Použití tělesné síly. Učitelé nemají nikdy používat svou tělesnou převahu a sílu, aby studenta zastrašovali nebo nutili k určitému chování. Dokonce i kamarádské tělesné kontakty mohou být špatně pochopeny nebo mohou vést k něčemu závažnějšímu. Učitelé mají použít tělesnou sílu vůči studentovi pouze v případě, kdy je to nutné kvůli ochraně jiného studenta. • Rozlišování rodu v řeči písma. Učitelé si mají být citlivě vědomi rozlišování rodu v řeči písma. Některé texty v písmech jsou psány v mužském rodě kvůli charakteru jazyka, v němž byly původně napsány. Učitelé mají připomínat studentům, že některá slova v mužském rodě se týkají jak mužů, tak i žen. Když bylo Adamovi řečeno, že „všichni lidé, všude, musejí činiti pokání“ (Mojžíš 6:57), Pán bezpochyby promlouval k mužům i ženám. V některých případech jsou slova v mužském rodu použita správně a pro konkrétní účel. Například členové Božstva jsou mužského rodu a zmínky týkající se kněžských povinností se týkají bratrů.

Poznámky

77

6

Notes

Neustálé zdokonalování učitele Z

atímco se učitelé snaží používat zásady a metody popsané v této příručce, mají se snažit neustále, ale trpělivě, pracovat na tom, aby se zdokonalovali. Učitelé se musí naučit zásadám efektivní výuky a osvojit si efektivní výukové dovednosti řádku za řádkou prostřednictvím studia, víry, procvičování a zkušeností. Existuje mnoho způsobů, jak zhodnotit efektivitu výuky a jak získat zpětnou vazbu a pomoc, díky níž se učitelé mohou zdokonalovat. Mezi to, co učitelům pomůže při zdokonalování, patří formální a jasně dané metody, jako je například sledování výuky a poskytnutí zpětné vazby od vrstevníků, inspektorů nebo studentů. Existují i neformální způsoby – například naslouchání studentům, sledování jiných učitelů nebo výměna nápadů a zkušeností s kolegy.

Jedním z nejcennějších zdrojů zpětné vazby může být osobní zhodnocení provedené pod vlivem Ducha Svatého. Starší Henry B. Eyring učil: „Po lekci možná najdete chvilku, abyste se pomodlili o to, abyste dokázali jasně vidět, co se stalo ve třídě a co se stalo v životě studentů. Můžete to udělat vlastním způsobem, ale já to rád dělám třeba takto – zeptám se: ‚Povzneslo je něco z toho, co jsem řekl nebo udělal, nebo co řekli nebo udělali oni?‘ … Pokud se takto pomodlíte, pokorně a s vírou, někdy – a možná často – si vybavíte určité okamžiky z výuky a na mysli vám vytane pohled na tvář určitého studenta nebo tón studentova hlasu nebo dokonce to, jak se onen student v určité chvíli během lekce zpříma posadil, a vy tím získáte ujištění o tom, že byli povzneseni. Co je však ještě důležitější, můžete se díky tomu něco dozvědět. Můžete se dozvědět, co se ve třídě stalo, a co tudíž můžete udělat, abyste tyto povznášející zážitky přinášeli svým studentům znovu a znovu.“ („Converting Principles“ [poznámky během večera se starším L. Tomem Perrym, 2. února 1996], 2.) Když se budou učitelé chtít zdokonalovat a dál pracovat na tom, aby učili způsobem, který bude Otce v nebi těšit, bude je Bůh inspirovat při jejich přípravě, posílí jejich vztah se studenty, zvelebí jejich úsilí při výuce ve třídě a požehná jim svým Duchem, aby dokázali lépe konat Jeho dílo. Také jim pomůže poznat, v jakých oblastech mohou zlepšovat své úsilí učit takovým způsobem, aby vedli studenty k porozumění učení a Usmíření Ježíše Krista a k tomu, aby se na Něj spoléhali.

78

N eustá lé zdokonalování uč itele

Konečným cílem každého náboženského vzdělavatele má být snaha zastupovat co nejlépe Spasitele světa, který byl učitelem, jenž přišel od Boha. (Viz Jan 3:2.) Když starší Boyd K. Packer promlouval ke skupině učitelů semináře a institutu, řekl: „Charakterové rysy, které jsem měl tu velkou výsadu ve vás, bratří a sestry, v průběhu let rozpoznat, nejsou ničím více ani méně než obrazem Mistra učitele, který se skrze vás projevuje. Jsem přesvědčen, že do té míry, do jaké vykonáváte své povinnosti podle nároků a úkolů, které máte, se Kristův obraz skutečně vrývá do vaší tváře. Ze všech možných důvodů představujete v oné třídě, v oné chvíli a s oním výrazem a s onou inspirací vy Jeho a On vás.“ („The Ideal Teacher“ [proslov určený učitelům semináře a institutu, 28. června 1962], 5–6.)

Poznámky

Pánovo zaslíbení [6.1] Výuka evangelia je dílo Páně, a Pán si přeje, aby učitelé semináře a institutu v tomto úkolu dosáhli úspěchu. Když učitelé a vedoucí každý den volají k Pánu, pocítí, že se jim dostává pomoci. Pán dává těm, kteří se snaží žít podle Jeho evangelia a snaží se mu učit druhé, toto zaslíbení: „Tudíž, vpravdě pravím vám, pozdvihněte hlas svůj k tomuto lidu; říkejte myšlenky, jež vložím do srdce vašeho, a nebudete před lidmi zahanbeni; Neboť vám bude dáno v pravou hodinu, ano, v pravou chvíli, co budete říkati. Ale přikázání vám dávám, abyste hlásali jakékoli věci, jež budete hlásati ve jménu mém, s vážností srdce, v duchu mírnosti, ve všech věcech. A dávám vám toto zaslíbení, že nakolik toto budete činiti, bude Duch Svatý vyléván vydávaje svědectví o všech věcech, o nichž budete mluviti.“ (NaS 100:5–8.)

79

Rejstřík A Audiovizuální a počítačové prezentace................................... 70–71 pokyny. . ........................................ 71

B Ballard, M. Russell svědectví mění život....................... 33 Bednar, David A. čtení písem od začátku do konce...... 38 Duch Svatý proniká do srdce.............6 jednání inspirované vírou je známkou ochoty. . .........................6 pojítka, vzory a náměty................... 23 zapisování přivolává Ducha Svatého.... 68 Benson, Ezra Taft je nezbytné, aby se učitelé učili evangeliu................................... 20 pisatelé písem viděli dnešní dobu..... 53 písma mají být výchozím zdrojem.... 51 vztah mezi manželem a manželkou....3

Duch, výuka skrze Něj Viz Duch Svatý, Výuka a studium skrze Ducha Duchovní manipulace nebo nátlak. . ........................... 12–13, 67 Duchovní zahájení..........12, 15, 16, 35, 50 Duch Svatý Jeho funkce................................... 11 Jeho role při učení se.......1–2, 6, 10–13, 15, 31, 34, 38, 48, 55 pomáhá při přípravě........ 51, 53–54, 78 přivolávání Jeho vlivu.. ............. 6, 7, 12, 13, 15, 17, 30, 31, 41, 49, 50, 56, 58, 61, 63, 68, 74 úsilí o Jeho společenství....................2 vzdělávání skrze Ducha Svatého........6

E

Časové rozložení............................... 57 Čemu učit, rozhodování. . ............... 52–55 Čtení příručky pro daný kurz.................... 23 společné čtení písem ve třídě...... 64–65

Eyring, Henry B. buďte opatrní, když mluvíte o Duchu.................................... 13 dobré vykonávání časných záležitostí....8 držte se obsahu výukových materiálů................................... 51 důsledná poslušnost přináší zlepšení.......................................3 dva pohledy na evangelium............. 54 jedině skrze Ducha......................... 11 náš cíl jakožto učitelů. . ......................1 některé otázky přivolávají inspiraci.... 61 nemůžeme vědět vše, co měli pisatelé písem na mysli........................... 53 osobní zhodnocení skrze modlitbu. . .. 78 otázky jsou základem učení se a výuky. . .................................... 58 písma budou studenty přitahovat..... 48 písma uhasí žízeň. . ......................... 48 rozlišování mezi zásadou a naukou.... 26 student, který hledá upřímně a s vírou.. .....................................6 vyhledávejte zásady vedoucí k obrácení.................................... 54

D

F

Deníky............................................. 68 Diskuse.................................. 63–64, 71 Dokončení studijních kurzů............. 8, 49

Faust, James E. pravda musí být zformulována (citát od B. H. Robertse). . ............. 28 Fyzické prostředí pro studium............. 16

C Cíl programu Semináře a instituty náboženství......... x, 1–9, 10, 14–15, 47, 50 Církevní vzdělávací systém.. ................. ix Clark ml., J. Reuben mládež hladoví po věcech Ducha..... 48 mladí již zažili duchovní požehnání.... 32 učitelé mají velké poslání................. ix učte evangeliu tak, jak mu učí písma.. ..5

Č

H Hales, Robert D. když studenti učí a vydávají svědectví, posiluje to víru............. 33 pomáhejte studentům získat duchovní svědectví..................... 29 usilujte o osobní spravedlivost...........2 Hinckley, Gordon B. nikdo z nás toho neví dost. . ...............4 rozvíjejte se dál................................3 Historické pozadí. . ............................. 24 Holland, Jeffrey R. mějte rádi studenty, kteří nijak nereagují................................... 19 neuspěchaná atmosféra je nezbytná................................ 12 vyzývejte studenty, aby zkoumali písma........................................ 22 Hudba. . ............................. 12, 35, 50, 74 Hunter, Howard W. mladí mají mít důvěru v písma......... 34 nenapodobujte vliv Ducha. . ............. 12 potenciální nebezpečí u charismatických učitelů............... 76 studujte písma každý den................ 19 učení a příklad Ježíše Krista...............4

Ch Charakter učitele.................................4

J Jak učit, rozhodování............. 6, 52, 55–57 Jednota. . ................................... 4, 12, 50 Viz také Pěstování studijního prostředí, které je láskyplné, uctivé a má určitý společný cíl Jestliže-pak, forma vztahů. . ................. 28 Ježíš Kristus evangelium pomáhá stát se více takovými, jako je On................... 26 Jeho obraz v učitelově tváři.............. 79 Jeho poznávání skrze Ducha Svatého........................... 11 Jeho zaslíbení pro ty, kteří učí Jeho evangeliu. . .......................... 79 pěstování lásky studentů k Němu. . ... 14 písma pozvedají náš zrak k Němu.... 25

81

pomáhejte studentům stát se takovými, jako je On, skrze přemítání. . ................................. 21 požehnání přicházející studentům, kteří se o Něm učí a následují Ho....1 přivolávejte Ducha tím, že zaměřujete příklady a diskusi na Něho. . ......... 12 proroci o Něm svědčí...................... 53 studenti chodí do třídy, aby Ho poznali. . .......................... 15, 50 učitelé mají svědčit o lásce, kterou k Němu chovají.......................... 33 učitelovo přání stát se takovým, jako je On. . ..................................3 učitel se má zaměřovat na to, aby k Němu vedl studenty................. 76 učte tak, jak učil On..... v–vi, 3, 4, 13, 59, 70, 78–79 zdůrazňování pravd, které pomáhají studentům více k Němu přilnout.... 54

K Každodenní studium písem.... 6, 10, 19–20 Kázeň.. ........................................ 17–18 Kimball, Spencer W. učíme se tím, že něco děláme.. ......... 32 Kněžská lstivost. . .......................... 67, 76 Komise pro vzdělávání........................ ix Kontext a obsah. . .......................... 24, 52 Viz také Porozumění kontextu a obsahu Křídová nebo bílá tabule........... 28, 69–70 Křížové odkazy. . ................................ 22

L Láska a úcta ke studentům........ 13, 15, 18, 47, 50, 63 k Pánu................... 2, 11, 12, 13, 33, 65 Viz také Pěstování studijního prostředí, které je láskyplné, uctivé a má určitý společný cíl, Pravá láska Lee, Harold B. svědectví slábne............................. 19 Lukáš 5 – příklad výuky...................... 42

M Maxwell, Neal A. pravdivost, závažnost a naléhavost pomáhá při obrácení................... 30 učíte tím, čím jste.............................3 McConkie, Bruce R. novodobé příběhy posilující víru. . ..... 66

82

McKay, David O. pořádek musí být........................... 19 Místa k sezení................................... 16 Modlitba. . ............................ 3, 11, 13, 78 při přípravě na výuku. . ........v, 13, 47, 52 za studenty. . .......................... v, 14, 50 Monson, Thomas S. cíl výuky evangelia.. ........................ 30 člověk je důležitější než nějaký problém.. ................................... 18 poznávejte historické pozadí písem. . .. 24

N Náboženské písně Viz Hudba Náboženské vzdělávání.................... ix, 1 Napravování neukázněného či nevhodného chování. . ................... 17–18 Naslouchání studentům................ 14, 64 Nauky a zásady......................... 5, 26, 38 jejich výuka....................... 5, 6, 38–46 zformulování..............12, 28, 53, 69, 71 Názorné předvedení.. ......................... 32 Nebeský Otec inspiroval vybrané muže a ženy při psaní písem. . ......................... 23 Jeho poznávání skrze Ducha Svatého........................... 11 oslavujte Ho ve své výuce................ 76 pomáhání mládeži připravit se na věčný život s Ním......................x, 1 pomáhání studentům poznat a milovat Nebeského Otce............x, 1 pomáhání studentům připravit se vykonat to, o co je požádá. . ............2 požehnání plynoucí z výuky, která Ho těší...................................... 78 připomínka, že studenti s postižením jsou Jeho děti. . ........... 14 promlouvá ke studentům skrze písma. . .............................. 34 studenti chodí do třídy, aby Ho poznali...................... 15, 50 studenti získávají sílu na to, aby se rozhodovali v souladu s Jeho vůlí....5 učení studentů, že mají pro Něj nekonečnou hodnotu.................. 14 učitelé mají svědčit o lásce, kterou k Němu chovají.......................... 33 učitelovo přání stát se takovým, jako je On. . ..................................3 zdůrazňování pravd, které pomáhají studentům více k Němu přilnout.... 54

O Oaks, Dallin H. náboženské písně jsou z nebe seslané prostředky................................. 74 neučte konkrétním způsobům uplatnění................................... 31 učitelé pomáhají v díle Páně.. .............1 učte z lásky. . .................................. 13 zdůrazňujte nauky, zásady a smlouvy.................................. 56 Občerstvení nebo sladkosti................. 17 Obrácení....................... v, vii, 2, 6, 13, 26 Viz také Cíl programu Semináře a instituty náboženství, Srdce, přijetí evangelia do srdce, Účel S&I Ochota, studentů...... 15, 49–50, 56–57, 70 Viz také Studenti, příprava na studium Odvozené zásady.. ............................. 27 Osobní pokrok, program.. .....................9 Osobní studium písem............. 19–23, 25 Osobní zaměření lekce..... 7, 40–41, 51, 54 Osvojení si klíčových pasáží z písem a základních nauk. . ....................... 34–36 Otázky................. v, 22, 29, 50, 57, 58–62 které povzbuzují k uplatňování vyučované látky.......................... 62 které vedou studenty k tomu, aby látku rozebrali, a díky tomu jí porozuměli.. .................... 29, 60–61 které vyvolávají pocity a svědectví.. .. 30, 33, 61–62 které vyzývají studenty k tomu, aby vyhledali informace. . ................... 59 Označování veršů a psaní poznámek.... 21, 28, 68–69

P Packer, Boyd K. audiovizuální pomůcky – požehnání, nebo prokletí. . ............................ 72 duchovní věci nelze vynutit silou. . .... 12 moc plynoucí z udržování života v souladu s Duchem. . .................. 47 podstata a účel písem..................... 26 porozumění pravé nauce...................5 propojení témat z evangelia s moderní hudbou...................... 75 Spasitel poskytl vzor učitele............... v Spasitelův obraz v učitelově tváři. . .... 79 studenti přicházejí dychtivě, když jsou duchovně vyživováni. . ... 50

svědectví získáváme tím, že ho vydáváme.................................. 33 uctivost přivolává zjevení.. ............... 16 Usmíření představuje kořeny křesťanské nauky..........................1 Pěstování studijního prostředí, které je láskyplné, uctivé a má určitý společný cíl................... 10, 13–19, 50, 63 Písma blok písma definován a vysvětlen..... 39 dovednosti a metody týkající se studia písem. . .................... 20–22 mistrovství v písmu................... 34–35 nauky a zásady z písem. . .... 5, 26, 53, 60 pomůcky ke studiu písem. . ......... 20–21 prvořadý zdroj pro přípravu lekce..... 51 výuka.. .................................... v, 5, 38 Počítačové prezentace.. .................. 70–71 Pociťování pravdivosti a důležitosti nauk a zásad........10, 26, 29–30, 40, 44, 56 Porovnávání a nacházení rozdílů. . ... 22–23 Porozumění kontextu a obsahu písem a slov proroků...... 10, 23–25, 34, 39, 40–41, 43–46, 52, 55–56, 59–61, 65 nauk a zásad. . ... 6, 28–29, 32, 40, 43–44, 46, 53, 56, 61, 66, 70 Poskytování rad studentům....... 14, 18, 76 Posloupnost při výuce písem Viz Výuka písem v dané posloupnosti Postoj učitele.......................................4 Povinnost vůči Bohu, program...............9 Pravá láska. . ........................... 3, 7, 14, 47 Předměty a obrázky...................... 50, 70 Představování si.. .......................... 22, 70 Přemítání. . .................... 21, 31, 40, 68–69 Příběhy. . .............................. v, 30, 66–67 Příklad učitele........................... 2, 20, 35 Příprava lekcí Viz Příprava lekce osobní..................................... 47–49 studenta. . .............................. 6, 49–50 Příprava lekce. . ..........13, 15, 51–57, 58, 65 rozhodněte se, čemu učit. . .......... 52–55 rozhodněte se, jak učit....... 6, 52, 55–57 zdroje pro přípravu lekce................. 51 Příprava na výuku......................... 47–57 Přizpůsobení lekce..... 13, 17, 51, 56, 57, 66 Průběžné školení.......................... 47, 49 První předsednictvo náboženské písně přivolávají Ducha Páně.. .............................. 74

Psaní. . .................................... 28, 31, 32 činnosti vyžadující psaní.. ...... 68–69, 71

R Relevantnost........................... 50, 56–57 Roberts, B. H. pravda musí být zformulována......... 28 Rodiče studentů.. .................... x, 8, 17, 19 Rodina, pomáhání rodině.....................8 Role Ducha Svatého Viz Duch Svatý, Výuka a studium skrze Ducha role studenta....6, 15, 17, 50, 55, 57, 58, 66 Romney, Marion G. v písmech jsou zachovány zásady..... 26 Rozbor........... 27, 29, 32, 39–40, 44, 60, 70 Viz také Otázky, které vedou studenty k tomu, aby vyučovanou látku rozebrali, a díky tomu jí porozuměli Rozhodnutí, čemu učit a jak tomu učit..................................... 52–57 Rozlišování rodu v řeči písma.............. 77 Rozmanitost. . ............................... 57, 66 Rozpoznávání nauk a zásad. . ............26–28, 39, 43, 53, 56, 60, 61 porozumějte naukám a zásadám, pociťujte jejich pravdivost a důležitost a uplatňujte je. . ....... 26–31 Rušivé vlivy, jejich omezení................. 16 Rutinní činnosti ve třídě.. .................... 15

S Sarkasmus........................................ 76 Sblížení se se studenty.. ............ 13–14, 50 Scott, Richard G. jednoduché formulace zásady.......... 27 měřítko efektivnosti výuky.. ............. 30 nejdůležitější cíl při výuce. . .............. 54 oddělujte zásady od detailů............. 26 písma jsou jakási příručka.. .............. 23 pomozte mladým milovat písma...... 20 pomozte vštípit pravdu hluboko do mysli a srdce studentů............ 30 používání písem tak, jak jsou zaznamenána. . ........................... 35 přátelé v písmech........................... 25 učení se veršům z písem nazpaměť je jako získání přítele. . ................. 35 zapojení studenta do výuky

přivolává Ducha...........................7 zásady jsou koncentrované pravdy.................................... 5, 26 získání spravedlivého charakteru. . ......4 Sdílení. . .. v, 12, 30, 32, 40, 43–46, 62, 67, 68 posvátných osobních zážitků........... 62 Segmenty bloku písma............. 39, 52, 55 Semináře a instituty náboženství....... ix, 8 Seskupování veršů Viz Segmenty bloku písma Seznamy myšlenek v písmech............. 23 Shrnutí...............................41, 55, 57, 65 Skupiny, práce ve skupinách.. .... 32, 67–68 Sledování. . ................................... 49, 78 Slova proroků a apoštolů....... 5, 29, 30, 33 Smith, Joseph klíč k porozumění písmům.............. 24 všichni duchové jsou schopni rozvoje.......................... 14 Soutěžení......................................... 76 Souvislosti historické................................. 24, 60 kulturní. . .................................. 24, 60 zeměpisné. . ................................... 24 Správa................................................7 programů a zdrojů. . ..........................7 Srdce, přijetí evangelia do srdce.... vii, 1, 6, 11, 29, 30, 39, 55, 62, 63 Viz také Obrácení Studenti jejich potřeby a schopnosti.......... 9, 14, 40, 47, 51, 54 příprava na učení se. . .... 6, 49–50, 57, 70 role při učení se Viz Role studenta výuka ostatních studentů evangeliu.... 6, 7, 32, 55–56, 67 Studenti s postižením. . ........ 14, 20, 69, 71 Studování písem denně a čtení příručky pro daný kurz.................. 19–23 Svědectví, posilování........... vi, 19, 30–31, 33, 35, 55–56, 62 Viz také Obrácení, Srdce, přijetí evangelia do srdce Svoboda jednání jednání inspirované vírou.............. 6–7 studenti ji používají..................... 6, 58

T Tabule Viz Křídová nebo bílá tabule Ticho. . ......................................... 12, 63

83

U Učení se skrze Ducha............... 10, 17, 20, 55, 65 studijní prostředí............................ 13 Viz také Duch Svatý, Výuka a studium skrze Ducha Učení se pasážím z písem nazpaměť.... 34 Uchtdorf, Dieter F. směrování mládeže ke Kristu.............2 Učitel jeho vzhled. . .................................. 16 učitelův výklad. . ........................ 65–66 zaměření na učitele..... 52, 55, 57, 63, 65 Uplatňování nauk a zásad.........10, 20, 26, 30–31, 40, 43, 56, 62, 66, 70 Viz také Otázky, které povzbuzují k uplatňování vyučované látky Usmíření Ježíše Krista.... x, 1, 10, 14, 23, 25 Uspořádání učebny Viz Pěstování studijního prostředí, které je láskyplné, uctivé a má určitý společný cíl

Ú Účel pěstujte prostředí, které se vyznačuje určitým záměrem. . ............ 15, 50, 56 účel S&I........................... 1, 10, 53, 78

V Vedoucí kněžství, spolupráce s nimi.... 7, 8, 17, 19 Video Viz Audiovizuální a počítačové prezentace Víra. . ........................................... 47–49 jednání inspirované vírou..............vi, 6 Viz také Duch Svatý, přivolávání Jeho vlivu, Role studenta

84

ve slovo.. .................................. 47–48 ve studenty. . .............................48–49 v Pána. . ......................................... 48 Vizuální pomůcky Viz Audiovizuální a počítačové prezentace, Předměty a obrázky Vydávání svědectví. . ... vi, 12, 30, 33, 40, 43, 55, 62, 65 Vyhledávací otázky Viz Otázky, které vyzývají studenty k tomu, aby vyhledali informace Vysvětlování.. ........... 28–29, 32, 39–40, 55 sdílení nauk a zásad evangelia a vydávání svědectví o nich.. ...... 31–33 Vysvětlování obtížně srozumitelných slov a slovních spojení.............. 22, 25, 52 Výuka metody, dovednosti a přístupy........ 56, 58–77 nauk a zásad. . ....................... 5, 38–46 podle Spasitelova způsobu................ v rozhodněte se, čemu učit. . .......... 52–55 rozhodněte se, jak učit....... 6, 52, 55–57 skrze Ducha Viz Výuka a studium skrze Ducha sledování, naslouchání a rozlišování. . .......... 14, 17, 47, 64, 65 všeobecné rady a upozornění. . .... 76–77 vyhýbání se spekulacím.. ................. 51 výuka písem v dané posloupnosti. . ... 38 výuka písem v programu Semináře a instituty náboženství.. ..........38–46 Výuka a studium skrze Ducha.... 6, 10–13, 15, 47 Viz také Duch Svatý Výukové materiály.... 13, 24, 39, 51, 52, 54, 56, 57 Vzdělávání......... x, 6, 10, 11, 15, 50, 55, 64 Vzhled učebny. . ................................. 16 Vzor pro výuku z písem...................... 39

Vztahování písem na sebe. . ............ 22, 40 Vztahy se studenty............. 3, 13–14, 50, 76, 78 s ostatními.................................. 2, 3 s vedoucími kněžství.. ................ 3, 8–9 Vztahy příčiny a následku......... 27, 38, 52

Z Základní nauky.. ...................... 35–36, 54 Základní zásady výuky a studia evangelia. . ................ 10–37, 39–41 Zákony na ochranu autorských práv............................ 71–72 Záměr inspirovaného pisatele.. .. 23, 24, 27, 38, 39, 53 Zápis do kurzu............................... 8, 49 Zapojení studentů. . ... 6–7, 8, 21, 50, 52, 63, 67, 69 Zásady Viz Nauky a zásady Zásady vedoucí k obrácení.................. 54 Zdokonalování se jakožto učitel. . .......... 3, 47–49, 78–79 Zdůrazňování. . .............. 40, 53–54, 55, 57 Zformulované zásady.................... 27–28 Zjevení a inspirace.... 15, 16, 31, 61, 68–69 Viz také Duch Svatý, přivolávání Jeho vlivu Zpětná vazba............................... 49, 78 Způsobilost............................... 2, 11, 47 Viz také Život podle evangelia

Ž Žák Viz Role studenta Život podle evangelia................x, 2, 4, 47

Výuka a studium evangelia

Recommend Documents