VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ. Obor: Mezinárodní studia podnikání a právo

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ Obor: Mezinárodní studia – podnikání a právo

Bakalářská práce Právní problematika označování olivového oleje

Autor: Lukáš Prade Vedoucí práce: Ing. Mgr. Petr Štěpánek, Ph.D.

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma „Právní problematika označování olivového oleje“ zpracoval samostatně. Veškerou pouţitou literaturu a další podkladové materiály uvádím v přehledu pouţité literatury.

V Praze dne 15. 5. 2014

.................................. Lukáš Prade

Poděkování: Rád bych tímto poděkoval svému vedoucímu bakalářské práce panu Ing. Mgr. Petru Štěpánkovi, Ph.D. za poskytnutí cenných rad, doporučení a konzultací při zpracování mé bakalářské práce.

Obsah Úvod ................................................................................................................................................ 5 1 Charakteristika olivového oleje.................................................................................................... 8 2 Legislativa .................................................................................................................................. 11 2.1 Nařízení Rady č. 136/66/EHS ze dne 22. září 1966 o zřízení společné organizace trhu s oleji a tuky ................................................................................................................................ 12 2.2 Nařízení Rady (ES) č. 1513/2001 ze dne 23. července 2001, kterým se mění nařízení č. 136/66/EHS a (ES) č. 1638/98, pokud jde o prodlouţení doby platnosti reţimu podpory a o strategii jakosti olivového oleje ................................................................................................ 14 2.3 Nařízení Komise (ES) č. 1019/2002 ze dne 13. června 2002 o obchodních normách pro olivový olej .............................................................................................................................. 18 2.4 Nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty („jednotné nařízení o společné organizaci trhů“) ...................................................................... 22 2.5 Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 29/2012 ze dne 13. ledna 2012 o obchodních normách pro olivový olej ......................................................................................................................... 23 2.6 Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 299/2013 ze dne 26. března 2013, kterým se mění nařízení (EHS) č. 2568/91 o charakteristikách olivového oleje a olivového oleje z pokrutin a o příslušných metodách analýzy .................................................................................................. 24 2.7 Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 1335/2013 ze dne 13. prosince 2013, kterým se mění prováděcí nařízení (EU) č. 29/2012 o obchodních normách pro olivový olej .......................... 26 2.8Vyhláška, kterou se stanoví poţadavky pro mléko a mléčné výrobky, mraţené krémy a jedlé tuky a oleje ....................................................................................................................... 27 3 Mezinárodní standardizace......................................................................................................... 29 4 Světový trh s olivovým olejem .................................................................................................. 32 4.1 Podvody s olivovým olejem ................................................................................................ 40 4.2 Podpora producentů olivového oleje ................................................................................... 43 5 Testování olivových olejů .......................................................................................................... 45 5.1 Situace 2002 ........................................................................................................................ 45 5.2 Situace 2012 ........................................................................................................................ 47 6 Praktická část ............................................................................................................................. 51 6.1 Vyhodnocení ankety............................................................................................................ 53 Závěr ............................................................................................................................................. 63 Přehled literatury ........................................................................................................................... 68 Kniţní zdroje ............................................................................................................................. 68 Legislativa ................................................................................................................................. 68 Ostatní zdroje ............................................................................................................................ 69

Úvod Označování potravin je v dnešní době naprosto klíčové téma, a to jak pro obchodníky, tak i pro spotřebitele. Právo na informace o potravinách patří k základním právům nás všech a chrání nás před oklamáním. Mnozí z nás si však informace na etiketách nečtou vůbec nebo ne zcela důkladně, a mnohem více si všímají reklam a vizuálních parametrů obalů potravin. Právě toho jsou obchodníci schopni velmi dobře vyuţít. Oproti tomu i spotřebitelé, kteří se snaţí dávat si na tyto informace pozor, nemají mnohdy šanci opravdovou povahu potraviny rozpoznat. Klamavé techniky prodejců jsou na takové úrovni, ţe je spotřebitel často obětí a kupuje tak nevědomě produkt neodpovídající jeho představám, a to navíc velmi draho. Na druhou stranu je nutno uznat, ţe je legislativa ohledně označování potravin a potravinového práva velmi rozsáhlá, neucelená a nekomplexní a v problematice není tudíţ jednoduché se vyznat. Obchodníci tedy kolikrát ani přesně nevědí, co musí a naopak nesmí na etiketách uvádět. V této práci bych se chtěl věnovat problematice označování potravin v souvislosti s ochranou spotřebitele a zaměřit se na situaci ohledně olivového oleje. Nejprve se budu zabývat legislativním aparátem upravujícím dané právní prostředí, který bude slouţit jako nutný základ pro orientaci. Poukáţi i na náleţitosti informační povahy na etiketách olivového oleje, které jsou povaţovány za významné v souvislosti s definováním kvality. V této souvislosti budu pokračovat vyhodnocením testů, které byly zaměřeny na nabídku olivového oleje na našem trhu a na podvodné praktiky prodejců. Dále budu popisovat celosvětový trh s olivovým olejem, za tím účelem pochopit pozadí a důvody vydávání obsáhlých nařízení týkajících se olivového oleje. Jelikoţ legislativa vţdy reaguje na realitu, rád bych rozebral situaci, která předcházela evropské iniciativě právně upravit obchod s olivovým olejem. Cílem mé práce je zhodnotit, do jaké míry se daří Evropské unii zjednodušit systém potravinového práva a zlepšit právní povědomí a orientaci v dané problematice. V praktické části budu provádět anketu metodou dotazování s cílem zjistit, zdali evropská iniciativa se svými nařízeními zlepšila situaci ohledně ochrany spotřebitele, a to sice v jeho informovanosti a schopnosti rozeznat různé kvality olivových olejů. Dále bych se chtěl zamyslet nad tím, komu vlastně nově vzniklá legislativa situaci ulehčuje, jestli jsou to opravdu spotřebitelé, za jejichţ práva se bojuje, či za nařízeními stojí jiné 5

zájmy. Vzhledem k tomu, ţe mé moţnosti čerpání informací jsou omezené a nemohu do práce zakomponovat zákulisní informace jako evropští lobbisté, bude se jednat v mnoha ohledech pouze o můj subjektivní názor a úvahu. Na tomto místě bych chtěl zmínit svoji vlastní hypotézu, kterou si v průběhu psaní bakalářské práce buď potvrdím, či vyvrátím: „Nařízení Evropské unie přispěla ke zlepšení orientace zákazníků na trhu s olivovým olejem a omezila prostor podnikatelů nabízet klamavě označené potraviny“ Vzhledem k tomu, ţe budu v této práci rozebírat nařízení Evropské unie, chtěl bych definovat ve zkratce celou její legislativu, za tím účelem pochopit charakter těchto dokumentů a uvést tuto formu do souvislosti s ostatními prameny práva. Zákonodárství Evropské unie je tvořeno primárním právem, sekundárním právem a rozsudky Soudního dvora. Primární právo jsou zakladatelské a slučovací smlouvy, smlouvy mezinárodní a obecné právní zásady. Sekundární právo je tvořeno právními akty přijímanými společnými institucemi EU. Formy tohoto práva jsou: nařízení, směrnice, rozhodnutí, doporučení a stanoviska. Tyto právní akty jsou vyhlašovány v Úředním věstníku EU. Nařízení je nejsilnějším právním aktem sekundárního práva Evropské unie a nejúplnějším a nejbezprostřednějším opatřením v rámci nástrojů sbliţování práva, které mají orgány EU k dispozici. Mají obecnou závaznost a v případě nesouladu s vnitrostátním právem i aplikační přednost. Působí bezprostředně, tzn., ţe platí v kaţdém členském státě přímo, bez nutnosti je transponovat do právního řádu členského státu. Směrnice je oproti tomu závazná jen pro ty z členských států, kterým je určena, a to pouze ve svém výsledku. Musí tak být sice implementována, ale způsob, jakým členský stát cílů dosáhne, je naprosto v jeho kompetenci. Rozhodnutí je závazný právní akt, který můţe mít obecnou působnost, nebo být určen konkrétnímu příjemci. Doporučení a stanoviska jsou jiţ právně nezávazné. Poţadavky na označování olivového oleje jsou upraveny jednak na horizontální úrovni, kdy jsou stanoveny obecné poţadavky platné pro všechny potraviny, a jednak na vertikální úrovni, kdy se v nařízeních EU stanoví zvláštní poţadavky pro tuto komoditu.1 V úvodu bakalářské práce bych chtěl také objasnit, z jakého důvodu jsem si vybral právě toto téma, a zmínit argumenty, které mě k mému rozhodnutí vedly. Bakalářskou práci povaţuji za rozsáhlý projekt, se kterým je spojeno velké mnoţství práce a vynaloţeného 1

TÝČ, Vladimír. Základy práva Evropské unie pro ekonomy. Leges, 2010. ISBN 9788087212608.

6

úsilí. Proto se domnívám, ţe zvolené téma je naprosto klíčové, jak pro celkový průběh, tak v konečném důsledku i výsledek bakalářské práce. Z toho důvodu jsem hledal téma, které by mě zaujalo a obohatilo zároveň. Vzhledem k tomu, ţe se věnuji dovozu a prodeji olivového oleje, je pro mě prioritou pohybovat se v této oblasti. Díky této práci bych chtěl obsáhnout klíčové body v problematice označování olivového oleje.

7

1 Charakteristika olivového oleje Abychom byli schopni do problematiky nahlédnout, je v první řadě potřebné olivový olej krátce charakterizovat a jeho druhy rozdělit dle kvality. Olivový olej je olej získávaný z plodů olivovníků, a to lisováním nebo jinými mechanickými postupy. Na kvalitu oliv a následně olivového oleje má vliv mnoho faktorů. Půda, na níţ olivovník roste, povětrnostní podmínky, v nichţ se rodí jeho plody, stupeň zralosti, ve kterém jsou olivy sklizeny, stáří olivovníků a v neposlední řadě proces jeho výroby, tedy zpracování oliv.2 Olivový olej je povaţován za jeden z nejzdravějších tuků. Obsahuje mononenasycené mastné kyseliny a antioxidanty, které napomáhají správnému fungování oběhové soustavy a bojují proti srdečním chorobám, včetně ucpávání cév špatným LDL cholesterolem. Antioxidanty téţ chrání tělesné buňky a zpomalují proces stárnutí. Tato potravina také posiluje obranyschopnost. Důleţitými látkami jsou vitamín E, chlorofyl, fytoestrogeny a především polyfenoly. Olivový olej mimo jiné chrání ţaludeční a střevní sliznici a napomáhá lepšímu fungování jater, ţlučníku a slinivky. V neposlední řadě olej představuje účinnou prevenci proti rakovině. Je i součástí redukčních diet, kdy pomáhá sniţovat nadváhu. Největší přínos olivového oleje je při konzumaci za studena.3 Olivové oleje se dělí dle různých hledisek. I v rámci Evropské unie proběhl určitý vývoj v kategorizaci této komodity. Více v kapitole Legislativa. Ponecháme-li však dělení podle EU a podle mezinárodních standardů stranou, je nejnázornější dělení následující4: 1)Panenské olivové oleje- jsou oleje získávány z oliv pouze mechanickými způsoby při běţných podmínkách, tzn., ţe se nepřipouští lisování za vyšších teplot a extrémních tlaků. Běţně se hovoří o lisování za studena (do 50°C).

2

OREYOVÁ, Cal. Zázračná síla olivového oleje. Banská Bystrica: Euromedia Group, 2009. ISBN 978-80249-1228-8. 3

OREYOVÁ, Cal. Zázračná síla olivového oleje. Banská Bystrica: Euromedia Group, 2009. ISBN 978-80249-1228-8. 4

Druhy olivových olejů [online]. 2011 [cit. 2014-01-14]. Dostupné z: http://www.spanelskyolivovyolej.cz/cs/deleni-olivovych-oleju/druhy/

8

a) Extra panenský olivový olej (Extra virgin)- čirá šťáva z oliv, která si zachovává dokonalé chuťové vlastnosti i aroma. Je také nejbohatší na zdraví prospěšné látky. Jeho kyselost nesmí překročit 0,8 stupně. b) Panenský olivový olej (Virgin)- je olej s kvalitní chutí a vůní. Jeho postup získávání je stejný jako u extra panenského. Nicméně jeho kvalita je niţší, jelikoţ kyselost nesplňuje poţadavky do 0,8 stupně. Povolená kyselost jsou maximálně 2 stupně. c) Lampantový olivový olej (Lampante)- rovněţ druh panenského oleje, jeho volný prodej však není povolen. Důsledkem nepříznivých klimatických podmínek nebo nedostatků ve výrobním procesu má tento olej vysoký obsah kyselin (více neţ 2 stupně) nebo nevyhovující chuť, barvu či zápach. Tyto vady musí být odstraněny pomocí rafinace. Je také označován jako „lampantový“, protoţe se dříve uţíval ke svícení. 2) Olivové oleje- tyto oleje jsou výsledkem dalšího zpracování lampantového oleje a to pomocí rafinace, kdy se sniţuje kyselost lampantových olivových olejů a odstraňují se všechny vady barvy a zápachu. a) rafinovaný olivový olej- olej získaný tímto procesem se nazývá rafinovaný olivový olej. Má stejnou chemickou strukturu jako panenský olivový olej, ale nemá ţádnou vůni a chuť, takţe ho nelze samostatně v této podobě prodávat. b) olivový olej- pro dodání vůně a chuti se do rafinovaného olivového oleje přidává panenský olivový olej nebo extra panenský olivový olej. Pod tímto názvem se s ním setkáme i v obchodech. Jeho kyselost nesmí překročit 1 stupeň. Tento druh je vhodný především na vaření a smaţení, případně grilování.

3) Olivové oleje z pokrutin- kromě těchto olejů existují ještě olivové oleje horší kvality. Kdyţ se totiţ olivy lisují za nízké teploty, zbyde ve vylisované hmotě, v tzv. olivových pokrutinách, ještě hodně oleje. Proto se tento zbytkový pevný odpad zahřeje a s pomocí rozpouštědel se z něj dostane veškerý olej, který ještě obsahuje. Vznikne tak olej horší jakosti, který se nazývá surový olej z pokrutin, není jedlý, nelze ho prodávat a je nutné ho rafinovat stejným způsobem jako lampantový olivový olej. 9

a) rafinovaný olivový olej z pokrutin- tímto postupem vzniká rafinovaný olivový olej z pokrutin, který nemá chuť, vůni ani barvu. b)olivový olej z pokrutin- přidáním panenského olivového oleje nebo extra panenského olivového oleje do rafinovaného olivového oleje z pokrutin z něho vznikne olivový olej z pokrutin. Pokud jeho kyselost nepřesáhne 1 stupeň, je moţné ho pod tímto názvem dodávat na trh. Rafinace je proces, kdy se olej zahřívá a odstraňují se tak chuťové a esenciální vady. Olej horší kvality by byl bez rafinace nepoţivatelný. Pojmem kyselost neoznačujeme kyselost ve smyslu chuti, jak ji běţně známe, nýbrţ jde o chemický parametr udávající mnoţství volných mastných kyselin, coţ je v podstatě mnoţství kyseliny olejové v olivovém oleji. Vyjadřuje se obvykle ve stupních a vypovídá o tom, zda olivy, z nichţ byl olej získán, byly zdravé a zda postup jejich zpracovávání byl proveden správně. Nejčastěji se k tomu pouţívá chemická analýza, která vedle kyselosti zjišťuje i stupeň oxidace. Tato chemická hlediska však nejsou jedinými v definování kvality. Při ochutnávkách nebo při senzorické analýze se odborníci dále soustředí na organoleptické parametry, tedy na vůni a chuť.5 Obecně lze tedy vyvodit, ţe přidáním panenského nebo extra panenského olivového oleje do olejů rafinovaných, tedy méně kvalitních, se oleji dostane potřebné aroma, chuť a barva do té míry, ţe je moţno tyto oleje prodávat. Ovšem to neznamená, ţe takto vzniklý olej je stejně hodnotný jako olej panenský. Je zřejmé, ţe by se tedy tyto kategorie měly zásadně cenově lišit. Mnohdy však ceny oleje kvalitě neodpovídají. Je tak moţné v obchodě vedle sebe najít olej extra panenský a olej z pokrutin za podobnou cenu. Běţnému spotřebiteli však tyto kategorie olivového oleje většinou známy nejsou. A právě tímto se otevírá prostor pro podvodné praktiky prodejců. Orientaci spotřebitelů v kategoriích olivového oleje budu prověřovat později v praktické části. Z uvedeného seznamu olivových olejů je zřejmé, ţe existuje celá řada různě kvalitních druhů olivových olejů. Pro konečného spotřebitele proto není jednoduché se v široké nabídce orientovat. Bereme-li v potaz, ţe obchodníci si jsou této nevědomosti vědomi a nabízejí spotřebitelům produkty klamavé a zavádějící, je opravdu nutné striktně

5

Španělský olivový olej: vlastnosti a kvalita [online]. 2011 [cit. 2014-04-23]. Dostupné z: http://www.spanelskyolivovyolej.cz/cs/deleni-olivovych-oleju/vlastnosti-a-kvalita/

10

vymezit základní rozdělení. Přistupuje se tedy k co nejjednodušší kategorizaci tak, aby byl spotřebitel schopen rozeznat kvalitu a obchodník neměl prostor k obelhání spotřebitele. V současnosti můţe spotřebitel v obchodech narazit pouze na extra panenský, panenský olivový olej, olivový olej a olivový olej z pokrutin. To je jiţ i právně zakotveno v legislativě, nicméně dříve tomu tak nebylo a spotřebiteli byly nabízeny i podřadnější kategorie. Ty uţ se ale na maloobchodní úrovni zakazují prodávat a i pro ty kvalitnější platí další normy, které musí oleje splňovat, aby mohly být spotřebitelům nabízeny.

2 Legislativa V úvodní kapitole budu popisovat kompletně celou legislativu upravující sektor olivového oleje. Nezaměřím se pouze na aktuální podobu, ale budu pozorovat vývoj vydávání dokumentů vztahujících se k olivovému oleji od samého začátku. Veškerý legislativní aparát má na svědomí EU, respektive Evropské společenství (dále jen „ES“) a Evropské hospodářské společenství (dále jen „EHS“). Národní legislativa problematiku olivového oleje vůbec neupravuje a v plné míře se odkazuje na Evropskou unii. Vzhledem k tomu, ţe z pohledu dnešní právní praxe je evropské a národní zákonodárství víceméně to samé, nebudu dle tohoto hlediska kapitolu rozčleňovat. Na druhou stranu je ale nutno si uvědomit, ţe nařízení, která budu popisovat, se tedy vztahovala aţ do roku 2003, kdy se Česká republika výslovně odkázala na EU a přijala tak všechny její dokumenty pouze na členské státy. Sledovat vývoj vydávání nařízení a jejich hlavní účel i mimo ČR je však naprosto zásadní pro celou naši problematiku. Legislativa totiţ vţdy reaguje na realitu a nutnost upravovat právní prostředí dalšími a dalšími nařízeními, tak poukazuje na nedostatečnost systému a přetrvávající problémy v tomto sektoru. Tomu se budu ale věnovat aţ v kapitole Světový trh s olivovým olejem. Kaţdé nařízení nejprve jednoduše popíši, vysvětlím jeho obsah a zdůrazním jeho nejdůleţitější body. Poté budu vţdy citovat zásadní části a případně i samotnou kategorizaci, bude-li ji dokument obsahovat. V posledním odstavci vţdy obsah nařízení shrnu a vyjádřím se ohledně přínosu a zákulisí vydání dané legislativy.

11

2.1 Nařízení Rady č. 136/66/EHS ze dne 22. září 1966 o zřízení společné organizace trhu s oleji a tuky 6 Vývoj kategorizace olivových olejů v legislativě Evropské unie spadá aţ do období EHS. První dokument, který si všímá problematiky olivového oleje, se nazývá „Nařízení Rady č. 136/66/EHS ze dne 22. září 1966 o zřízení společné organizace trhu s oleji a tuky“. Tento dokument v samém začátku upozorňuje na nutnost odstranit překáţky dovozu olejů obecně. Zmiňuje společný celní sazebník, který by měl zajistit lepší zásobování. Velká část nařízení se ale věnuje jiţ samotnému olivovému oleji. Nařízení vysvětluje situaci, kdy pro některé oblasti je produkce oliv naprosto zásadní část příjmů a na tomto odvětví jsou tak zcela závislé mnohé regiony, uţ tehdy si tedy EHS uvědomuje důleţitost sektoru. Upozorňuje také na nutnost strategického a dlouhodobého rozhodování v této oblasti. Spotřebitelské preference i v té době umoţňovaly olivovému oleji disponovat vyšší cenou, nicméně nařízení dává důraz na to, aby se v rámci společného trhu udrţela konkurenceschopnost olivového oleje oproti olejům levnějším (slunečnicovým či řepkovým), a to především co se týká ceny. Je tak v zájmu EHS, aby neklesla ani cena konkurenčních olejů a neklesla tak spotřeba oleje olivového. EHS se také bojí potenciální situace, kdy by kvůli vyšším cenám na světovém trhu oproti niţším na společném evropském trhu producenti upřednostňovali vývoz olivového oleje nad prodejem v EHS. V nařízení je proto zmíněna nutnost přijmout opatření, která budou předcházet těmto scénářům. Jsou zde stanoveny konkrétní postupy vývozu či dovozu oleje a určování cen (jednotná produkční směrná cena, jednotná trţní směrná cena, jednotná intervenční a jednotná prahová cena) za konkrétních situací s tím, ţe se společenství za všech okolností snaţí udrţet produkci olivového oleje na takové úrovni, aby regiony, na jeho produkci závislé, neupadaly. S tím je spojeno udrţování rozumné ceny, k čemuţ přispívá činnost intervenční agentury a jejich regulačních skladů. Za nepříznivé situace a především tedy za panování nízkých cen na trhu s olivovým olejem tyto sklady olej za rozumnou cenu odkupují, čímţ producentům zajišťují alespoň minimální profit. Ochraňují tak zmíněné regiony od úpadku. Tento systém funguje aţ doposud a budu ho popisovat v kapitole Světový trh s olivovým olejem.

6

Nařízení Rady č. 136/66/EHS. In: Úřední věštník EU. 1966. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/CS/TXT/?qid=1397934311951&uri=CELEX:31966R0136

12

V příloze výše citovaného nařízení se stanovuje následující kategorizace olivových olejů: 1. Panenský olivový olej (lze rovněž použít označení "čistý panenský olivový olej"): olivový olej, získaný výhradně mechanickými postupy a který neobsahuje příměsi jiných druhů oleje nebo olivového oleje extrahovaného odlišným způsobem. Panenský olivový olej se třídí takto: a) extra: olivový olej dokonalé charakteristické vůně a chuti o obsahu volných mastných kyselin, vyjádřených jako kyselina olejová, nejvýše 1 g na 100 g; b) jemný: olivový olej, který odpovídá požadavkům na panenský olivový olej "extra", avšak o obsahu volných mastných kyselin, vyjádřených jako kyselina olejová, nejvýše 1,5 g na 100 g; c)

obyčejný

(lze

rovněž

použít

označení

"polojemný"):

olivový

olej

charakteristické vůně a chuti o obsahu volných mastných kyselin, vyjádřených jako kyselina olejová, nejvýše 3,3 g na 100 g; d) lampantový: olivový olej bez charakteristické vůně a chuti nebo olivový olej o obsahu volných mastných kyselin, vyjádřených jako kyselina olejová, více než 3,3 g na 100 g. 2. Rafinovaný olivový olej (lze rovněž užít označení "čistý rafinovaný olivový olej"): olivový olej získaný rafinací panenského olivového oleje. 3. Čistý olivový olej: olej získaný smícháním panenského a rafinovaného olivového oleje. 4. Olivový olej z pokrutin: olej extrahovaný použitím ředidel na produkty čísla ex 23.04 uvedené v čl. 1 odst. 2 písm. e)-pokrutiny a jiné pevné zbytky po extrakci olivového oleje 5. Rafinovaný olivový olej z pokrutin: olej získaný rafinací oleje v bodu 4 určený k lidské spotřebě.

13

6. Rafinovaný olivový olej z pokrutin a olivový olej: olej získaný smícháním rafinovaného olivového oleje z pokrutin a panenského olivového oleje. 7. Technický olivový olej z pokrutin: všechny oleje extrahované z produktů čísla ex 23.04 uvedených v čl. 1 odst. 2 písm. e)- pokrutiny, kromě olejů uvedených v bodech 1 až 6.“ V tomto nařízení se prvně zavádí kategorizace olivových olejů. I přes to, ţe je dělení značně komplikované, je nařízení v tomto ohledu velkým přínosem. Nicméně schopnost orientace spotřebitelů v této nabídce nemohla být skoro ţádná. Jak se ale v úvodu zmiňuje a i samotný název nařízení tomu napovídá, hlavním úkolem je společná organizace trhu. Nařízení se tak snaţí o vytvoření fungujícího jednotného trhu zaloţeného na strategických rozhodnutích. Ochrana spotřebitele je zatím vedlejším tématem. To je ovšem typické pro všechny komodity, kdy se legislativa nejprve zaměřovala na vytvoření jednotného trhu v rámci celého společenství a aţ s odstupem času se ukázalo, ţe se tomu děje na úkor spotřebitelů. Nařízení se snahou ochránit spotřebitele tak přicházejí aţ později.

2.2 Nařízení Rady (ES) č. 1513/2001 ze dne 23. července 2001, kterým se mění nařízení č. 136/66/EHS a (ES) č. 1638/98, pokud jde o prodloužení doby platnosti režimu podpory a o strategii jakosti olivového oleje7 Toto nařízení upravuje a mění nařízení č. 136/66/EHS. Prodluţuje také dobu platnosti některých bodů nařízení (ES) č. 1638/98, které zavádí reţim podpory a strategii jakosti olivového oleje. Tento reţim měl za úkol shromáţdit a analyzovat informace o trhu s olivovým olejem, na jejichţ základě by měl dále vzniknout návrh reformy organizace trhu s touto komoditou. Nicméně tříletá doba na získání informací se ukázala jako nedostačující a opatření se tak prodluţuje na další tři roky. Nařízení se také dotýká podpory výroby olivového oleje, kdy uţ nově budou podporovány pouze olivovníky 7

Nařízení Rady (ES) č. 1513/2001. In: Úřední věštník EU. 2001. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/CS/TXT/?qid=1397934830914&uri=CELEX:32001R1513

14

zahrnuté a prokázané ve fungujícím Geografickém informačním systému (dále jen „GIS“). To znamená, ţe se tedy částečně mění financování tohoto sektoru. Co se týká věcného obsahu samotného nařízení, je zde kladen důraz na zavádění podrobných pravidel tak, aby celé odvětví správně fungovalo, na zlepšení strategického řízení a zavádění standardizovaných certifikačních programů, na zvyšování a na ochranu jakosti olivových olejů a v neposlední řadě se nařízení dotýká i dopadu produkce olivového oleje na ţivotní prostředí. V této době byla trendem zvyšující se nabídka extra panenských olivových olejů, v této souvislosti Evropské společenství vyjadřuje obavu z přehlcení spotřebitele nabízenými nejkvalitnějšími oleji. Tím pádem by se měly zpřísnit podmínky pro maximálně přípustné mastné kyseliny v extra panenských olivových olejích, coţ by v konečném důsledku mělo být ku prospěchu spotřebitele. Pro naši problematiku kategorizace olivových olejů jsou zajímavé tyto části nařízení, které budu citovat: „Vývoj na trhu s olivovým olejem naznačuje nutnost sladěné strategie zvyšování jakosti, která bere ohled i na dopady na životní prostředí a která zahrnuje mimo jiné i pobídky v zájmu podpory strukturalizace odvětví a úpravy třídění olivového oleje a olivového oleje z pokrutin.“ „Označení a definice olivového oleje a olivového oleje z pokrutin jsou zčásti neuspokojivé a mohly by být zavádějící jak pro spotřebitele, tak pro hospodářské subjekty. Takové problémy způsobují narušení trhu; aby jim bylo možné zabránit, je třeba označení a definice uvedené v příloze nařízení č. 136/66/EHS nahradit novými.“ „Pokrok dosažený producenty a lisovnami vedl ke zvýšení produkce panenského olivového oleje a extra panenského olivového oleje a ke snížení produkce obyčejného olivového oleje a lampantového olivového oleje. Aby bylo při třídění panenského olivového oleje možné vzít v úvahu tento vývoj trhu a aby z toho mohl mít spotřebitel užitek, je třeba snížit maximální přípustný obsah mastných kyselin u extra panenského olivového oleje a odstranit ze seznamu druhů olivového oleje obyčejný panenský olivový olej a zařadit jej do kategorie lampantového olivového oleje.“

15

„Druhové označení "olivový olej" se v současnosti používá k označení kategorie uvedené v bodě 3 přílohy nařízení č. 136/66/EHS, směsi rafinovaného olivového oleje a panenského olivového oleje, kromě lampantového panenského olivového oleje. Toto vede k záměnám, které by mohly být zavádějící pro spotřebitele a způsobit narušení trhu. Směsi by proto měly být označovány zvláštním způsobem, aniž by se znehodnotila kategorie, jejíž charakteristiky jsou mnoha spotřebiteli oceňovány.“ V příloze uvedeného nařízení se olivové oleje dělily takto:

„1. PANENSKÝ OLIVOVÝ OLEJ Olej získaný z plodů olivovníku, získaný výhradně mechanickými nebo jinými fyzikálními postupy, za podmínek, zejména teplotních, které nevedou ke změně jakosti oleje, a jenž neprošel žádným jiným procesem kromě praní, dekantace, odstředění a filtrace, bez oleje získaného pomocí rozpouštědel nebo použitím chemických nebo biochemických postupů nebo reesterifikací a bez jakéhokoli smíchání s oleji jiných druhů. Panenský olivový olej se výhradně třídí a označuje takto: a) extra panenský olivový olej: panenský olivový olej o obsahu volných mastných kyselin, vyjádřených jako kyselina olejová, nejvýše 0,8 g na 100 g, a s ostatními charakteristikami, které odpovídají charakteristikám stanoveným pro tuto kategorii; b) panenský olivový olej: panenský olivový olej o obsahu volných mastných kyselin, vyjádřených jako kyselina olejová, nejvýše 2 g na 100 g, a s ostatními charakteristikami, které odpovídají charakteristikám stanoveným pro tuto kategorii; c) lampantový panenský olivový olej: panenský olivový olej o obsahu volných mastných kyselin, vyjádřených jako kyselina olejová, vyšším než 2 g na 100 g, a/nebo s ostatními charakteristikami, které odpovídají charakteristikám stanoveným pro tuto kategorii. 2. RAFINOVANÝ OLIVOVÝ OLEJ:

16

olivový olej získaný rafinací panenského olivového oleje, o obsahu volných mastných kyselin, vyjádřených jako kyselina olejová, nejvýše 0,3 g na 100 g, a s ostatními charakteristikami, které odpovídají charakteristikám stanoveným pro tuto kategorii. 3. OLIVOVÝ OLEJ – SMĚS RAFINOVANÉHO OLIVOVÉHO OLEJE A PANENSKÉHO OLIVOVÉHO OLEJE: olivový olej získaný smícháním rafinovaného olivového oleje a panenského olivového oleje, kromě lampantového panenského olivového oleje, o obsahu volných mastných kyselin, vyjádřených jako kyselina olejová, nejvýše 1 g na 100 g, a s ostatními charakteristikami, které odpovídají charakteristikám stanoveným pro tuto kategorii. 4. SUROVÝ OLIVOVÝ OLEJ Z POKRUTIN: olej získaný z olivových pokrutin pomocí rozpouštědel nebo fyzikálním postupem, nebo olej odpovídající lampantovému panenskému olivovému oleji, s výjimkou některých specifických charakteristik, bez oleje získaného reesterifikací a bez jakéhokoli smíchání s oleji jiných druhů, a s ostatními charakteristikami, které odpovídají charakteristikám stanoveným pro tuto kategorii. 5. RAFINOVANÝ OLIVOVÝ OLEJ Z POKRUTIN: olivový olej získaný rafinací surového olivového oleje z pokrutin, o obsahu volných mastných kyselin, vyjádřených jako kyselina olejová, nejvýše 0,3 g na 100 g, a s ostatními charakteristikami, které odpovídají charakteristikám stanoveným pro tuto kategorii. 6. OLIVOVÝ OLEJ Z POKRUTIN: olivový olej získaný smícháním rafinovaného olivového oleje z pokrutin a panenského olivového oleje, kromě lampantového panenského olivového oleje, o obsahu volných mastných kyselin, vyjádřených jako kyselina olejová, nejvýše 1 g na 100 g, a s ostatními charakteristikami, které odpovídají charakteristikám stanoveným pro tuto kategorii.“

Co se týká samotné kategorizace, je nutno přiznat určité zjednodušení. Počet deseti kategorií se sníţil na osm. U panenských olivových olejů byl nahrazen jemný a obyčejný panenský olivový olej olejem panenským. U této kategorie se také značně zpřísnily podmínky maximálně přípustných volných mastných kyselin. Toto hledisko se nově zavedlo i u ostatních kategorií a určily se limity. Co se týká terminologie, i ta byla

17

částečně změněna. Dosavadnímu čistému olivovému oleji byl přidán dodatek „směsi“, coţ ochraňuje spotřebitele od nesprávného zařazení této kvality mezi kvality vyšší. Stejně tomu tak bylo i v případě olivového oleje z pokrutin, který se doplňuje o název „surový“. Kategorii, která následuje po rafinaci předchozího druhu oleje a smíchání s panenským olejem byla odebrána část názvu. Nově tak vznikl pouze olivový olej z pokrutin. Charakteristiky a definice zůstávají víceméně stejné. U druhů, kde se olej míchá s kategorií panenských olejů, je výslovně řečeno, ţe se tím nemyslí míchání s lampantovými oleji, coţ se logicky ani nepředpokládá, ale nařízení to raději jasně vymezuje. Kategorie technického olivového oleje se zcela vynechává. Tato kategorizace je závazná aţ za dva roky, aby bylo moţné se změnám řádně přizpůsobit, s výjimkou surového olivového oleje z pokrutin, který tak má být označen ihned. Toto nařízení se jiţ nesnaţí jen odstranit překáţky k vytvoření jednotného trhu, ale upravuje navazující oblasti. Snaţí se o zlepšení strategického řízení sektoru a o zvyšování a ochranu jakosti olivových olejů. Dále nařízení upravuje oblast finanční podpory a dotýká se i dopadu produkce olivového oleje na ţivotní prostředí. Úprava je tak mnohem hlubší a komplexnější. Prvně se téţ mluví o nutnosti změnit kategorizaci, která je dle nařízení z části neuspokojivá a zavádějící a mohla by tak vést k narušení trhu.

2.3 Nařízení Komise (ES) č. 1019/2002 ze dne 13. června 2002 o obchodních normách pro olivový olej 8 Výše zmíněné nařízení připomíná moţnost vstupu olivového oleje na trh s vyššími cenami. Je poţadováno stanovit nové obchodní normy a zvláštní pravidla pro tuto komoditu. Vše by mělo směřovat k zajištění pravosti prodávaného oleje a dosaţení transparentnosti na trhu. Nově se v nařízení zmiňuje o ochranných známkách a označování regionálního původu. Olivový olej je oproti ostatním jedlým olejům částečně ovlivněn oblastí, kde je produkován. To můţe vést k domněnce, ţe i u ostatních jedlých olejů je původ směrodatný. Z toho důvodu by se měl původ olivového oleje 8

Nařízení Komise (ES) č. 1019/2002. In: Úřední věštník EU. 2002. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:32002R1019:CS:HTML

18

uvádět jen u těch kategorií, kde opravdu hraje roli. Můţe se tak uvádět pouze u extra panenského a panenského oleje. Otázka původu je celkově jedním z hlavních bodů nařízení. Vzhledem k tomu, ţe neexistuje systematické zabezpečení kontroly údajů ohledně původu olejů, zůstává tento údaj nepovinný. Olej můţe pocházet z členského státu, Společenství, anebo třetí země. Dalším novým bodem je maximální přípustná velikost balení pro maloobchodní prodej. Ta se vzhledem k určitým vlastnostem, které olivový olej vykazuje, stanovuje na 5 litrů. Dále pak musí být balení opatřeno uzávěrem, který jiţ nelze dále pouţít. Pro společné stravování, např. restaurace, však balení ţádné mnoţstevní omezení nemají. Co se týká označování, nařízení se dotýká i pojmů „první lisování za studena“ a „lisování za studena“, které pevně vymezuje. Údaje o obsahu kyselin a o organoleptických vlastnostech na obalech připouští, jen pokud jsou v souladu s Nařízením o charakteristikách olivového oleje a metodách analýzy 2568/91. Etiketa by neměla

spotřebitele

dezinformovat

a

uvádět,

ţe

olej

disponuje

zvláštními

charakteristikami, které ale ve skutečnosti mají všechny olivové oleje. Obsah kyselin by dále neměl vytvářet falešný dojem absolutního kritéria. Směsi olivových olejů nebo i potraviny obsahující olivový olej musí vţdy obsahovat procentní podíl konkrétní sloţky, a nesmí tak zneuţívat dobrého jména panenských olivových olejů. Při kontrolách by měl členský stát spolupracovat s Komisí a v případě, ţe narazí na nesprávné označení stanovit přiměřené sankce. Činnost obou subjektů by měla směřovat k celkovému zajištění transparentnosti na trhu. Cituji zásadní důvody vydání tohoto nařízení: „(7) Odkazuje-li označení původu panenského olivového oleje na Společenství nebo členský stát, je třeba vycházet ze skutečnosti, že jakost a chuť oleje ovlivňují kromě použitých oliv také techniky a postupy lisování. Označení původu proto musí odpovídat zeměpisné produkční oblasti, tj. obecně oblasti, ve které byl olej vylisován z oliv. Pokud k lisování olejů nedochází v oblastech sklizně oliv, je toto třeba uvést na balení popřípadě na etiketě, aby nedocházelo ke klamání spotřebitelů a k narušení trhu s olivovým olejem.“ „(8) Velkou část panenských olivových olejů uváděných na trh ve Společenství a v členských státech tvoří směsi, u kterých je zaručena konsistentní jakost a charakteristické organoleptické vlastnosti v souladu s očekáváním trhu. Typické 19

vlastnosti panenských olivových olejů z daných oblastí tedy zůstávají zachovány přes – nebo také díky – přidání malého množství olivového oleje pocházejícího z jiné oblasti. V zájmu umožnění pravidelného zásobování trhu v souladu s tradičními obchodními toky a s ohledem na kvantitativní výkyvy produkce typické pro pěstování oliv je proto třeba zachovat označení původu uvádějící Společenství nebo členský stát, pokud je produkt směsí obsahující malý procentní podíl olivového oleje z jiných oblastí. Spotřebitelé však musí být v takových případech informováni o tom, že celý produkt nepochází výhradně z oblasti zahrnuté pod označení původu.“ „(10) Je třeba přijmout opatření v zájmu zabezpečení toho, aby potraviny obsahující olivový olej neuváděly spotřebitele v omyl tím, že by spotřebitelům zdůraznily dobré jméno olivového oleje, aniž by jasně specifikovaly skutečné složení potravinového výrobku. Na etiketě je proto třeba jednoznačně uvést procentní podíl olivového oleje, jakož i odpovídající údaje u potravinových výrobků, které jsou složeny výhradně ze směsí různých rostlinných tuků. Dále je třeba vzít v úvahu zvláštní ustanovení určitých nařízení pro výrobky obsahující olivový olej“. V kategorizaci olivového oleje tato úprava přináší následující změny: „Vedle obchodního označení podle článku 35 nařízení č. 136/66/EHS musí označení etiketami u olejů uvedených v čl. 1 odst. 1 poskytovat čitelným a nesmazatelným písmem tyto údaje o dané kategorii olivového oleje: a) extra panenský olivový olej: "výběrová jakost olivového oleje získaného přímo z oliv pouze mechanickými postupy;" b) panenský olivový olej: "olivový olej získaný přímo z oliv pouze mechanickými postupy;" c) olivový olej obsahující směs rafinovaného olivového oleje a panenského olivového oleje: "olivový olej obsahující pouze rafinovaný olivový olej a olej získaný přímo z oliv;"

20

d) olivový olej z pokrutin: "olivový olej obsahující pouze olej získaný zpracováním zbytků po extrakci olivového oleje a olej získaný přímo z oliv;" nebo "olivový olej obsahující pouze olej získaný zpracováním olivového oleje z pokrutin a oleje získaného přímo z oliv."“ Obchodní označení zůstává stále stejné a vychází z nařízení č. 136/66/EHS. Na obchodní označení z roku 2001 zde není odkázáno, jelikoţ je závazné aţ v roce 2003. Nařízení se snaţí o stanovení jednoznačnějších trţních norem pro olivový olej, kterými má spotřebitelům pomoci při nákupu a přispět ke konsolidaci trhu. U vybraných druhů oleje, respektive u těch, co se prodávají běţně v obchodech, jsou povinné dovětky o způsobu výroby dané kategorie oleje. Tím nařízení tedy poukazuje, na jaké druhy oleje se ubírá pozornost. Do popředí zájmu se dostávají druhy, se kterými probíhají podvody, a tedy spotřebitelsky nejoblíbenější olivové oleje. Stále však není výslovně stanoveno, jaké druhy se mohou na maloobchodní úrovni prodávat, coţ je zásadní krok ke zlepšení orientace spotřebitele. Dokument se problematikou zaobírá podstatně detailněji, z čehoţ je patrná špatná zkušenost a nutnost dalších úprav. Oproti tomu se ale neztotoţňuji se stanoviskem, které umoţňuje výrobcům označit za oblast původu obecně celou Evropskou unii. Napříč snad všemi nařízeními v souvislosti s olivovým olejem je zmiňována velká důleţitost určení konkrétního místa, jelikoţ panují velké rozdíly mezi produkčními oblastmi i uvnitř Společenství. Dle mého názoru „původ z EU“ nemá dostatečně vypovídající hodnotu pro spotřebitele.

21

2.4 Nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty („jednotné nařízení o společné organizaci trhů“)9 Další z nařízení reaguje na komplikované právní prostředí, které vzniklo kvůli vydávání velkého mnoţství různých dokumentů. Tyto úpravy povětšinou řešily stejný či podobný problém jiným způsobem. Bylo tedy zapotřebí prostředí společné zemědělské politiky zjednodušit. Mluví se ovšem o technickém zjednodušení, nikoliv o rušení či měnění dokumentů. Dle nařízení by měl existovat společný právní rámec pro všechny komodity a dále pro specifikaci jednotlivých druhů by se mělo nahlíţet do konkrétních úprav. V označování olivového oleje se připouští rozdělení jako v nařízení 1513/2001, nicméně na maloobchodní úrovni se dovoluje prodávat pouze druhy oleje dle nařízení 1019/2002. Celkově je toto nařízení velmi obsáhlé a týká se široké škály komodit. V souvislosti s olivovým olejem je nařízení závazné od 1. července 2008. Cituji vysvětlení důleţitosti správného označení olivových olejů, které je uvedeno v úvodní části výše zmíněného nařízení: „Označení a definice olivového oleje a název jsou základním prvkem tržního pořádku, neboť stanoví normy jakosti a poskytují spotřebitelům odpovídající informace o produktu, a měly by být v tomto nařízení zachovány.“ Z mého pohledu je naprosto zásadním vyjasněním vymezení druhů oleje, které se mohou prodávat na maloobchodní úrovni. Do té doby jsem si i při důkladném čtení všech nařízení nebyl jistý, jaký druh olivového oleje se tedy smí prodávat a jaký nikoliv. V praxi byl tak dle mého názoru nabízen kterýkoliv z 10 kategorií oleje, coţ rozhodně nebylo ideální. Díky této změně spotřebitelé vybírají jiţ pouze mezi čtyřmi kategoriemi. Kaţdá z nich je ještě popsána dovětkem, jak se olej vyrobil (viz Nařízení č. 1019/2002). Dle mého názoru se tak v této chvíli mohla orientace konečného spotřebitele značně zlepšit.

9

Nařízení Rady (ES) č. 1234/2007. In: Úřední věštník EU. 2007. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/CS/ALL/?uri=CELEX:32007R1234

22

2.5 Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 29/2012 ze dne 13. ledna 2012 o obchodních normách pro olivový olej10 Výše uvedené nařízení má za úkol kodifikovat několikrát upravované nařízení Komise (ES) č. 1019/2002 a zlepšit tak orientaci v normách pro olivový olej. Předchozí úprava se nařízením ruší, ale obsahově naprostá většina, víceméně beze změny slova, zůstává. Opět se například zmiňuje moţnost dodavatelů olivového oleje vstupovat na trh s vyšší cenou, kvůli čemuţ by měly být vytvořeny zvláštní pravidla pro označování. Je zřejmé, ţe s ohledem na novelizace se mění čísla zákonů, na které se odkazuje. Dále se posouvají veškeré termíny a data. Nějaké části se vynechávají a nějaké naopak přibývají. Označení původu rozlišuje původ samotných oliv oproti místu, kde se olivy lisovaly. Nařízení připouští také původ jak z EU, mimo EU, tak i u směsí část z EU a část mimo EU. Nově se zakazuje uvádět jako údaj původu pouze název výrobku nebo název dodavatele. Zásadní změnou je odklon od dobrovolnosti uvádění původu panenských olivových olejů a stanovení tohoto údaje povinným. Cituji, jak výše zmíněné nařízení tento krok odůvodňuje: „Aby se zabránilo narušení trhu s jedlými oleji, je proto třeba přijmout v Unii povinný režim přesně vymezující označení původu pro kategorie „extra panenský olivový olej“ a „panenský olivový olej“, který splňuje přesně stanovené podmínky. Nepovinná pravidla uplatňovaná do roku 2009 prokazatelně nezabraňovaly dostatečně tomu, aby spotřebitel nebyl ohledně skutečných vlastností panenského oleje uveden v omyl. Kromě toho nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin, stanovilo s použitelností od 1. ledna 2005 pravidla sledovatelnosti. Dosavadní zkušenosti hospodářských subjektů a správních orgánů v této věci hovoří ve prospěch povinného označování původu u extra panenského a panenského olivového oleje.“

10

Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 29/2012. In: Úřední věštník EU. 2012. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?qid=1397753527018&uri=CELEX:32012R0029

23

Oproti tomu stejná část v Nařízení č. 1019/2002: „Aby se zabránilo narušení trhu s jedlými oleji, je proto třeba přijmout normy Společenství přesně vymazující označení původu pro kategorie "extra panenský olivový olej" a "panenský olivový olej", které splňuje přesně stanovené podmínky. Cílem je předepsání závazného označení původu u těchto kategorií olivového oleje. Dokud však neexistuje žádné systematické zabezpečení pravosti údaje označujícího původ a žádná kvantitativní kontrola všech olivových olejů uváděných na trh, musí zůstat údaj o původu pro "panenský olivový olej" a "extra panenský olivový olej" nepovinný.“11 Nařízení č. 29/2012 je přínosem hlavně co se týká původu olivového oleje. U extra panenských olejů se musí nově uvádět toto hledisko povinně. Rozlišuje se zde také původ samotných oliv a původ oleje, tedy místa lisování oliv. K těmto krokům donutila Evropskou unii situace, kdy producenti mohli uvádět za původ olivového oleje zemi, kde byl olej pouze vylisován s tím, ţe však olivy mohly pocházet odkudkoliv. Spotřebiteli tak byl částečně zatajován pravý charakter potraviny (viz kapitola Testování olivových olejů). Myslím si, ţe tímto se povedlo EU omezit prostor podnikatelů klamat spotřebitele.

2.6 Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 299/2013 ze dne 26. března 2013, kterým se mění nařízení (EHS) č. 2568/91 o charakteristikách olivového oleje a olivového oleje z pokrutin a o příslušných metodách analýzy12 Olivové oleje se testují dle nařízení č. 2568/91 včetně pozdějších znění, kde se podrobně vysvětlují metody určování kvality olivových olejů. Dokument obsahuje nejrůznější chemické postupy a analýzy a je tak značně odborný a připomíná spíše detailní návod pro laboratoře. Z tohoto důvodu a z důvodu časté aktualizace nepovaţuji za důleţité se 11

Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 29/2012. In: Úřední věštník EU. 2012. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?qid=1397753527018&uri=CELEX:32012R0029 12

Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 299/2013. In: Úřední věštník EU. 2013. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?qid=1397990389165&uri=CELEX:32013R0299

24

těmito nařízeními zaobírat a raději zmíním pouze současnou podobu dokumentu. Nařízení č. 299/2013 tedy vzniklo kvůli nutnosti aktualizace metod hodnocení vlastností olivových olejů s ohledem na nové poznatky Mezinárodní rady pro olivový olej (dále jen „IOC“). Je zde vysvětlen pojem „olivový olej uváděný na trh“ jako celkové mnoţství olivového oleje příslušného státu, které se buď spotřebuje, nebo ze státu vyveze. Jak se v nařízení zmiňuje „zkušenosti ukázaly“, coţ ostatně poukazuje na nedostatečnou ochranu dosavadním systémem, ţe riziko podvodů je stále zřejmé. Nově se tak zavádí nutnost producentů evidovat vstupy a výstupy od výroby aţ po plnění lahví. Je zde také odkaz na nový informační systém, díky kterému mohou členské státy lépe komunikovat a přenášet informace Komisi. Ročně je stanovena minimálně jedna kontrola shody na kaţdých 1000 tun (cca 1 mil. litrů) olivového oleje uváděného na trh. Cituji článek, který zavádí následující povinnost: „Fyzické či právnické osoby a skupiny fyzických či právnických osob vlastnící z profesionálních či obchodních důvodů olivový olej a olivový olej z pokrutin od extrakce v lisovně až po fázi plnění, musí pro každou z kategorií těchto olejů vést evidenci vstupů a výstupů. Členský stát zajistí, aby byla povinnost stanovená v prvním odstavci řádně dodržována.“ Stanovení minimálních kontrol s ohledem na mnoţství olivového oleje uváděného na trh povaţuji za správný krok ke zlepšení kvality nabízených olivových olejů. Nicméně limit jedné kontroly na milion litrů oleje, např. pro Českou republiku, kde olivová tradice není tak rozsáhlá, je dle mého mínění nedostačující. Statisticky totiţ vychází nutnost provést pouze 5 kontrol (viz kapitola Světový trh s olivovým olejem). Nicméně je zřejmé, ţe s ohledem na postupný vývoj a potenciální negativní postoje členských zemí se nemůţe z počátku stanovit vysoký limit. Na druhou stranu nic nebrání tomu, být v této činnosti ještě aktivnější. Do budoucna se ale domnívám, ţe se bude limit značně zvyšovat. Hlavním obsahem nařízení je velmi podrobný aktualizovaný popis postupů a limitů pro určování kvality olivových olejů, coţ poukazuje na snahu mít tento sektor stále v popředí zájmu. Nařízení je platné od 1. 1. 2014.

25

2.7 Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 1335/2013 ze dne 13. prosince 2013, kterým se mění prováděcí nařízení (EU) č. 29/2012 o obchodních normách pro olivový olej13 Nařízení z roku 2012 stanovuje zvláštní normy pro uvádění olivového oleje na trh v maloobchodech. Výše zmíněné nařízení tyto normy dále specifikuje a rozšiřuje. Mělo by být díky němu moţné zajišťovat jakost olivových olejů nabízených konečnému spotřebiteli a umoţněno bojovat proti podvodům. Nařízení přijímá zvláštní ustanovení, jimiţ se doplní nařízení obecného charakteru č. 1169/2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům a zlepší se tak účinná kontrola norem pro uvádění olivového oleje na trh. Nově tak musí mít všechny olivové oleje na maloobchodní úrovni uvedeny na etiketě zvláštní podmínky pro skladování, a to bez přítomnosti světla a tepla, coţ je prostředí, které podle vědeckých výzkumů olivovým olejům škodí. Název a původ oleje musí být uveden na etiketě přímo na lahvi a to v zorném poli a homogenním písmem. Nepovinné údaje deklarující čerstvost oleje uvedením roku sklizně mohou být pouţity jen v případě, ţe z daného roku sklizně pochází 100 % oleje, čímţ se zjevně omezuje také prostor pro podvodné praktiky. Oproti tomu nařízení obsahuje i zjednodušení. Například u potravin, které obsahují sloţku olivového oleje nebo olivového oleje z pokrutin uţ nemusí výrobce uvádět procentní podíl. Ten ovšem zůstává povinný u potravin obsahujících panenský olej, aby nebylo moţné zneuţívat dobré jméno panenských olejů. Stávající nařízení je o poznání přísnější neţ předchozí. U údajů na etiketě vypouští článek ohledně tolerance mezi údaji na etiketě a předloţenými podpůrnými materiály a odbornými posudky. Jediná cesta, jak podloţit údaje na etiketě tak zůstává v kompetenci členských států a samotných orgánů EU. Sankce za nesrovnalosti by nově měly být přiměřené, účinné a odrazující. Jsou zcela v kompetenci členských států. Ty uţ ale nemají zcela v kompetenci provádění kontrol. Evropská unie totiţ stanovuje minimální poţadavky na kontroly všech členských států, a zatímco v předchozích nařízeních byla zdůrazňována především spolupráce mezi členskými státy a EU, nyní je na státy vytvářen tlak k aktivitě v rámci kontrolování správnosti údajů. Ty by se měly kontrolovat podle vzoru uvedeného v příloze nařízení (EHS) č. 2568/1991. Zdůrazňuje se tak i metodologie ověřování. Nařízení je účinné od 13. 12. 2014.

13

Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 1335/2013. In: Úřední věštník EU. 2013. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?qid=1397989358808&uri=CELEX:32013R1335

26

Z nařízení je vzhledem k uvedeným změnám, především k tlaku na kontrolování a důrazu na dvě hlavní kritéria původu a názvu oleje, zřejmá špatná zkušenost se systémem, který měl spotřebitele chránit. Je nutno tak některé body upravit a výslovně tak výrobcům zmenšit prostor pro podvody, o kterých se jiţ v nařízení otevřeně mluví. Pojem spolupráce mezi členskými státy a EU je nahrazen pojmem tlak na aktivní kontrolu, coţ poukazuje na snahu nutit státy k odkrývání podvodů. Údaje, které by měly být upravovány obecnou legislativou, jsou zpracovány i v tomto konkrétním nařízení. Je tak zdůrazněna velikost a homogenita písma na etiketě. Dle mého názoru činí Evropská unie v tomto nařízení ty správné kroky.

2.8Vyhláška, kterou se stanoví požadavky pro mléko a mléčné výrobky, mražené krémy a jedlé tuky a oleje14 Národní legislativa problematiku olivového oleje vůbec neupravuje. Zásadním dokumentem je pouze „Vyhláška, kterou se stanoví poţadavky pro mléko a mléčné výrobky, mraţené krémy a jedlé tuky a oleje“(77/2003 Sb.), podle které se olivový olej uvádí do oběhu dle předpisů Evropských společenství, a to i přes to, ţe ČR v té době ještě není součástí EU. Nicméně o přistoupení dříve či později se všeobecně vědělo. Od tohoto okamţiku se veškerá úprava týkající se konkrétně olivového oleje odvolává na EU.

14

Vyhláška č. 77/2003 Sb., kterou se stanoví poţadavky pro mléko a mléčné výrobky, mraţené krémy a jedlé tuky a oleje. In: Sbírka zákonů ČR. 2003.

27

Tabulka 1Srovnání vývoje legislativy dané problematiky v Evropské unii a v ČR

Zdroj: vlastní zpracování autora

Hlavním smyslem tabulky je rozlišit sloupec „EHS,ES, EU“ od sloupce „ČR“. Kaţdá strana si z počátku procházela vlastním vývojem. V případě ČR vlastní vývoj spíše znamená pasivitu vůči dané problematice, coţ je vzhledem k politické situaci naprosto pochopitelné. Nicméně i po roce 1989 se legislativa olivovému oleji nevěnuje a na tuto komoditu tak platila pouze všeobecně závazná pravidla. Za zmínku stojí jen přistoupení ČR k Světové obchodní organizaci a k Codex Alimentarius v roce 1993 (viz kapitola Mezinárodní standardizace). S odstupem času však obliba olivového oleje stoupá a prodejci začínají vyuţívat nabízejících se příleţitostí. Postupně se tak ukázalo, ţe právně upravit trh s olivovým olejem je naprosto zásadní. Tento krok přišel v roce 2003, kdy se „Vyhláškou 77/2003 Sb.“ legislativa odkazuje na EU. Od té chvíle je uţ vývoj zákonodárství EU a ČR v označování olivového oleje totoţný. Vlevo jsou chronologicky seřazeny nejdůleţitější nařízení se schématem, jak se na sebe vzájemně odvolávají v obchodním označování, a jaké nařízení mění či kodifikuje nařízení předcházející. Sloupce „kategorizace“ určují, kolik měl v daném období olivový olej kategorií.

28

3 Mezinárodní standardizace Iniciativa odbourávání obchodních bariér a sbliţování norem s cílem dosáhnout co nejpodobnějšího právního prostředí není výsadou jen Evropské unie, ale je viditelná i na globální úrovni. Pravidla mezinárodního obchodu zakládá Světová obchodní organizace neboli World Trade Organisation (dále jen „WTO“) prostřednictvím konsenzu mezi jeho členskými státy. Organizace vznikla v roce 1995 jako nástupce Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT). Samostatná ČR podepisuje Protokoly o přístupu ke Všeobecné dohodě v roce 1993. Sídlem organizace je Ţeneva. V současné době má WTO 159 členů.15 V roce 1963 byla oficiálně zaloţena Komise Codex Alimentarius čítající v současnosti 625 členů.16 Od té doby vydává tato komise standardy, které dohromady tvoří sbírku Codex Alimentarius. Tento Codex je hlavním nástrojem

WTO v určování

mezinárodních standardů. Ve sbírce najdeme jak normy vertikální, kterých je většina a popisují konkrétní potraviny, tak i normy horizontální týkající se všeobecných standardů platných napříč všemi komoditami. „Cílem Codexu Alimentarius je prosazovat ochranu spotřebitelů a usnadnit celosvětový obchod s potravinami prostřednictvím vypracování potravinových norem, kodexů správné praxe a dalších pokynů. Význam Codexu Alimentarius se v obchodním kontextu zvyšuje, neboť je konkrétně uváděn jako jedna z „relevantních mezinárodních organizací“ v Dohodě Světové obchodní organizace o hygienických a rostlinolékařských opatřeních a také při přípravě legislativy k němu přihlíží Evropské společenství.“17 Standardy vydávané Komisí však nejsou pro členské státy závazné. Dají se přirovnat spíše ke směrnicím Evropské unie. Členským státům nevyplývá povinnost standardy

15

Ministerstvo ţivotního prostředí. Světová obchodní organizace [online]. [cit. 2014-04-17]. Dostupné z: http://www.mzp.cz/cz/svetova_obchodni_organizace 16

ThefoundationhistoryofCodex [online]. CodexAlimentarius, 2012 [cit. 2012-06-16]. Dostupné z: 17

EAgri [online]. [cit. 2014-04-17]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/potraviny/codexalimentarius/

29

implementovat, a pokud tak neučiní, nejsou nijak sankciovány. 18 V případě, ţe jsou národní normy v souladu s Codexem, nemusí členské země nic dokazovat vědeckými důkazy. Ty byly totiţ jiţ provedeny při definování standardů. Oproti tomu musí státy podloţit vědecké důkazy, chtějí-li si ponechat přísnější opatření v rámci ochrany ţivota lidí, zvířat či rostlin, neţ jsou ty obsaţené v mezinárodních normách. Národní opatření nesmí svévolně diskriminovat dodavatele z ostatních členských států a vytvářet skryté bariéry obchodu. Z toho plynou výhody pro samotné výrobce, kdy v případě, ţe produkt splňuje standardy uvedené v Codexu, neexistuje překáţka, aby byl produkt exportován do jakéhokoliv členského státu. Kupříkladu kdyţ obchodník z EU zjistí, ţe předpisy státu, kam by chtěl dováţet, nejsou v souladu s mezinárodními standardy, můţe se obrátit na Evropskou komisi, která tuto situaci bude řešit v rámci WTO. V praxi to tak můţe znamenat, ţe trvá-li stát na přísnějších pravidlech přístupu potravin na svůj trh, musí mít tento závěr podloţen vědeckým výzkumem. V opačném případě jsou státy nuceny oslabovat své vysoké standardy anebo platit mezinárodní sankce.19 Komise si všímá i olivového oleje a v roce 1981 vydává „Codex standard for olive oils and olive pomace oils“ 20 . Oproti nařízením Evropské unie je tento kodex mnohem stručnější a komplexnější. Na samém začátku definuje olivové oleje obecně a poté následuje rozdělení olejů na kategorie. Za zmínku stojí, ţe je v dokumentu obsaţeno i sloţité chemické určování kategorií olejů, které Evropská unie popisuje v obsáhlém samostatném dokumentu.

18

MEULEN, B. – Velde, M.: European Food Law Handbook. 1st edition. Wageningen: WageningenAcademicPublisher, 2008, 19

ROZEHNALOVÁ, N.: Právo mezinárodního obchodu. 3. vydání. Praha: WaltersKluwer, 2010

20

Codex standard for olive oils and olive pomace oils. In: CodexAlimentarius [online]. 1981 [cit. 2014-0420]. Dostupné z: http://www.codexalimentarius.org/standards/list-ofstandards/en/?provide=standards&orderField=fullReference&sort=asc&num1=CODEX

30

Samotná kategorizace je následující: „1) Extra- panenský olivový olej- acidita max. 0,8g na 100g 2) Panenský olivový olej- acidita max. 2g na 100g 3) Obyčejný panenský olivový olej- acidita max. 3,3g na 100g 4) Rafinovaný olivový olej- acidita max. 0,3g na 100g 5) Olivový olej- acidita max. 1g na 100g 6) Rafinovaný olivový olej z pokrutin- acidita max. 0,3g na 100g 7) Olivový olej z pokrutin- acidita max. 1g na 100g“21 Kategorizace olivových olejů velmi připomíná kategorie uvedené v nařízeních EHS, respektive ES z roku 1966 a 2001. Oproti nařízení č. 1513/2001 Codex vynechává „surový olivový olej z pokrutin“ a místo „lampantového panenského oleje“ nechává olej „obyčejný panenský“ jako v nařízení 136/1966, a to i se stejnou maximální přípustnou aciditou 3,3g. Je třeba zmínit skutečnost, ţe být v souladu se standardy Codexu přináší velké výhody, nebo podíváme-li se na to z druhé strany, neshodují-li se naše normy s těmito standardy, můţe nám to přinést určité komplikace, a to např. v mezinárodních hospodářských soutěţích, kdy bez ohledu na další okolnosti je v první řadě hodnoceno, zdali právě naše normy odpovídají těm mezinárodním. Evropská unie ponechává dvojí dělení olejů, a jak jiţ bylo zmíněno, jedno velmi připomíná dělení mezinárodní. Je ovšem zajímavé, ţe Evropská unie činila kroky k eliminaci prostoru pro podvádění s olivovým olejem. Pro maloobchodní prodej postupně přešla od deseti kategorií olejů pouze ke čtyřem kategoriím, coţ bylo spotřebitelům ku prospěchu. Musím se však pozastavit nad tím, proč tak neučinila i WTO a její Codex, který je zaloţen právě za účelem chránit spotřebitele, a definice podmínek pro maloobchod by tak pro něj měla být prioritou. Standardy olivového oleje v Codexu jsou však zcela neaktualizované a nesnaţí se reagovat na realitu. Zdá se mi neuvěřitelné, ţe by si nikdo z 625 členů Komise nebyl vědom probíhajících podvodů v tomto sektoru. Spíše jsem toho názoru, ţe se tímto způsobem WTO snaţí alespoň trochu ovlivňovat trh i přes to, ţe právě Evropská unie je v této oblasti hlavním hráčem. 21

Codex standard for olive oils and olive pomace oils. In: CodexAlimentarius [online]. 1981 [cit. 2014-0420]. Dostupné z: http://www.codexalimentarius.org/standards/list-ofstandards/en/?provide=standards&orderField=fullReference&sort=asc&num1=CODEX

31

4 Světový trh s olivovým olejem Olivový olej se nejenom u nás v poslední době těší čím dál větší oblibě. Největší tradici má ve Středomoří, kde se mnohdy hovoří aţ o „kultu“ olivového oleje. Mezi spotřebiteli je vyhledávaný díky své charakteristické chuti a aroma nebo kvůli zdravotním účinkům. Vzhledem k vyšším produkčním nákladům však olivový olej musí neustále čelit levné cenové konkurenci ze strany ostatních jedlých olejů. Graf 1 Porovnání změny cen extra panenského olivového oleje (modře) a slunečnicového oleje (ţlutě) v procentech % v období května 2001-listopadu 2013 na komoditním trhu22

Zdroj: [22]

22

IndexMundi. OliveOil, extra virginvsSunfloweroil - PriceRateofChangeComparison [online]. 2014 [cit. 2014-04-20]. Dostupné z:http://www.indexmundi.com/commodities/?commodity=oliveoil&months=180¤cy=czk&commodity=sunflower-oil

32

Graf 2 Porovnání ceny slunečnicového oleje a extra panenského olivového oleje v období od září 2013 do března 2014 na komoditním trhu 23

Měsíc

Slunečnicový olej- Koruny za Extra-panenský olivový olej- Koruny za metrickou tunu

metrickou tunu

září 2013

22,389.29

73,158.42

říjen 2013

22,349.64

69,211.73

23,773.07

73,369.73

23,495.91

72,614.09

leden 2014 22,404.72

73,231.30

únor 2014

22,872.19

71,937.25

22,830.84

71,187.62

listopad 2013 prosinec 2013

březen 2014 Zdroj: [23]

Ceny extra panenského olivového oleje (acidita do 1 %) se za poslední půlrok pohybují přibliţně na 3,5 násobku za stejný objem oleje slunečnicového (graf 2). Z grafu 1 je také zřejmé, ţe ceny olivového oleje oproti cenám oleje např. slunečnicovému (stejný jev ale můţeme pozorovat i oproti ostatním jedlým olejům) byly značně stálejší. Je otázkou, zdali je to pouze díky snaze Evropské unie a jejich intervenčních skladů. Je totiţ v jejím zájmu udrţet ceny co nejstálejší a zajistit tak spolehlivý přínos pro středomořské státy. Činnost intervenčních agentur, posléze intervenčních skladů pro olivový olej je podrobně zpracována v nařízení Rady č. 136/66/EHS. Cituji zásadní části zmíněného nařízení: „Pokud je produkční směrná cena vyšší, než tržní směrná cena platná na začátku hospodářského roku, poskytuje se producentům olivového oleje extrahovaného ve 23

IndexMundi. OliveOil, extra virgin / SunfloweroilPrice Ratio [online]. 2014 [cit. 2014-04-20]. Dostupné z:http://www.indexmundi.com/commodities/?commodity=oliveoil¤cy=czk&commodity=sunflower-oil&indicator=price-ratio

33

Společenství z oliv sklízených ve Společenství podpora, která se rovná rozdílu mezi těmito dvěma cenami“24 „Intervenční agentury, které nakoupí olivový olej, nesmějí tento olej prodávat na trhu Společenství za podmínek, které by bránily tvorbě cen na úrovni tržní směrné ceny“25 Jejím úkolem tak je v případě nepříznivé situace na trhu, tedy při poklesu cen na takovou úroveň, ţe by producenti nebyli schopni zajistit si minimální výši důchodu, vykoupit určité mnoţství oleje a uskladnit ho v intervenčních skladech do té doby, neţ cena na trhu stoupne. Ta by měla stoupnout právě z důvodu menší nabídky. Tato situace vznikla v roce 2012, kdy velkoobchodní cena olivového oleje kvůli nadúrodě oliv klesla na desetileté minimum. Spotřeba domácností se také sníţila, jelikoţ spotřebitelé vzhledem k finanční krizi upřednostnili nákup levnějších olejů. Pro výrobce ze Španělska, Itálie či Řecka byla situace neúnosná. Sektor produkce olivového oleje značně ovlivňuje ekonomiky zmiňovaných států a dopad na HDP je v řádech i desetin procent. Cenová krize olivového oleje měla vliv i na nezaměstnanost, která v Andalusii, coţ je oblast produkující 80 % španělského olivového oleje, činila 33 %. Z těchto důvodů se Evropská unie rozhodla otevřít intervenční sklady a vykoupila tak 100 tisíc tun olivového oleje, coţ je pro představu 20krát více neţ roční spotřeba České republiky. Po půl roce cena stoupla natolik, ţe se začaly sklady opět vyprazdňovat. 26 Z grafu 3 je patrný moment, kdy tomu tak nastalo (Dec. 2012), jelikoţ mnoţství oleje se opět zvýšilo a cena tak úměrně klesla. Porovnáme-li však cenu z poloviny roku 2012 a ze začátku roku 2013, je jasně vidět, ţe intervence byla úspěšná.

24

Nařízení Rady č. 136/66/EHS. In: Úřední věštník EU. 1966. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/CS/TXT/?qid=1397934311951&uri=CELEX:31966R0136 25

Nařízení Rady č. 136/66/EHS. In: Úřední věštník EU. 1966. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/CS/TXT/?qid=1397934311951&uri=CELEX:31966R0136 26

IDnes/ekonomika. HORÁČEK, Filip. Olivový olej je nejlevnější za 10 let. Trápí to Řeky, Španěly a Italy [online]. 2012 [cit. 2014-04-20]. Dostupné z: http://ekonomika.idnes.cz/recko-spanelsko-a-italie-celikrizi-olivoveho-oleje-fh0-/ekonomika.aspx?c=A120528_152026_ekonomika_fih

34

Graf 3 Vývoj ceny extra panenského olivového oleje (acidita do 1 %) na světovém komoditním trhu v období března 2009-prosince 2013 v českých korunách za metrickou tunu (1000 kg) 27

Zdroj: [27]

Graf 4 Vývoj ceny extra panenského olivového oleje (acidita do 1 %) na světovém komoditním trhu v období květen 2001-květen 2013 v českých korunách za metrickou tunu (1000 kg) 28

Zdroj: [28]

27

IndexMundi. OliveOil, extra virginMonthlyPrice - Czech Koruna per Metric Ton [online]. 2014 [cit. 2014-04-20]. Dostupné z:http://www.indexmundi.com/commodities/?commodity=oliveoil&months=60¤cy=czk 28

IndexMundi. OliveOil, extra virginMonthlyPrice - Czech Koruna per Metric Ton [online]. 2014 [cit. 2014-04-20]. Dostupné z:http://www.indexmundi.com/commodities/?commodity=oliveoil&months=180¤cy=czk

35

Graf 4 jasně vykresluje, jak dramaticky cena extra panenského olivového oleje klesala před zásahem intervenčních agentur. Intervencí se zabránilo dalšímu zhoršování situace, ale cena oproti roku 2005 zůstává stále zhruba poloviční. Největším producentem a exportérem olivového oleje je Španělsko s téměř polovinou celosvětové produkce. Dalšími významnými producenty jsou Itálie, Řecko či Portugalsko. I přes velkou tradici olivového oleje ve Španělsku se zde nespotřebuje ani polovina dané produkce. Přes 50 % olivového oleje vyrobeného ve Španělsku je tak určeno na export. Z tohoto mnoţství celých 48 % míří do Itálie. Španělský exportovaný olivový olej se spíše prodává po barelech neţ pod konkrétními značkami, coţ poukazuje na prostor pro podvody. Dle údajů Mezinárodní rady pro olivový olej se sídlem v Madridu je výroba v Itálii 4krát niţší neţ ve Španělsku.29 Pro země se stejnou olivovou tradicí a podobným počtem obyvatel je tento údaj velmi zajímavý. Dohromady tvoří olivový olej z EU 73 % celosvětové produkce. Největším dovozcem olivového oleje je USA s dovozem 271 tis. tun ročně, coţ představuje zhruba roční produkci celého Řecka. V rámci celosvětového trhu je nyní produkce a spotřeba vyrovnaná. V minulosti převládala poptávka, ale nikterak dramaticky.

29

WorldOliveOilFigures. In: International Olivecouncil [online]. 2014 [cit. 2014-04-20]. Dostupné z: http://www.internationaloliveoil.org/estaticos/view/131-world-olive-oil-figures

36

Nejţádanějším olivovým olejem je však olej z Itálie, který se také povaţuje za nejkvalitnější (viz kapitola Praktická část). V grafu 5 si můţeme všimnout rozdílu produkčních cen olivových olejů v hlavních „olivových“ oblastech v Itálii, Španělsku či Řecku. Je patrné, ţe italský olivový olej se cení nejvíc, i přes to, ţe mohl právě připlout ze Španělska. Jak budu rozebírat v kapitole Testování olivových olejů, ne vţdy je totiţ italský olivový olej opravdu italským. 30 Graf 5 Srovnání produkčních cen (Euro/100 kg) extra panenského olivového oleje ve městech Bari (Itálie)zeleně, Jaen (Španělsko)- červeně, Chania (Řecko)- modře31

Zdroj: [31]

Z grafu je patrné, ţe největší rozdíl v cenách mezi italským extra panenským olejem a olejem stejné kvality ze Španělska či Řecka byl v období 2010/2011, kdy se cena italského vyšplhala aţ na dvojnásobek. Do konce roku 2011 však italský olej zaznamenal rapidní pokles, coţ můţe souviset s odhalováním podvodů či obavami producentů z případných sankcí. Od roku 2012 se situace jiţ napravila a všechny oleje mají víceméně stejnou hodnotu. Je otázka, jestli se tedy dá tvrdit, ţe to bylo způsobeno legislativou, 30

The value chain and price formation in the spanish olive oil industry. In:InternationalOlivecouncil [online]. 2010 [cit. 2014-04-20]. Dostupné z:http://www.internationaloliveoil.org/estaticos/view/307-the-olive-oil-value-chain-in-spain 31

International olivecouncil. In: EU producerprices [online]. 2013 [cit. 2014-04-20]. Dostupné z:http://www.internationaloliveoil.org/estaticos/view/133-eu-producer-prices

37

která postupně začínala být úspěšná a omezila prostor pro podvody natolik, aby se prodejcům nevyplatilo nadhodnocovat olej italský. U nás se olivový olej v minulosti takřka nekonzumoval, zato v posledních letech zájem zejména o extra panenský neustále roste. Spotřeba olivového oleje v České republice za minulý rok (zemědělský rok pro olivový olej začíná říjnem) byla 4,9 tisíc tun, coţ představuje zhruba 5 milionů litrů. Průměrný Čech tak spotřebuje 0,5 l olivového oleje za rok. V roce 2010/2011 dokonce ČR spotřebovala 6,1 tisíc tun a v roce 2007/2008 6 tisíc tun. Jinak se od roku 2003/2004 pohybovala spotřeba od 2,7 tisíc aţ po zmíněnou horní hranici. V rámci Evropy je spotřeba olivového oleje značně rozdílná. Na Slovensku se v minulém roce spotřebovalo 1,8 tisíc tun, v Polsku 5,4 tisíc tun a oproti tomu v Německu či Velké Británii kolem 60 tisíc tun. Po přepočtu celkové spotřeby na obyvatele je zřejmé, ţe se olivový olej pouţívá více v západní Evropě, coţ není překvapující. Obliba však v zemích východní Evropy za posledních deset let značně stoupá.32 Nejrapidnější nárůst v pouţívání olivového oleje je registrován v Indii, kde se za posledních pět let zvýšila spotřeba 3,5krát. Veškerý olivový olej se do této miliardové ekonomiky dováţí. Obliba stoupá hlavně ve větších městech, a to i díky většímu povědomí o pozitivních účincích na zdraví. Především pak na kardiovaskulární systém, jelikoţ Indie je zemí s největším výskytem srdečních příhod. Nicméně většímu rozšíření olivového oleje brání vyšší cena. To se nyní snaţí tamější vláda změnit podporou vlastní produkce a snahou udělat z Indie největšího světového producenta olivového oleje. V oblasti Rádţastánu, která je 2,5krát větší neţ celé Řecko, jiţ roste na 260 hektarech přibliţně 150 tisíc olivovníků. Aţ do r. 2008 však Indie olivovník téměř neznala. Poté byla navázána spolupráce s Izraelem, díky čemuţ byly v sadech zavedeny zavlaţovací systémy a místní zemědělci dostali základní informace o výrobě olivového oleje. K dispozici jsou dokonce i linky na lisování původem z Itálie. Sektor významně podporuje vláda dotacemi, které dosahují aţ 90 % krytí nákladů. To vše dohromady s ideálními podmínkami pro pěstování oliv můţe přinášet obavy evropským producentům. Nicméně loňská produkce 25 tun oleje je zatím opravdu zanedbatelná.

32

WorldOliveOilFigures. In: International Olivecouncil [online]. 2014 [cit. 2014-04-20]. Dostupné z: http://www.internationaloliveoil.org/estaticos/view/131-world-olive-oil-figures

38

Výhledově má indický olivový olej nejdříve pokrýt domácí spotřebu a postupně se začít i exportovat. To však bude trvat několik desítek let. 33 Z mého pohledu bude problémem pro indický olivový olej vnímání tohoto produktu jako méně kvalitního, coţ mu můţe bránit k úspěšnosti na světovém trhu. Z tohoto důvodu bude nutné podpořit olej kvalitním marketingem. Důleţitější však bude, jestli Indie bude schopná produkovat opravdu stejně kvalitní olivový olej jako evropská konkurence. Vzhledem k tomu, ţe v kvalitě olivových olejů se odráţí i stáří olivovníků, jsem toho názoru, ţe z počátku určitě ne. Dlouholetá tradice olivového oleje a z toho vyplývající znalosti evropských producentů se také musí projevit. Z těchto důvodů rozumím krokům indické vlády zaměřit se spíše na výrobu podřadných druhů olivového oleje a snaţit se konkurovat cenou. Na druhou stranu evropští výrobci si budou muset pečlivě střeţit své „know-how“, jinak se můţe stát, ţe je indická produkce časem i v kvalitě doţene a následně i celkově předeţene. Obrázek 1 Mapa světa s vyznačenými důleţitými státy na trhu s olivovým olejem 34

Zdroj: [34] 33

Oliveoiltimes [online]. 2014 [cit. 2014-05-07]. Dostupné z: http://www.oliveoiltimes.com/tag/india

34

Aboutoliveoil [online]. 2012 [cit. 2014-05-07]. Dostupné z: http://www.aboutoliveoil.org/consumption.html

39

4.1 Podvody s olivovým olejem Olivový olej je komodita, která je velice náchylná ke klamání spotřebitele a zavádějícímu označování. Historie nekalých praktik a nepoctivého obchodování s olivovým olejem je velmi dlouhá. Jsou registrovány i případy podvodů s olivovým olejem aţ ze Starověkého Říma. Rozsáhlý nelegální obchod s touto komoditou byl také znám u mafiánských rodin, kdy prodej nekvalitního oleje za vysoké ceny představoval část jejich příjmu a zároveň slouţil jako krytí před úřady jako oficiální zdroj obţivy. Nařízení týkající se obchodu s olivovým olejem byla obsaţena i v nejstarším dochovaném zákoníku (cca 1686 př. n. l.) – Kodexu krále starobabylonské říše Chammurapiho. Staří Římané měli dokonce stanovenu pětiúrovňovou stupnici kvality. U nás se olivový olej v minulosti takřka nekonzumoval, nicméně v posledních letech zájem zejména o extra panenský neustále roste.35 Poloţíme-li si otázku, proč tato komodita přitahuje tolik podvodníků, je nutné pochopit charakteristiky potraviny. Olivový olej má mnoho druhů kvality. Vyprodukovat ten nejkvalitnější olivový olej, přesněji extra panenský, vyţaduje spoustu úsilí a konečné náklady jsou v porovnání s oleji slunečnicovými či řepkovými podstatně vyšší. Důvod, proč zákazníci kvalitní olivový olej vyhledávají a jsou připraveni si připlatit, je plná chuť, vůně a především zdraví prospěšné látky. Problémem je, ţe si zákazník nemůţe být nikdy jistý, ţe dostává opravdu ten nejkvalitnější olivový olej, i přes to, ţe se produkt prodává pod označením extra panenský. Je pravdou, ţe mnoho spotřebitelů, kteří si olivový olej kupují, ani neví, jak má správně tento olej chutnat. V konečném důsledku se stává velkým paradoxem, ţe spotřebitelé uvádějí za typické prvky nejkvalitnějšího olivového oleje chutě či pachy, které jsou ve skutečnosti defekty a jsou typické pro méně kvalitní oleje. Spolu s tím, ţe poptávka po olivových olejích v posledních letech výrazně stoupla, je tato situace naprosto ideální pro podvody. V roce 2007 registrovaly evropské instituce, ţe 95 % známých podvodů s evropskými dotacemi má původ v Itálii a převáţně se jednalo právě o obchod s olivovým olejem. 36 Vedle falšování oleje je častým jevem i nesprávné označování s cílem zanechat na zákazníkovi klamavý dojem. 35

DTest. Praha: l Občanské sdruţení spotřebitelů TEST, 2012, roč. 2012, č. 10. ISSN 1210-731X.

36

HRDINOVÁ, Radka. Podvody s olivovým olejem jsou starší než Řím. Proč se dodnes vyplácejí? [online]. 15. 7. 2012 [cit. 2014-01-14]. Dostupné z: http://life.ihned.cz/c1-56572150-podvody-s-olivovym-olejemjsou-starsi-nez-rim-proc-se-dodnes-vyplaceji

40

Uvedu příklad, kdy se označení olivového oleje nejniţší kvality přeloţí do italštiny a název potraviny tak vzbuzuje mnohem lepší dojem. Vzhledem k těmto skutečnostem je zcela na místě snaţit se omezovat prostor pro klamavou nabídku olivového oleje a celkově nekalý obchod s touto komoditou a docílit tak jednotné regulace označování, jednotné standardizace a v konečném důsledku i dosáhnout transparentnosti na trhu s touto potravinou. I kdyţ se na první pohled nemusí zdát, ţe v obchodu s olivovým olejem je velký obrat peněz, vyšší neţ v obchodování s jakoukoliv jinou komoditou, dle mého názoru tomu tak opravdu je. Bereme-li v potaz velký prostor pro manipulaci s ohledem na různé kvality oleje a mezery v označování, vysokou cenu oleje na trhu oproti olejům ostatním, dotace od EU, která se v době finanční krize snaţí udrţet tento zásadní sektor problematických oblastí EU, náročnou technickou kontrolovatelnost extra panenských olejů a v neposlední řadě také nezkušenost a neznalost konečných spotřebitelů, je obchod s olivovým olejem ideálním pro nejrůznější podvody. Není náhodou, ţe jsou podvody s touto komoditou registrovány napříč celými dějinami počínající starým Římem. Zaměřím se na ty nejaktuálnější. V listopadu 2011 byl odhalen znepokojující skandál ohledně falšování italského oleje. Bylo zjištěno, ţe čtyři z pěti „italských“ extra panenských olivových olejů nepochází z Itálie, nýbrţ ţe jsou olivy původem ze Španělska, Řecka, Maroka či Tuniska. Do kauzy bylo zapleteno třináct největších producentů olivového oleje v Itálii, tudíţ šlo opravdu o naprosto celý trh. Byli tak klamáni jak zahraniční odběratelé, tak domácí spotřebitelé. Případ odhalila italská celní sluţba, která se pozastavila nad nápadnou statistikou vývozu a dovozu oliv. V roce 2010 totiţ dovoz překvapivě vzrostl o 100 tisíc tun. Kontroloři se proto začali ptát, kde dovezený olej skončil. Dalším případem je zatčení devatenácti členů mezinárodního gangu za míchání olivového oleje s levnějšími oleji slunečnicovými či palmovými z únoru 2012.37 O příznivých účincích olivového oleje na zdraví člověka se spekulovalo dlouhá staletí. V 21. století byly tyto účinky vědecky ověřeny. Nicméně výsledků vědeckých studií na toto téma je celá řada a mnohdy si jednotlivé závěry částečně odporují. To můţeme vidět 37

Test odhalil extra panenský olivový olej s DDT. Výrobci také často neuvádějí zemi původu. IHned.cz [online]. 2012 [cit. 2014-04-20]. Dostupné z: http://life.ihned.cz/c1-57870180-testodhalil-extra-panensky-olivovy-olej-s-ddt-vyrobci-take-casto-neuvadeji-zemi-puvodu

41

na závěrečných stanoviskách dvou mezinárodně uznávaných institucí. Federální úřad pro potraviny a léčiva (dále jen „FDA“) ve Spojených státech amerických a Evropský úřad pro bezpečnost potravin (dále jen „EFSA“) v Evropské unii se neshodly jak na faktech, tak na argumentaci. Dle americké interpretace přináší zdravý účinek konzumace 23 g extra panenského olivového oleje denně a pozitivní vliv na zdraví přináší mononenasycené mastné kyseliny, které sniţují výskyt kardiovaskulárních onemocnění. Oproti tomu dle EU je ideální konzumace 20 g, a to díky polyfenolům, které chrání naše krevní lipidy před oxidativním stresem. Zdálo by se, ţe se jedná o nepodstatný rozdíl, ale tato neshoda nabádá k zamyšlení a prohlubuje stále různorodost dokonce i vědeckých výzkumů olivového oleje. Co ale povaţuji z hlediska legislativy pro téma mé práce za zajímavé, je fakt, ţe na etiketách olivových olejů v amerických obchodech se můţe jiţ osm let uvádět, ţe má olivový olej příznivé účinky na zdraví. V České republice oproti tomu kaţdé zdravotní tvrzení musí být dle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES)č. 1924/2006 schváleno na úrovni Evropské unie, tj. Evropskou komisí. Podle údajů Evropského úřadu pro bezpečnost potravin bylo schváleno z devíti ţádostí výrobců uvádět na etiketách zdravotní tvrzení pouze jedno. Schváleno bylo právě tvrzení týkající se ochrany krevních lipidů před oxidativním stresem. Všechny další ţádosti ohledně obsahu účinných antioxidantů, zlepšování fungování kardiovaskulárního systému či ochrany tělesných buněk byly z důvodu nedostačujících podloţených vědeckých studií odmítnuty. 38 Přesněji další dostupné relevantní studie poukazovaly na rozdílné závěry a stanoviska, a proto tato zdravotní tvrzení nebyla odsouhlasena. V tomto pohledu oceňuje spotřebitel činnost Komise, jelikoţ nepřehlednou situaci ohledně zdravotních tvrzení komplexně reviduje a zavádí nové systémy. Oproti tomu byla v ČR státní správa terčem kritiky právě kvůli naprosto opačnému přístupu, tedy pasivitě v této oblasti. V konečném důsledku tak docházelo k nelegálnímu marketingu a klamání spotřebitele. S ohledem na moţnost uvádět zdravotní tvrzení se můţe olej v Americe prodávat za vyšší ceny. Za litr opravdu kvalitního italského olivového oleje je americký spotřebitel ochoten zaplatit aţ jeden tisíc korun českých. V tomto případě se však nenechávají američtí dovozci oklamat a jejich zástupci kontrolují přípravu a kvalitu oleje přímo

38

EuropeanComission [online]. 2013 [cit. 2014-04-29]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/nuhclaims/?event=search&CFID=1063170&CFTOKEN=682586e7b2d2b586AD42218C-B2F5-487CD60F5024A792C154&jsessionid=9212ceb80481100552d459332d2b587a571eTR#

42

v Itálii. Olej je tak sledován od produkce aţ k té fázi, kdy je prodejcem umístěn na prodejně.39Otázkou je, proč tento systém nemůţe fungovat i v rámci EU? Na vině je dle mého názoru značná nepřehlednost a nepoměrně větší spotřeba a produkce, neţ tomu je v USA. Jednotlivé státy se také zaměřují na jiné oblasti a nedávají kontrole dováţených olejů na svůj trh takovou prioritu. Jediným aktivistou je pouze EU, pro kterou úkol zavést jednotnou systematickou kontrolu není vůbec jednoduchý.

4.2 Podpora producentů olivového oleje V této kapitole demonstruji snahu EU pomáhat producentům olivového oleje a vylepšit ekonomiku krizí zmítaných zemí. Na začátku minulého roku vyvstala diskuze na téma olivový olej v restauracích. Opatření, které mělo vejít v platnost 1. 1. 2014, plánovalo zakázat pouţití olivového oleje v restauracích v jiných lahvích neţ s otvíracím systémem, který se nedá opětovně otevřít a nádobu znovu naplnit. Mělo tak umoţnit hostům, aby se při dochucování olivovým olejem mohli sami podívat, o jaký olej se jedná. Zároveň by tak bylo zabráněno dolévání levnějšího oleje do originálních lahví. Evropská komise předloţila tento návrh speciální komisi sloţené z expertů ze všech členských států, kteří se však nedokázali shodnout na jednoznačném rozhodnutí. Proti návrhu padaly různé argumenty, jako např. přílišná byrokracie neodráţející realitu a neúměrné aţ zbytečné komplikace pro samotné restaurace. Naráţelo se i na hromadění lahví od olivového oleje a vliv na ţivotní prostředí. Podle prezidenta Evropského sdruţení hotelů, restaurací a kaváren (dále jen „HOTREC“) Kenta Nyströma si celá gastronomická branţe oddechla, kdyţ Komise zákaz nakonec zrušila: „Jsme jedním z mála odvětví, kde se i přes hospodářskou krizi vytvářejí pracovní místa. Proto jsme si opravdu oddechli, ţe tento zbytečně zatěţující krok byl přece jen zrušen.“ Dodal, ţe zákaz byl velkým překvapením, jelikoţ nikdo tento záměr Evropské komise s odborníky z HOTREC nekonzultoval. „Toto je celkem neakceptovatelné. V budoucnosti očekáváme, ţe k podobným rozhodnutím, které přímo ovlivňují chod restauračních zařízení, budeme přizvání.“ Dle informací HOTREC byly pro přijetí návrhu všechny státy, kde je produkce oleje značná. Spolu s nimi například 39

DTest. Praha: l Občanské sdruţení spotřebitelů TEST, 2012, roč. 2012, č. 10. ISSN 1210-731X.

43

i Slovensko. Česká republika hlasovala proti návrhu. Dle ankety ve Velké Británii z téměř 250 respondentů bylo celých 92 % proti návrhu, coţ je o to pozoruhodnější, ţe dotazovaní odpovídali proti svým právům, které se jim Evropská unie jako spotřebitelům snaţí vydobýt. Nebo tak alespoň argumentuje. Kaţdý spotřebitel by totiţ měl mít moţnost přesně vědět, jaký olivový olej pouţívá jako dochucení. Posléze se sice tato povinnost omezila na olej extra panenský, ale návrh byl nakonec téţ odmítnut.40 Ovšem dle mého názoru je toto jen záminka, jak podpořit producenty olivového oleje. Je totiţ zřejmé, ţe při vstupu v platnost tohoto opatření by měli výrobci moţnost zvýšit své příjmy. Jedná se především o země jako Španělsko, Itálie, Řecko či Portugalsko, coţ jsou oblasti postiţené ekonomickou krizí ve značné míře, a pro celou Evropskou unii představují velkou hrozbu. Prioritou EU tak musí být zachování výnosnosti tohoto sektoru, coţ se v době, kdy klesá cena olivového oleje na světových trzích (rok 2012) a naopak stoupají produkční náklady, jeví jako problematické. V tomto případě byl návrh na nátlak restauratérů i široké veřejnosti nakonec odmítnut. A to i přes to, ţe v rámci EU byla snaha situaci řešit co nejrychleji, a neveřejně a tak ani média se této problematice dostatečně nevěnovala. Na tomto příkladu jsem chtěl demonstrovat snahu EU pomoci zmiňovaným ekonomikám, a to prostřednictvím vydání dle mého názoru zbytečného nařízení, které by v konečném důsledku přineslo větší zisky pro producenty olivového oleje.

40

NICHOLLS, Luke. Oliveoilbanscrapped. Oliveoilbanscrapped [online]. 2013 [cit. 2014-04-03]. Dostupné z: http://www.bighospitality.co.uk/Business/EU-scraps-olive-oil-ban-after-industry-outrage

44

5 Testování olivových olejů V následující kapitole se vrátím o dvanáct let zpátky a nejprve poukáţi na situaci na trhu s olivovým olejem v roce 2002. Poté se podívám na situaci s odstupem 10 let a zhodnotím, jestli uvádění olivových olejů do oběhu podle předpisů EU přineslo nějaké zlepšení.

5.1 Situace 2002 V tuto chvíli se zaměřím na rok 2002. U nás v té době ţádná legislativa upravující konkrétně problematiku olivového oleje nebyla. Poţadavky na označování tak byly obsaţeny pouze v obecných dokumentech platných pro všechny komodity. Kategorizace olivového oleje, vzhledem k tomu, ţe ČR nebyla v té době součástí EU, vycházela pouze z nezávazných standardů Codexu Alimentarius. Pro redakci MF DNES zpracoval Ústav chemie a analýzy potravin na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze test sedmnácti olivových olejů, kde čtrnáct z nich bylo označených jako extra panenské nebo panenské a tři jako olivové. Test poukázal na velmi nepřehlednou situaci na trhu s olivovým olejem a na značné klamání spotřebitele. Výrobci se dopouštěli celé řady různých prohřešků. Velkým klamáním spotřebitele bylo záměrně označování méně kvalitního oleje za olej kvality nejvyšší. Chemický rozbor totiţ vzhledem k hodnotě peroxidového čísla vyvrátil nárok jednoho z testovaných olejů na to být označen jako extra panenský. Peroxidové číslo tohoto oleje dokonce překračovalo i maximální limit pro olivové oleje celkově. Produkt by se tak vůbec neměl prodávat a je ještě pozoruhodnější, ţe ho výrobce označil jako nejkvalitnější extra panenský olivový olej. V dalším případě výrobce označil olej obecně jako „olivový“. To můţe vzhledem k ceně, za kterou se prodává, vzbuzovat dojem, ţe se jedná o olej panenský, ale opak je pravdou a prodejce pod tímto názvem nabízí olej rafinovaný, coţ je, s ohledem na cenu, naprosto alarmující. U některých prodejců bylo 45

patrné, ţe si nebyli legislativou vůbec jisti a raději zvolili podřadný název i přesto, ţe s ohledem na kvalitu mohli uvést druh extra panenský. Test si všiml i nabídky olivových olejů pod zahraničními názvy, coţ česká legislativa umoţňuje v případě, ţe je název v zemi původu běţně pouţívaný po delší dobu, a u něhoţ tedy spotřebitel nemá pochybnost. To je však velice relativní definice, která nezabránila tomu, aby byl spotřebitel obelháván. Příkladem je olivový olej "sansa" či "pomace" (viz kapitola Praktická část). Je tedy bezpochyby dobře, ţe zahraniční názvy byly legislativou výslovně zakázány. 41 Z výsledků testu je zřejmé, ţe se u nás ceny kvalitou vţdy neřídily. Příčinou byla nedokonalá legislativa, která neurčovala dovozcům, aby rozlišovali jednotlivé kategorie olivových olejů tak, jak to bylo běţné v Evropské unii. Spotřebitel tak byl vystaven velkému riziku, ţe bude podveden a jeho schopnost orientace musela být značně omezená. Autoři vyhodnocení testu se vyjadřují i k připravované legislativě a vidí ji jako naprosto nepostradatelnou. Ta byla přijata dne 6. 3. 2003 pod názvem: „Vyhláška, kterou se stanoví poţadavky pro mléko a mléčné výrobky, mraţené krémy a jedlé tuky a oleje“ (77/2003 Sb.). Dle § 15 odst. (4) se olivový olej uvádí do oběhu podle předpisů Evropských společenství. To znamená, ţe se nově uvádí do oběhu i pod Nařízením Komise (ES) č. 1019/2002 ze dne 13. června 2002 o obchodních normách pro olivový olej. Olivovému oleji se tak dostává poţadované nutné kategorizace a výrobci a dovozci musí být nově v souladu s jasnými pravidly. V této kapitole jsem chtěl poukázat na problémy, které způsobilo nedostatečné právní prostředí. Prostor pro podvody byl prakticky neomezený. Na druhou stranu byla problematika aţ tak neupravena, ţe i samotní prodejci někdy ke svému neprospěchu uváděli mylné informace. Z toho vyplývá, ţe situace rozhodně přehledná nebyla a jak samotní prodejci, tak i spotřebitelé byli zmateni. Jestli však obchodníci pouze vyuţívali okolností a záměrně nabízeli svůj olej klamavě, to je ovšem otázka. Avšak já se domnívám a i výsledky testů tomu napovídají, ţe naprostá většina absence konkrétní legislativy vyuţívala. 41

VEČERKOVÁ, Hana. Idnes.cz. [online]. 2002 [cit. 2014-03-27]. Dostupné z: http://ekonomika.idnes.cz/olivove-oleje-se-tezko-vybiraji-dns-/test.aspx?c=A020709_091833_test_jan

46

5.2 Situace 2012 Nyní se zaměřím na výsledky testů extra panenských olivových olejů prodávaných v českých supermarketech z října roku 2012. Testy prováděl spotřebitelský časopis dTest

42

, který je vzhledem k objektivitě testovaných kritérií, nezávislosti svých

laboratoří, provázanosti s mezinárodními organizacemi a v neposlední řadě absencí reklam povaţován za dostatečně důvěryhodný. Výsledky mezi spotřebiteli vyvolaly citelnou odezvu. Velkou pozornost testu věnovala i média, která upozorňovala na stále nepřehlednou situaci na trhu s olivovými oleji. Testováno bylo celkem sedmnáct extra panenských olivových olejů z různých zemí podle nejrůznějších kritérií. Značný rozruch způsobilo zjištění, ţe v naprosté většině, konkrétně v patnácti lahvích, byla zjištěna přítomnost pesticidů. Ve dvou z nich dokonce přítomnost insekticidu DDT, jehoţ pouţití je uţ přes 40let zakázáno. Situace je ještě o to zaráţející, ţe se dle etikety jednalo o BIO olej, který byl určen především pro děti. Dalším zjištěním bylo nedostatečné deklarování původu olivového oleje, coţ je jasné nedodrţení Nařízení č. 29/2012. Velkým paradoxem, naznačujícím naprostý chaos na českém trhu s touto komoditou, je konečný ţebříček hodnocení kvality olivových olejů. Na prvních třech místech se totiţ nachází oleje z celé testované škály nejlevnější. Původem jsou tito vítězové ze Španělska. Na opačném konci je moţno naopak narazit na oleje draţší. Kupříkladu extra panenský olivový olej, který se umístil na předposledním místě, byl 8krát draţší neţ celkový vítěz testu, coţ je naprosto alarmující zjištění. V EU je nastolen prodej pod jednotlivými pravidly pro všechny státy. Dle testu nebyl u sedmi produktů uveden původ, coţ je v rozporu s nařízením 29/2012, podle kterého se tento údaj musí povinně uvádět u olejů extra panenských a panenských. V případě směsí olivových olejů olej ztrácí specifické chuťové vlastnosti typické pro jednotlivé oblasti. Do r. 2009 stačilo, aby výrobce uvedl, odkud pochází převáţná sloţka olivového oleje. To je nyní uţ zakázáno. Místo toho můţe spotřebitel narazit na označení „směs olejů pocházející z EU“, coţ je v pořádku. Stejně tak „směs olejů pocházející mimo EU“ nebo dokonce „směs olejů pocházející z EU/mimo EU“. Jestliţe je zemí původu konkrétní stát, pak to znamená, ţe tam byly olivy jak sklizeny, tak vylisovány. Pokud se lisovna nachází

42

DTest. Praha: l Občanské sdruţení spotřebitelů TEST, 2012, roč. 2012, č. 10. ISSN 1210-731X.

47

v jiné zemi, neţ byly olivy sklizeny, musí být na etiketě uvedeny oba státy. Pro směsi olejů z unijních i neunijních států tato zásada platí také. V označení původu je pak uvedeno: „(extra) panenský olivový olej získaný v (Unii nebo jméno daného členského státu) z oliv sklizených v (Unii nebo jméno daného členského státu či třetí země).“ Spotřebitel tedy v konečném důsledku musí vědět, odkud pocházejí olivy, a kde se olivy lisovaly. Z testu je ale zřejmé, ţe se tuto povinnost snaţí výrobci obcházet. Na obalech tak neuvádějí přímo původ olivového oleje, ale např. „zabaleno v“, “naplněno v“, nebo dokonce pouze název výrobce. Dále je vidět tendence výrobců vzbuzovat u spotřebitelů dojem, ţe se jedná o italský produkt, coţ vychází ze všeobecného názoru, ţe nejkvalitnější olivový olej pochází z Itálie (viz kapitola Praktická část). Tato tendence byla zřejmá celkem u šesti olejů. Výrobci se tak snaţí podbízivě vykreslovat na etiketách barvy italské vlajky nebo do názvu přidávat italská slova. Údaj „naplněno v Itálii“ je dalším příkladem a zkušenější spotřebitel si tak uvědomí, ţe to je pouze zastřená nabídka levnějšího oleje původem ze Španělska, Itálie či severní Afriky za nepoměrně vyšší cenu. Oproti tomu nedoloţení země původu oliv měly dle testu i tři oleje ze Španělska a jeden olej z Řecka. V zemi sklizně tak bylo vylisováno pouze sedm olejů (šest španělských a jeden řecký) ze sedmnácti, coţ je velmi pozoruhodné. Poukazuje to na velký nepoměr oblastí původu oliv oproti místu jejich lisování. Druhotně je tedy zřejmé, ţe probíhají velké obchody se surovinami, přesněji olivami. A je velkou snahou výrobců tento původ co nejvíce zastřít. Doposud bylo totiţ moţné, a v Itálii velmi časté, dovést levnější olivy ze zahraničí a pouze je vylisovat na území Itálie. Olej byl tak povaţován za italský a mohl vstupovat na trh s vyšší cenou. Výrobce pak generoval vyšší zisky. Na druhou stranu je nutno zmínit, ţe na kvalitu oleje má vliv nejenom kvalita a původ olivy, ale také právě technika a postup při lisování. Není tedy na místě odsoudit tuto praktiku s argumentací, ţe lisování probíhá v Itálii jen za tím účelem nalepit na etiketu „původem z Itálie“, ale na druhou stranu, by tak nemělo být spotřebiteli zabráněno dozvědět se, odkud opravdu olivy pocházejí. A to je přesně to, co italští výrobci praktikují, a záměrně nezmiňují původ samotných oliv, aby vzbudili u spotřebitelů dojem, ţe i samotné olivy pocházejí z Itálie. Oleje byly testovány i na přítomnost nejrůznějších škodlivých látek. Všechny testované oleje splnily evropské limity. Nicméně dle testu olivy s ohledem na přítomnost pesticidů vybírány pečlivě nejsou. Limity přítomnosti těchto látek přímo u olivového oleje chybí, ale odvíjejí se od limitů primárních produktů, tedy oliv. 48

Tehdejší šéfredaktorka časopisu dTest Ida Rozová k výsledkům testu dodává: „Porovnáme-li nalezené hodnoty rizikových látek s evropskými limity, musíme konstatovat, že nedošlo k jejich překročení. Nicméně náš test prokázal, že olivy určené k výrobě extra panenských olejů nejsou až tak pečlivě vybírány.“ Testy časopisu dTest upozorňují na stopová mnoţství pesticidů v potravinách celkem pravidelně, obvykle se ale jedná o povolená mnoţství. Výrobci pak obvykle reagují a označují informace za zavádějící. „Stopová množství reziduí pesticidů jsou v řadě zemí u biopotravin povolena a upravena pomocí národních předpisů s tím, že jsou vyhodnocena jako nevýznamná, způsobená prostředím, nikoliv zemědělcem. Vzhledem k celkovému stavu životního prostředí planety není možné eliminovat tyto hodnoty na úplnou nulu“, uvedl například PRO-BIO Svaz ekologických zemědělců v reakci na nálezy reziduí pesticidů v medu. Testy olivových olejů s desetiletým odstupem nám celkově ukázaly velké problémy na tomto trhu. První testování se zaměřovalo na kontrolu označení kategorie chemickým rozborem a to napříč všemi druhy oleje. Toto testování ovšem není zas tak důkladné jako testování v roce 2012, kdy se vybraly jiţ pouze extra panenské olivové oleje a vedle výše zmíněné kontroly se oleje testovaly i na přítomnost nejrůznějších látek. Vedle toho se hodnotila i jejich chuť. Oproti prvnímu testování, kdy bylo zjištěno překročení limitu pro maximální obsah nenasycených mastných kyselin, jsou všechny oleje testované v roce 2012 v souladu s evropskými limity. V tomto ohledu je vidět velký posun. Co se týká přítomnosti pesticidů v olejích testovaných časopisem dTest, není podle mého názoru situace aţ tak alarmující, jak hlásala média. Myslím si, ţe kdyby proběhl stejně podrobný test v roce 2002, dospělo by se k podobným výsledkům a sdílím také stanovisko Svazu ekologických zemědělců, ţe je toto mnoţství částečně způsobeno prostředím, nikoliv zemědělcem. Srovnávat hledisko správného označení původu je irelevantní, jelikoţ v roce 2002 ještě nebylo v ČR povinné uvádět tuto informaci. Nicméně i dnes se výrobci stejně snaţí tuto povinnost jakkoliv obcházet, coţ je zřejmé i z výsledků dTestu. Vzhledem k tomu, ţe ale prodejci olivových olejů nebyli v minulosti tímto údajem víceméně limitováni a jejich povinnosti tak vycházely pouze z všeobecně závazných předpisů, si můţeme představit, v jaké míře docházelo ke klamání spotřebitele ohledně původu v minulosti. V tomto ohledu si myslím, ţe i přes objevené neshody v roce 2012 nastalo oproti minulosti velké zlepšení. Patrná je v obou případech tendence výrobců zanechávat na spotřebitele dojem kvality, který je reálně neopodstatněný. Ať jiţ v roce 49

2012 vyobrazování italských barev či o deset let dříve nabízení olivového oleje pod zahraničním názvem jsou důkazy toho, ţe prodejci jsou stále schopni běţného spotřebitele bez problému oklamat. Myslím si však, ţe se tento prostor pro podvody s odstupem času zmenšuje.

50

6 Praktická část V praktické části provedu průzkum o povědomí českého spotřebitele o olivových olejích. Zaměřím se především na vnímání nabídky této komodity na českém trhu, abych zjistil schopnost spotřebitelů orientovat se v nabízených olivových olejích a určil, do jaké míry jsou spotřebitelé obezřetní vůči podvodným praktikám prodejců. Cílem celé práce je potvrzení či vyvrácení hypotézy: „Nařízení Evropské Unie přispěla ke zlepšení orientace zákazníků na trhu s olivovým olejem a omezila prostor podnikatelů nabízet klamavě označené potraviny“ Tuto hypotézu budu ověřovat na základě výsledků ankety, kterou následně vyhodnotím standardními statistickými metodami. Vzhledem k tomu, ţe nedisponuji ţádným podobným dotazníkem z dřívějších let, se kterým by se daly výsledky porovnat, budu muset některé otázky upravit tak, aby se obracely i do minulosti a bylo tak moţné dospět ke stanovenému cíli. Anketu tvoří dvacet otázek, které jsou uspořádány od nejobecnějších aţ po ty konkrétní, které zkoumají, do jaké míry se spotřebitelé v problematice orientují. Z počátku respondenti odpovídají, zdali pouţívají nebo nepouţívají olivový olej, a z jakých důvodů. Dotazník je větven tak, ţe pro ty, co olivový olej v oblibě nemají, anketa touto otázkou končí. Naopak jeho příznivci jsou dále tázáni, jaký olivový olej preferují a jaký povaţují za nejkvalitnější jednak s ohledem na zemi původu a jednak s ohledem na druh. Poté jsem zjišťoval, kde a podle jakých hledisek čeští spotřebitelé olej nakupují, a jestli jsou schopni seřadit jednotlivé druhy dle kvality. Nejkvalitnějšímu a nejméně kvalitnímu oleji měli dále přiřadit částku, která je dle jejich mínění standardní za jeden litr daného druhu. Poté jsem se jiţ záměrně soustředil na povědomí českých spotřebitelů o probíhajících podvodech a klamavých technikách prodejců. Zásadním bodem dotazníku je otázka: „Zaregistrovali jste nějakou změnu v označování olivových olejů za posledních 5 let?“, která srovnává současnou situaci se situací před 5 lety, kdy ještě nebyla povinnost uvádět u panenských olivových olejů původ a zároveň nebylo definováno, jaké oleje jsou přípustné prodávat na maloobchodní úrovni. Dále v té době nebyla stanovena povinnost států kontrolovat správnost údajů na etiketách, a to sice provést alespoň tolik kontrol, kolik ukládá minimální limit stanovený EU. Písmo na obalech také nemuselo být 51

homogenní a nemuselo být v zorném poli. To vše nasvědčuje tomu, ţe prodejci měli dříve větší prostor pro obelhání spotřebitele. Zmíněnou otázkou budu tento předpoklad ověřovat. Velmi přímočarý je dotaz ohledně vnímání iniciativy EU, zdali ji respondenti vidí jako přínosnou, co se týká schopnosti jejich orientace v široké nabídce olivových olejů. Anketu uzavírají otázky týkající se spokojenosti v nabídce této komodity u nás a celkově povědomí o trhu s olivovým olejem. Mohlo by se zdát, ţe jsem se zbytečně zaobíral obecnými otázkami, a místo toho jsem se měl zaměřit pouze na ty účelné, které by mi pomohly v potvrzení hypotézy. Nicméně činil jsem tak vědomě, jelikoţ jsem chtěl nejprve zjistit, do jaké míry je relevantní ptát se na zlepšení problematiky označování olivových olejů. V případě, ţe by čeští spotřebitelé olivový olej dle výsledků ankety nijak zvlášť nepouţívali, bylo by úměrně neodpovídající ptát se jich na konkrétnější otázky vyţadující větší všeobecný přehled v nabídce této komodity. Povědomí českého spotřebitele jsem tak zkoumal záměrně za tím účelem, abych zjistil, jestli u nás nějaká obliba olivového oleje opravdu je. Zároveň jsem předpokládal, ţe úroveň znalostí této problematiky bude u nás nevyhovující, a z toho důvodu jsem vytvořil podobnou anketu i pro španělské respondenty, kteří mají vzhledem k tomu, ţe je tato země světovou olivovou velmocí, problematiku olivového oleje mnohem více v podvědomí a měli by tak výrazněji ocenit iniciativu EU. Ve španělské anketě jsem se nezaměřoval na pouţívání olivového oleje, jelikoţ to mi připadá naprosto zbytečné. Dle statistik totiţ průměrný Španěl spotřebuje za měsíc stejné mnoţství olivového oleje jako průměrný Čech za dva roky (viz kapitola Světový trh s olivovým olejem). Průzkum tak oproti české verzi začíná rovnou otázkami, jestli respondenti někdy slyšeli o problematice označování olivového oleje a jestli si jsou vědomi podvodných praktik prodejců. Dále se anketa váţe k Evropské unii a její aktivitě v tomto sektoru. Stejná otázka jako v české verzi je i v dotazníku španělském, a to sice, zdali spotřebitelé zaregistrovali za posledních 5 let nějaké zlepšení v označování olivových olejů. Anketa je ukončena zásadní otázkou: „Myslíte si, ţe iniciativa EU jako např. zavedení povinných informací na etiketách, přispívá ke zlepšení orientace zákazníků?“ Tento bod je obsaţen v obou verzích, a tak bude slouţit k účelnému porovnání.

52

6.1 Vyhodnocení ankety Vzhledem k tomu, ţe jsem zvolil propagaci přes sociální sítě, je v obou anketách nejpočetnější věková kategorie 21-30 let, zastupující v obou verzích přes 50 % hlasů. Tento fakt však nikterak neodporuje mým záměrům, jelikoţ je u nás olivový olej v oblibě především posledních cca 8let(viz kapitola Světový trh s olivovým olejem). Obě ankety jsem členil jak dle věku respondentů, tak i podle pohlaví. Vzhledem k tomu, ţe jsou ankety obsáhlé, nebudu uvádět všechny grafy, ale pouze ty nejzajímavější. U grafů, kde chybí popisky pro malé výseče, odpovídají tyto výseče zanedbatelným odpovědím a z toho důvodu není potřeba je uvádět. Dotazník obsahoval jak uzavřené, tak polozavřené odpovědi s moţností připsat jiný názor. Dle charakteru otázky mohl respondent zaškrtnout jednu nebo popřípadě více odpovědí. Českou anketu vyplnilo celkem 190 respondentů napříč všemi věkovými kategoriemi. Z průzkumu je zřejmé, ţe obliba olivového oleje je u nás značná. Pouze necelých 10 % dotazovaných olivový olej nepouţívá a preferuje buď jiné druhy olejů, nebo rostlinné oleje vůbec nevyhledává. Dle ankety je tomu tak v polovině případech kvůli vyšší ceně a dále i kvůli nepřehledné nabídce nebo špatným zkušenostem. Zbylých 90 % však olivový olej pouţívá v kombinaci s ostatními rostlinnými oleji nebo i výhradně, a to z důvodu chuti a zdravotních účinků, na čemţ se shodlo bezmála 80% respondentů.

53

Velkým překvapením jsou pro mě odpovědi ohledně preference olivových olejů s ohledem na původ. Přes 40 % spotřebitelů uvedlo, ţe jim při výběru na původu nezáleţí. Srovnatelná procenta hlasů obdrţely španělské a italské olivové oleje, které preferuje zhruba kaţdý pátý dotazovaný. Řecký olivový olej je vyhledávaný o 7 % méně neţ jeho konkurenti. Nepatrně odlišné byly výsledky v části, kde se určoval nejkvalitnější olej s ohledem na původ. Stejně jako u předchozí otázky největší část tázaných odpověděla, ţe na původu nezáleţí a to opět přibliţně 40%. Dle předpokladu se poté na prvním místě umístil italský olivový olej s 20 %. Tento údaj mě však velmi zaujal, jelikoţ jsem předpokládal, ţe vnímání italského olivového oleje jako nejkvalitnějšího je mnohem větší. Za italským olivovým olejem se totiţ umístil s rozdílem pouhých pěti hlasů olej řecký a s rozdílem sedmi hlasů olej španělský. Zajímavý údaj je také propad španělského olivového oleje v přisuzování kvality, coţ je ale v rozporu s výsledky dTestu, kde první tři místa obsadily oleje právě z této země. Nicméně dle mé ankety poklesl oproti čisté spotřebitelské preferenci o sedm hlasů. O stejný počet hlasů naopak stoupl řecký olivový olej. Z toho by se dalo usuzovat, ţe španělský olivový olej volí spotřebitelé spíše v případě vybírání podřadnějších a tedy levnějších druhů olivových olejů a v případě vybírání olejů panenských volí spíše olej italský či řecký. Nicméně všechny údaje jsou velmi vyrovnané a není moţné tak vyslovit závaţnější stanovisko. Nejdůleţitější je v tomto ohledu údaj, ţe spotřebitelům tolik na původu olivového oleje nezáleţí.

54

Další otázka se týkala druhů oleje a respondenti měli uvést, jaké z nich kupují. Bezmála 80 % se shodlo na oleji extra panenském a zhruba 45 % i na panenském. Pouze kaţdý pátý kupuje olivový olej a pouze 2 respondenti olivový olej z pokrutin. Nicméně u této otázky mám podezření, ţe si spíše respondenti nebyli vědomi toho, co znamená dovětek „z pokrutin“, jelikoţ tento druh oleje není rozhodně takto opomíjen. Přes 60 % spotřebitelů kupuje olivový olej v supermarketech a zhruba kaţdý třetí v běţných obchodech. O zhruba deset dotazovaných méně si pak olej kupuje ve specializovaných obchodech nebo i dováţí ze zahraničí. Častou odpovědí bylo i kupování olivového oleje od zahraničních malých výrobců, coţ jsem nepředpokládal, ţe tomu tak činí kaţdý čtvrtý, jako tomu tak je podle výsledků ankety. Většina respondentů dokázala seřadit druhy oleje dle kvality správně, a to zhruba 70 %. Nicméně ve dvanácti případech byl za nejkvalitnější druh pokládán olivový olej z pokrutin a v osmi případech olivový olej, coţ poukazuje na stále značné nedostatky. Ty jsou ale dle průzkumu pouze u kaţdého zhruba devátého respondenta, a to není aţ tak závratné zastoupení. Dá se tedy říct, ţe většina spotřebitelů je v tomto ohledu alespoň základně znalá. Další otázka zkoumala také povědomí respondentů o olivovém oleji, a to sice v přisuzování cen, které jsou dle jejich názoru standardní za jeden litr nejkvalitnějšího a jeden litr nejméně kvalitního olivového oleje. Zde měly jasně nejvíce hlasů částky 200Kč a 100Kč, na kterých se shodla zhruba čtvrtina dotazovaných. Tento stav si myslím, ţe odpovídá situaci v supermarketech, kde je nabídka opravdu kvalitních olivových olejů omezena a spíše mezi sebou bojují oleje cenově. To samozřejmě vede k podhodnocení těchto druhů, a v konečném důsledku k vnímání niţší ceny jako standardní. Problémem mnohdy je, ţe spatří-li spotřebitel v regále extra panenský olivový olej za 100Kč, neřekne si, ţe je tato nabídka podezřelá, ale naopak, ţe se jedná o výbornou příleţitost. Nicméně tato cena je mnohem blíţe k ceně výrobní a velkoobchodní (viz kapitola Světový trh s olivovým olejem) neţ té konečné maloobchodní, coţ vyvolává značné podezření. Oproti tomu cena olivového oleje z pokrutin je dle spotřebitelů poloviční neţ cena olejů extra panenských. S ohledem na kvalitu by však tento rozdíl měl být mnohem značnější. Nicméně tento výsledek opět odráţí situaci na trhu v supermarketech, kde prodejci vyuţívají absence znalostí a nabízejí nejméně kvalitní olivový olej za nadhodnocenou částku.

55

Dle průzkumu se 26 % dotazovaných někdy setkalo s druhem olivového oleje „pomace“ či „sansa“, coţ jsou oleje nejméně kvalitní čili z pokrutin. Do té doby, neţ to legislativa zakázala, vyuţívali obchodníci překladu tohoto dovětku do angličtiny a italštiny, za tím účelem vzbudit u spotřebitele lepší dojem. Jednalo se o jasné klamání spotřebitele. Náš průzkum s ohledem na registrování nabídky těchto olejů tedy praktiku prodejců potvrzuje. Dohromady s informací, ţe olivový olej z pokrutin kupují pouze dva respondenti, docházím ke stanovisku, ţe buď spotřebitelé dokázali pravý charakter olivových olejů s tímto dovětkem rozpoznat a tento druh nekoupili a dle otázky se s ním pouze někdy setkali, anebo ho i koupili a zároveň vůbec nevěděli, ţe se jedná právě o olivový olej z pokrutin. Dle další otázky je obezřetnější u výběru olivových olejů neţ u výběru ostatních potravin pouze 10 % spotřebitelů. 35 % je naopak toho názoru, ţe na ţádné podvodné praktiky nenarazili a zhruba polovina je přesvědčena, ţe je situace stejná jako u ostatních komodit, coţ mě spíše dovádí k závěru, ţe opravdový charakter olivových olejů „pomace“ či „sansa“ běţný český spotřebitel nerozpoznával a výrobcům se tak dařilo zákazníky dobře oklamat. I z toho důvodu byly nejspíše zahraniční názvy olivových olejů zakázány, coţ byl dle mého názoru zcela správný krok.

56

Při výběru si téměř 90 % spotřebitelů všímá druhu olivových olejů, 66 % ceny a 50 % původu, coţ se dalo očekávat. Pouze zhruba kaţdý desátý věnuje pozornost i obsahu volných mastných kyselin. Na toto hledisko se však hledí jiţ při testování olivových olejů za účelem stanovit odpovídající druh. Chce-li však spotřebitel ten nejkvalitnější olej v rámci olejů extra panenských, je kyselost relevantní. Nicméně nemělo by hrát výhradní roli v přisuzování kvality, jak je i zmíněno v nařízeních EU.

Důleţitá byla otázka, jestli spotřebitelé zaregistrovali nějakou změnu v označování olivových olejů za posledních pět let. 72 % z nich ţádnou nezaregistrovalo a 20 % zaregistrovalo v tomto ohledu zlepšení. Pět respondentů zaregistrovalo změnu, ale situace je podle nich pořád stejná. Myslím si, ţe byla-li změna pro kaţdého pátého spotřebitelé přínosem, je snaha upravit nabídku olivového oleje doceněna. Vzhledem k tomu, ţe v této problematice není činný jiný subjekt neţ EU, dá se tedy říct, ţe je její iniciativa úspěšná, a to i přesto, ţe zlepšení nepociťuje nikterak závratné procento dotazovaných. To ale přisuzuji spíše absenci většího povědomí o dané problematice a tomu, ţe jednoduše spotřebitelé nepřikládají označování olivového oleje takový důraz. Jsem toho názoru, ţe v případě, ţe bych se dotázal na stejnou otázku lidí orientujících se v problematice olivového oleje více, byla by iniciativa EU oceněna mnohem značněji. Mým cílem však bylo zjistit přínos pro běţného spotřebitele. Dva dotazovaní dále odpověděli, ţe olivový olej pouţívají teprve krátce a změnu tak ani zaregistrovat nemohli. Dle mého mínění těchto respondentů bude ještě o trochu více, jelikoţ při detailnějším rozboru skupiny, která změnu v označování dle průzkumu nezaregistrovala, si můţeme všimnout, ţe je zde procentuálně více zastoupena věková skupina do 30 let neţ tomu tak je celkově v celé anketě. To by mohlo naznačovat, ţe část respondentů uvedla, ţe si změny nevšimli, ale to ne z důvodu, ţe nenastala, ale spíše z důvodu, ţe olivový olej pouţívají teprve krátce a porovnat tak současnost se situací před pěti lety nemohou. Myslím si tak, ţe kdybych poloţil otázku pouze skupině starší třiceti let, bylo by zaregistrování změny v označování olivových olejů značnější. Přesně tak jsem také udělal a nastavil zmíněný filtr podle věku. Výsledkem bylo, ţe zlepšení v této problematice zaregistrovalo téměř 34 % respondentů, coţ je mnohem větší část. Potvrdil jsem si tak svou domněnku, ţe změny v označování si všimli spíše starší spotřebitelé. V konečném důsledku je tak tímto výsledek trochu zkreslen a při hlubším zkoumání bychom mohli dojít i k 30 % hranici kladných odpovědí. Vzhledem k tomu, ţe subjektem 57

dotazníku je běţný spotřebitel, nebudu reprezentativní vzorek dotazovaných nijak upravovat a budu tedy vycházet pouze z výsledků ankety, byť by mohly být závěry dle mého názoru ještě průkaznější.

Na velmi přímočarou otázku, jestli si spotřebitelé myslí, ţe iniciativa EU přispívá ke zlepšení jejich orientace, odpovědělo dle předpokladu nejvíce tázaných (skoro 60 %) neutrálně, a to vzhledem k tomu, ţe se v dané problematice nevyzná. To neznamená, ţe se zbytek respondentů v označování olivového oleje orientuje a dostatečně vnímá iniciativu EU v této oblasti, ale dle mého názoru se alespoň odhodlali odpovědět, a to vzhledem k všeobecnému povědomí a názorům na celkovou činnost EU. Kladné odpovědi převaţovaly nad těmi zápornými a dle dotazníku tak 27 % respondentů vidí v iniciativě ve zmíněných hlediskách přínos. O polovinu méně dotazovaných odpovědělo opačně a dle jejich názoru tedy iniciativa nic kladného nepřinesla. Tuto sloţitou otázku vyţadující širší povědomí o dané problematice jsem k dotazníku připojil úmyslně a předpokládal jsem, ţe naprostá většina nebude schopna formulovat svůj názor, coţ se potvrdilo. Nicméně jsem nečekal, ţe zhruba kaţdý čtvrtý bude odpovídat na tuto otázku pozitivně. Porovnání toho, ţe zlepšení v označování olivových olejů zaregistroval aţ kaţdý pátý, mě nutí k zamyšlení ohledně tohoto nepoměru. Dle mého názoru by měly být výsledky víceméně shodné, jelikoţ existuje jistá souvislost mezi nejprve zaregistrováním změny v označování a druhotně vnímáním jí jako přínosnou pro orientaci na trhu. Je pozoruhodné, ţe iniciativu vnímá jako přínosnou pro lepší orientaci zákazníků více respondentů, neţ si všimlo změny v označování. To si myslím, ţe souvisí s formulací

58

otázky, kdy v prvním případě uvádím za příklad iniciativy EU „zavedení povinných informací na etiketách olivového oleje“, coţ mohou spotřebitelé hned vnímat jako prospěšné. Nicméně sloučíme-li tyto dvě otázky do jednoho stanoviska, dostaneme se k informaci, ţe zhruba kaţdý pátý spotřebitel v ČR si všiml změny v označování olivových olejů, kterou přisuzuje iniciativě EU a zároveň ji vnímá jako přínosnou s ohledem na lepší orientaci.

Přesně čtvrtina respondentů zaregistrovala výsledky testů olivových olejů ve spotřebitelském časopise dTest, z čehoţ celých 60 % vybírá nyní pečlivěji na základě informací na etiketě. Čtyři respondenti mají po publikování výsledků větší důvěru k levnějším olivovým olejům. Sedm respondentů si myslí, ţe testování ţádné nové poznatky nepřineslo a tři z dotazovaných testům vůbec nevěří. Výsledky jsou pozoruhodné z toho pohledu, ţe díky nim celkem třicet spotřebitelů změnilo své priority při výběru olivových olejů. Z tohoto pohledu tak vidím velký přínos těchto testů. Situaci na trhu s olivovým olejem 65 % respondentů nevnímá nikterak specificky. Nicméně zhruba 22 % si myslí, ţe je situace méně přehledná neţ u ostatních komodit. Oproti tomu pro 70 % spotřebitelů jsou dle průzkumu informace na etiketách dostatečné pro uvědomělý výběr a zhruba stejný podíl respondentů je s nabídkou olivových olejů u nás spokojeno. S ohledem na dTest, který ukázal, ţe situace na českém trhu rozhodně ideální není, tak usuzuji, ţe pro většinu spotřebitelů není olivový olej zas takovou prioritou a jsou spokojeni se současným stavem.

59

Z některých odpovědí byla znát větší znalost problematiky a v některých ojedinělých případech dokonce i skoro odbornost. Tito respondenti tvořili u otázek vyţadujících větší povědomí o olivových olejích zhruba 20-30 %. To je dle mého názoru skupina spotřebitelů, která se zajímá o kvalitní potraviny a zdravou stravu poměrně více neţ běţný spotřebitel a má tak o olivovém oleji úměrně větší přehled.

Španělská anketa obsahovala pouze 6 otázek a byla zaměřena konkrétněji. Nikterak se také nevětvila a respondenti museli zodpovědět celý seznam otázek. I přes značné komplikace a malou návratnost dotazníků jsem nakonec dokázal získat celkem 86 odpovědí. Přesně polovina španělských respondentů nikdy o problematice označování olivového oleje nic neslyšela. O pouhých 5 % méně však odpovědělo pozitivně a přisuzuje jí značnou důleţitost. Touto otázkou jsem si ověřil můj předpoklad, ţe je tato problematika ve Španělsku všeobecně známa.

60

Další otázka byla sestavena tak, aby mohla být porovnána s odpověďmi českých spotřebitelů (graf vpravo). Dle průzkumu 20 % respondentů ve Španělsku o podvodných praktikách prodejců ví a je u výběru olivového oleje obezřetnější neţ u výběru ostatních potravin. Třetina dotazovaných však nikoliv a na ţádné podvodné praktiky týkající se přímo olivového oleje nenarazili. Nejvíce španělských spotřebitelů si myslí, ţe je situace stejná jako v ostatních sektorech.

Porovnáme-li následující grafy, je zřejmé, ţe ve Španělsku je povědomí o podvodných praktikách větší neţ u nás. Těchto skutečností si je vědomo zhruba o 10% více Španělů. Zhruba stejná část dotázaných u nás i ve Španělsku si myslí, ţe se s ničím takovým zatím nesetkali. O něco více Čechů je toho názoru, ţe situace je v tomto ohledu stejná jako u ostatních komodit. Toto srovnání mi potvrdilo předpoklad a šlo spíše o to, jak velký rozdíl mezi spotřebiteli v těchto zemích je.

Účelem další otázky bylo zjistit, jestli je ve Španělsku v povědomí enormní snaha EU upravit sektor produkce olivového oleje. 72 % odpovědělo negativně a o této snaze tak vědělo pouze 22 dotázaných, kteří si zároveň myslí, ţe nařízení EU tuto situaci vylepšují. Změnu v označování olivových olejů zaznamenala srovnatelná část respondentů ve Španělsku i u nás. Ve Španělsku tomu tak bylo pouze o 2 % více, coţ mě částečně překvapilo, jelikoţ jsem předpokládal značnější rozdíl. Nicméně s ohledem na to, ţe trh s olivovým olejem ve Španělsku má mnohem delší vývoj a je mu věnována mnohem větší pozornost, mohla být tato problematika upravována i národní legislativou a sektor 61

tak mohl být regulován jiţ dříve a v konečném důsledku by si tak změny v označování olivových olejů nemuseli spotřebitelé za poslední dobu aţ tak všimnout. To by ale vyţadovalo hlubší zkoumání. Ponechme stanovisko, ţe si v obou zemích této změny všimnul zhruba stejný podíl spotřebitelů. Nijak závratné není ani přesvědčení španělských respondentů, ţe aktivita EU napomáhá sektoru produkce olivového oleje ve Španělsku a posléze v celé Unii. Toho názoru je zhruba kaţdý čtvrtý dotázaný.

Zásadní otázkou, kterou budu moci srovnat i s českou verzí (vpravo), je přímočarý dotaz na vnímání iniciativy EU.

Ve Španělsku je iniciativa EU vnímána mnohem více, a to vzhledem k počtu respondentů, kteří odpověděli neutrálně. Tamější spotřebitel si tak umí lépe vytvořit na toto téma vlastní názor, jelikoţ mu je daná problematika přirozeně bliţší, coţ potvrdilo i několik předchozích otázek. Nejvíce spotřebitelů ve Španělsku si myslí, ţe iniciativa EU je prospěšná. To samé si v Čechách myslí o 15 % méně dotázaných a nejvíce zastoupený je právě neutrální názor. Z toho důvodu bylo přínosné provést anketu i v zahraničí, kde je povědomí o problematice větší. U českého dotazníku je opět moţné najít souvislost mezi těmi respondenty, co dle uvedených odpovědí mají o olivovém oleji více znalosti a právě pozitivním názorem na aktivitu EU.

62

Závěr Bakalářská práce byla zaměřena na problematiku označování olivového oleje. Označování potravin z obecného pohledu jsem nechával stranou, jelikoţ toto téma bylo jiţ mnohokrát zpracováno. Tematika olivového oleje se zároveň ukázala jako dostatečně široká a dle mého názoru i mnohem zajímavější. Vycházel jsem především ze samotné legislativy, váţící se k olivovému oleji, a zároveň z relevantních pramenů na internetu, jelikoţ jakýkoliv kniţní zdroj k dané problematice naprosto chybí. Evropská unie věnuje sektoru produkce olivového oleje velkou pozornost. Zaměřuje se detailně i na problematiku označovaní, jelikoţ výrobci vyuţívali absencí pravidel a nabízeli klamavě označené produkty. Cílem bakalářské práce bylo ověření mé hypotézy: „Nařízení Evropské unie přispěla ke zlepšení orientace zákazníků na trhu s olivovým olejem a omezila prostor podnikatelů nabízet klamavě označené potraviny“ Tuto hypotézu jsem ověřoval mezi spotřebiteli na základě provedeného průzkumu, který jsem následně vyhodnotil standardními statistickými metodami. Hypotézu jsem si zároveň rozdělil na dvě části, a to z toho důvodu, ţe ptát se spotřebitelů na podmínky podnikatelů není dle mého názoru vypovídající. Spotřebitelům jsem tak kladl otázky směřující pouze k ověření předpokladu, ţe jejich orientace na trhu s olivovým olejem se díky nařízením EU zlepšila. Druhou část hypotézy, jestli zmíněná nařízení omezila prostor podnikatelů nabízet klamavě označené produkty, jsem se snaţil objektivně posoudit. Hodnotil jsem moţnosti pro oklamání spotřebitele, které mají prodejci nyní a jaké měli v minulosti. Anketu, jejíţ respondenti by byli pouze prodejci olivových olejů, jsem neprovedl, jelikoţ ptát se jich na prostor pro klamání spotřebitele, je dle mého názoru nevhodné. A i při sebelepší formulaci otázek by tak odpovědi v dotazníku nebyly objektivní. Vzhledem k výsledkům ankety je v Čechách olivový olej značně oblíbený. Změnu v označování olivových olejů u nás zaregistroval zhruba kaţdý pátý spotřebitel. Ti, co ji zaregistrovali, ji vnímají v naprosté převaze jako přínosnou. Vzhledem k tomu, ţe jediný 63

subjekt činný v problematice olivového oleje je EU, můţeme tak obecně říct, ţe její nařízení přispěla ke zlepšení orientace na trhu s olivovým olejem kaţdému pátému spotřebiteli, který pouţívá olivový olej. Spojíme-li tento údaj s tím, ţe problematika označování olivového oleje není dle ankety aţ tolik v povědomí českých spotřebitelů, je toto zlepšení jednoznačně úspěchem a mohu tak potvrdit první část hypotézy: „Nařízení Evropské unie přispěla ke zlepšení orientace zákazníků na trhu s olivovým olejem." V konečném důsledku jde při potvrzování této části hypotézy samozřejmě o úhel pohledu a subjektivní názor hodnotitele. Dle mého názoru jsou ale důkazy obsaţené v anketě zřejmé. Průkaznější by samozřejmě bylo omezit běţného zákazníka na pouze toho zainteresovaného, ten však není subjektem naší hypotézy. Co se týká prostoru podnikatelů pro podvody, je tato změna částečně patrná z porovnání výsledků testů olivových olejů v roce 2002 a 2012 (viz kapitola Testování olivových olejů). Dále můţeme vycházet z legislativy, která v tomto ohledu postupně upravovala povinnosti prodejců a i samotných členských států (viz kapitola Legislativa). U olivových olejů je tak nejdříve stanoveno deset kategorií olivového oleje, které se postupně omezují na osm kategorií. Na maloobchodní úrovni je poté umoţněno prodávat pouze čtyři kategorie olejů. I v tomto omezeném rozsahu však mají někteří čeští spotřebitelé dle výsledků ankety problém s orientací. Bylo by jich určitě mnohem více, v případě, ţe by na maloobchodní úrovni zůstal moţný prodej osmi kategorií. V tomto ohledu tak zredukování druhů bylo určitě přínosem. Pro zlepšení orientace spotřebitele a omezení prostoru pro jeho oklamání byla v legislativě EU zakotvena i nutnost prodejců uvádět o dané kategorii povinné dovětky definující, jak byl daný druh oleje vyroben. Ty by měly slouţit jako pomocné v případě, ţe si spotřebitel pod daným názvem nic nevybaví. Jako další body zlepšující orientaci spotřebitelů mohu uvést např. povinné uvádění původu, zákaz zahraničních názvů olivových olejů či informace o procentním podílu sloţek u potravin obsahujících olivový olej. Legislativa se týká i velikosti písma na etiketách olivových olejů, z čehoţ je patrné, ţe sektoru přikládá opravdu velký důraz, jelikoţ tato problematika je obsaţena i v obecných dokumentech. To jsou všechno důvody dokládající to, ţe iniciativa EU opravdu omezila prostor pro klamavou nabídku olivového oleje a mohu tedy potvrdit druhou část hypotézy:

64

„Nařízení Evropské unie omezila prostor podnikatelů nabízet klamavě označené potraviny“ Dostáváme se tak k cíli této bakalářské práce a naše hypotéza je tímto potvrzena: „Nařízení Evropské unie přispěla ke zlepšení orientace zákazníků na trhu s olivovým olejem a omezila prostor podnikatelů nabízet klamavě označené potraviny“

Nicméně ne všechny kroky EU jsou dle mého názoru správné. Jedním z nich je ponechání moţnosti uvést za původ oleje obecně Evropskou unii. Myslím si, ţe by spotřebitel měl vědět, z jaké konkrétní oblasti olivový olej pochází, a to i v případě, ţe olivy mají původ v několika různých zemích. Informaci, ţe pouţité olivy pochází z Evropské unie, totiţ nepovaţuji za dostatečnou. Vzhledem k tomu, ţe v mnoha nařízeních je důleţitost určení konkrétního místa původu olivového oleje několikrát zmíněna, je pro mě tento krok nepochopitelný. Domnívám se, ţe je to malý ústupek a kompromis výrobcům, kteří s olivami všemoţně obchodují a jejich původ většinou co nejvíce tají (viz kapitola Testování olivových olejů). Bezpochyby je totiţ vliv lobbistů značný i na evropské úrovni a obzvlášť v potravinářském sektoru. Na druhou stranu nesouhlasím s názorem, ţe celá iniciativa EU upravující problematiku olivového oleje je poháněna úmysly lobbistů a aktivita by měla směřovat k tomu oslabit a naopak zesílit vliv některých států nebo skupin na trhu s olivovým olejem. Myslím si, ţe by si zákonodárci našli mnohem jednodušší způsob, jak svého cíle dosáhnout neţ skrz vydávání takového počtu nařízení. K mému přesvědčení přispívá i fakt, ţe je z nařízení zjevná snaha reagovat na aktuální nedostatky. Legislativa tak usiluje o to, aby se omezil prostor k opakování podvodů, které byly v minulosti objeveny. Jsem tedy spíše toho názoru, ţe se Evropská unie opravdu snaţí dosáhnout transparentnosti na trhu s touto komoditou. Jednak tedy omezit prostor pro podvody a jednak zajistit spotřebitelům moţnost kvalifikovaného výběru díky povinným informacím na etiketách. Dle mého názoru je určitě lepší kupovat panenské olivové oleje ve specializovaných obchodech, kterým jde spíše o to nabízet opravdovou kvalitu, kterou nesniţuje cenový boj mezi jednotlivými produkty, jak tomu je v supermarketech. Co se týká původu, sdílím názor, ţe toto hledisko není aţ tak důleţité. O to důleţitější je ale fakt, jestli se jedná o produkci ve velkém, nebo naopak o malé producenty. Velkovýrobcům jde vedle 65

kvality především o mnoţství a výnos, zatímco malovýroba vše podřizuje pouze konečné kvalitě produktu, coţ souvisí s ambicemi obou producentů. Velkovýrobci vedle toho, ţe pokrývají domácí trh, svůj olej zároveň exportují. Malovýrobci oproti tomu nemají jiné ambice neţ uspokojit potřebu blízkého okolí. Úměrně tomu tak odpovídá i kvalita. Je tedy velmi prozíravé v případě, ţe se naskytne příleţitost, kupovat panenské oleje od těchto malovýrobců. Opravdu kvalitní panenské olivové oleje mohou být poměrně drahé. Jejich cena je však opodstatněna právě kvalitou. Pokud jde o výběr olejů niţší kvality, nemá dle mého názoru vyšší cena ţádné odůvodnění jako u olejů panenských, jelikoţ rafinované oleje pozbývají jakýchkoliv hodnotných vlastností. A řídil bych se tedy při jejich výběru hlavně cenou. Samozřejmě je důleţité zaměřit se na druh nabízeného oleje, jelikoţ cena ne vţdy odpovídá kvalitě. Dalším hlediskem můţe být i nádoba. Olivový olej je nejlépe uchovávat ve skleněných lahvích tmavé barvy, proto jsou kvalitní oleje plněny právě do těchto nádob a spotřebitelům tento fakt můţe ve výběru pomoci. Při výběru olivového oleje bych si bezesporu dal pozor i na podbízivé vyobrazování italských barev a další znaky, které podvědomě přisuzují italský původ oleje. Dohromady s informací, ţe byl olej naplněn v Itálii, bych tuto nabídku povaţoval za klamavou. Důleţitou činností EU je činnost jejich Intervenčních skladů, které zajišťují zemědělcům spolehlivější výnosy (viz kapitola Světový trh s olivovým olejem). EU se celkově snaţí o strategické rozhodování v této oblasti, které je dle mého názoru rozhodně na místě, jelikoţ pasivita by mohla prohloubit problémy produkčních oblastí a posléze i jednotlivých členských zemí a nakonec i celé EU. Důleţité však je, aby ţádná produkční oblast nebyla zvýhodňována oproti ostatním. Ocenit bych chtěl i přínos spotřebitelského časopisu dTest, který testoval kvalitu olivových olejů u nás. Upozornil tím na zásadní problémy a prohřešky v nabídce této komodity. Spotřebitel měl díky tomu moţnost upravit si priority při výběru olivových olejů podle aktuální situace na trhu. Dle ankety 15 % spotřebitelů tak také učinilo. Z tohoto pohledu je význam těchto testů zřejmý, jelikoţ je-li připraven zákazník na aktuální poměry v nabídce olejů, dokáţe si kvalifikovaněji vybrat a v konečném důsledku tím klesají příjmy nepoctivých prodejců a trh se sám od sebe čistí. Je potřeba také uvést, ţe situace na trhu s olivovým olejem rozhodně stále není ideální (viz kapitola Testování olivových olejů). Spotřebitelé nejsou schopni kvalifikovaného výběru především kvůli přetrvávající absenci oblasti původu. A jelikoţ tuto informaci 66

nepokládají dle průzkumu za obzvlášť důleţitou, vyplatí se prodejcům původ spíše zatajit, neţ aby uvedli, ţe olej pochází např. z Maroka. Nicméně v legislativě tato povinnost je, a tak uţ záleţí pouze na kontrolních mechanismech konkrétního státu tyto prohřešky potrestat. V sektoru olivového oleje se střetává láska a oddanost tradičních malých producentů kvalitního oleje se zkušenými obchodníky snaţící se potenciál světového trhu s touto komoditou co nejvíce vyuţít, coţ je mnohdy aţ za hranicemi legality a v konečném důsledku na to doplácí spotřebitel. Je tedy úkolem legislativy situaci upravit tak, aby spotřebitelé mohli sdílet nadšení pro olivový olej ve stejné míře jako ti, co ho vyprodukovali, a to bez obav, ţe budou oklamáni. Vzhledem ke všem důvodům uvedeným v bakalářské práci si myslím, ţe jsme v tomto ohledu na dobré cestě.

67

Přehled literatury

Knižní zdroje MEULEN, B. – Velde, M.: European Food Law Handbook. 1st edition. Wageningen: WageningenAcademicPublisher, 2008, OREYOVÁ, Cal. Zázračná síla olivového oleje. Banská Bystrica: Euromedia Group, 2009. ISBN 978-80-249-1228-8. ROZEHNALOVÁ, N.: Právo mezinárodního obchodu. 3. vydání. Praha: WaltersKluwer, 2010 SYNEK, M. -- MIKAN, P. -- VÁVROVÁ, H. Jak psát bakalářské, diplomové, doktorské a jiné písemné práce. 3. vyd. Praha: Oeconomica, 2011. 70 s. ISBN 978-80-245-1819-0. TÝČ, Vladimír. Základy práva Evropské unie pro ekonomy. Leges, 2010. ISBN 9788087212608. DTest. Praha: l Občanské sdruţení spotřebitelů TEST, 2012, roč. 2012, č. 10. ISSN 1210731X.

Legislativa Nařízení Rady č. 136/66/EHS. In: Úřední věštník EU. 1966. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?qid=1397934311951&uri=CELEX:31966R0136 Nařízení Rady (ES) č. 1513/2001. In: Úřední věštník EU. 2001. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?qid=1397934830914&uri=CELEX:32001R1513 Nařízení Komise (ES) č. 1019/2002. In: Úřední věštník EU. 2002. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:32002R1019:CS:HTML Nařízení Rady (ES) č. 1234/2007. In: Úřední věštník EU. 2007. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/legal-content/CS/ALL/?uri=CELEX:32007R1234 Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 29/2012. In: Úřední věštník EU. 2012. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/CS/TXT/?qid=1397753527018&uri=CELEX:32012R0029 68

Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 29/2012. In: Úřední věštník EU. 2012. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/CS/TXT/?qid=1397753527018&uri=CELEX:32012R0029 Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 299/2013. In: Úřední věštník EU. 2013. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/CS/TXT/?qid=1397990389165&uri=CELEX:32013R0299 Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 1335/2013. In: Úřední věštník EU. 2013. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/CS/TXT/?qid=1397989358808&uri=CELEX:32013R1335 Vyhláška č. 77/2003 Sb., kterou se stanoví poţadavky pro mléko a mléčné výrobky, mraţené krémy a jedlé tuky a oleje. In: Sbírka zákonů ČR. 2003.

Ostatní zdroje Druhy olivových olejů [online]. 2011 [cit. 2014-01-14]. http://www.spanelskyolivovyolej.cz/cs/deleni-olivovych-oleju/druhy/

Dostupné

z:

Španělský olivový olej: vlastnosti a kvalita [online]. 2011 [cit. 2014-04-23]. Dostupné z: http://www.spanelskyolivovyolej.cz/cs/deleni-olivovych-oleju/vlastnosti-a-kvalita/ Ministerstvo ţivotního prostředí. Světová obchodní organizace [online]. [cit. 2014-0417]. Dostupné z: http://www.mzp.cz/cz/svetova_obchodni_organizace ThefoundationhistoryofCodex [online]. CodexAlimentarius, 2012 [cit. 2012-06-16]. Dostupné z: http://www.codexalimentarius.org/about-codex/the-foundation-history-ofcodex/en/ EAgri [online]. [cit. 2014-04-17]. http://eagri.cz/public/web/mze/potraviny/codex-alimentarius/

Dostupné

z:

Codex standard for olive oils and olive pomace oils. In: CodexAlimentarius [online]. 1981 [cit. 2014-04-20]. Dostupné z: http://www.codexalimentarius.org/standards/list-ofstandards/en/?provide=standards&orderField=fullReference&sort=asc&num1=CODEX Codex standard for olive oils and olive pomace oils. In: CodexAlimentarius [online]. 1981 [cit. 2014-04-20]. Dostupné z: http://www.codexalimentarius.org/standards/list-ofstandards/en/?provide=standards&orderField=fullReference&sort=asc&num1=CODEX IndexMundi. OliveOil, extra virginvsSunfloweroil - PriceRateofChangeComparison [online]. 2014 [cit. 2014-04-20]. Dostupné 69

z:http://www.indexmundi.com/commodities/?commodity=oliveoil&months=180¤cy=czk&commodity=sunflower-oil IndexMundi. OliveOil, extra virgin / SunfloweroilPrice Ratio [online]. 2014 [cit. 201404-20]. Dostupné z:http://www.indexmundi.com/commodities/?commodity=oliveoil¤cy=czk&commodity=sunflower-oil&indicator=price-ratio IDnes/ekonomika. HORÁČEK, Filip. Olivový olej je nejlevnější za 10 let. Trápí to Řeky, Španěly a Italy [online]. 2012 [cit. 2014-04-20]. Dostupné z: http://ekonomika.idnes.cz/recko-spanelsko-a-italie-celi-krizi-olivoveho-oleje-fh0/ekonomika.aspx?c=A120528_152026_ekonomika_fih IndexMundi. OliveOil, extra virginMonthlyPrice - Czech Koruna per Metric Ton [online]. 2014 [cit. 2014-04-20]. Dostupné z:http://www.indexmundi.com/commodities/?commodity=oliveoil&months=60¤cy=czk IndexMundi. OliveOil, extra virginMonthlyPrice - Czech Koruna per Metric Ton [online]. 2014 [cit. 2014-04-20]. Dostupné z:http://www.indexmundi.com/commodities/?commodity=oliveoil&months=180¤cy=czk WorldOliveOilFigures. In: International Olivecouncil [online]. 2014 [cit. 2014-04-20]. Dostupné z: http://www.internationaloliveoil.org/estaticos/view/131-world-olive-oilfigures The value chain and price formation in the spanish olive oil industry. In:InternationalOlivecouncil [online]. 2010 [cit. 2014-04-20]. Dostupné z:http://www.internationaloliveoil.org/estaticos/view/307-the-olive-oil-value-chain-inspain International olivecouncil. In: EU producerprices [online]. 2013 [cit. 2014-04-20]. Dostupné z:http://www.internationaloliveoil.org/estaticos/view/133-eu-producer-prices WorldOliveOilFigures. In: International Olivecouncil [online]. 2014 [cit. 2014-04-20]. Dostupné z: http://www.internationaloliveoil.org/estaticos/view/131-world-olive-oilfigures [cit.

2014-05-07].

Dostupné

z:

Aboutoliveoil [online]. 2012 [cit. http://www.aboutoliveoil.org/consumption.html

2014-05-07].

Dostupné

z:

Oliveoiltimes [online]. 2014 http://www.oliveoiltimes.com/tag/india

HRDINOVÁ, Radka. Podvody s olivovým olejem jsou starší neţ Řím. Proč se dodnes vyplácejí? [online]. 15. 7. 2012 [cit. 2014-01-14]. Dostupné z: http://life.ihned.cz/c156572150-podvody-s-olivovym-olejem-jsou-starsi-nez-rim-proc-se-dodnes-vyplaceji

70

Test odhalil extra panenský olivový olej s DDT. Výrobci také často neuvádějí zemi původu. IHned.cz [online]. 2012 [cit. 2014-04-20]. Dostupné z: http://life.ihned.cz/c157870180-test-odhalil-extra-panensky-olivovy-olej-s-ddt-vyrobci-take-casto-neuvadejizemi-puvodu EuropeanComission [online]. 2013 [cit. 2014-04-29]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/nuhclaims/?event=search&CFID=1063170&CFTOKEN=682586e7b2 d2b586-AD42218C-B2F5-487CD60F5024A792C154&jsessionid=9212ceb80481100552d459332d2b587a571eTR# NICHOLLS, Luke. Oliveoilbanscrapped. Oliveoilbanscrapped [online]. 2013 [cit. 201404-03]. Dostupné z: http://www.bighospitality.co.uk/Business/EU-scraps-olive-oil-banafter-industry-outrage VEČERKOVÁ, Hana. Idnes.cz. [online]. 2002 [cit. 2014-03-27]. Dostupné z: http://ekonomika.idnes.cz/olivove-oleje-se-tezko-vybiraji-dns/test.aspx?c=A020709_091833_test_jan

71