KAPITOLA PRVNÍ. Příchozí z temnot

Sazba 6 tramp OK záloha OK_trampi sazba 1/22/12 11:55 AM Stránka 14

• KAPITOLA PRVNÍ • Příchozí z temnot Sotva hostinský Slimák pozavíral okna „Lesní tišinky“, otřásl první nápor vichřice stavením. Sinavý blesk proťal klikatou čarou houstnoucí temnotu, hrom dunivě zarachotil a bouře, nikterak se neohlížejíc na to, že je vlastně romantickým přežitkem starých časů, počala předvádět své obvyklé, ale dosud účinné efekty. Krajinka dosud utěšená, vhodná pro pastýřskou selanku, změnila se rázem v scenérii přímo pekelnou. Blesk stíhal blesk, dunění hromu neustávalo, les hučel, zmítán poryvy větru, svištícího ve větvích stromů, jejichž koruny byly bičovány přívalem vod a ledových krup, samozřejmě zvících holubího vejce; osamělá borovice, stojící uprostřed paseky, trpěla víš tou hrůzou nejvíce, utěšujíc se představou, že vypadá jako sakura ve vichřici. Vtom však sjel blesk do její koruny a prásknutí jako výstřel otřáslo hospodou. „Santo braiglo del randallo!“ zasípal italský obchodník, který se třásl a krčil v svém koutě, před sebou maje rozsvícenou příruční hromničku a mumlaje růženec. „Nebe buď milostivo těm, kdo jsou venku v tom nečase!“ „Znal jsem muže,“ zahučel Slimák v krátké pauze mezi dvěma údery hromu, „který by se byl odvážil do tohoto pekla. Byl to šerif z nedalekého srubu. Právě před chvílí jsme o něm mluvili se seňorem lesníkem. U ďábla! Jeho železná pěst se nechybila nikdy brady protivníkovy, právě tak jako jeho nůž se zabodl jen o vlásek vedle ucha nějakého drzouna či vychloubače, aby mu byl výstrahou. Snad byste, seňore, mohl jmenovat muže, kteří by se Jackovi vyrovnali obratností a silou, ale ve střelbě, carramba! nepředčil Jacka Aspirina nikdo na světě a jeho jménem zvučely oba břehy Vltavy až po země, nad nimiž plane Jižní kříž!“ volal Slimák hlasem velikým, přehlušuje burácení hromu, jež dodalo klet14


bám krčmářovým žádoucího důrazu. Ital pozvedl k němu své pronikavé oči a pravil nezvykle pomalu, klada důraz na každé slovo: „Nepředčil-li nikdo seňora Aspirina ve střelbě, pak znám muže, který se mi přinejmenším vyrovnal.“ „Uf,“ uklouzlo krčmáři bezděčně, „kdo byl ten člověk?“ „Byl to sám don Pistollo Treffa della Barba, vznešený prezident mexický,“ odvětil Ital, povstav při vyslovení toho jména. „Odkud znáte dona Treffu?“ tázal se Slimák, pohlížeje na něho s podivením. „Z Mexika, patrone,“ zněla odpověď. „Provozoval jsem tam donedávna obchod. Musím podotknout ke cti tamějších seňorů, že kupovali výhradně díla umělecká, a věru šly mé sošky na odbyt díky častým revolučním přestřelkám, jež si vždy vyžádaly řadu sádrových obětí, takže jsem se mohl zařídit ve velkém,“ poznamenal s teskným povzdechem a zamyšleně srkal malinovou šťávu. Krčmář přisedl k Italovi, nalil si do číše mužnou dávku prostějovské režné a pozorně naslouchal jeho podivnému vyprávění: Vyprávění italského obchodníka se soškami „V té době vládla v krásné zemi mexické obecná nespokojenost s tehdejším prezidentem donem Gonzalesem Nevadou, jenž vydíral na lidu mexickém vysoké daně a zejména zavedl novou daň z hlavy při známé hře ,hlava nebo orel’, jíž se vášnivě oddávali jak boháči, tak chudina. Mimo to byl již prezidentem plné čtyři neděle a zpohodlněl do té míry, že vystřílel sotva 500 nábojů denně, většinou jen v sebeobraně. Státní převrat dal se očekávat v nejbližších hodinách. Tehdy se přihnal z Texasu cizinec na zpěněném oři, stříleje tak rychle všemi směry, že se i nejzkušenější státníci zavírali v svých rančích, neodvažujíce se vyhlédnout ani úzkou střílnou. Na křižovatce dvou ulic v Mexico City se srazil divoký jezdec se ctihodným hidalgem donem Alpakou, který se vracel právě 15


z dopolední zdravotní přestřelky. Jejich koně se vzepjali proti sobě a kule z jejich pistolí, setkavše se vpůli cesty, spadly zploštělé k zemi. ,Dobrý den, caballero,’ pozdravil zdvořile don Alpaka, smekaje širák, ,dovolte, abych vás uvítal v našem klidném městečku. Mohu vám snad být v něčem prospěšný?’ ,Přijíždím z Texasu, seňore,’ pravil cizinec, hluboce se ukláněje, ,a hledám zde zaměstnání, přiměřené svým schopnostem’ Místo tečky za touto větou sestřelil jakoby namátkou ručičku ze starobylých hodin místní radnice, jejíž věž se rýsovala v pozadí. Don Alpaka pohlédl na něj s uznáním. ,Myslím, že bychom vás zde mohli potřebovat, caballero. Seňor Nevada je již pátý týden prezidentem a jeho činnost se vyčerpává předpisováním nových daní a sestřelováním ozdůbek ze starých skříní. Lid, tuším, je již značně pobouřen a touží po změně na prezidentském křesle.’ ,Děkuji vám, seňore, za laskavou informaci,’ řekl stručně neznámý; ,pohovořím si s jeho excelencí mezi čtyřma očima,’ dodal, nabíjeje pravicí prázdnou pistoli, a levačkou vystřílel v zamyšlení několik pěkných ornamentů do okolních arkýřů. Potom trhl otěžemi a vyrazil jako vystřelený šíp k prezidentskému paláci. ,Dobrý vítr a jistou ruku, caballero,’ volal za ním vznešený hidalgo. Cizinec ujížděl tryskem, bavě se nadále střelbou. Po cestě potkal ctihodného nestora hidalgů dona Bibrose a změnil svou palbou jeho plnovous na francouzsky střižený knírek. Tímto činem získal naráz podiv a srdce mexického lidu, který na paměť toho činu nazval svého neznámého hrdinu don Pistollo Traffa della Barba. Don Treffa vyjel po schodech guvernérovy rezidence, přitáhl uzdu svého ryzáka a vzepjavší se komoň roztříštil dveře komnaty dona Gonzalese a vrazil dovnitř. Uvítalo jej několik výstřelů, ale hned poté dvě rány dona Treffy vyrazily prezidentovi pistole z rukou. Ten se vrhl dravčím skokem za masivní lenošku a vyčkával útoku. 16


,Nemýlím-li se, račte být Gonzales co zalez?’ ptal se vetřelec sarkasticky, uvazuje koně ke kredenci. Za křeslem se objevil rozzuřený obličej Gonzalesův, ale hned se na něj sneslo krupobití kulí, takže hlava nebohého prezidenta byla rázem holá jako ledovec. Soptě hněvem a uražen do hloubi duše, ukryl se vládce opět za své křeslo. Po chvíli se pokusil znovu o výpad, ale kule Pistollova porušila okamžitě souměrnost jeho levého ucha. Za okamžik přišel hrdý prezident tímto způsobem i o špičku nosu, kdežto jeho odpůrce, sedě na stole, krmil sebe i svého koně obloženými chlebíčky, maje pistoli zavěšenu na malíčku pohotové levice. Hodiny se vlekly hlemýždím krokem a situace se neměnila. Minul den, minul druhý, a prezident, jehož útroby byly svírány krutou prázdnotou, pohlížel snivě na tenčící se zásobu obložených chlebíčků. Třetího dne podnikl poslední zoufalý výpad, při němž po mistrné ráně della Barbově přišel o své přepychové kalhoty s třásněmi a vrátil se zahanben a oděn pouze v podvlékačky do svého úkrytu, odkudž již nevyšel, neboť nevydržel útrap, jež jeho duši způsobovala pokořující situace a jeho tělu naprostý nedostatek potravy. Tak dosedl don Pistollo na stolec mexický za velikého jásotu všeho lidu. Hned bylo po celé zemi živo a čilý ruch střelecký zavládl i v nejzapadlejších vískách. Musil jsem tenkráte bohužel narychlo odcestovat, ale dodnes vzpomínám na vznešeného a statečného dona Pistolla. Ujišťuji vás, patrone, že dnešní strašlivá bouře by mu nijak nevadila, aby nevyšel na obvyklou večerní procházku vykouřit si svůj nezbytný doutník v této plískanici. Nezadal tedy v ničem znamenitému seňoru Aspirinovi. Žel, don Treffa je již asi mrtev, neboť je tomu půl roku, co byl zvolen, a žádný prezident mexický nežil déle než dva měsíce.“ Slimák mlčky vyslechl Italovo vyprávění. Pak naplnil dvě číše jemným likérem curacao a zahučel pozvedaje pohár: „Na věčnou paměť dona Pistolla a Jacka Aspirina!“ Sklenky zazvonily. V okamžiku, kdy oba dva nesli k ústům číše po okraj naplněné, ozvalo se prudké zabušení na dvéře. Mu17


žové se otočili a v jejich rozšířených zornicích se zrcadlil svrchovaný úděs. „Madonna santissima, prima primissima!“ vyjekl Ital, chvěje se na celém těle. Slimák se konečně poněkud vzpamatoval a vykřikl odhodlaně: „Jsi-li dobrý člověk, vejdi, ať jsi kdokoli!“ Pádná ruka stiskla kliku, dveře se rozlétly mocným kopnutím, a vysoký muž v mexickém širáku, zahalený až po oči v řasnaté poncho, vkročil do alkovny. „Seňore,“ zvolal Slimák hlasem dosud se třesoucím, „Jste jistě sám ďábel nebo jeho blízký příbuzný. Santo Caruso – v této příšerné bouři? Anebo jste sám...?“ V tom okamžiku klesl přehoz z ramen cizincových a slova uvízla Slimákovi v hrdle. „Kde to jsem vlastně,“ ptal se neznámý přísně, rozhlížeje se po místnosti. Tu se pojednou krčmář probral ze své strnulosti, zavýskl jako mladík a počal vyvíjet horečnou činnost. Skočil ke zdi a hbitě otočil všechny nápisy, a než bys napočítal pět, otočil také jednoduchým mechanismem všecky láhve v polici. Místo žitné, perlové, hořké, borovičky, koňaku, praděda a lesní víly stály tam láhve whisky, brandy, basintu a old fathera. Místo nápisu „Neračte plivati na podlahu“ objevila se tabulka: „Žádám všechny gentlemany, aby před půlnocí neplýtvali střelivem.“ Zmizely obratem i jiné nápisy jako „Plzeňský ležák“, „Ochutnejte Malvín dra Zátky“, „Neračte odhazovati oharky doutníků ne zem“ a na jejich místech skvěly se neumělým písmem načmárané cedulky „Zde obdržíte coctail Old Shatterhanda“, „Nepijte čistý líh na lačný žaludek“, „Prosím pány zálesáky, aby neházeli nože sousedům do polévky“ a nade dveřmi místo „Dej Bůh štěstí“ octl se nápis „Lepší dobrý nůž než dvě špatné pistole“. Tam, kde dosud pokojně visel diplom Národní jednoty pošumavské, trčelo několik nožů potupně zaseknutých do vyhlášky, jež vypisovala odměnu na hlavu muže zvaného Kofila Jim, který prováděl rozsáhlé krádeže čokolády v chatách středního Povltaví; nad ní místo švarcvaldek visela napjatá kůže 18


starého grizzlyho a sádrová soška Jana Amose Komenského byla prostým nasazením širáku změněna na věrný portrét Buffalo-Billa. Poté vyběhl Slimák se zářícím obličejem ven a nedbaje vichřice a deště otočil také tabuli se slovy „V lesní tišince“. Na druhé straně stálo: „Krčma u texaského býka“ a pod tím, aby tomu trampové rozuměli, bylo připsáno: „Posada del toro texaso“. Teď teprve přistoupil Slimák k příchozímu a rozpřáhnuv náruč vykřikl hlasem, který byl přerýván vzlykotem: „Šerife Jacku Aspirine, buď nám vítán!“ „Zdar tobě, starý Slime,“ řekl Jack hlasem až příliš drsným, jímž se snažil zakrýt své pohnutí. Pak se oba mužové objeli a chvíli bylo slyšet jen dutý praskot žeber a vrzání šlach. „Psí počasí,“ zaláteřil Aspirin, když se vyvinul z náruče Slimákovy. „Uvař grog, Slime, hodně grogu, ať se zahřeju. Corriere della serra,“ zaklel jadrně setřásaje vodu se svého sombrera. Slimák, otíraje si zvlhlé oči, chtěl běžet pro samovar, když tu si povšiml Itala, který s očima vytřeštěnýma zíral na příchozího, jektaje zuby hrůzou. „Raduj se, Pierro!“ volal krčmář, „Jack se vrátil!“ Ital lapal po dechu a jen zvolna přicházel k sobě, jako by se probouzel z těžkého snu. Posléze utřev rukávem ledový pot z čela zašeptal pobledlými rty: „Per Dio eterno, don Pistollo Treffa della Barba, prezident mexický!“

19

KAPITOLA PRVNÍ. Příchozí z temnot

Recommend Documents