Vývoj HDP v České republice před a po vstupu do EU

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra ekonomických a sociálních věd

Vývoj HDP v České republice před a po vstupu do EU Diplomová práce

Autor:

Bc. Evžen Pavelek Finance, Finanční obchody

Vedoucí práce :

Praha

PhDr. František Jirásek, CSc.

Duben 2009

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a s použitím uvedené literatury.

V Praze dne 13.dubna 2009

Evžen Pavelek

2

Anotace Tato

práce

je

zaměřena

na

popis

a zhodnocení

růstu

HDP

a

dalších

makroekonomických ukazatelů českého hospodářství v letech 1993 – 2008 a pokus o predikci jejich dalšího možného vývoje v budoucnu. První kapitola se zabývá objasněním základních pojmů a to především HDP, ekonomického růstu a moderní teorie růstu, která vysvětluje, co je a co není podstatné pro zajištění dlouhodobého ekonomického růstu. V další kapitole jsou popsány metody výpočtu HDP. Vlastní jádro práce tvoří přehled a analýza vývoje HDP a dalších ukazatelů. Tyto kapitoly jsou chronologicky rozděleny na období před vstupem a po vstupu České republiky do Evropské unie. V poslední kapitole se práce zabývá predikcí budoucího vývoje HDP. Primárním cílem této práce není zjištění, co se mělo v minulosti udělat jinak, abychom zabránili dlouhé stagnaci, kterou ekonomika vykazovala, ale sestavení logického, uceleného přehledu o vývoji ekonomiky a to především růstu HDP po transformačním přechodu z centrálně plánovaného hospodářství na tržní ekonomiku. Základním východiskem práce je studium podkladů z teoreticky i empiricky orientované literatury (ať již ekonomické, nebo statistické či politologické) zaměřené na hospodářský růst, konečným cílem je pak vyvození závěrů ohledně determinant míry ekonomické úspěšnosti země v čase. Vzhledem k obecně známým faktům (jako např. neshody mezi vedením ČNB a bývalým premiérem Václavem Klausem ohledně ovlivňování vývoje makroekonomických veličin byl důraz kladen i na analýzu vlivu makroekonomických veličin a makroekonomické politiky na dlouhodobý růst.

3

Annotation This thesis is focused on the description and assessment of the growth of the GDP (gross domestic product) and macroeconomic indicators of the Czech economy between the years 1993-2008. It is also an attempt to predict the possible development in the future. The first chapter deals with the clarification of the basic terms- mainly GDP, economic growth and modern theory of growth that explains the important and unimportant factors for provision of the long term economic growth. In the next chapter the advantages of calculation of the GDP are described. The main work consists of the outline and analysis of the development of the GDP and other indicators. Those chapters are chronologically divided into the period before and after entrance of the Czech Republic into the European Union. In the last chapter the thesis concerns the prediction of future progression of the GDP. The primary goal of this work is not to find out what should have been done in a different way in the past in order to avoid the long stagnation which the economy had been showing. It tries to create a logical and compact outline of the development of the Czech economy, especially the growth of the GDP after the transformation from central economic planning to the free market economy. The thesis is based on a research of sources focused on the growth of the economy. These sources contain both theoretical as well as practical literature (economical, statistical, political sciences). The ultimate goal is to conclude about the determinants of the rate of country's success. Regarding all the well known facts (such as for example the disagreement between the governing body of the Czech National Bank and the former Prime Minister Václav Klaus about the influence on the development of macroeconomic quantities), the emphasis was also put on the analysis of the impact of macroeconomic quantities and macroeconomic policies on the long term growth.

4

Obsah Obsah ................................................................................................................................ 5 Úvod ................................................................................................................................. 6 1 Vymezení pojmu HDP .................................................................................................. 8 1.1 Co se skrývá pod pojmem HNP a HDP ................................................................... 8 1.2 Čistý ekonomický blahobyt a HDP na obyvatele, národní a osobní důchod........... 9 1.3 Růst HDP – ekonomický růst ................................................................................ 15 2 Způsoby měření HDP .................................................................................................. 21 2.1 Výdajová metoda ................................................................................................... 22 2.2 Příjmová (důchodová) metoda .............................................................................. 25 2.3 Metoda podle přidané hodnoty .............................................................................. 26 3 Vývoj HDP před vstupem do EU ................................................................................ 27 3.1 Vývoj HDP v letech 1989 - 1992 .......................................................................... 28 3.1.1 Politický vývoj v ČR v letech 1989 - 1993 ................................................... 33 3.2Vývoj HDP v letech 1994 - 1998 ........................................................................... 34 3.2.1 Politický vývoj v ČR v letech 1994 - 1998 ................................................... 43 3.2.2 Shrnutí vývoje 1993-1998 ............................................................................. 45 3.3 Vývoj v HDP v letech 1999-2004 ......................................................................... 47 3.3.1 Politický vývoj v ČR v letech 1999-2004 ..................................................... 58 3.3.2 Zhodnocení vývoje 1999-2004 ...................................................................... 62 4 Vývoj HDP v ČR po vstupu do EU ............................................................................. 65 4.1 Vývoj HDP v letech 2004 - 2008 .......................................................................... 65 4.2 Politický vývoj v letech 2004 - 2008 ..................................................................... 73 4.3 Zhodnocení vývoje 2004 – 2008 ........................................................................... 77 5 Předpokládaný budoucí vývoj HDP ............................................................................ 81 Závěr ............................................................................................................................... 83 Seznam použité literatury ............................................................................................... 85 Seznam použitých pojmů a zkratek ................................................................................ 87 Seznam tabulek a grafů................................................................................................... 88 Přílohy ............................................................................................................................ 89

5

Úvod Základem existence a fungování jakéhokoliv státu na světě je bezesporu ekonomika. Dobře fungující hospodářství vytváří předpoklady nejen pro další technický a technologický pokrok, jehož výsledky usnadňují a zlepšují další produkci, ale současně jsou vytvářeny i podmínky pro komplexní sociální rozvoj společnosti.

Ve své práci hledám odpovědi na otázky zabývající se fungováním české ekonomiky v jednotlivých obdobích a letech po přechodu od centrálně řízeného hospodářství k tržnímu hospodářství a následně po přistoupení České republiky do Evropské unie. Dále pak otázkou jak byl společností vnímán vývoj důležitých makroekonomických veličin především HDP i ekonomiky jako celku v letech 1995 – 2008. To jsou otázky, na něž budeme hledat odpověď. Již v úvodu ale mohu konstatovat, že vývoj české ekonomiky zejména ve 2. polovině 90. let přinesl ekonomům i české veřejnosti významné zklamání. Po překonání prvotních obtíží spojených s počátkem reforem došlo v České republice v letech 1994 –1996 k poměrně výraznému ekonomickému oživení a růstu HDP, které ale bylo doprovázeno rostoucí makroekonomickou nerovnováhou. Recese, jež v následujících letech naši republiku zasáhla a z níž se hospodářství zcela nevymanilo ani do konce století, znamenalo změnu optimistických očekávání, spojených s reformním procesem, na spíše pesimistický pohled na současnost i budoucnost. Veřejnost i ekonomové se shodli na jediné věci – a sice na dlouhodobosti stagnace. Její příčiny ale byly spatřovány ve dvou odlišných sférách – jedna skupina (tzv. mikroekonomicky orientovaná) tvrdila a tvrdí, že stagnace je jen důsledkem špatného institucionálního rámce, druhá skupina (makroekonomicky orientovaná) se kloní k názoru, že hlavním viníkem nepříliš příznivé ekonomické situace byla špatná měnová politika centrální banky, která napřed zastavila dynamický růst a poté uvrhla ekonomiku do hluboké recese. V dalších letech se česká ekonomika vymanila z recese a zařadila se mezi nejvýznamněji rostoucí ekonomiky v Evropě a to zejména po vstupu do Evropské unie v roce 2004. V posledních letech věnujeme mnoho pozornosti vlastnímu ekonomickému růstu respektive růstu HDP. Od 60. až do 90. let tohoto století byla pozornost makroekonomů zaměřena na problematiku makroekonomické politiky, na spory

6

keynesiánců a monetaristů, na studium hospodářského cyklu, na otázky boje proti nezaměstnanosti a inflaci makroekonomickými nástroji. Na to, zda jsou lepší fixní či plovoucí kursy apod. Z hlediska ekonomického růstu šlo alespoň ve vyspělých ekonomikách o velice úspěšné období, pozornost se soustředila na determinaci nominálních

veličin

v krátkém

a středním

období

a otázku

růstu

a jeho

dlouhodobějších vývojových tendencí proto nikdo nepovažoval za tak důležitou. Naštěstí se ukázalo, že některé zásadní spory (jako např. keynesiánství vs. monetarismus) byly do značné míry „vyřešeny“ a proto se pozornost ekonomů začala stále více obracet k otázkám vývoje reálných veličin - v první řadě dlouhodobého růstu. Ekonomové se zaměřili na možná nejdůležitější otázky ekonomie: Co ovlivňuje bohatství národů? Proč některé země rostou rychleji než druhé? Co by měly a neměly vlády dělat, aby jejich země dosahovaly rychlého růstu životní úrovně? Již v 80. letech byly k tomuto tématu publikovány práce Paula Romera a Roberta Lucase a ekonomická teorie začala být systematicky obohacována o další prvek – novou teorii růstu. Vývoj v České republice po roce 1989 lze charakterizovat v podstatě stejně jako vývoj vyspělých ekonomik od 60. let. Hlavní pozornost byla zpočátku soustředěna na problematiku tzv. stabilizační makroekonomické politiky a otázkou analýzy růstu a možností ovlivnění jeho vývojových trendů se prakticky nikdo nezabýval. Avšak již výše zmiňovaná dlouhodobá stagnace „donutila“ ekonomy a politiky věnovat se ekonomickému růstu v mnohem větší míře, než tomu bylo doposud. I z tohoto důvodu se v diplomové práci zabývám tendencemi a analýzou vývoje růstu českého hospodářství a to především vývoje HDP dalších makroekonomických veličin. V závěru této práce se pokusím odhadnout neboli predikovat další vývoj HDP a nejdůležitějších makroekonomických veličin. Proces tvorby mé diplomové práce byl rozfázován následovně: 1. seznámení se s problémem, 2. získání podkladů a informací pro vlastní zpracování práce, 3. výběr a studium získaných materiálů, 4. syntéza podstatných dat, jejich analýza, 5. zpracování vlastní diplomové práce v textové formě.

7

1 Vymezení pojmu HDP Hrubý domácí produkt (dále HDP) je jedním z nejpoužívanějších ukazatelů výkonnosti ekonomiky v konkrétním státě nebo v konkrétním ekonomickém prostoru. Umožňuje nejen meziroční srovnání vývoje ekonomické situace této země respektive ekonomického prostoru, ale také mezinárodní srovnávání. Do celkové hodnoty je promítnuta domácí výroba včetně sektoru služeb, vývoz ze země i dovoz, spotřeba obyvatelstva a veřejné výdaje.

1.1 Co se skrývá pod pojmem HNP a HDP Velmi často si lidé zaměňují pojmy „hrubý domácí produkt“ neboli HDP (GDP Gross Domestic Product) a „hrubý národní produkt“ neboli HNP (GNP - Gross National Product). Přes slovní podobnost se nejedná o stejnou ekonomickou veličinu. Hrubý národní produkt vyjadřuje celkovou peněžní hodnotu toku zboží a služeb vytvořenou výrobními faktory ve vlastnictví subjektů národní ekonomiky za dané období bez ohledu na zemi jejich umístění. Tento ukazatel, používaný zejména ve Spojených státech amerických (dále USA) a v Asii, je počítán na tzv. národním principu a započítávají se sem i produkty vyrobené v zahraničí výrobními faktory daného státu (např. české investice v Polsku a jejich produkce by se započítávaly do HNP České republiky; do HNP by se naopak nezapočítávaly produkty vyrobené zahraničními firmami na českém území). Hrubý domácí produkt vyjadřuje celkovou peněžní hodnotu toku zboží a služeb vytvořenou výrobními faktory umístěnými v domácí ekonomice bez ohledu na to, kdo je jejich vlastníkem (zda občan daného státu nebo cizinec). Tento ukazatel je počítán na územním principu a je používán především v Evropě.

Přejděme nyní k objasnění pojmu, zmíněného v souvislosti s vazbou na ekonomický růst – potenciálního produktu. Potenciální hrubý domácí produkt je teoretický celkový produkt hospodářství, kterého by bylo v ekonomice dosaženo při maximálním využití výrobních faktorů (práce, kapitálu a přírodních zdrojů). Ekonomická teorie tvrdí, že

8

hospodářství dosahuje potenciálního HDP, pokud se pohybuje na hranici svých produkčních možností. Skutečný HDP bývá často nižší než je úroveň potenciálního HDP - ekonomika nevyužívá plně své zdroje, např. v období hospodářských krizí, kdy je vysoká nezaměstnanost a nemůže tedy být dosaženo maximálního využití práce. Pokud je skutečný HDP stejný jako potenciální produkt, hovoříme o tzv. optimální rovnováze. Ekonomická praxe potvrdila existenci situace, kdy je skutečný HDP dokonce vyšší než potenciální – tento stav je obvyklý v období konjunkturního vrcholu který se také nazývá jako přehřátí ekonomiky. Země s tímto vývojem hospodářství si většinou dodatečné zdroje půjčuje ze zahraničí. Pro posouzení vývoje ekonomického růstu jako takového ale nelze uvažovat o teoretických možnostech, které mohly v ekonomice nastat. Pro analýzu jsou potřeba data exaktní, a ta jsou věcným obsahem pojmu „skutečně dosažený HDP“. Je-li tento vyjádřen v běžných cenách (hovoříme o tzv. nominálním HDP, při jehož výpočtu používáme aktuální ceny zboží a služeb v daném roce). Pokud je vyjádřen v cenách stálých (pak se jedná o tzv. reálný HDP, jehož výše se počítá v cenách zvoleného roku, přičemž ceny ostatních let se na ceny vybraného roku přepočítají). V praxi se často užívá přepočet na stálé ceny, aby bylo možné „vyloučit“ inflační znehodnocení a dané roky vzájemně srovnávat. Z tohoto důvodu se v této práci používá číselná vyjádření HDP ve stálých cenách.

1.2 Čistý ekonomický blahobyt a HDP na obyvatele, národní a osobní důchod

Je důležité uvědomit si, že HDP nikdy zcela přesně neodráží výkonnost ekonomiky. „V systému národního účetnictví nemohou být zachyceny veškeré transakce, které neprocházejí legálním trhem. Jedná se především o: - produkci domácích prací, která se neprojeví v ziscích a ztrátách firem a proto dochází k podhodnocení velikosti HDP, - stínovou ekonomiku, která zahrnuje především ilegální aktivity, celní úniky, neúplné vykazování informací o důchodech, a s tím spjaté daňové úniky. I v důsledku těchto

9

aktivit bývá HDP podhodnocen o 5-25 %, - kvalitativní změny produkce výrobků a služeb neboli zavádění nových výrobků na kvalitativně vyšší úrovni, - negativní (záporné) externality a měřené náklady na odstranění jejich negativních důsledků - tyto náklady nejsou vyloučeny z výdajů na odstranění škod a vedou k plýtvání přírodními zdroji, tzn. v jejich důsledku dochází k nadhodnocení HDP.“1 Kvůli existenci těchto faktorů vzniká potřeba konstruovat ukazatele se širší vypovídací schopností, než kterou má HDP. Ekonomické teorie využívají nejčastěji dvou veličin, a to ukazatel „čistého ekonomického blahobytu“ (Net Economic Welfare - NEW), a „hrubý domácí produkt na obyvatele“

Čistý ekonomický blahobyt (NEW- Net Economic Welfare)

Snaha vytvořit veličinu, která by započítala pouze ty položky, jež jsou skutečným přínosem k blahobytu, a naopak odečetla takové, které blahobyt snižují, vedla ke konstrukci veličiny, nazvané čistý ekonomický blahobyt. Abychom čistý ekonomický blahobyt změřili, měli bychom k HNP či HDP přičíst zejména tyto položky: -Hodnotu volného času – roste v souvislosti s vysokou produktivitou práce v moderních ekonomikách. - Zvyšování kvality výrobků - Výrobky a služby, které vyprodukujeme pro sebe nebo pro rodinu - Výrobky a služby mající svůj původ v tzv. stínové ekonomice - Odečíst škody na životním prostředí

Tyto aktivity je možné rozdělit na ty, které jsou sice legální, ale nepřiznávají se pro daňové úniky. Patří sem např. odborná výpomoc při stavbě rodinného domku, chaty, garáže, při opravě bytu, automobilu nebo televize.

Mezi nelegální aktivity stínové ekonomiky patří třeba obchod s drogami a nedovolený prodej zbraní. Nelegální aktivity jsou pro společnost škodlivé a z produktu se všeobecně vylučují.

1

Rusmichová (2002)

10

Odečíst od GNP či GDP bychom pak měli: - Náklady spojené s odstraněním negativních dopadů na životním prostředí - Dodatečné výdaje na zdravotní péči, vznikající jako důsledek zhoršeného životního prostředí

Zapomenout by se nemělo na ocenění a odečtení škod, které mají povahu externality, jejichž náklady nezatěžují ty, kteří je způsobili, ale přenášejí se na ostatní subjekty společnosti. Zvážit je třeba i možnost odečtení části státních výdajů na zbrojení a udržování armády.

Hrubý domácí produkt na obyvatele Zachycuje vztah mezi dynamikou růstu HDP a dynamikou růstu počtu obyvatel.

Dalším pojmem, který je pro pochopení ekonomického růstu velmi důležitým, je „národní důchod“ ND (National Income – NI). Národní důchod je ukazatelem měření produktu důchodovou metodou (jedná se o tzv. příjmový přístup). „Velikost národního důchodu se získá součtem všech příjmů domácností za sledované období za předpokladu, že domácnosti jsou vlastníky všech výrobních faktorů a v konečné fázi se k nim dostanou i zisky firem, úroky ze zápůjčního kapitálu a renty z vlastnictví přírodních zdrojů. Platí tedy: - ND = hrubé mzdy (mzdy před zdaněním) + čisté úroky (rozdíl mezi obdrženými úroky a úroky placenými) + renty a další důchody z vlastnictví+ hrubé zisky korporací (dělí se na dividendy akcionářů, nerozdělený zisk a daň ze zisku) + příjmy firem fyzických osob a osob samostatně výdělečně činných.“2 Z jiného úhlu pohledu tvoří národní důchod hrubé příjmy, ze kterých teprve budou odvedeny příslušné platby do veřejných rozpočtů (daně, sociální pojištění), které jsou zdrojem pro výplatu tzv. transferových. Na transferové platby si ekonomika musí vydělat právě hospodářskou činností ve fázi výroby, kdy se vytváří nové hodnoty. „Přerozdělování prostřednictvím veřejných rozpočtů není přímo hodnototvorná činnost - je to de facto nástroj, jehož pomocí stát vytvořené statky přerozděluje na

2

Samuelson (1995)

11

principu solidarity i pro ty členy společnosti, kteří se nemohli z různých důvodů účastnit procesu výroby.“3 V zásadě je tedy můžeme konstatovat, že transferové platby již jsou implicitně obsaženy v pojmu národní důchod. „Národní důchod ale neodpovídá hrubému národnímu produktu. Důvodem je to, že v HNP jsou zahrnuty hrubé investice, z nichž určitou část tvoří tzv. obnovovací investice. Z těchto investic domácnosti nezískávají žádné příjmy a proto se musí při zjišťování národního důchodu odečítat. Druhým důvodem rozdílnosti národního důchodu a HNP je existence tzv. nepřímých daní, které jsou opět zahrnuty do HNP, avšak jako příjem se nikdy nedostanou k domácnostem. Z toho vyplývá, že: ND= HNP + nepřímé daně + obnovovací investice Io a současně HNP > ND“4 Na jednu stranu pojem „národní důchod“ vypovídá, jaké hrubé důchody obdrželi vlastníci výrobních faktorů (zaměstnanci, podnikatelé, rentiéři) dané ekonomiky za sledovaný rok, na druhou stranu ale nevypovídá nic o tom, kolik peněz zůstalo k dispozici domácnostem, což je při respektování faktu, že veškerá ekonomická činnost má v konečném důsledku vést k uspokojování potřeb jednotlivců, poměrně důležitá informace. Proto ekonomové definují pojem disponibilní osobní důchod. Tento důchod domácnosti z určité části hned spotřebují, utratí, čímž nadále podporují „ekonomický koloběh výroba – spotřeba“, a část si ponechají ve formě úspor, které uloženy v bankách a jiných finančních institucích - slouží jako zdroj úvěrů či kapitálu pro podnikatelskou sféru.

Disponibilní důchod Disponibilní důchod (YD) je důchod, který výsledně získávají domácnosti. Je složen ze všech důchodů (mzdy, renty, úroky a vyplacené dividendy) a transferových plateb od vlády. Musí se od něj ale odečíst daně, které domácnosti zaplatí. Disponibilní důchod, který domácnosti obdrží, pak mohou použít na spotřebu nebo na úspory.

Osobní důchod Osobní důchod vyjadřuje celkové hrubé příjmy, které domácnosti obdrží z národního důchodu. Vypočítá se tak, že od národního důchodu odečteme: 3 4

Rusmichová (2002) Rusmichová (2002)

12

- Sp, platby tvořící fondy sociálního pojištění - Zf, nerozdělené zisky - tf, daně firem Přičteme: - T, transferové platby

Ze svého osobního důchodu musí domácnosti zaplatit všechny přímé daně a zbývá jim disponibilní osobní důchod. Z hlediska užití prostředků se disponibilní osobní důchod rozděluje na spotřebu úspory.

Pro eliminaci cenových změn používáme tzv. deflátor HDP. Deflátor HDP je vlastně cenový index a můžeme ho definovat následovně: Nominální HDP Deflátor HDP = ------------------------- . 100 Reálný HDP Pokud nás zajímá, jak se ekonomika vyvíjí, používáme nejčastěji meziroční tempo růstu reálného hrubého domácího produktu.

Index spotřebitelských cen CPI (Consumer Price Index) V tomto indexu je cenová hladina vyjádřena jako průměrná úroveň cen souboru (koše) spotřebních výrobků a služeb (např. potravin, oděvů, obydlí, paliv, dopravy a ostatních komodit potřebných pro každodenní život). Každé položce v tomto koši je určena její fixní váha, která je proporcionálně stanovena dle její relativní důležitosti v rozpočtech spotřebitelů.

Ekonomická síla země Jedná se o velikost reálného produktu a jeho dynamiku, která vypovídá o hospodářství dané země. Ekonomická síla země je vyjádřena absolutní velikostí reálného produktu, nejčastěji HDP, vytvořeným za sledované období.

13

Ekonomická úroveň země Vyjadřuje účinnost využívání disponibilních výrobních faktorů a poněkud zjednodušeně i životní úroveň v dané zemi. Ekonomickou úroveň měříme nejčastěji pomocí HDP, který připadá na jednoho obyvatele. Jestliže označíme reálný produkt Q a čas t, můžeme růst reálného produktu měřit jako: - Absolutní přírůstek (či úbytek) reálného produktu - Koeficient růstu (úbytku) reálného produktu - Tempo růstu (či úbytku) reálného produktu

Veřejný sektor Veřejným sektorem rozumíme stát a obce. Peněžní toky mezi veřejným sektorem a oběma soukromými sektory jsou v zásadě trojí: - Daně - Výdaje na zboží a služby - Transfery obyvatelstvu

Veřejné výdaje na zboží a služby jsou nákupy zboží a služeb od soukromého sektoru. Transfer znamená, že stát či obec někomu vyplácí peníze, aniž by získal jakoukoli protihodnotu. Daně snižují výdaje na spotřebu a na investice; transfery zvyšují výdaje na spotřebu; veřejné výdaje na zboží a služby zvyšují agregátní výdaje, protože představují další složku agregátních výdajů vedle spotřeby a investic.

Zahraniční obchod Vývoz znamená příliv poptávky ze zahraničních trhů na český trh. Zvyšuje agregátní výdaje na našem trhu, a tím zvyšuje náš nominální HDP. Dovoz naopak znamená odliv poptávky z českého trhu na zahraniční trhy. Snižuje agregátní výdaje na našem trhu, a tím snižuje i náš nominální HDP. Rozdíl mezi vývozem a dovozem nazýváme čistý vývoz. V běžné řeči se s ním setkáváme pod pojmem zahraničně obchodní bilance.

14

1.3 Růst HDP – ekonomický růst

Ekonomický růst, vyjádřený typicky jako růst hrubého domácího produktu, je jedním z nejvíce používaných ukazatelů rozvoje dané země nebo regionu. Mezi hlavní zdroje ekonomického růstu patří: růst výrobních faktorů (zejména práce a kapitálu), růst celkové produktivity výrobních faktorů, kterou zapříčiňují faktory jako vzdělání, inovace, technologie, úspory z rozsahu, vědecký pokrok apod. Přestože globálně vykazuje světová ekonomika v poslední době (např. ve srovnání s osmdesátými lety) velký růst - a to i v rozvojových zemích, mezi jednotlivými zeměmi a skupinami zemí jsou obrovské rozdíly. Ekonomiky zemí tzv. "třetího světa" vykazovaly v nedávné minulosti průměrný ekonomický růst 5,3 %, země východní Asie dokonce 6,1 %. Naproti tomu odstup Afriky od zbytku světa nabývá hrozivých rozměrů - spotřeba průměrné africké domácnosti poklesla za čtvrtstoletí o 20 %. Lze předpokládat, že následující léta tyto trendy ještě posílí, odstup chudých zemí se prohloubí, naopak např. východní a jihovýchodní Asie bude pokračovat v rychlejším než průměrném růstu, následovat je budou pravděpodobně i některé státy Latinské Ameriky. Ani ve vyspělých zemích však není situace týkající se ekonomického růstu optimální. Stejně jako v některých rozvojových zemích jsme zde kromě prohlubujícího se rozdílu mezi bohatými a chudými svědky poklesu částky, jenž jsou obyvatelé schopni (nebo ochotni) uspořit - např. průměrná americká domácnost ušetří v dnešní době jen polovinu toho, co před patnácti lety. Tento trend je charakteristický také pro ekonomiky přecházející od plánovaného k tržnímu hospodářství, zejména díky skokovému poklesu životní úrovně, ale i díky širší nabídce zboží vůbec a speciálně pak zboží na úvěr. Ukazatel růstu HDP však může být zkreslující - jeho růst je v některých situacích způsoben i environmentálně nepříznivým jevem, např. ekologickou katastrofou, která naši zemi postihla v roce 1997 a to konkrétně rozsáhlými záplavami na Moravě a v roce 2002 se tato situace opakovala v ještě větším rozsahu v Čechách. Na odstranění přírodní katastrofy takového rozsahu je třeba masivně uvolnit rezervy, vyprodukovat určitou službu, apod. Indukce růstu HDP z tohoto důvodu má však jen krátkodobý pozitivní efekt, což bude patrné i ve vlastní práci.

15

Pod pojmem ekonomický růst se obecně rozumí růst potenciálního reálného důchodu v čase. Ekonomická teorie rozděluje růst reálného důchodu do dvou kategorií:buď je růst reálného důchodu chápán jako odraz pouhého růstu množství výrobních faktorů, nebo je růst reálného důchodu posuzován jako růst celkové produktivity výrobních faktorů. V ekonomických modelech se proto ekonomický růst vyjadřuje dvěma způsoby. První způsob definuje růst jako růst potenciálního reálného důchodu (Y) mezi jednotlivými časovými obdobími. „Míru růstu (G) můžeme vyjádřit takto: G = (Y1 - Y0)/Y0 x 100 (%),“5 čímž získáme procentní změnu reálného důchodu oproti základnímu období. Ekonomové však často ve svých modelech vyjadřují ekonomický růst spíše jako růst potenciálního reálného důchodu na osobu (Y/L) neboli růst průměrné produktivity práce mezi jednotlivými časovými obdobími. Důvodem je to, že růst reálného důchodu na osobu je vhodným ukazatelem zvyšování životní úrovně. Míru růstu reálného důchodu na osobu (g) lze vyjádřit jako: g = [(Y1/L1) - (Y0/L0)]/[Y0/L0] . 100 (%), kde L představuje počet obyvatel nebo pracovní sílu (za předpokladu, že tempo růstu obyvatelstva je shodné s tempem růstu pracovní síly). Z výše uvedeného je patrné, že základním předpokladem pro teorii růstu bude tzv. produkční funkce, která odpovídá na otázku „Jaké množství reálného důchodu může ekonomika v daném časovém okamžiku vyrábět?" Přitom víme, že výroba zboží a služeb v určitém období závisí na množství dostupných výrobních faktorů (práce a kapitál) a od produktivity těchto faktorů v tomto období, a že výši produkce ekonomie hodnotí pomocí ukazatele HDP nebo ND. Počátky teorie růstu můžeme vysledovat již v díle Adama Smithe „Bohatství národů“z roku 1776. Smith dospěl k závěru, že klíč k růstu lze spatřovat v dělbě práce, akumulaci kapitálu a technickém pokroku. Zdůrazňoval rovněž důležitost stabilního právního rámce a ochrany vlastnických práv jako podmínek pro fungování neviditelné ruky trhu. Dále objasnil, jak svobodný mezinárodní obchod umožňuje chudším zemím přibližovat se zemím bohatším. Na počátku 19. století přidali David Ricardo a Thomas Malthus do problematiky ekonomického růstu další klíčový prvek – zákon klesajících výnosů. Avšak prvním ekonomem, který ukázal na základě dvouodvětvového modelu

5

Freit a Červenka (2002)

16

možnost trvalého růstu kapitalistické ekonomiky, byl Karel Marx. Modely růstu dynamizující keynesiánskou teorii vytvořili ve 40. letech ekonomové Roy Harrod a Evsey Domar – z jejich modelů ale plyne nutnost neustálého růstu pro zachování plné zaměstnanosti, navíc existuje podle těchto modelů pouze velmi úzká vývojová trajektorie, při které bude ekonomika udržovaná v rovnováze, přičemž odchylky od této trajektorie mají sklon se v čase rozšiřovat a proto z modelu plyne nestabilita tržní ekonomiky. Základy moderní teorie růstu byly položeny v roce 1956 Robertem. Solowem a Trevorem Swanem. Výsledkem jejich práce (jako určité reakce na Harrod-Domarův model) byl model vracející se ke stabilitě tržní ekonomiky. Dnes jej označujeme jako neoklasický či Solowův model, který se na dlouhou dobu stal základním rámcem pro analýzu ekonomického růstu.

„O několik let později definoval Nicholas Kaldor několik konvenčních pravd o ekonomickém růstu: 1. Důchod na osobu v čase roste a tempo růstu nevykazuje tendenci k poklesu. 2. Fyzický kapitál na osobu v čase roste. 3. Míra výnosu z kapitálu je téměř konstantní. 4. Poměr fyzického kapitálu k výstupu je téměř konstantní. 5. Podíly práce a fyzického kapitálu na důchodu jsou téměř konstantní. 6. Tempo růstu důchodu na osobu mezi zeměmi se významně odlišuje.“6 Tyto axiomy se dodnes považují za platné, ačkoliv v minulosti probíhala diskuse ohledně tendence k poklesu výnosu kapitálu s tím, jak se ekonomika rozvíjí. Smithovy a Malthusovy klasické modely: Tyto modely popisují ekonomický vývoj za podmínek neměnného rozsahu půdy a rostoucího počtu obyvatel. To má za následek, nedochází-li k technologickým změnám, to, že rostoucí počet obyvatel nakonec vyčerpá zásobu nevyužité půdy. Malthusiánská rovnováha nastává, když mzdy poklesnou na existenční úroveň a obyvatelstvo se nebude reprodukovat a tím se sníží nabídka práce (Samuelson, 1995).

6


17

Keynesiánská teorie růstu:

Keynesiánská teorie růstu vznikla dynamizací teorie Johna Maynarda Keynese neokeynesiánskými ekonomy Harrodem (1939) a Domarem (1946). V Harrodově teorii vystupuje jako klíčový princip akcelerace, zatímco Domar vychází z principu multiplikačního. Vzhledem k tomu, že i přes odlišný přístup došli ke shodným závěrům, bývají jejich teorie vysvětlovány společně v rámci tzv. Harrod – Domarovy kenesiánské teorie růstu. „Harrod rozeznává tři typy ekonomického růstu: - skutečné tempo růstu – jedná se o takové tempo růstu, kterého je v dané ekonomice dosahováno, - přirozené tempo růstu – závisí na růstu obyvatelstva a technickém pokroku. Při přirozeném tempu růstu jsou v ekonomice využívány všechny možnosti technického pokroku a ekonomika se nachází ve stavu plné zaměstnanosti, - zaručené tempo růstu.“7 Ponechejme stranou matematická vyjádření tohoto modelu – důležitý je závěr, podle kterého je ekonomika v rovnováze, pokud se skutečné tempo růstu rovná přirozenému tempu růstu. Zásadním nedostatkem tohoto modelu je skutečnost, že v něm není definován mechanismus, pomocí kterého by docházelo k nastolování takové rovnováhy. Z tohoto důvodu bývá tento model nazýván „modelem s rovnováhou na ostří nože“.

Neoklasický růstový model:

Neoklasické teorie růstu vycházejí z neoklasické produkční funkce, čímž je odstraněn jeden z nedostatků modelu Harroda a Domara, který je implicitně založen na produkční funkci s konstantními koeficienty, tedy nomožností substituce kapitálu a práce. Nejznámějším neoklasickým modelem je Solowův – Swanův model (dále Solowův model). Zaměřuje se na růstovou úlohu úspor, kapitálové akumulace a populační expanze na jedné straně a na úlohu technického pokroku na straně druhé. Navzdory

7


18

své velmi jednoduché poptávkové struktuře a „uzavřenosti“ vůči zahraničí odpovídá na 3 důležité otázky: - Jaký je vztah mezi růstem důchodu na osobu v určité zemi a faktory, jako jsou míra úspor, míra růstu obyvatelstva a technický pokrok? - Jak se růst důchodu na osobu v dané zemi vyvíjí v čase? - Existují nějaké ekonomické síly, které ve velmi dlouhém období umožní chudým zemím přibližovat se životní úrovni zemí vyspělých? Solowův model se nezaměřuje na růst celkového reálného důchodu (Y), ale na růst reálného důchodu na osobu (Y/L) neboli na růst průměrné produktivity práce. Solowův model studuje, jak se reálný důchod na osobu, spotřeba na osobu a poměr kapitál - práce vyvíjejí v čase. Zdůrazňuje úlohu prohlubování kapitálu (tj. růst kapitálového vybavení práce) a technologických změn při vysvětlování růstu potenciálního reálného GNP.„K prohlubování kapitálu dochází, jestliže zásoba kapitálu roste rychleji než ekonomicky aktivní obyvatelstvo. Při neexistenci technologické změny povede prohlubování kapitálu k růstu výstupu na jednoho pracovníka, k růstu mezního produktu práce a k růstu mezd, to povede k poklesu výnosů z kapitálu (zákon klesajících výnosů) a k následnému poklesu reálné úrokové sazby. Tím se vyčerpá možnost zvyšování životní úrovně pomocí akumulace kapitálu a v tomto okamžiku se ekonomika dostává do tzv. stálého stavu.“8 Při dosažení dlouhodobé rovnováhy ovšem toto prohlubování kapitálu ustává a reálné úrokové sazby přestávají klesat. Technologický pokrok zvyšuje produktivitu práce, výši kapitálu na pracovníka a tím i celkový produkt. Akumulace kapitálu zvyšuje produkt a mzdy, ale snižuje výnos (respektive úrokovou sazbu) z kapitálu.

„Celkově lze shrnout předpovědi Solowova modelu ohledně dlouhodobého růstu do několika bodů: - celkový reálný důchod (Y) roste tempem, které odpovídá míře růstu rozšířené práce, tj. míře růstu populace plus míře technického pokroku, - reálný důchod na osobu (Y/L) roste tempem, které odpovídá míře technického pokroku,

8


19

- v úspěšně se rozvíjejících ekonomikách, kde je míra růstu kapitálu vyšší než míra růstu rozšířené práce, bude míra růstu reálného důchodu na osobu vyšší než míra odpovídající dlouhodobému stálému růstu, - u vyspělých „stagnujících“ ekonomik bude tempo růstu reálného důchodu na osobu stejné nebo nižší než tempo odpovídající dlouhodobému stálému růstu, ale díky technickému pokroku bude stále pozitivní.“9 Jednoduchost popisovaného modelu bývá často ekonomy kritizována, protože ve skutečnosti ekonomický růst nevysvětluje, jen dokazuje, že ekonomický růst existuje. Tvrdí, že neoklasickou růstovou teorii je nutno doplnit o další prvky, pokud chceme získat nástroj k pochopení složitého procesu dlouhodobého ekonomického vývoje. Neoklasická teorie se totiž zabývá pouze tím, jak trhy fungují a ne tím, jak se vyvíjejí v čase. Tento statický pohled vedl k tomu, že růstová teorie se dlouhou dobu zaměřovala na technický pokrok a investiční proces, ale nevšímala si institucí a podnětů, které technický pokrok a investice determinují. Právě instituce a časový rozměr jsou aspekty, o které je nutno neoklasickou teorii doplnit. Pro praxi je však mnohem důležitější míra souladu empiricky vypozorovaných skutečností s předpověďmi modelu. Ty lze shrnout následovně: V dlouhém období se ekonomika přiblíží ke stálému stavu bez ohledu na počáteční podmínky. Když se kapitálová zásoba rozšiřuje, růst reálného důchodu na osobu se vlivem klesajících výnosů zpomaluje a nakonec se může zcela zastavit. „Na cestě ke stálému stavu by chudší země měly růst rychleji než země bohatší. Vysvětlení opět spočívá v klesajících výnosech: chudší země začínají s nižší kapitálovou zásobou, a proto z každé investice realizují relativně vyšší výnos.“10

9

Freit a Červenka (2002) Freit a Červenka (2002)

10

20

2 Způsoby měření HDP Hrubý domácí produkt (HDP) zahrnuje vyprodukované a užité (poskytnuté) toky zboží a služeb (produkce). Je to nesourodá produkce, skládající se z částí rozličného složení (např. výroba strojů a pronájem bytů), jejichž statistické zobrazení do jednoho součtu je prováděno oceněním v penězích. Vytvořený HDP a základní složky jeho užití měřené v peněžních jednotkách představují však reálné zboží a služby. K výpočtu HDP jsou používány tři metody (výdajová, příjmová a metoda podle přidané hodnoty), které jsou v zásadě rovnocenné a žádná z nich nemá přednost. Ve skutečnosti jsou to tři různé aspekty téhož ohodnocení. Důležitost tří přístupů při ekonomické analýze spočívá v tom, že osvětluje různé druhy problémů národního hospodářství. Metoda podle přidané hodnoty ukazuje celkovou hodnotu veškerého vyrobeného zboží a služeb (od produkce v základních cenách se odečte mezispotřeba v kupních cenách a výsledkem je hrubá přidaná hodnota v základních cenách); představuje součet hrubé přidané hodnoty jednotlivých odvětví (případně sektorů), k němuž se přičtou daně z produktů a odečtou dotace na produkty a získá se HDP. Výdajová metoda soustřeďuje pozornost na různé formy poptávky, jež vyvolává proudy zboží a služeb; vztahuje se tudíž k tržním transakcím a ke konečným procesům v ekonomice. Zjišťuje se tedy kdo kupuje výstup (HDP) a zaměřuje se na výdaje (poptávkovou stranu), tj. na užití HDP. Příjmová (důchodová) metoda ukazuje, kdo a jak je placený za vyprodukování výstupu (HDP, tj. které ekonomické subjekty obdrží důchody (nabídkovou stranu). HDP tak představuje sumu všech důchodů vzniklých a vyplývajících z produkce zboží a služeb, tj. důchody účastníků tvorby HDP. Roční národní účty ČR mají tu významnou vlastnost, že nominální objem HDP (běžné ceny) vypočtený třemi metodami je stejný. Tomu odpovídají i jednotlivé účty (běžné účty, účty akumulace), z nichž je patrné, že HDP může být rozdělen na jednotlivé části několika způsoby. Národní účty jsou nejzpůsobilejší potřebám ekonomické analýzy, neboť v maximální možné míře přehledně zobrazují základní souvislosti v národním hospodářství. Ukazatele národních účtů vyjadřují výsledky všech ekonomických činností i jednotlivých transakcí a odpovídají logice národního hospodářství. Hlavním kritériem následujícího pojednání není však výkonnost ekonomiky, nýbrž popis koloběhu

21

důchodu a jeho determinant. Za nové v tomto popisu lze pokládat uspořádání látky, což se považuje za důležitější a čemuž je dána přednost před vlastním obsahem.

Při měření HDP se setkáváme s mnoha problémy. Údaje o HDP se v praxi používají nejen jako míra toho kolik se vyrábí, ale také jako míra blahobytu obyvatel dané země. Ekonomové a politici se často vyjadřují tak, jako by přírůstek reálného HDP znamenal, že se lidem daří lépe. Ale údaje o HDP jsou vzdáleny tomu, aby byly dokonalou mírou výstupu ekonomiky nebo blahobytu. Jsou zde čtyři hlavní problémy: - Některé výstupy jsou těžko měřitelné, protože nejsou obchodovány na trhu. Konkrétními příklady jsou vládní služby, netržní aktivity jako je dobrovolná práce a domácí kutilství. - Je těžké správně ohodnotit vyšší kvalitu zboží. To byl zejména případ počítačů, jejichž kvalita se rychle zvýšila, zatímco jejich ceny prudce klesaly. Ale platí to pro téměř pro každé zboží, jako například automobily, jejichž kvalita se časem mění. Odborníci na účetnictví hrubého domácího produktu se snaží těmto zlepšením kvality přizpůsobit. Je to však nelehký úkol, zvláště když se objeví úplně nový výrobek nebo model. - Některé aktivity měřené jako příspěvek k reálnému HDP představují ve skutečnosti spotřebovávání zdrojů, které mají být uchráněny, nebo to jsou „negativní produkty“, například zločiny či ohrožení národní bezpečnosti. - Výpočty neberou v úvahu znečišťování životního prostředí a jeho ničení. tento problém je palčivý zejména v rozvojových zemích. Například jedna studie o Indonésii tvrdí, že poctivé započítávání negativních účinků na životní prostředí by snížilo roční tempo růstu ekonomiky v posledních třech letech o 3%.

2.1 Výdajová metoda

Výdajová metoda měří velikost HDP přes tok výdajů ekonomických subjektů (tj. výdaje domácností, podniků, vlády a zahraničních subjektů) na nákup statků a služeb vyprodukovaných v dané zemi v daném roce.

22

Výdajovou metodu tedy můžeme shrnout:

HDP = C + I + G + NX

C – spotřeba domácností, která zahrnuje hodnotu výrobků a služeb spotřebovaných domácnostmi pro uspokojení individuálních potřeb, uhrazených z důchodů (příjmů) domácností a pořízených nákupem, dary i formou naturální spotřeby (např. nábytek, automobily, potraviny, zdravotní a vzdělávaci služby apod.). Nepatří sem však nákupy určené pro podnikatelskou činnost ani nákupy cenností.

I – investiční výdaje které zahrnují investice podniků a firem. Tato investice mají dvě složky: - fixní investice – těmi rozumíme nákup kapitálových statků firmami. Obsahuje hodnotu pořízení hmotného i nehmotného investičního majetku koupeného, převzatého nebo vyrobeného ve vlastní režii po odečtu prodejů, předání a vyřazení majetku (např. nákup nových strojů, zařízení, budov apod.). Patří sem i pořízení formou finančního leasingu, nespadají sem předměty dlouhodobé spotřeby pořízené domácnostmi pro uspokojování konečné spotřeby nebo vládou pro vojenské účely. - investice v podobě zásob – vyjadřují změny ve stavu zásob surovin, materiálu, zboží, rozpracovaných výrobků a hotové produkce. Rozdíl mezi výší zásob na konci a na počátku období je změna stavu zásob. Ta může být buď kladná (tedy přírůstek zásob) nebo záporná (tedy úbytek zásob). Souhrn všech investic představují hrubé investice, které zahrnují investice restituční neboli obnovovací (to jsou ty investice, které pouze nahrazují opotřebená výrobní zařízení a budovy, čili amortizaci) a čisté investice, jejichž cílem je rozšíření výrobní kapacity. Čisté investice tedy můžeme vyjádřit jako hrubé investice mínus amortizace (opotřebení, znehodnocení kapitálu). Opotřebení může být buď fyzické, které je způsobeno např. korozí, hnitím, nebo opotřebení technické, které je způsobeno zastaráním v důsledku vědeckotechnického pokroku. Do investic nezapočítáváme nákup cenných papírů (akcií a obligací) protože se mění struktura portfolií a vlastních aktiv, ale nepřibývá žádná nová výrobní kapacita.

23

G – vládní výdaje – tedy výdaje vlády a soukromých nevýdělečných institucí na nákup výrobků a služeb. Tyto vládní výdaje zahrnují náklady na solnice, zbraně pro armádu, zařízení pro státní školy, budovy pro státní instituce dále pak náklady na služby poskytované uvedenými organizacemi pro uspokojení individuálních potřeb (školství, zdravotnictví, služby soudců, služby učitelů ve státních službách, služby lékařů ve státních nemocnicích apod.) i kolektivních potřeb (správa, obrana apod.) hrazené ze státního rozpočtu, rozpočtu obcí, případně z jiných příspěvků. Hodnota služeb, které nemají tržní podobu (které neprochází trhem) je do DPH započítávána ve výši výrobních nákladů vynaložených na tuto netržní produkci (např. hodnota služeb státního školství je dána výší odměn za tyto služby). Za povšimnutí stojí, že investice realizované vládou, čili státní investice, jsou započítávány do výdajů vlády (G) a nikoliv do investičních výdajů (I). Do vládních výdajů nezahrnujeme transferové platby, které představují takové výdaje státu, jejichž smyslem není nákup výrobků a služeb pro potřeby vlády, ale podpora některých subjektů v podobě důchodů (starobní, invalidní, vdovský, sirotčí), studentských stipendií, podpor v nezaměstnanosti a jiných sociálních dávek. Pro transfery je typické to, že se jedná o jednostranné platby státu což znamená, že jejich příjemci neposkytují plátci žádné výrobky a služby. Transfery nezahrnujeme do vládních výdajů proto, že se jejich hodnota projeví ve služce spotřeba domácností (C) jako výdaje na nákup spotřebních statků.

NX - čistý export NX = X – M. Jsou to výdaje zahraničních subjektů. Postupujeme tak, že od hodnoty exportovaných výrobků a služeb odečteme hodnotu importovaných výrobků a služeb a tím získáme veličinu, která vyjadřuje čistý vliv zahraničně ekonomického prostředí na výši HDP dané země. Hodnota čistého exportu může nabývat kladných i záporných hodnot v závislosti na saldu výkonové bilance země, tzn. Na vztahu hodnoty celkového exportu a importu. Výkonová bilance se skládá z obchodní bilance a z bilance vývozu a dovozu služeb. Je-li hodnota vývozu výrobků a služeb vyšší než hodnota jejich dovozu, je výkonová bilance země aktivní a čistý export je kladnou veličinou, která zvyšuje HDP. Záporná hodnota HDP snižuje.

Určitým problémem je existence nepřímých daní, které způsobují rozdíl mezi cenou, kterou platí spotřebitelé, a cenou, kterou obdrží firmy. Podle toho, zda jsou nebo nejsou nepřímé daně součástí měření HDP, rozeznáváme: 24

-

HDP v cenách tržních (HDP ct), včetně přímých daní

HDPct = C+G+Ig+X

-

HDP v cenách výrobních faktorů (HDP cvf), bez nepřímých daní

HDPcvf=C+G+Ig+X- Tn

2.2 Příjmová (důchodová) metoda Příjmová nebo-li důchodová metoda měří velikost HDP přes tok příjmů (důchodů) ekonomických subjektů plynoucí za poskytnutí služeb výrobních faktorů, jež tyto subjekty vlastní a které jsou nezbytné k produkci výrobků a služeb. Jde vlastně o pohled na stejný produkt ekonomiky, ale z druhé strany. Odměnu za služby výrobních faktorů vyjadřují náklady na produkci těchto výrobků a služeb a je představována mzdami (práce), úroky a zisky (kapitál) a rentami (přírodní zdroje). Tyto odměny příslušející vlastníkům výrobních faktorů představují jejich příjmy (důchody). Sečtením všech příjmů (důchodů) dostaneme přibližnou hodnotu vyprodukovaného produktu v dané zemi v daném roce a tento součet nazýváme národní důchod ND (NI – National Income). Výdajová i příjmová metoda jasou v zásadě stejné, protože to, co je z hlediska jednoho subjektu výdajem, je z hlediska jiného subjektu příjmem (důchodem). Příjmovou (důchodovou) metodu tedy můžeme shrnout: ND = w + r + i + p + n + a kde: w – mzdy a jiné platby zaměstnancům které zahrnují veškeré čisté mzdy, další platby poskytované zaměstnavateli a daně z mezd. r – renty. Do příjmů renta jako takové, které jsou placeny vlastníkům půdy, nemovitostí a nejrůznější nájemné. Metodou odhadu jsou zde také zahrnuty imputované důchody neboli imputovaná renta. Jde o důchody, které plynou vlastníkům kapitálových statků (domácnostem) z užívání např. užívání vlastního pozemku, bytu, domku. Je to tedy hodnota služby těchto kapitálových statků, kterou

25

by uživatelé těchto statků (pozemků, domů, bytů) museli platit, kdyby nebyly jejich vlastní. i – úroky z vkladů p – zisky, tedy to co nám zbylo z prodeje produkce po tom, co jsme uhradili ostatní náklady na výrobní faktory (mzdy, úrok, renty). n – nepřímé daně. Jsou součástí ceny statků a tuto daň musí prodejce odvést do státního rozpočtu. K nepřímým daním patří v České republice daň z přidané hodnoty a daň spotřební. a – amortizace je proces opotřebování fixního majetku neboli proces snižování jeho hodnoty (tzv. odepisování). Postupně amortizované zařízení musí být po určité době nahrazeno novým. Kupuje se za prostředky z amortizačního fondu, kde se postupně shromažďují částky odpovídající příslušnému opotřebení a jež jsou součástí ceny.

2.3 Metoda podle přidané hodnoty Přidaná hodnota je hodnota, kterou jednotliví výrobci postupně v průběhu výrobního procesu přidávají svým úsilím k hodnotě nakupovaných surovin, polotovarů a služeb. V praxi přidanou hodnotu zjišťujeme tak, že od příjmu z prodeje daného produktu odečteme náklady na zakoupení surovin, materiálů, paliv, polotovarů, služeb atd. nezbytných k výrobě tohoto produktu. Znamená to, že náklady firem ve formě mezd, platů, úrokových plateb a dividend jsou do přidané hodnoty zahrnuty, ale nákupy např. obilí, dřeva, oceli nebo elektřiny od ostatních firem jsou z přidané hodnoty vyloučeny, protože tyto nákupy budou započítány do HDP z přiznání jiných firem. Tím se zabrání dvojímu započítávání. Sečteme-li hodnoty přidané všemi firmami v ekonomice, dostaneme hodnotu všech finálních produktů, tzn. hodnotu hrubého domácího produktu.

HDP = součet přidaných hodnot firem

26

3 Vývoj HDP před vstupem do EU Již před začátkem první světové války představovaly české země hospodářsky nejsilnější teritorium tehdejšího Předlitavska a vedle Rakouska byly – především díky průmyslu - ekonomicky nejvyspělejší částí Rakouska-Uherska. Ekonomická výkonnost, měřená hrubým domácím produktem na obyvatele, se v roce 1913 pohybovala v Česku na úrovni přibližně tří čtvrtin úrovně dosahované na území dnešního Rakouska. „Ekonomiku tehdejší doby lze tedy hodnotit jako středně vyspělou, ačkoliv svou výkonností a používanými technologiemi Česko zaostávalo za nejvyspělejšími zeměmi světa - dosahovalo asi tří čtvrtin francouzské, dvou třetin německé a asi třetiny až poloviny americké výkonnosti.“11 Nově vzniklý stát – Československo – zvládl poválečnou rekonstrukci nejdříve ze všech středoevropských zemí. Do roku 1929 se výkonnost hospodářství navýšila o 45 %. Tuto úroveň už náš stát nikdy nepřekročil – v důsledku úzké vazby na světové trhy se světová hospodářská krize projevila nepoměrně hlouběji než v ostatních tehdejších vyspělých ekonomikách. Přesto výsledná dosažená dynamika ekonomiky (do roku 1937 proti roku 1913 o 38 %, tj. o 1,4 % ročně) znamenala v roce 1937 asi čtyři pětiny úrovně Francie, tři čtvrtiny úrovně Německa a 40 – 55 % úrovně hospodářské výkonnosti USA. Stejně rychle jako po první světové válce obnovilo Československo ekonomickou výkonnost i po roce 1945 a do roku 1989 ji proti roku 1937 přibližně trojnásobně zvýšilo, což představuje průměrný růst o 2,1 % ročně. Číslo udávající ekonomický růst v době centrálně plánovaného hospodářství je však zkresleno – růstu bylo dosahováno i tzv. extenzívními cestami - kvantitou na úkor kvality a vysokou náročností na výrobní faktory na úkor produktivity. Ekonomický systém byl totiž založen na tzv. všelidovém vlastnictví výrobních prostředků s rozhodujícím podílem státního a družstevního sektoru a zanedbatelným podílem sektoru soukromého, ekonomické rozhodování podléhalo státnímu plánování. Tento systém nerespektoval vztahy poptávky a nabídky, vedl k neefektivní alokaci a využívání zdrojů, nepodněcoval iniciativu, inovační úsilí a technický pokrok a v konečném důsledku vedl k hospodářské stagnaci, technologické zaostalosti, zhoršování životního prostředí, nedostatečnému uspokojování některých potřeb a nespokojenosti občanů. 11

Zelený (2004)

27

Na druhé straně tento systém poskytoval lidem relativní jistotu práce, sociálního zabezpečení, bydlení a cenové stability.

Můžeme konstatovat, že v průběhu poválečného vývoje do roku 1989 Československo zvýšilo svou hospodářskou výkonnost méně než vyspělé státy západního bloku, problémem se ovšem začínala stávat technologická propast za vyspělými zeměmi. Stagnace produktivity byla způsobena zejména nedokonalostí technické úrovně a kvality produktů. Příčinu je třeba hledat mimo jiné v omezenosti státní suverenity začleněním Československa do východoevropských politických a ekonomických struktur (Varšavská smlouva a Rada vzájemné hospodářské pomoci), podřízených vlivu tehdejšího Sovětského svazu.

3.1 Vývoj HDP v letech 1989 - 1992

Hospodářskou a potažmo i sociální situaci v České republice lze vystihnout pomocí vybraných makroekonomických a jiných ukazatelů. V tabulce č. 1 je uveden přehled těch nejdůležitějších makroekonomických veličin za období let 1989 až 1992 (pro převážnou většinu ukazatelů je použit jako základní rok jejich měření rok 1989). Jak je z tabulky č.1 patrné, stejně jako ostatní státy procházející transformací, tak i Česká republika znaznamenala na počátku 90. let hluboký ekonomický propad. Za povšimnutí stojí zejména míra inflace a její růst v roce 1991. Již v roce 1990 došlo k určitým administrativním cenovým úpravám a k odbourání tzv. záporné daně z obratu ještě před provedením cenové liberalizace k 1. 1. 1991. Prakticky ihned po tomto kroku následoval velmi prudký vzestup indexu spotřebitelských cen – tento nárůst byl zřejmým důsledkem tří předchozích devalvací československé koruny celkově o 86 % (devalvace byly provedeny v souvislosti se zavedením tzv. vnitřní konvertibility). Ve stejném období růst nominálních mezd a důchodů zaostával za růstem míry inflace, které se projevilo prudkým snížením reálných mezd a důchodů a tím poklesla životní úroveň obyvatel. Propad životní úrovně se následně negativně promítl do spotřeby některých základních druhů potravin a průmyslového zboží. Pokles reálných mezd byl přes svoji značnou hloubku v podstatě jednorázový - od

28

poloviny roku 1991 začaly mzdy v nominálním i v reálném vyjádření růst, a to podstatně rychleji než produktivita práce.

Tabulka č. 1: Základní trendy vývoje HDP a dalčích makroekonomických ukazatelů v ČR v letech 1989-1992.

Ukazatel / Rok

1989

1990

1991

1992

Reálný HDP, index, 1989=100

100

99,8

88,2

87,8

Index spotřebitelských cen, 1989=100

100

109,7

171,8

190,9

Míra inflace, nárůst v %

1,4

9,7

56,6

11,1

0

0,7

4,1

2,6

HDP na pracovníka, index, 1989=100

100

100,8

94,2

96,2

Průměrná reálná mzda, index 1989=100

100

94,8

69,9

77,1

Průměrný reálný důchod, index, 1989=100

100

94

72,8

73,6

-5

-763

841

-1601

14,29

28

27,84

28,9

Zahraniční zadluženost, mld. USD

x

x

x

8,5

Devizové rezervy, mld. USD

x

x

x

0,8

Bytová výstavba, zahájené byty, index, 1989=100

100

109

19,5

15,1

Bytová výstavba, dokončené b., index, 1989=100

100

81

75,8

66,1

Míra nezaměstnanosti v %

Bilance zahraničního obchodu, mil. USD Kurz USD v jednotkách Kč (Kčs), střední kurzy

Zdroj: ČSÚ a ČNB. (2008), vlastní úprava

Pro rok 1991 byl charakteristický silný pokles hospodářské aktivity v důsledku propadu vnitřní i vnější poptávky. Oproti roku 1989 se reálný HDP propadl o 11,8 %, index spotřebitelských cen naopak vzrostl o 71,8 %. Ekonomický průběh transformace se výrazně projevil také v sociálních aspektech. Česká ekonomika se začala po 50 letech potýkat s nezaměstnaností velkého rozměru, kdy míra nezaměstnanosti činila až 6,6 % při 527 000 nezaměstnaných. Tento faktor se projevil prudkým poklesem reálných příjmů a se změnou cenových hladin i jejich strukturou. Chování domácností bylo ovlivněno snahou o rychlou adaptaci na nové podmínky, ale současně i velkými obavami z budoucnosti, a to především z nezaměstnanosti.

29

Kvůli obavám z budoucího vývoje začal v letech 1991 – 1992 v chování domácností dominovat sklon k úsporám. Míra úspor dosáhla největší výše za posledních 40 let a to 9,3 %. Toto lze chápat jako důsledek zmírnění inflace po cenové liberalizaci (několikrát zmiňovaná restriktivní měnová a fiskální politika vedla k tlumení inflace). Počet domácností, které utrácely veškerý svůj důchod, klesal. Přesto se projevoval pokles koupěschopnosti, zejména u komodit dlouhodobé spotřeby. Nákupy těchto předmětů domácnosti buď oddalovaly (při očekávání snížení cen tuzemského zboží), nebo u nich převládl zájem o nákup zahraničních výrobků (či přímo nákup v zahraničí). Tím byl i českým producentům vyslán jasný signál. Spotřebitelé začali preferovat vyšší kvalitu a užitné vlastnosti produktu i přes nutnost platit za takový produkt vyšší cenu. Obecně ale lze tvrdit, že v chování domácností převládal dlouhodobější horizont rozhodování daný recesí celé ekonomiky. „V tržní ekonomice se sklon k úsporám v období recese zvyšuje. Tento axiom ekonomická teorie popisuje jako tzv. efekt západky - spotřebitelé se v recesi snaží udržet svoji životní úroveň i úroveň spotřeby a čerpají z dříve nashromážděných úspor.“12 O vzájemné vazbě mezi mírou úspor a vývojem HDP, kdy při dlouhodobějším poklesu tempa ekonomického růstu se naopak růst míry úspor zvyšuje, svědčí i následující graf č. 1.

12

Spěváček (2002)

30

Graf č. 1: Vývoj tempa růstu HDP a míry úspor v letech 1980 – 1991

Vývoj tempa růstu HDP a míry úspor v letech 1980-1991 10 8 6 4 2 0 -2 -4 -6 -8 -10 -12 1980

1981

1982

1983

1984

1985

1986

Tempo růstu HDP

1987

1988

1989

1990

1991

Míra úspor

Zdroj: ČSÚ. (2008), vlastní úprava

Rozdíl v ekonomickém vývoji se však začal projevovat až po roce 1992. Pokud se totiž podíváme na celkovou výkonnost transformujících se ekonomik v průběhu let 1989 – 1992, měřenou vývojem kumulovaného HDP v tomto období, pak zjistíme že všechny ekonomiky zaznamenaly kumulativní pokles HDP na počátku transformace minimálně o 15 %. V České republice byl ve skutečnosti kumulovaný pokles HDP v průběhu transformace nejmenší ze všech uvedených ekonomik, 15,5 % v roce 1992. Maďarsko dosáhlo kumulovaný pokles 18,5 %, Polsko 18 % a Bulharsko dokonce téměř 37 %. Samozřejmě, lze argumentovat, že relativně nízký kumulativní pokles HDP je výsledkem nedostatečně důrazné restrukturalizace podniků na počátku transformace, důsledkem udržování neefektivních podniků, které by bez podpory státu zanikly. Ale lze také tvrdit, že české podniky byly schopny urychleně nahradit ztráty východních trhů přesměrováním vývozu na západní trhy a že toto poměrně rozsáhlé přesměrování vývozu zabránilo ještě většímu propadu produkce. Z následujícího

31

grafu, znázorňujícího vývoj reálného HDP, vyplývá, že Polsko jako jediná transformující se ekonomika dokázalo zastavit pokles HDP už v roce 1992, zatímco ostatní státy se s problémy spojenými s ekonomickým růstem potýkaly déle. Období let 1989 – 1992 je charakterizováno jako období recese, způsobené především zahájením reforem, snížením poptávky a rozpadem RVHP. Rreálný hrubý domácí produkt se podle oficiálních údajů snížil v roce 1990 o 1,2 %, v roce 1991 o 14,2 % a v roce 1992 o 6,4 %. V průběhu roku 1993 se ještě plně nepodařilo nahradit ztráty plynoucí z rozpadajícího se obchodu s bývalými členskými státy RVHP, tzn. nedošlo k vyvážení situace zvýšením objemu obchodů na západních trzích. Navíc v České republice panovala jak finanční, tak celoekonomická nejistota, zapříčiněná rozpadem ČSFR na 2 samostatné republiky. Především toto byl důvod poklesu HDP o dalších 0,9 %.

Graf č. 2: Vývoj reálného HDP v letech 1989-1992, (1989 = 100%).

Vývoj reálného HDP v letech 1989-1992 (1989 = 100%) 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% 1989

ČR

1990

Polsko

1991

Maďarsko

1992

Bulharsko

Zdroj:European Bank for Reconstruction and Development, Transition Report. London (2009), vlastní úprava

32

3.1.1 Politický vývoj v ČR v letech 1989 - 1993 Nejvýznamnější událostí roku 1989 byl bezesporu 17. listopad, kdy padl komunistický režim a začaly probíhat první významné politické změny (jmenování vlády Národního porozumění v čele s Mariánem Čalfou, rekonstrukce parlamentu a volba prezidenta republiky – Václava Havla). Následující rok byl poznamenán především utvářením základních předpokladů pro demokratické fungování politického systému - v červnu proběhly první svobodné volby, jejichž vítězem se v České republice stalo Občanské fórum (na Slovensku Verejnosť proti násiliu). Nešlo přitom o standardní politickou stranu, ale o sdružení různorodých proudů a seskupení podporujících demokratické změny ve společnosti. Jednalo se o jakési opozitum komunistické straně. Předsedou federální vlády se stal znovu Marián Čalfa, do čela české vlády byl nominován Petr Pithart. Do čela slovenské pak Ján Čarnogurský. Federální shromáždění přijalo novou ústavu a změnilo název státu na Českou a Slovenskou federativní republiku.

Nově přijaté zákony zaručovaly základní politická práva a občanské svobody, v hospodářské oblasti svobodu podnikání (např. zákony o soukromém podnikání, akciových společnostech, o státním podniku). Řada tří devalvací koruny až na výsledných 28 Kčs za 1 US dolar připravila půdu pro zavedení vnitřní směnitelnosti měny, došlo k dílčím cenovým úpravám. Nejvýznamnější bylo odstranění záporné daně z obratu u maloobchodních cen potravin, které vedlo v červenci ke zhruba 25 % zvýšení jejich cen. V září 1990 přijalo Federální shromáždění již zmiňovaný scénář ekonomické reformy a ve stejném měsíci také Československo obnovilo své členství v Mezinárodním měnovém fondu a Světové bance.

Od počátku roku 1991 byly nastartovány zásadní ekonomické reformy, které pak měly značný vliv na hospodářský vývoj v budoucnosti. K 1. lednu začala liberalizace cen a zahraničního obchodu, spojená se zavedením vnitřní směnitelnosti československé koruny. Tím se podstatně zlepšila situace na trhu, zároveň se tvořila potřebná konkurence domácím výrobcům. Hospodářsko politickou prioritou vlády byla měnová i fiskální makroekonomická stabilizační politika. V tomto roce byla přísně restriktivní a zaměřená na potlačování silných inflačních tlaků. V průběhu roku 1991 začaly první aukce malé privatizace a v listopadu registrace kupónových knížek pro kupónovou

33

metodu velké privatizace. Koncem roku 1991 přijalo Federální shromáždění zákon o Státní bance československé, která získala postavení a kompetence standardní emisní banky. Dále pak zákon o bankách, který určoval základní pravidla pro činnost obchodních bank.

V roce 1992 proběhly druhé svobodné volby. Občanské fórum se rozdělilo do několika samostatných politických subjektů, mezi kterými v České republice zvítězila Občanská demokratická strana v čele s Václavem Klausem, na Slovensku pak Hnutí za demokratické Slovensko Vladimíra Mečiara. V povolební době vyvrcholily spory o kompetence mezi Českou a Slovenskou republikou a vývoj spěl k rozpadu federativního

státu.

Příprava

rozdělení

Československa

zpomalila

zavádění

ekonomických reforem. Přesto proběhla první vlna kupónové privatizace a pokračovala malá privatizace. Započal proces navrácení majetku znárodněného po únoru 1948.

3.2Vývoj HDP v letech 1994 - 1998

Období relativně přísné fiskální, měnové i mzdové politiky na počátku 90. let vystřídalo období mírnější měnové a fiskální politiky. Česká republika v tomto období dospěla do stavu, kdy splňovala většinu přísných konvergenčních kritérií pro inflaci, veřejné finance, směnné kurzy a úrokové míry. Tyto byly zakotveny v Maastrichtské úmluvě pro konečné stadium Evropské měnové unie. Jak ale vyplývá z předchozího textu, makroekonomická nerovnováha se prohlubovala a bylo jen otázkou času, kdy krátkodobé oživení vystřídá stagnace. Následující

tabulka

č.

2

znázorňuje

vývoj

HDP

a

makroekonomických ukazatelů České republiky za dané období.

34

dalších

klíčových

Tabulka č.2 : Základní trendy vývoje HDP a dalších makroekonomických ukazatelů v ČR v letech 1993-1998.

Ukazatel / Rok

1993 1994 1995 1996 1997 1998


87,8

89,8

95,1

99,2

98,4

97,2


230,6

253,6

276,7

301

326,6

361,6


20,8

10

9,1

8,8

8,5

10,7


3,5

3,2

2,9

3,5

5,2

7,5


97,9

99,3

102,5

106,8

107,8

107,1


79,9

86,1

93,5

101,5

103,5

102

Průměrný reálný důchod, index, 1989=100

70

72,8

83,6

91,4

96,2

95,1

Bilance zahraničního obchodu, mil. USD

346

-716

-3608

-5 809 -4 389 -2 438

Kurz USD v jednotkách Kč (Kčs), střední kurzy

29,995 28,785 26,541 27,145 31,698 32,281

Zahraniční zadluženost, mld. USD

9,6

12,2

17,2

21,2

21,6

24,3

3,9

6,1

14

12,4

9,8

12,6

13,3

19,6

29,6

40,5

59,2

62,6

33

23

26,3

30,4

40,3

Devizové rezervy, mld. USD Bytová výstavba, zahájené 1989=100

byty,

index,

Bytová výstavba, dokončené b., index, 1989=100 57,2


S ohledem na výkonnost ekonomiky a některé makroekonomické údaje z let 1993 i 1994 se zdálo, že Česká republika stojí v čele ekonomické transformace ve střední Evropě. Po silném poklesu ekonomické aktivity (mezi lety 1989 a 1993 klesl český HDP o více než 20 %) a po počátečních inflačních tlacích prošla ekonomika v roce 1993 bodem obratu. Dosáhla příznivé míry růstu HDP v roce 1994 i 1995 a to (2,6 a 4,8%). Inflace se stále snižovala (z 18,2 % v roce 1993 na 7,9 % v roce 1995). Rozpočet byl do roku 1996 v lehkém přebytku. Devizové rezervy se prudce zvyšovaly (což bylo považováno za důležitý výsledek vzhledem k nejistotám spojeným s rozdělením bývalé československé měny) a nezaměstnanost zůstávala na nízké úrovni. Vývozy, které byly z počátku nízké díky ztrátám na trzích zemí bývalé RVHP (a zejména v Sovětském svazu, kde podíl na celkovém exportu klesl z téměř 40 % v roce 1989 na 8,3 % v roce 1993), začaly růst vzhledem k nalezení pozic na trzích Evropské unie i jinde. Kvůli potlačené agregátní poptávce byly během celého období

35

od roku 1989 do května 1994 dovozy nízké a obchodní bilance kladná (s výjimkou poslední čtvrtiny roku 1992).

Právě kvůli všem výše zmiňovaným aspektům se zdálo, že Česká republika je makroekonomicky stabilizovaná země s rozhodujícím podílem soukromého sektoru. Země přitažlivá pro zahraniční investory. Česká republika zahájila jednání o vstupu do OECD a v některých oblastech byla dokonce označována za příklad pro ekonomiky EU. Tento dojem ovšem netrval příliš dlouho a česká ekonomika se dostala do potíží, což se projevilo i snížením tempa ekonomického růstu.

Stabilizace celkové situace a také výsledky reformních aktivit se začaly projevovat hned v roce 1994. Hrubý domácí produkt zaznamenal růst. V roce 1996 se tento růst zpomalil na 4,1 %, částečně v důsledku zpřísnění měnové politiky České národní banky. V roce 1997 došlo k výraznému zpomalení růstu. V prvním pololetí roku zaznamenali ekonomové ve srovnání s prvním pololetím roku 1996 nárůst ekonomické výkonnosti pouze o 1,3 %, za období leden - říjen 1997 vzrostl hrubý domácí produkt ve srovnání se stejným obdobím předchozího roku jen o 0,8 %. Po devíti letech transformace ekonomiky hrubý domácí produkt v ČR nedosáhl své reálné výchozí úrovně z roku 1989, i když takové srovnání může být jen přibližné. V roce 1998 byl asi o 4 % nižší. Průmyslová výroba o 16 % a stavební výroba o 14 % nižší. Vývoj růstu HDP v tomto období lustruje graf č. 2

36

Graf č. 3: Vývoj tempa růstu HDP v letech 1993 – 1998.

Vývoj tempa růstu HDP v letech 1993-1998 6% 5% 4% 3% 2% 1% 0% -1% 1993

1994

1995

1996

1997

1998

Tempo růstu HDP


Z grafu je vidět, že v období let 1994, 1995 a v první polovině roku 1996 probíhal v České republice relativně rychlý ekonomický růst, který v roce 1995 dokonce dosáhl hodnoty 6,4 % ročního růstu HDP. Šlo o klasické transformační oživení. Při velmi nízké míře nezaměstnanosti (která se po většinu tohoto období udržovala pod 3 %) nebyla důvodem ke změně makroekonomické politiky ani neklesající inflace (udržující se na úrovni kolem 10 % ročně, což bylo v tehdejší době výrazně méně než v ostatních transformujících se ekonomikách), ani fiskální situace státu, protože státní rozpočet České republiky byl vyrovnaný. Negativním jevem (z hlediska ekonomické politiky) mohl být jedině relativně rychlý růst mezd, především kvůli snaze některých ekonomů a politiků o razantní snížení inflace.

Nestabilní ekonomika kolísala jako kyvadlo mezi růstem a vnější rovnováhou. Nestabilitu je možno charakterizovat tzv. "třífázovým” vývojem. Nejprve fází 37

transformačního poklesu ekonomiky do roku 1993, dále fází nerovnovážného růstu do roku 1996 a od roku 1997 opět fází nové krize. Všechny fáze jsou velmi dobře pozorovatelné v následujícím grafu, prezentujícím vývoj HDP a domácí poptávky.

Graf č. 4: Vývoj HDP a domácí poptávky v ČR.

Vývoj HDP a domácí poptávky v období 1989-1999 120% 100% 80% 60% 40% 20% 0% 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 HDP

Domácí poptávka


V roce 1998 vykazovala Česká republika záporný čistý vývoz. To při poklesu ekonomiky, který v roce 1998 dosáhl 7 % v poměru k HDP.

Rizika nestability vývoje ekonomiky ale signalizovaly i některé indikátory zdraví finančního sektoru. Patřil k nim především rychlý růst počtu klasifikovaných úvěrů (více než jedna třetina z celkového objemu poskytnutých úvěrů), problémy vznikaly i u indikátorů dluhové služby a zahraničního dluhu, které na konci roku 1996 překročily i mezinárodně respektované limitní kritické hodnoty (5 % HDP, resp.

38

40 % HDP). Již v úvodu jsme zmínili, že na počátku transformace ekonomiky měla Česká republika mezi zeměmi střední a východní jednu z nejnižších zadlužeností na obyvatele. Hrubý zahraniční dluh České republiky však vzrostl přibližně z 8,5 miliardy USD ke konci roku 1993 na 20,4 miliardy USD ke konci roku 1996. Trend zvyšování externí zadluženosti pokračoval nadále i v roce 1997 a 1998. Zatímco veřejný hrubý dluh celého Československa v roce 1989 činil asi 11 % v poměru k HDP, v roce 1998 byl včetně skrytých dluhů odhadován jen za Českou republiku asi na 23 %. Hrubý zahraniční dluh celého Československa činil koncem roku 1989 7,9 mld. USD, tj. 15 % v poměru k HDP, koncem roku 1998 činil jen za Českou republiku 24,3 mld. USD, tj. 40 % v poměru k HDP, což ekonomové považují za kritickou hranici. Nic z toho však nevypovídá o hospodářském růstu. Ekonomický růst byl v roce 1998 záporný (-2,7 %). Česká ekonomická recese přišla v době, kdy sousední ekonomiky vykazovaly kladné hodnoty růstu HDP, jak je patrné z následující tabulky č.3.

Tabulka č.3: Srovnání reálného HDP v ČR a vybraných státech (meziroční změna v %)

Ukazatel / Rok Polsko

1998 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1989 -7

2,6

3,8

5,2

7

6,1

6,9

4,8

121,8

Slovinsko

-8,9

-5,5

2,8

5,3

4,1

3,1

4,6

3,9

105,3

Slovenská republika

-14,6

-6,5

-3,7

4,9

6,8

6,9

6,5

4,4

101,7

Maďarsko

-11,9

-3,1

-0,6

2,9

1,5

1,3

4,6

4,9

99,4

Česká republika

-11,6

-0,5

0,1

2,2

5,9

4,8

-1

-2,2

95,3

Rumunsko

-12,9

-8,8

1,5

3,9

7,1

4,1

-6,1

-5,4

75,8

Bulhrasko

-11,8

-7,4

-1,5

1,8

2,2

-10,9

-7

3,5

70,7

x

-19

-12

-12,6

-4,1

-4,9

0,9

-4,9

57,6

Rusko


Graf č.5 ukazuje, jak se změnil kumulovaně HDP v České republice, Polsku a Maďarsku za období 1980 až 1998. Za toto období vzrostl polský HDP celkem o 27 %, zatímco v České republice o 12 % a v Maďarsku dokonce jenom o 6,7 %.

39

Samostatnou kapitolou je Bulharsko, kterému se do roku 1998 nepodařilo zastavit pokles ekonomické výkonnosti a kumulovaně se v roce 1998 dostalo na úroveň cca 67 % HDP z roku 1989. Z grafu dále vyplývá, že Polsko bylo schopné prudké poklesy produkce na počátku 80. let a na přelomu 80. a 90. let rychle překonat. Jedna z možných příčin relativně rychlejšího růstu polské ekonomiky v uvedeném období spočívá v rozdílné výchozí úrovni. Země, které více zaostávaly za hospodářskou úrovní vyspělých zemí, měly při splnění určitých podmínek větší prostor pro dohánění vyspělejších ekonomik a pro vyšší tempo hospodářského růstu během procesu konvergence (viz příklad Polska). Relativně vyšší ekonomická úroveň a relativně příznivější výchozí podmínky v České republice na počátku transformace tudíž automaticky nevytvořily předpoklad pro vyšší tempo hospodářského růstu. Naopak, jsou jedním z vysvětlení pomalejšího hospodářského růstu.

40

Graf č. 5: Vývoj reálného HDP v letech 1993 – 1998.

Vývoj reálného HDP v letech 1993-1998 (1989 = 100%) 120% 100% 80% 60% 40% 20% 0% 1993

1994

ČR

Polsko

1995

1996

Maďarsko

1997

1998

Bulharsko

Zdzoj: ČSÚ. (2008), vlastní úprava

Další srovnání vývoje HDP v transformujících se ekonomikách naznačuje, že přes relativně obdobné výchozí podmíky při zahájení transformace nebyly tyto státy při přechodu k tržnímu hospodářství stejně úspěšné. Z grafu č.6 je patné, že se Česká republika

řadila mezi státy, které se v tomto období nejlépe vypořádaly s tímto

transformačním procesem. Dále stojí za povšimnutí vývoj HDP v Bulharsku, které v tomto ukazateli velmi výrazně zaostávalo.

41

Graf č. 6: Vývoj HDP v transformujících se ekonomikách (změna za období v %).

Vývoj HDP v transormujících se ekonomikách (změna za období v %) 30% 20% 10% 0% -10% -20% -30% -40% ČR

Polsko

1980-1989

Bulharsko

1990-1998

Maďarsko

1980-1998

Zdroj:European Bank for Reconstruction and Development, Transition Report. London (2009), vlastní úprava

Velmi zajímavý je i pohled na porovnání vývoje českého ekonomického růstu s ekonomickým růstem zemí Evropské unie. Graf dokládá postupné rozevírání „ekonomických nůžek“ mezi oběma srovnávanými subjekty, a to ve prospěch EU. Po počátečním propadu se díky rychlejšímu hospodářskému růstu začala česká ekonomika pomalu přibližovat, ale – díky výše zmiňované krizi v roce 1997 a jejím dalším důsledkům se rozdíl ve výkonnosti v roce 1998 znovu prohloubil.

42

Graf č. 7: Vývoj HDP v EU a v ČR v letech 1989 – 1998.

Vývoj HDP v ČR a EU v letech 1989-1998 (1989 = 100%) 140% 120% 100% 80% 60% 40% 20% 0% 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999

ČR

EU

Zdroj: ČSÚ, Eurostat. (2008), vlastní úprava

3.2.1 Politický vývoj v ČR v letech 1994 - 1998 K 1. lednu roku 1993 vznikla samostatná Česká republika. Oproti původně předpokládanému vytvoření celní a měnové unie se Slovenskou republikou došlo už na počátku února k oddělení měny. Zákon o České národní bance stanovil této instituci jako její hlavní cíl zabezpečení stability české měny. Z ekonomických reforem bylo významné zavedení nového daňového systému k 1. lednu (daňová reforma) 1993. Tento systém přiblížil daňovou soustavu České republiky praxi Evropské unie (byla zavedena daň z přidané hodnoty, daň z příjmů fyzických a právnických osob). V průběhu jara byla zahájena činnost Burzy cenných papírů

43

a RM-systému.

Důležité

změny

proběhly

i v oblasti

sociálního

zabezpečení

a nemocenského pojištění.

Rokem 1994 začalo ekonomické oživení spojené s relativně nízkou mírou inflace a velmi nízkou mírou nezaměstnanosti, ale první známky zpomalení transformace se již začaly projevovat. Realizace řady potřebných reforem se zpomalila nebo byla dokonce odložena. Druhou vlnou pokračovala velká privatizace. Veřejnost se také poprvé setkala s náznaky krize nevyváženého bankovního sektoru. Došlo k zavedení nucené správy v bance Bohemia, do problémů se dostala i AB banka, která nebyla schopna dostát svým závazkům.

V roce 1995 zaznamenal silnou stoupající tendenci hospodářský růst. Byl však doprovázen rostoucí ekonomickou nerovnováhou. Ekonomové toto období nazývají obdobím transformačních úspěchů a příznivých makroekonomických čísel. Česká republika se stala „tygrem“ mezi tranzitivními ekonomikami. Na druhou stranu pokračovala tendence odkládat reformy. Za zmínku stojí zahájení činnosti České exportní banky na základě zákona o pojišťování a financování vývozu se státní podporou a zahájení činnosti Hypoteční banky. Nový devizový zákon, přijatý na podzim, zavedl prakticky plnou směnitelnost české koruny, čímž byla odstraněna většina omezení pro volný pohyb kapitálu. V prosinci se Česká republika stala 26. členem OECD.

Volby v roce 1996 měly značný vliv na další politicko-ekonomickou situaci ve státě. Koaliční vláda, vedená V. Klausem, byla menšinová, čímž se ještě více zúžil manévrovací prostor pro realizaci reformních procesů. Vlivem značného přílivu zahraničního kapitálu, který vyvolával tlaky na růst inflace, bankovní rada ČNB rozhodla v únoru o rozšíření pásma pro pohyb kurzu koruny z ± 0,5 % na ± 7,5 %. Předstih domácí poptávky před domácí nabídkou vedl k rostoucímu schodku obchodní bilance. Na sílící projevy makroekonomické nerovnováhy reagovala ČNB ve druhé polovině roku výrazným zpřísněním měnové politiky. Zvýšila úrokové sazby a míru povinných minimálních rezerv bankovních subjektů.

V roce 1997 začala druhá recese české ekonomiky, která byla způsobená značnou tvrdostí

měnové

politiky,

restriktivními 44

opatřeními

fiskální

politiky,

ale

i nedostatečnou mikroekonomickou restrukturalizací. Závažným problémem se stala rychle rostoucí míra nezaměstnanosti, zejména v některých regionech. Tento stav donutil vládu přijmout dvě zásadní opatření. Prvním byla „Změna hospodářské politiky a další transformační opatření“ z 16. dubna, druhým pak „Stabilizační a ozdravný program“ z 28. května. Tato opatření obsahovaly následující kroky. Snížení rozpočtových výdajů, které mělo podpořit obnovení ekonomické rovnováhy, nebo návrh systémových opatření směřujících k řešení problémů spojených se špatně fungujícím institucionálním rámcem. Po spekulativních útocích na korunu a její devalvaci, nebyla ČNB schopna udržet kurs koruny v rámci fluktuačního pásma a v květnu byla nucena zavést řízený plovoucí kurs koruny. Spory ve vládní koalici, ale i uvnitř ODS, se vystupňovaly natolik, že došlo k vládní krizi. V listopadu podala vláda Václava Klause demisi.

V lednu roku 1998 byla jmenována prozatímní vláda vedená bývalým guvernérem ČNB Josefem Tošovským. Časový prostor pro realizaci změn byl ale příliš krátký. Přesto byly učiněny některé kroky vedoucí ke zlepšení institucionálního rámce. Mimořádné volby, které se konaly v červnu, vyhrála Česká strana sociálnědemokratická. Vzhledem k tomu, že v poslanecké sněmovně tato strana nezískala většinu, byla mezi ČSSD a ODS uzavřena tzv. opoziční smlouva. Program menšinové sociálně demokratické vlády, v jejímž čele stál Miloš Zeman, se zaměřil na oživení ekonomiky, zlepšení právního prostředí a urychlení přípravy vstupu do Evropské unie. Ve druhé polovině roku ČNB snížila úrokové sazby a povinné minimální rezervy a zpřísnila regulaci bankovního sektoru.

3.2.2 Shrnutí vývoje 1993-1998 V analyzovaném období reagovala hospodářská politika na projevy vnitřní a vnější nerovnováhy, které vyústily v měnový otřes rozsáhlejší měnovou a v menší míře fiskální restrikcí. Součástí reakce měnové politiky na měnový otřes byla změna režimu fixního kurzu, který byl nahrazen flexibilnějším režimem řízeného floatingu. Dalším charakteristickým rysem změn ve vývoji vnitřních ekonomických podmínek byla konsolidace bankovního sektoru. V něm vzrůstal podíl ztrátových úvěrů ohrožujících likviditu bank. Podstatou konsolidace bylo vyvedení nesplacených

45

pohledávek mimo finanční bilance obchodních bank a následný prodej bank zahraničním investorům. Důsledkem zvýšení úrokových sazeb a omezené dostupnosti úvěrů byla úvěrové omezení s velkými dopady na podkapitalizovaný a málo restrukturalizovaný podnikový sektor. Výsledkem byl pokles HDP v průměru o 0,4 % za období 1996-1998. Z poptávkových komponent největší pokles zaznamenala tvorba hrubého fixního kapitálu (v průměru o 2,9 % ročně). Tím se potvrdila klíčová role investičního cyklu ve výkyvech ekonomické aktivity. Na nabídkové straně ekonomiky se cykly hospodářského vývoje prosadily v největší míře u stavebnictví (pokles o 5,8 %), v menším rozsahu u průmyslu, kde růst zpomalil na průměrných 1,9 %. Většímu zpomalení produkce průmyslu zabránilo udržení vysokého růstu vývozního výkonu, který těžil ze vzestupné fáze hospodářského cyklu v Evropské unii.

Souběžně s útlumem ekonomické aktivity se prosadily restrukturalizační procesy. Pokles tempa růstu HDP oproti průměrné tříleté hodnotě předchozího období o 1 % znamenal růst míry nezaměstnanosti o 1,2 %. Zároveň klesala zaměstnanost, jejíž pokles v koncovém roce recese (1999) přesáhl v meziročním vyjádření 2 %. Vývoj byl ovlivněn

hlavně

omezením

tvorby

nových

pracovních

míst

a zrychlením

restrukturalizačních procesů. Makroekonomické restrikce a konsolidace bankovního sektoru snížily rozměry vnitřní a vnější nerovnováhy. Vnější nerovnováha posuzovaná deficitem běžného účtu platební bilance na HDP se snížila ze 7,1 % v roce 1996 na 2,2 % již v roce 1998. Míra investic v poměru k HDP poklesla z 34,2 % v roce 1996 na 30,0 % v roce 1998. Současně se snížila i mezera jejího nesouladu s mírou národních

úspor,

a to

o polovinu.

V bankovním

sektoru

se

zastavil

růst

klasifikovaných úvěrů a rozsah objemu úvěrů v ekonomice se stabilizoval na udržitelné výši. Recese však znamenala i nárůsty nerovnováh v podobě nesouladu nabídky a poptávky na trhu práce. Kombinace cyklických a strukturálních faktorů zvýšila míru registrované nezaměstnanosti, jež vzrostla z 3,1 % v roce 1996 na 6,5 % v roce 1999. Evidován byl i předstih rozpočtových výdajů před rozpočtovými příjmy. Ten zvyšoval jak deficit vládního sektoru, tak i kumulovaný vládní dluh. Průběh recese se vyznačoval úsilím měnové politiky eliminovat vnější nerovnováhu a prosadit desinflační proces.

46

3.3 Vývoj v HDP v letech 1999-2004 Po měnové a politické krizi v roce 1997 a po částečné stabilizaci ekonomiky v roce 1998 přišlo období charakterizované mírným hospodářským růstem. Teprve rok 2000 však přinesl situaci, kdy se úroveň ekonomiky měřená hrubým domácím produktem dostala nad úroveň roku 1989. Teprve po deseti letech se tak podařilo vyrovnat útlum ekonomické aktivity způsobený rozsáhlými systémovými (a společenskými) změnami.

Hlavní znaky vývoje hospodářství na konci 20. století a na začátku století nového lze shrnout v několika významných bodech: - Česká republika dokončila přípravu na vstup do EU; - úroveň HDP se zvýšila o 5 % a oproti roku 1989 byla o 20 % vyšší; - dynamika ekonomiky předčila průměrnou dynamiku zemí EU - úroveň HDP na obyvatele v ČR ve srovnání s průměrnou úrovní zemí EU se zvýšila proti roku 2000 o 3 % (např. v roce 2002 se odstup snížil na 63 %); - tvorba hrubého fixního kapitálu přes zpomalení v roce 2002, byla nejvýraznější dynamickou složkou, a co do přírůstku jejího objemu byla mimořádným faktorem růstu HDP, především vlivem přílivu přímých zahraničních investic, které se výrazně podílely na udržení celkové vnější rovnováhy; - nárůst konečné spotřeby domácností se stal převažujícím činitelem přírůstku HDP; - hlavním faktorem dynamického růstu ekonomiky se stala produktivita práce, ale vztah mezi růstem produktivity práce a růstem reálných mezd byl stále pod hranicí vyváženosti; - pasivní saldo obchodní bilance se vlivem pokračující příznivé směnné relace zlepšilo, ale stále zůstávalo výrazně negativní (pasívní obchodní bilanci zboží částečně vyrovnávalo aktivum z obchodu služeb, ale to bylo v roce 2002 na úseku turistického ruchu negativně ovlivněno letní abnormálními záplavami v České republice); - míra inflace se po zrychlení v roce 2001 značně zpomalila a vyrovnala se průměrné míře inflace dosahované v zemích EU; - kurs koruny byl relativně stabilní. Negativně lze hodnotit mimořádné posílení směnného kursu koruny k euru a její následnou apreciaici o více než desetinu v roce 2002. Toto posílení kursu koruny bylo příliš vysoké ve srovnání s úrovní a vývojem

47

tuzemské produktivity práce a cenovým vývojem vůči zemím EU i vůči dolarové oblasti. Znamenalo ztížení podmínek pro export a pro uplatnění tuzemských produktů na trhu; - životní úroveň se zvýšila: Konečná spotřeba domácností vzrostla o více než 8 %., současně však vzrostla diferenciace vůči sociálně slabším skupinám obyvatelstva (nezaměstnaní, rodiny s dětmi, důchodci); - demografický vývoj nadále pokračoval v depopulačních tendencích. Následující tabulka č. 4 znázorňuje klíčové makroekonomické ukazatele České republiky za analyzované období.

Tabulka č. 4: Základní trendy vývoje HDP a dalších makroekonomických ukazatelů v ČR v letech 1999-2004.

Ukazatel / Rok

1999 2000 2001 2002 2003 2004


96,9

102,1

109,9

114,6

120,1

129,53


369,2

383,9

401,9

409,3

409,6

410,4


2,1

3,9

4,7

1,8

0,1

2,8


9,4

8,8

8,5

9,1

9,9

9,9


110,8

116,8

126,4

132,1

138,5

149,3


108,1

110,79

114,9

121,1

129,2

132,9

Bilance zahraničního obchodu, mil. USD

-1861

-3131

-3087

-2163

-2473

Kurz USD v jednotkách Kč , střední kurzy

34,6

38,59

38,04

32,74

28,23

25,7

Zahraniční zadluženost, mld. Kč

228,4

289,3

345

395,9

493,2

592,9

Devizové rezervy, mld. USD Bytová výstavba, zahájené byty, index, 1989=100 Bytová výstavba, dokončené b., index, 1989=100

13,3

12,9

13,8

21,8

24,5

24,76

58,8

57,9

51,8

60,1

65,2

66,8

41,1

43,6

42,9

47,3

47

48,6


48

Zásadní charakteristikou restaurace pozitivní míry hospodářského růstu české ekonomiky v roce 2000 i jejího posilování v průběhu roku 2001 bylo udržování makroekonomické stability. Rychlé stabilizace však bylo dosaženo pouze na základě makroekonomických opatření, vedoucích k omezení agregátní domácí poptávky. Šlo především o znehodnocení domácí měny. Důsledkem bylo zpomalení dovozů a zvýhodnění pozice pro vývozy. Tyto faktory mírně stabilizovaly deficit účtu platební bilance a zastavily negativní trend ve vývoji zahraničního obchodu.

Nedošlo

však

v dostatečné

míře

k

systémovým

a strukturálním

změnám

a k mikroekonomickému přizpůsobení. Tím bylo způsobeno to, že jakýkoli větší nárůst domácí agregátní poptávky, v důsledku snah o prorůstovou politiku, přiváděl deficit běžného účtu do kritických čísel. Vláda zvažovala o některých krocích: např. o snížení úrokových měr, změkčení pravidel pro povinné minimální rezervy bank pro kapitálovou přiměřenost či pro povinné minimální rezervy. Které by obnovily hospodářský růst. Nakonec od tohoto záměru upustila z důvodu, že každý rychlejší nárůst domácí agregátní poptávky mohl přerůst do vnitřní i vnější nerovnováhy, která by mohla mít dalekosáhlé ekonomické důsledky. Nicméně, v druhé polovině roku 1999 se objevily známky zotavení a toto zotavení se projevilo konečně také ekonomickým růstem. Tento růst trval až do konce roku 2004, jak ukazuje následující graf č. 8.

49

Graf č. 8: Vývoj tempa růstu HDP v letech 1999 – 2004.

Vývoj tempa růstu HDP v letech 1999-2004 4,5% 4,0% 3,5% 3,0% 2,5% 2,0% 1,5% 1,0% 0,5% 0,0% 1999

2000

2001

2002

2003

2004

Tempo růstu HDP

Zdroj: ČSÚ. (2008), vlastní úprava Na počátku analyzovaného období byl růst brzděn nakupenými problémy opožděné restrukturalizace výrobních podniků i finančního sektoru, které se začaly razantněji řešit teprve v roce 2002. Strukturální problémy se projevily zejména v dříve silně předimenzovaném těžkém průmyslu, kde mnohé velké podniky neúspěšně zápasily o přežití. Příznivě bylo možné hodnotit vliv dynamického vývoje řady prosperujících restrukturalizovaných i nově vzniklých firem, přestože dosud nebyly dořešeny transformační problémy značné části ekonomiky.

Na otázku co bylo příčinou ekonomického oživení po předešlém propadu, odpovíme následovně. Základní faktory obnovení ekonomického růstu byly dva. Jednak to byl vzestup produktivity práce, a druhou příčinou bylo zvýšení efektivnosti fixního kapitálu při postupující modernizaci a přesunu větší části investic do strojů, zařízení a do zpracovatelského průmyslu. Hrubý domácí produkt v propočtu na pracovníka se 50

v roce 1999 zvýšil o 2,6 % (ve 4. čtvrtletí meziročně o 3,3 %), zatímco korigovaný počet pracovníků v hospodářství poklesl o 2,7 %.

Příspěvek jednotlivých odvětví k růstu HDP se ale hodně lišil. Přidaná hodnota v průmyslovém odvětví poklesla celoročně o 3,3 %. V průběhu tohoto období však došlo k výrazné změně. Po jeden a půl roku trvajícím nepřetržitém poklesu se ve 4. čtvrtletí roku 1999 poprvé její propad zastavil. Výrobkový index ve zpracovatelském průmyslu za pět měsíců (od listopadu 1999 do března 2000) zaznamenal relativně vysoký meziroční vzestup v průměru přes 5 % (částečně též v důsledku vyššího počtu pracovních dní). Produktivita se přitom zvyšovala vysokým průměrným tempem přesahujícím 10 % při současném výrazném úbytku pracovních sil, jejichž průměrný pokles činil zhruba 5 %.

O zrychlení restrukturalizace v průmyslu také přesvědčovala rozdílná tempa růstu výroby, která se v dynamických odvětvích jako je dřevozpracující, gumárenský a plastikářský průmysl začala od listopadu 1999 do března 2000 pohybovat mezi 20 až 26 %. Vysokými tempy mezi 7 až 12 % se rozvíjela výroba rovněž v papírenském a polygrafickém průmyslu a také výroba elektrických a optických přístrojů. Naopak například v rafinérském zpracování ropy analytikové zaznamenali pokles výroby o 8 % a v textilním a oděvním průmyslu o 1 %.

Poptávkové podněty k růstu HDP vycházely především ze zlepšení obchodní bilance, které se zvlášť výrazně projevilo ve 2. a ve 3. čtvrtletí 1999. Tím se působení vnější poptávky silně odlišovalo od situace ve 4. čtvrtletí 1998 i v 1. čtvrtletí 1999, kdy byl její vliv na růst HDP negativní. Příznivý výsledek byl dán souběhem oslabeného kurzu koruny, zlepšené konjunktury u obchodních partnerů v EU a potlačené domácí poptávky. Kladně působilo posílení investičních a proexportních pobídek. Úspěchy, docilované v obchodní bilanci při zrychlení exportu zboží, zvýšily HDP v roce 1999 o 0,9 %. Tyto výsledky však byly ve značné míře anulovány prudkým snižováním aktiva služeb, jejichž dovoz se zejména v jejich sofistikovanější části výrazně zvyšoval.

Druhým faktorem co do velikosti přínosu bylo mírné oživení spotřeby domácností, které v roce 1999 zajistilo přírůstek HDP ve výši 0,7 %. Na rozdíl od vývoje 51

v předchozím roce kdy byl vliv tohoto poptávkového podnětu na růst HDP záporný. Oživení spotřeby bylo při poklesu reálných disponibilních příjmů financováno na úkor míry úspor, která se snížila z 13,6 % v roce 1998 na 11,8 % v roce 1999. K oživení poptávky výrazně pomohl splátkový prodej a rozmach komerčních spotřebitelských úvěrů. Ten byl největší především v roce 2000.

Všeobecně se očekávalo, že i česká ekonomika, vyznačující se mimořádně vysokým stupněm propojenosti s vnějším prostředím, bude negativně ovlivněna v roce 2001, velkým poklesem ekonomického růstu v hlavních regionech světové ekonomiky. Toto očekávání se nenaplnilo. Vzestup míry hospodářského růstu na téměř čtyřprocentní hranici v roce 2000 byl o rok později potvrzen ekonomickým růstem 2,6 % (pokles oproti předchozímu období byl zapříčiněn zejména negativním vývojem fyzických objemů tržeb v průmyslu a ve stavebnictví). O zvýšený růst HDP se zasloužila zejména domácí poptávka. V jejím rámci na prvním místě investiční spotřeba (neboli hrubá tvorba fixního kapitálu), dále pak i soukromá spotřeba (spotřeba domácností) která oproti roku 2000 významně akcelerovala a přispěla k přírůstku HDP celou polovinou. Vztah mezi HDP a domácí poptávkou ilustruje následující graf č. 9.

52

Graf č. 8: HDP a domácí poptávka v období 1995-2002.

Vývoj HDP a domácí poptávky (meziročně v %) 12 10 8 6 4 2 0 -2 -4

HDP

2002Q3

2002Q1

2001Q3

2001Q1

2000Q3

2000Q1

1999Q3

1999Q1

1998Q3

1998Q1

1997Q3

1997Q1

1996Q3

1996Q1

1995Q3

-8

1995Q1

-6

Domácí poptávka


Naproti tomu indexy fyzických objemů vývozu a dovozu zboží a služeb, které setrvaly na vysoké úrovni, se poněkud v porovnání s rokem 2000 oslabily a příspěvek čisté zahraniční poptávky zůstal zápornou veličinou. Na přírůstcích tvorby HDP v pojetí ukazatele hrubé přidané hodnoty se v rozhodující míře podílelo průmyslové odvětví. V tomto odvětví se jednalo hlavně o úspěšnost exportně orientovaných podniků, v nichž byl zastoupen zahraniční kapitál, což bezprostředně souvisí s přílivem zahraničních investic. Na úspěšném rozvoji těchto firem profitovala i řada tuzemských firem, které převzaly funkci výrobních kooperantů a dodavatelů dílčích komponent. Na dalším grafu č.10 (viz. příloha č.1) je názorně prezentován vliv základních ekonomických odvětví (průmyslu, stavebnictví a zemědělství) na produktovém růstu.

Ekonomický růst se v roce 2002 výrazně zpomalil a dosáhl úrovně 1,5 %. Navzdory tomuto zpomalení můžeme konstatovat, že česká ekonomika prožila další relativně

53

úspěšný rok. Relativita je dána tím, že míra růstu ČR byla spolu s Polskem nejnižší z transformujících se zemí střední Evropy. Na druhou stranu byl i tak růst české ekonomiky mnohem vyšší než růst HDP v zemích EU. Přes tento pozitivní trend však k výraznějšímu přiblížení ekonomické úrovně nedošlo. Podle propočtů dosáhl HDP na obyvatele přepočtený podle parity kupní síly asi 61 % průměru 15 zemí EU. ČR nadále zůstala za Slovinskem, jehož HDP překonal sedmdesátiprocentní úroveň členských států EU, a odstup obou zemí se oproti předchozím rokům ještě zvýšil.

Propad růstu českého HDP částečně ovlivnil nepříznivý vývoj ekonomik zemí Evropské unie, především Německa, které se podílí na českém exportu necelými 40 procenty. Stagnace německé ekonomiky, respektive propad německé domácí poptávky, limitoval prostor pro růst českého exportu. Přesto český vývoz vykázal poměrně příznivé hodnoty, podpořené zejména novými výrobními kapacitami. Tradiční exportní odvětví se potýkalo se slabou zahraniční poptávkou a s rychle posilující korunou, která snižovala jejich konkurenceschopnost na zahraničním i domácím trhu. V roce 2002 se koruna vůči euru a dolaru zhodnotila o 10,5 %, resp. o 16,2 %. Celkový vliv zahraničního obchodu na ekonomický růst však byl negativní v důsledku propadu exportu služeb. Na tom měly částečnou vinu povodně, které způsobily razantní propad příjmů z cestovního ruchu. Do ČR přicestovalo v roce 2002 o přibližně 5,5 miliónu turistů méně než v roce 2001. Cestovní ruch byl spolu s ostatními příjmy hlavním důvodem prudkého poklesu přebytku bilance služeb. V předchozích letech tento přebytek překračoval 50 mld. korun a ve velké míře tak kompenzoval deficity obchodní bilance, v roce 2002 byl meziročně o 36 mld. nižší. Vliv bilance služeb na HDP byl proto silně negativní a odpovídal -2,5 %.

Stejně jako v předchozím období, i v roce 2002 byla hlavním tahounem růstu HDP spotřeba domácností. Ta se zvýšila o 3,8 % a přispěla k růstu HDP 2,1 %. Růst této složky produktu byl ovlivněn nárůstem reálných mezd a od vyšší spotřeby příliš neodradila ani rostoucí míra nezaměstnanosti. Tato se přiblížila k 10 % a zhoršovala důvěru obyvatel v další vývoj české ekonomiky. Domácnosti utrácely více nejen v důsledku vyšších reálných výdělků, ale také díky rychlému rozvoji spotřebitelských úvěrů. Financování spotřeby na dluh se stalo oblíbenou formou nákupů. K větší reálné spotřebě přispěla i minimální inflace a rekordně nízké úrokové sazby, které dostatečně

54

nemotivovaly obyvatele k tvorbě úspor a naopak vybízely k zadlužování se. Vládní spotřeba podpořila růst HDP jedním %.

Velký propad naopak postihl investiční aktivitu. Zatímco v roce 2000 i 2001 tvorba hrubého fixního kapitálu podpořila ekonomický růst 1,7, resp. 1,8 %, v roce 2002 to bylo pouze 0,2 %, přičemž na tomto výsledku se podílely zejména vláda a domácnosti. Nefinanční podniky stejně jako finanční instituce svoji investiční aktivitu omezovaly a nic na tom nezměnily ani levné úvěry a vysoký příliv zahraničního neprivatizačního kapitálu. Útlum investic se projevil zejména ve zpracovatelském průmyslu, v energetice, v dopravě a v peněžnictví. Zatímco ještě v roce 2000 byl růst české ekonomiky především v režii průmyslu, rok 2002 potvrdil stoupající vliv obchodu, telekomunikací a dopravy na ekonomiku země.

Česká ekonomika byla v roce 2003 ovlivňována postupným nastartováním ekonomického růstu USA a v zemích EU. Inflace byla stále velmi nízká a docházelo ke zvyšování nezaměstnanosti. Úrokové sazby dosáhly rekordně nízké úrovně. Kurz koruny vůči euru byl relativně stabilní a vůči dolaru posílil. HDP v roce 2003 provázely na poptávkové i nabídkové straně strukturální přesuny. Základní výdajová struktura HDP v běžných kupních cenách se zcela mírně změnila v neprospěch výdajů na konečnou spotřebu i na tvorbu hrubého fixního kapitálu a ve prospěch tvorby zásob. Poměr vývozu i dovozu zboží a služeb k HDP se značně zvýšil.

Hrubý domácí produkt (ve stálých kupních cenách) vzrostl podle meziročně reálně o 3,1 %. V běžných cenách se HDP zvýšil o 134,5 mld. Kč (+ 5,9 %) na 2 410,1 mld. Kč. Na tento růst HDP mělo v roce stejný vliv zvýšení jeho fyzického objemu a úhrnné cenové hladiny, což představovalo po několika letech výraznou změnu proporcí. Ve 4. čtvrtletí ale převládal vliv růstu cen, který byl dán vývojem cen zahraničního obchodu. Míra daňového zatížení se nezměnila a zvýšil se objem dotací na produkty. V důsledku toho se hrubá přidaná hodnota (HPH) v základních cenách zvýšila méně než HDP.

Z výdajových složek nadále k růstu HDP významně přispěla spotřeba domácností, k níž se přidala i tvorba hrubého fixního kapitálu po předchozím výrazném zpomalení růstu. Negativní vliv čistého vývozu se rovněž mírně snížil, i když nerovnováha mezi 55

tvorbou domácích efektivních zdrojů a domácí realizovanou poptávkou se nepatrně zvětšila. Zdroje k dispozici pro celkové konečné výdaje a jejich užití se zvýšily více než hrubé národní konečné výdaje, jejichž podíl na celkovém užití poklesl. Ze zdrojů tvorby HDP posílil vliv růstu hrubé přidané hodnoty zpracovatelského průmyslu, dopravy a spojů, pohostinství, ubytování a maloobchodu. O zvýšení HDP rozhodl vývoj produktivity práce při snižujícím se růstu jednotkových pracovních nákladů. Hrubé národní úspory rostly pomaleji než hrubý disponibilní důchod a míra úspor byla nižší. Míra financování hrubého kapitálu z vnějších zdrojů se zvýšila, neboť růst výdajů na její tvorbu se zrychlil.

Celková produkce zboží a služeb se v roce 2003 zvýšila meziročně méně než na ni spotřebovaný meziprodukt. Vytvořená hrubá přidaná hodnota rostla ze souhrnných produkčních charakteristik vývoje ekonomiky nejpomaleji (reálně o 2,6 %). Úhrn objemu daní z produktů a dotací na produkty se však zvýšil o poznání rychleji (o 5,5 %). Výsledkem byl růst HDP meziročně reálně o 2,9 %, z toho o 3,1 % ve 4. čtvrtletí. Růst HDP za rok 2003 byl o 0,9 % vyšší než v roce 2002. Zároveň zvýšení HDP ve 4. čtvrtletí 2003 bylo meziročně rychlejší o 1,6 % a o 0,5 %., než činil průměr za osmnáct čtvrtletí, v nichž HDP nepřetržitě rostl. Po sezónním očištění se HDP ve 4. čtvrtletí 2003 mezičtvrtletně zvýšil o 0,7 %. Sezónně očištěný HDP byl ve 4. čtvrtletí 2003 meziročně vyšší o 3,2 %.

Nejrychleji rostoucí výdajovou složkou HDP byla spotřeba domácností, která se za rok 2003 meziročně reálně zvýšila o 5,5 %, z toho ve 4. čtvrtletí o 4,6 %, což bylo více o 1,6 %, resp. o 0,8 % než před rokem. Její značný pozitivní vliv na vývoj HDP byl podpořen růstem disponibilních důchodů domácností. Běžné výdaje vlády a neziskových institucí za rok stagnovaly a ve 4. čtvrtletí se zvýšily reálně o 1,5 % a měly nepatrný vliv na HDP.

Hospodářské výsledky roku 2004 byly ovlivněny změnou podmínek fungování ekonomiky související se vstupem do Evropské unie. Dopady těchto změn se projevily především v širším zapojení do mezinárodní směny, což bylo patrné z výrazného růstu dovozu i vývozu zboží.

56

Vývoj hlavních poptávkových makroekonomických agregátů byl v porovnání se stejným obdobím roku 2003 značně diferencovaný. Meziročně zvýšenou poptávku podpořila především investiční aktivita ekonomických subjektů a domácností, která se promítla do vyšší tvorby hrubého fixního kapitálu (+ 9,1 %). Ekonomický růst byl poprvé po několika letech stimulován pozitivním vývojem zahraničního obchodu, kde rychlejší růst celkového vývozu (+ 20,9 %) než dovozu (+ 18,5 %) přispěl ke zlepšení salda obchodu zbožím a službami. Výrazně kladná meziroční změna tohoto salda o 46,3 mld. Kč (v běžných cenách) totiž zvrátila dříve negativní příspěvek zahraničního obchodu k růstu HDP na pozitivní vliv. Meziroční růst tvorby hrubého fixního kapitálu a zásob zpomalil na 5,0 %, když v předchozích čtvrtletích byl zhruba dvojnásobný. Výdaje na konečnou spotřebu v úhrnu vzrostly oproti předchozímu roku pouze o 0,7 %, její složky se přitom vyvíjely diferencovaně. Zatímco výdaje domácností se zvýšily o 2,4 %, instituce zařazené do sektoru vlády vydaly naopak o 3,2 % méně než v roce 2004. Na straně nabídky měl pro celkový hospodářský růst rozhodující význam vývoj hrubých přidaných hodnot objemově významných odvětví, což byly zpracovatelský průmysl s podílem na celkovém úhrnu 27,0 % (v běžných cenách),

podnikatelské

služby

(14,6 %),

obchod

(12,0 %),

doprava,

spoje

a telekomunikace (10,7 %) a stavebnictví (6,3 %). Z nich se v reálném vyjádření nejvíce dařilo odvětvím zpracovatelského průmyslu (s meziročním růstem hrubé přidané hodnoty o 7,3 %), dopravy, spojů a telekomunikací (+ 3,6 %) a obchodu (+ 3,1 %).

Vývoj produkčních, vývozních, dovozních i spotřebitelských cen byl posledním čtvrtletí poznamenán řadou někdy protichůdně působících tendencí (k významným patřily změny směnného kurzu koruny vůči hlavním měnám a také vývoj cen komodit, především ropy a hutních výrobků, na světových trzích). To se odrazilo v meziročním zvýšení úhrnné cenové hladiny (deflátoru HDP) o 3,7 %.

Pokud se podíváme na vybrané složky HDP, potom zjistíme, že: - výdaje domácností na konečnou spotřebu vzrostly o 1,9 %, jejich růst navazoval na vývoj disponibilních důchodů a byl též stimulován vyšším zájmem domácností o spotřebitelské úvěry; -

výdaje institucí vládního sektoru na konečnou spotřebu byly o 5,8 % nižší než

před rokem, když poklesly především běžné výdaje organizačních složek státu; 57

- tvorba hrubého fixního kapitálu byla vyšší o 7,5 % při rychlejším růstu investic do budov než do strojního vybavení; - zásoby jako vždy koncem roku poklesly (o 26,9 mld. Kč), tentokrát však více než ve 4. čtvrtletí roku 2003; - zahraniční obchod byl výrazně ovlivněn rostoucím zapojením do mezinárodní kooperace. Projevilo se to podstatným nárůstem vývozu i dovozu zboží s pozitivním dopadem na jejich saldo v běžných cenách, které sice zůstalo v červených číslech, ale meziročně se zlepšilo o 26,0 mld. Kč. Bilance služeb v běžných cenách zaznamenala meziroční zhoršení o 1,5 mld. Kč.

Celkově však můžeme říci, že růst HDP byl v dosavadním vývoji rychlejší než v zemích EU 15. Výsledkem zvyšování kladného růstového diferenciálu bylo zmenšení mezery v ekonomické výkonnosti ČR ve srovnání se státy EU a zlepšilo se mezinárodní ekonomické postavení.

V analyzovaném období se inflace sice mírně zvyšovala, ale můžeme říci, že inflační tlaky byly pod kontrolou. V dlouhodobém vývoji dosahovala Česká republika stabilně nejnižší míry inflace mezi tranzitivními středoevropskými a východoevropskými zeměmi. V době, kdy Evropu sužovala recese, byla míra inflace v ČR dokonce nižší než v řadě zemí Evropské unie (např. Irsku, Španělsku, Řecku nebo Portugalsku).

3.3.1 Politický vývoj v ČR v letech 1999-2004 V roce 1999 se Česká republika stála členem Severoatlantické aliance (NATO). Sociálnědemokratická vláda, podporovaná na základě tzv. opoziční smlouvy Občanskou demokratickou stranou, byla pověřena zpracováním střednědobých programových dokumentů. Jednalo se o Národní program přípravy České republiky na členství v Evropské unii, Hospodářskou strategii vstupu do Evropské unie, Scénář střednědobého vývoje hospodářství a Střednědobý fiskální výhled. Spolu s Evropskou unií vláda připravila Společné zhodnocení priorit hospodářské politiky České republiky, které mělo urychlit ekonomickou transformaci a případný vstup do EU. Ve snaze oživit ekonomiku vláda přijala dnes kontroverzně hodnocený Program

58

revitalizace průmyslu. Byla dokončena privatizace Československé obchodní banky belgickou společností Bankassurance Holding (KBC) a vláda oznámila záměr privatizovat Českou spořitelnu a Komerční banku.

Rok 2000 přinesl částečné oživení české ekonomiky, kterému napomohlo několikeré snížení úrokových sazeb centrální banky, uvolnění fiskální politiky, postupující restrukturalizace podniků a přijetí pobídek na podporu přímých zahraničních investic. V červnu ČNB uvalila nucenou správu na Investiční a poštovní banku, kterou posléze (za dosud neobjasněných zvláštních okolností) převzala Československá obchodní banka. Českou spořitelnu zprivatizovala rakouská Erste Bank. Podle pravidelné zprávy Evropské komise o ČR za rok 2000 bylo dosaženo pokroku ve vytváření právního rámce tržní ekonomiky, nicméně předmětem velké kritiky zůstala nedostatečná reforma státní správy a soudnictví, stejně jako neúspěšný boj proti korupci a hospodářské kriminalitě.

Hospodářský růst pokračoval i v roce 2001. Zlepšení ekonomické výkonnosti ale provázel výrazný nárůst deficitu veřejných financí. Proběhla privatizace Komerční banky, Transgasu a Unipetrolu. Na území České republiky začaly působit vyšší územně správní celky (kraje) a začalo se s přípravou reformy veřejné správy. Zpráva Evropské komise o ČR pro tento rok byla poměrně příznivá. Konstatovala plnění kodaňských politických kritérií i existenci fungující tržní ekonomiky. Při pokroku ve střednědobé fiskální konsolidaci a dokončení realizace strukturálních reforem bylo podle zprávy předpokládáno, že česká ekonomika bude schopna se v krátkodobém časovém horizontu vyrovnat s konkurenčními tlaky a tržními silami. Toto hodnocení zaručovalo možnost přijetí ČR do EU v první skupině kandidátských zemí.

V roce 2002 byla Česká ekonomika ovlivňována jak nízkým hospodářským růstem v zemích EU, tak očekáváním vývoje v krizové oblasti Blízkého východu. Recese v zemích EU se následně projevila v české ekonomice především rekordně nízkou inflací, ale také zpomalením hospodářského růstu a zvyšováním nezaměstnanosti. Vzhledem k uvedenému vývoji a v souladu s trendem vývoje v EU a USA úrokové sazby klesaly. Kurz koruny vůči dolaru posiloval, vůči euru byl však relativně stabilní. Tento rok byl také poznamenán chybami ve výpočtu některých makroekonomických ukazatelů ze strany Českého statistického úřadu, což mělo vliv na měnovou politiku 59

ČNB. Na ekonomický růst měly nemalý vliv povodně, které Českou republiku zasáhly v srpnu 2002. Sice neměly zásadní dopad na výkony základních produkčních odvětví, přesto ale negativně ovlivnily příjmy z turistického ruchu. Stagnace a z ní vyplývající slabá poptávka v zemích našich hlavních obchodních partnerů nevytvářely vhodné podmínky pro odbyt exportně orientovaným výrobcům. Navíc došlo k poměrně výraznému posilování směnného kurzu koruny, což oslabilo tzv. exportní schopnost ekonomiky a způsobilo také zlevňování dovozů. Tato situace velmi ztížila možnost uplatnění domácích výrobků na vnitřním trhu. V roce 2002 pokračovala příprava privatizace některých významných dosud neprivatizovaných podniků (Český Telecom, a.s., ČEZ, a. s., Unipetrol, a.s.). V případě Unipetrolu odstoupil od privatizace Agrofert Holding, který předtím vyhrál privatizační soutěž. V květnu 2002 společnost RWE Gas AG zaplatila 4,1 mld. EUR za privatizaci plynárenského sektoru v ČR. Stala se tak majoritním vlastníkem firmy Transgas a rozhodujícím vlastníkem osmi regionálních distributorů plynu. V červnu 2002 byla uzavřena smlouva na prodej majoritního podílu v Nové huti, a.s. s nizozemskou společností LNM Holdings N.V. Hlavní politickou událostí roku byly parlamentní volby, ve kterých znovu zvítězila sociální demokracie a které znamenaly porážku ODS, což bylo komentováno jako trest za uzavření opoziční smlouvy. Sociální demokracie uzavřela vládní koalici s menšími parlamentními stranami (KDU-ČSL a Unií svobody), což signalizovalo středově orientovanou politiku vlády.

Rok 2003 přinesl opětovný růst české ekonomiky (v celoročním pohledu zrychlil HDP ze 2,0 % v roce 2002 na 2,9 %). Vývoj se vyznačoval tendencí k vyvážené skladbě výdajů na hlavní složky poptávky, tj. spotřebu domácností, investice a vývoz. Již třetí rok v řadě došlo k předstihu růstu ekonomického výkonu ČR v porovnání s průměrem zemí Evropské unie. Tímto došlo ke sbližování ekonomických úrovní. V roce 2003 rozdíl v růstu HDP činil 2,2 %. Zrychlení růstu ekonomiky negenerovalo růst dovozní náročnosti tak, jak tomu bylo v předchozích periodách vzestupné fáze hospodářského cyklu. Schodek obchodní bilance se v roce 2003 mírně snížil a nevytvářel zvýšené tlaky na růst vnější nerovnováhy. Hodnota vývozu zboží vzrostla v roce 2003 o 9,3 %, což mělo příznivý vliv na ekonomický růst. Nadprůměrnou dynamiku měl vývoz strojů a dopravních prostředků. Rekordně nízká průměrná míra inflace (0,1 %) patřila ke specifickým rysům ekonomického vývoje v roce 2003. Podílel se na ní mimořádný souběh účinků více faktorů, ke kterým patřilo odeznění vlivu nadměrného posílení 60

koruny v předchozím období, pokles efektu regulovaných cen, slabost výkonu ekonomiky EU a atypické výkyvy cen potravin. Obecná míra nezaměstnanosti i míra registrované nezaměstnanosti v roce 2003 vzrostly. Specifikem vývojového trendu byl vysoký meziroční úbytek počtu zaměstnanců v průmyslu a omezení absorpční schopnosti služeb. Ve vývoji ekonomiky se i nadále projevovala tendence k růstu některých indikátorů vnější i vnitřní nerovnováhy. Deficit běžného účtu platební bilance vzrostl především jako důsledek snížení přebytku bilance služeb a běžných převodů, růst deficitu státního rozpočtu měl příčiny především strukturální a mimořádné. Činnost vlády i parlamentu směřovala především ke splnění posledních podmínek nutných pro plánované přijetí České republiky do EU v květnu 2004.

Bezesporu nejdůležitější událostí roku 2004 byl ratifikovaný vstup České republiky do Evropské unie, který se dotkl nejen sféry ekonomické (odstranění některých bariér zejména v oblasti celních předpisů), ale i sféry politické (uvolnění hranic se státy EU). Nejdůležitější politickou událostí byla výměna na postu premiéra české vlády – Vladimír Špidla byl nahrazen ambiciózním Stanislavem Grossem. Hrubý domácí produkt České republiky vzrostl v roce 2004 o 4 % v porovnání s rokem 2003. Hlavní zásluhu na ekonomickém růstu měla nečekaně dobrá bilance zahraničního obchodu, neboť meziroční růst vývozu zboží (o 23,6 %) výrazně předstihl zvýšení dovozu (o 15,1 %). Významný nárůst objemu zahraničního obchodu byl způsoben především odstraněním zbývajících obchodních bariér s klíčovými obchodními partnery po přistoupení k EU. I přes relativně dobrý výsledek ČR zaostávala za rychlým růstem okolních států, které ČR v květnu doprovodily při vstupu do EU. Slovenská ekonomika za přispění radikální daňové reformy zvýšila svůj ekonomický růst o celých 5,5 % meziročně, Polsko o více než 5 %. Pouze Maďarsko rostlo v roce 2004 stejným tempem jako ČR. Pro Česko však bylo důležitější, že překonalo průměrný růst ekonomik EU, v roce 2004 o 2 %. Kromě zahraničního obchodu byly příčinou dobrých výsledků investice v ČR, zahraniční podniky investovaly přes 114 miliard korun, investice narostly o 9,1 %. Spotřeba domácností, která ekonomiku držela v předchozích letech, se už nezvyšovala tak rychle jako dříve, z důvodu zvýšení daní a snížení disponibilního důchodu. Růst soukromé spotřeby zpomalil na 2,5 % v důsledku snížení růstu reálných mezd a vyššího daňového zatížení. Vládní výdaje poklesly o 3,2 %, což představuje výraznou změnu ve srovnání s 4,2 %-ním nárůstem v roce 2003. Míra inflace v roce 2004 byla nízká vzhledem k tomu, že nárůst cen 61

surovin

a ropy

byl

vyvážen

posilováním

domácí

měny.

Inflace

podle

harmonizovaného indexu spotřebitelských cen dosáhla 2,8 %. Trh práce reagoval na zlepšování ekonomické aktivity pomalu. Míra zaměstnanosti dále klesala (-0,5 %) a míra nezaměstnanosti byla 9,9 %. Deficit obchodní bilance (-0,8 % HDP) byl nejnižší od roku 1993. Zlepšující se obchodní bilance ve zboží a službách více než převážila příjmový deficit, takže běžný účetní schodek klesl na 5,2 % HDP.

3.3.2 Zhodnocení vývoje 1999-2004 Období let 1999 – 2004 můžeme definovat jako periodu mírné expanze ekonomiky. Formování ekonomického prostředí spoluutvářely protichůdně působící síly. Charakteristickým rysem vnějších podmínek byla sestupná fáze hospodářského cyklu v Evropské unii. Růst HDP se v EU snížil ze 3,3 % v roce 2000 na 0,5 % v roce 2004, což oslabovalo exportní výkon české ekonomiky. Na vývoji vnitřních ekonomických podmínek se podílelo uvolnění makroekonomické politiky, a to jak fiskální, tak i měnové. Průměrné nominální úrokové sazby úvěrů se snížily z 8,7 % v roce 1999 na 4,6 % v roce 2004, reálné úrokové sazby pak ze 7,7 % v roce 1999 na 4,5 % v roce 2004. Na prorůstově orientované politice participovaly i stimuly podněcující příliv přímých zahraničních investic. Ten v kumulovaném vyjádření v přepočtu na obyvatele dosáhl nejvyšší hodnoty ze všech středoevropských tranzitivních ekonomik.

Domácí poptávka rostla v letech 2000-2004 v průměru o 4,1 % ročně. Tempo růstu bylo mírně vyšší než dlouhodobý průměr let 1994-2004, jež činil 3,7 %, a zhruba poloviční v porovnání s expanzí let 1994-1996.

Na poptávkové straně nejrychleji rostla tvorba hrubého fixního kapitálu v průměru o 5,5 %. Tempa růstu však nedosáhla dlouhodobého průměru let 1994-2004, kdy hrubý kapitál rostl o 6,3 % ročně. Postupně zrychlovala dynamika růstu spotřeby domácností ze 2,3 % v roce 2000 na 4,7 % v roce 2004. Vývoj byl ovlivněn mimořádně příznivými podmínkami v podobě klesající míry inflace z 2,1 % v roce 1999 na 0,1 % v roce 2003 (cenový růst v roce 2004 byl způsoben především změnami v daňových sazbách po vstupu do Evropské unie) a vysokého růstu reálných mezd (ze 2,4 % v roce 2000 na 6,7 % v roce 2004). Hrubý domácí produkt rostl 62

v průměru o 2,8 % ročně. Na nabídkové straně ekonomiky se prosazoval odlišný typ vývoje mezi podniky pod zahraniční kontrolou a segmentem malých a středních podniků. Podniky pod zahraniční kontrolou měly rychlejší růst výkonnosti i vývozu. Jejich podíly na celkových tržbách se zvýšily z 31 % v roce 2000 na 47 % v roce 2003, u vývozy vzrostly z 54 % na 72 %. Rentabilita vlastního jmění byla u podniků pod zahraniční kontrolou dvojnásobná.

Ekonomický růst byl doprovázen tendencí k růstu několika složek vnější i vnitřní nerovnováhy. Svědčí o tom pohyby vývoje běžného účtu platební bilance, deficitu veřejných rozpočtů, růstu vládního dluhu, poměru míry úspor a investic a nárůstu mezery mezi nabídkou a poptávkou na trhu práce. Deficit běžného účtu v poměru k HDP se zvýšil ze 2,7 % HDP na 5,2 % v roce 2004. Byl ovlivněn zejména tendencí k růstu repatriace zisku a snížením aktiva služeb. Na růstu deficitu veřejných rozpočtů v poměru k HDP ze 4,5 % v roce 2000 na 13,1 % v roce 2004 se podílel zejména růst výdajové stránky rozpočtu ovlivněné jak náklady předchozí transformace, tak i růstem mandatorních výdajů, zejména schodku penzijního účtu. Růst registrované nezaměstnanosti z 8,5 % v roce 1999 na 10,24 % v roce 2004 byl důsledkem jak cyklického vývoje v EU, tak tuzemských i strukturálních faktorů otvírajících mezeru mezi nabídkou a poptávkou. Nárůst deficitu veřejných financí implikuje omezování manévrovacího prostoru fiskální politiky.

Přes zaznamenaný ekonomický růst byla přesto česká ekonomika vzdálena od své optimální úrovně. Rostla nezaměstnanost, růst HDP a životní úrovně byl pomalý. Z důvodu nevůli politiků zahájit razantní reformy, které by pomohly českému hospodářství, se naše země řadila na poslední příčky ve srovnání s rozvojem ostatních středoevropských států.

Růst HDP v ČR by mohl činit (při razantních reformních krocích) 6 až 7 %. Produktivita práce v ČR rostla nejpomaleji ze všech zemí, které 1. května vstoupily do EU a v současné době dosahuje pouze kolem 55 % průměru EU. ČR měla také nejmenší podíl vysokoškolsky vzdělaných lidí, v tomto období jich bylo asi 12 % v ekonomicky aktivním obyvatelstvu. Ostatní středoevropské země měly podíl vysokoškoláků o 2 až 4 procenta vyšší. Ve vyspělých zemích jich bylo dokonce více

63

než třetina. Další slabinou byla malá schopnost inovací. ČR se tak postupně stávala zpracovatelskou, montážní silou.

Špatně nastavený byl i sociální systém, kdy se některým skupinám lidí stále vyplatilo pobírat spíše štědré sociální podpory než pracovat. Stále vysoká míra korupce ekonomice na lesku také nepřidá. Velké znepokojení také vzbuzoval neúměrně vysoký schodek státního rozpočtu a jeho pomalé snižování. Vláda stále nenalezla vůli a odvahu k razantním změnám a reformám. Především k důchodové reformě.

64

4 Vývoj HDP v ČR po vstupu do EU Makroekonomické prostředí se po vstupu ČR do EU v roce 2004 zlepšilo, což se odrazilo v rychlejším růstu HDP, jehož struktura se výrazně a pozitivně změnila. Vlivy jednotlivých výdajových složek na poptávkové straně byly vesměs kladné. Zpomalení růstu spotřebitelských výdajů domácností odpovídalo útlumu ve vývoji jeho disponibilního důchodu. Zrychlení růstu výdajů na tvorbu hrubého fixního kapitálu bylo výsledkem značného zlepšení důchodové situace nefinančních podniků, což se projevilo i ve zvýšené míře krytí investičních výdajů vlastními finančními zdroji. Snížení schodku zahraničního obchodu vyústilo v pozitivní působení čistého vývozu na tempo přírůstku HDP. Na změny struktury HDP měl silný vliv pohyb cen ve všech hlavních cenových okruzích. Kombinace vlivů změn fyzického objemu a cenových změn na jednotlivé složky poptávky a nabídky byla v roce 2004 výrazně odlišná ve srovnání s rokem 2003. Mnozí si ale od vstupu České republiky slibovali daleko razantnější zlepšení růstu ekonomiky. Jak se ale ukázalo, samotný vstup měl mnoho pozitivních stránek, které ovšem toto očekávání zdaleka nenaplnily.

4.1 Vývoj HDP v letech 2004 - 2008 Po vstupu České republiky do Evropské unie v roce 2004 vystřídalo období mírného hospodářského růstu z předešlých let období výrazného hospodářského růstu. Tento hospodářský růst byl ale na konci tohoto období utlumen globální finanční a ekonomickou krizí. Následující tabulka znázorňuje vývoj HDP a dalších klíčových makroekonomických ukazatelů České republiky za dané období. Přehled základních makroekonomických ukazatelů je zachycen v tabulce č.5.

65

Tabulka č.5: Základní trendy vývoje HDP a dalších makroekonomických ukazatelů v ČRv letech 2004-2008.

Ukazatel / Rok

2004

2005

2006

2007

2008

HDP (%, r/r, reálně)

4,5

6,3

6,8

6,0

3,2

Výdaje na konečnou spotřebu (%, r/r, reálně) Výdaje na tvorbu hrubého kapitálu (%, r/r, reálně)

0,9

2,6

3,5

3,8

2,2

9,1

-0,8

10,5

8,4

-1,4

Míra inflace (%, r/r, průměr)

2,8

1,9

2,5

2,8

6,3

Průměrné reálné mzdy (%, r/r)

3,7

3,3

3,9

4,4

2,1

Kurz CZK/EUR (průměr)

31,904

29,784

28,343

27,762

24,942

Kurz CZK/USD (průměr)

25,701

23,947

22,609

20,308

17,035

Vývoz (%, r/r, reálně)

20,7

11,6

15,8

14,9

6,9

Dovoz (%, r/r, reálně)

17,9

5,0

14,2

14,2

4,6

Devizové rezervy (mld.Kč)

636,2

726,7

656,6

631,0

715,8

Státní dluh (mld.Kč)

592,9

691,2

802,5

892,3

999,8

Státní dluh / HDP (%)

21,1

23,2

25,0

25,3

27,0


Pohyb úhrnné cenové hladiny v roce 2004 výrazně zrychlil. V roce 2003 se na zvýšení nominálního objemu HDP podílela přibližně jednou třetinou (33.2%) a v roce 2004 se podíl zvýšil na téměř polovinu (47,7%). Na tomto se podílel významně vliv růstu míry inflace. Na zvýšení nominálního objemu výdajů na konečnou spotřebu se v roce 2003 podílel pohyb cen necelou třetinou (29,7%) a do roku 2004 se zvýšil na 85,2%. Významně se změnil rovněž vliv cen zahraničního obchodu, který se projevil ve zlepšení směnných relací.

Na objemu HDP v běžných cenách ve výši 2 751,1mld.Kč v roce 2004 se výrazně snížil podíl výdajů na konečnou spotřebu (ze 74,9% v roce 2003 na 72,6% v roce 2004) a mírně zvýšil podíl výdajů na tvorbu hrubého kapitálu (z 27,3% na 27,8%). Zbývající podíl připadl na čistý vývoz a svědčí o významné změně mezinárodního obchodu na vnitřní ekonomiku země. Rovněž podíl vnější poptávky i vnější nabídky na úhrnné poptávce i nabídce se značně zvýšil (z 38,1% na 41,7%, respektive z 39,4% na 41,9%) a jejich poměr ukazuje na posílení vývozu zboží a služeb v celkových 66

konečných výdajích. Vytvořená hrubá přidaná hodnota (HPH) v běžných základních cenách 2 466,7mld.Kč v roce 2004 byla meziročně vyšší reálně o 3,7% a její růst se zrychlil o 0,6 p.b.. K uvedenému růstu nejvíce přispěl průmysl, v němž bylo vytvořeno 803,9mld.Kč HPH v běžných cenách – její objem se meziročně zvýšil reálně o 6,7%. Větší zvýšení HDP než HPH reálně o 4,0% bylo výsledkem značného růstu daně z produktu při menším růstu dotací na produkty. Přibrzdění spotřebitelských výdajů domácností za současného snížení míry hrubých úspor je odrazem zpomalení růstu hrubého disponibilního důchodu, zejména mezd a platů, zvýšené míry nezaměstnanosti a obav z jejího důsledku i zrychlení růstu spotřebitelských cen. Tempa přírůstku vývozu i dovozu zboží a služeb byla v roce 2004 mimořádně vysoká. Předstih růstu vývozu (reálně o 20,9%) před růstem dovozu (reálně o 18,5%) a jejich výrazné zrychlení vedly ke značné meziroční změně vlivu čistého vývozu na vývoj HDP. Kladný příspěvek nižšího schodku celkového zahraničního obchodu 1,1 p.b. k tempu přírůstku HDP představoval ve srovnání s jeho záporným vlivem 0,6 p.b. v roce 2003 významnou změnu.

V roce 2005 bylo zvýšení HDP největší v uplynulých letech růstu. Od vzniku samostatného státu se poprvé Česká republika zařadila mezi státy EU s nejrychleji rostoucí ekonomikou. Vývoj HDP je znázorněn v grafu č 11.

67

Graf č.11: Vývoj tempa růstu HDP v letech 2004-2008.

Vývoj tempa růstu HDP v letech 2004-2008 7% 6% 5% 4% 3% 2% 1% 0% 2004

2005

2006

2007

2008

Tempo růstu HDP

Zdroj. ČSÚ. (2009), vlastní úprava

Upevnila si svou ekonomickou pozici v mezinárodním společenství a výsledky výpočtu HDP na jednoho obyvatele v paritě kupní síly ji posunuly na přednější místo v žebříčku států.

Vývoj HDP se v průběhu broku 2005 vyznačoval zrychlujícím se tempem přírůstku od 5,3% v prvním čtvrtletí až po významných 6,9% ve čtvrtém čtvrtletí. S tímto růstem HDP jsou spojeny velké strukturální změny, z nichž na poptávkové straně větší objem a růst vývozu zboží a služeb před dovozem. Toto vedlo ke stlačení domácí realizované poptávky, respektive ke zpomalení růstu konečné spotřeby a hmotné akumulace. Skutečnost, že se méně spotřebovalo a akumulovalo, než bylo vytvořeno zdrojů na nabídkové straně, představovalo klíčový faktor výrazného růstu HDP, dále pak značných změn struktury úhrnné poptávky a nabídky, jakož i disponibilních zdrojů pro konečné výdaje a jejich užití.

Rozklad meziročního přírůstku HDP za rok 2005 ukazuje, že na výdajové straně významně pozitivně působil a naprosto převládající vliv měl zahraniční obchod

68

zbožím a službami, a to nejen svou expanzí, ale i v důsledku snížení tempa přírůstku dovozu. Podstatně méně intenzivní byl v tomto období vliv výdajů domácností na konečnou spotřebu i výdajů na tvorbu hrubého fixního kapitálu při negativním vlivu tvorby zásob. Na zdrojové straně měl vysoce pozitivní vliv na vývoj hrubé přidané hodnoty zpracovatelský průmysl, obchod a opravy motorových vozidel.

V roce 2006 se potvrdila růstová stabilita vývoje národního hospodářství české republiky na velmi vysoké úrovni. Meziroční zvýšení HDP v tomto roce reálně o 6,1% vysoce předstihlo průměrnou míru růstu ve státech EU. Souhrnná ekonomická pozice České republiky měřená objemem HDP ve v rámci EU se dále zlepšila. porovnání růstu HDP v České republice s vybranými státy EU je dobře patrný z grafu č.12.

Graf č.12: Srovnání vývoje HDP v letech 2004-2008.

Srovnání vývoje HDP v letech 2004-2008 (v %) 7% 6% 5% 4% 3% 2% 1% 0% 2004

2005 ČR

Polsko

2006 Maďarsko

2007

2008

Itálie


Výdajová struktura HDP, zejména vztah mezi výdaji na celkovou konečnou spotřebu a výdaji na tvorbu hrubého kapitálu, se změnila a došlo k růstu sklonu akumulovat než

69

spotřebovat. na hodnotě HDP se snížil podíl výdajů na konečnou spotřebu a zvýšil podíl výdajů na tvorbu hrubého kapitálu, přičemž v důsledku nižšího převýšení vývozu nad dovozem nepatrně klesnul podíl čistého vývozu. Na meziroční zvýšení HDP v roce 2006 reálně o 6,1% měl největší vliv a to 2,2 p..b. růst výdajů na konečnou spotřebu domácností o 4,2% se zrychlením růstu o 1,8 p.b.. Větší zrychlení růstu běžných výdajů než běžných příjmů domácností vedlo k zaostávání růstu jejich hrubého disponibilního důchodu. K tomu se přidalo výraznější zvyšování výdajů na individuální spotřebu a důsledkem toho byl výrazný pokles hrubých úspor domácností. Druhou komponentou se značným vlivem na HDP ve výši 1,8 p.b. se v tomto období staly výdaje na tvorbu hrubého fixního kapitálu, jejichž objem se meziročně zvýšil o 7,3%, což bylo o 6,0 p.b. více než v předešlém roce. Zvýšení nejvíce ovlivnily hmotné investice do dopravních prostředků (růst o 25,1%) a do strojů a zařízení (růst o 8,5%). Ke zrychlení růstu výdajů na tvorbu hrubého fixního kapitálu přispělo příznivé investiční klima. Výdaje na tvorbu hrubého fixního kapitálu rostly rychleji než náklady na vynaloženou práci. Příspěvek růstu tvorby zásob na HDP dosáhl 1,4 p.b.. V roce 2005 ke zvýšení HDP převažující měrou přispěl čistý vývoz (a to 4,0 p.b.), jeho kladný vliv v roce 2006 dosáhl pouze 0,6 p.b., protože pozitivní příspěvek vývozu (10,5 p.b.) převýšil negativní vliv dovozu (9,9 p.b.). Vývoj vývozu je patrný z grafu č.13.

70

Graf č.13: Vývoj dovozu a vývozu a vývozu zboží a služeb v letech 20042008.

Vývoj dovozu a vývozu zboží a služeb v letech 2004-2008 (v %) 25% 20% 15% 10% 5% 0% 2004

2005

2006

Vývoz zboží a služeb

2007

2008

Dovoz zboží a služeb


Pro vývoj národního hospodářství České republiky v roce 2007 byly charakteristické značné strukturální změny, jak věcné na nabídkové a na poptávkové straně, tak i z hlediska časového rozložení podle čtvrtletí v průběhu roku. Vliv na tyto strukturální změny měly především vnější ekonomické vztahy, avšak silně působily i cenové pohyby jednotlivých složek zdrojů k dispozici pro celkové konečné výdaje. Vysoká míra růstu HDP v roce 2007 vedla k posílení souhrnné ekonomické pozice státu. Ve srovnání s průměrným ročním růstem eurozóny bylo zvýšení HDP České republiky vyšší o 3,9 p.b.. Na základě extrapolace ČSÚ odhadl, že Česká republika dosáhla v roce 2007 v objemu HDP na jednoho obyvatele v paritě kupní síly 82% úrovně EU 27. Hodnota HDP 3 557,7 mld. Kč v roce 2007 byla meziročně vyšší o 326,1 mld. Kč, tj. o 10,1%. Na tomto přírůstku se podílel ze dvou třetin růst fyzického objemu a z jedné

71

třetiny mělo vliv zvýšení úhrnné cenové hladiny, což je proporce meziročně výrazně odlišná. Na celkové hodnotě HDP se v roce 2007 snížil podíl výdajů na konečnou spotřebu, zejména spotřebitelských výdajů domácností, jejichž přírůstek byl větší než přírůstek hrubého disponibilního důchodu domácností, takže klesla míra jejich hrubých úspor. Příčinou bylo i zrychlení růstu cen a jejich větší váha na hodnotovém přírůstku spotřebitelských výdajů domácností , když podíl vlivu růstu cenové hladiny 28,9% z roku 2006 se zvětšil na 32,9% v roce 2007 a ve čtvrtém čtvrtletí dokonce až na 53,5%. Domácnosti zaplatily v roce 2007 za stejný fyzický objem zboží a služeb o 46,6 mld. Kč více než v roce 2006. Značně se také zvýšil podíl aktivního salda zahraničního obchodu na HDP. O výrazných strukturálních změnách vypovídá skutečnost, že na celkovém přírůstku hodnota HDP v roce 2007 se podílela konečná spotřeba pouze 50,4%, akumulace 29,3% a saldo zahraničního obchodu až 20,3%. Na meziročním zvýšení HDP v roce 2007 reálně o 6,5% se nejvíce podílel přírůstek výdajů na konečnou spotřebu (2,9 p.b.), jejich objemem se zvýšil o 4,2%, což byl růst rychlejší o 0,4 p.b. než v roce 2006. Spotřebitelské výdaje domácností se zvýšily o 5,7% (z toho ve čtvrtém čtvrtletí o 4,0% tedy zpomalení) a přispěly k růstu HDP 2,7 p.b.. Výdaje vládních institucí se zvýšily pouze o 0,9% (z toho ve čtvrtém čtvrtletí o 3,1%, značné zrychlení) a měly na růst HDP nepatrný vliv. Objem výdajů na tvorbu hrubého kapitálu svým meziročním růstem 9,2% (pomalejším o 1,8 p.b. než v roce 2006) přispěl ke zvýšení HDP 2,5 p.b., přičemž větší vliv měla tvorba hrubého fixního kapitálu (1,5 P.B.) než tvorba zásob (1,0 p.b.). Čistý vývoz přispěl k růstu HDP 1,1 p.b., když převýšil kladný vliv vývozu (11,0 p.b.) nad záporným vlivem dovozu (9,9 p.b.). Ve srovnání s vlivem obchodní bilance působící na růst HDP v roce 2006 byl příspěvek čistého vývozu v roce 2007 větší o 0,2 p.b.. Růst HDP v roce 2008 se meziročně zvýšil o 3,2% a opět byl vyšší než v zemích EU 27. Rostl nejvíce zejména v prvním a druhém čtvrtletí a to shodně o 4,4% a nejméně potom ve čtvrtém čtvrtletí a to pouze o 0,2%. Výrazně se změnil poměr mezi vývojem HDP a jeho složkami. Struktura HDP se v tomto roce změnila meziročně ve prospěch výdajů na konečnou spotřebu, jejichž podíl se zvýšil z 68,5% v roce 2007 na 70,0% v roce 2008. Výdaje na konečnou spotřebu se tedy meziročně v roce 2008 reálně zvýšily o 2,2%, jejich vliv na zvýšení HDP dosáhl 1,5 p.b.. Poněkud rychleji rostla spotřeba domácností (2,9%). Celkové výdaje na tvorbu hrubého kapitálu se snížily reálně o 1,4%. Výdaje na tvorbu hrubého fixního kapitálu vzrostly reálně o 3,1% a

72

jejich vliv na zvýšení HDP dosáhl 0,7 p.b.. Čistý vývoz přispěl ke zvýšení HDP 2,1 p.b., když kladný vliv vývozu (5,5 p.b.) byl vyšší než záporný vliv dovozu (3,4 p.b.). Úhrnná poptávka i nabídka se v roce 2008 zvýšily meziročně reálně o 4,5% a rostly pomaleji než v roce 2007. Na zpomalení růstu úhrnné poptávky i nabídky měly větší vliv vnější ekonomické vztahy než transakce na domácím trhu. Celkový pohled na vývoj růstu HDP v České republice v letech 1993-2008 je znázorněn v grafu č.14.

Graf č.14: Vývoj tempa růstu HDP v letech 1993-2008.

Vývoj tempa růstu HDP v období 1993-2008 7% 6% 5% 4% 3% 2% 1% 0% -1% 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008

Tempo rústu HDP


4.2 Politický vývoj v letech 2004 - 2008 Vláda v roce 2004 zahájila privatizaci Českého Telecomu. V červnu získalo kontrakt na poradce při prodeji 51 procent akcií konsorcium Credit Suisse First Boston a České spořitelny. V říjnu mezirezortní komise doporučila prodej přes kapitálové trhy a v

73

prosinci vláda rozhodla, že nabídne Telecom nejdřív investorovi, v případě nízkých nabídek prodá akcie na kapitálových trzích. Koalice ve sněmovně prosadila změny v zákoně o DPH. Sazby budou od května pět a 19 procent, některé položky přejdou do vyšší daňové sazby. Prezident Klaus zákon vetoval, sněmovna jej v dubnu schválila znovu. Vláda schválila prodej státního podílu v petrochemické skupině Unipetrol polské společnosti PKN Orlen. Firma za holding nabídla 13,05 miliardy korun. FNM a Česká konsolidační agentura podepsaly smlouvu s PKN Orlen 4. června. Bylo oznámeno, že stát prohrál spor se společností Petrcíle a musí jí zaplatit zhruba dvě miliardy korun, neboť FNM firmě neoprávněně vypověděl smlouvu, kterou se zavázal k prodeji 15 procent akcií Nové huti. V listopadu městský soud zamítl žalobu FNM, který se domáhal zrušení výsledku arbitráže. 1.května se Česká republika stala spolu s dalšími devíti zeměmi členem Evropské unie. Vláda schválila návrh zákona o dani z příjmu, který mimo jiné zavádí společné zdanění manželů. Sněmovna zákon schválila v listopadu. 1. června Premiér Vladimír Špidla podal demisi. Novým premiérem se stal 26. července úřadující předseda ČSSD Stanislav Gross. Prezident Václav Klaus jmenoval novou koaliční vládu 4. srpna. Rok 2005 znamenal pro vládní kabinet období sporů především mezi ČSSD a Kalouskovými lidovci.Grossovy aféry kvůli nejasnému financování koupě bytu a podezřelým obchodním stykům jeho manželky Šárky byly rozbuškou pro otevřený spor v rámci koalice. KDU-ČSL poradila ČSSD, aby se odhodlala k výměně premiéra, jinak by lidovci přešli do opozice. ČSSD se nejprve za Grosse postavila. Důsledkem krize, která od ledna do dubna vyplňovala přední stránky novin, byla personální změna na postu premiéra, Stanislava Grosse nahradil Jiří Paroubek. Ani jmenováním nového šéfa kabinetu však neskončily slovní přestřelky mezi sociální demokracií a lidovci, kteří pod vedením Miroslava Kalouska stále více tíhnou k Hradu prezidenta Václava Klause. Opoziční ODS se v době vládní krize nejvíce klonila k uspořádání předčasných voleb, avšak její přání se nenaplnilo. Občanští demokraté však s uspokojením sledovali pokles volebních preferencí ČSSD, na jaře 2005 ODS vévodila žebříčku voličské přízně. Na podzim však soc. dem. zaznamenala nárůst preferencí, výsledek voleb tedy zůstal. 74

Vládní spolupráci lze přirovnat k manželství z rozumu, soc. dem. chtěla před volbami zachovat status quo, který vytvořil expremiér Vladimír Špidla (ČSSD) po volbách v roce 2002, lidovcům se hodily vládní posty a současně chtěli zabránit většímu vlivu komunistů v české politice. Rok 2006 byl z hlediska politiky v první řadě rokem volebním. Přímo mohli voliči možnost ovlivnit složení Poslanecké sněmovny, jedné třetiny Senátu a obecních a městských zastupitelstev. Nepřímo svým hlasováním naznačili, jaké budou šance prezidenta Václava Klause, pokusí-li se na začátku roku 2008 o obhajobu mandátu. Největší pozornost zcela pochopitelně budily již od začátku roku volby do poslanecké sněmovny. Obě hlavní politické strany šly do těchto voleb s novými předsedy. Zatímco Mirek Topolánek již v pozici předsedy ODS dovedl stranu k vítězství v senátních, krajských a volbách do evropského parlamentu v roce 2004, Jiří Paroubek byl coby šéf ČSSD ve vysoké politice nováčkem. Formálně převzal vedení strany sice až na jaře 2006, fakticky byl lídrem již od dubna 2005, kdy nahradil ve funkci předsedy vlády tehdejšího šéfa ČSSD Stanislava Grosse. ČSSD se po Grossově aféře z přelomu let 2004-2005 ocitla v hluboké vnitrostranické krizi, preference se pohybovaly kolem 10 %. V této situaci se kormidla ČSSD chopil Jiří Paroubek, který svoji razantní rétorikou a nekompromisním řešením vzniklých problémů dokázal přilákat zpět přízeň levicových voličů. Předvolební kampaň byla postavena zejména na osobách Topolánka a Paroubka. Vyznačovala se velkou emotivností, byla hodně osobní, programové otázky v duelech obou předsedů zůstávaly ve stínu osobních útoků a osočování. Výsledek voleb potvrdil dlouhodobý trend reprezentovaný průzkumy veřejného mínění. ODS vyhrála ziskem 35,38 %, což znamenalo 81mandátů ve 200-členné Poslanecké sněmovně. Relativním úspěchem však skončily volby i pro ČSSD, která dosáhla 32,32 % a 74 mandátů. Předseda ČSSD Jiří Paroubek se však s prohrou nesmířil a vítězství ODS neuznal, což dokázal hned svým prvním povolebním emotivním vystoupením. V něm výsledek voleb připisoval propojení ODS a vybraných novinářů z celostátních médií a také tzv. Kubiceho zprávě, tajné zprávě šéfa Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, jejíž části týkající se údajného propojení organizovaného zločinu a některých představitelů ČSSD unikly na veřejnost v týdnu před volbami. Do Poslanecké sněmovny se dostala ještě KSČM, která však oproti minulým volbám zaznamenala výrazný propad – získala 12,81 %, což stačilo na 26 mandátů, o 15 méně než v roce 2002. Jeden z důvodů lze najít právě v nástupu Jiřího Paroubka a jeho 75

snaze o prosazování původního levicového programu ČSSD, což mohlo přilákat zpátky levicové voliče, kteří cítili odklon od levicového programu poté, co strana vstoupila do koalice s KDU-ČSL a US-DEU v roce 2002. Více než 7,22 % a 13 mandátů jistě očekávala KDU-ČSL. I zde lze jednu z příčin hledat v působení strany v koalici s ČSSD v období 2002-2006 a zároveň přibližování se k ODS zejména v posledním roce před volbami. Bezprostředně po skončení voleb nastalo povolební vyjednávání, které se stalo patrně nejbizardnější politickou událostí nejenom tohoto roku, ale celých krátkých dějin novodobé České republiky. Uprostřed tohoto maratónu proběhly další letošní volby, ke kterým mnozí upírali pozornost v naději, že jejich výsledek pomůže vyřešit nastalou situaci. Byť ani Senát ani obecní a městská zastupitelstva přímý vliv na sestavení vlády nemají, výsledek voleb do těchto institucí byl považován za vysvědčení, které občané dali politikům mimo jiné i za jejich postoj v povolebním období. Jednoznačným vítězem obou voleb se stala ODS, což posílilo pozici Mirka Topolánka a potvrdilo předešlé výzkumy veřejného mínění, které za vzniklou situaci činily zodpovědným spíše Jiřího Paroubka. V únoru 2008 se konaly prezidentské volby, v nichž proti stávající hlavě státu Václavu Klausovi (ODS) stál ekonom Jan Švejnar. Klause navrhla jeho mateřská ODS, Švejnara nominovala Strana zelených a podpořila jej i ČSSD. Ve třech kolech první volby nezískal ani jeden z kandidátů potřebný počet hlasů, rozhodlo až třetí kolo volby druhé, v němž uspěl Václav Klaus. Klaus získal v rozhodujícím hlasování 141 hlasů, tedy jen o jeden hlas víc, než potřeboval. Ke zvolení Klause přispěl i poslanec ČSSD Evžen Snítilý, komunisté nehlasovali ani pro jednoho kandidáta a KDU-ČSL rozložila svoje hlasy mezi oba kandidáty - většina lidovců však hlasovala pro Klause. Krajské volby skončily v říjnu jednoznačným vítězství ČSSD, která vyhrála ve všech 13 krajích. Naopak pro ODS, která doposud (vyjma Jihomoravského) ovládala všechny kraje, skončily volby nečekaným debaklem. ODS ztratila 111 mandátů a z celkových 675 křesel v krajských zastupitelstvech obsadila jen 180. Sociální demokracie získala 280 zastupitelů a polepšila si o 175 mandátů. KSČM na třetím místě získala 114 mandátů. Svého jediného hejtmana ztratili lidovci a zcela propadla Strana zelených, která zůstala bez mandátu. Stejně přesvědčivě zvítězila ČSSD i ve volbách do jedné třetiny Senátu - získala 23 mandátů z celkových 27 a svůj senátorský klub rozšířila na 29 senátorů. ODS uspěla jen ve třech pražských obvodech, o šest mandátů přišla, čímž ztratila svou 76

nadpoloviční většinu v horní komoře. S 35 senátory však zůstala nejsilnější frakcí v Senátu. V senátních volbách ještě jeden mandát získala KSČM, ostatní strany vyšly naprázdno. Předsedou Senátu i nadále zůstává Přemysl Sobotka z ODS. Z Poslanecké sněmovny letos odešlo zatím šest poslanců. V září složil mandát Jan Morava (ODS) v reakci na reportáž TV Nova, podle níž se snažil sbírat kompromitující materiály na některé poslance. V říjnu pak odešli čtyři poslanci, kteří uspěli v senátních volbách - Marta Bayerová (KSČM), Tomáš Kladívko (ODS), Josef Řihák (ČSSD) a Karel Korytář (ČSSD). V listopadu byl Miloslav Kala (ČSSD) jmenován viceprezidentem NKÚ, čímž jeho mandát automaticky zanikl. Celkem šest poslanců vystoupilo nebo bylo vyloučeno z poslaneckých klubů. ČSSD přišla o Evžena Snítilého (byl vyloučen) a Petra Wolfa (vystoupil), a celkově tak ztratila od voleb 2006 již čtyři poslance (nyní má její klub 70 členů). Z klubu ODS vystoupili Juraj Raninec a Jan Schwippel (frakce ODS má 79 členů) a z klubu Strany zelených odešly Věra Jakubková a Olga Zubová (klub se tak ztenčil na pouhé čtyři členy). Současné rozložení sil ve sněmovně je tedy takové, že kluby vládních stran ODS, KDU-ČSL a SZ mají celkem 96 poslanců, opoziční strany ČSSD a KSČM také 96. Osm poslanců je nezařazených.

4.3 Zhodnocení vývoje 2004 – 2008 Období let 2004 – 2008 můžeme definovat jako etapu rychlé expanze a růstu české ekonomiky. V období od roku 2004 tedy od vstupu České republiky do Evropské unie můžeme sledovat stále větší propojení naší ekonomiky na ekonomiky států EU. Od roku 2004 kdy pokračovala ekonomika v silném růstu HDP při velmi nízké inflaci, za mírného zhoršení vnější nerovnováhy, výrazně rostoucího schodku státního rozpočtu a vysoké míry nezaměstnanosti. Vývoj ekonomiky v tomto roce navazoval na pozitivní tendence předešlého roku 2003 za příznivějších vnějších podmínek po vstupu České republiky do EU a po oživení evropské ekonomiky. Podařilo se dosáhnout většího vzájemného souladu mezi růstem HDP, mírou vnější a vnitřní rovnováhy , změnami nezaměstnanosti a pohybem hladiny spotřebitelských cen. Růst HDP meziročně reálně o 4,0% byl o 0,3 p.b. rychlejší než v předešlém roce a vedl k posílení mezinárodní ekonomické pozice České republiky. Velice pomalu rostly celkové výdaje na

77

konečnou spotřebu (reálně pouze o 0,7%) a vyšším tempem přírůstku rostly výdaje na tvorbu hrubého kapitálu (0,9%). Růst vývozu byl rychlejší než růst dovozu a po dlouhém období negativního působení čistého vývozu na vývoj HDP přispěla meziroční změna schodku zahraničního obchodu ke zvýšení HDP ve značném rozsahu. Deficit sektoru vlády v poměru k HDP poklesl z 12,5% v roce 2003 na 3,8% v roce 2004.

Vývoj ekonomiky se v roce 2005 vyznačoval pokračováním vysokého přírůstku HDP, doprovázeným výraznou strukturální změnou v tvorbě zdrojů HDP i jejich užití. Změna tendencí ve vztahu mezi spotřebou a akumulací vedla k větší vyváženosti základních proporcí. Podstatně více zpomalil růst výdajů na tvorbu hrubého kapitálu než spotřebitelských výdajů domácností. Došlo k převýšení vývozu nad dovozem zboží a značné meziroční změně čistého vývozu. Vývoj zahraničně ekonomických vztahů byl klíčovým jevem vysokého a zrychlujícího růstu HDP a rozhodujícím činitelem zlepšení souhrnné ekonomické pozice, které se projevilo ve snížení rozsahu vnitřní a vnější nerovnováhy. K tomu patří růst počtu pracovníků a snížení míry nezaměstnanosti, výrazný pokles schodku státního rozpočtu ve vztahu k HDP, převýšení domácí efektivní nabídky nad domácí realizovanou poptávkou. V dobrém ekonomickém výkonu všech základních odvětví mělo mimořádnou úlohu strojírenství nejen při vytváření potřebných vývozních zdrojů, nýbrž i při uspokojování rostoucí poptávky domácností po předmětech dlouhodobé spotřeby a poptávky po výrobcích investiční povahy. Pohyb cen vybraných průmyslových komodit a potravin na světových trzích, zejména vysoký růst cen zemního plynu a ropy, vytvořil novou, podstatně vyšší hladinu cen výrobků z těchto komodit a zhoršil tak vnější podmínky vývoje české ekonomiky. Neměl však výrazně negativní dopad na ekonomiku a neprojevil se ve zvýšení pohybu cen ani ve snižování zpracovatelského průmyslu.

V roce 2006 pokračoval trend příznivého vývoje růstu reálného HDP. Na rozdíl od roku 2005 však byly na straně užití nejdynamičtější složkou výdaje na tvorbu hrubého kapitálu. Rychleji rostly také výdaje domácností při současném poklesu jejich hrubých úspor. Na růstu výkonnosti se vedle růstu produktivity práce podílel i další růst zaměstnanosti, která stále setrvávala nad průměrem EU. Výrazně se však zvýšil schodek státního rozpočtu. Pokračující zhodnocování koruny, na rozdíl od roku 2005, již nestačilo kompenzovat vliv růstu dovozních cen surovin (především ropy), který 78

spolu s některými změnami v regulovaných cenách vedl ke zvýšení inflace. Souhrnně lze konstatovat, že v roce 2006 byly pozitiva na straně reálné ekonomiky a vyskytly se rizika jednak v relativně pomalém růstu sektoru služeb, v nepříznivém vývoji běžného účtu platební bilance a v růstu schodku státního rozpočtu.

V roce 2007 dosáhl růst HDP v České republice nejvyšší hodnoty v novodobé historii. Došlo nejen k dalšímu růstu HDP oproti roku 2006, ale výrazně také zrychlil růst hrubého domácího důchodu. Tento příznivý vývoj se odrazil v posílení mezinárodní ekonomické situace České republiky a dále ke zmírnění národohospodářských nerovnováh. Vedle produktivity práce rostla zaměstnanost, která dosáhla nejvyšší hodnoty za posledních 11 let. V důsledku toho klesala nezaměstnanost. Přebytek na finančním účtu bez problémů pokryl deficit běžného účtu platební bilance, jehož poměr k nominálnímu HDP se také zmenšil. Došlo také ke zmírnění vnitřní nerovnováhy významnou redukcí schodku státního rozpočtu v poměru k HDP v běžných cenách. Na pozadí silného ekonomického růstu probíhaly i další významné změny: - průmysl a stavebnictví zvýšilo svou výkonnost - rostla spotřeba domácností, tvorba hrubého fixního kapitálu a zahraniční obchod - v důsledku většího odlivu čistých prvotních důchodů do zahraničí rostl hrubý disponibilní důchod pomaleji než HDP - spotřebitelské výdaje domácností se zvýšily více než hrubý disponibilní důchod domácností a klesla míra jejich úspor Souběh vzestupu cen potravin a energií doprovázený růstem daní a nájemného tlačil v závěru roku vzhůru inflaci.

Rok 2008 byl rokem mimořádných výkyvů, které spočívaly v prudkosti a intenzitě změn tempa růstu ekonomiky, vlivech složek HDP poptávkové i nabídkové strany na růst v jednotlivých čtvrtletích v nebývalých proměnách jejich dynamiky. Zcela ojedinělé byly i důsledky změn v cenovém vývoji. Dopady spotřebitelské inflace na spotřebu domácností, prudké změny cen ropy na světových trzích, výkyvy směnného kurzu koruny a cenový vývoj v zahraničním obchodě. Vstup ekonomiky do roku 2008 byl poznamenán vývojem z druhé poloviny roku 2007, kdy již docházelo ke zvolnění růstu HDP. V průběhu roku se souhrnný výkon ekonomiky dramaticky zhoršoval. Růst HDP postupně zpomaloval a ve čtvrtém 79

čtvrtletní vzrostl meziročně pouze o 0,2%. V tomto roce došlo ke značným strukturálním změnám na poptávkové i nabídkové straně ekonomiky, zejména k přesunům vlivu poptávky na HDP.

Výrazný pokles průmyslové a stavební produkce ve čtvrtém čtvrtletí zcela eliminoval jejich růst z předchozích čtvrtletí. Míra inflace ve výši 6,3% byla nejvyšší za posledních deset let. Celková zaměstnanost převýšila 5 mil.osob při kvartálním snižování tempa, a od třetího čtvrtletí začal prudce klesat počet volných pracovních míst. Mzdy stouply reálně pouze o 2,1% a to bylo nejméně za posledních deset let. Česká ekonomika pocítila více než kdy jindy, že evropské i celosvětové ekonomické klima, především vliv celosvětové finanční krize na ni má velmi nepříznivý ekonomický dopad.

80

5 Předpokládaný budoucí vývoj HDP Predikce budoucího vývoje růstu HDP je velmi složitá. Obecně se vychází z minulého vývoje, který ovšem v době obrovských výkyvů v důsledku globální finanční a ekonomické krize nelze tak jednoduše aplikovat. V posledních měsících roku 2008 a na začátku roku 2009 jsme byli svědky nespočetného množství odhadů dalšího vývoje od řady renomovaných ekonomů. V drtivé většině se ale tyto odhady nenaplnily, protože

řada

ekonomů

předpovídala

daleko

příznivější

vývoj

ekonomiky

v následujících měsících. Realita vývoje ekonomiky byla ale nakonec mnohem horší než tyto predikce. Nejnovější predikcí budoucího vývoje je predikce Ministerstva financí ČR z března 2009 „Ministerstvo financí ČR předkládá vládě pro informaci pravidelnou aktualizaci Makroekonomické predikce. Nejasná situace v budoucím vývoji vnějšího prostředí výrazně zvyšuje míru nejistoty Makroekonomické predikce. S dostupnými znalostmi je velmi obtížné (ne-li nemožné) odhadnout hloubku a délku trvání globální finanční a ekonomické krize, a tím i rozsah a intenzitu dopadů na českou ekonomiku, která není primárním zdrojem problémů a pouze absorbuje šoky z vnějšího okolí. Po letech vysoké dynamiky HDP (přes 6 % v období 2005 2007) dochází od počátku roku 2008 k jejímu zpomalování. V souvislosti s poklesem zahraniční a zpomalením domácí poptávky předpokládáme růst HDP v roce 2009 okolo 1,4 %. Rizika predikce jsou vychýlena směrem dolů. Při postupném odeznívání globální krize a jejích důsledků by se mohl růst reálného HDP v roce 2010 zvýšit na cca 2,1 %, přičemž by měl být v celém horizontu predikce tažen převážně výdaji domácností na konečnou spotřebu. Vyšší inflace v roce 2008 bude v roce 2009 vystřídána výraznou dezinflací. Míru inflace pro rok 2009 odhadujeme okolo 1,3 %, což reflektuje oslabení nákladových tlaků. V roce 2010 by se míra inflace měla vrátit k hladině blízké inflačnímu cíli ČNB. Vzhledem k předpokládané spolupráci zaměstnavatelů a odborů by důsledky pro trh práce neměly být fatální. Mělo by docházet k postupnému nárůstu mezinárodně srovnatelné obecné míry nezaměstnanosti podle VŠPS ze 4,4 % v roce 2008 k 6 % v

81

roce 2010 spolu s mírným poklesem zaměstnanosti (-0,3 % v roce 2009 až -0,8 % v roce 2010). Deficit běžného účtu platební bilance na HDP by měl zůstat na udržitelné úrovni. Za rok 2008 deficit vládního sektoru dosáhl hodnoty okolo 1,2 % HDP. V roce 2009 se očekává prohloubení deficitu na 3,0 % HDP a to především díky vlivu dopadů globální krize na daňové příjmy, a zejména na zisky firem.“13

Dle mého názoru je ale i tato predikce mírně optimistická. Podle mého názoru se ještě plně

neprojevily všechny aspekty krize a dopady pro českou ekonomiku budou

výraznější. Vládou navrhovaná protikrizová opatření jako je zavedení šrotovného (tj. finanční příspěvek ze státního rozpočtu na zakoupení nového automobilu do pořizovací ceny 500tis. Kč při současné zdokumentované ekologické likvidaci vozu staršího deseti let), zrychlení odpisů nebo možnost odpočtu DPH při koupi jakéhokoliv vozu určeného pro účely podnikání jsou pouze krátkodobé pobídky určené ke zvýšení poptávky. Tato opatření ovšem pouze odsouvají stávající ekonomické problémy do budoucna. Tento můj názor na budoucí vývoj ekonomiky i vývoj predikovaný Ministerstvem financí prověří až čas.

13

Predikce Ministerstva financí ČR

82

Závěr Rok 1989 znamenal pro Českou republiku a především pro její ekonomiku zásadní zlom. Začal proces transformace z centrálně řízeného hospodářství k hospodářství tržnímu. Tato transformace vyvrcholila vstupem České republiky do Evropské unie. Po transformační recesi v letech 1990 – 1992 nastartovala česká ekonomika pozitivní hospodářský růst. Ten se projevoval růstem HDP, nízkou nezaměstnaností, jednocifernou

inflací,

vyrovnanými

veřejnými

rozpočty

a

pochvalami

od

mezinárodních institucí. Od poloviny 90. let se však začaly projevovat i nedostatky tohoto vývoje. V oblasti mikrosféry se začaly projevovat nedostatky právního rámce, špatného chování institucí, finanční a vlastnické problémy podnikové a bankovní sféry spojené se zvoleným způsobem privatizace, či předstih růstu reálných mezd před produktivitou práce. Nejvážnějšími problémy podle mého názoru byly signály narůstající makroekonomické nerovnováhy. Těmito signály byly především růst peněžní zásoby, skryté rozpočtové závazky, neschopnost strany nabídky držet tempo s expandující poptávkou a v neposlední řadě i rostoucí deficit účtu platební bilance. Makroekonomickou nerovnováhu se v roce 1996 rozhodla řešit ČNB přijetím restriktivních opatření. Výsledkem bylo drastické omezení nabídky peněz. Toto vyústilo poklesem růstu HDP v roce 1997. Součástí reakce měnové politiky na měnový otřes byla změna režimu fixního kurzu, který byl nahrazen flexibilnějším režimem řízeného floatingu. Jako závažnější problém se ale ukázala změna přístupu ČNB, která přešla na systém cílování inflace, ve kterém si stanovila cíle, které měli dezinflační charakter. Aby tyto cíle naplnila, ještě více přitvrdila měnovou politiku, a to v době, kdy už česká ekonomika procházela recesí. Měnová restrikce však byla zbytečně přehnaná. Další období od roku 1999 až do vstupu České republiky lze charakterizovat jako období mírného ekonomického růstu. Charakteristickým rysem vnějších podmínek byla sestupná fáze hospodářského cyklu v Evropské unii. Růst HDP v EU se snižoval, což oslabovalo exportní výkon české ekonomiky. Na vývoji vnitřních ekonomických podmínek se podílelo uvolnění makroekonomické politiky, a to jak fiskální, tak i měnové.

83

Podle výsledků české ekonomiky, dosažených v roce 2004, lze tvrdit, že vstup do Evropské unie v květnu 2004 s sebou nepřinesl zlom ve vývoji makroekonomických veličin. Česká ekonomika začala postupně využívat výhody plynoucí ze zapojení do jednotného trhu a ze zlepšování institucionálního prostředí. Ekonomický růst byl na straně

poptávky

tažen

zejména

vysokou

dynamikou

spotřeby

domácností

podporovanou rychlým růstem mezd a disponibilního důchodu, stabilitou hladiny spotřebitelských cen a nízkými úrokovými sazbami. Znatelné oživení zaznamenaly rovněž investiční výdaje. Přesun ekonomické dynamiky od spotřeby směrem k investicím, ke kterému došlo v roce 2004, je možné hodnotit pozitivně, neboť vytváří podmínky pro urychlení potenciálního růstu. Zvýšení domácí poptávky bylo částečně kompenzováno prohloubením schodku zahraničního obchodu ve stálých cenách, který zpomalil růst HDP. Následující období mezi lety 2004 – 2008 lze charakterizovat jako období postupně zvyšujícího se růstu hospodářství. tento růst byl jedním z nejvyšších ze států Evropské unie a dále akceleroval. V roce 2007 se začal projevovat postupný útlum hospodářského růstu české ekonomiky. V roce 2008 se objevily zprávy o tzv. globální finanční a ekonomické krizi, která velmi nepříznivě ovlivnila hospodářský růst ve všech zemích na světě. V České republice se krize projevila po letech vysoké dynamiky růstu HDP postupným zpomalováním růstu které se nejvíce projevilo ve čtvrtém čtvrtletí roku 2008. Česká republika není primárním zdrojem problémů souvisejících s globální finanční a ekonomickou krizí, pouze absorbuje šoky z vnějšího okolí. Výrazný hospodářský útlum zasáhl všechny členské státy Evropské unie bez výjimky. Odhad dalšího vývoje je z důvodu probíhající globální finanční a ekonomické krize velmi obtížný ne-li nemožný. Česká ekonomika z důvodu své otevřenosti a velikosti velmi citlivě reaguje na ekonomický vývoj v ostatních členských státech Evropské unie.

84

Seznam použité literatury 1.

BRŮŽEK, A. a kol.: Světová ekonomika na prahu 21. století. Praha, Velryba 2003. ISBN 80-85860-14-7.

2.

ČERVENKA, M. – Frait, J.: Předpoklady a faktory dynamického růstu české ekonomiky

ve světle nové teorie a empirie růstu. Praha, Studie

Národohospodářského ústavu Josefa Hlávky, 2002. 3.

DORNBUSCH, R. – FISCHER, S.: Makroekonomie. Praha, SPN a Nadace Economics, 1994, ISBN 80-04-25 -556-6

4.

HELÍSEK, M.: Makroekonomie. Slaný, Melandrium 2000, ISBN 80-8617510-3

5.

JONÁŠ, J.: Světová ekonomika na přelomu tisíciletí. Management Press, Praha 2000. ISBN 80-7261-016-3

6.

JONÁŠ, J.: Bankovní krize a ekonomická transformace. Praha, Management Press, 1998. ISBN 80-85943-70-0

7.

JONÁŠ, J. – BULÍŘ, A.: Ekonomie reformy – vybrané stati o přechodu k tržní ekonomice. Management Press, 1995. ISBN 80-85603-84-5.

8.

KLAUS, V. : Proč nejsem sociálním demokratem. Praha, Votobia, 1998. ISBN 80-7220-051-8.

9.

PEARCE, D.W.: Macmillanův slovník moderní ekonomie. Praha, Victoria Publishing, 1994. ISBN 80-85605-42-2

10.

RUSMICHOVÁ, L.: Makroekonomie : základní kurs. Slaný, Melandrium, 2002. ISBN 80-86175-24-3.

11.

SAMUELSON, P. A. – NORDHAUS, W. D.: Ekonomie. Praha: Svoboda, 1995. ISBN 80-205-0494-X.

12.

SOJKA, M.: Dějiny ekonomických teorií. Praha,VŠE v Praze, 1998. ISBN 807079-705-3

13.

SPĚVÁČEK, V.: Transformace české ekonomiky : politické, ekonomické a sociální aspekty. Praha, Linde, 2002. ISBN 80-86131-32-7.

14.

URBAN, L. a kol. : Hospodářská politika, Victoria Publishing, 1994. ISBN 80-85865-01-7

85

15.

ZELENÝ, M.: Strategie záchrany českého hospodářství. Online přístup z (http://www.ccsm.cz/texty/zeleny1.htm.).

16.

ŽÁK, M. - NĚMCOVÁ, I.: Hospodářská politika. Praha, Grada Publishing, 1997. ISBN 80-7169-462-2

17.

ŽÁK, M.: Vnitřní a vnější podmínky restrukturalizace a hospodářská politika v ČR : projekt GAČR 402/98/1498. Praha, Oeconomica, 2001. ISBN 80-2450257-7.

18.

Statistické ročenky ČSÚ (http://www.csu.cz).

19.

Statistické zprávy Eurostat (http://www.eurostat.cz).

20.

Predikce Ministerstva financí ČR (březen 2009)

21.

Internet (http://www.csu.cz)., (http://www.cnb.cz)., (http://www.mfcr.cz).

22.

Predikce Ministerstva financí ČR (http://www.mfcr.cz)

86

Seznam použitých pojmů a zkratek Termín C CPI ČR ČSFR ČSSD ČSÚ EU g G GDP GNP HDP HDPct HDPcvf HNP i I KDU-ČSL L M NATO ND NEW NI NPI NX ODS OECD p.b. Q r RVHP s Sp tf T USA w X Y YD z

Výklad Výdaje domácností na spotřebu Index spotřebitelských cen (Consumer Price Index) Česká republika Česká a slovenská federativní republika Česká strana sociálně demokratická Český statistický úřad Evropská unie Míra růstu Vládní výdaje Gross Domestic Produkt (Hrubý domácí produkt) Gross National produkt (Hrubý národní produkt) Hrubý domácí produkt Hrubý národní produkt v tržních cenách Hrubý domácí produkt v cenách výrobních faktorů Hrubý národní produkt Čisté úroky Investice Křesťanskodemokratická aliance – česká strana lidová Počet obyvatel Import (dovoz) Severoatlantická aliance Národní důchod Net Economic Welfare (Čistý ekonomický blahobyt) National income (Národní důchod) Čistý příjem z majetku v zahraničí Čistý export (vývoz) Občanská demokratická strana Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj Procentní bod (např. 0,5 p.b. – 0,5 procentního bodu) Reálný důchod Renty Rada vzájemné hospodářské pomoci Hrubé příjmy z individuálního podnikání a z jiné výdělečné činnosti Fondy sociálního pojištění Daně firem Transferové platby Spojené státy americké Hrubé příjmy ze závislé činnosti Export (vývoz) Reálný důchod Disponibilní důchod Hrubé zisky firem

87

Seznam tabulek a grafů

Tabulky: Tabulka č. 1: Základní trendy vývoje HDP a dalších makroekonomických ukazatelů v ČR v letech 1989-1992. Tabulka č.2 : Základní trendy vývoje HDP a dalších makroekonomických ukazatelů v ČR v letech 1993-1998. Tabulka č.3: Srovnání reálného HDP v ČR a vybraných státech (meziroční změna v %) Tabulka č. 4: Základní trendy vývoje HDP a dalších makroekonomických ukazatelů v ČR v letech 1999-2004. Tabulka č.5: Základní trendy vývoje HDP a dalších makroekonomických ukazatelů v ČRv letech 2004-2008.

Grafy: Graf č. 1: Vývoj tempa růstu HDP a míry úspor v letech 1980 – 1991. Graf č. 2: Vývoj reálného HDP v letech 1989-1992, (1989 = 100%). Graf č. 3: Vývoj tempa růstu HDP v letech 1993 – 1998. Graf č. 4: Vývoj HDP a domácí poptávky v ČR. Graf č. 5: Vývoj reálného HDP v letech 1993 – 1998. Graf č. 6: Vývoj HDP v transformujících se ekonomikách (změna za období v %). Graf č. 7: Vývoj HDP v EU a v ČR v letech 1989 – 1998. Graf č. 8: Vývoj tempa růstu HDP v letech 1999 – 2004. Graf č. 9: HDP a domácí poptávka v období 1995-2002. Graf č. 10: Vývoj HDP, průmyslové, stavební a zemědělské produkce v letech 1990-2003 Graf č.11: Vývoj tempa růstu HDP v letech 2004-2008. Graf č.12: Srovnání vývoje HDP v letech 2004-2008. Graf č.13: Vývoj dovozu a vývozu a vývozu zboží a služeb v letech 2004-2008. Graf č.14: Vývoj tempa růstu HDP v letech 1993-2008.

88

Přílohy Příloha č.1 Graf č. 10: Vývoj HDP, průmyslové, stavební a zemědělské produkce v letech 1990-2003.

Vývoj HDP, zemědělské, průmyslové a stavební produkce (indexy 1990 = 100) stálé ceny 2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

1992

1991

1990

0%

20%

40%

60%

HDP Průmyslová produkce

Zdroj: ČSÚ. (2008), vlastní úprava 89

80%

100%

Zemědělská produkce Stavební produkce

120%

90

Vývoj HDP v České republice před a po vstupu do EU

Recommend Documents