Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Regionální ekonomie a správa
VYSOKORYCHLOSTNÍ INTERNET A JEHO ROLE V ROZVOJI REGIONU High-speed internet and its role in regional development
Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce: Ing. Jakub PAVLINEC
Brno, květen 2006
Autor: Miroslav HOUŽVIČKA
2
Jméno a příjmení autora:
Miroslav Houžvička
Název bakalářské práce:
Vysokorychlostní internet a jeho role v rozvoji regionu
Název v angličtině:
High-speed internet and its role in regional development
Katedra:
Regionální ekonomie a správa
Vedoucí bakalářské práce:
Ing. Jakub Pavlinec
Rok obhajoby:
2006 Anotace v češtině
Obsah bakalářské práce se týká oblasti rozvoje vysokorychlostního internetu v ČR. V práci jsou uvedeny základní vládní dokumenty, které podporují jeho zavádění na našem území. Stručně jsou popsány základní technologie umožňující vysokorychlostní přístup k internetu. Dále jsou objasněny hlavní rozdíly mezi zaváděním této služby v hl. městě Praze a v kraji Vysočina. Anotace v angličtině The content of the bachelor thesis concerns the development of broadband Internet in the Czech Republic. The thesis lists the basic governmental documents supporting the introduction of broadband Internet on our territory. Basic technologies enabling broadband Internet access are briefly described. The paper also clears the main differences between the implementation of the service in the city of Prague and the region of Vysocina.
Klíčová slova v češtině: vysokorychlostní internet, Praha, Vysočina
Klíčová slova v angličtině: broadband, Prague, Vysočina
3
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně pod vedením Ing. Jakuba Pavlince a uvedl v seznamu literatury všechny použité literární a odborné zdroje.
V Praze dne 26.5. 2006
podpis
4
Úvod .......................................................................................................................................7 1
Historie internetu, rozvoj internetu v ČR ....................................................................8
1.1
Stručná historie internetu ..............................................................................................8
1.2
Internet v České republice .............................................................................................9
2
Vysokorychlostní internet (broadband) v České republice ......................................11
2.1
Státní informační a komunikační politika (e-Česko 2006)........................................11
2.2
Národní politika pro vysokorychlostní přístup (Broadband strategie ČR) ............12
2.3
Základní principy státní podpory ...............................................................................13
2.3.1 Stát jako poskytovatel služeb.......................................................................................13 2.3.2 Stát jako poskytovatel přímé podpory........................................................................14 2.4 Další opatření na podporu broadbandu - Fórum pro vysokorychlostní přístup k internetu ..............................................................................................................................15 2.5
Financování rozvoje broadbandu Evropskou unií ....................................................16
3
Přínosy broadbandu, jeho vliv na růst informační vzdělanosti................................18
3.1
Vymezení broadbandu .................................................................................................19
3.2
Základní technologie broadbandu ..............................................................................20
3.2.1 Technologie xDSL .........................................................................................................20 3.2.2 Technologie kabelových modemů/HFC ......................................................................21 3.2.3 Technologie pro optickou přípojku.............................................................................21 3.2.4 FWA technologie WLAN .............................................................................................21 3.2.5 Připojení pomocí mobilního telefonu..........................................................................22 3.2.6 Technologie pro přístup prostřednictvím družice .....................................................22 3.2.7 Komunikace prostřednictvím přípojky elektrické energie.......................................22 3.3
Cenové srovnání broadbandového připojení .............................................................23
3.3.1 ADSL..............................................................................................................................24 3.3.2 Kabelové sítě..................................................................................................................24 3.3.3 Bezdrátové připojení ....................................................................................................25 5
4
Současný stav broadbandu v ČR a trendy budoucího vývoje ..................................26
4.1
Využívání broadbandu v domácnostech.....................................................................28
4.2 Výsledky šetření o využívání informačních a komunikačních technologií ve veřejné správě .....................................................................................................................................29 5
Přístup k zavádění broadbandu v hlavním městě Praze...........................................30
5.1
Informační strategie hlavního města Prahy do roku 2010........................................30
5.2
Hlavní poznatky a zhodnocení stavu informatiky v hlavním městě Praze..............31
6
Přístup k zavádění broadbandu v kraji Vysočina .....................................................33
6.1
Program rozvoje kraje Vysočina.................................................................................33
6.2
Koncepce informatizace kraje Vysočina.....................................................................34
6.2.1 Projekt ROWANet - Komunikační infrastruktura v kraji Vysočina ......................35 6.2.2 Další projekty kraje Vysočina .....................................................................................35 7
Srovnání přístupu kraje Vysočina a hl. města Prahy k zavádění broadbandu ......36
Závěr .....................................................................................................................................38 Použité informační zdroje .....................................................................................................40
6
Úvod Oblast informačních technologií, zejména rozvoje internetu, patří aktuálně do nejdůležitějších oblastí rozvoje světa. Významná je závislost produktivity práce a životní úrovně na využití informačních technologií. Jejich správné využití zvyšuje šanci na úspěšné přežití střetů s konkurencí, která je stále výraznější díky vstupu nových firem. Podle mého názoru je výměna dat prostřednictvím internetu, zejména v jeho vysokorychlostní podobě, jedním ze základních nástrojů pro růst efektivity ekonomiky. Nedostatečná penetrace osobních počítačů do domácností a minimální podíl broadbandu ve srovnání s informačně vyspělým světem nutí domácí vládní činitele řešit problémy s nedostatečným pokrytím broadbandových technologií. Ve své práci jsem se snažil přiblížit aktuální politiku vlády k rozvoji broadbandu. Představil jsem několik opatření a dokumentů na podporu vysokorychlostního přístupu. Krátce jsem se věnoval spolupráci ČR s Evropskou unií, která hraje v podpoře broadbandu podstatnou roli. Dále jsem se snažil představit politiku kraje Vysočina a hlavního města Prahy. Popsal jsem hlavní poznatky a zhodnocení stavu informatiky v obou krajích. Snažil jsem se najít rozdíly ve fungování rozvoje broadbandu v kraji Vysočina a v hl. městě Praha. Toto téma jsem si zvolil z toho důvodu, že oblast internetové vzdělanosti získává na své důležitosti. Internet, popř. IT technologie se budou i nadále stále více rozvíjet a pokrok v této oblasti je rychle znatelný.
7
1 Historie internetu, rozvoj internetu v ČR Internet je celosvětová počítačová síť. Internet je všude kolem nás a zároveň nikde. Na internet se můžeme připojit z kteréhokoliv místa na světě. Když mluvíme o internetu, máme na mysli síť velkých počítačů, takzvaných serverů, které jsou navzájem spojeny datovými kabely s vysokou průchodností. Proudí po nich informace, které si můžeme představit jako nuly a jedničky. Pohybují se velmi rychle a mohou mezi dvěma počítači použít různé cesty. Proto se internetu také říká informační dálnice. Kromě serverů, které jsou součástí internetu nepřetržitě a měly by být stále v provozu, tvoří internet ještě milióny a milióny osobních počítačů. Ty se k internetu připojují vždy jen na určitý čas a většinou prostřednictvím telefonní linky. Internet nikomu nepatří, nemá žádného majitele ani ředitele. Jeho používání je zdarma. Určitě nyní někteří namítli: "A co ty částky, které se musí platit?" Za internet se skutečně nikde na světě neplatí žádné částky. Nebylo by přeci ani komu platit, když nemá žádného majitele. Platí se pouze poplatky telefonním společnostem.
1.1 Stručná historie internetu V šedesátých letech se americká armáda snažila najít způsob, jak zajistit, aby armádní počítače rozmístěné po celém území USA mohly spolu bez problémů komunikovat, a to i v případě, že část této sítě bude vyřazena z provozu. Pracovníci RAND Corporation přišli s unikátním řešením – vybudování sítě bez centrálního uzlu. Pokud bude některá linka zničena, informace bude ihned vedena k příjemci jinou trasou. "Are you receiving this?" – první věta, která byla v srpnu 1969 poslána z University of California v Los Angeles po síti složené ze čtyř uzlů: UCLA, Stanford Research Institute, UC Santa Barbara a University of Utah v Salt Lake City. Tak vznikl arpanet. Až do poloviny osmdesátých let se internet rozvíjí pozvolným samospádem, omezen především na vládní a vojenské organizace. Na jeho vybudování přispívala americká armáda a různé vládní agentury. Podnikatelé o něj ani nestáli, protože nenacházeli způsob, jak jej využít. V této době byl internet čistě nekomerční záležitostí. Významnou posilu dostává internet v polovině osmdesátých let, kdy se k němu začínají připojovat americké univerzity. Jen pro představu – v roce 1984 bylo k internetu připojeno pouhých tisíc počítačů, zatímco o osm let později byla prolomena hranice milionu. Nicméně zásadní impuls přichází v roce 1986, kdy vzniká síť NSFNET, páteřní síť internetu v USA. Provoz této páteřní sítě byl financován z rozpočtů vládní agentury NSF (National Science Foundation), odtud i název. Tato páteřní síť nahradila dosavadní ARPANET a MILNET. Obě tyto starší sítě se vrátily ke svému původnímu určení a začaly opět sloužit výhradně armádě. Vytvoření páteřní sítě NSFNET podnítilo další připojování do internetu - ten se stává otevřenou doménou pro vzdělávání a výzkum. Postupně se k internetu připojují všechny významnější americké univerzity a výzkumné ústavy. V roce 1989 vymyslel Tim Berners-Lee nový způsob komunikace (původně pro vnitřní potřebu laboratoří CERN, kde pracoval) - hypertextové dokumenty. Texty, které obsahují odkazy na další dokumenty, které mohou být umístěny na jiném počítači, třeba na druhém konci světa. Díky jednoduchému a intuitivnímu ovládání se tento způsob komunikace rozšířil i za brány CERNu a dnes jej známe pod jménem World Wide Web (www). Zanedlouho byly k dokumentům připojeny i obrázky. Vzhled dokumentů byl přirozenější a 8
umožnil ještě lepší komunikaci. Právě existence www spolu s masovým rozšířením osobních počítačů přilákala na internet miliony nových uživatelů, a tím začal být internet zajímavý i pro podnikatele. Komerční provoz na internetu se datuje od roku 1992, kdy National Science Foundation, která do této doby spravovala páteřní síť internetu, umožnila připojení i komerčním subjektům. O dlouhodobé neudržitelnosti internetu jakožto ryze akademické, nekomerční aktivity, bylo v USA přesvědčeno stále více politiků, ba i dosavadních zastánců akademického internetu. Počátkem devadesátých let převládla v USA myšlenka chápající internet jako odrazový můstek pro další růst americké ekonomiky. Vyústěním těchto tendencí se v roce 1991 stal High Performance Computing Act, jehož iniciátorem byl americký vicepresident AL Gore. Na základě tohoto zákona se USA pustilo do budování gigabitové základní sítě NREN (National Research and Education Network), následně byly privatizovány a komercializovány jednotlivé části internetu v USA. Vládní finance a podpora se soustředily na výzkum a vývoj nové, velmi rychlé páteřní infrastruktury, zatímco do provozní sféry internetu vstupují komerční společnosti. Komerční sítí se tak stává i doposud akademická NSFNET, akademická pracoviště přecházejí na NREN. Proces komercionalizace internetu je tak završen a od roku 1993 můžeme o internetu uvažovat v obou hlavních směrech - akademickém i komerčním. Akademický směr vývoje internetu v následujících částech ponecháme stranou, vyjma momentů, kde ovlivňuje internet komerční. Od roku 1993 prožívá internet v USA veliký rozmach. O dva roky později, v roce 1995, je na internet připojen dvojnásobek počítačů ve srovnání s rokem 1993 - jde již celkem o dva miliony počítačů.
1.2 Internet v České republice Pro Českou republiku začíná být internet aktuální až po Listopadu 1989. Jenže stav infrastruktury nebyl po dlouhou dobu na takové úrovni, aby bylo možno budovat podobně ambiciózní projekty jako v USA a západní Evropě. Dalšímu rozvoji internetu v Československu však stále bránila neexistence vhodné komunikační infrastruktury. Kromě veřejné telefonní sítě nebylo nic, čím by bylo možné "roztáhnout" internet po Praze a přivést jej i do ostatních míst po celé republice. V hlavách zainteresovaných lidí se proto brzy zrodila myšlenka vybudovat celostátní páteřní síť, která by "rozvedla" internet alespoň do všech tuzemských akademických středisek, zatímco v rámci nich by pak internet dále rozváděly navazující metropolitní sítě. Původním záměrem bylo vybudovat páteřní síť s celorepublikovým dosahem. Česká a slovenská část akademické obce se dohodly, že si podají vlastní návrhy ke svým ministerstvům školství, a to na vybudování dvou národních páteřních sítí, a že potřebné propojení (konkrétně propojení z Brna do Bratislavy) bude součástí českého projektu (a slovenská strana na něj vhodnou formou přispěje). Zřejmě proto také dostal český projekt jméno FESNET - od Federal Educational and Scientific NETwork Příslušný návrh byl českému ministerstvu školství podán v prosinci 1991. To jej schválilo a v červnu 1992 uvolnilo 20 milionů korun, takže budování akademické páteřní sítě mohlo začít.
9
V říjnu 1990 začal na ČVUT v Praze pracovat první český uzel sítě EARN (European Academic and Research Network), evropské odnože BITNETu. Pražské univerzity se tak propojují s ostatními univerzitami v Evropě i v Americe. EARN neposkytoval interaktivní služby, ale pouze služby založené na dávkovém přenosu dat - elektronickou poštu, přenos souborů. Díky tomu vystačil s relativně malou přenosovou kapacitou - z počátku byl první uzel EARnu připojen do rakouského Lince pouze pevnou linkou o rychlosti 9600 bit/s. Linku pronajímala Správa pošt a telekomunikací, budoucí SPT Telecom (dnes Český Telecom). Formální připojení ČSFR k internetu se slavnostně uskutečnilo 13. února 1992. Internet byl tedy dostupný v Praze na ČVUT, ale po připojení volaly i ostatní vysoké školy z celé ČSFR. V prosinci 1991 schválilo české ministerstvo školství projekt předložený akademickou obcí a v červnu 1992 uvolnilo 20 miliónů korun pro vybudování páteřní sítě spojující univerzitní města. Na slovenskou část projektu podobně přispělo slovenské ministerstvo školství. Po rozpadu ČSFR se FESNET rozdělil na CESNET a slovenskou část SANET. V listopadu 1992 byly pevnou linkou propojeny Praha a Brno - dva hlavní uzly sítě CESNET - a koncem března 1993 bylo připojeno již devět měst. I když byl CESNET vybudován jako akademická síť, v reakci na poptávku po připojení se zanedlouho stal i komerčním poskytovatelem.
10
2 Vysokorychlostní internet (broadband) v České republice Vzestup internetu, počínající rokem 1990, uspíšil požadavky obchodních a domácích uživatelů na vysokorychlostní přístup. Internet se vyvíjí velmi rychle a každým dnem se stává složitější. Webové stránky obsahují různé obrázky a animace, včetně možností stažení hudby, filmů nebo různých datových souborů a dokonce i elektronická pošta může obsahovat obrázky nebo domácí video. Telefonní modemy, které většina lidí využívá k připojení k internetu, dosáhly maxima své výkonnosti, a pokud lidé nemají na stažení webové stránky nebo požadovaného souboru čekat několik minut nebo dokonce několik hodin, je třeba zavádět nové technologie. Tyto nové technologie, které se obecně nazývají širokopásmové, zahrnují různé systémy, jejichž společným cílem je zvýšení přenosové rychlosti pro snadné a rychlé využití internetu. Pojem širokopásmový přístup se týká nejčastěji nové generace vysokorychlostních přenosových služeb, určených pro domácnosti a malé podniky. Z tohoto hlediska se tento termín týká obecně přenosové kapacity, která je účastníkům poskytována prostřednictvím vysokorychlostní přípojky. Nicméně, z hlediska velikosti přenosové rychlosti je poněkud nejasný. Často se proto objevují otázky, od jaké přenosové rychlosti můžeme účastnickou přípojku považovat za širokopásmovou. Úzkopásmové technologie jako telefonní modemy umožňují přenosovou rychlost až 56 kb/s a přípojka ISDN může poskytovat přenosovou rychlost až 144 kb/s. Širokopásmový přístup musí tedy poskytovat vyšší přenosovou rychlost. V současné době je hranice přenosové rychlosti, definující širokopásmový přístup, v různých zemích odlišná. V České republice je za širokopásmový přístup považováno takové připojení, které svou efektivní propustností neomezuje uživatele v jeho aktivitách. Hranice takového připojení byla prozatím stanovena na 256 kb/s, přičemž se předpokládá její postupné zvyšování. Podpora rozšíření broadbandu je jednou z priorit Ministerstva informatiky ČR. Vysokorychlostní přístup umožňuje rozvoj nových služeb informační společnosti v oblasti vzdělávání, obchodu, telemedicíny, e-governmentu nebo zábavy. Dostupnost vysokorychlostního přístupu dnes jednoznačně ovlivňuje výkonnost ekonomiky a schopnost země zapojit se do globalizované znalostní ekonomiky.
2.1 Státní informační a komunikační politika (e-Česko 2006) Státní informační a komunikační politika e-Česko, kterou vypracovalo Ministerstvo informatiky ČR, stanovuje základní strategii Vlády ČR v oblasti rozvoje informační společnosti do roku 2006, jež reflektuje úzkou provázanost informačních a komunikačních technologií a elektronických komunikací a vytváří tak společný rámec. Hlavním východiskem při tvorbě dokumentu je Akční plán EU eEurope 2005, který je součástí tzv. Lisabonské strategie v oblasti informační společnosti. Státní informační a komunikační politika stanovuje tyto čtyři prioritní oblasti:
Dostupné a bezpečné komunikační služby
Tato priorita zahrnuje problematiku regulace trhu elektronických komunikací a posilování konkurence na trhu, včetně převzetí evropského regulačního rámce elektronických komunikací, a dále dořešení úkolů z koncepce eEurope+ v oblasti dostupnosti základních i vysokorychlostních internetových služeb.
Informační vzdělanost 11
Zahrnuje problematiku "informatizace škol" a problematiku informační gramotnosti, e-learningu a řešení problému digital divide (nerovný přístup k digitálním informacím a technologiím.
Moderní veřejné služby on-line
Zahrnuje veřejné on-line služby, především služby e-governmentu, e-procurementu a e-zdravotnictví.
Dynamické prostředí pro elektronické podnikání
Zahrnuje opatření státu zejména v legislativní oblasti a odpovídá stejnojmenné prioritní oblasti eEurope 2005. Aktuální úkoly vlády v oblasti rozvoje informační společnosti se soustředí na budování elektronických služeb veřejné správy, pokračování liberalizace sektoru elektronických komunikací, podporu vysokorychlostního přístupu k internetu, pokračování legislativního zakotvení informační společnosti, zvyšování informační gramotnosti občanů a podporu rozvoje elektronického podnikání.
2.2 Národní politika pro vysokorychlostní přístup (Broadband strategie ČR) Strategie vysokorychlostního přístupu je dokumentem Vlády České republiky a shrnuje opatření a přístup státu k problematice vysokorychlostního přístupu. Jejím cílem je podpora rozvoje broadbandu při zachování principů tržní ekonomiky a při zohlednění reality a možností české ekonomiky, procházející reformou veřejných výdajů. Vláda proto v rámci strategie definuje pouze ty cíle, které jsou realisticky dosažitelné v uvedeném časovém období a které podle jejího názoru vedou k cíli dosáhnout do roku 2010 aktuální úrovně zemí Evropské unie. Strategie byla podrobena podrobné veřejné diskusi za účasti odborné veřejnosti, operátorů i rozhodujících politických sil v zemi. Její plnění bude pravidelně hodnoceno na úrovni vlády a vláda je v oblasti broadbandu také připravena reagovat na aktuální vývoj potřeb trhu. Česká republika se jako řádný člen Evropské unie hlásí k tzv. Lisabonskému procesu, který si klade za cíl učinit z Evropy do roku 2010 „nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomiku, schopnou trvale udržitelného růstu, s více a s lepšími pracovními místy a s posílenou sociální soudržností“. Významným prostředkem k dosažení těchto cílů je ekonomika založená na znalostech („knowledge based economy“), respektive vznik tzv. informační společnosti. Ta je dominantně založena na okamžitém a globálním přenosu informací a vyznačuje se intenzivním využíváním elektronické komunikace v mnoha oblastech lidské činnosti. Jedním z klíčových nástrojů této výměny informací je možnost využití širokého rozsahu služeb hlasové, datové, textové a multimediální komunikace poskytovaných prostřednictvím broadbandu. Členské státy EU zpracovaly nebo zpracovávají národní strategie vysokorychlostního přístupu k internetu s cílem urychlit rozvoj vysokorychlostních přístupových sítí. Současně se snaží stimulovat využívání nových internetových služeb především domácnostmi a malými a středními podniky. Vysokorychlostní přístup otevírá a podporuje možnost vytvářet nové trhy prostřednictvím rozvoje interaktivních a 12
multimediálních aplikací a služeb. Jejich zavádění zpětně stimuluje rozvoj a nabídku broadbandu. Evropa by měla mít moderní on-line veřejné služby, zahrnující elektronický přístup ke službám veřejné správy (e-government), elektronický přístup k systémům vzdělávání a výuky (e-learning, e-training), elektronický přístup ke službám péče o zdraví (e-health service, emedicine) a dynamické prostředí pro elektronický obchod a podnikání (e-business, ecommerce). Prostředkem k naplnění těchto cílů má být široce dostupný vysokorychlostní přístup s konkurenceschopnými cenami a bezpečná komunikační infrastruktura. Z toho důvodu ukládá Akční plán každému členskému státu úkol zpracovat vlastní „Strategii vysokorychlostního přístupu k internetu“ (dále jen Strategie), pro kterou se obvykle používá anglický termín „Broadband Strategy“. Návrh rozvoje broadbandu zohledňuje požadavek na celoplošnou dostupnost pro všechny skupiny obyvatelstva, včetně podpory přístupu k internetu pro venkovské a odlehlé oblasti. Strategie je výchozím dokumentem pro soubor národních aktivit, s cílem dosáhnout toho, aby se ČR dostala nejpozději do roku 2010 na úroveň stávajících cílů Lisabonského procesu, tedy na úroveň využití broadbandu cca v 50 % populace.
2.3 Základní principy státní podpory Transformace stávajících veřejných přístupových telekomunikačních sítí na sítě umožňující vysokorychlostní přístup, stejně jako budování sítí nových, je dlouhodobý proces. V zájmu dosažení maximálního a trvalého efektu musí být proto na úrovni státu vyvíjeno úsilí o podporu rozvoje broadbandu ve městech i na venkově. Jedině tak budou vytvořeny nezbytné podmínky pro rychlé překonání problémů provázejících rozvoj broadbandu. Vláda proto hodlá zahájit cílenou podporu rozvoje broadbandu, přičemž hodlá být v maximální možné míře technologicky neutrální, zejména nepřijímat žádná technologicky závislá a technologicky orientovaná rozhodnutí či doporučení a neupřednostňovat konkrétní technologie. Vychází z faktu, že trh v oblasti broadbandu je v ČR dosud málo rozvinutý. Uspokojivá je situace pouze v oblasti páteřních sítí, neboť zde již existuje dostatek optických i jiných přenosových kapacit. Velmi neuspokojivá je však situace v oblasti některých přístupových sítí. Mnohé stávající sítě k vysokorychlostnímu přístupu a jeho rozvoji nepostačují či mu nevyhovují – buď svými technickými parametry, stavem či kvalitou, anebo přímo absencí v konkrétních lokalitách – a jsou brzdou v dosažení vytčených cílů. Budování nových přístupových sítí je minimální, a to zejména kvůli velké ekonomické a organizační náročnosti jejich výstavby, malé motivaci potenciálních uživatelů, nízké koupěschopnosti obyvatel, nepříznivému investičnímu klimatu a v neposlední řadě kvůli neatraktivním cenovým nabídkám tuzemských operátorů, a to i ve srovnání s některými západoevropskými operátory.
2.3.1 Stát jako poskytovatel služeb Stát je významným poskytovatelem služeb v oblasti e-governmentu. Tyto služby mají velký potenciál motivovat občany k využívání internetu, včetně vysokorychlostního, a proto se zde otevírá široký prostor pro realizaci konkrétních projektů, jako je zpřístupnění národního kulturního dědictví multimediálními prostředky, zpřístupnění veřejných registrů, další rozvoj Portálu veřejné správy ČR a dalších portálů, podpora dalších aktivit typických pro informační společnost, jako jsou e-learning, e-government, e-business a e-health. V 13
souladu s koncepcí Státní informační a komunikační politiky je potřebné, aby stát aktivně rozvíjel služby e-governmentu poskytované státní správou a podporoval také rozvoj služeb poskytovaných samosprávou (zejména obcemi a městy). Do konce roku 2006 (některé agendy jsou funkční už nyní) by mělo být možné v transakční části Portálu veřejné správy ČR vyřizovat pomocí dálkového přístupu zejména následující agendy: • • • • • • • • • • •
daňové přiznání a platby daně z příjmů fyzických osob, žádost o vystavení osobních dokladů (občanský průkaz, cestovní doklad aj.), změnu adresy on-line a na jednom místě, žádosti o sociální dávky, služby související s veřejným zdravotnictvím, platby sociálního a zdravotního pojištění zaměstnanců, přiznání a platby daně z příjmů právnických osob, přiznání a platby spotřební daně, podávání statistických výkazů, elektronickou celní deklaraci, informační náhled do základních registrů.
Vláda dokončuje připojení všech veřejných knihoven na úrovni vysokorychlostního přístupu. V rámci podpory zpřístupňování národního kulturního dědictví bude pokračovat v digitalizaci a následném zpřístupnění sbírek a archiválií Národní knihovny, Památníku národního písemnictví, Národního muzea, Národní galerie apod. Na úrovni samosprávy, případně neziskového sektoru, chce podpořit rozvoj e-governmentových aplikací formou finanční spoluúčasti, a to prostřednictvím dotace pro rozvoj broadbandu. Podpora státu je prioritně orientována na projekty, které budou vyvolávat poptávku po broadbandu od rozdílných uživatelů, zejména v oblasti zdravotnictví, školství, kultury a vyřizování samosprávných agend.
2.3.2 Stát jako poskytovatel přímé podpory V souladu se Státní informační a komunikační politikou považuje Strategie1 pro vysokorychlostní přístup přímou finanční podporu státu za mimořádný a přechodný nástroj. Její užití předpokládá Strategie pouze jako jednorázový iniciační krok v souladu s principy politiky EU, a to ve dvou oblastech: V oblasti aktivit iniciujících nabídku přístupu v tzv. problematických oblastech, tedy v regionech, kde aktuálně neexistuje tržní nabídka. V oblasti aktivit iniciujících poptávku; jde zejména o projekty podporující rozvoj obsahu a služeb broadbandu. Řešení neuspokojivé situace v oblasti přístupových sítí vidí vláda jednak v efektivnějším využití sítí již existujících, jednak v podpoře budování nových přístupových sítí. V zájmu efektivnějšího využití přístupových sítí již existujících vláda podporuje jejich sdílení, a to na základě standardních tržních mechanismů, včetně již uzákoněného zpřístupnění účastnického vedení. Přímou podporu budování nových přístupových sítí považuje vláda za vhodnou pouze ve zvláštních případech, a to tam, kde standardní mechanismy trhu dosud nevytvářejí vhodné podmínky a neposkytují pro budování nových sítí dostatečné zdroje. V praxi to znamená podporovat projekty přístupových sítí a sítí místních 1
Broadband strategie ČR
14
rozvodů zejména v méně obydlených a méně rozvinutých oblastech ČR. Konkrétně jde o podporu sítí metropolitního či místního charakteru, které budou ve vlastnictví měst a obcí a budou fungovat na principu „obec vlastní infrastrukturu“ (optiku, hotspoty), zatímco poskytovatelé jejím prostřednictvím poskytují služby. Podmínkou bude otevřený přístup k této infrastruktuře, tzn. stejné šance pro všechny operátory. Další podmínkou bude sdružování prostředků na výstavbu těchto sítí, tj. prostředků státu spolu s prostředky vlastníka (města, obce) a příslušného kraje, a zajištění nezbytné správy a údržby. Vedle svých opatření chce vláda podpořit rozvoj obsahu a služeb vysokorychlostního přístupu pomocí finanční spoluúčasti na takových projektech na úrovni samosprávy nebo na úrovni neziskových organizací, které budou stimulovat požadavky na vysokorychlostní přístup rozdílných uživatelů, a to zejména v oblasti zdravotnictví, školství, kultury a vyřizování samosprávných agend.
2.4 Další opatření na podporu broadbandu - Fórum pro vysokorychlostní přístup k internetu Při Ministerstvu informatiky ČR bylo dne 31. května 2005 zřízeno Fórum pro vysokorychlostní přístup k internetu. Čtrnáctičlenné Fórum je poradním orgánem Ministerstva informatiky ČR. Jeho členy se staly osobnosti z okruhu zástupců veřejné a akademické sféry, asociací z oblasti telekomunikací a internetu, poskytovatelů telekomunikačních služeb a jejich uživatelů. Cílem Fóra je zabývat se podrobněji a na expertní úrovni otázkami broadbandu, jeho rozvoje a podpory. Mezi hlavní úkoly Fóra patří rozpracovávat Národní politiku pro vysokorychlostní přístup, pravidelně připravovat návrhy její aktualizace a vydávat doporučení a návrhy k rozvoji broadbandu v České republice. Především však Fórum stanoví podmínky a zásady přidělování dotací projektům na podporu broadbandu v České republice a následně vyhodnocuje projekty ucházející se o spolufinancování z dotačního titulu pro rozvoj broadbandu. Fórum monitoruje celkový vývoj problematiky broadbandu přístupu ve světě – usiluje o přenos úspěšných myšlenek, nápadů i celých projektů do České republiky. Na platformě Portálu veřejné správy ČR je vytvořen tzv. Národní vysokorychlostní server, zaměřený zejména na informování všech zainteresovaných stran, monitorování, benchmarking apod. Jeho provoz financuje a zajišťuje MI ČR, metodicky jej řídí Fórum pro vysokorychlostní přístup. Server zajišťuje monitorování a mapování penetrace broadbandu v ČR a informuje o dostupnosti broadbandu na celém území ČR (o agregaci nabídky). Obsahuje aplikaci pro vyjadřování zájmu o broadband ze strany koncových uživatelů v konkrétních lokalitách (pro potřeby agregace poptávky), šíří osvětu a informuje o významu a přínosech broadbandu a služeb apod. Poptávku po broadbandu a službách hodlá vláda aktivně stimulovat i pomocí osvěty v oblasti informační gramotnosti a podporou vzdělávacích aktivit, směřujících ke zvyšování informační gramotnosti a počítačových dovedností u nejširší veřejnosti. Stát vložil do projektu rozvoje broadbandu finance ve výši 1 % výnosu z privatizace státního podílu v Českém Telecomu, a.s. Jedná se o 800 milionů korun. Každý rok lze na podporu rozvoje broadbandu rozdělit 200 milionů korun.
15
Z prostředků tohoto dotačního titulu budou spolufinancovány infrastrukturní projekty z oblasti vybraných metropolitních a místních sítí, přičemž podmínkou bude vždy finanční spoluúčast regionu a realizátora projektu a otevřený přístup operátorů k infrastruktuře. Z dotačního titulu budou také spolufinancovány projekty z oblasti obsahu a služeb pro broadband. Prioritně budou podporovány projekty, které budou stimulovat požadavky na broadband rozdílných uživatelů (např. zdravotnictví, školství, samosprávné orgány apod.) zpravidla v územích s nevyhovujícími přístupovými sítěmi a které budou zajišťovat vyšší ekonomický efekt investic. V roce 2006 bude částka ve výši dvou set milionů korun rozdělena mezi 47 projektů, z nichž 26 je zaměřeno na výstavbu infrastruktury, sítí, dvanáct na nové služby a aplikace, které broadband využívají, a devět na marketing a osvětu. Mezi podpořené projekty patří nejčastěji obecní sítě a nebo třeba systém objednávání pacientů přes internet Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem. V sekci služeb se ujala archivace a zpřístupnění dokumentů Národní digitální knihovny prostřednictvím centrálního datového úložiště a multimediální program Leonardo Českého rozhlasu. V souvislosti s blížícími se volbami do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR se ministryně informatiky Dana Bérová rozhodla přerušit činnost svého poradního orgánu, Fóra pro vysokorychlostní přístup k internetu. Bérová považuje za vhodné, aby nově zvolené politické vedení státu, a tím i budoucí vedení ministerstva, mělo možnost vybudovat si vlastní poradní orgán s tím, že si určí jeho personální složení podle svých představ.
2.5 Financování rozvoje broadbandu Evropskou unií Dalším významným nástrojem pro podporu rozvoje broadbandu jsou Strukturální fondy EU, které v budoucnosti zřejmě budou hrát stále větší úlohu ve financování rozvoje broadbandu v odlehlých regionech, a to na základě národní strategie jeho rozvoje. Evropská komise shledala informační společnost jako prioritní oblast pro spolufinancování ze strukturálních fondů, se silným důrazem na stranu poptávky po službách a aplikacích. Do konce roku 2005 vyčerpala Česká republika ze strukturálních fondů EU více než 405 milionů korun určených na rozvoj informačních a komunikačních technologií v regionech. V oblasti informačních a komunikačních technologií dokáže Česká republika úspěšně čerpat podporu Evropské unie. Podle ministryně informatiky Dany Bérové poptávka dvojnásobně překračuje nabídku a projekty jsou velmi kvalitní. Evropská unie podporuje v ČR například broadband v obcích, internetové kiosky, místa veřejného přístupu k internetu či obecní informační systémy pro komunikaci občana s úřadem. Nejvíce projektů předložily kraje Olomoucký, Moravskoslezský, Jihočeský a Vysočina. Informační společnost je jednou ze čtyř tzv. horizontálních priorit strukturálních fondů Evropské unie. Přímo na rozvoj informační společnosti je pak zaměřen především Společný regionální operační program, jehož cílem je podpořit investice do ICT technologií a stejně tak i aktivity spojené s veřejným přístupem k internetu pro občany, mimo jiné v knihovnách, v komunitních centrech a ve školách. Cílem využití možností spolufinancování ze strukturálních fondů je nejen podpora rozvoje infrastruktury ve znevýhodněných regionech, ale též podpora poptávkové strany 16
informační společnosti, spočívající v růstu schopnosti podniků využívat ke svým činnostem ICT. V zásadě je možné volit v tomto ohledu některou z následujících rozvojových koncepcí: Modernizace veřejného sektoru (kritické množství uživatelů služeb) Podpora poptávky soukromého sektoru (růst povědomí o přínosech využívání ICT) Podpora tvorby obsahu (financování tvorby obsahu, včetně služeb egovernmentu) Podpora počítačové gramotnosti (rozvoj uživatelských ICT schopností)
17
3 Přínosy broadbandu, jeho vliv na růst informační vzdělanosti Broadband nemá charakter „služby jako takové“, kterou by si lidé a podniky pořizovali samostatně, jen kvůli ní samotné. Je nutné jej chápat jako prostředek, který umožňuje uživatelům přístup k takovým aplikacím a službám, o které mají zájem a které chtějí využívat, a přitom je dimenzován tak, že uživatele v používání těchto služeb nijak neomezuje. Většina lidí si broadband spojuje s představou rychlejšího připojení k internetu. Tedy zejména s představou rychlejšího brouzdání www stránkami, rychlejšího stahování e-mailů, případně rychlejšího stahování filmů a hudby z výměnných sítí. To je ale zásadní chyba. Broadband není o tom, jak dělat stávající věci stávajícím způsobem a jen o něco rychleji. Je něčím, co by mělo lidem otevřít nové obzory, nové příležitosti a šance, a dát jim možnost dělat úplně nové věci, či alespoň stávající věci úplně novým způsobem. Broadband je současně platformou, na které je možné budovat a provozovat takové služby, které by jinak nebylo možné či nemělo smysl rozvíjet, protože by je uživatelé nemohli plnohodnotně využívat. Na broadband je tedy nutné pohlížet především jako na faktor, který otevírá nové možnosti, jejichž dosah, přínos a další důsledky dnes ještě nedokážeme plně popsat a docenit. Do jisté míry jsme tedy v podobné situaci jako naši předkové v době vynálezu knihtisku nebo začátků budování dopravní infrastruktury (silnic, železnic atd.), kdy rovněž nebylo možné přesně předpovědět, jak velkým přínosem budou tyto vymoženosti pro další rozvoj společnosti. Rozvoj broadbandu už dnes napomáhá zvýšit efektivitu v mnoha oblastech lidské činnosti. Například v oblasti veřejné správy umožňuje poskytovat nové služby a usnadňuje kontakt mezi veřejnou správou a občany. V oblasti vzdělávání vede ke zvyšování úrovně znalostí a dovedností, aby se občané mohli snadněji zapojit do společnosti. Broadband je přínosný pro děti a mládež z hlediska jejich aktivního využívání volného času (rozšířené možnosti vzdělávání, možnost zapojení do diskusních fór, nové kontakty, účast v soutěžích apod.). V oblasti dopravy zpřístupňuje inteligentní telematické systémy a informační systémy pro řidiče a cestující. V sektoru obchodu a podnikání je díky němu možné rychle uzavírat obchodní dohody, vstupovat na trh i v geograficky vzdálených oblastech, vytvářet sítě nabídky tak, aby odpovídala aktuálním požadavkům spotřebitelů, a je usnadněn kontakt se zákazníky. V oblasti péče o zdraví umožní diagnostikovat pacienty nezávisle na geografické poloze, zdravotníci získají pohodlný dálkový přístup k důležitým diagnostickým informacím, výsledkům vyšetření apod. Jeho největší přínos však spočívá v tom, že umožní vykonávat dosavadní činnosti zcela novým způsobem, který by jinak nebyl možný. Dnes se tyto možnosti teprve začínají objevovat, stejně jako jejich vliv na celou společnost. Jde například o možnost práce na dálku (homeworking, teleworking aj.), což má zásadní důsledky pro řešení problémů zaměstnanosti, dopravy i životního prostředí. Dalším příkladem může být e-learning, který nabízí alternativu k dosavadnímu tradičnímu způsobu vzdělávání (fyzické docházení do vzdělávacích institucí v době, kterou tyto instituce stanovují) a činí je nezávislým na času i prostoru, v němž se zájemce o vzdělání nachází, s možností přizpůsobit tempo individuálním možnostem, potřebám apod. Měřitelné výhody plynoucí z broadbandu jsou již dnes následující: 18
• • • • • • •
snazší a rychlejší vyhledávání informací – informace jsou široce dostupné bez místního a časového omezení, podpora celoživotního vzdělávání bez geografických a sociálních překážek, zjednodušení vzájemného kontaktu mezi občany, podniky, obchodními společnostmi, veřejnou správou i jinými organizacemi, vytváření nových možností na trhu práce (např. možnost práce z domova), efektivnější řízení podniků, zejména malých a středních, které vede k zvýšení jejich výkonnosti a následně ke konkurenceschopnosti, nové možnosti zábavy a kulturního vyžití, zvýšení kvality života obyvatel ve venkovských a odlehlých oblastech včetně podpory rozvoje odlehlých oblastí formou stimulace cestování a turistiky.
3.1 Vymezení broadbandu O broadbandu se dnes hovoří často a v mnoha různých souvislostech. Všichni po něm volají, všichni ho chtějí, a už se jím ohánějí i politici a Evropská unie - ale jen málokdo dokáže přesněji vymezit, co to vlastně broadband je. Je zajímavou ironií osudu, že v tak exaktní oblasti, jakou moderní ICT technologie bezesporu jsou, se operuje s tak vágními a špatně vymezenými pojmy jako "broadband". V doslovném překladu tento pojem znamená "široké pásmo", což spadá do oblasti analogových technologií a týká se rozsahu frekvencí. Pravdou je, že v původním světě analogových technologií mohla být šířka pásma určitým vodítkem k posuzování kvality, protože čím větší šířka přenosového pásma byla k dispozici, tím lepších výsledků se na ní dalo dosáhnout – ať již byla kritériem kvalita obrazu, počet televizních kanálů, či něco jiného. Důležitá je také "možnost dosáhnout", protože nevhodným využitím šlo promrhat velmi široké přenosové pásmo, a dosáhnout značně chabých výsledků. Pravdou je, že existuje řada různých definicí broadbandu, které se liší právě ve stanovení spodní hranice přenosové rychlosti. Nejskromnější jsou takové definice, které říkají, že broadband je cokoli rychlejšího než ISDN. To dokáže fungovat rychlostí 128 kbitů, takže broadband musí být rychlejší. Na opačném konci spektra stojí takové definice, které nepovažují za broadband nic pomalejšího než 2 Mbit/s, případně dokonce 10 Mbit/s. Na druhu stranu je pravda také to, že pro různé účely (pro různé aplikace, resp. služby) postačuje různá přenosová rychlost. V praxi by tedy mělo záležet i na tom, co uživatel dělá, co používá atd. Z toho pak vychází i koncepčně úplně odlišné definice broadbandu, které říkají že broadband je takové připojení, které neomezuje uživatele v tom, co a jak chce dělat. Přesně takto je formulována definice broadbandu v naší národní broadbandové strategii – v dokumentu Národní politika pro vysokorychlostní přístup2: „Vysokorychlostní přístup je chápán jako takový druh přístupu uživatelů k poskytovaným zdrojům a službám, který koncové uživatele neomezuje v tom, co a jak hodlají dělat, kdykoli to dělat chtějí (tj. který není tzv. „úzkým hrdlem“ v celém řetězci mezi koncovým uživatelem a poskytovateli služeb a nejrůznějšími síťovými zdroji a je dostupný trvale, tedy 24 hodin denně po 7 dnů v týdnu).“
2 [online] Dostupný na WWW: < http://www.micr.cz/files/2060/NBBS.pdf.
19
Je rovněž nutné akceptovat to, že taková definice nemůže být využita pro posuzování praktických aspektů (například pro různá srovnání, vyhodnocování statistik, kvantifikaci cílů apod.). Proto je nutné, v souladu se státní informační a komunikační politikou, doplnit tuto obecnou definici o další, specifickou část, která již bude obsahovat konkrétní kvantitativní parametry. Mezi hlavní kvantitativní parametry broadbandu patří jak nominální přenosová rychlost přípojek, tak i přenosová rychlost skutečně dosahovaná (tzv. efektivní přenosová rychlost). Strategie považuje za potřebné, aby se obě tyto rychlosti od sebe významněji neodlišovaly, protože jinak by byla podstatným způsobem degradována užitná hodnota přípojek pro koncové uživatele. Za zcela nezbytné Strategie považuje, aby byl každý uživatel seznámen s existencí a přesným zněním pravidel, a aby byla tato pravidla ve vztahu ke koncovému zákazníkovi vždy jasně, plně a srozumitelně definována. Pro rok 2006 považuje Strategie za minimální hranici broadbandu nominální rychlost 256 kilobitů za sekundu. Současně předpokládá, že skutečně dosahovaná (efektivní) rychlost nebude v dlouhodobém průměru nižší než 80 % rychlosti nominální.
3.2 Základní technologie broadbandu Technologií, které umožňují rychlé připojení, existuje celá řada, u některých je však složitější zjistit, zda jsou v dané lokalitě dostupné. Rychlé připojení k internetu můžeme rozdělit do dvou typů: připojení fixní, pevné, je vázáno na určité místo, a pokud si takovou službu zákazník objedná, nemůže ji v případě potřeby využívat jinde. To je typický případ technologie ADSL (Asymmetric Digital Subscriber Line) a kabelové televize. Zákazník je vázán určitou „zástrčkou“, případně telefonním číslem, bez kterého služba jinde fungovat nebude. Jde o připojení kabelové. Toto připojení je tedy doporučováno těm, kdo jej potřebují na jednom fixním místě – tedy doma nebo v kanceláři. Dále lze využít připojení mobilní (bezdrátové): v tomto případě je třeba pouze splnit jednu podmínku, a to pohybovat se na území, kde je signál. Každý typ připojení má tedy svá specifika, která je třeba při objednávání služby vzít v úvahu. Vysokorychlostní přístup k internetu lze realizovat pomocí různých technologií, které se vzájemně liší svou charakteristikou a možnostmi využití. V současné době se nejčastěji využívají tyto technologie: • • • • • • • •
technologie xDSL technologie kabelových modemů/HFC technologie pro optickou přípojku technologie FWA technologie WLAN technologie CDMA- vysokorychlostní mobilní datová síť nové generace technologie pro přístup prostřednictvím družice komunikace prostřednictvím přípojky elektrické energie (PLC)
3.2.1 Technologie xDSL Jde o technologie umožňující zřízení digitální účastnické přípojky (DSL) po běžném telefonním dvoudrátovém vedení. Uživatel tedy může využít svou stávající telefonní přípojku, jejíž ostatní funkce zůstanou zachovány. Ve stejnou dobu lze telefonovat i pracovat na internetu (v případě ADSL a VDSL).
20
V současné době je nejvíce širokopásmových přípojek realizováno právě pomocí DSL. Svou roli v tom nepochybně hraje fakt, že při tom lze využít již existující přístupové sítě. Výzkum v této oblasti ještě zdaleka není u konce. Proto se dá velký zájem o technologie xDSL očekávat i v následujících letech.
3.2.2 Technologie kabelových modemů/HFC Připojení prostřednictvím kabelové televize je další z možností pevného připojení, které jsou vázány na určitou lokalitu. Pokrytí přípojkami kabelové televize je bohužel stále ještě nedostatečné. Najít ji můžete nejčastěji tam, kde je hodně husté osídlení, protože budovat síť někde, kde je jenom málo potenciálních zákazníků, není pro poskytovatele lukrativní. Sítě kabelové televize byly původně určeny pro jednosměrný přenos obrazových signálů, ale postupně byly modernizovány tak, aby umožňovaly i obousměrný přenos k podpoře hlasové a datové komunikace. Nástup internetu vedl k vývoji kabelových modemů a další modernizaci kabelových systémů tak, aby umožňovaly zřízení vysokorychlostního přístupu ke službám internetu. HFC je vyspělá technologie, která je v současné době široce využívána pro přístup k internetu, zejména uživateli z domácností. V současné době nabízí přenosové rychlosti v rozmezí 256 kb/s až 6 Mbit/s. Tato technologie se nadále vyvíjí a v budoucnosti se očekává využití kmitočtového pásma koaxiálního kabelu až do 3 GHz, což umožní významné zvýšení přenosové kapacity v obou směrech přenosu a možnost nabídky širokého spektra symetrických služeb.
3.2.3 Technologie pro optickou přípojku V současné době převládá optické vlákno jako přenosové medium ve všech částech přenosové infrastruktury, kromě oblasti přístupových sítí, zejména posledního úseku do koncového bodu tzv. poslední míle. Vzhledem k neustále rostoucím požadavkům na přenosovou kapacitu se dá očekávat růst počtu různých objektů (podniků, organizací či obchodních společností), které budou připojeny přímo optickým vláknem. O zvýšeném zájmu o optické technologie v oblasti přístupových sítí svědčí i vývoj nových technologií jako Gigabitový Ethernet.
3.2.4 FWA technologie WLAN Pevná rádiová přípojka (FWA) Technologie FWA (Fixed Wireless Access, FWA) je obecné označení pro skupinu technologií, které umožňují zřízení pevné rádiové přípojky prostřednictvím obousměrného rádiového spoje. Toto řešení je vhodné pro operátory bez vlastní přístupové infrastruktury, kteří chtějí poskytovat širokopásmový přístup k internetu, zejména v oblastech, kde není možné nebo účelné využívat účastnická vedení. Cílem FWA není podporovat mobilitu koncového účastníka, naopak předpokládá se, že se pohybovat nebude. To je základní rozdíl mezi sítěmi FWA a mobilními sítěmi. Rádiové místní sítě (WLAN)
21
Technologie pro rádiové místní sítě Wireless Local Area Network, WLAN (známé také jako WiFi), které byly původně vyvinuty pro místní počítačové sítě, se ukázaly i jako vhodný prostředek pro realizaci vysokorychlostního přístupu. WLAN umožňují přístup k internetu prostřednictvím komerčních i komunitních sítí (např. letiště, hotely, nákupní centra, obytné domy), takže mohou být využity jak telekomunikačními operátory, tak podniky, společnostmi nebo skupinami jednotlivců.
3.2.5 Připojení pomocí mobilního telefonu Pro rychlé připojení pomocí mobilního telefonu je k dispozici hned několik technologií, které jsou různým způsobem rozšířené. Mobilní operátoři slibují, že tímto způsobem bude pokryto skoro sto procent našeho území. Asi nejméně je rozšířena novinka – superrychlé připojení pomocí technologie UMTS (Universal Mobile Telecommunication Systém). Tento způsob se zatím soustřeďuje hlavně na Prahu a Brno, zdaleka tedy ne na všechny oblasti. Tuto technologii zatím nabízejí pouze dva mobilní operátoři – Eurotel a T-Mobile. Rozšířenější je technologie EDGE (Enhanced Data rates for Global Evolution), kterou si lze objednat i u Vodafonu. Poslední rychlou technologií je CDMA od Eurotelu: je nutno vlastnit speciální modem, a tak se tato technologie používá spíše pro připojení fixní. Vysokorychlostní mobilní datové sítě nové generace přináší firmám i jednotlivcům výrazně rychlejší a zároveň cenově výhodnější mobilní datové služby, které jsou svou rychlostí schopny konkurovat pevnému ADSL připojení. Sítě třetí generace například umožňují videotelefonování, při kterém volajícího vidíte na displeji mobilu a stejně tak on vidí vás. Budoucí nabídku sítí třetí generace lze považovat za jednu z velmi potřebných variant vysokorychlostního přístupu, která však sama o sobě nedokáže zajistit plošnou dostupnost ani postupné zvyšování přenosové rychlosti a dalších parametrů v závislosti na tom, jak porostou potřeby uživatelů. Skutečně perspektivní řešení potřeb vysokorychlostního přístupu pro stacionární uživatele tak stále představují metalické sítě a v největší míře pak sítě optické.
3.2.6 Technologie pro přístup prostřednictvím družice Systémy pro realizaci vysokorychlostního přístupu prostřednictvím družice poskytují další alternativu rádiového přístupu. Družicová přípojka přináší významné výhody z hlediska rychlého zavádění a národního pokrytí, nevýhodou jsou poměrně vysoké náklady a omezená kapacita, zejména pro provoz ve směru od účastníků. Rádiový přenos je zajímavý konkrétně pro nové operátory, kteří vstupují na trh telekomunikačních služeb bez vlastní infrastruktury přístupové sítě. Rádiový přístup využívá různé rádiové technologie k nahrazení metalického připojení účastníků v síti poskytovatele služeb. Výhodou rádiových systémů je, že jsou vhodné pro oblasti s malou hustotou osídlení a umožňují rychlou instalaci přístupové sítě s dostatečným pokrytím. Navíc umožňují použití mobilních nebo přenosných zařízení.
3.2.7 Komunikace prostřednictvím přípojky elektrické energie Technologie PLC umožňuje realizaci vysokorychlostního přístupu prostřednictvím distribuční soustavy vedení pro přenos elektrické energie. V porovnání s alternativními 22
technologiemi jako xDSL a kabelové modemy/HFC, které se těší značnému zájmu telekomunikačních provozovatelů, je technologie PLC nevyzrálá a její podíl na trhu poskytování vysokorychlostního přístupu k internetu je bezvýznamný. Uplatnění technologie PLC lze předpokládat především v odlehlých oblastech, jejichž připojení pro poskytování širokopásmových služeb je pro kabelové i telefonní operátory příliš nákladné.
3.3 Cenové srovnání broadbandového připojení Internet se stal neodmyslitelnou součástí moderního života. Pokud jej ale chcete využívat opravdu naplno, je třeba dobře zvážit způsob připojení. Při pečlivém výběru internetového poskytovatele získá zákazník nejen kvalitnější služby, ale může navíc i ušetřit. V současnosti existuje mnoho poskytovatelů broadbandu, ať již jsou to firmy nabízející ADSL (Český Telecom, GTS Novera, Tiscali, aj.), nebo kabeloví operátoři (UPC a Karneval) nebo menší operátoři a lokální provozovatelé broadbandových služeb. Mezi pevnými připojeními vedou poskytovatelé xDSL služeb a kabelových připojení, naproti tomu bezdrátový přístup je nejčastěji nabízen prostřednictvím WiFi pracujících v bezlicenčním pásmu na frekvenci 2,4 Ghz a 5 Ghz. Všichni tito poskytovatelé nabízí trvalý vysokorychlostní přístup k internetu, ovšem jejich služby se liší. Pokud chcete internet využít jen v nejzákladnější podobě – na výběr pošty a vyhledávání informací – jistě vás uspokojí nejlevnější tarify. Ale pozor – i v nejnižší cenové hladině může správný výběr ušetřit spoustu času a peněz! Popisovaná připojení nabízejí nejčastěji asymetrické rozdělení rychlosti – tedy vyšší datovou propustnost směrem k uživateli než od něj. Toto rozdělení kapacity vyplývá jednak z technického přizpůsobení linky, ale také ze zastaralého názoru, že uživatel potřebuje data z internetu získávat a ne je nabízet. Asymetrické rozdělení kapacity je velkou překážkou v provozování aplikací výměnných sítí nebo datových a souborových serverů. Symetrické rychlosti ale nabízejí pouze někteří poskytovatelé bezdrátového připojení. Všechny zájemce určitě potěší zpráva o opakovaném zvýšení rychlosti u nejznámějších kabelových poskytovatelů operátorů. Také jejich cenová politika nabízí optimistický výhled do budoucna – služby se zlevňují, nebo alespoň dlouhou dobu nezdražují. Kabelové přípojky i ADSL nabízejí velice kvalitní služby, vysoké přenosové rychlosti a příjemné ceny. S malým náskokem se vedení ujímají kabelové přípojky, protože nabízí vyšší přenosové rychlosti, lepší cenové nabídky a především další potenciál k rozvoji kvalitních služeb v oblasti multimédií. Telefonní síť představuje jednu z nejrozšířenějších infrastruktur, proto bylo přirozené ji využít také k připojení na internet. ADSL je výhodné pro domácnosti a menší podniky, jelikož cena je několikrát nižší než u symetrických služeb. Pásmo pro přenos informací se rozděluje v poměru 1:8, rychlosti se pohybují od 512/128 kb/s do 4096/512 kb/s v cenovém rozmezí 450 až 1600 Kč bez DPH pro domácí uživatele. Linku lze s určitými omezeními teoreticky provozovat na všech místech, kde je rozvedena telefonní síť. Vzdálenost od ústředny nesmí být větší než 2 až 5 km (v závislosti na kvalitě kabeláže a přenosové rychlosti). Poskytovatelé se tedy podle tohoto trendu snaží zvýšit počet ústředen, a rozšířit tak dosah i kvalitu nabízených služeb. 23
3.3.1 ADSL Zřízení ADSL přípojky nabízí poskytovatelé při uzavření smlouvy na 12 měsíců za symbolickou cenu 1 Kč. Zvýhodněna je v tomto případě také cena modemu a paušál za první měsíc. ADSL si můžete objednat i bez klasické telefonní služby a využít například výhodnější VoIP telefonii, počítejte však s navýšením měsíčního paušálu až o 300 Kč. Společně se zavedením služby získává zákazník veřejnou IP3 adresu. O oblibě služby vypovídá přes 300 000 připojených uživatelů, což je třikrát více oproti minulému roku. Celkově nabízí ADSL dostatečnou kapacitu a rychlou odezvu nezbytnou pro moderní aplikace v podobě IP telefonie (nabízena přímo v balíčku služeb), on-line hudby nebo hraní on-line her. Nevýhodou však zůstává omezení přenosové rychlosti po překročení datového limitu. Ceny služeb, agregace a datové limity jsou závislé na poskytovateli, proto je vhodné věnovat velkou pozornost výběru správné nabídky.
3.3.2 Kabelové sítě Kabelové sítě byly původně vyvinuty pro vysílání kabelové televize, postupem času se však začala využívat velká přenosová kapacita koaxiálního kabelu pro trvalé připojení k internetu. Společně se zaváděnou VoIP telefonií nabídnou poskytovatelé kompletní balík služeb pod označením triple play – data, hlas i video. Pro kabelové sítě je charakteristická vysoká přenosová kapacita až 50 Mb/s směrem k uživateli (download) a 10 Mb/s směrem od uživatele (upload). Skutečná rychlost závisí na klientově volbě – poskytovatelé nabízejí rychlosti od 512/128 kb/s do 12 288/1 024 kb/s, a to za ceny začínající na příjemných 400 Kč bez DPH. Přenosové rychlosti jsou u kabelových přípojek garantované, proto bylo nutné zavést poměrně přísná opatření FUP4. Síť kabelových televizí se rozšířila jen ve větších městech a její služby jsou určené především pro domácnosti. Proto se před zavedením služby přesvědčte, zda je ve vašem bytě kabelová přípojka. Síť kabelové televize nenabízí takové pokrytí jako služba ADSL. Zároveň však nejste vázáni na telefonní síť Českého Telecomu a s ní spojené poplatky za pronájem linky. Poskytovatelé služby nabízejí bezplatnou instalaci odborným technikem. Ten upraví zásuvku kabelové televize, postará se o zprovoznění kabelového modemu, připojení počítače a nakonec předvede fungující internetové připojení. Cena za aktivaci služby je symbolická a za modem zaplatíte jen vratnou zálohu. V ceně jsou zahrnuté dvě neveřejné IP adresy, další adresa či veřejná IP adresa je za příplatek. Měsíční paušál je trochu nižší než u konkurenčního ADSL. Kabelová přípojka má vysoké rezervy v přenosové kapacitě. Oba největší poskytovatelé UPC i Karneval nabízí kromě kabelové televize a připojení k internetu další služby využívající jejich síť; ať už digitální kabelové vysílání nebo sice ještě nedostupné, avšak na dveře ťukající nabídky speciálních programů jako je video na přání. Rychlost i 3
Internet protokol Fair User Policy - inteligentní rozdělování konektivity s přidaným omezením maximální rychlosti v závislosti na objemu stažených dat 4
24
kvalita služby přímo vybízí k využití IP telefonie, kterou poskytovatelé již brzy zahrnou do své nabídky. Kabelová přípojka, stejně jako ADSL, nenabízí symetrický přenos dat (alespoň zatím). S příchodem standardu 802.11b5 se rychle ujala myšlenka šíření internetu přes bezdrátovou síť WiFi. Poskytovatelé nemusí budovat drahou infrastrukturu ani platit za licenci, protože bezdrátový přenos probíhá v bezlicenčním pásmu ISM. Využití WiFi k poskytování internetu se rychle ujalo – poskytovatelé dokázali nabídnout dobré vysokorychlostní připojení na místech, kde doposud nebylo možné. Internetové připojení se prostřednictvím menších poskytovatelů dostalo i do vesnic a okrajových částí měst. Poskytovatelé nabízejí připojení prostřednictvím přístupových bodů – hotspotů. Jeden hotspot dokáže obsloužit přes sto klientů, kteří sdílejí dostupnou šířku pásma. Maximální rychlost WiFi standardu 802.11b dosahuje 6 Mb/s a u standardu 802.11g/a přesahuje 22 Mb/s. Není těžké odhadnout dostupnou rychlost při současném připojení několika desítek uživatelů. Připojení k internetu přes WiFi lze rozdělit do dvou skupin; Na časově omezení připojení nabízené většinou v uzavřených prostorech jako jsou hotely, kavárny, čerpací stanice, či restaurace, a na trvalé (časově neomezené) připojení v určitém místě.
3.3.3 Bezdrátové připojení Bezdrátové pokrytí ve významných budovách oceníte například při služebních cestách nebo firemních jednání. K poskytování bezdrátového připojení v interiéru přistoupili také čeští poskytovatelé telefonních služeb – Eurotel (se službou WiFi Jet), T-mobile (HotSpot) i Český Telecom (WiFi Hot Spots). Pro připojení do takové sítě postačí notebook či případně PDA s podporou WiFi. Cena za připojení se liší podle poskytovatele, obecně lze počítat s 15 až 30 Kč za desetiminutové připojení, 50 až 100 Kč za hodinové, za celodenní připojení zaplatíte několik stovek korun. Přestože trvalé venkovní připojení nabízejí stovky poskytovatelů, bude výběr poskytovatele záviset na geografické poloze. Trvalé připojení k poskytovateli není tak snadné, jak je tomu u připojení v budovách – vyžaduje externí anténu, výkonnější zařízení a přítomnost odborného technika, který proměří kvalitu signálu a na základě výsledků vybere vhodnou techniku. Cena instalace se tak může vyšplhat (podle použitého standardu a překonávané vzdálenosti) až na 7 000 Kč. „Bezdrátoví“ poskytovatelé nabízejí neomezený přenos dat a neuplatňují FUP. Jsou schopni nabídnout asynchronní rychlosti od 256/64 do 4 096/1 024 kb/s i synchronní přenos dat. Cenová nabídka začíná na 350 Kč za nejnižší nabízenou přenosovou rychlost, ale nejčastější jsou nabídky rychlosti 800/200 kb/s za ceny okolo 600 Kč. Pro vyšší rychlosti je nutné sáhnout hluboko do kapsy – za vysokorychlostní nebo symetrické služby zaplatíte 2 až 6 tisíc korun. Vysoká cena neznamená jen vysokou rychlost, ale zároveň také vysokou kvalitu služby a nesrovnatelnou spolehlivost oproti levným tarifům.
5
Standard definující bezdrátové sítě v nelicencovaném pásmu 2,4 GHz.
25
Současný stav broadbandu v ČR a trendy budoucího vývoje V posledních dvou letech nastal rozmach v počtu realizovaných broadbandových přípojek v ČR. Na tomto rozvoji má podíl jak politika státu, tak i konkurenční prostředí, které firmy nutí zlevňovat své služby a tudíž se poptávka po připojení k internetu zvyšuje. Počínaje rokem 2006 začal očekávaný nástup mobilních sítí třetí generace. Tyto sítě jsou již výrazně orientovány na poskytování datových služeb, které mohou mít vysokorychlostní charakter (v závislosti na stupni mobility uživatele, na charakteru poskytované služby atd.). Podle souhrnných údajů OECD6 za rok 2005 si Česká republika v celkovém pořadí podle penetrace broadbandu (počtu vysokorychlostních přípojek na 100 obyvatel) s penetrací 6,4 umístila těsně za Irskem (6,7), před Řeckem (1,4), Maďarskem (6,3), Polskem (2,4) i Slovenskem (2,5). Organizace totiž do svých statistik zahrnula i bezdrátovou technologii WiFi, která je doménou tuzemského internetového trhu, na kterém je přes 50 procent všech WiFi připojení v EU. Rozšíření rychlého internetu však stále v porovnání s většinou zemí zaostává. V zemích OECD je průměr 11,7 přípojky na 100 lidí a ve státech staré evropské patnáctky je průměr ještě o desetinu procentního bodu vyšší. Nejlépe jsou na tom Island, Jižní Korea a Nizozemsko s více než čtvrtinovým rozšířením internetu. OECD zohlednila skutečnou situaci rozšíření brodbandu v ČR, která není tak špatná, jak naznačovaly dřívější statistiky. Pokud by však statistika zahrnovala i mobilní připojení přes CDMA, které využívá přes 70000 lidí, dostala by se ČR i před Irsko. Tab. č.1 Počet uživatelů broadbandu v tisících v roce 2005 Pořadí Země Počet uživatelů 1 Island 78 2 Jižní Korea 1219 3 Nizozemí 4113 4 Dánsko 1350 12 USA 49391 18 Německo 10706 24 Česko 650 25 Maďarsko 639 26 Slovensko 133 27 Polsko 897 Zdroj: OECD
V tuzemsku bylo koncem minulého roku 650 000 broadbandových přípojek. Z toho připadalo téměř 300 000 na technologii ADSL, zhruba 140 000 na kabelový internet a 210 000 na WiFi a další technologie.
6 OECD - Organisation for Economic Co-operation and Development
26
Tab. č.2 Počet tuzemských uživatelů broadbandu v roce 2005 Technologie Počet uživatelů ADSL 300000 Kabel 140000 WiFi/ostatní 210000 Celkem 650000 Zdroj: OECD
Prakticky souběžně s publikováním výše popisovaných výsledků OECD došlo k jinému významnému vývoji přímo v tuzemsku. Rozdíl je v tom, že nyní již nehodnotí WiFi (ale třeba ani kabelové přípojky) jako tzv. substituty pro xDSL technologie, a tudíž je nezapočítává do celkových počtů broadbandových přípojek, pro potřeby hodnocení situace na velkoobchodním trhu s broadbandem. Tímto zjištěním se Česká republika dostává hluboko pod průměr v počtu přípojek k vysokorychlostnímu internetu. Podle další analýzy Evropské asociace pro konkurenční telekomunikace (ECTA), která nezohledňovala přípojky WiFi, byla Česká republika v posledním loňském čtvrtletí mezi třemi zeměmi s nejnižším rozšířením rychlého internetu z nových členských států EU. Česko bylo mezi deseti novými členy unie osmé s 4,4 přípojky na 100 lidí. Za ČR skončily jen Polsko s 2,6 přípojky a Slovensko s 2,4 přípojky na stovku obyvatel. Žebříček naopak vede Estonsko s více než 13 přípojkami, Malta, která má 12,8 připojení a Slovinsko s desetinou lidí připojených na internet. Mezi 15 původních členů EU vedou Dánsko s 28 přípojkami a Nizozemsko se čtvrtinou připojených. Nové členské státy, které se umístily na konci celkového pořadí, nedokázaly podle asociace zavést opatření na podporu přístupu k broadbandu ve snaze rozvíjet konkurenci. Především ale nový údaj ukazuje, že problém s broadbandem není v informační vzdělanosti Čechů, ale v jeho finanční dostupnosti. WiFi technologie se díky nízké ceně dokázala rozšířit i přes problémy s nedostatečnými zdroji pro investice. Za současným trendem rozvoje broadbandu stojí hlavně uvolnění cenové politiky Českého Telecomu. Právě služba ADSL nabízená přes rozvody Českého Telecomu se totiž na rozložení internetových sil podílí největší měrou. Podobný podíl alternativních technologií na rychlém připojení má podle něj kromě ČR (31 procent) už jen Japonsko (22 procent), kde je výrazně rozšířenější mobilní internet. Zajímavou událostí na poli rozvoje broadbandu by mohlo vzejít ze sloučení společností Eurotel Praha a Český Telecom do jedné telekomunikační společnosti Telefónica O2 Czech Republic, a. s. Firma by měla všem zákazníkům nabídnout nové produkty a služby. Měla by pomáhat mimo jiné dalšímu rozvoji informační společnosti v ČR, a to především ještě lepší dostupností širokopásmového připojení k internetu pro domácnosti, školy, knihovny, státní instituce a další zákazníky. Co se procentuálního nárůstu počtu linek týče, Česká republika se dostala do první desítky. Graf č.1 zahrnuje pouze země, které měly na konci roku 2005 více než 100 000 broadbandových linek. Největší nárůst zaznamenalo Chorvatsko (311 %), kterému se ještě blíží Maroko s 303 %.
27
Graf č. 1 Procentuální růst broadbandových přípojek vybraných zemí v roce 2005 350% 300% 250% 200% 150% 100% 50%
o Sl ov en sk o
un sk R um
o Bu lh ar sk
ar ok o M
C
ho rv at sk o
0%
Zdroj: Point Topic
3.4 Využívání broadbandu v domácnostech Z domácností připojených k internetu 63 % používá připojení přes standardní telefonní linku, 27 % má broadband, 8 % používá ISDN linku a 4 % používají k připojení mobilní telefon (nízkorychlostní mobilní připojení). Postupně dochází k poklesu podílu domácností připojených k internetu standardní telefonní linkou. Naopak, výraznější nárůst možno sledovat u podílu domácností připojených k internetu vysokorychlostně. Graf č. 2 Podíl z celkového počtu domácností s přístupem k internetu v procentech (2003 a 2005) 90 80 70 60 50
2005
40
2003
30 20 10 0 Dial up
Broadband
ISDN
Ostatní
Zdroj: Šetření o využívání ICT v domácnostech, ČSÚ 2005
V ČR mělo připojení k internetu v 1. čtvrtletí 2005 v průměru 19 % domácností (přibližně 780 tis. domácností), z toho více než čtvrtina (27 %) z nich vysokorychlostní. Ve srovnání s EU je Česká republika zatím hluboce pod průměrem, neboť v EU má připojení k internetu zhruba 42 % domácností (údaj za rok 2004).
28
Graf č. 3 Způsob připojení domácnosti k internetu v procentech za období 2003-2005
100 2003
80
2004
60
2005
40 20 0 Dial up
Broadband
ISDN
Ostatní
Šetření za rok 2003 proběhlo ve 4.čtvrtletí 2003, za rok 2004 ve 4.čtvrtletí 2004, za rok 2005 v 1.čtvrtletí 2005 Zdroj: ČSÚ, 2005 Pozn. připojení k internetu přes ADSL, kabelovou televizi, vysokorychlostní mobilní připojení a vysokorychlostní bezdrátové připojení je zahrnuto do „vysokorychlostní připojení“
3.5 Výsledky šetření o využívání informačních a komunikačních technologií ve veřejné správě U podniků s 10 a více zaměstnanými osobami dosáhl v roce 2004 podíl broadbandu hodnoty 71,2 % (65 % všech podniků). Podniky pokračovaly v rychlém přechodu na vyšší rychlost připojení, což se v porovnání s koncem roku 2003 projevilo v nárůstu broadbandu o 19 procentních bodů. Alespoň jeden osobní počítač s přístupem k broadbandu mělo k 31.12.2004 78,6 % organizačních složek státu, všechny kraje, 40,8 % velkých obcí a 13 % malých obcí. Ve srovnání s rokem 2003 došlo k výraznějšímu nárůstu podílu organizací s broadbandem. V případě vybavenosti internetem (99,6 % velkých obcí) nebyly zaznamenány žádné výraznější regionální rozdíly. Výraznější regionální rozdíly byly zaznamenány v případě vybavenosti vysokorychlostním připojením k internetu (rozdíly zobrazuje graf č. 4). Možno konstatovat, že drtivá většina institucí veřejné správy má připojení k internetu. Nejhorší situace v připojení k internetu byla u obcí s počtem obyvatel 499 a méně, kde připojení k internetu mělo 92,8 % z nich. Broadband mělo 79 % organizačních složek státu, 41 % obcí s počtem obyvatel 500 a více a 13 % obcí s počtem obyvatel 499 a méně. Kraje (resp. krajské úřady) měly broadband všechny. Graf č. 4 Počet broadbandových přípojek podle krajů v roce 2005 (%) Zdroj:ČSÚ
80,00 70,00 60,00 50,00 40,00 30,00 Kraj
20,00 10,00
Hl .m Ú .P J ih ste ra h om ck a or ý k r a Pa vs aj rd ký k ub ick raj ý Ce Zl k lke ín s raj k m ý ob kr a j M Olo ce or m 5 av ou 00 s ck + Kr ko sl ý k ál e ra ov z j éh sk ý r St ade kra j ře c do ký če kr a Ka s rlo ký j v a k ra r Li s ký j be re kra ck j ý k Vy raj J ih s oč oči es na k Pl ze ý kr ňs a ký j kr aj
-
29
4 Přístup k zavádění broadbandu v hlavním městě Praze Velká města mají v procesu rozvoje informační společnosti významnou úlohu díky specifickým podmínkám jako je velký počet obyvatel, koncentrace ekonomického i tvůrčího potenciálu, avšak nezřídka i složitější vnitřní administrativní uspořádání. Zvláště významnou úlohu pak mají hlavní města kandidátských zemí, která díky svému postavení i ambicím na mezinárodní scéně musí být nositeli idejí a řešení odpovídajících aktuální úrovni vývoje informačních a komunikačních technologií a jejich uplatňování ve vyspělé Evropě. Základem efektivního postupu měst a regionů v rozvoji informační společnosti je vzájemná spolupráce a výměna zkušeností. Zvláštní důraz klade hlavní město Praha na spolupráci s evropskými sítěmi a asociacemi a na vzájemnou spolupráci měst a regionů kandidátských zemí s cílem uplatnit svůj vliv na strategické rozhodování, formování politik a programů a na přístup ke zdrojům Evropské unie. Pražský magistrát se nyní pokouší rozjet projekt na vybudování celoměstské bezdrátové sítě a poskytování jejích služeb všem občanům hlavního města. V předběžných plánech projektu se počítá s prohlížením městských stránek a dalších organizací, jako je například Dopravní podnik a podobně zdarma. Díky tomu se zjednoduší jednání s úřady. Zpoplatněné služby by měly být pro občany, kteří budou chtít stahování souborů pro vlastní potřebu.
4.1 Informační strategie hlavního města Prahy do roku 2010 Hlavní město Praha má stanovenou koncepci rozvoje informačních systémů. Zastupitelé hl. m. Prahy schválili dokument Informační strategie hl. m. Prahy do roku 2010 – Cesta k e-Praze. Cesta k e-Praze je informační strategie hlavního města Prahy zpracovaná na období do roku 2010. Stanovuje koncepci pro potřeby rozvoje informačních systémů hl. m. Prahy a městských částí. Dosud se v úřadech a organizacích městské správy nasazovaly a používaly informační systémy a informační a komunikační technologie (IS/ICT) zejména tam, kde bylo potřeba automatizovat rutinní činnosti a zpracovávat velké množství dobře strukturovaných údajů nebo usnadnit rutinní kancelářskou práci. V drtivé většině případů se využívala informatika po vnitřní potřebu a někdy i pro komunikaci s nařízenými orgány a spolupracujícími organizacemi. S rozvojem nových technologií, v době všeobecné dostupnosti a využívání internetu, v době kdy jsou již ověřeny nové koncepty zpracování informací a jejich komunikace i prezentace k uživateli, a v situaci, kdy padají poslední legislativní překážky, se otevřela reálná možnost realizovat i v hlavním městě Praze v širokém měřítku služby e-Governmentu, které znamenají kvalitativně nové, vysoce bezpečné a mnohostranné využití informatiky pro podporu výkonu veřejné správy. Informační strategie Cesta k e-Praze vychází z analýzy současného stavu, navazuje na úspěchy a silné stránky dosažené v předchozím období, realisticky hodnotí budoucí možnosti, předjímá vývojové trendy, reaguje na současné problémy a požadavky a konečně předvídá i požadavky budoucí. Cesta k e-Praze stanovuje jasnou vizi, tj. záměry pro nasměrování rozvoje informatiky v hlavním městě Praze do roku 2010: 30
• Vytvořit vysoce produktivní a ekonomické informační a komunikační prostředí. Tím významně přispět k fungování otevřené informační společnosti. • Širokým využíváním informačních a komunikačních technologií a také efektivním využitím městských informací se významně přispěje ke zlepšení výkonu a zvýšení kvality služeb úřadů a organizací městské správy. • Zvýší se počet, spektrum a kvalita informačních služeb v hlavním městě Praze poskytovaných on-line. • Důsledně prosazovat, aby byla zajištěna maximální bezpečnost zpracovávaných informací, zejména osobních údajů a obchodního tajemství.
všech
• Účinně podporovat a navrhovat iniciativy, které pomocí využití informačních a komunikačních technologií významně zjednoduší styk občanů a dalších subjektů s orgány města. Zajistit, aby kontakt a vyřízení záležitostí bylo možné z libovolného místa, kde je dostupná informační síť internet a v jakoukoliv denní dobu, kterýkoliv den v týdnu. • Prosazovat, aby úředníci a další odborní pracovníci na úřadech a v organizacích městské správy a také volení zastupitelé měli takové znalosti a dovednosti, že budou schopni rutinně a efektivně využívat informační systémy ke své práci a k provádění rychlých, kvalifikovaných a odborných rozhodnutí.
4.2 Hlavní poznatky a zhodnocení stavu informatiky v hlavním městě Praze V Praze je provozována celoměstská komunikační datová síť MepNet, která propojuje více než 50 subjektů města. Síť je koncepčně topologicky i technologicky navržena a postavena tak, že poskytuje velkou přenosovou kapacitu a vysokou přenosovou rychlost. Síť je provozována s minimálními výpadky a vykazuje vysokou provozní spolehlivost. Síť pokrývá současné potřeby města a umožňuje další rozvoj. Je třeba konstatovat, že stále se najde několik málo úřadů městských částí, kde jsou s napojením na síť MepNet a s využitím jejích služeb jisté potíže Ve všech významnějších subjektech města jsou provozovány lokální počítačové sítě vybavené další technickou infrastrukturou pro poskytování základních služeb jako je správa uživatelů a správa dat. Tyto lokální počítačové sítě (zejména magistrátu, úřadů městských částí a dalších klíčových městských organizací) jsou základním technologickým prostředím, ve kterém jsou provozovány jejich informační systémy. Tak je umožněna efektivní práce a kooperace všech připojených interních uživatelů (úředníků a volených zástupců). Existence spolehlivých lokálních počítačových sítí subjektů hlavního města Prahy je významným předpokladem dalšího propojování těchto subjektů, klíčovou podmínkou pro sdílení zpracovávaných informací a rovněž předpokladem další elektronizace procesů a činností vykonávaných ve veřejné správě. Vybavenost výpočetní technikou (zejména koncovými stanicemi) magistrátu, jednotlivých úřadů MČ a dalších subjektů města je vysoká. Počty uživatelů výpočetní techniky se blíží počtu odborných pracovníků a počtu volených zástupců. Prakticky každý odborný pracovník a volený zástupce má přístup k výpočetní technice a využívá ji ke své práci. Vybavenost výpočetní technikou je v porovnání s předchozími lety významně vyšší. 31
Daří se, někde s menšími potížemi, provádět průběžně obměnu zastaralé výpočetní techniky a nahrazovat ji moderními sestavami koncových stanic. Stále roste počet subjektů hlavního města Prahy připojených k internetu a tím roste i počet uživatelů (odborných pracovníků a volených zástupců) využívajících internet. Užívání internetu není jen jednosměrné, většina subjektů hlavního města Prahy poskytuje prostřednictvím internetu i základní informace o svojí činnosti a využívá internet k poskytování dalších informačních služeb veřejnosti. Narůstající využívání internetu je podmíněno nasazením a používáním moderních technologií a aplikačních platforem umožňujících komunikaci informací v internetu. Základní předpoklady na straně úřadů a organizací městské správy pro všeobecné využití internetu, to je připojení a vybavení základními technickými prostředky, jsou splněny. Praha má podle posledních průzkumů ve srovnání ze zbytkem České republiky nejvyšší množství přípojek k internetu instalovaných v domácnostech dále má největší počet uživatelů internetu na 1000 obyvatel. To znamená, že občané Prahy jsou technicky připraveni, mají vlastní zkušenosti a disponují dostatečnou gramotností, aby byli schopni internet využívat. Občané očekávají kvalitní a bezpečné služby, které jim úřady a organizace městské správy nabídnou. Mohou je již dnes porovnat se službami, které prostřednictvím internetu nabízejí vyspělá evropská a světová města. Potenciál využití internetu obyvateli Prahy k širokému užívání služeb e-Governmentu se v současné době a blízké budoucnosti ještě zvýší, souvisí to s očekávaným masivním přechodem domácností na broadband, který nastane v následujícím období. Praha má značný kus na cestě informatizace za sebou, např. v tvorbě počítačové sítě, datového fondu města, zpracování informační strategie a zahájení aktivní mezinárodní spolupráce. Město si uvědomuje výzvy i problémy v tomto procesu a význam spolupráce s městy a regiony v Evropě. Pro splnění cílů jsou nutné i systémové změny, např. v organizaci práce veřejné správy či v posílení role vzdělávání.
32
5 Přístup k zavádění broadbandu v kraji Vysočina Infrastruktura informačních a komunikačních technologií je na Vysočině v posledních několika letech dynamicky se rozvíjející oblastí. Sítě, ať již optické či bezdrátové, jsou jednou z priorit měst a obcí a také prioritou celokrajskou. V této době probíhá realizace projektů financovaných ze Společného regionálního operačního programu. Kraj Vysočina realizovala páteřní optickou síť ROWANet (dokončení březen 2006) či síť veřejně přístupných kiosků iNovoměstsko ve správním území Nového Města na Moravě (v provozu od poloviny roku 2005). V roce 2005 kraj Vysočina vyhlásil dva grantové programy, jejichž cílem byla buď ICT infrastruktura, či samotné zřízení veřejnosti přístupných míst k internetu. Vedle grantových programů Fondu Vysočiny odbor informatiky v listopadu a prosinci usiloval o to, aby se maximální počet subjektů z Vysočiny ucházel o finanční prostředky určené na podporu broadbandu v ČR z tzv. Broadbandového fondu Ministerstva informatiky ČR. Kraj Vysočina předložil celkem 2 žádosti o financování projektu a pracovníci odboru informatiky poskytli dalším předkladatelům z regionu konkrétní konzultace proto, aby kvalita a šance na poskytnutí dotace byla co nejvyšší. V současné době se kraj zabývá přípravou podkladů, analýz a cílů pro nové finanční období EU 2007–13. Tyto aktivity realizuje jak na krajské úrovni vyjednáváním s dalšími regiony a ministerstvem informatiky, tak v rámci meziregionální spolupráce s regiony členských států EU. Příkladem může být pracovní skupina Infrastruktura v projektu IANIS+. Tato skupina může mít podle prvních jednání přímý vliv na priority Evropské Komise v oblasti ICT, což by pomohlo prosadit některé krajské vize na evropskou úroveň.
5.1 Program rozvoje kraje Vysočina Program rozvoje kraje Vysočina je základním střednědobým programovým dokumentem k podpoře regionálního rozvoje na úrovni kraje. Důraz je kladen zejména na sociálně ekonomickou sféru, kterou je potřeba stimulovat prostřednictvím cílených opatření. Program rozvoje kraje uvádí dostupnost a šíření informací prostřednictvím informačních a komunikačních technologií jako „jeden z klíčových předpokladů pro rozvoj efektivního podnikání, a tím i za předpoklad šíře a obecněji chápaného hospodářského rozvoje“ a „přístup nejširší veřejnosti (včetně právnických osob) k informacím se stává jednou ze základních podmínek konkurenceschopnosti v informační společnosti“. Ve specifikaci opatření Programu rozvoje kraje Vysočina jsou pak definována tato opatření (cíle): • • • • • • •
Zlepšení možností přístupu veřejnosti k informacím prostřednictvím informačních technologií Zavedení informačního systému veřejné správy (ISVS) Výše zmíněná opatření jsou dále konkretizována, z aktivit, které by měly být realizovány a podporovány ze strany kraje Vysočina, lze uvést například: zavádění internetu na veřejně přístupná místa ve městech a obcích budování metropolitních sítí zavádění internetu do škol a na obecní úřady zavádění informačních kiosků s non-stop přístupem 33
Jedním ze základních nástrojů realizace a naplňování cílů Programu rozvoje kraje je Fond Vysočiny. Jde o účelový fond určený na financování rozvojových aktivit v kraji Vysočina formou grantových programů. Cíle a aktivity Programu rozvoje kraje v oblasti informačních technologií jsou definovány tak, aby naplňovaly priority uvedených koncepčních materiálů – eEurope 2005, eČesko 2006 a Koncepce informatizace kraje a zároveň zohledňovaly regionální specifika.
5.2 Koncepce informatizace kraje Vysočina Primárním cílem krajského úřadu je vytvoření „funkční komunikační infrastruktury v regionu s důrazem na komunikaci mezi všemi složkami kraje a samosprávami“. V regionálním kontextu jde pak také o to, jakým způsobem zajistit existenci nástrojů pro podporu soukromého sektoru. Koncepce informatizace kraje Vysočina (dále jen Koncepce) je dokumentem, který byl připraven odborem informatiky Krajského úřadu kraje Vysočina s cílem nastínit priority rozvoje informačních a komunikačních technologií v regionu a specifikovat k tomu potřebné nástroje. Za základní priority je možné označit následující: zefektivnění výkonu veřejné správy především optimalizací a automatizací úředních procesů. podpora transparentnosti veřejné správy prostřednictvím volného a rovného přístupu k informacím o činnosti orgánů veřejné správy podpora rozvoje regionu zviditelnění regionu užíváním a rozvojem moderních technologií informatika jako služba veřejnosti zajišťující efektivní komunikaci s veřejnou správou
34
5.2.1 Projekt ROWANet - Komunikační infrastruktura v kraji Vysočina Jednou z dlouhodobých aktivit odboru informatiky v oblasti rozvoje telekomunikačních sítí v kraji je projektový záměr páteřní optické sítě na území kraje Vysočina – tzv. projekt ROWANet (z angl. rowan – jeřabina). Hlavním cílem projektu je podpora budování vysokokapacitních telekomunikačních sítí a vytvoření nadčasového řešení privátní datové sítě veřejné správy v kraji Vysočina. Základní filozofií projektu je využití existujících nebo doposud nerealizovaných projektů optických sítí, popř. dokončit jejich připojení do jednotlivých měst a obcí. Za pomoci prostředků strukturálních fondů EU tyto sítě zrealizovat ve prospěch podpory rozvoje telekomunikačního trhu v kraji - tzn. zajistit poskytování služby občanům prostřednictvím broadbandu. Veřejnému sektoru (VS) umožnit využívat broadband, sdílet a přenášet data mezi jednotlivými organizacemi VS a zajistit tak rozvoj nových služeb, stejně jako zkvalitnit stávající el. služby veřejné správy. Existence sítě umožní také zvýšení konkurence na trhu s pozitivními důsledky pro uživatele služeb komerčních ISP (t.j. např. zlepšení služeb přístupu k internetu za nižší poplatky). Dalším cílem projektu je i posílení konkurenceschopnosti kraje Vysočina v rámci krajů ČR.
5.2.2 Další projekty kraje Vysočina Kraj Vysočina pomůže vybudovat rychlý internet v asi 15 obcích u Telče. Bezdrátovou síť s moderní technologií vybuduje do konce roku 2006. Vydá za ni 2 miliony korun, tři čtvrtiny z nich dostane od státu. Krajská síť bude založena na technologii WiMax, která zatím na Vysočině nebyla ve větším měřítku použita. Proti standardním bezdrátovým technologiím má mnohem větší rychlost a je to předpokládaný budoucí standard na celém světě. Pacienti a návštěvníci nemocnic v Jihlavě a Havlíčkově Brodě budou mít možnost volného a bezplatného přístupu k broadbandu. V elektronickém kiosku získají zájemci mimo jiné informace týkající se orientace v nemocnici, návštěvních a ordinačních hodinách či jízdního řádu. Celý projekt bude stát 200 000 korun, nemocnice získá polovinu z Fondu Vysočiny.
35
6 Srovnání přístupu kraje Vysočina a hl. města Prahy k zavádění broadbandu Česká republika potřebuje broadband. Rychlý přístup k internetu se ale prosazuje v různých regionech různými prostředky. Někde to jde zcela samozřejmě tržní cestou, protože řada nejrůznějších poskytovatelů vidí podnikatelské možnosti a potenciální zisk. Ale existují i mnohé regiony, kde je rychlý přístup k internetu nedostupný, protože odpovídající síťová infrastruktura chybí. Kde není snadné zbudovat potřebnou infrastrukturu, jsou potřebné dotace. Tak jako je to v případě kraje Vysočina, který napomáhá rozvoji širokopásmové infrastruktury cíleně prostřednictvím projektů veřejné správy ve spojení s privátním sektorem. Hlavní rozdíl mezi krajem Vysočina a hlavním městem Prahou vidím v přístupu krajských úřadů k problematice rozšíření penetrace broadbandu. Kraj Vysočina se v rámci rozšíření braodbandu významně snaží podpořit projekty vztahující se k této problematice. Ať už se jedná o projekt ROWANet nebo další. Hlavní město Praha patří dlouhodobě k oblastem s největší penetrací broadbandu v ČR. Vysoká penetrace je zde díky soukromým firmám, a také infrastruktuře na naše poměry velmi dobrá. Praha je hlavním cílem investic do vysokorychlostní infrastruktury (xDSL, CDMA, UMTS, CATV, WiFi atd.) a nikde jinde v České republice není tak široká nabídka služeb pro vysokorychlostní připojení jako v Praze. Od tohoto vyvozuji, že priorita magistrátu hlavního města Prahy není cílený rozvoj broadbandu. O toho se postará silný trh sám. Pražský magistrát se nyní snaží podpořit rozvoj broadbandu projektem Internet zdarma. Chce využít dotaci z broadbandového fondu. Záměr využít pro rozvoj internetu v Praze veřejné finance se ale neslučuje strategickými dokumenty pro oblast rozvoje informační společnosti schválenými vládou České republiky - Národní politika pro vysokorychlostní přístup a Státní informační a komunikační politika. Domnívám se, že dotace podporu infrastruktury by měly směřovat spíše do méně rozvinutých a řídce osídlených oblastí, které nezaručují ekonomickou návratnost investice. Podle mého názoru je přístup kraje Vysočina k rozvoji broadbandu nejlepším příkladem ostatním regionům včetně Prahy. Další pokrytí broadbandem aktivně podporuje dotacemi pro obce a pro soukromou sféru. Co se týče nabídky připojení je v Praze mnoho poskytovatelů s různými druhy připojení, mezi kterými si potenciální zákazník určitě vybere. Co se týče poměru výkon/cena lze využít kabelovou přípojku. Pro oblasti s nedostatečným pokrytím ADSL nebo kabelovými sítěmi bych osobně zvolil připojení WiFi. Pokud bude chtít případný uživatel v kraji Vysočina využívat některou z nabídek broadbandových připojení, může využít cenově a technicky dostupné připojení přes WiFi. Bezdrátové připojení standardu WiFi může být velice kvalitní a použitelné i pro náročnější internetové aplikace. Nutnou podmínkou pro připojení je být v dosahu pokrytí nějaké bezdrátové sítě. 36
U bezdrátového připojení pomocí WiFi působí na trhu velký počet poskytovatelů s nejrůznějšími cenami a cenovými strategiemi. Škála je opravdu široká a začíná u připojení zcela zdarma, které je nabízeno v rámci obecních sítí pro místní obyvatele - jako přenechání „nevyužité“ kapacity bez jakýchkoli garancí. Pokračuje přes nabídky různých místních operátorů, kterých je dnes opravdu velmi mnoho (v kraji Vysočina je nyní 281 obcí pokrytých WiFi), a končí u nabídek velkých operátorů, kteří nabízí možnost dlouhodobého připojení ke svým veřejným hotspotům. Graf č. 5 Statistika Wifi Prahy (včetně částí obce) a kraje Vysočina 281
Praha
124
Kraj Vysočina 49
Obce s Wi-Fi
37
Poskytovatelů
Zdroj: Internet pro všechny, http://www.internetprovsechny.cz/wifi-statistika.php
37
Závěr Vyspělé země si uvědomují význam broadbandu. Vidí v tomto odvětví velké možnosti pro růst celé ekonomiky a vytváření nových pracovních míst. To se snaží svoji politikou podporovat i Česká republika. Ministerstvo informatiky vytvořilo dokument Státní informační a komunikační politika e-Česko, který stanovuje základní strategii vlády ČR v oblasti rozvoje informační společnosti. Také zřídilo svůj poradní orgán Fórum pro vysokorychlostní přístup k internetu, které pomáhá připravovat návrhy rozvoji broadbandu v České republice. Výsledky průzkumu ve statutárních městech České republiky ukazují, že česká města si plně uvědomují výzvy a příležitosti v oblasti modernizace veřejné správy s využitím informačních a komunikačních technologií. Po více než patnácti letech obnovy demokracie a transformace ekonomiky v České republice a po jejím vstupu do Evropské unie lze konstatovat, že na této cestě k informační společnosti česká města kráčejí sice v obtížnějších podmínkách na startu, ale nepochybně stejným směrem a se stejným odhodláním jako města ostatních vyspělých zemí. Česká města si uvědomují nutnost koncepčního přístupu k rozvoji a uplatňování informačních a komunikačních technologií. To se promítá do definování priorit a podpory ze strany politického vedení města, zpracování informačních strategií, vytváření nových organizačních modelů řízení provozu a rozvoje informatiky i poskytování služeb. Značná pozornost je věnována problematice tvorby vysokorychlostních metropolitních počítačových sítí, které tvoří nutnou infrastrukturu pro rozvoj dalších služeb. Na významu nabývá problematika systémové integrace a interoperability, tj. sdílení obsahu a služeb mezi různými systémy. Stále vyšší pozornost je věnována problematice bezpečnosti informačních systémů a služeb (e-security). Ve své práci jsem se snažil zhodnotit přístup dvou hospodářsky odlišných regionů – kraje Vysočina a hl. města Prahy. V politice obou krajů spatřuji hlavní rozdíly v koncepci podpory zavádění broadbandu. Praha, jako silný „motor“ ekonomiky ČR, se v penetraci broadbandu umisťuje pravidelně v různých statistikách na předních místech. Je to dáno silnou koncentrací obyvatel, dobrou technickou infrastrukturou a také vyšší životní úrovní obyvatel. Naopak na Vysočině vidím největší minusy ve velké rozloze kraje a v menší životní úrovní obyvatel. Proto vítám snahu Kraje Vysočina, který se rozhodl podporovat rozvoj této služby formou grantových programů nebo z dotace Broadbandového fondu Ministerstva informatiky ČR. V Praze je dobře fungující konkurenční trh s broadbandem, proto magistrát Prahy není v rozvoji této služby tak aktivní jako Vysočina. Osobně spatřuji hlavní význam vlivů na rozšíření širokopásmových sítí hlavně v oblastech používání internetu a jeho penetrace. Proto se domnívám, že opomíjení broadbandového rozvoje ze strany Prahy není příznivý pro další rozvoj jak samotného města, tak i celé ČR. Nemůžu ani opomenout míru konkurenčního prostředí mezi operátory nabízející broadband. Stále důležitý bude i vliv státu a jeho politika.
38
Proto jsem zastáncem podpory broadbandu cílenými dotacemi na konkrétní programy nebo služby na územích, kde je penetrace této služby nedostačující.
Vidím v broadbandu velký potenciál. Broadband samozřejmě není klíčem k pozitivnímu hospodářským růstu, ale jde o velkou hybnou „páku“ ekonomiky, ať světové či české.
39
Použité informační zdroje Literatura: Pužmanová, Rita. Širokopásmový internet : přístupové a domácí sítě: podrobný průvodce síťového odborníka. 1. vydání. Brno: Computer Press, 2004. 377 s. ISBN 80-251-0139-8 Pužmanová, Rita. TCP/IP v kostce. 1. vydání. České Budějovice: Kopp, 2004. 607 s. ISBN 80-7232-236-2 Havlíček, Zdeněk. Internetové technologie I : pro posluchače oboru Info, PaE, PaE, VSRR, AEM. 1. vydání. Praha: Credit, 2004. 193 s. ISBN 80-213-1109-6 Nondek, Lubomír - Lenka Řenčová. Internet a jeho komerční využití. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, 2000 . 117 s. ISBN 80-7169-933-0 Michaela Kadlecová. Jaké jsou naše cíle? Broadband pro každého, 2006, roč. 1, č.1, s.6-9 Internetové zdroje: Odbor informatiky Krajského úřadu kraje Vysočina. Dostupné z: http://www.krvysocina.cz/www/it Odbor informatiky hl. města Prahy. Dostupné z http://www.prahamesto.cz/(pxcokl2fgpoopwbfxueuo345)/default.aspx?ido=6245&sh=-2094056901 – http://www.lupa.cz/ http://www.isdn.cz/ http://www.zive.cz/ http://www.micr.cz/ http://www.micr.cz/rychlyinternet/index.htm http://www.vlada.cz http://www.internetprovsechny.cz/ http://www.czso.cz/ http://www.broadbandprokazdeho.cz/
40
