ŘÍŠE TEMNOT… LÁSKA NIKDY NEBYLA TAK NEBEZPEČNÁ. ŘÍŠE TEMNOT není žádné konkrétní místo. Trvale nás obklopuje. Tvorové z Říše temnot jsou krásní, smrtelně nebezpeční a pro lidi neodolatelní. Váš nejlepší přítel může být jedním z nich – jak zdrcující. Zákon Říše temnot je naprosto jasný: lidé se nikdy nesmějí dozvědět, že Říše temnot existuje. A její příslušníci se nesmějí zamilovat do člověka. Porušení zákona má strašlivé důsledky. Toto jsou příběhy o tom, co se stane, když někdo poruší pravidla.
ŘÍŠE TEMNOT Kr vav ý polibek
L. J. Smith
Pro Briana Nelsona a Justina Lauffenburgera
1. KAPITOLA
S
talo se to té noci, kdy Jez naposled lovila. „Je to prosté,“ pronesla, „vy utíkáte. My vás pronásledujeme. Když vás chytíme, umřete. Dostanete tříminutový náskok.“ Vůdce gangu skinheadů, který stál před ní, se nepohnul. Měl nezdravě bledou tvář a oči gaunera. Stál bez hnutí a snažil se vypadat drsně, ale Jez viděla, jak se mu nepatrně třesou svaly na nohou. Zářivě se na něj usmála. „Vyber si zbraň,“ řekla a palcem nohy strčila do hromady na zemi. Ležela tam spousta věcí: pistole, nože, baseballové pálky, dokonce i pár oštěpů. „Hele, vezmi si jich víc. Vezmi si jich, kolik chceš. Je to na můj účet.“ Za ní se ozvalo přidušené chichotání, ale Jez ho prudkým pohybem zastavila. Nastalo ticho. Dva gangy stály proti sobě. Na jedné straně banda šesti skinheadů, na druhé straně Jez a její gang. Jenomže její lidé nebyli členové normálního gangu. –7–
L. J. Smith
Vůdce skinheadů upřel na hromadu oči. Sehnul se, a když se narovnal, držel něco v ruce. Pistoli, samozřejmě. Vždycky si ji vyberou. Koupit v Kalifornii tenhle typ bylo v současnosti ilegální. Šlo o poloautomatickou vojenskou zbraň velkého kalibru. Skinhead ji popadl a namířil na Jez. Jez zaklonila hlavu a zasmála se. Líbilo se jí, když se na ni všichni dívali. Vypadala báječně a věděla to. Ruce měla založené v bok, rudé vlasy jí padaly na ramena a splývaly dolů po zádech, drobnou tvář upřela k obloze. Jo, vypadala dobře. Vysoká, hrdá, nelítostná. A krásná. Byla to Jez Redfernová, lovkyně. Sklonila hlavu a upřela na vůdce gangu oči, které nebyly ani modré, ani stříbrné, ale něco mezi tím. Měly barvu, jakou nikdy v životě neviděl, protože žádný člověk takové oči nemá. Netušil, co má dělat. Zdálo se, že nepatří mezi nejbystřejší. „Beru si tohle,“ prohodil a vypálil z pistole. Jez na poslední chvíli uhnula. Ne proto, že by ji kulka v hrudi mohla vážně zranit, ale mohla by ji odhodit zpátky a to nechtěla. Právě převzala vedení gangu od Morgeada a nechtěla ukázat slabost. Kulka jí prolétla levou paží. Vystříklo trochu krve a ona ucítila prudkou bolest, protože dřív, než prošla skrz, jí přerazila kost. Jez přivřela oči, ale nepřestala se usmívat. –8–
Krvavý polibek
Pak se podívala na paži, sykla a úsměv jí zmizel z tváře. Neuvědomila si, že bude mít poškozený rukáv. Teď v něm byla krvavá díra. Proč na to nepomyslela dřív? „Víš vůbec jak je kůže drahá? Víš, kolik stojí bundy na North Beach?“ Pomalu se blížila k vůdci skinheadů. Ten nechápavě mrkal a zrychleně dýchal. Nemohl pochopit, že tak rychle uhnula a že nekřičí bolestí. Zamířil a znovu vypálil. A ještě jednou, pokaždé mnohem vztekleji. Jez uskočila. Nechtěla další díry v bundě. Ruka se už hojila, rána se zavřela a vyhladila. Škoda, že její bunda nemohla udělat totéž. Došla ke skinheadovi, aniž ji znovu trefil, a popadla ho za klopy jeho zelenočerné letecké bundy. Jednou rukou ho zvedala, až se nakonec dotýkal země jen okovanými špičkami svých martensek. „Radši bys měl utíkat, hochu,“ řekla. Pak ho odhodila. Letěl dost velký kus vzduchem a narazil do stromu. Vyškrábal se na nohy. Oči měl hrůzou vytřeštěné a hruď se mu prudce zvedala. Podíval se nejdřív na ni, pak na svůj gang, a konečně se otočil a rozběhl se mezi sekvoje. Ostatní členové gangu skočili k hromadě zbraní. Právě byli svědky toho, jak jsou kulky málo účinné proti lidem jako ona, ale přesto sáhli po pistolích. Ignorovali perfektní nože vyřezané z bambusu, šípy z tisu a nádherné vycházkové hole ze vzácného dřeva. –9–
L. J. Smith
Pak se narovnali a začali pálit a náhle byl kolem příšerný rámus. Jezin gang bez problémů uhýbal, ale jí se v hlavě ozval podrážděný hlas. Už se za nimi můžeme pustit? Nebo nám chceš ještě něco předvést? Vrhla rychlý pohled za sebe. Morgeadu Blackthornovi bylo sedmnáct, byl o rok starší než ona, a byl to její největší nepřítel. Byl nafoukaný, prchlivý, tvrdohlavý a toužil po moci. A nic neměnilo na věci to, že o ní vždycky tvrdil totéž. „Dala jsem jim tři minuty,“ vyštěkla. „Mám snad porušit slovo?“ Zatímco na něj ječela, přestala sledovat dráhu kulek. Příští věc, kterou si uvědomila, byla, že ji Morgead srazil dozadu. A pak na ní najednou ležel. Něco kolem nich zasvištělo a zasáhlo to strom, až odlétla kůra. Morgeadovy zelené oči, které vypadaly jako drahokamy, se dívaly dolů na ni. „Ale oni neutíkají,“ pronesl s přehnanou trpělivostí. „Jestli sis toho nevšimla.“ Byl moc blízko. Ruce si opřel po obou stranách její hlavy a celou svou vahou na ni tlačil. Jez ho odkopla. Měla na něj vztek a byla zděšená sama sebou. „Tohle je moje hra. Mám to promyšlené. Budeme hrát podle mých pravidel!“ zaječela. Skinheadi se rozutekli. Konečně pochopili, že střelba je k ničemu. Prchali ostrým kapradím a vráželi do sebe. – 10 –
Krvavý polibek
„Dobrá, teď!“ zavelela Jez. „Ale jejich vůdce je můj.“ Mezi členy jejího gangu se ozvalo volání a bojový pokřik. Val, největší a nejméně trpělivý ze všech, vyrazil jako první. Křičel při tom něco jako: „Jupíííííí.“ Za ním se vydaly Thistle s tmavě blonďatými vlasy a vysoká Raven, dvě dívky, které bez sebe nedaly ani ránu. Pierce se držel zpátky. Zíral před sebe a čekal. Chtěl své oběti poskytnout iluzi, že může uniknout. Jez nesledovala, co dělá Morgead. Proč by se o něj měla starat? Rozběhla se směrem, kterým zmizel vůdce skinheadů. Ale nevydala se přesně po jeho stopě. Pronásledovala ho korunami stromů, přeskakovala z jedné sekvoje na druhou. Obrovské sekvoje byly ideální; měly silné větve, a i když na nich byly hrboly podobné bradavicím, tvořily skvělou přistávací plochu. Jez skočila, zachytila se a znovu skočila. Občas udělala akrobatické salto, když jen tak z legrace zavadila o větev. Lesy Muir Woods milovala. I přesto, že všechno to dřevo kolem pro ni znamenalo smrtelné nebezpečí. Nebo možná právě proto. Ráda riskovala. A tohle místo bylo nádherné: ticho jako v katedrále, svěží zeleň, vůně pryskyřice. Minulý týden lovili sedm členů gangu v parku Golden Gate. Bylo to příjemné, ale neměli tam dost soukromí. Taky nemohli smrtelníky nechat, aby se nějak zvlášť – 11 –
L. J. Smith
bránili. V parku by výstřely upoutaly pozornost. Muir Woods byl Jezin nápad. Mohli unést členy gangu a odvézt je do míst, kde je nikdo nerušil. Mohli jim dát zbraně. Bude to skutečný lov se skutečným nebezpečím. Jez se usadila na větvi, aby nabrala dech. Na světě není dost nebezpečí, pomyslela si. Není to jako za starých časů, kdy v Bay Area žilo několik lovců upírů. Lovci upírů zabili i Jeziny rodiče. Ale teď, když jsou všichni pryč, není tu nic, co by nahánělo skutečnou hrůzu. Ztuhla. Kdesi před ní skoro neslyšně zapraskalo jehličí. Okamžitě se znovu dala do pohybu. Beze strachu seskočila z větve a se skrčenými koleny přistála na měkkém koberci z borového jehličí. Otočila se a ocitla se tváří v tvář skinheadovi. „Hej, ty tam,“ zavolala.
– 12 –
