Zájezd 2007 - Města na Dunaji Poznávací zájezd roku 2007 se uskutečnil ve dnech 24. až 27. května 2007 s názvem „Města na Dunaji“. Účelem zájezdu bylo poznat nejen významná města ležící na Dunaji, ale také se seznámit s vodními díly na trase i s dalšími zajímavostmi v Bavorsku a Rakousku. Trasa a program Trasa a program: 1. Čt 24.5. Brno – Praha – Plzeň – Rozvadov - hrad Kalmünz - koncový úsek průplavu RýnMohan-Dunaj u Kelheimu (řeka Altmühle) – Řezno (Regensburg) - nocleh 2. Pá 25.5. Řezno - prohlídka města – památník Walhalla – busem kolem Dunaje –vyhlídky v okolí Straubingu a prohlídka vodní cesty – Pasov (Pasau) - nocleh 3. So 26.5. Pasov (prohlídka města, soutok řek Dunaje, Innu a Ilzu) – při plavbě lodí pak prohlídka proplouvaných plavebních stupňů Jochenstein a Aschach – Linec (Linz) – nocleh 4. Ne 27.5. Linec (prohlídka města) – vodní dílo Abwinden Asten – Mauthausen-památník 2. svět. války – Freistadt (prohlídka města) – Gmünd – hrad Heidenreichstein – přehrada Landštejn - Slavonice – Brno Orientační mapka trasy
Brno
Po překročení česko-německé hranice v Rozvadově vedla naše cesta k obci Kallmünz, nad níž se na skále vypíná zřícenina hradu pobořeného husity a za 30tileté války. Většina účastníků se na zříceninu hradu s krásným výhledem do kraje vyšplhala, zbytek méně zdatných si zatím prohlédl jez vybudovaný pod soutokem řeky Naab s říčkou Vils. Odtud jsme pokračovali k Dietfurtu, pod nímž ústí kanálová část průplavního spojení Mohanu s Dunajem vodní cesty R-M-D (Rýn-Mohan-Dunaj) do řeky Altmühl. Něco málo z historie R-M-D: Vybudování průplavního spojení Rýna přes Mohan s Dunajem uskutečnilo dávný evropský sen. První pokus o spojení Rýna a Dunaje učinil Karel Veliký okolo roku 793 1
projektem Fossa Karolina. Také Napoleon a Goethe se touto myšlenkou zabývali. Král Ludwig I. Bavorský v letech 1836 – 1845 vybudoval „Ludvíkův kanál“ se 100 plavebními komorami mezi Dunajem a Mohanem (jeho zbytky jsou dodnes dochovány). Kamenný most v Řezně (Regensburgu) určoval kapacitu kanálu jen pro lodě o nosnosti 120 tun, proto brzy nemohla vodní cesta konkurovat nové železnici. 30.12.1921 byla státní smlouvou mezi tehdejší Německou říší a Svobodným státem Bavorsko založena akciová společnost R-M-D pro vybudování vodní cesty pro lodě o nosnosti 1500 tun, aby se mohla začlenit do sítě evropských vodních cest. Celková délka vodní cesty od Aschaffenburgu na Mohanu po Pasov (Passau) na Dunaji činí 677 km. V letech 1926 – 1963 bylo na Mohanu v úseku od Aschaffenburgu po Bamberg vybudováno na délce 297 km 27 plavebních stupňů – jezů s plavebními komorami (PK) a vodními elektrárnami (VE). Na Dunaji byl uveden v roce 1927 do provozu stupeň Kachlet, další jezy s PK a VE byly budovány až mezi léty 1950 – 1994. V letech 1960 – 1973 bylo budováno 72 km severního úseku kanálu Mohan – Dunaj od Bambergu po Norimberk, výškový rozdíl byl překonán 7 plavebními komorami. Jižní část průplavu od Norimberka po zaústění do Dunaje u Kelheimu v délce 98 km byla budována v letech 1971 – 1995. Skládá se z 64 km dlouhé stavebně i finančně nejnáročnější části, kterou tvoří umělý kanál v úseku Norimberk – Dietfurt (výškový rozdíl 93,5 m od Norimberka po vrcholovou zdrž s vodní hladinou na kótě 406,0 m.n.m.! překonávají 4 plav. komory se spádem 1 x 19,4 m a 3 x 24,7 m, v sestupné části jsou 3 PK po 17 m spádu) a ze 34 km dlouhého úseku jdoucího řekou Altmühl upravenou pro plavbu dvěma jezy s plav. komorami o spádu po 8,4 m a vodními elektrárnami. Poslední plavební komoru na sestupné větvi kanálu u Dietfurtu jsme navštívili – protože za provoz plavebních komor odpovídá říční policie, mohli jsme si prohlédnout jen dolní vrata PK, dolní rejdu s připlouvající lodí (foto č. 1) a část kanálu. Na řece Altmühl jsme si prohlédli stupeň Riedenburg – spád 8,4 m překonává jez s vodní elektrárnou a s plavební komorou stejných rozměrů jako na celém kanálovém úseku vodní cesty R-M-D – tj. délka 190 m a šířka 12 m.
Foto č. 1
2
Podél řeky Altmühl jsme pokračovali do města Kelheim, kde jsme po zajímavě řešené pěkné lávce pro pěší vedoucí přes řeku (foto č. 2) přešli do pěší zóny, kde jsme si prohlédli parkovou úpravu a řadu obchodů. První den cesty jsme zakončili v místě noclehu v předměstí Řezna, někteří zdatní jedinci ještě absolvovali večerní prohlídku města. Dopoledne druhého dne jsme věnovali prohlídce historické části Řezna.
Foto č. 2 Řezno (Regensburg) – je správním střediskem vládního kraje Horní Falc, je jedním z nejstarších i památkově nejvýznamnějším německých měst, počet obyvatel ~ 120000. Historie města sahá až do doby před naším letopočtem – při ústí Regenu do Dunaje vzniklo kolem r. 500 př. n. l. keltské oppidum Radasbona. V polovině 1. stol. n. l. zde Římané vybudovali opevněný vojenský tábor, po jeho poškození za válek jej do r. 179 obnovil císař Marcus Aurelius pod názvem Castra Regina. Později v 5. stol. Ragauespurc. R. 739 bylo založeno biskupství, které od r. 845, kdy bylo v Řezně pokřtěno 14 českých velmožů, vztahovalo působnost i na Čechy až do zřízení pražského biskupství r. 973. V polovině 13. stol. získalo Řezno status svobodného říšského města, které do konce 15. stol. patřilo k největším a nejbohatším městům Německa. Dálkový obchod se stal základem jeho ekonomiky, kláštery z něho učinily středisko vzdělanosti a kultury. Svobodné říšské město vyrostlo při Dunaji v místech, kde do něho ústí levostranné přítoky Nába (Naab) a Regen – od něho je odvozen název města. Nyní je Řezno průmyslovým městem, jehož říční přístav má velký význam pro vnitrostátní i mezinárodní nákladní přepravu, ale je také střediskem kultury (divadla, muzea, galerie….) a vzdělanosti – je univerzitním městem (má několik vysokých škol, univerzitu od r. 1967). Ve městě je téměř 1400 památkově chráněných objektů z různých, především středověkých období. K nejvýznamnějším památkám patří: - 900 let starý románský kamenný most je nejstarší zachovaný most ve střední Evropě, je dlouhý 310 m, má 16 oblouků (foto č. 3). 3
Foto č. 3 - Dóm sv. Petra, jedna z nejvýznamnějších katedrál v Německu, má bohatou historii, původní stavba z 9. stol., po požáru koncem 13. stol. začala výstavba nového gotického dómu – středověké stavební práce ve stylu francouzské gotiky trvaly přes 200 let, v 17. stol. barokní přestavba, pak v 19. stol. následovala regotizace a po téměř 600 letech byl dóm dokončen (foto č. 4 – pohled z kamenného mostu na dunajské nábřeží a staré město s dómem sv. Petra).
Foto č. 4
4
- Ojedinělé ve střední Evropě jsou zdejší věžové měšťanské domy stavěné ve 13. a 14. století podle italského vzoru – z původních asi 60 se jich zachovalo dodnes 20. - Gotická Stará radnice založená ve 14. stol., řada kostelů, kaplí, paláců, věží, bran. Po několikahodinové prohlídce historické části města pokračoval náš odpolední program návštěvou památníku Walhalla. Na výběžku Bavorského lesa vysoko nad levým břehem Dunaje stojí Walhalla postavená v dórském slohu v l. 1830–42 jako chrám německých ctností (ve starogermánském bájesloví byla Valhala místem posmrtného života padlých hrdinů). Od Walhally je nádherný výhled na Dunaj a dunajskou nížinu až k vrcholům Bavorského lesa. Následovala exkurze na dunajské vodní dílo Straubing dokončené v r. 1994. Účelem tohoto vodního díla je zlepšení plavebních poměrů na dunajské vodní cestě, bezpečné převádění povodňových průtoků a výroba elektrické energie. Plavební komora situovaná při levém břehu umožňuje lodím překonat výškový rozdíl až 7 m, jezová pole jsou umístěna uprostřed toku. Ve vodní elektrárně při pravém břehu jsou instalovány 3 Kaplanovy turbiny, které při spádu 7 m mají celkový výkon 21,5 MW. Pro bouřku a silný déšť jsme si nemohli prohlédnout jez a plavební komoru, zato jsme si v suchu podrobně prohlédli strojovnu vodní elektrárny při odborném výkladu vedoucího pracovníka společnosti e.on, která v současnosti je provozovatelem i vodních elektráren v Německu. Za mírného deště jsme přijeli k místu noclehu na předměstí Pasova. Dopoledne třetího dne cesty jsme věnovali prohlídce historické části Pasova. Pasov (Passau ) bývá nazýván městem tří řek – leží totiž na březích Dunaje, do něhož se vlévá zleva Ilz a zprava Inn, jehož řečiště je při ústí téměř o 60 m širší než koryto dunajské. Na úzkém skalnatém poloostrově mezi pravým břehem Dunaje a levým břehem Innu leží historické jádro města. Nad soutokem Dunaje s Innem založili keltští Boyové v 1. století před n. l. oppidum Boiodurum, později tu vybudovali Římané pohraniční pevnost Castra Batava (v 6. stol. zvané Battawa) a na pravém břehu Innu kastel Boitro. Kolem r. 740 bylo v Pasově zřízeno biskupství, které se později vyvinulo v suverénní dominium – říšské knížectví-, které bylo teprve v r. 1803 připojeno k bavorskému vévodství. Nad ústím Ilzu do Dunaje stojí dva hrady – gotický Dolní hrad ze 14. a 15. stol. a Horní hrad založený r. 1219 stojí na skalnatém ostrohu, přestaven byl v 16. a 17. století. Po velkém požáru r. 1662 se při obnově města výrazně uplatnilo baroko, stejně tak při opravě několika původně gotických kostelů. Pasov se svými stavebními památkami převážně z barokního období patří k nejhezčím bavorským městům, je významným kulturním střediskem, od roku 1978 je sídlem nejmladší bavorské univerzity. Panuje zde čilý turistický ruch, který jsme posílili i my naší prohlídkou starého města. Prošli jsme se hlavní ulicí s krásnými starými domy a mnoha obchůdky i úzkými uličkami, zhlédli řadu památek. Navštívili jsme dóm sv. Štěpána přestavěný v letech 1668–78 ve slohu vrcholného italského baroka, jehož krypta je románského původu a jeho varhany se 17 388 píšťalami jsou považovány za největší na světě. Z chrámového dvora je vidět pozdně gotická část dómu. Na Dómním náměstí stojící Stará rezidence se nyní užívá jako soudní budova (základy z r. 1173, dnešní stav ze 14. – 15. stol.), k rezidenci patřila biskupská opera – dnešní Městské divadlo. Starými uličkami jsme sešli na nábřeží k Innu, prošli jsme se po promenádní cestě, viděli jsme část hradeb a na tzv. 5
rohu tří řek pomník obětem Dunaje (1973). Po nábřeží Dunaje jsme došli k přístavišti, odkud ve 12:00 h vyplouvala loď do Lince (foto 5 – nastupování na loď, foto 6 – pohled z lodi na zastavěné dunajské nábřeží a dóm sv. Štěpána).
Foto č. 5
Foto č. 6
6
Během plavby jsme na lodi odpočívali, pozorovali břehové úpravy, vodní ptactvo a život na řece i kolem řeky, také se občerstvovali. Při proplavování lodi plavební komorou vodního díla Jochenstein, které je společným majetkem Německa a Rakouska, jsme překročili německo-rakouské hranice (foto 7) – blížíme se k v. d. Jochenstein.
Foto č. 7 Blížíme se k v. d. Jochenstein, (foto 8) – s naší lodí klesáme plavební komorou s pohledem na dolní vzpěrná vrata).
Foto č. 8 Další proplavování jsme absolvovali plavebními komorami v. d. Aschach a Ottensheim – Wilhering již v Rakousku. Naše loď připlula podle plánu v 18 h do přístavu v Linci, kde na nás čekal náš autobus. Linec (Linz) – hlavní město Horního Rakouska se rozkládá na obou stranách Dunaje na místě, kde řeku přetínala už ve středověku důležitá obchodní cesta. Díky výhodné zeměpisné poloze město brzy zbohatlo a stalo se velmi významným, čímž je až do současnosti (má přibližně 200 000 obyvatel). 7
Něco z historie Římská osada Lentia (z keltského slova lenta – lípa) vznikla kolem roku 50 n. l. na místě asi o 1000 let starší osady z doby halštatské. I po zániku římské provincie Ufernoricum zůstala osada tak důležitá, že již začátkem 8. stol. tu byl postaven první kostel. Jméno Linz se poprvé objevuje r. 788 a kolem roku 1100 už byly postaveny uzavřené městské hradby a most přes Dunaj. Blahobytu Linec dosáhl, když kolem r. 1210 koupil městečko i s okolní půdou Leopold VI. Babenberský a tím připadlo bývalé hrabství k Rakousku. Přes veškeré výhody a městská práva čekaly na obyvatele Lince neklidné časy, ve 13. století bylo město postupně obléháno několika sousedními panovníky, kteří usilovali o jeho připojení k jejich majetku. Teprve koncem 15. stol. císař Fridrich velmi podporoval rozšíření města a prohlásil ho hlavním městem země na řece Enns. Tento statut zůstal Linci dodnes. V 17. stol. a v první polovině 18. stol. opět prožíval Linec neklidné časy, překonával místní války, blokády, povstání, zastavení celé země kurfiřtovi Maxmiliánu Bavorskému, dokonce r. 1741 obsadili město na necelý rok Francouzi pro Karla VII. Roku 1785 bylo v Linci zřízeno biskupství, čímž skončila jeho duchovní závislost na Pasově. Po násilném obsazení Rakouska fašistickou Velkoněmeckou říší v březnu 1938 mělo se stát z Lince říšské město na Dunaji, byla plánované řada monumentálních staveb, z nichž se uskutečnil jen most Nibelungů. Historické staré město se naštěstí dochovalo dodnes. Po zakotvení „naší“ lodi v osobním přístavu okolo 18:00 h jsme využili večerních hodin ke krátké prohlídce historické části města. Střed města tvoří Hlavní náměstí dlouhé 220m a široké 60 m. Náměstí, které vzniklo r. 1260, je rozšířením staré solné cesty, jež byla po tisíc let severojižní dopravní osou města. Dnešní podobu získalo v období baroka. Všichni významní stavitelé a umělci této doby se zvěčnili v barokních kostelech, měšťanských palácích a arkádových nádvořích. Uprostřed Hlavního náměstí stojí sloup svaté Trojice z r. 1723, který byl postaven z vděčnosti, že město přečkalo jen s malými škodami tři pohromy: r. 1704 válku, r. 1712 požár a r. 1713 mor. Na východní straně Hlavního náměstí stojí původně gotická radnice s barokní úpravou fasád a některých interiérů. V jihovýchodním rohu náměstí stojí jezuitský kostel, také zvaný „starý dóm“. Kostel sloužil od založení diecéze r. 1785 do r. 1909 jako biskupská katedrála. Postavili ho jezuité v letech 1669 až 1678. Na vzácných varhanách hrál jako dómský varhaník v l. 1856 až 1868 skladatel Anton Bruckner. Z Hlavního náměstí jsme přešli k minoritskému klášteru. Vedle kláštera stojí Zemský dům, kde od r. 1503 zasedali zástupci stavů. Dnešní stavba zahájená roku 1564 a situovaná kolem tří nádvoří byla po zničujícím požáru znovu postavena r. 1800. Osmiboká mramorová „Planetová kašna“ na nádvoří byla vytvořena již r. 1582. Od Zemského domu jsme okolo Zemského divadla (právě tam přicházeli návštěvníci k večernímu představení) pokračovali ke zbytkům hradu císaře Fridricha III, který při požáru r. 1800 vyhořel. Zbyla po něm pouze na západě brána s erby z r. 1481 a hlavní brána z r. 1609. V nově postavených místnostech dnes sídlí zámecké muzeum (Schloßmuseum). Nový dóm, který dal postavit r. 1862 biskup Franz Josef Rudigier jako „gotickou katedrálu“ jsme navštívili ráno před odjezdem z Lince (foto č. 9).
8
Foto č. 9 Posledním cílem naší cesty po Dunaji byla čtvrtého dne krátká exkurze na vodní dílo Abwinden – Asten, které bylo vybudováno v l. 1976 – 1979. Stejně jako všechna vodní díla na Dunaji slouží ke zlepšení plavebních poměrů vybudováním jezové zdrže zajišťující potřebnou hloubku ponoru pro nákladní čluny, k převádění povodňových průtoků jezovými poli a k výrobě elektrické energie v průtočné VE s přímoproudými Kaplanovými turbinami. Technická data vodních děl na rakouském úseku Dunaje, který jsme navštívili od německorakouských hranic po vodní díla Abwinden – Asten uvádí níže uvedená tabulka. Název vodního díla Jochenstein ½ německý ½ rakouský Aschach Ottensheim – Wilhering Abwinden – Asten
Počet turbin
El. výkon (MW)
Výroba energie (GWh/r)
?
5
132
850
2
230
24
5
24
4
287,4
1617
2
230
24
10,5
5
24
9
179
1135
2
230
24
9,3
5
24
9
168
996
2
230
24
Provoz od roku
Střední spád (m)
1955
10,34
?
1964
15,3
1974 1979
Jezová pole Šířka Počet (m)
Plavební komory Délka Šířka Počet (m) (m)
9
Po prohlídce jezu a plavebních komor v. d. Abwinden – Asten jsme odjeli do města Mauthausenu (4400 obyvatel), v jehož blízkosti je bývalý koncentrační tábor z druhé světové války, dnes upravený jako památník s muzeem, který připomíná návštěvníkům hrůzy nacistického režimu, těžkou vyčerpávající práci mučených vězňů v kamenolomu, jejich utrpení. Uctívá památku 122000 umučených obětí. Foto č. 10 zachycuje současný stav schodů vedoucích ke kamenolomu.
Foto č. 10 Následovala zastávka s prohlídkou romantického středu města Freistadt (6840 obyv.). V městečku jsou dobře udržované středověké budovy a obranné i vodní stavby – městské hradby s Lineckou a Českou bránou, zámek, Mariánský kostel, vodní nádrž s jezem, malebné náměstí a staré uličky. Znavení účastníci zájezdu se na náměstí davově občerstvili dobrou zmrzlinou a chvilku poseděli ve stínu stromů. Poslední zastávku v Rakousku ve městě Heidenreichstein (6000 obyvatel) jsme věnovali prohlídce stejnojmenného hradu, který je hodnocen jako nejzachovalejší a nejkrásnější vodní hrad Rakouska. Počátky hradu sahají do 12. stol., nejprve byla postavena 42 m vysoká věž a hrad byl stavěn postupně po čtyři století. Hrad nebyl během staletí nikdy dobyt, pobořen, ani nevyhořel. Hrad v běhu času vlastnilo postupně několik šlechtických rodů, v současnosti patří hraběcímu rodu Kinských, kteří zde trvale sídlí. Výstavními sály a prostorami hradu nás mile provázela paní hraběnka Kinská, poskytla nám i podrobný popis hradu a prohlížených sálů v češtině. Rakousko-české hranice jsme překročili u Nové Bystřice. Odbornou část naší cesty jsme zakončili v Telči prohlídkou krásného památkově chráněného náměstí. Zájezdu se zúčastnilo 19 členů naší fakultní pobočky České vědecko-technické vodohospodářské společnosti, 11 rodinných příslušníků a přátel, 3 klienti CK Čebus, tedy celkem 33 účastníků.
10
Literatura Bavorsko. Průvodce do zahraničí, Olympia Praha 1991 Cestovní kniha Alpy, GeoCenter Praha 1995/96 Die Kraftwerke an der österreischen Donau, Verbund Austrian Hydro Power 2005 Text: Eliška Hynková Foto: Iva Lewczyszynová
Závěr
Doslov: GG
11
