OSOB SE SPECIFICKÝMI

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií

VZDĚLÁVÁNÍ A ZAMĚSTNÁVÁNÍ OSOB SE SPECIFICKÝMI POTŘEBAMI Bakalářská práce

Autor: Lucie Frieberová Vedoucí práce: PhDr. Helena Pavlíčková Brno 2014

Prohlášení Prohlašuji, že jsem práci VZDĚLÁVÁNÍ A ZAMĚSTNÁVÁNÍ OSOB SE SPECIFICKÝMI POTŘEBAMI vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací.

Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona.

Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše.

V Brně dne 25. května 2014

................................. Podpis

Poděkování Tímto bych chtěla poděkovat vedoucí bakalářské práce PhDr. Heleně Pavlíčkové za odborné rady, cenné připomínky a ochotu při konzultacích. Dále bych chtěla poděkovat pracovníkům dotazovaných institucí a univerzit za poskytnuté informace a materiály ke zpracování bakalářské práce. V neposlední řadě také děkuji rodičům Vlastimilovi a Kateřině a partnerovi Martinovi, jež mě podporovali po celou dobu mého studia.

Abstrakt Bakalářská práce se zabývá analýzou některých veřejných vysokých škol a firmách ohledně vzdělávání a zaměstnávání osob se specifickými potřebami. Cílem práce je zhodnocení současné situace se vzděláváním a zaměstnáváním osob se specifickými potřebami ve vybraných univerzitách, institucích a firmách. Práce je rozdělena do dvou částí. Literární rešerše vymezuje základní teoretické pojmy ohledně invalidity, vzdělávání a zaměstnávání osob se specifickými potřebami. Praktická část popisuje průběh spolupráce mezi jednotlivými vysokými školami a institucemi, porovnání této aktivity a vymezení nejčastějších problémů s tím souvisejících. V závěru je zhodnocen současný stav vzdělávání a zaměstnávání osob se specifickými potřebami na základě zjištěních informací od dotazovaných univerzit, firem a institucí v České republice.

Klíčová slova osoby se zdravotním postižením, OZP, vzdělávání, zaměstnávání, kompenzační pomůcky

Abstract This bachelor thesis deals with the analysis of some public universities and companies regarding education and employment of people with special needs.The aim is to assess the current situation of the education and employment of persons with disabilities in selected universities, institutions and companies. The work is divided into two parts. Literature research defines the basic theoretical concepts regarding disability, education and employment of people with special needs. The practical part describes the process of cooperation between universities and institutions, comparison of the activity and the definition of the most common problems related to it. In conclusion, assessed the current state of education and employment of persons with specific needs based on collecting information from interviewee’s universities, companies and institutions in the Czech Republic.

Key words persons with disabilities, education, employment, mobility aids

Seznam použitých zkratek: OZP osoba se zdravotním postižením OTP osoby s tělesným postižením SP sluchové postižení ČR Česká republika OSSZ okresní správa sociálního zabezpečení ÚP úřad práce VŠ vysoká škola

13

OBSAH

Obsah Obsah

14

1 Úvod

15

1.1

Cíl práce a metodika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16

2 Teoretická část 2.1

2.2

17

Zdravotní postižení vs. invalidita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 2.1.1

Druhy zdravotního postižení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20

2.1.2

Příčiny vzniku zdravotního postižení . . . . . . . . . . . . . . 25

2.1.3

Zákon o sociálních službách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26

2.1.4

Historie vývoje spolupráce s OZP . . . . . . . . . . . . . . . . 27

Vzdělávání osob se specifickými potřebami na vysokých školách . . . 29 2.2.1

Kompenzační pomůcky

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32

2.2.2

Zajištění podpory ze strany vysoké školy pro studenty se specifickými potřebami . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36

2.3

Zaměstnávání osob se zdravotním postižením . . . . . . . . . . . . . . 40

2.4

Legislativa spojená se zaměstnáváním osob se zdravotním postižením 2.4.1

Povinný podíl zaměstnávání osob se zdravotním postižením . . 45

2.4.2

Chráněné pracovní místo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46

2.4.3

Pracovní rehabilitace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47

2.4.4

Rekvalifikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47

3 Praktická část 3.1

42

49

Vybrané univerzity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 3.1.1

Mendelova Univerzita v Brně (MENDELU) . . . . . . . . . . 50

3.1.2

Univerzita Palackého v Olomouci (UP) . . . . . . . . . . . . . 52

3.1.3

Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně (UTB)

3.1.4

Vysoké učení technické v Brně (VUT) . . . . . . . . . . . . . 56

. . . . . . . . . . . . 55

14

OBSAH

3.2

Porovnání vybraných univerzit ve vztahu ke spolupráci se studenty se specifickými potřebami . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58

3.3

3.4

Vybrané firmy - instituce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 3.3.1

AVG Technologies s.r.o. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61

3.3.2

ČSAD Logistik Ostrava, a. s. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62

3.3.3

Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) Přerov . . . . . . 62

3.3.4

HESTEGO, a. s. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63

Porovnání institucí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64

4 Závěr

65

Seznam literatury

67

Seznam internetových zdrojů

71

Seznam obrázků

73

Seznam tabulek

73

Příloha A

75

1

1

ÚVOD

15

Úvod

Zdravotní postižení, ať už vrozené nebo získané v průběhu života, představuje pro lidi s tímto handicapem mnoho omezení v jejich životě. Tento handicap může mít za následek problémy se začleněním se do běžného života. Ale i tito jedinci mají právo na plnohodnotný život. Proto je velmi důležité jim pomoci ve všech možných ohledech. Studium a pracovní nasazení představuje pro osoby s jakýmkoli druhem postižení hned několik možností, jak se zapojit do společnosti. Při volbě oboru studia na vysoké škole se předpokládá, že v tomto oboru budeme také hledat pracovní pozici. Lidé se zdravotním postižením ovšem nemohou vybírat fakultu či univerzitu pouze podle to, jaký obor chtějí studovat, ale také podle toho, jak je daná vysoká škola schopna pomoci studentovi s daným typem postižení. V současné době je kvalita vysokých škol, které umožňují studium osobám se zdravotním postižením (dále OZP), zvyšována a roste i počet těchto institucí. Možnost vysokoškolského studia má pomoci lidem se zdravotním postižením s jejich následným výběrem a hledáním pracovní pozice. Je proto důležité si uvědomit, že všichni lidé mají stejná práva a to i právo na vzdělání. Proto i těmto handicapovaným jedincům musíme toto právo poskytnout a pomoci jim zjednodušit volbu jak při výběru vysoké školy, tak i vstup na trh práce. Můžeme totiž zjistit, že i mezi lidmi se zdravotním postižením se nachází lidé velmi talentovaní a chytří. Zdravotní postižení může být projeveno v několika možnostech jako například zrakové, sluchové, mentální či tělesné a další. Cílem společnosti je zařadit tyto osoby se zdravotním postižením mezi zdravé jedince a tím jim poskytnou možnost na nor” mální“ a kvalitní život.

16

1.1

1

ÚVOD

Cíl práce a metodika

Cílem práce je jednak analýza vybraných veřejných vysokých škol, které umožňují vzdělávání osob se zdravotním postižením a zhodnocení eventuálních problémů s tím souvisejících, a také analýza a zhodnocení současné situace v oblasti zaměstnávání těchto osob, provedené šetřením ve vybraných firmách a institucích. Řada vysokých škol vzdělává handicapované studenty již řadu let a má bohaté zkušenosti, jiné vysoké školy teprve začínají těmto studentům vzdělávání s ohledem na jejich specifické potřeby umožňovat. Práce je rozdělena na dvě části a to na teoretickou část a na část praktickou. Teoretická část je zaměřena na vysvětlení potřebných pojmů spojených s problematikou se zdravotně postiženými lidmi a s jejich vzděláváním a následným zaměstnáváním, které je potřeba znát a rozumět jim. V praktické části jsem se zaměřila na porovnání vysokých škol, které umožňují různou pomoc pro studenty se specifickými potřebami, jako jsou například speciální pomůcky, osobní asistenti atd. Dále je také prozkoumáno několik vybraných firem, které umožňuji zaměstnávání osob se zdravotním postižením a také pro jaké typy postižení firma zaměstnání poskytuje.

2

TEORETICKÁ ČÁST

2

17

Teoretická část

V teoretické části mé bakalářské práce jsem se zaměřila na problematiku spojenou se vzděláváním a následným zaměstnáváním osob se zdravotním postižením v České republice.

2.1

Zdravotní postižení vs. invalidita

Termín zdravotní postižení, dále také označované jako handicap, je definován mnohými odborníky nebo zákony různými definicemi, avšak všeobecně je tento pojem známý jako fyzické či psychické onemocnění člověka, které omezuje či dokonce znemožňuje jeho činnost, a to jak pracovní, tak i činnosti spojené s běžným životem. Altman (ALTMAN, B. M., 2014) ve své publikaci uvádí, že dříve představoval pojem zdravotní postižení množství různých aspektů postižení, používalo se při jakékoli nemoci nebo omezení, které člověka postihovalo a proto spojení těchto slov ztrácelo na významu. Některé zákony, které spolupracují s osobami se zdravotním postižením, si pro svou potřebu stanovily definici zdravotního postižení: a) Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, § 67 odst. 2 – Osobami se zdravotním ” postižením jsou fyzické osoby, které jsou orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidními a) ve třetím stupni (dále jen osoby s těžším zdravotním postižením“), nebo ” b) v prvním nebo druhém stupni.“ b) Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, § 3 písm. g) – tělesné, mentální, ” duševní, smyslové nebo kombinované postižení, jehož dopady činí nebo mohou činit osobu závislou na pomoci jiné osoby“

18

2

TEORETICKÁ ČÁST

Omezení či dokonce ztráta pohyblivosti, duševního zdraví nebo jakýkoli jiný handicap znamená také omezení finančního příjmu a v mnoha případech i jeho úplná ztráta. Příjem znamená pro mnohé lidi udržení určitého životního standardu, na který je zvyklý, avšak pro osoby s postižením představuje velmi důležitou složku pro jeho životní existenci. Často lidé s postižením nejsou schopni vykonávat pracovní činnost, která by je uživila a mnohdy ani kvůli svému postižení práci najít nemohou. Česká republika si uvědomuje nutnost potřeby finanční pomoci osobám se specifickými potřebami, a proto napomáhá těmto jedincům sociální dávkou, která se nazývá invalidní důchod. Je to důchod poskytovaný státem, který je určen osobám se zdravotním postižením a závisí na diagnóze a funkčním postižení žadatele. Lidé si o tuto finanční pomoc mohou zažádat na příslušné Městské či Okresní správě sociálního zabezpečení, která zpracovává a vyhodnocuje podané žádosti. Posudkový lékaři musí zhodnotit zdravotní stav žadatele podle daných parametrů a stanový stupeň invalidity žadatele, případně jeho žádost zamítnou.

Procentuální hranice invalidity 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%

70 % a více

50 - 69 % 35 - 49 %

0 - 34 %

Nemá nárok

I. stupeň

II. stupeň

III. stupeň

Obrázek 1: Procentuální hranice invalidity (Zdroj: Vlastní zpracování na základě údajů ze Zákon č. 155/1995 Sb.)

Zákon o důchodovém pojištění uvádí, že o invalidní důchod může požádat osoba, jež nepobírá starobní důchod, nedosáhla tedy věku 65 let a je uznána invalidním. U osob žádající invalidní důchod se posuzuje jejich pracovní schopnost a v závislosti

2.1

19

Zdravotní postižení vs. invalidita

na změně jejich pracovní schopnosti se určuje výše invalidity, od které se odvíjí výměr invalidního důchodu. Minimální hranice pro přiznání prvního stupně invalidity je zhoršení pracovní schopnosti o 35 %, nejvýše však o 49 %. V tomto případě činí měsíční výměra výpočtového základu 0,5 %. Při zhoršení pracovní schopnosti o 50 % až 69 % jde o invaliditu druhého stupně, kde procentuální výměra výpočtového základu činí 0,75 %. Poklesla-li pracovní schopnost o 70 % a výše, jedná se o invaliditu třetího stupně, kde měsíční výpočtový základ je 1,5 %. Výše základní výměry invalidního důchodu byla stanovena na 9 % z průměrné mzdy v ČR za měsíc. Při posuzování poklesu pracovní schopnosti musí žadatel o invalidní důchod doložit lékařské výsledky vyšetření. Dále se při rozhodování o invalidním stupni bere v úvahu, zda je pokles pracovní schopnosti dlouhodobého charakteru, zda-li se nebude zdravotní stav ještě zhoršovat, či naopak zlepšovat, možnost adaptability na zdravotní stav nebo schopnost žadatele vykonávat jinou pracovní činnost. U všech stupňů invalidity však musí být také splněna dlouhodobá pracovní neschopnost, která trvá déle než 1 rok. Také je potřeba doložit potvrzení o potřebné době pojištění, které závisí na době vzniku invalidity, a toto pojištění musí být splněno před vznikem invalidity (Zákon č. 155/1995 Sb.). Třetího stupně invalidity mohou dosáhnout také osoby starší 18 let, které dosáhly invalidity před dovršením plnoletosti, ale nesplňují potřebnou délku pojištění. V tomto případě činí měsíční vyměřovací základ 45 %.

Invalidní důchod 3. stupně Invalidní důchod 2. stupně Invalidní důchod 1. stupně Celkem

Muži 112 551 33 516 81 675 227 742

Ženy 93 998 28 062 75 916 197 976

Celkem 206 549 61 578 157 591 425 718

Tabulka 1: Počet osob pobírající invalidní důchody v roce 2012 (Zdroj: (Statistická ročenka, 2012)) tbl3

20

2

TEORETICKÁ ČÁST

Ze statistické ročenky České správy sociálního zabezpečení vyplývá, že v roce 2012 činil počet osob pobírající invalidní důchod 425 718, což představuje přibližně 4 % všech občanů České republiky (Statistická ročenka, 2012). Toto číslo je také odlišné od počtu OZP, které bývá odhadováno na 10 %. Moderní společnost přistupuje k sociálně slabším občanům zcela odlišně než k běžně pracujícím a zdravým. Máme totiž ve zvyku posuzovat lidi podle schopnosti výkonu práce, podle zdravotního stavu a podle schopnosti postarat se sám o sebe. Tímto však trpí osoby s různými druhy postižení, neboť jsou takto často hodnoceni i oni a to díky jejich handicapu. Proto by se česká společnost měla snažit pomoci těmto jedincům co nejlépe se začlenit do běžného života, neboť každý člověk má právo na plnohodnotný život (Nováková, 2012). 2.1.1

Druhy zdravotního postižení

Příčin zdravotního postižení může být hned několik a v mnoha případech k nim člověk přijde bez vlastního zavinění. Příčiny mohou být: a) dědičnost b) následek nehody c) nemoc Lidé, kteří se se svým postižením již narodí, bývají většinou se svým handicapem více smíření, neboť nepoznali život bez jejich omezení. Učí se totiž se svým handicapem žít již od začátku a i když tato situace bývá mnohdy finančně i psychicky těžší pro jejich okolí, většinou dokáží i se svým omezením vést relativně normální život. Na druhou stranu lidé, kteří svůj handicap, postižení získají až během svého života, se s jejich stavem hůře srovnávají. Adaptace na jejich postižení a opětovné zapojení do běžného života obvykle trvá delší dobu. V mnoha případech se lidé se získaným

2.1

Zdravotní postižení vs. invalidita

21

zdravotním postižením nedokáží se svou životní situací srovnat a mohou trpět často i depresemi. Zvládnutí tohoto těžkého životního období záleží zejména na tom, jak je člověk psychický silný, na přístupu okolí k jeho postižení a také na druhu a závažnosti jeho handicapu. V mnoha případech fyzických postiženích také může dojít k adaptaci na zdravotní postižení, což znamená, že se člověk se svým postižením natolik naučí žít, že mu v podstatě nebrání ve výkonu jeho pracovní činnosti (Kalvach, 2011). Osoby s různými druhy zdravotního postižení se v rámci jejich možností různým způsobem snaží zařadit do společnosti. Naráží však na fakt, že i když se jejich zdraví spoluobčané snaží pomoci, mnohdy neví jak. Proto je důležité naučit se vhodně s nimi komunikovat, přistupovat k nim a případně i vědět, jak správně těmto lidem v nouzi pomoci. Je tedy velmi důležité správně odhadnout druh postižení a také podle něj k člověku přistupovat. Mezi základní členění zdravotního postižením patří zejména postižení: a) mentální b) tělesné c) smyslové d) kombinované Mentální postižení nebo také termín mentální retardace přestavuje duševní vývoj jedince se zpomalenou schopností spočívající ve snížené intelektuální schopnosti pod IQ 85 a jeho omezené schopnosti adaptovat se na okolní prostředí. Osoby s mentálním postižením mají velmi omezenou schopnost poznávací, řečovou, úvahovou a sociální. Jejich rozvoj se zastaví na určitém vývojovém stupni a tento stupeň již nepřekročí. Při určování mentálního postižení se stanovuje inteligenční kvocient, ale je zde také rozhodující osobnost člověka a to zejména jeho chování k lidem v jeho okolí (Michalík, 2011).

22

2

TEORETICKÁ ČÁST

Podle vážnosti postižení a podle výše inteligenčního kvocientu můžeme mentální retardaci členit na čtyři stupně: a) IQ pod 20 – hluboká b) IQ 20 – 34 – těžká c) IQ 35 – 49 – středně těžká d) IQ 50 – 69 – lehká Při jednání s mentálně postiženou osobou si musíme uvědomit, že nás i přes svůj handicap vnímá, takže musíme i v případě doprovázející osoby mluvit na něj a ne na jeho doprovod. Také musíme jednat s postiženým v klidu a bez prudkých výbuchů nálad, protože postižený by z nás mohl mít strach a následně se také uzavřít do sebe. Tělesné postižení představuje mnoho dalších druhů postižení, mezi které patří především chybějící končetiny, nemoci svalů, kloubů, páteře, poranění páteře, revmatické onemocnění, srdeční a plicní nemoci a spoustu dalších. Tělesné postižení zamezuje hybnost, zcela znemožňuje nebo jakkoliv jinak omezuje pohyb handicapovaného člověka. Jedná se o vady, které jsou na první pohled jasně viditelné a mají dlouhodobý charakter. U chronických onemocnění se často střídají dva stavy a to remise, kdy dochází k tzv. zlepšení“ zdravotního stavu, a zhoršení, kdy dochází k návratu nebo k prudkému ” propuknutí nemoci. Komunikace s tělesně postiženým může být někdy obtížná, neboť některé nemoci způsobují ochromení mluvidel, proto je důležité s takto postiženým navštěvovat specialistu věnující se nápravě řečových vad, aby nedocházelo k situacím, kdy se samotný postižený cítí špatně a nechtěně ve společnosti. Při jednání s postiženým

2.1

Zdravotní postižení vs. invalidita

23

je nevhodné se jej dotazovat či jakkoli upozorňovat na jeho postižení a také projevovat přehnanou lítost. Dále je potřeba si uvědomit, že předsudky, které vznikají o lidech s postižením, nemůžeme brát v potaz a musíme k postiženým přistupovat individuálně. Smyslové postižení zahrnuje dvě hlavní postižení a to: a) zrakové b) sluchové U zrakového postižení mluvíme o vadě zraku, která již nelze navrátit do původního stavu a ani jakkoliv korigovat, či nahrazovat brýlemi. Postižený nemusí vždy trpět úplnou ztrátou zraku, tedy úplnou nevidomostí, ale může nastat pouze omezené vidění nebo ztráta rozpoznávání barev, které je stejně závažné. Zdravý člověk vnímá z 80 % věci ve svém okolí očima (Michalík, 2011), lidé s postižením očí se učí, jak jinak vnímat okolí a učí se, jak poznávat okolí jinými smysly. Osoby se zrakovým postižením se umí o sebe v běžných denních činnostech postarat. Aby všechny tyto základní činnosti zvládly, musí se to naučit a s tím jim pomáhají osobní asistenti. Jsou tu však také činnosti, které bez asistenta nezvládnou. V takových případech jsou zde asistenti, speciálně vycvičení vodící psi nebo pouze bílá hůl umožňující lepší orientaci v prostoru. Pozdravení nevidomého člověka nesmí oslovovaného vyděsit, neboť by mohlo způsobit vyvedení postiženého z míry. Proto k němu přistupujeme opatrně a při oslovení se představíme, aby věděl, s kým mluví. V případě nabízení pomoci nevidomému, musí mít postižený možnost se rozhodnout nabídku přijmout a nesmí mít pocit, že

24

2

TEORETICKÁ ČÁST

je zbaven“ schopnosti rozhodovat se sám za sebe. Při komunikaci psanou formou ” používají zrakově postižení Braillovo písmo1 . O skupině osob se sluchovým postižením (dále SP) můžeme říci, že se početně jedná o nejmenší skupinu s postižením, ale bere se jako nejzávažnější (Michalík, 2011). Pro fungování v normálním životě a pro začlenění se do společnosti je velmi důležité umět se dorozumět mluveným slovem, což pro osoby s tímto postižením může být problém. Osoba se SP nemusí nutně být zcela neslyšící. Může nastat situace, kdy postižený má pouze zbytkový sluch, ale i tak je omezen. Těmto osobám je možné pomoci naslouchátkem, které zvyšuje zvukové frekvence tak, že postižený je schopen zvuk zachytit. Ztrátu sluchu uvádíme v decibelech (dB). Pro porovnání přidávám tabulku s rozdělením zdravého sluchu a různých stupňů sluchových vad:

Ztráta 0 – 25 dB 26 – 40 dB 31 – 60 dB 41 – 60 dB 61 – 80 dB 81 dB a více

Typ Normální sluch Lehká nedoslýchavost Dítě – středně těžká nedoslýchavost Dospělý – středně těžká nedoslýchavost Těžká nedoslýchavost Velmi závažné postižení sluchu

Tabulka 2: Porovnání ztráty sluchu v decibelech (Zdroj: (Michalík, 2011)) Sluchově postižení mohou komunikovat několika způsoby. Jedním z nich je odezírání, kdy postižená osoba odezírá ze rtů druhé osoby a je schopna odpovídat. Druhou možností je znaková řeč, kterou však musí ovládat i druhá osoba, aby se mohli navzájem domluvit. Třetí možností je prstová abeceda, která slouží při komunikaci s člověkem, který umí znakovou řeč a je potřeba vyhláskovat neznámé slovo. Při 1

Braillovo písmo grafémové reliéfní písmo, tvořené kombinacemi šesti bodů uspořádaných do

obdélníku. Čte se hmatem a je určené zejména pro komunikaci nevidomých či hluchoslepých osob (Bendová, 2011)

2.1

Zdravotní postižení vs. invalidita

25

jednání se sluchově postiženým se klade také důraz na výrazy v obličeji slyšícího. Výraz je velmi důležitý pro neslyšícího, který tak rozpozná náladu druhé osoby. Pro kombinovaný druh zdravotního postižení záleží zejména na tom, jaká kombinace onemocnění daného jedince postihla, nejčastěji dochází ke kombinaci tělesného postižení buď s mentálním, nebo se smyslovým postižením. Členění výše uvedených druhů zdravotního postižení patří v České republice k převažujícímu, avšak v mnoha publikacích můžeme narazit na podrobnější členění. 2.1.2

Příčiny vzniku zdravotního postižení

Příčiny postižení se dělí podle časového hlediska, které se odvíjí od toho, v jakém období ke vzniku postižení došlo. Prenatálními příčinami se označují vlivy, které působí na plod dítěte v těle matky. K těmto příčinám řadíme zejména dědičné vlivy, které vývojové techniky v lékařství neumí dostatečně dopředu odhalit a zabránit jejich dalšímu působení. Další příčiny představuje špatné chování budoucí matky jak ke svému tělu, tak i k plodu. Mezi toto chování patří vystavování svého těla nadměrnému slunečnímu záření, dlouhodobé hladovění nebo vlivy chemických látek. To vše může způsobit genovou mutaci plodu a následkem je dítě trpící postižením. Největší vliv na mentální postižení v prenatálním období je změna počtu chromozomů, kam patří i nejrozšířenější vrozený druh mentálního onemocnění a tím je Downův syndrom2 . Pro zdravý vývoj plodu dítěte je také důležité zdraví matky a environmentální faktory, které ovlivňují jeho mentální vývoj. Sem řadíme zejména zarděnky, ozáření dělohy, alkoholismus, návykové látky a další. K perinatálním příčinám vzniku postižení dochází zejména při samotném porodu anebo v krátkém čase po něm. Do této skupiny patří lehké poškození mozku, 2

Downův syndrom (trisomie 21) - genetická porucha způsobující celoživotní mentální retardace,

vývojové zpoždění a další problémy (Downův syndrom, 2013)

26

2

TEORETICKÁ ČÁST

předčasný nebo naopak opožděný porod, nedostatek kyslíku a těžká novorozenecká žloutenka (Valenta, Müller, 2007). Příčin způsobující postižení v postnatálním období, v době po narození a v průběhu života, je hned několik. V tomto období dochází k většině smyslových postižení. K příčinám mentálního postižení patří zejména zánět mozku způsobený mikroorganismy (klíšťová encefalitida, meningitida), traumata jakéhokoli typu, krvácení do mozku, v pozdějších letech také Alzheimerova choroba, Parkinsonova choroba, alkoholová demence, schizofrenie, epileptické demence apod (Michalík, 2011). 2.1.3

Zákon o sociálních službách

Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách upravuje podmínky při poskytování pomoci a podpory fyzickým osobám v jejich nepříznivé sociální situaci. Dále také upravuje předpoklady pro výkon povolání sociálního pracovníka. Hlavními zásadami tohoto zákona jsou bezplatné poradenství v oblasti sociálních služeb a zachování lidské důstojnosti při poskytování pomoci a podpory (Zákon č. 108/2006 Sb.). Část zákona o sociálních službách se věnuje příspěvku na péči, který se vyplácí v takovém případě, kdy fyzická osoba není schopna vykonávat běžné denní činnosti sama a je závislá na pomoci druhých lidí. Tuto pomoc poskytuje většinou osoba blízká či asistent sociální péče. Při vyhodnocování stupně závislosti na pomoci fyzické osoby se zkoumá to, jak je posuzovaný člověk schopen vykonávat aktivity běžného dne. Aktivity jsou v shrnuty v 10 bodech v § 9 jako: mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost. Podle schopnosti vykonávat určitý počet aktivit je poté stanovena výše závislosti a to buď lehká, středně těžká, těžká či úplná a v návaznosti na výši závislosti je určena výše příspěvku na péči.

2.1

Zdravotní postižení vs. invalidita

27

Další část je zaměřena na poskytované sociální služby, které mohou mít podobu buď pobytovou, ambulantní nebo terénní. Pobytové poskytují ubytování osob, ambulantními rozumíme docházení osob za sociální službou a naopak terénní, kdy sociální pracovník naopak dochází za osobami a poskytuje služby v jejich přirozeném prostředí. Jsou zde také definovány sociální služby, které napomáhají osobám v jejich nelehké životní situaci. Mezi tyto služby patří např. osobní asistence, pečovatelská služba, tísňová péče, průvodcovské a předčitatelské služby, podpora samostatného bydlení atd. 2.1.4

Historie vývoje spolupráce s OZP

Česká republika si začala uvědomovat propasti a bariéry, které vznikly ve vztahu osob se specifickými potřebami a jejich právem na plnohodnotný život, proto se na počátku 90. let 20. století začala více zajímat o tuto problematiku. V návaznosti na Chartu pro 80. léta byl změněn politický přístup k OZP a vypracován první Národní plán na pomoc zdravotně postiženým. V současné době existuje již pět národních plánů, věnujících se problematice začleňování OZP, vzniklých pod záštitou Vládního výboru pro zdravotně postižené občany (dále Výbor). 1. Národní plán vytvořen na období let 1992 (2. pololetí) – 1994 pod názvem Národní plán pomoci zdravotně postiženým občanům obsahoval 58 plánovaných akcí, nezbytných pro zlepšení postavení osob s postižením. 2. Národní plán opatření pro snížení negativních důsledků zdravotního postižení byl přijat Vládou v roce 1993 (Národní plán ČR, 2010). 3. Národní plán vyrovnávání příležitostí pro občany se zdravotním postižením schválený usnesením vlády ze dne 14. dubna 1998. 4. Národní plán podpory a integrace občanů se zdravotním postižením na období 2006 – 2009, byl 17. srpna v roce 2005 přijat českou vládou.

28

2

TEORETICKÁ ČÁST

5. Národní plán vytváření rovných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením na období 2010–2014 byl sestaven po vzoru Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením a reaguje zde na všechny body v ní obsažené. Výbor vznikl dne 8. 5. 1991 usnesením Vlády ČR. Funguje jako poradní a koordinační orgán České republiky v oblasti podpory osobám se zdravotním postižením (Vládní výbor, 2009-2014). Sami občané se ZP jsou zastoupeni ve Výboru a mohou tak ovlivňovat a podílet se na jeho činnostech. V roce 2006 byla Valným shromážděním OSN přijata Úmluva o právech osob se zdravotním postižením (dále Úmluva), kterou Česká republika podepsala v březnu roku 2007. Úmluva působí jako doplněk již sedmi základních lidských úmluv OSN. Nezavádí žádná nová práva, ale upravuje postavení osob se zdravotním postižením a podporuje jejich činnosti související se zapojením do společnosti. Mezi základní koncept Úmluvy patří: • respektování lidské důstojnosti a nezávislosti, • nediskriminace, • plné zapojení do společnosti, • respektování odlišnosti, • rovnost příležitostí, • přístupnost, • rovnoprávnost mužů a žen, • respektování rozvíjejících se schopností dětí a jejich práva na zachování identity (Makovcová, S.)

2.2

2.2

Vzdělávání osob se specifickými potřebami na vysokých školách

29

Vzdělávání osob se specifickými potřebami na vysokých školách

Vzdělání představuje velký přínos do života člověka a to jak ekonomický, sociální, kulturní a mnoho dalších. Nicméně, tyto výhody jsou pro mnoho dětí a mladých lidí se zdravotním postižením nedosažitelné. Potýkají se totiž s rozsáhlými bariérami v jejich úsilí o dosažení vzdělání a jeho naplnění (Russo, 2011). Cílem školství České republiky je vytvořit takové školní prostředí, které by poskytovalo všem žákům stejné šance na dosažení odpovídajícího stupně vzdělávání a zajistilo právo na rozvoj jejich individuálních předpokladů (Vítková, 2006). Snahou je začlenit výuku žáků se speciálními vzdělávacími potřebami do všech typů škol a školských zařízení. V současné době je na vysokoškolské vzdělání kladen velký význam. Zvyšují se totiž požadavky na osoby vstupující na trh práce, ale i znalost a zkušenosti, které je třeba využívat i v běžném životě. Říhová a Salavová (Říhová, H. A Salavová M., 2012) ve své publikaci uvádějí, že Česká republika má v porovnání s Evropou nejvyšší podíl dospělých lidí, kteří mají dokončené alespoň střední vzdělání (92%). Zároveň ale jen velmi malý podíl dospělé populace má terciární vzdělání. Obrázek č. 2 zobrazuje důvody, které zamezovaly respondentům v jejich dalším vzdělávání. Údaje jsou uvedeny v procentech:

30

2

jiné

neměl předpoklady 40 35 30 25 20 15 10 5 0

TEORETICKÁ ČÁST

finanční důvody

nedostatek podpory u zaměstnavatele

zdraví nebo věk

pracovní vztah

není si jistý návratem do školy

rodinné povinosti vzdálenost

Česká republika

starší populace (55 - 64 let)

lidé s nižší kvalifikací

Obrázek 2: Bariéry účasti u osob, které se chtěly vzdělávat, ale nevzdělávaly (2007, %) (Zdroj: (Říhová, H. A Salavová M., 2012))

Zákon č. 111/1998 Sb. o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (Zákon č. 111/1998 Sb.) uvádí několik povinností veřejným školám. Jednou z nich je podle § 21 odst. 1 písm. e) činit všechna dostupná opatření pro vyrovnání příležitostí ” studovat na vysoké škole“. Česká republika se také podpisem Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením zavazuje poskytnout všem osobám rovné příležitosti, tedy i možnost vzdělání na vysoké škole osobám se specifickými potřebami. Studium na vysoké škole (dále VŠ) znamená velkou změnu v životě vysokoškolského studenta. Jde o to, že v mnoha případech přijetí na VŠ student mění své prostředí. Odchází za studiem do jiného města nebo alespoň rozvíjí svou schopnost samostatné práce. Tento životní posun znamená mnoho i pro zdravého člověka a pro osobu se specifickými potřebami představuje ještě závažnější krok. Studium na základní a střední škole představovalo pro studenty se specifickými potřebami menší míru samostatnosti, větší spolupráci ze strany kantorů a práci ve studijní skupině, která obvykle čítá ne více než 6 studentů .

2.2

Vzdělávání osob se specifickými potřebami na vysokých školách

31

Je důležité uvědomit si rozdíl mezi pojmy integrace a inkluze, které hrají výraznou roli při studiu osob se specifickými potřebami na VŠ, neboť je pro ně velmi důležité začlenit se do určité skupiny na dané VŠ. Sociální skupina je jedním ze sociálních útvarů, do kterých se lidé seskupují, jsou spolu v kontaktu a navzájem se ovlivňují (Novotná, 2010). Integrace představuje situaci, kdy si skupina uvědomuje odlišnosti jedince, ale přijímá jeho odlišnost a ztotožňuje se s ním. Inkluze je stav, kdy společnost vnímá člověka se zdravotním postižením a akceptuje jeho odlišnost a odlišnost každého svého člena. Tato společnost si je vědoma, že každý člověk je jiný a nebere postižení jako velkou překážku, ale pouze jako akceptovatelnou odlišnost (Zezulková, E., Novohradská, H., Kovářová, R. A Kaleja, M., 2013). Nároky, které jsou kladeny na studenty se specifickými potřebami při studiu na VŠ, se nijak neliší od těch, co jsou vynakládány na zdravého studenta. Student se specifickými potřebami ale musí mít možnost přizpůsobit tyto požadavky svým možnostem a schopnostem. Další vzdělání může mít dvě podoby, neformální a formální. Neformální představuje dosažení takového vzdělání, které souvisí s určitou dovedností či profesí. Naopak formální realizuje vzdělání ve školách a dochází k vyššímu stupni vzdělání (Říhová, H. A Salavová M., 2012). Podmínkou pro přijetí na vysokou školu je maturitní vysvědčení a splnění přijímacího řízení 3 . V současné době je možné v České republice studovat na 26 veřejných, 57 soukromých a 2 státních vysokých školách. Ne každá vysoká škola ovšem nabízí možnost studia pro osoby se specifickými potřebami. Vysoká škola, která chce poskytnout možnost vzdělání i pro studenty se specifickými potřebami, by si měla uvědomit kroky, které musí podniknout, aby zde tito studenti mohli studovat. V Národním plánu Vytváření rovných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením na období 2010–2014, v kapitole deváté s názvem Vzdělávání a školství, se stát zavazuje zajistit, aby osobám se zdravotním postižením byla 3

Nároky kladené na znalosti studentů při přijímacím řízení může mít každá VŠ jiné.

32

2

TEORETICKÁ ČÁST

v rámci všeobecné vzdělávací soustavy poskytována nezbytná podpora umožňující jejich účinné vzdělávání (Národní plán ČR, 2010). 2.2.1

Kompenzační pomůcky

V příloze Vyhlášky č. 388/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením (Vyhláška č. 388/2011) jsou vyjmenovány všechny druhy pomůcek potřebné pro OZP, na které stát přispívá. Tyto pomůcky jsou rozděleny podle druhu postižení na: a) zvláštní pomůcky určené osobám s těžkou vadou nosného nebo pohybového ústrojí, b) zvláštní pomůcky určené těžce zrakově postiženým osobám, c) zvláštní pomůcky určené těžce sluchově postiženým osobám. Jak již bylo několikrát zmíněno, pro osoby se specifickými potřebami je velmi důležité zvládnout začlenění do společnosti jak při studiu, tak při pracovním procesu. K tomu jim pomáhá tzv. ergoterapie (mnohdy také špatně označovaná za léčbu prací“). Er” goterapie pomáhá lidem vykonávat každodenní činnosti tím, že je do těchto činností zapojí, a to navzdory jejich postižení nebo poruše (Krivošíková, 2011). Kompenzační pomůcky pro OZP představují možnost kvalitního vzdělání i přes jejich handicap. Tyto pomůcky znamenají velkého pomocníka nejen při studiu, ale i při běžných činnostech či při výkonu povolání. Například pro osoby se zrakovým postižením pomůcky pomáhají natolik, že je schopen činností, které vykonává i zdravý člověk (Kafira, 2014). Při výběru speciálních pomůcek záleží na druhu pojištění a na jejich určení: • zjednodušení a pomoc při výkonu činnosti nebo úkolu,

2.2

Vzdělávání osob se specifickými potřebami na vysokých školách

33

• přijatelnost a vhodnost pro pacienta (nebo rodinu) a prostředí (tj. vzhled pomůcky, funkce, usnadnění, provoz), • splnění požadavku flexibility, praktického provedení a použití v různém prostředí (tj. velikost, odolnost, omyvatelnost, přenosnost, poloha a kombinace použití s další pomůckou), • nastavitelnost jednotlivých komponent (např. výškově nastavitelné područky, opěrky zad u vozíků, polohovacích křesel), • bezpečnost pro pacienta, • zajištění servisu pro údržbu nebo výměnu celé pomůcky nebo její části, • splnění finančních nároků pro pacienta, příp. jeho rodinu (Krivošíková, 2011) Stát pomáhá osobám se specifickými potřebami vykonávat činnosti, které je zapojí do společnosti a umožní jim kvalitnější život. Touto pomocí se rozumí příspěvek na speciální kompenzační pomůcky. Zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, § 9 odst. 1, uvádí, že: Nárok na příspěvek na zvláštní ” pomůcku má osoba, která má těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí nebo těžké sluchové postižení anebo těžké zrakové postižení charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a její zdravotní stav nevylučuje přiznání tohoto příspěvku“. Dostupné kompenzační pomůcky, o které může postižený zažádat, jsou uvedeny v seznamu pomůcek, který stanový prováděcí právní předpis (Zákon č. 329/2011 Sb.). Speciální pomůcky pro osoby s tělesným postižením (dále OTP) Michalík (Michalík, 2011) popisuje zejména jako kompenzační nástroje na podporu pohybového ústrojí: • opory – hole, berle, chodítka i jiné prostředky - usnadňující chůzi a udržení stability,

34

2

TEORETICKÁ ČÁST

• mechanické (při zachování hybnosti a potřebné svalové síly horních končetin) a motorové vozíky umožňují pohyb po místnosti i v terénu fyzicky oslabeným osobám nebo lidem s postižením dolních, případně i horních končetin, • ortézy a korzety (termoplastové, kovové, neoprenové, kožené či textilní dlahy) zpevňují postiženou končetinu, napravují její nedokonalou, resp. narušenou funkci a podporují správnou funkci končetin nebo korigují vadné držení těla, • protézy nahrazují chybějící končetiny. Lze je rozdělit na pasivní (mechanické), tedy takové, jež poskytují větší oporu při chůzi nebo umožňují uchopení a nesení běžných břemen, a aktivní (myoelektronické), které využívají nervových impulzů k aktivaci elektromechanického systému, jenž vykonává alespoň základní funkce ztracené končetiny. • ortopedická protetika (upravená obuv) kompenzuje deformity dolních končetin, rozdílnou délku končetin a zlepšující chůzi s postiženými dolními končetinami, patří sem částečně i pomůcky uvedené výše u ortéz a korzetů, • speciální prostředky nebo zařízení rozumíme takové, které umožňují např.: – pohyb po schodech – schodišťové výtahy, nájezdové rampy atd., – rehabilitaci, – život ve vlastní domácnosti – upravený kuchyňský nábytek, – kvalitnější, event. bezpečnější sezení a práci, – používání počítače – zvětšená klávesnice, speciální program na počítač atd., Při výběru speciálních pomůcek pro osoby se zrakovým postižením je velmi důležitý typ zrakové vady, stupeň zrakového postižení, ale také potřeby dané osoby, její schopnosti a dovednosti, věk, způsob využití pomůcky atd (Kafira, 2014). Pomůcek v oblasti zrakového postižení existuje celá řada a je třeba si jen zvolit, k jaké činnosti

2.2

Vzdělávání osob se specifickými potřebami na vysokých školách

35

bude pomůcka sloužit. Některé kompenzační pomůcky mohou lidé se zrakovým postižením získat koupí ve specializovaných prodejnách na lékařský předpis s úhradou zdravotní pojišťovnou nebo za pomoci státního příspěvku (Michalík, 2011). Práce v domácnosti je ulehčena několika vychytávkami jako jsou například kontrastní hrnky, navlékač jehel, pomůcky s hlasovým výstupem nebo pomůcky s hmatovým výstupem a mnoho dalších. Pomůckami pro snižování a odstraňování informačních a komunikačních bariér rozumíme takové, které umožňují čtení, zápis nebo záznam informací. Patří sem zejména klasické optické pomůcky - lupy, optické systémy, dále kamerové lupy, digitální lupy, digitální záznamník, diktafon, magnetofon a další (Michalík, 2011). Digitální pomůcky představují velké výhody při práci zrakově postižených a pomáhají jim alespoň částečně kompenzovat obtíže spojené s jejich handicapem. Například lidé s těžkým zrakovým postižením se učí pracovat na počítači se zvětšovacími programy nebo s hlasovým výstupem (Nováková, 2012). V současné době existuje velká řada různých typů těchto pomůcek a záleží jen na specifikaci nároků postiženého. U osob se SP je velmi důležité rozeznávat hloubku diagnostikované hluchoty. V případě, že je jedinec neslyšící a nemá žádný zbytkový sluch, není možné, aby mu nějaké naslouchadlo pomohlo. Michalík (Michalík, 2011) uvádí, že sluchadlo je pouhá do” konalá“ technická pomůcka, kterou je nutno nastavit tak, aby výkonem a parametry odpovídala požadavkům uživatele a druhu a míře sluchové vady. Pokud není sluchadlo seřízeno odborníkem, pak pro efektivní komunikaci spíše škodí. Neseřízené či špatně seřízené sluchadlo ucpává“ ucho a prakticky znemožňuje využít těch zbytků ” sluchu, které má postižený ještě zachovány, a nebo zvuk zesiluje natolik, že příjem zesíleného signálu je až bolestivý, a ani tak neposkytuje možnost informaci přijmout (Michalík, 2011). Sluchadel je v současnosti několik druhů, např. kapesní, závěsné, brýlové, zvukovodové a další.

36 2.2.2

2

TEORETICKÁ ČÁST

Zajištění podpory ze strany vysoké školy pro studenty se specifickými potřebami

V roce 1999 mapoval sekretariát vládního výboru pro zdravotně postižené občany nabídku vysokoškolských studijních programů a programů vyšších odborných škol na přípravu odborníků pro práce se zdravotně postiženými na odstraňování bariér a na zpřístupňování studia OZP (Přehled možnosti studia, 2006). V roce 2005 byl proveden další průzkum a bylo zjištěno, že v průběhu několika let došlo ke změně přístupu k lidem se specifickými potřebami jak na veřejnosti, tak na univerzitách. Zezulková a kol. (Zezulková, E., Novohradská, H., Kovářová, R. A Kaleja, M., 2013) uvádějí, že bylo nutné zahájit proces školské integrace, změnit přístupy ke všem žákům, kteří díky nevhodným vyučovacím postupům, nerespektováním jejich speciálních vzdělávacích potřeb, vyplývajících z přítomnosti zdravotního postižení, získávali podstatně nižší vzdělání než ostatní absolventi škol. Na některých univerzitách fungují specializovaná centra pro pomoc studentům s postižením. Postupně se také rozšiřuje nabídka studijních programů zaměřených na odstraňování bariér či na přípravu odborníků pro práci s klienty se zdravotním postižením (Přehled možnosti studia, 2006). Posuzujeme-li otevřenost škol vůči integračním trendům, zabýváme se jejich integrabilitou. Tu můžeme definovat jako připravenost školy přijímat a efektivně vzdělávat žáky s a bez postižení v jediném kolektivu (Vítková, 2006). Škola musí být schopna pomoci a poradit svým studentům a i v případě studentů se specifickými potřebami musí být připravena na jejich potřeby nejen v průběhu studia, ale i při přijímacích nebo závěrečných zkouškách. Pro zpřístupnění VŠ studentům se specifickými potřebami je velmi důležité uvědomit si jejich potřeby a podle toho napravit přístup školy. Škola může působit na

2.2

Vzdělávání osob se specifickými potřebami na vysokých školách

37

první pohled bezbariérově, ale je potřeba aby se problematice věnovala velmi podrobně. Nestačí tedy jen zařídit výtah nebo rampu pro tělesně postižené nebo jiné pomůcky pro zrakově nebo sluchově postižené. Je potřeba zajistit, aby se studenti se specifickými potřebami měli na koho obrátit v průběhu jejich studia a aby se mohli pohybovat sami po areálu školy a samostatně získávat informace. Jde tedy o možnost zapojení těchto studentů do vysokoškolského kolektivu a snahu o to, aby se cítili méně závislí na pomoci druhých. Státy, které podepsaly dokument Standardní pravidla pro vyrovnání příležitostí pro osoby se zdravotním postižením, by měly uznat zásadu zajištění stejných příležitostí základního, středního a vysokoškolského vzdělání pro děti, mládež a dospělé se zdravotním postižením v integrovaném prostředí. Měly by zajistit, aby vzdělávání osob se zdravotním postižením bylo integrální součástí vzdělávacího systému (Standardní pravidla, 2011). Pro zajištění kvalitního vzdělání na VŠ studentům se specifickými potřebami je důležité ze strany VŠ nebo fakulty stanovit pravidla, povinnosti a možnosti pro tyto studenty a také zajistit: • srovnatelné podmínky přijímacích zkoušek, dílčích semestrálních zkoušek a dalších kontrol studia, včetně státních závěrečných i doktorských zkoušek, • dostupnost výukových místností, • přístupnost informací předávaných při výuce a ostatních informací předávaných univerzitou i fakultou, • maximální možnou samostatnost výběru stravování i ubytování a jejich vhodnost vzhledem k postižení studenta, • poučený a lidskou důstojnost respektující přístup všech zaměstnanců (Směrnice č. 8/2012).

38

2

TEORETICKÁ ČÁST

Pro zlepšení kvality studia pro studenty se specifickými potřebami je potřeba, aby VŠ umožnila studentům doprovod jejich asistentů, kteří jim napomáhají v různých situacích. Tito asistenti mohou působit jako průvodci, pomoc při vyřizování studijních záležitostí, pomoc při studiu nebo u dalších aktivit spojených se studiem. Studenti s tělesným postižením mají osobní asistenty, zrakově postižení průvodce, kteří jim pomáhají při orientaci v prostoru a neslyšící tlumočníky. Na studenty se specifickými potřebami jsou kladeny stejné nároky jako na zdravé studenty a musí prokázat stejnou znalost. Fakulty jim však umožňují různé úlevy, které mají pomoci zdárně ukončit studium. Mezi tyto pomoci patří individuální vzdělávací plán, možnost rozvolnění studia, použití kompenzačních pomůcek, přítomnost asistenta nebo upravený čas na vypracování seminárních prací či u složení zkoušek. Je také vhodné na VŠ zvolit tutora, který však na dané škole nevyučuje, ale jeho úkolem je diskutovat se studenty o jejich studiu na dané VŠ. Jeho role je hlavní pedagogický“ pracovník, někdy nazývaný jako konzultant, který pomáhá studen” tům s jejich adaptací a řeší případné studijní problémy. Tutor na osobní schůzce zjišťuje názory studentů na jejich studijní povinnosti, nároky na samostatné práce nebo závazné plnění termínů. S tutorem lze projednávat i studijní nejasnosti nebo jiné studijní problémy (Zlámalová, 2003). Nedílnou součástí VŠ je poradenské pracoviště. Michalík (Michalík, J., 2008) uvádí, že toto pracoviště řeší podporu dětí, žáků a studentů s určitým znevýhodněním vůči ostatní populaci a je jedním z nejdůležitějších prvků systémové podpory účasti těchto žáků ve vzdělávání. Umožňuje vyhledávat, definovat a prostřednictvím speciálních metod a postupů korigovat či odstraňovat obtíže, které žáci mají v důsledku daného znevýhodnění ve vzdělávacím procesu. Zákon č. 111/1998 Sb., Zákon o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), § 21 písm. d), udává veřejným vysokým školám povinnost poskytovat uchazečům o studium, ” studentům a dalším osobám informační a poradenské služby související se studiem

2.2

Vzdělávání osob se specifickými potřebami na vysokých školách

39

a s možností uplatnění absolventů studijních programů v praxi“ (Zákon č. 111/1998 Sb.). Poradenství hraje nezastupitelnou roli při přijímání důležitých rozhodnutí, která musí lidé v průběhu života činit, může přispět k větší odpovědnosti jednotlivců stabilněji řídit svoji kariéru v rámci současného pracovního trhu a dosáhnout lepší rovnováhy mezi osobním životem a zaměstnáním (Urychová, Čihounková, Krupička, 2011). Studenti využívají poradenské služby na VŠ zejména před přechodem do praxe, kdy řeší svou budoucí pracovní pozici, ale i osobní problém. Pro studenty se specifickými potřebami je poradenství při nástupu do pracovního procesu velmi zásadní, neboť při výběru pracovní pozice musí zvážit mnoho možností, se kterými potřebují poradit. Studenti VŠ navštěvují univerzity za účelem dosažení dalšího vzdělání, ale zájemci o studium se specifickými potřebami musí vybírat takovou VŠ, která zohledňuje jejich nárok po zpřístupnění areálu školy. Odstranění bariér znamená pro tyto studenty možnost větší samostatnosti a pohybu po areálu. Pro studenty s tělesným postižením je důležité mít možnost pohybovat se po celé budově či areálu školy s vozíkem, proto je nepřípustné, aby výuka probíhala v učebně, ke které je přístup pouze úzkou chodbou nebo pouze po schodišti bez nájezdní plošiny. Tělesně postiženým studentům lze ulehčit pohyb různými nájezdními plošinami, výtahy, širokými vchody, parkovacími místy blízko u vchodu, upravenými toaletami, ale i učebnami s místem pro vozíčkáře. Studentům sluchově postiženým je nejlepší pomocí při studiu poskytnutí záznamů z přednášek nebo umožnění přítomnosti tlumočníka. Zrakově postiženým studentům pomáhá pohybu po areálu nebo budově výrazné označení budov nebo dveří a také popisy v Braillově písmu.

40

2.3

2

TEORETICKÁ ČÁST

Zaměstnávání osob se zdravotním postižením

Aktivní politika zaměstnanosti představuje souhrn opatření, které vedou k maximální možné míře zaměstnanosti. V ČR zajišťuje tuto politiku Ministerstvo práce a sociálních věcí prostřednictvím příslušných úřadů práce (dále ÚP) a dalších subjektů. Státní politika zaměstnanosti se z velké části věnuje problematice zaměstnávání osob znevýhodněných na trhu práce a přijímá proto některá opatření: • na podporu a dosažení rovného zacházení s muži a ženami, s osobami bez ohledu na jejich rasový a etnický původ, s občany se zdravotním postižením a s dalšími skupinami občanů, kteří mají ztížené postavení na trhu práce, pokud jde o přístup k zaměstnání, rekvalifikaci, přípravě k práci a ke specializovaným kurzům, • pro zaměstnávání občanů se zdravotním postižením a dalších skupin občanů, kteří mají ztížené postavení na trhu práce (Krejčířová, 2005). Aktivní politika zaměstnanosti přestavuje nástroj státu, který má pomoci nezaměstnaným lidem najít práci, bohužel je aktivní politika, uplatňovaná u dlouhodobě nezaměstnaných lidech, neúspěšná. Aktivní politika zaměstnanosti uplatňuje svou činnost zejména pomocí těchto nástrojů: a) rekvalifikace, b) investiční pobídky, c) veřejně prospěšné práce, d) společenský účelná pracovní místa, e) překlenovací příspěvek, f ) příspěvek na dopravu zaměstnanců,

2.3

Zaměstnávání osob se zdravotním postižením

41

g) příspěvek na zpracování, h) příspěvek při přechodu na nový podnikatelský program, i) poradenství, j) podpora zaměstnávání osob se zdravotním postižením, do níž patří i pracovní rehabilitace, k) cílené programy k řešení nezaměstnanosti (Richterová, 2011). Zaměstnání je velmi důležitá činnost v životě všech lidí. Znamená finanční přínos, který zajišťuje udržení určitého společenského postavení a na zajištění obživy. Pro osoby se specifickými potřebami je tato činnosti spojena s příležitostí začlenit se do společnosti a vykonávat alespoň nějakou aktivitu, která je naplňuje. Proto je velmi důležité těmto jedincům věnovat velkou pozornost při výběru povolání. Standardní pravidla pro vyrovnání příležitostí pro osoby se zdravotním postižením uvádějí, že státy by měly uznat zásadu, že osobám se zdravotním postižením musí být umož” něno uplatnit jejich lidská práva, zvláště v oblasti zaměstnávání“ (Standardní pravidla, 2011). Dále by také měly aktivně podporovat zapojení osob se zdravotním postižením na otevřený trh pracovních příležitostí. Tato podpora by se měla uskutečnit prostřednictvím různých opatření, jako jsou příprava pro povolání, stimulačně zaměřený systém kvót, vyhrazená nebo určená zaměstnání, půjčky nebo granty pro malé podniky, exkluzívní smlouvy nebo právo na přednostní výrobu, daňové úlevy, zvýhodněné smlouvy nebo jiná technická a finanční pomoc podnikům, které zaměstnávají pracovníky se zdravotním postižením. Státy by také měly doporučit zaměstnávajícím podnikům, aby co nejvíce pomohli zaměstnancům se zdravotním postižením při výkonu jejich práce tím, že jim dostatečně zpřístupní pracoviště. Velmi výraznou činností vykonávanou ze strany Úřadů práce (dále UP) je pracovní rehabilitace. Předpis č. 435/2004 Sb., Zákon o zaměstnanosti, § 69 odst. 2, defi-

42

2

TEORETICKÁ ČÁST

nuje pracovní rehabilitace jako souvislou činnost zaměřenou na získání a udržení ” vhodného zaměstnání osoby se zdravotním postižením, kterou na základě její žádosti zabezpečují krajské pobočky Úřadu práce a hradí náklady s ní spojené“ (Zákon č. 435/2004 Sb.). Rehabilitace představuje poradenskou činnost, která pomáhá OZP při volbě jejich povolání, s teoretickou a praktickou přípravou pro zaměstnání, zprostředkování, udržení a změnu zaměstnání nebo změnu povolání (Krejčířová, 2005). Dále je jejím cílem umožnit OZP získat a udržet si určitou sociální úroveň, které dosáhnou díky těmto poradenským činnostem. Ta představuje určitou změnu v jejich životě a tím i zvýšení jejich nezávislosti na pomoci ostatních osob. Při řešení situace zaměstnávání OZP musíme zohlednit jejich handicap a podle toho požadovat odpovídající výkony. Pro osoby se zrakovým postižením znamená toto omezení zejména v oblasti vnímání zrakových podnětů a tvorbě představ. V takovém případě může mít nevidomý problém se správě orientovat nebo mít sklon k rychlé únavě zraku a k následnému snížení jeho pracovního výkonu. Proto je vhodné pro osoby se zrakovým postižením poskytovat pracovní pozice vykonávané na počítačích, které jsou opatřeny hlasovým výstupem nebo přídavným zařízením s Braillovým písmem. Při zaměstnávání osob s mentálním postižením bereme v úvahu především jeho snížené schopnosti komunikace, navazování nových vztahů, omezené schopnosti získávání pracovních návyků a dovedností a nižší intelekt (Krejčířová, 2005). Pro tělesně postižené zaměstnance je důležité uvědomit si jeho sníženou schopnost pohybu a případně vymezit a zajistit prostor pro výkon jeho práce.

2.4

Legislativa spojená se zaměstnáváním osob se zdravotním postižením

Stát se snaží o zajištění co nejnižší nezaměstnanosti a o plnou zaměstnanost. K úplnému vymizení nezaměstnanosti pravděpodobně nikdy nedojde, ale je potřeba se alespoň snažit ji nějak korigovat. K tomu patří i snaha zapojit všechny jedince do

2.4

Legislativa spojená se zaměstnáváním osob se zdravotním postižením

43

pracovního procesu. OZP nesmí být upíráno jejich právo na zaměstnávání, neboť jak je stanoveno v Listině základních lidských práv a svobod, každý má právo se svobodně rozhodnout a zvolit si své zaměstnání. Osobám, pro které není snadné sehnat si práci sám, nabízí stát několik možností, jak zvýšit své šance na trhu práce. Nejdůležitější je však vlastní snaha nezaměstnaného se jakkoli zapojit do hledání práce, případně se snažit o lepší možnosti uplatnění. Je vítaná snaha jedince spolupracovat s úřady práce, které nabízejí různé možnosti rekvalifikace. Poradenství pro nezaměstnané a poradenství při postupu v kariéře patří mezi další možnosti, jak se právně naučit využívat své dovednosti a přednosti při uplatnění na trhu práce. Mezi základní legislativu, která upravuje práva a povinnosti zaměstnavatele i zaměstnance pracovního vztahu v ČR, patří Zákon o zaměstnanosti a Zákoník práce. Zákon č. 262/2006 Sb., Zákoník práce, upravuje pracovně právní vztahy, tedy vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Ukládá povinnosti nejen pro zaměstnavatele, který se rozhodl zaměstnávat OZP, ale i pro zaměstnance se zdravotním postižením vůči zaměstnavateli. Na zaměstnance se zdravotním postižením pohlíží stejně jako na zdravého zaměstnance a to v oblasti způsobilosti k právům, povinnostem a k právním úkonům spojených s výkonem práce. Postižený člověk se svým handicapem nemusí být nečinný a bez práce, může vykonávat práce se všemi povinnostmi a právy, ale nemůže vykonávat jakoukoli práci. Proto dochází k různým omezením, ale nesmí dojít k diskriminaci při výběru práce. Zákoník práce, § 16 odst. 1, nařizuje zaměstnavatelům povinnost zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměst” nanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky, odměňování za práci a o poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, o odbornou přípravu a o příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání“. Současný zákoník práce nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2007 a zrušil dřívější platný zákoník práce č. 65/1965 Sb.

44

2

TEORETICKÁ ČÁST

Zákon č. 435/2004 Sb., Zákon o zaměstnanosti, (Zákon č. 435/2004 Sb.) upravuje státní politiku zaměstnanosti a snaží se o dosažení nižší nezaměstnanosti v ČR. Od předešlého zákona, který Zákon o zaměstnanosti nahrazuje, se liší ve změně pojmu osoba se změněnou pracovní schopností nebo osoba se změněnou pracovní schopností s těžším zdravotním postižením, které bylo nahrazeno pojmem osoba se zdravotním postižením (Krhutová, 2005). Zákon se ve svých částech věnuje zejména identifikaci pojmů a problematice v oblastí zprostředkování zaměstnání, zaměstnávání cizinců, aktivní politice zaměstnanosti, kontrolní činnosti, ale i umělecké, kulturní sportovní nebo reklamní činnosti dítěte. Neméně důležitá část zákona je přímo věnována zaměstnávání OZP. Zákon o zaměstnání, § 67 odst. 1, ukládá právo fyzickým osobám se zdravotním postižením ” o poskytnutí zvýšené ochrany na trhu práce“. Ve vztahu v problematice zaměstnávání těchto osob se věnuje: • definici fyzické osoby se zdravotním postižením, • úpravě povinností zaměstnavatele při zaměstnávání OZP, • formulaci sankcí pro zaměstnavatele při porušení podmínek při zaměstnávání OZP, • vymezení pravidel alternativních způsobů naplňování podmínek pro zaměstnávání OZP, • vymezení kritérií pro zařazení do skupiny osob se zdravotním postižením, • stanovení závazků státu vůči zaměstnavatelům, kteří zajistí pracovní příležitost pro OZP (Krejčířová, 2005).

2.4

Legislativa spojená se zaměstnáváním osob se zdravotním postižením

2.4.1

45

Povinný podíl zaměstnávání osob se zdravotním postižením

Zaměstnavatelé, kteří zaměstnávají více, než 25 zaměstnanců mají povinnost odvádět podíl zaměstnávání OZP, který činí 4 % z celkového počtu zaměstnanců. V případě, že tento podíl neodvádí, musí jej nahradit jinými způsoby. Tím je například odebírání výrobků od zaměstnavatele či zaměstnavatelů, kteří ve svých firmách zaměstnávají více jak 50 % zaměstnanců se zdravotním postižením, zadáváním výrobních programů těmto zaměstnavatelům nebo odebírání výrobků z chráněných pracovních dílen (Krejčířová, 2005). Pro motivaci zaměstnavatelů zaměstnávat OZP a vytvářet pro ně chráněná pracovní místa, je poskytování příspěvku na podporu zaměstnávání OZP a to formou částečné úhrady vynaložených prostředků na mzdy nebo platy a dalších nákladů. Tento příspěvek se vyplácí pro zaměstnavatele, kteří zaměstnávají více jak 50 % zaměstnanců se zdravotním postižením (Duková, I., Duka, M., Kohoutová, I., 2013). Kontaktním pracovištěm pro podávání žádostí je ÚP, do jehož obvodu spadá sídlo zaměstnavatele nebo jeho bydliště v případě, že s jedná o fyzickou osobu. Zákon o zaměstnanosti uvádí, že příspěvek na podporu zaměstnávání OZP nahrazuje 75 % částky, která byla skutečně vynaložena na vyplacení mezd pro zaměstnance v pracovním poměru, kteří jsou OZP. V této částce je zahrnuto i pojistné na soci” ální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění, které zaměstnavatel za sebe odvedl z vyměřovacího základu tohoto zaměstnance, nevýše však 8 000 Kč“ (Zákon č. 435/2004 Sb.). V případě, že se zaměstnavatel rozhodne OZP nezaměstnávat a raději odvádět povinný podíl, odvádí za každého zaměstnance OZP, kterého by měl zaměstnávat 2,5 násobek průměrné měsíční mzdy za 1. až 3. čtvrtletí kalendářního roku. Pro rok 2013 činila průměrná mzda 24 622 Kč, což činí za jednoho OZP 61 555 Kč za rok. Na následující tabulce je uveden příklad odvodů při různých počtech zaměstnanců (Zákonná úprava, 2008).

46

2

Počet zaměstnanců 50 200 1000 5000

Povinný podíl OZP 2 8 40 200

TEORETICKÁ ČÁST

Odvod do státního rozpočtu v Kč 123 110,492 440,2 462 200,12 311 000,-

Tabulka 3: Příklad odvodu do státního rozpočtu (Zdroj: (Zákonná úprava, 2008)) Kromě příspěvku na podporu zaměstnávání OZP poskytuje ÚP také příspěvky na vytvoření pracovního místa nebo chráněné pracovní dílny, které patří k pobídkám k zaměstnávání OZP (Krejčířová, 2005). 2.4.2

Chráněné pracovní místo

Chráněné pracovní místo je takové pracovní místo, které je určené speciálně pro OZP. Zřizuje ho zaměstnavatel, který musí o tomto pracovním místě informovat příslušný ÚP a mít s ním písemnou dohodu. ÚP poskytují zaměstnavatelům na vytvoření chráněného pracovního místa příspěvek, prostřednictvím kterého stát podporuje zaměstnávání OZP a rozvoj pracovních příležitostí pro tyto osoby (Krejčířová, 2005). Je ze zákona dané, že již vytvořené chráněné pracovní místo musí být obsazeno minimálně po dobu tří let. Duková a spol. (Duková, I., Duka, M., Kohoutová, I., 2013) uvádí, že maximální příspěvek na zřízení chráněného pracovního místa pro OZP může činit osminásobek a pro osobu s těžším zdravotním stavem maximálně dvanáctinásobek průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí předchozího kalendářního roku. Zřizuje-li zaměstnavatel na základě jedné dohody s úřadem práce deset a více chráněných pracovních míst, může příspěvek na zřízení jednoho chráněného pracovního místa pro osobu se zdravotním postižením činit maximálně desetinásobek a pro osobu s těžším zdravotní postižením maximálně čtrnáctinásobek výše uvedené průměrné mzdy.

2.4

Legislativa spojená se zaměstnáváním osob se zdravotním postižením

47

OZP, která se rozhodla vykonávat samostatně výdělečnou činnost, může také zažádat o poskytnutí příspěvku na vytvoření chráněného pracovního místa. V takovém případě může ÚP poskytnout příspěvek na částečnou úhradu provozních nákladů na chráněné pracovní místo (Krejčířová, 2005). 2.4.3

Pracovní rehabilitace

Pracovní rehabilitací se rozumí souvislá činnost soustřeďující se na získání a udržení vhodné pracovní pozice pro OZP. Tuto činnost vykazují místně příslušné pobočky ÚP, ve spolupráci s pracovně rehabilitačními středisky, a hradí veškeré náklady s ní spojené na základě žádosti dané osoby. Činnost spočívá v poradenství ohledně správné volby povolání a zaměstnání, v praktické i teoretické přípravě na budoucí zaměstnání, zprostředkování, udržení a změně pracovní pozice, změně povolání a ve vytváření vhodných podmínek pro výkon zaměstnání (Krhutová, 2005). OZP mají na pracovní rehabilitaci ze zákona právo. ÚP ve spolupráci se zdravotně znevýhodněnou osobou sestaví individuální pracovní plán na pracovní rehabilitaci, který musí být upraven na základě možností a schopností výkonu, a na zdravotním postižením dané osoby (Duková, I., Duka, M., Kohoutová, I., 2013). Pracovní rehabilitace není vždy určena pouze pro OZP, může být doporučena Okresní správou sociálního zabezpečení (dále OSSZ) i osobám, které byly, ale již nejsou uznány invalidními (zlepšení zdravotního stavu, změna zákona apd.). Dochází k tomu na základě kontrolní lékařské prohlídky, kdy posudkový lékař může pracovní rehabilitace v daném případě zvolit za vhodnou (Kalvach, 2011). 2.4.4

Rekvalifikace

Rekvalifikace je prováděna s cílem změnit či rozšířit dosavadní pracovní kvalifikaci zájemce o práci. Nové znalosti a dovednosti napomáhají rozšířit jeho obzor při výběru pracovní pozice na trhu práce. Rekvalifikaci můžeme popsat nejen jako získávání nebo rozšiřování stávající kvalifikace, ale chápeme ji také jako zvyšování,

48

2

TEORETICKÁ ČÁST

prohlubování, udržování a obnovování. Nejčastěji bývá prováděna u osob, které z nějakého důvodu nemohly nebo neprováděly dlouhodobě své povolání a je potřeba u nich znalosti obnovit (Tošovská, 2013). Dvořáková (Dvořáková, 2012) uvádí, že při určování obsahu a rozsahu rekvalifikace se vychází z několika aspektů, kterými jsou dosavadní kvalifikace dané osoby, zdravotní stav, schopnosti a zkušenosti. Rekvalifikace se provádí na základě žádosti a následné dohodě mezi uchazečem či zájemcem o zaměstnání a příslušným ÚP, a to v takovém případě, vyžaduje-li to uplatnění zájemce na trhu práce. Náklady na rekvalifikaci jsou za účastníka hrazeny ÚP. Rekvalifikaci nesmí provádět zařízení bez povolení, které uděluje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. V ČR je výrazný podíl dlouhodobě nezaměstnaných osob, kteří nemohou najít práci ve svém oboru, což má za následek velký zájem o rekvalifikaci a růst výdajů na hrazení nákladů s tím spojených. Cílem státu je však snaha o co nejnižší nezaměstnanost a proto je potřeba tuto rekvalifikaci nezaměstnaným poskytnout, neboť ve většině případů se jedná o jedinou možnost jak tyto jedince opět zapojit do pracovního procesu. V takových případech je velmi důležité zabezpečit poradenskou činnost, vhodné motivační nástroje a správná volba pro případné další vzdělávání (Říhová, H. A Salavová M., 2012). V případě, že se zaměstnavatel rozhodne zaměstnávat OZP, je potřeba, aby spolupracoval s příslušným ÚP. Zaměstnavatel má právo obdržet od ÚP informace na otázky spojené se zaměstnáváním OZP, součinnost při vyhrazování pracovních míst zvláště vhodných pro OZP, poradenství při vytváření pracovních míst pro OZP či při řešení přizpůsobování míst a pracovních podmínek pro OZP. Na druhou stranu má zaměstnavatel povinnosti k ÚP, mezi které patří hlásit a vést evidenci pracovních míst pro OZP, rozšiřovat podle svých podmínek možnost zaměstnávání OZP, spolupracovat při zajišťování pracovní rehabilitace a vést evidenci zaměstnanců se zdravotním postižením (Krejčířová, 2005).

3

PRAKTICKÁ ČÁST

3

49

Praktická část

Praktická část této bakalářské práce je rozdělena na dvě části. V první části se zaměřuji na zjištění situace a možnostech studia pro studenty se specifickými potřebami na vybraných veřejných vysokých školách a jejich porovnání. Jako kritérium pro komparaci jsem zvolila množství a druh poskytovaných služeb a případné nedostatky spojené s poskytováním služeb těmto studentům. Popisuji současný stav vysokoškolských studentů se specifickými potřebami na daných univerzitách a zjišťuji podporu, kterou těmto studentům daná VŠ zajišťuje, problémy, které jsou s touto problematikou spojeny a případně také chybějící specifikace v legislativě dané univerzity. Druhá část je zaměřena na problematiku zaměstnávání OZP. Tato část pohlíží na zaměstnávání zdravotně postižených osob ve vybraných firmách. Zaměřuji se na možnosti, které dané firmy poskytují OZP a případně jakým problémům musela firma čelit při zaměstnávání těchto osob. Metodologicky jsem použila řízený rozhovor s pověřenými osobami. Rozhovor se týkal problematiky vzdělávání a zaměstnávání OZP a obsahoval tři základní otázky, jak pro firmy, tak pro univerzity (viz. příloha A). Následné informace jsou tudíž kombinací směrnic, předpisů a informací z webových stránek s výsledky jednotlivých rozhovorů.

3.1

Vybrané univerzity

Univerzity, které se rozhodly nabídnout vzdělání i studentům se specifickými potřebami by měly dodržovat Směrnici Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k integraci dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami do škol a školských zařízení. V dané směrnici jsou popsány nejen postupy, jak přistupovat ke studentům se specifickými potřebami a co je potřeba těmto studentům zajistit, ale také

50

3

PRAKTICKÁ ČÁST

to, že škola na základě žádosti má možnost získat od příslušného orgánu dotace na podporu studia těchto studentů. Uchazeči nebo studenti, kteří mají specifické vzdělávací potřeby, za které jsou považovány poruchy učení, duševní onemocnění, zdravotní postižení nebo chronické somatické onemocnění, může univerzitu požádat o to, aby zohlednila jeho specifické potřeby při vzdělávání. K tomu však musí doložit několik povinných dokladů, jimiž je zpráva z psychologického vyšetření, zpráva odborného lékaře a posudek o invaliditě. Středisko podpory s nimi provede tzv. zhodnocení dopadů a rozhodne, zda bude zvýhodněn při přijímací zkoušce nebo při studiu. Studentům a uchazečům se specifickými potřebami o studium jsou nabídnuty služby na úpravu studia či prostředí, které umožní kompenzaci jeho handicapu při studiu. Tyto služby však nesmí mít formu výhody a snižovat tak studijní nároky. Podpůrné služby, které daná univerzita nabízí studentům se specifickými potřebami, jsou dobrovolné, student se tedy může rozhodnout, zda nabídnutých služeb využije, či nikoli. Před započetím studia studentů se specifickými potřebami je velmi důležité zjistit pracovní postupy studenta, typ používaných kompenzačních pomůcek nebo bariéry při studiu, které potřebuje překonat. Následně pro spolupráci s těmito studenty je vhodné provést návrhy řešení, jak dané bariéry překonávat. Velkou roli hraje také informovanost vyučujících o povaze specifických potřeb i o dopadu těchto potřeb na studenty. 3.1.1

Mendelova Univerzita v Brně (MENDELU)

Poradenské centrum Mendelovy Univerzity spadá pod Institut celoživotního vzdělávání (dále ICV) a vzniklo v lednu roku 2008. Centrum nabízí své služby uchazečům o studium, studentům, ale i absolventům a zaměstnancům univerzity. Vedoucí poradenského centra je v současné době Mgr. Alena Krejčí, DiS. Podle Směrnice č.

3.1

Vybrané univerzity

51

8/2012 Podpora studentů se specifickými potřebami při studiu na Mendelově univerzitě v Brně, nabízí univerzita pomoc studentům s: • pohybovým postižením, • zrakovým postižením, • sluchovým postižením, • specifickými poruchami učení, • psychologickými a psychiatrickými poruchami, • chronickým somatickým onemocněním nebo oslabením, • kombinací postižení. Univerzita nabízí studentům se specifickými potřebami výhody, které vychází z typu a rozsahu postižení a potřeb studenta. Mezi tyto pomoci patří například vytvoření individuálního studijního plánu, více času při písemném zkoušení či poskytnutí studijních materiálů v elektronické podobě. Velkou roli při spolupráci MENDELU se studenty se specifickými potřebami hraje fakultní koordinátor, který zajišťuje podporu těchto studentů na každé fakultě univerzity. Tito koordinátoři nespolupracují jen na fakultní úrovni, ale také na univerzitní úrovni. Mají na starosti komunikaci se studenty na své fakultě, informování a komunikaci s vyučujícími, aby věděli, jak správně přistupovat ke studentům se specifickými potřebami. Od srpna roku 2012 platí na univerzitě Směrnice č. 8/2012, která podporuje studium OZP na Mendelově univerzitě. Spolupráce s těmito studenty je teprve v začátcích a praxe s podporou studentů je velice krátká. V roce 2012 proběhla pouze příprava na spolupráci se studenty se specifickými potřebami. Počet osob, se kterými univerzita

52

3

PRAKTICKÁ ČÁST

spolupracuje, je v porovnání s ostatními univerzitami malý, eviduje 21 studentů se specifickými potřebami. Jelikož na MENDELU existuje spolupráce s těmito studenty krátkou dobu, nemá zkušenosti ve spolupráci např. se studenty se sluchovým postižením. Je však připravena na možnost potřeb těchto studentů a má domluvu s Českou unií neslyšících, že v případě potřeby zajistí tlumočení nebo přepis potřebných studijních materiálů. Škola v současné době spolupracuje zejména se studenty s pohybovým či zrakovým postižením. Univerzita je v kontaktu se středními školami pro zdravotně postižené. Spolupráce mezi Poradenským centrem a vedením univerzity je velmi žádoucí a to zejména z toho důvodu, aby informovanost byla co nejvíce nasycena“. Spolupráce ” univerzity se studenty se specifickými potřebami je zatím na rozjezdu a je potřeba se co nejvíce vyvarovat možnostem zneužíván poskytované podpory. 3.1.2

Univerzita Palackého v Olomouci (UP)

Centrum podpory studentů se specifickými potřebami na Univerzitě Palackého v Olomouci vzniklo v roce 1996 při katedře speciální pedagogiky na Pedagogické fakultě. V současné době je ředitelkou tohoto centra Mgr. Lucia Pastieriková, Ph.D. V této chvíli centrum podpory studentů se specifickými potřebami eviduje 125 těchto studentů, kterým jsou poskytovány služby v průběhu akademického roku. Podle ředitelky centra se však striktně nejedná o celkový počet těchto studentů, neboť ne všichni studenti se specifickými potřebami využívají služeb centra. Zprostředkovává také kompletní poradenské, technické a terapeutické služby osobám s narušenou komunikační schopností, se sluchovým či zrakovým postižením, s poruchami hybností, se specifickými poruchami učení a s dalšími vadami. Tyto služby jsou primárně poskytovány studentům UP, případně uchazečům o studium. Kromě služeb poskytovaných studentům nabízí centrum služby i pro účastníky celoživotního vzdělávání,

3.1

Vybrané univerzity

53

zaměstnancům se specifickými potřebami nebo studentům se sociálně znevýhodněného prostředí. Služby primárně určeny studentům se sluchovým postižením: • tlumočení do znakového jazyka (příp. znakované češtiny), • orální tlumočení, • přepis přednášky z audionahrávky, • zápis přednášky, • simultánní přepis, • stylizace textu, • příprava materiálů (např. na výuku cizích jazyků). Služby primárně určeny studentům se zrakovým postižením: • zpřístupnění textů (digitalizace a úprava, převod černo tisku do Braillova písma), • průvodcovské služby (související se studiem), • nácvik prostorové orientace – trasování (nácvik základních tras souvisejících se studiem), • předčitatelské služby, • tvorba reliéfní grafiky. Služby primárně určeny studentům s tělesným postižením: • osobní asistence,

54

3

PRAKTICKÁ ČÁST

• pedagogická asistence (kurzy, výuky, specializace v pohybových aktivitách). Služby primárně určeny studentům s narušenou komunikační schopností: • logopedická intervence případně aplikace určitých pomůcek, které studentovi nejsou zapůjčovány mimo centra (Sona Speach II). Společné služby pro studenty se specifickými vzdělávacími potřebami: • individuální konzultace s vyučujícím, se studijním oddělením, s rodiči, se studenty (s přítomností studenta i bez něj), • odborná konzultace s odborníky (poradenství, intervence, skupinové vedení), • pomoc při vypracování individuálního vzdělávacího plánu, • doučování studentů se specifickými potřebami, • půjčování pomůcek (dle druhu pomůcky), • zaškolení studenta (o používání pomůcek), • pomoc při zajišťování ubytování studentů se specifickými potřebami. Další služby: • zpracování zprávy o vyšetření, • zpracování vyjádření centra (odůvodnění, doporučení), • odborná speciálně pedagogická diagnostika (podklady pro zprávu o vyšetření), • supervize (pro učitele, studenty, koordinátory). Centrum vzniklo v roce 2012 na univerzitní úrovni, proto se neustále vyvíjí vzhledem ke studentům se specifickými potřebami. Dále se uvažuje o rozšíření nabídky

3.1

Vybrané univerzity

55

poskytovaných služeb centrem, které souvisí s rozšířením klientely (např. psychické nemoci) a také rozšiřování ubytovacích bezbariérových kapacit pro studenty s poruchou mobility. Problém, se kterým se centrum potýká při poskytování služeb studentům se specifickými potřebami, je nízká úroveň spolupráce s dalšími univerzitními jednotkami, jako je knihovna, vydavatelství, Centrum APA apod. 3.1.3

Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně (UTB)

Akademická poradna na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně zahájila svou činnost k 1. 6. 2008. Poradenské centrum nabízí pomoct studentům UTB zejména v oblasti psychologické, ale i ve všech oblastech týkající se handicapu studentů. Vedoucím poradny je doc. Ing. David Tuček, Ph.D. Pracovníci poradny se snaží přistupovat ke všem požadavkům individuálně. Zařizují zvláštní přístupy imobilním studentům a domlouvají se s učiteli - např. ohledně zvláštního režimu zkoušení. Univerzita v současné době nemá žádnou evidenci studentů se specifickými potřebami a setkává se tak s problémem nedostatečné informovanosti pracovníků poradny. Pokud zaměstnanci nevědí, jaké mají (resp. mohou v budoucnu mít) potřeby, je těžké předem připravovat na spolupráci s těmito studenty. Někteří studenti nemají zájem sdělovat o sobě více informací, než je nutné, a proto se na Akademickou poradnu neobrátí v případě jejich vlastní potřeby. Univerzita zvažuje zavedení evidence těchto studentů pro lepší informovanost nejen studentů, ale i pracovníků poradny a pro poskytnutí kvalitnějších služeb studentům se specifickými potřebami.

56 3.1.4

3

PRAKTICKÁ ČÁST

Vysoké učení technické v Brně (VUT)

Poradenské centrum Přes bloky spadá pod Institut celoživotního vzdělávání na VUT v Brně. Toto centrum, které bylo otevřeno v roce 2007, poskytuje poradenské služby především uchazečům a absolventům VUT s různými tipy znevýhodnění. Vedoucí Poradenského centra Přes bloky je Mgr. Naďa Botková. V současné době eviduje centrum Přes bloky 70 studentů se specifickými potřebami, kterým nabízí svou pomoc. Jako podporu při studiu nabízí centrum uzpůsobení formy výuky a podpůrné služby ve studiu. Služby studenům s dyslexií, dysgrafií: • zohlednění znevýhodnění ve studiu, • software usnadňující práci s textem, • individuální výuku AJ, • konzultaci s psychologem k efektivním stylům učení. Služby studentům s pohybovým postižením: • zohlednění znevýhodnění ve studiu, • obsahový zápis učiva, • studijní a osobní asistence, • prostorová orientace na půdě univerzity, • individuální výuka. Služby studentům se sluchovým postižením:

3.1

Vybrané univerzity

• zohlednění znevýhodnění ve studiu, • tlumočnické služby, • obsahový a simultánní zápis (přepis), • zpřístupnění studijní literatury, • studijní asistence, • informace o vybavenosti VUT indukčními smyčkami, • a další individuální služby. Služby studentům se zrakovým postižením: • zohlednění znevýhodnění ve studiu, • technologické pomůcky zpřístupňující výuku a studijní literaturu, • asistenční služby, • adaptaci studijní literatury, • a další individuální služby. Služby studentům s duševním onemocněním: • zohlednění znevýhodnění ve studiu, • software usnadňující práci s textem, • individuální výuku, • konzultaci s psychologem k efektivním stylům učení.

57

58

3

PRAKTICKÁ ČÁST

S přibývajícími studenty se specifickými potřebami středních škol, kteří chtějí pokračovat v učení na VŠ pociťuje centrum Přes bloky na VUT deficit dostupnosti různých služeb, např. tlumočníky znakové řeči, přepisovatele atd. VUT má velmi specifické požadavky na poskytovatele těchto služeb, neboť se jedná o specializovanou školu a je třeba zajistit tyto služby pro více odborné předměty, jako je matematika, fyzika, programovací jazyky atd. Proto je náročné sehnat poskytovatele těchto služeb, kteří znají a rozumí termínům daného oboru a kvalitní personál, který tyto služby zajišťuje. Nedostatečné jé také zajištění digitalizace studijní literatury, které se snaží univerzita spíše nakupovat od ostatních univerzit, které tyto služby zajišťují. Na VUT zajišťuje práva a povinnosti studentů se specifickými potřebami směrnice rektora č. 3/2013. Problematika kreditních systémů a studijních plánů není dostatečně přizpůsobena této směrnicí a na některých fakultách jsou studijní plány striktní a neumožňují studentům zapsat si méně předmětů, než je v daném studijním plánu. Fakulty na VUT s tímto nemají zkušenosti a směrnice neobsahuje povinnost vyhovět těmto studentům. Proto může fakulta žádost studenta zamítnout a tím vlastně neumožní studentu studium na dané fakultě, i když jsou ostatní služby na celé univerzitě zajištěny. Celkově studenti s jakýmkoli druhem postižení mají pracovní tempo snížené, takže nemohou objektivně za jednotku času vykonat stejný objem studijních povinností jako zdraví studenti. Tudíž je pro ně vhodné zapsat si méně studijních předmětů v akademickém roce, což je někdy na VUT problém.

3.2

Porovnání vybraných univerzit ve vztahu ke spolupráci se studenty se specifickými potřebami

Každá vybraná univerzita má ve spolupráci se studenty se specifickými potřebami větší či menší zkušenost. Je tedy logické, že ty, které pomáhají studentům s určitými handicapy delší dobu, jsou na jiné úrovni, více vyspělé a mají více zkušeností v této oblasti spolupráce. Nově vzniklé univerzity většinou vytvářejí svou spolupráci

3.2

Porovnání vybraných univerzit ve vztahu ke spolupráci se studenty se specifickými potřebami

59 se studenty se specifickými potřebami na základě zkušeností jiných univerzit. Získané informace, postupy a činnosti představují velkou výhodu, ovšem v průběhu se nově vzniklá spolupráce musí vyvíjet na základě potřeb studentů dané univerzity a fakulty, tato pomoc se může následně v mnoha ohledech lišit.

Počet studentů

MENDELU 21

UP 125

UTB –

VUT 70

2008

1996

2008

2007

ano

ano

ne

ne

nelze posoudit,

nízká

příliš

lupráce

se specifickými potřebami Rok vzniku poradenského centra Univerzitní (fakultní)

koordi-

nátor Nedostatky

krátká

doba spolupráce

spona

nevede

evi-

deficit

nabíze-

denci studentů,

ných služeb (od-

univerzitní

špatná

borné znalosti),

úrovni

movanost

inforvůči

neobsažen

kre-

pracovníkům

ditní systém ve

poradny

směrnici

Tabulka 4: Porovnání vybraných univerzit (Zdroj: Vlastní zpracování) Nejdelší spolupráci se studenty se specifickými potřebami zajišťuje Univerzita Palackého v Olomouci a zároveň zde studuje největší počet těchto studentů. UP je schopna poskytnout potřebnou pomoc studentům se specifickými potřebami na základě své dlouholeté praxe. I přes tuto dlouholetou zkušenost se však v rámci univerzity vyskytl problém ve spolupráci s několika univerzitními jednotkami. Spolupráce je velmi žádoucí pro zlepšení nabízených služeb studentům se znevýhodněním. VUT shledává deficit ze strany poskytovatelů tlumočnických a překladatelských služeb. Jedná se o specializovanou univerzitu, kde je potřeba těchto služeb zajistit u odborných předmětů. Dalším problémem na VUT představuje neupřesněný

60

3

PRAKTICKÁ ČÁST

kreditní systém ve směrnici rektora a tím vzniklý problém s nedokončením studia studentů z důvodu nesplnění povinných předmětů. Jedná se však o univerzitu s delší zkušeností se studenty se specifickými potřebami a případné problémy spojené s kreditním systémem se snaží v současné době řešit. UTB přistupuje ke každému problému studenta se specifickými potřebami individuálně. Tento postoj představuje v mnoha ohledech pozitivní ohlasy. Jedná se o časově náročnou spolupráci obzvlášť v případě, kdy univerzita nevede žádnou evidenci studentů s handicapem. MENDELU je v porovnání s ostatními univerzitami naprostý nováček“ v posky” tování pomoci studentům se specifickými potřebami. Poradenské Centrum sice bylo založeno již v roce 2008, ale teprve roce 2012 se univerzita rozhodla umožnit studium osobám se specifickými potřebami. Tato spolupráce probíhá teprve druhým rokem a mnohé problémy spojené s poskytováním těchto služeb teprve vyplují na povrch, proto není možné v současné době vyvozovat nějaké závěry v této spolupráci. Všechna poradenská pracoviště výše uvedených univerzit se potýkají se situací, kdy ne všichni studenti se specifickými potřebami na univerzitách chtějí spolupracovat s poradenskými centry. Na jednu stranu je tato situace vítána a žádána, neboť se takto studenti se specifickými potřebami snaží zvládat své studium bez jakékoli pomoci a ulehčování jejich studiu a učí se tak větší samostatnosti. Na druhou stranu se tento stav může ovšem považovat za nedostatečnou informovanost vůči veřejnosti, kdy někteří studenti nemusí vědět, že nějakou podporu mohou využít.

3.3

Vybrané firmy - instituce

Každá osoba i osoba se zdravotním postižením má možnost ucházet se o pracovní uplatnění v jakékoli společnosti. Musí ovšem splňovat nároky, které jsou kladeny na pozici, o kterou má daná osoba zájem. Pokud nesplňuje požadavky zaměstnavatele

3.3

Vybrané firmy - instituce

61

na nabízenou pracovní pozici např. potřebné vzdělání, kvalifikaci, fyzické respektive zdravotní předpoklady, může to být důvod pro jeho nepřijetí do zaměstnání. Jednou z povinností zaměstnavatelů je přidělovat práci odpovídající zdravotnímu stavu zaměstnance. Zákon č. 262/2006 Sb., Zákoník práce, ukládá zaměstnavateli povinnost zabezpečit zaměstnancům jen výkon takové práce, která je pro ně z hlediska zdravotní způsobilosti vhodná. Zaměstnavatel má také možnost zažádat o dotaci na úpravu pracovního prostředí pro zaměstnance se zdravotním postižením. Při výběru firem jsem vybírala takové, které se nacházely v různých městech (Brno, Přerov, Olomouc a Vyškov) a v rozdílných oblastech podnikání, dále jsem si také vybrala instituci spadající pod státní správu. Výběrem se snažím poukázat na možnosti zaměstnávání OZP, které firmy v těchto oblastech nabízejí. 3.3.1

AVG Technologies s.r.o.

AVG je celosvětově známá firma zaměřující se na vývoj softwaru založená v roce 1991. V současné době má 14 poboček po celém světě, které zaměstnávají více než 1 000 zaměstnanců a to nejen v oboru informačních technologií (dále IT). Co se týče pobočky v Brně, může nabídnout pracovní pozice pro zaměstnance se zdravotním postižením v oblasti IT, administrativy, marketingu a managementu a mnoho dalších. Záleží ovšem na míře zdravotního postižení. V současnosti však brněnská pobočka firmy AVG Technologies neeviduje žádného zaměstnance s postižením, neboť se nikdo s handicapem na inzerované pozice nepřihlásil. Na podporu zaměstnanosti OZP firma odebírá produkty od firem, ve kterých pracuje více než 50 % postižených zaměstnanců. Pracovní prostory AVG jsou bezbariérové a v případě zaměstnání OZP by nebylo potřeba úprav pracovního prostředí.

62 3.3.2

3

PRAKTICKÁ ČÁST

ČSAD Logistik Ostrava, a. s.

Dopravní společnost ČSAD Logistik Ostrava, a. s. zabývající se silniční nákladní dopravou vznikla v roce 1999 a navázala na zkušenosti zakládající společnosti ČSAD Ostrava a. s. Firma dále provádí mezinárodní kamionovou dopravu, vnitrostátní dopravu, spedici, skladování a celní služby. ČSAD může nabídnout OZP pracovní pozice na úseku administrativa a v účtárně, nebrání-li zdravotní postižení ve výkonu funkce řidiče silničních motorových vozidel, lze tyto osoby zaměstnávat i jako řidiče. OZP jsou ve společnosti zaměstnány na pozici řidič a na pozici dispečer. Pro tyto zaměstnance nemusela být provedena zvláštní úprava pracovního prostředí. Dále firma podporuje zaměstnanost OZP nákupem výrobků z chráněných pracovních dílen. V současné době ve firmě došlo k rapidnímu poklesu zaměstnanců se zdravotním postižením a to na základě legislativního upřesnění termínu osoba se zdravotním postižením a postupnému ukončení statutu osoby zdravotně znevýhodněné, o který si lidé mohli zažádat pouze do roku 2011. Dále byl tento pokles způsoben změnou stupně invalidity u některých zaměstnanců a v některých případech i k úplnému zániku statutu OZP. 3.3.3

Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) Přerov

ČSSZ je největší finančně správní institucí v České republice. Jedná se o instituci, které má na starosti kromě důchodového a nemocenského pojištění i lékařskou posudkovou službu. Pracoviště ČSSZ se skládají z ústředí, regionálních a okresních pracovišť, které celkem tvoří 92 těchto pracovišť. Okresní správa sociálního zabezpečení (dále OSSZ) Přerov má pro své zaměstnance zajištěnu závodní preventivní péči, v rámci které se posuzuje způsobilost zaměstnance k výkonu sjednané práce. Pracovněprávní vztah se všemi uchazeči o zaměst-

3.3

Vybrané firmy - instituce

63

nání je uzavírán až po vstupní lékařské prohlídce a vyšetření v souvislosti s výkonem práce, tzn. po doložení lékařského posudku o zdravotní způsobilosti uchazeče o zaměstnání. ČSSZ plní povinný podíl osob se zdravotním postižením, tj. 4% z celkového počtu zaměstnanců. Zaměstnanci OSSZ Přerov, kteří jsou současně osobami se zdravotním postižením, nevyžadovali žádné speciální úpravy jejich pracoviště. 3.3.4

HESTEGO, a. s.

Společnost HESTEGO, a. s. je výrobní strojírenská firma, která se specializuje na zpracování plechu. Firma vznikla v roce 1995 pod obchodním názvem HENNIGIDEAL, s. r. o. Ve výrobě bohužel společnost nemůže nabídnout OZP žádné pozice, protože to charakter práce neumožňuje, jedná se totiž o fyzicky namáhavou práci. Mimo výrobu (v kancelářích) pracují vesměs vysoce specializovaní odborníci (konstruktéři, technologové, kontroloři, prodejci atd.). Na těchto pozicích je možné zaměstnat i OZP, pokud bude odborně dostatečně způsobilá. V současné době HESTEGO, a. s. zaměstnává OZP na pozici mistra a na pozici konstruktéra se chystala přijmout tělesně postiženého zaměstnance (osobu na vozíčku), ale nakonec nabízenou pozici odmítnul. Společnost HESTEGO, a. s. nemá své pracovní prostory upraveny pro OZP, proto v době, kdy jednali o nástupu vozíčkáře na pozici konstruktéra, se chystali provést stavební úpravy jako je rozšíření dveří, plošina na schodiště, bezbariérové přístupy do kanceláří a výroby atd. Na tyto úpravy chtěli čerpat dotaci z Úřadu práce. Následně z těchto úprav sešlo, ale v případě naskytnutí příležitosti zaměstnat OZP je firma připravena potřebné úpravy realizovat.

64

3.4

3

PRAKTICKÁ ČÁST

Porovnání institucí AVG Techno-

Pracovní pozice

ČSAD Logis-

HESTEGO, a.

logies s.r.o.

tik Ostrava, a.

s.

programátor,

s. řidič,

mistr, konstruk-

tajemnice

admi-

administra-

nistrativní

tivní pracovník,

pracovník,

Způsob podpory

účetní odebírá

zaměstnávání

dukty od firem

OZP

Potřeba úpravy

ČSSZ Přerov

pro-

povinný

účetní odebírá

pro-

odebírá

pro-

dukty od firem

dukty od firem

zaměstnávající

zaměstnávající

zaměstnávající

více

více

více

než

OZP ne

OZP

podíl

tér

50% ne

OZP ne

než

50%

než

50%

OZP ano

pracovního prostředí

Tabulka 5: Porovnání vybraných institucí (Zdroj: Vlastní zpracování) Všechny dotazované instituce a firmy mohou nabídnout pracovní pozice pro OZP, ovšem pouze jediná ČSSZ Přerov podporuje zaměstnávání OZP plněním povinného podílu všech zaměstnanců. Zbytek firem raději využívá nenáročného odebírání produktů od firem, které zaměstnávají více jako polovinu OZP. Ohledně úpravy pracovních míst ve firmách a institucích je situace velmi vlídná a většina dotazovaných institucí by nemusela pro zaměstnance se zdravotním postižením tyto prostory upravovat. Jediná firma HESTEGO, a. s. by musela provést úpravy, ale pro potřebné úpravy by využila dotací.

4

4

ZÁVĚR

65

Závěr

Vypracováním prvního Národního plánu, jehož určením je podpora zdravotně postižených jedinců na konci 90. let 20. století, dala Česká republika najevo účast při spolupráci se začleňováním těchto osob do společnosti. I když není vedena žádná evidence OZP, odhaduje se jejich počet v české společnosti přibližně na 10 % populace a nejedná se tedy o nevýznamné zastoupení. Vytvořením Vládního výboru pro OZP bylo dosaženo zastoupení těchto osob ve Vládě ČR. Jeho cílem je pomáhat vytvářet rovnoprávné příležitosti pro zdravotně postižené občany ve všech oblastech společenského života. Ačkoli v ČR není žádný právní předpis, který by se věnoval pouze zdravotně postiženým občanům, některé zákony, jako např. Zákon o sociálních službách, Zákon o vysokých školách či Zákoník práce, je zohledňují a jejich postavení se v české společnosti výrazně zlepšilo. V bakalářské práci jsem si zvolila dva hlavní cíle. Prvním z nich bylo zjištění současné situace týkající se vzdělávání studentů se specifickými potřebami na vybraných univerzitách v ČR. Při dotazování pověřených osob (pracovníků/pracovnic poradenského centra spolupracující se studenty se specifickými potřebami) na daných univerzitách, jsem došla k závěru, že všechny dotčené VŠ nabízí možnost studia studentů s handicapem. Univerzity nabízí možnost podpory při studiu nejen studentům s tělesným, sluchovým či zrakovým postižením, pomáhají také studentům, jejichž handicap spočívá např. v poruše učení. Vždy však záleží na individuálních potřebách daného studenta, podle kterých je následně zvolen druh podpory a pomoci. Druhým z cílů bylo posouzení stavu zaměstnávání OZP u náhodně zvolených firem a institucí. ČR podporuje zaměstnávání OZP a dává podnikům možnost výběru, jak je začlenit do této podpory. Firmy mohou plnit povinný podíl zaměstnávaných osob, odebírat výrobky od zaměstnavatelů s více než 50 % zaměstnanců se zdravotním postižením nebo mohou zadávat zakázky těmto zaměstnavatelům. Firmy a instituce, které jsem zvolila mezi analyzované subjekty, z větší části podporují zaměstnanost

66

4

ZÁVĚR

odebíráním produktů. Většina z nich má zkušenosti se zaměstnáváním těchto osob a mohou nabídnout pracovní pozice v těchto firmách. Hlavní roli však při rozhodování o dosazení pracovníků na pozici hrají znalosti a zkušenosti, které jsou potřeba na dané pracovní místo. Studium, vzdělávání a zaměstnávání osob se specifickými potřebami představuje pro školy a firmy větší finanční náročnost z důvodu poskytování specifických služeb (překladatelské služby, přepisovací služby, asistenti atd.) a také kvůli případnému zajištění bezbariérového přístupu. Na tyto služby lze čerpat finanční dotace od státu nebo eventuálně příspěvky na podporu zaměstnávání OZP od ÚP. Díky všem těmto dotacím a příspěvkům se zvyšuje počet VŠ umožňující studium osobám se specifickými potřebami. Rovněž firmy a instituce mohou díky těmto příspěvkům zaměstnávat handicapované, umožňuje-li to povaha volné pracovní pozice.

4

SEZNAM LITERATURY

67

Seznam literatury Bendová, P. Dítě s narušenou komunikační schopností ve škole. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 150 s., ISBN 978-802-4738-536. DUKOVÁ, I., DUKA, M., KOHOUTOVÁ, I. Sociální politika: učebnice pro obor sociální činnost. 1. vyd. Praha: Grada, 2013. 300 s., ISBN 978-802-4738802. DVOŘÁKOVÁ, Z. Řízení lidských zdrojů. Vyd. 1. v Praze: C. H. Beck, 2012, xxvi, 559 s., ISBN 978-80-7400-347-9. KALVACH, Z. Křehký pacient a primární péče: učebnice pro obor sociální činnost. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. 400 s., ISBN 978-802-4740-263. KREJČÍŘOVÁ, O. Problematika zaměstnávání občanů se zdravotním postižením: studijní texty. Vyd. 1. Havlíčkův Brod: Tobiáš, 2005. 87 s., ISBN 80-903-5981-7. KRIVOŠÍKOVÁ, M. Úvod do ergoterapie. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. 364 s., ISBN 978-802-4726-991. KRHUTOVÁ, L. Občané se zdravotním postižením a veřejná správa. 1. vyd. Olomouc: Výzkumné centrum integrace zdravotně postižených, 2005, 268 s., ISBN 80-903-6580-9. MICHALÍK, J. a kol. Zdravotní postižení a pomáhající profese. 1. vyd. Praha: Portál, 2011. 512 s., ISBN 978-80-7367-859-3. Úřad vlády České republiky. Národní plán vytváření rovných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením na období 2010-2014: schválený usnesením vlády České republiky ze dne 29. března 2010 č. 253. Praha: Úřad vlády České republiky, sekretariát Vládního výboru pro zdravotně postižené občany, 2010., ISBN 978-80-7440-024-7.

68

4

SEZNAM LITERATURY

NOVÁKOVÁ, I. Zdravotní nauka: učebnice pro obor sociální činnost. 1. vyd. Praha: Grada, 2011-2012, 3 sv. 143 s., ISBN 978-80-247-3707-23. NOVOTNÁ, E. Sociologie sociálních skupin. 1. vyd. 1. Praha: Grada, 2010, 120 s., ISBN 978-802-4729-572 . RICHTEROVÁ, B. a kol. Teorie a praxe problematiky zaměstnávání osob se zdravotním postižením v České republice. Krnov: Reintegra, 2011, 71 s., ISBN 978-80-254-9526-1. RUSSO, Ch. J. The legal rights of students with disabilities: international perspectives. Lanham: Rowman, 2011, xiii, 252 s., ISBN 978-144-2210-851. TOŠOVSKÁ, E. Makroekonomické souvislosti ochrany životního prostředí. 1. vyd. Praha: Copy General Onsite Services, s.r.o., 2013. , ISBN 978-80-7400-308-0. URYCHOVÁ, H., ČIHOUNKOVÁ, J., KRUPIČKA, L. Aktuální problémy vysokoškolského poradenství. Brno: Asociace vysokoškolských poradců, o.s., 2011. 190 s., ISBN 978-80-260-1198-9. VALENTA, M., MÜLLER, O. Psychopedie. 1. vyd. Praha: Parta, 2007. 439 s., ISBN 80-7320-039-2. VÍTKOVÁ, M. Somatopedické aspekty. 2., rozš. a přeprac. vyd. Brno: Paido, 2006. 301 s., ISBN 80-731-5134-0. ZLÁMALOVÁ, H. Příručka pro tutory distančního vzdělávání. 1. vyd. Vysoká škola báňská - Technická univerzita, 2003. 23 s., ISBN 80-248-0280-5. ČESKO. Vyhláška č. 388/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením. In: Sbírka zákonů ČR, ročník 2011, částka 136, ISSN 1211-1244.

4

SEZNAM LITERATURY

69

ČESKO. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. In: Sbírka zákonů ČR, ročník 2006, částka 37, ISSN 1211-1244. ČESKO. Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách). In: Sbírka zákonů ČR, ročník 1998, částka 39, ISSN 1211-1244. ČESKO. Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. In: Sbírka zákonů ČR, ročník 1995, částka 41, ISSN 1211-1244. ČESKO. Zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů. In: Sbírka zákonů ČR, ročník 2011, částka 115, ISSN 1211-1244. ČESKO. Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. In: Sbírka zákonů ČR, ročník 2004, částka 143, ISSN 1211-1244. Směrnice č. 8/2012 Podpora studentů se specifickými potřebami při studiu na Mendelově univerzitě v Brně. Česká správa sociálního zabezpečení Statistická ročenka z oblasti důchodového pojištění 2012 1. vyd. Praha: Copy General Onsite Services, s.r.o., 2013, ISBN 978-80-87039-32-8.

70

4

SEZNAM LITERATURY

4

SEZNAM INTERNETOVÝCH ZDROJŮ

71

Seznam internetových zdrojů ALTMAN, B. M. Definitions, concepts, and measures of disability. Annals of Epidemiology [online].[cit. 2014-03-28], vol. 24, issue 1, s. 2-7. DOI: 10.1016/j.annepidem.2013.05.018. Dostupné z: http://linkinghub. elsevier.com/retrieve/pii/S1047279713004031. Downův syndromHeal [online]. 2013 [cit. 2014-04-28]. Dostupné z: http://ec. cotot.com/downuv-syndrom. MICHALÍK, J. Školský poradenský systém v České republice [online]. Olomouc, 2008 [cit. 2014-04-09]. Dostupné z: http://www.uss.upol.cz/cz/clenove/ profil/michalik/SPZ-expert-stanovisko.pdf. Expertní stanovisko. Katedra speciální pedagogiky PdF, Univerzita Palackého v Olomouci. ŘÍHOVÁ, H. a SALAVOVÁ M. Další vzdělávání pod lupou – co přináší dv monitor [online]. Praha, 2012 [cit. 2014-03-28]. ISBN 978-80-87652-85-5. Dostupné z: http://www.nvf.cz/assets/docs/ea57305a8d857507722ede1916504f70/ 539-0/1dv.pdf. ZEZULKOVÁ, E., NOVOHRADSKÁ, H., KOVÁŘOVÁ, R. a KALEJA, M. Studenti se specifickými vzdělávacími potřebami na vysoké škole [online]. Ostrava, 2013 [cit. 2014-03-28]. ISBN 978-80-7464-276-0. Dostupné z: http: //projekty.osu.cz/svp/studijni/PdF_kolektiv_Studenti-se-SVP.pdf. Kafira. Podpora při získávání kompenzační pomůcky [online]. 2014 [cit. 2014-03-28]. Dostupné z: http://kafira.cz/cms/index.php?option=com_ content&task=view&id=25. Vláda České republiky. Přehled možností studia na VŠ a VOŠ pro studenty se zdravotním postižením - 2006 [online]. [cit. 2014-03-28]. Dostupné z: http: //www.vlada.cz/scripts/detail.php?id=18610.

72

4

SEZNAM INTERNETOVÝCH ZDROJŮ

Valné shromáždění OSN. Standardní pravidla pro vyrovnávání příležitostí pro osoby se zdravotním postižením. Lidé mezi lidmi [online]. 2011 [cit. 2014-03-28]. Dostupné z: http://goo.gl/5waUN0. Makovcová, S. Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením [online]. 2006 [cit. 2014-04-09]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/ 10775/umluva_info_160511.pdf. Vláda České republiky. Vládní výbor pro zdravotně postižené občany [online]. 2009-2014 [cit. 2014-03-28]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/cz/ ppov/vvzpo/uvod-vvzpo-17734. Nadační fond pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Zákonná úprava 2008 [cit. 2014-03-28]. Dostupné z: http://www.nfozp. cz/zamestnavani-ozp/zakonna-uprava/.

73

SEZNAM OBRÁZKŮ

Seznam obrázků 1

Procentuální hranice invalidity (Zdroj: Vlastní zpracování na základě údajů ze Zákon č. 155/1995 Sb.)

2

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18

Bariéry účasti u osob, které se chtěly vzdělávat, ale nevzdělávaly (2007, %) (Zdroj: (Říhová, H. A Salavová M., 2012))

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30

Seznam tabulek 1

Počet osob pobírající invalidní důchody v roce 2012 (Zdroj: (Statistická ročenka, 2012))

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19

2

Porovnání ztráty sluchu v decibelech (Zdroj: (Michalík, 2011))

. . . . . . . . . 24

3

Příklad odvodu do státního rozpočtu (Zdroj: (Zákonná úprava, 2008))

4

Porovnání vybraných univerzit (Zdroj: Vlastní zpracování)

. . . . . . . . . . . 59

5

Porovnání vybraných institucí (Zdroj: Vlastní zpracování)

. . . . . . . . . . . 64

. . . . . 46

74

SEZNAM TABULEK

SEZNAM TABULEK

75

Příloha A Otázky pro VŠ: 1. Popište současnou situaci na Vaší vysoké škole ve vztahu k výuce studentů se specifickými potřebami. 2. Je něco, co byste na Vaší VŠ ve vztahu k těmto studentům změnil/a? A proč? 3. Jaký máte názor na současnou legislativu vztahující se na vzdělávání studentů s SP? Upravuje podle Vás dostatečně práva a možnosti vzdělávání těchto studentů? (Odpověď zdůvodněte) Otázky pro firmy: 1. V jaké oblasti Vaše firma podniká a jaké pracovní pozice nabízí nebo by mohla nabídnout osobám se zdravotním postižení (dále OZP)? Jakým dalším způsobem podporuje Vaše firma zaměstnanost OZP? 2. Vyhovuje Vám legislativní možnosti týkající se zaměstnanosti OZP? Změnil/a byste nějak tento systém? (Odpověď zdůvodněte) 3. V případě, že zaměstnáváte OZP, museli jste provést patřičné úpravy pracovního prostředí pro tyto zaměstnance? Popište jaké.