Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky
Ing. Jindřich Špička
RISK MANAGEMENT AGROPODNIKŮ
Praha 2007
Za obsah publikace odpovídá autor. Rozmnožování anebo rozšiřování této publikace nebo její části jakýmkoliv způsobem je podmíněno předchozím souhlasem autora. © 2007, Ing. Jindřich Špička Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky
OBSAH Úvod ........................................................................................................................................... 3 Přehled zkratek ........................................................................................................................ 4 1 Terminologie řízení rizik .................................................................................................... 5 1.1 Klasifikace a kategorizace rizik...................................................................................... 6 1.2 Rozměry rizika ............................................................................................................... 7 1.3 Velikost rizika ................................................................................................................ 8 2 Disciplíny rizikologie ........................................................................................................... 9 3 Cyklus řízení rizik v zemědělství ........................................................................................ 9 3.1 Identifikace rizik ........................................................................................................... 10 3.2 Analýza rizik ................................................................................................................ 12 3.2.1 Stanovení významnosti rizika .............................................................................. 12 3.2.2 Kategorie rizik v zemědělství .............................................................................. 14 3.2.3 Měření rizik ......................................................................................................... 16 3.2.4 Analýza rizik v kontextu strategického řízení podniku ........................................ 22 3.4 Vyhodnocení rizik ........................................................................................................ 23 3.4 Zvládání rizik................................................................................................................ 24 3.5 Sledování rizik .............................................................................................................. 25 4 Nástroje řízení rizik v zemědělství ................................................................................... 26 4.1 Diverzifikace ................................................................................................................ 26 4.1.1 Metodika identifikace aktivit vhodných k diverzifikaci ....................................... 30 4.2 Pojištění ........................................................................................................................ 33 4.3 Weather hedging ........................................................................................................... 38 4.4 Marketingové nástroje .................................................................................................. 40 4.5 Hedging prostřednictvím burzovních termínových obchodů ....................................... 42 4.5.1 Principy obchodování ......................................................................................... 42 4.5.2 Komoditní burzy .................................................................................................. 44 4.6 Výrobní postupy ........................................................................................................... 47 4.7 Vytváření a udržování rezerv ....................................................................................... 48 4.8 Získávání informací ...................................................................................................... 48 5 Řízení rizik podnikatelských projektů ............................................................................ 49 Závěry ...................................................................................................................................... 53 Přehled legislativy .................................................................................................................. 54 Literatura ................................................................................................................................ 56 Klíčová slova s odkazem na definici ..................................................................................... 58 Příloha
i
ii
Úvod Riziko je neoddělitelnou součástí každé lidské činnosti, tedy i podnikání. S rostoucí dynamikou a komplexností podnikatelského okolí, s častějším výskytem negativních vlivů globálního oteplování, s rostoucí konkurencí a vznikem rychle se rozvíjejících globálních spotřebitelských trhů, roste počet a intenzita rizikových faktorů, které mohou mít nepříznivé, ba i fatální dopady na podnik a jeho hospodářský výsledek. Řízení rizik, tzv. risk management, je tedy důležitým předpokladem úspěšného podnikání. Risk management by měl být v procesu řízení každé organizace pevně zakotven a měl by prostupovat všemi jeho fázemi. Mnohé subjekty podnikající v zemědělství si stále nedostatečně uvědomují rizika, kterým mohou čelit, a nemají vytvořen krizový plán, pokud by k nějaké nepříznivé události došlo. Zkušenosti z praxe ukazují, že podceňování či v krajním případě ignorování rizika ohrožuje hospodářskou prosperitu firem a v mnoha případech i jejich existenci. Fáze risk managementu, uvedené v této publikaci, jsou obecně aplikovatelné na všechny obory lidské činnosti. Nicméně pokud má být tento text využit primárně v zemědělském sektoru, je nutno akceptovat určitá specifika, kterými se zemědělství vyznačuje. Podnikání v zemědělství je poznamenáno řadou rizik, která souvisí se specifickými rysy celého odvětví (biologický charakter produkce, významný vliv klimatu, počasí a přírodních katastrof, omezená skladovatelnost zemědělských produktů, sezónnost produkce atd.). Proto je zemědělství pojímáno jako jedno z odvětví s nejvyšší mírou rizika. Cílem publikace je přehlednou a srozumitelnou formou představit metodiku řízení rizik v zemědělství, podle které by mohl každý podnikatel v zemědělství, s ohledem na specifické vnější a vnitřní faktory ovlivňující jeho podnik, identifikovat současná i budoucí rizika a použít vhodné nástroje k jejich eliminaci. U jednodušších metod si uživatel vystačí s tužkou a papírem. Některé popsané postupy vyžadují použití běžných softwarových nástrojů (jako např. tabulkový editor Excel), ty složitější pak speciální software. Publikace si neklade za cíl představit úplný výčet nástrojů risk managementu, ale věnuje se pouze těm nástrojům, které by mohly být efektivně využity ve specifických podmínkách zemědělství. V části věnované nástrojům řízení rizik v zemědělství je průběžně uváděna situace v České republice a v zahraničí. Součástí studie je i podrobný popis metodiky identifikace příležitostí pro diverzifikaci, která byla vytvořena odborníky na zemědělství, potravinářství a rozvoj venkova v kanadské provincii Alberta. Tato publikace je základním přehledem o procesu řízení rizik a jednotlivá témata je samozřejmě možno dále rozpracovat. Publikace je vhodnou pomůckou pro poradce, podnikatele v zemědělství i ostatní relevantní zájmové skupiny.
3
Přehled zkratek AIDA CBOT CPM CRC ČSÚ DCE DG Agri EAFRD ESU EU FIA GAEC HRDP KBP LIFFE MATIF NISA NYSE OBHK OECD OP PBB PERT PGRLF PRV SAPARD SMR SWOT SZIF SZP USA WTO
Agriculture Income Disaster Assistance (příjmová ochranná síť v Kanadě) Chicago Board of Trade (komoditní burza v Chicagu) Critical Path Method (deterministická metoda síťové analýzy sloužící k optimalizaci trvání projektu) Crop Revenue Coverage (pojištění příjmů za plodiny) Český statistický úřad Dalian Commodity Exchange (komoditní burza v Číně) Directorate-General for Agriculture and Rural Development (Generální ředitelství pro zemědělství a rozvoj venkova v EU) European Agricultural Fund for Rutal Development (Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova) European Size Unit (jednotka ekonomické velikosti zemědělských podniků) Evropská unie Futures Industry Association (Asociace termínových obchodů v USA) Good Agricultural and Environmental Conditions (Pravidla dobrých zemědělských a environmentálních podmínek) Horizontální plán rozvoje venkova Komoditní burza Praha London International Financial Futures Exchange (Londýnská burza pro mezinárodní finanční termínové obchody) Marché a Terme International de France (komoditní burza v Paříži) Net Income Stabilisation Account (dotovaný spořící program pro zemědělce v Kanadě) New York Stock Exchange (Burza cenných papírů v New Yorku) Obchodní burza Hradec Králové Organisation for Economic Cooperation and Development (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) Operační program Plodinová burza Brno Program Evaluation and Review Technique (stochastická metoda síťové analýzy pro určení pravděpodobnosti dodržení plánované doby realizace projektů) Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond Program rozvoje venkova Special Accession Program for Agriculture and Rural Development (Speciální akční program pro předvstupní pomoc v oblasti zemědělství a rozvoje venkova) Statutory Management Requirements (Zákonné požadavky na hospodaření) Strengths, Weaknesses, Opportunities, Threats (analýza silných a slabých stránek organizace, příležitostí a ohrožení) Státní zemědělský intervenční fond Společná zemědělská politika Spojené státy americké World Trade Organisation (Světová obchodní organizace)
4
1
Terminologie řízení rizik
Rizikologie, pokud se dá takto nazvat věda zabývající se riziky, je věda o nejistotách a neurčitosti. Nejednotnost a neurčitost panuje i v terminologii risk managementu, která se liší podle oblasti lidské činnosti. Neexistuje obecně uznávaná univerzální definice rizika, proto bude vhodné zaměřit se spíše na odlišnosti pojmů „nebezpečí“, nejistota“, „neurčitost“, „riziko“, „a „krize“. Některé definice přikládají pojmům riziko a nebezpečí stejný význam, nicméně o synonyma se nejedná. Rozdíl je patrný z premisy, že existence rizika je podmíněna hrozícím nebezpečím. Nejistota (uncertainity) se od neurčitosti liší tím, že je možno odhadnout pravděpodobnost výsledku buď analyticky, nebo empiricky na základě našich zkušeností s jevem v minulosti. Naproti tomu neurčitost (indeterminancy) je charakterizována tím, že nevíme, zda výsledek vůbec nastane a nelze jej ani odhadnout. Riziko je užší pojem než nejistota a je chápáno jako možnost vzniku události s výsledkem odchylným od cíle s určitou objektivní pravděpodobností (Ducháčková, 2005). Zejména je důležité upozornit na výraz „pravděpodobnost“, který riziko odlišuje od nejistoty. Jiná definice rizika říká, že riziko je situace, v níž existuje možnost vzniku nepříznivé odchylky od žádoucího výsledku, ve který doufáme nebo ho očekáváme (Smejkal, Rais, 2003). V obou výše uvedených definicích rizika se vyskytují slova „možnost“ a „odchylka“. Říkáme-li, že událost je možná, říkáme vlastně, že její pravděpodobnost leží mezi hodnotou 0 (nemožnost výskytu nepříznivé odchylky) a 1 (jistota). K tomu je ještě nutno dodat, že se nevyžaduje změřitelnost pravděpodobnosti, pouze její existence, protože o výskytu některých jevů neexistuje dostatek historických údajů na vyčíslení pravděpodobnosti, nicméně tyto události už nastaly. Pravděpodobnost lze popsat příslušnou statistickou funkcí pravděpodobnostního rozložení jen při dostatku informací. V závislosti na povaze příslušného jevu či procesu rozlišujeme: •
tzv. čisté riziko (downside risk), tj. nebezpečí negativní odchylky od cíle,
•
tzv. spekulativní riziko (upside risk), tj. možnost vzniku záporné i kladné odchylky od cíle.
Podnikatelské riziko (business risk) je možno definovat tak, že skutečně dosažené hospodářské výsledky podnikatelské činnosti se budou odchylovat od výsledků předpokládaných, přičemž tyto odchylky mohou být: •
žádoucí (směrem k vyššímu zisku) nebo nežádoucí (směrem ke ztrátě);
•
různé velikosti od odchylek malých, kdy se hospodářské výsledky blíží výsledkům předpokládaným, až k odchylkám velkého rozsahu - výrazný podnikatelský úspěch v případě žádoucí odchylky či výrazné finanční obtíže až úpadek v případě odchylky nežádoucí (Fotr, 2001).
5
Zatímco riziko je obvykle spojováno buď s pozitivním, nebo negativním výsledkem, všeobecně se předpokládá, že krize má pouze závažné negativní důsledky. Krizi (crisis) je možno definovat jako negativní důsledek vlivu rizikových faktorů. Z výše uvedeného plyne, že riziko bývá spojováno i s pozitivním výsledkem ve formě „kladné“ odchylky od cíle, nicméně rizik, která mají duální povahu, není mnoho, a tudíž není nutné se jimi v textu dále systematicky zabývat. V této publikaci je k riziku přistupováno jako k potenciální ztrátě a proces řízení rizik je tudíž možné zjednodušeně definovat jako proces řízení ztrát, resp. proces minimalizace ztrát.
1.1
Klasifikace a kategorizace rizik
Kromě rozdělení rizik na čistá a spekulativní rozlišujeme rizika objektivní a subjektivní. Objektivní riziko je nezávislé na konání a jednání lidí (přírodní katastrofa, blesk apod.). Subjektivní riziko existuje v závislosti na lidské činnosti bez ohledu na to, zda vědomé či nevědomé. Rizika mají příčinu ve změnách v okolí podniku a v podniku samém a vycházení ze dvou množin faktorů: •
Faktory vnějšího prostředí (politika, ekonomika, průmysl, technický a technologický vývoj, legislativa, konkurence, spotřebitelé atd.). Tyto faktory nejsou z úrovně podniku obvykle významně ovlivnitelné, ale lze se jim přizpůsobit.
•
Faktory vnitřního prostředí firmy (vývoj nákladů a nákladovosti, sociálně-právní rizika, informační rizika vyplývající především ze selhání informačního systému atd.). Tato rizika lze ovládat.
Moderní koncepce řízení rizik vychází z toho, že rizika se vyskytují ve všech funkčních oblastech podniku.
Rizika je možné rozdělit také na finanční a nefinanční. Finanční riziko zahrnuje vztah mezi subjektem (jednotlivcem nebo organizací) a jměním či očekáváním příjmů, které mohou být ztraceny či zhoršeny. Finanční riziko je obvykle ovlivněno třemi faktory (Smejkal, Rais, 2003): •
subjektem, který je vystaven možnosti ztráty (někdo bude ovlivněn výskytem jedné události, např. povodně způsobily zemědělcům značné finanční škody),
•
aktivy či příjmem, jejichž snížení hodnoty, zničení nebo změna vlastnictví jsou příčinou finanční ztráty (ten, kdo nevlastní nic hodnotného, není vystaven finančnímu riziku),
•
hrozbou (nebezpečím), která může zavinit ztrátu (např. riziko vzniku druhotné platební neschopnosti).
6
Z hlediska pojistné teorie rozlišujeme: •
pojistitelná
rizika,
která
jsou
identifikovatelná,
náhodná,
kvantifikovatelná
a
matematicko-statisticky popsatelná, •
nepojistitelná rizika, která nesplňují podmínky pojistitelnosti a jsou ovladatelná pojištěnými osobami, a
•
podmíněně nepojistitelná rizika, pokud některá pojišťovna má dostatek informací o nebezpečí a riziko pojišťuje, zatímco jiná ne.
Na řízení rizik se tedy musí podílet celá organizace. V organizaci se objevují na rozličných úrovních různé druhy rizik, které se liší časovým horizontem působení a úrovní řízení, do které spadají. •
Strategická rizika (rizika řešená na nejvyšší úrovni řízení) – např. velikost tržního podílu firmy, riziko fúzí a akvizic, joint ventures, rizika spojená s alokací zdrojů, lidským kapitálem, kapacitami, růstem podniku, krizovou komunikací.
•
Operativní rizika (rizika řešená na nižší úrovni řízení) – např. rizika v oblasti logistiky, informačních a komunikačních technologií, lidských zdrojů, výroby, obchodu, dodavatelských služeb, kvality, cenové politiky, rizika spojená s uspokojováním zákazníků, uzavíráním smluv, životním cyklem podniku atd.
Na základě členění rizik na strategická a operativní je možné rozlišovat dvě různé úrovně risk managementu: •
Strategický risk management, který integruje a zastřešuje celý proces řízení rizik. Jde především o formulaci cílů, strategie, stejně jako o řízení celého procesu risk managementu.
•
Operativní risk management, který se zabývá procesem systematické a průběžné analýzy podnikatelských rizik a následně jejich vlastním řízením.
Podle rozsahu působení členíme rizika na: •
systematická rizika, postihující stejným způsobem všechny subjekty, a
•
jedinečná rizika, která jsou specifická pro daný subjekt.
V textu uvedená klasifikace rizik není úplná, záleží vždy na úhlu pohledu. Zároveň může být každé jednotlivé riziko zařazeno do několika výše uvedených kategorií rizik.
1.2
Rozměry rizika Z hlediska realizace rizika se rozlišují následující rozměry rizika (Ducháčková, 2005). 7
•
Okamžik realizace rizika. Tento rozměr má každé riziko - vznik náhodné události je spojen s určitým časovým okamžikem (požár, krupobití, smrt) nebo s časovým intervalem (přerušení provozu).
•
Výskyt realizace rizika. Tento rozměr lze sledovat pouze u tzv. rizik s absolutní nahodilostí, u nichž k realizaci dojít může, ale nemusí. U rizik s relativní nahodilostí je známo, že k realizaci dojde, ale neví se, ve kterém okamžiku (např. smrt).
•
Rozsah realizace rizika. Tento rozměr mají pouze ta rizika, která se mohou realizovat v plném i částečném rozsahu (např. majetková rizika).
1.3
Velikost rizika
Velikost rizika ovlivňují 2 charakteristiky – četnost (tj. častost výskytu) a závažnost (tj. velikost škody spojená s realizací rizika). Existují čtyři vzájemné kombinace těchto dvou charakteristik (Vilhelm, 2006):
Schéma 1 – Vztah četnosti a závažnosti rizika
vysoká
Závažnost
nízká nízká
Četnost
vysoká
−
NN (nezávažná, málo četná rizika) – např. narození telete s genetickou vadou,
−
NV (nízká závažnost, vysoká četnost),
−
VN (vysoká závažnost, nízká četnost) – např. škody způsobené krupobitím (vhodné pro pojištění),
−
VV (vysoká závažnost, vysoká četnost) – např. záplavy v záplavových oblastech.
8
2
Disciplíny rizikologie Věda zabývající se riziky je tvořena vzájemně provázanými disciplínami – rizikovým
inženýrstvím (risk engineering) a managementem rizika (risk management). Rizikové inženýrství je exaktním oborem, který využívá matematicko-statistický aparát, modelování a simulace k maximální možné kvantifikaci rizik a přípravě podkladů pro rozhodování. Uplatní se především ve fázi analýzy a vyhodnocení rizika. Risk management využívá výsledky rizikového inženýrství a s využitím ekonomických teorií a teorií řízení je orientován na ovládání rizika s cílem úplně nebo částečně eliminovat negativní vliv rizikových faktorů, případně využít duální povahy některých rizik k získání výhody. Jelikož jsou obě disciplíny na sobě vzájemně závislé, bude v dalším textu věnována pozornost oběma.
3
Cyklus řízení rizik v zemědělství Problematika řízení rizik je velice široká a podle oboru činnosti velice odlišná, nicméně
ve své obecné podobě představuje řízení rizik řadu činností, které lze rozdělit do určitých fází, které se cyklicky opakují, přičemž určité fáze se mohou prolínat i paralelně. Proces řízení rizika znázorňuje schéma 2.
Schéma 2 – Cyklus řízení rizik
9
Cyklus řízení rizik logicky postupuje od identifikace rizik a vytvoření databáze faktorů rizika přes selekci nejvýznamnějších rizik až k hledání a aplikaci vhodných nástrojů na eliminaci rizik. Fáze identifikace rizik, analýzy rizik a vyhodnocení rizik se někdy souhrnně nazývají hodnocení rizik (risk assessment). Poslední fází je operativní řízení rizika (risk monitoring) spočívající v průběžném a nepřetržitém sledování stávajících i potenciálních faktorů rizika. Tato fáze, ač je ve schématu znázorněna jako poslední, musí být realizována paralelně s dalšími fázemi cyklu řízení rizik.
3.1
Identifikace rizik Nejprve je nutné vytipovat ta rizika, která mají nebo by potencionálně mohla mít vliv na
podnik a jeho činnosti. Identifikace rizik (risk identification) je logicky prvním krokem cyklu řízení rizik. Tato fáze je nejdůležitější fází celého cyklu, protože poskytuje podkladový materiál pro další fáze a úspěch procesu řízení rizik závisí na jejím pečlivém zpracování. Náročnost spočívá i v tom, že se nejedná o jednorázovou akci, ale o průběžné hledání nových rizik. Pro tuto fázi je nezbytná určitá míra kreativity, protože rizika nelze identifikovat jen na základě předchozích zkušeností (budoucnost se může výrazně od minulosti odlišovat). Výchozím bodem této fáze je rozčlenění podnikatelské činnosti do dílčích aktivit a stanovení oblastí zranitelnosti a potenciálních problémů. Je potřeba brát v úvahu nejen interní rizika, ale také rizika externí. Výsledkem této fáze by měl být písemně zpracovaný přehled všech rizikových faktorů, tj. vytvoření tzv. katalogu rizik. Katalog obsahuje pouze portfolio rizik bez ohledu na pravděpodobnost jejich výskytu. V praxi se používá několik více či méně složitých nástrojů identifikace rizikových faktorů. Je vhodné kombinovat více nástrojů najednou.
Brainstorming.
Metoda brainstorming, kterou lze do češtiny přeložit jako „bouře mozků“, je používána od 30. let 20. století. Je to systematicky vedená rychlá diskuze mezi experty různého zaměření s cílem podnítit tvůrčí myšlenky a nová řešení týkající se předem zvoleného problému (Potůček M. a kol., 2006). Během diskuze dochází ke generování reálných nebo i dokonce nereálných alternativ, protože celý proces směřuje k nápadu, nikoliv k řešení. K tomu, aby bylo docíleno co největší originality nápadu, je zapotřebí co nejpestřejší skupina účastníků. Odborníci v daném oboru by měli tvořit 50 % účastníků, 30 % odborníci z příbuzných oborů a 20 % tvoří laici. V zájmu dosažení co nejlepších výsledků by měla být dodržena následující pravidla. − Zákaz kritiky znamená, že kritická fáze je oddělena a probíhá až na závěr při vyhodnocování záznamu diskuze, − Uvolnění fantazie – účastníci sezení se mohou vyjadřovat svobodně a volně.
10
− Vzájemná inspirace - každý účastník se má snažit rozvíjet myšlenky druhých, navazovat na ně. − Převaha kvantity návrhů nad kvalitou je hlavním posláním diskuze. − Všechny návrhy a nápady jsou zapisovány tak, aby je všichni účastníci mohli vidět a reagovat na ně.
Schéma 3 – Fáze brainstormingu
Během let vzniklo několik modifikací brainstormingu, které všechny mají základ ve využití kreativního myšlení. Příkladem může být brainwriting (nápady a náměty jsou vyjadřovány písemně), brainwriting pool (nápady jsou napsány na nástěnce a každý může připsat svůj nápad, případně existující nápad rozvinout) nebo visuální brainstorming (jednotlivci své nápady malují). Brainstorming je využitelný například pro následnou tvorbu scénářů nebo analýzy dopadů trendu.
Kontrolní seznamy (checklists). Kontrolní seznamy jsou přehledem všech potenciálních rizikových faktorů tříděných podle zdrojů rizika.
Myšlenkové mapy (flowcharting, mind mapping). Tzv. flowchart je jakýkoliv diagram, který usnadňuje hledání, zkoumání a hodnocení souvislostí mezi dvěma a více jevy a procesy.
Tato analýza vychází z toho, že riziko většinou neexistuje izolovaně, ale obvykle se jedná o určité kombinace rizik, a že podnikové procesy jsou do určité míry provázané. Kauzální analýza pomůže odhalit rizikové faktory, u kterých příčinná souvislost s určitou podnikovou aktivitou nebyla dosud známa. Běžně využívaným flowchartem je tzv. Ishikawův diagram (též diagram rybí kostra, fishbone diagram), který znázorňuje, jak různé hlavní příčiny a vedlejší příčiny (žebra diagramu) působí na vznik určitého problému (hlava diagramu). Diagram se konstruuje na setkání expertů vedených analytikem.
11
Schéma 4 – Ishikawův diagram Hlavní příčiny
Hlavní příčiny
Vedlejší příčiny
Problém
Vedlejší příčiny
Hlavní příčiny
Hlavní příčiny
Postauditování realizovaných projektů je retrospektivní analýza a hodnocení minulých projektů dle hesla „chybami se člověk učí“.
Interní audit a controlling. Cílem je poskytnout nezávislé zhodnocení přiměřenosti, využívání a účinnosti opatření zavedených managementem podniku.
Výsledkem procesu identifikace rizika je stanovení široké palety rizikových faktorů, které mohou být různým způsobem tříděny (např. podle výše uvedené klasifikace rizik, dle věcného obsahu).
3.2
Analýza rizik
Vzhledem k velkému počtu identifikovaných rizikových faktorů je potřeba stanovit priority a v dalších fázích se zabývat pouze klíčovými oblastmi rizika. V této fázi přichází na řadu rizikové inženýrství s převážně exaktními analytickými metodami, které mají základ v teorii pravděpodobnosti a statistice.
3.2.1 Stanovení významnosti rizika Stanovení významnosti rizika je rovněž náročná fáze cyklu řízení rizik, především z hlediska znalosti matematicko-statistických metod a oblastí, kterých se rizika týkají. Optimální je proto použít metodu expertního hodnocení, která spočívá v odborném posouzení významnosti rizikových faktorů specializovanými pracovníky ze dvou hledisek: •
pravděpodobnosti výskytu faktoru rizika a
•
intenzity negativního dopadu na podnik a jeho hospodářské výsledky.
12
Rizikový faktor je tím významnější, čím je větší pravděpodobnost jeho výskytu a velikost negativního dopadu. Podporou expertnímu hodnocení může být grafické zobrazení, jehož výhodou je především přehledné znázornění významnosti rizik. Postup grafického zobrazení je následující: -
Ze seznamu identifikovaných rizik jsou vybrána rizika, která připadají pro určitý podnik (projekt) v úvahu a jsou zařazena do určité kategorie rizik dle věcného třídění (cenová, produkční apod.).
-
Pro každé riziko je odhadnuta pravděpodobnost jako průměr z odhadů expertů nebo každého člena projektového týmu.
-
Pro každé riziko je nutné zároveň určit velikost dopadu, pokud nastane, a pravděpodobnost jeho výskytu. Doporučuje se velikost dopadu a pravděpodobnost uspořádat do následující tabulky.
Schéma 5 – Významnost faktorů rizika Pravděpodobnost výskytu Negativní dopad
-
Velmi vysoká
Velmi velký
5
Velký
4
Střední
3
Malý
2
Zanedbatelný
1
Vysoká
Střední
Malá
Nepatrná
Velikost rizika je v tabulce odstupňována odstíny. Čím tmavší je políčko, tím je riziko větší. Méně významná rizika mohou být opakovaně hodnocena a tříděna podle sekundárních priorit.
Náročnost této metody spočívá zejména v nutnosti zajistit si odpovídající experty. Mohou to být buď odborníci v oblasti pojištění, kteří mají zpracované statistiky škodních průběhů a vypočítány pravděpodobnosti výskytu rizik, odborníci z profesionálních poradenských agentur (soukromých firem, výzkumných ústavů), kolegové z jiných podniků nebo akademičtí pracovníci. Vždy se musí jednat o pracovníky, kteří mají potřebné znalosti a zkušenosti v oblastech, kam jednotlivá rizika spadají. Jelikož je řízení rizik orientováno na budoucí vývoj, je tato fáze založena na odhadech různých veličin, které jsou nutné pro další rozhodování. Podle dostupnosti podkladových dat rozlišujeme dva základní postupy. •
Analytický odhad, při kterém je využíván matematický aparát k popisu šetřeného jevu. Může být buď
13
o apriorní, který je založen na znalosti historického vývoje stejných, popřípadě obdobných jevů (jev je a priori, tj. předem, znám), nebo o aposteriorní, kdy se souhrnný jev odhaduje do budoucna na základě znalosti chování dílčích jevů. •
Empirický odhad, který je aplikován, pokud nejsou k dispozici relevantní data pro analytický odhad. Princip spočívá v kvalifikovaném odhadu, založeném na zkušenosti.
Další metodou stanovení významnosti rizik je analýza citlivosti (sensitivity analysis). Principem analýzy citlivosti je zjišťování, jak se mění určité klíčové ekonomické kritérium (zisk, výnosnost vložených prostředků, peněžní tok apod.) při změně rizikového faktoru nepříznivým směrem o určité procento. Jde o to stanovit, v jaké míře určité změny faktorů (objem produkce, prodejní ceny výrobků, ceny základních surovin, materiálů a energií, úrokových a daňových sazeb apod.) ovlivňují zvolené ekonomické kritérium projektu. Ty rizikové faktory, na jejichž stejné relativní změny (např. o 10 %) je ekonomické kritérium nejcitlivější, jsou vyhodnoceny jako nejvýznamnější (dojde např. k největšímu poklesu zisku). Analýza citlivosti je určena především pro analýzu rizik podnikatelských projektů. Její nevýhodou je skutečnost, že je dostatečně účinná pouze v případě, že podnik používá pro finanční řízení vhodné počítačové systémy, protože v hospodářské praxi je počet rizikových faktorů vysoký (obvykle desítky) a ruční propočty by byly pracné. Analýza citlivosti je podrobněji rozebrána v kapitole věnované řízení rizik podnikatelských projektů (kapitola 5).
3.2.2 Kategorie rizik v zemědělství Pro účely stanovení významnosti rizik je dobrým vodítkem kategorizace rizik. Některá rizika jsou společná pro zemědělství i pro podnikání v jiných oborech, jiná jsou specifická pouze pro zemědělství. Následující schéma znázorňuje nejvýznamnější druhy rizik, která determinují rozhodování o hospodaření v zemědělských podnicích, nicméně v zásadě lze identifikovat dvě základní skupiny rizik, která nejvíce ovlivňují podnikání v zemědělství. •
Rizika přírodní (natural risks) jsou stále aktuálnějších problémem, protože pro období posledního desetiletí je typické, že se zvyšuje četnost a závažnost dopadů přírodních pohrom (zemětřesení, laviny, sesuvy půdy, povodně aj.) a nepříznivých povětrnostních podmínek (např. mráz, kroupy, led, déšť, sucho).
•
Rizika tržní (market risks) vyplývají především z politiky Světové obchodní organizace (WTO), která směřuje k liberalizaci světového obchodu a růstu cenové volatility zemědělských komodit (a tím i nárůstu příjmové nejistoty), a ze změn Společné zemědělské politiky EU.
14
Schéma 6 – Kategorie rizik v zemědělství
•
Rizika personální – riziko smrti nebo zranění farmáře (podnikatele v zemědělství) nebo jeho zaměstnanců, riziko selhání managementu i řadových zaměstnanců apod. Tato rizika jsou běžná u všech podnikatelů a zaměstnanců a lze je eliminovat účinným řízením lidských zdrojů.
•
Rizika majetková – rizika spojená se ztrátou nebo znehodnocením vybavení, staveb nebo ostatního majetku užívaného k podnikání. Vhodným nástrojem eliminace těchto rizik je pojištění majetku.
•
Rizika produkční, do kterých spadají rizika nepříznivého průběhu počasí, přírodních katastrof, hromadných onemocnění zvířat, napadení porostu chorobami a škůdci, dále technologická a technická rizika a rizika dostupnosti kvalitních vstupů do výroby. Rizika produkční je možno dále dělit na pojistitelná a nepojistitelná. Produkční rizika jsou nejčastěji měřena variabilitou výnosů, nepravidelností vztaženou k průměrně dosahovaným výnosům. Výnosová rizika plodin závisí především na regionu, převládajícím klimatu v něm, půdním typu a pěstební technologii. Rostlinná výroba je v porovnání s živočišnou výrobou ve větší míře ovlivněna působením počasí. Rizika v živočišné výrobě spočívají hlavně v nebezpečí nákazy, selhání strojů (krmení, dojící technika apod.) a nedostatečných hmotnostních přírůstcích.
•
Cenová (ekonomická) rizika – rizika růstu cen vstupů do výroby a kolísání nebo poklesu cen výstupů (zemědělských komodit).
15
•
Rizika institucionální – rizika vycházející ze změn politiky s ohledem na regulaci podmínek pro podnikání (systémy organizace trhu, daňová a pracovněprávní legislativa apod.). Tato kategorie rovněž zahrnuje riziko nedodržení smluvních ujednání nebo opožděné výplaty podpor.
•
Rizika finanční – rizika rostoucích nákladů kapitálu, změny měnových kurzů, nedostatečné likvidity nebo poklesu hodnoty majetku sloužícího jako záruka úvěru.
•
Rizika komerční – vliv ostatních výrobních i nevýrobních subjektů národního hospodářství (spotřebitelé, konkurence).
•
Rizika environmentální – rizika vyplývající z negativních dopadů hospodaření na životní prostředí a z dopadů hospodaření jiných sektorů na zemědělství.
Všechny kategorie rizik mají dopad na výsledek hospodaření podnikatelských subjektů. Rizika spolu vzájemně souvisejí a ovlivňují se. Například institucionální riziko změny politiky cenové podpory bude mít vliv na cenové riziko.
3.2.3 Měření rizik Po výběru klíčových rizik následuje stanovení jejich velikosti (risk estimation), které je nezbytným předpokladem pro rozhodování o zajištění. Při výpočtech je vždy důležité respektovat časový faktor, protože v průběhu času se riziko mění a pravděpodobnost vzniku události je nutné vztáhnout k určité referenční době. Cílem fáze měření rizik je odhad četnosti a závažnosti dopadů vybraných rizik a vytvoření žebříčku priorit podle hodnoty rizika. Fáze stanovení významnosti rizika a fáze stanovení velikosti rizika je možno sloučit do jednoho kroku. Ke stanovení velikosti rizika je možné využít řadu různě složitých postupů. Metody hodnocení rizik v oblasti ekonomiky podniků jsou založeny na výpočtu: • bodů zvratu (též kritické body, nulové body, mrtvé body), • kritického využití výrobní kapacity, • koeficientu bezpečnosti, • provozní páky a •
finanční páky. Body zvratu (break even points) je možno chápat jako operační prostor, který je
vymezen změnami rizikových faktorů a při kterém je podnikatelská činnost zisková. Je tedy vhodné využít tento ukazatel jak při analýze dosavadních výkonů (ex-post analýza), tak při plánování podnikových procesů (ex-ante analýza). Nejčastěji se stanovují kritické body • z hlediska objemu produkce a •
z hlediska prodejní ceny.
16
Bod zvratu z hlediska objemu produkce je roven takovému objemu výroby, při kterém se tržby rovnají celkovým nákladům. Není dosahováno ani zisku ani ztráty. Stejně tak bod zvratu z hlediska prodejní ceny je taková výše této ceny, při které poklesne zisk na nulu. Čím je tento bod blíže předpokládané velikosti prodejní ceny, tím je velikost rizika vyšší. Analýzu bodu zvratu je možné provést pomocí nákladů a výnosů i pomocí příjmů a výdajů, tedy peněžních toků. V řadě podniků je peněžním výdajem pouze část fixních nákladů. Bod zvratu se tak posune směrem k počátku osy souřadnic. Graficky lze bod zvratu znázornit následujícím způsobem.
Schéma 7 – Znázornění bodu zvratu při stanovení velikosti rizika tržby, náklady, zisk (Kč)
tržby zisk
celkové náklady
fixní náklady ztráta
bod zvratu
objem produkce (t)
Matematicky je možné bod zvratu odvodit následujícím způsobem. Vycházíme z předpokladu, že nulového zisku je dosaženo, když T (tržby) = N (náklady)* platí tedy p ⋅ q = v ⋅ q + F , kde p = prodejní cena jednotky produkce, q = objem produkce, v = výše variabilních nákladů na jednotku produkce, F = celková výše fixních nákladů za počítané období.
*
Pro zjednodušení jsou místo výnosů do výpočtu zahrnuty tržby, které tvoří nejdůležitější část výnosů.
17
Z této rovnice lze jednoduše vyjádřením příslušné neznámé odvodit obecný vztah pro výpočet: F a) bodu zvratu z hlediska objemu produkce qk = p−v b) bodu zvratu z hlediska prodejní ceny
pk =
v⋅q + F F = v+ q q
Čím vyšší je podíl fixních nákladů, tím výše se nachází bod zvratu (za jinak nezměněných podmínek) a tím vyšší je riziko spojené s jeho dosažením. Ve výrazu pro výpočet bodu zvratu objemu výroby je důležité si všimnout jmenovatele (p – v), který je vlastně příspěvkem na úhradu fixních nákladů a zisku. Ze vzorce pro výpočet bodu zvratu z hlediska prodejní ceny zase vyplývá, že bodu zvratu je dosaženo, když se cena rovná průměrným nákladům (tj. součtu fixních nákladů připadajících na jednotku produkce a variabilních nákladů na jednotku produkce). Vysoké hodnoty kritických bodů jsou nepříznivé, protože by již menší poklesy produkce, resp. prodejní ceny vedly ke ztrátovosti podnikatelského projektu.
Příklad
Předpokládaná prodejní cena potravinářské pšenice (p) = 4 600 Kč/t Variabilní náklady (v) = 1 800 Kč/t Roční fixní náklady (F) = 2 800 000 Kč Plánovaný roční objem produkce potravinářské pšenice (q) = 3 200 t
qK =
2800000 = 1000 t 4600 − 1800 Kritický bod z hlediska objemu produkce činí 1 000 t pšenice za předpokladu prodejní
ceny 4 600 Kč/t.
p K = 1800 +
2800000 = 2675 Kč/t 3200
Kritický bod z hlediska prodejní ceny činí 2 675 Kč/t pšenice za předpokladu ročního objemu produkce 3 200 t za rok.
18
Snížení roční produkce pšenice do hranice 1 000 t (např. z důvodu extrémního vlivu počasí) by ještě nevedlo při prodejní ceně 4 600 Kč/t ke ztrátě a ani pokles prodejní ceny na 2 675 Kč/t by nebyl za předpokladu splnění plánovaného ročního objemu produkce ztrátový. Kritický objem výroby z hlediska objemu produkce je pozitivně závislý na výši ročních fixních nákladů a negativně závislý na rozdílu prodejní ceny a jednotkových variabilních nákladů. Kritický objem výroby z hlediska prodejní ceny je pozitivně závislý na jednotkových variabilních nákladech a ročních fixních nákladech a negativně závislý na předpokládaném objemu produkce. Uvedený výraz pro výpočet bodu zvratu lze upravit s ohledem na cíl podnikání, kterým je dosažení zisku. Podnikům nestačí, aby vyráběly na hranici bodu zvratu, ale chtějí dosáhnout takového objemu produkce, který přinese zisk. Upravený výraz pro výpočet bodu zvratu bude mít tvar:
qk =
F + Z min p−v
, kde Zmin je minimální zisk, kterého chce podnik dosáhnout.
V případě, že chceme kalkulovat s čistým ziskem po zdanění, upravíme proměnnou Zmin o výraz (1 – t), kde „t“ je sazba daně v desetinném vyjádření.
Známe-li výrobní kapacitu nebo předpokládaný objem výroby, je užitečné také vypočítat tzv. kritické využití výrobní kapacity jako poměr objemu výroby ve výši bodu zvratu (BZ) a výrobní kapacity, resp. předpokládaného objemu výroby (VK). Při tvorbě podnikatelského projektu je důležité, aby budoucí výroba převyšovala kritické využití výrobní kapacity. VK krit (%) =
BZ x100 VK
Koeficient bezpečnosti vyjadřuje relativní vzdálenost od bodu zvratu. Pokud se koeficient blíží nule, tj. skutečný objem výroby nebo prodeje se blíží bodu zvratu, hrozí podniku, že se dostane do ztráty. V tom případě musí buď zvýšit tržby nebo snížit variabilní nebo fixní náklady. Tento ukazatel je vhodný pro ex-post hodnocení dosažených cílů.
K B (%) =
Q S − BZ x100 , kde QS
QS je skutečně dosažený objem výroby (v peněžních nebo naturálních jednotkách).
19
Příklad
Zemědělský podnik vyprodukoval 3 000 t potravinářské pšenice. Jakou hodnotu má koeficient bezpečnosti, pokud byl v plánu vypočten bod zvratu ve výši 1 000 t pšenice? KB =
3000 − 1000 × 100 = 66,7% 3000
Dalším indikátorem velikosti rizika je tzv. provozní páka (operating leverage). Provozní páka je změna zisku v souvislosti se změnou objemu výroby (tržeb) při různých proporcích mezi variabilními a fixními náklady. Charakterizuje podíl fixních nákladů na celkových nákladech podniku. Při vysokém podílu fixních nákladů dochází k tomu, že malá změna v objemu výroby (v tržbách) vyvolá velkou změnu v provozním zisku. Stupeň provozní páky (S) tedy udává, o kolik procent se změní zisk při jednoprocentní změně objemu výroby (tržeb).
Z1 − Z 0 ∆Z Z Z0 S (%) = 0 = ∆T T1 − T0 T0 T0
, kde
S = stupeň provozní páky T0 = původní tržby T1 = nové tržby Z0 = původní zisk Z1 = nový zisk Čím je vyšší provozní páka podniku, tím je vyšší jeho podnikatelské riziko (za jinak nezměněných podmínek). Podnik s vyšším stupněm provozní páky bude po překročení bodu zvratu rychleji zvyšovat zisk. To samé je možno ale konstatovat i o ztrátě. Podnik s vyšším stupněm provozní páky je ziskově citlivější, než podnik s nižším stupněm provozní páky. Výpočet bodu zvratu je možné aplikovat na jednotlivé druhy produkce nebo souhrnně, pokud je produkce dostatečně homogenní. Provozní páku lze sledovat u jednotlivých výrobků, ovšem lepší vypovídací schopnost má souhrnný výsledek za celý podnik. Obdobný vliv jako provozní páka má také tzv. finanční páka (financial leverage), která vyjadřuje závislost rentability vlastního kapitálu na použití cizího kapitálu. Vysoká úroveň finanční páky nicméně zvyšuje riziko zadluženosti firmy, a je tudíž nutné ji neustále konfrontovat s likviditou podniku.
20
Principem náročnějších metod analýzy rizik je buď kvalifikovaný odhad (kvalitativní analýza) nebo matematický výpočet (kvantitativní analýza). Pro zvládání rizik je výhodnější kvantifikace rizika, protože poskytuje objektivnější pohled na rizika - výsledkem je číselné vyjádření míry rizika nejčastěji formou finanční částky. Často jsou využívány následující metody, z nichž některé jsou dále podrobněji vysvětleny. A. Kvalitativní metody − metoda Delphi (metoda účelových interview), − tvorba scénářů, − grafické zobrazení v podobě pravděpodobnostních stromů (decision trees). B. Kvantitativní metody − statistické metody (např. charakteristiky variability – rozptyl, směrodatná odchylka, koeficient variace) − metoda Monte Carlo, − regresní a korelační analýza. Metoda Delphi je založena na řízeném dotazování panelu expertů probíhajícím ve dvou či více kolech. Dotazování probíhá nejčastěji pomocí elektronické pošty a podmínkou je zajištění vzájemné anonymity expertů a zpětné vazby. K dotazování se používá soubor otázek, které musí být předem důkladně promyšleny tak, aby se předešlo nejednoznačné interpretaci otázek a jejich redundanci. Každý expert obdrží po každém kole další dotazník a soubor odpovědí všech expertů, ovšem bez možnosti identifikace respondentů. Všichni respondenti mohou využít odpovědí ostatních zúčastněných a upravit své názory, každý expert se rovněž může vyjadřovat k odpovědím svých kolegů. Celý postup se opakuje, dokud není dosaženo konsenzu. Nevýhodou metody Delphi jej její časová náročnost a obtížnost sestavení panelu expertů. Na metodu Delphi obvykle navazuje tvorba scénářů budoucího vývoje. Základem kvantitativních postupů jsou matematicko-statistické metody. Pro měření absolutní výše rizika se používají statistické charakteristiky variability – rozptyl, směrodatná odchylka a koeficient variace. Ty je možno jednoduše vypočítat pomocí každého tabulkového editoru. Koeficient variace vyjadřuje poměr směrodatné odchylky a aritmetického průměru sledované veličiny. Čím je koeficient variace vyšší, tím je vyšší riziko. O charakteristikách variability je možno se dočíst v každé základní statistické literatuře. Sofistikované metody měření rizika stojí na principu simulace Monte Carlo. Metoda Monte Carlo je experimentální numerická metoda založená na užití posloupnosti náhodných vstupních proměnných, které se v praxi generují pomocí generátoru pseudonáhodných čísel, neboť je důležité, aby bylo kalkulováno s co největším počtem variant, které mohou nastat. Metoda Monte Carlo rozšiřuje již dříve zmíněné metody (analýza scénářů, analýza citlivosti) o proces simulace, který využívá vzájemného vztahu mezi hledanými veličinami (např. zisk) a
21
pravděpodobnostmi, se kterými nastanou určité jevy. Ruční výpočet je prakticky nemožný, výpočet pomocí obyčejného tabulkového editoru obtížný a zdlouhavý. Proto byl vyvinut speciální simulační software, který v lepších případech pracuje jako doplněk MS Excel. Jeho nevýhodou je vyšší pořizovací cena.
3.2.4 Analýza rizik v kontextu strategického řízení podniku Předpokladem úspěchu firmy je definování strategie, která by měla být detailně zpracovaným plánem vedoucím k dosažení požadovaných výsledků. Průběžně musí být prováděna analýza vnitřního i vnějšího prostředí firmy s cílem včas identifikovat změny, ke kterým dochází a následně jim přizpůsobit strategii firmy. Strategická analýza postihuje jak interní faktory firmy, tak prostředí, v němž firma funguje, a oborové okolí podniku.
Schéma 8 – Oblasti strategické analýzy
Metody strategické analýzy jsou popsány v celé řadě publikací o managementu. K analýze širšího externího prostředí podniku se používá STEP analýza, při níž jsou analyzovány sociální (S), technologické (T), ekonomické (E) a politické (P) faktory okolí firmy. Účinným nástrojem analýzy oborového prostředí podniku je tzv. Porterův pětifaktorový model konkurenčního prostředí firmy, který vychází z předpokladu, že situace v odvětví závisí na působení pěti základních faktorů (dodavatelé, odběratelé, stávající konkurenti, noví konkurenti a substituty). Důležité je nezapomenout na analýzu relevantních zájmových skupin, které rovněž významným způsobem ovlivňují podnikatelskou činnost. 22
3.4
Vyhodnocení rizik
Hodnocení rizika (risk evaluation) spočívá v určení přijatelnosti či nepřijatelnosti určitého rizika na základě předchozích postupů. Je to jakýsi „spojovací můstek“ mezi rizikovým inženýrstvím a managementem rizika. Při hodnocení rizika je třeba vždy vycházet z konkrétní situace (ochota podnikatele přijímat riziko, velikost a finanční stabilita podniku atd.). Jak již bylo naznačeno v předchozích pasážích textu, úkolem rizikového inženýrství je připravit poklady pro management rizika. Přehlednou formou zobrazení výsledků analýzy rizik, s ohledem na možnou dualitu některých rizik, je tzv. SWOT matice, která je sumarizací výsledků SWOT analýzy, neboli analýzy silných a slabých stránek organizace a příležitostí a ohrožení plynoucích z jejího okolí.
Schéma 9 – SWOT matice Slabé stránky (W)
Silné stránky (S)
Příležitosti (O)
Ohrožení (T)
Podle tohoto schématu je možno aplikovat čtyři základní druhy strategií. •
Strategie „hledání“ je založena na překonání slabých stránek využitím příležitosti.
•
Strategie „využití“ využívá příležitostí pomocí silných stránek podniku.
•
Cílem strategie „vyhýbání“ je minimalizovat slabé stránky a vyhnout se ohrožením z externího prostředí podniku.
•
Strategie „konfrontace“ využívá silných stránek podniku k eliminaci ohrožení.
23
3.4
Zvládání rizik
Fáze zvládání rizik (risk treatment) jsou již součástí managementu rizika. Jak vyplývá z předchozího textu, je risk management interdisciplinárním oborem a je v praxi náročný na kvalifikaci a schopnosti podnikatelů a manažerů. Neexistuje univerzální recept na zvládání rizik a předpokladem úspěchu je zvažování a vzájemná komparace více nástrojů risk managementu najednou v závislosti na konkrétních podmínkách, ve kterých podnik působí. Metody snižování rizik lze rozdělit do dvou základních skupin: •
ofenzivní a
•
defenzivní. Ofenzivní postupy se soustřeďují na prevenci rizika, tj. na eliminaci příčin vzniku
rizika. Cílem je snížit pravděpodobnost výskytu rizikových situací s nepříznivými efekty a snížit velikost nepříznivých efektů. Příkladem ofenzivního přístupu je uzavření dlouhodobého kontraktu na nákup suroviny za pevně sjednaných podmínek. Odborná literatura doporučuje tři zásady ofenzivního řízení (Smejkal, Rais, 2003). − Správná volba rozvojové strategie podniku a její správná implementace ve firmě
− −
(konkurenční výhoda). Předpokladem správné volby strategie je kvalitně provedená strategická analýza. Preference a rozvoj silných stránek firmy (udržení a rozvoj strategické výhody). Snaha o dosažení pružnosti ve smyslu rychlé reakce na změny ve vnitřním prostředí firmy a v jejím okolí. Defenzivní postupy snižování rizika se orientují na snížení nepříznivých důsledků
výskytu rizikových situací. Působí tedy ex-post a mají charakter nápravných opatření. Typickým příkladem defenzivního postupu je pojištění. Opatření na snížení rizika existuje celá řada a výběr vhodného postupu závisí na druhu rizika. Mezi základní způsoby zvládání podnikatelských rizik patří zejména: •
podstoupení rizik (risk retention),
•
diverzifikace (diversification),
•
přenos rizika (risk transfer),
•
sdílení rizika (risk-sharing strategies),
•
optimalizace rizika používáním různých optimalizačních metod (risk optimalization),
•
restrukturalizace podniku,
•
zvýšení flexibility podnikatelského subjektu,
•
vytváření rezerv,
•
ostatní.
24
Ne všechna tato opatření jsou plně využitelná v zemědělství. Například zvyšování flexibility firmy není často používanou metodou snižování rizika v zemědělství, a to z důvodu specifické a obtížně měnitelné délky výrobních cyklů (vegetační doba plodin, délka výkrmu zvířat, generační interval hospodářských zvířat apod.). Pružnost zemědělských podniků lze účinně zvyšovat zefektivněním organizační struktury v systému jejího řízení (pružnost rozhodování vedoucích pracovníků, tvorba podnikatelských strategií, využití informačních technologií, zaměnitelnost odběratelů a dodavatelů, optimalizace nákladové struktury atd.). Především při defenzivních postupech, které neeliminují příčiny rizik, je nutné připravit plány korekčních opatření, které usnadní podniku rychlou reakci na neočekávané události. Jedná se zejména o havarijní plány (pro případ havárie výrobního zařízení), evakuační plány v případě povodní, plány rychlé reakce v případě výpadku dodávek atd. Každý plán musí obsahovat kritické body, ve kterých musí být připraveny alternativní způsoby řešení v případě selhání hlavního plánu. V teorii risk managementu se objevuje také možnost vyhnutí se rizikům, jako jedna z metod řešení rizik, nicméně rizikům však není možné se vyhýbat dlouhodobě s tím, že podnik bude prosperovat. Vždy je třeba určitou míru rizika akceptovat, neboť obecně platí, že čím větší riziko, tím větší výnos.
3.5
Sledování rizik
Sledování rizik (risk monitoring) je poslední fází cyklu řízení rizik. Slovo „poslední“, je však velice zavádějící a nepřesné, neboť tato fáze zahrnuje průběžné a nepřetržité monitorování a vyhodnocování rizikových faktorů uvnitř podniku i v jeho okolí. Sledují se nejen zjevné rizikové faktory, ale, a to je ještě důležitější, také skryté příznaky možných krizí, protože v určitém období před výskytem krize je možné vysledovat signály, které zvyšují pravděpodobnost realizace nepříznivé události. Pečlivý monitoring proto umožňuje vytvořit systém, který varovné signály včas rozpozná a krizi bude možné lépe zvládnout. Příznaky krizí lze například monitorovat tak, že se stanoví minimální a maximální limity přípustnosti pro daný ukazatel. Pokud je hranice překročena, spustí se varovný mechanismus. Proces monitoringu rizik musí prostupovat celým podnikem (pracovníci daného oddělení by měli sledovat rizika z oblasti, kterou se zabývají a kterou dobře ovládají) a informace se musí sbíhat u manažerů, kteří je využijí při rozhodování. Fáze sledování rizik probíhá na úrovni operativního řízení rizik a významně závisí na kvalifikaci a schopnostech manažerů a pracovníků v jednotlivých funkcionálních oblastech organizace.
25
4
Nástroje řízení rizik v zemědělství V případě, že je riziko natolik významné, že je pro organizaci žádoucí jeho eliminace, je
nutné najít vhodný instrument. Rozlišují se v zásadě dvě skupiny instrumentů. •
On-farm strategies – podnikatelské subjekty čelí rizikům samostatně, volí výrobní postupy s nejnižší mírou rizika, diverzifikují výrobní zaměření atd.
•
Risk-sharing strategies – podnikatelské subjekty sdílení rizika s ostatními subjekty na trhu. Do této skupiny nástrojů patří například pojištění, vertikální integrace, vytvoření společného podniku (joint venture), účast ve vzájemných fondech, uzavírání produkčních nebo marketingových kontraktů nebo zajištění se na termínových trzích.
Další strategie mohou být založeny na tom, že farmáři se spoléhají na intervenci veřejného sektoru (např. kompenzace škod prostřednictvím ad hoc státní pomoci nebo z krizových fondů).
Cílem řízení rizik v zemědělství je především zajistit stabilitu příjmů zemědělců, a zabránit tak ohrožení životaschopnosti podniků zemědělské prvovýroby.
4.1
Diverzifikace
Nové podnikatelské příležitosti v zemědělství již nelze hledat pouze v konvenční zemědělské prvovýrobě, která je součástí primárního sektoru ekonomiky. Je nutné orientovat se na participaci v sekundárním, zpracování, služby, vzdělávání a udržitelného rozvoje venkovských prostoru v globalizovaném světě
terciárním a kvartérním sektoru ekonomiky, tj. na rozvoj venkova jako celku. Jedním z řešení trvale regionů a jednou z možností využití podnikatelského je diverzifikace hospodářských činností směrem
k mimozemědělským činnostem (většinou se uvádí pojem vedlejší výdělečné činnosti). Principem diverzifikace je rozložení rizika na co největší základnu. Idea diverzifikace je založena na tom, že některé podnikatelské aktivity nejsou navzájem dokonale závislé. Z hlediska snižování rizika je cílem diverzifikace podnikatelských aktivit nalezení takového portfolia, ve kterém výpadek jedné nebo více aktivit nezpůsobí krizi v podniku jako celku. Diverzifikace umožňuje zvýšit ekonomickou životaschopnost zemědělských podniků a na druhé straně nabízí možnost snížit jejich závislost na produkci zemědělské prvovýroby. Teorie rozlišuje následující tři základní typy diverzifikace podnikových aktivit (Zuzák, 2004). •
Soustředná diverzifikace– nová aktivita navazuje na dosavadní podnikové aktivity
•
Horizontální diverzifikace – dochází k rozšiřování výroby o další výrobky různé povahy, které jsou určeny stejným zákazníkům.
26
•
Smíšená (nepříbuzná) diverzifikace do zcela odlišných odvětví. Kromě diverzifikace podnikových aktivit je možná diverzifikace dodavatelů (dodávky
surovin jsou rozloženy na více dodavatelů), odběratelů (podnik má segmentované zákazníků) a teritoriální diverzifikace. Diverzifikací je rovněž realizace více podnikatelských projektů najednou. Z tohoto pohledu lze podnik definovat jako množinu možných podnikatelských projektů, z nichž jen některé jsou uskutečněny. Ztráty způsobené neúspěšným podnikatelským projektem jsou kompenzovány projekty úspěšnými. Diverzifikace činností zemědělských podniků byla podporována ještě před vstupem ČR do EU v rámci programu SAPARD opatřením 2.2 – Rozvoj a diverzifikace hospodářských činností zajišťující rozmanitost aktivit a alternativní zdroje příjmů. Opatření umožnilo získat prostředky na rozvoj venkovské turistiky, vč. agroturistiky, rozvoj řemesel a regionálních produktů, rozvoj základních služeb, odbytových zařízení, výrobu energie z alternativních zdrojů (vč. biomasy), pořádání trhů, festivalů, poutí a podobných akcí, rozvoj podnikání v oblasti informačních technologií, rozvoj jiných malých a středních podniků a zpracování druhotných surovin. Nejvíce žádostí se týkalo prostředků na rozvoj jiných malých a středních podniků a rozvoj venkovské turistiky. Na realizaci předvstupního programu SAPARD navázal v roce 2004 Horizontální plán rozvoje venkova (HRDP) a Operační program Rozvoj zemědělství a multifunkční zemědělství (OP Zemědělství). OP Zemědělství podporoval v rámci zkráceného programového období 2004 – 2006 rozvoj vedlejších výdělečných činností v podopatření 2.1.5 – Diverzifikace zemědělských aktivit a aktivit blízkých zemědělství, jehož cílem bylo vytvoření dalších zdrojů příjmů subjektů podnikajících v zemědělské výrobě. Prostředky byly určeny na tyto okruhy aktivit. •
Výstavba, rekonstrukce a modernizace vybavení zařízení pro agroturistiku, zařízení a vybavení zařízení pro volný čas.
•
Diverzifikace zemědělských činností a činností blízkých zemědělství k zajištění více aktivit nebo alternativních příjmů.
•
Podpora pro využívání alternativních zdrojů energie – investice na využívání alternativních zdrojů energie (max. 5 MW).
Na OP Zemědělství navazuje v období 2007 – 2013 Program rozvoje venkova (PRV). Diverzifikace podnikatelských aktivit je podporována v rámci osy III – Kvalita života ve venkovských oblastech a diverzifikace hospodářství venkova. Cílem priority III. 1 je vytvořit pracování místa a zajistit vyšší příjmovou úroveň obyvatel venkova rozvojem a diverzifikací aktivit na venkově a podporou venkovské turistiky a zajistit naplnění závazků ČR v oblasti využití obnovitelných zdrojů energie. Prostředky mohou být poskytovány ze tří os, které navazují na již zmíněná opatření 2. 2. programu SAPARD a opatření 2.1.5 OP Zemědělství.
27
a) III.1.1. – Diverzifikace činností nezemědělské povahy. b) III.1.2. – Podpora zakládání podniků a jejich rozvoje. c) III.1.3. – Podpora cestovního ruchu. Podpora diverzifikace činností nezemědělské povahy a podpora zakládání podniků a jejich rozvoje umožní další rozvoj především těžby a úpravy ostatních nerostných surovin, zpracovatelského průmyslu, stavebnictví, obchodu, řemeslné výroby (truhlářství, tesařství, kovářství, výroba keramiky, pletení košíků, sklářská výroba, rukodělné činnosti, zámečnictví, čalounictví atd.). Podpora je dále zaměřena na výstavbu decentralizovaných zařízení pro zpracování a využití obnovitelných zdrojů energie. Podpora cestovního ruchu je určena na vybudování rekreační infrastruktury a rekreačních zařízení včetně zajištění služeb pro pěší turistiku, vodáctví a lyžování, budování a značení pěších tras, vinařských stezek, odpočinkových míst, hippostezek a nákupu a výsadby doprovodné zeleně. Finanční prostředky z osy III.1.3. by měly zajistit pokračování dlouhodobého pozitivního trendu rozvoje venkovské turistiky v ČR.
Tabulka 1 – Podpora diverzifikace v rámci PRV v letech 2007 - 2013 %z opatření
Opatření / záměr III.1.1.
Finanční alokace v rámci opatření
Diverzifikace činností nezemědělské povahy
III.1.1. a) Diverzifikace činností nezemědělské povahy
20%
114,8 mil. Kč/rok
III.1.1. b) Výstavba a modernizace bioplynové stanice Výstavba a modernizace kotelen a výtopen na biomasu III.1.1. c) včetně kombinované výroby tepla a elektřiny Výstavba a modernizace zařízení na výrobu tvarovaných III.1.1. d) biopaliv III.1.2. Podpora zakládání podniků a jejich rozvoje
62%
355,9 mil. Kč/rok
8%
45,9 mil. Kč/rok
10%
57,4 mil. Kč/rok
III.1.2. a) Zakládání a rozvoj mikropodniků
67%
256 mil. Kč/rok
III.1.2. b) Výstavba a modernizace bioplynové stanice Výstavba a modernizace kotelen a výtopen na biomasu III.1.2. c) včetně kombinované výroby tepla a elektřiny Výstavba a modernizace zařízení na výrobu tvarovaných III.1.2. d) biopaliv III.1.3. Podpora cestovního ruchu
26%
99,5 mil. Kč/rok
4%
15,3 mil. Kč/rok
3%
11,5 mil. Kč/rok
5%
15,9 mil. Kč/rok
95%
303 mil. Kč/rok
III.1.3. a) stezky III.1.3. b) ubytování, sport Pramen: Ministerstvo zemědělství ČR
V roce 2005 bylo v ČR evidováno 13,9 % zemědělských podniků s ekonomickou velikostí minimálně 1 ESU (1 ESU = 1 200 € standardního příspěvku na úhradu), které provozují vedlejší výdělečné činnosti, což je v porovnání s rokem 2003 o 2 procentní body více. Jak uvádí graf 1, v ČR se na diverzifikaci nejvíce podílí zpracování zemědělských produktů, zpracování dřeva a venkovská turistika.
28
Graf 1 – Nejvýznamnější vedlejší výdělečné činnosti zeměděl. podniků v ČR 3,8%
4,0% 3,5% 3,0%
2,5% 2,5%
2,2%
2,2% 2003
2,0%
2005 1,5%
1,1%
1,2%
1,0% 0,3% 0,4%
0,5%
0,1% 0,1%
0,0% Zpracování zem. produktů
Zpracování dřeva
Turistika a cestovní ruch
Řemeslná výroba
Výroba energie z obnovit. zdrojů
Pramen: Eurostat
Graf 2 – Podniky s vedlejší výdělečnou činností v EU 27 35%
30%
25%
20%
15%
10%
5%
0%
2003
Pramen: Eurostat
29
2005
Z grafu 2 vyplývá, že ČR je z hlediska podílu podniků s diverzifikovanými aktivitami na úrovni průměru EU společně se Švédskem a Maďarskem. Diverzifikace hospodářských aktivit zemědělských podniků má v podmínkách ČR ještě potenciál a k jejímu efektivnímu rozvoji je nutné využívat prostředky na budování kapacit pro mimozemědělské aktivity a cestovní ruch v kombinaci s poradenskou pomocí a účinným marketingem.
4.1.1 Metodika identifikace aktivit vhodných k diverzifikaci Základem úspěšné implementace diverzifikační strategie je vytvoření metodiky identifikace aktivit vhodných pro diverzifikaci. Následující metodika je vhodná především pro rodinné farmy, nicméně analogický postup je možné použít i pro podniky právnických osob, protože se vlastně jedná o modifikovanou formu tvorby podnikatelského záměru. Vzhledem ke značnému rozsahu celé metodiky je detailně popsána pouze metoda identifikace vhodných příležitostí pro diverzifikaci, která byla vytvořena v kanadské provincii Alberta.1 Před aplikací metody je třeba si uvědomit, že neexistuje univerzální recept na řešení problému restrukturalizace portfolia aktivit. Vždy musí záviset na konkrétní situaci každého zemědělského podniku a musí vycházet z analýzy současného portfolia aktivit. Metoda identifikace vhodných diverzifikačních aktivit je založena na analýze zdrojů. Analýza zdrojů se skládá z pěti dílčích analýz. Formuláře pro analýzu zdrojů jsou uvedeny v příloze. V každém formuláři je několik doporučení, jakým způsobem jej vyplnit (příklady indikátorů, metody získávání potřebných údajů). •
Analýza hmotných zdrojů – kvantifikace, kvalita, omezení, míra využití.
•
Analýza trhu – vstup na existující trh nebo vytvoření zcela nového trhu. Přímý prodej z farmy může být dobrým trhem pro testování. Je dobré zjistit, zda některý z okolních zemědělců nabízí přímý prodej, kolik dnů v roce má otevřeno, sortiment nabízených produktů, zda prodává jen své výrobky nebo i produkty jiných farmářů (a kolika), jestli existují nějaká pravidla pro přímý prodej (závazná, doporučená) atd.
•
Analýza pracovních sil. Získávání, vedení a rozvoj pracovníků je úkolem vedení podniku. Obsahovou náplní této fáze je co možná nedůkladnější analýza dostupných pracovních sil v podniku a jeho okolí. Pro úspěšné získávání pracovníků je nutné nabízet srovnatelné mzdy a výhody, jaké by jim mohly nabídnout okolní podniky.
•
Analýza vedlejších produktů. Někdy může být úspěšným řešením zpracování vlastních nebo cizích vedlejších produktů, jako např. kompostování, sbírání listí, sekání trávy nebo využití vedlejších dřevařských produktů (piliny, kůra, štěpky).
1
Vzhledem k tomu, že se jedná o modifikovanou metodiku tvorby podnikatelského záměru, je možné jako navazující metody použít postupy uvedené v knize Fotr J., Souček I. Podnikatelský záměr a investiční rozhodování. Praha: Grada Publishing, 2005. 356 s. ISBN 80-247-0939-2
30
•
Analýza finančních zdrojů. Zahájení nové podnikatelské činnosti vyžaduje investice do nových budov, vybavení nebo půdy. Do tabulky pro analýzu finančních zdrojů je vhodné napsat také limity finančních zdrojů pro novou aktivitu tak, aby celková finanční situace podniku zůstala únosná.
Po vyplnění všech pěti analytických tabulek má podnikatel k dispozici seznam dostupných zdrojů pro zahájení nové aktivity. Nyní se uplatní „princip semaforu“. Novým činnostem „svítí“: a) Zelená – pokud je nedostatečně využita kapacita fyzických zdrojů (majetku), nejsou využité vedlejší produkty výroby, existují rezervy v potenciálu vedoucích i řadových pracovníků, nabízejí se slibné tržní příležitosti nebo podnik disponuje dostatečnými finančními zdroji. b) Žlutá – pokud jsou zdroje spíše omezené, než nevyužité. c) Červená – pokud z analýz vyplývá, že zdroje jsou plně využity a není k dispozici dostatek finančních zdrojů k zahájení nové aktivity. V této situaci je lepší se pokusit snížit náklady a zvýšit příjem z aktuálních výrobních nebo obchodních aktivit.
V dalším kroku následuje vytvoření seznamu šesti návrhů na novou podnikatelskou činnost. Základem je přiřazení dostupných zdrojů k tržním příležitostem, které se podniku nabízejí. Jako pomůcka k vytváření příslušného seznamu mohou sloužit následující doporučení: −
Je vhodné si opakovaně pročíst formuláře a zvýraznit plně nevyužité stroje, zařízení, budovy, pracovní síly a vedoucí pracovníky, všechny potenciální trhy, všechny možnosti využití vedlejších produktů.
−
Vyplněné formuláře by mohli posoudit také příslušní specialisté, věřitelé a spolupracovníci. I oni mohou přispět dobrým nápadem.
−
Odběratelé mohou přispět k rozhodování informací, zda mají nějaké zvláštní požadavky na dodávky.
−
Kvůli získání přehledu o eventuální mezeře na trhu je dobré provést malý průzkum trhu v okolních obchodech s potravinami.
−
Je doporučováno číst zemědělský a potravinářský odborný tisk a periodika zaměřená na obchod, nevynechávat ani aktuality z oblasti zemědělství, potravinářství a obchodu uveřejňované v běžném denním tisku či na internetu. Vhodné je také sledovat katalogové nabídky. Tyto zdroje umožní zemědělci zjistit aktuální trendy ve spotřebě a chování spotřebitelů.
−
Dobrou příležitostí pro inspiraci jsou exkurze v rámci republiky a zejména cesty do zahraničí.
31
−
Zemědělec by se měl zamyslet nad tím, v čem je lepší, v čem se odlišuje od konkurence, které podnikatelské aktivity by bylo vhodné realizovat ve spolupráci s jinými podniky.
−
Je vhodné ověřit si u sousedních zemědělců (i nezemědělců), jakých služeb využívají, jak jsou s nimi spokojeni a které z dalších služeb považují za zajímavé a užitečné.
−
Zemědělci, kteří se účastní různých seminářů a konferencí, mohou přinést informace o nových zajímavých zemědělských nebo nezemědělských činnostech.
−
Je nutné poznamenat, že zcela nový nápad nemusí být vždy dobrým nápadem. Činnost musí vyhovovat potřebám zemědělce, musí odpovídat dostupným zdrojům a přispívat k tvorbě zisku.
Posledním krokem identifikace množných diverzifikačních příležitostí je sestavení tabulky nových návrhů (příloha 6). Do nadpisů sloupců se napíše 6 perspektivních podnikatelských příležitostí. Řádky obsahují cíle, které mají aktivity splňovat. Podstatou této identifikační fáze je ohodnotit potenciální podnikatelské příležitosti podle toho, jak naplňují uvedené cíle, bodovou škálou od 1 (nejméně) do 10 (nejlépe). Prostý součet bodů přidělených každé potenciální aktivitě je uveden v posledním řádku tabulky. Aktivity vhodné pro diverzifikaci jsou ty s největším počtem přidělených bodů, tj. s nejvyšším součtem bodů. Poté, co jsou identifikovány vhodné příležitosti pro diverzifikaci, následuje provedení dalších analýz, které pomohou: •
Určit, kdo bude nový výrobek kupovat, resp. kdo bude využívat nové služby. Tyto skutečnosti je možné zjistit důkladnou analýzou trhu, která musí zejména obsahovat definici výrobku nebo služby, vlastnosti výrobku nebo služby, poptávku po produktu v průběhu roku, určení výhody spojené s nákupem produktu zákazníky, pečlivé provedení marketingového výzkumu a segmentace trhu, stanovení a odhad trendu daného produktu, identifikace současných i potencionálních konkurentů a sestavení co možná nejoptimálnějšího marketingového mixu.
•
Vymezit podmínky pro výrobu dalšího výrobku, resp. poskytování dalších služeb. K tomu slouží především analýzy podnikových zdrojů a kompetencí, analýzy vnějších podmínek (klima, analýzy půdy a vodních zdrojů, legislativa atd.). Je rovněž nutné vyřešit otázku kvality nových produktů atd.
•
Posoudit detailně finanční stránku nové podnikatelské aktivity. Vhodnou metodou k posouzení je sestavení plánu peněžních toků (cash flow).
•
Odpovědět na otázku, zda nová podnikatelská aktivita bude kapitálově výnosná.
32
4.2
Pojištění
Zemědělské pojištění je jedním z nejvhodnějších nástrojů řízení rizik dopadů počasí v zemědělství, především z důvodu jeho relativně dobré dostupnosti, schopnosti snížit ztrátu v případě realizace škody a schopnosti omezit výdaje na ad hoc kompenzace škod ze státního rozpočtu. Pojištění je metoda řízení rizik ex-post, která je založena na sdílení rizik (spoluúčast) a transferu rizik (přesun rizika na pojistitele za úplatu). Pojišťovny pravidelně soustřeďují prostředky z pojistného a tyto prostředky jsou následně používány ke kompenzaci vzniklých škod podle podmínek uvedených v pojistné smlouvě. Aby bylo riziko pojistitelné, musí být splněny základní podmínky. •
Riziku musí být vystaveno velké množství subjektů, což umožňuje přesnější predikci pravděpodobnosti výskytu škody a kalkulaci výše pojistného.
•
Rizika by neměla být vzájemně na sobě závislá (v korelační závislosti).
•
Riziko by nemělo být příliš vysoké, aby bylo pojištění cenově dostupné.
•
Výše pojistného musí být cenově přijatelná.
•
Rizika musí mít nahodilou povahu a musí být měřitelná (počtem pravděpodobnosti).
•
Informace o četnosti a velikosti dopadů pojistných událostí by měla být dostupná pro stanovení výše pojistného.
•
Je nezbytné překonat nepříznivé efekty „asymetrických informací“ a eliminovat důsledky „systematických rizik“.
Pojem „asymetrické informace“ se vztahuje k problému, kdy zájemce o pojištění, resp. pojištěný subjekt, má více informací o pravděpodobnosti výskytu škod než pojišťovací společnost. Limitují tedy pojišťovny při kalkulaci pravděpodobnosti škod. Systematická rizika, na rozdíl například od požárů a krádeží, postihují velké množství subjektů současně v jednom okamžiku. V takovém případě nejsou peněžní prostředky z pojistného dostatečně velké na to, aby kompenzovaly všechny škody. Příkladem systematického rizika je cenové riziko (riziko cenových výkyvů) nebo riziko sucha. Pojišťovny čelí systematickým rizikům pomocí zajištění, získáváním prostředků investováním na kapitálovém trhu nebo geografickým rozdělením rizik.
V ČR rokem 1990 skončilo období povinného zákonného pojištění zemědělských organizací a komplexního pojištění úrody a od roku 1991 je pojištění dobrovolné. V první polovině devadesátých let došlo v rámci zemědělského pojištění k významnému poklesu příjmů z pojistného. Klesající trend trval do roku 1995, kdy objem pojistného klesl pod hranici 900 mil. Kč. Od roku 1995 je objem pojistného v zemědělském pojištění více méně stabilní, s výjimkou mírného vzrůstu předepsaného pojistného v roce 1997 (z důvodu velkých
33
přírodních katastrof) a roku 2001, kdy se poprvé projevil vliv státní podpory pojištění. Následující graf 3 ukazuje vývoj zemědělského pojištění v ČR v letech 1990 – 2005.
Graf 3 – Vývoj zemědělského pojištění v ČR 7 000
160%
140%
6 000
120% 5 000 100%
mil. Kč
4 000 80% 3 000 60% 2 000 40%
1 000
20%
0
0% 1990
1991
1992
1993
1994
1995
1996
Předepsané pojistné (mil. Kč)
1997
1998
1999
2000
Pojistné plnění (mil. Kč)
Poznámka: škodní průběh = pojistné plnění / předpis pojistného * 100 Pramen: VÚZE
34
2001
2002
2003
Škodní průběh (%)
2004
2005
Česká podnikatelská pojišťovna, UNIQA pojišťovna, a.s.
Agra pojišťovna
Generali Pojišťovna, a.s. Hasičská vzájemná pojišťovna,
ČP a.s.
Tabulka 2 – Nabídka produktů zemědělského pojištění v ČR (rok 2007)
Pojištění plodin - pojištění: Plodin pro případ poškození nebo zničení krupobitím Plodin pro případ poškození nebo zničení živelní událostí a vyzimováním Plodin pro případ poškození nebo zničení živelní událostí, vyzimováním a jarním mrazem Vinné révy pro případ poškození nebo zničení mrazem Okrasných rostlin pro případ poškození nebo zničení živelní událostí Rostlin pěstovaných ve skleníku a fóliovníku Lesů pro případ požáru Námelového žita a námele Vinné révy pro případ poškození nebo zničení krupobitím Vinné révy pro případ poškození nebo zničení živelní událostí Vinné révy pro případ poškození nebo zničení živelní událostí a jarním mrazem
• •
• •
• •
• •
• • • • • • •
• •
•
• •
•
•
•
•
• • •
•
• •
•
•
• •
Pojištění zvířat - pojištění: Hospodářských zvířat pro případ nákaz Užitkových zvířat pro případ nákazy Hospodářských zvířat pro případ uhynutí, utracení a nutné porážky Vajec pro případ zničení v elektrické líhni a jednodenní drůbeže pro případ uhynutí Drůbeže pro případ salmonelózy Hospodářských zvířat pro případ uhynutí, utracení a nutné porážky (zemědělské pojištění občanů)
• • •
•
• • •
• •
• •
•
• •
Krátkodobé pojištění prasat pro případ porážky (zemědělské pojištění občanů)
• • • • • •
Koní Psů Čistokrevných koček Farmového chovu jelena obecného, daňka skvrnitého, muflona obecného a kamzíka Speciálních druhů zvířat, např. pštrosů aj. Pojištění ryb
• •
• • •
Pramen: FP Guide – pojištění 4/2007, Agra pojišťovna
V ČR přistoupil stát k dotování pojistného v roce 2000. Do roku 2003 byla podpora poskytována na základě dotačních titulů Ministerstva zemědělství, od roku 2004 je podpora poskytována prostřednictvím Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu, a.s. (PGRLF), konkrétně v rámci programu „Podpora pojištění“, který je tvořen dvěma podprogramy: 35
•
Podpora pěstiteli na úhradu nákladů spojených s pojištěním plodin,
•
Podpora chovateli na úhradu nákladů spojených s pojištěním hospodářských zvířat.
Pro rok 2007 je poskytována podpora pěstiteli ve výši 35 % prokázaných uhrazených nákladů na pojištění plodin, u pojištění vybraných speciálních plodin ve výši 50 %. Podprogram Podpora chovateli poskytuje podporu ve výši 20 % prokázaných uhrazených nákladů na pojištění hospodářských zvířat pro případ nákazy a dalších hromadných škod.
Základní právní rámec vymezující vztahy v pojištění v ČR tvoří zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění pozdějších předpisů. Dalšími předpisy, které upravují oblast pojišťovnictví, jsou: •
Zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů,
•
Zákon č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí, ve znění pozdějších předpisů.
V zákoně o pojistné smlouvě jsou vymezeny důležité pojmy, které je třeba znát při uzavírání pojistné smlouvy. •
„Pojistitel“ je právnická osoba, která je oprávněna provozovat pojišťovací činnost podle zákona o pojišťovnictví.
•
„Pojistník“ je osoba, která s pojistitelem uzavřela pojistnou smlouvu.
•
„Pojištěný“ je osoba, na jejíž život, zdraví, majetek, odpovědnost za škodu nebo jiné hodnoty pojistného zájmu se soukromé pojištění vztahuje.
•
„Oprávněná osoba“ je osoba, které v důsledku pojistné události vznikne právo na pojistné plnění.
•
„Obmyšlený“ je osoba určená pojistníkem v pojistné smlouvě, které vznikne právo na pojistné plnění v případě smrti pojištěného.
•
„Pojistná doba“ je doba, na kterou bylo soukromé pojištění sjednáno.
•
„Pojistné období“ je časové období dohodnuté v pojistné smlouvě, za které se platí pojistné.
•
„Pojistné“ je úplata za soukromé pojištění.
•
„Pojistné plnění“ je částka, kterou pojišťovna vyplácí v případě, že dojde k pojistné události, která je upravena v pojistné smlouvě.
•
„Pojistná částka“ je horní hranice pojistného plnění. Tento termín se používá tehdy, když nelze hodnotu škody předem stanovit.
•
„Pojistná hodnota“ je nejvyšší možná majetková újma, která může v důsledku pojistné události nastat.
36
Při uzavírání pojistné smlouvy dobré si přečíst všeobecné pojistné podmínky a doplňkové pojistné podmínky.
Řízení rizik dopadů počasí je v posledních letech stále častěji předmětem mnoha diskusí. Pozitivním krokem v řešení koncepce krizového řízení na úrovni EU bylo vydání nařízení Komise (ES) č. 1857/2006 v prosinci roku 2006, které vymezuje limity podpor na platby pojistného včetně okruhu příjemců. Nařízení společně s Pokyny Společenství ke státní podpoře v odvětvích zemědělství a lesnictví na období 2007 – 2013 tvoří základní právní rámec pro tvorbu koncepce řízení rizik a řešení krizí na úrovni členských států EU. Evropská unie se vyznačuje značnou heterogenností systémů zemědělského pojištění. Vedle pojištění proti vybraným rizikům (combined insurance - kombinace krytí více rizik najednou, zpravidla se základem v krupobitním pojištění) v zemích střední, východní a jihovýchodní Evropy, v západní a jižní Evropě převažuje pojištění výnosů, nebo též pojištění úrody plodin (yield insurance – vztahuje se na všechna rizika ovlivňující výnos a garantuje dosažení určitého hektarového výnosu, založeného na historickém průměru regionu nebo individuální farmy). Nejjednodušší formou systému je pojištění jednotlivých rizik (single risk insurance), které je poskytováno v Německu, Belgii, Nizozemí a Velké Británii. Ve většině severských zemí (Dánsko, Finsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Irsko) jsou systémy zemědělského pojištění málo rozvinuté z důvodu stabilnějšího charakteru počasí a méně častému výskytu katastrofických přírodních pohrom. V těchto zemích je trh zaměřen převážně nebo zcela na pojištění hospodářských zvířat. Rizika spojená s nepříznivým průběhem počasí nebo přírodními katastrofami jsou natolik závažná, že jejich eliminace vyžaduje určitou formu intervence ze strany státu. Intervence veřejného sektoru v řízení rizik počasí v EU spočívají v současné době především v(e): •
vytváření právního rámce systému řízení rizik,
•
dotování plateb pojistného, správě kalamitních fondů a jejich kontribuci, eventuálně
•
poskytování ad-hoc kompenzací v případě rozsáhlých škod,
•
zvyšování informovanosti zemědělců a jejich další vzdělávání.
V malém rozsahu je v EU realizováno státem podporované zajištění. Extrémním případem je povinné pojištění poskytované a administrované státní organizací (Řecko, Kypr).
Ve světě se stabilizace příjmů řeší také pojištěním hrubého příjmu nebo prostřednictvím fondů pro stabilizaci čistých příjmů, které mají charakter záchranné příjmové sítě. Výhodou pojištění hrubých příjmů oproti pojištění výnosů je fakt, že produkce většiny farem je zaměřena více druhů komodit a je nepravděpodobné, aby současně všechny komoditní trhy zaznamenaly současně propad cen. 37
V pojištění příjmů zemědělců velmi pokročily USA, Kanada a Austrálie. V Kanadě mohou farmáři využívat dotovaný spořící program pro zemědělce NISA (Net Income Stabilization Account). Zemědělci ukládají peníze na individuální účty, přičemž jejich vklady jsou navýšené o dotace od státu v poměru jedna k jedné (dolar za dolar). Výběr z účtu je možný, když příspěvek na úhradu kalkulovaný za všechny produkované komodity klesne pod průměrnou úroveň předchozích pěti let nebo pokud zdanitelný příjem domácnosti farmáře klesne pod určitou fixní úroveň (OECD, 2000). Jiným nástrojem pro stabilizaci příjmů zemědělců v Kanadě je anticyklická příjmová ochranná síť AIDA (Agricultural Income Disaster Assistance). Platba se realizuje v případě, kdy celkový příspěvek na úhradu klesne pod 70 % průměru jeho příjmů v posledních třech letech (pohyblivý průměr). V USA mohou zemědělci využít pojištění tržeb z prodeje plodin CRC (Crop Revenue Coverage), pojištění příjmů (Revenue Assurance) a podporu příjmů (Income Protection). Všechny tyto formy pojistných programů se opírají o konkrétní podnikové výnosy a kotace na komoditní burze před začátkem pojistného období a v době sklizně. Toto pojištění tak zabezpečuje farmářům ochranu jak proti nízkým cenám, tak proti rizikům spojeným s vysokými cenami. Součástí pojistného produktu je i ochrana spojená s výpadkem produkce jednotlivých komodit rostlinné výroby. Pokud dojde k výpadku produkce, odškodnění vychází z ceny komodity před setím nebo při sklizni a výpadek produkce se odškodní vyšší z těchto dvou cen. Pokud ceny vzrostly, mají výhodu farmáři, kteří uzavřeli smlouvu o dodávce již před sklizní. Při výpadku produkce pak musí zemědělec odběrateli tuto dodávku zajistit, např. nákupem dané komodity za zvýšenou cenu. Příčinou, proč není pojištění celkových příjmů zemědělců rozšířené, je problém morálního hazardu a nepříznivého výběru. Potenciální škody nejsou způsobeny pouze nepředvídanými událostmi, ale z velké části závisí i na řídících schopnostech farmářů. Farmáři mohou navíc poměrně snadno manipulovat s faktory, které ovlivňují příjem podniku. Problémem je také v tom, že zemědělská rizika často zasahují plošně velký počet zemědělských podniků (systematické riziko) a rizika jsou na sobě ve velké míře závislá. Nicméně ze závěrů odborných studií vyplývá, že nejkomplexnější a realizovatelnou formou pojištění příjmů zemědělců by mohlo být pojištění kombinující dva moduly: pojištění příjmů za plodiny, zejména v zemích s rozvinutým trhem futures a dostupnou spolehlivou statistikou výnosů plodin, a pojištění výpadku produkce v živočišné výrobě (Meuwissen, Huirne, Skeese, 2003).
4.3
Weather hedging
Klasické pojištění zemědělské produkce není jediným nástrojem řízení rizik dopadů počasí v zemědělství. Od druhé poloviny 90. let minulého století se rozvíjí obchodování s tzv. kontrakty na počasí (weather derivatives). Kontrakty na počasí, nebo též deriváty na počasí,
38
jsou zajišťovací finanční instrumenty, jejichž hodnota je odvozena od nějaké veličiny charakterizující počasí (teplota vzduchu, úhrn srážek, rychlost větru atd.). Uzavírání těchto kontraktů a jejich obchodování se nazývá weather hedging (pojištění počasí). Cílem weather hedgingu je především snížit volatilitu zisku či cash flow v závislosti na výkyvech počasí, a ochránit tak společnost v případě nepříznivého vývoje počasí. Primárním cílem není ochrana majetku, ale ochrana zisku. Rizika spojená s počasím ovlivňují až 70 % světového hospodářství. Weather hedging je vhodný pro všechny společnosti, jejichž zisk může být negativně ovlivněn dlouhodobou nebo opakovanou změnou počasí. Jedná se zejména o společnosti působící v oboru energetiky, zemědělství, stavebnictví, lodní dopravy, letectví, vodohospodářství, dále o subjekty z oblasti poskytovatelů služeb v rámci přepravy (např. údržba silnic), o výrobce a distributory nealkoholických nápojů a piva nebo o sportovní či zábavní centra (lyžařská střediska, vlekaři, koupaliště, zábavní parky atd.) Klasickým projevem rizika počasí je zvýšení či snížení objemu obchodované komodity. Nejčastěji sledovanou charakteristikou počasí je teplota vzduchu a její odchylky od dlouhodobého normálu, v případě zemědělství je nutné sledovat i úhrn srážek, trvání slunečního svitu, případně i teplotu půdy.
Schéma 10 – Fáze řízení rizik počasí (Weather risk managementu)
V prvním kroku je třeba identifikovat významné vlivy počasí na podnikatelskou činnost. Na zemědělskou produkci, zejména rostlinnou výrobu, mají největší vliv teplota vzduchu, úhrn srážek, trvání slunečního svitu a teplota půdy. Dle údajů Českého hydrometeorologického ústavu bylo k březnu roku 2007 v ČR 208 klimatologických stanic (z toho 38 profesionálních) a 581 srážkoměrných stanic. Cílem druhé fáze je kvantifikace dopadů nepříznivého průběhu počasí na podnikatelskou činnost. Pomocí analýzy citlivosti se vypočítá dopad identifikovaných klíčových rizikových faktorů na výkonnost firmy. Výsledkem výpočtu by měl být odhad výše produkce pro různé hodnoty vybraných meteorologických veličin, který slouží jako východisko pro stanovení citlivosti zisku na odchylku meteorologických veličin od dlouhodobého normálu.
39
Oproti klasickým finančním derivátům, jejichž hodnota je odvozena od ceny nějakého aktiva (akcie, obligace, úroková sazba, měnový kurs atd.), je v případě derivátů na počasí podkladovým „aktivem“ HDD (Heating Degree Days) nebo CDD (Cooling Degree Days), případně klasická průměrná teplota vzduchu nebo úhrn srážek. V rostlinné výrobě se často používá GDD (Growing Degree Days), v živočišné výrobě ID (Infection Days). Například v odvětví výroby nápojů je kalkulováno s DDD (Drinking Degree Days), ve stavebnictví s BDD (Building Degree Days). HDD, resp. CDD je možno chápat jako počet stupňů, o které byla průměrná denní teplota vzduchu pod/nad svojí bazickou úroveň (dlouhodobý průměr, 18°C atd.). Průměrná denní teplota se stanovuje jako prostý aritmetický průměr denní minimální a maximální teploty. Počet tzv. degree days se kumuluje v průběhu určitého období a je následně porovnán se zafixovanou bazickou hodnotou. Parametrem zajištění je u derivátů na počasí výše kompenzace vztažené k 1 degree day. Třetí fází je sestavení smlouvy mezi klientem a poskytovatelem krytí (pojišťovna nebo jiná finanční instituce). Podmínky kontraktu jsou optimalizovány s ohledem na výsledky provedené analýzy citlivosti. Čtvrtá fáze procesu řízení rizik počasí spočívá v nabytí účinnosti kontraktu, kdy finanční instituce poskytuje klientovi za úplatu krytí v souladu se smluvními podmínkami. Navzdory relativně krátké době existence derivátů na počasí se již s tímto instrumentem v ČR obchoduje. Kontrakty uzavírají nejčastěji energetické společnosti. V zemědělství zatím tento nástroj rozšířen není. Rozšíření derivátů na počasí v zemědělství brání nutnost monitorovat spolupůsobení srážek, teploty a slunečního svitu na různé vegetační fáze rostlin na lokální úrovni, což je technicky a hlavně finančně náročné. Je potřeba nejprve provést pilotní studie.
4.4
Marketingové nástroje Mezi marketingové nástroje řízení rizik v zemědělství je možno řadit contracting a
vertikální integraci. Contracting znamená uzavírání smluv mezi výrobcem a odběratelem ještě před dokončením výrobního procesu, v nichž jsou vymezeny podmínky dodání produkce (cena, kvalita, množství, rámcový termín dodání). Jejich význam v managementu rizik spočívá v tom, že kupující má větší kontrolu nad výrobním procesem a zákazník má zajištěn odbyt produkce za předem smluvenou cenu. Tento způsob odbytu je velice rozšířený v USA, kde uzavřené kontrakty představují zhruba 40 % hodnoty zemědělské produkce, přičemž skoro 2/3 kontraktů realizují největší farmy. Existují dva typy kontraktů: a) marketingový kontrakt (marketing contract) a b) produkční kontrakt (production contract).
40
Při marketingovém kontraktu si zemědělec sám volí výrobní postupy, kontroluje celý výrobní proces a přebírá odpovědnost za všechna produkční rizika. Smlouva je zaměřena především na podmínky dodání komodity, cena může být sjednána jako pevná nebo se může odvíjet od pohybů cen na komoditních burzách. V USA je prostřednictvím marketingových kontraktů obchodováno přes 20 % hodnoty zemědělské produkce, zejména rostlinné výroby (cukrová řepa, tabák, bavlna, ovoce, zelenina, burské oříšky). Na rozdíl od marketingových kontraktů definuje a kontroluje v případě produkčních kontraktů výrobní proces odběratel. Tyto kontrakty kladou důraz spíše na vzájemné poskytování služeb nutných k zajištění produkce. Například farmář poskytne práci, vybavení, ustájení a odběratel zajistí krmivo, veterinární služby, přepravu zvířat, mladá zvířata. Nevýhodou těchto smluv je vysoká závislost výrobce na odběrateli. Produkční kontrakty jsou využívány ve velké míře v USA v chovu drůbeže, produkci vajec (90 % chovů) a výkrmu prasat. Contracting je využíván také v Evropě k zajištění dodávek komodit mezi výrobci a zpracovateli (např. dodávky cukrové řepy do cukrovarů, chmele do pivovarů). Dalším marketingovou strategií řízení rizik v zemědělství je vertikální integrace. Vertikální integrace znamená, že podnikatel nebo společnost kontroluje komoditu hned v několika výrobních nebo navazujících fázích. Rozlišujeme zpětnou integraci nebo dopřednou integraci. V rámci jednoduché úrovně integrace si zemědělec zajišťuje z rostlinné výroby krmiva pro svou živočišnou výrobu (zpětná integrace) nebo zpracovává vlastní produkty (dopředná integrace). Nicméně komplexní vertikální integrace nastává až propojením výrobce a odběratele pomocí vlastnických vztahů nebo systému řízení kvality. Příkladem může být evropský mlékárenský gigant Arla, což je kooperační sdružení vlastněné přibližně 10 600 producenty mléka v Dánsku a Švédsku, nebo francouzský masokombinát Cooperl, vlastněný více než 1 300 chovateli prasat. Příkladem zpětné integrace může být český zpracovatel kuřat – firma Xaverov - který kontroluje celý proces výroby od prarodičovských a rodičovských chovů, přes líhně a vlastní výkrmy až po porážkovou linku a balení finálních výrobků. Vertikální integrace umožňuje snížit rizika spojená s variabilitou množství a kvality vstupů (v případě zpětné integrace) nebo výstupů (v případě dopředné integrace). Zpětná integrace se častěji vyskytuje v živočišné výrobě (výroba krmiv), dopředná integrace převážně v rostlinné výrobě (třídění, zpracování, balení). Může být také součástí strategie zvyšování přidané hodnoty, jako v případě výroby kvalitních speciálních produktů nebo produktů se zvláštním balením. V českém agrárním sektoru jsou vertikální formy integrace nedostatečně rozvinuty. Příčinou může být mj. rozbití výrobkových vertikál na počátku 90. let minulého století a neochota řady zemědělců vstupovat do kooperačních sdružení.
41
4.5
Hedging prostřednictvím burzovních termínových obchodů
4.5.1 Principy obchodování Zajištění (hedging) prostřednictvím termínových obchodů na komoditních burzách je vhodnou strategií k eliminaci rizika cenových výkyvů. Na komoditních burzách se obchoduje s tzv. futures a opcemi. Futures je smlouva mezi kupujícím a prodávajícím, ve které má kupující povinnost koupit podkladové aktivum (v případě komoditních futures danou komoditu) v den splatnosti za předem dohodnutou termínovou cenu a prodávající má za stejných podmínek povinnost podkladové aktivum prodat. Futures kontrakty se od výše uvedených marketingových a produkčních kontraktů odlišují ve třech zásadních aspektech: •
jsou standardizované, to znamená, že podmínky kontraktu (druh komodity, kvalita, minimální množství, termín a místo dodání) jsou určeny pravidly příslušné burzy,
•
jsou obchodovány na regulované burze a veškerá plnění jsou tím pádem garantovaná,
•
motivem uzavírání termínových kontraktů nebývá dodání podkladového aktiva (komodity), ale dosažení zisku z pohybu kurzů futures kontraktů.
Subjekty obchodující na komoditních burzách lze rozdělit do tří kategorií (Nesnídal, Podhajský, 2006): •
Komerční subjekty – zajišťovatelé (commercials) – jsou subjekty, které používají komoditní trhy z důvodu zajištění komerční produkce (jde např. o farmáře prodávající svou produkci, různé jiné producenty atd.) a k fyzickému nákupu komodit (mlýny nakupující zrniny atd.). Tyto subjekty nakupují nebo prodávají komodity za účelem jejich skutečného fyzického dodání.
•
Velcí spekulanti (large speculators) – profesionálové z řad bank, fondů atd. Tyto subjekty spekulují na cenové pohyby, avšak s výrazně větším kapitálem než běžní malí spekulanti. Velcí spekulanti obchodují řádově ve stovkách kontraktů.
•
Malí spekulanti (small speculators) – obchodníci obchodující příležitostně, nebo pravidelně, ale v malém množství kontraktů.
Obchodování s futures umožňuje přesunout riziko ze subjektu, který chce čelit menšímu riziku (zajišťovatel, hedger) na jiný subjekt, který je ochoten riziko přijmout výměnou za vyšší zisk. Zajišťovatelem může být zemědělec, obchodník nebo zpracovatel, který si chce již dnes zajistit pevnou cenu dané komodity v budoucnosti. Princip termínových obchodů znázorňuje následující schéma.
42
Schéma 11 – Znázornění principu termínových obchodů long (kupující) zisk odchylka -
odchylka +
promptní (momentální) cena
0
ztráta sjednaná cena
short (prodávající)
Existují pouze dva způsoby, jak může subjekt vstoupit na trh - může být buď kupující (long) nebo prodávající (short). Hlavním motivem obchodníka v dlouhé pozici (long position) je nakoupit levně a prodat dráž. Obchodník tedy očekává růst ceny dané komodity. Principem krátké pozice (short position) je naopak prodat draho a nakoupit levně. Zde je na místě zdůraznit, že komoditní kontrakt je možno prodat, i když žádný nevlastníme. Důležité je týž komoditní kontrakt s dodávkou ve stejném měsíci zase koupit, aby došlo k uzavření pozice neboli obchodu. Prodaný komoditní kontrakt je nutno zpět koupit včas, jinak by na sebe prodávající bral závazek dodat kupci příslušnou komoditu ve fyzické podobě. Výhodnost obou pozic závisí na vztahu mezi sjednanou cenou futures a promptní cenou bazického instrumentu v době splatnosti kontraktu. Příkladem může být následující zjednodušená modelová situace. Prodávající a kupující si na počátku vegetační doby sjednají (kromě kvality, množství a termínu dodání) cenu za sladovnický ječmen ve výši 4 100 Kč/t v době sklizně. Sladovnický ječmen se v době sklizně bude obchodovat za 4 000 Kč/t. Kupující získá komoditu za cenu 4 100 Kč/t a jeho ztráta tudíž činí 100 Kč/t, prodávající (pěstitel) naopak realizuje zisk ve výši 100 Kč/t. Rozdíl mezi cenou futures a promptní cenou podkladového aktiva (např. komodity) v okamžiku realizace obchodu je označován jako báze. Báze vyjadřuje cenové rozdíly prostorové (dopravní náklady, směnné kurzy), časové (skladovací náklady) a rozdíly v kvalitě (rozdíl mezi aktuální kvalitou a kvalitou sjednanou ve smlouvě). Fyzické dodání komodity nebo platba jsou vyžadovány až v době splatnosti kontraktu, avšak prodávající i kupující musí složit u své makléřské firmy zálohu, kterou ručí za svůj závazek obchodovat s danou komoditou a která zároveň slouží ke krytí ztrát z kontraktu. Dalším typem termínových kontraktů, obchodovaných na komoditních burzách, jsou opce. Na rozdíl od futures, opce vyjadřují právo (ne povinnost) majitele opce koupit nebo prodat podkladové aktivum za předem sjednanou cenu (realizační cenu) v dané době a zároveň povinnost druhé strany podkladové aktivum prodat nebo koupit. Rozlišujeme:
43
•
Nákupní opce (call options), která vyjadřuje právo majitele opce (kupujícího opci – long) k nákupu stanoveného množství podkladových aktiv za předem stanovenou realizační cenu v den splatnosti opce nebo kdykoliv během stanovené doby. Vypisovatel opce (prodávající opci – short) je povinen poskytnout na požádání kupujícího podkladová aktiva v souladu s podmínkami uzavřené opční smlouvy.
•
Prodejní opce (put options), která vyjadřuje právo majitele opce (kupujícího opci – long) na prodej stanoveného množství podkladových aktiv za předem stanovenou realizační cenu v den splatnosti opce nebo kdykoliv během stanovené doby. Vypisovatel opce (prodávající opci - short) je povinen odebrat na požádání majitele opce podkladová aktiva v souladu s podmínkami uzavřené opční smlouvy.
Majitel opce platí za možnost nedodržení kontraktu tzv. opční prémii, která je zároveň tržní cenou opce. Možností nedodržet smlouvu eliminuje majitel opce riziko nepřízných pohybů cen. Efektivita termínových obchodů chránit zemědělce před cenovými riziky závisí na variabilitě výnosů, na závislosti mezi vývojem cen a výnosů a na vzdálenosti od trhů. V případě, že vysoká variabilita výnosů znemožňuje vytvořit solidní predikci, farmář obvykle obchoduje pomocí termínových obchodů pouze malé množství produkce, aby se vyhnul nutnosti dokupovat určité množství komodity kvůli splnění smluvních podmínek v případě, že dosáhl nízkých výnosů. Důsledkem toho je skutečnost, že míra zajištění (podíl produkce zajišťované pomocí futures a opcí) a efektivita snižování rizika jsou nízké.
4.5.2 Komoditní burzy Obchodování s komoditami patří mezi historicky nejstarší organizované trhy. Specifikem komoditních trhů je •
jejich diverzifikovanost, způsobená širokým spektrem obchodovaných komodit,
•
velké množství specifikací či kvalit dodání komodity,
•
tvorba cen pro každou splatnost zvlášť,
•
vyšší volatilita cen v porovnání s finančními trhy.
Posláním komoditních burz je zabezpečovat trh komodit, monitorovat nabídku a poptávku a působit na utváření cenové hladiny jednotlivých komodit. Cílem obchodování je najít optimální cenovou hladinu, a tak zajistit spárováním nabídky s poptávkou následný prodej. Burzy, na nichž se obchoduje s komoditními opcemi a futures, mají dlouhodobou tradici především v USA – největší americká burza obchodující s agrárními komoditami CBOT v Chicagu vznikla v roce 1848. V ČR se s komoditami obchoduje na šesti burzách. Největší burzy agrárních komodit jsou v Brně a v Hradci Králové. Plodinová burza Brno (PBB) byla založena v roce 1992.
44
Burzovní seance, na které se komodity obchodují, se koná jedenkrát za čtrnáct dnů. Obchodování probíhá parketovým způsobem a nově i elektronickou internetovou aukcí. Za dohledu burzovního komisaře probíhá nejprve klasické obchodování se zemědělskými komoditami, kdy je cílem spárovat nabídku s poptávkou. Druhá část seance je věnována kotaci cen, kdy se stanovují ceny, které by měly jednotlivé komodity mít do další burzovní seance, tj. určuje se cena na čtrnáct dnů dopředu. V současné době se obchoduje pšenice, ječmen, žito, kukuřice, krmný hrách, řepka ozimá a technické plodiny. Ceny vzešlé z každé burzovní seance jsou zveřejňovány na internetových stránkách burzy a v odborném tisku. Burzovní seance se může zúčastnit i veřejnost po zaplacení příslušného poplatku. Obchodní burza Hradec Králové (OBHK) vznikla v roce 1995 a obchoduje pouze prostřednictvím internetové sítě každou středu s obilovinami, luštěninami i masem. Na obou těchto burzách převládají obchody promptního typu, tj. s fyzickým vypořádáním do 30 dnů. Lze však realizovat i obchody s plněním do 90 dnů, případě tzv. termínové dodávkové obchody, které mají charakter dlouhodobého plnění. Další významnou komoditní burzou v ČR je Komoditní burza Praha (KBP), která byla založena v roce 2002. Jejími zakladateli byly české společnosti s působností v oblasti zemědělství a kapitálového trhu (Holding Českomoravská plemenářská unie, a.s., odbytové družstvo CENTRUM a RM-Systém). V roce 2004 bylo ukončeno obchodování v sekci „Motorová paliva“, „Krmiva“, „Produkty rostlinné a živočišné produkce“ a „Jatečně opracovaná těla“. Od 1. 1. 2005 je na KBP možné obchodovat pouze s dřevní hmotou. Další burzy jsou v Kladně (Českomoravská komoditní burza Kladno), kde se obchoduje se dřívím a v Sokolově (1. Karlovarská komoditní burza). 17. července 2007 zahájila Energetická burza Praha obchodování s elektřinou.
Z celosvětového hlediska představují agrární komodity 45 % všech uzavřených nefinančních kontraktů. Podíl agrárních komodit na všech burzovních termínových obchodech (finančních i nefinančních) se pohybuje kolem 4 %, což je hodnota blízká podílu zemědělství na světovém hrubém domácím produktu. Jak je patrné z následujícího grafu (graf 4), absolutní počet kontraktů na agrární komodity ve světě dynamicky roste od roku 2002. Prvotním stimulem růstu bylo výrazné oslabení amerického dolaru vůči ostatním světovým měnám v druhé polovině roku 2002, které pokračovalo až do roku 2005. Slabý dolar způsobil zvýšení nákupu klíčových exportních surovin USA, jako jsou obilí a bavlna, zejména ze strany Číny. Dynamika růstu je v současné době udržována sílícím vlivem asijských burz, především čínských a indických.
45
Graf 4 – Uzavřené kontrakty na agrární komodity ve světě (futures, opce) 486
500 450 379
400 350
mil. kontraktů
302 286
300 250 199 186
200 138 150
139
137
100 50 0 1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
Pramen: FIA
Burzy, na nichž se obchoduje s agrárními komoditami, působí zejména v Číně, USA, Indii a Japonsku. Dominantní pozici zaujímají Dalian Commodity Exchange (DCE) v Číně a Chicago Board of Trade (CBOT) v USA, prostřednictvím nichž se každoročně zobchoduje zhruba polovina všech termínových obchodů s agrárními komoditami. Obě burzy jsou velkými konkurenty – na chicagské burze se obchoduje širší spektrum agrárních komodit, nicméně čínská burza je velice úspěšná v obchodování sójových produktů. V porovnání s americkými a čínskými burzovními giganty se na nejvýznamnější evropské komoditní burze NYSE Euronext.liffe obchodují pouhá 2 % počtu kontraktů na agrární komodity. V rámci této burzy, která vznikla řadou fúzí a akvizic významných evropských burz, obchodují se zemědělskými komoditami burzy v Paříži (MATIF) a v Londýně (LIFFE). Do roku 2006 se s agrárními komoditami obchodovalo také v Amsterodamu. Dominantní pozici na obchodování se zemědělskými komoditami zaujímá Londýnská burza (nejvíce obchoduje s kakaem a kávou Robusta), na obchodech pařížské burzy se nejvíce podílí pšenice a řepka. Významné místo na evropském komoditním trhu zaujímají burzy v Hannoveru a Budapešti. Dříve silná Budapešťská komoditní burza fúzovala v říjnu 2005 do Budapešťské burzy cenných papírů, nicméně objem obchodů s agrárními komoditami dlouhodobě klesá. Největší podíl obchodů tvořily v roce 2007 kukuřice a pšenice.
46
Graf 5 – Burza NYSE Euronext.liffe – agrární komodity (futures, opce) 10 000 9 000 8 000
počet kontraktů v tis.
7 000 6 000 Amsterodam 5 000
Paříž (MATIF) Londýn (LIFFE)
4 000 3 000 2 000 1 000 0 1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
Pramen: burzy
4.6
Výrobní postupy
Výnosy v zemědělské výrobě jsou ovlivněny přírodními půdně klimatickými podmínkami stejně jako výrobními postupy. Technologický pokrok v obecné rovině zlepšil kontrolu nad produkčním procesem, nicméně protože současně umožnil produkovat v extrémnějších podmínkách, vedl ke vzniku nových rizik. Například vysoké koncentrace zvířat při intenzivním chovu skotu jsou více citlivé na různé nemoci a případné ztráty jsou daleko většího rozsahu. Rostliny mohou být přizpůsobeny pro pěstování v širším spektru klimatických pásů, ovšem vyžadují také více vstupů (závlah či pesticidů). Prvním krokem při volbě strategie řízení výrobních rizik je výběr vhodného typu výrobního zaměření. Na základě toho může zemědělec zvolit adekvátní výrobní postupy, které jsou více či méně riskantní. Může také volit mezi několika typy diverzifikace. S výrobními postupy úzce souvisí problematika cross-compliance. Pojem crosscompliance se jako politický koncept objevil již v Agendě 2000. Podle rozhodnutí Rady z června 2003 o reformě Společné zemědělské politiky (SZP) bude cross-compliance povinnou součástí budoucí SZP. Jedná se o nástroj, který byl vytvořen za účelem zdůraznění zájmů společnosti o ochranu životního prostředí v rámci zemědělské výroby. Nedodržováním těchto standardů se farmář vystavuje možnosti snížení podpor či vyloučení ze systému
47
poskytování podpor z prostředků přiznaných SZP. Tím pádem se podstatnou měrou zvyšuje příjmové riziko.
Cross-compliance obsahuje dva základní prvky: •
SMR (Statutory Management Requirements) - zákonné požadavky na hospodaření, které jsou stanoveny v čl. 4 a v příloze č. III nařízení č. 1782/2003. Dle tohoto nařízení by měly státy aplikující SAPS (včetně ČR) začít aplikovat SMR od roku 2009;
•
GAEC (Good Agricultural and Environmental Conditions) - pravidla dobrých zemědělských a environmentálních podmínek, která jsou upravena v čl. 5 a příloze IV. nařízení č. 1782/2003. Definice náplně a indikátorů dobrého stavu a vymezení minimálních nároků na shodu s dobrými zemědělskými a environmentálními podmínkami je v kompetenci jednotlivých členských států. Stanovení dobrých zemědělských a environmentálních podmínek je od 1. 5. 2004 povinností také pro ČR a od tohoto data je jejich dodržování pro české zemědělce závazné.
4.7
Vytváření a udržování rezerv
Rizika, která nejsou vysoká, ale jsou běžná a opakují se, je možné eliminovat vytvářením hmotných a finančních rezerv hlavně v obdobích příznivějších výrobních a hospodářských výsledků. Podniky mohou, kromě zákonem stanovených rezerv, vytvářet i rezervy dobrovolné. K tomu, aby mohl být tento nástroj efektivně využíván, je zapotřebí ucelený systém finančního plánování, tj. plánování aktiv a pasiv, plánování výnosů, nákladů a zisku a plánování peněžních toků. Není optimální udržovat příliš velkou rezervu hotovosti. Při stanovování výše potřebných rezerv, které mají překlenout období okamžitého nedostatku finančních prostředků, je vhodné dbát rad podnikových ekonomů nebo auditorů.
4.8
Získávání informací
Je empiricky prokázáno, že dvě nejčastější příčiny neúspěchu v podnikání jsou nedostatek finančních prostředků a nedostatek informací. Pro rozhodování jsou důležité například informace o cenách, možnostech financování podniků z cizích zdrojů, změnách v legislativě, nových odrůdách rostlin, nových trzích, technologiích atd. Vysoce důležité jsou informace o potřebách a požadavcích zákazníků. Informace o podnicích lze získat například z obchodního rejstříku, živnostenského rejstříku, obchodního věstníku, různých obchodních adresářů, internetových stránek firem aj. Informace o aktuálním dění v agrárním sektoru je možné čerpat z odborného tisku, agrárních internetových portálů (např. Agris,
48
Agronavigator), internetových stránek českých institucí (Ministerstvo zemědělství, zemědělské výzkumné ústavy, SZIF, burzovní zpravodajství, ČSÚ aj.) i zahraničních institucí včetně zemědělské sekce Generálního ředitelství Evropské komise pro zemědělství a rozvoj venkova (DG Agri).
5
Řízení rizik podnikatelských projektů Celý proces řízení rizik je orientován na budoucnost. Kromě průběžného monitoringu
provozních a finančních rizik, která mohou ovlivnit podnikání, je analýza rizik významnou součástí investičního rozhodování a plánování obecně. Plánování je jednou z fází a zároveň základním kamenem procesu řízení. Podle jedné z definic je plánování rozhodovací proces zahrnující stanovení cílů, výběr vhodných prostředků a způsobu jejich dosažení a definování očekávaných výsledků ve stanoveném čase a požadované úrovni (Bělohlávek, Košťan, Šuleř, 2001). Význam plánování v řízení rizik spočívá v porovnání zamýšlených aktivit s těmi, které skutečně nastaly. V průběhu plánování se směr budoucího chování organizace neustále zpřesňuje a podnik může pružně reagovat na nepředvídatelné interní a externí změny. Plán poskytuje základní linii postupu aktivit včetně určení kritických bodů v různých stádiích činnosti. Tím pomáhá při rozeznávání rizik a usnadňuje řízení těch okolností, které mohou ztížit nebo zabránit splnění plánu. Poskytuje tím největší pravděpodobnost, že pro vykonávání všech činností budou přijaty nejvhodnější postupy. Ačkoliv se občas ozývají názory, že doba plánování je konečně za námi, je úspěch každého projektu podmíněn právě co nejlepším naplánováním budoucích aktivit. K tomu existuje řada pomocných metod, postavených na bázi síťové analýzy. Od řízení rizik, které ovlivňují běžný provoz podniku, se řízení rizik podnikatelských projektů liší nutností kvalitně zpracovat podnikatelský projekt. Při tvorbě podnikatelského projektu je velkou chybou vycházet pouze z jediného, nejpravděpodobnějšího vývoje rizikových faktorů. Nejpravděpodobnější scénář bývá obvykle příliš optimistický a původně očekávané výsledky byly příznivější než ty skutečně dosažené. Je proto nezbytné, aby součástí přípravy a hodnocení podnikatelských projektů byla kvalitní analýza rizik, která hodnotí několik budoucích scénářů vývoje (optimistický, nejpravděpodobnější, pesimistický) a která následně poskytne podklady pro přípravu a realizaci opatření na snížení rizika. Pokud budou tato opatření příliš nákladná, může být výsledkem i zamítnutí zvažovaného projektu. Kvalitně zpracovaný podnikatelský projekt by měl být: •
stručný, přehledný a jednoduchý, aby jej pochopila i osoba bez technického vzdělání,
•
vhodně strukturovaný s logicky provázanými částmi,
•
orientován na budoucnost,
49
•
realistický (ani příliš optimistický, ani pesimistický),
•
zaměřen na konkurenční výhody projektu, silné stránky a příležitosti podniku, přičemž by neměl opomenout slabé stránky a rizika. Podnikatelský projekt musí obsahovat finanční optimalizaci a hodnocení, aby bylo
možné doložit rentabilitu projektu a potenciálním investorům prokázat schopnost podniku hradit úroky a splátky. Tvůrci projektu by měli zpracovat více variant řešení a vzájemně je porovnat. Projekt nesmí v žádném případě opomenout zákazníka, který je pro podnik nejdůležitějším zdrojem příjmů. K analýze a vyhodnocení rizik je možné použít metody popsané v kapitole 3. Stanovení velikosti rizik podnikatelských projektů je náročné a vyžaduje uplatnění určitých nástrojů na podporu rozhodování. Doporučit lze následující nástroje. •
Tvorba scénářů.
•
Analýza citlivosti nebo sofistikovanější simulační metoda Monte Carlo.
•
Metody síťové analýzy (CPM, PERT aj.).
Tvorba scénářů Scénáře je možno definovat jako popis možných směrů budoucího vývoje. Mohou být vyjádřeny slovními popisy (kvalitativní scénáře) nebo číselně (kvantitativní scénáře). Jednotlivé scénáře je nutné od sebe dostatečně odlišit, aby bylo jasné, že řešitelé uvažovali a porovnávali více variant – od optimistických až po pesimistické. Nejjednodušší scénáře se konstruují pro jeden klíčový rizikový faktor. V tom případě je počet scénářů roven počtu možných hodnot tohoto faktoru. Ve skutečnosti je projekt ohrožen několika klíčovými rizikovými faktory. V tom případě se k zobrazení budou využívat pravděpodobnostní stromy. Pravděpodobnostní stromy jsou grafickým zobrazením důsledků variant rozhodování v závislosti na rizikových faktorech. Skládají se z uzlů, které zobrazují aktivity zatížené rizikem, a hran, jež znázorňují hodnoty rizikových faktorů, resp. možné výsledky rizikových aktivit. Scénáře jsou tedy vhodné pouze pro jednodušší projekty s malým počtem rizikových faktorů (maximálně dvěma až třemi), které nabývají málo hodnot (nejlépe hodnoty „ano“/ „ne“).
Analýza citlivosti Jak již bylo uvedeno výše, jednou z metod stanovení významnosti rizik je analýza citlivosti. Princip metody lze demonstrovat analýzou citlivosti hospodářského výsledku (zisku) před zdaněním v relaci k výnosům získaným prodejem vyráběného produktu a k
50
nákladům. Závislost zisku daného projektu na faktorech, které ho ovlivňují, vyjádříme následujícím vzorcem (Fotr, 2001). I Z = P ⋅ c − ( v 1 + v 2 + v 3 ) ⋅ P + f 1 + f 2 + , kde T Z = roční zisk projektu, P = roční objem produkce v naturálním vyjádření, c = prodejní cena produktu, v1, v2, v3 = složky jednotkových variabilních nákladů (mzdy, materiál a energie), f1, f2 = složky ročních fixních nákladů (např. výrobní a správní režie), I = pořizovací cena investice, T = předpokládaná doba životnosti investice.
Je třeba provést tolik výpočtů, kolik je faktorů rizika, tj. 9 (viz tabulka 3). Při každém výpočtu se postupně mění jedna z hodnot o určité procento (v tomto případě o 10 %) - snížení o 10 % u maximalizačních faktorů (roční objem produkce P, prodejní cena produktu c, předpokládaná doba životnosti I) a zvýšení o 10 % u minimalizačních faktorů (variabilní a fixní náklady, pořizovací cena investice). Je vhodné si výpočet zjednodušit vytvořením šablony v tabulkovém editoru. Po dosazení nejpravděpodobnějších hodnot (druhý sloupec tabulky) dostáváme výsledek vypočítán automaticky. Z následující výsledkové tabulky vyplývá, že klíčové faktory rizika jsou cena, objem produkce a náklady na materiál.
Tabulka 3 – Výsledky analýzy citlivosti Faktor rizika
Nejpravděpodobnější hodnota
P
150 000
c v1
2 200
Jednotky
Změněná hodnota (o 10 %)
ks
Absolutní pokles zisku (mil. Kč)
Pokles zisku v%
135 000
17,4
16,42
Kč/ks
1 980
33
31,13
170
Kč/ks
187
2,55
2,41
v2
800
Kč/ks
880
12
11,32
v3
70
Kč/ks
77
1,05
0,99
f1
20
mil. Kč
22
2
1,89
f2
43
mil. Kč
47
4,3
4,06
I
50
mil. Kč
55
1
0,47
T
10
roky
9
0,6
0,52
51
V uvedeném příkladu bylo počítáno pouze s dopadem změn nejpravděpodobnějších hodnot rizikových faktorů o 10 % na zisk. Význam má ovšem analýza citlivosti pouze v případě, že bude kalkulováno i s jinými variantami hodnot rizikových faktorů (ne jen nejpravděpodobnější) a jinými hodnotami změn (ne jen o 10 %). V případě velkého počtu rizikových faktorů, které mají navíc spojitý charakter rozložení, se uplatňují sofistikované počítačové programy, pracující na principu simulace Monte Carlo.
Metody síťové analýzy Náročnější projekty z hlediska času a zdrojů vyžadují použití propracovanější nástroje projektového řízení, než jsou tužka a papír. Jednotlivé požadavky na realizaci projektu bývají často protichůdné (dokončení projektu včas, s nepřekročením rozpočtu a s maximálním využitím disponibilních zdrojů). K nalezení řešení, které tyto požadavky splní, byly vyvinuty metody projektového plánování, založené na tzv. síťové analýze. Síťová analýza je soubor modelů a metod, které vycházejí z grafického vyjádření složitých projektů a provádějí analýzu těchto projektů z hlediska času, nákladů nebo zdrojů nutných pro jejich realizaci. Nejčastěji bývá aplikována při stavebních projektech, výzkumných projektech, plánování oprav, vývoji nových výrobků atd. Nejznámějšími metodami síťové analýzy jsou: •
metoda CPM (Critical Path Method) neboli metoda kritické cesty, která se umožňuje stanovit termín nejdříve možného a nejpozději nutného zahájení činností projektu vzhledem k požadovanému termínu dokončení projektu, jestliže známe doby trvání jednotlivých činností a jejich vzájemné vazby (tzv. deterministický model),
•
metoda CPM/Cost, která je rozšířením metody CPM o nákladovou analýzu,
•
metoda SPAR, používaná pro analýzu zdrojů,
•
metoda PERT (Program Evaluation and Review Technique), která se od metody CPM liší v zásadě v tom, že doba trvání činností není známa a může být odhadnuta pouze s určitou pravděpodobností (tzv. stochastické modely). Do modelu se zadává optimistický, pesimistický a nejpravděpodobnější odhad trvání jednotlivých činností. Tato metoda lépe simuluje realitu, protože počítá s časovou rezervou kritických aktivit a s určitou pravděpodobností splnění stanoveného termínu dokončení projektu (nikoliv s jistotou). V případě složitých projektů se k výpočtům používají počítačové programy.
52
Závěry Řízení rizik by mělo patřit ke standardním postupům ve všech podnicích. V zemědělství je potřeba ovládat rizika akcentována vyšším výskytem obtížně ovlivnitelných nebo zcela neovlivnitelných jevů vstupujících do všech funkcionálních oblastní podniku. Cílem řízení rizik v zemědělství je především zajistit stabilitu příjmů zemědělců, a zabránit tak ohrožení životaschopnosti zemědělských podniků. Řízení rizik je cyklus, který musí být zaměřen na současné a především budoucí aktivity. V tomto ohledu hraje významnou roli plánování, které vymezuje základní linii postupu podnikatelských aktivit a určením kritických bodů v různých stádiích činnosti umožňuje snáze rozeznávat rizika a řídit je. Proto by měla být analýza rizik nedílnou součástí každého podnikatelského projektu. Obsahovou náplň procesu řízení rizik je možno charakterizovat dvěma vzájemně se ovlivňujícími disciplínami – rizikovým inženýrstvím a managementem rizika. Rizikové inženýrství s využitím převážně exaktních metod připravuje podklady pro management rizika a zpětně od něj dostává podněty a požadavky. Rizikové inženýrství tedy dominuje ve fázích identifikace, analýzy a vyhodnocení rizik, zatímco management rizika působí aktivně ve fázi zvládání rizik. Oba obory se pak kontinuálně podílejí na monitoringu rizik. Výsledkem procesu řízení rizik je vytvoření systému řízení rizik, který prostupuje celým podnikem a informace z tohoto systému se sbíhají u manažerů (případně u vlastníka podniku), kteří je využijí v rozhodovacím procesu. V textu byl kladen důraz na nástroje řízení rizik, které jsou specifické pro odvětví zemědělství, nicméně mezi rizikové faktory, ovlivňující celou ekonomiku, patří pohyby měnového kurzu a úroková rizika. Tato rizika je možno řešit uzavřením termínových kontraktů (forwardů, opcí, swapů) se zafixováním měnového kurzu nebo úrokové sazby na předem stanovenou dobu dopředu. Postup snižování rizik může být založen buď na individuální strategii, kdy se podnik snaží rizika ovládat sám, nebo na strategii sdílení rizik. Nástroje mohou snižovat riziko buď preventivně nebo ex-post. Rizikový a krizový management se stává v EU aktuálním tématem vzhledem k výrazně se měnícím podmínkám podnikání v zemědělství. Velký vliv na rozhodování zemědělců budou mít nastupující změny klimatu, změny SZP i politika WTO. Řízení rizik je rozsáhlá problematika, která je v praxi náročná na kvalifikaci a schopnosti farmářů či vedoucích pracovníků zemědělských podniků. Neexistuje univerzální recept na snížení podnikatelských rizik a předpokladem úspěchu je zvažování a vzájemná komparace více nástrojů risk managementu najednou v závislosti na konkrétních podmínkách, ve kterých se daný zemědělský podnik nachází.
53
Přehled legislativy Právní předpisy ČR •
Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
•
Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
•
Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon).
•
Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů.
•
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.
•
Zákon č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), ve znění pozdějších předpisů.
•
Zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů (zákon o pojistné smlouvě), ve znění pozdějších předpisů.
•
Zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojišťovnictví), ve znění pozdějších předpisů.
•
Zákon č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí, ve znění pozdějších předpisů.
•
Zákon č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku, ve znění pozdějších předpisů.
•
Zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a o změně některých zákonů (zákon o obecné bezpečnosti výrobků), ve znění pozdějších předpisů.
•
Zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů.
•
Zákon č. 91/1996 Sb., o krmivech, ve znění pozdějších předpisů.
•
Zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
•
Zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd (zákon o hnojivech), ve znění pozdějších předpisů.
•
Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů.
•
Zákon č. 147/1996 Sb., o rostlinolékařské péči a změnách některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
54
•
Nařízení vlády, vyhlášky Ministerstva financí (www.mfcr.cz), Ministerstva zemědělství (www.mze.cz), Ministerstva životního prostředí (www.env.cz), Ministerstva zdravotnictví (www.mzcr.cz) a Ministerstva práce a sociálních věcí (www.mpsv.cz).
Právní předpisy EU •
Všechny relevantní předpisy v českém jazyce lze vyhledat podle klíčových slov nebo číselných označení předpisů na portálu Eur-Lex (eur-lex.europa.eu/cs/index.htm).
Předpisy o postupech •
A Guide to the Project Management Body of Knowledge 2004 (PMBOK 2004), Project Management Institute v USA – systematicky zpracované postupy managementu rizika jako součást projektového managementu.
•
IPMA Competence Baseline (ICB), International Project Management Association, Nizozemí.
•
A Risk Management Standard, Institute of Risk Management, Velká Británie – postup při analýze rizika.
•
Normy převzaté z mezinárodních norem EN (vydané Evropskou komisí pro normalizaci), norem ISO (vydávané Mezinárodní organizací pro normalizaci), norem IEC (vydávané Mezinárodní elektrotechnickou komisí).
Regulace finančních rizik •
Basel II, Solvency II – předpisy pro regulaci rizik v bankovnictví a pojišťovnictví.
Uvedený přehled není v žádném případě vyčerpávající. Další důležité právní předpisy je možno najít na internetu buď prostřednictvím obecných vyhledávačů (www.google.cz, www.seznam.cz aj.) nebo na stránkách příslušných úřadů.
55
Literatura 1. Bělohlávek F., Košťan P., Šuléř O. Management. 1. vydání. Olomouc: Rubico, 2001. 645 s. ISBN 80-85839-45-8 2. Dismukes R., Bird J.L., Linse F. Risk Management Tools in Europe: Agricultural Insurance, Futures, and Options. In U.S.-EU Food and Agriculture Comparisons. Washington, DC: USDA - Economic Research Service, 2004. s. 28-32. 3. Ducháčková E. Principy pojištění a pojišťovnictví. 2. vydání. Praha: Ekopress, 2005. 178 s. ISBN 80-86119-92-0. 4. Fotr J. Podnikatelský plán a investiční rozhodování. 2. přepracované a doplněné vydání. Praha: Grada Publishing, 2001. 220 s. ISBN 80-7169-812-1. 5. Fotr J. Management rizika. Moderní řízení, 2001, č. 12, s. 41 6. Meuwissen M., Huirne R., Skeese J. Income Insurance in European Agriculture. EuroChoices, 2003, vol. 2, no. 1, s. 12-16. 7. Nesnídal T., Podhajský P. Obchodování na komoditních trzích – průvodce spekulanta. 2. vydání. Praha: Grada Publishing, 2006. 200 s. ISBN 80-247-1851-0 8. Potůček M. (ed.) Manuál prognostických metod. 1. vydání. Praha: Sociologické nakladatelství SLON, 2006. 196 s. ISBN 80-86429-55-5 9. Smejkal V., Rais K. Řízení rizik. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, 2003. 272 s. ISBN 80-247-0198-7. 10. Synek M. a kol. Manažerská ekonomika. 3. vydání. Praha: Grada Publishing, 2003. 466 s. ISBN 80-247-0515-X. 11. Špička J. Řízení podnikatelských rizik v zemědělství. 1. vydání. Praha: VÚZE, 2006. 53 s. ISBN 80-86671-36-4 12. Tichá I., Hron J. Strategické řízení. Praha: PEF ČZU, 2005. 238 s. ISBN 80-213-0922-9 13. Tichý M. Ovládání rizika. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2006. 396 s. ISBN 80-7179-415-5 14. Vilhelm V.: Přednáška – pojišťovnictví, Česká zemědělská univerzita v Praze, 20. 2. 2006 15. Zuzák R. Krizové řízení podniku (dokud ještě není v krizi). 1. vydání. Praha: Professional Publishing, 2004. 179 s. ISBN 80-86419-74-6. 16. Income Risk Management in Agriculture. OECD, 2000. 150 s. ISBN 92-64-18534-8. 17. Risk Management Tools for EU Agriculture with a special focus on insurance (Working Document). Komise Evropských společenství, 2001. 103 s. 18. Alberta Government - Agriculture, Food and Rural Development. 19. Eurostat Visual Application. Data generována 3. 7. 2007. 20. FP Guide – pojištění, 2007, č 4, s. 10 - 17.
56
Internetové stránky – abecední členění (výběr) •
Agrární komora ČR – www.agrocr.cz
•
Agris – www.agris.cz
•
Agronavigátor – www.agronavigator.cz
•
Asociace soukromého zemědělství ČR – www.asz.cz
•
Česká asociace pojišťoven – www.cap.cz
•
Česká plemenářská inspekce – www.cpinsp.cz
•
DG Agri - ec.europa.eu/agriculture/index_en.htm
•
Eur-Lex (přístup k právním předpisům EU) – eur-lex.europa.eu/cs/index.htm
•
Fondy Evropské unie – www.strukturalni-fondy.cz
•
Lesy České republiky, s. p. – www.lesycr.cz
•
Ministerstvo zemědělství ČR – www.mze.cz
•
Plodinová burza Brno – www.pbb.cz
•
Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond, a.s. – www.pgrlf.cz
•
RiskNET - www.risknet.de
•
Státní rostlinolékařská správa – www.srs.cz
•
Státní veterinární správa ČR – www.svscr.cz
•
Státní zemědělská a potravinářská inspekce – www.szpi.gov.cz
•
Státní zemědělský intervenční fond – www.szif.cz
•
USDA Risk Management Agency – www.rma.usda.gov
•
Ústav zemědělských a potravinářských informací – www.uzpi.cz
•
Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský – www.ukzuz.cz
•
Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v.v.i. – www.vulhm.cz
•
Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, v.v.i. – www.vumop.cz
•
Výzkumný ústav potravinářský Praha, v.v.i. – www.vupp.cz
•
Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i. – www.vurv.cz
•
Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v.v.i. – www.vukoz.cz
•
Výzkumný ústav veterinárního lékařství, v.v.i. – www.vri.cz
•
Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky – www.vuze.cz
•
Výzkumný ústav zemědělské techniky, v.v.i. – www.vuzt.cz
•
Výzkumný ústav živočišné výroby, v.v.i. – www.vuzv.cz
•
Zastoupení Evropské komise v ČR – ec.europa.eu/ceskarepublika/index_cs.htm
•
Zemědělský svaz ČR – www.zscr.cz
57
Klíčová slova s odkazem na definici
A
neurčitost, 5
H
O analýza bodu zvratu, 16
hedging, 42
analýza citlivosti, 14, 21, 50
hodnocení rizik, 10
obmyšlený, 36
analýza síťová, 52
hodnocení rizika, 23
odhad analytický, 13
analýza STEP, 22
odhad empirický, 14
Ch
analýza SWOT, 23 audit interní, 12
B
opce, 43 charakteristiky variability, 21
opce nákupní, 44
checklists, 11
opce prodejní, 44 oprávněná osoba, 36
I brainstorming, 10
optimalizace rizika, 24
brainstorming visuální, 11
identifikace rizik, 10
brainwriting, 11
informace asymetrické, 33
brainwriting pool, 11
integrace dopředná, 41
plánování, 49
burza komoditní, 44
integrace vertikální, 41
podstoupení rizik, 24
integrace zpětná, 41
pojistitel, 36
C
P
pojistná částka, 36
K contracting, 40
pojistná doba, 36
controlling, 12
koeficient bezpečnosti, 19
pojistná hodnota, 36
cross-compliance, 47
kontrakt marketingový, 40
pojistné, 36
kontrakt produkční, 40
pojistné období, 36
kritické využití výrobní kapacity,
pojistné plnění, 36
Č četnost, 8
D
19
pojistník, 36
krize, 6
pojištění, 33 pojištění jednotlivých rizik, 37
M degree days, 40
pojištění proti vybraným rizikům,
diagram Ishikawův, 11
mapy myšlenkové, 11
diverzifikace, 24, 26, 27
matice SWOT, 23
pojištění úrody plodin, 37
diverzifikace horizontální, 26
metoda CPM, 52
pojištěný, 36
diverzifikace smíšená, 27
metoda CPM/Cost, 52
postupy defenzivní, 24
diverzifikace soustředná, 26
metoda Delphi, 21
postupy ofenzivní, 24
metoda Monte Carlo, 21
projekt podnikatelský, 50
metoda PERT, 52
provozní páka, 20
metoda SPAR, 52
přenos rizika, 24
F finanční páka, 20 flowchart, 11
N
37
R
futures, 42 nejistota, 5
risk management, 9
58
risk management operativní, 7
rizika produkční, 15
strategie risk-sharing, 26
risk management strategický, 7
rizika přírodní, 14
strom pravděpodobnostní, 50
rizika cenová (ekonomická), 15
rizika spekulativní, 5
rizika čistá, 5
rizika strategická, 7
rizika environmentální, 16
rizika subjektivní, 6
rizika finanční, 6, 16
rizika systematická, 7, 33
rizika institucionální, 16
rizika tržní, 14
rizika jedinečná, 7
riziko, 5
rizika komerční, 16
rizikologie, 5
rizika majetková, 15
rizikové inženýrství, 9
rizika nepojistitelná, 7
rozměry rizika, 7
rizika objektivní, 6
T tvorba scénářů, 21
V velikost rizika, 8
W
S
weather hedging, 39
Z
rizika operativní, 7 rizika personální, 15
scénář, 50
závažnost, 8
rizika podmíněně nepojistitelná, 7
sdílení rizika, 24
zvládání rizik, 24
rizika podnikatelská, 5
sledování rizik, 25
rizika pojistitelná, 7
strategie on-farm, 26
59
PŘÍLOHA
Příloha 1 – Formulář pro analýzu hmotných zdrojů Množství (nebo velikost)
Kvalita (nebo stáří)
Omezení
Stavby
pH (test)
limity pH
úrodnost (test) Orná půda
nevhodné složení půdy, svažitost a půdní typ (test, mapy expozice terénu půdních typů aj.) apod.
Pastviny
posudek odborníka aj.
Vybavenost strojním zařízením
Vodní zdroje
zakalení, množství rozpuštěného povrchová voda kyslíku, přítomnost vodní flóry, sezónní specifika atd.
spodní voda síla pramene
Jiné
stupeň opotřebení, technický stav, výkonnost, zastaralý design aj.
testování na limity kvality, přítomnost cizorodých sezónní vysychání, látek, minerálů slabý pramen aj.
Je kapacita zdroje nedostatečně využita? A/N
Příloha 2 – Formulář pro analýzu trhu Kapacita (velikost)
Vzdálenost
Omezení
Potenciál (velký, střední, malý)
Zpracování živočišné produkce
dotazník pro jatka - počet obchodovaných zvířat, která zvířata jsou obchodována pravidelně a která občas, jiné činnosti (výroby uzenin, dovoz zboží, porážka na zakázku), hygienická inspekce atd.
Zpracování rostlinné produkce
např. otázat se zpracovatelů, zda vyžadují minimální limit výměry půdy, zda uzavírají kontrakty zmrazení
konzervace sušení mletí jiné Zprostředkovaný odbyt zprostředkovatelé (makléři) velkoobchody obchodní řetězce odbytová družstva jiný mj. také restaurace, konzumy, supermarkety a jiní prodejci, kteří od vás přímo nakupují
Přímý prodej prodej ze dvora prodej u silnice jiný Podmínky pro přímý prodej obslužná komunikace parkovací místo stánky podél silnice skladování ostatní Nejbližší vesnice Nejbližší město Obyvatelstvo v okolních 50 km Jiné
Tyto 3 indikátory slouží pro určení vhodnosti direct marketingu
Příloha 3 – Formulář pro analýzu pracovních sil Využití v průběhu roku (stálí, sezónní, % času v roce)
Počet hodin týdně
Věk
Předpoklady pro danou pozici, kvalifikace
Je potenciál pracovníků plně využit? A/N
Management
Pracovníci, kteří plánují, organizují, vedou a kontrolují.
Pracovní síly v podniku
Manuální pracovníci, pracovníci zabezpečující provoz, účetní aj., kteří jsou v současné době v podniku zaměstnaní. Pokud pracovníci zastávají více činností, je vhodné činnosti rozdělit podle toho, kolik času týdně (%) jim pracovník věnuje.
Potenciální zdroje pracovních sil
Tato kategorie zahrnuje pracovníky, kteří jsou dostupní a chtějí pracovat ve vašem podniku (např. jiní místní pracovníci v zemědělství, rodinní příslušníci v domácnostech, studenti).
Zaměstnanecké výhody
Uvést výhody, které můžete potenciálním zaměstnancům nabídnout (stravu, ubytování, naturálie, dřevo na topení apod.).
Příloha 4 – Formulář pro analýzu vedlejších produktů Množství Vedlejší produkty živočišné výroby
Vedlejší produkty rostlinné výroby
Vedlejší produkty při zpracování dřeva (piliny, kůra, štěpky apod.)
Biologické odpady vhodné pro kompostování (listí, tráva apod.)
Zpracování vedlejších produktů
Stroje, zařízení a pneumatiky
Ostatní
Kvalita
Omezení
Možné využití
Příloha 5 – Formulář pro analýzu finančních zdrojů Zdroj Hotovost
Vklady
Úvěry, půjčky
Ostatní finanční zdroje
Celkem
Množství
Komentář
Příloha 6 – Tabulka pro vyhodnocení návrhů na diverzifikaci Vhodné příležitosti pro diverzifikaci
Produkt nebo podnikatelská činnost je preferována rodinou zemědělce Nová aktivita má některé specifické charakteristiky preferované rodinou zemědělce Nová aktivita využije aktuálně dostupné fyzické zdroje (hmotný majetek)
Pro novou aktivitu existuje možnost odbytu (potenciální trh)
Nová aktivita využije dostupný potenciál managementu a pracovních sil
Při nové činnosti budou využity vedlejší produkty výroby
Současné finanční zdroje pokryjí náklady potřebné na zavedení nové aktivity
Počet bodů celkem (součet bodů ve sloupci)
