Neposuzuj sv?j duchovní stav podle pocit?

Neposuzuj sv?j duchovní stav podle pocit? Published on World Challenge (https://worldchallenge.org)

Neposuzuj sv?j duchovní stav podle pocit? David Wilkerson February 19, 2001 Apoštol Pavel ujistil Tesalonické, že se nau?ili, jak líbiv? chodit p?ed Bohem. ?ekl jim: „Jakož jste p?ijali od nás, kterak byste m?li choditi a líbiti se Bohu“ (1. Tesalonickým 4:1). Potom Pavel p?idal toto nabádání: „V tom abyste se rozhojnili více“ (4:1) [anglický p?eklad: „Tak abyste oplývali více a více“]. Oplývat znamená vzr?stat. Pavel ?íkal: „Slyšeli jste kázat zdravé evangelium. Tak te? máte pevný základ své d?stojnosti. Proto byste m?li r?st v milosti ve všech sm?rech – ve své ví?e, svých znalostech, své lásce.“ Pavel mluvil o takovém oplývání také Korintským: „A protož jakž ve všech v?cech jste hojní, totiž u ví?e i v ?e?i i v známosti i ve všeliké snažnosti i v lásce vaší k nám, tak i v této milosti hojní bu?te“ (2. Korintským 8:7). Jinými slovy ?ekl: „Duch svatý ve vašem život? vykonal d?ležité zm?ny. Proto byste ze sebe m?li dávat víc ve všech sm?rech – ve svém ?ase, svých financích, svých talentech.“ Tato pasáž to objas?uje: od každého, kdo je krmen Božím Slovem, se o?ekává, že poroste v milosti. B?h obda?il dary pastory, u?itele, proroky a evangelisty pro tento výslovný zám?r: aby za?ídil r?st své církve. Žádný k?es?an nemá z?stat miminkem v Kristu. O?ekává se od nás, že v N?m porosteme, abychom se nedali unést ni?ím falešným. Ježíš sám mluví o trvalém r?stu v našich životech: „Já jsem p?išel, aby život m?ly, a hojn? aby m?ly“ (Jan 10:10). Kristus pochválil církev v Thyatirech, že dosp?la v milosti: „Znám? skutky tvé, i lásku, i p?isluhování, i v?rnost, i trp?livost tvou, a skutky tvé, i ty poslední, kte?íž v?tší jsou nežli první“ (Zjevení 2:19). Ježíš tu v jádru ?íká: „Jsi mnohem horliv?jší te?, než když jsi podnikal první kroky. Dovolil jsi, aby se m?j život v tob? ješt? více rozhojnil.“ P?ísloví to potvrzuje: „Ale stezka spravedlivých jako sv?tlo jasné, kteréž rozmáhá se, a svítí až do pravého dne“ (P?ísloví 4:18). A Job prohlašuje: „P?ídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest ?istých rukou, posilní se více“ (Job 17:9). Vidíme, že neexistuje prostor pro lenost, loudavost nebo zakrn?lý r?st v t?le Kristov?. Takže, jak se cítíš ohledn? svého r?stu v Pánu? Vidíš neustálý vzr?st víry, nad?je, lásky, dávání? Jestliže ano, jak m?žeš sv?j vzr?st zm??it? Je tragedií, že mnoho k?es?an? posuzuje sv?j duchovní vzr?st podle vn?jšího, viditelného stavu. Samoz?ejm?, v?tšina v??ících prohlašuje, že žije vírou a ne pocity. Ale v každodenní praxi mnozí m??í své duchovní životy podle toho, jak se cítí. A jsou p?esv?d?eni, že duchovn? nerostou. Navšt?vují pravideln? církev, poslouchají kázané Boží slovo, ?tou své Bible, piln? se modlí. Ale cítí, že ned?lají žádné pokroky. Jeden svatý mi ?ekl: „M?l bych být víc zlomený v Pánu. Snadno jsem se p?ed ním rozplakal, ale te? už nemám tak jemné srdce. Prost? nerostu.“ Jiní se odsuzují, protože slyší mnoho kázání, ale uchovali si z nich v pam?ti pouze málo. Trápí se, že nejsou tak intenzivní nebo horliví pro Boha, jak kdysi byli. Dovolte, abych s vámi sdílel n?kolik náhled? k pochopení našeho duchovního r?stu: 1. K?es?an m?že r?st v milosti a neuv?domovat si to Nemusíš se absolutn? starat o úžasný zrající proces, který uvnit? v tob? probíhá. Pavel srovnává náš duchovní r?st k r?stu našich t?l. ?íká, že naše duše jsou vyživovány stejným zp?sobem jako naše fyzické klouby, svaly a struktury. Nazývá to: „roste Božím vzr?stem“ (Koloským 2:19). Tento vzr?st p?ichází od hlavy. Jednoduše ?e?eno, jak d?v??uješ a setrváváš v Kristu, je do tvé duše pumpován nekone?ný proud jeho života. Ježíš je neustálá životní síla ve tvé bytosti, živoucí proud, který se nikdy nezastaví. Tudíž jeho život neustále proudí do tvého, i b?hem tvého spánku. Zajiš?uje ti ?erstvé dopln?ní každý den, bez ohledu na to, jak se zvn?jšku cítíš. Jak si myslíš, že Izrael p?ežil ?ty?icet let na poušti? Žili z many, chleba seslaného z nebe. Tento „and?lský pokrm“ m?l všechny živiny pot?ebné k vytvo?ení imunitních systém? Izraelc?. Proto si Boží lidé nikdy nep?ivodili žádnou Page 1 of 5

Neposuzuj sv?j duchovní stav podle pocit? Published on World Challenge (https://worldchallenge.org) nemoc Egypta. Všude kolem nich umírali Kananejci a Filištíni na mor. P?esto celou dobu z?stal Izrael imunní. Takové je to s Kristem, naší manou dneška. On je chléb sesílaný pro nás z nebe. A on vytvá?í náš duchovní imunitní systém proti h?ích?m všeho druhu. Možná nevidíme žádné vn?jší znaky, že v nás tato mana pracuje (stejn? jako nevidíme, že se posiluje náš t?lesný imunitní systém). Ale Boží slovo zaslibuje, že všichni, kte?í milují Ježíše, budou stále siln?jší ve své duchovní imunit?. P?emýšlej o tom: n?kdy ješt? m?žeš být pokoušen, ale po létech zjistíš vzr?stající moc k odolání svod?m sv?ta. A ješt? víc sis zošklivil špínu, kterou vidíš kolem sebe. Už nemyslíš ani nemluvíš jako sv?t. Když tvoji spolupracovníci vyk?ikují: „Je pátek, ?as ve?írk?“, myslíš si: „Ješt? dva dny do ned?le.“ To proto, že rosteš. Uvažuj o M?síci a hv?zdách. Zdá se, že jsou upevn?né, nejeví známky pohybu. P?esto tato nebeská t?lesa b?ží vesmírem rychlostí stovek mil za hodinu. Možná si myslíme, že je náš r?st fixní bez žádného pohybu vp?ed. Ale B?h nám dal smluvní zaslíbení: „Štípení v dom? Hospodinov? v sí?cích Boha našeho kvésti budou“ (Žalm 92:13). Ježíš t? vyko?enil z království tmy a zasadil t? do dobré p?dy svého království. A ty te? ?erpáš výživu a život z jeho nebeské p?dy. Pavel píše: „Vko?en?ní a vzd?laní na n?m, a utvrzení u ví?e… rozhoj?ujíce se v ní s dík? ?in?ním“ (Koloským 2:7). Apoštol nám ?íká: „Protože setrváváš v Kristu, budeš vzkvétat a rozkveteš jako kv?tina rašící životem. Ježíš?v život z tebe vybuchne.“ 2. M?žeme nesprávn? soudit sv?j duchovní r?st kv?li opakování a nud? spole?né všemu v život? Každý den d?láš zas a zas v?ci, které se stanou nudné a opakující se. Nap?íklad každý pracovní den vstáváš ve stejnou hodinu, jíš stejnou snídani a jedeš stejnou cestou do své kancelá?e. Chodíš do stejné restaurace na ob?d, zastavuješ se ve stejné kavárn? cestou dom? a posloucháš b?hem jízdy stejnou rozhlasovou stanici. To samé je možná pravdou o našem duchovním žití. V ned?li ráno jdeme do církve a sedíme na stejných sedadlech. Zpíváme stejné písn? a chvalozp?vy. I naše modlitby mohou znít stejn?. D?láme ty samé v?ci znovu a znovu. A jsme v pokušení si myslet: „Ned?lám nic víc, než jsem vždy d?lal. ?tu Bibli a modlím se. Zpívám ve sboru. Ale není v tom žádná rozmanitost. D?lám ty samé v?ci po léta. V?bec nerostu.“ Jaké lži ti napovídají tvé pocity. Takové myšlenky ti mohou ukrást Boží milost. Faktem je, že my všichni ?elíme nekone?nému opakování se v našich denních rutinách. Takový je prost? život. Opravdový d?kaz r?stu je ten, že jsme toho nenechali. Stále ješt? se v?nujeme Božímu dílu, den za dne, týden za týdnem, rok za rokem. Víš, r?st v milosti neznamená d?lat víc nebo v?tší v?ci pro Boha. Pravý r?st vychází z toho, že d?láme znovu a znovu ty samé v?ci s v?tším ujišt?ním v srdci, že d?láme všechno pro n?j. Je to jako u?it se psát v první t?íd?. Za?ínáš spojovat kole?ka a ?áry kli?kami, tvo?íš velká písmena. Ale po chvíli jsou písmena menší a blíž u sebe. Nakonec se nau?íš spojovat dohromady slova a nakonec zformuješ v?ty. A?koliv jsi dlouhý ?as stále opakoval stejné v?ci, umíš už psát. Celou tu dobu se v tob? dosahovalo n??eho hodnotného. Jsem p?esv?d?en, že k našemu duchovnímu r?stu dojde spíš v opakujících se v?cech, než když budeme skákat z jedné aktivity ve služb? na druhou. P?ináší to víc milosti pokra?ovat, když jsme unaveni, zlomení, teskníme nebo jsme zarmouceni, než když je všechno nové. M?žeš si myslet, že jsi duchovn? mrtvý, nikam v Pánu nejdeš, ale s nejv?tší pravd?podobností rosteš v Kristu každý den. 3. M?žeme m??it sv?j sou?asný stav špatným standardem (m??ítkem) Zážitky prom?ny jsou ?asto emotivní, protože jsou známkou novosti a tak neuv??iteln? speciální. Zm?na, ke které dojde v naší duši, je tak náhlá, je to ohromující. Je to báje?né být náhle obrácen od h?íchu a otroctví k plnému novému životu v Kristu. Náš po?áte?ní duchovní r?st je jako když se dít? u?í chodit. Je to nádherné a vzrušující, když ud?lá dít? sv?j první krok. Tatínek s maminkou se sm?jí a pobízejí je: „Poj? k nám, dokážeš to.“ Na nejistých nohou ud?lá dva kroky, t?i kroky, potom spadne. Okamžit? ho zvednou a pochválí. Jeho sourozenci ho povzbuzují: „Je to dobré.“ Je st?edem veškeré pozornosti. A nakonec, když p?ejde místnost, každý jásá. Jak emocionální zážitek to pro n?j je. Ale brzy již toto dít? není st?edem pozornosti. Kdykoliv te? spadne, zvedá se samo. A chodí kolem celému domu a d?lá nepo?ádek. P?itahuje si rostlinky, vytahuje hrnce a pánve, trhá látky ze zásuvek. A za to všechno je napomínáno a ukáz?ováno. Náhle už pro n?j v?ci nejsou tak vzrušující. Jeho první kroky byly ocen?ny smíchem a radostí. Ale te?, když se dál u?í chodit, není to už tak efektní ani emocionální. Page 2 of 5


Tv?j duchovní r?st je podobný. Když jsi byl dít?tem v Pánu, cítil jsi, že ti B?h v?nuje speciální pozornost. Kdykoliv jsi upadl, byl tam, aby t? zvedl. P?esto, jak píše Pavel, nemáš z?stat napo?ád dít?tem. Stejn? jako u?ili batole, že nemá vstupovat do ulice, u?il ses i ty, že se nemáš poušt?t do duchovních oh??. Te? kdykoliv padneš, rozhlížíš se kolem, kdo by t? zvedl, ale nikdo tam není. B?h t? u?í stát na Jeho slov? a chodit vírou a již se více neloudat jako dít?. Samoz?ejm? je možné stát se vlažným a nedbalým ve své ví?e. Mnozí v??ící jsou v takovém stavu. Ale Ježíšovo varování ohledn? ztráty naší první lásky není mín?no pro tebe, pokud tvé srdce stále ješt? touží po Bohu. D?kaz, že rosteš v jeho milosti je ten, že se stále znepokojuješ stran odpadnutí. Proto neustále prozkoumáváš své srdce. P?esto Satan nachytal mnoho k?es?an? práv? tím, že je p?esv?d?il, že n?co v Pánu ztratili. Faktem je, že je strašný h?ích pochybovat o Boží lásce k nám a špatn? posuzovat svou pozici v Kristu podle svých pocit?. Tvé postavení den za dnem v Ježíši nemá nic co do ?in?ní s tvou horlivostí, slzami nebo intenzitou. To se opírá jen o víru samotnou. P?edstav si, jak bys byl ztracen, kdyby tvé spasení skute?n? záviselo na tvých pocitech. Pavel na nás naléhá: „Ale to jedno ?iním, na ty v?ci, kteréž jsou za mnou, zapomínaje, k t?m pak, kteréž jsou p?ede mnou, úsiln? chvátaje, k cíli b?žím“ (Filipenským 3:14). Nikdy se nemáš opírat o minulé emocionální zážitky. Na ?em dnes záleží je to, zda v??íš jeho zaslíbením pro tebe. Jsi p?ipraven podílet se na jeho božské povaze opravdu biblickým zp?sobem – ne emocionálními výlevy nebo vn?jším viditelným projevem, ale tím, že se sám obsadíš do jeho slavných zaslíbení? „Odkudžto veliká nám a drahá zaslíbení dána jsou, tak abyste skrze n? Božského p?irození ú?astníci u?in?ni byli, utekše porušení toho, kteréž jest na sv?t? v žádostech zlých“ (2. Petr 1:4). Petr to objas?uje: získáváme Kristovu povahu tím, že si p?ivlast?ujeme Boží smluvní zaslíbení, a žádným jiným zp?sobem. Jeden služebník se mi kdysi chlubil: „Kone?n? jsem se dostal zp?t ke své po?áte?ní ví?e. Modlím se víc a Bible je op?t mým jídlem. B?h mi dává žhavá poselství pro m?j sbor. A ješt? jednou mám velkou lásku ke ztraceným. Cítím se tak obnovený.“ Jen o pár m?síc? pozd?ji však byl tento muž op?t zpátky na dn?. B?h opravdu p?ináší obnovu a ?erstvé pomazání do našich život?. Ale to není pokrm, ze kterého bychom m?li žít. Žijeme ze stálé víry v jeho smluvní zaslíbení. Jeho slovo je neot?esitelné bez ohledu na to, jak uboze se cítíme. Náš Pán dodrží svá zaslíbení k nám: „Tomu pak, kterýž mocen jest zachovati vás bez úrazu a postaviti p?ed obli?ejem slávy své bez úhony s veselím“ (Juda 24). Existuje mnoho pr?kazných sv?dectví duchovního r?stu. Dovolte, abych vyjmenoval práv? t?i: 1. Když se nacházíš v krizi, rychle b?žíš k Bohu pro út?chu a vedení Spolehlivým znakem duchovního r?stu je, že jdeš s každým problémem a krizí okamžit? k Ježíši. Nau?il ses, že máš kam jít. N?kte?í k?es?ané jsou stále v krizi. Pokaždé, když je potkáš, vypráv?jí ti další strašnou potíž: „?elím jedné v?ci za druhou. Nevím, co mám d?lat.“ Jsou ochotní popsat sv?j problém každému ve svém okolí. Ale nikdy s ním nejdou k Ježíši, jako by jim nem?l co nabídnout. Prosím, nerozum?j mi špatn?: Nezmi?uji se tu o k?es?anech, kte?í procházejí skrze skute?né, opravdové problémy. Každý den dostává naše služba (ministry) tucty dopis? od svatých, kte?í snášejí kruté trápení. Spíše mluvím o „profesionálních upoutáva?ích pozornosti“ v církvi. Stále žvaní a st?žují si. Když je posloucháš, chceš se zeptat: „Je tv?j B?h mrtvý? Pro? nevyužiješ zdroje, které pro tebe p?ipravil? Copak nevíš, že t? u?inil víc než vít?zem?“ Jak pot?šující je pro Pána, když se všemi svými starostmi jdeš nejprve k n?mu. Víš, že máš n?koho, kdo je v?rný, aby se o tebe skrze n? postaral. 2. Jsi mén? závislý na vn?jších znameních, fyzických d?kazech a vnit?ních hlasech D?ležitým znamením dosp?losti je, že již nevyzýváš Boha, aby se ti prokázal viditelným sv?dectvím nebo vnit?ním hlasem. Samoz?ejm? že Pán mluví ke svému lidu. Ježíš ?ekl, že jeho ovce znají jeho hlas. Ale hlas, kterým dnes B?h mluví ke svému lidu, je jeho zjevené slovo. Žid?m ?íká: „?astokrát a rozli?nými zp?soby mluvíval n?kdy B?h otc?m skrze proroky, v t?chto pak posledních dnech mluvil nám skrze Syna svého“ (Žid?m 1:1–2). Page 3 of 5


Navíc, když k nám Duch svatý mluví, je to, abychom si p?ipomn?li slova Ježíše: „Ut?šitel pak, ten Duch svatý, kteréhož pošle Otec ve jménu mém, on? vás nau?í všemu a p?ipomene? vám všecko, což jsem koli mluvil vám“ (Jan 14:26). Když spoléháme na vnit?ní hlasy nebo viditelná znamení, abychom slyšeli od Boha, vystavujeme se neuv??itelnému klamu. Dám vám p?íklad: P?ed nedávnem jsem mluvil na dvou konferencích pro služebníky, v Detroitu a v Indian?. Než jsme odjeli na tato shromážd?ní, ?ekl jsem Gwen: „Nevidím moc sv?dectví, že jsem povolán mluvit na takovémto druhu shromážd?ní. Jestli mi B?h neposkytne n?jaký d?kaz pro tento výlet, nepojedu. Miluji kázat v Times Square Church a to mi sta?í. Krom? toho nenávidím cestování. B?h ke mn? musí jasn? promluvit.“ V Detroitu B?h požehnal slovo, které jsem kázal. Potom n?kolik služebník? padlo na zem a k?i?elo k Bohu. P?esto to pro m? nebyl dostate?ný d?kaz. Pozd?ji v Indianopolis jsem se p?edem modlil: „Pane, musíš mi dnes ve?er dát jasný d?kaz nebo tohle bude moje poslední shromážd?ní. Musíš mi ukázat, že slovo, které jsi mi dal, pronikne srdce služebník?.“ Hádej, kdo slyšel tuto modlitbu krom? Pána? Satan. Náhle jsem slyšel milý, svat? zn?jící hlas, jak mi šeptá: „Davide, dnes ve?er ti dám d?kaz jako nikdy p?edtím. Nemusíš d?lat nic, jen tam stát. Duch svatý se mocn? p?evalí p?es sál a dá ti d?kazy ze všech stran.“ Radoval jsem se a myslel si: „Sláva Bohu, to je nádherné. To je p?esn? to, co jsem se práv? modlil.“ Pán m? toho ve?era op?t pomazal. Když jsem dokon?il své kázání, zav?el jsem pouze svou Bibli a modlil se: „Dob?e, Pane, te? je ?ada na tob?. Kde je d?kaz, který jsem m?l vid?t? Budu tu jen stát, jak jsi ?ekl, abych u?inil.“ Nic se nestalo. Po pár minutách si ú?astníci za?ali v duchu ?íkat, co mám za lubem. Ujistil jsem je: „Prosím, lidi, m?jte se mnou strpení. Já jenom ?ekám na Ducha svatého.“ Stále ješt? se nic nestalo. Nakonec jsem se za?al hn?vat na Boha. Rozhodl jsem se: „Dob?e, Pane, beru to jako znamení, takováto kázání již nemám d?lat.“ V tu chvíli jsem nev?d?l, co mám d?lat. Tak jsem ú?astník?m navrhnul: „Pro? všichni nezvedneme své ruce a neuctíváme Ježíše?“ Tiše za?al každý chválit Pána. A nádherný, jemný Duch Boží naplnil sál. Náhle jsem cítil, že jsem veden, abych požádal manželky pastor?, aby p?išly k oltá?i. ?ekl jsem jim: „Chci, abyste se všechny modlily za sebe navzájem.“ Tak se vzaly za ruce a za?aly se modlit. Okamžit? padla na tyto ženy jemná Pánova p?ítomnost. Za?aly vzlykat, sdílet se, držet se navzájem. B?h se jich dotýkal a uzdravoval je. P?esto tam nebyly žádné hromy a blesky, žádné nadp?irozené d?kazy. Byla to jen tichá, nádherná práce Ducha svatého. Následující ráno jsme poznali v hotelovém výtahu manželku pastora. Zá?ila. ?ekla nám, že se na shromážd?ní zm?nil její život. Brzy jsme za?ínali slyšet další sv?dectví od žen, které byly prom?n?ny a od dvojic, jejichž manželství byla obnovena. Vid?l jsem, že tato nádherná práce nebyla mocným d?kazem, který jsem m?l slíbený. A rychle jsem rozpoznal, co se nep?ítel snažil ud?lat. Satan slyšel moji výzvu k Bohu o vn?jší viditelný d?kaz. A použil ji, aby se mi pokusil zabránit, abych již dál nepovzbuzoval pastory. Cht?l m? p?esv?d?it: „Vidíš? B?h nesplnil tvé požadavky. Musíš to vzít jako d?kaz, že máš p?estat.“ Ne! B?h p?ede mnou otev?el dve?e. A dal mi poselství, abych je kázal. M?l jsem prost? poslechnout mého Pána, d?v??ovat jeho slovu a nechat všechny záv?ry na n?m. On vždy vykoná všechny v?ci svým zp?sobem, hlasit? nebo tiše, viditeln? nebo neviditeln?. 3. Reaguješ s milostí na všechny vzpoury z etnické zlosti a konflikty Jednou z nejvyšších známek dosp?losti v??ícího je láska k celému ztracenému lidstvu. Takový k?es?an projevuje lásku rovnom?rn? k Žid?m i Palestinc?m, k Bos?an?m i Srb?m, ke každému. V??ím, že B?h má pod kontrolou všechny celosv?tové situace. Pohybuje událostmi podle svých v??ných zám?r?, i krvavými krizemi a povstáními. Práv? te? balancuje St?ední vchod na pokraji války. ?asopis Time p?isp?chal v ?íjnu s p?íb?hem nazvaným „Krvavá hora“ o chrámové ho?e v Jeruzalém?. Oblast o rozloze 35 akr?, na které stojí arabská mešita známá jako Zlatý Skalní chrám. Palestinci nazývají mešitu „Noble Sanctuary“ (vznešenou svatyní). Ale Židé v??í, že zem? pat?í Izraeli. Proto vidí Skalní chrám jako „ohavnost zpušt?ní, o kteréž pov?díno jest skrze Page 4 of 5

Neposuzuj sv?j duchovní stav podle pocit? Published on World Challenge (https://worldchallenge.org) Daniele proroka, ana stojí, kdež by státi nem?la“ (Marek 13:14). Židé jsou p?esv?d?eni, že Izraelský chrám bude znovu vybudován práv? na míst?, kde te? stojí tato mešita. P?ední rabín Haim Richman ukazuje na Skalní chrám a ?íká: „Chrám bude postaven práv? zde a nikde jinde.“ Výzkumníci rabína Richmana již obnovili kn?žské od?vy a nádobí pot?ebné k uctívání ve t?etím chrámu. To zahrnuje st?íbrný mizrak k zachytávání krve ob?tních zví?at stejn? jako menoru (zlatý svícen) za milion dolar?. Podle ?asopisu Time ?íkají rabíni a mullahové, že jim B?h pov?d?l, že hora bude dobyta zp?t jenom krví. Jiné zprávy odhalují, že židovské plány k vybudování chrámu již byly dokon?eny. N?kte?í pozorovatelé se obávají, že ortodoxní Židé se možná prokopávají skrze podzemní tunely, které postavil Šalamoun, aby mešitu vyhodili do pov?t?í. Mezitím Palestinci prohlásili, že Jeruzalém bude brzy jejich hlavním m?stem. Prosím, nechápejte m? špatn? – nep?eji si v?bec žádné násilí na St?edním východ?. Ale Bible p?edpovídá velice jasn?, že bude válka v Izraeli. Proto bychom nem?li být p?ekvapeni, až se jednou rána probudíme a p?e?teme si: „Arabská mešita zni?ena. Egypt, Sýrie, Irák, Irán a Jordánsko všichni vyhlásili válku Izraeli.“ I když vidíme do?asný klid, v??ím, že se rychle p?ibližujeme k takovému napln?ní biblického proroctví a návratu Ježíše. Vzniknou nap?tí ve sv?t? se zu?ivou nenávistí, ho?kým bojováním, rasovými vzpourami, etnickými masakry. Takže, jak bychom m?li jako k?es?ané reagovat? Máme milovat duše t?ch Palestinc?, kte?í shazují kameny s vrchu jeruzalémské Zdi ná?k? na modlící se Židy? Máme milovat Izraelce, kte?í post?íleli a zabili 2 000 Palestinc?? Máme milovat Srby, kte?í zmasakrovali tisíce lidí na Balkán? a lidi z Kosova, kte?í sáhli k represáliím proti Srb?m? Pouze úpln? dosp?lý, vyzrálý v??ící m?že akceptovat tato Ježíšova slova: „Milujte své nep?átele. Modlete se za ty, kte?í vás pronásledují a zle s vámi nakládají. Jestliže tv?j nep?ítel hladoví, nakrm ho.“ Ptám se t?: Dovedeš si p?edstavit, že bys strávil m?síc v palestinské polní nemocnici, ošet?oval a krmil vojáky, kte?í cht?jí zni?it Izrael? Dovedeš udržet své p?edsudky pod kontrolou, až budeš ?íst pobu?ující zpravodajství v nastávajících dnech? Budeš mít stejného ducha, jaký byl v Kristu, který ?ekl, když ho k?ižovali: „Ot?e, odpus? jim, nebo? nev?dí, co ?iní?“ Jestliže chceš chodit, jako chodil Ježíš, nem?žeš dopustit, aby se p?i ?tení titulk? rozn?covaly tvé lidské vášn?. Kristus zem?el za každou ztracenou duši na této zemi, v?etn? doktor?, kte?í provád?jí potraty, vrah?, násilník?, pedofil?. Práv? te? jsou naše v?znice plné v?z??, kte?í se stali mocným sv?dectvím spásné lásky Ježíše, vše proto, že je n?kdo miloval navzdory jejich h?ích?m. M?žeš poznat, že rosteš v milosti, pokud jsi schopen se modlit za ty, které sv?t nenávidí. Pokud slyšíme o hrozných v?cech, které se d?jí, máme stát proti každému p?edsudku, který v nás povstane, a prohlásit: „P?ebírám nad tím Kristovu autoritu. Budu milovat lidstvo, jako je miloval m?j Pán.“ Zde je velké zaslíbení, které upokojuje všechny naše pocity pochybností a nejistoty: „Zdaliž nevíš, zdaž jsi neslýchal, že B?h v??ný Hospodin, kterýž stvo?il kon?iny zem?… dává ustalému sílu, a tomu, ješto žádné síly nemá, moci hojn? udílí… ti, jenž o?ekávají na Hospodina, nabývají nové síly. Vznášejí se pe?ím jako orlice; b?ží, a však neumdlévají, chodí, a neustávají“ (Izaiáš 40:28–31).

Download PDF [1] Links [1] http://sermons.worldchallenge.org/printpdf/2506/

Page 5 of 5

Neposuzuj sv?j duchovní stav podle pocit?

Recommend Documents