Z DĚJIN DOLNÍCH KOUNIC DÍL II., KAPITOLA XXI. KDYŽ SE ŘEKNE U HAVLOVY STUDNY, NEBO HAVLOVA STUDNA (Z HISTORIE POČASÍ), tak se zejména starším obyvatelům Dolních Kounic a okolí vybaví prostor Krumlovského lesa, ale drtivá většina z nich a z mladých pak téměř nikdo neví, kde studna vlastně leží. Ona to totiž také vlastně není ani studna, ale vydatný pramen, který napájel Novobránický potok a v lese samém způsobil na několika místech bažinatý terén, kde měl podle dávné lidové pověsti zahynout sedlák Havel z Maršovic, který tak dal vlastně svým příběhem tomuto prameni jméno. Někteří situují místo pramenu, či studny až na svahy Holého kopce – kóta 375 m. n. v., ale od tohoto kopce všechny pramenící potůčky tekou na západ a severozápad, tedy směrem k Moravskému Krumlovu a k Budkovicím. Údolí, které od Holého Kopce běží mezi vrchol „Kobyla“ – 355 m. n. v. a Stavením u nejvyššího bodu silnice z Maršovic do Moravského Krumlova s n. v. 415 metrů spíše nabízí uvěřit, že to je ten hlavní prostor pro vznik vodních zásob, které nakonec jako potok napájely i mlýn v Nových Bránicích. Zatím byly publikovány dva články a to především od pana Vladimíra Voborného z Ivančic (podle vyprávění paní Anděly Pavlíkovské z Dolních Kounic, zaznamenaného dne 14. 7. 2001). Pan Pavlíkovský bohužel již nežije, ale osobně jsem ji dobře znal, poněvadž její starší syn Josef byl mým spolužákem. I o Havlově studni jsme spolu v minulosti hovořili. Druhý článek napsal Jiří Komínek v Ořechovském zpravodaji č. 8 z roku 2008. Z jeho obsahu vyplývá, že čerpal obsah pro svůj článek z článku pana Voborného z Ivančic.
Článek pana Vladimíra Voborného Havlova studna Mezi zdejším lidem se již od nepaměti hovoří o tom, že největší bouřky v tomto regionu přichází od Havlovy studny. Že je to pravda, se můžeme čas od času přesvědčit doposud. Jen málokterý Vančák však tento tajemný kout Krumlovského lesa zná. Z města je to pěkná, půldruhé hodiny trvající vycházka. O původu Havlovy studny podala v roce 2001 svědectví paní Pavlikovská z Dolních Kounic (1909–2003), která zdejší krajinu dokonale znala, neboť dlouhá léta pracovala v lese. Roubená, kamenná studna byla zbudována v hluboké padlině na úpatí Holého kopce, kde silný pramen vody zaručoval její dostatečnou zásobu. Voda se odtud vozila v létnách na myslivnu Waldhof (Stavení). Kdy byla studna zbudována však není známo. 977
Jméno Havlova dostala dle vyprávění mnoha pokolení po sedláku Havlovi z Maršovic, který jednoho dne jel s koňským povozem do lesa pro dřevo a již se nevrátil. Povídalo se, že ho pohltily hluboké bažiny, které v těch místech kdysi bývaly. Postupem doby se studna přestala využívat a následně vlivem klimatických podmínek byla zcela zanesena. Dnes již pouze poslední zbytky vsazených kamenů upravujících terén nám připomínají přibližně místo, kde stávala. (Pozn. Ještě v osmdesátých letech minulého století ji na požádání, sondováním pomocí dlouhé hole, paní Pavlikovská našla.)
Článek Jiřího Komínka Ořechovský zpravodaj č. 3/2008 Dobře si vzpomínám, že v ořechovské kronice je taková nebo hodně podobná věta: „V Ořechově každý ví, že ty největší bouřky, při nichž nejvíc prší, musí jít od Havlovy studny, ovšem kde Havlova studna je, neví nikdo.“ To ale není úplně přesné, Havlova studna opravdu existuje. Povědomost o ní mají obyvatelé Kounic, Bránic, Ivančic nebo Maršovic a možná i jinde, ale kde přesně leží, ví už málokdo. Autem se tam dojet nedá. Jak vidno z fotografie, nejedná se o studnu v pravém slova smyslu, ale o vydatný pramen. Kdysi, a není to tak dávno (pamětníci ještě žijí), byla studna opatřena kamenným roubením a jakousi stříškou, ale obojí už odvál čas a povodně. Řečiště pod pramenem je plné kamenů, které by mohly z onoho roubení pocházet. Dříve se odtud vozila voda v lejtnách na nedalekou myslivnu Waldhof (dneska Stavení), která se nachází v nejvyšším bodě silnice z Maršovic do Moravského Krumlova. Pramen se nachází v hlubokém údolí asi 1 km severo-severo-východně od myslivny, dále pokračuje jako bažinatý potok, který protéká několika rybníčky a oborou plnou divokých prasat. Na konci lesa mizí v polích a znovu se objevuje nad Novými Bránicemi a tamtéž se vlévá do řeky Jihlavy. Studna má jméno podle sedláka Havla z Maršovic, který někdy v dobách jež kryje nepaměť, někde v okolí studny beze stopy zmizel. Snad se v oněch bažinách utopil. Zajímavé je, že jak v Ořechově, tak i v Bránicích a Ivančicích a možná i jinde, přicházejí největší bouřky od Havlovy studny. V případě Ořechova a Bránic to s malou tolerancí možné je, v případě Ořechova a Ivančic musela by ta tolerance být asi 90°. Někde to asi naši předkové měli odpozorováno špatně. (konec článku) Jak je to tedy ve skutečnosti. V roce 2009 podniklo několik mladých nadšenců z Dolních Kounic výlet k pramenům Havlovy studny, pořídili řadu snímků, dokonce natočili videozáznam a provedli zakreslení do mapy. S výsledky jejich expedice a s mými poznatky jsem přistoupil k sepsání tohoto článku. Především tedy vycházejme ze základní orientační turistické mapy, aby978
chom si ujasnili i geografické a hydrologické podmínky sledovaného prostoru. Zeměpisné souřadnice současné roubené studny, vybudované na místě původní, jsou tyto: 49°3´35,923˝ severní šířky a 16°24´12,463˝ východní délky. Objekt je zakreslen v přiložených mapách. Nejstarší mapa vhodná k dokumentaci je vojenská mapa z r. 1876 (viz faximile) do které jsem pro zřetelnost zakreslil potřebné údaje k dokumentaci článku. Tuto mapu přináším na následující stránce. Jsou v ní původní německé názvy, některé přeložené a dosud užívané, ale také mnohé, které zanikly, protože se podstatně změnily podmínky, za kterých vznikly. Například dnes bychom marně hledali „Úval bílých buků“ a podobné názvy. To nejlépe vidíme, když porovnáme tuto mapu se současnou turistickou mapou. Při pozorném pohledu na starou mapu z r. 1876 vidíme nejen přesné kóty kopců, řadu křížku aj. objektů, ale také zřetelně vyznačené všechny tehdejší potůčky i ty, které od té doby již zanikly – zmizely, a které vlastně byly u zrodu pojmenování oblasti, jako U Havlovy studny.
Současná turistická mapa
979
Mapa z roku 1876, doplněná o české názvy.
Přehledná turistická současná mapa pro celkovou orientaci ve vztahu k městům Dolní Kounice, Ivančice a Moravský Krumlov.
Údajný kmotr studny, který ji snad vtiskl své jméno, totiž sedlák Havel z Maršovic, možná žil a možná je to jen pověst. Kdy to mohlo být nevíme. Faktem však zůstává, že již v 16. století se od jmenovaných pramenů z prostor, kde se dodnes říká v „TRÓBÁCH“ vedl dřevěný vodovod na kounický zámek, jak o tom svědčí záznam, ve kterém v r. 1547 ruší Jiří Žabka z Limberka robotní povinnosti Dolním Kounicím a zavazuje je, aby obyvatelé místo toho každý pomáhali 2 dny v roce při opravách tohoto vodovodu. Při laickém pohledu na krajinu by se mohlo zdát, že to bylo nemožné, ale opak je pravdou. Zámecký kopec má 222 m nadmořské výšky a oblast pramenů, té době jistě velmi silných, se nachází v nadm. výšce přes 300 metrů. To dovolovalo vybudovat samospádový vodovod. Jeho trasa od „Trób“ k zámku probíhala přibližně ve směru podle šipky na následujícím snímku. 980
Krumlovský les je oblast, prostírajíc se na okraji Bobravské vrchoviny asi 25 km jihozápadně od Brna, s rozlohou 5 222 ha a nachází se v nadmořské výšce od 250 do 411 metrů. Je znám také jako jedna z největších těžebních oblastí evropského pravěku. V době kamenné zde pravěcí lidé dobývali sedimentární horninu rohovec, jehož těžba pokračovala i v době bronzové a železné. Dodnes tu archeologové v okolí nacházejí množství kamenných úštěpů i hotových nástrojů. Právě v roce 2009 se uskutečnila exkurze k pravěkému těžišti – dolu na rohovec v lese u Vedrovic. Této exkurze se zúčastnilo více jak 130 amatérských nadšenců.
Světová rarita: pravěký důl u Vedrovic Špičkovým objevem archeologů jsou důkazy hloubkové těžby rohovce v období střední doby kamenné v okolí Moravského Krumlova. Jedná se o pozůstatky nejstarší těžby kamene na světě (snad s výjimkou egyptského naleziště). V oblasti Krumlovského lesa provádí již 14 let výzkum brněnský archeolog doc. Martin Oliva z ústavu 981
Anthropos Moravského zemského muzea a pod jeho vedením se podařilo objevit světový unikát – jednu z nejrozsáhlejších pravěkých těžebních oblastí. Pravěcí lidé razili štoly do mořského sedimentu, který obsahoval četné rohovcové valouny, jež byly následně využívány k výrobě štípaných nástrojů. „Svislé šachty v hloubce dva až čtyři metry rozšiřovaly podkopávky a patrně i chodbičky,“ uvedl Martin Oliva. „Vše překrývá asi dva metry vysoká vrstva z doby bronzové s ohništi, střepy zásobnic a dílnami na výrobu štípaných nástrojů. V ústí jedné z šachet v hloubce tří metrů bylo objeveno ohniště s dočervena propáleným pískem, které datuje závěr činnosti na tomto místě.“ Podle radiometrické metody jsou uhlíky staré 9 400 roků s možnou odchylkou 50 let. Tak staré těžební místo nebylo dosud v Evropě objeveno. Pokud těžba u Vedrovic spadá do období mezolitu, jedná se o jediný doklad dolování kamene ve střední době kamenné na celém světě. Podle současných představ vedli v té době lidé toulavý život lovců a sběračů a ještě se neusazovali na jednom místě. Ovšem hloubení šachet znamenalo tisíce pracovních hodin, takže naše názory o způsobu života a o prioritách lidí z konce paleolitu a z mezolitu budeme nuceni vážně poopravit, “ řekl Oliva. Nejvíce se však těžil rohovec v době bronzové a starší době železné, kdy jej vlastně lidé pro výrobu nástrojů nepotřebovali. V této době se v Krumlovském lese těžilo z desítek šachet, hlubokých až 8 metrů, odkud byly získány desetitisíce tun suroviny,“ přibližuje další zajímavost. Jedna z takových šachet hluboká 6,5 metrů ze starší doby bronzové, byla prozkoumána v roce 2007. Na dně archeologové objevili točité schůdky, které byly vykopány v tvrdém písku. Po dokončení výzkumu by měla všechny zajímavé lokality, kterých není zrovna málo, propojit naučná stezka. Obec Vedrovice by ráda vybudovala muzeum, kde by měli návštěvníci možnost seznámit se s vzácnými nálezy.
Mezi místními obyvateli je známo, že největší bouřky v tomto regionu přichází od Havlovy studny. Studna ovšem označuje pouze směr, samotný klimatický jev, bouřky, je dán reliéfem krajiny a popíši jej v další části mého článku. A nyní vzhůru k tzv. Havlově studni. Pro nejkratší cestu k cíli zvolíme jako výchozí bod obec Nové Bránice. Mineme pomník věnovaný letcům, kteří zde zahynuli při letecké havárii roku 1933. Místo, kde vstupujeme do lesa, se lidově nazývá „ V troubách“. Zde se vsakuje potok tekouc lesem, na povrch vystupuje a nad Novými Bránicemi. 982
Expedice k pramenům přivedla účastníky k oboře, kde měli štěstí na setkání s muflony.
Celkem byly uskutečněny dvě výpravy, při první dne 23. srpna 2009 výprava mladých jen těsně minula hledanou studnu, ale při své cestě nafotografovali záběry z krumlovského lesa a to od Nových Bránic až k Budkovicím. I když přímo k Havlově studni nedošla, tak se jí podařilo nafotit několik zdařilých fotografií lesa a života v něm. Jak jsem ji uvedl, nejedná se o typickou studnu, nýbrž o oblast, ze které na více místech vyvěrá voda. Nachází se v prostoru od Holého kopce po vrch Kobyla. Z tohoto místa, kde silný pramen vody zaručoval její dostatečné množství, byla zásobována mys-
983
Válcový mlýn + pana Laciny, postavený 1938, který měl vybudovanou velkou rezervační nádrž se stavidlem (viz druhé foto).
984
livna Waldhóf – stavení, vzdálená asi 1 kilometr. Silné prameniště také dalo vznik i novobránickému mlýnskému potoku, který poháněl svou vodou válcový mlýn (dnes již mimo provoz) v Nových Bránicích. Prvá expedice dne 23. srpna 2009 vyšla z Dolních Kounic a přes Šibeničnou s televizním kounickým převaděčem, minula Nové Bránice a cestou kolem tzv. Chrástova kříže a novobránického televizního převaděče přišla do lesa, do míst, kde dříve stávala tzv. Chajda – hájovna a kde je dnes poblíž vidět studna s přístřeškem. Tato expedice tedy až k Havlově studni nedorazila, i když prošla vlastně celý les až k Budkovicím. Svůj omyl poznali až
Zde poblíž studny s přístřeškem stávala dříve hájovna zvaná chajda.
985
na západních svazích za tzv. Holým kopcem, odkud všechny pramínky směřují na severozápad do řeky Rokytné u Budkovic. Cesty však nelitovali, neboť se seznámili lépe s lesem a vše si vynahradili při další výpravě dne 27. září 2009. Při druhé akci dne 27. září 2009 zvolili účastníci jinou počáteční trasu. Vyšli z Dolních Kounic do Nových Bránic a kolem kapličky a mlýna, pak pokračovali cestou do „Trób“ kolem pomníku zahynuvších letců r. 1933. Po vstupu do lesa prošli na rozcestí křižných cest s tzv. Hrbatým dubem a po slabé čtvrthodině se výprava konečně ocitla u cíle. Ze studny se vozila voda v cisternách na tzv. „Stavení“. S postupem doby pozbyla svého využití a byla silně zanesena. Zaměstnanci lesů v současnosti terén kolem studny upravují. Samozřejmě bychom mohli zveřejnit dalších několik desítek fotografii, ale to nedovoluje celkové tiskové zpracování našeho zpravodaje. Fotografie jsou uloženy v archivu autora článku. Nyní si povězme, co to tedy znamená, řekne-li se, že bouře byla silná, neboť přišla od Havlovy studny. Především je třeba si povědět něco o fyzikálních jevech v přírodě. Plocha Krumlovského lesa je značná a jako každá větší rozloha lesa i ona přitahuje dešťová oblaka, neboť vzduch nad lesem má klesající tendenci. Ale to neznamená, že všechna voda spadne při dešti jen do lesa. Vítr, boční proudění, žene mračna dál a nastává druhá fáze, že totiž přijdou-li nad údolí Nové Bránice, Moravské Bránice, počí„U hrbatého dubu naje u Ivančického viaduktu, tato mračna se rozdělí ve směru na sever a východ. To způsobuje komín teplého stoupajícího vzduchu nad údolím. Takový jev je znám např. letcům na větroních. Když však tlak bočního větru je rychlejší než stoupající komín vzduchu nad údolím, pak bouřkové mraky s deštěm přeletí údolí i v severovýchodním směru a kouničtí obyvatelé pak říkají, že bouřka přišla od Havlovy studny. Někteří obyvatelé se naivně domnívají, že bouře se rozdělí díky vlivu hmoty železného železničního viaduktu, ale to je pouhá pověra. 986
Na druhé straně to, že některé bouře se stoupajícím teplým vzduchem se rozdělí, pak způsobí, že i obyvatelé Ivančic mají v povědomí termín „bouře od Havlovy studny“, zrovna tak jak obyvatelé obcí na jihovýchodě Dolních Kounic. Čili nejde o žádný nadpřirozený jev, ale o zcela vysvětlitelný fyzikální vliv krajiny na meteorologické jevy. Rozdíl oproti minulosti spočívá především v časnosti takových bouřek a v jejich intenzitě, ale i na to měl vliv především člověk, který mýtil lesy, likvidoval rybníky, přetvářel a ovlivňoval přírodu na Moravě a dnes je to dokonce globální problém lidstva. Jak to tedy v minulosti v Dolních Kounicích a v okolí vypadalo s počasím, zejména s ohledem na letní
Zaklenutá Havlova studna.
987
bouřky, ukazuje následující přehled, který vychází ze záznamů a hlášení hejtmanů na dietrichsteinských panstvích, kteří tyto informace posílali na knížecí sídlo do Mikulova. Datum 1605 1606 1607 1678 1734 1768 1771
Událost V celé zemi bylo toho roku obrovské množství chroustů. Silná vichřice ničila domy a celé lesy Silné zemětřesení v Dolních Kounicích a u Chrudimi v Čechách. Na epidemii moru zemřelo v D. Kounicích 220 obyvatel. Dne 22. června se rozvodnily řeky Jihlava, Svratka a Dyje Dne 27. února ve 3 hodiny v noci bylo v celém okolí pozorováno zemětřesení, i když škody nenadělalo. Ve zprávě hejtmana se praví, že není pamětníků tak velkých škod. Obecně lze říci, že roky 1770 a 1771 byly oba velmi vlhké. Časté srážky podmáčely pole, docházelo i k sesuvům půdy. Proto dne 14. dubna 1772 byla podána i žádost o odpuštění daní pro Jakuba Schulze z Pravlova, kterému se v důsledku podmáčení propadal dům.
Konvektivní bouře Konvektivní bouře představuje soubor atmosférických jevů generovaných konvekcí, doprovázejících vznik bouřkového oblaku (cumulonimbus), tj. jde většinou o bouřku (blesky), srážky (intenzivní dešťové přeháňky nebo kroupy) a krátkodobě zesílený vítr (např. tornádo, downburst, húlava). Po intenzivních lijácích mohou navíc následovat ničivé bleskové povodně nebo záplavy. Jde tedy o extrémn projevy počasí, jimiž mohly být působeny přímé škody na majetku (údery blesku) nebo v krátkém čase mohla být silně poškozena nebo zničena celá úroda polních plodin na zasaženém území. Citelné škody mohly být způsobeny také na vinohradech, neboť produkce vína v této oblasti byla vždy jednou z nejvýznamnějších aktivit. Pro panství, které patřilo díky půdám o nejvyšší bonitě k místům s rozsáhlou zemědělskou produkcí, tak mohly být ztráty v důsledku uvedených jevů velmi citelné. Dne 1. května 1658 byl krupobitím postižen Pravlov a před 16. červencem téhož roku vinice v Mělčanech. Mělčany byly zasaženy kroupami opět 15. července následujícího roku. Před 15. zářím 1659 jsou uváděny škody větrem a vodou (patrně ale lijákem a krupobitím) také v Hlíně, Moravských Bránicích a Silůvkách. Není vyloučeno, že jde o stejnou událost jako v Mělčanech. Dne 25. července 1677 způsobila průtrž mračen velké škody na domech, vinicích a lánech obilí v Hlíně, Mělčanech, Moravských Bránicích a Silůvkách. V Mělčanech proudy tekoucí vody strhly 16 domů. Postižení chalupníci žádali vrchnost o výpomoc dřevem na novou výstavbu zničených obydlí. 988
V Mikulově zapálil blesk při bouřce dne 22. května 1688 a vyhořelo 52 stavení (Vaňáček 1968). Dne 4. června téhož roku postihlo krupobití Odrovice a Vlasatice, kde potlouklo 380 měřic 7 achtlů (tj. 83,8 ha) resp. 726 měřic 3 achtle (tj. 158,8 ha) polí. Škody vyčíslené na 4871 zlatých a 26 krejcarů si vyžádala průtrž mračen, která dne 30. srpna 1692 postihla obce Bratčice (15 poškozených hospodářů). Hlínu (16), Kupařovice (19), Mělčany (31), Moravské Bránice (36), Němčičky (28), Syrovice (8) a Trboušany (26). Kroupy dosáhly a velikosti slepicích vajec. Podle hlášen z 15. srpna 1718 uhodilo šestkrát do zámku v Dolních Kounicích a v Odrovicích vítr odnesl posečené jařiny. Ke dni 30. května 1727 jsou zmiňovány škody „hrozným počasím“ poddaným v Hlíně, Moravských Bránicích, Neslovicích a Trboušanech. Dne 13. srpna 1741 bylo dolnokounick panstv postiženo lijákem s krupobitím, kter potlouklo obil a zcela zničilo vinice v Kupařovicích a Trboušanech. Toto krupobití je zmiňováno také v kronice hodonínského měšťana Jakuba Kleina a ve výčtu postižených obcí figurují také Popice a Pouzdřany (Treixier 1932). Dne 5. června 1753 potlouklo krupobití obilí a vinice v okolí Dolních Kounic, Kupařovic, Malešovic, Pravlova a Trboušan. Liják s krupobitím řádil také 24. července 1756 v okolí Vlasatic a Nové Vsi. Jak se konstatuje v hlášení, pole s obilím se změnila v poušť, silně byly poškozeny vinice a přívaly vod také rybníky v okol. Dne 22. června 1760 odpoledne uhodilo při bource ve Cvrčovicích a dva domy vyhořely. Na poli u Smolina zabil blesk člověka. O velkém lijáku v roce 1761 v Pavlově najdeme zmínku v hlášení z 29. prosince, podle kterého tekoucí voda přesahovala výšku dospělého muže. V nebezpečí se ocitlo 11 domů, byla zbořena stáj a voda nadělala mnoho škod na polních plodinách. Jak plyne z další zprávy, voda nesla i proud bahna a kamení, jímž byly přímo ohroženy tři domy. Došlo k propadnutí zahrad, voda vymlela hluboké strouhy a poškodila obecní cestu, takže po ní nemohly jezdit povozy. Dne 4. července 1767 zapálil blesk kostel na Sv. kopečku u Mikulova (Liedermann 1873). Mimořádný liják a následná blesková povodeň postihly dne 14. května 1770 Neslovice. V některých domech sahala voda dosti vysoko a v hlášení se hovoří o nemalých škodách. Proud vody odnesl také osm vozů z dmholeckého panství, které zde byly za účelem nákupu dřeva. Dne 6. září 1771 během silné bouřky uhodilo šestkrát v okolí Dolních Kounic. Při posledním úderu blesku začal hořet dům zdejšího řezníka, naštěstí však silný déšť oheň uhasil. Kratochvíl (1904) uvádí tamtéž bouřku a zapálení bleskem již pro 1. září. V Moravských Bránicích nadělalo škody na polích a na vinohradech krupobití dne 29. června 1772. Vichřice s tím spojená odnesla střechy z vinných sklepů, bořila zdi a vyvracela stromy. Dne 16. června 1774 poničila průtrž mračen ve Cvrčovicích a okolí trávu a sena na loukách. Tamtéž večer dne 20. června zapálil blesk, ale liják oheň uhasil. 989
Dalšího dne 21. června byly zaplavením polí po lijáku způsobeny škody ve Cvrčovicích, Medlově a Odrovicích. Dne 4. července 1775 zapálil blesk při bouřce dům v Nové Vsi. dalšímu rozšíření požáru. O tři roky později, dne 12. května 1780, poničilo krupobití obilí na panských polích ve Cvrčovicích. Dne 30. června 1781 odmítl krajský úřad v Brně poskytnutí daňové úlevy Uherčicím za vykázané škody na vinohradech a na žitě krupobitím a vodou. V Mikulově dne 28. května 1784 při silné bouřce s lijákem, trvající od půl jedné odpoledne do sedmi hodin večer, byly vymlety hluboké rýhy, místy byla bahnem zanesena pole, poškozen vodní kanál atd. Škody na panském ale nebyly tak významné. O tutéž událost se mohlo jednat i v obcích Březí a Brod nad Dyjí na drnholeckem panství, kde jsou zmiňovány škody přívaly vod na polních plodinách a vinohradech. Dne 13. května 1786 postihlo dolnokounicko ničivé krupobití s vichřicí. Potlučeno bylo obilí a vinice, odneseny střechy, polámány a vyvráceny stromy. V Dolních Kounicích na zámku bylo vytlučeno mnoho oken. Mezi dalšími poškozenými obcemi jsou zmíněny Moravské a Nové Bránice, Mělčany a Silůvky. Krupobitím byli také zraněni lidé v Pršticích, Tikovicích a Ořechově. Vinice v Dolních Kounicích byly způli nebo zcela zničeny krupobitím v noci z 25. na 26. května 1796. Postiženy byly také Mělčany, Syrovice a poněkud méně i Bratčice. V noci z 19. na 20. srpna 1797 uhodil blesk při bouřce do střechy mlýna v Mušově a způsobil mnoho škod. Dne 18. června 1798 blesk zapálil dům a zabil jednu osobu v Dolních Věstonicích. Slabý déšť nezabránil požáru, ačkoliv jinak všude v okolí silně pršelo. Po poledni dne 6. července téhož roku bylo průtrží mračen a krupobitím v Sedleci způsobeno mnoho škod na vinohradech a letních plodinách (kroupami a hlavně tekoucí vodou). Dne 7. srpna 1800 vyhořely po zásahu blesku tři domy a stodola ve Vlasaticích. Dalšímu šíření požáru zabránil prudký déšť. V Bavorech bylo v roce 1804 takové krupobití, že kusy ledu dokonce usmrtily mladá jehňata (Dróssier 1933a). Před 3. květnem 1808 postihl přívalový déšť Nové Bránice a nadělal velké škody na polích. Dne 14. srpna 1809 byla zaznamenána průtrž mračen v Mělčanech, která způsobila škody 42 hospodářům na zahradách, vinicích, polích a loukách. Hrozné počasí patrně s krupobitím pro Mělčany a Němčičky je uváděno odpoledne dne 15. května 1811. Zatímco škody u vrchnostenských dvorů byly na 30 resp. 20 měřicích 11 polí (tj. 5,8 resp. 3,8 ha), poddaní utrpěli více. Roku 1812 je bez bližší datace zmiňováno krupobití v Silůvkách (Kratochvíl 1904). Před 13. červencem 1814 byly na panství Dolní Kounice hlášeny škody počasím („Wetterschaden“), které patrně souvisely s bouřkou. Dne 30. července téhož roku nadělalo krupobití škody na vrchnostenských dvorech v Dolních Kounicích a Mělčanech. Poškozeny byly zvláště vinice. Na zámcích v Dolních Kounicích a Kupařovicích byla kroupami rozbita okna. Uhodilo také do zámku v Prstících, ale blesk nezapálil. Dne 22. července 1815 přišla silná bouřka, která spolu s průtrží mračen a krupobitím trvala od sedmi hodin večer do půlnoci. Škody na domech a polních plodinách byly způso990
beny v Bavorech, Bulharech, Dolních a Horních Věstonicích, Klentnici, Mikulově, Pavlově a Sedleci. Zvláště intenzivní bylo krupobití dne 5. července 1817 na Mikulovsku, které způsobilo škody zejména na úpatí Pavlovských vrchů mezi Mikulovem a Pavlovem. Nejvíce byla postižena Klentnice, kde z vinohradů nezůstalo vůbec nic a z ovoce a polních plodin sotva třetina. Na zámku v Mikulově bylo poškozeno 144 okenních tabulí a v 87 bylo rozbito sklo. Bouřkou, krupobitím a bouřlivým větrem se škodami na polích a vinohradech byly dne 2. května 1821 postiženy obce Popice a Pouzdřany. Odpoledne dne 24. června 1822 zapálil blesk stodolu v Malešovicích. Od silného větru se požár rozšířil na další objekty a celkem vyhořelo 15 domů a 7 stodol. Blesková povodeň, při níž byly poškozeny domy vBratčicích, byla zaznamenána 6. srpna 1823. Večer dne 23. června 1828 byli v Bavorech zabiti bleskem dva muži při zvonění proti bouřce. V létě téhož rokuje zde zmiňováno také krupobit. Vinice v Dolních Kounicích byly způli nebo zcela zničeny krupobitím v noci z 25. na 26. května 1796. Postiženy byly také Mělčany, Syrovice a poněkud méně i Bratčice. V noci z 19. na 20. srpna 1797 uhodil blesk při bouřce do střechy mlýna v Mušově a způsobil mnoho škod. Před 3. květnem 1808 postihl přívalový déšť Nové Bránice a nadělal velké škody na polích. Dne 14. srpna 1809 byla zaznamenána průtrž mračen v Mělčanech, která způsobila škody 42 hospodářům na zahradách, vinicích, polích a loukách. Hrozné počasí patrně s krupobitím pro Mělčany a Němčičky je uváděno odpoledne dne 15. května 1811. Zatímco škody u vrchnostenských dvorů byly na 30 resp. 20 měřicích 11 polí (tj. 5,8 resp. 3,8 ha), poddaní utrpěli více. Roku 1812 je bez bližší datace zmiňováno krupobití v Silůvkách (Kratochvíl 1904). Před 13. červencem 1814 byly na panství Dolní Kounice hlášeny škody počasím („Wetterschaden“), které patrně souvisely s bouřkou. Dne 30. července téhož roku nadělalo krupobití škody na vrchnostenských dvorech v Dolních Kounicích a Mělčanech. Poškozeny byly zvláště vinice. Na zámcích v Dolních Kounicích a Kupařovicích byla kroupami rozbita okna. Uhodilo také do zámku v Prstících, ale blesk nezapálil. Dne 22. července 1815 přišla silná bouřka, která spolu s průtrží mračen a krupobitím trvala od sedmi hodin večer do půlnoci. Poškozena byla knížecí cesta a ztráty byly zaznamenány i v chovu ryb (protržení a přetékání rybníků). V roce 1816 byla zničena krupobitím velká část úrody ve Vlasaticích. Zvláště intenzivní bylo krupobití dne 5. července 1817 na Mikulovsku, které způsobilo škody zejména na úpatí Pavlovských vrchů mezi Mikulovem a Pavlovem. Nejvíce byla postižena Klentnice, kde z vinohradů nezůstalo vůbec nic a z ovoce a polních plodin sotva třetina. Na zámku v Mikulově bylo poškozeno 144 okenních tabulí a v 87 bylo rozbito sklo. Bouřkou, krupobitím a bouřlivým větrem se škodami na polích a vinohradech byly dne 2. května 1821 postiženy obce Popice a Pouzdřany. Odpoledne dne 24. června 1822 991
zapálil blesk stodolu v Malešovicích. Od silného větru se požár rozšířil na další objekty a celkem vyhořelo 15 domů a 7 stodol. Blesková povodeň, při níž byly poškozeny domy v Bratčicích, byla zaznamenána 6. srpna 1823. Tyto záznamy z hlášení vrchnosti v Mikulově ukazují názorně, že bouře bývaly v minulosti velmi intenzivní s množstvím přívalových vod, což mělo za následek obrovské splavování zemědělské půdy – ornice a následně zanášení Dolních Kounic a okolních obcí bahnem. V Dolních Kounicích zejména v Kozí, později Čápově ulici dosahovala mnohdy bouřková voda výše 1 metru i více a v takových případech se podobala více řece, než ulici. Proto také ji obyvatelé nazývaly Benátky a tento název po roce 1989 ji byl přisouzen i oficiálně. Sám jsem se na této ulici narodil a žil tam 23 let, za kterou dobu si takové vody pamatuji čtyři. Po druhé světové válce byla nejhorší bouře v r. 1951 a pak 1954. Z posledních 75 let již máme k dispozici i fotodokumentaci. Nejhorší bouře však byla dne 1. srpna 1934, která způsobila úplnou katastrofu zejména v obci Mělčany. Dne 1. srpna 1934 došlo v našem regionu k obrovské průtrži mračen a voda, která se valila přes Mělčany způsobila přímo katastrofální důsledky. Ve farní kronice v Dolních Kounicích zapsal k této události farář P. Petr Bláha následující údaje: „…Ve středu, 1. srpna ke 4. hodině odpoledne stihla celé Brněnsko velká bouře s lijákem, který trval skoro do půlnoci a všude způsobil hodně škody. V Mělčanech byl provázen průtrží mračen. V Kounicích zaplaveno celé hřbitovní náměstí až k mostu. Voda vběhla do domů, obchodů a zaplavila sklepy. Přímo katastrofálně byly postiženy Mělčany. Mnoho rodin přišlo o celý majetek. Celá řada domů vpravo od kaple po proudu byla poškozena a z několika domů zbylo jen trochu žluté blátivé hlíny. Uhynulo na 60 vepřů, 8 kusů hovězího, všechna drůbež a králíci. Koně a některé krávy se zachránili tím, že se předníma nohama opřeli o žlaby a hlavy držely nad vodou, která někde dostoupila výše až 2 metrů. Štěstí, že ten příval nepřišel v noci, jistě by i mnohý lidský život padl za oběť. Na 60 hasičských sborů se tam střídalo v záchranných pracích. Celý týden trvalo čerpání vody ze sklepů. Z okolních vesnic vysílány tam pracovní sbory a též potraviny a pícniny. Tak například pan František Stehlík, kancelářský pomocník ČSD v Silůvkách ve svém rukopise má zaznamenáno: „Voda ze všech stran se hrnula do vesnice, Potok již dávno nestačil, proudy vod se draly do níže položených domů, chlévů, komor, sklepů, lámaly ploty, bouraly zdi a kam voda mohla, tam vnikala a vše ničila. Lid se bránili jak jen mohli. Naříkali, bědovali, plakali, vyváděli dobytek ze zatopených stájí, ale ve strachu nechtěli ze stájí odejít. Voda neustále stoupala, takže místy po pás se chodilo ve vodě za silného lijáku a zachraňovalo se, co se dalo, nakonec byla nucena správa obce volati o pomoc vojsko z Brna a hasičské sbory z okolí. Z okolních sborů přijely na pomoc Ivančice, Oslavany, Moravský Krumlov, Ořechovičky, Střelice 992
a Hlína. Též pracovní četa vojska od 106. dělostřeleckého pluku přijela autem z Brna a zúčastnila se záchranných prací.
993
Samozřejmě, že všechna tato voda, jak ji popisuje pan Stehlík, která pustošila Silůvky, se z nich valila údolím Šatavy na Mělčany a sbírala další přívaly vod ze všech okolních strání a tak potom ničila Mělčany, jak píše i mělčanský kronikář Ve vsi nastal úžasný zmatek. Lidé chtěli zachránit dobytek z níže položených stájí jeho vyvedením do výše položených stavení. Zle bylo zvláště na takzv. Malé straně a v bývalém panském dvoře na levém břehu. Voda proudila do domů a z nich se valila okny, dveřmi, vraty, berouc všechny překážky. Lidé utíkali na půdy svých domů a zoufale volali o pomoc. Ale jak jim pomoci, – přístupu k nim nebylo. V nouzi byly přineseny veliké necky, které sloužily jako záchranné čluny. Mnohá stavení neodolala dravosti přívalu, zvláště ta, co byla vystavěna z nepálených cihel, kolísala v základech a lidé, vidouce nebezpečí, přelézali z nich po střechách do domů pevnějších. Jejich domy se s hukotem zřítily do proudu. A v hukot vod a nářek lidí mísil se řev tonoucího dobytka.
Mělčanský kronikář se při psaní těchto řádků zapomněl zaměřit na způsobené škody. Až básnicky popsal povodeň, ale škody nepopsal. Ještě že je popsali jiní. P. Bláha uvedl 8 krav a 60 vepřů a jiné. V kronice sousední obce Bratčice jsou uvedeny ještě vyšší čísla. Tamní kronikář o katastrofě píše následující řádky. 994
… Po periodě veder ukázalo se na obzoru vzácné mračno, od něhož jsme si slibovali toužebně očekávanou vláhu. O 4. hodině odpolední již se snášely k zemi velké krůpěje deště, které se v krátku zesílily v lijavec a průtrž mračen. Proudy vod padaly
995
z těžkých mraků k zemi, kde se měnily v masy, jež se hrnuly ze strání do potoka. To už byla dravá, nespoutaná řeka, která za ohlušujícího hukotu, hřmění a blýskání ohrožovala veškerá stavení na horní i dolní návsi. Do toho zazníval křik a nářek lidí, brodících se po pás ve vodě… Díky dobré poloze domů a účelné kanalizaci katastrofa nenadělala takovou spoušť, jako v sousedních Mělčanech, kde bylo povodní strženo 15 domů, utopilo se 12 krav a 65 vepřů a stovky drůbeže. V obci není živého pamětníka takové povodně… Je však skutečností, že 25. července 1677 podobná průtrž zničila v Mělčanech 16 domů, dne 12. srpna 1691 bylo v Mělčanech poškozeno bouří 31 hospodářů, podobně dne 13. května 1786, další bouře s krupobitím dne 26. května 1796, dne 14. srpna 1809 průtrž mračen v Mělčanech způsobila škody 42 hospodářům na zahradách, vinicích, polích a lukách. Dne 15. května 1811 opět řádila bouře se značnými škodami, zejména na vinicích. Bouře se ale nevyhnula ani Dolním Kounicím, i když zde nenatropila takové škody, jako tomu bylo v sousedních Mělčanech. Ukazují to následující fotografie z Dolních Kounic. Přesto však škody napáchala a veškeré nánosy se musely odstranit. Moji rodiče vzpomínali, že jednou při bouři v době pouti na sv. Antonína byly u hostince pana Gottwalda a dále na náměstí pouťové atrakce. Když přišla přívalová voda, strhla do vodoteče ulice Na písku jednomu muži hrací skříň – ariston, on ji chtěl zachránit, ale patrně jej srazil nějaký kámen či kus dřeva a vodní příval jej vzal sebou a už nebyl nalezen. Tedy i oběť na životě taková bouře způsobila. I já jsem několikráte viděl pod 996
Dolní Kounice – Na písku po bouři dne 1. srpna 1934.
Hasiči čistí náměstí E. Beneše (dnes nám. Míru) po bouři v srpnu r. 1934.
997
naším domkem, jak kalná řeka bahna nese sebou smetí, dřeva, různé nádoby co nepořádní lidé naházeli do zmol a také různé kameny i větší balvany. Pamatuji se, že jedna taková bouře odnesla mé sestřence od domu velkou rikšu, mnohdy plavaly popelnice a také se jednou stalo, že voda na Benátkách nadzvedla auto pan Roupce a to chytili hasiči až na řece uprostřed dolů od mostu.
Na tomto snímku je vidět, kolik bahna voda přinesla v r. 1951 na náměstí Míru. To bylo bahno z Benátek, Karlovské a od cihelny. Bylo jej 25 cm výšky po celém náměstí. Po takových bouřích nateklo bahno z náměstí i do Jiráskovy ulice. Pomáhal kdo mohl, ale bylo třeba značného úsilí, aby se vše zase uvedlo do pořádku. I další dva snímky jsou z úklidu po bouři dne 13. srpna 1951. Bouře dne 13. srpna 1951 však neničila jen „Závodí“, ale způsobila mnoho velkých škod zejména v židovské čtvrti, kde voda zatopila sklepy domů pod synagogou, doby popukaly a hrozilo zřícení. Bylo nutno je demolovat jejich podobu zachycují následující snímky. V roce 1974, tedy 20 let po bouři, pak na tomto prostoru vzniklo autobusové nádraží. Na místě po zbořených domech se začal připravovat stavební materiál pro obecní akce a později zde bylo vybudováno autobusové nádraží.
998
999
1000
V tomto domě bydlela rodina učitele Mirka Kováře. I on byl po povodni dne 13. srpna 1951 natolik ohrožen, což dokládá i foto, že musel být zbořen. Prvně vzal za své tzv. Mánkův dům.
1001
Bouřková řeka na Benátkách, Taková voda šla ulicí při skoro každé bouři. Bylo to ovlivněno především rozlohou několika čtverečných kilometrů polí a strání, ze kterých dešťová voda stékala stržemi do této ulice. Při tak intenzivních bouřích nebývalo ani hlavní městské náměstí u šetřeno, jak ukazují další dvě fotografie.
1002
Masarykovo náměstí pokryté bahnem z polí u hřbitova, „na Psinkách“, nebo i z Šibeničné v r. 1951.
Těchto několik fotografií dokumentuje, že následky po bouřkách bývaly v podobě škod značné a to nejen zanášením bahna do ulic a také do řeky Jihlavy, ale i v podobě splavování beztak již tenkých vrstev ornice z okolních svahů. V důsledku krupobití a těžkých lijáků byla ničena úroda přímo, zejména pak na víně a na ovoci. V důsledku terénních změn, které v minulých desetiletích nastaly, zejména rozorání mezí, scelení velkých ploch z menších dílů polí, to napomáhá rychlému odvodňování půdy a urychluje odnášení té nejúrodnější vrstvy země. Změna systému hospodaření na půdě po roce 1989 sice přináší částečnou nápravu, ale mnohé změny jsou nevratné a jsou trvalého charakteru. Dalším významným faktorem pak je i ta skutečnost, že zemědělství jako celek upadá a ze strany mladých obyvatel není o tuto činnost skoro žádný zájem. Tradičně se spíše uplatňuje vinařství a částečně sadařství. Obyvatelé Dolních Kounic a jejich blízkého okolí velmi často i v minulosti trpěli různými povodněmi a také požáry. To bylo závislé na tehdejších jarních příchodech ledů, ale i časté letní bouře s přívalovými dešti a i požáry. To tehdy působil fakt, že stavební činnost se konala převážně ze dřeva, krytina byla došková, v lepším případě šindelová, ale i tak velmi hořlavá. Při tom neexistovala ani dobrá protipožární technika, ani nebyli určeni lidé k hašení. Lidé v 17. století věřili, že jim mohou pomoci patroni – sv. Antonín a sv. Florián, ke kterým budou-li se modlit, vymohou Boží pomoc. Proto se na konci 1003
období třicetiletých válek rozhodli postavit nad Dolními Kounicemi kapli, která by byla zasvěcena jmenovaným patronům. Po poradě starostů a rychtářů z celého okolí ze dne 30. dubna 1654, nakonec byla společnými silami postavena dřevěná votivní kaple na návrší v Dolních Kounicích a zasvěcena sv. Antonínovi.
V roce 1757 pak tato dřevěná kaple byla zbořena a na jejím místě vystavěn nový kostelík, tentokráte již z pevného materiálu a cihel. Kaple byla postavena brněnským stavitelem Františkem Antonínem Grimem, který žil v letech 1710 až 1784. Podle jeho projektu byl také stavěn zámek v Kupařovicích. Byl dvorním stavitelem knížat z Dietrichsteina v té době. Když obyvatelé Dolních Kounic a širokého okolí oslavovali 14. června 1857 sto let od jejího postavení ještě netušili, že je za 5 let postihne obrovská povodeň. A navíc, se roku 1862 chystala Morava slavit rok 1000 výročí příchodu Cyrila a Metoděje na Moravu. Brožurku k oslavě stoleté památky postavení kaple sv. Antonína v Dolních Kounicích sepsal tehdy nám známý vlastenecký kněz Beneš Metoděj Kulda. V jeho práci je popsána jak historie kostelíka, tak i jiné související vztahy, které dokonale osvětluji onu dobu a také další práce, tentokráte p. Augustina Kratochvíla z r. 1907, vydaná ke 150. výročí postavení jmenované kaple přináší další údaje a podrobnosti. 1004
Satelitní snímek z programu Earth Google se zakreslenou studnou.
1005
1006
1007
Na závěr mohu tedy konstatovat, že silné bouře, přívaly dešťů, lijáky i blesky doprovázející bouřky, přicházely po celá staletí povětšinou od jihozápadu, pro Dolní Kounice tedy hlavně od Krumlovského lesa a proto, že tam se nacházely ony vodní prameny a studánky, které dostaly pojmenování po bájném sedláku Havlovi z Maršovic, říkalo se, že jdou od Havlovy studny. Po celá staletí se také lidé modlili k patronu sv. Antonínu, avšak bouře přicházely i přes tyto modlitby. Ve všech obcích, kam přicházely bouře přibližně ze směru od Krumlovského lesa, se vytvořila tradice nazývat je bouřkami od Havlovy studny. Milan Řiháček Kounický
1008
