Z DĚJIN DOLNÍCH KOUNIC DÍL II., KAPITOLA XXIII. PUTOVÁNÍ PO DOMECH, ŽIVNOSTECH A MINULOSTÍ MĚSTA 2. ČÁST Uplynulo čtvrt roku a naše putování historií našich domů pokračuje. V minulém čísle jsem skončil svou pouť u domu čp. 301. Nyní si všimneme čtyř posledních domů č. p. 300, 299, 298, 297 na této straně Jiráskovy ulice a Z dějin Dolních Kounic DÍL II. skončíme u domu č. 296 vedle hostince u Šedého vlka. Pak se vrátím na protější stranu ulice Aloise Jiráska a projdeme se po domech od Rybníčkových, po bývalé řeznictví na č. p. 409. To už je vlastně na Náměstí Míru, zrovna jako je i Chramostův hostinec naproti. Tak tedy vzhůru na cestu. Začínáme domem č. p. 300, o. č. 10. V roce 1787 měl dům staré číslo 117. Před r. 1844 měl dům staré číslo 222.
O jednotlivých obyvatelích domu dává několik informací následující tabulka, ze které nám především vychází informace, že dům již stál v roce 1657. K tomuto roku byl totiž pořízen kounickou vrchností soupis usedlých, a co kdo vlastní na pozemcích, pole, luka, zahrady, či vinohrady. 1045
V letech
Jméno a příjmení
osobní data
1657–1694 1694–1745 1745–1748 1748–1775 1775–1800 1800–1844 1844–1850 1850–1880 1880–1914 1880–
Adam TICHEJ Johan TRNKA Václav RUBEŠ Tomáš HLADKÝ Wenzl HLADKÝ Anton HLADKÝ vdova HLADKÁ SPIEGEL Franz KRITSCHER *1857 † 1940 Marie KRITSCHEROVÁ *1864 † 1941
1914– –1918 –1952
Alois Kryčer Bohuslav FIŠER Hilda FIŠEROVÁ Josef FIŠER Helena FIŠEROVÁ
*1893 † 1952 *1924 † 1973 *1919 † 1983
povolání
jiné poznámky
obuvník manželka, rozvedeni (starosta) syn stolař vdaná manž., roz. Dunajová
Radomil FIŠER Pavel FIŠER Helena FIŠEROVÁ Martin FIŠER Pavlína FIŠEROVÁ Dnešní podoba domu je na předchozím snímku. Půdorys se nezměnil, pouze vchody má dva, neboť tak si jej rozdělili bratři Pavel a Radek Fišerovi. Na domě bydlí pan Pavel Fišer s manželkou Helenou a s dětmi. Pan Radomil žije s rodinou v Blansku a do Dolních Kounic zajíždí někdy o víkendech, kde užívá polovinu domu s břízolitovou fasádou. Před nimi zde bydleli jejich rodiče Helena, rozená Dunajová, † 1983 a otec Josef Fišer, † 1973. Na místě domu č. p. 300 a následujícího domu stával až do roku 1787 jeden velký dům a pak došlo patrně po nějaké havárii k rozdělení a následné výstavbě dvou domů. Dokazují to záznamy o obyvatelích obou dnešních domů do uvedeného letopočtu. Od roku 1787 má dům staré číslo 211 a po roce 1844 je to č. p. 299, o. č. 8. 1046
V letech
Jméno a příjmení
1657–1694 1694–1745 1745–1748 1748–1775 1775–1787 1787–1820 1820–1832 1832–1840 1832–1840 1840–1857 1857–1878 1870–1926
Adam TICHEJ Johann TRNKA Václav RUBEŠ Tomáš HLADKÝ Wenzl HLADKÝ Frantz BOJANOWSKY Karl WEISNECKER Emanuel KARBER Kateřina KARBEROVÁ Františka KARBEROVÁ Johann JANÍK *1848 † 1878 Terezie JANÍKOVÁ *1847 † 1926
1874–1886 František JANÍK (JUC.) 1880–1925 Eduard SOSNA
–1937
SOSNOVÁ Otto SOSNA Matěj MERTENS
Albertina MERTENSOVÁ Ludmila MERTENSOVÁ Marie BAUMGARTNEROVÁ Karel LINHART jun. Jana LINHARTOVÁ Jan LINHART Karel LINHART
osobní data
*1874 † 1967 *1843 † 1925
*1864 † 1937
*1859 † 1944 *1892 † 1955
povolání
jiné poznámky
manželka dcera zámečník ∞ 1873 v dom. manželka, roz. Kučerová mag. rada syn řed. ob. šk. koupil dům od dědiců manželka syn říd. uč. kronikář v. v. Dol. Kounic v dom. manželka, vdova v dom. svobodná – dcera
*1895 technik technik
1047
manželka syn syn
Dům č. p. 299, to je opět dům se starou a bohatou historií a množstvím jeho velmi zajímavých obyvatel, majitelů, či pouze bydlících. První připomínka je k r. 1657, kdy je zde majitelem Adam Tichej. Následuje opět celá škála příjmení. Zastavme se v r. 1874. To zde bydlel zámečník Johan Janík s manželkou Terezií a synem Františkem. Johan zemřel ve 30 letech a Terezie vychovala Františka sama v jednoho z předních patriotů Dolních Kounic. Byl významnou osobností Dolních Kounic, ale také významným českým úředníkem na magistrátě v Brně, kulturním činovníkem a vlastencem. Jeho manželka Marie, rozená Vytopilová z D. K., byla operní pěvkyní v Brně. Oba občas zpívali v kounickém kostelním sboru. V domě také bydlel i ředitel kounické obecné školy Eduard Sosna a také Matěj Mertens, ředitel školy v Újezdě u Rosic v. v., jeden z prvních kronikářů našeho města. Každý dům má svoji delší, či kratší historii, ale vypozoroval jsem, že jak se přibližuji po domech směrem k centru, přibývá zajímavých osob a historie domů je bohatší.
Dnes jsou majiteli domu Karel a Jana Linhartovi. Pochází z rodiny z vedlejšího domu a ještě dříve bydleli Linhartovi na Benátkách. V rodině Linhartů se také dědilo řemeslo. Několik jejich příslušníků bylo kominickými mistry, jak to dosvědčují i obchodní dokumenty, které také ukazují, že si dříve lidé potrpěli i na pěkném vzhledu běžné dokumentace v řemesle, či v obchodním jednání. Několik takových listů se zachovalo v Okresním archivu v Rajhradě. 1048
Č. p. 298, o. č. 4 V roce 1787 měl dům staré číslo 115. Před r. 1844 měl dům staré číslo 220. V letech 1680–1700 1700–1726 1726–1749 1749–1775 –1844 1844– 1880–1920
–1960
Jméno a příjmení Andres HOLEČEK Lorentz ŠŤASTA Mates ŠŤASTA Andreas ZUEG Josef JEŘÁBEK Karel PICKA Franz NAVRÁTIL Josefa NAVRÁTILOVÁ Engelbert NAVRÁTIL Bohumila NAVRÁTILOVÁ Jaroslav HOLUBÁŘ Richard PICKA
osobní data
povolání
*1848 † 1925
stolař manželka
rozená Jakoubková řed. gymn. syn dcera *1879 *1887 † 1960
provdaná Holubářová obchodník manžel ∞ 10. 7. 1904 obuvník kapelník hud. kroužku
PICKOVÁ Marie PICKOVÁ 1921 –
jiné poznámky
Božena PICKOVÁ
*1921
Karel LINHART Aurelie SCHALOVÁ Ludmila LINHARTOVÁ Jan PAVLÍK Marta KREJČÍ
*1916
kominík
pedagog
MUDr.
Igor KREČÍ 1049
provdaná Sigmundová provdaná Linhartová manžel Alias „Rélinka“ provdaná Pavlíková manžel Ludmily dcera, prov. Krejčí manžel Marty
V domě se narodil také Engelbert Navrátil, který se stal později ředitelem reálného gymnasia v Ostravě. Jeho sestru Bohumilu si vzal za manželku obchodník textilem Jaroslav Holubář, který měl otevřený obchod v tzv. Kolářově domě u mostu, jako první obchod ve jmenovaném domě. Na snímku je vidět, jak obchod původně vypadal. Teprve později byly výlohy obchodu rozšířeny na celé přízemí tak, jak si je pamatuji i já ze svého mládí.
Bývalý Kolářův dům č. p. 138 na nám. TGM. Foto kolem r. 1910. U vchodu do obchodu stojí pan Holubář, vlevo obchod Sissmandlové, vpravo pekaře Viktora Knittla.
Z obyvatel domu je nutno připomenout zejména pana Richarda Picku, velkého Sokola, který vyhrál v roce 1907 na Všesokolském sletu v Praze Zlatý vavřínový věnec, jako ocenění za 1. místo ve cvičení na nářadí. Ten se vryl do paměti kounických obyvatel jako výtečný hudebník. Byl také spoluzakladatelem hudebního kroužku a jeho kapelníkem, pomáhal spolkům s hraním ochotnických divadel a vychoval řadu muzikantů. Jeho civilním povoláním bylo obuvnictví. Jeho zeť, Karel Linhart, pocházel ze vzpomínané rodiny Linhartů – kounických kominíků. Se ženou hrávali ochotnické divadlo. Byl známý i jako tiskař z Indrovy tiskárny, později n. p. Grafia. 1050
Na této straně je portrét pana Richarda Picky, ukázka z operety Polská krev a další snímek je kopie kominického vyúčtování Sebastiana Linharta. Zachovalo se hned více grafických ukázek s kominickými motivy, takže každý rok vypadal účet trochu jinak. Skoro by se dalo říci, že je bylo možno schovávat jako malá výtvarná dílka. Obdobné grafické úpravy však na přelomu 19. a 20. století na svých tiskopisech užívaly i jiné obchody a profese, například byly velmi ozdobně upravovány výuční listy a různá vysvědčení.
1051
Dalším domem je č. p. 297, o. č. 2. V roce 1787 měl dům staré číslo = 114 Před r. 1844 měl dům staré číslo = 219 1052
V letech 1680–1709 1709–1749 1749–1775 1775–1800 1800–1844 1844–1880
Jméno a příjmení Jakub ČÁP Matěj KLEIN Filip KLEIN KLEIN Johann KLEIN Johann PIPAL Terezie MÍROVSKÁ Alžběta PIPALOVÁ Anselm KNITTL 1880– Julie KNITTLOVÁ –1914 Karel KNITTL –1927 Viktor KNITTL 1885–1900 Metoděj KNITTL Emanuel KNITTL Žofie KNITTLOVÁ –1944 Josef WESSELY František –1944 PROCHÁZKA Matěj RÝDLO Vítězslava KUDRNOVÁ František RÝDLO Zdenek RÝDLO Vlasta RÝDLOVÁ Libuše RÝDLOVÁ
2006
Jiří RÝDLO Eva CHRAMOSTOVÁ Marek CHRAMOSTA Petra CHRAMOSTOVÁ
osobní data
povolání
jiné poznámky
zedník
pekař
pekař *1885 † 1982 muzikant
manželka dcera manžel Alžběty dcera syn syn syn, skladatel syn dcera
*1891 † 1965 *1898
manželka Matěje
*1943 † 1957
syn, fotbalista syn, fotbalista dcera (Roubová) dcera (Štefek Karel) syn Libuše
1053
Do rodiny Jana Pipala – zedníka se přiženil pekař Anselm Knittl. Vzal si za ženu Alžbětu Piplalovou. Později se stala jeho druhou manželkou Julie Wolfová z Trboušan, Měl dvě dcery a čtyři syny. Viktor se stal také pekařem a bydlel na č. p. 135 na náměstí TGM, dnes dům obývá jeho syn Ctibor s rodinou. Jeho syn Metoděj Knittl s přídomkem Kounický se stal významnou osobností Dolních Kounic. Působil ve Vídni a v Praze. Byl výtečným hudebníkem i skladatelem. V Rakousku pomáhal budovat krajanské hudební a pěvecké soubory. I dnes se občas hrají jeho církevní skladby v kostele sv. Petra a Pavla v Dolních Kounicích. On sám se ke Kounicím vždycky hrdě hlásil. Proto také přikládám do dnešního putování jeho medailonek. Metoděj Knittl se narodil v Dolních Kounicích č. p. 297 na ulici Aloise Jiráska, dne 25. července 1885. Zde, jak sám napsal, prožil své šťastné mládí a zejména vyzdvihuje léta od 8 do 14 let, kdy zpíval jako chórista v novém kounickém kostele (v letech 1893–1999), tehdy pod vedením regenschoriho Josefa Schütze a později za jeho nástupce, učitele Adolfa Kupky. Na oba dva si zachoval milou vzpomínku, neboť byli jeho prvními učiteli, kteří jej soustavně vedli k hudebnímu vzdělání. Ve svých 15 letech opustil Dolní Kounice a odešel do světa. V roce 1904 pak je již ve Vídni. Ve Vídni pracoval jako knihařský pomocník a přitom studoval hudbu. Absolvoval dvouletý večerní kurs harmonie, kompozice a dirigování v tzv. Lidové univerzitě (Volksuniversität) v XVI. okrese ve Vídni. Tam také potom působil jako skladatel a sbormistr po celých dalších 30 let. V r. 1904 založil a do r. 1918 řídil Tamburášský sbor. Po převratu a vyhlášení samostatné republiky v r. 1918 se stal úředníkem českého konzulátu ve Vídni. Na konzulátu ve Vídni pracoval až do r. 1934, kdy byl jako úředník generálního konzulátu Československé republiky služebně přeložen do Prahy. Sloužil až do r. 1957, kdy odešel do výslužby. Československý hudební slovník z r. 1963 pod heslem Metoděj Knittl uvádí: … Český organizátor a skladatel, narozen 25. 7. 1885 v Dolních Kounicích (okr. Brno-venkov). Byl ve Vídni knihařským pomocníkem (od r. 1904) a absolvoval dvouletý hudební kurs po převratu (1918) úředník inv. odd. čs. konzulátu, kanc. správce (v. v. od roku 1957). Založil a řídil český Tamburášský sbor (1904 1918), sbormistr dělnických pěveckých sborů(1918–1934). Organizoval pěvecké odbory 1054
v dělnických spolcích a spojoval dělnické pěvecké spolky a odbory v Župu Antonína Dvořáka… V letech 1935–1938 byl sbormistrem pěveckého sboru Fibich v Praze, za okupace ředitelem kůru a dirigentem Orchestru v Modřanech. Zemřel v domově důchodců v Praze-Krči 1. dubna 1982. Co se týče rodiny Matěje Rýdla, je třeba říci, že vychovali dvě dcery a dva syny. František i Zdenek byli oba výtečnými fotbalisty a řadu let hrávali za Dynamo Dolní Kounice. Dcera Libuše měla nemocného syna Jiřího, o kterého se starali především její rodiče, aby jí ulehčili život. Bohužel, chlapec zemřel jako čtrnáctiletý a bylo to vysvobození pro něj i celou rodinu. Osud si s lidmi někdy krutě zahrává. Liba se později provdala za Karla Štefka z Brna a i ten působil v Dolních Kounicích několik let jako fotbalista. V roce 1965 jsem s ním pracoval v dolnokounické cihelně. V domě také krátkou dobu bydlel Gilbert Rybníček (býval číšníkem u „tetinky“), se svojí ženou Jitkou Strašákovou. Dnes jej obývá rodina Chramostova.
Dům č. p. 297 podoba z r. 2010.
1055
A tak jsme dorazili až k hostinci „U šedého vlka“ dříve u Chramostů a „Na zastávce“, ale o tomto domě později. Nyní se vrátím na opačný konec Jiráskovy ulice a začnu domem č. p 377 – u Rybníčků.
Dům č. p. 377 na ulici Aloise Jiráska
1056
Č. p. 377 ulice Aloise JIRÁSKA, dříve DLOUHÁ, o. č. 83 Před r. 1844 měl dům staré číslo = 347 V letech
Jméno a příjmení
1844–1880 –1880
Wenzel ZRZAVÝ vdova ZRZAVÁ Marie JONÁŠOVÁ Winzenz NEŠPŮREK Matylda Vincenc NEŠPŮREK Anežka roz. KŘÍŽOVÁ Jan NEŠPŮREK Stanislav NEŠPŮREK Marie NEŠPŮRKOVÁ
–1952
osobní data
povolání
jiné poznámky
*1866 † 1952 tov. děl. manželka *1902 † 1959 *1901 † 1965
*1940
chemik Ing. pedagog
Eliška NEŠPŮRKOVÁ *1927 zedník
–2006
Josef PASEKA Eliška PASEKOVÁ
–2006 –2006 –2006
Karel RYBNÍČEK Karel RYBNÍČEK Martin RYBNIČEK
šofér
manželka syn syn dcera, prov. Káčerková dcera, (Paseková) manžel dcera (Rybníčková) manžel 1. syn 2. syn
Dům č. p. 377 je více jak 100 let v držení rodu Nešpůrků a dnes jejich dědiců Karla a Martina Rybníčkových. Z rodiny Nešpůrkovy musím především připomenout pana Ing. Stanislava Nešpůrka, který byl blízkým spolupracovníkem známého chirurga MUDr. Vašulína, původem také z kounické rodiny a spoluautorem srdečního stimulátoru. Kromě toho byl dobrý hudebník, hrával na basu v tanečním orchestru „Tempo“ z Dolních Kounic, hrávali populární taneční muziku v 60. letech minulého století a jako mladí jsme tehdy na ně rádi chodívali, zejména na „Čaje o páté“ do sálu v poschodí „U tetinky“ dnes hotel Vinum coeli. Za života pana Josefa Paseky, manžela paní Elišky Nešpůrkové, byl dům v 70. létech minulého století přestavěn do dnešní podoby. Jeho původní podoba mi není známa 1057
Stanislav Nešpůrek
Taneční skupina Tempo
a starší fotografii nemám. Avšak byl patrně postaven již v 18. století a díky povodni v r. 1862 určitě stavebně upraven. Například protější dům č. p. 359 stál již v polovině 17. století a jeho základy místy zasahují do hloubky 3 metrů. To nasvědčuje tomu, že řeka postupně při povodních zanášela břehy a domy se při přestavbách zvedaly do vyšší úrovně. Polovina Ivančické ulice zvaná „Na beraně „ stávala již po r. 1705 a říkalo se jí nejprve také Dlouhá, později získala přídomek „Na Beraně“ nebo z němčiny upravené na Widdergaße. Ale další domy na dnešní Ivančické ulici jsou mnohem mladší, proto jsou jejich čísla většinou přes 500 a pokud je číslo nižší, je to proto, že je dům převzal po jiném starším domě ve městě. S domem 377 sousedí dům č. p. 378 a dalším domem přibližně stejného stáří je dům č. p. 379. Rovněž tento dům nemá výjimečnou historii, ale pro mne je zajímavý proto, že z něj pocházela paní Antonie Nešpůrková, jinak starší svobodná slečna a moje milovaná učitelka z mateřské školy. Už je to 65 let. A tak jsme doputovali až k domu č. p. 380. To už byl ale dům mnohem starší, než byly předchozí. Zde bydlel mimo jiné Josef Joch, který býval obecním sekretářem ve 2. polovině 19. století, jak ukazuje jeho podpis. 1058
Do roku 1951 zde bydlel vinař pan Josef Beran, který měl svůj vinný sklep otevřený v židovské čtvrti na č. p. 577. Jeho dcera tam bydlela až do roku 2009, kdy zde zemřela sama. ve své opuštěnosti v domě. Č. p. 380 ulice Aloise JIRÁSKA, dříve DLOUHÁ, o. č. 77 V roce 1787 měl dům staré číslo = 159, Před r. 1844 měl dům staré číslo = 268 V letech Jméno a příjmení osobní data 1657–1674 ŠEBESTKA 1674–1684 Mandalena ŠEBESTKOVÁ 1684–1690 Andreas JEŽEK 1690–1694 Anna JEŽKOVÁ 1694–1738 Matouš MIHOWSKÝ 1738–1749 1749–775 1844 1880–
–1951 –2003
Johann MIHOWSKÝ Johann MIHOWSKÝ Augustin AINISCH Josef JOCH Marie JOCHOVÁ Leopoldina JOCHOVÁ Štěpán JOCH Josef BERAN *1882 † 1951 Emilie VIRTOVÁ *1918
1059
povolání
jiné poznámky manželka
manželka 2. manžel Anny syn mladší sekretář
vinař
obecní 1. dcera 2. dcera 1. syn ženatý dcera, roz. Beranová
Setkání starých kounických vinařů po osvobození v roce 1945 ve sklepech pana Josefa Berana – č. p. 577 Stojící z levé strany: Sedící z levé strany:
Bohumil Štrůbl Josef Beran Antonín Březina František Rubeš František Nešpůrek František Fiala Josef Fraňa Josef Nešpůrek
nar. 29. října 1888 nar. 24. prosince 1882 nar. 5. srpna 1875 nar. 22. listopadu 1876 nar. 27. března 1871 nar. 17. září 1873 nar. 18. srpna 1859 nar. 24. února 1861
Dnes tento vinařský sklep je v majetku rodiny Ing. Slunského. Sklep, původně židovský, nese na portálu letopočet 1820. Jde tedy o starší objekt, než by odpovídalo číslu popisnému 577. To je ukázka toho, jak docházelo v Dolních Kounicích často k přečíslování a domy dostávaly mnohdy čísla, která neodpovídala jejich skutečnému stáří. Domy s č. p. přes 500 byly za normálních okolností postavené po r. 1900. Vedle Beranova domu na Jiráskově ulici vede pod silnicí propust z ulice Polní, která pokračuje mezi zahradami až k řece. Z druhé strany propusti stojí domek, kde bydlívala stará svobodná slečna Svobodová. Všichni jí říkali Lujzinka. Za sousedy měla manžele Fölklovy. Theodor Fölkl, kterému chlapi říkali Dóra, se neustále s Lujzinkou hašteřil o společnou štítovou zeď, a když některý z nich líčil dům, tak vždy svou barvou natřel i 20 cm k sousedovi. To dokázali udělat i několikrát za sebou. Klasický případ žabomyších válek. Jednalo se o hraniční zeď, na snímku mezi označením popisnými čísly. 1060
Dnes se něco podobného na těchto domech dít nemůže. Oba dva, totiž i další v pořadí, tedy č. p. 382, vlastní rodina Ing. Vladimíra Sigmunda. Č. p. 382 ulice Aloise JIRÁSKA, dříve DLOUHÁ, o. č. 71, roce 1787 měl dům staré číslo = 161. Před r. 1844 měl dům staré číslo = 270 V letech 1657–1690 1690–1708 1708–1730 1730–1734 1734–1735 1735–1736 1736–1749
Jméno a příjmení Jiřík PROCHÁZKA Šimon MRÁČEK Martin ZVOLSKEJ Ludmila ZVOLSKá Václav NAVRÁTIL Kateřina NAVRÁTILOVÁ Josef HODOWSKÝ
1749–1775 1844–1880 –1921 1880– –1947
Josef BOJANOVSKY Štefan PITZKA Jakub PICKA Anton LERNER Franz LERNER František PICKA
–2006 –2006 –2006 –2006
SIGMUND Marie SIGMUNDOVÁ Vladimír SIGMUND Ing. Jelena SIGMUNDOVÁ SIGMUND SIGMUND
osobní data
povolání
jiné pozn.
manželka manželka 2. manžel Kateřiny
krupař
*1883 † 1947
stolař
ženatý
*1915
1061
XDR. ses. manželka 1. syn 2. syn
Dalším domem je č. p. 489, následuje 383, pak 384, dále 448 a 385. Jde o domy, které jsou dnes zcela přestavěné.
Č. p. 448
č. p. 384
1062
č. p. 383
č. p. 448
č. p. 385
1063
V domě č. p. 448 bydlívala rodina Horáků, po nich Nešpůrků (např. pan Raimund) a v roce 1981 i Milada Kamenická, paní, která tragicky zahynula jako jedna ze dvou osob při havárii autobusu u Němčiček, který jel na představení lední revue do Brna. Dnes nově vystavěný dům je majetkem rodiny pana Hrubého. Následují domy s č. p. 626 a 609. Zde bydleli Navrátilovi a sňatkem přešly domy, původně jedno č. p., na rodinu Veselých. Vedle č. 626 bylo přiděleno č. p. 609 ze zrušeného č. p. v židovské čtvrti, kde byla sloučena č. 608 a 609 do č. p. 607. Vedle domu č. p. 609 je proluka – zahrada. Následuje dům č. p. 387 a o tom si povíme něco více. Č. p. 387 ulice Aloise JIRÁSKA, dříve DLOUHÁ, o. č. 55 V roce 1787 měl dům staré číslo = 165, Před r. 1844 měl dům staré číslo = 274. V letech 1657–1691 1691–1719 1719–1749 1749–1775 1800–1844 1880– –1938 –1944
Jméno a příjmení Blažej KOTAČKA Jiřík SWITAWSKÝ Jiřík NAVRÄTIL Mates NAVRÁTIL Mathias NAVRÁTIL Karel NAVRÁTIL Václav PAZOUREK Pavla PAZOURKOVÁ Václav ZIPPER ZIPPEROVÁ Anna ZIPPEROVÁ
osobní data
povolání jiné pozn.
*1852 † 1928
domkař
vdovec
*1858 † 1938
v dom. pekař
vdova
Aloisie ZIPPEROVÁ Miloslav ČERNOUŠEK Dana ČERNOUŠKOVÁ
fotograf
manželka Dcera (Procházka St.) Dcera, alias Lilina manžel dcera
1064
Za 2. světové války bydlela v domě tedy rodina Václava Zippera. Byl to pekař, který v dubnu a květnu 1945, tedy v době, kdy bylo město rozděleno vyhozeným mostem a probíhajícími přestřelkami na dvě poloviny, pomáhal zásobovat chlebem levý břeh, čili „závodí“. Měli dvě dcery, jedna se provdala za Stanislava Procházku, syna povozníka z Farní ulice a druhá se provdala za Miroslava Černouška, profesionálního fotografa, pozdějšího člena skupiny Rekrafo z Brna, zabývající se fotografováním ekologie přírody. Nejdůležitější ovšem pro Dolní Kounice bylo, že ihned, co se nastěhoval do města, začal v r. 1956 s pořizováním fotodokumentace. Pokládám si za čest, že byl přítelem mým a mého otce a jako s kronikáři s námi úzce spolupracoval. Díky jeho práci se zachovalo pro město několik set fotografií z bývalých Dolních Kounic. Na fotu je pekař Václav Zipper s manželkou a s dcerou Aloisií, v r. 1954, tedy rok před jejím sňatkem s Miloslavem Černouškem.
1065
Miloslav Černoušek Narodil se dne 29. října roku 1924 v Troubsku. Vyučil se soustružníkem, ale v roce 1945 měl vážný úraz, byl na 3 roky vyřazen z pracovní činnosti a v té době se začal rozvíjet jeho velký zájem o fotografii. Po svém uzdravení získal pod vedením výtvarníka-teoretika profesora V. Zykmunda, vedoucího loutkového studia v Brně, první teoretické základy uměleckého a fotografického nazírání na okolní svět. Po dvou letech (1949–1950) nastoupil na půlroční stáž k národnímu umělci J. Trnkovi. Následovalo několik dalších let působení u Krátkého filmu v Brně, kde se vyzbrojil technickými zkušenostmi, zejména v oblasti zhotovování snímků, především s přírodní tématikou. V této oblasti se později uplatnil profesionálně úspěšně na půdě Československé akademie věd v Brně, kde pracoval v oddělení biologie lesa, se silnou ekologickou motivací, až do odchodu do důchodu. Na jeho tvorbu měl významný vliv fotograf krajinář Dr. Miloš Spurný. S ním a Dr. P. Mazalem založili brněnskou skupinu REKRAFO = Regionální krajinářské fotografie, jejíž snahou bylo zachycovat krajinu formou výtvarného dokumentu. Této skupině i Milo Černouškovi se záměr dařil. Vedle činnosti publicistické to byla řada výstav a fotosalonů u nás i ve světě, (Francie, Anglie, Brazílie, USA, Austrálie) kde Černoušek získal řadu uznání a ocenění svých prací. I když byl profesionálně plně vytížen, našel si čas na zapojení i v místě bydliště. Ihned po nastěhování se do Dolních Kounic našel vztah k městu. Počínaje léty 1956–1957 začal zachycovat dokumentárně život města a jeho památky. Díky jeho tvorbě dnes existuje několik tisíc fotografií i s takovými objekty, které již dnes dávno zmizely a neexistují. Tuto práci dnes nemůže laik ani plně docenit. Tuto práci nejlépe zhodnotí znalec dokumentarista či historik. Kromě toho ale Miloš pracoval i jako poslanec MNV v kulturní a školské komisi, vedl kroužek mladých fotografů, byl členem vlastivědného kroužku, Organizace ochránců přírody a obrovský kus práce vykonal jako redaktor Dolnokounického zpravodaje v letech 1973 až 1988. Byl také jeho spoluzakladatelem. Od jeho smrti uplynulo 22 let. S úctou na něj vzpomínáme. Zemřel 1. dubna 1988. Na naší pouti po domech Jiráskovy ulice jsme došli k domu č. p. 388. Č. p. 388 ulice Aloise JIRÁSKA, dříve Dlouhá, o. č. 53, V roce 1787 měl dům staré číslo = 165. Před r. 1844 měl dům staré číslo = 275.
1066
V letech 1657–1691 1691–1719 1719–1749 1749–1775 1844–1880 1844–1880 1880–1937 1880–1944
Jméno a příjmení Blažej KOTAČKA Jiřík SWITAWSKÝ Jiřík NAVRÄTIL Mates NAVRÁTIL Florián PIPAL Theresie PIPALOVÁ Julius ROOB Marie ROOBOVÁ František MOUČKA Antonie MOUČKOVÁ SLOVÁKOVÁ
František Moučka starší
osobní data
jiné poznámky
*1852 † 1937
manž. rozená Tullová dcera roz. Moučková
I na místě tohoto č. p. stával dům již v r. 1657. Jde tedy o starý dům. Na domě se vystřídala řada obyvatel, ale pro mne zůstává nejzajímavější rodina Františka Moučky. Jeho otec, mlynář František Moučka starší se stal prvním českým starostou Dolních Kounic po vzniku samostatné republiky. Byl lidmi oblíbený, poněvadž za I. světové války pomáhal lidem s moukou. Jeho syn se stal také František Moučka mlynářem, ale je nám znám pře- mladší devším jako předseda Hudebního kroužku v Dol. Kounicích, kde působil spolu s kapelníkem Richardem Pickou a s druhým kapelníkem, panem Františkem Badinem z Nových Bránic. Třetím významným spolupracovníkem pana Františka Moučky mladšího byl kounický ředitel obecné školy, regenschori pan Adolf Kupka. Manželkou pana Františka Moučky mladšího se stala Antonie, rozená Tullová. V minulých staletích to bylo v Dolních Kounicích běžné příjmení.
Adolf Kupka
1067
Dnes je dům majetkem dcery paní Moučkové, paní Libuše Slovákové z Opavy. Její zemřelý manžel Rostislav Slovák, nadšený malíř, jezdíval do Kounic malovat, obrazy obesílal na různé výstavy a vždy byl dotazován, kam jezdí malovat ty krásné italské „krajinky“. Osobně jsem se s ním setkal, právě díky společnému zájmu – malování. Za domem č. p. 388 následují domy 389, 485, 390, 514, 391, 392, 393, 394, 395 a 449. I u těchto domů lze vysledovat jejich evidenci již v 17. století. Některé zajímavé údaje u nich opět připomenu. Samozřejmě, že jde také o domy mnohokrát přestavěné, neboť řeka Jihlava v minulosti skoro pravidelně způsobovala na jaře záplavy, při nichž docházelo také mnohdy k ničení domů na spodní části Jiráskovy ulice. Největší voda z roku 1862 zničila téměř 200 domů kolem řeky.
V domku č. p. 389 bydlívala rodina Pazourkova. Vavřín Pazourek byl v roce 1887 spoluzakladatelem dolnokounické organizace Sociálních demokratů. Jeho syn Jan se oženil s Rosalii rozenou Hauckovou. Toto příjmení jistě není kounickým pamětníkům neznámé, neboť Johan Hauck byl známým fotografem na přelomu 19. a 20. století a díky němu máme zachovány i staré pohledy na město. Dokonce malíř Altaner, autor Vavřín Pazourek obrazu staré renesanční radnice na Johan Hauck Městském úřadě jej namaloval s fotostojanem před radnicí. Škoda, že se nezachovala i nějaká fotografie radnice a starého kostela z r. 1878, případně kostela před rokem 1881, než byl u řeky zbořen. Další domek č. p. 485 nemá nějak mimořádnou historii.
1068
Následující dům č. p. 390 ulice Aloise Jiráska, dříve Dlouhá, o. č. 47, v roce 1787 měl dům staré číslo = 167, před r. 1844 měl dům staré číslo = 277, je již zajímavější a to proto, že zde bydlívala učitelka Otýlie Studená. Tato učitelka učila na kounické měšťanské škole již ve třicátých létech minulého století. Učila i mne, konkrétně ruský jazyk ještě v 8. třídě, to se psal rok 1955. Její základy ruštiny mi pomohly v pozdějších létech na gymnasiu i v praxi, když jsem byl pověřen vedením zájezdu rekreantů odborářů do evropského Ruska a na Kavkaz. Dále připomenu domek č. p. 392. To byl dům, kde bydlívala rodina listonoše Karla Ungera. Měli dva syny. Karla a LadiOtýlie Studená slava. Na prvém snímku je vidět zaměstnance kounické pošty ze 60 let, od leva pan Karel Unger, pak pan Čech a s nimi Leopoldina Malá.
Na snímku vlevo je syn Ladislav Unger, který působil jako ředitel kounické školy, pak přešel na okres Brno-venkov, kde zastával funkci vedoucího odboru školství. V mládí byl skautem a kamarádi mu říkali „Dadinek“. Dům je jedním ze starších domů, je připomínán již v roce 1667. Tehdy v něm bydlel Lukáš Silney, jenž byl v té době členem obecní rady.
1069
Č. p. 393 ulice Aloise Jiráska, dříve Dlouhá, o. č. 37. Před r. 1844 měl dům staré číslo = 303 V letech 1844–1880 1880– 1889–1910 1889–1945
Jméno a příjmení Mathias CZERNÝ Josef EISENFEST Antonín LANG Ludmila LANGOVÁ
osobní data
povolání
*1849 † 1910 *1859 † 1945
říd. učitel rodák z Kounic manž. roz. Blažíčková
František ZEDNÍK *1901 Aloisie ZEDNÍKOVÁ *1907 Ladislav ZEDNÍK
jiné poznámky
syn
Zde se nejprve zmíním o příjmení Eisenfest. Jednalo se původně o židovskou rodinu, která však přijala křesťanství, takže dokonce z jejich řad vzešel i jeden kounický kněz a v polovině století 19. pak i starosta. Rod byl velmi rozvětvený. Historie domu pak zasáhla do dějin města Dolních Kounic až v době, kdy v něm bydlela rodina nadučitele Antonína Langa, ředitele obecné školy, vlastence, věrného Čecha a pokrokového učitele. Antonín Lang se narodil dne 14. června 1849 v Dolních Kounicích. Po ukončení školy a následujícím studiu se stal nadučitelem v Ostrovačicích, odkud se pak vrátil do Dolních Kounic. Zde převzal vedení základní, tehdy utrakvistické školy, po Antonínu Rýparovi a byl jeho pravým opakem. Rýparovi vyčítali občané jeho spolupráci s německou menšinou a říkali, že je renegát. Antonín Lang se naopak choval vždy jako vlastenec. V době, kdy nebyla ve městě česká mateřská škola, uvolnil pro tento účel část svého domu na dnešní Jiráskově, tehdy Dlouhé ulici v č. p. 393 a tato MŠ pak zde setrvala do r. 1906. Obecná škola byla sice utrakvistickou, ale Lang do psaní úředních záznamů zavedl češtinu, a tak se škola vlastně stává českou. Na snímku ve skupině zobrazen se svými učiteli, dále s páterem Josefem Švaříčkem a vedle něj stojící manželkou Ludmilou a její sestrou Cyrilou, alias „Gavrilou“, byla na Balkáně, později provdanou jako Neuvirtovou. Tyto dvě sestry, byla vlastně ona dvě děvčata z pošty, o kterých píše Alois Mrštík v e známé „Pohádce máje“ za svobodna Blažíčkovy. Není divu, že A. Mrštík byl také přítelem Antonína Langa, a že se tak dostává i do sféry vlivu na kounickou kulturu a společenské dění. 1070
Tuto fotografii zhotovil vídeňský fotograf J. Brattel v r. 1889. Antonín Lang zažil ještě slavnostní otevření Mateřské školy v r. 1908, bohužel zemřel již 13. dubna 1910 ve věku nedožitých 61 let a ani se tak nedočkal slavnostního otevření nově postavené České měšťanské školy v září r. 1910. Paní Ludmila Langová, narozená dne 9. ledna 1859 pak žila jako vdova na domě do 24. dubna 1945 a nedočkala se tak osvobození po 2. světové válce, zemřela ve věku nedožitých 86 let. Po válce potom v domě bydlela rodina řezníka Františka Zedníka. Č. p. 394 ulice Aloise JIRÁSKA, dříve DLOUHÁ, o. č. 35. V roce 1787 měl dům staré číslo = 170 Před r. 1844 měl dům staré číslo = 280
1071
V letech 1657–1682 1682–1702 1702–1729 1729–1739 1739–1775 1775–1800 1800–1844 1844–1880 1880– 1880–
Jméno a příjmení Tomáš SKROJEK Jiří SKROJEK Christian PUTTNER Georg PUTTNER Josef STAUDT Tomáš KOTSCHY Wenzl ZIPPER Johan DROST Johan MACHAČ Marie Tekla MACHAČOVÁ 1883–1967 MarieTekla MACHAČOVÁ 1887– Jan MACHAČ 1888– Maria MACHAČOVÁ
osobní data
povolání
jiné pozn.
*12. 3. 1848
švec manželka
† 15. 7. 1930 rozená Hašková zůstala svobodná
1890–
*21. 11. 1890 syn
František MACHAČ
*1883 † 1967 dcera * 24. 8. 1887 * 6. 8. 1888
syn dcera
1893– Jan MACHAČ *23. 2. 1893 syn 1894–1949 Viktor MACHAČ *14. 12. 1894 syn 1920 Terezie MACHAČOVÁ * 5. 3. 1894 Manželka 1934–
Marie MACHAČOVÁ
*10. 8. 1934
Julius ZOUBAL Zdena ZOUBALOVÁ
dcera krejčí
?? Svatava VALNÁ Miroslav ONDRÁČEK
1072
provd. Karel Bína Pak na č. p. 295
rozená Fraňová provdaná Berková včelař roz. Machačová druh Zoubalové dcera, roz. Zoubalová, manžel
Z domu č. p. 394 se rekrutoval rod Machačů. To byla v Dolních Kounicích velmi početná rodina. Z rodu Machačů pocházela i Marie Tekla (Tekla po mamince), která zůstala svobodná a učila mladé ženy šít. Tehdy se začaly používat prvé šicí stroje (známá značka Singer). Na další straně je tedy foto žen u stroje na domě č. p. 394, na snímku je Marie Tekla Machačová označena šipkou a na dalším fotu je pak vidět skupinu žen u šicích strojů v dílně paní Vanické na Skalní ulici. Na počátku 20. století tyto šicí stroje byly pro ženy velkou vymožeností, dříve se muselo všechno šít ručně.
Marie Tekla Machačová, které všichni lidé říkali „Teklička“.
1073
Dílna u paní Vanické na č. p. 625 ve Skalní ulici.
Č. p. 395 ulice Aloise JIRÁSKA, dříve DLOUHÁ, o. č. 33 V roce 1787 měl dům staré číslo = 170 Před r. 1844 měl dům staré číslo = 281 V letech 1657–1682 1682–1702 1702–1729 1729–1739 1739–1775 1775–1800 1800–1844 1880–1921 1880
Jméno a příjmení osobní data Tomáš SKROJEK Jiří SKROJEK Christian PUTTNER Georg PUTTNER Josef STAUDT Tomáš KOTSCHY Tomáš KOTSCHY ml. František KOTSCHY *1841 † 1921 KOTSCHY KOČÍ Aloisie KOČÍ *1864 † 1932
1074
povolání jiné poznámky
zedník manželka v dom.
manželka, vdova
Opět je vidět, že se jedná o starší dům, kde si po 2. světové válce pamatuji, že bydlela rodina Polákova. Mimořádná historie u domu mi není známa. Zato další dva domy, tj. č. p. 449 a 396, byly pravděpodobně až do r. 1862 jedním společným domem, a pak byl rozdělen na dvě popisná čísla. Byla to patrně ona obrovská povodeň 2. února 1862, která dům poničila a přispěla k jeho přestavbě a rozdělení. Přesně to dnes nezjistíme, poněvadž bylo zničeno tehdy na 200 domů a nikde není záznam o tom, které to byly a kde stály. Můžeme to pouze dedukovat z osídlení. Č. p. 449, ulice Aloise Jiráska, dříve DLOUHÁ, o. č. 31. V roce 1787 měl dům staré číslo = 171 Před r. 1844 měl dům staré číslo = 282 V letech 1680–1726 1726–1749 1749–1775 1775– 1844 1880– 1890–1928 1890–1938 –1944
Jméno a příjmení Martin HLADKÝ Melchior HLADKÝ Johann KLAS Martin WEISS Andreas KOČÍ vdova HELLAROVÁ Karel SAX Josef ČÁP Rozálie ČÁPOVÁ
osobní data
povolání
*1861 † 1928 *1862 † 1938
natěrač soukromn. manželka, vdova
Adolf KAŠPÁREK KAŠPÁRKOVÁ Květa KAŠPÁRKOVÁ
jiné pozn.
provd. Bojanovská manžel
Rudolf BOJANOVSKÝ
1075
Č. p. 396 ulice Aloise JIRÁSKA, dříve DLOUHÁ, o. č. 29 V roce 1787 měl dům staré číslo = 171 Před r. 1844 měl dům staré číslo = 282. V letech 1680–1726 1726–1749 1749–1775 1775–1800 1800–1844 –1880 –1880 1860–1940 –1944 –2006
Jméno a příjmení Martin HLADKÝ Melchior HLADKÝ Johann KLAS Martin WEISS Andreas KOTSCHY Franz HELLAR Marie HELLAROVÁ Matěj HELLAR Ferdinand KALIŠ Alice JELÍNKOVÁ
osobní data
povolání
jiné pozn.
*1860 † 1940
hajný v. v.
vdovec roz. Švihálková manžel
Jan JELÍNEK
Pokud byly domy sloučené v jeden, tedy asi do r. 1862, tak na tomto společném domě bydlel rod Hellarů. Ten se pak vyskytuje v roce 1880 již jen na č. p. 396. Zajímavý je především Matěj Hellar *28. 3. 1860, † 19. 11. 1940, který býval hraběcím hajným. Na druhé polovině, která pak měla číslo 449, se v roce 1880 již vyskytuje jméno Sax a zejména po něm pak jméno Čáp a Kašpárek. Josef Čáp byl zakladatelem Sociální demokracie v Dolních Kounicích v r. 1887, byl to vlastenec, zasloužil se o postavení České měšťanské školy, věnoval spolu s dalšími signatáři na její stavbu v r. 1910 2 000 korun, tedy 4 000 zlatých a není divu, že na jeho počest po něm dostala po II. sv. válce název i ulice Kozí, dnes Benátky, tedy ulice Josefa Čápa. Název se používal do r. 1990. Civilním povoláním byl natěrač. Po dostavbě školy také natřel zdarma všechny ploty. Po vzniku samostatné republiky byl zvolen také do městského zastupitelstva a byl 1. náměstkem starosty. Josef Čáp
1076
Další fotografie ukazuje svatbu v rodině Josefa Čápa. To se do ní přiženil Adolf Kašpárek, majitel autobusu, který jezdíval od roku 1928 na náraží do Moravských Bránic a vozil pasažéry. Autobus je zachycen na druhé fotografii.
1077
Když se Kašpárkova dcera Květoslava provdala za Rudolfa Bojanovského, bydlela na domě potom rodina Bojanovských. Rudolf uměl pracovat dobře se železem a já jako mladý hoch jsem u něj obdivoval akvárium, na které si svařil stojan od podlahy až do stropu a choval v něm skaláry. Na domě č. p. 396 si pamatuji, že bydleli manželé Jan a Alice Jelínkovi. Na své pouti jsme došli k domům č. p. 397, 459, 398 a 399. Všechny čtyři domy existovaly již v r. 1657. Není důležité, abych uváděl všechna jména bydlících, poněvadž nijak blíže historii nevysvětlují, proto se zmíním jen o některých. Tak např. na domě č. p. 397 v minulém století bydleli Nešpůrkovi, znal jsem se dobře s Karlem Nešpůrkem – strojvůdcem. Na dalším domě č. p. 459 bydlívala v minulosti rodina Pokorných, za 1. republiky pan Pokorný byl známý sbíráním archeologických nálezů. Obrázek představuje ukázku ze sbírek bývalého občana Dolních Kounic pana Pokorného, bohužel dnes nevíme, kde se tyto sbírky nachází. Na snímku jsou dva přesmeny na výrobu provazů. Škrabka, dvě hliněná závaží k primitivnímu tkalcovskému stavu, lampička na olej a malá amfora, která je tvarovaná ve věteřovském typu. Vše je keramické a pravděpodobně má souvislost s Větéřovským sídlištěm na Antoníčku, tedy s dobou cca 1500 let před naším letopočtem. To hovoří o dávném osídlení našeho města. V dalším domě č. p. 398 bydleli v minulém století Šínovi. Také tento dům stál již v r. 1657. A tak jsme doputovali k poslednímu domu dnešního putování, totiž k č. p. 399. Pak bude následovat již č. p. 400, ale tímto č. p. zahájíme naši další pouť v posledním čísle Zpravodaje letošního roku a tato cesta nás provede kolem náměstí Míru, kdysi nazývaného Hřbitovní náměstí, také Svatojánské a náměstí Dr. Edvarda Beneše, ale o tom všem až v prosinci. Nyní dokončíme článek číslem popisným 399.
1078
Čp. 399 ulice Aloise JIRÁSKA, dříve Dlouhá, o. č. 21V roce 1787 měl dům staré číslo = 175 Před r. 1844 měl dům staré číslo = 284 V letech 1680–1690 1690–1700 1700–1730 1730–1749 1749–1775 1775–1800 1800–1844 1844–1880 1880–
1884–1951
Jméno a příjmení Pavel SAKL Voršila SAKLOVÁ Tomáš SAKL Andreas SAKL Josef SAKL Anton JAWŮREK Anton HANDLAR Johann HANDLAR Františka HANDLAROVÁ ? HANDLAR ? HANDLAROVÁ Johan HANDLAR HANDLAROVÁ HANDLAROVÁ
osobní data
manželka, vdova syn syn Tomáše syn Andrease
manželka, vdova
*1884 † 1951
syn
*1912 *1919
1. dcera (Urbanová) 2. dcera (Bártlová) 3. dcera (Svobodová) syn manželka
HANDLAROVÁ Anežka HANDLAROVÁ Alois HANDLAR Miloslava HANDLAROVÁ
jiné pozn.
Podíváme-li se na skladbu obyvatel domu, pak můžeme říci, že po třicetiletých válkách obývala dům přes 100 let rodina Saklova a pak dokonce téměř 200 let rodina Handlarova. Tak dlouho se na jednom domě mnoho rodů neudrželo. V polovině minulého století zde bydlel Jan Handlar ml. s manželkou, viz přiložený snímek. Na jeho otce, také Jana, vzpomínal pan JUc. Janík, který říkal, že. nejraději jako chlapec chodil nakupovat ke „króžalkáři“, starému panu Handlarovi do 1079
Dlouhé ulice, který celou zimu seděl mezi koši a putnami jablek, ze kterých vykrajoval nahnilé části a takto vykrájené, ale i sušené, prodával malou čepici za krejcar a velkou za dva. Než jsme došli domů, mnohá křóžalka skončila v našem břichu, vzpomínal pan Janík. Po Janu Handlarovi ml., po II. světové válce, zde bydlel syn Alois s manželkou a s dětmi. Pan Alois měl zajímavé přízvisko. Říkali mu totiž Siola, což bylo vlastně převrácené jeho křestní jméno. Další putování tedy zahájíme domem č. p. 400, ale to až příště. Milan Řiháček Kounický
1080
