VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU BAKALÁŘSKÁ PRÁCE 2014 EVA SVOBODOVÁ

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

2014

EVA SVOBODOVÁ

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

PODNIKOVÁ EKONOMIKA

Vysoká škola ekonomie a managementu [email protected] / www.vsem.cz

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5 NÁZEV BAKALÁŘSKÉ PRÁCE/TITLE OF THESIS

Srovnání sociálního pojištění mezi zaměstnanci a OSVČ

TERMÍN UKONČENÍ STUDIA A OBHAJOBA (MĚSÍC/ROK)

Červen 2014

JMÉNO A PŘÍJMENÍ / STUDIJNÍ SKUPINA

Eva Svobodová / PPE 06

JMÉNO VEDOUCÍHO BAKALÁŘSKÉ PRÁCE

Ing. Zdenka Volkánová

PROHLÁŠENÍ STUDENTA Prohlašuji tímto, že jsem zadanou bakalářskou práci na uvedené téma vypracovala samostatně a že jsem ke zpracování této bakalářské práce použila pouze literární prameny v práci uvedené. Jsem si vědoma skutečnosti, že tato práce bude v souladu s § 47b zák. o vysokých školách zveřejněna, a souhlasím s tím, aby k takovému zveřejnění bez ohledu na výsledek obhajoby práce došlo. Prohlašuji, že informace, které jsem v práci užila, pocházejí z legálních zdrojů, tj. že zejména nejde o předmět státního, služebního či obchodního tajemství či o jiné důvěrné informace, k jejichž použití v práci, popř. k jejichž následné publikaci v souvislosti s předpokládanou veřejnou prezentací práce, nemám potřebné oprávnění. Datum a místo: V Praze, dne 16.4.2014 ____________________________ podpis studenta

PODĚKOVÁNÍ Ráda bych tímto poděkovala vedoucímu bakalářské práce, za metodické vedení a odborné konzultace, které mi poskytl při zpracování mé bakalářské práce.


VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5 SOUHRN 1. Cíl práce:

Hlavním cílem bakalářské práce bylo porovnat rozdíly v sociálním pojištění mezi OSVČ a zaměstnanci, ve vztahu k jednotlivým pojištěním, jež jsou v pojistném na sociální zabezpečení zahrnuty. Jedná se o nemocenské a důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Na podkladě formulování konkrétních praktických případů tak byly zhodnoceny významné rozdíly mezi OSVČ a zaměstnanci ve vztahu k uplatnění nemocenské a důchodu.

2. Výzkumné metody:

V teoretické části práce se za účelem poznání předmětných souvislostí a vztahů mezi jednotlivými pojmy využily analýzy, syntézy a dedukce. Jako hlavní metoda v analytické části byla využita metoda komparace. Nejdříve tak byly formulovány modelové příklady OSVČ a zaměstnanců. Na podkladě teoretických poznatků tak mohlo dojít k jejich aplikaci v praxi a zhodnocení celé práce a definování tak jejího přínosu. 3. Výsledky výzkumu/práce:

V jedné z podkapitol analytické části práce bylo demonstrováno, jakým způsobem se u jednotlivých případů OSVČ (jednalo se o příklady č. 1 až č. 4) vypočítávají jejich odvody na sociálním zabezpečení. V tomto případě se má na mysli jejich platby na pojistném spadající pod pojem sociálního zabezpečení. Jak vyplynulo, ze zákona je povinné hradit pojistné důchodového pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Toto pojistné v roce 2014 stejně jako v roce 2013 činí celkem 29,2 % z jejich vyměřovacího základu. Vzhledem k tomu, že ani jeden z modelových případů OSVČ nevstoupil do II. pilíře penzijní reformy, počítá se s platbou výše uvedenou, tj. 29,2 % vyměřovacího základu OSVČ. To se však mění v souladu s jejich dosaženým ziskem, jak se ukáže dále. Jak bylo také demonstrováno, zaměstnanci odvádějí podstatně vyšší sociální pojištění, a to z důvodu, že zde OSZZ inkasuje jak za odváděné důchodové pojištění srážené ze mzdy zaměstnance (odvody ve výši 6,5 %), tak inkasuje odvody sociálního zabezpečení od zaměstnavatele za každého jeho zaměstnance. V případě sociálního pojištění činí ze zákona odvody 25 %. Celkem tedy inkasuje OSSZ v daném měsíci odvody za sociální pojištění ve výši 31,5 % z hrubé mzdy zaměstnance. Výše těchto odvodů pak u zaměstnanců má značný vliv na dosahování dávek vyplývajících jak z nemocenského, tak důchodového pojištění. Především pak bude mít zaměstnankyně nárok na vyšší důchod, na vyšší podporu v nezaměstnanosti i vyšší nemocenské, než je tomu v případě méně kvalifikovaného zaměstnance s nižší měsíční hrubou mzdou.


VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5 4. Závěry a doporučení:

Jestliže je tedy na jedné straně výhodou OSVČ nižší odvádění daní a nižší odváděné sociální pojištění, má to na druhé straně velkou část nevýhod, které jsou prezentovány především nedostatečnou sociální ochranou. Bylo tak však možno prezentovat možné přínosy OSVČ při jejich podnikání a také některé hrozby, kterým by se mohli budoucí zájemci o tento druh podnikání vyhnout. Každopádně je třeba se připravit také na to, že s tímto druhem podnikání souvisí oproti pozici zaměstnanců řada administrativních zátěží a nutnost sledovat novinky a novelizace současné legislativy. Je tedy možno se na podkladě zjištěného v této práci se oprávněně domnívat, že by jistě do budoucna bylo zapotřebí změnit celkový systém výpočtu a pojistného na sociálním zabezpečení u OSVČ. Bohužel vláda se nestaví k tomuto tématu příliš lichotivě, proto nelze do budoucna očekávat příliš velké změny. KLÍČOVÁ SLOVA

Sociální pojištění, osoba samostatně výdělečně činná, zaměstnanec, nemocenské pojištění


VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5 SUMMARY 1. Main objective:

The main aim of this thesis was to compare differences in social insurance among the selfemployed and employees in relation to individual insurance, which are social security insurance included. It is a sickness and pension insurance contributions and state employment policy. Based on the formulation of concrete practical cases have thus been considered significant differences between self-employed and employees in relation to the application of sick leave and retirement. 2. Research methods:

In the theoretical part of the work in question for the purpose of understanding and relationships between concepts exploit, analysis and deduction. The main method in the analytical part, the method of comparison. First formulated as role models for the selfemployed and employees. On the basis of theoretical knowledge as to allow their application in practice and appreciation of the whole work and to define its contribution. 3. Result of research:

In one of the subsections of the analysis, it was demonstrated how in each case the selfemployed (these are examples of No. 1 to No. 4) calculated their contributions to Social Security. In this case it is referring to the payment of premiums under the concept of social security. As revealed in the law is required to pay pension contributions and contributions to the state employment policy. This insurance in 2014 as in 2013 amounts to 29.2 % of the assessment base. Given that neither of test cases entered into the self-employed II. Pillar pension reforms is intended to be payment of the above, i.e. 29.2 % of the assessment base self-employed. This, however, varies in accordance with their profit achieved , as will be shown below. As was also demonstrated, employees pay significantly higher social insurance, and because of that there OSZZ collected for both drained pension contributions deducted from the wages of an employee (deductions of 6.5 %) and social security contributions collected from employers in all its employees. In the case of social insurance is statutory levies 25 %. In total, the Social Security Administration collects in a given month payments for social insurance in the amount of 31.5% of gross salary. The amount of these payments then employees have a significant impact on achieving benefits for both health and pension insurance. Above all, the employee will be entitled to higher income, higher unemployment and higher sickness than in the case of a less qualified employee with lower monthly gross wage.


VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5 4. Conclusions and recommendation:

If it is on one side benefit self draining lower taxes and lower social security contributions levied, it has, on the other hand, a large portion of the drawbacks that are presented primarily lack of social protection. It was thus not possible to present the potential benefits of the selfemployed in their business and also some threats, which would leave future candidates for this kind of business to avoid. Anyway, it is necessary to prepare also the fact that with this kind of business related to the position of employees compared to number of administrative burdens and the need to follow the news and amendment of current legislation. It may therefore be determined on the basis of this work is reason to believe that it will in future be required to change the overall system and the calculation of premiums for social security for self-employed. Unfortunately, the government does not build on this topic too flattering, so you can not expect a very big change. KEYWORDS

Social insurance, self-employed, employee, health insurance

JEL CLASSIFICATION

H55

Social Security and Public Pensions





Obsah 1 Úvod ................................................................................................................................... 1 2 Teoreticko-metodologická část .......................................................................................... 3 2.1 Vymezení pojmu sociálního zabezpečení ...................................................................... 4 2.2 Systém sociálního pojištění v České republice .............................................................. 5 2.3 Pojistné na sociální zabezpečení.................................................................................... 7 2.3.1 Nemocenské pojištění ............................................................................................ 7 2.3.2 Důchodové pojištění............................................................................................. 10 2.3.3 Příspěvek na státní politiku zaměstnanosti ............................................................ 12 2.4 Poplatníci sociálního pojištění ..................................................................................... 14 2.5 Sazby sociálního pojištění ........................................................................................... 15 2.6 Vyměřovací základ ..................................................................................................... 18 2.7 Základní rozdíly mezi zaměstnanci a OSVČ ............................................................... 18 2.8 Metodika práce ........................................................................................................... 19 3 Analytická část ................................................................................................................. 20 3.1 Formulace modelových příkladů ................................................................................. 20 3.2 Výpočet sociálního pojištění u OSVČ ......................................................................... 21 3.3 Výpočet sociálního pojištění u zaměstnanců................................................................ 26 3.4 Srovnání sociálních jistot u OSVČ a zaměstnance ....................................................... 29 3.5 Zhodnocení, přínos práce ............................................................................................ 32 4 Závěr ................................................................................................................................ 33 Literatura............................................................................................................................ 36 Přílohy ................................................................................. Chyba! Záložka není definována.


Seznam zkratek aj.

a jiné

APZ

aktivní politika zaměstnanosti

apod.

a podobně

ČR

Česká republika

ČSSZ

Česká správa sociálního zabezpečení

DP

důchodové pojištění

DPČ

dohoda o provedení činnosti

DPN

dočasná pracovní neschopnost

DPP

dohoda o provedení práce

MPSV

Ministerstvo práce a sociálních věcí

např.

například

NP

nemocenské pojištění

OSSZ

okresní správa sociálního zabezpečení

OSVČ

osoba samostatně výdělečně činná

SPZ

státní politika zaměstnanosti

Seznam tabulek Tabulka 1 Zaměření pojistného plnění subsystémů sociálního pojištění ......................... 6 Tabulka 2 Vývoj výdajů na státní politiku zaměstnanosti v České republice v letech 1993-2003................................................................................................................... 14 Tabulka 3 Vývoj sazeb pojistného na sociální zabezpečení u jednotlivých poplatníků v letech 1993-2014 (v %) ............................................................................................ 16 Tabulka 4 Sazby pojistného na důchodové pojištění u zaměstnanců podle účasti ve II. pilíři penzijního systému od 1. 1. 2013 ........................................................................ 17 Tabulka 5 Sazby pojistného na důchodové pojištění u OSVČ podle účasti ve II. pilíři penzijního systému od 1. 1. 2013 ................................................................................ 17 Tabulka 6 Odvádění pojistného na sociálním zabezpečení u začínajícího podnikatele . 21 Tabulka 7 Výpočet důchodového pojištění u OSVČ 1 za rok 2014 .............................. 22 Tabulka 8 Výpočet důchodového pojištění u OSVČ 2 za rok 2013 .............................. 23 Tabulka 9 Výpočet důchodového pojištění u OSVČ 3 za rok 2013 .............................. 24 Tabulka 10 Výpočet zálohy na nemocenské pojištění u OSVČ 4 v roce 2014 .............. 25 Tabulka 11 Výpočet dávky nemocenské u OSVČ ....................................................... 25 Tabulka 12 Výpočet čisté mzdy zaměstnance 1 a mzdových nákladů zaměstnavatele v roce 2014 ................................................................................................................. 27 Tabulka 13 Výpočet čisté mzdy zaměstnance 2 a mzdových nákladů zaměstnavatele v roce 2014 ................................................................................................................. 28 Tabulka 14 Srovnání odvodů za sociální a zdravotní pojištění mezi zaměstnanci s odlišnou výší mzdy v roce 2014................................................................................ 29 Tabulka 15 Srovnání odvodů na sociální pojištění mezi zaměstnancem a OSVČ při nízkých příjmech bez uplatnění odvodů nemocenského pojištění u OSVČ .................. 30 Tabulka 16 Srovnání odvodů na sociální pojištění mezi zaměstnancem a OSVČ při vyšších příjmech bez uplatnění odvodů nemocenského pojištění u OSVČ ................... 31 Tabulka 17 Srovnání výpočtu nároku na dávku nemocenské v době dočasné pracovní neschopnosti u OSVČ a zaměstnance .......................................................................... 32

Seznam obrázků Obrázek 1 Systém sociálního pojištění v České republice.............................................. 5 Obrázek 2 Příjmy a výdaje plynoucí z důchodového pojištění v letech 2007-2011 (v mld. Kč) ................................................................................................................. 10

1 Úvod Problematika pojistného na sociálním zabezpečení ve vztahu k osobám samostatně výdělečně činných (OSVČ) a ve vztahu k zaměstnancům je v posledních několika letech v ohnisku zájmu jak odborníků, tak i široké veřejnosti. Především pak je možné z pohledu laika domnívat se, že stát je nebývale přísný právě směrem k OSVČ, jimž jsou v každém kalendářním roce zvyšovány povinné minimální zálohy, jež musí být každou OSVČ placeny, bez ohledu na výdělek v daném měsíci. Z tohoto pohledu by tak bylo možno se domnívat, že být OSVČ není až tolik výhodné. Navíc do hry vstupují také další okolnosti, jako je např. ztráta sociálních jistot, včetně nároku na nemocenskou. V běžném případě zaměstnavatel odvádí za svého zaměstnance platbu jak na důchodové pojištění, tak také na pojištění nemocenské. V případě OSVČ to však neplatí, proto nemají nárok na příspěvek v době, kdy jsou nemocní, nebo v karanténě. Je zde však možná varianta, aby si OSVČ platila dobrovolně nemocenské pojištění, což však většina z nich nedělá. Pohledem na celkový systém sociálního pojištění v České republice je možno zjistit, že vyměřovací základ je u OSVČ nižší, než v případě zaměstnanců. To mimo jiné vyplývá z celkové historie počátku podnikání na území ČR od počátku 90. let minulého století. V návaznosti na podnícení zájmu o podnikání byly pro tyto osoby nastaveny příznivější podmínky, než jaké platily a stále platí pro zaměstnance. K vyrovnání nedošlo ani v pozdějších letech, tudíž je možno vysledovat, že OSVČ platí nižší sociální pojistné, než je tomu v případě zaměstnanců. Avšak jak bylo řečeno výše, jsou na druhé straně OSVČ znevýhodněni absencí sociálních jistot. Jestliže však směrem od OSVČ přicházejí do systému sociálního pojištění nižší výdaje, znamená to na jedné straně nutnost odvádění vyššího pojistného u zaměstnanců, což se však na druhé straně projeví právě u drobných podnikatelů v jejich nižším důchodu. Právě výše důchodu je odvozována od plateb sociálního pojištění během ekonomicky aktivní doby. Sociální pojištění, podobně jako je tomu u zdravotního pojištění, je povinné pro každou fyzickou osobu, jež má trvalý pobyt na území České republiky. Mezi poplatníky pojistného na sociální zabezpečení tak spadají nejen uvádění zaměstnanci a OSVČ, ale také další osoby, jako jsou zaměstnavatelé, osoby dobrovolně důchodově pojistné, včetně skupin jedinců, za něž toto pojistné platí stát (např. ženy na rodičovské dovolené, nezaměstnaní, studenti, důchodci apod.). Je proto důležité, zejména při uvažování zda se stát OSVČ, seznámit se se systémem fungování pojistného na sociální zabezpečení a s pravidly vyměřování pojistného u OSVČ. Zájemce o tento druh podnikání si pak může lehce srovnat, jaké povinnosti by na něj jako na OSVČ byly kladeny a zda by bylo jeho podnikání dostatečně výnosné oproti tomu, kdyby zůstal stále na pozici zaměstnance. Autorka této bakalářské práce si toto téma zvolila mimo jiné z toho důvodu, že její matka již několik let působí na pozici OSVČ a uvědomuje si, že stále panují jisté mýty a předsudky, co se týče OSVČ. Široká veřejnost stále nezná přesné podmínky pro platbu pojistného na sociálním zabezpečení. Obecně lze navíc systém sociálního pojištění považovat za poměrně složitý, navíc, vezmou-li se v úvahu také okolnosti neustálých změn, jež jsou spojeny s platbou pojistného právě u OSVČ. Zjištěné poznatky a jejich aplikace na konkrétních příkladech 1

z praxe by tak mohly být návodem pro ty osoby, jež uvažují stát se OSVČ a chtějí začít podnikat. Mohou si totiž srovnat, zda je pro ně toto podnikání vhodné, uváží-li se ztráta sociálních jistot a platba sociálního pojištění bez ohledu na výši příjmu v daném měsíci. Hlavním cílem bakalářské práce je porovnat rozdíly v sociálním pojištění mezi OSVČ a zaměstnanci, a to ve vztahu k jednotlivým pojištěním, jež jsou v pojistném na sociální zabezpečení zahrnuty. Jedná se o nemocenské a důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Na podkladě formulování konkrétních praktických případů tak budou zhodnoceny významné rozdíly mezi OSVČ a zaměstnanci ve vztahu k uplatnění nemocenské a důchodu. Bakalářská práce se však také zabývá, jakým způsobem je vyměřován základ, z něhož je počítáno pojistné jak u OSVČ, tak u zaměstnanců a porovnává výše jednotlivých sazeb. Dotýká se také v krátkosti problematiky spravedlivosti takto nastaveného systému a navrhuje možné změny, které by zjištěné slabé stránky fungování mohly do budoucna změnit. Obsah bakalářské práce je strukturován do dvou částí, a to na část teoretickou a analytickou. Teoretická část práce je pojata jako odborná literární rešerše a za pomoci poznatků z literatury a internetových zdrojů jsou charakterizovány důležité pojmy týkající se sociálního zabezpečení a sociálního pojištění. Je definováno, kam příjmy z plateb sociálního pojištění jsou směrovány a kdo je jejich poplatníkem. Závěr teoretické části je ukončen srovnáním mezi zaměstnanci a OSVČ a uvedeny tak hlavní problémy, s nimiž se musí obě skupiny osob potýkat. V analytické části se snaží autorka přistoupit k aplikaci zjištěných poznatků na konkrétních příkladech, jež se mohou v praxi vyskytovat. Je tak představeno několik případů OSVČ a zaměstnanců, kdy jsou v těchto případech propočítány, jak jejich vyměřovací základy, tak také uvedení jejich sociálních jistot a zhodnocení, jakou výši sociálního pojištění musí odvádět do celkového systému. Díky tomu tak budou obě skupiny osob porovnány z praktického hlediska a uvedeno celkové zhodnocení. V tom je také spatřován hlavní přínos celé bakalářské práce. K hlavní metodě, která bude v práci uplatněna, patří metoda komparace, jejímž prostřednictvím bude moci autorka bakalářské práce zhodnotit, jaká pravidla platby pojistného se vztahují k OSVČ a jaká pravidla jsou platná pro zaměstnance.

2

2 Teoreticko-metodologická část První část bakalářské práce se zaměřuje na zpracování základních teoretických poznatků vztahující se k vysvětlení pojmu sociálního pojištění a jeho systému, který se uplatňuje v České republice. Tato kapitola tak objasní, z jakých komponent se pojistné na sociální zabezpečení skládá, kdo jsou jeho poplatníci a jakým způsobem se vypočítává. K tomu budou použity poznatky získané jak z odborné literatury, tak i z internetových zdrojů, včetně příslušné platné legislativy. Podle ní se pak orientují jak OSVČ při platbě sociálního pojištění, tak i zaměstnavatelé, kteří za své zaměstnance jako poplatníky odvádějí příslušnou částku. Vypracování této literární rešerše přispěje k objasnění povahy sociálního pojištění a povinnosti plateb pojistného na sociální zabezpečení u zaměstnanců a OSVČ, díky čemuž bude možné aplikovat tyto poznatky v aplikační části práce a tak dostát splnění cíle bakalářské práce. V souvislosti s pojmem sociálního pojištění je zapotřebí rozlišit dva základní termíny, a to sociální pojištění a platby sociálního zabezpečení. Podle Vebera, Srpové a kol. (2012) se sociální pojištění bere jako obecnější výraz, který byl do praxe zaveden daňovou teorií a zahrnuje: -

veřejné zdravotní pojištění;

-

důchodové pojištění;

-

nemocenské pojištění;

-

příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.

Naproti tomu platby sociálního zabezpečení lze z obecného hlediska chápat především jako „vynaložené částky na pojistné sociálního zabezpečení a nemocenského zabezpečení“ (Veber, Srpová a kol., 2012, s. 160). Podle těchto autorů zahrnují platby sociálního zabezpečení také platbu na příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Kohlíčková (2013) uvádí, že pojistné sociálního zabezpečení představuje důležitý příjem státního rozpočtu, což vychází také z příslušné legislativy. Konkrétně pak z ustanovení § 2 zákona o pojistném na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti č. 589/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Zde se uvádí, že „pojistné je příjmem státního rozpočtu, pokud se dále nestanoví jinak. Příjmem státního rozpočtu jsou též penále (§ 20), přirážka k pojistnému na sociální zabezpečení (§ 21) a pokuty (§ 22) ukládané podle tohoto zákona. Pojistné na důchodové pojištění se vede na samostatném účtu státního rozpočtu a v zákonu o státním rozpočtu se uvádí jako samostatná položka příjmů státního rozpočtu.“ Pro účely této bakalářské práce bude operováno s tím, že sociální pojištění zahrnuje celkem tři druhy plateb, a to na nemocenské a důchodové pojištění a na příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Také těmto pojištěním bude v rámci pojistného na sociálním zabezpečení věnována další pozornost.

3

2.1 Vymezení pojmu sociálního zabezpečení Sociální zabezpečení představuje podle Chvátalové a kol. (2012) samostatné právní odvětví, jež není kodifikováno a vztahuje se především k právu veřejnému. Tröster a kol. (2008) považuje sociální zabezpečení za poměrně ucelenou jednotku, kterou je možno dále vnitřně členit na několik systémů, které jsou charakteristické svým specifickým financováním a také relativní nezávislostí na samotném sociálním zabezpečení. Tyto systémy určující systém sociálního zabezpečení v ČR jsou podle Tröstera a kol. (2008) označovány jako: -

nemocenské pojištění;

-

zdravotní pojištění;

-

důchodové pojištění;

-

státní sociální podpora;

-

sociální podpora;

-

sociální pomoc.

Sociální pojištění je z tohoto hlediska podle Kahouna a kol. (2009) možno chápat především jako povinný finanční systém, jehož prostřednictvím je lidem zajištěna podpora pro případ budoucí sociální události. Jak dále tento autor uvádí, v příslušné legislativě je navíc stanoveno, jakým způsobem je systém sociálního zabezpečení spravován a financován. Děje se tak na podkladě přerozdělovacího systému označovaného jako PAYG (pay-as-you-go). Má se tím na mysli podle Kahouna a kol. (2009), že platba pojistného na důchodové a nemocenské pojištění plyne do státního rozpočtu (z tohoto hlediska představuje jeho klíčový příjem). Odtud je pak možno financovat dávky sociálního zabezpečení. Poplatníky pojistného na sociálním zabezpečení jsou povinně ze zákona zaměstnanci a zaměstnavatelé (Kahoun a kol., 2009). Pro OSVČ není povinností se účastnit nemocenského pojištění, přičemž povinnost účastnit se důchodového pojištění vychází z charakteru jejich podnikatelské činnosti (Kahoun a kol., 2009). V zákoně č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů je zakotvena organizace sociálního zabezpečení, včetně výplaty konkrétních typů sociálních dávek. Podle tohoto zákona se tak sociálním zabezpečením podle § 2 myslí důchodové pojištění. Z hlediska organizačního uspořádání je sociální zabezpečení prováděno orgány sociálního zabezpečení, které jsou reprezentovány podle zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (č. 582/1991 Sb.) těmito institucemi (Duková, Duka, Kohoutová, 2013): -

Ministerstvo práce a sociálních zabezpečení;

-

Česká správa sociálního zabezpečení;

-

okresní správy sociálního zabezpečení;

-

Ministerstvo vnitra;

-

Ministerstvo spravedlnosti;

4

-

Ministerstvo obrany;

-

obecní úřady a obecní živnostenské úřady.

Ze zákona pak mají povinnost hradit pojistné na sociální zabezpečení tyto osoby (Oficiální portál pro podnikání a export, 2011): -

zaměstnavatelé;

-

zaměstnanci, kteří se účastní nemocenského a důchodového pojištění nebo pouze důchodového pojištění;

-

OSVČ;

-

lidé dobrovolně důchodově pojištění.

Jak tedy z této podkapitoly vyplývá, pojem sociálního zabezpečení v sobě zahrnuje hned několik typů pojištění, které tvoří významnou příjmovou i výdejovou položku ve státním rozpočtu ČR. Je tak umožněno, prostřednictvím plateb pojistného na sociálním zabezpečení se připravit na případnou sociální událost, kterou člověk ve svém životě nemůže nikdy vyloučit. Jak však bude dále ukázáno, jiným způsobem probíhá výpočet pojistného u zaměstnance a jinak u OSVČ, což má také významný dopad na jeho sociální jistoty.

2.2 Systém sociálního pojištění v České republice Podle Janouškové (2006) došlo po roce 1989 k významným změnám nejen v oblasti ekonomické, ale také ve sféře sociálního pojištění, což mělo vliv na rozdělení původně jednotného systému. Podle této autorky se tak systém sociálního pojištění klasifikuje na dvě velké podskupiny označované jako: -

systém veřejného zdravotního pojištění, jehož účelem je pokrýt výdaje, jež souvisejí se zdravotní péčí;

-

systém sociálního zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, nemocenského pojištění (současný systém sociálního pojištění je dále zobrazen ve schématu č. 1).

Obrázek 1 Systém sociálního pojištění v České republice

Zdroj: Janoušková (2006, s. 179)

5

Z výše uvedeného obrázku je zřetelné, že pojem sociálního pojištění je nadřazeným termínem pro sociální zabezpečení, které je tak stavěno na roveň veřejnému zdravotnímu pojištění. Samotné sociální zabezpečení se tak dále člení na další tři podsystémy, o nichž bylo hovořeno již dříve. S vymezeným systém sociálního pojištění na území ČR podle Janouškové souhlasí také Vančurová a Láchová (2010), podle nichž jednotlivé subsystémy sociálního pojištění slouží ke krytí jiných účelů. Proto také je každý z nich relativně nezávislým systémem, jenž je charakteristický svou vlastní správou, organizací, financováním i výplatou dávek. Vančurová a Láchová (2010) se pak zmiňují o jednotlivých subsystémech sociálního pojištění následovně: -

první subsystém je označovaný jako veřejné zdravotní pojištění a ve shodě s výše uváděnou Janouškovou slouží k financování nutné zdravotní péče, a to v rozsahu, jak je to dáno v příslušném zákoně;

-

druhý subsystém představuje nemocenské pojištění, jehož účelem je nahradit chybějící příjmy z podnikání či ze zaměstnání po dobu nemoci;

-

z hlediska potřeby finančních prostředků se za nejvýznamnější subsystém považuje důchodové pojištění, jehož cílem je pomoci osobám v případě dlouhodobé či dokonce trvalé neschopnosti pracovat, např. z důvodu stáří (odchod do důchodu), nebo z důvodu trvalé invalidity (invalidní důchod).

Poslední subsystém sociálního pojištění označovaný jako státní politika zaměstnanosti umožňuje podporovat osoby, které jsou vedeny v evidenci jednotlivých úřadů práce, kterým je po stanovenou dobu zákonem vyplácena podpora v nezaměstnanosti (Hospodářská komora České republiky, 2008). Jak dále vyplývá z tabulky č. 1, jednotlivé subsystémy sociálního pojištění jsou také zaměřeny na vyplácení jednotlivých dávek a jiných druhů sociální pomoci. Tabulka 1 Zaměření pojistného plnění subsystémů sociálního pojištění Název subsystému sociálního pojištění

Zaměření pojistného plnění

Veřejné zdravotní pojištění

návštěva lékaře, hospitalizace v nemocnici, léky, lázeňské pobyty, zdravotní pomůcky aj.

Důchodové pojištění

starobní důchod, invalidní důchody, pozůstalostní důchody – vdovský, vdovecký, sirotčí

Nemocenské pojištění

nemocenská pro zaměstnance či OSVČ, podpora při ošetřování člena rodiny, peněžitá pomoc v mateřství

Státní politika zaměstnanosti

peněžitá podpora v nezaměstnanosti, aktivní politika zaměstnanosti – podpora tvorby nových pracovních míst v daném regionu apod.

Zdroj: Hospodářská komora České republiky (2008)

6

Z tabulky č. 1 je patrné, jaké výdaje státu plynou z plateb pojistného na sociální zabezpečení. V tomto případě se totiž uplatňuje sociální princip pojistného plnění, kdy daný typ dávky (pojistného plnění) je ze státního rozpočtu hrazen osobám, které se ocitnou v sociální situaci vyžadující podporu státu. Proto se také zaměstnanci a OSVČ svými platbami za pojistné sociálního zabezpečení podílí nejen na vlastním zabezpečení svých sociálních jistot, ale také umožňují podporu jiných osob ocitající se v dané sociální situaci.

2.3 Pojistné na sociální zabezpečení V předcházející podkapitole bylo vysvětleno, co je míněno pod pojmem sociálního zabezpečení a sociálního pojištění. Pro účely této bakalářské práce je důležité se dále zabývat pouze sociálním zabezpečením, kdy nebude dále brán zřetel na povahu veřejného zdravotního pojištění. Ze zákona platí, že si jej musí povinně hradit jak zaměstnanci, tak i OSVČ bez výjimky. Jak bude dále ukázáno, tato povinnost neplatí v případě nemocenského pojištění. V souladu s poznatky České správy sociálního zabezpečení (2014) se nemocenské a důchodové pojištění odvíjí od tzv. pojistného principu. To na podkladě informací od této organizace znamená, že jejich poplatníci jsou povinni hradit pravidelně příspěvek tohoto pojištění (pojistné), které se pak stává součástí státního rozpočtu. Proto bude dále hovořeno o nemocenském a důchodovém pojištění a o příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. 2.3.1 Nemocenské pojištění Nemocenské pojištění je podle Chvátalové a kol. (2012) právně zakotveno v zákoně č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů. V tomto ohledu má podle této autorky zcela zřetelné vazby na důchodové pojištění, částečně se pak také vztahuje k pojištění zdravotnímu, k pracovnímu, obchodnímu, správnímu a daňovému právu. Prostřednictvím nemocenského pojištění je hrazena podle Tröstera a kol. (2008) sociální událost, jejímž následkem je vznik dočasné pracovní neschopnosti (běžně označované jako nemoc). Osoba, která se účastní nemocenského pojištění, má pak v případě pracovní neschopnosti nárok na dodržení peněžitého plnění, které jí nahradí běžný příjem ze zaměstnání či z podnikání (jedná se o tzv. náhradu mzdy, Koldinská, 2007). Jak vyplývá z poznatků Chvátalové a kol. (2012), nemocenské pojištění nepřináší jen peněžité plnění ve formě práva na výplatu určitých dávek, ale je také spojeno s řadou povinností, které se váží jak k zaměstnancům, tak k podnikatelům a dalším subjektům. Podle této autorky se jedná především o povinnost hradit v pravidelných měsíčních intervalech pojistné. Nemocenské pojištění představuje podle Kahouna (2009) komplex právních vztahů, které upravují finanční zabezpečení osob v případě, že se ocitnou v sociálních situacích, v níž je zapotřebí krátkodobého zabezpečení ze strany státu. Z tohoto pohledu tak Kahoun (2009) dále uvádí, že nemocenské pojištění zahrnuje: -

povinné nemocenské pojištění, které je určeno pro zaměstnance a je z hlediska zákonného určení jejich povinností být v něm účastno;

7

-

dobrovolné nemocenské pojištění, které se týká OSVČ a zahraničních zaměstnanců, proto také pro tyto osoby není povinností platit si nemocenské pojištění, záleží jen na nich, zda se rozhodnout být jeho účastníky, z toho ovšem pro ně vyplývají případné následky v situaci jejich pracovní neschopnosti.

Zákon o nemocenském pojištění (2014) pak definuje, že povinně se jej musí účastnit zaměstnanci, nacházející se v pracovně-právním vztahu. V případě, že zaměstnanec vykonává souběžně více zaměstnání, musí se podmínky pro účast v nemocenském pojištění sledovat v každém zaměstnání zvlášť. Jak již vyplynulo z výše uvedeného, jiná situace nastává v případě skupiny OSVČ. Pro ně totiž platí, že je účast v systému nemocenského pojištění zcela dobrovolná, a proto také záleží na nich, jak se nakonec rozhodnou. V případě, že hradí pojistné na nemocenské pojištění, mají také právo na finanční plnění nemocenské a na plnění peněžité pomoci v mateřství. Nemocenské pojištění je podle Kahouna (2009) založeno na pojistném systému, tj. na povinném odvedení části příjmů pojištěných osob do pojistného systému pro budoucí peněžitá plnění při stanovených sociálních událostech. Podle tohoto autora se jedná o pojištění státní, neboť pojistné spadá do příjmové položky státního rozpočtu a provádění nemocenského pojištění se svěřuje organizačním jednotkám státu, orgánům sociálního zabezpečení. O nemocenském pojištění se zmiňuje také Ministerstvo práce a sociálních věcí (2014a), které uvádí, že se z něj poskytují čtyři konkrétní druhy dávek, a to: -

nemocenské;

-

peněžitá pomoc v mateřství;

-

ošetřovné;

-

vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství.

Systém nemocenského pojištění slouží především pro výdělečně činné osoby, kterým jsou státem zabezpečeny tzv. krátkodobé sociální události (MPSV, 2014a). Po tuto dobu jim tak z titulu nemocenského pojištění náležejí dávky spadající do tohoto pojištění, přičemž za sociální události se považují (MPSV, 2014a): -

dočasná pracovní neschopnost z důvodu nemoci nebo úrazu, příp. z důvodu karantény;

-

ošetřování člena rodiny;

-

těhotenství;

-

mateřství;

-

péče o dítě.

Na nemocenském pojištění jsou účastni jak zaměstnanci, včetně příslušníků ozbrojených sil a bezpečnostních sborů, tak i OSVČ, o jejich dobrovolnosti na tomto pojištění bylo již výše hovořeno. Je tedy důležité si nyní vysvětlit dva pojmy, a to zaměstnání a zaměstnanci, neboť právě tyto dva termíny jsou nevyhnutelně spojeny se

8

systémem nemocenského pojištění. Podle Ministerstva práce a sociálních věcí (2014a) lze tyto pojmy vysvětlit následujícím způsobem: -

zaměstnání se nepovažuje za právní vztah, na němž má osoba povinnost vykonávat práci, podle současného pojetí se jedná o „činnost zaměstnance pro zaměstnavatele, z níž mu plynou nebo by mohly plynout od zaměstnavatele příjmy ze závislé činnosti bez ohledu na druh pracovního vztahu;“

-

za zaměstnance jsou považovány osoby vykonávající určitý druh zaměstnání, „pokud jim plynou nebo by mohly plynout příjmy ze závislé činnosti, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v ČR, předmětem daně a nejsou od této daně osvobozeny.

Jak již bylo dříve pojednáno, účast na nemocenském pojištění je povinná pro všechny zaměstnance (s výjimkou těch, které odvádějí práci pro zaměstnavatele na podkladě dohody o provedení práce), přičemž však musí být splněny následující dvě podmínky (MPSV, 2014a): -

práce je vykonávaná na území ČR v zaměstnávání, které je vykonáváno na podkladě pracovně-právního či pracovního vztahu, které mohou dát vznik na účasti nemocenského pojištění

-

minimální výše sjednaného příjmu - hovoří se v této souvislosti o tzv. rozhodném příjmu, jeho hranice dosahovala k 1. 1. 2009 výše 2 tis. Kč, od roku 2012 pak byla zvýšena o dalších 500 Kč na současných 2.500 Kč, které platí i v roce 2014. Z toho vyplývá, že práce malého rozsahu nepřesahující tuto částku by pak nezakládala osobě účast na nemocenském pojištění.

To ostatně dále Ministerstvo (2014a) potvrzuje: s účinností od 1. 1. 2014 „se ruší zvláštní úprava podmínek účasti na nemocenském pojištění pro krátkodobá zaměstnání, tj. zaměstnání, která neměla trvat a ani netrvala déle než 14 dnů. Zaměstnání se proto budou z hlediska podmínek účasti na nemocenském pojištění dělit na zaměstnání vykonávaná na základě dohody o provedení práce, na zaměstnání malého rozsahu a na ostatní zaměstnání.“ S účinností od 1. ledna 2014 se pak pro všechny zaměstnavatele stala povinnost elektronické komunikace se správou sociálního zabezpečení (ČSSZ, 2013a). Podle této organizace pak mají všichni zaměstnavatelé bez výjimky povinnost podávat předepsané tiskopisy pouze v elektronické formě. Z tohoto pohledu se pak nerozlišuje, zda jde o zaměstnavatele ve formě určité společnosti, či o osobu samostatně výdělečně činnou. Je zde důležité splnit předpoklad zaměstnávání alespoň jednoho pracovníka (ČSSZ, 2013a). S účinností od 1. 1. 2014 je tedy možné elektronicky zasílat formou datové věty (ve formátu XML) následující druhy tiskopisů (ČSSZ, 2013a): -

evidenční list důchodového pojištění;

-

potvrzení o studiu (o teoretické a praktické přípravě) pro účely důchodového pojištění;

-

přehled o výši pojistného;

9

-

oznámení o nástupu do zaměstnání (skončení zaměstnání – jedná se o tiskopis, který se vyplňuje prostřednictvím tzv. e-podání v elektronickém systému České správy sociálního zabezpečení);

-

příloha k žádosti o dávku nemocenského pojištění.

2.3.2 Důchodové pojištění Podle Ministerstva práce a sociálních věcí (2012) vychází uspořádání českého důchodového pojištění z 90. let minulého století, kdy začalo docházet k mnoha reformním krokům. Ty byly podle této organizace dovršeny v roce 1995, kdy byl zároveň přijat zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění s účinností od 1. ledna 1996. Ministerstvo práce a sociálních věcí (2012) se nicméně dále zmiňuje i o dalším důležitém zákoně č. 220/2011 Sb. s účinnosti od září 2011, jehož prostřednictvím jsou upraveny nároky na důchody ze základního důchodového pojištění, pro případ stáří, invalidity a úmrtí živitele, je zde také zakotveno, jakým způsobem se stanoví výše důchodů, podmínky pro jejich výplatu aj. V roce 2011 podle MPSV (2012) pobíralo důchod celkem 2,87 mil. osob, přičemž z tohoto počtu jich celkem 2,34 mil. pobíralo důchod starobní. Jak tento autor dále uvádí, došlo tím ke zvýšení téměř 54 tis. důchodců. Tím také vzrostly v roce 2011 celkové náklady na důchody, které dosahovaly již výše 359,1 mld. Kč, což ve svém důsledku činní téměř 80 % všech finančních prostředků, které směřují na sociální výdaje Ministerstva (MPSV, 2012). Výdaje a příjmy plynoucí z důchodového pojištění eviduje Ministerstvo také z dlouhodobého hlediska, aby bylo možno posoudit jejich efektivitu a jejich meziroční poklesy a růsty, jako např. na následujícím obrázku č. 2. Obrázek 2 Příjmy a výdaje plynoucí z důchodového pojištění v letech 2007-2011 (v mld. Kč)

Zdroj: MPSV (2013b)

Jak je z obrázku č. 3 patrné, v meziročním indexu docházelo ke zvýšení výdajů na výplatu dávek z důchodového pojištění ve všech uvedených letech 2007-2011. Kromě roku 2009 pak docházelo také ke zvyšování příjmů do státního rozpočtu. Z hlediska absolutních čísel se však především zvyšovaly výdaje, zatímco příjmy takovým rapidním tempem nenarůstaly. To pak vyjadřuje značný nepoměr mezi výdaji a příjmy, přičemž v současné době převyšují výdaje nad příjmy téměř o 40 mld. Kč. 10

Ze základního důchodového pojištění jsou vypláceny následující druhy dávek – důchody (MPSV, 2014b): -

starobní, včetně tzv. předčasného starobního důchodu;

-

invalidní;

-

vdovský a vdovecký;

-

sirotčí.

Podle Pelikánové (2009) se OSVČ účastní důchodového pojištění v případě, že jsou zároveň účastni také nemocenského pojištění, přičemž však z tohoto zákonného ustanovení existují dvě výjimky. Jak dále tato autorka uvádí, musí každý PSVČ při vedení evidenčních listů důchodového pojištění znát podmínky, za nichž je možno stát se poplatníkem nemocenského pojištění, které také vychází z předmětného zákona o nemocenském pojištění. To je ostatně také stanovené v § 8 a v § 11 zákona o důchodovém pojištění. V tomto zákoně v § 10 pak stanoveno, kdy může být OSVČ důchodově pojištěna, tj. za jakých podmínek (zákon o důchodovém pojištění s aktuální platností v roce 2014): -

OSVČ v daném kalendářním roce vykonává hlavní samostatnou výdělečnou činnost;

-

OSVČ vykonává vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, pokud „její příjem z vedlejší samostatné výdělečné činnosti dosáhl v kalendářním roce aspoň rozhodné částky; rozhodná částka činí 2,4násobek částky, která se stanoví jako součin všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, za který se posuzuje účast na pojištění, a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu.“

Přikrylová (2013) se domnívá, že OSVČ jsou účastníky nemocenského v případě, že mají povinnost hradit si zálohy na důchodovém pojištění dobrovolně. To však ostatně platí také pro zaměstnance ze zahraničí, kteří vykonávají pracovní činnost na území České republiky. Z tohoto vyplývá, že pro obě skupiny zaměstnanců je povinnost na nemocenském pojištění čistě dobrovolná. V současné době se za poplatníky důchodového pojištění podle ustanovení § 5 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění považují následující kategorie osob: -

zaměstnanci v pracovním poměru;

-

příslušníci Policie České republiky, Vězeňské služby České republiky, Generální inspekce bezpečnostních sborů, Bezpečnostní informační služby, Úřadu pro zahraniční styky a informace, Celní správy České republiky a Hasičského záchranného sboru České republiky, vojáci z povolání a státní zaměstnanci podle služebního zákona;

-

členové družstva, jestliže mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro družstvo práci, za kterou jsou jím odměňováni;

11

-

osoby, které jsou podle zvláštního zákona jmenovány nebo voleny do funkce vedoucího správního úřadu nebo do funkce statutárního orgánu právnické osoby zřízené zvláštním zákonem;

-

osoby samostatně výdělečně činné;

-

zaměstnanci pracující na základě dohody o pracovní činnosti a zaměstnanci pracující na základě dohody o provedení práce;

-

soudci;

-

členové zastupitelstev územních samosprávných celků a zastupitelstev městských částí nebo městských obvodů územně členěných statutárních měst a hlavního města Prahy;

-

poslanci Poslanecké sněmovny a senátoři Senátu Parlamentu;

-

prezident republiky, členové vlády, prezident, viceprezident a členové Nejvyššího kontrolního úřadu, členové Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, předseda Energetického regulačního úřadu, členové Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, členové Rady Českého telekomunikačního úřadu, finanční arbitr, zástupce finančního arbitra, Veřejný ochránce práv a zástupce Veřejného ochránce práv;

-

dobrovolní pracovníci pečovatelské služby;

-

osoby pečující o dítě a osoby, které jsou vedeny v evidenci osob, které mohou vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu, pěstouni vykonávající pěstounskou péči v zařízeních pro výkon pěstounské péče;

-

osoby ve výkonu trestu odnětí svobody zařazené do práce;

-

osoby soustavně se připravující na budoucí povolání studiem na střední nebo vyšší odborné škole nebo vysoké škole v České republice, a to po dobu prvních šesti let tohoto studia po dosažení věku 18 let v období před rokem 2010;

-

osoby vedené v evidenci Úřadu práce České republiky;

-

osoby se zdravotním postižením, které jsou zařazené v teoretické a praktické přípravě pro zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost;

-

osoby pečující osobně o dítě ve věku do čtyř let;

-

osoby pečující osobně o osobu mladší 10 let, která je závislá na péči jiné osoby ve stupni I – IV.

Pelikánová (2009) se v této souvislosti zmiňuje také o osobách pracující pro zaměstnavatele na podkladě dohody o provedení práce, pro něž platí, že nemusejí platit sociální pojištění. Tato skutečnost je pravdivá jen zčásti. Je totiž důležité zhodnotit, jakou částku si zaměstnanec u jednoho zaměstnavatele vydělá. V případě, že se jedná o částku vyšší než 10 tis. Kč měsíčně, musí zaplatit také zdravotní, sociální a nemocenské pojištění (Jakpodnikat.cz, 2014). 2.3.3 Příspěvek na státní politiku zaměstnanosti Příspěvek na státní politiku zaměstnanosti je odváděn zaměstnavatelem a OSVČ spolu s důchodovým pojištěním. Zaměstnanec toto pojistné neodvádí, pouze samotné 12

důchodové pojištění (Česká správa sociálního zabezpečení, 2014). S tím souhlasí také Hejkal (2004), podle něhož je tento příspěvek odváděn plátcem pojistného. Podle tohoto autor se jedná o část odvodu na sociální zabezpečení, a to na účet okresní správy sociálního zabezpečení. Úkolem správy je zajistit pouze příjmovou část příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, zatímco v případě důchodového pojištění se OSSZ věnuje i výdajové části (Hejkal, 2004). Podle Dukové, Duky a Kohoutové (2013) se za základní cíl hospodářské a sociální politiky považuje produktivní a svobodně zvolená zaměstnanost. V této souvislosti se tak podle těchto autorů státní politika snaží usilovat o rovnováhu mezi nabídkou a poptávkou po pracovních silách, po jejich produktivním využití a po zajištění práv občanů. V podobném duchu hovoří o státní politice zaměstnanosti také Pelikánová (2009), která doplňuje, že je tato politika vykonávaná Ministerstvem práce a sociálních věcí. Aktivní politikou zaměstnanosti je chápán souhrn opatření, která směřují k zajištění maximálně efektivní a optimální úrovně zaměstnanosti (Neščáková, 2012). Podle této autorky je však aktivní politika zaměstnanosti vykonávaná nejen MPSV, ale také jednotlivými úřady práce. K jednotlivým nástrojům APZ se podle Dvořákové a kol. (2012) řadí především: -

rekvalifikace;

-

investiční pobídky;

-

veřejně prospěšné práce;

-

společensky účelná pracovní místa;

-

příspěvek na zapracování;

-

příspěvek při přechodu na nový podnikatelský program.

Z plateb pojistného na státní politiku zaměstnanosti, které odvádějí zaměstnavatelé a OSVČ, je tak ze státního rozpočtu hrazeno realizování výše uvedených nástrojů a dalších opatření, které mají vést ke zvýšení zaměstnanosti a k eliminaci vysoké míry nezaměstnanosti. Dvořáková a kol. (2007) pak v této souvislosti uvádí, jakým způsobem se vyvíjely výdaje na aktivní politiku zaměstnanosti v letech 1993-2003 (viz tabulka č. 2).

13

Tabulka 2 Vývoj výdajů na státní politiku zaměstnanosti v České republice v letech 1993-2003

Rok

Politika zaměstnanosti celkem (v tis. Kč)

Z toho: aktivní politika zaměstnanosti (v tis. Kč)

Z toho: aktivní politika zaměstnanosti (v %)

1993

2 166,08

749,41

34,6

1994

2 562,59

718,23

28,0

1995

2 416,64

634,80

26,3

1996

2 664,49

558,09

20,9

1997

3 972,04

552,09

13,9

1998

5 096,71

903,01

17,7

1999

7 631,22

1 921,75

25,2

2000

9 086,62

3 406,15

37,5

2001

9 537,56

4 063,00

42,6

2002

9 879,09

3 483,25

35,3

2003

10 960,42

3 374,16

29,9

Zdroj: Dvořáková (2007, s. 83) – vlastní zpracování

Z tabulky výše je zřejmé, že po roce 2000 začalo docházet k vyššímu financování aktivní politiky zaměstnanosti, a to v souvislosti se zvyšováním míry nezaměstnanosti. Bylo tedy potřeba investovat více prostředků do této formy politiky zaměstnanosti. Z absolutních čísel vyplývá, že částka na aktivní politiku zaměstnanosti se neustále zvyšuje, a to v souvislosti s tím, jaká opatření a jaké nástroje jsou nezaměstnaným poskytovány.

2.4 Poplatníci sociálního pojištění Ze zákona o pojistném na sociální zabezpečení (2014), z jeho ustanovení § 3 vyplývá, které skupiny osob jsou považovány za poplatníky, tj. ty, jež jsou povinni účastnit se sociálního zabezpečení. Podle tohoto zákona, § 3 odst. 1 lze vymezit následující poplatníky: -

zaměstnavatelé, kterými jsou myšleny fyzické nebo právnické osoby, které zaměstnávají minimálně jednoho pracovníka, a to formou pracovního poměru, dohody o provedení práce či dohody o pracovní činnosti;

-

zaměstnanci nacházející se v pracovním poměru, jedná se jak o osoby, které jsou zaměstnány formou pracovního poměru, případně vyvíjejí takovou činnost, která má obsahově formu pracovního poměru, ačkoliv samotný pracovní poměr nevznikl, jedná se však také o zaměstnance pracující na DPP či na DPČ – zde však musí být splněny další podmínky;

-


14

-

další osoby vymezené zákonem, jedná se např. o soudce, poslance, členy zastupitelstva, osoby pečující o dítě a osoby vedené v evidenci osob, jež mohou vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu aj.

O tom ostatně hovoří také Přikrylová (2013), podle níž se k poplatníkům sociálního pojištění (sociálního zabezpečení) řadí: -


-

zaměstnanci;

-

osoby, které se účastní dobrovolného důchodového pojištění.

Přikrylová (2013) ještě navíc k této problematice doplňuje, že v případě OSVČ je tato osoba jak poplatníkem, tak i plátcem pojistného. V ostatních případech poplatníků je plátcem jiná osoba (Přikrylová, 2013). Navíc právě u OSVČ je platba nemocenského pojištění zcela dobrovolná, zatímco u jiných skupin poplatníků, jako např. u zaměstnanců je účast na nemocenském pojištění povinností.

2.5 Sazby sociálního pojištění Jak již vyplynulo z předchozích podkapitol, pro účely této bakalářské práce se má pod pojmem sociálního pojištění na mysli nemocenské a důchodové pojištění a příspěvek na politiku zaměstnanosti. Proto také při uvádění sazeb sociálního pojištění pro jednotlivé poplatníky (zaměstnance, zaměstnavatele a OSVČ). V roce 2014 podle České správy sociálního zabezpečení (2013b) nedochází ke změně v sazbách sociálního pojištění, nýbrž je možno identifikovat rozdíly ve vyměřovacím základu i v částkách minimálních záloh u některých poplatníků. Této problematice budou dále věnovány následující podkapitoly. V tabulce č. 3 jsou uvedeny sazby pojistného na sociální zabezpečení pro tři kategorie poplatníků ve vývoji od roku 1993.

15

Tabulka 3 Vývoj sazeb pojistného na sociální zabezpečení u jednotlivých poplatníků v letech 1993-2014 (v %) Typ poplatníka

Zaměstnavatel

Typ sociálního zabezpečení

1993

1994

1996

2004

2009

2011

2014

NP

3,60

3,60

3,30

3,30

2,30

2,30

2,30

DP

20,40

20,40

19,50

21,50

21,50

21,50

21,50

SPZ

3,00

2,25

3,20

1,20

1,20

1,20

1,20

27,00

26,25

26,00

26,00

25,00

25,00

25,00

NP

1,20

1,20

1,10

1,10

0,00

0,00

0,00

DP

6,80

6,80

6,50

6,50

6,50

6,50

6,50

SPZ

1,00

0,75

0,40

0,40

0,00

0,00

0,00

Celkem

9,00

8,75

8,00

8,00

6,50

6,50

6,50

NP

4,80

4,80

4,40

4,40

1,40

2,30

2,30

DP

27,20

27,20

26,00

28,00

28,00

28,00

28,00

SPZ

4,00

3,00

3,60

1,60

1,20

1,20

1,20

36,00

30,20

29,60

29,60

29,20

29,20

29,20

Celkem

Zaměstnanec

OSVČ

Celkem

Legenda: NP – nemocenské pojištění, DP – důchodové pojištění, SPZ – státní politika zaměstnanosti Zdroj: Ministerstvo práce a sociálních věcí (2013a), Česká správa sociálního zabezpečení (2013b) – vlastní zpracování

Z výše uvedené tabulky č. 3 je patrné, že v roce 2014 nedošlo k žádné změně oproti roku 2013, a jsou tak stále platné sazby pojistného na sociální zabezpečení, které byly změněny k 1. 1. 2011. Je zde však nutno vysvětlit hned několik důležitých souvislostí týkající se plateb a pojistného u jednotlivých kategorií poplatníků. V případě zaměstnanců docházelo v historickém vývoji ke snížení celkového pojistného z původních 9 % v roce 1993 na 6,5 % v roce 2009. Od té doby nedošlo v případě kategorie zaměstnanců k žádným změnám. K 1. 1. 2009 však byly na podkladě novelizace zákona o nemocenském pojištění provedeny významné změny. Zatímco do 31. 12. 2008 byli také zaměstnanci plátci nemocenského pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, od roku 2009 se plátcem stává jejich zaměstnavatel, který za svého zaměstnance hradí tyto platby. Také v případě kategorie zaměstnavatelů došlo ve vývoji let 1993-2014 ke snížení celkové sazby pojistného na sociální zabezpečení z původních 27 % v roce 1993 až na současných 25 %, které jsou platné již od roku 2011. Pro OSVČ je platné, že od roku 1994 nemusí být účastni nemocenského pojištění, které je tak od té doby pro ně povinné. Proto také není v tabulce č. 2 zahrnuto do celkové sazby pojistného, která je povinnou pro všechny OSVČ. Z tabulky výše je také zřejmé, že se snižovala sazba pojistného na státní politiku zaměstnanosti u této kategorie

16

poplatníků. Díky těmto změnám v pojistném na sociální zabezpečení OSVČ došlo ke snížení sazby z původních 36 % v roce 1993 do na 29, 2 % v roce 2014. Je však v této souvislosti zapotřebí zmínit také podstatnou skutečnost související se zavedením dobrovolného druhého pilíře penzijního systému (důchodového spoření), jak se o tom zmiňuje Ministerstvo práce a sociálních věcí (2014b). V případě, že je zaměstnanec účasten tohoto druhého pilíře, sráží mu zaměstnavatel z jeho vyměřovacího základu pojistné v následující výši (MPSV, 2014b, viz tabulka č. 4): -

5 % na důchodové spoření, výše tohoto pojistného je zaměstnavatelem převáděno na účet Finanční správy;

-

3,5 % na důchodové pojištění, které je zaměstnavatelem převáděno na účet OSSZ.

Tabulka 4 Sazby pojistného na důchodové pojištění u zaměstnanců podle účasti ve II. pilíři penzijního systému od 1. 1. 2013 Kategorie zaměstnance

Sazba pojistného

Zaměstnanec účastnící se důchodového spoření

3,5 %

Zaměstnanec neúčastnící se důchodového spoření

6,5 %

Zdroj: Česká správa sociálního zabezpečení (2014b) – vlastní zpracování

Jak tabulka č. 4 ukazuje, v případě, že je zaměstnanec účasten důchodového spoření ve II. pilíři, snižuje se mu odváděná sazba pojistného na 3,5 %. V opačném případě se odvádí z vyměřovacího základu 6,5 %. V souvislosti se zavedením druhého pilíře penzijního systému se také u OSVČ promítá jejich účast na tomto důchodovém spoření v odváděné sazbě pojistného na důchodové pojištění, jak o tom referuje ČSSZ (2013b), viz tabulka č. 5. Tabulka 5 Sazby pojistného na důchodové pojištění u OSVČ podle účasti ve II. pilíři penzijního systému od 1. 1. 2013 Kategorie OSVČ

Sazba pojistného

OSVČ účastnící se důchodového spoření

25,0 %

OSVČ neúčastnící se důchodového spoření

28,0 %

Zdroj: Česká správa sociálního zabezpečení (2013b) – vlastní zpracování

Podobně jako je tomu u zaměstnanců, také v případě OSVČ je za situace, že jsou účastni II. pilíře penzijního systému, odváděna nižší sazba pojistného na důchodové pojištění o 3 %. Na podkladě zjištěných informací v této podkapitole je tak možno shrnout, že větší sociální jistoty jsou přiřazeny právě zaměstnancům, kteří jsou vždy účastni 17

nemocenského pojištění, ačkoliv se sami nestávají jeho plátci. Proto také v případě jejich pracovní neschopnosti mají zajištěnou náhradu mzdy a tedy jistotu, že po dobu jejich nemoci se nedostanou do případných problémů a existenčních nejistot. Naproti tomu v případě OSVČ tomu tak být nemusí, zejména za situace, že si sami neplatí nemocenské pojištění. To je totiž v jejich případě zcela dobrovolné a záleží tedy jen na jejich zvážení, zda se stanou jeho účastníky. Navíc je nutné uvést, že v případě jejich pracovní neschopnosti je jim ČSSZ vyplácena nemocenská až od 15. dne jejich nemoci, zatímco v případě zaměstnance prvních 14 dní jejich pracovní neschopnosti jim náleží náhrada mzdy od zaměstnavatele (vyjma prvních 3 dnů, které nejsou vyplácené podle zákona).

2.6 Vyměřovací základ Vyměřovací základ je důležitý pro výpočet pojistného na sociální zabezpečení. Vzhledem k tomu, co již bylo o povaze sociálního zabezpečení řečeno, je důležité se na tomto místě zmínit o vyměřovacím základu zaměstnanců a OSVČ a definovat tak mezi nimi vzájemné rozdíly. Jak uvádí nakladatelství Sagit (2014), vyměřovací základ se konstruuje odlišně podle toho, o jakého poplatníka se jedná. Lze v podstatě vymezit podle tohoto nakladatelství tři způsoby konstrukce a aplikace vyměřovacího základu: -

pro zaměstnance a zaměstnavatele se jedná o pevnou částku – u zaměstnance se jedná o úhrn jeho započitatelných hrubých příjmů, u zaměstnavatele o úhrn vyměřovacích základů jeho jednotlivých zaměstnanců;

-

pro OSVČ závisí výše vyměřovacího základu na jejich vlastní volbě, vždy je však tento základ ohraničen absolutní a individuální horní a dolní hranicí;

-

pro osoby dobrovolně důchodově pojištěné není určen žádný povinný minimální vyměřovací základ – ten si stanovují sami, jsou pouze limitovány horní hranicí základu.

2.7 Základní rozdíly mezi zaměstnanci a OSVČ Z dosud zjištěného o pojistném na sociálním zabezpečení je patrné, že zcela jiným způsobem funguje u zaměstnanců a zcela jiným způsobem u OSVČ. Jak dále bude v analytické části ukázáno na několika konkrétních příkladech, ačkoliv OSVČ odvádějí menší část pojistného na sociální pojištění, téměř vůbec nedisponují žádnou sociální ochranou, což je pro ně na druhé straně obrovská nevýhoda. V případě, že nastane jakákoliv sociální událost, vystavují se riziku, že nebudou mít žádný příjem, který by jim umožnil dostatečnou ochranu jich samých a jejich rodiny. Navíc nemocenské pojištění je v případě OSVČ zcela dobrovolné a záleží tedy na nich, zda se k němu přihlásí. Přestože tak učiní, i tak nemají nárok na všechny dávky vyplývající z nemocenského pojištění. V analytické části bude také ukázáno, že v případě OSVČ platí také nižší vyměřovací základ pro výpočet jednotlivých druhů dávek, daně, platby na důchodové a nemocenské pojištění. Je tedy na místě se ptát, proč tomu tak právě je. Havlíčková (2005) v této souvislosti uvádí tři následující důvody, přičemž k nim zaujímá kritický pohled:

18

–

„OSVČ nese vyšší míru rizika, ručí celým svým majetkem, musí být samostatnější a všestrannější - je nucena znát a dodržovat spoustu předpisů, vykonávat zdarma státem předepsané úkony (vyplňovat výkazy, podávat daňové přiznání, strpět kontroly z různých úřadů), nemají žádnou záruku příjmu při nedostatku práce (prostoje) atd. Nižší odvody mají tedy být jakousi kompenzací.

–

Je to nutné pro rozvoj podnikání.

–

Část příjmu nepodléhající odvodům je v zásadě určena na investice. Pokud by vyměřovací základ nižší nebyl, platila by OSVČ z investice po odečtení odpisu sociální a zdravotní pojištění (na rozdíl od právnických osob).

Nakolik jsou tyto důvody relevantní? -

Ad 1: To je jistě pravda. Proč to ale řešit nižšími odvody, to už zřejmé není. Nebylo by systémovější zvýšit daňový odpočet nebo snížit daňovou sazbu?

-

Ad 2: Tento argument byl oprávněný na počátku 90. let. Dnes už platí pouze pro začínající podnikatele - a i u těch by systémovější byla úleva na daních.

-

Ad 3: Nedojde-li ke zrušení odpočtů, pak by bylo možné pro stanovení vyměřovacího základu pro pojistné započítat celou investici. Takhle jsou zvýhodněni i podnikatelé, kteří neinvestují.“

Je tedy možno se na podkladě uvedených informací od Havlíčkové se oprávněně domnívat, že by jistě do budoucna bylo zapotřebí změnit celkový systém výpočtu a pojistného na sociálním zabezpečení u OSVČ. Bohužel vláda se nestaví k tomuto tématu příliš lichotivě, proto nelze do budoucna očekávat příliš velké změny.

2.8 Metodika práce Metodika popisuje, jakým byla celá práce zpracovávána a jaké kroky byly při tom činěny. Nejdříve byla vytvořena teoretická část práce, která je pojata jako literární rešerše a přináší tak základní teoretické poznatky o analyzovaném tématu za přispění informací z odborné literatury, primárních zdrojů (zákony) a internetových pramenů. V této části práce byly využity k poznání předmětných souvislostí a vztahů mezi jednotlivými pojmy metody analýzy, syntézy a dedukce. Jako hlavní metoda v analytické části byla využita metoda komparace. Nejdříve tak byly formulovány modelové příklady OSVČ a zaměstnanců. Na podkladě teoretických poznatků tak mohlo dojít k jejich aplikaci v praxi a zhodnocení celé práce a definování tak jejího přínosu. Metodika práce tak umožnila zhodnocení celkového cíle práce, kterého se na podkladě aplikace teoretických poznatků a metodou komparace podařilo dosáhnout a především pak byly zobrazeny rozdíly mezi oběma skupinami poplatníků.

19

3 Analytická část Analytická část bakalářské práce se zaměřuje na aplikaci teoretických poznatků z odborné literatury do praxe. V závislosti na splnění jak hlavního, tak i dílčích cílů práce, se tato část věnuje výpočtu sociálního pojištění u konkrétních příkladů OSVČ a zaměstnanců. Díky tomu se tak dá porovnat nejen odváděné pojistné na sociálním zabezpečení u obou poplatníků, ale také se zhodnotí, jaké jistoty jsou v daném případě spojeny s OSVČ a zaměstnanci. Závěr bakalářské práce se ukončuje srovnáním systému sociálního zabezpečení u OSVČ a u zaměstnanců a jsou navrženy možné změny s cílem efektivnějšího fungování.

3.1 Formulace modelových příkladů Před samotným výpočtem sociálního pojištění u OSVČ a u zaměstnanců je zapotřebí si nejdříve formulovat jednotlivé modelové příklady. Nejedná se o skutečné situace, nýbrž modelové fiktivní případy, na nichž se ovšem dá demonstrovat, jaké povinnosti odvodů sociálního pojištění mají zaměstnanci a jaké mají OSVČ. Za tímto účelem je formulováno celkem 6 konkrétních příkladů, které mají následující znění: -

příklad č. 1: jedná se o podnikatele (OSVČ), který v roce 2014 začíná podnikat na hlavní samostatnou podnikatelskou činnost, z tohoto důvodu se tak rozhoduje platit jen povinné minimální zálohy na pojistném, nemocenské pojištění si hradit nebude;

-

příklad č. 2: jedná se o podnikatele (OSVČ) se zavedenou hlavní samostatnou podnikatelskou činností již od roku 1995, v roce 2013 podal daňové přiznání, včetně Přehledu o příjmech a výdajích OSVČ, jeho daňový základ za rok 2013 činil 498.000 Kč, příjem z podnikání činil 850.000 Kč, výdaje činily 352.000 Kč;

-

příklad č. 3: jedná se o OSVČ podnikající na hlavní samostatnou činnost od roku 2010, v posledním roce se však podnikateli nevedlo příliš dobře, příjmy byly poměrně nízké: 180.000 Kč, na výdaje byl uplatněn 40 % paušál (72.000 Kč), daňový základ tak pro rok 2013 při podání daňovém přiznání činil 108.000 Kč;

-

příklad č. 4: zatímco v předcházejících třech případech si ani jedna ze zamýšlených OSVČ naplatila dobrovolné nemocenské pojištění, rozhodla se OSVČ ve čtvrtém příkladu si podnikatelka (OSVČ) rozhodla hradit nemocenské pojištění, přihlášku na předepsaném tiskopisu k místně příslušnému OSSZ podala dne 12. 2. 2014, a to s účinností od 1. 3. 2014, za rok 2013 činil daňový základ OSVČ 420.000 Kč (příjem činil za rozhodný rok 700.000 Kč, výdaje 280.000 Kč);

-

příklad č. 5: jedná se o nekvalifikovaného zaměstnance, který pracuje jako dělník, se svým zaměstnavatelem uzavřel smlouvu na hlavní pracovní poměr k 1. 7. 2000, od té doby je u něj zaměstnán, k 1. 1. 2014 mu byla zvýšena měsíční mzda na 9.500 Kč hrubého;

-

příklad č. 6: zaměstnankyně vykonává od 1. 8. 2012 pracovní činnost u zahraniční firmy s pobočkou v České republice, je zaměstnána na pracovní pozici marketingového manažera, pod sebou má několik přímých podřízených, 20

její měsíční plat při hlavním pracovním poměru činí 50.000 Kč, oba zaměstnanci při svém zaměstnání nevykonávají žádnou jinou další činnost, věnují se pouze svému zaměstnání, a to při stanoveném pracovním úvazku, jak ukládá zákoník práce. Dělník navíc pracuje ve třísměnném pracovním provozu. Zaměstnankyně – marketingová manažerka má klasickou pracovní dobu, s ohledem na její pracovní vytíženost však často pracuje přesčas. Oba zaměstnavatelé svým pracovníkům nabízejí další výhody ve formě zaměstnaneckých benefitů (bude rozvedeno dále v podkapitole č. 3.4).

3.2 Výpočet sociálního pojištění u OSVČ V této kapitole je demonstrováno, jakým způsobem se u jednotlivých případů OSVČ (příklady č. 1 až č. 4) vypočítávají jejich odvody na sociálním zabezpečení. V tomto případě se má na mysli jejich platby na pojistném spadající pod pojem sociálního zabezpečení. Jak vyplynulo z předcházející kapitoly, ze zákona je povinné hradit pojistné důchodového pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Toto pojistné v roce 2014 stejně jako v roce 2013 činí celkem 29,2 % z jejich vyměřovacího základu. Vzhledem k tomu, že ani jeden z modelových případů OSVČ nevstoupil do II. pilíře penzijní reformy, počítá se s platbou výše uvedenou, tj. 29,2 % vyměřovacího základu OSVČ. To se však mění v souladu s jejich dosaženým ziskem, jak se ukáže dále. Příklad č. 1 Vzhledem k tomu, že podnikatel teprve v roce 2014 začíná rozjíždět svoji podnikatelskou činnost, uplatní v tomto případě ze zákona minimální vyměřovací základ. Ten činí v roce 2014 77.832 Kč na hlavní samostatnou podnikatelskou činnost. Z této výše se pak vypočítává pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na politiku zaměstnanosti ve výši 29,2 %. Pojistné na nemocenské pojištění odváděno není, neboť se jedná o dobrovolné pojištění, k němuž se podnikatel nepřihlásil. V následující tabulce č. 6 je znázorněno, jakou výši pojistného OSVČ odvádí. Tabulka 6 Odvádění pojistného na sociálním zabezpečení u začínajícího podnikatele Položka

Výše v Kč

Minimální roční vyměřovací základ ze zákona

77.832

Minimální vyměřovací základ ze zákona/měsíc (77.832/12)

6.486

Odváděné důchodové pojištění – 28 %/měsíc

1.816

Odváděný příspěvek na státní politiku zaměstnanosti – 1,2 %/měsíc Odváděné pojistné na sociálním zabezpečení – 29,2 %/měsíc Odváděné pojistné na sociálním zabezpečení/12 měsíců 1

78 1.894 22.728

Zdroj: vlastní zpracování 1

Předpokládá se, že OSVČ zahájí podnikatelskou činnost k 1. 1. 2014 a bude ji vykonávat po celý kalendářní rok nepřetržitě.

21

Z tabulky č. 6 je patrné, že začínající podnikatel bude po celý rok 2014 hradit pojistné na sociálním zabezpečení ve výši 1.894 Kč měsíčně, což odpovídá povinným zálohám ze zákona, které musí povinně zaplatit každý podnikatel (ovšem za předpokladu, že mu nejsou OSSZ vypočteny zálohy vyšší). Po roce svého podnikání, tj. v roce 2015 je povinností OSVČ podat daňové přiznání, včetně přehledu příjmu a výdajů OSVČ, v němž musí uvést jak své příjmy, tak i výdaje za rok 2013. Na tomto podkladě zde také uvede zaplacené zálohy na sociálním zabezpečení. Z vypočteného daňového základu (zisku) se ukáže, zda mu bude OSSZ vracet přeplatek na zaplaceném pojistném, nebo naopak bude muset uhradit nedoplatek (to vždy záleží na tom, jakého zisku dosáhne). V tomto případě mohou nastat v roce 2015 u tohoto OSVČ dvě možné varianty, jak je zobrazeno v tabulce č. 7. Tabulka 7 Výpočet důchodového pojištění u OSVČ 1 za rok 2014 Varianta č. 1 (v Kč)

Položka

Varianta č. 2 (v Kč)

Vykázané příjmy

114.000

600.000

Vykázané výdaje

45.600

240.000

68.400

360.000

Vyměřovací základ (50 % daňového základu )

77.832

180.000

Důchodové pojištění + SPZ (29,2 %)

22.728

52.560

Zaplacené zálohy na SZ

22.728

22.728

0

+29.832

1.894

4.380

Zisk = daňový základ (Příjmy-výdaje) 2

Přeplatek (+)/nedoplatek (-) Nově vypočtená záloha (DP+ SPZ/12) Zdroj: vlastní zpracování

Z tabulky výše je zřetelné, že se zálohy odváděné na sociálním zabezpečení změní v případě, že OSVČ dosáhne daňového základu, který bude činit více než dvojnásobek vyměřovacího základu ze zákona. V tomto případě se pak vypočítává odváděné důchodové pojištění z nového vyměřovacího základu. Proto také v tomto modelovém příkladu při dosaženém příjmu 600 tis. Kč (odpovídá měsíční hrubé mzdě 50 tis. Kč u zaměstnance v příkladu č. 6) během prvního roku podnikání musí OSVČ doplatit téměř 30 tis. Kč na sociální zabezpečení a od dalšího měsíce je pak povinen odvádět na zálohách za důchodové pojištění 4.380 Kč. Ovšem v případě (viz varianta č. 1), že by za první rok podnikání dosáhl jen příjmu 114 tis. Kč (což odpovídá měsíční hrubé mzdě 9.500 Kč – viz příklad u zaměstnance č. 5), vždy se použije minimálního vyměřovacího základu daného ze zákona, které činí 77.832 Kč. Proto také OSVČ v tomto konkrétním případě nic nedoplácí a zálohy mu zůstávají na stejné výši jako v roce 2014. V souvislosti s tím, že si však OSVČ neplatí zálohy na nemocenské pojištění, pozbývá tím značných sociálních výhod, neboť nemá nárok na vyplácení nemocenské v případě Vyměřovací základ podnikatele je ve výši 50 % jeho daňového základu jen v případě, že daňový základ je vyšší než minimální vyměřovací základ ze zákona. V praxi to tedy znamená, že daňový základ musí výt vyšší, než je částka 77.832 Kč. 2

22

nemoci nebo úrazu a ženy nemohou v případě otěhotnění žádat o příspěvek v mateřství (tzv. mateřská dovolená). Příklad č. 2 V příkladu č. 2 se jedná již o zavedeného podnikatele, který vykonává podnikání od roku 1995. V roce 20014 mu jako každý rok vyvstává povinnost podat daňové přiznání včetně tzv. Přehledu. Na podkladě této skutečnosti jsou tak zjištěny následující fakta zobrazená v tabulce č. 8. Tabulka 8 Výpočet důchodového pojištění u OSVČ 2 za rok 2013 Položka

Výše v Kč

Vykázané příjmy

850.000

Vykázané výdaje

352.000

Zisk = daňový základ (Příjmy-výdaje)

498.000

Vyměřovací základ (50 % daňového základu)

249.000


72.708


87.600

Přeplatek (+)/nedoplatek (-)

-14.892

Nově vypočtená záloha (DP+ SPZ/12)

6.059

Zdroj: vlastní zpracování

OSVČ v druhém případu vykázal za rok 2013 nižší příjmy, než tomu bylo v roce 2012, proto také došlo ke snížení záloh. Ty činí od roku 2014 výše 6.059 Kč, zatímco v roce 2013 hradil na pojistném na SZ 7.300 Kč. Proto bud budou vráceny zálohy formou přeplatku ve výši téměř 15 tis. Kč. Vzhledem k tomu, že si plátce určil v případě přeplatku jeho vrácení, bude mu zaslána na jeho adresu složenka s předmětnou výší přeplatku od OSSZ. Podobně jako tomu bylo v případě OSVČ 1, tak také OSVČ 2 si nehradí dobrovolné nemocenské pojištění, proto pozbývá veškerých sociálních jistot a výhod, které obvykle plynou zaměstnanci. V případě, že OSVČ onemocní, nebo se jim stane úraz, nenáleží jim žádný příspěvek. Vzhledem k tomu, že se však jedná o zavedeného OSVČ, který zároveň zaměstnává několik podřízených, nemusí se obávat, že by v případě jeho nemoci došlo k výpadku jeho příjmu. Horší situace však nastává u OSVČ, který si veškerou podnikatelskou činnost zajišťuje sám a při jeho nemoci či úrazu znatelně pocítí absenci příjmu z podnikání. Na rozdíl od zaměstnance, jak bude dále prezentováno mu i v případě platby nemocenského pojištění (resp. záloh – odvodů tohoto pojištění) náleží pouze dávka nemocenského a peněžité pomoci v mateřství. Nemají však nárok na ošetřovné při ošetřování člena rodiny, ani na vyrovnávací příspěvek v mateřství. Více o problematice sociálních jistot u OSVČ a u zaměstnance v podkapitole 3.4. 23

Příklad č. 3 Pro demonstraci plateb a odvodů na sociálním zabezpečení u OSVČ 3 se postupuje jako v předchozích dvou příkladech. Zde je možné se setkat právě s případem, kdy v roce 2013 začal mít podnikatel problém s dosahováním vyšších příjmů v podnikání. Již v roce 2012 mu začaly příjmy klesat, což mělo v té době za následek snížení záloh na SZ, přesto ještě bylo dosaženo vyššího vyměřovacího základu, než je minimální povinný. Za rok 2013 však nebylo dosaženo ani toho (viz tabulka č. 9). Tabulka 9 Výpočet důchodového pojištění u OSVČ 3 za rok 2013 Položka

Výše v Kč

Vykázané příjmy

180.000

Vykázané výdaje

72.000


108.000

Vyměřovací základ (50 % daňového základu 3)

77.832


22.728


26.280

Přeplatek (+)/nedoplatek (-)

-3.552

Nově vypočtená záloha (DP+ SPZ/12)

1894


Vzhledem k tomu, že ve třetím modelovém případu OSVČ klesl daňový základ na takovou výši, že jeho vyměřovací základ je nižší, než minimální povinný pro rok 2014, vychází se z vyměřovacího základu daného ze zákona. Ten činí 77.832 Kč. Proto také pro tohoto podnikatele plyne povinnost měsíčně hradit minimální povinné zálohy na SZ, které dosahují výše 1.894 Kč pro rok 2014. Příklad č. 4 V tomto případě je důležité analyzovat, jak se do plateb na sociálním zabezpečení promítne skutečnost, že OSVČ začne s účinností od 1. 3. 2014 hradit měsíční zálohy na nemocenském pojištění (jedná se o dobrovolné rozhodnutí podnikatelky) – viz tabulka č. 10.

Vyměřovací základ podnikatele je ve výši 50 % jeho daňového základu jen v případě, že daňový základ je vyšší než minimální vyměřovací základ ze zákona. V praxi to tedy znamená, že daňový základ musí výt vyšší, než je částka 77.832 Kč. 3

24

Tabulka 10 Výpočet zálohy na nemocenské pojištění u OSVČ 4 v roce 2014 Položka

Výše v Kč

Vykázané příjmy

700.000

Vykázané výdaje

280.000


420.000

Vyměřovací základ (50 % daňového základu)

210.000

Měsíční vyměřovací základ

17.500

Pojistné na nemocenské pojištění – 2,3 %

403


K 1. 3. 2014 tedy na podkladě podaného daňového přiznání a Přehledu s příjmy za rok 2013 připadá podnikatelce povinnost každý měsíc si hradit pojistné na nemocenské pojištění ve výši 403 Kč, což odpovídá 2,3 % z měsíčního vyměřovacího základu. Podnikatelka v průběhu měsíce září 2014 onemocní. Nejprve se tak musí zhodnotit, zda splnila veškeré předpoklady a podmínky pro nárok na vyplacení nemocenské. Jedná se zde především o 3 měsíční čekací dobu, která musí uběhnout mezi počátkem nemocenského pojištění a dnem vzniku dočasné pracovní neschopnosti v souladu s ustanovením § 24 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. Tato podmínka byla splněna, proto má podnikatelka nárok na výplatu dávky během doby dočasné pracovní neschopnosti. V tabulce č. 11 je zobrazeno, jaká výše nemocenské ji náleží pro případ nemoci v délce 20 dnů. Tabulka 11 Výpočet dávky nemocenské u OSVČ Položka

Výše v Kč

Roční vyměřovací základ

210.000,00

Denní vyměřovací základ (210.000:365)

575,34

Do 865 Kč DVZ se započítává 90 %

517,81

Redukovaný DVZ

518,00

Prvních 14 dnů nemocenské

0,00

Dalších 6 dnů nemocenské (0,6*518*6)

1.866,00

Celkem náleží za 20 dní nemoci

1.866,00

Legenda: DVZ – denní vyměřovací základ Zdroj: vlastní zpracování

V případě, že je OSVČ nemocensky pojištěna, nenáleží ji za prvních 14 dní dočasné pracovní neschopnosti dávka nemocenské, ta se vyplácí až od 15. dne DPN, proto také v modelovém příkladu bude podnikatelce vyplacena dávka nemocenské za 6 dní 25

nemoci. V tomto případě jí za jeden den nemoci náleží částka 518 Kč, který se vypočítá jako 90 % redukce z běžného denního vyměřovacího základu. Oproti zaměstnancům jsou však OSVČ znevýhodněny právě v tom, že jim dávka nemocenské náleží až od 15. dne nemoci. Zaměstnanci však pobírají nemocenskou již během prvních 14 dní (vyjma prvních 3 dnů) od svého zaměstnavatele. Díky tomu tak OSVČ pozbývají sociálních jistot na rozdíl od zaměstnanců, což bylo prokázáno také na modelovém příkladu č. 4.

3.3 Výpočet sociálního pojištění u zaměstnanců Zatímco v předcházející podkapitole se demonstrovalo, jakým způsobem lze vypočítat sociální pojištění u OSVČ, v této podkapitole se pozornost zaměřuje na zaměstnance, jako další skupinu poplatníků sociálního zabezpečení. Na podkladě obdobného přístupu, bude také zde u každého příkladu uvedeno, oč se jedná, jaké jsou vstupní charakteristiky zaměstnance a v příslušné tabulce uveden způsob výpočtu sociálního pojištění. Jak bude moci být demonstrováno, zaměstnanci odvádějí podstatně vyšší sociální pojištění, a to z důvodu, že zde OSZZ inkasuje jak za odváděné důchodové pojištění srážené ze mzdy zaměstnance (odvody ve výši 6,5 %), tak inkasuje odvody sociálního zabezpečení od zaměstnavatele za každého jeho zaměstnance. V případě sociálního pojištění činí ze zákona odvody 25 %. Celkem tedy inkasuje OSSZ v daném měsíci odvody za sociální pojištění ve výši 31,5 % z hrubé mzdy zaměstnance. Příklad č. 5 Nekvalifikovaný zaměstnanec pracuje u zaměstnavatele na pracovní pozici dělník. Jedná se o pracovníka, který má minimální kvalifikaci a absolvované pouze základní vzdělání s příslušným rekvalifikačním kurzem na příslušné pracovní začlenění. Jeho měsíční hrubá mzda je 9.500 Kč, přičemž z ní mu zaměstnavatel sráží zálohy za: -

zdravotní pojištění ve výši 4,5 % (za zaměstnavatele 9 %);

-

sociální pojištění ve výši 6,5 % (za zaměstnavatele 25 %);

-

zálohu na daň po odečtení slevy na poplatníka ve výši 2.070 Kč (viz tabulka č. 12).

26

Tabulka 12 Výpočet čisté mzdy zaměstnance 1 a mzdových nákladů zaměstnavatele v roce 2014 Zaměstnanec (v Kč)

Zaměstnavatel (v Kč)

428,00

855,00

0,00

218,50

618,00

2.042,50

Státní politika zaměstnanosti – 0 %/1,2 %

0,00

114,00

Sociální pojištění celkem – 6,5 %/25 %

618,00

2.375,00

Odvody celkem – 11 %/34 %

1.046,00

3.230,00

Sleva na dani pro poplatníka

2.070,00

Položka Zdravotní pojištění – 4,5 %/9 % Nemocenské pojištění – 0 %/2,3 % Důchodové pojištění - 6,5 %/21,5 %

Dílčí měsíční základ daně Záloha na daň

4

12.800,00

5

1.920,00

Záloha na daň po uplatnění slev

0,00

Čistá mzda uplatňovaná zaměstnanosti na bankovní účet/celkové mzdové náklady zaměstnavatele Celkem inkasuje OSSZ v jednom měsíci 2014

8.456,00

12.730 2.993,00


Z uvedené tabulky č. 12 vyplývá, jakým způsobem se u zaměstnance odvádí sociální pojištění. Na rozdíl od OSVČ je zde patrné, že za něj zaměstnavatel odvádí jak nemocenské pojištění povinně, tak také důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Zároveň mu také sráží z jeho mzdy zálohu na důchodové pojištění. Celkem si tak OSSZ v jednom měsíci v roce 2014 inkasuje u tohoto zaměstnance téměř 3.000 Kč. Od počátku nástupu do zaměstnání je pak tento zaměstnanec nemocensky pojištěn, což mu dává na rozdíl od OSVČ příslušné sociální jistoty. Povinností zaměstnavatele je za tohoto zaměstnance odvést do 20. dne následujícího měsíce odvody na sociálním pojištění (sociálním zabezpečení), a to ve výši 2.375 Kč. Příklad č. 6 Pro další demonstraci příkladu výše odvodu sociálního pojištění je znázorněn případ zaměstnankyně s vyšší měsíční hrubou mzdou ve výši 40.000 Kč. Postupuje se obdobně jako u příkladu č. 5, přičemž jednotlivé odvody za tohoto zaměstnance dosahují podstatně vyšších hodnot. Budou tak moci být srovnány odvody jak mezi oběma zaměstnanci, tak i mezi zaměstnanci a OSVČ.

Dílčí měsíční základ daně u zaměstnance se vypočítá jako součet jeho hrubé mzdy a odvodů za sociální a zdravotní pojištění pr o zaměstnavatele, přičemž výsledná částka se zaokrouhlí na celé stovky směrem nahoru. Základ daně v měsíci se tedy vypočítává z tzv. superhrubé mzdy. 5 Záloha na daň před uplatněním příslušných slev se vypočte jako násobek 15 % daně z příjmu fyzických osob z dílčího měsíčního základu daně. V tomto případě 12.800 * 0,15. 4

27

V tabulce č. 13 je tedy znázorněno, v jaké výši odvádí platby za sociální pojištění zaměstnavatel za svého zaměstnance s nadprůměrnou hrubou měsíční mzdou ve výši celkem 50 tis. Kč, což odpovídá ročnímu příjmu OSVČ ve výši 600 tis. Kč. Tabulka 13 Výpočet čisté mzdy zaměstnance 2 a mzdových nákladů zaměstnavatele v roce 2014 Zaměstnanec (v Kč)

Zaměstnavatel (v Kč)

2.250,00

4.500,00

0,00

1.150,00

3.250,00

10.750,00

Státní politika zaměstnanosti – 0 %/1,2 %

0,00

600,00

Sociální pojištění celkem – 6,5 %/25 %

3.250,00

12.500

Odvody celkem – 11 %/34 %

5.500,00

17.000

Sleva na dani pro poplatníka

2.070,00

Položka Zdravotní pojištění – 4,5 %/9 % Nemocenské pojištění – 0 %/2,3 % Důchodové pojištění - 6,5 %/21,5 %

Dílčí měsíční základ daně

67.000,00

Záloha na daň

10.050,00

Záloha na daň po uplatnění slev

7.980,00

Čistá mzda uplatňovaná zaměstnanosti na bankovní účet/celkové mzdové náklady zaměstnavatele Celkem inkasuje OSSZ v jednom měsíci 2014

36.520,00

67.000,00 15.750,00


Na rozdíl od zaměstnance s nízkou kvalifikací a měsíční hrubou mzdou 9.500 Kč odvádí zaměstnavatel za odbornou a vysoce kvalifikovanou zaměstnankyni podstatně více na sociálním zabezpečení a sráží ji také více z její mzdy na důchodovém pojištění. Celkem tak OSSZ během jednoho měsíce obdrží od zaměstnavatele za tuto zaměstnankyni odvody v celkové výši 15.750 Kč, což je zřetelně více než je tomu v případě prvního zaměstnance (příklad č. 5), kde OSSZ za jeden měsíc inkasuje necelých 3 tis. Kč. Výše těchto odvodů pak u obou zaměstnanců má značný vliv na dosahování dávek vyplývajících jak z nemocenského, tak důchodového pojištění. Především pak bude mít zaměstnankyně nárok na vyšší důchod, na vyšší podporu v nezaměstnanosti i vyšší nemocenské, než je tomu v případě méně kvalifikovaného zaměstnance s nižší měsíční hrubou mzdou. V tabulce č. 14 jsou pak shrnuty základní rozdíly v odváděných platbách jak za sociální, tak i za zdravotní pojištění, aby zde mohlo být demonstrováno, jaký je rozdíl v uplatňované čisté mzdě pro zaměstnance na jeho bankovní účet.

28

Tabulka 14 Srovnání odvodů za sociální a zdravotní pojištění mezi zaměstnanci s odlišnou výší mzdy v roce 2014 Zaměstnanec 1 (v Kč)

Zaměstnanec 2 (v Kč)

Zdravotní pojištění srážené ze mzdy – 4,5 %

428,00

2.250,00

Zdravotní pojištění odváděné zaměstnavatelem – 9 %

855,00

4.500,00

Sociální pojištění srážené ze mzdy – 6,5 %

618,00

3.250,00

Sociální pojištění odváděné zaměstnavatelem – 25 %

2.375,00

12.500,00

Celkové odvody zaměstnance – 11 %

1.046,00

5.500,00

Celkové odvody zaměstnavatele – 34 %

3.230,00

17.000,00

12.800,00

67.000,00

1.920,00

10.050,00

0,00

7.980,00

8.456,00

36.520,00

12.730,00

67.000,00

2.993,00

15.750,00

Položka

Dílčí měsíční základ daně Záloha na daň Záloha na daň po uplatnění slev Čistá mzda uplatňovaná zaměstnanosti na bankovní účet Celkové mzdové náklady zaměstnavatele Celkem inkasuje OSSZ v jednom měsíci 2014 Zdroj: vlastní zpracování

Přestože mají oba zaměstnanci garantované sociální jistoty oproti OSVČ, i zde lze identifikovat mezi jednotlivými zaměstnanci s různě vysokou výší hrubé měsíční mzdy značné rozdíly, jak je zobrazeno v tabulce č. 13. U zaměstnankyně s výší hrubé měsíční mzdy dosahují odvody za sociální pojištění, které je odváděno OSSZ téměř 16 tis. Kč, zatímco u zaměstnance s hrubou měsíční mzdou ve výši 9.500 Kč je to necelých 3. tis. Kč. To znamená pětinásobek toho, co běžně odvede méně kvalifikovaný pracovník.

3.4 Srovnání sociálních jistot u OSVČ a zaměstnance Jak bude dále znázorněno v této podkapitole v souvislosti s uplatňováním sociálních jistot, zaměstnanec odvádí vždy daleko více na platbách na pojistném na sociálním zabezpečení, díky čemuž mu je zaručen: -

vyšší důchod;

-

vyšší nemocenská, vyšší mateřská pro ženy v těhotenství a po porodu;

-

možnost žádat o podporu v nezaměstnanosti, vyrovnávací příspěvek v mateřství, o dávku ošetřovného při ošetřování člena rodiny;

-

jistota stabilního zaměstnavatele;

-

nezatížení administrativními úkony;

-

nemusí si vést vlastní účetnictví, sledovat příjmy a výdaje související s pracovní činností 29

-

nemusí sledovat, jak se mění zákony v souvislosti se zajištěním sociálního pojištění (dochází totiž často ke změně v legislativě, jak jej uplatňovat, jaké jsou konkrétní výše záloh na sociální pojištění apod.), veškeré činnosti související s odvodem sociálního pojištění za zaměstnance vykonává jeho zaměstnavatel, jehož povinností je odvádět do 20. dne následujícího kalendářního měsíce OSZZ platbu na pojistném na sociální zabezpečení,

-

zaměstnanec má také nárok na zaměstnanecké benefity, které ještě více posilují jeho sociální jistoty, v řadě podniků se tak jedná např. o získání stravenek, služebního automobilu či mobilního telefonu, dalších možností podnikového vzdělávání, získání flexi poukázek, příspěvek na penzijní připojištění a životní pojištění, což je OSVČ zcela odepřeno.

V následujících dvou tabulkách č. 15 a č. 16 autorka bakalářské práce znázorňuje, jaký je rozdíl v uplatňovaných odvodech na sociálním zabezpečení za situace srovnatelných příjmů. Bude tedy v této souvislosti vzat pro porovnání příklad podnikatele (příklad č. 1), který v roce 2014 vykáže příjmy ve výši 114 tis. a 600 tis. Kč (uvažuje se však, že i v předcházejícím roce vykázal obdobné příjmy, proto bude mít vypočítány zálohy na sociálním pojištění z tohoto vyměřovacího základu). Je třeba připomenout, že v těchto případech (tabulka č. 15 a č. 16) se jedná o OSVČ, kteří si nehradí dobrovolné nemocenské pojištění. Zaměstnanci jsou k nemocenskému pojištění přihlášeni povinně ze zákona a za ně pojistné odvádí jejich zaměstnavatel. Tabulka 15 Srovnání odvodů na sociální pojištění mezi zaměstnancem a OSVČ při nízkých příjmech bez uplatnění odvodů nemocenského pojištění u OSVČ OSVČ 1 (v Kč)

Položka Roční příjem/roční hrubá mzda


114.000

114.000

Výdaje

45.600

-

Daňový základ

68.400

153.600

Vyměřovací základ

77.832

114.000

Odvedené sociální pojištění

22.728

35.916


Z tabulky č. 15 vyplývá, jaký je rozdíl mezi odváděným sociálním pojištěním u OSVČ, který odvádí pouze důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti ve výši 29 % z jejich vyměřovacího základu. Ten dosahuje nižší výše, než v případě zaměstnance, jehož vyměřovací základ činí 114 tis. Kč (odpovídá 12 měsíčním hrubým mzdám, z nichž se vždy počítá odvod plateb na pojistném na sociálním zabezpečení). U OSVČ se vždy odváděné sociální pojištění vypočítává z jejich vyměřovacího základu, který dosahuje poloviny jejich daňového základu. V tomto modelovém příkladu se však použije minimální vyměřovací základ, který pro rok 2014 činí 77.832 Kč. Z uvedeného srovnání je pak zřetelné, že i při stejných ročních příjmech OSVČ a zaměstnance druhý poplatník odvede vyšší pojistné na sociálním zabezpečení. 30

Při následném uplatnění dávek z důchodového pojištění se bude OSVČ důchod počítat pouze z jejich vyměřovacího základu 77.832 Kč, který odpovídá měsíční hrubé mzdě zaměstnance ve výši 6.486 Kč. Tím je reprezentována mzda pracovníka zaměstnaného na poloviční úvazek, z čehož také vyplývá skutečnost nižších důchodů pro OSVČ. V tomto případě si však OSVČ neplatí nemocenské pojištění, proto také v případě nemoci, úrazu či jiných obdobných sociálních událostí (těhotenství, péče o dítě, mateřská) nemá OSVČ nárok na náhradu mzdy, jako je tomu v případě zaměstnance. Tabulka 16 Srovnání odvodů na sociální pojištění mezi zaměstnancem a OSVČ při vyšších příjmech bez uplatnění odvodů nemocenského pojištění u OSVČ OSVČ 2 (v Kč)

Položka


Roční příjem/roční hrubá mzda

600.000

600.000

Výdaje

240.000

-

Daňový základ

360.000

804.000

Vyměřovací základ

180.000

600.000

52.560

189.000

Odvedené sociální pojištění Zdroj: vlastní zpracování

Jestliže v případě srovnání zaměstnance a OSVČ při jejich nižších příjmech nebyl rozdíl v odvedeném pojistném na sociálním zabezpečení takový rozdíl, v případě modelového příkladu obou typů poplatníků se ukazuje, že je daleko vyšší rozdíl. Ten dosahuje téměř 140 tis. Kč za rok v odvedeném sociálním pojištění. Zatímco výchozí podmínky jsou totožné, jak zaměstnanec, tak i OSVČ vykazují za celý rok 2014 příjem ve výši 600.000 Kč, tak v případě zaměstnance vyměřovací základ dosahuje shodné částky (600.000 Kč). U OSVČ však činí vyměřovací základ jen 180 tis. Kč, což odpovídá měsíční hrubé mzdě zaměstnance ve výši 15 tis. Kč. Z toho důvodu je také zřetelné, proč, se OSVČ přiznávají nepoměrně nižší důchody než zaměstnancům. Jestliže tedy na jedné straně jsou s výkonem OSVČ spojeny jisté výhody (nižší odvody na sociálním pojistném, dobrovolnost na platbách na nemocenském pojištění), vždy se také musí zohlednit i druhá strana výkonu OSVČ. Pozbývají totiž téměř všech sociálních jistot. I v případě, že si hradí nemocenské pojištění, nedosahují takové sociální ochrany jako zaměstnanci. Tuto skutečnost autorka demonstruje také na příkladu výpočtu dávky nemocenské při dočasné pracovní neschopnosti (nemoc), a to u případu zaměstnance a OSVČ, kteří dosahují ročně příjmu 600 tis. Kč. Uvažována je dočasná pracovní neschopnost u obou v délce 20 dní (viz následující tabulka č. 17).

31

Tabulka 17 Srovnání výpočtu nároku na dávku nemocenské v době dočasné pracovní neschopnosti u OSVČ a zaměstnance Položka

OSVČ 2 (v Kč)

Zaměstnanec (v Kč)

Roční příjem/roční hrubá mzda

600.000

600.000

Roční vyměřovací základ

180.000

600.000

Denní vyměřovací základ (180.000:365)

493,15

1643,84

Do 865 Kč DVZ se započítává 90 %

443,84

778,50

DVZ 865-1.298 Kč se započítává 60 %

0,00

259,80

DVZ 1.298-2.595 Kč se započítává 30 %

0,00

103,75

444,00

1.143,00

0,00

10.954,00

Dalších 6 dnů nemocenské (z redukovaného DVZ se započítává 60 %)

1.596,00

4.116,00

Celkem náleží za 20 dní nemoci

1.596,00

15.070,00

Redukovaný DVZ Prvních 14 dnů nemocenské

Legenda: DVZ – denní vyměřovací základ Zdroj: vlastní zpracování

Na podkladě tabulky č. 17 je možné spatřit, v čem postrádají OSVČ sociální ochranu, jež plyne pro zaměstnance. Zatímco OSVČ nemá v žádném případě nárok na náhradu mzdy za prvních 14 dnů dočasné pracovní neschopnosti, zaměstnanci v té době od 3. dne DPN pobírají náhradu mzdy od svého zaměstnavatele. V modelovém příkladu tak zaměstnankyně získává za 20 dní nemoci částku 15 tis. Kč, zatímco OSVČ necelých 1.600 Kč.

3.5 Zhodnocení, přínos práce Závěrem této kapitoly je provedeno zhodnocení celé práce. Již teoretická část přinesla podstatné informace o rozdílech v pojistném na sociálním zabezpečení mezi zaměstnanci a OSVČ. Bylo však zapotřebí zjistit, jakým způsobem je výpočet sociálního pojištění prováděn ve skutečnosti a zda opravdu jsou OSVČ vybaveni jen minimální sociální ochranou. Ukázalo se, že ačkoliv si mohou hradit dobrovolné nemocenské pojištění, to je nijak zvláštním způsobem nechrání. Jestliže je tedy na jedné straně jejich výhodou nižší odvádění daní a nižší odváděné sociální pojištění, má to na druhé straně velkou část nevýhod, které jsou prezentovány především nedostatečnou sociální ochranou. Bylo tak však možno prezentovat možné přínosy OSVČ při jejich podnikání a také některé hrozby, kterým by se mohli budoucí zájemci o tento druh podnikání vyhnout. Každopádně je třeba se připravit také na to, že s tímto druhem podnikání souvisí oproti pozici zaměstnanců řada administrativních zátěží a nutnost sledovat novinky a novelizace současné legislativy.

32

4 Závěr Problematika pojistného na sociálním zabezpečení ve vztahu k osobám samostatně výdělečně činných (OSVČ) a ve vztahu k zaměstnancům je v posledních několika letech v ohnisku zájmu jak odborníků, tak i široké veřejnosti. Především pak je možné z pohledu laika domnívat se, že stát je nebývale přísný právě směrem k OSVČ, jimž jsou v každém kalendářním roce zvyšovány povinné minimální zálohy, jež musí být každým OSVČ placeny, bez ohledu na výdělek v daném měsíci. Z tohoto pohledu by tak bylo možno se domnívat, že být OSVČ není až tolik výhodné. Navíc do hry vstupují také další okolnosti, jako je např. ztráta sociálních jistot, včetně nároku na nemocenskou. Hlavním cílem bakalářské práce bylo porovnat rozdíly v sociálním pojištění mezi OSVČ a zaměstnanci, ve vztahu k jednotlivým pojištěním, jež jsou v pojistném na sociální zabezpečení zahrnuty. Jedná se o nemocenské a důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Na podkladě formulování konkrétních praktických případů tak byly zhodnoceny významné rozdíly mezi OSVČ a zaměstnanci ve vztahu k uplatnění nemocenské a důchodu. Bakalářská práce se však také zabývala, jakým způsobem je vyměřován základ, z něhož je počítáno pojistné jak u OSVČ, tak u zaměstnanců a porovnávala výše jednotlivých sazeb. Dotýkala se také v krátkosti problematiky spravedlivosti takto nastaveného systému a uvažovala o možných změnách, které by zjištěné slabé stránky fungování mohly do budoucna změnit. Obsah bakalářské práce byl strukturován do dvou částí, a to na část teoretickou a analytickou. Teoretická část práce byla pojata jako odborná literární rešerše a za pomoci poznatků z literatury a internetových zdrojů byly charakterizovány důležité pojmy týkající se sociálního zabezpečení a sociálního pojištění. Bylo definováno, kam příjmy z plateb sociálního pojištění putují a kdo je jejich poplatníkem. Závěr teoretické části byl ukončen srovnáním mezi zaměstnanci a OSVČ a uvedeny tak hlavní problémy, s nimiž se musí obě skupiny osob potýkat. Z literárních poznatků o pojistném na sociálním zabezpečení vyplynulo, že zcela jiným způsobem funguje u zaměstnanců a zcela jiným způsobem u OSVČ. Ačkoliv OSVČ odvádějí menší část pojistného na sociální pojištění, téměř vůbec nedisponují žádnou sociální ochranou, což je pro ně na druhé straně obrovská nevýhoda. V případě, že nastane jakákoliv sociální událost, vystavují se riziku, že nebudou mít žádný příjem, který by jim umožnil dostatečnou ochranu jich samých a jejich rodiny. Navíc nemocenské pojištění je v případě OSVČ zcela dobrovolné a záleží tedy na nich, zda se k němu přihlásí. Přestože tak učiní, i tak nemají nárok na všechny dávky vyplývající z nemocenského pojištění. Prostřednictvím metodiky práce bylo také popsáno, jaké konkrétní metody byly využity. V teoretické části práce se jednalo za účelem poznání předmětných souvislostí a vztahů mezi jednotlivými pojmy o metody analýzy, syntézy a dedukce. Jako hlavní metoda v analytické části byla využita metoda komparace. Nejdříve tak byly formulovány modelové příklady OSVČ a zaměstnanců. Na podkladě teoretických poznatků tak mohlo dojít k jejich aplikaci v praxi a zhodnocení celé práce a definování tak jejího přínosu. Metodika práce tak umožnila zhodnocení celkového cíle práce, kterého se na podkladě aplikace teoretických poznatků a metodou komparace podařilo dosáhnout a především pak byly zobrazeny rozdíly mezi oběma skupinami poplatníků.

33

Analytická část bakalářské práce se zaměřila na aplikaci teoretických poznatků z odborné literatury do praxe. V závislosti na splnění jak hlavního, tak i dílčích cílů práce, se tato část věnovala výpočtu sociálního pojištění u konkrétních příkladů OSVČ a zaměstnanců. Díky tomu se tak dalo porovnat nejen odváděné pojistné na sociálním zabezpečení u obou poplatníků, ale také se zhodnotí, jaké jistoty jsou v daném případě spojeny s OSVČ a zaměstnanci. V jedné z podkapitol analytické části práce bylo demonstrováno, jakým způsobem se u jednotlivých případů OSVČ (jednalo se o příklady č. 1 až č. 4) vypočítávají jejich odvody na sociálním zabezpečení. V tomto případě se má na mysli jejich platby na pojistném spadající pod pojem sociálního zabezpečení. Jak vyplynulo, ze zákona je povinné hradit pojistné důchodového pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Toto pojistné v roce 2014 stejně jako v roce 2013 činí celkem 29,2 % z jejich vyměřovacího základu. Vzhledem k tomu, že ani jeden z modelových případů OSVČ nevstoupil do II. pilíře penzijní reformy, počítá se s platbou výše uvedenou, tj. 29,2 % vyměřovacího základu OSVČ. To se však mění v souladu s jejich dosaženým ziskem, jak se ukáže dále. Jak bylo také demonstrováno, zaměstnanci odvádějí podstatně vyšší sociální pojištění, a to z důvodu, že zde OSZZ inkasuje jak za odváděné důchodové pojištění srážené ze mzdy zaměstnance (odvody ve výši 6,5 %), tak inkasuje odvody sociálního zabezpečení od zaměstnavatele za každého jeho zaměstnance. V případě sociálního pojištění činí ze zákona odvody 25 %. Celkem tedy inkasuje OSSZ v daném měsíci odvody za sociální pojištění ve výši 31,5 % z hrubé mzdy zaměstnance. Výše těchto odvodů pak u zaměstnanců má značný vliv na dosahování dávek vyplývajících jak z nemocenského, tak důchodového pojištění. Především pak bude mít zaměstnankyně nárok na vyšší důchod, na vyšší podporu v nezaměstnanosti i vyšší nemocenské, než je tomu v případě méně kvalifikovaného zaměstnance s nižší měsíční hrubou mzdou. Přestože mají oba uvádění zaměstnanci garantované sociální jistoty oproti OSVČ, i zde lze identifikovat mezi jednotlivými zaměstnanci s různě vysokou výší hrubé měsíční mzdy značné rozdíly. U zaměstnankyně s výší hrubé měsíční mzdy dosahují odvody za sociální pojištění, které je odváděno OSSZ téměř 16 tis. Kč, zatímco u zaměstnance s hrubou měsíční mzdou ve výši 9.500 Kč je to necelých 3. tis. Kč. To znamená pětinásobek toho, co běžně odvede méně kvalifikovaný pracovník. V souvislosti s uplatňováním sociálních jistot, zaměstnanec odvádí vždy daleko více na platbách na pojistném na sociálním zabezpečení, díky čemuž mu je zaručen vyšší důchod, vyšší nemocenská, vyšší mateřská pro ženy v těhotenství a po porodu, možnost žádat o podporu v nezaměstnanosti, vyrovnávací příspěvek v mateřství, o dávku ošetřovného při ošetřování člena rodiny, Má také jistotu stabilního zaměstnavatele, Není zatížen administrativními úkony, nemusí si vést vlastní účetnictví, sledovat příjmy a výdaje související s pracovní činností, Nemusí sledovat, jak se mění zákony v souvislosti se zajištěním sociálního pojištění (dochází totiž často ke změně v legislativě, jak jej uplatňovat, jaké jsou konkrétní výše záloh na sociální pojištění apod.), veškeré činnosti související s odvodem sociálního pojištění za zaměstnance vykonává jeho zaměstnavatel, jehož povinností je odvádět do 20. dne následujícího kalendářního měsíce OSZZ platbu na pojistném na sociální zabezpečení. Zaměstnanec má také nárok na zaměstnanecké benefity, které ještě více posilují jeho sociální jistoty, v řadě podniků se tak jedná např. o získání stravenek, služebního automobilu či mobilního telefonu, dalších možností podnikového 34

vzdělávání, získání flexi poukázek, příspěvek na penzijní připojištění a životní pojištění, což je OSVČ zcela odepřeno. Jak vyplynulo z jednotlivého srovnání obou kategorií poplatníků, byly identifikovány rozdíly mezi odváděným sociálním pojištěním u OSVČ, který odvádí pouze důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti ve výši 29 % z jejich vyměřovacího základu. Ten dosahuje nižší výše, než v případě zaměstnance, jehož vyměřovací základ činí 114 tis. Kč (odpovídá 12 měsíčním hrubým mzdám, z nichž se vždy počítá odvod plateb na pojistném na sociálním zabezpečení). U OSVČ se vždy odváděné sociální pojištění vypočítává z jejich vyměřovacího základu, který dosahuje poloviny jejich daňového základu. Jestliže v případě srovnání zaměstnance a OSVČ při jejich nižších příjmech nebyl rozdíl v odvedeném pojistném na sociálním zabezpečení takový rozdíl, v případě modelového příkladu obou typů poplatníků se ukazuje, že je daleko vyšší rozdíl. Ten dosahuje téměř 140 tis. Kč za rok v odvedeném sociálním pojištění. Zatímco výchozí podmínky jsou totožné, jak zaměstnanec, tak i OSVČ vykazují za celý rok 2014 příjem ve výši 600.000 Kč, tak v případě zaměstnance vyměřovací základ dosahuje shodné částky (600.000 Kč). U OSVČ však činí vyměřovací základ jen 180 tis. Kč, což odpovídá měsíční hrubé mzdě zaměstnance ve výši 15 tis. Kč. Z toho důvodu je také zřetelné, proč, se OSVČ přiznávají nepoměrně nižší důchody než zaměstnancům. Jestliže je tedy na jedné straně jejich výhodou nižší odvádění daní a nižší odváděné sociální pojištění, má to na druhé straně velkou část nevýhod, které jsou prezentovány především nedostatečnou sociální ochranou. Bylo tak však možno prezentovat možné přínosy OSVČ při jejich podnikání a také některé hrozby, kterým by se mohli budoucí zájemci o tento druh podnikání vyhnout. Každopádně je třeba se připravit také na to, že s tímto druhem podnikání souvisí oproti pozici zaměstnanců řada administrativních zátěží a nutnost sledovat novinky a novelizace současné legislativy. Je tedy možno se na podkladě zjištěného v této práci se oprávněně domnívat, že by jistě do budoucna bylo zapotřebí změnit celkový systém výpočtu a pojistného na sociálním zabezpečení u OSVČ. Bohužel vláda se nestaví k tomuto tématu příliš lichotivě, proto nelze do budoucna očekávat příliš velké změny.

35

Literatura Primární zdroje Zákon č.582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších právních předpisů. Zákon č.589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších právních předpisů. Zákon č.155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších právních předpisů. Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších právních předpisů.

Monografie DUKOVÁ, I., DUKA, M., KOHOUTOVÁ, I. Sociální politika. 1. vyd. Praha : Grada, 2013. 200 s. ISBN 978-80-247-3880-2. DVOŘÁKOVÁ, Z. a kol. Řízení lidských zdrojů. 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 2012, 559 s. ISBN 978-80-7400-347-9. DVOŘÁKOVÁ, Z. a kol. Management lidských zdrojů. 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 2007, 485 s. ISBN 978-80-7179-893-4. HEJKAL, T., ŠVÁCHOVÁ, M., PELIKÁNOVÁ, H., TRNKOVÁ, L. Nemocenské, důchodové a zdravotní pojištění s komentářem. 4.aktual. vyd. Praha : Bova Polygon, 2004. 352 s. ISBN 80-7273-093-2. CHVÁTALOVÁ, I. a kol. Právo sociálního zabezpečení v České republice a Evropské unii. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012. 290 s. ISBN 978-80-7380-374-2. KAHOUN, V. a kol. Sociální zabezpečení: vybrané kapitoly. 1. vyd. Praha : Triton, 2009. 445 s. ISBN 978-80-7387-346-2. KOHLÍČKOVÁ, M. a kol. Daně 2013 a předpisy související s přehledy změn. Olomouc : ANAG, 2013. 1239 s. ISBN 978-7263-794-2. KOLDINSKÁ, K. Sociální právo. 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 2007. 176 s. ISBN 978-80-7179-620-6. NEŠČÁKOVÁ, L., JAKUBKA, J. Zákoník práce 2013 v praxi. Praha : Grada, 2013. 384 s. ISBN 978-80-247-4629-6. PELIKÁNOVÁ H., LANG R., ŠANTRŮČEK V., DORČÁKOVÁ J. Důchodové pojištění. Povinnosti zaměstnavatele od roku 2009. 1.vyd. Praha: Pragoeduca, 2009. 134 s. ISBN 978-80-7310-032-2.

PŘIKRYLOVÁ, H., LUKEŠOVÁ, D. a kol. Abeceda mzdové účetní 2013. 23 vyd. Praha : ANAG, 2013. 573 s. ISBN 978-80-7263-800-0. TRÖSTER, P. a kol. Právo sociálního zabezpečení. Praha : C. H. Beck, 2008, 367 s. ISBN 978-80-7400-032-4. VANČUROVÁ, A., LÁCHOVÁ, L. Daňový systém ČR 2010. 10. vyd. Praha : 1. VOX. 355 s. ISBN 978-80-86324-86-9. VEBER, J., SRPOVÁ, J. a kol. Podnikání malé a střední firmy. 3. aktualiz. a dopl. vyd. Praha : Grada, 2012. 332 s. ISBN 978-80-247-4520-6. Sborníky JANOUŠKOVÁ, J. Sociální pojištění v systému veřejných rozpočtů. In: Veřejná správa 2006 Seč u Chrudimi. 1. vyd. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2006, s. 178-182. ISBN 8071948829. Dostupné z WWW: http://dspace.upce.cz/bitstream/10195/35131/1/JanouskovaJ_Socialni%20pojisteni_VS_ 2006.pdf. Internetové zdroje Dohoda o provedení práce. Jakpodnikat.cz [online] 2014 [cit. 2014-02-06]. Dostupné z WWW: http://www.jakpodnikat.cz/dohoda-provedeni-prace.php. Důchodové pojištění. Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. 2014b [cit. 201402-06]. Dostupné z WWW: http://www.mpsv.cz/cs/3. Důležité údaje platné pro sociální zabezpečení v roce 2014. Česká správa sociálního zabezpečení [online]. 2013b [cit. 2014-02-06]. Dostupné z WWW: http://www.cssz.cz/cz/o-cssz/informace/media/tiskove-zpravy/tiskove-zpravy2013/dulezite-udaje-platne-pro-socialni-zabezpeceni-v-roce-2014.htm. HAVLÍČKOVÁ, K. Zaměstnanci a OSVČ: nespravedlnost odvodů a dávek. Peníze..cz [online]. 2005 [cit. 2014-02-14]. Dostupné z WWW: http://www.penize.cz/mzda-aplat/17088-zamestnanci-a-osvc-nespravedlnost-odvodu-a-davek. MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Analýza vývoje nemocenského pojištění [online] 2013a [cit. 2014-02-06]. Dostupné z WWW: http://www.mpsv.cz/files/clanky/12643/Analyza_2013.pdf. MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Pojistněmatematická zpráva o důchodovém pojištění 2012 [online] 2012 [cit. 2014-02-06]. Dostupné z WWW: http://www.mpsv.cz/files/clanky/13783/PMZ-2012.pdf. Nemocenské pojištění. Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. 2014a [cit. 201402-06]. Dostupné z WWW: http://www.mpsv.cz/cs/7.

Od ledna příštího roku platí pro všechny zaměstnavatele povinnost elektronické komunikace se správou sociálního zabezpečení. Česká správa sociálního zabezpečení [online]. 2013a [cit. 2014-02-06]. Dostupné z WWW: http://www.cssz.cz/cz/ocssz/informace/media/tiskove-zpravy/tiskove-zpravy-2013/od-ledna-pristiho-roku-platipro-vsechny-zamestnavatele-povinnost-elektronicke-komunikace-se-spravou.htm. Oznámení o nástupu do zaměstnání (skončení zaměstnání). Česká správa sociálního zabezpečení [online]. 2013c [cit. 2014-02-06]. Dostupné z WWW: http://www.cssz.cz/NR/rdonlyres/5F667A61-0269-407B-ACC8245DDE21D409/0/895031_32012.pdf. Pojistné na sociální zabezpečení. BusinessInfo.cz : Oficiální portál pro podnikání a export [online]. 2011 [cit. 2014-02-06]. Dostupné z WWW: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/pojistne-na-socialni-zabezpeceni-3564.html Pojistné na sociální zabezpečení. Česká správa sociálního zabezpečení [online]. 2014 [cit. 2014-02-06]. Dostupné z WWW: http://www.cssz.cz/cz/pojistne-na-socialnizabezpeceni. Systém sociálního pojištění. Hospodářská komora České republiky [online]. 2008 [cit. 2014-02-06]. Dostupné z WWW: http://www.komora.cz/vzdelavani-a-lidskezdroje/prirucka-pro-podnikani-v-roce-2008/8-system-socialniho-pojisteni.aspx.. Vyměřovací základ v pojistném na sociálním zabezpečení. Nakladatelství Sagit [online]. 2014 [cit. 2014-02-06]. Dostupné z WWW: http://www.sagit.cz/pages/lexikonheslatxt.asp?cd=154&typ=r&levelid=sz_567.htm. Vývoj sociálních výdajů MPSV v roce 2011. Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. 2013b [cit. 2014-02-06]. Dostupné z WWW: http://www.mpsv.cz/files/clanky/12657/tz_200312a.pdf.

Příloha č. 1: Tiskopis Oznámení o nástupu do zaměstnání (skončení zaměstnání) podávaného elektronickou formou

Zdroj: ČSSZ (2013c)

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU BAKALÁŘSKÁ PRÁCE 2014 EVA SVOBODOVÁ

Recommend Documents