VZDĚLÁVÁNÍ OSOB SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM MAKRO OBLAST B Učení & vzdělávací styl
ÚVOD
Cílem tohoto modulu je navrhnout vzdělavatelům dospělých:
• základní znalosti a dovednosti k tomuto tématu • informaci, motivaci a nástroje pro přispůsobení jejich vzdělávacího stylu potřebám dospělých osob se zdravotním postižením.
Klíčová slova Dospělý se zdravotním postižením, sebeurčení, předpoklady, vzdělávací potřeby, vhodné bydlení, přístup zaměřený na studenta, interaktivní techniky, začlenění, integrace, segregace, speciální vzdělávání, sociální model postižení, Podpůrná technika, informační společnost, všeobecný design/design pro všechny, dosažitelnost, vzdělávací směr, rozbor úkolů, rozbor práce, vzdělávací cíle, podporované zaměstnání, individualizace
Vzdělávací cíle
Definovat a sdílet základní zásady vzdělávání dospělých,
Rozpoznat specifické charakteristiky osob se zdravotním postižením
Zjistit, jak vzdělávání může podpořit integraci a začlenění
přijmout pozitivní postoj k aktivní účasti a přístupu orientovanému na osoby se zdravotním postižením
popsat cestu diskriminující pedagogické praxe a speciální pedagogiky k praxi podporující integraci a začlenění
popsat podpůrné technologie a jak mohou být ve vzdělávání dospělých osob s vážným postižením použity
rozvíjet znalosti a dovednosti pro projektování individuálního vzdělávacího programu v závislosti na kompetencích vzdělávaných osob
ZÁSADY VZDĚLÁVÁNÍ DOSPĚLÝCH Vzdělávání osob se zdravotním postižením Tèma 1
CHARAKTERISTIKA VZDĚLÁVÁNÍ DOSPĚLÝCH Vzdělávání osob se zdravotním postižením Podtèma 1.1
Charakteristika vzdělávání dospělých Způsob, jakým se dospělí učí se liší od stylu učení dětí. Tyto rozdíly jsou díky některým specifickým vlastnostem většiny dospělých:
•Účastníky jsou, jak bylo definováno, dospělí. •Jsou v procesu rozvoje. •Přinášejí s sebou řadu zkušeností a hodnot. •Přicházejí ke vzdělání s konkrétními úmysly. •Přicházejí s konkrétním očekáváním procesu vzdělávání. •Mají konkurenční zájmy. •Mají již vytvořeny své vlastní modely učení.
Základní podmínky efektivního vzdělávání dospělých Dospělí se učí, pokud: - je jim vše srozumitelné - vzdělávání souvisí s každodenním životem - vnímají, pochopí a přijmou cíle vzdělávacího programu - se mohou zapojit - učitel dokáže využít úspěchy i neúspěchy - se cítí být členy skupiny - se nacházejí v prostředí podporujícím zapojení se
Další informace
By Adult Learning Australia, 2015
Dospělost a zdravotní postižení
V případě osob se zdravotním postižením se problematika dospělosti stává složitější, protože jí přibývá dodatečný rozměr - sebeurčení. Toho se týkají některé otevřené otázky vztahu dospělosti a zdravotního postižení, například zda je u všech osob se zdravotní postižením uznáno právo na sebeurčení?
Další informace
Více se dozvíte v materiálu:
Podpora sebeurčení pro dospělé: Praktický průvodce http://ngsd.org/sites/default/files/promoting_ Self-termination_for_adults_a_practice_guide.pdf
Lektorské předpoklady Lektor dospělých, i když nemá odborné vzdělání v otázkách zdravotního postižení, by měl podporovat rovnost ve svém vztahu se žáky. Měl by s nimi zacházet jako se skupinou hájící své právo rovnosti spíše než se zvláštní a odlišnou skupinou. Úkolem těchto lektorů je zlepšit porozumění jejich zdravotnímu postižení a jejich práv jako práv postižených osob. Musí také rozšířit toto porozumění, aby bylo možno zvážit socio-kulturní dimenze zdravotního postižení.
NÁVRH VZDĚLÁVACÍHO POSTUPU PRO DOSPĚLÉ SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM Vzdělávání osob se zdravotním postižením Podtèma 1.2
Proč je první setkání důležité?
může do značné míry určit, zda se studenti budou cítit pohodlně, zda se budou o program zajímat a zda se aktivně zapojí do vzdělávacího procesu. Pokud jde o lektory, bude cílem tohoto prvního setkání zjistit, zda cítí, že pracují v tvůrčí atmosféře, která ovlivní jejich výkon a tím také celý vzdělávací tým.
Cíle prvního setkání
vybudovat týmového ducha,
diskutovat o programu,
přizpůsobit program potřebám studentů,
vyjádřit odhodlání studentů ke kreativní účasti
Cíle prvního setkání
Při prvním setkání v případě osob se zdravotním postižením je vhodné se zamyslet i nad následujícími záležitostmi: Předchozí zkušenosti osob se zdravotním postižením s tradičním či speciálním vzdělávacím systémem Nutnost úpravy nabídky vzdělávacích příležitostí pro tyto osoby Účast studentů v jiných aktivitách, které by mohly být v programu využity.
Lektor – Poradce
Podle Knowlese (1998), Rogerse (1996) je lektor dospělých koordinátorem činností; je zdrojem poznání a je k dispozici studentům, kdykoliv požádají o jeho pomoc. Není "vysílačem" znalostí! Knowles (1998), Rogers (1996)
Přístup k učení orientovaný na studenta Přestože jsou učitelé v tomto modelu v pozici autority, hrají učitelé a studenti ve vzdělávacím procesu stejně aktivní roli. Hlavní úlohou učitele je vést a usnadnit žákům učení a celkové pochopení učiva.
Výuka a hodnocení jsou propojeny; hodnotí se kontinuálně během výuky.
Zdroj: http://teach.com/what/teachers-teach/teaching-methods
Učitel jako "zprostředkovatel - poradce" vs učitel jako "Terapeut” Učitel může upozornit na problémy, se kterými se potýkají lidé se zdravotním postižením na úrovni skupiny (nikoli individuální), a také si být vědom sítě sociálních služeb, které jsou k dispozici, aby je mohl nasměroval tam, kde mohou získat podporu. Měl by se vyhnout roli terapeuta a /nebo se snažit ulehčit studentům sociální vyloučení.
Jak překonat diskriminaci ve vzdělávání? Kroky k řešení diskriminace:
diskriminace ve školství 2.Informovanost a adresnost všech forem diskriminace ve vzdělávacím prostředí, např. diskriminující jazyk, vtipy, atd. 3.Odstranění překážek rovné účasti osob s určitými omezeními, např. neslyšící a lidé s nestrukturovanou komunikací. 1.Rozpoznání
Jak překonat diskriminaci ve vzdělávání? 4. Výměna
informací mezi studenty různého typu postižení, jiných skupin, jiných kultur a civilizací. úvaha o tom, že všichni lidé jsou příbuzní a mají společné vlastnosti. 5. Kritická
úvaha o tom, jak je vnímání vytvořeno a zkreslováno. 6. Kritická
Tréninkové techniky Courau (1994) zmiňuje aktivní zapojení ve výuce jako jednu ze sedmi podmínek pro efektivní vzdělávání dospělých. Aktivní účast je podporována prostřednictvím metod rozvíjejících interakci mezi studenty a učiteli a mezi studenty navzájem a dává studujícím zdroje k získávání informací, rozvíjení kritického myšlení, procesů řešení a učení.
Interaktivní techniky
Hlavní interaktivní techniky, které zvyšují aktivní účast: •Interaktivní přednášky •Otázky & Odpovědi •Pracovní skupiny •Diskuze •Případové studie •Přehrávání rolí •Ukázky
Zkušenosti dospělých jsou v interaktivním vzdělávání východiskem pro nové učení. Kritický přístup: Podle kritického přístupu ve vzdělávání dospělých (Freire, McLaren, Foley), osobní je politické, a tím je dáno, že osobní zkušenost je výchozím bodem pro zobecnění, diskusi a politickou akci. V případě žáků se zdravotním postižením může analýza zkušeností se zdravotním postižením na kolektivní úrovni vést k cíli posílení.
Otázky ke zvážení
• Jaké strategie a metody používáte teď? • Umíte použít více vzdělávacích metod, abyste se svým studentům více přiblížili?
SHRNUTÍ
Tato část pojednávala o základních zásadách vzdělávání dospělých a o přizpůsobení této znalosti na vzdělávání osob se zdravotním postižením. Důraz je kladen na změnu domněnek vzdělavatelů o možnostech zdravotně znevýhodněných osob. Vzdělavatelé potřebují další trénink, aby lépe porozuměli profilu svých studentů, aby uměli překonat diskriminační prvky a aby uměli definovat jejich roli. Představili jsme vám několik způsobů, jak určit vzdělávacích potřeby těchto osob a zvýšit jejich aktivní zapojení do vzdělávání.
Reference a zdroje • Adult Learning Australia (ALA). Adult Learning Principles, Αvailable at: https://ala.asn.au/adult-learning/the-principles-of-adult-learning/
• Courau, S. 1994, Les outils d’ excellence du formateur, ESF • Knowles, M. S., Holton, E. F., Swanson, R., A. (1998). The adult learner. Houston, Gulf.
• Maskos, R. (2006). Self-Determination: The Other Side of the Coin. Reflections on a central but ambiguous term of the German Disability Rights Movement. Disability Studies Quarterly, 26 (2).
• Mezirow, J. (1996).
Contemporary paradigms of learning. Education Quarterly, 46(3), 158-173.
Adult
Reference a zdroje
• Rogers, Α. 1996, Teaching Adults, Open University Press • Ross-Gordon J. (2002). Sociocultural Contexts of Learning Among Adults with Disabilities. New Directions for Adult and Continuing Education. 96, 47-57.
• Τennant, M. (2008). Τhe development of identity in the adult years. In Athanasou, J. (ed.). Adult educational psychology. Sense Publishers.
POSTUP ZAČLEŇOVÁNÍ Vzdělávání osob se zdravotním postižením Tèma 2
Pinel a la Salpêtrière
CO JE ZAČLENĚNÍ? Vzdělávání osob se zdravotním postižením Podtèma 2.1
CO JE ZAČLENĚNÍ? Začlenění je zastřešující termín, který pokrývá všechny oblasti našeho života, kde může být někdo vyloučen z důvodu fyzického,
psychického či ideologického. Historicky se začlenění objevilo v oblasti zdravotního postižení v akademické diskusích, principech řízení a praxi po dobách ústavní péče, segregace nebo speciálních opatření,
které se liší od země k zemi.
Začleňovacím/inkluzivním vzděláním se rozumí • Oceňování všech studentů a zaměstnanců stejně.
• Zvýšení účasti studentů a snížení jejich vyloučení z kultury, učebních osnov a komunity místních škol. • Restrukturalizace kultury, zásad řízení a praxe ve školách tak, aby reagovala na různorodost studentů v dané lokalitě. • Snížení překážek v učení a zapojení se pro všechny studenty.
Začleňovacím/inkluzivním vzděláním se rozumí
• Učení se z pokusů o překonání překážek v přístupu a účasti jednotlivých studentů, aby se mohly projevit změny ve prospěch studentů ve větší míře. • Zobrazení rozdílu mezi studenty jako inspirace pro podporu vzdělávání, spíše než jako problémů, které je třeba překonat. • Uznání práva studentů na vzdělání v jejich lokalitě.
Začleňovacím/inkluzivním vzděláním se rozumí • Zlepšení školy jak pro zaměstnance, tak i pro studenty. • Kladení většího důrazu na roli škol při budování komunity a rozvoji hodnot, jakož i při zvyšování výkonů. • Podpora vzájemně prospěšných vztahů mezi školami a komunitami.
• Uznání začleňování v oblasti vzdělávání jako jeden z aspektů začlenění do společnosti.
ZAČLENĚNÍ V DOSPĚLOSTI Vzdělávání osob se zdravotním postižením Podtèma 2.2
Začlenění v dospělosti Klíčové otázky v oblasti dospělých osob se zdravotním postižením jsou: • Jakým způsobem je začlenění realizováno v oblasti: - odborného vzdělávání a pracovního umisťování? - v každodenní praxi osob se zdravotním postižením? - ve volném čase? • Jak vnímání, postoje či předsudky sociálního prostředí ovlivňují procesy začleňování?
Začlenění v dospělosti
• Jak je definována v obecné populaci dospělost? • Platí stejná definice pro osoby s vážným zdravotním postižením? • Jak tato definice ovlivňuje výběr dospělého života pro lidi s vážným zdravotním postižením?
Začlenění v dospělosti
Tato diskuse má v úmyslu: 1. předložit návrhy realizované na celém světě pro dospělost osob s vážným zdravotním postižením, jako například: • • • •
chráněné zaměstnání podporované zaměstnávání nezávislý život částečně nezávislý život
Začlenění v dospělosti
2. identifikovat charakteristiky návrhů, které podporují nebo brzdí zavádění principů začleňování, 3. vyšetřit příčiny zjištěných překážek 4. vyjádřit myšlenky a návrhy na odstranění těchto překážek
CO NENÍ ZAČLENĚNÍ? Vzdělávání osob se zdravotním postižením Podtèma 2.3
CO NENÍ ZAČLENĚNÍ?
Pojem začlenění se používá velice často k popisu integračních postupů. Pouhá společná existence osob se zdravotním postižením v oblastech nebo v činnostech uskutečňovaných společně s lidmi z běžné populace nestačí ke kvalifikaci začlenění.
Co není začlenění?
Dobrá praxe Většina vědecké literatury o začleňování se týká vzdělávání (inkluzivního vzdělávání), mnoho současných zdrojů používá termín "začlenění" pro všechny aspekty společenského života. Pro diskusi o osvědčených postupech pro začleňování jsme si vybrali jako referenční dokument Akční plán německého Spolkového ministerstva pro hospodářskou spolupráci a rozvoj pro začlenění osob se zdravotním postižením. http://www.bmz.de/en/publications/type_of_publication/strategies/Strategi epapier330_01_2013.pdf
Oblasti činností a opatření stanovených v akčním plánu • Principy řízení v oblasti lidských zdrojů, které podporují začleňování: • Bezbariérový přístup • Strategické směrnice, monitorování a hodnocení • Zapojení odborníků se zdravotním postižením • Podpora opatření speciálně navržených ve prospěch osob se zdravotním postižením • Inkluzivní design opatření pro rozvoj v řadě prioritních oblastí • Vzdělávací kurzy pro německou rozvojovou spolupráci manažerů a specialistů • Management znalostí a výzkumu • Mnohostranná angažovanost a politický dialog • Spolupráce s občanskou společností a soukromým sektorem
SHRNUTÍ Začlenění se nevztahuje na program, který usiluje o soužití lidí s postižením a bez, ale na koncepci principů řízení a praxi rovných příležitostí pokrývajících všechny oblasti společenského života. Začlenění není totéž co integrace, neboť nevyžaduje speciální programy, speciální personál nebo speciální prostory, kde by měla být prováděna. Začleňování se děje ve společných prostorách, se stejným personálem, a díky stejným programů, které náleží celé populaci.
SHRNUTÍ Nicméně, aby to bylo možné, všichni hráči zaměstnanci, zařízení, prostory, metody a programy by měli vycházet z vnímání začleňování. Mezi hlavní překážky začleňování lidí s vážným postižením do všech oblastí života patří vnímání, předsudky, stereotypy a postoje, které doprovázejí zdravotní postižení jako výsledek minulých principů řízení a postupů (např. institucionalizace, segregace, zvláštní zacházení nebo i integrace).
Chcete-li odstranit tyto překážky, nejbezpečnější cestou je vyluhovat principy inkluzivního vzdělávání, které vytvoří novou generaci empatických občanů.
Reference a zdroje • Abery, B. (2003). Social Inclusion Through Recreation: What's the Connection? In Gaylord, V., Lieberman, L., Abery, B. & Lais, G. (Eds.). (2003). Impact: Feature Issue on Social Inclusion Through Recreation for Persons with Disabilities, 16(2) Minneapolis: University of Minnesota, Institute on Community Integration, available at: http://ici.umn.edu/products/impact/162 (6/9/2014)
•Aiden, H. & McCarthy, A. (2014). Current Attitudes Towards Disabled People. Scope Report, available at: http://www.scope.org.uk/Scope/media/Images/Publication%20Directory/Currentattitudes-towards-disabled-people.pdf?ext=.pdf (4/9/2014)
•ALA (Adult Learning Australia). Adult Learning Principles, available at: https://ala.asn.au/learners-self-concept/.
•Barnard, J., Prior, A., Potter, D. (2000). Inclusion and Autism: Is is working?. London: The National Autistic Society, available at: http://www.autism.org.uk/about-autism/ourpublications/reports/our-policy-and-research-reports/inclusion-and-autism-is-itworking.aspx (6/9/2014)
Reference a zdroje • BASE (2011). Supported Employment and Job Coaching: best Practice Guidelines. British Association for Supported Employment, available at: http://base-uk.org/sites/base-uk.org/files/%5Buser-raw%5D/1106/supported_employment_and_job_coaching-_best_practice_guide....pdf (10/8/2014)
• ΒΜΖ
(Bundesministerium für wirtschaftliche Zusammenarbeit und EntwicklungFederal Ministry for Economic Cooperation and Development - DE) Action Plan fort he Inclusion of Persons with Disabilities (2013-2015), available at: http://www.bmz.de/en/publications/type_of_publication/strategies/Strategiepapier330_ 01_2013.pdf (2/9/2014)
• Centre for Studies on Inclusive Education http://www.csie.org.uk/ (5/8/2014) • EUSE (2010). European Union of Supported Employment Toolkit, available http://euse.org/supported-employment-toolkit-2/EUSE%20Toolkit%202010.pdf (7/9/2014)
at:
Reference a zdroje • Hall, S. A. (2010). The Social Inclusion of Young Adults with Intellectual Disabilities: A Phenomenology of Their Experiences. Dissertation for PhD/Faculty of the Graduate College/University of Nebraska. Lincoln, NE, available at: http://digitalcommons.unl.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1018&context=cehsedaddiss (7/9/2014)
• Inclusion/Integration: Is there a Difference , Brossure of CDSS (Canadian Down Syndrome Society), available at: http://www.cdss.ca/images/pdf/general_information/integration_vs_inclusion.pdf (22/8/2014)
• Integration and Inclusion, available at: http://www.worldofinclusion.com/integration_inclusion.htm (8/9/2014)
• Konza, D. (2008). Inclusion of Students with Disabilities in New Times: Responding to the Challenge. University of Wollongong. Research online, available at: http://ro.uow.edu.au/cgi/viewcontent.cgi?article=1036&context=edupapers (4/9/2014)
Reference a zdroje • Palmer, D. S., Fuller, K., Arora, T., Nelson, M. (2001). Taking Sides: Parents Views on Inclusion for their Children with Severe with Severe Disabilities. Exceptional Children, 67 (4), available at: http://www.freepatentsonline.com/article/ExceptionalChildren/77480471.html (28/8/2014)
• Pearpoint, J. & Forest, M. . What is Inclusion? Inclusion Network, available at: http://www.inclusion.com/artwhatisinclusion.html (4/9/2014)
• Pratt, C. (1997). There is no place called inclusion. The Reporter, 2(3), 4-5, 13-14, available at http://www.iidc.indiana.edu/?pageId=427#sthash.5JryfLW0.dpuf (5/8/2014)
• Philippe Pinel releasing people from their chains at the Salpêtrière Asylum, Paris, 1795 by Tony Robert-Fleury
• TMA (2001). Sheltered Employment. A Review of the Literature. Dublin: Tom Martin & Associates, available at: http://www.tma.ie/downloads/sheltered_employment_review.pdf (3/9/2014)
PODPŮRNÉ TECHNOLOGIE
Vzdělávání osob se zdravotním postižením Podtèma 3.1
Podpůrné technologie Podpůrná technologie (PT) může být zařízení nebo služba, která umožňuje osobě s postižením •větší nezávislost a samostatnost •účast na obecných vzdělávacích osnovách •více příležitostí k pokroku směrem k jeho vzdělávacím cílům a příležitosti k začlenění se mezi jeho vrstevníky. Podpůrné technologie mají potenciál zlepšit celkovou kvalitu života jedince se zdravotním postižením.
Podpůrná technologická zařízení
Pomocná technologická zařízení se pohybují od low-tech nástrojů, jako jsou uchopovače tužek a čtenářské příručky k high-tech položkám, jako jsou počítače a komunikační zařízení s pohyblivým displejem.
Kontinuita z No/Low Tech k High Tech Podpůrná technologie No/Low Tech Mid Tech High Tech • Jednoduchá • Nenáročná na • Nějaká údržba • Více údržby údržbu • Nějaký trénink • Větší trénink • Omezená/žádn • Více • Složitá á elektronika elektroniky elektronika
Podpůrným technologickým zařízením určeným pro osoby se zdravotním postižením je podle školského zákona (IDEA) 2004 (Authority 20 U.S.C. 1401(1)): • Jakákoli věc, části zařízení nebo systému, ať již získané komerčně „z regálu", upravovaná či vyrobená na zakázku, která se používá ke zvýšení, udržení nebo zlepšení funkčních schopností osob se zdravotním postižením. • Tento termín nezahrnuje lékařské zařízení, které je chirurgicky implantováno nebo výměnu takového zařízení.
Tato široká definice zahrnuje širokou škálu věcí, jež by mohly být považovány za podpůrná technologická zařízení: • psaní, pravopis/hláskování, čtení • matematika • studijní / organizační dovednosti • poslech / názorná ukázka • komunikace • pomůcky pro běžný život • zábava, volný čas a adaptivní hry • polohování, sezení a mobilita • přístup k počítači • elektronické pomůcky pro každodenní život • další
Podpůrná technologická zařízení jsou k dispozici v různých kategoriích, aby byly lépe adresovány funkčním schopnostem studentů se zdravotním postižením. Tyto kategorie zahrnují, ale nejsou omezeny na: • Akademické a učební pomůcky: Elektronické a jiné než elektronické pomůcky, jako jsou kalkulačky, přenosné textové procesory, a softwarová řešení založená na počítačích, jež jsou používány studenty, kteří mají potíže s plněním vzdělávacích osnov. • Pomůcky pro běžný život: svépomocné pomůcky pro použití v činnostech jako je jídlo, koupání, vaření, oblékání, použití WC, a domácí údržba.
• Kompenzační sluchové pomůcky a pomůcky prostředí: Elektronické a jiné než elektronické pomůcky jako jsou zesilujících zařízení, skryté titulky systémů a systémů environmentálního výstrah, které pomáhají studentům, kteří jsou nedoslýchaví nebo neslyšící s přístupem k informacím, které jsou obvykle prezentovány prostřednictvím sluchu. • Augmentativní komunikace: Elektronická a jiné než elektronická zařízení a softwarová řešení, která poskytují prostředky pro expresivní a receptivní komunikaci pro studenty s omezeným řeči a jazyka.
• Přístup k počítači: Vstupní a výstupní zařízení, alternativní přístupové pomůcky, upravené nebo alternativní klávesnice, spínače, speciální software, a další zařízení a softwarová řešení, která umožní studentům se zdravotním postižením využívat školní počítač. • Kontrola prostředí: Elektronické a jiné než elektronické pomůcky, jako jsou přepínače, řídící jednotky v oblasti prostředí, a přizpůsobené zařízení, které jsou používány studenty se zdravotním postižením, aby se zvýšila jejich nezávislost ve všech oblastech učiva.
• Zábava a volný čas: Elektronické a jiné než elektronické pomůcky jako jsou přizpůsobené knihy, hračky s přizpůsobenými spínači a volnočasové počítačové softwarové aplikace, které jsou používány studenty se zdravotním postižením ke zvýšení účasti a nezávislosti v rekreačních a volnočasových aktivitách. • Kompenzační pomůcky: Elektronické a jiné než elektronické pomůcky jako jsou invalidní vozíky (ruční i elektronické), chodítka, skútry, které se používají ke zvýšení osobní mobility.
• Předodborná a odborná pomoc: Elektronické a jiné než elektronické pomůcky jako je písemná analýza úkolů na základě obrázků, přizpůsobené knoflíky, přizpůsobené měřiče a hodinky, které se používají na pomoc studentům při vyplňování předodborných a odborných úkolů. • Sezení a polohování: Adaptivní sedací systémy a polohovací zařízení, která poskytují studentům optimální polohy pro zvýšení účasti a přístupu k učebním osnovám.
• Vizuální pomůcky: Elektronické a jiné než elektronické pomůcky jako jsou lupy, mluvící kalkulačky, psací stroj na Braillovo písmo, přizpůsobené přehrávače, odečítače softwarových aplikací pro počítače a přístroje pro psaní poznámek v Braillově písmu, které pomáhají studentům se zrakovým postižením nebo nevidomým v přístupu a poskytování informací, které jsou obvykle ve vizuální formě (tisk).
Servis podpůrné technologie Servis podpůrné technologie je každá služba, která přímo podporuje osobu se zdravotním postižením ve výběru, získávání a užívání podpůrného technologického zařízení.
http://access.uoa.gr/ATHENA/eng/pages/home © 2009 University of Athens
Servis podpůrné technologie zahrnuje HODNOCENÍ: hodnocení potřeb, včetně funkčního hodnocení, v obvyklém prostředí daného člověka;
NABÍDKU ZAŘÍZENÍ: nákup, leasing nebo jiné poskytování pomocných zařízení; VÝBĚR, OPRAVY: výběr, návrhy, montáž, úpravy, přizpůsobení, aplikace, údržba, opravy či nahrazení pomocných zařízení;
Servis podpůrné technologie zahrnuje
KOORDINACI: koordinace s dalšími terapiemi, intervence nebo služby pomocných zařízení, které jsou spojeny s existujícím vzděláváním a rehabilitačními plány a programy; TRÉNINK / TECHNICKOU POMOC - OSOBĚ A JEJÍ RODINĚ: školení nebo technická pomoc pro osobu se zdravotním postižením, případně členům jeho rodiny;
Servis podpůrné technologie zahrnuje
TRÉNINK / TECHNICKÁ POMOC PROFESIONÁLOVÉ: školení nebo technická pomoc pro profesionály (včetně fyzických osob, které poskytují vzdělávání a rehabilitační služby), zaměstnavatele nebo další osoby, které poskytují zaměstnání nebo se jinak výrazně podílejí na hlavních životních funkcích osob se zdravotním postižením.
DOSTUPNOST
Vzdělávání osob se zdravotním postižením Podtèma 3.2
Dostupnost se týká čtyř primárních témat: •design interakce mezi člověkem a počítačem (Human Computer Interaction design) •použitelnosti a softwarové technologie •uživatelského rozhraní •norem V této souvislosti je dostupnost definována jako globální požadavek na přístup k informacím, komunikaci a sociální interakce u osob s různými schopnostmi, požadavky a preferencemi, v různých kontextech použití.
Přístupy k dostupnosti: Reagující přístup k dostupnosti si klade za cíl přizpůsobení daných výrobků tak, aby splňovaly požadované funkce dostupnosti. Aktivní přístup k dostupnosti si klade za cíl aktivně se podílet na dostupnosti prostřednictvím přijetí vhodných opatření v raných fázích "životního cyklu„ produktu. I když údaje o nákladech / přínosech k posouzení hospodářské účinnosti proaktivních přístupů chybí, pozornost věnovaná problematice se zvyšuje. Iniciativy principů řízení/politika Třetí pohled je, že dostupnost lze řešit prostřednictvím politických opatření, jako jsou právní předpisy a standardizace.
UNIVERZÁLNÍ DESIGN NEBO DESIGN PRO VŠECHNY Vzdělávání osob se zdravotním postižením Podtèma 3.3
Univerzální design nebo design pro všechny, má různé konotace. Pro některé je považován za nový politicky korektní termín "speciální funkce" pro "speciální uživatele" s odkazem na úsilí vynaložené při návrhu výrobku. Pro ostatní je univerzální design velmi významné a bohaté téma, které zvyšuje to, co návrháři s oblibou nazývají "dobrý design na uživatelské bázi" na všeobjímající koncept řešení potřeb všech potenciálních uživatelů.
Univerzální design nebo design pro všechny
Univerzální design je používán tak, aby odrážel novou koncepci nebo filozofii designu, jež uznává, respektuje, ohodnocuje a snaží se vyhovět co nejširší škále lidských schopností, dovedností, požadavků a preferencí v designu všech počítačových produktů a prostředí. Tím podporuje hledisko designu, jež eliminuje potřebu "zvláštních rysů" a podporuje individualizaci a přijatelnost pro koncové uživatele.
Univerzální design nebo design pro všechny
Univerzální design je zaměnitelný s designem pro všechny uživatele. To však neznamená jediné designové řešení vhodné pro všechny uživatele. Namísto toho si je tuto zaměnitelnost třeba vykládat jako snahu navrhnout produkty a služby takovým způsobem, aby vyhovovaly co možná nejširšímu poli koncových uživatelů. Takto je více pravděpodobné, že se objeví různá řešení pro různé (kategorie) uživatelů a různých kontextů použití.
Sedm principů univerzálního designu Účelem sedmi principů univerzálního designu je řídit design prostředí, produktů a komunikace. Podle Centra pro univerzálního designu v North Carolina State University, "mohou být tyto principy použity K vyhodnocení stávajících návrhů, řízení procesu navrhování a vzdělávání jak designérů, tak spotřebitelů o vlastnostech lépe použitelných výrobků a prostředí". Příručka Centra Excellence Universálního designu, dostupná na: http://www.universaldesign.ie/exploreampdiscover/the7principles
Sedm principů univerzálního designu
• • • • • • •
Princip 1: Vyrovnané užívání Princip 2: Flexibilita použití Princip 3: Jednoduché a intuitivní ovládání Princip 4: Vnímatelní informace Princip 5: Tolerance chyb Princip 6: Nízká fyzická namáhavost Princip 7: Velikost a rozměr pro přístup a užití
SHRNUTÍ Tématem této části je podpůrná technologie. Byly předloženy různé podpůrné technologické produkty v souladu s potřebami a druhy zdravotního postižení, kterých se týkají. Zvláštní důraz byl kladen na využití podpůrných technologií a dostupnosti pro začlenění. Na závěr byla navržena strategie univerzálního designu tak, aby řešila problém sociálního vyloučení osob se zdravotním postižením z informačních a komunikačních technologií (ICT).
Reference a zdroje • Accessibility Unit for Students with Disabilities of the National and Kapodistrian University of Athens. Available at: http://access.uoa.gr/english.htm
• Centre
for Excellence in Universal Design. http://www.universaldesign.ie/exploreampdiscover/the7principles
Available
at:
• Georgia
Project for Assistive Technology. Available at: http://www.gpat.org/Georgia-Project-for-Assistive-Technology/Pages/AssistiveTechnology-Definition.aspx
• Stephanidis, C., & Emiliani, P.L. (1999). Connecting to the Information Society: a European Perspective. Technology and Disability Journal, 10 (1), 21-44. Available at: http://www.ics.forth.gr/hci/files/TDJ_paper.PDF
Reference a zdroje • Stephanidis, C., & Emiliani, P.L. (1999). Connecting to the Information Society: a European Perspective. Technology and Disability Journal, 10 (1), 21-44. Available at: http://www.ics.forth.gr/hci/files/TDJ_paper.PDF
• Stephanidis, C. (Ed.), Salvendy, G., Akoumianakis, D., Arnold, A., Bevan, N., Dardailler, D., Emiliani, P.L., Iakovidis, I., Jenkins, P., Karshmer, A., Korn, P., Marcus, A., Murphy, H., Oppermann, C., Stary, C., Tamura, H., Tscheligi, M., Ueda, H., Weber, G., & Ziegler, J. (1999). Toward an Information Society for All: HCI challenges and R&D recommendations. International Journal of Human-Computer Interaction, 11 (1), 1-28. Available at: http://www.ics.forth.gr/hci/files/white_paper_1999.pdf
• Texas Assistive Technology Network. Available at: http://www.texasat.net
NÁVRH VZDĚLÁVACÍHO POSTUPU V SOULADU S KOMPETENCEMI LEKTORA Vzdělávání osob se zdravotním postižením Tèma 4
NÁVRH DESIGNU INDIVIDUÁLNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ Vzdělávání osob se zdravotním postižením Podtèma 4.1
Návrh designu individuálního vzdělávání Design individuálního vzdělávání bere v úvahu:
• vlastnosti žáka (duševní, psychické, fyzické) • předchozí život a zkušenosti se vzděláním
• kompetence, zájmy, přání a preference studenta
Návrh designu individuálního vzdělávání • příležitosti pro další vzdělávání (formální, neformální) • příležitosti pro získání reálné pracovní zkušenosti (vyučení, školení na pracovišti, podpora zaměstnanosti, atd.), • rodina, přátelé, příbuzní a sociální podpůrné sítě • podpůrné technologie (v případě potřeby). http://www.oecd.org/edu/skills-beyond-school/recognitionofnonformalandinformallearning-home.htm
Návrh designu individuálního vzdělávání Návrh bere také v úvahu možnosti dalšího profesního umístění na trhu práce, po prozkoumání pracovních příležitostí a analýze osobních vlastností a profesních dovedností daného člověka.
Kdo jsem?
OSOBA
Co znám? Čeho jsem dosáhl/a? Jaká je moje kvalifikace? Co umím? Co dělám rád/a? Co potřebuji? Kde se mohu učit? Jak se mohu učit? Kdo mi bude pomáhat?
MÍSTO SETKÁNÍ Vzdělávací návyky Životopis Cíle vzdělávání Rozbor úkolů Analýza práce
TRH PRÁCE
PRÁCE
ANALÝZA PRACOVNÍHO MÍSTA, PRÁCE A ÚKOLŮ: KLÍČ K ÚSPĚCHU Vzdělávání osob se zdravotním postižením Podtèma 4.2
Analýza pracovního místa, práce a úkolů: Klíč k úspěchu Analýza pracovního místa se týká podrobného a systematického procesu rozkládání prováděné práce do několika samostatných úkolů a povinností. Je to podrobný proces, protože bere v úvahu všechny úkoly které mají být provedeny, někdy je rozděluje na hlavní a vedlejší. Jedná se o systematický proces, v tom, že z něj vyplývá postupný sběr, záznam, analýza a interpretace shromážděných informací.
Analýza pracovního místa, práce a úkolů: Klíč k úspěchu Analýza práce souvisí s analýzou pracovního místa, ale má širší záběr. Analýza práce obnáší pohled na jednotlivá pracovní místa, aby bylo možno identifikovat jednotlivé související úkoly. Analýza práce místa zkoumá několik nebo dokonce mnoho pracovních míst současně. Stejně jako analýza pracovního místa, je analýza práce detailní i systematická. Výsledek je však odlišný. Analýza pracovního místa určuje úkoly a povinnosti, zatímco analýza práce identifikuje potenciální nová pracovní místa a nutnost reorganizace a restrukturalizace. Heron, 2005
Analýza úloh
"Analýza úkolů pro vzdělávací design je proces analýzy a formování takového druhu učení, od kterého očekáváte, že studenti budou vědět, jak ho provádět." (Jonassen, Tessmer, & Hannum, 1999, p.3). Účel analýzy prováděné designéry vzdělávání: • stanovit výukové cíle; • definovat a podrobně popsat úlohy a dílčí úkoly, které budou studenti provádět;
Analýza úloh • specifikovat typ znalostí (deklarativní, strukturální a procedurální znalosti), které charakterizují práci nebo úkol; • vybrat výsledky vzdělávání, které jsou vhodné pro rozvoj vzdělávání; • určit priority a pořadí úkolů; • zjišťovat výukové aktivity a strategie, které povedou k učení; • vybrat vhodná média a vzdělávací prostředí; • vytvořit posouzení a hodnocení výkonnosti (Jonassen et al., 1999). http://cehdclass.gmu.edu/ndabbagh/Resources/IDKB/taskanalysis2.htm
Dobrá praxe
Na těchto stránkách jsou stručně představeny podporované modely zaměstnanosti, které mohou být příklady dobré praxe pro návrh vzdělávacího postupu a rozvoj kariéry osob se zdravotním postižením. http://www.embracingdiversity.org/background/se/index.htm
RUBRIKA: NÁSTROJ HODNOCENÍ
Vzdělávání osob se zdravotním postižením Podtèma 4.3
Rubrika: nástroj hodnocení Rubrika je vyhodnocovací nástroj, který výslovně představuje vyjádřené očekávání úkolu nebo kusu práce. Rozděluje přidělenou práci na části a poskytuje jasné popisy charakteristiky práce spojené s každou částí, pro různou úroveň osvojení. Rubriky lze použít pro širokou škálu úkolů: dokumentů, projektů, ústních prezentací, uměleckých výkonů, skupinových projektů atd. Rubriky mohou být použity jako návody na bodování nebo třídění , aby podpořily formativní zpětnou vazbu a vedení pokračujícího úsilí ve vzdělávání, nebo obojí. Carnegie Mellon University/ Eberly Center http://www.cmu.edu/teaching/designteach/teach/rubrics.html
Výhody použití rubrik • Rubriky pomáhají učitelům šetřit čas, protože poté, co je začnou používat se proces klasifikace stává homogenním. • Dělají proces klasifikace konzistentním a spravedlivým. • Můžete snadno použít rubriky pro studenty na hodnocení práce vrstevníků a dát si navzájem konstruktivní zpětnou vazbu. • Pomocí rubrik je učitel schopen konkrétně nastínit přesně to, co se očekává pro každý aspekt projektu. Tak dlouho, dokud studenti sledují rubriku, nebudou zmatení, co se od nich očekává.
Výhody použití rubrik • Rubriky pomáhají zaměřit pozornost učitele na konkrétní aspekt, což pomáhá učitelům snížit klasifikační čas někdy i na polovinu. • Poskytují studentům lepší informativní zpětnou vazbu o jejich silných stránkách, jakož i o oblasti, jež potřebují zlepšení. • Podporují jednotnou a standardizovanou klasifikaci procesů mezi různými členy fakulty.
http://educ6040fall09.wikispaces.com/Rubrics
SHRNUTÍ Náplní této části je nabídnout podněty a informace o konstrukci individuálních programů zaměřených na profesní a sociální integraci dospělých osob se zdravotním postižením. Témata, která byla prošetřena, například analýzy pracovních míst a analýzy práce byly úspěšně použita jak ve všeobecném vzdělávání, tak ve vzdělávání osob se zdravotním postižením. Jako komplexně dobrá praxe v otázce zaměstnanosti je prezentován model podporovaného zaměstnávání. Rubrika je prezentována jako užitečný, praktický hodnotící nástroj šetřící čas.
Reference a zdroje • Heron, R. (2005). Job and Work Analysis. Guidelines on Identifying Jobs for Persons with Disabilities. Geneva: ILO, at: http://www.ilo.org/wcmsp5/groups/public/---ed_emp/--ifp_skills/documents/publication/wcms_111484.pdf (17/9/2014)
• Gagnon, M. . How to Teach Vocational Skills in Special Education. eHow, available at: http://www.ehow.com/how_7692989_teach-vocational-skills-specialeducation.html (17/9/2014)
• Ministry of Education (CA). (2009). Teachers make the Difference: Teaching Students with Learning Disabilities at Middle and Secondary Levels. (Living document with a lot of useful ideas on differentiating Instruction and Assessment), available at: http://www.education.gov.sk.ca/Teachers-Make-the-Difference (14/9/2014)
• NCWD (National Collaborative on Workforce and Disability) (2010). Understanding the Role of Individualized Learning Plans in Transition Planning for Youth with Disabilities. Issue 26, March 2010, available at: http://www.ncwd-youth.info/ilp-infobrief (15/9/2014)
Reference a zdroje • OECD. Skills Beyond School. Recognition of Non-Formal and Informal Learning, available at: http://www.oecd.org/edu/skills-beyondschool/recognitionofnon-formalandinformallearning-home.htm (18/9/2014)
• US Department of Education (2010). Individualized, Personalized, and Differentiated Instruction, available at: http://www.ed.gov/technology/draft-netp2010/individualized-personalized-differentiated-instruction (14/9/2014)
• Zielke, D. (2005). Vocational Training Preparation – A New Concept of Vocational Preparation for Learning Impaired and Socially Disadvantaged Young People. BIBB, available at: http://www.bibb.de/veroeffentlichungen/en/publication/download/id/1080 (14/9/2014)
