Absurdnost víry Published on World Challenge (https://www.worldchallenge.org)
Absurdnost víry David Wilkerson June 9, 2003 Když B?h ?íká lidstvu: „V??te,“ p?ikazuje n?co, co je úpln? mimo rozumové chápání. Víra je naprosto nelogická. Sama její definice má co d?lat s n??ím zcela absurdním. P?emýšlej o tom: v epištole Žid?m se ?íká, že víra je podstata v?cí nad?jných a d?kaz neviditelného. Bylo nám zkrátka ?e?eno: „Neexistuje hmatatelná podstata. Neexistuje v?bec žádný d?kaz.“ P?esto se od nás žádá, abychom v??ili. Vzpomeneš si na n?jaký p?íkaz, který by byl absurdn?jší, nesmysln?jší n?ž tento? Jednoduše ?íká: „P?ijmi to bez pr?kazného sv?dectví. Spolehni se, v?? v neviditelné.“ Je to naprosto mimo logické uvažování. Zam??uji se na tento p?edm?t z naléhavého d?vodu. Práv? te? je na celém sv?t? množství v??ících, kte?í se poddali hluboké depresi, nechali se odradit. Boží lid prochází zkouškami, boji, utrpeními a zmatky všeho druhu. Faktem je, že všichni budeme v tomto život? neustále ?elit odrazení, zastrašení. Ale v??ím, že pokud porozumíme podstat? víry – její nelogické, neracionální podstat? – nalezneme pomoc, kterou pot?ebujeme, abychom prošli. Uvažuj o ví?e, která byla požadována od Noeho. Žil v generaci, která se zcela vymkla kontrole. Nedokážeme pochopit zlé ?asy, ve kterých žil – ?asy nekontrolovatelného násilí a vražd. Ob?i porodili „mocné muže.“ Svévoln? se ší?ila nepopsatelná špatnost. Lidské pom?ry dosáhly takového hororu, že je B?h již nemohl snášet. Nakonec ?ekl: „Dost! ?lov?k se žene do sebezni?ení. To musí skon?it.“ ?ekl Noemu: „Zni?ím veškeré lidstvo. Ale tebe a tvou rodinu zachovám. A tak chci, abys postavil archu, Noe. A chci, abys do ní po dvou shromáždil všechny živo?išné druhy. Po celou dobu, kdy to budeš d?lat, poskytnu obyvatel?m zem? 120 let svého milosrdenství. Potom sešlu déš?, který bude trvat celých 40 dní a nocí. Bude to ohromná potopa a vyhubí všechno živé.“ B?h potom pokra?oval dál a ?ekl Noemu, jaké mají být rozm?ry archy – její délka, ší?ka a hloubka – velice detailn?. P?edstav si, jaké asi bylo Noeho zmatení, když se to snažil pochopit. B?h se chystal seslat kataklyzmatický jev, který zni?í celou zemi. P?esto všechno, co bylo Noemu ohledn? této záležitosti ?e?eno, byla pouze tato stru?ná slova z nebe. Musel to prost? p?ijmout vírou, aniž by b?hem dalších 120 let dostal n?jaký další pokyn. P?emýšlej o tom, jaká víra byla od Noeho požadována. Dostal mamutí úkol, aby postavil ohromnou archu. A mezitím musel žít v násilnickém, divokém, nebezpe?ném sv?t?. Byl obklopen obry, vrahy, skeptiky, všemi, kdo sledovali každý jeho krok. Jsem si jistý, že Noeho zesm?š?ovali, když po léta do únavy pracoval na arše. A protože byli zatvrzováni násilím, pravd?podobn? hrozili, že ho zabijí. P?esto víra vyžadovala, aby Noe udržoval své srdce „v bázni Boží“ (viz Žid?m 11:7). Musel si udržet víru, zatímco celý sv?t kolem n?j tan?il, po?ádal party a liboval si ve smyslnosti. V podstat? B?h tomuto muži ?ekl: „Musíš v??it mému slovu, Noe. Žádám t?, abys m? poslechnul bez jakékoliv výmluvy. Jestli n?kdy za?neš pochybovat nebo cítil, že to vzdáváš, musíš se spolehnout na to, co jsem ti ?ekl. Nedám ti žádný další d?kaz, jen své zaslíbení. Musíš jednat pouze na základ? jeho samotného.“ Jak naprosto nelogický obrázek. Bez pochyby Noe ob?as vzdoroval, jak navenek, tak uvnit?. Kolik dn? trávil znechucený, bez odvahy, zastrašený? Jak ?asto si ?íkal: „Tohle je tak nesmyslné. Jak mohu v?d?t, že to byl Boží hlas?“ Ale Noe ud?lal, jak B?h ?ekl. Více než celé jedno století nep?estal d?v??ovat slovu, které dostal. A pro svou poslušnost, jak ?íká Písmo, se „stal d?dicem spravedlnosti, jež vyplývá z víry“ (viz Žid?m 11:7). Uvažuj o Abrahamovi. B?h tomuto muži ?ekl: „Vsta?, vyjdi a opus? svou zemi.“ Abraham by jist? rád v?d?l: „Ale kam, Pane?“ B?h by mu prost? odpov?d?l: „To ti ne?íkám. Jen jdi.“ To nebylo logické. Byl to naprosto nesmyslný p?íkaz pro každou myslící osobu. Budu to ilustrovat dotazem ke každé k?es?anské manželce: co kdyby tv?j manžel jednoho dne p?išel dom? a ?ekl: „Sbal si v?ci, zlato, st?hujeme se.“ Samoz?ejm? bys cht?la v?d?t pro?, nebo kam, nebo jak. Ale jediná odpov??, kterou ti dá, je: „Já nevím. Jenom vím, že to B?h ?ekl.“ Takový požadavek nedává v?bec žádný smysl, nemá to hlavu ani patu. Není to prost? logické.
Page 1 of 6
Absurdnost víry Published on World Challenge (https://www.worldchallenge.org) Ale tohle je p?esn? ten nelogický pokyn, který Abraham poslechnul. „V?rou, povolán jsa Abraham, uposlechl Boha, aby odšel na to místo, kteréž m?l vzíti za d?dictví; i šel, nev?da, kam p?íjde“ (Žid?m 11:8). Abraham sbalil svou rodinu a vydal se na cestu, aniž v?d?l, kde skon?í. Všechno, co v?d?l, bylo stru?né slovo, které mu B?h dal: „Jdi, Abrahame, a já budu s tebou. Nic se ti nestane.“ Víra vyžadovala, aby Abraham nejednal na základ? ni?eho jiného než tohoto zaslíbení. Jedné hv?zdnaté noci ?ekl B?h Abrahamovi: „Pohlédni na oblohu. Vidíš ty nespo?etné hv?zdy? Se?ti je, jestli m?žeš. Tolik budeš mít potomk?“ (viz Genesis 15:5). Abraham nad tím musel pot?ást hlavou. Byl již starý stejn? jako jeho manželka Sára. Dávno již minul ?as, kdy snad mohli mít dít?. P?esto te? dostal zaslíbení, že se stane otcem mnoha národ?. A veškerý d?kaz, který m?l, bylo slovo z nebe: „Já jsem Hospodin“ (15:7). Ale Abraham poslechl. A Bible o n?m ?íká totéž jako o Noem: „I uv??il Hospodinu, a po?teno mu to za spravedlnost“ (15:6). Op?t vidíme nelogickou scénu. Ale víra jednoho muže byla p?evedena na spravedlnost. Uvažuj o d?tech Izraele. P?emýšlej o obtížných podmínkách, do kterých je B?h vedl. Vysvobodil je z faraónova útisku v Egypt?, jen aby byli obklí?eni u Rudého mo?e. Izraelci byli z další strany obklopeni horami a zezadu na n? rychle úto?ila faraónova armáda. Byla to beznad?jná situace, bez jakéhokoliv lidského východiska. Srdce jim musela bušit, když slyšeli rachot faraónových voz? a vid?li prach, který se zvedal pod kopyty jeho koní. A?koliv znám záv?r této scény, mé t?lo se chce p?ít s Bohem: „To nevypadá fér, Pane. Jaká je to traumatická situace pro jejich rodiny a jejich d?ti. Uvázli tam, nemají žádné vory ani ?luny, rádi by v?d?li, co budou d?lat. Pane, b?hem jediné noci jsi pobil všechny Egyptské prvorozené. Pro? jsi nepobil všechny tyto vojáky na poušti? Jaký je v tom rozdíl, jestli je utopíš nebo je pobiješ na poušti? Je to absurdní, nesmyslné, se všemi t?mi pla?ícími d?tmi, všemi muži a ženami, kte?í se t?esou strachy. Oni t? poslechli, ale ty jsi dopustil, aby na n? toto p?išlo. Pro? jsi je skrz to vedl?“ Skute?nost je nepopiratelná: B?h je vedl do této situace. A celá scéna je naprosto nelogická, absolutn? nesmyslná. B?h prost? o?ekával, že budou v??it slovu, které jim již dal: „Vezmu vás do své náru?e a p?enesu vás p?es pouš?. Žádný nep?ítel proti vám neusp?je, protože já budu s vámi. Vaším úkolem je pouze tiše stát a uvidíte Hospodinovo spasení.“ Ptám se vás, kolik z nás by tam dnes stálo ustrašených a pla?ících, jako byli tito Izraelci? Jsme-li ?estní, víme, že práv? takto reagujeme ve v?tšin? našich krizí. Nejsou naše srdce v podobném stavu jako jejich? Jednoduše ?e?eno, víra je velice náro?ná. Požaduje, že když jednou slyšíme Boží slovo, máme je poslechnout bez žádného dalšího d?kazu, který by nás vedl. Nezáleží na tom, jak velké mohou být naše p?ekážky, jak nemožné jsou naše okolnosti. Máme v??it jeho Slovu a jednat podle n?j bez žádného dalšího d?kazu. B?h ?íká: „M?j slib je všechno, co pot?ebuješ.“ V??ím, že od ?as? t?chto patriarch? se nic nezm?nilo Podobn? jako generace p?ed námi bychom také rádi v?d?li: „Pane, pro? stojím p?ed touhle zkouškou? Je to mimo moje chápání. Dopustil jsi v mém život? tolik v?cí, které nedávají smysl. Pro? neexistuje vysv?tlení, pro? tím procházím? Pro? je má duše tak neklidná, tak plná velkých zkoušek?“ Op?t m? poslouchejte: požadavky víry jsou pro lidstvo naprosto nesmyslné, absurdní. Takže, jak Pán odpovídá na naše volání? Posílá své Slovo, které nám p?ipomíná jeho zaslíbení. A ?íká: „Prost? m? poslechni. D?v??uj mému Slovu pro tebe.“ Neakceptuje žádné výmluvy, žádnou neposlušnost, bez ohledu na to, jak nemožné se mohou zdát naše okolnosti. Nerozum?jte mi, prosím, špatn?. Náš B?h je milující Otec. A nedopustí, aby jeho lid trp?l bez rozmyslu, bez d?vodu. Víme, že má k dispozici veškerou moc a ochotu, aby p?inutil každý problém a hluboký žal odejít. Ale faktem je, že nám B?h neukáže, jak nebo kdy naplní svá zaslíbení pro nás. Pro?? Nedluží nám žádné vysv?tlení, když už nám dal odpov??. Dal nám všechno, co pot?ebujeme k životu a zbožnosti ve svém Synu Ježíši Kristu. On je všechno, co pot?ebujeme pro každou situaci, kterou nám život p?ipraví. A B?h bude trvat na svém Slov?, které již zjevil: „Máš mé Slovo na dosah. Moje zaslíbení jsou ano a amen pro všechny, kdo v??í. Tak spoléhej na mé Slovo. V?? mu a poslouchej ho.“ Bible ?íká, že Izraelci Boha na poušti desetkrát „provokovali.“ Co bylo t?mito provokacemi? Bylo to deset situací, kdy Izraelci ?elili velkým zkouškám. ?as od ?asu se ocitli v okolnostech, které se zdály nemožné. Možná ses n?kdy Page 2 of 6
Absurdnost víry Published on World Challenge (https://www.worldchallenge.org) divil jako já: „Pane, pro? všechny tyhle zkoušky?“ V každém p?ípad? B?h o?ekával, že v jeho lidu povstane plamínek víry. Pátral po alespo? malé mí?e víry, na které by mohl stav?t. Víš, On cht?l dát sv?tu sv?dectví o své v?rnosti k jeho lidu. A Izrael m?l být tím sv?dectvím. B?h v podstat? ?íkal: „Když p?ivedu sv?j lid na krušná místa, o?ekávám, že budou jednat podle mých zaslíbení, která jsem jim dal. Mé Slovo je život pro všechny, kdo v??í. A chci, aby se toto poselství kázalo a demonstrovalo ztracenému a umírajícímu sv?tu.“ Toto Slovo již m?l Izrael k dispozici. B?h jim ?ekl: „Vyvedu vás z utrpení do zem? oplývající mlékem a medem. Nikdo se nebude moci postavit proti vám. JÁ JSEM bude s vámi. A žádné z mých zaslíbení neselže.“ Totéž je pravdou pro Boží lid dnes. Pokud existuje zem?, z?stávají jeho zaslíbení stejná: „Vyvedu t? z tvého trápení. D?v??uj velkému JÁ JSEM.“ Proto B?h s nejvyšší možnou trp?livostí nemá trp?livost s nevírou ve svých d?tech. Epištola Žid?m ?íká: „Nebo n?kte?í slyševše, popouzeli ho“ (Žid?m 3:16). Co slyšeli? Slyšeli Boží Slovo: zaslíbení ochrany, vedení a dobroty. Ale místo aby tomuto slovu d?v??ovali, zam??ili se na své beznad?jné situace. A dovolili neví?e, aby se p?ichytila jejich srdcí. B?h reagoval slovy: „Takže jsem p?isáhl v hn?v? svém, že nevejdou v odpo?inutí mé“ (Žid?m 3:11). Tito lidé cht?li n?co rozumného, racionálního, logického. Cht?li stát na n??em, co by mohli vid?t, cítit, ?eho by se mohli dotknout. Cht?li, aby jim B?h dopodrobna vysv?tlil cestu, která byla p?ed nimi, aby to i hloupý pochopil. Ale to není víra. Víra znamená ?íci: „B?h mi dal zaslíbení. A já budu žít a zem?u podle tohoto zaslíbení. Nezáleží na tom, co m? to bude stát, abych se toho chopil. Stavím všechno, celý sv?j život, na jeho Slov? ke mn?.“ Žid?m se ptá: „Na které se pak hn?val ?ty?idceti let? Zdali ne na ty, kte?íž h?ešili, jejichžto t?la padla na poušti? A kterým zap?isáhl, že nevejdou do odpo?inutí jeho? Však t?m, kte?íž byli neposlušní. A vidíme, že jsou nemohli vjíti pro nev?ru“ (Žid?m 3:17–19). Faktem je, že každá zkouška Izraelc? pominula. A B?h je v?rn? vysvobozoval z každé z nich. P?esto ti samí Izraelci, kte?í zakoušeli Boží dobrotu, nakonec zem?eli na poušti. Pro?? Pokaždé, když p?išla zkouška, reptali a zatvrdili se, odmítali v??it. A co ty? Nacházíš se práv? te? na d?sivém míst?, jako byl Izrael? Cítíš beznad?j, prázdnotu? Cítíš se nicotný? Každému, kdo ?elí prudkému, krutému boji, ?íkám, tvá zkouška také pomine. Takže, co od tebe B?h uprost?ed ní o?ekává? Možná jsi zarmoucený, truchlíš, svírá t? mu?ivá úzkost pro boj, který, jak se zdá, nemá konce. Jsi sehnutý, sklí?ený, odrazený a zastrašený více, než jsi kdy byl. Tvoji p?átelé ti možná ?íkají: „Nebre? a nena?íkej. Tak se neprojevuje víra.“ Ale tak to není. Pravda je, že když máš víru, jsi schopný plakat. Nem?žeš se vyhnout své bolesti. Vlastn? je ve tvých slzách uzdravující moc. Tvé truchlení nemá nic spole?ného s tím, zda d?v??uješ Božímu slovu. Ob?as si možná ?íkáš: „Pane, co jsem ud?lal špatn?? Jakého h?íchu jsem se dopustil? Je tohle tv?j soud nade mnou?“ Možná dokonce cítíš, jak ho konfrontuješ: „Pro? jsi dopustil, aby se to stalo? Co jsem ud?lal, žes to umožnil?“ ?íkám ti, B?h ti dává ?as na tyto otázky. On dovolí výbuchy hn?vu tvého t?la. Potom kone?n? k tob? p?ichází Pán a ?íká: „M?l jsi právo na všechny tyto pocity. Ale nem?l jsi žádný d?vod m? obvi?ovat nebo o mn? pochybovat. Dal jsem ti zaslíbení. Opravdu, dal jsem ti všechno, co pot?ebuješ. A ty se máš te? toho zaslíbení chopit. Když to ud?láš, stane se pro tebe mé Slovo životem. P?inese ti uzdravení, které je v?tší než jakákoliv medicína, mnohem mocn?jší než jakákoliv ?eka slzí.“ Po celé Bibli nacházíme zbožné muže a ženy, kte?í procházeli hlubokým t?esením duše i ducha Znovu a znovu se žalmista ptá: „Pro? je má duše tak skleslá? Cítím se zbyte?ný, opušt?ný. Je ve mn? takový neklid. Pro?, Pane? Pro? se ve svém soužení cítím tak bezmocný?“ Tyto otázky mluví za zástupy t?ch, kdo milovali a sloužili Bohu. Vezm?me nap?íklad zbožného Eliáše. Vidíme ho pod jalovcem, jak žebrá na Bohu, aby ho zabil. Byl úpln? na dn?, tesknil, dostal se do bodu, kdy vzdával sv?j vlastní život. Také spravedlivého Jeremiáše nacházíme hluboko v zoufalství. Prorok volal: „Pane, ty jsi mne oklamal. ?ekl jsi mi, abych prorokoval všechny tyto v?ci, ale žádná z nich se nestala. Ned?lal jsem nic jiného, než že jsem t? celý sv?j život hledal. A takhle je mi odplaceno? Te? již nebudu tvé jméno zmi?ovat.“ Page 3 of 6
Absurdnost víry Published on World Challenge (https://www.worldchallenge.org)
Každý z t?chto služebník? m?l do?asné útoky nevíry. Ale Hospodin rozum?l jejich stavu v ?asech zmatku a pochybnosti. A po ?ase jim vždy ukázal na cestu ven. Uprost?ed jejich strádání jim Duch svatý zasvítil svým sv?tlem. A Písmo pro nás zaznamenává jejich zkušenosti. Uvažuj o Jeremiášov? sv?dectví, jak se dostal ze své jámy: „Když se naskytly ?e?i tvé, sn?dl jsem je, a m?l jsem slovo tvé za radost a pot?šení srdce svého, pon?vadž jsi ty mne povolal sám, ó Hospodine Bože zástup?“ (Jeremiáš 15:16). David také sv?d?il: „Rozpomenul jsem se na tvé Slovo.“ A Eliáš ?ekl: „P?išlo ke mn? tvé Slovo.“ V ur?itou chvíli se každý z t?chto služebník? rozpomenul na Boží Slovo. A ono se stalo radostí a veselím jejich života, vytáhlo je z jámy. Pravdou je, že po celou dobu, kdy tito lidé zápasili, sed?l B?h ne?inn?, ?ekal. Slyšel jejich volání, plá?, jejich bolest, jejich mu?ivou úzkost. A když minul jistý ?as, ?ekl jim: „Tak jsi to vyk?i?el. Byl to tv?j ?as zármutku a pochybností. Te? chci, abys mi v??il, spoléhal na m?. Vrátíš se k mému Slovu? Chopíš se mého zaslíbení, které jsem ti dal? Pokud to ud?láš, mé Slovo t? podrží až do konce.“ Nezáleží na tom, jak jsme se dostali do naší beznad?jné situace. N?kdy to zp?sobí Pán, dovede nás do situace, kdy jsme s rozumem v koncích. N?kdy je to nep?ítel, který na nás úto?í, tak jako úto?il na Joba. N?kdy je to naše t?lo, a? už skrze pokušení nebo skrze duševní ?i fyzickou zkoušku. Faktem je, že nezáleží, jak jsme se tam dostali. A neexistuje jiná cesta ven než Boží slovo. Duch svatý je v?rný a mluví k nám. Dá nám poznat, kdy je ?as zanechat všech pochybností a otázek. Jestliže to neud?láme – jestliže se odmítneme navrátit k d?v??e v Boží slovo, jestliže nedovolíme jeho zaslíbení, aby se ješt? jednou stalo radostí našich život? – objeví se nevíra. A upevní se v nás, zatvrdne jako beton. V tu chvíli spadneme do jámy, ze které se nikdy nem?žeme dostat ven. Každá naše myšlenka sm?rem k Bohu bude tvrdá a vy?ítavá, namísto d?v??ování a spolehnutí se. A jeho hn?v je proti všem, kdo se z?eknou své d?v?ry v Boží slovo. V Nové smlouv? nacházíme to, co musí být nejabsurdn?jším požadavkem víry, který kdy B?h na lidstvu požadoval Po staletí vyhlíželi Židé p?íchod Mesiáše. V??ili, že Spasitelem Izraele bude král, který p?ijde majestátn? a s mocí, aby ustanovil vládu v Jeruzalém?. Bude to mocný osvoboditel, který bude velet nep?emožitelné armád?. A zlomí jho, které ?ím nasadil na šíji Izraeli. Potom svrhne každou další moc na tvá?i zem?. Dovedeš si p?edstavit nad?je a velké o?ekávání, které m?l každý Žid pro p?íchod Spasitele? Vymaže všechny nemoci, odebere každou bolest, osvobodí chudé z chudoby a dá lidem všechno, po ?em jejich srdce touží. U?iní z Izraele velký lid a prosperující národ. A všechno to ud?lá jako neuv??itelnou podívanou moci. Nuže, byl tohle zp?sob, jakým p?išel Mesiáš? Ne, víme že nebyl. Narodil se ve chlév?, ze všech míst práv? tam. A p?íb?h jeho narození je nejnelogi?t?jší, nejabsurdn?jší aspekt ze všech. Tento Mesiáš nem?l žádného pozemského otce, byl neposkvrn?n? po?at Duchem svatým a p?enesen do d?lohy panny. Jeho p?íchod nebyl ohlašován mocnými trumpetami, ale starým kn?zem a postarší prorokyní. Jednoduše ?ekli: „Tady je o?ekávaný Izraelský. V??te v n?ho, protože on je B?h.“ Kdo p?esn? byl ten, o kterém mluvili? Skromný, nízko postavený Nazarejský, tesa?. Když se Ježíš objevil na scén?, lidé ?íkali: „Po?kejte chvili?ku. Známe rodi?e tohoto ?lov?ka.“ N?kdo mohl dokonce ?íci: „Josef ho k nám jednou p?ivedl, aby mu pomohl spravit náš st?l.“ Jak by se mohlo od kohokoliv o?ekávat, že bude v??it, že takový ?lov?k je Mesiáš? To bylo naprosto nesmyslné. Ježíš neohlašoval svou nadvládu, své panství, mocnou armádou. Ukazoval se pouze s dvanácti nevzd?lanými u?edníky z t?ídy pracujících. Nebyli vyškoleni a trénováni ve velké teologii. Byli to rybá?i, nádeníci, nekvalifikovaní d?lníci, živnostníci. A Ježíš se od nich nelišil. Takže jak by mohl kdokoliv akceptovat, že on je autorita, odborník na Boží Slovo? Každý v?d?l, že pravý Izraelští vedoucí sedí u nohou Gamaliela, u?í se od nejp?edn?jšího u?ence té doby. Zatímco tesa??v syn vyu?oval na poušti a podél mo?ského pob?eží. Jeho obecenstvo se skládalo z vdov, malomocných, prostitutek. A jim všem ?íkal: „Já jsem B?h v t?le. V??te ve mn?.“ P?edstav si, jaká musela být reakce každého náboženského v?dce: „Tento ?lov?k stojí v synagogách a prohlašuje se za Mesiáše. ?íká, že byl poslán od Boha. Ale nemá královský p?vod ani rodokmen. Nemá ani místo, kde by složil hlavu. P?i?ítí se do chrámu a vyhání všechny naše prodava?e. A nazývá chrám ‚domem mého Otce.‘ Ale nevysv?tlí, kde vzal takovou autoritu. Vlastn? prohlašuje, že on je Božím chrámem. ?íká, že byl d?íve než Abraham.“ Page 4 of 6
Absurdnost víry Published on World Challenge (https://www.worldchallenge.org)
„?íká, že je živou vodou, chlebem z nebe, jak ?lov?k, tak B?h. Potom používá bizarní ?e?, ?íká, abychom jedli jeho t?lo a pili jeho krev. ?íká, že jestliže vidíme jeho, vidíme Otce. Ale pokud v n?ho nebudeme v??it, potom nev??íme v Boha. Ale ?í je jeho autorita pro všechna tato tvrzení? Je to pouze jeho slovo. Jen se objeví a ?íká: ‚V??te ve mn?.‘“ P?emýšlej o tom, co tito vedoucí slyšeli ?íkat Ježíše: „Kdož slovo mé slyší, a v??í tomu, jenž mne poslal, má? život v??ný“ (Jan 5:24). Ohrazovali se a ?íkali Ježíši: „Ty sám o sob? sv?dectví vydáváš, sv?dectví tvé není pravé“ (8:13). Ježíš jim odpov?d?l dalším neracionálním vysv?tlením: „V Zákon? vašem psáno jest, že dvou ?lov?k? sv?dectví pravé jest. Já? sv?dectví vydávám sám o sob?, a sv?dectví vydává o mn? ten, kterýž mne poslal, Otec“ (8:17–18). Nakonec Ježíš nazval celou záležitost pravým jménem. ?ekl jim: „Pro? mluvení mého nechápáte? Protože hned slyšeti nem?žete ?e?i mé“ (8:43). ?íkal: „Nem?žete m? pochopit, protože neslyšíte mé Slovo.“ Totéž je pravdou pro každého dnešního v??ícího. Všechno se to dá zestru?nit do jediného: d?v??ování Jeho Slovu. Jeho Slovo samotné je náš život a nad?je. Dodnes B?h ztrácí trp?livost s nevírou svého lidu Žijeme v ?ase nejv?tšího zjevení evangelia v historii. Je zde víc kazatel?, více knih, více nasycení evangeliem ve sd?lovacích prost?edcích, než kdy bylo. P?esto nebylo nikdy více utrpení, strádání, úzkosti, strachu, vy?erpání a nepokojných myslí mezi Božím lidem. Pasto?i dnes upravují svá kázání, jen aby pozvedli lidi a pomohli jim ?ešit jejich zoufalství. Kážou o Boží lásce a trp?livosti. P?ipomínají nám, že On rozumí našim obdobím deprese a skleslosti. ?íká se nám: „Po?kej, m?j strpení, nech se povzbudit, odvaž se. I Ježíš cítil, že ho jeho Otec opustil.“ Na tom není nic špatného. Kážu tyto pravdy sám sob?. P?esto v??ím, že existuje ješt? bezmála jeden d?vod, pro? vidíme tak málo vít?zství a osvobození: je to nevíra. Faktem je, že B?h v t?chto posledních dnech mluví velice jasn?. A tohle je to, co ?ekl: „Již jsem ti dal Slovo. Je to dokon?ené a kompletní. Te? na n?m st?j.“ A? vám nikdo ne?íká, že zažíváme hlad, nedostatek Božího slova. Pravda je, že zažíváme velký nedostatek slyšení Božího slova a jeho uposlechnutí. Pro?? Víra je tak neracionální, tak absurdní. Ale víra k nám nikdy nep?ichází logikou nebo rozumem. Pavel jasn? a prost? konstatuje: „Víra je tedy ze slyšení, a slyšení skrze slovo Boží“ (?íman?m 10:17). To je jediný zp?sob, jak kdy víra povstane v srdci kteréhokoliv v??ícího. P?ichází ze slyšení – to znamená uv??ení, d?v??ování a jednání podle – Božího slova. Chci uzav?ít imaginárním rozhovorem mezi Pánem a odrazeným, znechuceným k?es?anem: K?es?an: „Pane, já jsem skleslý a znechucený. Slíbil jsi, že nedopustíš, abych nesl b?emeno, které je p?íliš t?žké, aniž bys p?ipravil únikovou cestu. Ale práv? te? jsem zdrcen. Kdybys mi jen ?ekl, o? vlastn? jde.“ Pán: „Dal jsem ti své Slovo.“ „Za to se tob? bude modliti každý svatý, v ?asu p?íhodném k nalezení tebe; pro?ež vody mnohé v rozvodn?ní k n?mu nedosáhnou. Ty jsi skrýše má, od ssoužení zachováš mne, a plésáním vít?zným obda?íš. Já tob? k srozum?ní posloužím, a vyu?ím t? cest?, po níž bys choditi m?l; dám? radu, o?i své na t? obrát?“ (Žalm 32:6–8). K?es?an: „Pane, cítím se tak bezmocný. Moje síla je tém?? pry?. Mou mysl zaplavily pochybnosti a strach. Nevidím cestu ven. Budoucnost vypadá tak beznad?jn?.“ Pán: „Dal jsem ti své Slovo.“ „O?i Hospodinovy pat?í na ty, kte?íž se ho bojí, a na ty, kte?íž o?ekávají milosrdenství jeho, aby vyprostil od smrti duše jejich, a živil je v ?as hladu. Duše naše o?ekává na Hospodina, on jest spomožení naše, a pavéza naše“ (Žalm 33:18–20). K?es?an: „Pane, n?kdy cítím, že jsem se T? musel n?jak dotknout. Je tato zkouška n?jakým druhem soudu? Skon?í n?kdy?“ Pán: „Dal jsem ti své Slovo.“ „Tento chudý volal a Hospodin vyslyšel, i ze všech úzkostí jeho vysvobodil jej. Vojensky se klade and?l Hospodin?v okolo t?ch, kte?íž se ho bojí, a zastává jich. Okuste a vizte, jak dobrý jest Hospodin. Blahoslavený ?lov?k, kterýž doufá v n?ho…“ „O?i Hospodinovy obrácené jsou k spravedlivým, a uši jeho k volání jejich… Volají-li spravedliví, Hospodin vyslýchá, a ze všech jejich úzkostí je vytrhuje… Mnohé úzkosti jsou spravedlivého, ale Hospodin ze všech jej vytrhuje… Page 5 of 6
Absurdnost víry Published on World Challenge (https://www.worldchallenge.org) Služebník? pak svých duše vykoupí Hospodin, a nebudou zkaženi, kte?íž doufají v n?ho“ (Žalm 34:6–8,15,17,19,22). V pouhých t?ech Žalmech jsme dostali dostatek Božího slova, aby vyhnalo všechnu nevíru ven. Naléhám te? na tebe: poslouchej ho, d?v??uj mu, poslechni ho. A kone?n?, odpo?ívej v n?m. Tohle bude naše sv?dectví o našem v?rném Bohu b?hem každé zkoušky a strádání.
Download PDF [1] Links [1] http://sermons.worldchallenge.org/printpdf/2000/
Page 6 of 6
