Vymezení a role zemědělského eGovernmentu Definition and role agricultural eGovernment Hana Rysová, Václav Vostrovský
Abstrakt Zapojování informačních a komunikačních technologií (ICT) do fungování a řízení státní správy bývá již po několik let spojováno s termínem eGovernment. Je zcela logické, že se to dotýká i resortu zemědělství. Velmi často se v této souvislosti hovoří o tzv. zemědělském eGovernmentu. Tato varianta eGovernmentu má svoji roli s ohledem na specifika tohoto resortu a jsou s ní spojena i určitá očekávání. Předkládaný příspěvek se zabývá vymezením zemědělského eGovernmentu, jeho smyslem a možnými přínosy. Podkladem pro toto zkoumání bylo realizované dotazníkové šetření v rámci grantového projektu IGA při PEF ČZU v Praze č: 20131038 z roku 2013. Podrobná analýza jeho výsledků naznačuje, kde hledat příčinu mezi očekáváními a skutečnými přínosy v rámci existujícího zemědělského eGovernmentu.
Klíčová slova eGovernment, očekávání, přínos, role, státní správa, zemědělský eGovernment.
Abstract The involvement of information and communication technologies (ICT) in the operation and management of government is associated with the term eGovernment already for several years. It is quite logical that it affects also the agricultural sector. This variant of eGovernment has its role with regard to the specifics of the resort and certain expectations are associated with it. This paper deals with the definition of agricultural eGovernment, its purpose and potential benefits. The basis for this research was carried out a survey in the grant project IGA of the University of Life Science in Prague No: 20131038 from the year 2013. Detailed analysis of the results indicates where to look for the cause between expectations and actual benefits under the existing agricultural eGovernment.
Key Words eGovernment, expectation, benefit, role, government, agricultural eGovernment
ÚVOD Zapojování informačních a komunikačních technologií (ICT) do fungování a řízení státní správy bývá již po několik let spojováno s termínem eGovernment. Tento fenomén je vymezován celou řadou definic. Primární definice EU specifikuje klasický eGovernment jako efektivní a výkonné veřejné služby a ICT umožňující občanům plně se podílet na životě společensky a kulturně tvůrčích komunit včetně demokratického procesu. Jiná definice byla formulována bývalým Ministerstvem informatiky ČR ve znění, že eGovernment představuje proces transformace vnitřních a vnějších vztahů veřejné správy pomocí ICT s cílem optimalizovat interní procesy. Jeho posláním je rychlejší, spolehlivější a levnější poskytování služeb veřejné správy nejširší veřejnosti a zajištění větší otevřenosti veřejné správy ve vztahu k jejím uživatelům. Obdobně OECD definuje eGovernment jako použití elektronických komunikací, zejména pak internetu jako nástroje pro dosažení lepší správy. Smejkal zase specifikuje, že eGovernment přispívá k vytváření toho, co je označováno jako „dobrá správa“ (Good Governance), tj. proces vládnutí a jeho kontrola a participace občanů na tomto procesu a je spojován s přechodem od vrchnostenského pojetí správy k veřejné správě, jakož službě občanům co by zákazníkům (Smejkal, Valášek 2012). Pokud vyjdeme z těchto základních definic můžeme odvodit přijatelnou definici zemědělského eGovernmentu jako varianty klasického eGovernmentu, jehož obsahem je využívání informačních technologií státní správou, tj. ministerstvem zemědělství ČR pro zajištění oboustranné výměny informací se zemědělskými podnikatelskými subjekty za účelem zvyšování efektivity jejich vnitřního fungování včetně poskytování rychlých, dostupných a kvalitních informačních služeb. Takto specifikovaný eGovernment pak může být vnímán nejen jako cíl, ale současně i jako možný prostředek ke kvalitativní změně fungování celého resortu zemědělství. Tato kvalitativní změna zcela logicky klade i určité požadavky nejen na příslušnou legislativu ale i na podnikatelské subjekty, kterých se má úzce dotýkat. Zásadní otázkou, kterou je třeba se zabývat, je vymezení skutečné role zemědělského eGovernmentu, včetně očekávání s ním spojených ze strany zastřešující instituce (MZe) i samotných uživatelů, tj. zemědělských podnikatelských subjektů.
CÍL Cílem předkládaného příspěvku je nalezení odpovědi na otázku, jaká je potřeba funkčního eGovernmentu v zemědělství s ohledem na jeho informační potřebu a jaké jsou dispozice pro jeho smysluplné využívání. Použitá metodika tohoto příspěvku bude založena na studiu a analýze dostupných informačních zdrojů. Relevantní metodou, která bude použita, je dotazníkového šetření včetně kritické analýzy jeho výsledků. Na podkladě syntézy teoretických poznatků a výsledků budou formulovány závěry tohoto příspěvku a následně také zobecněny.
POUŽITÉ METODY V podmínkách EU jsou v podstatě provozovány následující modely eGovernmentu: manažerský model – představuje efektivní způsob zajištění informací skupinám uživatelů, zlepšování a zrychlování toku těchto informací, přičemž stěžejní je schopnost příjemců tyto informace nejen získávat ale rovněž i smysluplně interpretovat, konzultativní model – jeho hlavním účelem je přímý kontakt s nadřízenými či zastřešujícími institucemi, participační model – představuje možnosti vyjadřovat se k dění v daném resortu (Chadwick, May 2001). Z výše uvedených modelů lze odvodit i případná obecná očekávání, která jsou spojená s fungováním eGovernmentu. Mezi tyto očekávané přínosy patří především větší účinnost, lepší služby, lepší dostupnost veřejných služeb a větší transparentnost. Tato očekávání spojená se zaváděním a provozováním eGovernmentu se v konkrétních resortech liší v závislosti především na čase, místě a deklarovaných cílech. Tyto cíle pak velmi úzce souvisí s následujícími základními funkcemi klasického eGovernmentu: informační, tj. poskytování informací o přístupu k veřejným registrům, databázím a právním dokumentům, komunikační, tj. kontakt s nadřízenými institucemi nejčastěji realizovaný prostřednictvím e-mailu, transakční, tj. podávání elektronických žádostí, přihlášek a hlášení (Chadwick, May 2001). V souvislosti se zemědělskou variantou eGovernmentu lze konstatovat relevantnost všech výše uvedených funkcí. Čeští zemědělci mohou se svým dozorovým orgánem, tj. Ministerstvem zemědělství (MZe), komunikovat prostřednictvím specifického www rozhraní, které je stěžejní komponentou tzv. portálu farmáře. Cílem tohoto portálu je zpřístupnit zemědělsky působícím subjektům veškeré informace elektronickou cestou včetně možnosti jejich pořizování a předávání nadřízené instituci, tj. MZe. Portál farmáře nabízí přístup ke všem relevantním registrům a aplikacím MZe. Prostřednictvím tohoto portálu tak získali zemědělci efektivní přístup k elektronickým výstupům, které doposud získávali pouze v tištěné podobě, včetně možnosti odesílat data přímo pověřené instituci bez toho, aby bylo nutné zasílat papírové formuláře. Portál farmáře navíc nabízí svým uživatelům nejrůznější nástroje v podobě tzv. kalkulaček například pro výpočet intenzit provozovaných aktivit nutných pro přiznávání zemědělských dotací. Nejdůležitější aplikacemi portálu farmáře jsou:
LPIS – Registr půdy,
IZR – Registr zvířat,
EPH – Evidence přípravků a hnojiv.
Úroveň komunikační složky zemědělského eGovernmentu lze doložit následujícím přehledem:
No.
Tabulka č. 1: Přehled poskytovaných elektronických služeb pro komunikaci zemědělských podnikatelských subjektů s MZe Služba
1
E-mail
2
Elektronický podpis
3
eAGRI - portál farmáře MZE (část pro veřejnost)
4
eAGRI - registr půdy
5
eAGRI - registr zvířat
6
eAGRI - evidence přípravků a hnojiv
7
eAGRI - portál farmáře SZIF
8
Elektronická podání na Ministerstvo životního prostředí
9
Elektronické podání výkazů pro Český statistický úřad
10
Datová schránka
11
Portál veřejné správy
12
Daňový portál MFČR
13
Informační systém o veřejných zakázkách
14
Elektronické celní řízení
15
Elektronické zakládání a registrace nové společnosti
Níže uvedený přehled naznačuje širokou škálu zemědělských internetových informačních zdrojů dokládající poměrně vysokou úroveň informační komponenty (funkce) zemědělského eGovernmentu. Tabulka č. 2: Přehled zemědělských internetových informačních zdrojů
Název instituce
www adresa
Státní zemědělský intervenční fond
www.szif.cz
Ministerstvo zemědělství ČR
www.eagri.cz
Plodinová burza Brno
www.pbb.cz
Internet pro chovatele skotu
http://data.cmsch.cz/login_data.php
Státní veterinární správa
www.svscr.cz/
Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský
www.ukzuz.cz/
Český hydrometeorologický ústav
www.chmu.cz
Ústav zemědělské ekonomiky a informací
www.uzei.cz/
Agrární komora ČR
www.agrocr.cz/
Státní pozemkový úřad
www.pfcr.cz/spucr/page.aspx
Katastr nemovitostí
http://nahlizenidokn.cuzk.cz/
Agrární portál
www.agromanual.cz
Agrární portál
www.agroweb.cz
Agrární portál
www.agris.cz
DISKUSE Pokud budeme identifikovat a následně i analyzovat očekávání spojená se zemědělským eGovernmentem obou zúčastněných stran, tj. strany garantující (MZe) a strany uživatelské (příjemců), lze konstatovat, že tato očekávání musí být v naprostém souladu s jejich dispozicemi. Z výše formulované definice zemědělského eGovernmentu je evidentní, že stěžejní bude především oboustranná výměna informací, zvyšování efektivity vnitřního fungování resortu zemědělství, poskytování rychlých, dostupných a kvalitních informačních služeb. Těmito funkcemi je třeba se podrobněji zabývat, neboť v podstatě vyjadřují účel, roli a tím i případná očekávání spojená se zemědělským eGovernmentem.
Oboustranná výměna informací Z tohoto hlediska je třeba doplnit tuto formulaci ve smyslu “oboustranně výhodná výměna informací”. Z realizovaných šetření grantového projektu IGA, PEF ČZU č: 20131038 je evidentní určité nepřesné vnímání vlastního účelu zemědělského eGovernmentu hraničící s jeho chápáním jako nutnost (leckdy i obtěžující), nikoliv jako příležitost. Tuto určitou skepsi znázorňuje níže uvedený graf: Graf č. 1: Uživatelské vnímání vlivu informatiky a eGovernmentu na zemědělskou činnost
Zdroj: projekt IGA, PEF ČZU v Praze č: 20131038
Poskytování rychlých, dostupných a kvalitních informačních služeb Dalším aspektem zemědělského eGovernmentu, kterým je třeba se zabývat, je poskytování rychlých, dostupných a kvalitních informačních služeb jednotlivým uživatelům. Tento aspekt úzce souvisí s tzv. informační potřebou. Informační potřeba je obecně definována jako základní sociální potřeba (obzvláště ve společnosti s vysokým stupněm dělby práce) a představuje určitou kvalitu a kvantitu informací, které jsou bezpodmínečně nutné k řešení určitých úkolů nebo problémů a které závisí na daném stupni sociálního rozvoje a na zkušenostech a možnostech lidí, kteří mají daný úkol/problém řešit. Konkrétní informační
potřeba se tedy odvozuje z úkolů a problémů, kterým lidský subjekt čelí. Informační potřeby usměrňují a řídí průběh procesů v dotyčných informačních systémech (IS). Stále se vyvíjející technologie rychlého přenosu obrovského množství informací spolu s možností jejich automatizovaného zpracování vede ve svých důsledcích k nadprodukci informací a k nebezpečí zahlcení potenciálních příjemců redundantními informacemi. Je zřejmé, že pro efektivní rozhodování je skutečně potřebná jen určitá část celé množiny informací, kterou řídící subjekt dostává. Potřebná množina informací bude přitom záviset nejen na tom, kde se má využívat (tedy na rozhodovacím místě), ale rovněž také na zkušenostech a znalostech řídícího subjektu (Říhová, 1996). V této souvislosti je také zmiňována tzv. nutná informační potřeba. Nutná informační potřeba je ta, bez čeho by transformační místo (TM) vůbec nemohlo vykonávat svou činnost, tj. nedokázalo by vstupy převést na požadované výstupy s přidanou hodnotou. Informační potřeba (IP) je objektivně daná potřeba informací (Říhová 1996). Postačující informační potřeba pak zahrnuje nutnou informační potřebu spolu s dalšími informacemi, které nemusí být vždy nezbytně nutné, ale pokud jsou k dispozici, tak vždy dohromady postačí k výkonu funkce TM. Z hlediska potřeb určitého transformačního místa, tedy pro naše užití v informační potřebě středního manažera nejvhodnější, je členění informací na tyto tři základní typy:
technologické informace (TI), např. normy, metodiky, hodnotové (ekonomické) informace (HI), např.: rozpočty, kalkulace, zákony, dynamické informace (DI), např.: smlouvy, lhůty, časové normy (Mlejnek 2010).
Z hlediska resortu zemědělství lze charakterizovat jeho procesy (aktivity) jako poměrně informačně a také znalostně náročné. S ohledem na toto vymezení lze podtrhnout vzrůstající potřebu nejen šířit samotné informace, ale šířit je i s jejich kontextem, tj. znalosti v souladu s nejnovějšími trendy znalostní společnosti a znalostní ekonomiky. V rámci výše zmíněného dotazníkového šetření byl rovněž zjišťován i druh informací, které směřují od MZe či jiných informačních zdrojů k zemědělským podnikatelským subjektům a jsou těmito subjekty v té či oné míře využívány. Graf č. 2: Struktura nejčastěji využívaných informací ze zemědělského eGovernmentu jeho příjemci
Zdroj: projekt IGA, PEF ČZU v Praze č.: 20131038
V této souvislosti je třeba konstatovat, že odborné informace, které lze čerpat ze zemědělského eGovernmentu, nedosahují takové míry, kterou by zasluhovaly. Zdá se, že tento nedostatek je spíše na straně příjemců a je zcela určitě spojen s určitým nedoceněním informační funkce eGovernmentu. Řešením by byla větší motivace uživatelů a osvěta formou školení a seminářů pořádaných MZe.
Zvyšování efektivity vnitřního fungování resortu zemědělství i vlastních podnikatelských subjektů Tento požadavek zemědělského eGovernmentu úzce souvisí s provozovaným informačním zabezpečením zemědělských podnikatelských subjektů. V rámci realizovaného dotazníkového šetření byl rovněž specifikován soubor používaného SW v resortu zemědělství. Přehled používaného softwaru znázorňuje níže uvedený graf. Graf č. 3: Struktura programů (SW) používaných pro výkon činnosti v oblasti zemědělství.
Zdroj: projekt IGA, PEF ČZU v Praze č.: 20131038
Pokud budeme konfrontovat toto disponibilní programové vybavení s rozsahem poskytovaných informací ze strany MZe, můžeme konstatovat velkou souvztažnost vzhledem k jejich zúročení ve vlastním informačním zabezpečení jednotlivých zemědělských
podnikatelských subjektů, které by mělo vyústit ve vyšší efektivnost jejich fungování. Technické vybavení pro takovouto výměnu informací v resortu zemědělství znázorňuje níže uvedený graf. Graf č. 3: Struktura momentálního HW vybavení u SHR
Zdroj: projekt IGA, PEF ČZU v Praze č.: 20131038
V souvislosti se zkoumáním momentální úrovně a potenciálu zemědělského eGovernmentu realizovala v roce 2012 a 2013 pracoviště KII a KIT při PEF ČZU poměrně rozsáhlé dotazníkové šetření u jeho uživatelů, které poskytlo mimo jiné následující výsledky:
vnitřní počítačovou síť měla drtivá většina zemědělských subjektů, připojením k Internetu disponovaly téměř všechny zemědělské podnikatelské subjekty, ePodpis využívá podstatná část zemědělských subjektů, elektronická výměna dat mezi subjekty probíhá především s využitím elektronické pošty, méně již prostřednictvím speciálních SW aplikací či s využitím elektronických nosičů (Rysová et al, 2013).
Výše uvedené realizované dotazníkové šetření rovněž specifikovalo přehled používaného SW v resortu zemědělství. Tento repertoár znázorňuje výše uvedený graf č. 3.
ZÁVĚR Smyslem příspěvku bylo vymezit relevantnost zemědělského eGovernmentu, jeho smyslu a účelu. Je třeba konstatovat, že zemědělský eGovernment má poměrně velký potenciál, je velkou příležitostí pro jeho příjemce, kteří mají dispozice pro jeho smysluplné využívání. Přetrvávajícím problémem je však poněkud nepřesné vnímání role zemědělského eGovernmentu ze strany příjemců. Nápravou musí být kroky zastřešující instituce (MZe) ve formě větší osvěty a motivace. Z hlediska resortu zemědělství lze charakterizovat jeho procesy (aktivity) jako poměrně informačně a také znalostně náročné. S ohledem na toto vymezení lze podtrhnout vzrůstající potřebu nejen šířit samotné informace, ale šířit je i s jejich kontextem, tj. znalosti v souladu s nejnovějšími trendy znalostní společnosti a znalostní ekonomiky. Jedině za tohoto předpokladu bude moci zemědělský eGovernment splnit svoji roli a účel, tj. napomoci ke zvýšení efektivnosti fungování resortu zemědělství jako celku.
LITERATURA Aichholzer G., (2003): Enhancing e-governance through scenario approaches, in: R. Traunmüller (ed.), Electronic Government, Lecture Notes in Computer Science 2739, Springer Berlin Heidelberg: Springer-Verlag Berlin/Heidelberg, pp 117-120. ISSN 0302-9743. Chadwick, A., May, C., (2001) Interaction between states and citizen in the age of the Internet: E-government in the United states, Britain and the European Union, Governance, Vol.16 No 2, pp. 271-300. Mlejnek, P. (2010). Informační potřeba středního manažera. VŠE Praha, Diplomová práce. Fakulta informatiky a statistiky. Rysová, H. a další. (2013). Evaluation of electronic public services in agriculture in the Czech Republic. [Online] 2013. http://acta.mendelu.cz/61/2/0473/. ISSN 1211-8516. Říhová, Z. (1996).Informační zabezpečení a organizační změny. VŠE Praha, 1996. s. 99. 807079-535 Smejkal, V., Valášek, M. A., (2012). Jak na datovou schránku: Praktický manuál pro každého. Praha: Linde a.s., ISBN 978-80-86131-80-1.
