Vysoká škola ekonomická v Praze
Diplomová práce
2010
Martina Blažková
Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta podnikohospodářská Obor: Podniková ekonomika a management
Název diplomové práce:
Duševní hygiena v manažerské praxi
Vypracovala: Bc. Martina Blažková Vedoucí práce: Mgr. Tereza Králová, Ph.D.
Prohlášení
Prohlašuji, že diplomovou práci na téma „Duševní hygiena v manažerské praxi“ jsem vypracovala samostatně. Použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury.
Poděkování Tímto bych ráda poděkovala vedoucí diplomové práce Mgr. Tereze Králové, Ph.D. za její obětavost, pomoc a cenné rady.
V Praze dne 13. srpna 2010
Martina Blažková
Abstrakt Diplomová práce se zaměřuje na problematiku duševní hygieny v současné manažerské praxi. Teoretická část odkrývá čtenářům pro bližší poznání základní pojmy a východiska tohoto tématu. Zabývá se postupně rolí duševní hygieny v životě jedince, sebepoznáním a sebeřízením, a v neposlední řadě i manažerskou praxí. Hlavní praktická část pak přináší tři případové studie, týkající se otázky psychohygieny a jejího uplatnění ve světě manažerů. Cílem výzkumu je formou polostrukturovaných hloubkových rozhovorů s vedoucími pracovníky odhalit a přiblížit, do jaké míry aplikují v osobním i pracovním životě techniky duševní hygieny. Po odhalení nedostatků bude snahou nalézt konkrétní rady a doporučení, nutné pro zlepšení některých ze sledovaných oblastí. Závěrem budou jednotliví respondenti vzájemně porovnáváni a analyzováni. Hlavním přínosem této diplomové práce je reálný pohled do života manažerů a odhalení důležitosti či role, kterou psychohygieně přisuzují.
Abstract This diploma thesis focuses on problems of mental hygiene in the current managerial practices. The theoretical part reveals to readers basic concepts and background to this isme for more understanding. It deals gradually with the role of mental hygiene in an individual life, selfknowledge and selfmanagement, and last but not least, managerial practice. The main practical part presents three case studies, relating to mental hygiene and its application in the world of managers. Research objective is trough a semi-structured interviews with managers to identify to which extent they apply mental hygiene in personal and professional life. After the discovery of deficiencies will attempt to find concrete advice and recommendations needed to improve some of the monitored questions. Finally will be respondents collating and analyzing each other. The main contribution of this thesis is a real insight into the life of managers and the discovery of the importance and the role attributed to mental hygiene.
Obsah 1. Úvod ............................................................................................................................... 6 2. Teoretická část ............................................................................................................... 8 2.1.
Duševní hygiena .................................................................................................... 8
2.1.1. Pojem a vývoj duševní hygieny ........................................................................... 8 2.1.2. Role duševní hygieny v životě člověka ................................................................ 9 2.1.3. Svět podnětů ..................................................................................................... 13 2.1.4. Sociální prostředí člověka.................................................................................. 15 2.1.5. Psychická zátěž .................................................................................................. 18 2.2.
Sebepoznání a sebeřízení .................................................................................... 20
2.2.1. Význam sebepoznání a sebeřízení ................................................................. 20 2.2.2. Metody sebepoznání ...................................................................................... 21 2.2.3. Aktivní sebeřízení ........................................................................................... 23 2.2.4. Selfmanagement ............................................................................................ 23 2.2.5. Cíle, priority, programy .................................................................................. 24 2.2.6. Time management ......................................................................................... 26 2.2.7. Stress management........................................................................................ 28 2.2.8. Workoholismus .............................................................................................. 30 2.2.9. Syndrom vyhoření .......................................................................................... 32 2.3.
Manažerská praxe ............................................................................................... 33
2.3.1. Osobnost manažera ....................................................................................... 34 2.3.2. Manažer v oblasti sociálního styku ................................................................ 36 2.3.3. Pracovní uplatnění a kariéra .......................................................................... 42 2.3.4. Efektivní životní styl........................................................................................ 44 3. Metodologická část ........................................................................................................ 48 3.1.
Cíle zkoumání ................................................................................................... 48
3.2.
Výzkumná metoda ........................................................................................... 48
3.3.
Způsob sběru dat.............................................................................................. 48
3.4.
Vzorek............................................................................................................... 52
4. Praktická část ............................................................................................................... 53 4.1.
Charakteristika společnosti ................................................................................. 53
4.2.
Luděk – manažer Call Centra ............................................................................... 54
4.2.1. Výstupy časového snímku ................................................................................. 55 4.2.2. Duševní hygiena ............................................................................................. 56 4.2.3. Sebepoznání a sebeřízení ............................................................................... 59 4.2.4. Manažerská praxe .......................................................................................... 61 4.2.5. Shrnutí a doporučení ...................................................................................... 65
4.3.
Pavel – jednatel, majitel společnosti .................................................................. 66
4.3.1. Výstupy časového snímku ................................................................................. 67 4.3.2. Duševní hygiena ............................................................................................. 69 4.3.3. Sebepoznání a sebeřízení ............................................................................... 72 4.3.4. Manažerská praxe .......................................................................................... 75 4.3.5. Shrnutí a doporučení...................................................................................... 78 4.4.
Simona – projekt manažer .................................................................................. 79
4.4.1. Výstupy časového snímku ................................................................................. 80 4.4.2. Duševní hygiena ............................................................................................. 82 4.4.3. Sebepoznání a sebeřízení ............................................................................... 84 4.4.4. Manažerská praxe .......................................................................................... 86 4.4.5. Shrnutí a doporučení ...................................................................................... 89 4.5.
Shrnutí.................................................................................................................. 90
5. Závěr ............................................................................................................................ 92 6. Použitá literatura ......................................................................................................... 94 7. Seznam obrázků, grafů a tabulek ................................................................................ 96 8. Přílohová část .............................................................................................................. 97 Seznam příloh .................................................................................................................. 97 8.1. Časový snímek - Luděk ............................................................................................. 98 8.2.
Časový snímek - Pavel ........................................................................................ 100
8.3.
Časový snímek - Simona ..................................................................................... 102
8.4.
Osnova rozhovoru .............................................................................................. 104
8.5.
Test osobnosti: Dovedete hospodařit s časem? ................................................ 107
8.6.
Test osobnosti: Víc než metoda přeskakující desky ........................................... 109
1. Úvod V dnešní uspěchané době čím dál více obracíme svoji pozornost na zabezpečení svých životních potřeb a svojí rodiny. Pohled směřujeme zcela mimo sebe a zapomínáme, že naše tělo a duše se bez pravidelné péče neobejde. Fyzickou kondici si jakž takž dokážeme udržovat, jelikož módní trendy velí pěstovat pohybové aktivity a pečovat o svůj vzhled pomocí kvalitních přípravků a výrobků. Psychická kondice však upadá daleko v zapomnění. Téměř každý člověk dbá na to, aby dobře vypadal, byl čistý, upravený a elegantně oblečený. Zdaleka ne každý však věnuje stejnou pozornost své duši a harmonii. Pojem duševní hygiena se do povědomí široké veřejnosti dostal teprve v několika posledních letech. Psychohygiena, jak bychom mohli problematiku jinak nazvat, je nauka o tom, jak si chránit a utužovat, příp. i znovu získat, duševní zdraví, a jak zlepšovat odolnost člověka vůči nejrůznějším nepříznivým vlivům. Má člověku vysvětlit, jak přecházet psychickým potížím a pokud již nastaly, ukáže mu, jak je nejlépe porazit. Jedná se tedy o souhrn zásad, kterých bychom se měli držet, abychom dosáhli kýženého stavu vyrovnanosti a harmonie duše. Techniky a metody z oblasti duševní hygieny by měly být zahrnuty do studijního programu nejen vysokých, ale i středních a odborných škol. Otázka psychohygieny by se měla stát součástí základního vzdělání každého moderního člověka. Svět managementu je problematikou duševní hygieny obzvláště zasažen. Manažeři pociťují potřebu osobní organizace víc než kdy dříve. Jejich pracovní prostředí se vyznačuje neustále rostoucím tlakem, který je nutí znásobit vydávané úsilí za stále omezenějších podmínek. Kromě pracovního vytížení chtějí manažeři také smysluplně a aktivně trávit svůj volný čas a dodržovat rodinné závazky. Snaží se tedy sladit rozličné prvky svého života, jako je rodina, domácnost, přátelé, sport, zájmy, odpočinek, zábava, péče o sebe sama a své zdraví, osobní rozvoj a mnoho dalšího. Z předchozích tří odstavců je patrné, jakým směrem se bude moje diplomová práce ubírat. Tematika duševní hygieny a jejího uplatnění v manažerské praxi se stala velmi aktuální konečně i pro mě. V posledním ročníku vysoké školy jsem získala práci svých snů. Po čtyřech letech asistentské pozice jsem povýšila na funkci junior manažerky, která superviduje oddělení o deseti zaměstnancích. Vzhledem k náročným okamžikům, spojeným s ukončením magisterského vzdělání (zkoušky, trojí státní zkoušky, diplomová práce), jsem si uvědomila, že otázka odpočinku, zvládání stresu, organizace času, atp. není tak snadná, jak se při teoretických přednáškách zdálo. Když jsem tři týdny před závěrečnými státnicemi byla nucena užívat přírodní uklidňující extrakty, abych
6
vůbec mohla usnout, zamyslela jsem se a řekla si, že tímto tématem bych v podobě diplomové práce chtěla přispět do současné manažerské praxe. Pro účely práce ji člením celou do tří větších celků. První teoretická část přináší poznatky moderní vědy z mnoha literárních pramenů, jakož i názory autorů řady odborných publikací. V postupném sledu duševní hygieny, sebeřízení a manažerské praxe vkládám do teorie všechny vědomosti potřebné pro pochopení problematiky. Druhá metodologická část seznámí čtenáře s metodikou, jež byla v rámci výzkumu využita. Nastíním cíle výzkumu, výzkumnou metodu, způsoby sběru dat a v neposlední řadě i vzorek, jež se výzkumu podrobí. Třetí a nejdůležitější část je praktická. Zde odkrývám poznatky týkající se jednotlivých respondentů získané vlastním pozorováním, rozhovory s nimi, jejich časovými snímky a výsledky osobnostních testů. Celý praktický úsek koresponduje posloupnost a členění kapitoly teoretické pro lepší přehled a pochopení tematiky. Dále bych ráda představila cíle, kterých chci ve své diplomové práci dosáhnout. Mojí primární snahou je ukázat, jak je oblast duševní hygieny skutečně zachycena v povědomí vybraných manažerů. S pomocí případových studií, které půjdou do hloubky psychohygieny uplatňované v praktickém životě tří manažerů, odhalím, co jim problematika říká a do jaké míry se jí efektivně řídí. Zajímat mě však bude i obrácená strana mince, tedy jakých chyb se ve vztahu k sobě samým manažeři dopouštějí, čím si nevědomky ubližují, a co by v souladu s vyrovnanou psychickou i fyzickou kondicí měli ve své životosprávě změnit či upravit. Jedná se tedy o pohled do manažerského světa praxe, pro který by měla být otázka duševní hygieny denním chlebem. Předem se však domnívám, že díky racionálnímu a věcnému zaměření zapomínají manažeři na svoji duši, i když bych ráda, aby výsledky práce potvrdily pravý opak. Dále bych chtěla respondenty upozornit na klady a zápory v jejich přístupu k vlastní psychohygieně a představila jim svá doporučení. Budu doufat, že výstupy jednotlivých snímků budou přínosné nejen pro účely této práce, ale poukážou i na jisté skutečnosti, které manažerům otevřou oči a vybudí jejich vlastní aktivitu s nimi něco dělat. Nakonec bych ráda získané informace o jednotlivých respondentech shrnula, vzájemně porovnala a vyvodila jisté závěry o společných a odlišných znacích ve zkoumaném vzorku. Věřím, že cíle, které si v souvislosti s touto diplomovou prací kladu, budou v jejím průběhu skutečně splněny a odpoví na relevantní otázky, které si praktický svět managementu v oblasti duševní hygieny klade.
7
2. Teoretická část První část diplomové práce pojednává o teoretických východiscích tématu duševní hygieny. Pro účely psychologického výzkumu, který představuje náplň části praktické, člením teorii do tří velkých celků: duševní hygieny, sebepoznání a sebeřízení a manažerské praxe spojené s efektivním životním stylem. V rámci teoretické části bych ráda připomenula a osvětlila základní zákonitosti, poznatky a metodologie vyplývající z dané problematiky.
2.1.
Duševní hygiena
První díl teoretické části představuje tematika duševní hygieny. V obsahu se postupně zaměřím na pojem a vývoj duševní hygieny a na roli této disciplíny v životě člověka v podobě životních rytmů, zdravé výživy a režimu práce a odpočinku. Dále se budu věnovat zákonitostem působení vnějších podnětů na vnitřní svět člověka a otázkám sociálního prostředí jedince, jako je sociální pozice a role, sociální percepce, interakce a komunikace, význam morálky a mezilidské konflikty. V poslední kapitole rozeberu problematiku psychické zátěže.
2.1.1. Pojem a vývoj duševní hygieny Ačkoli se duševní hygiena stala předmětem výuky na vysokých školách teprve v průběhu posledních padesáti let, základní kameny této disciplíny byly položeny již mnohem dříve. Tak, jak se postupně vyvíjela lidská civilizace, vznikaly a zanikaly jednotlivé myšlenkové koncepty. Každá lidská osobnost je natolik jedinečná, že obecná platnost veškerých poznatků o vztahu člověka a okolního světa je pomíjivá. Přesto existuje jasné vymezení pojmu. Bedrnová (2009, 15) definuje duševní hygienu takto: „Jde o interdisciplinární předmět zahrnující praktické záležitosti našeho života se zaměřením na uchování si fyzického a duševního zdraví i přes nepříznivé dopady mnoha dílčích podnětů a situací“. Jak uvádí Bedrnová (2009) můžeme chápat duševní hygienu dvojím způsobem: V užším slova smyslu ji chápeme jako obor, který se zaměřuje především na uchování duševního zdraví. Toto pojetí souvisí přímo s oblastí zdravovědy a lékařství. Moderní věda a poznání jednoznačně odhalily, že fyzické zdraví jde ruku v ruce se zdravím duševním a v rámci kvalitního lidského života je nezbytné pečovat bez rozdílu o obě oblasti. V širším slova smyslu představuje duševní hygiena interdisciplinární obor, jehož podstata spočívá v hledání a nalézání efektivního životního stylu a optimální životní cesty každého jedince. Jistou alternativu představuje v tomto ohledu tzv. biodromální psychologie (psychologie životní cesty) či valeologie. Ohniskem zájmu je zde proces socializace neboli utváření lidské 8
osobnosti v těsné závislosti na sociálním prostředí. Spočívá v oblastech výchovy, vzdělání i výcviku praktických dovedností. Jak již bylo několikrát zmíněno, definujeme duševní hygienu jako obor interdisciplinární. Zahrnuje v sobě směsici poznatků z mnoha vědních oborů jako např. biologie, medicína, psychologie, sociologie, pedagogika, filozofie, etika atd. Prvopočátky této disciplíny jsou spjaty především s přirozenou snahou lidského druhu vyhýbat se nepříznivému působení různých podnětů na člověka. Postupně se však ukázalo, že vymezit nepříznivé vlivy stejně jako najít snadné způsoby jejich odstranění, je úkolem velmi obtížným a nebývale vzrostl význam prevence. Moderní podoba duševní hygieny postoupila však ještě o krok dále. Její komplexnost nespočívá pouze v odstranění či prevenci nepříznivých vlivů, ale především v oblasti individuality každého člověka, jeho rozvoje a tendencí cílevědomě programovat vlastní život. Co se vývoje duševní hygieny týče, sahají její kořeny až k počátku existence civilizace samotné. Bedrnová (2009) se ve své knize zmiňuje o třech základních etapách: a) Starověk – filozofie staré Číny, Indie a Egypta a náboženská učení (buddhismus, taoismus, konfucianismus) nalézaly smysl bytí v individuální aktivitě každého jedince, která vedla až k jakémusi oddělení člověka od života (nirvána, tao). b) Antika přináší ty nejstarší koncepce: Démokritosovu, Epikúrovu a Epiktétovu. Démokritos viděl člověka jako neustále se vyvíjející systém, jehož hlavní snahou by měla být harmonie s přírodou a okolním světem, protože nerovnováha způsobuje nemoc. Epikúros předpokládal, že pro vyrovnaný život je nejdůležitější poznání, protože to umožňuje člověku nadhled, moudrost a vyzrálost. Poslední Epiktét prosazuje filozofii odříkání, pomocí níž dosahuje jedinec klidu, vytrvalosti, neochvějnosti a otužilosti. c) Novověk – renesance je provázena vědeckým rozvojem a pokrokem. Do popředí zájmu vstupují psychické a nervové poruchy. V 18. století se z medicínské oblasti odděluje samostatná psychiatrie a zhruba o sto let později se z lůna filozofie rodí vědní obor psychologie, kde se psychologové kromě léčby duševních nemocí zabývají psychikou zdravého člověka.
2.1.2. Role duševní hygieny v životě člověka Lidský život tvoří dvě provázané roviny – tělo a duše. Jejich vzájemná závislost jednoznačně potvrzuje skutečnost, že psychické a fyzické zdraví je uzavřený systém, kde jedno bez druhého nemůže dlouhodobě fungovat. Životní rytmy O svůj organismus se v rámci přežití musí starat každý z nás, aby si udržel potřebnou fyzickou zdatnost a duševní odolnost. Zároveň je důležité zohlednit rytmus, v němž biologický 9
život probíhá. Jak uvádí Bedrnová (2009, 45): „Rytmičnost patří k základním rysům a zákonitostem našeho života a je pro nás jako lidi druhově charakteristická. Významnou roli zde hraje především to, že jsme živočichy, kteří se přizpůsobují svému prostředí aktivně“. Mezi základní životní rytmy zahrnujeme bdění, spánek, poruchy spánku, sny a denní snění. Ačkoli se jedná o banální záležitosti, je důležité věnovat jim dostatek pozornosti. V případě jejich podcenění může dojít vlastní neuvážeností k poškození organismu či psychiky. BDĚNÍ: Ve fázi bdění je člověk aktivní a běžně provádí pracovní, studijní či herní činnosti. Dle Bedrnové (2009) rytmus úzce souvisí s fyziologií organismu, jeho nervovou činností a působením hormonů. To vše podmiňuje tzv. životní tempo, v rámci něhož se člověk s různou dobou trvání (rychleji či pomaleji) vyrovnává s příchozími podněty. Pokud se osobní tempo jedince rozchází s požadavkem okolí, vzniká nepříznivá a problematická situace. SPÁNEK: Fáze bdění je střídána opačným stavem spánku. V rámci čtyřiadvaceti hodinového cyklu věnují lidé spánku obvykle jednu třetinu. Potřeba spánku je velmi individuální záležitostí, odvíjí se od věku, tělesné konstituce, zdravotního stavu, kvality nervové soustavy či psychiky jedince. Proto by každý měl respektovat své potřeby a dlouhodobě směřovat k relativné vyrovnanému spánkovému režimu. U velké části populace se objevují poruchy spánku. Vlivem neznámých, náročných či zátěžových situací lidé dlouho a obtížně usínají, opakovaně se budí apod. Není vhodné, pokud se tento problém řeší izolovaně od příčiny požitím různých uspávacích prostředků. Mnohem účinnější je komplexní řešení přeprogramováním života a stanovením hodnot. Mezi praktická doporučení zahrnuje Palazzolo (2007, 87-89):
upravit své okolí (bezpečné místo, kvalitní lůžko, odstranit rušivé zdroje hluku a světla, vyvětrat ložnici, zvlhčit vzduch, vhodná teplota 18°C, zakrýt ukazatele času);
dodržovat spánkovou hygienu (pravidelnost usínání a probouzení, spánek přes den jen přiměřeně, fyzická aktivita, po 16. hodině bez kofeinu a theinu, nejíst těsně před spaním velké porce a těžká jídla, neužívat léky na spaní, před spaním žádná duševní práce a denní stres).
Gregor (1988, 122) doplňuje některé další aktivity podněcující spánek:
večerní procházka,
bylinné čaje,
relaxační cvičení,
vlažná sprcha nebo vana,
klidná hudba nebo nevzrušující četba.
10
SNY: V době spánku organismus sice odpočívá, nedochází však k jeho úplnému utlumení. Neustále probíhají základní biologické funkce a ani duševní život není zcela přerušen, jelikož přetrvává mozková činnost v podobě tzv. snů. Jak popisuje Černoušek (1988), sny jsou velmi rozmanité, barevné i černobílé, mají je bez výjimky všichni lidé, ale jen někteří si je po probuzení pamatují. Ačkoli působí dojmem dlouho trvajícího děje, sny probíhají ve velmi krátkých sekundových intervalech. Ne každý sen musí být příjemný, naopak mnozí lidé trpí dlouhodobě se opakujícími nočními můrami, které dokážou vyvolat ve výsledku i spánkové poruchy. Od nepaměti jsou snům přisuzovány jisté magické významy, což jasně dokazují nejrůznější snáře a jiné interpretační mechanismy, jejichž pravdivost může být právem zpochybňována. Faktem ovšem je, jak uvádí Kratochvíl (1972), že sny jsou neocenitelným nástrojem psychoanalýzy. Tento terapeutický směr umožňuje odhalovat určité příčiny duševních poruch, které probíhají na úrovni lidského podvědomí či nevědomí. DENNÍ SNĚNÍ: Tento druh snění je typický pro bdělý stav, kdy se člověk záměrně či nevědomky odreagovává, protože mu něco chybí, nudí se, je unavený, nespokojený atd. Proto se denní snění zařazuje mezi obranné mechanismy jedince proti zvýšeným nárokům okolí. Dle Bedrnové (2009) hraje denní snění nejvýznamnější roli v mládí, kdy umožňuje člověku odstranit diskrepanci mezi odvážnými představami a dosažitelnou realitou. Vyskytuje se i v dospělém životě, ale zde spíše ustupuje životní racionalitě a objevuje se jen zřídka. Zdravá výživa Potraviny a nápoje, které lidský organismus přijímá, mají také nesporný vliv na fyzickou i psychickou kondici. V posledních letech můžeme všude kolem sebe sledovat boom zdravého stravování. Reklama nás zahrnuje slovy light, fit a bio, které garantují spotřebiteli obsah zdravých a kvalitních látek. Přesto však nemám pocit, že by pokladny a stolky ve fast foodech jako McDonald či KFC zely prázdnotou. Ať tak či tak, je důležité naslouchat svému tělu, zamyslet se nad způsobem vlastního stravování a nastavit takový režim, který nebude organismu škodit či ubližovat. Jak uvádí Heiner (1996), patří člověk do skupiny všežravců, tedy neměl by v potravě opomíjet maso ani rostlinnou stravu. Nezapomínejme však na jedinečnost každého lidského organismu, kdy jsou patrné individuální rozdíly v metabolismu, které určují co, v jakých proporcích a v jakých časových intervalech konzumovat. U lidí se sklonem tloustnout varuje autor před nejrůznějšími dietami, které v současnosti doslova plní stránky periodik a časopisů. Tyto postupy představují často nepříznivý zásah do organismu i psychiky, která je v případě nadváhy také mnohdy narušena. Hubnoucí kúry navíc mohou způsobovat tzv. jo-jo efekt, kdy úbytek váhy
11
přetrvává pouze po dobu hladovění, ale po skončení letí kila opět rychle nahoru a mnohdy dokonce výše, než původně ručička váhy ukazovala. Bedrnová (2009, 54) uvádí desatero jednoduchých pravidel zdravé výživy:
střídmé stravování,
jíst menší porce v kratších intervalech,
jídlo si v průběhu dne správně rozdělit (snídaně, svačina, oběd, svačina, večeře),
vydávat dostatek energie – mít fyzický pohyb,
pobyt na čerstvém vzduchu,
jíst v klidném a příjemném prostředí,
na jídlo nespěchat, dobře rozžvýkat,
upřednostňovat bílkoviny, vlákninu a vitamíny před sacharidy a tuky,
nekouřit a nepít moc alkoholu,
jídlo vychutnávat všemi smysly (nejen chuť, ale zrak, čich).
Režim práce a odpočinku Jak bylo již dříve uvedeno, funguje lidský organismus určitou rytmičností a v duchu životního rytmu je třeba vyvážit i dobu práce a odpočinku. V souvislosti s touto problematikou vysvětluje Bedrnová (2009) dva důležité pojmy: Osobní a pracovní tempo: Životní tempo jedince udává rychlost, s jakou zvládá řešit nejrůznější činnosti a situace. Zatímco pomalejší jedinec prožívá nelibě okamžiky, kdy je nucen reagovat svižně, rychlý člověk potřebuje být neustále v pohybu a bez prodlení. Osobní a pracovní rytmus: Mezi životní rytmy patří kromě spánku a bdění i rytmus práce a odpočinku. Jakou část čtyřiadvaceti hodinového cyklu věnuje jedinec pracovním aktivitám či odpočinku je záležitostí opět velmi individuální. Pracovní rytmus musí respektovat biologické pochody organismu (nespavost v průběhu dne vylučuje noční směny, potřeba častého stravování znemožňuje práci v pásové výrobě atp.). Člověk se nachází zhruba dvě třetiny dne v bdělém stavu, který se ještě dále dělí na pracovní a volný čas. Jak uvádí Bedrnová (2009) není toto členění ideální, jelikož nezahrnuje dobu, po kterou zajišťujeme vlastní existenci (čas na rodinu, děti a partnera, hygiena, vaření, domácí práce apod.) a časové ztráty v podobě dopravy, nákupu, prostojů a čekání. Jak efektivně využít a ušetřit volný čas závisí na organizačních schopnostech každého z nás. Jedni zvládají kromě své práce ještě spoustu dalších aktivit, druzí naopak nemají čas nikdy a na nic. Po delším výkonu určité činnosti následuje zcela přirozeně únava, která signalizuje dočasné zhoršení lidské kondice a potřebu odpočinku. Pokud se jedná o únavu fyzickou, je vhodný spíše odpočinek pasivní v podobě spánku. V případě únavy psychické regenerujeme síly 12
odpočinkem aktivním zahrnujícím rozmanité činnosti. Těžko bychom hledali obecně platný návod pro kvalitní odpočinek, podle Bedrnové (1996, 61) máme však možnost dodržovat alespoň určité zásady:
odpočívat již při prvních příznacích únavy,
odpočinkové aktivity odlišné od obvykle vykonávaných činností,
upřednostňovat odpočinek s vlastní činností před pouhým zapojením smyslů,
část odpočinku realizovat odděleně od nejbližších,
změna životního stereotypu včetně způsobů odpočinku,
odpočívat minimálně jednou ročně čtrnáct dní souvisle,
na odpočinkové aktivity se těšit a užívat si je s potěšením.
Prostor a čas V současné uspěchané době vzniká nutnost efektivně řídit vlastní čas. V této souvislosti hovoříme o time managementu, který bude podrobně rozebrán v další části práce. Pokud chceme s časem správně hospodařit, je nezbytné si uvědomit, že času máme stále míň, nelze ho uchovávat ani koupit. Obecnou snahu nalézáme v odstraňování veškerých neefektivních činností a časových ztrát, jež nepřinášejí člověku žádnou hodnotu. Jedná se o fronty v obchodech, dopravní špičky, čekání, nákupy, apod. Dalším podstatným faktorem určujícím organizaci vlastního času je prostor, ve kterém se jedinec vyskytuje. Čím vyšší jsou jeho rozměry, tím větší vzdálenosti musíme překonávat a potřeba času pochopitelně roste. Pokud se prostor zmenšuje, zkracují se vzdálenosti a pohyb vyžaduje výrazně kratší dobu. Z toho jasně vyplývá přímá závislost mezi oběma veličinami.
2.1.3. Svět podnětů Jak uvádí Bedrnová (2009, 28): „Život každého z nás můžeme vidět schematicky právě jako nesčetné střety s různými podněty (stimuly) vnějšího i vnitřního charakteru a jako specifické reakce na ně. Z hlediska nejobecnějších zákonitostí je třeba se zabývat jednak aspekty kvantity podnětů a dále pak i kvalitou jejich působení“. Z hlediska kvantity je velmi obtížné určit jakési optimum, jelikož se jedná o individuální záležitost každého jedince. Problematické jsou situace, v nichž nacházíme podnětů příliš málo, stejně jako ty, kde se objevuje vysoký počet podnětů. Hledisko kvality vyjadřuje jakostní stránku podnětu – jeho intenzitu, sled, neurčitost či nejednoznačnost, definitivnost atp. Dle původu odlišujeme dvě základní skupiny podnětů, a to podněty fyzické a sociální (tzv. civilizační).
13
Dle Bedrnové (2009) v sobě každý člověk nosí pomyslný individuální klíč, pomocí kterého interpretuje přicházející stimuly. Někdo lépe zpracovává dlouhodobě působící podněty, jiní lépe reagují při krátkodobém vystavení působícím vlivům. I v dnešní době nejsou mnozí lidé schopni realistického pohledu na svět kolem sebe a snaží se vysvětlovat působení různých podnětů pomocí iracionální víry, osvědčených tradic, přísloví či tzv. osudu. Duševní hygiena se v problematice podnětů zaměřuje především na možnosti pozitivní akceptace a interpretace působících stimulů na člověka. Důležitou roli zde sehrávají lidské myšlenky a představy, které v případě cíleného usměrňování mohou výrazně ovlivnit průběh prožívání. Nekontrolované myšlenky dávají prostor negativním podnětům, naopak cílené představy uvolňují pozitivní působení, které usnadňuje zvládání i náročných situací. Bedrnová (2009, 35-38) dále ve své knize představuje základní aspekty pozitivního myšlení: PREVENCE: snaha negativním emocím předcházet pomocí pozitivní orientace a cíleným vybudováním návyků jako např. tvořivého přístupu, osobního přínosu, pozitivního přístupu k sobě samému, ostatním lidem, činnostem a sociálnímu okolí. AKTIVNÍ ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ: uchopení iniciativy, nejen slepě reagovat na různé okolnosti, ale proaktivně volit způsob svého dalšího jednání v závislosti na vnitřně uznávaných hodnotách stálého charakteru. RELATIVIZACE TĚŽKOSTÍ: porovnání vlastních problémů se starostmi druhých lidí v okolí a uvědomění, že obtíže jiných jsou mnohem závažnější. OBJEKTIVIZACE PROBLÉMŮ: lepší pochopení složitých a nepříznivých situací založené na analýze jednotlivých prvků, vzájemných vztahů a příčinných souvislostí – podporuje konstruktivní řešení problému. CITOVÉ PŘELADĚNÍ: podporuje pozitivní myšlení díky odkrývání nových úhlů pohledu na naše těžkosti a možností tlumit tělesné či duševní napětí (smích, humor, zpěv, sport, hobby apod.). TRANSFER: umožňuje na starosti alespoň dočasně zapomenout orientací na určitou činnost vyžadující plné soustředění jedince (puzzle, křížovky) mnohdy realizované ve společnosti našich blízkých přátel či rodiny, kteří nám při tom poskytují cennou oporu. ÚNIKOVÁ ŘEŠENÍ: představují možnost od problémů a nepříjemností jednoduše utéct. Pozor však na nebezpečí prohloubení a zhoršení už tak obtížné situace, které může nevhodná forma úniku způsobit. Únikem může být např. spánek, vzdání se potřeb, odklad termínu řešení, fantazie, denní snění, ignorování či popření problému.
14
2.1.4. Sociální prostředí člověka Již od počátku lidského druhu existoval člověk v různých tlupách a pospolitostech. Jsme společenské bytosti, pro něž má sociální prostředí stěžejní význam. I Maslow spatřoval důležitost sociálních potřeb v motivaci lidského chování, což zachycuje ve své teorii. Ať se jedná o pracovní kolegy a nadřízené, rodinu, přátele či známé, vztahy s nimi tvarují a naplňují jedince. Nedokážeme fungovat izolovaně, naopak se v průběhu života začleňujeme do různých sociálních útvarů. Do rodiny se rodíme, partnera si hledáme, děti plodíme, přátele získáváme, známé poznáváme a pracovní vztahy si vytváříme. Vazby na sociální okolí jsou dynamické, jelikož v přirozeném koloběhu vznikají, vyvíjejí se a zanikají. Sociální pozice a role Každý člověk se již od dětství stává článkem ve spletité síti mnoha mezilidských vztahů. Nejprve se však do sociálních skupin musí začlenit, a to v rámci procesu tzv. socializace. Největší měrou se na utváření společenské bytosti podílí rodina a pedagogové formou výchovy a vzdělání. Nesporný vliv má i sociální prostředí a další skupiny, kde je jedinec členem nebo na členství aspiruje. Socializací získáváme pro život potřebné zázemí a jistotu. V první řadě si osvojujeme určité vzorce chování a styl komunikace, na jejichž základě získáváme způsobilost v oblastech sociálních dimenzí osobnosti (empatie, sociální citlivost, vzájemnost, emocionální vyladění, racionalita). V druhé řadě se pak stáváme samotnými tvůrci vlastních sociálních vztahů a získáváme jisté společenské postavení. V rámci každého sociálního útvaru existuje určitá hierarchie jednotlivých členů. Pro lepší pochopení sebe sama je třeba si uvědomit, jaké postavení v daném společenství máme, a to je dáno vlastní sociální pozicí a rolí. Bedrnová a Nový (2007) popisují, že struktura pozic vyplývá z pravomocí, odpovědnosti, moci a vůle, které jedinec v porovnání s ostatními požívá. Role představuje jakousi objektivizovanou normu (ideál) odvozenou od příslušné sociální pozice, kterou okolí očekává a jejíž zvládnutí bývá vždy individuálně odlišné. Sociální percepce, interakce a komunikace „Člověk je v průběhu celého svého života v neustálém kontaktu s druhými lidmi. Dochází přitom k jejich vzájemnému působení a ovlivňování, označovaném jako sociální interakce. Může přitom jít jak o působení jedince na druhého člověka, tak i na skupinu lidí. Východiskem sociální interakce a současně i její důležitou skladebnou součástí je sociální percepce, vzájemné vnímání a poznávání lidí. Nejdůležitější nástroj či prostředek sociální interakce představuje pak sociální komunikace.“ Bedrnová a Nový (2007, 164) Intenzita komunikace souvisí s dvěma skutečnostmi, dlouhodobostí vztahu a introverzí jedince. V počátcích nově vznikajících vztahů se komunikuje zpravidla více v rámci co nejlepšího 15
vzájemného poznání. U dlouhodobějších vazeb objem komunikace klesá, především v oblasti emocí a prožitků, což je dáno hlubším vzájemným poznáním a naopak roste komunikace věcná. Introvertní lidé se uzavírají před okolím, v komunikaci o sociálním styku se drží raději zpátky. Opakem jsou lidé otevření, kteří snadno komunikují a lehce navazují vztahy s ostatními. Interakce a uplatňovaný komunikační styl vypovídá mnohé o duševním zdraví a vyspělosti osobnosti jedince. Způsob komunikace se u jednotlivých lidí liší. Berne (1992, 22) vymezuje tři komunikační styly, které přesně korespondují se stavy ega jedince, tedy s „pevně skloubeným systémem pocitů a soustavou pevně skloubených modelů chován“í: Dospělý: racionalita, věcná komunikace, aktivní řešení problémů. Dítě: podřízený vůči autoritě, mnoho emocionality, vzdor, trucovitost, pokusy o manipulaci s lidmi. Rodič: kritičnost, pečovatelské sklony, předsudky. Oblast soc. interakce popisuje Bedrnová (2009, 148) v rámci psychohygieny ve třech podobách: Kooperace: Jedná se o spolupráci lidí v určitém čase či prostoru, která zpravidla vyžaduje vyšší míru vzájemné interakce. Součinnost vytváří synergický efekt a umožňuje tak multiplikovat výkon jedince. Vyžaduje však určitou zralost kooperujících jedinců, aby se dokázali akceptovat a porozumět si. Soupeření a soutěživost: Mezi těmito pojmy existuje rozdíl. Soutěživost (kompetice) znamená přirozenou snahu být lepší a vyniknout, ale nikoli za cenu poškození partnera. Soupeřivost (konkurence) vidí v protivníkovi nebezpečí, které je třeba odstranit. Tyto formy interakce mohou vést k nátlaku, agresivnímu jednání a nepřátelství. Zdravá míra soutěživosti není na škodu, protože stimuluje výkon jedince. Pokud opouštějí hranice morálky či etiky a v běžném chování jedince převažují, vyvolávají negativní dopady. Podpora: Projevuje se především ve vertikálních vztazích, kde se od pozice rodičů, pedagogů či nadřízených očekává zájem a aktivní podpora vedených. Cílem podpory je výhra pro obě strany, stimulace a rozvoj. Role morálky ve společnosti Každé lidské společenství si určuje jistá pravidla, jimiž upravuje vzájemné chování a jednání všech členů. Soubor těchto norem nazýváme morálkou. Nejedná se o psané zákony, které jsou vynutitelné trestem či sankcí, spíše o nepsané zvyklosti, které v případě porušení vyvolávají popud u ostatních členů, kteří vylučují jedince ze svých řad. Morální principy by měly ovlivnit nejen to, co říkáme, a jak se prezentujeme navenek, ale i naše vlastní hodnoty promítnuté do konkrétních činů, kterými si budujeme skutečnou pověst. 16
Covey in Bedrnová (2009, 152) uvádí ve své knize čtyři vrozené vlastnosti jedince, které se v podobě jednoho komplexního celku do osobní morálky promítají: Vědomí sebe sama: vnější i vnitřní pohled na sebe, odstup a objektivní obraz vlastní osoby. Svědomí: vnitřní mechanismus jedince, umožňuje posoudit vlastní jednání, případný rozpor či soulad s morálními principy společnosti. Nezávislá vůle: dovednost aktivně přistupovat k sobě samému, nestylizovat se do role závislé oběti osudu, ale tvořit život takový, jaký chceme. Tvůrčí imaginace: schopnost předem určovat a směřovat k naplnění vlastních cílů, které mají zlepšit a zdokonalit naší budoucnost. Konflikty a jejich zvládání Při komunikaci a interakci mezi lidmi dochází zcela přirozeně ke konfliktům. Spory jsou nevyhnutelnou a běžnou záležitostí, která může být dokonce i prospěšná, jelikož leckdy pročistí ovzduší, uvolní emoce a po vyjasnění partnerům výrazně usnadní vzájemnou spolupráci. Pokud se však neshody konstruktivně neřeší, mohou nenápadně ale velmi nebezpečně růst a způsobit závažné kolize. Vzhledem k předmětu sporu rozlišujeme konflikty věcné a osobní. Již z názvu je zřejmé, že osobní neshody souvisí spíše s vyhrocenými emocemi lidí, kteří mají konfliktnost zakořeněnou v povaze. Jsou podráždění, agresivní, vše vnímají osobně a každá maličkost se jich silně dotkne. V případě věcných konfliktů se řešení podřizuje racionalitě, obě strany jsou duševně natolik vyzrálé, že dokážou rychle a konstruktivně problém řešit. Jak uvádí Křivohlavý (2002), probíhá konflikt postupně v několika fázích. Nejprve dojde k rozpoznání konfliktní situace, kterou je třeba v zájmu sporných stran řešit. Dále odkrýváme podstatu neshody, pravé příčiny a důvod vzniku. Své emoce a pocity bychom v žádném případě neměli potlačovat či dusit, naopak je ku prospěchu věci, pokud je dokážeme dát v klidu najevo. Stejně tak musíme jasně vyjádřit vlastní představy o řešení konfliktu a na základě vyjednávání postupně dojít k určitému kompromisu, kdy oba protivníci budou spokojeni, a problém bude vyřešen. Způsob řešení konfliktů je do jisté míry závislý na individuálním stylu jednání, který protistrany uplatňují. Bedrnová a Nový (2007, 255-256) uvádějí pět možností: a) Únik: Jedinec se snaží konfliktům vyhýbat a zůstat neutrální. Uplatňuje se, pokud je spor nevýznamný, jedinec nedisponuje dostatkem informací nebo nemá žádnou moc ke změně. Trvalé používání tohoto způsobu řešení vede k nepříznivému hodnocení ze strany druhých.
17
b) Výhra-prohra: Jedinec prosazuje pouze sám sebe, s protistranou nemá zájem nijak kooperovat. Jediné optimální řešení je vlastní výhra za cenu nátlaku, dominance a vynucování. Také není okolím hodnoceno pozitivně. c) Přizpůsobení: Jedinec se podřizuje požadavku protistrany, působí slabě a submisivně. Dlouhodobě je tento způsob řešení naprosto neefektivní, ale krátkodobě má mnohdy své opodstatnění, např. hrozí-li emocionální konflikt, nebo je-li nutné udržet za každou cenu soulad. d) Výhra-výhra: Kooperativní způsob řešení, který přináší prospěch oběma protistranám. Celkově hodnotí okolí takový přístup jako velmi efektivní a vyzrálý. e) Kompromis: Jedná se o zlatou střední cestu jak ve spolupráci tak v sebeprosazování. Řešení vychází s principu dej-ber, kdy každá strana něco obětuje, aby jiné
sebeprosazování
získala. Je vhodné především v situacích, kdy není možné dosáhnout oboustranné výhody.
Výhra - prohra
Výhra - výhra
Kompromis
Únikové řešení
Přizpůsobení
spolupráce Obrázek 1: Způsoby řešení konfliktů (Bedrnová a Nový, 2007, 254)
Konfliktní situace je možné řešit vyjednáváním obzvláště tam, kde protistrany stále trvají na svém, odmítají se podřizovat a poměrně agresivně obhajují své vlastní zájmy. Efektivní postup představuje postupné dosahování určité shody, pro něž je nezbytné stanovit pravidla umožňující objektivizovat celý spor. Bedrnová (2009, 157) uvádí čtyři základní principy:
oddělit lidi od problémů,
uvažovat nad zájmy obou stran,
vytvářet více alternativ řešení,
předem určit kriteria, dle nichž se strany budou společně rozhodovat.
2.1.5. Psychická zátěž Každý člověk se někdy dostane do stavu, kdy z časových důvodů něco nestíhá, má příliš mnoho povinností a prožívá nelibý pocit strachu či úzkosti, že situaci nezvládá. Ve světě manažerů 18
přichází obzvláště často nové neznámé problémy, které nelze řešit pomocí známých postupů. V takových momentech hovoříme o vystavení tzv. psychické zátěži. Velikost zátěže je vnímána jedincem subjektivně. Záleží na jeho nervových dispozicích, výchově a předchozích zkušenostech, což se posléze odrazí na hodnocení náročnosti situace. To, co jeden vidí jako nezvladatelné, může druhý považovat za zcela rutinní a snadno řešitelné. Mikšík (1980, 8) rozděluje ve své knize psychickou zátěž dle stupně náročnosti na: a) reálnou životní zátěž – vyznačuje se prostou náročností, se kterou se většina populace dokáže poměrně snadno vyrovnat pomocí zvýšené snahy a úsilí; b) mezní limitní zátěží – problémy, které kladou vyšší nároky na psychické síly jedince, je vždy nejisté, zda situaci zvládne či nikoli; c) extrémní zátěž – tak vysoká náročnost, kterou člověk není schopen ustát a ve většině případů končí selháním, v životě jen velmi zřídka, což neumožňuje získat odpovídající zkušenost k opakovanému vystavení. Pro lepší uvědomění náročné situace, které je člověk sic i po krátkou dobu vystaven, je třeba pochopit, v čem tkví její skutečný původ. Mezi zdroje, které podněcují vznik zátěže, řadí Bedrnová a Nový (2007, 293): a) Nepřiměřené úkoly Jedná se úkoly, které člověku byly stanoveny nebo si je sám zvolil, ale pro jejichž úspěšné zvládnutí není vybaven potřebnými fyzickými či psychickými předpoklady. b) Problémové situace V těchto situacích působí velké množství podnětů, jež dohromady tvoří nové neznámé kombinace, na něž člověk nedokáže adekvátně reagovat, jelikož si předem nevytvořil algoritmy postupu jejich řešení. Jistou výhodou je v tomto ohledu kreativita, která tvůrčím způsobem vzniklý problém odstraňuje a vyvaruje člověka minulých chyb. c) Překážky Ať už se jedná o vnitřní či vnější překážky, znemožňují člověku realizaci určité činnosti vedoucí k naplnění potřeby. V případě dlouhodobého strádání ústí překážka do stavu frustrace. Dojde-li dokonce k zablokování možnosti uspokojit základní potřeby biologického či sociálního charakteru, hovoříme o deprivaci. S oběma případy se lze vyrovnat zvýšením úsilí, určením jiného cíle nebo rezignací. d) Vnitřní a vnější konflikty O konfliktech bylo již mnohé řečeno v předchozí kapitole této práce. Zde bych jen doplnila, že rozpory mají dvojí podobu. Intraindividuální konflikt se odehrává ve vnitřním světě
19
člověka z důvodu nejednoznačných hodnot a postojů. Interindividuální konflikt vzniká ve vztahu s jinými lidmi, příčinou jsou pak odlišné zájmy a názory. e) Stres Fyziologický stav jedince vyvolaný zátěžovou situací a s ní spojenými stresory (emocionální a fyzické) je označován jako tzv. stres. Ten však není v každém případě nepříznivý. Eustres představuje pozitivní hladinu zátěže s efektem stimulace. Naopak distres člověku škodí, protože poškozuje jeho zdraví. Více o stresu budu uvádět v dalších kapitolách. To jak je člověk připraven zvládat zátěž závisí vždy na jeho individuálním vybavení. Základ tvoří odolnost proti zvýšené zátěži. Další faktor spočívá ve výchově, protože právě působením rodiny a pedagogů si utváří jedinec vlastní žebříček hodnot, kterým se v průběhu života řídí. Důležitou roli hrají i předchozí zkušenosti s obdobně náročnou situací, mohou totiž značně usnadnit a urychlit mnohdy náročné řešení.
Na závěr prvního úseku „Duševní hygiena“ bych ráda zdůraznila její praktický význam a důležitost. V průběhu studia se lidé odborně připravují na výkon své budoucí profese a její komplexní zvládání. Málokdy jsou však zároveň vedeni i k péči o své duševní zdraví. Později v pracovním životě tvrdě naráží na realitu a nejsou schopni vytvořit harmonii svého vztahu k vnitřnímu a vnějšímu prostředí, jež je naplňuje a obklopuje.
2.2.
Sebepoznání a sebeřízení
Druhý úsek teoretické části je věnován otázkám sebepoznání a sebeřízení člověka. Nejprve se zaměřím na sebepoznání a jeho metody, na aktivní sebeřízení v podání Bischofovy teorie a na selfmanagement. Posléze přejdu k problematice sebeřízení v podobě praktických manažerských disciplín, jako jsou cíle a programy, time management a stress management. Na závěr věnuji několik slov dvěma hlavním ohoržením manažera, workoholismu a syndromu vyhoření.
2.2.1. Význam sebepoznání a sebeřízení „Člověk se rodí nehotový. Nejprve prochází dlouhými obdobími dětství a mládí, v jejichž rámci se teprve postupně připravuje na život jednak tím, že biologicky zraje, ale také tím, že se učí být lidskou osobností jak po stránce individuální, tak i sociální. Kromě biologických vlivů a působení sociálních podnětů jsou důležité i vlastní aktivity, prostřednictvím nichž dosahuje socializace a individualizace. Na jedné straně se stává osobnosít, na straně druhé společenským tvorem.“ Bedrnová (2009, 161) 20
Celý proces postupuje dle autorky od výchovy k sebeřízení. V průběhu dětství a dospívání se člověk teprve utváří – hledá a buduje podobu vlastního já, tedy pojetí sebe sama. Přitom postupně prožívá tři krizové momenty vývoje. První období vzdoru souvisí se vznikem zárodku osobnosti, kdy si dítě poprvé uvědomuje samo sebe. Je schopno vlastního projevu a jednání, což přirozeně přináší konflikty, kde se nejeví příznivě ani přílišná benevolence ani přísný postup ve výchově. Druhý krizový okamžik nastává při formování osobnosti po stránce sociální, tedy mezi druhými lidmi. Obvykle si dítě hledá svůj vlastní prostor v různých sociálních skupinách a svoji pozici všemi možnými způsoby upevňuje. Poslední krizovým obdobím je chvíle, kdy adolescent odchází z domova, opouští vše, co mu bylo doposud známé a je nucen najít způsoby, jak se zdravě prosadit v novém neznámém prostředí. Všechny dříve zmíněné fáze jsou velmi podstatné pro dospělý život jedince. Základy, které zde byly v oblasti sebeřízení položeny, dále jedinec rozvíjí. Cesta vede od zvenčí působící výchovy a vzdělání (vnější stimulace) k vnitřní autoregulaci (motivaci), jejíž součástí jsou i sebevýchova a sebevzdělávání. Pro efektivní životní styl a duševní zdraví je sebeřízení nezbytné, ne každý dospělý jedinec je ho však schopný, což většinou souvisí s chybami ve výchově. Optimální varianta výchovy umožní člověku vybudovat vlastní vnitřní mechanismy sebeřízení, mezi něž patří především zaměření, hodnotová orientace, postoje a svědomí.
2.2.2. Metody sebepoznání Autoregulace neboli řízení sebe sama začíná u tzv. sebepoznání. Čím vyšší úrovně poznání jedinec dosáhne, tím přesněji je schopen určit správný směr vlastního vývoje a zároveň i významně posílit své duševní zdraví. Jak uvádí Trnka (1993, 102): „Sebepoznáním označujeme uvědomění si zvláštností svého prožívání a chování, zejména kladů a nedostatků. K sebepoznávání dochází při sociální interakci jedince: hodnocením jiných lidí se jedinec naučí vyčleňovat a poznávat lidské vlastnosti i sám u sebe. Nebezpečné je jak sebepřeceňování, tak i sebepodcenění. Bez objektivního sebepoznání však nemůže existovat účinná autoregulace“. Sebepoznání znamená v podstatě zjištění jedinečnosti vlastního jednání a prožívání - laicky řečeno pochopení svých slabých a silných stránek. Probíhá při sociální interakci člověka s okolím. Právě tehdy si porovnáním s ostatními nejlépe uvědomíme zvláštnosti našeho chování a myšlení, navíc jsme schopni je zároveň i hodnotit.
21
Pro kvalitní sebepoznání je možné použít různé metody, kterými se teoreticky zabývá např. Míček (1988, 16-30). Zde pro přehled vybírám ty nejdůležitější z nich: a) Pravidelná registrace vlastního jednání a chování Jednoduchá metoda, kdy po uplynutí určité doby jedinec zpětně hodnotí splnění úkolů a povinností. Přitom registruje vnitřní emoce spojené s jednáním a chováním. Z důvodu opětovného prožívání vzpomínek může dojít k negativním pocitům, proto je vhodné zaměřit se jen na příjemné. b) Pravidelné reflexe Hlubší uvažování jedince o vlastním počínání umožňuje posoudit příčiny, průběh i dopady jeho jednání. Postupně nachází své chyby, což umožňuje jejich systematické odstranění. Pravidelná reflexe závisí na vnitřním systému hodnot člověka. Úvahy nad sebou samým lze provádět písemnou formou. Vlastní myšlenky jsou pak přehlednější a lépe uspořádané.
c) Sebepoznání prostřednictvím druhých lidí Jak člověk vnímá sám sebe, mnohdy nestačí. Jistým obohacením je v tomto směru i pohled lidí kolem, protože hodnocení druhými přináší důležité podněty k zamyšlení. Přirozeně předpokládáme, že tak, jak se vidíme my sami, na nás pohlíží i naše okolí. d) Deníky Nejedná se o metodu jako spíše o pomůcku, která přináší přehlednou evidenci všech zážitků a vnitřních stavů jedince. Na základě deníků je hodnocení komplexní a přesto snadné. V podstatě plní funkci jakési „vrby“, které se může člověk vyzpovídat a svěřit ze svých příjemných i nepříjemných zkušeností. Retrospektivně poskytuje zdroj informací, který zprostředkovává dlouhodobé sledování sebe sama. e) Současné sebepozorování Nejnáročnější metoda sebepoznání, zároveň však velmi účinná pro odbourání nepříjemných myšlenek. Člověk pozoruje sám sebe v přítomné situaci, přičemž se může zaměřovat na své emoční stavy nebo vlastní myšlenky a představy. Obtížnost současného sebepozorování spočívá v neschopnosti některých jedinců události prožívat a zároveň sledovat, což vede k vědomému narušení jejich průběhu či ke změně emocí. Proces sebepoznání vyžaduje velkou dávku trpělivosti. Výsledky se nedostaví ihned, ale projeví se v dlouhodobějším měřítku. Důležité je osvojit si nejprve jednodušší metody sebepoznání a postupně přecházet na náročnější úrovně.
22
2.2.3. Aktivní sebeřízení Jednoduše řečeno, představuje sebeřízení schopnost člověka vzít svůj život pevně do vlastních rukou a vypořádat se se všemi obtížemi, které přinese. Závislost jedince na okolí mizí tehdy, když je připraven jednat proaktivně posunem od vnější stimulace k vnitřní motivaci. Dle Bishofovy teorie (2003) začíná kvalitní sebeřízení analýzou všech možností vlastního rozvoje (tedy sebepoznáním): bilance radostí a strastí – co dělá člověka šťastným, a co naopak působí starosti; bilance výkonů – čeho je jedinec schopen vlastními silami dosáhnout, minulé ne/úspěchy; analýzy silných a slabých stránek – poznání vlastních předností, které představují lepší příležitosti, ale zároveň i nedostatků, na nichž je potřeba pracovat a eliminovat; posouzení kompetencí – vlastní způsobilost v různorodých oblastech, sociální, manažerské, komunikační dovednosti či odborné znalosti, které jsme v průběhu života získali a dále rozvíjíme. Proces aktivního sebeřízení vyžaduje plynulou proměnu osobnosti člověka. Tento postup člení Bischof (2003) do čtyř etap: -
euforie: nadšení a plno očekávání, krátkodobá vítězství v plnění stanovených dílčích
úspěch/radost/zábava
Výkon –
cílů, -
deziluze: zklamání, že nepůjde vše tak lehce, jako se v první fázi zdálo,
-
učení: jedinec získává poučení, pěstuje jeho vytrvalost a trpělivost,
-
výkon: plné využití osvojených metod a nástrojů, značné úsilí o dosažení cíle.
euforie
výkon
deziluze
učení
slzavé údolí Obrázek 2: Fáze transformace osobnosti (Bischof, 2003, 46-47)
čas
2.2.4. Selfmanagement Oblast sebepoznání a sebeřízení je bezesporu významná právě pro manažery a pracovníky, jejichž hlavní činnost je spjata s lidmi. Zde umožňuje zvýšení efektivnosti a výkonnosti, lepší výsledky, kvalitní a zdravé vztahy s ostatními lidmi na pracovišti. Jak již název kapitoly napovídá, nazýváme sebeřízení manažera výrazem přejatým z angličtiny - „selfmanagement“. 23
I v manažerské praxi platí, že v rámci sebepoznání zjišťujeme v podstatě, kdo jsme. Diagnostikujeme vlastní osobnost a nahlížíme na její jednotlivé složky – temperament, charakter, postoje, motivace a hodnoty, silné i slabé stránky. Teprve pokud sami sobě porozumíme, zjistíme, jaká pracovní činnost nejlépe odpovídá naší povaze, jak věci prožíváme, jak smýšlíme, jaké jsou naše sny atd. Můžeme se rozvíjet, dále růst a především budovat vztahy s ostatními lidmi kolem sebe. „Vést sám sebe patří k nejtěžším, nejzávažnějším položkám umění žít, umění pracovat, umění řídit a organizovat“, uvádí Ždímal (1992, 63). Selfmanagement se člení na tři samostatné oblasti: sebepoznání, seberozvoj a sebehodnocení. Nejprve manažer pomocí různých postupů odhalí svou osobnost, dovednosti a vědomosti. Pozná tak vlastní klady a zápory a jasně stanoví typické pracovní jednání a vystupování. Na základě sebepoznání se v druhém kroku může rozvíjet. Určí si své cíle, žádoucí vzdělání, cesty sebevýchovy, způsoby uplatnění duševní hygieny, vztah s pracovním prostředím a další body, jichž chce dosáhnout. Posledním momentem této triády je akt sebehodnocení, které vychází z kontroly a sebereflexe. Představuje tedy pravidelné posouzení, nakolik manažer dosáhl cílů, které si stanovil pro rozvoj sebe sama ve snaze maximálního možného využití osobního profilu. „Efektivním sebeřízením rozumíme komplex moderních, racionálních, individuálních metod a technik, jimiž člověk cílevědomě reguluje své chování a své činnosti v práci a celém svém životě a snažení pozemském vůbec. V sebeřízení se tedy zabýváme tím, jak regulovat sebe sama, tedy své dispozice – biologické, intelektuální i psychické; své poznatky, schopnosti i dovednosti; své pohnutky; své zájmy a svá snažení k stanoveným cílům – úkolům aktuálním i dlouhodobým, bezprostředním i průběžným. Sebeřízení je součástí manažerovy životní strategie“, píše Ždímal (1992, 68).
2.2.5. Cíle, priority, programy Okamžik, kdy jedinec dozrává a přechází od výchovy v podobě vnější stimulace k sebevýchově coby vnitřní motivaci, se vyznačuje snahou stanovovat si vlastní cíle. Žít ze dne na den člověka nikterak nenaplňuje ani neobohacuje. Nelze procházet životem, aniž bychom neměli jasno v tom, kam směřujeme, jakým způsobem tam chceme dospět a jak celý tento postup optimalizovat. Proto je běžným projevem zralého člověka, dát svému životu pravý smysl a plánovat si nejrůznější životní i pracovní cíle. Ty nejsou statické, nýbrž se v průběhu života neustále upravují a mění. Na jedné straně stojí nespoutané sny plné fantazie (ty jsou nejsilnější
24
v období dětství), na straně druhé však brání jejich naplnění reálné možnosti v podobě limitujících omezení jedince. Reálné cíle představují tedy definitivní kompromis mezi nimi. „Podle jednoduché definice je cíl něco, čeho chceme dosáhnout. Motivuje nás k tomu, abychom se o dosažení něčeho snažili. Chcete-li k nějakému cíli dospět, musíte soustředit pozornost a energii a jednat. Pouze tímto způsobem se přesvědčíte o všem, čeho jste schopni dosáhnout, a zažijete dobrý pocit, který přichází spolu s úspěchem“. (Bender, 2002, 37) Cíle by měly být dle anglické zkratky SMART konkrétní, měřitelné, akceptovatelné, dosažitelné a sledovatelné (či načasované). S ohledem na délku období, k němuž se vážou, členíme cíle na:
Dlouhodobé: ideály, sny nebo realizovatelné představy v horizontu více jak 5 let,
nejčastěji přijímány v mladším věku, později v průběhu života konkretizovány, vztahují se k životu jako celku („ve svém životě bych chtěl dokázat“), někteří lidé si je nedokážou stanovit ani v dospělosti.
Střednědobé: pojítkem mezi dlouho a krátkodobými cíly, tedy mezi běžnou
každodenní činností a časově více vzdálenými sny, čítají zpravidla rozmezí 1 až 3 let, někdy zcela nevhodně nahrazují cíle dlouhodobé.
Krátkodobé: úzce souvisí s všedními rutinně opakovanými aktivitami a činnostmi,
silně operativní, mění se ze dne na den. Určit si cíle samo o sobě nestačí. Abychom je mohli skutečně naplnit, je třeba rozpracovat dále priority a programy. Priority jasně vymezují záměry, jejichž význam je pro jedince stěžejní a bude je nadále upřednostňovat. Pokud si nedokáže stanovit priority, dostane se do vleku událostí a značného tlaku s neblahým vlivem na duševní pohodu. Covey in Bedrnová (2009, 174) jmenuje čtyři základní cesty k naplňování smyslu života, a to: „žít, milovat, vzdělávat se a zanechat po sobě odkaz“. Pakliže známe své cíle a víme, které z nich jsou prioritní, můžeme přistoupit ke konkretizaci v podobě programů, jež slouží ke zjednodušení a zprůhlednění složitého procesu jejich uskutečnění. Dobře sestavený program představuje odpovědi na otázky: „kdo, co, kde, kdy, jak a z jakého důvodu?“. „Čím konkrétněji a jasněji je cíl formulován, tím jednodušeji jej můžete uskutečnit“. (Bischof, 2003, 39) Některé jednodušší problémy mají již existující a osvědčené postupy řešení. Většina dlouhodobých cílů má však podobu složitých otázek, jejichž rozuzlení klade značné nároky na kreativitu a tvořivost jedince, a proto je nezbytné vytvářet zcela nové jedinečné programy.
25
Ve spojitosti s dosahováním životních cílů, hovoří ve svém díle Covey (2006, 52) o tzv. sedmi návycích skutečné efektivních lidí: - buďte proaktivní → nedostat se do vleku vnějších událostí; - začínat s myšlenkou na konec → na každém začátku si nejprve určit konečné cíle; - dát přednost důležitým věcem → odlišit významné a znát své priority; - myslet způsobem výhra-výhra → volit řešení, které přináší užitek všem zúčastněným; - nejdříve se snažte pochopit a pak teprve být pochopeni → nejprve aktivně naslouchat ostatním a teprve poté jim nabízet způsoby možného řešení; - vytvářejte synergii → vzájemná důvěra a spolupráce přináší vyšší efektivitu; - ostření pily a obnova sil → umět se zastavit, odpočinout si, zdokonalit nástroje a opět pokračovat dále v cestě za svým cílem. V souvislosti s usnadněním dosažení jednotlivých cílů doporučuje Bedrnová (2009, 179182) deset základních postupů optimalizace duševní práce, kterými by se měl jedinec ve snaze dosáhnout svého řídit: -
návyk systematicky pracovat,
-
dovednost pracovat s texty, využívat knihovny a další zdroje poznání,
-
schopnost přiměřené sebeprezentace,
-
ovládat alespoň jeden světový jazyk,
-
způsobilost práce s pc a další komunikační technikou,
-
racionálně organizovat svoji práci, včetně time managementu,
-
organizovat aktivity dalších osob v oblasti praktické činnosti,
-
vyzkoušet si jinou formu práce (vedlejší pracovní poměr, brigáda),
-
navštívit několik cizích zemí a kultur ve spojení s výkonem pracovní činnosti.
2.2.6. Time management Jak uvádí Caunt (2007, 15): „Čas je na rozdíl od většiny jiných zdrojů mezi lidmi rozdělen spravedlivě, všichni ho mají stejně. Rozdíl spočívá pouze v tom, jakým způsobem a jak efektivně ho dokážeme využít.“ Nynější doba přináší do pracovního světa stále větší tlak na omezené časové zdroje. K tomu se připojuje snaha vyčlenit kromě pracovních aktivit i volný čas, ve kterém se lidé mohou naplno věnovat osobnímu a rodinnému životu. Abychom se s tím vším dokázali efektivně vyrovnat, stojíme před nutností optimálně organizovat nejen čas, ale i lidi, papíry či technologie. Tím vším se souhrnně zabývá disciplína z oblasti manažerské praxe – tzv. time management.
26
Dle Bedrnové (2009, 183) napomáhá time management člověku při realizaci stanovených cílů a měl by jej tedy naučit: -
analyzovat a plánovat vlastní čas,
-
pracovat s hlediskem důležitosti a naléhavosti,
-
vyhýbat se časovým tísním,
-
rozdělovat prováděné činnosti do etap,
-
delegovat určité činnosti na ostatní pracovníky.
Pro analýzu času se nejčastěji používá tzv. časový snímek. Jedná se o grafický podrobný přehled, v němž v průběhu 14 dní mapujeme a zapisujeme časový program veškerých svých aktivit. Metodu je vhodné podpořit využitím pc. Tabulka v Excelu velmi přehledně vykazuje dle barevných políček, jakou dobu věnujeme kterým činnostem. Podobně může sloužit i koláčový graf, který přináší percentuální vyjádření z celkového času obětované jednotlivým aktivitám. Analýza nám umožní vytvořit si představu a objektivně zhodnotit, jak dokážeme s časem pracovat, které aktivity jsou obvyklé, kolik času celkem obětujeme různým činnostem, kde se skrývají rezervy a v čem spočívají naopak časoví žrouti, jak rozkládáme aktivity do jednoho dne, týdne a celých dvou týdnů, zda je náš pracovní a životní rytmus pravidelný či nepravidelný, a jakou harmonii dodržujeme v oblasti spánku (začátek, konec, délka). V průběhu času je nutné řešit větší množství úkolů a dalších neustále přicházejících požadavků. Abychom se dokázali orientovat, potřebujeme zohlednit jejich naléhavost a důležitost. Caunt (2007, 16) rozděluje úkoly do čtyř sektorů: A. Úkoly důležité a naléhavé – urgentní záležitosti, špatně identifikovatelné, nutno věnovat okamžitou pozornost k jejich řešení. B. Úkoly důležité, nikoli naléhavé – méně extrémní kategorie, pokud jsou však zanedbány, rychle se přesunují do sektoru A, problémem pro jedince, kteří mají potíže s organizací. C. Úkoly naléhavé, nikoli důležité – nesmí odvádět pozornost od kategorie A a B, dobré rozklíčovat důvod naléhavosti, často je lze jednoduše vynechat nebo přenechat jiným osobám. D. Úkoly nenaléhavé ani nedůležité – minimální význam, obětovat nejméně času a energie, okamžitě oddělit od ostatních problémů a delegovat či odsunout.
27
A
B
C
D
nenaléhavé
naléhavé
důležité
nedůležité Obrázek 3: Hledisko důležitosti a naléhavosti (Caunt, 2007, 16)
Time management učí dále člověka pracovat na svých úkolech průběžně, tedy vyvarovat se časovým tísním. U mnoha jedinců platí, že výkon se v časovém tlaku zvyšuje, přesto je důležité odhadnout, co odkládat lze a co přináší již přílišné riziko. Postupné řešení požadavků usnadňuje etapizace činnosti. Rozložení úkolu do relativně samostatných úseků umožňuje jeho snazší zpracování v menších proporcích. V neposlední řadě slouží k významné úspoře času i delegování vlastních činností na ostatní, nejčastěji podřízené pracovníky. To působí značné většině manažerů skutečné obavy (úkol nebude kvalitně odveden, pocit ohrožení a konkurence ze strany podřízených, nedůvěra, atp.). Tyto bariéry pak omezují schopnost delegovat a jsou manažerovi samotnému pouze ke škodě. Caunt (2007) shrnuje ve své knize základní pravidla time managementu: -
zorganizujte si čas,
-
pochopte svůj způsob práce,
-
efektivně papírujte a uspořádejte kartotéku,
-
zorganizujte si styl práce s ostatními lidmi,
-
přizpůsobte si pracovní prostředí,
-
využijte informační a komunikační technologie,
-
zorganizujte si práci v kanceláři a mimo ni,
-
držte se pravidel time managementu dlouhodobě.
2.2.7. Stress management V předchozích částech diplomové práce jsem se již věnovala tématu psychická zátěž. Nyní bych ráda navázala na tuto problematiku v podobě stress managementu. Jedná se o manažerskou praktickou disciplínu, která slouží vedoucím pracovníkům ke zvládání zátěžových a stresových situací, jimž jsou běžně vystavováni. Křivohlavý (1994, 10) definuje stres jako: „Vnitřní stav člověka, který je buď přímo něčím ohrožován, nebo takové ohrožení očekává a přitom se domnívá, že jeho obrana proti nepříznivým vlivům není dostatečně silná“. U stresu rozlišujeme dvě základní roviny: eustres a distres. Eustres 28
můžeme popsat jako stav, kde vnější podněty působí pozitivně a mají povahu výzvy, jež člověka zdravě aktivizuje. Naopak distres je taková úroveň, kde zátěž přináší již škodlivé vlivy. Příčiny stresu Příčiny stresu mohou být velmi rozmanité, obecně je nazýváme jako stresory. Mikšík (1980, 9-10) považuje za stresové faktory především ztížené podmínky pro realizaci určité úlohy, nedostatek časových zdrojů, tlak, hrozby a odpovědnost. Zdroje stresových faktorů člení tento autor do tří skupin:
problémové osoby – lidé s určitou duševní poruchou, sociálně slabší jedinci nebo
lidé s neobvyklými osobnostními charakteristikami a extrémními vlastnostmi,
vyhrocené životní situace – sociální situace, které stále častěji vyvolávají u jedince
zvýšenou psychickou zátěž (např. masové akce) a při vnímaném ohrožení mohou dokonce vyvolat paniku, agresi či pudové chování,
exponované profese – pracovní pozice s vysokými nároky na fyzickou a především
psychickou kondici, často postavené zejména na styku s dalšími lidmi, obvykle přináší značnou rozdílnost mezi objektivní skutečností a subjektivními pocity, které v jedinci daná situace vyvolává. Průběh a prožívání zátěžové situace Stress management umožňuje lidem vypořádat se aktivní cestou s neobvyklou zátěží. Nový a Bedrnová (2007, 299) vyčleňují prožívání zátěžové situace do šesti etap: 1. uvědomění si problému, 2. odhalení příčin stresu, 3. racionální překonání emocí spojených s danou situací, 4. nalezení síly a motivace problém překonat, 5. vlastní řešení aktivním přístupem nebo pasivním odoláváním, 6. vyrovnání se se zátěží spojené se zvýšením odolnosti. Každý člověk reaguje na zvýšenou zátěž a překonává ji pomocí různých obranných mechanismů. Ty jsou orientovány únikově (útěk od problému) nebo agresivně (aktivní útok). Mezi únikové strategie řadíme například izolaci od okolí, fantazírování a útěk do snu, navození nemoci, popírání problému či přehnanou fixaci na určitý objekt.
Agresivním postupem je
například poutání pozornosti na vlastní osobu, egocentrismus, orientace na úspěch v jiné oblasti, snaha obhájit či omluvit vlastní selhání, potrestání sebe sama nebo přisuzování viny jiné osobě. Jak se vyrovnat se stresem Základním aspektem boje proti stresu je odolnost jedince a její posilování. Jistý předpoklad představují vrozené dispozice naší osobnosti. Kromě vínku přírody je však možné na vlastní síle a odolnosti aktivně pracovat a tím ji značně posilovat. 29
Gregor (1988, 151-152) doporučuje při akutní stresové situace desatero první pomoci: - protistresové dýchání (pravidelné, hluboké a soustředěné); - chvilková fyzická relaxace; - koncentrace na jakýkoli emocionálně neutrální předmět; - vzdálit se a pobýt chvíli o samotě; - uvolnění celého těla v hlubokém předklonu - věnovat se jiné činnosti; - pustit si relaxační hudbu; - provádět jednoduchou čistě racionální činnost (spočítat, kolik dní člověk žije); - pohovořit si se třetí nezúčastněnou osobou; - protistresové fyzické cviky. Kromě metod, které umožňují bojovat se stresem v okamžiku jeho reálného rozpoznání, existuje i řada technik preventivního charakteru. Odolnost vůči zvýšené zátěži může posilovat např. jóga, rozmanité relaxační techniky nebo autogenní trénink. Dle Machače (1984) obecně umožňují tyto metody jedinci oprostit se od vnější stresové reality a zaměřit se na svůj vnitřní rytmus, klid a harmonii. Nejprve dochází k úplnému fyzickému a svalovému uvolnění organismu. Poté následuje maximální možné soustředění na určité tělesné vjemy (dech, srdeční tep, teplo, chlad, atp.), jež přinášejí celkové zklidnění a citově přeladění. Na konci přichází fáze aktivizace, kdy se jedinec probírá z niterní psychické aktivity s pozitivním emocionálním laděním a vybuzen se zaměřuje na aktivní činnost.
2.2.8. Workoholismus Pojem workoholismus označuje profesní nemoc, která se běžně vyznačuje závislostí na práci. Stejně jako je alkoholik závislý na pití alkoholu, je workoholik doslova posedlý svojí prací. Jedině bezchybně odvedená práce mu přináší skutečný stav uspokojení. Takový člověk se nedokáže zastavit a od práce si odpočinout, s prací souvisí i veškeré jeho volnočasové aktivity. Stejně jako další diagnostikované závislosti má i workoholismus některé typické charakteristiky. Nešpor (1999, 15) zdůrazňuje těchto pět: -
úplné ztotožnění s prací a ztráta vlastní identity,
-
jednostranné a nepružné myšlení,
-
abstinenční příznaky v momentě, kdy jedinec nemůže z nějakého důvodu pracovat,
-
eskalace problému, pokud se neřeší,
-
jedinec si nedokáže připustit závislost a popírá ji. 30
Každá závislost postupně eskaluje, pokud není určitým způsobem léčena, tedy probíhá v několika fázích. V případě workoholismu identifikuje Nešpor (1999, 28) tři stadia: 1. Časné neboli rané stadium – jedincovy myšlenky jsou neustále spojeny s prací, dennodenním pravidlem se stávají přesčasy nebo volný čas trávený nad pracovními záležitostmi, postižený se vyhýbá jakémukoli volnu či dovolené. 2. Střední stadium – narušen je i společenský život člověka. Vztahy, o které nepečoval, přirozeně ztrácí. Obvykle dochází k pokusům bojovat se závislostí, ale snahy jsou neúspěšné. Postižený pociťuje první stavy fyzické únavy, narušen spánkový režim, stavy prázdna a časté zapomínání. 3. Pozdní stadium – v poslední fázi není cesty zpět a eskalují veškeré problémy spojené se závislostí. Jedince sužují psychosomatické potíže (bolesti hlavy, žaludeční nevolnosti) a brzy se přidávají silné deprese. Je výrazně ohrožen na duševním i fyzickém zdraví. Jako každá jiná závislost, je i workoholismus významnou hrozbou pro zdraví a kvalitní život člověka. Tento fenomén moderní doby není snadné včas odhalit a než postižený nebo jeho okolí rozpozná vzniklou závislost, je mnohdy pozdě na jakoukoli obranu. Pokud workoholismu není řešen, nebezpečně eskaluje a může dojít až k syndromu vyhoření, který způsobí již doživotní následky. Proto Nešpor (1999, 31-37) zdůrazňuje prevenci workoholismu, která zároveň zvyšuje odolnost člověka, čímž celému problému předchází. Mezi preventivní aktivity autor řadí: - uplatňovat optimistický přístup, pozitivní emocionální naladění; - zdravá sebedůvěra a víra v možnost ovlivňovat okolní děje; - zájem o práci a přesvědčení v její smysluplnost; - překážky chápat jako výzvu, která nás může posílit; - rozvíjet a udržovat pevnou síť sociálních vztahů; - věnovat dostatek pozornosti svým vlastním pocitům a emocím a dávat je najevo; - pěstovat smysl pro humor; - snaha o uvolněný, otevřený a přátelský přístup k druhým lidem; - disponovat
potřebnými informacemi,
vědomostmi,
dovednostmi
–
kompetentnost; - vyrovnaný a zdravý způsob života (spánek, pohybové aktivity, kvalitní výživa); - naslouchat vlastnímu tělu.
31
připravenost
a
2.2.9. Syndrom vyhoření Burn-out syndrom, jak je jinak nazýván syndrom vyhoření, představuje stav totálního vyčerpání, který je spojen s celou řadou dalších příznaků. „Syndrom vyhoření se může projevit (Bedrnová, Nový, 2007, 294):
jako vyčerpání, pasivita a zklamání v důsledku chronického pracovního stresu,
jako stav emocionálního vyčerpání v důsledku nadměrných psychických nároků“. Doprovodné příznaky můžeme rozdělit do tří skupin. V oblasti fyzické nastávají kromě
únavy organismu různé psychosomatické potíže, navíc se u jedince zvyšuje nebezpečí vzniku závislosti. V psychice člověka dochází k úbytku motivace, vytracení emocionality, depresím, prožitkům smutku, bezmoci a beznaděje. Krom toho postrádá postižený skutečný smysl vynaloženého úsilí a jakousi sebelítost spojenou s pocitem nedostatečného uznání ze strany jeho okolí. Narušeny jsou významně sociální vztahy člověka. Je konfliktní a o mnoho vztahů definitivně přichází, nemá zájem o jakýkoli názor druhých osob. Pociťuje nechuť ke všemu, co s jeho profesí souvisí. Dle Bedrnové a Nového (2007, 295) existují určité skupiny lidí, které jsou ohroženi syndromem vyhoření s větší pravděpodobností než zbytek populace. Mezi tyto skupiny autoři řadí: -
lidé v pomocných profesích,
-
lidé s nižší možností vytvářet kontakty s jinými osobami,
-
lidé s nesplněným očekáváním,
-
lidé s přesvědčením a potřebou obětovat sebe sama,
-
lidé postrádající základní pravidla,
-
zpravidla lidé vyššího dosaženého vzdělání.
„Ne každá vnější zátěž musí vést k syndromu vyhoření. Ten se objevuje, když se vnější zátěže dotýkají osobnostně daných mezí fyzických, duševních a duchovních schopností a možností jednotlivce“ (Kallwass, 2007, 9-10). Autor dále rozděluje postupný vznik burn-out syndromu do čtyř fází: a)
Nultá (iniciační) fáze: ačkoli postižený pracuje na sto procent, prožívá pocit, že úkoly není možno splnit a snaha je v tom případě marná.
b)
První fáze: jedinec má pocit, že absolutně nic nestíhá a z jeho práce se vytrácí organizace a systém.
c)
Druhá fáze: postižený pociťuje úzkost a naléhavost, nutkání na něčem neustále pracovat. Jeho snaha má však zcela opačný dopad, jelikož působí pouze zmatek a chaos.
32
d)
Třetí fáze: přehnanou pracovní aktivitu střídá velké zklamání a „vyhořelé“ nicnedělání. Jedinec postrádá jakýkoli elán či zájem o práci a pociťuje nechuť ke všemu, co s jeho profesí souvisí, včetně dalších osob. Smyslem prevence je v případě syndromu vyhoření předejít vzniku prvotních potíží již
v nulté fázi. Preventivními aktivitami se zabývají ve své publikaci Kebza a Šolcová (2003, 20-21). V několika bodech uvedu jen ty nejdůležitější z nich: -
asertivní chování,
-
nebát se změn a být otevřený vůči okolnímu světu,
-
time management,
-
samostatná, pestrá práce bez stereotypu,
-
sociální podpora okolí (rodina, přátelé, známí),
-
izolovat stres od ostatních aktivit,
-
odpovídající uznání ze strany dalších osob,
-
pocit štěstí, spokojenosti, pohody a aktivní přístup k životu.
Pro porovnání radí ve stejné problematice Bedrnová a Nový (2007): syndrom nepřecházet, od základu změnit pracovní i životní styl, umět odpočívat, doplňovat pracovní dobu pravidelnými přestávkami, střídat duševní a manuální typ činnosti, relaxační procházky a tělesný pohyb, nahradit slovo „musím“ slovem „ne“.
Závěrem celku „Sebepoznání a sebeřízení“ bych zdůraznila praktický význam celého obsahu. Metody sebepoznání, aktivní sebeřízení i selfmanagement, to vše jsou teoretické disciplíny, které nám umožňují lépe a blíže poznat niterný svět člověka. Manažer se pomocí abstraktního konceptu učí znát a řídit sám sebe. K tomu však potřebuje konkrétní postupy a pravidla, jimiž se v problematických oblastech může řídit. Ať už se jedná o cíle a programy, stress management, time management – všechny tyto přístupy by měl správný manažer nejen znát, ale i aplikovat, aby se dokázal vyvarovat takových hrozeb jako je např. workoholismus, či burn out syndrom.
2.3. Manažerská praxe Třetí a zároveň poslední oddíl teoretické části nahlíží do oblasti života manažerů v manažerské praxi. V souvislosti s duševní hygienou popisuje tato část nejprve osobnost manažera a problematiku manažera v oblasti sociálního styku, do které spadá emocionální inteligence, sebepojetí, sebehodnocení a vnímaná osobní účinnost, komunikační dovednosti a práce s podřízenými. Poté následují dvě poslední podkapitoly. V první z nich budu psát o 33
pracovním uplatnění a kariéře manažerů. V druhé se zaměřím na efektivní životní styl v souvislosti se zdravou životosprávou, koncepcemi work-life balance a well-being, rodinnými a partnerskými vztahy, volnočasovými aktivitami, smyslem života a pozitivním životním přístupem.
2.3.1. Osobnost manažera Aby mohli manažeři sklízet ve své profesi úspěch, musí disponovat nejen odbornými vědomostmi ve svém oboru, ale měli by dále vědět na úrovni všeobecných poznatků o problematice osobnosti člověka a aspektech sociálního začlenění do pracovních skupin. „Pojem osobnosti v psychologii vyjadřuje: organizovaný, dynamický a interindividuálně odlišný celek psychofyzických dispozic, determinující průběh a projevy psychických procesů (reakcí).“ (Nakonečný, 1993, 12) Ať už jsou definice osobnosti člověka jakkoli rozmanité, lze vymezit čtyři obecné znaky osobnosti. Osobnost: je to, co každého člověka dělá jedinečným, je souhrnem jednotlivých prvků, jež společně vytváří komplexní jednotu, je poměrně stálá, tj. můžeme dle ní usuzovat o chování jedince v dané situaci, se neustále vyvíjí a přizpůsobuje změnám uvnitř i vně člověka. Struktura osobnosti Existuje celá řada psychologických výkladů osobnosti. V manažerské praxi se největší oblibě těší aplikačně zaměřený instrumentální přístup, který ve své knize podrobně vysvětlují Bedrnová a Nový (2007). Tento přístup člení strukturu osobnosti do čtyř složek, které zároveň představují odpovědi na tři jednoduché otázky:
Co člověk umí? – schopnosti, znalosti a dovednosti jedince = výkonová substruktura;
Co člověk chce? Kam směřuje? – motivace a zaměřenost člověka;
Jaký člověk je? – temperament nebo charakter a postoje.
Nyní něco blíže k jednotlivým složkám osobnosti: A.
Schopnosti: Řada rozmanitých osobnostních predispozic nutných pro výkon určitých aktivit. Mohou být v rovině obecné (uplatnitelné v mnoha činnostech) či speciální.
B.
Motivace a zaměřenost: Jde v podstatě o působení vnitřních hybných sil (motivů), které nasměruje jedince k určité činnosti a vybudí k intenzitě a vytrvalosti v její realizaci.
C.
Temperament: Tento dynamický aspekt osobnosti představuje obecné vlastnosti fungování lidské psychiky (prožívání a chování), které předurčují styl veškeré lidské činnosti jedince. Dle Eysenckovy typologie rozlišujeme na škálách introverze –
34
extroverze a stability-lability čtyři temperamentní typy, a to cholerika, sangvinika, flegmatika, melancholika. D.
Charakter a postoje: „Charakter představuje soustava relativně stálých duševních vlastností člověka, které se projevují v jeho vztazích k různým stránkám skutečnosti: k druhým lidem, ke společnosti, k vlastní činnosti, k sobě samému. Naopak postoje jsou vymezovány jako relativně stálé, kladné nebo záporné hodnotící soudy, názory, přístupy,citové vztahy a tendence jednat podobným způsobem v obdobných situacích.“ (Provazník, 2002, 111, 113)
Celek (jednota) osobnosti
Schopnosti
Motivace, zaměřenost
Temperament
Charakter, postoje
Obrázek 4: Struktura osobnosti (Bedrnová a Nový, 2007, 52)
Typologie osobnosti Další pohled na osobnost jako takovou představuje Jungova typologie. Jung in Čakrt (2009) vychází z pohledu na osobnost jedince ve čtyřech dimenzích: odkud lidé získávají mentální psychickou energii a kam ji směřují extroverze vs. introverze; způsob, jakým bereme věci na vědomí a získáváme informace smysly vs. intuice; styl, s nímž získané informace organizujeme a vyhodnocujeme myšlení vs. cítění; způsob, jímž si uspořádáváme vlastní život a zároveň i vnější svět kolem. Dále se postupně podíváme na jednotlivé páry preferencí podle uvedených úhlů pohledu. A. Extraverze: iniciativnost, expresivnost, vstřícnost, participativnost, energie a nadšení, společenskost X Introverze: nereaktivnost, rezervovanost, intimnost, uvážlivost, poklid, nezávislost. B. Smyslové vnímání: lidé konkrétní, realističtí, praktičtí, empiričtí, tradicionalističtí X Intuitivní vnímání: lidé abstraktní, nápadití, odvozující, teoretičtí, originální. C. Myšlení: osoby logické, racionální, tázající se, kritické a neústupné X Cítění: osoby vciťující se, soucítící, přizpůsobivé, přijímající a citlivé. D. Usuzování: snaha o systematičnost, plánovitost, brzký start, rozvrhování, metodičnost X Vnímání: doprovází uvolněnost, otevřenost, práce pod tlakem, spontaneita, bezstarostnost.
35
Čakrt (2009, 50-51), který věnoval typologii osobnosti celou knihu, rozebírá dále Jungovu typologii a zdůrazňuje, že každý typ je silně ovlivněn sklonem vyhýbat se všemu, co je vzdálené jeho přirozenosti (naturelu): Extraverti odkládají záležitosti, které vyžadují klidné uvažování a soustředění. Raději se pustí do něčeho nového, co jim při řešení náročného úkolu přijde zrovna do cesty. Introverti se vyhýbají interakci s druhými obzvláště s úplně cizími lidmi. Jedinci se smyslovým vnímáním mívají problém s otázkami budoucnosti. Jakékoli odhady, vize, koncepce či strategie se nevztahují k současnosti, jsou nehmatatelné a zákonitě i nepřesné (pravděpodobnostní tolerance). Intuitivní lidé zase odmítají zbytečnosti v podobě současných operací. Spíše než zaměření na detaily tady a teď, jsou jejich parketou úvahy nad budoucí podobou hotového projektu. Osoby s převahou myšlení se nerady zdržují nad citlivostí ostatních. Je jim jedno, pokud někoho raní. Pozornost věnují naopak analytickým činnostem. Osoby s převahou cítění nezvládají řešit problémy přímo, chodí kolem horké kaše, odkládají kritiku i negativní hodnocení jiných, stejně jako špatné zprávy. Hledají spojující aspekty, které prospívají, pomáhají a rozvíjí spolupráci a týmového ducha. Usuzující typy nedokážou vypnout a odmítají odpočinek a veškeré aktivity, které by odlákaly pozornost od výkonu práce. Stále kontroluje diář, harmonogram a jejich plnění. Vnímající se vyhýbají rozhodnutím s deadlinem a konečnou platností. Unikají od reality, aby na celý problém pohlédli z jiného úhlu a přinesli zcela originální a tvůrčí způsob řešení.
2.3.2.
Manažer v oblasti sociálního styku
Emocionální inteligence „Empatie je aktivní pocitově nesený způsob poznávání jiného jedince, jenž se projevuje ochotou a snahou co nejpřesněji vnímat, zachytit a pochopit jeho aktuální i potencionální vnitřní svět se všemi subjektivními významy a pocity.“ (Vymětal a Rezková, 2001, 83) Vlastními slovy řečeno, jedná se o individuálně odlišnou schopnost každého člověka vstoupit do světa druhého a porozumět jeho nitru. S pojmem „emocionální inteligence“ přišel poprvé Daniel Goleman. Tento autor (1997, 50-51) nadefinoval pět složek emocionální inteligence:
znalost vlastních emocí,
zvládání emocí,
schopnost sám sebe motivovat,
vnímavost k emocím jiných lidí,
umění mezilidských vztahů. 36
Budování pevných mezilidských vztahů vyžaduje vyšší dávku empatie, tedy schopnosti vcítit se do druhých. Ta může člověka svádět k vytváření stereotypních soudů a předsudků, k přeceňování vlastní schopnosti odhadovat druhé lidi nebo k nesprávnému zobecňování individuální skutečnosti na větší jednotku populace. Pokud se dokážeme zmíněným chybám vyvarovat, umožní nám vysoká dávka empatie vytvářet hluboké, pevné a trvalé vztahy s lidmi kolem nás. Sebepojetí, sebehodnocení a vnímaná osobní účinností O sebereflexích a poznání sebe sama bylo již mnohé uvedeno v předchozích kapitolách diplomové práce. Klíčovou podmínku rozvoje dovedností práce s lidmi, na kterých je manažer více než závislý, představuje úroveň jeho sebepojetí a sebehodnocení. Na utváření sebepojetí se podílejí dle Gergenových čtyři skutečnosti (Gergenovi in Macek, 1997, 187): - reflektovaná hodnocení pro nás důležitých osob (zrcadlové já), - sociální srovnávání s tím, co je obecně považováno za dobré, - přijímání sociálních rolí, které jsou ceněné a přináší kladné hodnotící soudy, - percepce sociální odlišnosti v podobě snahy každého člověka být jedinečný a něčím se odlišit od zbytku společnosti, pokud to nepodléhá nějakému trestu. Cahoun a Acocella in Bedrnová (2009) znázorňují uzavřený kruh, který je složen ze čtyř prvků (sebepojetí, vnitřní mluva, vnímání sám sebe a situace, interpersonální chování) vzájemně propojených pomocí obousměrných závislostí. Přerušit kruh je možné změnou chování, dodatečnými informacemi o sobě nebo způsobem nakládání s myšlenkami. Vnitřní mluva Sebepojetí
Vnímání sebe a situace
Interpersonální chování Obrázek 5: Uzavřené kruhy sebepojetí (Calhoun, Acocella in Bedrnová, 2009, 203)
Sebehodnocení (někdy též sebeocenění) představuje míru, do jaké si sami sebe ceníme a hodnotíme, tedy celkový vztah k sobě samému. „Vysoké sebehodnocení znamená, že jedinec si váží sám sebe a považuje se za hodnotného člověka, nepůsobí však pocit nadřazenosti. Naopak nízké sebevědomí značí nespokojenost a odmítání sebe sama, vlastní obraz je pro jedince nepříjemný, nemá k sobě respekt a touží po jiném.“ (Rosenberg in Bedrnová, 2009, 204) Úrovní sebehodnocení se jednotliví lidé významně odlišují, protože sebehodnocení závisí na ocenění druhými lidmi (především pro nás významnými) a na porovnání vlastní představy o 37
sobě samém s určitým ideálem (jací bychom měli být). Kladné sebehodnocení se obecně považuje za základní předpoklad duševního zdraví, je však spjato s větší zralostí a stupněm sebepoznání. Budování pozitivního sebehodnocení je otázkou dlouhodobého procesu. Jedinec se otevírá druhým lidem, navazuje vztahy a sdílí svůj vnitřní svět. Poskytuje tak okolí značný prostor pro přijetí jeho osoby, čímž ve výsledku lépe přijímá i sám sebe. „Vnímaná osobní účinnost představuje naše přesvědčení o tom, že dokážeme úspěšně využít své schopnosti a motivační zdroje a realizovat chování, které je potřebné k dosažení specifických cílů.“ (Bandura in Bedrnová, 2009, 207) Jak autor dále vysvětluje, osoby s vysokým stupněm vnímané osobní účinnosti dosahují dobrých výsledků, jelikož si kladou velmi náročné cíle a v rámci jejich dosažení mobilizují veškeré své vnitřní síly i vnější příležitosti. Vnímaná osobní účinnost do jisté míry předurčuje jedincovo myšlení, chování, prožívání, volbu činností a úroveň jejich provedení. Jak uvádí Bedrnová (2009, 208), člověk si představu o stupni osobní účinnosti vytváří sám na základě mnoha informací: -
minulá zkušenost úspěchu či neúspěchu ve srovnatelné situaci,
-
výsledky činnosti jiných osob vnímaných jako určitý vzor či předloha,
-
povzbuzení z úst druhých a jejich důvěra,
-
vlastní představa o svém fyziologickém stavu.
Komunikační dovednosti Komunikace je základním stavebním kamenem mezilidských vztahů, existovat bez ní zkrátka nelze. Proto se v souvislosti s komunikací nebudu věnovat základním poznatkům, nýbrž rovnou přistoupím ke komunikačním dovednostem a efektivitě: A. Aktivní naslouchání Nejde jen o to druhému naslouchat, nýbrž mu skutečně porozumět. Aktivní naslouchání je doprovázeno řadou verbálních a neverbálních prostředků (kývání, přitakání, opakování, pohled do očí atp.). Aktivní naslouchání přináší nezanedbatelné výhody (Rusk in Bedrnová, 2009, 211): získáváme dodatečné informace, které bychom jinak nezaznamenali; zajišťujeme si, že i my sami budeme později trpělivě vyslechnuti; aktivním vyslechnutím negativních pocitů protistrany dáváme jasně najevo důležitost a významnost vzájemného vztahu; posilujeme schopnost reagovat v komunikaci s chladnou hlavou bez agrese či kritičnosti. „Naslouchání je proces, při kterém vstřebáváme myšlenky a vytváříme si vlastní názor. Vyhodnocení by mělo přijít později, protože kdybychom se soustředili pouze na jednu část, mohli bychom ztratit kontext. Správně naslouchat je umění a můžete ho rozvíjet a zdokonalovat. K tomu 38
je nutné uvědomovat si sebe sama a ukáznit se. Proto spolupracujte, aby vaše komunikace byla účinná a abyste z ní udělali skutečně oboustranný proces.“ (Hurst, 2004, 52) B. Komunikační bariéry V procesu komunikace často vznikají nejrůznější ruchy a šumy snižující kvalitu a efektivitu komunikace. Obecně hovoříme o tzv. komunikačních bariérách. Překážky identifikujeme jednak ve vnějším prostředí (hluk, nepohodlí, teplotní výkyvy apod.), ty jsou však poměrně snadno odstranitelné. Obtížnější je pak eliminace překážek vnitřních. Sem patří dočasné momentální potíže (fyzické či psychické) a dlouhodobé osobnostní problémy, jejichž eliminace není v silách samotného jedince. „Každý člověk je pro komunikaci vybaven jakýmsi filtrem, přes který propouští jen určité informace. Tento filtr je individualizovaný, poměrně trvalý osobnostní faktor, který je tvořen průnikem znalostí, kultury, sociálního statusu, postojů, emocí a komunikačních dovedností každého z nás.“ (Smeltzer a Waltmann in Bedrnová a Nový, 2007, 188 ) Z toho je patrné, že čím odlišnější jsou filtry komunikujících, tím pravděpodobnější bude jejich vzájemné neporozumění. Kromě zmíněných bariér a osobnostního filtru jmenují Koontz a Weihrich (1993, 517-521) některé další komunikační nedostatky, jako například nedostatečná příprava, nejasné předpoklady, špatně vyjádřené sdělení, ztráty při přenosu, špatné naslouchání a unáhlené hodnocení, neosobní komunikace, mezinárodní prostředí, nedůvěra, hrozby a obavy, přemíra informací a jiné. C. Podporují komunikace V souvislosti s budováním pozitivních mezilidských vtahů se hovoří o tzv. podporující komunikaci. „Tento typ komunikace znamená jednak to, že sdělení druhému je formulováno přesně, ale současně i to, že vztah mezi zúčastněnými není vzájemnou komunikací ohrožen, resp. je dokonce posílen.“ (Wheten a Cameron in Bedrnová, 2009, 214-217 ) Jak dále autoři uvádějí, jedná se o osm návyků, které jsou běžně využívané v celé řadě osobních i pracovních záležitostí: -
oprostit lidi od problémů a zaměřit se na jejich věcné řešení,
-
zajistit soulad či nesoulad vyřčených slov s myšlenkami a pocity jedince,
-
neutrální popis, žádné hodnotící soudy,
-
nepodceňovat druhé, brát je jako plnohodnotné partnery,
-
být konkrétní, vyhýbat se zobecňování,
-
sledovat návaznost celého sdělení, nepřeskakovat od A k Z,
-
hovořit v první osobě jednotného čísla „já“,
-
aktivně naslouchat druhým.
39
D. Asertivita Problematiku asertivity jako první zmapoval A. Salter zhruba v polovině 20. století. „Asertivní komunikace je především otevřená komunikace zaměřená proti manipulaci. Pojem označuje otevřenou komunikaci s druhými, která napomáhá zajistit, aby potřeby, přání, hodnoty a očekávání člověka byly jeho okolím brány v úvahu. Asertivní jedince zná svá práva a dokáže je prosadit, současně však zná a respektuje i práva druhých.“ (Bedrnová, 2009, 217) V oblasti komunikace se asertivita vyznačuje dle Medzihorského (1991, 67-73) v těchto bodech:
přímé podávání informací bez ovlivňování a rad,
předkládání vlastního názoru bez omluv a nátlaku,
vyjádření svých potřeb bez snižování vlastní hodnoty,
otevřené sdělování vlastních pocitů bez afektu a přehnaných emocí,
rozhodnutí s jasným stanoviskem, stručně a pevně,
upřímná kritika a chvála k druhým lidem,
schopnost cítit s druhým a uznat jeho pocity,
umět přijímat kritiku, nepodstatnou kritiku ignorovat,
přijímat chválu bez výhrad,
pružnost a přizpůsobivost svého chování a názorů, pokud jsou chybné.
Práce manažera s lidmi – delegování, posilování pravomoci, koučing Pro každého manažera je v rámci profese nezbytné umět správně odhadnout, jaký přístup k lidem zvolit s ohledem na objektivní náležitosti pracovního postupu a zároveň subjektivní potřeby vedených zaměstnanců. Volně dle Bedrnové a Nového (2007, 305-312) se od manažera očekává: jasně vymezit kompetence a vztahy nadřízenosti-podřízenosti; hodnotit zaměstnance – kvalitní práce odměněna pochvalou, nekvalitní pokáráním; odhalovat chyby a sdělovat je podřízeným, napomáhat při jejich nápravě; kontrolovat ale nedusit; naslouchat svým podřízeným, oceňovat je; zaměstnance stimulovat a efektivně povzbuzovat; netolerovat lenost, nedbalost, nezájem a špatně odvedenou práci; individuální přístup k lidem, zohledňovat jejich jedinečnost; pěstovat klima, v němž se budou zaměstnanci dobře cítit, a poroste efektivita jejich výkonu.
40
Manažer by měl být vzorem pro své podřízené. Aby šel správným příkladem a inspiroval zaměstnance svojí osobou, potřebuje získat jistou dávku přirozené autority. Častý pobyt mezi pracovníky, eliminace odstupu a vzdálenosti od podřízených, přátelská atmosféra plná důvěry, odstranění napětí a jeho zdrojů, jednání ve prospěch svých lidí, orientace na pracovníky, to všechno dělá manažera v očích vedených lidí dobrým člověkem, kterého přirozeně respektují. Manažer by těžko zvládal všechny své aktivity zcela sám. Má své podřízené, aby na ně mohl delegovat některé ze svých činností, popřípadě posiloval jejich pravomoci. Ne každý manažer toto ovládá, a proto jsou vedoucí pracovníci v exponované profesi vystaveni nadměrnému stresu, zátěži a ohroženi workoholismem, syndromem vyhoření a jinými poruchami duševního a tělesného zdraví. Delegací a posilováním pravomoci dává manažer zároveň najevo svůj zájem o podřízené a zvyšuje jejich samostatnost, kompetence i smysl pro odpovědnost. Delegování spočívá v optimálním rozdělení úkolů a v pověření pracovníků jejich splněním. Manažer by neměl zapomínat na několik důležitých skutečností (Bedrnová a Nový, 2007, 315): -
zvolit si vhodné lidi a otestovat si je,
-
předem dobře promyslet co, kdy, na koho a jakým způsobem delegovat,
-
ulehčit sám sobě od rutinních činností a „žroutů času“,
-
delegovat nejen populární ale i neoblíbené činnosti,
-
delegovat přesně, jasně a úplně,
-
dát lidem vlastní prostor při přebírání, formulaci i realizaci úkolu,
-
zajistit rovnost mezi odpovědností a autoritou – poskytnout pravomoci a podporu.
Na rozdíl od delegování je posilování pravomocí akt, kdy manažer přisuzuje podřízenému vyšší pravomoci ale i odpovědnost, potřebné pro realizaci delegovaných činností. Tím pěstuje v zaměstnancích organizační oddanost. Identifikují se s firmou, cítí se být její součástí, jsou hrdí, angažovaní a loajální, přispívají k výsledku celku. „Posilování pravomocí představuje zvýšenou intrinsickou úkolovou motivaci manifestovanou v souboru čtyř kognitivních vlastností, které odrážejí orientaci jedince na pracovní roli (Spreitzer in Bedrnová a Nový, 2007, 317): -
kompetence ve vztahu k prožívané sebeúčinnosti,
-
vliv v podobě osobního přesvědčení o možnosti ovlivnit výkon celé organizace,
-
význam neboli důležitost zadaného úkolu,
-
sebeurčení v podobě pocitu autonomie rozhodování“.
Na závěr bych ráda ještě zmínila otázku koučování, která coby rozvojová metoda, sehrává významnou roli i v oblasti duševní hygieny. „Koučování je vztah mezi dvěma rovnocennými partnery – koučem a koučovným – založený na vzájemné důvěře, otevřenosti a upřímnosti. Je to 41
specifická a dlouhodobá péče o člověka, o jeho úspěšnost a růst v profesním i osobním životě. Základní metodou kouče je kladení otázek s úmyslem dovést koučovaného k tomu, aby si sám odpověděl, poznal lépe sám sebe i své okolí, stanovil svou vizi budoucnosti, odvodil z ní své cíle a pak je začal krok za krokem uskutečňovat.“ (Suchý a Náhlovský, 2007, 15) Koučing je možno dle autorů aplikovat mimo jiné i na oblast stylu řízení, osobnosti a sebereflexe, zvládání zátěžových situací a stresu, optimální způsob života, time management, sebeorganizace atd.
2.3.3. Pracovní uplatnění a kariéra V souvislosti s efektivním životním stylem nemůžeme rozhodně opomenout svět práce. „V rámci svého pracovního uplatnění býváme přirozeně nuceni se vypořádat se svým konkrétním pracovním zařazením. Je důležité, abychom pracovali ve vhodných fyzických a sociálních podmínkách. Musíme však dobře znát své možnosti, stále je rozvíjet a podle toho také volit konkrétní způsob vlastního pracovního zařazení a cíleně se starat i o jeho vývoj v čase.“ (Bedrnová, 2009, 295) Optimální výběr profese Najít vhodné zaměstnání, které bude člověku zábavou, poskytne mu další rozvoj a kariérový vzestup, přinese pocit uspokojení, umožní mu realizovat se a zajistí jej po materiální stránce, není dnes zdaleka snadnou záležitostí. Prvním předpokladem je dobrá orientace na trhu práce, druhým pak vytvoření zcela jasné představy ve kterém oboru (případně podniku) a proč se chceme ucházet o pracovní příležitost. Zejména při náročných přijímacích procesech (assessment centra) je nezbytné dokonale poznat sebe sama, své silné a slabé stránky, případně odhalit i příležitosti a hrozby, které na nás ve zvoleném oboru (podniku) čekají. Teprve potom si budeme schopni odpovědět, zda naše předpoklady odpovídají požadavkům zvolené pracovní pozice, a to co do vzdělání, pracovních zkušeností i osobnostních charakteristik. K tomuto účelu se používá tzv. osobní SWOT analýza, kterou podrobně popisuje ve své knize Bedrnová (2009).
42
Hrozby – vnější bariéry cílů Strategie
Strategie
W-T
S-T
Slabé stránky
Silné stránky Strategie
Strategie
W-O
S-O
Pracovní příležitosti
Obrázek 6: Osobní SWOT analýza a kariérové strategie (Bedrnová, 2009, 300)
Po identifikaci vnitřních faktorů – silných a slabých stránek a faktorů vnějšího prostředí – pracovních příležitostí a hrozeb je možné zvolit jednu z těchto strategií (viz. Obrázek 6): a. Strategie S-O : staví na silných stránkách a využívá vnějších příležitostí; b. Strategie W-O : eliminuje slabé stránky pomocí vnějších příležitostí; c. Strategie S-T : minimalizuje hrozby s přispěním silných stránek; d. Strategie W-T : odstranění slabých stránek a oslabení vlivu ohrožení. Při volbě budoucího povolání je třeba vzít v úvahu vlastní osobní kvality, naše očekávání od zaměstnání, konkrétní zvažovanou pozici, žádoucí pracovní podmínky (plat, prostředí, kolegové), osobnost šéfa a kulturu celého podniku. Pracovní kariéra „Kariéra představuje plynulý společenský a ekonomický vzestup, který je provázen postupně stále zřetelnějšími symboly moci a vážnosti.“ (Bedrnová a Nový, 2007, 352) V případě manažerů se těší kariéra značnému významu, jelikož završuje jejich pracovní dráhu. Proto podniky v rámci personálního útvaru pěstují a formují kariéru svých zaměstnanců. V souvislosti s profesním životem definuje Holland šest osobnostních typů s odlišnými kariérovými preferencemi (Holland in Bedrnová, 2009, 302): R – realistický typ: praktická činnost, orientace na věcné stránky života, důležitost finanční odměny a společenského statutu, mezilidské vztahy nepodstatné; I – zkoumvý typ: intelektuální činnost, rád zkoumá a analyzuje, řeší problémy pro vlastní uspokojení, užití abstrakce, intuice a kreativity; A – umělecký typ: talent a vlohy, emocionální založení, záliba v originalitě, imaginaci a chaosu; S – sociální typ: obliba v práci a komunikaci s jinými lidmi; 43
E – podnikavý typ: sebevědomý jedinec, vysoká tolerance rizika, schopnost přesvědčit a získat lidi za účelem dosažení podnikatelského záměru, být svým vlastním pánem; C – konveční typ: obliba v práci s čísly, daty a informacemi, jedinec přesný, organizovaný, orientace na detail, odmítá tlak a nahodilost, vyhledává instrukce a kontrolu. Autor však zdůrazňuje, že málokterý jedinec disponuje takovými charakteristikami, aby přesně odpovídal jednomu z uvedených kariérových typů. Téměř vždy se jedná o kombinaci většího počtu s převahou vlastností jednoho z typů. Manažer se průběžně neustále vrací ke kontrole svého profesního postupu, případně budoucí cíle upravuje a aktualizuje. Toto sebehodnocení se odvíjí jednak od retrospektivního pohledu na dosavadní vývoj kariéry, dále od úrovně shody mezi osobními cíly manažera a objektivními požadavky podniku na jeho osobu a v neposlední řadě od míry souladu manažerovy výkonnosti se schopnostmi a pracovní motivací. Cesta k úspěchu není jednoduchá. Závisí na kariérové strategii podniku, aspiracích samotného manažera a dále na náhodných situačních faktorech. Pro inspiraci vyjmenovává Bedrnová a Nový (2007, 356) několik zásad pro aktivní řízení vlastní kariéry: -
jasně určit náročné cíle s vysokými aspiracemi,
-
získat představu o budoucím vývoji zastávané řídící pozice,
-
pěstovat pověst dobrého manažera, stát se osobností pro své okolí,
-
neustále se učit, rozšiřovat a doplňovat své znalosti a dovednosti,
-
zdravé sebevědomí založené na hodnocení svých silných a slabých stránek,
-
schopnost odhadovat, kam sahají vlastní síly a možnosti.
2.3.4. Efektivní životní styl Zdraví a životní styl Dnešní uspěchaný a konzumní styl života vyvolává u mnohých jedinců různá pochybení v oblasti zdravé životosprávy. Pokud se tyto nedostatky stanou stereotypem, špatně se odstraňují a narušují přirozený chod lidského organismu. O této problematice bylo již mnohé řečeno v kapitole duševní hygieny. Zde jen pro shrnutí uvedu základní principy zdravého životosprávy dle publikace autorky Bedrnové (2009, 274-277):
vymezit a průběžně dolaďovat rámcové i dílčí životní cíle;
krok za krokem postupovat směrem k naplnění těchto cílů;
optimálně hospodařit s časem, pracovat průběžně a umět zacházet s prioritami;
každou práci dělat s nasazením, elánem a proaktivním přístupem;
práci střídat vhodnou formou odpočinku; 44
dostatek spánku;
vhodný způsob stravování;
tělesný pohyb a pobyt na čerstvém vzduchu v přírodě;
najít si čas na rodinu, přátele, své zájmy a koníčky;
pohlížet na sebe jako na osobnost;
pozitivní přístup, optimismus a smysl pro humor.
Koncepce work-life balance a well-being Koncepce work-life balance se začala používat zhruba v 70. letech minulého století a zaměřuje se na problematiku hledání a nalézání efektivní vyváženosti (kompromisu) mezi prací a volným časem. S ohledem na tradiční členění mužské a ženské role, řeší work-life balance optimální pracovní uplatnění žen, které jsou limitovány péčí o rodinu. Jak uvádí Krauseová in Bedrnová (2009), zaměstnanost žen v ČR se vyvíjí v odlišných trendech než ve zbylé EU. U nás řeší ženy svojí znevýhodněnou pozici formou částečných pracovních úvazků, v nichž jsou navíc ohodnoceny výrazně hůře než jejich mužské protějšky. Ve vyspělých státech EU jsou pro matky zřizovány jiné podpůrné programy v podobě firemních mateřských školek, flexibilních pracovních režimů, home office, teleworking, apod. Druhou zmíněnou koncepcí je tzv. well-being neboli „životní pohoda“. Bedrnová (2009, 288) ji definuje jako „stav úplné fyzické, psychické a sociální pohody, která nesestává jen z absence nemoci nebo vady“. Well-being zahrnuje dvě dimenze – psycholgickou a sociální. Zde uvádím základní principy well-beingu v obou dimenzích od autorů Snydera a Lopeze (Synder a Lopez in Křivohlavý, 2004, 181): A.
Psychická životní pohoda souvisí s přijetím sebe sama, osobním růstem, účelem života, začleněním do života, samostatností a autonomií jedince a vztahem k druhým lidem.
B.
Sociální životní pohoda závisí na sociálním přijetí, neustálé aktualizaci společnosti, účasti na společenském dění, sociální soudržnosti a integraci jedince.
Při subjektivním hodnocení well-beingu se zabýváme nejen momentální pocitem životní pohody daným současnou situací, zaměřujeme se zejména na trvalejší a stabilnější rozměr tohoto konceptu a celkový postoj k životu. Partnerské vztahy, rodina a volný čas Jednou ze základních funkcí rodiny je tzv. reprodukce. Člověk v rámci zachování svého druhu, aktivně hledá životního partnera, s nímž později zakládá rodinu a plodí potomky, které vychovává a provází po dobu jejich dětství a dospívání. Někteří lidé považují děti za smysl svého života, pořizují si vysoký počet potomků a péče o ně vyžaduje v podstatě stejný časový fond jako práce na plný úvazek, na rozdíl od běžného zaměstnání však bez finanční odměny. Dnešní trend se 45
však ubírá opačným směrem. Vysokým tempem roste počet bezdětných a nesezdaných párů či rozvedených rodin, matek a otců samoživitelů. Ženy usilují v pracovním i osobním životě o rovnocennost s mužskými protějšky a zakládají tzv. dvoukariérová manželství. Dnes již nikoho nezaráží, když se na mateřskou dovolenou odebere místo matky otec dítěte. Zbylý čas, který netrávíme v zaměstnání ani nevěnujeme nutným domácím pracím, je tzv. volný čas. V této době záleží pouze na našem rozhodnutí, čemu se budeme věnovat. Ať již jsou to koníčky a zájmy v oblasti sportu, kultury, umění, sběratelství nebo pěstitelství, všechny působí na lidskou mysl jako blahodárný lék a dávají naší duši i tělu odpočinek, jedno zda pasivní či aktivní formou. Většinu volného času trávíme ve společnosti rodiny, přátel či známých. Vysokou cenu získává čas určený jen pro nás samotné, kterého zbývá jen po skrovnu. Každý člověk přirozeně potřebuje takové okamžiky a měl by dbát na to, aby si pro sebe našel týdně alespoň malou chvilku času. Smysl života, radost a štěstí Hledání skutečného smyslu života je otázkou až filozofickou. Z pohledu duševní hygieny je smysl života jakousi cestou, po které se člověk ubírá, a kterou si svobodně volí a utváří. „Řešit otázku smyslu života je přirozenou tendencí každého z nás, přičemž klíčem k úspěchu je cílevědomé koncipování vlastního životního programu.“ (Bedrnová, 2009, 327) Ten by měl podle autorky alespoň rámcově zahrnovat fyzické a duševní zdraví, optimální profesní uplatnění, rodinné a přátelské zázemí a volnočasové aktivity – záliby a koníčky. Smysl života je ukryt v životě samotném, v jeho průběhu a odkazech, které po sobě zanecháme. Souvisí s pocitem spokojenosti, kterou vyvolal způsob, jakým jsme život prožili. V tomto ohledu hovoří Křivohlavý (2004, 182) o základních principech, díky nimž můžeme žít ve shodě se svým vnějším i vnitřním světem a postupovat stále na vyšší úrovně:
žijeme právě tady a teď,
na život je třeba pohlížet jako na souhrn příležitostí a výzev,
pozitivně přijímat vše, čemu jsme vystaveni,
zahodit obavy z budoucna a nejistoty,
myslet na druhé lidi a dělat pro ně dobré skutky,
neustále se učit a zdokonalovat,
nezahlcovat se spoustou úkolů, vytvořit si dobře vyvážený program na každý den.
Každý z nás v životě poznal, jak chutná radost a štěstí. Zcela fyziologicky vzato jsou podstatou radosti a štěstí neurologické procesy vyvolané působením vnějších podnětů, které jsou založeny na chemických reakcích probíhajících uvnitř lidského organismu. „Setkáváme se s různými lidmi. Někteří jsou neustále radostní, optimističtí, vidí kolem sebe řadu kladných věcí a 46
radují se z toho. Na druhé straně potkáváme lidi se skleslou náladou. Jsou ustrachovaní, plni obav, nešťastní, v depresi, vidí vše jen černě, o všem pochybují, neusmějí se.“ (Křivohlavý, 2004, 79) Autor dále rozlišuje strukturu negativních a pozitivních nálad (Křivohlavý, 2004, 80-81): negativní nálady: strach, smutek, zlost; pozitivní nálady: štěstí a radost, sebejistota, rozhodnost a odhodlání. Pocit radosti jde ruku v ruce úsměvem a smích je jak známo nakažlivý. Proto bychom jej měli vnímat jako dar, jímž můžeme snadno a rychle navodit pocity radosti a štěstí i u dalších lidí.
Na závěr třetího teoretického úseku „Manažerská praxe“ bychom si měli uvědomit, jak komplexní je tato otázka. Manažer usilující o efektivní životní styl zaměřuje svoji pozornost nejen na své pracovní uplatnění a kariéru, ale i sféru osobního života v podobě rodiny, přátel, volného času apod. Je uměním nalézt mezi těmito zdánlivě neslučitelnými oblastmi harmonii, stejně jako dosáhnout pozitivního přístupu ke všemu, co se děje vně i uvnitř manažera. O tom je ten zmiňovaný pravý smysl života.
47
3. Metodologická část 3.1.
Cíle zkoumání
Smyslem celého zkoumání je pomocí konkrétních příkladů získat představu o podobě praktického uplatnění duševní hygieny ve světě managementu. Na základě informací, které v rámci výzkumu vytěžím, provedu hlubší analýzu této problematiky. Zmapování jednotlivých případů poskytne jednoznačný důkaz o chybách, kterých se manažeři v oblasti duševní hygieny dopouští. Zároveň však určí, čím napomáhají k dokonalejšímu sebepoznání, aktivnímu řízení sebe sama a k celkově efektivnímu životnímu stylu. V závěrečném srovnání jednotlivých případů se pokusím identifikovat, které oblasti duševní hygieny jsou v praxi opomíjeny, či naopak posilovány a formulovat určité hypotézy. V neposlední řadě shrnu předchozí zjištění do konkrétních doporučení, jak odstranit nedostatky duševní hygieny jednotlivých manažerů.
3.2.
Výzkumná metoda
Ferjenčík (2000) jmenuje ve své knize celou řadu výzkumných plánů, které vždy slouží pro účely popisu a doporučení konkrétního zkoumaného případu. Vzhledem k cílům práce a stylu výzkumné části jsem zvolila případovou studii. Jedná se o intenzivní a dlouhodobější studii vybraných manažerů ve věci dodržování duševní hygieny a péče o fyzickou i psychickou kondici. Nespornou výhodou případové studie je podle Hendla (1999) skutečnost, že vstupuje do vnitřní dynamiky a vývoje jedince a zachycuje i ty nejmenší avšak podstatné nuance. Nedostatkem však je, že závěry o příčinných souvislostech nejsou vždy úplně spolehlivé a vzorek tří respondentů představuje jistá omezení v přenesení platných výsledků na celou populaci.
3.3.
Způsob sběru dat
Hlavním prvkem každého zkoumání jsou informace. Ty získám několika cestami – pozorováním, rozhovory, testy (resp. dotazníky) a časovými snímky. Pozorování představuje nejpřirozenější způsob, jakým se člověk dozvídá o událostech a skutečnostech kolem sebe. V případě, že primární zájem směřuje k názorům, postojům a představám jedince, je rozhovor nejvhodnější metodou sběru dat. Pozorování Jak uvádí Ferjenčík (2000), vědecké a laické pozorování se značně liší. Profesionál pracuje systematicky, jednoznačně ví, co a jak pozorovat a zaměřuje se pouze na relevantní skutečnosti. Své pozorování bych zařadila někam uprostřed. Výhodu spatřuji v tom, že jsem 5 let součástí pracovního prostředí a kolektivu, ve kterém se zkoumaní manažeři dennodenně pohybují. Poznám 48
na první pohled skryté souvislosti, které mi umožňují problematiku lépe pochopit a hlouběji analyzovat. Z vlastního pohledu dokážu zhodnotit osobnost manažerů, jejich vlastnosti, povahy, rodinné zázemí, pracovní náplň, postavení a vztahy a další okolnosti, které určitým způsobem ovlivňují duševní hygienu těchto jedinců. Naopak rizikem mé dlouhodobé přítomnosti v daném pracovním kolektivu je možné osobní zaujetí či ovlivnění. Někteří ze zkoumaných manažerů jsou mými bližšími přáteli a chovám k nim vřelejší vztah než k druhým. Mám s nimi více zkušeností, lépe znám jejich osobní životy a problémy a chovám k nim větší sympatie. V souvislosti s tím bude i rozdílná úroveň hloubky a podrobnosti informací, které mi o sobě v rámci rozhovoru prozradí. Část jevů a skutečností, o nichž se budu v praktické části zmiňovat, je tedy odpozorována z přímé zkušenosti se všemi aktéry. Rozhovor Rozhovor přináší dle Hendla (1999) informace zpravidla zprostředkované, protože respondent v sobě skrývá určité záměry a neřekne na rovinu vždy to, co si skutečně myslí. Zprostředkovanost dále závisí i na jazykových schopnostech dotazovaného a slovní zásobě. Potřebné informace získám formu interview. Hlavní tok informací a komunikace směřuje v podobě odpovědí od dotazovaného k tazateli, jenž se z nich snaží vytěžit maximum. Jak uvádí Ferjenčík (2000, 174): „Jedná se tedy o poznávací rozhovor s asymetrickou výměnou informací a jasnou převahou řeči interviewovaného.“ S manažery absolvuji tři polostrukturované rozhovory. Ještě před tím si vytvořím osnovu zjišťujících otázek, kterých se budu ve všech třech případech držet. Seznam otázek rozčlením do tří celků ve stejné posloupnosti jako teoretickou část - duševní hygiena, sebepoznání a sebeřízení, manažerská praxe. Způsob odpovědí ponechám na volbě dotazovaného, jelikož otázky budou formulovány jako otevřené, aby umožnily respondentovi neomezeně a volně reagovat. Celé interwiev najdete v přílohové části (8.4. Osnova rozhovoru). Abychom při rozhovoru byli co nejméně rušeni, zvolím k tomuto účelu zasedací prostory naší firmy. Pouze první respondent (Luděk) sám předem požádal, že chce interview uskutečnit někde v kavárně u sklenky, jelikož takové prostředí je pro něj nejvíc tvůrčí. Odhaduji, že rozhovory si vyžádají jednu až dvě hodiny dle sdílnosti respondenta. V úvodu seznámím respondenta s průběhem celého hovoru. Pokusím se vyladit optimální atmosféru, která by co nejvíce rozhovor podpořila. V průběhu interview budu postupovat dle stanovené osnovy, i když nás proud hovoru a dalších navazujících otázek může strhnout jiným směrem. Předpokládám, že dojde i k tomu, že dotazovaní odmítnou na některé choulostivé otázky odpovídat. Zřejmě nebude vždy snadné přiznat si některé skutečnosti. Takové okamžiky se 49
pokusím obejít jinou formulací otázky. Na závěr ještě jednou projdeme s respondenty základní mezníky rozhovoru, abychom si vše vyjasnili. Dotazník Kromě rozhovoru a pozorování využiju pro sběr dat metodu dotazníku. Respondentům předložím k vyplnění dva krátké testy osobnosti, které by měly prověřit jejich asertivitu a způsob nakládání s časem. Předpokládám, že získané informace zajímavým způsobem dokreslí profily zkoumaných manažerů. Testy v plném znění i podobě přebírám od psychologa a autora řady odborných publikací, Tomáše Nováka (Testy osobnosti, 2004 a Otestujte si svou duši, 1998). K nahlédnutí jsou zařazeny v přílohové části práce (8.5. Dovedete hospodařit s časem a 8.6. Víc než metoda přeskakující desky). Vzhledem k tomu, že oba dotazníky pochází z rukou zkušeného psychologického poradce, měl by jejich obsah i způsob vyhodnocení splňovat formální i odborné požadavky. Jsem si vědoma, že se jedná o populární knihu, ale jelikož nejsem odborník připravený pro práci s psychologickými testy, použiju výsledky těchto dotazníků jako ilustrativní doplněk ke skutečnostem zjištěným v přímém kontaktu s respondenty. Časový snímek Každý z respondentů bude seznámen s metodikou časového snímku a vyzván k jeho sestavení. Na základě tohoto jednoduchého nástroje získám řadu důležitých a cenných informací, které se týkají denního rytmu, wor-life balance, organizace a práce s časem, rodinného života, zájmů a koníčků, životního stylu a dalších otázek spojených s duševní hygienou manažera. Neposlouží však pouze mně, ale zároveň respondentovi samotnému. Zjistí, jaké aktivity zanedbává, a naopak jaké činnosti způsobují zcela zbytečnou a neefektivní spotřebu času. Poskytne mu mnohdy překvapivé a nečekané výsledky, které po hlubší analýze a zamyšlení mohou vést k odstranění řady nedostatků, jichž se jedinec ve vztahu sám k sobě dopouští. Na začátku celé práce jsem zvažovala, jakých 14 dní v průběhu letních prázdnin pro výzkum zvolit. Tyto dva týdny mají představovat typický obraz manažerových aktivit a co možná nejlépe vystihovat běžné časové vytížení. Po dohodě s respondenty určím individuálně pro každého období, kdy nebude eskalovat práce z důvodu dovolenkové absence kolegů a zároveň i respondent sám, nebude trávit svůj čas volnem. Vybrané dva týdny by měly tedy věrně vypovídat o časovém rozložení dne a celkové organizaci času.
50
Pro tvorbu časového snímku je nutné, abych předem činnosti rozdělila do několika podskupin, které pro vlastní potřebu označuji jako "časové skupiny". Jde o skupiny aktivit, které představují podstatnou složku v denním časovém řádu manažerů a kterým se věnují pravidelně a opakovaně. S časovými skupinami a jejich vymezením budou všichni předem seznámeni a do připravených formulářů budou vyplňovat po dobu 14 dní v půl hodinových intervalech veškeré své činnosti.
Práce 1
Práce 2
Vzdělání
Rodina
Přátelé
Sport
Kultura
Doprava
Spánek
Hygiena
Jídlo
TV
Internet
Nákup
Zájmy Domácí p.
Obrázek 7: Legenda časového snímku
Práce 1: pracovní doba, ve firmě i v terénu, firemní akce, školení, přípravy ve volném čase;
Práce 2: viz. předchozí bod, ale druhý pracovní úvazek;
Vzdělání: vzdělávací aktivity, samostudium, kurzy, škola, výuka i příprava;
Rodina: činnosti spojené s rodinou, péče o děti, čas trávený s partnerem či věnovaný dětem;
Přátelé: společně podnikané aktivity a činnosti, posezení, zábava, rozhovory, návštěvy;
Sport: pravidelné sportovní aktivity v rámci každého týdne;
Kultura: kulturní, společenské činnosti (divadlo, muzeum, hrad, koncert atp.);
Zájmy: jakékoli další koníčky;
Doprava: cestování v průběhu dne, MHD, osobní automobil;
Spánek: čas spánku;
Hygiena: veškerá hygiena, ranní i večerní, péči o sebe sama a svůj vzhled;
Jídlo: konzumace jídla a jeho příprava;
TV: sledování televize nebo filmů, dvd;
Internet: čas strávený na webu (chaty, email, sociální sítě, komunikační kanály, zprávy);
Nákup: veškeré nákupy potravin, oblečení, drogerie apod.;
Domácí práce: úklid, praní, žehlení, opravy, šití, přestavby, rekonstrukce atp.
51
3.4.
Vzorek
Pro účely výzkumu použiji vzorek tvořený třemi respondenty (2 muži a 1 žena). Jejich pojítkem je podnik, ve kterém všichni působí a dále manažerská pozice založená na práci s lidmi, v níž nabývá duševní hygiena značné důležitosti. Aby nedošlo k odkrytí identity zkoumaných osob, které si nepřeju ani já a ani ony samy, budu pro jejich rozlišení používat tři smyšlená křestní jména. Sestavení vzorku a volba konkrétních respondentů má jisté opodstatnění. Do výzkumu je zařazuji na základě okolím vypozorovatelných a z vnějšku hodnocených kriterií. Hodnotitelem všech těchto indicií jsem já. První kriterium představuje work-life balance, tedy dosažení rovnováhy mezi osobním a pracovním životem jednotlivce. Druhým klíčem je pak schopnost manažerů plánovat a organizovat svůj vlastní čas a aktivity. V neposlední řadě určuje zařazení jedinců do vybraného vzorku jejich vztah či postoj k podřízeným zaměstnancům. Jedna žena je do vzorku zařazena zcela záměrně, abych mohla prozkoumat problematiku duševní hygieny u manažerky, matky a manželky zároveň. Je zřejmé, že ženy to mají v naší společnosti i přes novodobé pokroky v otázce rovného postavení s mužskými protějšky stále velmi těžké. Nechci tímto do hloubky otevírat tematiku genderu, nýbrž pouze ukázat, s jakou náročností je manažerka oproti svým mužským kolegům v otázce psychohygieny nucena se vyrovnávat. Nyní blíže k jednotlivým respondentům: Luděk – dokonalá práce s časem, organizační talent, harmonie, rovnováha pracovního a osobního života, mnoho pozornosti ve vztahu k podřízeným, důvěra a přátelský přístup. Pavel – v celku kvalitní time management, práce na prvním místě, žádný osobní život, přehnaná kontrola podřízených, nedůvěra a podezřívání. Simona – drobné potíže s časem a plněním úkolů, práce přizpůsobena rodině, pečlivá a promyšlená práce s podřízenými, vcelku vyvážené a poklidné vztahy.
52
4. Praktická část Praktická část se plně zaměřuje na duševní hygienu v osobním a pracovním životě manažerů. Na začátku přináším důležitá fakta o společnosti, v níž působí všichni respondenti na vedoucích postech. Je třeba znát systém fungování firmy, organizaci a základní vztahy, abychom mohli chápat souvislosti ve výpovědích dotazovaných. Další kapitoly mapují postupně výstupy rozhovorů s jednotlivými manažery. Ty doplňuji svým vlastním pohledem či názorem na věc. Osoby jsou rozebrány zvlášť a vždy ve stejném sledu otázek, v jakém je psána i teoretická část práce a sestavena osnova rozhovoru. Navíc přikládám do kapitoly každého respondenta i komentář k jeho časovému snímku, který se prolíná takřka celou problematikou.
4.1. Charakteristika společnosti Nyní přináším pár odstavců o společnosti, odkud byl využit vzorek tří manažerů. Firma působí na českém trhu jako přední výrobce a dodavatel obchodních informačních systémů zaměřujících se na řízení vztahů se zákazníky (CRM). Customer Relationship Management je cílená a smysluplná komunikace s klienty. Usnadňuje kontakt, umožňuje získávat a třídit informace a především zefektivňuje péči o ně. Tento soubor softwarových a hardwarových technologií maximálně využívá všech dostupných informací s cílem vytvořit a udržet se zákazníky dlouhodobé partnerské vztahy přinášející zisk, zvýšit vzájemnou loajalitu, predikovat jejich chování a cíleně je ovlivňovat. Obecně lze CRM definovat jako strategii podniku orientovanou na lepší uspokojení potřeb zákazníka. Společnost působí na trhu již více jak deset let a v průběhu této doby získala pozici uznávaného hráče a konkurenta na poli informačních technologií. V loňském roce vyhrála prestižní umístění v první stovce nejúspěšnějších podniků České republiky. Produkty a vývojová řešení od firmy koupila a užívá celá řada známých zákazníků u nás (AstraZeneca, ECM, Wallmark a.s., Metrostav a.s., UCB s.r.o., Au Tec Group a.s. atd.) i v zahraničí. Podnik se na počátku své existence stal partnerem mocného kolosu Microsoft a získal certifikaci „Microsoft Gold Certified Partner“, jež potvrzuje, že firma dosahuje stanovených požadavků v otázce kvality dodávaných řešení a služeb. Zároveň smluvní cestou poskytuje partner k využití své nejmodernější technologie a produkty značky Microsoft. Historie společnosti se traduje od roku 1996. Za dobu své existence prošla dvěma vývojovými fázemi. Nejdříve šlo o právní formu s.r.o. a v roce 2002 se přeměnila na podobu a.s.. Firmu založili dva spolužáci, kamarádi a absolventi ČVUT, kteří se chtěli touto cestou prosadit v 53
oblasti informačních technologií. Odsud se rozvíjí celý podnikatelský záměr firmy. Zakladatelé vytvořili ještě v průběhu studií známý portál Atlas.cz, který posléze odprodali a z vydělaných peněz založili svůj vlastní podnik. V počátcích existence pracovalo ve firmě zhruba deset lidí, postupně se však rozrůstala (zejména v předchozích třech letech) a v současnosti HR eviduje téměř sto zaměstnanců. Osazenstvo podniku je tvořeno převážně mladými lidmi do 30 let, což podstatně stlačuje věkový průměr všech pracovníků. Jde o absolventy škol různého zaměření, kteří sem přicházejí pro zkušenosti a praxi, bez níž je vysokoškolské vzdělání takřka k ničemu. Vedení společnosti, jednatelé a klíčoví manažeři jsou většinou středního věku a drží se na svých pozicích od počátku existence firmy téměř bez personálních změn. Společnost sídlí v Praze. Organizační struktura má maticovou podobu s důrazem na produktové řízení a skupiny. Tento způsob organizace kombinuje liniovou a cílově programovou strukturu. Na jedné straně vznikají funkční útvary (vývoj, produktové oddělení, obchodní oddělení, marketing, HR a Call Centrum) a na straně druhé se formují cílově nebo úkolově orientované skupiny. Nad tím vším stojí nejvyšší vedení v podobě dvou jednatelů a zároveň zakladatelů společnosti. Maticová struktura přináší výhody i nevýhody. Je sice pružná a umožňuje rychle reagovat na vnější okolí, ale současně způsobuje uvnitř podniku vztahy dvojí podřízenosti, které vyvolávají nejasnosti a třenice na pracovišti. Proto je důležité promyslet a důsledně vymezit rozdělení moci mezi jednotlivé manažery, což není dosud ve firmě zcela vyřešenou otázkou a snižuje motivaci a efektivitu práce manažerů i řadových zaměstnanců.
4.2. Luděk – manažer Call Centra Prvním manažerem, který se podrobil výzkumným účelům mé diplomové práce, je Luděk. Dle informací, které jsem v průběhu letité vzájemné spolupráce načerpala, je Luděk 34 letý muž a zastává ve firmě pozici manažera samostatného oddělení v podobě Call Centra, kde vede 23 operátorů. Na tomto pracovním postu působí již 7 let a byl to právě on, kdo celé oddělení od nuly vybudoval. Kromě funkce vedoucího pracovníka se věnuje ještě herectví, nikoli však pro výdělek, protože dle jeho vlastních slov jde o „srdcovou záležitost a celoživotní lásku“. Co se rodinného a partnerského života týče, má Luděk rodinu, ale zůstává stále svobodný. Hovorům o svém soukromí se mezi kolegy poměrně účinně a nenápadně vyhýbá. Je znát, že pracovní a osobní život striktně odděluje. Přes tuto Luďkovu „nesdílnost“ vím, že žije už 14 let s o dva roky mladší partnerkou a mají spolu šestiletou dceru. Jak uvedl sám Luděk, panuje mezi nimi volný vztah, ve kterém mají přesně rozděleny role a vzájemně si poskytují velkou dávku tolerance. A jak Luděk působí na své okolí? Odpozorovala jsem, že kolegové na něj pohlíží jako na pohledného a velmi inteligentního, kreativního muže s dobře nastartovanou kariérou. Hodnotí jej 54
jako přátelského a společenského člověka, jež představuje silný článek kolektivu. Ačkoli může občas působit jako lehkomyslný bohém žijící na úrovni, svoji práci díky bohatým zkušenostem odvádí kvalitně. Oblibě se těší i u svých podřízených. Hlavním zdrojem jeho popularity je otevřený přístup a zájem o lidi. Díky vytříbenému chování a promyšlené komunikaci se pro mnohé z nich stává dokonce vzorem, dokáže opravdu motivovat. Budiž mu výhodou vysokoškolské vzdělání v oboru psychologie.
4.2.1. Výstupy časového snímku Nejprve se zaměříme na výsledky časového snímku, který si Luděk po dobu 14 dní vedl. V následující tabulce a koláčovém grafu vidíme zcela jednoznačně, kolik hodin strávil v průběhu dvou týdnů jednotlivými činnostmi a jaký je procentuální podíl každé aktivity na celém sledovaném období:
Časová skupina Spánek Práce 1 Práce 2 Doprava Jídlo Rodina Hygiena Přátelé Internet Zájmy Nákupy TV Sport Kultura Domácí práce Vzdělání Celkem
Spotřebovaný čas v hod. 98,5 51,5 33 28 27 24 17,5 12,5 9 8 8 6,5 4,5 4 3,5 0 336
Percentuální vyjádření 29,32% 15,33% 9,82% 8,33% 8,04% 7,14% 5,21% 3,72% 2,68% 2,38% 2,38% 1,93% 1,34% 1,19% 1,04% 0,00% 100%
Tabulka 1: Časové skupiny - Luděk
55
Časové skupiny v %
Spánek Práce 1 Práce 2 Doprava Jídlo Rodina Hygiena Přátelé Internet Zájmy Nákupy TV Sport Kultura Domácí práce
Graf 1: Procentuální vyjádření skupin v časovém snímku - Luděk
Luděk žije velmi pestrým životem, jak je na první pohled patrné. Kromě vzdělání se v jeho snímku nacházejí všechny časové skupiny. Ačkoli je zavázán dvěma povoláním, stíhá mnoho zájmových aktivit, udržuje kontakty s přáteli a netrpí nedostatkem spánku. To však funguje na úkor rodinného života, jelikož Luděk zanedbává otcovské povinnosti a neplní tradiční mužskou roli a s ní spojené práce v domácnosti. Při rozhovoru přiznal, že všechno zvládá díky své přítelkyni, která pečuje o dceru i domácnost téměř sama, a díky své zástupkyni, junior manažerce Call Centra, bez níž by v délce denní pracovní doby absolutně nezvládal plnit všechny své úkoly. Na otázku, zda Luďka časový snímek v něčem pozitivně či negativně překvapil, odpověděl, že nijak významně. Dozvěděla jsem se, že snímek si nedělá zdaleka poprvé. Dříve byl s časem „na štíru“, nestíhal plnit své povinnosti, a tak než se s ním naučil pracovat, musel zjistit, kde dělal chyby. Rozčiluje ho velké množství zbytečně promarněného času v podobě dopravy po Praze, nutných, ale nepříjemných nákupů nebo čekání v restauracích. Jinak je sám se sebou spokojen, jelikož týdenní harmonogram působí vyváženým dojmem, má dostatečný prostor sám pro sebe i své oblíbené činnosti, umí si dobře zorganizovat čas a nehroutí se pod tíhou všech aktivit.
4.2.2. Duševní hygiena Pojem duševní hygieny není Luďkovi vůbec neznámý. Jednak se s ním setkal při studiu psychologie, a jednak se snaží vést takový život, aby dosáhl rovnováhy a duševní i fyzické kondice. Sám by pojem přeložil jako „psychickou očistu“, která je pro člověka, co-by sociálního tvora, životně důležitá. Nedokáže si představit, jak by vůbec mohl fungovat a realizovat všechny činnosti, 56
kdyby nepečoval o své tělo a duši. Pojďme se zaměřit na praktické projevy Luďkova přístupu k duševní hygieně. A. Role duševní hygieny v životě člověka Životní rytmy Z časového snímku vyplývá, že Luděk patří mezi noční tvory. Potvrdil, že před půlnocí chodí spávat opravdu zřídkakdy, spíše je navyklý v noci pracovat, učit se divadelní texty nebo se věnovat dalším svým zájmům a ráno pak později vstávat. Faktem je, že pravidelnost můžeme vysledovat, ale dle Luďka není nijak záměrně dosahována. Zkrátka když pocítí únavu, jde si lehnout. S poruchami spánku nemívá problémy, většinou je natolik unavený, že usne okamžitě a beze snů. Pokud už dojde k nějakému rozladění a spánek na sebe nechává čekat, dopřeje si Luděk teplou sprchu a „cigaretku“. Zdravá výživa Zdravá výživa Luďkovi nic moc neříká. Jediné pravidlo, které se snaží dodržovat, je pravidelnost ve stravování a minimálně tři jídla denně. Naopak si je sám vědom mnoha neřestí, jichž se dopouští: ve všedních dnech nesnídá, nedodržuje pitný režim, nevyhýbá se tučným jídlům, jí málokrát denně po velkých porcích, a to až v okamžiku, kdy mu silně kručí v žaludku, kouří, rád si vychutná sklenku oblíbené whisky. Ráda bych však z vlastní zkušenosti doplnila, že Luděk na jídlo nikdy nespěchá, na obědy dochází do restaurací, kde vaří chutná a kvalitní jídla a pokrm si v příjemné klidné atmosféře vychutnává. Díky výhodě rychlého metabolismu patří Luděk mezi štíhlé muže a nejsou na něm patrné žádné následky nezdravého stravování. Nemusí si vůbec nijak váhu hlídat, diety nikdy nedržel a se svým tělem je spokojen. Přesto však dvakrát týdně hraje se svým kolegou z divadla squash a nárazově si chodí zaplavat. Sport Luďka baví, umožňuje mu odreagování a zanechává v něm dobrý pocit, že pro sebe něco dělá. Jednou za dva týdny si obvykle dopřává masáž. Je si vědom, že s přibývajícím věkem bude muset o své tělo začít více pečovat. Režim práce a odpočinku Luděk má dvě zaměstnání – manažer a herec. Více času věnuje prvnímu z nich, divadlo je spíše zálibou, která také přináší výdělek. Není zrovna snadné skloubit rozvrh zkoušek a představení s kalendářem pracovních schůzek a jednání. Ale díky moderním komunikačním technologiím lze zvládat obojí. Neustále s sebou nosí notebook a mobilní telefon, pomocí nichž komunikuje na dálku v případě nutnosti se svojí „pravou rukou“ a zástupkyní ve firmě. Luděk nedokáže zcela pasivně odpočívat. Mohu jedině potvrdit, že má poměrně vysoké osobní i pracovní tempo a je natolik činorodý, že i při odpočinku potřebuje stále vyvíjet alespoň minimální aktivitu. Vzhledem k tomu, že jeho práce je spíše psychicky náročná, měl by volit fyzicky 57
aktivní způsoby odpočinku. Tak tomu podle jeho výpovědi však úplně není. Načerpat nové síly dokáže při posezení s přáteli, při hraní divadla, při „kulinářských hrátkách“ nebo obyčejném sledování televize. Nejvíce si však odpočine, pokud má chvíli jen sám pro sebe, což díky malé dceři nepřichází doma často v úvahu. Luděk si dopřává dvakrát ročně dovolenou. Vždy na dva týdny odjíždí zrelaxovat tělo i ducha do přímořských destinací za teplem a sluncem. Letní dovolenou tráví vždy s přítelkyní a dcerou, v zimě většinou se dvěma kamarády z bývalého zaměstnání. Na dovolené zásadně vypíná mobilní telefon, nereaguje na emaily a práci úplně vytěsňuje z mysli. Sama musím potvrdit, že po volnu se vrací Luděk doslova znovuzrozený a nabitý energií. B. Sociální prostředí jedince Sociální pozice a role Luděk, coby manažer Call Centra, vede 23 podřízených. Velmi dobře si uvědomuje odpovědnost, kterou nese, a uznává, že ne vždy je příjemná. Manažerský post není pro Luďka životně důležitý. Nejde mu ani tak o vysokou funkci, jako spíš o kreativní a zábavnou práci, kterou uživí rodinu a jemu umožní se realizovat. Přiznává však, že význam své funkce spatřuje v mezilidských vztazích uvnitř společnosti.
Dobré postavení odkrývá člověku mnoho dveří,
málokdo se k němu otočí zády, vše se zdá jakoby snazší. Jak řekl Luděk, s vyšším postavením jde ruku v ruce i vyšší očekávání. Člověk se nemůže přátelit s každým, musí být opatrný komu a co říct, chybovat není dovoleno. Tlak je vyvíjen ze všech stran, od podřízených i nadřízených, a splnit očekávání není vždy snadné. Za základ úspěchu každého manažera a jeho oddělení považuje Luděk vlastní PR (public relations) uvnitř podniku. Ne každý výsledek musí být vynikající, důležité je, co dáte svému okolí najevo. Dobré PR velmi dobře zamaskuje i menší neúspěchy a je klíčem k uznání a respektu ze strany okolí. C. Konflikty a jejich zvládání Nepovažuji Luďka za konfliktní osobu. Podle mé vlastní zkušenosti mu nejsou hádky příjemné, ale nevyhýbá se jim. Snaží se je co nejdříve řešit, aby neeskalovali do hlubších problémů. On sám vnímá neshody jako běžný produkt týmové spolupráce a přirozenou obranu vlastního já. Vstoupit do sporu jde snadno a rychle, ale ne vždy jej lze vyřešit úplně. První reakce na konflikt je rozhodující, člověk se podle Luďka nesmí nechat vyvést z míry. Dále je třeba posbírat důležité informace, které celý spor vyjasní a umožní konflikt otevřeně a konstruktivně řešit. Základním Luďkovým pravidlem je oddělovat osobní a pracovní konflikty. To mu umožňuje zvládat emoce a po celou dobu si udržet chladnou hlavu i klidný hlas. Dále je důležité řešit neshody pouze mezi čtyřma očima nebo v kolektivu, kterého se spor přímo týká. I hádka má správné načasování, proto jsou určité okamžiky, ve kterých považuje Luděk spor za absolutně 58
nevhodný. V neposlední řadě stojí fakt, že řešení konfliktu by mělo být o dosažení kompromisu a spokojenosti obou stran. Opět si je Luděk vědom, že ne vždy toto pravidlo lze dodržet. Pokud mu o něco opravdu jde, a protistrana je evidentně slabší v argumentech, nezdráhá se prosadit na úkor druhého.
4.2.3. Sebepoznání a sebeřízení Ani sebepoznání není Luďkovi cizí. Jak uvedl, někdy se sám nad sebou zamýšlí až zbytečně často. Faktem je, že písemné reflexe kromě nějakých psychologických seminářů nikdy nezkoušel, ale každý večer si před spaním přehrává situace toho dne, posuzuje své vlastní jednání a snaží se z nadhledu odhalit chyby, kterých se ve vztahu k druhým lidem dopustil. Netvrdí, že jde o reflexe v pravém slova smyslu, ale i tyto úvahy hodnotí jako přínosné. Dále je pro Luďka důležité a obohacující i hodnocení jeho osoby druhými lidmi a zpětná vazba z jejich strany, protože člověk nerad vidí či přiznává vlastní chyby. Na otázku, zda věří v osud, odpověděl Luděk jednoznačné „ne“. Je zastáncem přísloví: „Jaké si to uděláš, takové to máš“. Nikomu se nepokouší vyvracet víru ve věci mezi nebem a zemí, i jeho samotného některé věci dokážou zarazit, přesto však neochvějně věří především v sám sebe. Někdo má složitější cestu plnou překážek, jiný zase snadný cíl bez komplikací, ale je na každém, jak se s nežádoucími vlivy vypořádá. A. Cíle, priority, programy Cíle jsou přirozeným produktem zdravé motivace člověka. Moje pracovní zkušenosti s Luďkem jsou takové, že cíle si klade jako každý jiný manažer. Rozdíl je pouze v tom, jak usiluje o jejich splnění. Po spolupráci na několika společných kampaních jsem si ověřila, že Luděk je zvyklý svých cílů dosahovat a s nezdarem se jen velmi těžko smiřuje. V osobním životě si Luděk dle své výpovědi klade cíle zřídka a spíše dlouhodobé. Vzhledem k tomu, že má dokončené vzdělání, zdravou rodinu a dobrou práci, která mu umožňuje „dýchat“ a věnovat se divadlu, není na obzoru žádná významná meta, kterou by toužil pokořit. V práci je to však naopak. Každý i menší úkol spojuje Luděk s žádoucím výsledkem a nedosáhne vnitřního uspokojení, dokud cíl není splněn. Za tímto účelem sestavuje v případě nutnosti i konkrétní plány, které mu většinou pomohou dotáhnout vše do úspěšného konce. B. Time management Otázku time managementu posoudím dle výsledku testu „Dovedete hospodařit s časem“, který naleznete v přílohové části práce. Luděk získal celkem 18 bodů, tedy spadá do skupiny osob, které si dokážou dobře poradit s časovým fondem, jež mají k dispozici. Podle odpovědí na konkrétní otázky jsem vyvodila, že Luděk zvládá rozlišit důležité od nedůležitého a určit si priority, 59
bez problému deleguje své úkoly na podřízené, když něco nezvládá, dokáže požádat o pomoc, nenechává nikdy věci na poslední chvíli a počítá s časovými ztrátami. Dále řeší požadavky postupně v etapách, vytváří si rámcové plány a harmonogramy, a neplýtvá s časem. Promarněné časové ztráty se snaží využívat, např. plánuje svůj denní program ráno v autě cestou do práce, při čekání na jídlo v restauraci si krátí čas čtením denního tisku apod. Sama potvrzuji, že Luděk není perfekcionista, tudíž se nestresuje z maličkostí, nýbrž usiluje o komplexní a efektivní fungování oddělení. Časový snímek jasně dokazuje, že Luděk je pánem svého času a oblast time managementu skutečně dobře zvládá. C. Stress management Luděk se nepoddává často stresu. Já sama ho považuju za vyrovnaného člověka, který si v každé situaci dokáže s chladnou hlavou poradit. Jediné, co působí na Luďka zátěžově, jsou neschopní lidé v dalších částech firmy, kteří mu svojí neznalostí pouze přidělávají starosti. Takový člověk v něm dokáže skutečně evokovat stres a zlost. Jistou míru tlaku však považuje Luděk za motivující, jelikož zvyšuje výkon a evokuje tvůrčí myšlení. Takovou nervozitu způsobuje např. obava z výsledků prvních dní nové kampaně nebo plné publikum v divadle, atp. Luděk se sám o sobě domnívá, že je silná osobnost dobře zvládající stres. Odolnost proti zátěži neustále zvyšuje díky novým zkušenostem, v divadle se s trémou vyrovnává téměř denně. Aby předešel stresu, nenechává řešení požadavků na poslední chvíli a udržuje si všeobecný přehled o chodu a dění celého oddělení, díky němuž jej nemůže nikdo nemile překvapit. Pokud se Luděk dostane do stresu, což podle mé osobní zkušenosti nastává jen zřídkakdy, hledá okamžité uklidnění v soustředění na hloubku vlastního dechu, v poslechu oblíbené hudby, nebo v cigaretě a kávě s kolegou či kolegyní. Je tedy zřejmé, že Luděk má dobrý přehled o zdrojích zátěže a dokáže s nimi pracovat tak, aby stres vůbec nepropukl. D. Workoholismus Pojem workoholismu je Luďkovi velmi dobře známý. V předchozí práci zaměstnal ve svém oddělení mladého ambiciózního muže čerstvě po dokončení vysoké školy. Chlapec se podle jeho slov výborně vyvíjel, rychle se učil, bohužel však nebylo kam růst. S tím se nehodlal smířit a pracoval až tzv. „na krev“. Trávil v práci celé dny, ráno chodil ospalý, protože nad prací seděl i v noci do časných ranních hodin, odmítal dovolenou, kterou se mu Luděk snažil vnutit, od práce se nedokázal oprostit ani o víkendu. Podle Luďka bylo nejhorší, že postiženému nedokázal nijak pomoci. Bál se ho propustit, aby jej definitivně nezlomil. Nakonec však muži pomohla rodina, která jej přiměla k vyhledání pomoci odborníka. Jakmile si připustil svoji závislost, sám místo opustil.
60
Luděk se workoholismu rozhodně neobává. Chápe samozřejmě, že je to závislost, jako každá jiná, tzn. člověk v prvních fázích není sám schopen odhalit skutečnost, že něco již není v pořádku. Přesto, že sám vykazuje vysoké pracovní tempo a nasazení, umí si říct „dost“. Dokáže poslouchat, co mu říká vlastní tělo a vede vyrovnaný způsob života, kde životní spokojenost nezávisí pouze na práci. Sama bych ještě uvedla důležitou skutečnost, a to zdravé sebevědomí a sebedůvěra, kterými Luděk disponuje, a které též brání vzniku závislostí. E. Syndrom vyhoření O syndromu vyhoření se Luděk poprvé dozvěděl v rámci výuky na vysoké škole. Nikdy se však s „vyhořelým“ člověkem nesetkal. Pouze zprostředkovaně slyšel o dvou případech. V jednom případě došlo k výraznému rozvinutí workoholismu, kdy opět poměrně mladý vysokoškolsky vzdělaný muž neunesl stereotypní práci, v níž nemohl dosáhnout výraznějšího úspěchu a uznání okolí. Zřejmě postrádal smysluplnost všeho, co dělal. Druhý případ se týkal rozvedené ženy, zdravotní sestry z oddělení ARO, která se ocitla v roli svobodné matky chlapce předškolního věku. Lékaři diagnostikovali únavový syndrom, jelikož žena byla totálně vyčerpaná, velmi zanedbávala péči o syna a chybovala dokonce i na pracovišti, odkud brzy dostala výpověď. Později svěřil soud dítě do péče otce a žena se zcela zhroutila, deprese utápěla v alkoholu. Konec příběhu Luděk bohužel nezná. Nejhorší na syndromu vyhoření je podle Luďka skutečnost, že člověk zůstává definitivně postižen. Jak málo stačí k tomu, aby pohár přetekl a najednou je tady tak velký problém, který už nikdy nelze úplně odstranit. Uznává, že syndromu je třeba věnovat pozornost. Jako své výhody, které působí preventivně proti syndromu, označil Luděk optimismus, smysluplnou, zábavnou a rozmanitou práci, rozvinutou síť sociálních vztahů, dobrou organizaci vlastního času a v neposlední řadě i asertivitu.
4.2.4. Manažerská praxe A. Osobnost manažera Vzhledem k herecké kariéře se Luděk považuje jednoznačně za extrovertní typ člověka. Nepodléhá záchvatům vzteku, ani depresím, takže svůj temperament odhaduje na sangvinika s malým nádechem flegmatika. Jak uvedl, snaží se v pracovních záležitostech držet převážně racionálního přístupu a svých smyslů. Někdy je však intuice natolik silná, že nelze neposlechnout. Sám sebe dokáže překvapit, jak neomylné jsou jeho pocity. V osobním životě, v rodině a mezi přáteli vnímá svět kolem sebe převážně svým „šestým smyslem“. Luděk vidí sám sebe jako tvůrčího člověka. Disponuje velkou dávkou zkušeností ve svém oboru, ale ty často nestačí, protože klienti vyžadují nápaditost a originalitu kampaní. Pořádek mu nic moc neříká, ke kreativitě potřebuje živnou půdu, a tou je chaos okořeněný špetkou stresu. 61
Luďka znám již pět let a po celou dobu pracuji v jeho těsné blízkosti. Dle mého názoru je Luďkova osobnost přímo stvořená pro manažerskou pozici. Jeho temperament vidím ve stejném světle jako on sám (sangvinik). Je extrovert, přátelský, velmi otevřený, bavič svého okolí, navíc herec. Mnohokrát mě při práci, ale i v soukromí, překvapil svými intuitivními odhady. Nevzpomínám si, že by se někdy jeho predikce nesplnili, jako by mu napovídal nějaký tajný a neomylný hlas. Co se pořádku týče, je Luděk natolik kreativní typ, že neumí pracovat systematicky. Na jeho pracovním stole není k hnutí, všude stohy pomíchaných papírů a poházených post-itů. Sama při své pořádkumilovnosti nechápu, jak je možné, že vždy všechno najde a v tom zmatku se stále orientuje. B. Emocionální inteligence Emoce si Luděk vybíjí prostřednictvím divadelních představení. Dává do nich velký kus energie, který mu však publikum v závěru vrací potleskem. To je pocit, který by prý za nic na světě nevyměnil. Někdy však pociťuje, že své emoce vyčerpal a v práci pak jedná zcela racionálně. Uvědomuje si, že nashromážděné pocity se nesmí uvnitř člověka dusit, ale nikdy by je neventiloval v práci mezi kolegy. To souhlasí i s mými zkušenostmi. Za celých pět let jsem zažila Luďka dvakrát ve vzteku a pokaždé se raději vzdálil z pracoviště, aby se uklidnil a dal volný průchod emocím mimo zraky spolupracovníků. Jinak emoce velmi dobře ovládá, i vyhrocené situace, stres a konflikty umí řešit klidně a věcně. C. Komunikační dovednosti Začnu hned svým vlastním názorem na komunikační dovednosti Luďka. Komunikace je totiž jeho velkým darem a talentem, který navíc rozvíjel pod dohledem odborníků z dubingu. Luděk má širokou slovní zásobu, nikdy nemluví vulgárně, výborně vyslovuje, hovoří v poklidném tempu, přesto jeho projev má spád. Je radost s ním hovořit, díky celkovému verbálnímu i neverbálnímu projevu působí velmi charismaticky. Navíc dokáže partnera v komunikaci motivovat, povzbudit a vyslechnout. Zájem o druhé se u něj projevuje v aktivním naslouchání, které se vyznačuje především neverbálním projevem a zjišťujícími otázkami, jejichž pokládáním budí dojem zvídavosti. Z Luďkova pohledu není jeho komunikace stále ještě tak dobrá, jak by si jí přál. Má stále rezervy ke zlepšení, především v oblasti síly hlasu, která je v divadle bez ozvučení nepostradatelná. Jinak v pracovních otázkách využívá své komunikační zdatnosti především při vyjednávání, prezentacích a schůzkách. Ví, že lidé hodnotí jeho projev velmi vysoko. Díky tomu, dokáže vybudit i své podřízené k lepším výsledkům, podpořit je v tom, co dělají. V komunikaci nikdy lidi nepodceňuje a přistupuje k nim jako k sobě rovným partnerům.
62
Otázku Luďkovi asertivity jsem zhodnotila pomocí druhého osobnostního testu od stejného autora jako v předchozím případě. Opět celé znění testu naleznete v přílohové části práce pod názvem „Víc než metoda přeskakující desky“. Luděk dosáhl ve výsledku 12 bodů (z maximálních 14), což značí dostatečnou asertivitu a schopnost se prosadit. D. Práce manažera s lidmi V současnosti vykonává Luděk již třetí manažerský post ve své kariéře. Takže by se dalo říct, že vzhledem k nízkému věku, má dostatek zkušeností a triků, jak pracovat s lidmi. Jak uvedl, tři pravidla považuje za stěžejní. Jednak projevit zájem – ptát se, jak se lidé mají, naslouchat jim, ocenit jejich dobrý výkon, protože tím je motivuje ze všeho nejvíc. Dále tolerovat, že jsou jiní než člověk sám, svojí práci dělají odlišným způsobem, mají jiné představy, zkrátka každý je osobnost se svými zvláštnostmi a tuto individualitu je třeba respektovat. Posledním pravidlem je na lidi netlačit, nechat je dýchat, dát jim k práci prostor, a teprve pokud tehdy neodvádí výsledky, zaměřit se na kontrolu, a lenost či nedbalou práci trestat. Díky lidskému přístupu k druhým, vlastním hodnotám a osobnosti se Luděk podle svých slov těší přirozené autoritě. Dokáže s lidmi komunikovat tak, že se stává jejich vzorem a zdrojem motivace. To mohu sama jedině potvrdit, protože na mě samotnou působí jako férový profesionál, zkušený odborník ale zároveň i přítel. Bez delegování by se Luděk dle výpovědi vůbec neobešel. Vzhledem k tomu, že má druhé povolání, nezvládl by vykonávat všechny své povinnosti. Proto si vychoval svoji „pravou ruku“, junior manažerku Call Centra, která jej v době nepřítomnosti plně zastupuje. Jak uvedl, trvalo poměrně dlouho, než byla schopná jej adekvátně nahradit, a to jde o velmi šikovnou a učenlivou absolventku VŠ. Klíčem k úspěchu, je, jak říká, volba vhodných lidí, kteří nezklamou a správné nastavení delegovaného procesu. Je samozřejmě nutné se smířit s tím, že nebude vše dokonalé, ale to Luďkovi podle jeho slov nečiní potíže. Malým trikem je, nedelegovat tak, aby se sám člověk stal nahraditelným, protože to jej může silně ohrozit. E. Pracovní uplatnění a kariéra Svou práci má Luděk rád. Největší pozitivum pro něj představuje možnost věnovat se i divadlu a dělat to, co ho vlastně baví. Tato pozice mu poskytuje prostor pro kreativitu, seberealizaci a pocit dobrého postavení ve společnosti. V zaměstnání mu nevyhovují především někteří kolegové a jejich chování k druhým lidem. V poslední době je znepokojen nad některými úspornými kroky majitelů společnosti, ale na to je „malý pán“. Jinak nevidí na své práci nic, co by mu působilo potíže. Dále mi Luděk popsal ve zkratce svoji dosavadní pracovní kariéru. Nejprve po ukončení studií pracoval jako novinář, zde získal řadu důležitých kontaktů, které jsou pro něj dodnes „k nezaplacení“. Poté byl přijat na manažerský post, kde měl na starosti tým obchodníků. Zde 63
sbíral své první zkušenosti s vedením lidí. Odtud už byl jen kousek k další pozici supervize velkého Call Centra, kde se naučil vše o technickém zázemí a dohledu nad větším počtem zaměstnanců (zhruba kolem osmdesáti lidí). Firma však přestěhovala sídlo mimo Prahu a to byl okamžik, kdy byl Luděk vyhledán a osloven headhounterem, aby vybudoval Call Centrum menšího rozsahu v podniku, kde pracuje dodnes. Svoji kariéru vidí dosud jako úspěšnou a je spokojen s tím, čeho již ve svém věku dosáhl. Vzhledem k tomu, že by se nedokázal vzdát divadla, končí jeho ambice na kariéru manažera právě na stávající úrovni. Rozvoj kariéry však sleduje v herectví, kde během posledních dvou let dostal role v populárních seriálech Ulice a Ordinace v růžové zahradě. I divadelní inscenace, kde účinkuje, se rozrostly. Stále častěji hraje větší role se známými herci a pod taktovkou velkých režisérů. Aktivní řízení kariéry se u Luďka projevuje podle výpovědi především snahou být stále lepší a klást si vysoké ambice, jichž chce dosáhnout. F. Efektivní životní styl Na otázku, zda Luděk považuje svůj životní styl za efektivní, odpověděl bez otálení „ano“. Žije stále naplno, věnuje se všemu, co má rád, nikdy se nenudí a dopřává si i mnoho požitků. Uvedl, že se těší dobrému zdraví, čehož si samozřejmě váží a snaží se jej podporovat v oblasti duše i těla. Sedavé zaměstnání v kanceláři vyvažuje pohybem na jevišti, pěstuje sport, chodí na masáže a do sauny, cizí mu není ani psychohygiena. Černý puntík by si zasloužil za kouření a za nezdravé stravovací návyky. Co se týče vyvážení osobního a pracovního života, již dlouho pociťuje Luděk harmonii. Jedno nevtahuje do druhého a drží si odstup mezi oběma světy. Přiznává, že rodině nevěnuje tolik času, jako jiní tatínci a manželé, což je patrné i z časového snímku. Dle jeho soudu však musí muž zabezpečit svoji rodinu a dvě práce bohatě postačují na to, aby přítelkyně mohla zůstat doma a pečovat o dceru i domácnost. Navíc si poskytují vzájemně zvláštní „svobodu“, která začíná tím, že nejsou sezdaní a končí tím, že si tolerují volnost i v sexuálním životě. Více o tom Luděk nechtěl hovořit, zřejmě se jedná o velký vstup do jeho soukromí. Těžko říci, zda mu vztah s přítelkyní funguje zdravě, jak by měl. Určité pochybnosti o tom z pohledu ženy chovám i já, ale bohužel nevím, jaká je skutečnost, zda je v spokojený pouze on nebo i jeho partnerka v domácnosti. Volný čas tráví Luděk tak, aby si lidově řečeno „dobil baterky“. Rozděluje ho mezi svoji rodinu, přátele a sám sebe. S rodinou tráví nejvíce času o víkendech, podnikají výlety, jezdí na nákupy, do kina, v létě vyrážejí k vodě, hrají hry, občas společně i sportují (kolečkové brusle a kolo) nebo vyráží s přítelkyní do společnosti. S přáteli se stýká především v průběhu pracovního týdne. Snaží se volná místa mezi divadlem a kanceláří zaplnit setkáním s přáteli při společných obědech, večeřích a posezeních. Vyhledává společnost a rád se vyráží večer pobavit, někdy i 64
s partnerkou. Když má prostor, jen sám pro sebe, zajde si rád do sauny nebo na masáž, věnuje se svému vzhledu, navštíví divadelní představení některého z kolegů, poslechne si při sklence alkoholu oblíbenou hudbu, relaxuje četbou a poslední dobou věnuje většinu svého volného času knize, kterou píše. O té odmítal více hovořit. Celkově považuje Luděk svůj život za bohatý a pestrý. Užívá si ho aktivně a plnými doušky. K věcem přistupuje pozitivně, většinou na jeho tváři záři úsměv. Z vlastní zkušenosti můžu potvrdit, že Luděk je schopen předávat pozitivní energii, je plný sil a nabitý elánem do života. Nebylo tomu tak vždy, občas se přece jen vyskytne horká chvilka, ale celkově si Luděk dle svých slov užívá životní pohodu a štěstí. Buď se nechtěl narovinu přiznat nebo skutečně žádné trápení nepociťuje, což může souviset s jeho optimismem. Smysl svého života vidí zcela jednoznačně a stručně v tom, že se může věnovat tomu, co ho baví a skutečně naplňuje.
4.2.5. Shrnutí a doporučení Duševní hygiena je Luďkovi dobře známá a uvědomuje si její důležitost ve svém životě. Ve vztahu k režimu spánku, práce a odpočinku dokáže Luděk naslouchat svému tělu a poskytovat mu to, co potřebuje. Se stravovacími návyky je však situace horší a zde bych doporučila Luďkovi přehodnotit přístup a napravit chyby, kterých se dopouští. Luděk si plně uvědomuje svoji pozici a roli ve společnosti, velkou důležitost přisuzuje svému osobnímu PR, což mu může v životě jedině dobře posloužit. Otázka konfliktů je pro Luďka přirozenou záležitostí i díky tomu, že je zvládá svým věcným přístupem bez problému. Oblast sebepoznání a sebeřízení vypověděla, že Luděk patří mezi sebevědomé a silné osobnosti, které se nepoddávají osudu a drží svůj život pevně v rukách. I on sám nad sebou dokáže zapřemýšlet a přiznat si prostřednictvím výpovědí dalších lidí vlastní chyby a nedostatky, což je velmi dobře a společně s cílevědomým přístupem k životu to značí Luďkovu vyzrálost a efektivitu. Time management a stres management zvládá zcela bezproblémově. Není ohrožen ani workoholismem ani syndromem vyhoření. S oběma poruchami měl tu čest se setkat, což mu dalo zkušenost. Ze světa manažerské praxe je třeba uvést, že Luděk je manažerem na správném místě. Díky jeho osobnostním charakteristikám, orientaci na podřízené a komunikačnímu talentu je svým okolím uznáván a pro mnohé se stává dokonce vzorem. Je kreativním člověkem, který se nerad poddává systému, pracuje v chaosu, a dokáže improvizovat. Emoce patří do jeho života, ale pouze na divadelní jeviště, nikoli na pracoviště. Je dostatečně asertivní a umí se prosadit. Svůj pracovní tým vede bez problému, nejen díky zkušenostem a pravidlům, které ve vztahu k podřízeným dodržuje, ale i díky schopnosti delegovat své činnosti na další pracovníky. 65
Velmi dobře hodnotím Luďkův pozitivní přístup k životu, jež mu nesporně pomáhá k životní spokojenosti a pocitu štěstí. Ve svém nízkém věku dosáhl na poměrně vysokou kariérovou příčku, což je obdivuhodné, obzvlášť pokud vezmeme v úvahu i druhé povolání, kde se Luďkova kariéra také velmi slibně rozjíždí. Má vyjasněno, kam směřuje, čeho chce ve svém životě dosáhnout a kde se skrývá smysl jeho života, což mu samo o sobě poskytuje pocit klidu a svobody. Co však Luďkovi vytýkám, je sladění osobního a pracovního života a pozornost věnovaná rodině. Tady dle mého názoru chybuje, protože upřednostňuje práci, přátele a vlastní koníčky, před rodinou. Možná to tak opravdu funguje, ale spíše se mi zdá, že si Luděk odmítá přiznat, že rodinný život není v pořádku a skrývá to za svoji „povinnost“ finančně zajistit rodinu a vzájemnou „svobodu“, kterou si ve vztahu s přítelkyní stanovili. Peníze však nedají partnerce pozornost a dítěti nenahradí tátu. Zřejmě to bude daň za celkové Luďkovo životní vytížení. Bohužel se v tomto ohledu projevil Luděk jako sobecký člověk a bylo by dobré, kdyby jisté věci změnil a napravil, než bude příliš pozdě.
4.3. Pavel – jednatel, majitel společnosti Dalším manažerem, který se stal předmětem mého výzkumu, je Pavel. Na úvod několik informací, které jsem po dobu svého působení ve společnosti zjistila a odpozorovala. Pavlovi je 39 let a ve firmě patří k nejvyšším představitelům a top managementu. Je jedním ze dvou statutárních zástupců a zároveň i zakladatelů firmy. Kromě pozice jednatele má Pavel na starosti chod samostatného oddělení vývoje CRM. V celém podniku je nadřízen téměř stovce zaměstnanců, ale v přímém vztahu řídí 15 lidí. V rámci této funkce působí již od počátku existence společnosti, tedy 14 let. Byl to právě on, kdo po dokončení studia ČVUT v roce 1996 přišel s business plánem, jímž dal život svému podniku. Chováním a jednoznačným přístupem dává najevo, že pro něj práce a celá firma představuje smysl života, který v žebříčku hodnot stojí v popředí, ne-li na nejvyšší příčce. Pavel navzdory relativně pokročilému věku stále ještě nezaložil rodinu. Je svobodný, bezdětný, osobní život sdílí pouze s partnerkou. Společný život odstartovali teprve před necelým rokem, kdy se odstěhovali do rodinného domu za Prahu. Pavlova přítelkyně je výrazně mladší a díky jeho podnikání není nucena pracovat. Zůstává doma, stará se o „rodinný krb“ a poskytuje potřebné rodinné zázemí. Co se týče dojmu, kterým Pavel působí na zaměstnance firmy, musím na základě svého pozorování rozlišit názor organizačně přímých podřízených a ostatních zaměstnanců firmy, jejichž pracovní zařazení nespadá do vývojového oddělení. Pracovníci vývoje respektují svého vedoucího díky jeho technickým vědomostem a zkušenostem. Vzdělání a letitá praxe v oboru IT dělají z Pavla 66
profesionála, za kterým zamíří každý, kdo se potýká s obtížným či neřešitelným problémem. Ostatní lidé ve firmě jej však nemají zrovna v lásce, jelikož v pozici majitele firmy neustále kontroluje svět financí a hledá možné způsoby úspor. V top managementu je tím, kdo razí strategii nízké mzdové politiky. Vůbec nejeví zájem o lidi, pohlíží na ně jako na nákladové položky a kontroluje pouze jejich rentabilitu a přínos firmě. Mnoho zaměstnanců v něm spatřuje autoritu formálního charakteru, ale jako člověka jej neuznává.
4.3.1. Výstupy časového snímku Nejprve se zaměříme na výsledky časového snímku, který si Pavel po dobu 14 dní vedl. V následující tabulce a koláčovém grafu vidíme zcela jednoznačně, kolik hodin strávil v průběhu dvou týdnů jednotlivými činnostmi a jaký je procentuální podíl každé aktivity na celém sledovaném období:
Časová skupina Spánek Práce 1 Práce 2 Doprava Jídlo Rodina Hygiena Přátelé Internet Zájmy Nákupy TV Sport Kultura Domácí práce Vzdělání Celkem
Spotřebovaný čas v hod. 104 104,5 0 27,5 33 10 12 4,5 4 3,5 6,5 12,5 1,5 0 9,5 3 336
Percentuální vyjádření 30,95% 31,10% 0,00% 8,18% 9,82% 2,98% 3,57% 1,34% 1,19% 1,04% 1,93% 3,72% 0,45% 0,00% 2,83% 0,89% 100%
Tabulka 2: Časové supiny - Pavel
67
Časové skupiny v %
Spánek Práce Doprava Jídlo Rodina Hygiena Přátelé Internet Zájmy Nákupy TV Sport Vzdělání Domácí práce
Graf 2: Procentuální vyjádření skupin v časovém snímku - Pavel
Pavlův život není v porovnání s předchozím respondentem Luďkem zdaleka tak pestrý. Omezuje se především na pracovní aktivity a spánek, což odpovídá předchozí charakteristice jeho vztahu k podnikání. Časové skupiny jsou zcela ochuzeny o kulturu. Složky sport, zájmy, přátelé a rodina jsou zastoupeny jen mizivým procentem. Pavlův osobní život je tedy významně opomíjen. Na rozdíl od Luďka však najdeme položku vzdělání, protože Pavel navštěvuje lekce anglického jazyka. Co se domácnosti týče, je patrné, že nevěnuje mnoho času ani domácím pracím, ani nákupům a jiným běžným povinnostem. To potvrzuje fakt, že žije bezstarostně ve zcela novém domě a jeho partnerka zůstává v domácnosti, navíc bez nutnosti péče o potomky. Klasické domácí aktivity tedy zvládá bezproblémově zabezpečovat ona sama. Na otázku, zda Pavla časový snímek v něčem pozitivně či negativně překvapil, odpověděl, že vcelku ano. Uvedl, že snímek si za ta léta praxe nikdy neudělal, tudíž nemá tak přesný a podrobný přehled o tom, kolik hodin jakým aktivitám obětuje. Příjemně překvapen byl délkou spánku. Měl za to, že trpí spánkovým nedostatkem, ale tak tomu úplně není. Problém si však uvědomil, když odvodil, že každý všední den tráví průměrně deset hodin prací a nedokáže ji odložit ani o víkendech. Sám tuto skutečnost vidí jako „daň“ za podnikatelství, bohatství a úspěšnou kariéru. Při rozhovoru jsem mu zdůraznila, že veškeré osobní zájmové či odpočinkové aktivity jsou zastoupeny oproti vyrovnaně žijícím jedincům velmi nízkým až žalostným procentem. Dalším nepříjemným překvapením byla doprava. Pavel tušil, že v autě stráví dost času, ale že to bude za dva týdny více jak jeden celý den, rozhodně nečekal. Tento čas považuje za zcela neefektivní, ale dojíždět do Prahy denně musí, navíc i v průběhu dne často cestuje na různá 68
jednání. Jídlo, hygienu, nákupy, sledování televize a internetu i domácí práce sám hodnotí zcela v normě. Problém nastává se zájmovými aktivitami, sportem, kulturou a kontaktem s přáteli. Zde si Pavel přiznal, že je třeba udělat nějakou změnu, bohužel však netuší jak. Na konec jsme hovořili i o skupině rodina, což v Pavlově případě představuje čas strávený s partnerkou. Zdá se, že nevěnuje přítelkyni příliš svého času, ale jak sám řekl, další činnosti jako nákupy, jídlo, sledování televize, apod. dělají také společně. Na závěr zhodnocení časového snímku si Pavel ujasnil, na které činnosti by se měl ve svém životě více zaměřit. Bohužel reagoval výrokem, že by den musel mít 48 hodin, nikoli 24, aby to všechno zvládl dodržet. V současnosti si neodkáže představit, jak by mohl stlačit pracovní dobu a zbylý čas přelít do sféry osobního života. Přiznal se, že i s postupným sestavováním časového snímku měl potíže. Nestíhal činnosti v průběhu dne pravidelně zaznamenávat a sepisoval je tak vždy za předchozí den nebo dva najednou. To může výsledky bohužel značně zkreslit, ale samo o sobě to jasně vypovídá o tom, jak Pavel zvládá hospodařit se svým časem a organizovat jej.
4.3.2. Duševní hygiena Pojem duševní hygieny není Pavlovi nijak blíže známý. Obsah problematiky hledal při rozhovoru pouze v logickém vysvětlení slovního spojení duše a hygiena. Samozřejmě si odvodil správný význam, ale co se pod komplexním názvem skrývá, netušil. Jak uvedl, dosud bez praktických návodů z obsahu duševní hygieny fungoval a existoval bez větších potíží, ale rád se něco nového dozví a třeba se i poučí. A. Role duševní hygieny v životě člověka Životní rytmy Z časového snímku vyplývá, že Pavel se většinou ukládá ke spánku ještě před půlnocí. Nedodržuje tím nějaký spánkový rytmus, prostě bývá po celodenním shonu tolik unavený, že tělo si o odpočinek řekne samo. Brzy musí chodit spát i proto, že ve všední dny vstává před šestou hodinou ráno, aby se na sedmou stihl dopravit do firmy a stihl všechny své denní povinnosti. Pravidelnost spánkového režimu můžeme z časového snímku vysledovat, není však nijak záměrně dodržována. Sny mívá Pavel poměrně často, ale žádné noční můry. Občas jsou sny méně příjemné, nikdy se z nich však nebudí. Většinou sleduje, že se mu do snů promítají nějaké významné události, které si nosí v podvědomí nebo ho tíží. Co se týče spánkových poruch, sleduje na sobě Pavel stále častěji problémy s usínáním. Ačkoli je unavený a lehne si, trvá poměrně dlouho, než klidně usne. V hlavě se mu promítá, co všechno přes den udělal, co stihl a nestihl, čemu se bude muset věnovat druhý den a jak zařídí, aby další den vše potřebné splnil. Někdy je dokonce v takové nejistotě, že se opakovaně z lůžka 69
zvedá a chodí si zapisovat své myšlenky do notebooku. Aby se tak nedělo, odvykl si pít kávu již od odpoledních hodin. Pokud se dostaví nespavost, nic speciálního proti ní nedělá. Pustí si televizi, načasuje automatické vypnutí přijímače na 90 minut a televizi sleduje, dokud neusne. Zdravá výživa Zdravá výživa je pro Pavla doslova cizí, soudě dle informací, které mi při rozhovoru prozradil. Je dobré, že nekouří a pije jen příležitostně, ale co se potravy týče, je pravým opakem zdravě se stravujícího člověka. Nedodržuje pitný režim a vypije kolem 4 šálků kávy denně. Jí v jakoukoli denní dobu, když dostane chuť. Sám přiznal, že jí často, velké porce a téměř pokaždé jde i přes pocit nasycení jen proto, že mu prostě chutná. Mívá často chutě na sladké, které se střídají s chutěmi na slané pokrmy. Vzhledem k pracovnímu vytížení jí většinou za pochodu nebo při práci před monitorem počítače a ani nevnímá, kolik toho sní. Nechodí na teplé obědy, ale kupuje si stále dokola stejné pokrmy v samoobsluze nebo bufetu vedle firmy. Způsob stravování se na Pavlovi odráží. Na první pohled lze zpozorovat, že trpí značnou nadváhou. Na přesnou váhu jsem se neptala, ale mým odhadem váží při výšce 190 cm kolem 120 kilogramů. Přesto svoji váhu nijak neřeší a nesnaží se ani zhubnout. Ještě před deseti lety prý hodně sportoval (tenis, plavání, cyklistika), tudíž se udržoval v dobré kondici. Po třicítce se však přestal aktivně pohybovat, všude se dopravuje vlastním autem a na sport nezbývá volný čas. Jediný sport, kterému se čas od času věnuje, je golf. Původně se jej naučil hrát pro zcela podnikatelské a obchodní účely, jelikož právě na golfovém hřišti člověk pronikne do správných společenských kruhů a k vlivným lidem. Později se pro něj tato hra stala opravdovým koníčkem poskytujícím odpočinek a odreagování. Kvůli časové tísni, hraje však golf maximálně 1-2 krát do měsíce. Navíc se nejedná o příliš aktivní pohyb, jako spíše o projev životní úrovně a společenské publicity. Režim práce a odpočinku Pavel tráví prací přes 50 hodin týdně, tedy zhruba stejně dlouho jako spánkem. Pracovní povinnosti neřeší pouze ve firmě či na obchodních cestách, ale i po večerech a o víkendech doma. Má nepravidelnou pracovní dobu, což je způsobeno jeho pozicí a s ní spojenou odpovědností. Dle Pavlových slov ráno netuší, kdy se ten den vrátí domů. Práce pro něj nikdy nekončí. Občas to vadí i jemu samotnému, obzvlášť když už je opravdu hodně unavený nebo na něj tlačí partnerka. Ale jinak ho práce baví, protože se pohybuje v oboru, který je mu již od dob studií nejbližší. Díky informačním a komunikačním technologiím může Pavel bez omezení pracovat odkudkoli, kde má notebook a přístup k i internetu. To považuje za velkou výhodu, protože například při nemoci nemusí být přítomen ve firmě, a přesto „netrne hrůzou“, jak bez něj jeho podnik funguje. Problém nastává však při odpočinku, jelikož Pavel nedokáže vymazat myšlenky 70
spojené s prací. Notebook a mobil si sebou vozí i na dovolenou a není dne, kdyby se alespoň jednou do podnikového systému na chvíli nepřipojil. Jak o sobě řekl, podnikatel si nemůže dovolit vypustit ani na okamžik, protože dnešní doba se mění neuvěřitelně rychle a z minuty na minutu může být všechno jinak. V posledních třech letech si Pavel vzal pouze dva týdny dovolené v roce. V zimě jezdí do svého rodného města v Beskydech. V době Vánoc se zde schází široká rodina a Pavel si kromě blízkých příbuzných užívá i jednou ročně lyžování. V létě většinou odlétá na exotickou dovolenou. Jak uvedl, týden u moře absolvuje Pavel, aby vyhověl své přítelkyni. Kdyby bylo na něm, zavítal by na týden za rodinou. Nemá žádnou potřebu nebo touhu po moři, navíc to podle něj stojí dost peněz. I v průběhu těchto dvou volných týdnů se každý den „chvilku“ věnuje práci, vyřídí pár telefonních hovorů, napíše několik emailů a ujistí se, že za jeho nepřítomnosti funguje vše, jak by mělo. B. Sociální prostředí jedince Sociální pozice a role Pavel vlastní firmu o sto zaměstnancích a přímo řídí oddělení s 15 pracovníky. Když začínal, neměl s vedením lidí vůbec žádné zkušenosti. Uznává, že dělal řadu chyb a dokonce vyhledal pomoc profesionálního manažera. Časem ale nasbíral tolik zkušeností, že dnes jsou manažerské metody jeho denní chléb. Ve své pracovní pozici nese největší odpovědnost v podniku vůbec. Když si ostatní užívají volné chvíle, on je tím, kdo sedí u počítače a vše dokončuje a kontroluje. Pavel často slýchává otázku, zda mu všechna ta starost, práce, stres a odpovědnost za podnikání stojí. On sám je občas svým životem unaven, ale pak se jen „dobře vyspí“ a druhý den ráno vstane opět s tím pocitem, že podnik je smyslem všeho, co ve svém životě dělá. Jak uvedl, neumí si představit, že by byl někde zaměstnaný, dodržoval pravidelnou pracovní dobu a vydělával jen průměrný plat. Podnikat byl jeho sen, který si splnil. Získal velmi dobré společenské postavení, všem okolo ukázal, co se v něm skrývá za potenciál, je finančně zajištěný a může si leccos dovolit. Toto vědomí je pro Pavla důležité a evokuje v něm pocit životní spokojenosti. Role podnikatele a top manažera firmy nese i určitá úskalí. Velmi důležité je podle Pavla nepustit si nikoho blíže k tělu. Podřízení se nikdy nesmí stát přáteli, musí k němu mít respekt a vidět v něm autoritu. Takt je druhou nepostradatelnou schopností. Jednatel by měl vycítit, které informace lidem tajit, a které naopak rychle šířit. Zaměstnanci často lžou a ze strachu se přetvařují, takže lidem Pavel málokdy úplně věří. Je neustále v centru pozornosti, a proto si nesmí dovolit chybovat tak, aby to ostatní viděli. Dle svých slov by měl představovat pro celou firmu vzor. 71
C. Konflikty a jejich zvládání Dle mé vlastní zkušenosti je spor s Pavlem velmi nepříjemným zážitkem. Dokáže vyvíjet značně silný nátlak, nikdy neustupuje a tvrdohlavě si jde za svým cílem. Navíc hlasovým projevem a gestikulací Pavel konflikty dramatizuje a vyostřuje. Osobně považuji Pavla za konfliktního člověka. Jakmile objeví na pracovišti záležitost, s níž nesouhlasí, okamžitě vyhledá původce a v zájmu řešení či nápravy vyvolává emotivně silné spory. Z Pavlova pohledu je to jinak. Běžné dohady s pracovníky vůbec nepovažuje za konflikty. To, že zvýší hlas, ještě neznamená, že se jedná o spor. Prostě jen důsledně vyžaduje, aby věci byly tak, jak mají být. Navíc podřízení a zaměstnanci si „přece nemůžou dovolit jít proti němu“. Jediné opravdové spory v pracovním životě zažívá se společníky a dalšími akcionáři firmy. Tam se v rámci mocenských bojů odehrávají klíčové okamžiky. Vzhledem k předmětu a důležitosti těchto sporů Pavel narovinu přiznal, že postupuje jednoznačně za svou výhrou. Ústupky nepatří k jeho povaze. Ale díky tomu taky dovedl firmu až na současnou úroveň. Sám Pavel si je vědom, že se při konfliktech nechává unášet emocemi, zvyšuje občas zbytečně hlas a ne vždy řeší konflikty úplně věcně. Takový je a svoji povahu jen těžko změní.
4.3.3. Sebepoznání a sebeřízení Jako každý normální člověk přemýšlí i Pavel čas od času sám nad sebou. Hodnotí míru své úspěšnosti v podnikání, v dosahování stanovených cílů a ve vedení lidí. Nejedná se stejně jako u Luďka o formu sebereflexí, ale i díky těmto úvahám je Pavel schopen přiznat si své neduhy. Většinou se poddává sebehodnotícím myšlenkám při různých zvláštních příležitostech, oslavách existence firmy, tiskových konferencích, společenských rautech, golfových turnajích apod. Každého čtvrt roku pronáší Pavel půlhodinovou řeč vůči všem zaměstnancům firmy při tzv. „snídani s managementem“. Vždy při tvorbě této řeči přichází uvědomění, jehož výsledkem jsou předsevzetí v jednání a chování, které si Pavel stanovuje.
V praxi je však podle jeho slov
nepřekonatelný problém jich dosáhnout, protože by jimi mohl ohrozit prosperitu firmy, v jejímž zájmu jedná. Co si o něm myslí ostatní kolegové a podřízení Pavel prostě a jednoduše vůbec neřeší. Není to pro něj důležité, protože tvrdí, že si nikdo nedokáže představit, jak těžké je vést podnik a řada lidí by sama sebe překvapila, jak by se v jeho kůži chovala. Ví, co si o něm lidé ve firmě myslí, není slepý ani hluchý, ale nemá čas věnovat tomu pozornost, protože všem vydělává peníze. Pavel je naprostý ateista. Neuznává žádné náboženství, osud či jiné „záležitosti mezi nebem a zemí“. Jedinou jeho vírou je víra v sebe sama. Nedokáže pochopit postoj věřících lidí a
72
říká o nich, že drtivou většinou jsou to labilní lidé bez sebedůvěry a vlastního názoru, kteří nikdy nic kloudného nedokážou. A. Cíle, priority, programy Není úspěšného podnikatele bez cílevědomosti. Jak uvedl Pavel, každý manažer, a podnikatel obzvlášť, nemůže fungovat bez aspirací, které by jej stimulovaly k vyšším výsledkům. Potřebuje vědět, kam a v jakém horizontu směřuje. Celá jeho kariéra a výkonnost podniku se odvíjí od měřitelných, načasovaných, reálných a motivujících cílů. Ať už krátko, středně či dlouhodobé, jsou cíle „alfou omegou“ Pavlova pracovního života. Pokud by sám měl zhodnotit svoji úspěšnost v naplňování cílů, daří se mu dosahovat především těch dlouhodobých. Před nedávnem dosáhl akvizice jedné menší společnosti, dále dotáhl do konce několikaleté snažení proniknout na americký trh a z dlouhodobého hlediska firma neustále roste a prosperuje i napříč bouřící ekonomické krizi. U cílů kratšího charakteru jako jsou např. jednotlivé projekty, obchodní kontrakty, apod., mívá občas problémy, protože Pavlova ctižádost mu nedovolí smířit se snadno s neúspěchem. V osobním životě si Pavel v porovnání s pracovním neklade téměř žádné cíle. Spíše by je nazýval jako trvalá přání, aby se on i jeho rodina těšila dobrému zdravotnímu stavu, aby zajistil finančně nejen partnerku, ale v budoucnu i své děti. Pavel má soudě dle výpovědi problém s rozlišením osobních a pracovních cílů. Je to způsobeno tím, že podnikem doslova žije a začleňuje skutečnosti s ním spojené do soukromé sféry života. Po 14 letech podnikání je práce neoddělitelným článkem jeho osobnosti. B. Time management Otázku time managementu posoudím dle výsledku testu „Dovedete hospodařit s časem“, který naleznete v přílohové části práce. Pavel získal celkem 12 bodů z 20 možných, tedy spadá do skupiny osob, které si dokážou s úkoly a časem, jež mají k dispozici, vcelku poradit, ale mají značné rezervy působící pocit štvance. Časový snímek ukazuje, že s určitými potížemi se Pavel skutečně potýká. Není při hospodaření s časem natolik efektivní, aby stíhal vše, co by si přál. Podle odpovědí na jednotlivé otázky jsem odvodila, že Pavel umí dobře rozlišit důležité od nedůležitého a určit si priority. Pořádek a systém, který si ve všem udržuje, budí až dojem perfekcionismu. Pečlivě si vede svůj diář a harmonogram. Nikdy nenechává věci na poslední chvíli, ale pracuje průběžně, v případě potřeby dokonce realizuje aktivity dlouhodobějšího charakteru v etapách. Problém však nastává při delegaci úkolů na podřízené. Jak sám uvedl, lidem nikdy úplně nevěří a má nutkání všechno kontrolovat, upravovat či dolaďovat, což jej velmi zdržuje. Sama ze své zkušenosti vím, že i při časových tísních Pavel nepřizná problém sobě ani ostatním, aby si 73
nepoškodil reputaci. Kdysi uvažoval nad radou kolegy pořídit si asistentku, ale z úsporných důvodů tuto myšlenku zavrhl. Tuto oblast by měl Pavel trénovat. C. Stress management Pavel se pohybuje díky své pozici pod neustálým tlakem. Nadměrná zátěž k němu neoddělitelně patří. Já sama obdivuju, jak se s ní dokáže vyrovnat a fungovat. Ne vždycky zachovává klidný postoj a chladnou hlavu, občas mu nervy povolí. Pavel tak ale osobitým způsobem uvolňuje stres, pod kterým by nervově slabší člověk nevydržel ani jeden den. Podle Pavlovy výpovědi je zátěžové celé jeho povolání. Odpovědnost, jež neustále pociťuje, mu nedopřeje klid. Největší obavy jsou spojeny s nejistotou v oblasti strategie podniku, jíž Pavel vytváří. Kromě běžných starostí podnikatele musí navíc zvládat i řízení samostatného oddělení a běžné manažerské útrapy. I když Pavel tvrdí, že na jednu stranu jej stres motivuje k nadstandardnímu výkonu, nemůže mít v celkovém měřítku na jeho zdraví pozitivní dopad. Pavel disponuje obdivuhodnou odolností vůči zvýšené zátěži. Čtrnáct let praxe jej podle výpovědi naučilo stres téměř nevnímat. To, co by dříve způsobilo jeho psychické zhroucení, představuje dnes jen další běžnou překážku na cestě k úspěchu. Aby předešel stresu, nenechává řešení požadavků na poslední chvíli, ve svých věcech si hlídá pořádek a systém a udržuje si všeobecný přehled o chodu celé firmy. Pokud se do stresu dostane, zhodnotil svůj postup jako důraznou snahu okamžitě odhalit příčiny zátěže a odstranit je. Tento výrok můžu z vlastní zkušenosti potvrdit a dodávám, že Pavlova bezprostřední reakce na zátěž bývá někdy až agresivní. Jako okamžitý lék proti působícímu tlaku mu poslouží dobré jídlo. D. Workoholismus Pojem workoholismu je Pavlovi samozřejmě známý. Nikdy se však bezprostředně s postiženým člověkem nesetkal. On sám se necítí být workoholismem ohrožen. Uvedl, že pokud by problém se závislostí na práci měl, workoholismus by u něj již dávno propukl, což se za celých 14 let neprojevilo. Pavlovu reakci považuju za projev nezájmu o danou problematiku. Zřejmě si připadá neohrozitelný, protože se považuje za stabilního jedince s pevnými nervy a zdravým sebevědomím. I přehnaně ambiciózní lidé díky neúměrnému přetěžování sebe sama workoholismu snadno propadnou, aniž by to zpozorovali. Dle mého názoru a výsledků časového snímku hrozí toto nebezpečí aktuálně i Pavlovi. Vykazuje velmi vysoké pracovní tempo a nasazení, nedokáže požádat druhé o pomoc, ani říct sám sobě „stop“. Zde je třeba provést nápravu. E. Syndrom vyhoření O syndromu vyhoření Pavel již několikrát slyšel. Pojem si vysvětluje jako „neléčený workoholismus v pokročilé fázi“. Z toho jednoznačně plyne, že Pavel toho o syndromu vyhoření moc neví. Nikdy se s opravdu „vyhořelým“ člověkem ani nesetkal. Uváděl pouze případ učitele 74
z vysoké školy, „který byl tak přepracovaný, že podlehl syndromu vyhoření a ze školy odešel do předčasného důchodu“. Dle tohoto výroku opět soudím, že Pavel problematiku podceňuje. Syndrom vyhoření se ho podle vlastní úvahy netýká, protože podnikání je pestrá, smysluplná práce, které jej baví a naplňuje. Prevenci nevěnuje žádnou pozornost. Ráda bych alespoň uvedla, že disponuje širokou sítí sociálních vztahů a je asertivní typ člověka. To ho před syndromem vyhoření chrání, aniž by si to však sám přímo uvědomoval.
4.3.4. Manažerská praxe A. Osobnost manažera Nejprve se pojďme podívat, jak hodnotí svoji osobnost sám Pavel. Považuje se spíše za extrovertní než introvertní typ člověka. Občas se neovládne a podlehne záchvatu vzteku, depresemi nikdy netrpěl a flegmatický přístup k věcem rovnou vylučuje. Na začátku kariéry absolvoval pod dohledem kouče test temperamentu. Výsledek zařadil Pavla do skupiny sangviniků s nádechem cholerika a s touto charakteristikou souhlasí. Jak uvedl, drží se v pracovních záležitostech převážně racionálního pohledu. Svět kolem sebe vnímá především prostřednictvím smyslů. Intuici používá zcela vyjímečně a dokonce nerad, protože v minulosti jej vlastní pocitový úsudek několikrát zklamal. V osobním životě postupuje dle výpovědi stejně, jelikož je jednoznačně věcně a rozumově orientován.
Život potřebuje mít Pavel jasně naplánovaný a předem
vykalkulovaný. Bez systému a pořádku by nedokázal fungovat ani doma ani v práci. Trochu lituje, že nemá dar kreativity a tvořivosti, ale domnívá se, že i bez toho se dá obejít. Jak uvedl, nápaditost se dá koupit, řídit podnik však musí sám s nohama pevně na zemi. Vzhledem k tomu, že v pracovních záležitostech vstupuju do kontaktu s Pavlem jen minimálně a osobně ho neznám téměř vůbec, nemohu jeho osobnost blíže soudit. Souhlasím s částečně cholerickým temperamentem. Jinak je podle mě však celkem uzavřený a k lidem ve firmě se rozhodně nechová otevřeně ani přátelsky. Považuju jej za racionálního materialistu, který neumí číst v lidských duších. Co se práce týče, udržuje si Pavel kolem sebe až puntičkářský pořádek a systém. B. Emocionální inteligence Emoce dává Pavel běžně na odiv. Často slyším jeho silný hlas burácet až o patro níž. Především při konfliktech nebo stresu se občas neovládne a ventiluje v sobě nashromážděný tlak, ať je k tomu situace jakkoli nevhodná. Jeho pohled se značně liší od mého. Tvrdí o sobě, že je sice emotivní člověk, ale nemá problém s emocemi pracovat a ovládat je. V názoru se rozcházíme i v otázce empatie. Pavel se považuje za člověka, který je schopen vnímat lidi kolem sebe a vcítit se do nich. Nevylučuji Pavlovo tvrzení, ale pokud je to skutečně tak, což si nemyslím, pak lidi kolem sebe sice chápe a vžívá se do nich, ale svá zjištění dále již ignoruje. Nikdy jsem nezažila, že by 75
projevil kapku pochopení, když někdo ze zaměstnanců vykazoval zhoršený výkon a obhajoval se nezdary v osobním životě. C. Komunikační dovednosti Pavlovy komunikační dovednosti považuju za dobré. Není divu, protože úspěšný podnikatel a manažer se bez kultivované komunikace neobejde. Disponuje pestrou slovní zásobou, dobře artikuluje, mluví výrazně a hlasitě. Vytkla bych mu pouze rychlejší tempo řeči, které však na druhou stranu poutá pozornost posluchačů. Celkovým verbálním i neverbálním projevem působí charismaticky. Na otázku, kde spatřuje v komunikaci své silné stránky, odpověděl Pavel, že komunikuje na úrovni a umí velmi dobře vyjednávat. Problémy mu někdy dělá plynulost projevu. Především při nervozitě a projevech narušují sled jeho řeči dechové přestávky a okamžiky nejistoty, které vyplňuje slovními náhražkami jako „no, tak, v podstatě, prostě, apod.“. Co se aktivního naslouchání týče, myslí si o sobě Pavel, že dokáže druhé poslouchat. Moje zkušenost však říká, že vyslechnout druhého člověka je pro něj ztrátou času a zájem o druhé je pouze povrchní. Navíc při rozhovoru s Pavlem podléhám dojmu, že při komunikaci k lidem nepřistupuje jako k sobě rovným a podceňuje je. Pavlovu asertivitu jsem zhodnotila pomocí druhého osobnostního testu od stejného autora jako v předchozím případě. Pavel dosáhl ve výsledku 13 bodů (z maximálních 14), což značí plně asertivní chování a vystupování a schopnost se bez potíží prosadit. D. Práce manažera s lidmi S lidmi pracuje Pavel již 14 let, takže jej lze považovat za zkušeného manažera. I on má svá pravidla, jimiž se ve vztahu k podřízeným řídí. Lidé nejsou neomylní a chybují, proto se na ně nelze úplně spolehnout a kontrola je potřebná. Největší a zbytečný únik peněz tvoří mzdy pro neefektivní zaměstnance, proto nelze tolerovat líné a nezodpovědné pracovníky, takoví si nezaslouží podle Pavla ani druhou šanci. Každý i sebelepší zaměstnanec je vždy nahraditelný. A poslední radou je, nedělat si z podřízených kamarády. Je patrné, že ve srovnání s předchozím respondentem Luďkem, razí Pavel poměrně nepřátelský a přísný postoj k lidem. Proto ho lidé sice možná považují za skutečného odborníka svého oboru, ale jako člověka jej neuznávají. Formální autorita nemůže zaměstnance zdravě motivovat, práci odvádějí jen proto, aby se vyhnuli srážkám platu apod. Jasným důkazem je i vysoká fluktuace v oddělení, které Pavel vede. Tu mám podloženou i od HR pracovnice ve společnosti. Delegovat Pavel neumí, což sám uznal i ve své výpovědi. Nedokáže se spolehnout na své lidi a nevěří, že práci zastanou v potřebné kvalitě. Kromě své vlastní práce má potřebu kontrolovat 76
i výsledky podřízených. Když už jednou za čas opravdu musí práci předat (dovolená, nemoc), omezuje se pouze na dvě konkrétní osoby a ty nejméně důležité činnosti. „Jinak by neměl klid.“ Jak už zaznělo, má Pavel zkušenost i s koučingem. Když s podnikáním začínal, byl dobrým programátorem, ale žádné manažerské vzdělání neměl. Proto na doporučení absolvoval několik tréninků manažerských dovedností pod dohledem profesionálního kouče. Spolupráci zhodnotil jako přínosnou. Získal pár základních zkušeností, dobrých rad a doporučení, ale svůj vlastní styl řízení si budoval ještě dlouho potom. E. Pracovní uplatnění a kariéra Ačkoli Pavlovi není ještě ani 40 let, vystoupal v kariéře až na nejvyšší příčku. Podnikání je pro něj dle jeho slov nepostradatelnou součástí života. Největší pozitivum sleduje ve společenském postavení a uznání, kterého dosáhl. Finančně zajistil své rodiče, sebe i svoji partnerku. Je svým pánem, nemusí se nikomu podřizovat a pracuje v oboru, který ho nejvíc baví. Nevyhovující je pro Pavla zátěž, které je neustále vystaven. Občas si stěžuje i na odpovědnost, která ho svazuje. Tvrdí však, že jedno bez druhého nejde a výhody podnikání jsou silnější než nevýhody. Pavel nikdy nebyl v zaměstnaneckém poměru. Štěstí stálo při něm. Ještě na vysoké škole vytvořil společně se svým spolužákem a přítelem známý portál Atlas.cz, který po absolutoriu odprodali. Ze získaných peněz založili firmu a během 14 let existence ji úspěšně rozšířili. Svoji kariéru považuje Pavel za bleskovou a velmi úspěšnou. Další ambice nemá, jen by si přál, aby se udržel ve vedení a podnik prosperoval jako doposud. F. Efektivní životní styl Pavel považuje svůj životní styl za efektivní. Uznává, že pracuje více, než je zdrávo, a na osobní život mu nezbývá příliš volného času, ale je tak spokojený, protože si plní své sny a realizuje se. Podnikáním poskytuje sobě i partnerce finanční nezávislost a jejich vztah funguje bezproblémově, jelikož ona nemusí pracovat a pečuje pouze o společnou domácnost. Předchozí vztah na zcela stejných podmínkách zkrachoval. Tehdejší přítelkyně odmítala zůstat v domácnosti, chtěla budovat svoji vlastní kariéru a společný život začal brzy „skřípat“. Pavel si ověřil, že dvoukariérový vztah pro něj není akceptovatelný a stejnou chybu by neopakoval. Otázka zdraví jej také nijak netíží. Chtěl by „pár kilo“ zhubnout a víc se pohybovat, ale jinak se cítí zdravý. Dle mého názoru si zdaleka nepřipouští všechny chyby, kterých se ve vztahu sám k sobě dopouští. Stereotypní a nezdravý jídelníček, přejídání se, jídlo za pochodu, špatný pitný režim a velké množství kofeinu, to vše by měl ze svých návyků odstranit. Větší pozornost by měl věnovat i psychohygieně, zdaleka si neuvědomuje její důležitost a význam pro svou práci.
77
Volný čas tráví Luděk pasivní formou odpočinku. Ve všední dny většinou nestihne víc než přečíst noviny a večer si lehnout k televizi. O víkendech kromě práce zbývá čas i na zájmy a partnerku. Jak již bylo řečeno, jednou za čas si zahraje Pavel golf. Doma si s přítelkyní rádi uvaří dobré jídlo, pustí film, vychutnají kvalitní víno nebo vyrazí se svými psy na procházku do přírody, která obklopuje jejich dům. Čas od času vyrazí na návštěvu ke společným přátelům nebo je pohostí u sebe. Pokud má Pavel čas pouze sám pro sebe, rád čte nebo hraje různé strategické hry. Osobně bych mu doporučila, aby věnoval svým zájmům více času a do seznamu koníčků začlenil i pohybové aktivity. Pavel žije naplno. Snaží se k životu přistupovat pozitivně, ale ne vždy se mu to úplně daří. Podle výpovědi má od dětství sklon spíše k pesimismu. To potvrzuji, protože jej na chodbách firmy potkávám častěji zamračeného a ustaraného než s úsměvem na rtech. Podle Pavla jde však pouze o převažující orientaci nálad. Smysl svého života vidí zatím ve svém podnikání. Nevylučuje však, že až přijde rodina a děti, jeho hodnoty se možná změní. Celkově je se svým životem spokojený a vyrovnaný.
4.3.5. Shrnutí a doporučení Duševní hygiena je pro Pavla nic neříkající disciplínou. Dle výpovědí tuto oblast nejen zanedbává, ale navíc podceňuje i její význam a důležitost pro praktický život manažerů. Ve vztahu k režimu spánku naslouchá potřebám svého těla. Nedokáže však kvalitně odpočívat, pracuje víc, než je zdrávo a nedokáže vypnout ani na dovolené nebo při nemoci. Se stravovacími návyky je situace ještě horší. V těchto dvou bodech doporučuji Pavlovi přehodnotit svůj přístup a napravit chyby, jimiž sám sobě ubližuje. Pavel si plně uvědomuje svoji pozici a roli ve společnosti, ale svoji důležitost nadsazuje. Podnikání mu vyhovuje mnohem více, než být zaměstnancem, ale vyvolává ve mně dojem, že rád dává najevo své bohatství a společenské možnosti. Konflikty jsou v Pavlově případě až příliš časté. Měl by trochu více ovládat své emoce a snažit se o kompromisní řešení sporů mírovou cestou. Oblast sebepoznání a sebeřízení vypověděla, že Pavel patří mezi velmi sebevědomé a silné osobnosti, které se nepoddávají osudu a drží svůj život pevně v rukách. I když v malé míře, dokáže sám nad sebou čas od času zapřemýšlet a přiznat si vlastní chyby, ale názory jiných lidí ignoruje. Ačkoli je velmi ambiciózní a cílevědomý, evokuje ve mně dojem osobní nevyzrálosti. Time management a stres management zvládá bez výraznějších potíží. V současnosti není ohrožen workoholismem ani syndromem vyhoření, ale nejeví zájem o problematiku a podceňuje tato nebezpečí. Neprovádí žádná preventivní opatření, čímž zvyšuje pravděpodobnost výskytu.
78
Ačkoli Pavel využil možnosti koučingu, není ideálním manažerem. Možná je to způsobeno nedobrými zkušenostmi, ale Pavel přistupuje k podřízeným nepřátelsky, podezřívavě a nadřazeně. Má sice formální autoritu, ale lidé jej jako člověka přirozeně neuznávají, a to by se měl pokusit změnit. Je příliš racionální, neumí lidem naslouchat a mnoho empatie v sobě také nechová. V oblasti komunikace se Pavel pohybuje na vysoké úrovni, ani asertivita mu rozhodně nečiní problémy. Nedokáže však delegovat své činnosti, což ve spojení s perfekcionismem umocňuje již tak vysokou zátěž. Ačkoli dle své výpovědi chce působit jako vzor, ve skutečnosti je to spíše naopak. Ve svém věku dosáhl Pavel obdivuhodné kariéry. Je dříč, který práci obětoval celý svůj dosavadní život. Má jasno v tom, kam směřuje, čeho chce ve svém životě dosáhnout, a kde se skrývá smysl jeho života, což mu samo o sobě poskytuje pocit klidu a svobody. Co však Luďkovi vytýkám, je sladění osobního a pracovního života a pozornost věnovaná partnerce a sobě samému. Zde dle mého názoru chybuje, protože na první místo staví práci. Vztah s partnerkou zřejmě funguje, protože není ambiciózní a je spokojená v roli ženy v domácnosti. Ale ve vztahu k sobě samému se Pavel velmi ohrožuje workoholismem a syndromem vyhoření. Není schopen si to otevřeně přiznat, ale postrádá aktivní odpočinek, pohybové aktivity a různé koníčky (např. kultura). Trávit své volné chvíle u televize je promarněný čas a kondici to nezlepší. Málo a nepravidelně se také stýká i s ostatní rodinou a přáteli. Zřejmě to bude daň za Pavlovo povolání, společenské postavení a bohatství, které pro něj tolik znamená. Posledním bodem, který Pavlovi doporučuji, je snaha o všeobecnou pozitivní orientaci k okolnímu světu. Zbytečně si přidělává vrásky, na které je zatím příliš mladý.
4.4. Simona – projekt manažer Třetím a posledním respondentem, který se stal předmětem mého výzkumu, je manažerka Simona. Dle informací, které jsem v průběhu mého působení ve firmě získala, je Simona 35 letá žena působící ve společnosti na postu vedoucí marketingového oddělení, v němž pracují další dva podřízení. Tuto pozici zastává Simona již 6 let. Dříve útvar marketingu tvořila pouze ona sama, ale s růstem firmy se rozšířilo i oddělení na současný počet zaměstnanců, takže veškeré procesy od počátku nastavila právě Simona. Její „druhé zaměstnání“ tvoří rodina. Simona je deset let vdanou ženou a matkou dvou synů. Mladšímu jsou čtyři roky a chodí do mateřské školky. Druhý je sedm let starý a navštěvuje druhou třídu základní školy. Na svou fungující rodinu je hrdá a často o ní mezi kolegy hovoří. O čtyři roky starší manžel pracuje přes deset let jako manažer logistiky u jedné mezinárodní firmy. Dvoukariérové manželství zvládají v současnosti bez problémů. Díky flexibilnímu pracovnímu 79
režimu a babičkám může Simona bez větších omezení pracovat. Pokud je manžel doma, snaží se jí s dětmi a domácností pomáhat. A jak se Simona projevuje v mezilidských vztazích na pracovišti? Odpozorovala jsem, že pohled žen a mužů se různí. Kolegyně a podřízené ji obdivují za to, jak zvládá svoji práci a rodinu zároveň. Vidí Simonu jako inteligentní a úspěšnou ženu, která dobře rozumí své práci a dokáže směle konkurovat mužským protějškům. Ve vztahu k podřízeným se chová přátelsky, otevřeně a jedná se zájmem o ně. Má respekt svých lidí a dokáže na ně pozitivně působit. Pokud ji však někdo jednou zklame nebo podrazí, dokáže být nemilosrdná a mstivá. Kolegové muži považují Simonu za velmi atraktivní a milou ženu. Někdy však podle nich budí dojem přehnané snahy a urputnosti, jelikož pro potřeby marketingu není přirozeně kreativní. V mezilidských vztazích se umí pohybovat, ale je znát, že obtížně zvládá své emoce a je příliš vztahovačná a urážlivá vůči mužským námitkám.
4.4.1. Výstupy časového snímku Nejprve se zaměříme na výsledky časového snímku, který si Simona po dobu 14 dní vedla. V následující tabulce a koláčovém grafu vidíme zcela jednoznačně, kolik hodin strávila v průběhu dvou týdnů jednotlivými činnostmi a jaký je procentuální podíl každé aktivity na celém období:
Časová skupina Spánek Práce 1 Práce 2 Doprava Jídlo Rodina Hygiena Přátelé Internet Zájmy Nákupy TV Sport Kultura Domácí práce Vzdělání Celkem
Spotřebovaný čas v hod. 98 66 0 22 30,5 38 15,5 10 1 10 8 9,5 3 2 22,5 0 336
Percentuální vyjádření 29,17% 16,94% 0,00% 6,55% 9,08% 11,31% 4,61% 2,98% 0,30% 2,98% 2,38% 2,83% 0,89% 0,60% 6,70% 0,00% 100%
Tabulka 3: Časové skupiny - Simona
80
Časové skupiny v %
Spánek Práce Doprava Jídlo Rodina Hygiena Přátelé Internet Zájmy Nákupy TV Sport Kultura Domácí práce
Graf 3: Procentuální vyjádření skupin v časovém snímku - Simona
Soudě dle časového snímku se Simona ve svém životě rozhodně nenudí. Kromě pravidelného vzdělávání se v její tabulce objevují všechny sledované aktivity. I při povolání manažerky zvládá druhý úvazek v domácnosti. Ačkoli plní několik rolí (manažerka, manželka, matka a hospodyně) a je značně vytížená, stíhá řadu zájmových a volnočasových aktivit. Uznává, že bez podpory své matky (babičky) a snahy manžela by pracovat zřejmě nemohla. Povinností je však tolik, že Simona se dlouhodobě ochuzuje o dostatek spánku. Simony všední dny jsou jeden jako druhý. Uvedla, že s dětmi musí udržovat pevný řád a harmonogram, jinak by „ztratila hlavu“. Ačkoli nemá ráda stereotyp, „jinudy cesta nevede“. Víkendy jsou trochu volnější a pestřejší. Většinou si stihne dostatečně odpočinout, protože synové odjíždí na chalupu k babičce. Příjemným zjištěním byl pro Simonu fakt, že neztrácí zbytečně mnoho času sledováním televize nebo internetu, ale místo toho se věnuje svým zálibám. S manželem občas vyrazí za kulturou a pravidelně se navštěvují s přáteli. Kladně hodnotí i skutečnost, že dokáže udržet chod domácnosti a zvládat všechny domácí práce pouze za 11 hodin týdně. Simoně se však nelíbí, kolik hodin týdně ztrácí dopravou, nákupy a přípravou jídla. Zde jsou velké rezervy, které však svojí snahou nemůžu sama ovlivnit, a to jí rozčiluje. Někdy by si přála mít více času sama pro sebe. Celkově Simona hodnotí svůj časový snímek jako vyvážený. Vzhledem k práci, domácnosti a péči o děti je spokojená, že si vše umí zorganizovat a dobře hospodařit s časem.
81
4.4.2. Duševní hygiena Pojem duševní hygieny je Simoně dobře známý. Když byla na mateřské dovolené s prvním synem, potýkala se s obavami, jak bude vše zvládat, až se vrátí zpátky do práce. Nedokázala si představit, že by už natrvalo zůstala ženou v domácnosti, zároveň si však přála vychovávat dvě děti. Proto na doporučení přítelkyně sáhla po odborné literatuře a se zájmem přečetla několik psychologických titulů, které se touto problematikou zabývaly. Některé praktické rady a doporučení si Simona vzala k srdci a dodnes se jimi řídí. Znalosti, kterými se v psychohygieně obohatila, jí pomohly vyrovnat se s tehdejší situací, nastavit si vyrovnaný harmonický život se systémem, a přitom nezapomínat na svou fyzickou i psychickou kondici. A. Role duševní hygieny v životě člověka Životní rytmy Soudě dle časového snímku, ukládá se Simona pravidelně před půlnocí. Uvedla, že s dětmi je nucena brzy vstávat. Pouze o víkendech, když se stará o ratolesti babička, si velmi ráda přispí. Když večer uloží děti, trochu poklidí a pokud zbyde energie, věnuje se sama nebo společně s manželem zájmovým činnostem. Brzy na ní však padne únava a musí spát. Časový snímek jí utvrdil v názoru, že nemá tolik spánku, kolik by potřebovala. Věří však, že až děti poporostou, budou samostatnější a ona si vyčlení více času na odpočinek. S poruchami spánku nesleduje žádné problémy. Bývá tak unavená, že usíná okamžitě a spí beze snů. Mladší syn však trpí na zlé sny, a když k němu Simona vstane, hůře potom usíná. Stačí však bylinkový čaj, klidná hudba nebo teplá sprcha a po zklidnění zaspí téměř okamžitě. Zdravá výživa Zdravá výživa je pro Simonu jako ženu a matku aktuálním tématem. Nekouří a alkohol pije jen příležitostně. Vzhledem k tomu, že se snaží, aby se její děti zdravě stravovaly, dodržuje správnou životosprávu s nimi. Pitný režim, čerstvé a kvalitní potraviny, pravidelné stravovaní v menších porcích apod., je již více než zvykem. Simona každý den vaří teplé jídlo, kuchyně je její zálibou. Dohlíží, aby děti i ona na jídlo nespěchaly, nepřejídaly se, příliš nemlsaly a nejedly pozdě večer. Simona vypadá i po dvou dětech stále skvěle. Má ideální postavu a o svoji tělesnou kondici pečuje. Neuznává diety, klíčem ke zdravému vzhledu je pohyb. S dětmi bohužel nemá čas sportovat. Proto staršího syna přihlásila na fotbal a plavání. Simona se věnuje pohybovým aktivitám vždy o víkendech. Jezdí s manželem na kratší cyklovýlety nebo si chodí zaplavat. Aerobní sporty ji kvůli problémům s kolenem nikdy nevyhovovaly. S váhou nemá problémy i díky péči o děti a domácnost, protože „je v jednom kole“.
82
Režim práce a odpočinku Najít rovnováhu mezi prací a odpočinkem byl pro Simonu dlouhý a složitý proces. Aby zvládala roli manažerky a matky zároveň, musela nastavit zcela nový systém práce a fungování oddělení. Přímo ve firmě vykonává pracovní činnosti pouze pondělky a pátky. V pondělí plánuje týdenní harmonogram oddělení, rozděluje práci lidem, absolvuje meetingy a projednává nové projekty. V pátek kontroluje týdenní práci, dolaďuje a finalizuje úkoly, sestavuje reporty a hodnotí práci podřízených. Zbylé dny pracuje ze své kanceláře doma. Informační systém, který je v podniku zaveden a komunikační kanály (Messenger, Outlook, atp.) jí umožňují zvládat svou práci i vzdáleně. Samozřejmě nastávají čas od času komplikace, kdy je Simona ve firmě nezbytná. Není to však časté a situaci lze řešit i tak, že si vezme děti s sebou. Pokud je Simona v práci, vyzvedává děti babička nebo manžel, protože se domů vrací později. Pracuje-li doma, jezdí do školy a školky autem, cestou zpět nakoupí a doma nastává „druhá směna“. Uklízí, pere, vaří, píše úkoly, hraje si s dětmi nebo s nimi chodí ven. Když je konečně uloží k spánku, odpočívá buď aktivně při zájmových činnostech nebo pasivně u televize či v horké vaně. Nerada pracuje po večerech, dělá to pouze v nevyhnutelných situacích. O víkendech najde pro odpočinek mnohem více času, protože zásadně nepracuje a děti tráví soboty u babičky . Když s manželem uklidí dům a nakoupí, zbývá čas na společné chvilky trávené sportem, návštěvami přátel nebo společenskými příležitostmi. Neděle jsou dny, které si Simona vyčleňuje pouze pro své děti. Většinou odjíždí na výlety nebo je tráví různými venkovními aktivitami se spřátelenými rodinami a jejich dětmi. Simona dokáže odpočívat, a to nejen o večerech všedních dnů a víkendech. Dvakrát ročně si bere dva týdny dovolenou. Jeden týden tráví s celou rodinou a druhý sama s kamarádkami nebo pouze s manželem. V létě cestují k moři a v zimě jezdí lyžovat na hory. Na dovolené se dokáže úplně uvolnit a zapomenout na práci i domácí povinnosti. Bez dětí si sice odpočine víc, ale jak uvedla, brzy jí začne rodina chybět a na konci pobytu se pokaždé těší domů. Dovolená je něco, bez čeho by Simona podle svých slov, neustála rychlé tempo, které si drží po zbytek roku. B. Sociální prostředí jedince Sociální pozice a role Simona vede marketingové oddělení o třech lidech. Není tedy odpovědná za chod příliš velkého oddělení a kromě manažerských aktivit se zvládá věnovat i běžným činnostem v marketingu, který ji baví. Již při studiu Vysoké školy ekonomické věděla, že této práci se chce věnovat. Řídící pozice ji umožňuje vést oddělení ve své režii a práce marketéra kreativitu, seberealizaci a zábavu. Finanční stránka zaměstnání není až tak důležitá, protože manžel by svým
83
výdělkem dokázal zajistit celou rodinu. Přesto by však nikdy nechtěla zastávat pouze roli ženy v domácnosti. C. Konflikty a jejich zvládání Simona není dle mého názoru konfliktní osoba, spory jí nejsou příjemné a snaží se jim spíše vyhýbat. Uvedla, že dokud lidé pracují tak, jak se od nich očekává, není nutné vést spory. Když ale někdo zneužívá jejího lidského přístupu a nejedná fér nebo dokonce lže, konflikt na sebe nenechá dlouho čekat. Při konfliktech je podle Simony důležité potlačit emoce. Chladná hlava a dostatek informací a argumentů usnadňují a urychlují řešení každého problému. Sama si však přiznala, že v pracovních sporech nerada uznává vlastní chybu a je většinou neústupná. S nadřízenými se pokouší vyjednávat a dosahovat kompromisu. V soukromém životě je situace odlišná. Vzhledem k povaze svého manžela jsou hádky omezeny na minimum. Mluví spolu narovinu a dokážou si říct, co jim vadí, i bez hlasitých projevů. Pokud mají nějaký větší spor, nikdy jej neventilují před dětmi či přáteli. Snaží se si vše vyříkat mezi čtyřma očima, tolerovat se a dospět k oboustranně přijatelnému řešení.
4.4.3. Sebepoznání a sebeřízení Poznání a hodnocení sebe sama nerealizuje Simona nijak metodicky. Ačkoli sama o sobě přirozeně jako každý člověk přemýšlí, má problém přiznat si své chyby. Uvedla, že většinou jí otevře oči až názor třetí nezaujaté osoby. I když negativní hodnocení vlastní osoby není nikterak příjemné a ubránit se tendenci obhajovat sebe sama ještě těžší, je podle Simony dobré si jej vyslechnout. Z vlastní zkušenosti vím, že s přijímáním kritiky má Simona opravdu problém, protože těžko odděluje lidi od problémů a slova druhých vztahuje příliš k vlastní osobně. Na otázku, zda věří v osud, odpověděla Simona, že ve vztahu k náboženství je sice ateista, ale nevylučuje, že něco mezi nebem a zemí existuje. Věří v dobro a lásku mezi lidmi. Pokud je člověk dobrý ke svému okolí, vrátí se mu to dvojnásob. Netvrdí, že ať člověk dělá cokoli, svému osudu se stejně nevyhne, ale na zlé lidi nikdy nečeká nic hezkého. A. Cíle, priority, programy V osobním životě si své cíle Simona téměř splnila. Má dvě zdravé hezké a chytré děti, fungující manželství a rodina je finančně zajištěna. Uvedla, že další cíle už musí přenechat na svých dětech. V pracovním životě jsou její cíle mnohem krátkodobější. Oddělení funguje a Simona nepředpokládá, že existuje ještě nějaký potenciál k dalšímu růstu. Střednědobé cíle se odvíjí od zvýšení všeobecného povědomí o důležitosti marketingu pro firmu jako celek a zlepšení postavení oddělení v organizační struktuře.
Krátkodobé cíle pak zobrazují plánované výsledky a
požadovanou úspěšnost jednotlivých marketingových kampaní. Je tedy patrné, že cíle si Simona 84
stanovuje a umí s nimi pracovat tak, aby zvýšila pravděpodobnost jejich splnění. Svých cílů je zvyklá dosahovat. B. Time management Simonin time management posoudím dle výsledku testu „Dovedete hospodařit s časem“. Simona získala celkem 16 bodů, tedy spadá do skupiny osob, které si dokážou poměrně dobře poradit s časovým fondem, jež mají k dispozici. Podle odpovědí na konkrétní otázky jsem vyvodila, že Simona je systematický člověk, který vše dopředu plánuje a plány průběžně plní a kontroluje. Čas je zvyklá bezezbytku využívat a zbytečně jím neplýtvat bez efektu. Funguje díky denním a týdenním harmonogramům, které sobě i podřízeným sestavuje. Problém nastává u priorit. I přes své zkušenosti má stále někdy problém odhalit, co je více naléhavé a důležité. S tím souvisí i delegování činností. Běžnou marketingovou práci umí bezstarostně předat, ale manažerské činnosti zásadně nedeleguje, protože se obává nedostatečného výkonu podřízených. Když povinnosti nestíhá, nerada to sama od sebe přiznává a žádá druhé o pomoc. Pokud však někdo pozná, že je v úzkých a nabídne jí podporu, povolí. C. Stress management Vzhledem k velikosti oddělení marketingu a počtu podřízených nehodnotí Simona své manažerské povolání jako příliš zátěžové. Stres jí způsobuje spíš otázka sladění práce a rodiny. Uvedla, že narázově vznikají komplikace, které naruší její systém a potom se nervově hroutí. Například, když onemocní děti, nebo manžel musí odjet na delší dobu do zahraničí a ona s tím dopředu nemůže počítat. Dalším zdrojem zátěže jsou pro Simonu bezohlední a sobečtí kolegové, kteří ve firmě v rámci svých vlastních zájmů dokážou druhé s klidným svědomím poškodit a neumí se ani omluvit. V neposlední řadě zatěžuje Simonu postoj některých jejích pánských kolegů. Nepovažuje se za feministku, ale z mužů často v komunikaci a při jednání vycítí, že ji podceňují a nepovažují jako rovnocenného partnera. To dokáže Simonu znervóznit a evokovat stres. Samozřejmě se Simona podle svých slov snaží se stresem bojovat. Se svými mužskými kolegy se snaží problémy otevřeně rozebrat a urovnat, aby úplně zdroj stresu odstranila. Ve vztahu k „rodinným nečekaným nehodám“ usiluje o klidné a rychlé nalézání řešení nouzových situací. Mnohdy jí s hledáním alternativ zastoupí i manžel. Před zátěží Simona neutíká. Uvedla, že v bezprostředním stresu se vzdaluje do soukromí a nervozitu prostě „z hluboka vydýchá“, nebo si cíleně vyvolává v hlavě příjemné představy. Simona tedy dle výše uvedeného není vůči stresu příliš odolná, ale má dobrý přehled o zdrojích své zátěže a ví, co jí při potížích dokáže uvolnit. D. Workoholismus Simona ví, co se pod pojmem workoholismus skrývá. Osobně se setkala v předchozím zaměstnání s kolegou, který vykazoval známky závislosti na práci, ale stihla odejít ještě dřív, než 85
problém vyeskaloval. Nejnebezpečnější je podle Simony to, že workoholismus stejně jako jiné závislosti vzniká plíživě a zcela nezpozorovatelně. Sama se necítí ohrožena, protože žije vyrovnaným životem, v němž spatřuje i důležitější hodnoty, než představuje práce. Soukromí je pro ni na prvním místě, a proto práci umí Simona bez větších výčitek odložit a vykompenzovat ji osobním životním štěstím, zájmy, odpočinkem a rodinou. E. Syndrom vyhoření O syndromu vyhoření se Simona mnoho dočetla v odborné literatuře. S „vyhořelým“ se zřejmě nikdy nesetkala. Přiznala však, že si není jistá, že by takového člověka dokázala rozpoznat. Smutná je na burn out syndromu podle Simony skutečnost, že člověk zcela zpřetrhá sociální vazby nejen se známými a přáteli, ale i tou nejbližší rodinou. Zůstává pak postižen, neschopen sám sobě pomoci, a bez potřebného sociálního zázemí, což působí jako uzavřený kruh. Uznává, že syndromu je třeba věnovat pozornost. Jako svou prevenci před vznikem syndromu označila Simona optimismus a vstřícnost v mezilidských vztazích, smysluplný a zábavný obsah práce, rozvinutou síť sociálních vztahů a dobrou organizaci vlastního času.
4.4.4. Manažerská praxe A. Osobnost manažera V otázce osobnosti se Simona považuje spíše za introvertní typ člověka. Nepodléhá záchvatům vzteku, netrpí depresemi a nepřistupuje k věcem flegmaticky. Osobnostní testy si v minulosti dělala, ale nikdy nešlo zřejmě o opravdové psychologické testy. Sama sebe považuje Simona za sangvinika, možná se slabým náznakem melancholie. V osobním i pracovním životě se často řídí intuicí. Jak uvedla, šestý smysl jí nikdy nezklamal. V pracovních záležitostech je však někdy nutné postupovat racionálně. I když okolí nevnímá Simonu jako příliš kreativní, ona má opačný názor. Sice potřebuje k práci systém a řád a vyvádí jí z míry, pokud tomu tak není, ale dokáže být i tvořivá, což je ve světě marketingu nezbytné. Svůj vlastní pohled nemůžu bohužel v případě Simony uvést. Jednak mé oddělení nespolupracuje přímo s marketingem a jednak Simonu neznám, protože jí ve společnosti není snadné zastihnout a firemních společenských akcí se většinou neúčastní. B. Emocionální inteligence Simona uvedla, že patří spíše mezi emocionální než racionální jedince. Proto sama na sobě čas od času pociťuje emocionální vyčerpanost. Svoji roli zde zřejmě hraje i ženské pohlaví, které je spíše pocitově orientováno než mužské protějšky. Simona je přesvědčená, že emoce v sobě člověk nesmí dusit. Je třeba však rozlišit, v jakých situacích je vhodné a naopak nevhodné, je ventilovat. Občas se Simona například vypláče u dojemného filmu nebo knihy. Uleví jí také dávka sportu či aktivního pohybu nebo uvolněný smích s rodinou či přáteli. 86
Empatie je dar většiny žen a Simona není výjimkou. Jak uvedla, někdy považuje přehnané soucítění i za svoji slabinu, protože se neustále projevují ochranitelské a pečovatelské tendence k nešťastným lidem. Výhodou je to u podřízených, protože lidé k ní chovají oblibu právě díky vřelému přístupu a podpoře, kterou jim individuálně poskytuje. C. Komunikační dovednosti Své komunikační dovednosti hodnotí Simona jako průměrné. Dle mých zkušeností hovoří Simona kultivovaně, bez vulgárních výrazů a přízvuku. Má hezkou slovní zásobu a její projev má vždy spád. Přesto však komunikace nebude zřejmě patřit k nejsilnějším stránkám. Simona si uvědomuje své slabiny, na kterých je třeba pracovat. Občas mluví příliš rychle a nervozita je v jejím hlase patrná. Pokud ji komunikační partner „zažene do kouta“, mezi slovy přerývavě dýchá, přetrhává nit a přeskakuje jí hlas. Jedině ve vztahu k podřízeným se jí to nestává. Mezi silné stránky řadí Simona schopnost „číst mezi řádky“ a orientovat se v neverbálních projevech. Já bych ráda ještě doplnila, že Simona umí lidem skutečně naslouchat, protože díky své empatii se o druhé skutečně zajímá. Soucit s lidmi rozvíjí její podporující komunikaci. S podřízenými jedná jako se sobě rovnými, nikdy se nad ně nepovyšuje a umí je svou „lidskostí“ získat a motivovat. Simoninu asertivitu jsem jako v předchozích případech otestovala pomocí dotazníku „Víc než metoda přeskakující desky“. Vzhledem k tomu, že dosáhla pouhých 6 bodů ze 14, nelze ji považovat za asertivního člověka. Hlavním problémem je až přehnaná ohleduplnost k okolí, upřednostňování ostatních lidí na úkor sebe sama a neschopnost říci narovinu „ne“, ačkoli na to má každý právo. D. Práce manažera s lidmi Současná pracovní pozice je prvním manažerským postem, který Simona vykonává. Oddělení marketingu však čítá jen tři zaměstnance, tudíž povinnosti a odpovědnost Simony nejsou až tak náročné. I ona načerpala z praxe zkušenosti, podle nichž své podřízené řídí. Pravidla zní jednoduše: lidský přístup, pracovníkům otevřeně a přátelsky naslouchat, vzájemná důvěra, dát lidem autonomii a pocit důležitosti, oceňovat jejich výkon, nepříjemnosti jen mezi čtyřma očima. Na druhou stranu však Simona doporučuje neztrácet před lidmi tvář. Vystupovat jako profesionál a vzor, krýt své chyby a uchovávat si zdravé sebevědomí. Když jsem se zeptala, zda ještě nikdo nezneužil její laskavý a liberální přístup, uvedla, že ano. Ale takový případ jí prokázal jedině službu. S takovým zaměstnancem strategicky otevřela několik konfliktů před ostatními a potom jej propustila. V podstatě splnil roli odstrašujícího případu, protože ostatním ukázala, že se k lidem chová stejně jako oni k ní, a že lži, nečestnost a podrazy nemilosrdně trestá. Předávat na podřízené čistě marketingové aktivity nemá Simona problém. Ví, že ve svém týmu má zkušené a kreativní marketéry, na které se může spolehnout. Systém delegace v této 87
oblasti musela nastavit ještě před tím, než začala pracovat v režimu „home office“ a s jeho fungováním je naprosto spokojená. Potíž však nastává u činností ryze manažerských. Ty nedokáže z důvodu odpovědnosti Simona předat nikomu jinému než svému nadřízenému, tedy přímo jednateli. Chce zamezit tomu, aby zaměstnanci viděli do všech informací, které řeší ona sama. Vzhledem k velikosti oddělení nepovažuju tento problém za nijak významný. E. Pracovní uplatnění a kariéra Svou práci má Simona velmi ráda a jen těžko by se jí dokázala vzdát. Největší pozitivum pro ni představuje flexibilní úvazek a režim práce „home office“, díky čemuž může dále pracovat a přitom bez větších potíží zvládá kompletní péči o rodinu a domácnost. Obsah práce je Simoně v podstatě zálibou, a jak uvedla, i prostorem pro seberealizaci a tvořivost. V zaměstnání jí nevyhovuje především přístup a chování ze strany některých mužských kolegů, kteří jí podceňují a nerespektují jako sobě rovnou. Tato skutečnost se podle Simony objevuje ale v každé společnosti. Dále mi Simona popsala ve zkratce svoji dosavadní pracovní kariéru. Ještě v průběhu studia VŠE začala brigádně pracovat jako asistentka marketingového ředitele větší firmy. Po dokončení školy nastoupila ve stejné firmě jako pracovník marketingu. Zde načerpala první zkušenosti, které později zúročila u stávajícího zaměstnavatele. Po přijetí byla jediným marketérem ve společnosti. Poté otěhotněla s prvním synem, a aby mohla dále pracovat, domluvila s jednateli rozšíření marketingové oddělení o dva zaměstnance a nastavení flexibilního pracovního režimu. Když si top management ověřil, že všechny procesy bez problémů fungují, udělal ze Simony vedoucí oddělení. Svoji kariéru hodnotí doposud jako velmi úspěšnou a je hrdá na to, čeho dosáhla. Každá žena zajisté chápe, jak složité je obstát v několikero rolích současně a žádnou z nich přitom nezanedbat. Jak uvedla, i v dnešní době to ženy s kariérou mají stále o poznání těžší než muži. Sama měla podle svých slov štěstí na tolerantního manžela, který jí v tomto ohledu podpořil. Přesto však naráží ve společnosti na řadu mužů ve vysokých postech, kteří by kariéru své manželky nebyli schopni tolerovat a uznávat. Vyšší ambice v pracovním životě již nemá. Je spokojená na této úrovni, protože jakýkoli vyšší post je pro ni vzhledem k rodině nerealizovatelný. F. Efektivní životní styl Simona považuje svůj životní styl za efektivní. Nejen, že s manželem vychovávají dva syny a postavili vlastní dům, ale dokážou společně fungovat tak, že oba mají svojí vlastní kariéru a jsou úspěšní v práci, která je baví. Nevábné povinnosti dokáže vykompenzovat příjemnými zážitky, zábavou, koníčky a přáteli. Podle svých slov žije Simona naplno a přitom pečuje o svou fyzickou i psychickou kondici, takže se těší dobrému zdravotnímu stavu.
88
Otázku work-life balance má Simona perfektně vyřešenu. Díky flexibilnímu pracovnímu režimu dosáhla harmonie, v níž zvládá všechny své pracovní, domácí i rodinné povinnosti. Kromě toho si najde Simona dokonce i čas na své záliby. Některé realizuje společně s dětmi či manželem (výlety, hry, divadlo, koncerty, kino, vaření, sport, nákupy, setkání s přáteli, grilování) a některé jsou určeny pouze pro ni samotnou (fotografování, péče o tělo, četba, ruční výroba šperků). Celkově hodnotí Simona svůj život jako velmi bohatý a pestrý. Uznává, že všední dny získávají v časovém snímku nádech stereotypu, to jí však neznepokojuje, spíše naopak vnáší do rodinného života systém a řád. K životu a světu kolem sebe přistupuje aktivně a pozitivně, častěji se usmívá, než mračí. Z vlastní zkušenosti můžu potvrdit, že Simona je vřelý člověk, otevřený lidem a přátelství a schopný šířit pozitivní energii. Je znát, že si užívá životní pohodu a štěstí. Smysl svého života spatřuje Simona v první řadě ve své rodině, zdraví svých dětí a lásce manžela. Práce je pro ni také velmi důležitá, ale nikoli prvořadá.
4.4.5. Shrnutí a doporučení Duševní hygiena je Simoně dobře známá a je si plně vědoma významu této problematiky ve svém životě. Patří mezi efektivní jedince, práci kompenzuje kvalitním odpočinkem, dodržuje velmi zdravou životosprávu, má dostatek pohybových aktivit, pečuje důkladně o svou fyzickou i psychickou kondici. Jediným mým doporučením je věnovat více času spánku i ve všední dny. Co se sociální pozice a role týče, má Simona jasno. Ví, kde stojí, co se od ní očekává a jak se sama ve společnosti cítí. Mé doporučení zní jednoznačně. Měla by se jednou pro vždy vypořádat s přístupem mužského protějšku, protože sama nic nezmění a trápí tím pouze sebe. Konflikty zvládá na výbornou, pouze by měla zapracovat na příliš neústupném postoji. Oblast sebepoznání a sebeřízení vypověděla, že Simona nepovažuje „lidské osudy“ za nahodilé. Je přesvědčená, že každý od života dostává podle svých zásluh a dobra, které kolem sebe šíří. Dále bylo potvrzeno, že Simona neumí přijímat konstruktivní kritiku a je příliš vztahovačná. To s největší pravděpodobností zapříčiňuje nedostatečné sebevědomí a přehnaná snaha prosadit se mezi muži. V oblastech time managementu a stress managementu je úspěch zhruba poloviční. Simona má stále co zdokonalovat. Přesto však situace není tak vážná, aby byla ohrožena workoholismem nebo syndromem vyhoření. Zde je nohama pevně na zemi a ví, v čem spočívá správná prevence těchto potíží. Ze světa manažerské praxe je třeba uvést, že Simona prosazuje až příliš liberální přístup k lidem. Sice tvrdí, že má zaměstnance pod kontrolou, těžko však říci, jak úspěšná by byla, kdyby řídila místo dvou dvacet podřízených. Jinak se těší neformální autoritě a svým lidským přístupem dokáže lidi zdravě motivovat. Komunikační dovednosti považuji u Simony za průměrné. 89
S asertivitou má dokonce výrazné potíže, na nichž by měla také zapracovat. K Simoně nerozlučně patří její emoce, intuice a empatie. Patří mezi pořádkumilovné a systematické osobnosti, a ačkoli sama sebe považuje za kreativní, já hodnotím její tvořivost stejně jako její okolí za průměrnou. Kladně hodnotím Simonin pozitivní přístup k životu. Na první pohled je patrné, že skutečně pociťuje životní spokojenost a štěstí a má vyjasněny priority i smysl svého života. Navzdory svému relativně mladému věku dosáhla již Simona svých cílů v osobním i pracovním životě a vyšší ambice již nemá. Obdivuhodná je harmonie osobního a pracovního života a propracovaný work-life balance. Neznám mnoho dvojnásobných matek, které by kromě rodiny a domácnosti zvládali manažerskou pozici, aniž by je zastupoval manžel nebo chůva.
4.5. Shrnutí Na závěr praktické části přináším shrnutí výstupů z výzkumné části, ve které porovnám všechny tři respondenty. Z tabulky jasně vidíme, kolik hodin věnují jednotliví respondenti nadefinovaným skupinám aktivit v průběhu dvou týdnů a jaký je percentuální podíl těchto aktivit na celkové sledované době. Respondenti Časové skupiny Spánek
Luděk Spotřeba Vyjádření v času (hod.) procentech 98,5 29,32%
Pavel Spotřeba Vyjádření v času (hod.) procentech 104 30,95%
Simona Spotřeba Vyjádření v času (hod.) procentech 98 29,17%
Práce 1
51,5
15,33%
104,5
31,10%
66
16,94%
Práce 2
33
9,82%
0
0,00%
0
0,00%
Doprava
28
8,33%
27,5
8,18%
22
6,55%
Jídlo
27
8,04%
33
9,82%
30,5
9,08%
Rodina
24
7,14%
10
2,98%
38
11,31%
Hygiena
17,5
5,21%
12
3,57%
15,5
4,61%
Přátelé
12,5
3,72%
4,5
1,34%
10
2,98%
Internet
9
2,68%
4
1,19%
1
0,30%
Zájmy
8
2,38%
3,5
1,04%
10
2,98%
Nákupy
8
2,38%
6,5
1,93%
8
2,38%
TV
6,5
1,93%
12,5
3,72%
9,5
2,83%
Sport
4,5
1,34%
1,5
0,45%
3
0,89%
Kultura
4
1,19%
0
0,00%
2
0,60%
Dom. práce
3,5
1,04%
9,5
2,83%
22,5
6,70%
Vzdělání
0
0,00%
3
0,89%
0
0,00%
Tabulka 4: Porovnání časových skupin všech respondentů
90
První respondent Luděk se zdá být téměř ideálním objektem. Je zdatný v oblasti sebeřízení, komunikaci, interakci a práci s podřízenými. Má efektivní životní styl a je velmi úspěšný ve své kariéře manažera i herce zároveň. Duševní hygiena je pro něj skutečnou součástí každodenního života. Výhodou mu je jednoznačně studium psychologie, kterému se na vysoké škole věnoval, a které mu pomáhá k tomu, aby bezproblémově zvládal své manažerské povolání. Obdivuhodná je jeho aktivita a činorodost, jež přispívá k pestrému a vyrovnanému životu. V časovém snímku jsou zastoupeny všechny skupiny aktivit včetně druhého povolání a představují vyvážený pravidelný režim v jeho životě. Luděk by se měl poučit pouze ve dvou bodech, a to zdravém stravování a rodinném životu, který na úkor dvou povolání a svých vlastních aktivit zanedbává. Druhý respondent Pavel získal v oblasti duševní hygieny ze všech respondentů jasně nejhorší hodnocení. Netuší, co se pod celou problematikou skrývá a o čem psychohygiena vlastně pojednává. Alarmující je skutečnost, že i když mu tato oblast byla mojí osobou představena, podceňuje její důležitost a uvádí, že na takové věci zkrátka nemá čas. V případě Pavla není v pořádku životospráva a pohybové aktivity. Oblast sebeřízení je problematická z důvodu vysokého ohrožení workoholismem a syndromem vyhoření. Vztah k podřízeným a styl jejich vedení není znakem vyrovnaného člověka. Způsob řešení konfliktů i komunikace váznou. Práce a vynikající kariéra jsou na prvním místě ještě před rodinným životem. Pavel nedostatečně čelí stresu, nedokáže činnosti delegovat a neumí odpočívat. Zájmy jsou velmi chudé, stejně jako jeho celkový osobní život. V tomto případě je skutečně mnoho k napravování. Bohužel Pavel stále ještě neotevřel oči, zůstává negativní a pasivní. Třetím a posledním respondentem je Simona. V mém hodnocení se nachází někde uprostřed mezi Luďkem a Pavlem. Ačkoli plní hned několik rolí najednou (matka, manželka, manažerka), žije vyrovnaným, pestrým a pravidelným životem. To vše díky samostudiu duševní hygieny, k němuž byla donucena bezvýchodnou situací a tlakem okolí. Simona se snaží žít podle pravidel psychohygieny, a ačkoli má problém s přijímáním kritiky, dokáže se poučit. Stále pokulhává v oblasti komunikace a asertivity. Potíže má i se sebedůvěrou a přehnanými emocemi, kterým se těžko brání. Její organizace, systém a pořádek ve věcech značí perfekcionismus, který u Simony působí spíše svazujícím a negativním dojmem. Urputná snaživost jí nedá zkrátka vydechnout, a to by měla odstranit.
91
5.
Závěr Ačkoli představuje poslední část diplomové práce závěr, dovolím se vrátit opět k některým
bodům, které jsem zmínila hned na počátku v úvodu. Cílem celého kvalitativního šetření bylo na vybraných manažerech postihnout problematiku duševní hygieny v manažerské praxi. K tomuto účelu mi posloužil vzorek tří respondentů – Luďka, Pavla a Simony, kteří působí na manažerských postech ve stejné společnosti. Na základě bohatých informací, které jsem získala prostřednictvím vlastního pozorování, polostrukturovaných rozhovorů, osobnostních testů a časových snímků, jsem sestavila tři případové studie a postupně v nich analyzovala všechny podstatné složky psychohygieny. Výběr vzorku hodnotím jako zdařilý, protože mi umožnil ilustrovat tři velmi odlišné respondenty. Ať už „téměř ideální“ Luděk, „alarmující“ Pavel nebo „průměrná“ Simona, každý se profiloval ve vztahu k duševní hygieně ve zcela jiném světle a umožnil postihnout různé aspekty této oblasti. Výsledky výzkumu bohužel nelze kvůli omezenému vzorku zobecňovat na širší populaci. Proto jsem se v praktické části zaobírala hlubší analýzou jednotlivých případů a nakonec i jejich porovnáním. Závěrečným výstupem mé diplomové práce je fakt, že ze tří sledovaných manažerů, byli dva s problematikou psychohygieny seznámeni. U těchto dvou respondentů se znalost jednoznačně projevila, jelikož vedou efektivní a vyrovnaný životní styl bez větších potíží. Jak Luděk, tak Simona pečují nejen o svou fyzickou kondici, ale i o svou duši. Tato „investice“ do sebe samých se vrací v podobě životního štěstí, pohody, kvalitních mezilidských vztahů, zdraví, worklife balance a úspěšné kariéry. Naopak Pavel je jediným, komu je pojem duševní hygieny zcela cizí. Nejen, že nedodržuje žádná pravidla psychohygieny a tím ubližuje sám sobě, ale celou problematiku podceňuje a zlehčuje její důležitost. Jasnými důkazy jsou: nezdravá životospráva, neustálý stres, zanedbávání rodiny, práce na prvním místě, nedostatek odpočinku, nekvalitní mezilidské vztahy, chudý osobní život, atp. To vše ústí do Pavlova přehnaného negativismu, nedůvěře k druhým lidem a pesimistického pohledu na celý svět kolem sebe. Jediné, co může v současném životě činit Pavla šťastným, je úspěšná kariéra a bohatství, což však není v životě to nejdůležitější. Tuto skutečnost si bohužel stále neuvědomil a vůči duševním hodnotám života zůstává dále doslova slepý. Výstupy výzkumu mohou být samozřejmě zkresleny. Ačkoli jsem usilovala o to, abych objektivizovala všechny získané informace, realita nemůže být dokonalá. Úplnou věrohodnost časových snímků nemohu zaručit, protože je respondenti sestavovali zcela sami a závisela tedy pouze na jejich poctivosti při vyplňování. Výpovědi manažerů z polostrukturovaných rozhovorů mohou být také zkresleny, jelikož mohli některé skutečnosti záměrně zamlčet, pozměnit, upravit 92
nebo nadsadit podle svého přání a já bohužel nejsem odborník, abych takové neduhy dokázala odhalit a eliminovat. Stejně tak mohli respondenti zkreslovat odpovědi i při vyplňování osobnostních testů, což by výsledky značně ovlivnilo. V případě informací, získaných z mého vlastního pozorování a přítomnosti na pracovišti i v kolektivu manažera, jsem se snažila o objektivitu dvojnásob. S každým z respondentů mám jiný osobní či pracovní vztah, disponuji o nich různým množstvím informací, chovám k nim odlišné osobní sympatie. Uvědomuji si, že ačkoli jsem se jim vědomě snažila bránit, mohly tyto skutečnosti zkreslit a ovlivnit můj pohled. Cíle diplomové práce, které jsem si v úvodu definovala, byly dle mého názoru splněny. Na vzorku tří manažerů jsem demonstrovala, jaká je jejich znalost duševní hygieny, co-by odborné vědní disciplíny. Dále jsem v každé případové studii jasně ukázala, jakých pozitiv a negativ se zkoumaný jedinec ve vztahu k psychohygieně dopouští. Zároveň jsem stanovila možné způsoby a doporučení, které měly manažerům posloužit pro poučení a jako návod k odstranění a nápravě nedostatků. V závěru praktické části najdete i slíbené porovnání jednotlivých respondentů. Výstupy výzkumu jednoznačně splnily účel a posloužily jim jako sebereflexe, která dokreslí obraz sebe sama, vlastních silných i slabých stránek. Věřím, že pro Luďka i Simonu se tato práce stane skutečným poučením, ze kterého si něco odnesou a dosáhnou zlepšení. Bohužel v případě Pavla, který by to paradoxně nejvíce potřeboval, si vůbec nejsem jistá, že rozhovor se mnou a výstupy, které jsem mu formou diplomové práce poskytla, pro něj znamenaly něco víc, než jen ztrátu drahocenného času. Ba naopak se domnívám, že ačkoli dopadl jednoznačně nejhůř, neponaučí se, dokud nedospěje do alarmujícího zdravotního či psychického stavu, kdy může být však příliš pozdě na jakékoli cenné rady a pomoc okolí. Závěrem tedy vyplývá, že být úspěšným, spokojeným a zdravým manažerem je úzce spojeno s úspěšným zvládnutím psychohygieny. Nestačí pouze načíst množství odborné literatury. Přehnané a doslovné následování rad a technik také není ideální, protože je třeba reflektovat jedinečnosti, respektovat okolnosti apod. Bližší seznámení s tematikou by mělo posloužit k sebereflexi, hlubšímu zamyšlení a v optimálním případě i k odstartování změn vedoucích ke zlepšení sebe sama. Poznání je sice prvním krokem, ale samo o sobě bohužel nestačí. Je třeba o věcech hlouběji uvažovat a postupně trénovat jednotlivé návyky a dovednosti nezbytné pro efektivní cestu životem. Duševní hygiena představuje práci na sobě samých, která nás provází po celý život a nikdy nekončí.
93
6.
Použitá literatura 1. Bedrnová, E. a kol.: Management osobního rozvoje: Duševní hygiena, sebeřízení a efektivní životní styl. 1. vyd. Praha, Management Press, 2009. ISBN 978-80-7261-198-0. 2. Bedrnová, E., Nový, I. a kol.: Psychologie a sociologie řízení. 3. vyd. Praha, Management Press 2007. ISBN 978-80-7261-169-0. 3. Bender , P. U.: Niterný leadership. 1. vyd. Praha, Management Press 2002. ISBN 80-7261069-4. 4. Berne, E.: Jak si lidé hrají. 2. vyd. Praha, Dialog 1972. ISBN 80-85194-52-X. 5. Bischof, A.: Aktivní sebeřízení: jak získat kontrolu nad svým časem a prací. Praha, Grada 2003. ISBN 80-247-0647-4. 6. Caunt, J.: Time management. Jak hospodařit s časem. 2. vyd. Brno, Computer Press 2007. ISBN 978-80-251-1538-1. 7. Covey, S. R.: 7 návyků skutečně efektivních lidí. 1. vyd. Praha, Management Press 2006.
ISBN 80-7261-156-9. 8. Covey, S. R.: 8. návyk. Od efektivnosti k vyjímečnosti. 1. vyd. Praha, Management Press 2005. ISBN 80-7261-138-0. 9. Čakrt, M.: Typologie osobnosti pro manažery: manažerské styly, rozhodování, komunikace, konflikty, týmová práce, time management a změny. 2. vyd. Praha, Management Press 2009. ISBN 978-80-7261-201-7. 10. Černoušek, M.: Sen a snění. 1. vyd. Praha, Horizont 1988. 11. Ferjenčík, J.: Úvod do metodologie psychologického výzkumu. Praha, Portál 2000. ISBN 807178-367-6. 12. Goleman, D.: Emoční inteligence. 1. vyd. Praha, Columbus 1997. ISBN 80-85928-48-5.
13. Gregor, O.: Zdravě žít, to je kumšt. 1. vyd. Praha, Olympia 1988. 14. Heiner, V. a kol.: Tejmství ideální váhy. 1. vyd. Praha, Grada – Avicenum 1996. ISBN 807169-128-3. 15. Hendl, J.: Úvod do kvalitativního výzkumu. Praha, Karolinum 1999. ISBN 80-246-0030-7. 16. Hurst,B.: Encyklopedie komunikačních technik. Praha, Grada 1994. ISBN 80-85424-40-1. 17. Kallwass, A.: Syndrom vyhoření v práci a v osobním životě. 1. vyd. Praha, Portál 2007. ISBN 978-80-7367-299-7. 18. Kebza, V., Šolcová, I.: Syndrom vyhoření: informace pro lékaře, psychology a další zájemce o teoretické zdroje, diagnostické a intervenční možnosti tohoto syndromu. 2. vyd. Praha, Státní zdravotní ústav 2003. ISBN 80-7071-231-7. 94
19. Koontz, H., Weihrich, H.: Management. Praha, Victoria Publishing 1993. ISBN 80-8560545-7. 20. Kratochvíl, S.: Podstata hypnózy a spánku. 1. vyd. Praha, Academica 1972. 21. Křivohlavý, J.: Jak zvládat stres. Praha, Grada 1994. ISBN 80-7169-121-6. 22. Křivohlavý, J.: Konflikty mezi lidmi. 2. vyd. Praha, Portál 2002. ISBN 80-7178-642-X. 23. Křivohlavý, J.: Pozitivní psychologie: radost; naděje; odpouštění; smiřování; překonávání
negativních emocí. 1. vyd. Praha, Portál 2004. ISBN 80-7178-835-X. 24. Macek, P.: Sebesystém, vztah k vlastnímu já. In: Výrost, J., Slaměník, I.: Sociální
psychologie. 1. vyd. Praha, ISV (nakladatelství) 1997. ISBN 80-85866-20-X. 25. Machač, M. a kol.: Duševní hygiena a prevence zátěže. 1. vyd. Praha, SPN 1984. 26. Medzihorský, Š.: Asertivita. 1. vyd. Praha, Elfa 1991. ISBN 80-900197-1-4. 27. Míček, L.: Sebevýchova a duševní zdraví. 5. vyd. Praha, SPN 1988. 28. Mikšík, O.: Psychologie hromadného chování: sociálně psychologické jevy v mimořádných psychických zítěžích hromadné povahy. 1. vyd. dotisk. Praha, Univerzita Karlova 1980. 29. Nakonečný, M.: Základy psychologie osobnosti. 1. vyd. Praha, Management Press 1993. ISBN 80-85603-34-9. 30. Nešpor, K.: Závislost na práci: jak nebýt workaholikem, jak si udržet pracovní výkonnost, jak pomoci blízkému člověku. 1. vyd. Praha, Grada 1999. ISBN 80-7169-764-8. 31. Palazzolo, J.: Nespavost – zbavte se jí navždy!. 1. vyd. Praha, Grada 2007. ISBN 978-80247-2286-3. 32. Provazník, V. a kol.: Psychologie pro ekonomy a manažery. 1. vyd. Praha, Grada 2002. ISBN 80-247-0470-6. 33. Suchý, J., Náhlovský, P.: Koučování v manažerské praxi: klíč k pozitivním změnám a osobnímu růstu. 1. vyd. Praha, Grada 2007. ISBN 978-80-247-1692-3. 34. Trnka, J.: Pedagogická posychologie pro ekonomy 1. 1. vyd. Praha, VŠE 1993. ISBN 807079-699-5. 35. Vymětal, J., Rezková, V.: Rogersovský přístup k dospělým a dětem. 2. vyd. Praha, Portál
2001. ISBN 80-7178-561-X. 36. Ždímal, M.: Příručka moderního manažera aneb Jak vést sám sebe. 1. vyd. Praha, Management Press 1992. ISBN 80-85603-23-3.
95
7.
Seznam obrázků, grafů a tabulek Obrázek 1: Způsoby řešení konfliktů (Bedrnová a Nový, 2007, 254) .................................. 18 Obrázek 2: Fáze transformace osobnosti (Bischof, 2003, 46-47)........................................ 23 Obrázek 3: Hledisko důležitosti a naléhavosti (Caunt, 2007, 16) ........................................ 28 Obrázek 4: Struktura osobnosti (Bedrnová a Nový, 2007, 52) ............................................ 35 Obrázek 5: Uzavřené kruhy sebepojetí (Calhoun, Acocella in Bedrnová, 2009, 203) ......... 37 Obrázek 6: Osobní SWOT analýza a kariérové strategie (Bedrnová, 2009, 300) ................ 43 Obrázek 7: Legenda časového snímku ................................................................................ 51
Graf 1: Procentuální vyjádření skupin v časovém snímku - Luděk ...................................... 56 Graf 2: Procentuální vyjádření skupin v časovém snímku - Pavel ....................................... 68 Graf 3: Procentuální vyjádření skupin v časovém snímku - Simona ................................... 81
Tabulka 1: Časové skupiny - Luděk ...................................................................................... 55 Tabulka 2: Časové supiny - Pavel......................................................................................... 67 Tabulka 3: Časové skupiny - Simona ................................................................................... 80 Tabulka 4: Porovnání časových skupin všech respondentů ................................................ 90 Tabulka 5: Časový snímek – Luděk (příloha) ....................................................................... 99 Tabulka 6: Časový snímek – Pavel (příloha) ...................................................................... 101 Tabulka 7: Časový snímek – Simona (příloha) ................................................................... 103
96
8.
Přílohová část Seznam příloh 8.1. Časový snímek Luděk 8.2. Časový snímek Pavel 8.3. Časový snímek Simona 8.4. Osnova rozvrhu 8.5. Test osobnosti: Dovedete hospodařit s časem? 8.6. Test osobnosti: Víc než metoda přeskakující desky.
97
8.1. Časový snímek - Luděk Časový snímek za období 20.6. až 3.7. 2010 Po
Út
St
Čt
Pá
So
Ne
Po
0:00 0:30 1:00 1:30 2:00 2:30 3:00 3:30 4:00 4:30 5:00 5:30 6:00 6:30 7:00 7:30 8:00 8:30 9:00 9:30 10:00 10:30 11:00 11:30 12:00 12:30 13:00 13:30 14:00 14:30 15:00 15:30 16:00 16:30 17:00 17:30 18:00 18:30 19:00 19:30 20:00 20:30 98
Út
St
Čt
Pá
So
Ne
21:00 21:30 22:00 22:30 23:00 23:30 Tabulka 5: Časový snímek – Luděk (příloha)
99
8.2. Časový snímek - Pavel Po
Út
St
Časový snímek za období 20.6. až 3.7. 2010 Čt Pá So Ne Po Út St
0:00 0:30 1:00 1:30 2:00 2:30 3:00 3:30 4:00 4:30 5:00 5:30 6:00 6:30 7:00 7:30 8:00 8:30 9:00 9:30 10:00 10:30 11:00 11:30 12:00 12:30 13:00 13:30 14:00 14:30 15:00 15:30 16:00 16:30 17:00 17:30 18:00 18:30 19:00 19:30 20:00 20:30 100
Čt
Pá
So
Ne
21:00 21:30 22:00 22:30 23:00 23:30 Tabulka 6: Časový snímek – Pavel (příloha)
101
8.3. Časový snímek - Simona Po
Út
Časový snímek za období 11.7. až 24.7. 2010 St Čt Pá So Ne Po Út St
0:00 0:30 1:00 1:30 2:00 2:30 3:00 3:30 4:00 4:30 5:00 5:30 6:00 6:30 7:00 7:30 8:00 8:30 9:00 9:30 10:00 10:30 11:00 11:30 12:00 12:30 13:00 13:30 14:00 14:30 15:00 15:30 16:00 16:30 17:00 17:30 18:00 18:30 19:00 19:30 20:00 20:30 102
Čt
Pá
So
Ne
21:00 21:30 22:00 22:30 23:00 23:30 Tabulka 7: Časový snímek – Simona (příloha)
103
8.4. Osnova rozhovoru A. Duševní hygiena -
Znáte tento pojem? Co si pod ním představujete?
Role duševní hygieny v životě člověka Životní rytmy -
Jaký máte spánkový režim? Udržujete pravidelnost?
-
Trpíte nespavostí? Co proti ní děláte?
-
Poddáváte se chvilkám snění i v průběhu dne? O čem sníte?
Zdravá výživa -
Řídíte se pravidly zdravé výživy? Popř. jakými?
-
Udržujete se ve fyzické kondici? Jakým způsobem? Pěstujete nějaký sport?
Režim práce a odpočinku -
Držíte se nějakých vlastních zásad týkajících se režimu práce a odpočinku?
-
Jak odpočíváte?
Sociální prostředí jedince Sociální pozice a role -
Jak důležité je Vaše postavení ve společnosti? (pro respondenta i obecně)
-
Co od Vás ve Vaší pozici očekává okolí ve firmě (chování, vystupování, výsledky)? Je pro vás obtížné tato očekávání naplnit?
Interakce a komunikace -
Komunikujete spíše věcně, autoritativně nebo s emocionálním nátlakem?
-
V mezilidských vztazích je Vám nejbližší kooperovat, soutěžit nebo podporovat?
Role morálky ve společnosti -
Považujete se za morálního člověka, řídíte se nějakými vlastními morální zákony?
Konflikty a jejich zvládání -
Považujete konflikty za zdravý projev spolupráce mezi lidmi?
-
Konfliktům se vyhýbáte nebo pro Vás představují tvůrčí prostor?
-
Jakou uplatňujete strategii při řešení konfliktu v osobním/pracovním životě?
-
Jak jste na tom s emocemi při konfliktech?
-
Popište svou typickou reakci na konflikt a postup, jak jej většinou řešíte.
B. Sebepoznání a sebeřízení -
Zamýšlíte se občas nad svým chováním a vyvozujete z toho nějaké závěry?
-
Držíte svůj život ve svých rukou nebo se poddáváte osudu? 104
Cíle, priority, programy -
Kladete sám sobě cíle, v jakém horizontu?
-
Používáte konkrétní plány/programy k jejich skutečnému naplnění?
-
Dotáhnete většinou své cíle do konce nebo většina končí jako nesplněná předsevzetí?
Time management -
Test: Dovedete hospodařit s časem?
Stress management -
V čem spočívá náročnost Vaší práce? Co z toho ve Vás evokuje stres?
-
Myslíte, že zvládáte dobře zátěž a stres? Pracujete nějak na zlepšení své odolnosti?
-
Jak se snažíte stresu předcházet?
-
Jak bezprostředně reagujete ve stresových okamžicích? (únik, agrese)
Workoholismus -
Znáte pojem? Setkal jste se s člověkem závislým na práci? Jaký názor jste si odnesl?
-
Máte pocit, že jste tímto ohrožen v souvislosti s Vaším povoláním?
-
Snažíte se nějak bránit, aby tento stav u Vás nenastal?
Syndrom vyhoření -
Znáte pojem? Setkal jste se někdy s postiženým? Jaký názor jste si odnesl?
-
Dokážete si představit, že by se něco podobného stalo i Vám? Jak byste se bránil?
C. Manažerská praxe Osobnost manažera -
Považujete se za extroverta či introverta?
-
Jak byste odhadl svůj temperament?
-
Vnímáte svět kolem sebe spíše smysly nebo se řídíte pocitem a intuicí?
-
Preferujete raději systém a řád nebo raději improvizujete?
Emocionální inteligence -
Jak pracujete se svými emocemi?
-
Jste obratní v mezilidských vztazích, empatičtí?
Komunikační dovednosti -
Jaké slabé stránky vidíte ve své komunikaci?
-
Co naopak je Vaší komunikační výhodou?
-
Jste asertivní typ? Test Víc než metoda přeskakující desky. 105
Práce manažera s lidmi -
Jaké zásady práce s lidmi jste si v průběhu své manažerské praxe vytvořil?
-
Dostává se Vám od podřízených i nadřízených respekt a uznání?
-
Delegujete nebo máte s delegování problém? Kde jsou Vaše silné/slabé stránky?
-
Máte osobní zkušenost s tréninkem manažerského umění? (koučing)
Pracovní uplatnění a kariéra -
Co Vám vyhovuje/nevyhovuje na Vašem zaměstnání?
-
Jak vidíte a hodnotíte sám sebe v oblasti pracovního uplatnění?
-
Snažíte se sám sebe dále rozvíjet a řídíte aktivně svojí kariéru? Jak?
-
Jaká je představa Vaší budoucí kariéry? Kam až vedou Vaše ambice?
-
Dělal jste si někdy osobní analýzu silných a slabých stránek? Co jste tím zjistil?
Efektivní životní styl -
Snažíte se pěstovat zdravý životní styl? Jak?
-
Umíte harmonizovat a sladit osobní a pracovní život?
-
Prožíváte životní pohodu a spokojenost nebo jste spíš pesimista? Well-being
-
Jak trávíte svůj volný čas? Jaké máte koníčky?
-
Jaký je Váš rodinný život? Jaké aktivity v něm provozujete?
-
Udržujete pravidelný kontakt se svými přáteli a známými?
-
V čem vidíte smysl svého života?
106
8.5. Test osobnosti: Dovedete hospodařit s časem? (Tomáš Novák, 2004, 77-79) Na jednotlivé položky odpovídáme ano (souhlasím) nebo ne (nesouhlasím). 1.
Dovedu si vybrat a zaměřit se na věci důležité a netrápit se tím, že nezvládnu opravdu vše.
2.
Znám své hranice a nepracuji k sebezničení jen proto, že mne o to někdo požádal.
3.
Významné a naléhavé úkoly dělám přednostně.
4.
Nevýznamné věci dovedu odložit, aniž mne trápí, že takových věcí je již celá řada.
5.
S tím, co dělám, mi nikdo nemůže pomoci.
6.
„Delegování pravomoci“ je hlavní zásada řízení. Byť nepatřím mezi velké šéfy, využívám jí též.
7.
Není mi trapné požádat někoho ze svých přátel či známých o pomoc.
8.
Umím poprosit o pomoc ještě dřív, než mne úkoly začnou zavalovat.
9.
Termínované úkoly, namátkou počínaje pečením vánočního cukroví a konče podáním daňového přiznání, nenechávám na poslední chvíli.
10. Existuje ideální časový rozvrh, jen ho najít a plnit. 11. Práce v domácnosti není nikdy hotová. Je třeba to brát jako fakt a netrápit se tím. 12. Alespoň rámcově si plánuji, co mám každý den udělat. 13. Počítám s náhodnými časovými ztrátami, takže mé plány jsou obvykle splnitelné. 14. Se svými výkony jsem vcelku spokojený. 15. Plánování je nesmysl. Z takových věcí jsme snad již dávno vyrostli. 16. Umím odpočívat, i když ještě není vše hotovo. 17. Každý nebo přinejmenším takřka každý den se přinutím udělat něco, do čeho se mi vlastně nechce. 18. Každý den si dokážu udělat nějakou, třeba jen docela malou radost. 19. Když už něco začnu, tak to obvykle i dokončím. 20. Jsem jen malé bezvýznamné kolečko ve velkém stroji. Na mne nezáleží. Kdyby ale lidé s časem hospodařili lépe, přidal(a) bych se i já. 21. Využívám tzv. ztrátových časů, např. čtu v autobuse, přemýšlím o věcech, když čekám u okénka na poště… 22. Umím říct STOP, tj. netrápit se v práci úkoly, jež na mne čekají doma, a naopak doma nemyslet na to, co mne čeká v práci. 23. Za pomoc, kterou mi někdo poskytne, umím poděkovat. 24. Vše nemusí být perfektní, hlavně když to je. 25. Vše by se dalo stihnout, jen kdyby měl den víc hodin. 107
Vyhodnocení: Test je tvořen dvěma skóre.
Skóre času: počet souhlasů v položkách 1-4, 6-9, 11-14, 16-19, 21-24.
Skóre pověr o čase a o jeho plánování: počet souhlasů v položkách 5, 10, 15, 20, 25.
Celkový výsledek je tvořen počtem souhlasů zaznamenaných ve skóre času minus počet souhlasů ve skóre pověr o čase. - 20: Vynikající výsledek, Naznačuje nejen umění hospodařit s časem, ale i schopnost odlišit důležité od méně důležitého. - 15-19: S časem, který je vám dán, si vcelku poradíte, jakož i s úkoly, jež máte. Nejste štvanec. - 10-14: V zásadě platí to co výše, i když rezerv je víc a pocity „štvance“ jsou častější. - 5-9: Co dodat- s časem i s úkoly často prohráváte, byť jistá snaha po vítězství by byla. - 4-5: Tady je jednoduchá rada drahá. Mírně řečeno s vaší schopností organizovat si čas to není v pořádku. Problémy jsou evidentně i jinde než jen v počtu úkolů a povinností.
108
8.6. Test osobnosti: Víc než metoda přeskakující desky (Tomáš Novák, 1998, 43-45) Na následující otázky si odpovězte jednoznačně buď ano, nebo ne. 1. Přátelé vás zvou na návštěvu, ale vám se chce být doma. Jasně jim to řeknete, nebudete se vymlouvat na nemoc nebo slibovat „co nejdřív přijdu…“ 2. Chodíte oblečeni do pohodlných šatů. Spíš čekáte, až móda dožene váš oděv, než abyste se snažili jít s ní. 3. Což takhle dát si dnes večer kapra a bramborový salát, jablkový závin, prostě menu štědrovečerní? Měl byste něco proti tomu? 4. Souhlasíte se rčením „Ať si každý před svým prahem zamete, pak bude dobře na světě“? 5. Pro ženaté a vdané: Máte stále ještě koníčky z doby, kdy jste byli svobodní? 6. Pro svobodné: Počítáte s tím, že si po svatbě vy i váš protějšek ponecháte své koníčky? 7. Co soudíte o tom, když si někdo objedná v restauraci vídeňský řízek se zelím. Myslíte jsi, že jde o trapnou extravaganci? 8. Brzy budete mít kulaté narozeniny. Přátelé je vždy bouřlivě slaví, vám se však do oslav moc nechce. Přesto oslavu uspořádáte – co by tomu přátelé řekli? 9. Kynologie vás baví. Dokázali byste v městě chovat psa? 10.Je to normální, když někdo doma chová krysu? 11.Není důvod, proč vycházet se všemi lidmi. Důležitější je zachovat si svou tvář. 12.Ve vaší rodině je zvykem pořádat velké svatby. Dovedete si představit, že právě vy budete mít svatbu jen se dvěma svědky? 13.Líbí se vám obraz nabízený v aukci. Potřebujete však dost nutně nový televizor. Koupíte obraz? 14.Nevyvedlo se vám manželství. Uvažujete o rozvodu. Zvažujete pro a proti. Přihlížíte k tomu, co „tomu řeknou lidé“? 15.Souhlasíte se rčením „Líná pusa holé neštěstí“? Jak jste na tom? Započítejte si bod za odpovědi ne u otázek 3, 7, 8 a 14, u ostatních otázek máte bod za odpověď ano. 0-5 bodů: Prosazení vašeho názoru vám činí obtíže. Příliš se snažíte o nenápadnost. I ta ovšem může být nápadná. 6-10 bodů: Být sám sebou je pro vás spíše vytoužené přání než jasná a jednoznačná realita. 11-14 bodů: Být sám sebou (a nebýt sám) je nejen vaše přání, ale i životní styl. Jste asertivní, promyslete ale tento výrok: „Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého.“ 109
