Vysoká škola ekonomická v Praze
Diplomová práce
2013
Jana Smrčková
Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta podnikohospodářská Obor: Arts management
Název diplomové práce:
Problematika implementace streetartové tvorby do dramaturgie galerií v Praze
Vypracovala: Bc. Jana Smrčková Vedoucí práce: PhDr. Irena Tyslová
Prohlášení Prohlašuji, že diplomovou práci na téma „Problematika implementace streetartové tvorby do dramaturgie galerií v Praze― jsem vypracovala samostatně. Použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu zdrojů.
V Praze dne 17. dubna 2013
Podpis
Obsah ÚVOD ................................................................................................................................................... 6 CÍL PRÁCE A HYPOTÉZA ........................................................................................................................... 6 METODIKA PRÁCE .................................................................................................................................... 7 SPECIFIKA MANAGEMENTU V GALERIÍCH .............................................................................. 8 PROBLÉMY TRHU SE SOUČASNÝM UMĚNÍM V ČR ................................................................................................ 9 MARKETING A PUBLIC RELATIONS V GALERIJNÍM PROSTŘEDÍ .................................................................................. 9 VZNIK GRAFFITI ............................................................................................................................ 12 GRAFFITI VERSUS STREET ART ............................................................................................................... 13 AKTUÁLNÍ KONTROVERZE – UMĚNÍ NA HRANĚ ZÁKONA ................................................. 15 TOLEROVANĚJŠÍ PRVKY STREET ARTU – LIDOVÝ GUERILLA ART............................................................ 17 SOUČASNÉ SNAHY O NÁPRAVU POVĚDOMÍ OHLEDNĚ STREET ARTU A GRAFFITI ..... 22 OCENĚNÍ ................................................................................................................................................ 22 Bleze ............................................................................................................................................................ 22 Point ............................................................................................................................................................. 24
Masker .............................................................................................................................................. 26 STREET ART A GALERIJNÍ PROSTOR ........................................................................................................ 29 The Chemistry Gallery ..................................................................................................................... 30 Pasta Oner .................................................................................................................................................... 31 Výstavy.............................................................................................................................................. 32 Pasta Oner – Peep Show .............................................................................................................................. 36 Instalace Peep Show ............................................................................................................................... 36 Vernisáž .................................................................................................................................................. 36 Doprovodné akce .................................................................................................................................... 37 Youtube session ................................................................................................................................. 37 Komentovaná prohlídka .................................................................................................................... 38 Kurátorský text k výstavě Pasta Oner – Peep Show ............................................................................... 38
Další tvůrci street artu v zastoupení The Chemistry Gallery ............................................................ 39 Tron.............................................................................................................................................................. 40 Nick Zipper .................................................................................................................................................. 41 Openmindz360 ............................................................................................................................................. 43 Obic.............................................................................................................................................................. 44 Sasanca ........................................................................................................................................................ 45 Bior .............................................................................................................................................................. 47 Hanes ........................................................................................................................................................... 48 X-Dog .......................................................................................................................................................... 49
Kreativní prostor Trafačka ............................................................................................................... 50 NAMESFEST ........................................................................................................................................... 51 MĚSTEM POSEDLÍ................................................................................................................................... 56 Doprovodný program ....................................................................................................................... 58 Diskuse – Graffiti, veřejný prostor / kreativita versus krimi ........................................................................ 58 Zdi ................................................................................................................................................................ 61 Kauza Nuselský most.............................................................................................................................. 66
Samotná výstava v Městské knihovně .............................................................................................. 70 Shoot When You Can... – The Chemistry Gallery ........................................................................... 73 VYHODNOCENÍ DOTAZNÍKU O POSTOJI VEŘEJNOSTI KE STREET ARTU ...................... 74
ZÁVĚR ............................................................................................................................................. 100 SEZNAM OBRÁZKŮ ...................................................................................................................... 103 SEZNAM GRAFŮ ........................................................................................................................... 105 SEZNAM PŘÍLOH .......................................................................................................................... 107 ZDROJE........................................................................................................................................... 108 TIŠTĚNÉ ............................................................................................................................................... 108 ONLINE ................................................................................................................................................ 109 OSTATNÍ .............................................................................................................................................. 110 ZDROJE OBRÁZKŮ ................................................................................................................................ 111 PŘÍLOHA Č .1..................................................................................................................112 PŘÍLOHA Č. 2..................................................................................................................115
5
Úvod Street art je aktuálním tématem dnešní doby, kdy se řeší jeho legalita či ilegalita. Většina moderních galerií se navíc potýká s otázkou, zda tuto tvorbu zařadit do své dramaturgie či nikoli. V zahraničních metropolích je street art v galeriích již poměrně dobře etablovaný, nicméně v České republice existuje stále mnoho protichůdných názorů nejen mezi manažery galerií, ale i mezi umělci samotnými, o široké veřejnosti ani nemluvě. Zvláště streetartové výstavy loňského roku otázku této problematiky oživily, protože zahrnuly do svých konceptů i nejproblematičtější část streetartové tvorby – graffiti. Tuto specifickou složku street artu vidí veřejnost stále většinou negativně, což brání jeho akceptaci jakožto projevu moderního města a jeho obyvatel. Vzhledem k šíři problematiky street artu se tato práce v návaznosti na aktuální dění soustředí hlavně na zmíněné problematické graffiti a představuje jeho tvůrce, kteří se ocitli na pomyslné špičce tohoto výtvarného stylu. Dále jsou v práci uvedeny nejvýznamnější instituce věnující se street artu i graffiti a nastíněno je i mnoho úhlů pohledu na danou problematiku. Lepší orientace v problematice může být přínosná nejen pro veřejnost pohybující se mezi streetartovou tvorbou na ulici či její lepší pochopení v rámci specifik galerijního prostoru, ale zároveň může galeristům pomoci s erudovanějším vytvořením závěru ohledně začlenění street artu či přímo graffiti do jejich konkrétní galerie.
Cíl práce a hypotéza Hlavním cílem této diplomové práce je nejen shrnout v teoretické části různá jména tvůrců a organizací působících v oboru a jejich případné vlivy v rámci současné kulturní scény, ale zároveň přiblížit i specifické projevy výtvarného umění současnosti – street artu a graffiti. Dílčím cílem práce je v praktické části objasnění vztahu široké veřejnosti k projevům streetartového a graffiti umění a naopak. Hypotéza je stavěna na domněnce, že veřejnost je již se streetartovou scénou poměrně dobře obeznámena, akceptuje ji vstřícněji, než tomu bylo v minulých letech,
6
nicméně i přes to stále panují určité předsudky a dochází k mylné kategorizaci. Jedním z důvodů by mohla být právě nedostatečná informovanost o tomto specifickém druhu umění, které má ambice stát se novým uměleckým směrem. Tato diplomová práce by z tohoto důvodu měla objasnit určité aspekty a specifičnost streetartové tvorby, aby se stala více pochopitelnou a postupem času snad i ceněnou v očích široké laické veřejnosti.
Metodika práce V této diplomové práci byla použita metoda deskripce s využitím expertních rozhovorů, vlastních zkušeností autorky práce (empirie), dostupných zdrojů a terénního výzkumu – ankety. To je následně analyzováno a dedukcí jsou vyvozeny závěry.
7
Specifika managementu v galeriích V současné době panuje v České republice v oboru galerijního managementu znatelná nevyváženost, která má konkrétní dopady na celkovou situaci galerií samotných. Situace v zahraničí je ucelenější a přehledná, ovšem v českém pojetí managementu galerií stále panuje spíše princip dobrého slova a důvěry, která je z velké míry zapříčiněna sníženou rivalitou mezi galeristy. Výraznější je fungování galerie jakožto týmu, kde je role manažera částečně potlačena a automaticky delegována na více osob zároveň. Projevuje se to nejen v rámci firemního prostředí, ale i v rámci vztahů mezi jednotlivými galeriemi. V běžném tržním prostředí je nálada mezi konkurencí spíše bojovná, zatímco v rámci umění se jedná více o přátelskou akceptaci dalších subjektů. To je dáno samozřejmě faktem, že nabídka galerií je poměrně diverzifikovaná a jejich profilace se často významně liší, což je způsobeno velkým (a neustále rostoucím) množstvím umělců s rozdílnou tvorbou pohybujících se na trhu. Vyskytnou-li se podobně zaměřené galerie, je hrozba konkurence mnohdy řešena spoluprací a ne snahou konkurenci eliminovat. Jak Philip Kotler uvádí ve své knize Marketing management: „Prodejci mohou jen zřídka uspokojovat kohokoli na širokém trhu.―1 A v rámci umění to platí dvojnásob, protože diverzifikace tvorby na české umělecké scéně je natolik široká, že galerista je občas nucen seznámit své sběratele s nabídkou i jiných galerií, aby plně uspokojil poptávku a zajistil si jejich přízeň pro případné další prodeje v jeho vlastní galerii. Je nad síly jakéhokoliv galeristy, aby dokázal pouze z vlastní produkce uspokojit poptávku všech svých sběratelů, protože je schopen zastupovat pouze několik vybraných umělců. Záleží tedy na postoji sběratele, zda věří úsudku svého galeristy natolik, že investuje pouze do jím nabízených umělců, nebo zda se rozhodne svou sbírku poskládat z děl umělců svého vlastního výběru, což znamená spolupráci s více galeriemi.
1
KOTLER, Philip. Marketing management. 4. vyd. Praha: Grada, 2007, 788 s. ISBN 978-80-247-1359-5., str.25
8
Problémy trhu se současným uměním v ČR Zdánlivě přívětivá a příjemná atmosféra mezi galeriemi zmíněná v předchozí kapitole má však i své nevýhody, které orientaci na trhu s uměním značně ztěžují. V příloze č. 1 této diplomové práce můžete nalézt „Dokument navrhující postup řešení problémů trhu se současným uměním v ČR―, který vypracovala autorka této diplomové práce ve snaze o revitalizaci trhu, zlepšení konkurenceschopnosti galerií i umělců a zpřehlednění nabídky pro sběratele. Po mnoha diskuzích s odborníky se však základem problému ukázala být spíše absence touhy subjektů participujících na trhu s uměním situaci měnit, než chaotické tržní podmínky a možnosti spolupráce. Ač všichni o problematice vědí a souhlasí s tím, že situace není šťastně nastavená, mnozí se domnívají, že se vyřeší sama přirozeným působením trhu a není třeba se snah o nápravu účastnit. V poslední době se však začala o slovo hlásit organizace Fair Art, která by v rámci řešené věci měla, minimálně co se právní oblasti týče, nastavit větší přehlednost. „Art Law (právo umění) je v zemích s rozvinutou právní kulturou samostatně vnímaný obor. V České republice však chybí instituce, která by se na tu to oblast prakticky zaměřila. Fair Art je nová právnická organizace složená z mladých právníků i umělců, která na neziskové bázi začala v nedávné době poskytovat právní pomoc výtvarným umělcům i širší umělecké komunitě a uměleckým institucím.―2 Tato organizace se snaží nabídnout pomoc směřující ke kultivaci vztahů uvnitř i vně umělecké scény.
Marketing a public relations v galerijním prostředí Pro komerční galerie je velmi důležité nejen aby o nich věděla veřejnost, čili návštěvníci, ale aby o ní věděla i hlavní cílová skupina, což jsou movití sběratelé umění. V současné době je trendem si své budoucí kupce vychovávat. To znamená zaujmout i například vysokoškolské studenty, kteří mohou být potenciálními kupci v budoucnu, až budou působit na manažerských postech či jiných dobře placených pozicích či případně 2
Art Prague 2013: Doprovodný program. Art Prague [online]. 2013 [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://www.artprague.cz/
9
sami začnou podnikat. Získané klienty je následně důležité si udržet, což mnohdy bývá nejtěžší. Udržení jejich přízně napomáhá dynamický provoz galerie, která je „nenechá vydechnout― a neustále jim nabízí nové vernisáže doplněné o doprovodné programy. Zároveň poskytuje i další služby vzbuzující u kupců pocit výjimečnosti. Mohou mezi nimi být například následující druhy služeb:
Pozvánky na V.I.P. vernisáže (viz strategie The Chemistry Gallery)
Prohlídky ateliérů umělců zastupovaných galerií
Speciální bulletin informující o dění v galerii
Portfolia nabídky galerie sestavená na míru vkusu klienta
Pozvánky na veletrhy umění
Speciální zvýhodněné ceny děl
Zajištění rámování koupeného díla
Odborná kurátorská instalace děl v domě kupce
Transport zakoupených děl
Certifikáty vystavené ke každému prodanému dílu
Drobné dary při zvláštních příležitostech
Katalogy umělců zdarma
a mnoho dalšího
Pro budoucí kupce, které si galerie teprve „vychovává―, slouží doprovodné činnosti galerie, které nabízí rovněž široké veřejnosti. Tím pěstuje a prohlubuje vztah k umění i ke galerii samotné, tedy k místu, kam si možná v bohatší budoucnosti přijdou koupit obraz (např. do nové kanceláře). Těmito aktivitami, eventy a službami mohou být:
Vstup do galerie zdarma
Komentované prohlídky
Veřejné diskuze s umělci
Promítání tematických filmů v prostorách galerie
Autogramiády umělců
10
Workshopy
Prodej grafik či sítotisků (Ty pro ně mohou být dostupnou alternativou k zakoupení obrazu a zároveň v nich mohou dříve či později vzbudit nadšení pro další investici do umění.)
Účast galerie na akcích typu Muzejní noc
a další vhodné akce či služby
Komunikace mezi galerií a jejími návštěvníky však nemůže probíhat pouze v prostorách galerie. Pro úspěch galerie je důležité aktivně se účastnit například i festivalů a veletrhů (z pražských například nejznámější veletrh současného umění Art Prague). Galerista by měl být dále schopen kvalitního veřejného projevu a šířit tak dobré jméno galerie i v rámci přednášek na vysokých školách či konferencích, případně i ve sdělovacích prostředcích pomocí různých rozhovorů. Proto je v rámci PR aktivit velice podstatné vytvářet a dobře mezi své kontakty distribuovat tiskové zprávy o dění v galerii i o doprovodných akcích mimo její prostory. V neposlední řadě je velice důležité i milé chování personálu galerie k návštěvníkům a schopnost zaměstnanců sofistikovaně odpovědět na dotazy týkající se vystavovaných děl či plánovaných akcí v budoucnu. Image firmy je v prostředí, ve kterém se pohybují většinou esteticky založení klienti s vytříbeným vkusem (a tudíž i vysokými požadavky na prezentaci produktů), zřejmě ještě o stupeň důležitější, nežli ve firmách nabízejících produkty běžné spotřeby.
11
Vznik graffiti Původ slova graffiti je zakořeněn již v dávné minulosti lidstva. Jedná se o slovo převzaté z italského jazyka a znamená nápis vyrytý rydlem nebo vyškrábaný na hliněných a kovových předmětech.3 Nechme stranou polemiku, zda lze za graffiti považovat již pravěké nástěnné kresby v jeskyních či starověké rytiny do kamene na odlehlých chodbách hradů a zámků. Práce se věnuje graffiti jakožto součásti street artu ve své současné podobě. Graffiti jako takové je součástí městského prostoru již od sklonku šedesátých let minulého století. „Příčiny, které vedly k jeho vzniku, byly ale více sociální než výtvarné.―4 V New Yorku tou dobou žil člověk jménem Demetrius, přezdívaný Taki. Bydlel na ulici číslo 183. Během jedné ze svých pracovních obchůzek (živil se jako pěší doručovatel zásilek) si všiml nápisu JULIO 204, který byl sprejem vytvořený na zdi domu. Ono číslo 204 bylo číslem ulice, na které se nacházel a nebylo pro něj tedy tak těžké odvodit si smysl tohoto poselství. Krátce na to vzal na svou pochůzku také sprej a náhodně nastříkal svou odpověď „TAKI 183―. Nevědomky tak vytvořil legendární tagi, který strhl vlnu nového druhu zábavy a životního stylu. Ač nebyl první, tak jeho verva, se kterou se na ulicích podepisoval, byla nevídaná. Jeho jméno bylo všude a obyvatelé města se začali o tuto záhadu zajímat. Vysvětlení přinesly v rozhovoru The New York Times a z Takiho se náhle stala celebrita. Generace jeho následovníků začali myšlenku napodobovat a rozvíjet.5 A právě tag je alfou a omegou graffiti – projev čistého egoismu šifrovaný více či méně povedeným písmem. Tato magická značka se stala synonymem graffiti, a ač se již mnoho tvůrců věnuje více všeobecnému street artu a galerijní tvorbě, přiznávají, že čas od času ještě nějaký tag vytvoří. Vše je spjato se vším a nebylo by street artu, kdyby nebylo graffiti. Nebylo by graffiti, kdyby Taki nezačal s tagy. „Sebezahleděnost a vyprázdněnost většinou nic neříkajících tagů se ostatně čas od času stává terčem 3
Šefců Ondřej, Ing.arch., Městská knihovna. Graffiti, veřejný prostor / kreativita versus krimi. Praha, 30.10.2012. 4 TŘEŠTÍK, Michael. Umění vnímat umění: guerilla writing about art. Vyd. 1. Praha: Gasset, 2011, 226 s. Modrý Mauricius. ISBN 978-80-87079-15-7. strana 75. 5 OVERSTREET, Martina. In graffiti we trust. Vyd. 1. Praha: Mladá fronta, 2006, 230 s. ISBN 80-2041325-1. Úvod, str. 5.
12
posměchu. Ne náhodou se v roce 2007 v Meet Factory na výstavě Ztracená nevinnost objevilo od Krištofa Kintery přes šablonu vykrouženě nastříkané slovo Ego a ve stejném roce zdi pražských Holešovic pro změnu na několika místech rozsvítil kaligraficky rozmáchlý tag se jménem Jirka Dvořák.―6 Náladu doprovázející vznik graffiti popisuje Michael Třeštík ve své knize Umění vnímat umění s podtitulem Guerilla writing about art: „ ... množství znaků v městském prostoru od šedesátých let začalo prudce narůstat. Město se tak stalo sémantickým polem, které charakterizovalo mainstreamovou ideologii společnosti, textem, který vyprávěl příběh svých obyvatel. (...) Velké billboardy v chudinských čtvrtích vytvářely sociální napětí kontrastem okázalého reklamního světa s okolní realitou. Současně ale došlo k postupnému vylučování sociálně slabších vrstev na okraj společného prostoru, vylučovaní se přestávali v městském prostředí cítit doma a začali se intuitivně bránit. Začali do textu města psát svá vlastní sdělení. (...) Ale po čase dokonce i reklama, proti které se graffiti původně vymezovalo, absorbovala jeho estetiku a dnes ji s úspěchem využívá k oslovení mladších cílových skupin.―7 Z toho plyne zajímavý fakt, že graffiti má schopnost být zároveň součástí undergroundu i mainstreamu.
Graffiti versus street art8 O pražské scéně se tvrdí, že ožila díky návštěvníkům z Berlína. Reklama a graffiti dorazily současně se západní demokracií. V Evropě graffiti existuje už pětadvacet let a v New Yorku čtyřicet. Graffiti bylo dlouhou dobu považováno za špinavé a tvrdilo se o něm, že přispívá ke vzniku slumů. Bdělí politici ho využili k tomu, aby si na snaze o jeho
6
WOHLMUTH, Radek. Umění vandalismu: Graffiti mezi ulicí a galerií. Art+antiques. 2012, č. 10., str. 13 7 TŘEŠTÍK, Michael. Umění vnímat umění: guerilla writing about art. Vyd. 1. Praha: Gasset, 2011, 226 s. Modrý Mauricius. ISBN 978-80-87079-15-7. strana 75-79. 8 BARENTHIN LINDBLAD, Tobias. Pětadvacet let provokace. KALÁB, Jan. Names: První festival street artu a graffiti v České republice : 26. srpen - 12. říjen 2008. Praha: Občanské sdružení Trafačka, 2008, 12, 14. ISBN 978-80-254-3191-7.
13
vymýcení úspěšně budovali kariéru. Pak se však objevil street art a s ním londýnský Banksy, který náhle představoval velké peníze. Najednou bylo těžké poznat, co má být do čtyřiadvaceti hodin odstraněno a co má větší cenu než dům, na kterém je to namalováno. Část společnosti si začala uvědomovat, že graffiti dodává městu na autenticitě. Ve zjednodušené formě lze street art chápat jako určitý vývojový stupeň tvorby, který přirozeně vychází z graffiti. Na světě snad neexistuje streetartista, který by si neprošel fází sprejování, tagování budov. Někteří tuto fázi opustili a v rámci street artu volí nové techniky a postupy, jiní svůj styl povýšili na další úroveň, aniž by od klasických základů upustili. Spojujícím faktorem je hlavně princip takové tvorby, tedy vyjádření svých postojů ve veřejném prostoru, zanechání svého odkazu. Zásady jsou stále stejné: rytmus, energie a výrazně vyhraněný postoj. Přístup veřejnosti je i přes značnou podobnost a historii těchto dvou pojmů naprosto odlišný (ač ilegalita je v obou případech stejná). Graffiti je zavrhováno, zatímco street art je více či méně přijímán. Druhé jmenované by však bez toho prvního nikdy nevzniklo. Přechod od graffiti ke street artu zajímavě popisuje Radek Wohlmuth, kurátor výstavy Městem posedlí, které se věnuje pokročilejší část této práce. Wohlmuth zmiňuje zajímavý pojem „postgraffiti―: „Ten, koho omrzí donekonečna variované signatury a zatouží po sdělení, nebo naopak čisté formě, jako writerii – bráno dogmaticky – v podstatě skončil. S nadsázkou řečeno, vzdává se jména ve prospěch příjmení. Ve skutečnosti se o tak radikální a čistý řez samozřejmě nejedná, ale přesto se dá mluvit o jisté ztrátě identity a lehce schizofrenním fungování. Nicméně například hranice mezi graffiti a postgraffiti, kam se řadí odvozené streetartové discipliny, je velmi prostupná. Svůj podíl na tom nese i tzv. 3D graffiti, které sice většinou zachovává formu podpisu, ale jeho prostorové provedení v různých materiálech ho už posouvá jiným směrem.―9
9
WOHLMUTH, Radek. Umění vandalismu: Graffiti mezi ulicí a galerií. Art+antiques. 2012, č. 10., str. 13
14
Aktuální kontroverze – Umění na hraně zákona Poslední známé kauzy velice jasně ukázaly, jak tenká je hranice zákona, na níž se street art pohybuje. Velmi tenká je i hranice tolerance veřejnosti, která se však naštěstí ve většině případů staví za umělce a snaží se ho podpořit bez ohledu na to, jak moc umění chápe či nikoliv. Pro veřejnost je opět po letech důležité stavět se proti spekulativním rozhodnutím vlády a demonstrovat to v rámci zastávání se svobodných projevů názorů umělců. Tento fakt byl velmi zřetelný v rámci veřejné diskuse s Romanem Týcem (vlastním jménem David Hons, člen umělecké skupiny Ztohoven) a dalšími umělci. Jednalo se o první ze série setkání v rámci projektu Národ v hrobě, tato konkrétní diskuse se konala v dejvické kavárně Potrvá dne 16. 4. 2012. Kromě Romana Týce byli dalšími hosty Jan Těsnohlídek ml., Štěpán Pudlák a Milan Kozelka. Vzhledem k tématu se samozřejmě jednalo o velice živý večer plný zajímavých postřehů a vypjatých situací. Každý z účastníků představil svou tvorbu, která se váže na veřejný prostor, čímž se dostává do širší konfrontace a vzbuzuje ohlasy také svou tematikou. Jedním z hlavních témat, které bylo i impulsem pro konání této akce, byla instalace Romana Týce nazvaná Semafory, v rámci které vyměnil skla (panáčky) na světlech semaforu. Jednalo se o semafory různě rozmístěné po centru Prahy, celkem jich bylo cca 50 (zdroje se v přesném počtu různí), a zmínění panáčci na nich „ožili― a vykonávali běžné až intimní činnosti (venčení psa, močení, pití alkoholu atp.). Jednalo se o nelegální akci, která pro Týce skončila udělením pokuty a náhrady škody. Škodu uhradil, s pokutou ve výši 60 000 korun českých však nesouhlasil. Veřejně se vyjádřil, že se podle svého mínění trestného činu nedopustil, a proto odmítá být sankciován: „Kdybych já tu pokutu zaplatil, tak přistoupím na to, že je to trestný čin. Já si nemyslím, že by umělecký projev byl trestný čin,"10 uvedl v rozhovoru pro článek v Hospodářských novinách. Své dílo bránil argumentem, že chtěl panáčky vysvobodit z jejich svěrací kazajky. Tento přístup mu zajistil měsíc výkonu trestu odnětí svobody, který nastoupil v pátek 24. 2. 2012 za velkého zájmu médií.
10
Umělec Roman Týc půjde za vyměněné panáčky na světlech u přechodů do vězení. [online]. 2012, 21.2.2012 [cit. 2012-09-29]. Dostupné z: http://zpravy.ihned.cz/c1-54794790-umelec-roman-tyc-pujdeza-vymenene-panacky-na-svetlech-u-prechodu-do-vezeni
15
obrázek č. 1 – Roman Týc, Semafory, Praha, 2007 foto: Lukáš Marvan zdroj: http://zpravy.ihned.cz/c1-54794790-umelec-roman-tyc-pujde-za-vymenenepanacky-na-svetlech-u-prechodu-do-vezeni Po vykonání trestu byl propuštěn a mohl se začít blíže věnovat dalším krokům nejen v medializaci, ale i obhajobě svého díla. Jednou z cest byla účast na zmíněné diskusi. Konfrontace s publikem bohužel nebyla příliš úspěšná, protože umělec sám si ve svých postojích často protiřečil, což ubíralo na důvěryhodnosti a vážnosti uměleckého díla samotného. Konkrétně lze situaci i atmosféru přiblížit parafrází jeho výroků, kdy se na jedné straně obhajoval, že ilegalita jeho děl je ve své podstatě vynuceným následkem přístupu veřejných orgánů a firem, které jsou k jeho práci nechápavé a bezdůvodně zamítavé. Na základě těchto přístupů se pak musí jejich vinou uchylovat k balancování na hraně zákona. Na druhé straně byl pár minut po té z publika vznesen na pana Týce dotaz, zda v rámci svého projektu výměny tzv. citylightů na zastávkách městské hromadné dopravy (místo běžných reklam na plochy umisťoval zvětšené skvrny od vlastní krve) zkusil oslovit vlastníka – pronajímající agenturu – a zda zkusil projekt uskutečnit legálně. Na to získal tazatel odpověď, že hlavním principem takovéhoto umění je právě jeho ilegalita a provokativnost vzbuzující
16
otázky.11 Obhajoba obou těchto přístupů z úst jednoho člověka jeho tvorbu lehce bagatelizuje, protože začne postrádat hlavní myšlenku a vyjádřené postoje již pro diváka přestávají být důvěryhodné, natož pravdivé a intenzivní. Umělec by se nad vyhraněností svých postojů měl více zamýšlet, má-li být brán seriózně. Prezentace výtvarného umění ve veřejném prostoru nemusí nutně znamenat pouhou revoltu a vzpouru. Šokovat diváka lze i čistě vizuálně, ilegalitě či vulgárnostem se lze vyhnout. Vzdor často k výtvarnému umění podvědomě patří, přesto by však měla tato vzpurnější cesta přijít na řadu až jako kritika odmítavého postoje státu či firem ke snahám legálního postupu. Selže-li zákonný způsob umělecké prezentace, teprve pak můžeme mluvit o prostoru pro ilegalitu tvorby a obhajobu balancování na hraně zákona. Umělecké dílo jako takové nemůže být kvalitativně podmíněno porušováním zákonů. Je-li tomu tak, pak nastává prostor pro diskusi o plnohodnotnosti takového výtvarného projevu. V těchto případech výtvarné umění balancuje hlavně na hraně umění konceptuálního. Tak se dostáváme k pojmu pro výtvarné umění ve veřejném prostoru, tzv. Guerilla art, který se v Praze uplatňuje v mnoha formách.
Tolerovanější prvky street artu – lidový guerilla art K pochopení pojmu guerilla art může pomoci výklad ze Slovníku cizích slov od Lumíra Klimeše: „Guerilla, [gerila] ž.1. drobná lidová válka, vedená malými oddíly, zvl. partyzánskými, zprav. v obsazeném území, často nepravidelná 2. zř. malý partyzánský oddíl―12 V rámci tolerance veřejnosti vůči street artu se jedná o naprostý protipól graffiti. Guerilla art, jak z definice vyplívá, nemá jakékoliv omezení formy svého projevu. Šíři tohoto spektra je nutné si v rámci této práce uvědomit – vše co je „guerilla art― nemusí být nutně uměním. Právě naopak. Širší spektrum guerillových uměleckých aktivit se zakládá svým způsobem spíše na lidovém umění než na umění vyšších hodnot, kterému se věnuje tato práce. Mezi lidovou část guerilla artu můžeme řadit 11
HONS, David. KAVÁRNA POTRVÁ. Národ v hrobě. Praha, 16. 4. 2012. KLIMEŠ, Lumír. Slovník cizích slov. Dotisk 5., přepracovaného a doplněného vydání. Helena Kašparová. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1995. Odborné slovníky. SPN publikace číslo 2-5413/5b.; str.224 12
17
například jeden z nejznámějších pojmů – guerilla gardening neboli vysazování rostlin ve veřejném prostoru. Dále guerilla knitting, což znamená obplétání různých předmětů ve veřejném prostoru (lavičky, stromy, zábradlí, lampy atp.). Do třetice lze doplnit například i guerilla cooking, jenž představuje piknik na veřejném prostranství, které je však často pro tuto aktivitu naprosto atypické (autobusová zastávka, křižovatka atd.). Druhů je nepřeberné množství a pro cíl této práce není praktické se jim příliš věnovat. Je však nutné říci, že mají se street artem mnoho společného. Hlavním nositelem rozdílu je nízký stupeň uměleckého vzdělání, ze kterého následně může pramenit i absence hlubšího sdělení. Cílem lidového guerilla artu je převážně zvelebování veřejného prostoru a jeho návrat občanům, tedy více veřejný prostor zpříjemnit a zpřístupnit nejen sobě, ale ukázat tuto cestu i okolí. Líbivost tohoto záměru tedy vede i ke ztrátě emotivnější konfrontace s veřejností či s policisty v rámci odstraňování jejich výtvorů. Zaměříme-li se na street art, zjistíme, že jeho kontroverze a diferenciace často spočívá v tom, že jde více do hloubky, do větších kauz a vizuálních diskusí s okolím. Důsledkem toho je bohužel (či bohudík, záleží na úhlu pohledu) mnohdy náročný způsob odstranění dané intervence. Nicméně myšlenka musí jít ruku v ruce s formou, čemuž nelze dostát laciným a snadno odstranitelným způsobem. Vezměme si za příklad dílo umělce, který si říká Epos 257 a vytvořil na Florenci Olgoj Chorchoj – rouru prostupující dlážděním chodníku.
18
obrázek č. 2 – Epos 257, Olgoj Chorchoj, Praha, 2009 foto: Epos 257 zdroj: http://www.epos257.cz/?lng=en&s=works&t=/olgoj To je již chápáno jako určitý styl umělecké agrese, jelikož zásah do majetku města měl i svou destruktivní část. Zatímco je-li během guerilla gardeningu osázena květinami zanedbaná proluka, nikdo z kolemjdoucích nemusí vědět, že to není dílo města, respektive nařízení jeho zástupců, tudíž nemají tendenci se bránit. Je-li v rámci guerilla knittingu opleten strom, nedochází k žádnému devastování, které by dalo prostor pro vznik uměleckého díla, tudíž nedochází ani k odstranění výtvoru. Jistě, že Eposova práce mohla překážet pohybu chodců po chodníku (ač byla instalována 19
ohleduplně, aby eliminovala možnost vzniku takového problému), ale kdyby tomu tak nebylo, donutilo by to kolemjdoucí vůbec k zamyšlení? Nacházíme se v době, kdy si pouze málo lidí najde čas navštívit galerii a ve spěchu si nevšimnou instalací ani ve veřejném prostoru. Možná je tak přístup „překážejícího― street artu jedním ze způsobů, jak umění do povědomí lidí dostat. Mezi street artem a lidovým způsobem guerilla artu je jedno zásadní pojítko – snaha realizovat se ve veřejném prostoru a měnit ho k obrazu svému. Reagovat na nedostatky veřejnosti a jak obě skupiny lidí přiznávají, láká je i ten pocit, „že tak trochu zlobí―. V komparaci výtvoru Epose 257 a lidí tvořících lidový guerilla art je i pojítko zábavy a hry. Zajímavým paradoxem se stávají pokusy o „zlidovění― graffiti, které je (a mnohdy i oprávněně) bráno jako devastující prvek kazící majetek a atmosféru místa. Procházíte-li průchodem u Nádraží Klánovice, nelze si nevšimnout výrazné změny. Podchod, který byl pokryt graffiti, je čistě bíle vymalován (stav ze dne 14. 10. 2012) a jako upomínka tohoto „bohulibého činu― je zde namalován strom se spoustou obtisků dětských ručiček. Záměrem bylo pravděpodobně zvelebit místo, které působilo špinavým dojmem, zútulnit veřejný prostor atp. Jistě to ocení mnoho lidí, které to dokonce dojme či rozněžní. Nicméně podstatu věci je třeba hledat jinde. Nelegální výtvor (slovo umění je v tomto případě nutno nechat stranou, protože až na výjimky v rámci pár centimetrů čtverečních nemohla být o kvalitním umění v žádném případě řeč) byl nahrazen výtvorem legálním. Do této chvíle je vše v pořádku. Ale uvědomíme-li si kvalitu toho, co se tam nachází po zásahu dětí, je nutné si přiznat, že se jedná o výtvor, který by opravdu neměl takto výrazně překročit práh nástěnky v mateřské škole, kde to jistě zainteresované rodiče potěší. Navíc existují nejedni rodiče, kteří výtvory svých dětí nosí domů s lehce vyděšeným výrazem a nejistotou, na jaké nejméně viditelné místo danou věc umístit. A to se jedná o citově zainteresované osoby. Ale kde vzal důvod implementovat tyto věci nevkusným způsobem do veřejného prostoru, který sdílíme všichni? A proč takové výsadní právo nemají writeři? V jejich případě by náklady nebyly hrazeny z veřejných financí…
20
Z tohoto poznání plyne, že veřejnosti nevadí pomalované zdi. Veřejnosti nevadí ani nevkusně pomalované zdi (důkazem toho jsou i velkoformátové reklamy, které se objevují na omítkách pražských domů). Jakoby se jednalo o určitý boj proti bezmoci, která se na graffiti váže. A na druhou stranu, pokusí-li se někdo malovat legálním (a tedy kontrolovatelným způsobem), setkává se také většinou s negativním postojem. Stále je totiž u veřejnosti zastoupen určitý druh strachu z graffiti, který je dle pozorování
nejpravděpodobněji
způsoben
předsudky
vůči
tvůrcům
(mnohdy
oprávněnými). Veřejnost má vsugerováno, že graffiti je dílem těch členů společnosti, kteří jsou naprosto nepřizpůsobiví. Přeženeme-li však jedno z nabízejících se přirovnání, dospějeme k reakci, že například Picasso, Cézanne či Modigliani (a mnoho dalších) také nepatřili mezi nejvzornější členy společnosti. V případě umění je revoltující přístup do značné míry nutný pro vznik opravdové kvality. Nicméně nutno říci, že v rámci graffiti, jakožto prvku implementovaného do veřejného prostoru, se ocitáme na mnohem tenčím ledě, což je nutné brát v úvahu a nesoustředit se na zavádějící (ač v některých případech rozumná) přirovnání. K přiblížení vztahu veřejnosti a graffiti se dostaneme v pokročilejší části práce. Tuto kapitolu lze zjednodušeně shrnout slovy umělce s pseudonymem Vladimír 518, která pronesl na diskusi s názvem Graffiti, veřejný prostor / kreativita versus krimi, která proběhla v rámci festivalu Městem posedlí v Městské knihovně (viz níže): „To primární měřítko není, jestli je to ilegální nebo legální, ale jestli je to kvalitní nebo nekvalitní umění. To je jediný měřítko.―13 Minimálně by být mělo.
13
Vladimír 518. Městská knihovna. Graffiti, veřejný prostor / kreativita versus krimi. Praha, 30.10.2012.
21
Současné snahy o nápravu povědomí ohledně street artu a graffiti Graffiti se již pomalu stává nedílnou součástí galerijního prostředí. Důkazem je nejen zvyšující se četnost jeho prezentace v galeriích, ale například i významná ocenění, která tvůrci graffiti získávají v rámci veletrhů či uměleckých soutěží, kde je jejich tvorba konfrontována s klasičtějšími uměleckými styly.
Ocenění Jak již bylo zmíněno, oceňování streetartové a graffiti tvorby odborníky a znalci umění není výjimkou. I přes neustálé diskuse a pochybnosti části veřejnosti o kvalitách a hodnotové udržitelnosti tohoto výtvarného projevu, je street art (možná díky své svěžesti a provokativnosti) pro teoretiky umění stylem hodným ocenění a je nutné upozornit na jeho přítomnost na trhu se současným uměním a zdůraznit jeho váhu.
Bleze V roce 2010 byla nejvýznamnější cena pro mladé umělce – Cena Jindřicha Chalupeckého – udělena tvůrčí dvojici Vasil Artamonov a Alexey Klyuykov. Druhý jmenovaný byl pod pseudonymem BLEZE klíčovým členem legendární CAP crewiii (Crew Against People). Oba umělci ruského původu žijí dlouhodobě v Čechách a na české výtvarné scéně vystavují své práce od roku 2005. Cenu získali za svou prostorovou instalaci s názvem Průběh podzimu, která „kombinuje barevně natřené stavební prvky z Poldi Kladno, videoprojekci, obrazovou vizi industriálního prostoru a fotografii, které ukazují, jak lze stáhnout vizuální myšlenku z výšin utopické ideové nadstavby do každodenní reality.―14
14
Cenu Jindřicha Chalupeckého 2010 získali Vasil Artamonov a Alexey Klyuykov. In: JIROUSOVÁ, Věra. Deník Referendum: Umění [online]. Praha, 25.11.2010 [cit. 2013-04-12]. Dostupné z: http://www.denikreferendum.cz/clanek/7518-cenu-jindricha-chalupeckeho-2010-ziskali-vasil-artamonova-alexey-klyuykov
22
obrázek č. 3 – Vasil Artamonov a Alexey Klyuykov, Průběh podzimu, Praha, 2010 zdroj:http://www.denikreferendum.cz/clanek/7518-cenu-jindricha-chalupeckeho-2010ziskali-vasil-artamonov-a-alexey-klyuykov
23
Point
15
Za zmínku jistě stojí práce Jana Kalába (uměleckým pseudonymem Point), který v roce 2010 získal v pražské výstavní síni Mánes cenu UniCredit Bank ART PRAGUE Young Award, která je určena mladým nadaným výtvarníkům do 35 let. Na tomto veletrhu byl zastupován The Chemistry Gallery, která se streetartovými umělci spolupracuje velmi úzce a které je také věnována část této práce. Jan Kaláb (narozen 1978 v Praze), absolvent AVU, platí za jednoho z průkopníků české graffiti scény, svůj první graffiti pieceiv udělal v patnácti letech. O rok později namaloval svůj první panel. V roce 2000 navštívil New York, kde jako třešničku na dort své ilegální tvorby vytvořil několik panelů na newyorském metru a vlastní barevný wholecarv. V roce 2001 posunul hranice graffiti a stal se jedním z prvních autorů plastikových 3D graffiti na světě. Kalábovy nejnovější práce přesahují streeartovou poetiku. Svým nově užitým tvaroslovím vycházejí z vizuálně-abstraktního jazyka a upomínají na původní abstraktní tendence počátku 20. století či částečně i tradici české geometrické abstrakce. Kaláb v nich opouští logicky prostory ulice a předvádí díla v rámci média závěsného obrazu. Tímto, podobně jako mnoho předních světových streetartistů, zosobňuje signifikantní tendenci „from streets to galleries―, která ve velkém definuje současnou streetartovou scénu. Hlavními výrazovými prostředky jeho současné tvorby jsou čisté a základní geometrické tvary, které se oproštěny od domnělé či předpokládané gravitace vznášejí a vzájemně vrství v nedefinovaném neukončeném prostoru převážně velkoformátových obrazů. „Základním rysem Kalábových abstraktních obrazů je zápas tvarů jako čistých forem, který zůstává bez vítěze.―16 15
Jan Kaláb. THE CHEMISTRY GALLERY. The Chemistry [online]. 2012 [cit. 2012-10-08]. Dostupné z: http://www.thechemistry.cz/artists/jan-kalab/
24
obrázek č. 4 – Jan Kaláb, Art Prague, Praha, 2010 foto: ART+ zdroj: http://www.artplus.cz/cs/aukcni-zpravodajstvi/1/art-prague-jiz-podevate
16
SRP, Karel, Jan KALÁB a Klára VOMÁČKOVÁ. Kaláb 33: Křížení planet. Trafačka, o.s. Praha, 2011. katalog k výstavě.
25
Masker Dalším z oceněných umělců, kteří začínali tvorbou graffiti a v současné době ji přibližují více klasickému galerijnímu trhu, je Jakub Matuška (uměleckým pseudonymem Masker). Jedním ze zlomů byla jeho nominace na Cenu Jindřicha Chalupeckého v roce 2010. Stal se tak jedním z pěti finalistů, což je i přes to, že cena byla nakonec udělena někomu jinému (tvůrčí dvojici Vasil Artamonov a Alexey Klyuykov, viz výše), veliký úspěch. Porota odůvodnila Maskerovo zařazení mezi finalisty následovně: „Jakub Matuška uplatňuje ve své práci streetartový přístup v rámci monumentálního malířství. Jeho zajímavá estetika a malířské schopnosti jsou patrné v klasických obrazech na plátně, která přesně kompozičně i formálně buduje. Dosahuje jasného, silného a bohatého výrazu s popově surrealistickým vyzněním. Porotu jeho dílo zaujalo a přesvědčilo svou malířskou kvalitou a osobitou poetikou.―17 S přihlédnutím k vítězství Jana Kalába na veletrhu Art Prague 2010 lze konstatovat, že tento rok byl zlomovým v rámci České republiky v uvědomění si tendencí současného umění, které bylo možné pozorovat ve světě již dříve. Dále Jakub Matuška zaujal v roce 2011 svou graffiti instalací Porn Bloopers, za kterou byl oceněn Cenou 333 pro mladé umělce do 33 let. Cenu uděluje Národní galerie. Jakub Matuška se narodil v Praze roku 1981. Vystudoval střední soukromou školu, kde se specializoval na grafický design. Následně nastoupil na Akademii výtvarných umění v Praze a v ateliéru Vladimír Skrepla studoval malbu. Tento přední představitel současné tuzemské street art a graffiti scény se zabývá také videem, fotografií, objektem, komiksem, designem, kresbou a malbou. Všechny tyto zmíněné techniky pak ve své umělecké tvorbě často kombinuje.
17
Finalisté Chalupeckého ceny: Čtyři nováčci a jeden repetent. Česká televize [online]. 2010, aktualizováno 16. 6. 2010 15:09 [cit. 2012-10-08]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/93207-finaliste-chalupeckeho-ceny-ctyri-novacci-a-jedenrepetent/
26
„Stěžejním motivem je pro něj figura a její různé stylizace. Inspirací mu jsou gotické výjevy, díla holandského renesančního malíře Hieronyma Bosche nebo raná tvorba španělských malířů Joana Miróa či Pabla Picassa.―18 Autor své práce vystavoval v Chebu, Praze a Londýně, jeho graffiti zdobí nejen ulice české metropole, ale i New Yorku. Od klasického graffiti, které je založeno na samotném písmu, resp. tagu, se tento autor začal odklánět již někdy kolem roku 2004. O rok později se stal členem známé skupiny writerů s názvem CAP (Crew Against People), mezi jejíž další členy patří hned několik výtvarníků patřících ke špičce současného aktuálního umění. Ačkoliv Masker s CAP pracoval pouze přibližně jeden rok a na samém počátku její existence, jeho dnešní osobitý umělecký projev vykrystalizoval právě v té době. „Jeho obrazy, které vyznačuje komplikovaná neuspořádaná stavba, rozplývavé hmoty a výrazný kolorit většinou v šedo-modro-růžovém akordu, dokážou vyvolat napjaté veselí i hluboce stísněné pocity.―19
18
BEZR, Ondřej. Cenu 333 pro mladé výtvarníky dostal představitel street artu Masker. IDnes: Kultura [online]. 2011 [cit. 2012-10-08]. Dostupné z: http://kultura.idnes.cz/cenu-333-pro-mlade-vytvarnikydostal-predstavitel-street-artu-masker-1gm-/vytvarne-umeni.aspx?c=A111216_092748_vytvarneum_ob 19 Jakub Matuška aka Masker, Moje maličkost. In: GAVU Cheb: Galerie výtvarného umění [online]. 2011 [cit. 2012-10-08]. Dostupné z: http://www.gavu.cz/jakub-matuska-aka-masker-moje-malickost/
27
obrázek č. 5 – Masker, Porn Bloopers, Praha, 2011 foto: NG zdroj: http://hn.ihned.cz/c1-54218330
28
Street art a galerijní prostor Počátky implementace street artu do galerijního prostoru zmiňuje Radek Wohlmuth ve svém článku s názvem Umění vandalismu – Graffiti mezi ulicí a galerií: „Snaha podchytit stret art a graffiti výstavně byla v mezinárodním měřítku přítomna v podstatě od začátku. Už v roce 1973 uspořádala výstavu zaměřenou na graffiti Razor Gallery v New Yorku.―20 Po ní následovaly další a další výstavní prostory po celém světě, které se graffiti více či méně věnovaly. „V České republice se výstavní projekty týkající se street artu a graffiti rozjely v souladu se zpožděním způsobeným železnou oponou výrazně později. Úrodný byl hlavně rok 2007, ale třeba už v roce 2004 Oblastní galerie v Liberci připravila výstavu pražských graffiti autorů Infiltrace ´04. Za zmínku pak stojí především výstava Street Art Praha z listopadu 2007 ve Školské 28, koncipovaná jako doprovodná akce k vydání stejnojmenné knihy, kterou připravil na základě své sbírky fotodokumentace i originálů odnesených z ulic tehdejší šéfredaktor ekonomického týdeníku Euro István Lékó. Na ni o rok později navázalo repete z Moravské
galerie
pod
názvem
City´s
Celebrities!,
doprovodná
akce
23.
mezinárodního bienále grafického designu, rozšířené o zástupce brněnské scény. V roce 2007 ještě mohlo zaujmout společné česko-polské streetartové vystoupení v galerii Nábřeží pojmenované Laktace, a především utajené Keep It Thoro v podchodu na Vltavské, kde se na fóliích prezentovaly rukopisné fonty skoro od všech předních pražských writerů. V létě 2008 přišla originální týdenní akce Filipa Jakše Vrána k vráně, která ve sklepě FF UK v Celetné ulici nabídla teorii plus průvodce po originálech v ulicích města. Na podzim pak pod záštitou Trafačky v pražských Vysočanech vypukl Namesfest, první velkorysý mezinárodní festival street artu a graffiti v České republice. (...) V tomtéž roce zahájil na Jižním Městě svou pravidelnou činnost každoroční festival Street For Art. Rok 2010 se nesl především ve znamení schizofrenní výstavy Metropolis, kterou Česká republika na Expu v Šanghaji předváděla svou image prostřednictvím umění, jež kriminalizuje. Po návratu z Číny se projekt představil i v pražském DOXu. (...) Historicky první výstavu writera ve státní galerii si na svůj účet připíšou Galerie výtvarného umění v Chebu a Masker s projektem Moje 20
WOHLMUTH, Radek. Umění vandalismu: Graffiti mezi ulicí a galerií. Art+antiques. 2012, č. 10., str. 15
29
maličkost.―21 V rámci galerijního prostoru se graffiti stává spíše symbolem toho, co je přirozené na ulici, toho výbušného a živelného projevu, který je do galerijního prostředí nepřenosný v celé své šíři. Většinou zůstává hlavně technika spreje a čistá síla vzniku tohoto projevu je potlačena, proto by v této souvislosti bylo zřejmě vhodnější pojmenování „spraycan art―22, které by tolik nepodbízelo srovnání s ulicí jako pojem street art. Pro širší záběr technik a případně i 3D graffiti v galeriích lze použít pojem „urban art―, který je také poměrně často užíván. Nicméně ať se budeme snažit o co nejbližší a nejvýstižnější pojmenování, tak neunikneme tomu, že street art jako název je rozšířen nejvíce. Má svá jasná specifika a není zaměnitelný s jakýmkoliv jiným druhem současného umění, je naprosto snadno rozpoznatelný a zařaditelný. Proto je používán i v této diplomové práci. Na prezentaci streetartového umění v galerijním prostoru v Praze se specializují dvě hlavní galerie: kolébka street artu Trafačka (Trafo Gallery) a o něco mladší galerie prezentující mladé umělce – The Chemistry Gallery.
The Chemistry Gallery The Chemistry Gallery je komerční galerie a byla otevřena 15. října 2008. Za relativně krátkou dobu své existence si stihla vybudovat místo na trhu současného umění. Ředitelem je Petr Hájek, který vymýšlí koncept a směřování galerie. Tím je, krom jiných aktivit, hlavně soustředění se na umělce do 35 let, čili poskytnutí zázemí čerstvě vystudovaným umělcům, kteří teprve hledají své uplatnění na trhu s uměním. Aktuálně galerie sídlí na adrese Bubenská 1, Praha 7 – Holešovice. Do těchto prostor přesídlila poměrně nedávno, konkrétně v květnu 2012. Rozhovor o zahajovací výstavě na nové adrese a hledání nových galerijních prostor lze nalézt na stránkách Českého rozhlasu: „http://www.rozhlas.cz/radiowave/waveculture/_zprava/1065528―. O galerii za produkci The Chemistry Gallery mluví autorka této diplomové práce, Jana 21
WOHLMUTH, Radek. Umění vandalismu: Graffiti mezi ulicí a galerií. Art+antiques. 2012, č. 10., str. 16 22 WOHLMUTH, Radek. Umění vandalismu: Graffiti mezi ulicí a galerií. Art+antiques. 2012, č. 10., str. 16
30
Smrčková, o obrazech ze zahajovací výstavy mluví autor maleb – Václav Misař. Se změnou adresy se měnila i korporátní identita – nové logo i webové stránky www.thechemistry.cz. Podnázvem galerie je věta: „This is the chemistry of what you feel.― To lze vyložit více významy a stejně jako u výtvarného umění je na každém, co si pod tím představí. Jedná se o fungování fantazie a hormonů (chemických procesů v těle) způsobujících různé pocity, které ve vás umění vyvolává. The Chemistry Gallery získala na 8. ročníku veletrhu současného umění Art Prague 2009 cenu „Art Prague Young Award 2009‖. „Tato cena je každoročně udělována porotou veletrhu nejtalentovanějšímu mladému umělci do 35 let; v roce 2009 ji poprvé v historii obdržela samotná galerie, The Chemistry Gallery, za svůj koncept podpory mladých talentovaných umělců ve všech oblastech umělecké tvorby.―23 The Chemistry Gallery dále obdržela i další ocenění, mezi nimiž je titul „Original place‖ projektu Czech Original Fashion Project či cena „Galerie týdne‖ uměleckého portálu Artween.com.
Jak již bylo zmíněno, street art vycházející z graffiti (či přímo graffiti) již v galeriích můžeme potkat poměrně snadno. Ale samostatná výstava streetartového umělce, který navíc nemá vystudovanou vysokou školu uměleckého směru, to již častým jevem není. Pražská galerie The Chemistry se rozhodla v tomto směru vsadit na Pastu Onera. Nutno říci, že výstava měla nebývalý úspěch, a to nejen v rámci prodejnosti děl.
Pasta Oner Pasta Oner se „v civilu― jmenuje Zdeněk Řanda a narodil se roku 1979. Patří k hlavním průkopníkům české streetartové scény, působí jako šéfredaktor a vydavatel
23
The Chemistry [online]. 2008-2011 [cit. 2011-11-24]. O galerii. Dostupné z WWW:
.
31
jediného českého street art-graffiti magazínu Clique. Podílel se společně s dalšími na vzniku první české knihy mapující vývoj graffiti v Čechách – In Graffiti We Trust, kterou zpracovala Martina Overstreet. Ulice zdobí samolepkami, sítotisky, záplavou plakátů s výraznými texty a subvertisingem vi. Jak je pro jeho generaci příznačné, neomezuje se jen na intervenci v městském veřejném prostoru a jeho mobiliářem, ale s úplnou samozřejmostí vstupuje i do galerií a klasických uměleckých disciplín. „Vytváří čistý grafický styl s kořeny v americkém pop-artu a reklamy 60. let, jeho práce odkazuje na Andyho Warhola, Roye Lichtensteina, či Claese Oldenburga. Neodlučitelnou součástí jeho děl je časté zobrazování tuby pasty v různých „životních― situacích. V poslední době baví sebe a návštěvníky klubů jako dj, krátce měl s Pointem vlastní radiový pořad o české graffiti scéně. Nepravidelně navrhuje oblečení a design výrobků.―24 Výstava Peep show byla jeho první samostatnou výstavou. Výstavy25
2012
Shoot When You can ... – The Chemistry Gallery, Praha
Městem posedlí, Galerie hlavního města Prahy, Praha
2011
Peep Show – The Chemistry Gallery, Praha
Can You Dig It? – Prague House, ve spolupráci s The Chemistry Gallery, Brusel
Boutique – The Chemistry Gallery (skupinová výstava s Janem Kalábem a Michalem Škapou), Praha
Metropolis – DOX, Centrum současného umění, Praha
2010 24
The Chemistry [online]. 2008-2011 [cit. 2011-11-24]. Pasta. Dostupné z WWW:
. 25 Pasta Oner: Výstavy. THE CHEMISTRY GALLERY. The Chemistry [online]. Praha, 2012 [cit. 201210-16]. Dostupné z: http://www.thechemistry.cz/en/artists/pasta/
32
Art Prague Praha – 9. Mezinárodní veletrh umění, Mánes, Praha
Corners – doprovodná výstava expozice české Republiky na Expo 2010, Shanghai a Peking, Čína
Metropolis – EXPO 2010 – World‗s Fair EXPO 2010 — Český pavilon na Expo 2010, Shanghai, Čína
2009
Na pro ti to mu – The Chemistry Gallery, Praha (skupinová výstava)
Štěpánská Streetart – L‗Institut francais de Prague – Gallery 35, Praha
City Art Fest – Nitra, Slovensko
Storage Praha – The Chemistry Gallery, Praha (skupinová výstava)
Help me god I‗m jesus! – Traffo Gallery, Praha
2008
Tina B – Dukelských hrdinů 28, Praha
Names festival – Hala C, streetartový festival, Praha
Mystic Skate Cup – Subkultura – Sk8 park Štvanice, Praha
City Celebrities – Moravská galerie v Brně, Brno
2007
Laktace – Galerie Nábřeží, Praha
Street Art Praha – Galerie Školská, Praha
Mystic Skate Cup – Subkultura – Sk8 park Štvanice, Praha
Trafačka aréna – Trafačka, Praha
2006
No Discount – Galerie Nábřeží, Praha
2005
Evropská ulice – La galerie du moment, Brusel, Belgie
Evropská ulice – Galerie Nábřeží, Praha
33
2004
Infiltrace04 – Oblastní Galerie, Liberec
Whatever we got, we work with – Galerie Nábřeží, Praha
2003
Znásilněný podvědomí – Vestibul metra ve stanici Dejvická, Praha
St.ill needs you! – Galerie Nábřeží, Praha
NextWave – Galerie NOD/Roxy, Praha
Czech-in – Galerie Transpublic, Linz, Rakousko
City needs you! – Ateliér1, Praha
34
obrázek č. 6 – Pozvánka na vernisáž (plakát) Pasta Oner – Peep Show, Praha, 2011 zdroj: archiv The Chemistry Gallery
35
Pasta Oner – Peep Show Výstava českého streetartového umělce Pasty Onera se uskutečnila od 23. 9. Do 30. 10. 2011 v The Chemistry Gallery. V době konání výstavy sídlila galerie U Lužického semináře na Praze 1 (v blízkosti Karlova mostu). Výstava nesla lechtivý název Peep show a zvala na prohlídku nejnovějších děl tohoto umělce. Název byl zvolen nejen v návaznosti na několik obrazů z výstavy, které zobrazovaly pohled kukátkem, ale měl i svůj hlubší význam – peep show je – stejně jako street art/graffiti, rychlou pouliční zábavou pro kolemjdoucí (viz kurátorský text k výstavě). Výstavě předcházely dvě vernisáže (V.I.P. a pro širokou veřejnost). Výstava byla prodejní a vstup byl zdarma.
Instalace Peep Show Při vstupu do galerie návštěvník po pravé straně spatřil sérii obrazů, které byly hodně inspirované pop artem, docházelo k opakování konzumního motivu – vibrátorů, což mnoho budoucích návštěvníků odradilo od dalšího prohlížení děl. Hned po levé straně byl nejrozměrnější a nejdražší obraz výstavy „Last dinner―. Ode dveří byl přímý výhled na obraz „You are alone...―. Za „pokladnou― (pracovním stolem pro personál) byly umístěné sítotiskové plakáty a u ní se nacházely také svítící boxy s různými texty (neprodejná díla). V zadní části druhé místnosti byla menší díla: airbrushové obrazy Peep show (různé barvy), sítotiskové „Icecream Money Wars― a rytiny v hliníku, a dále velké formáty ostatních obrazů. Díla vyrobená z obrazovek hracích automatů byla v „komunikační části― prvního prostoru, kde se schází více funkčních prostorů. Přesto zde nebyla zapnuta stropní světla, aby lépe vynikly podsvícené displeje. Pouze u zdí na podlaze v první místnosti byly LED diodové zářivky různých barev (modrá a růžová), které podkreslovaly atmosféru výstavy a barevnost.
Vernisáž První V.I.P. vernisáž proběhla 21. 9. od 19 hodin a vernisáž pro širokou veřejnost 22. 9. od 19 hodin. Pro rozdělení vernisáže na dvě části se pořadatelé rozhodli
36
z čistě pragmatických důvodů: V.I.P. vernisáž se nesla ve formálnějším stylu a byla vyhrazena stálým klientům, kteří v galerii běžně nakupují a jsou zvyklí na osobnější přístup. Tomu odpovídala i úroveň pohoštění (Perfect catering), dress code a celkový duch večera. Přišlo zhruba čtyřicet hostů. Toto rozdělení mělo velký úspěch – během první vernisáže se prodalo cca 60% děl. Vernisáž pro veřejnost již byla více v duchu mladého streetartového umění. K dispozici byl bar a hudba (DJ Layup). Umělec se těší velké oblibě u mladé veřejnosti a zároveň má propagační talent, čili účast zhruba 500 hostů nebyla až takovým překvapením. Nutno říci, že nebývá zvykem, aby davy lidí čekaly před galerií na její otevření, jako tomu bylo v tomto případě. Bylo to velice příjemné a motivující pro zaměstnance galerie i samotného umělce. Počáteční dychtivost po vstupu do galerie byla jistě zapříčiněna příslibem, že prvních 100 návštěvníků získá katalog k výstavě zdarma. Jakmile se dveře galerie otevřely, po katalozích se jen zaprášilo a další již byly pouze na prodej (50,-/ks).
Doprovodné akce Youtube session
Tato akce se uskutečnila v sobotu 15. 10. 2011. Datum nebylo zvoleno náhodou, v tento den zároveň galerie oslavila své 3. narozeniny. A shodou okolností toto datum náleželo i víkendu, kdy se konal Galerijní víkend (více zde: http://galerijnivikend.cz/). Na programu bylo promítání krátkých videí z internetové stránky www. youtube.cz, které se tematicky týkaly street artu a Pasta Oner je komentoval, vysvětloval a dával do souvislostí. Ukazoval díla/lidi, kterými se inspiroval. Dále proběhl živý koncert skupiny Duropu (pop-electronica), a po nich se o další elektro náboj postaral se svým setem DJ Kleki Petra. Samozřejmě nechyběl bar zásobený alkoholickými i nealkoholickými nápoji.
37
Komentovaná prohlídka
Komentovaná prohlídka proběhla 26. 10. 2011 v půl sedmé večer. Večerem provázel sám umělec a vysvětloval zákulisí tvorby jednotlivých děl z výstavy. Tato akce byla uspořádaná poměrně spontánně a narychlo, čili účast veřejnosti nebyla velká. Celý večer se nesl v lehce komorní náladě, což pro zúčastněné byla vítaná změna oproti přelidněnosti na vernisáži.
Kurátorský text k výstavě Pasta Oner – Peep Show26 Zatímco pro jeho vrstevníky z generace oldschoolových writerů znamenal street art jen krátkou trendy odbočku, z níž se brzy vrátili zpět ke graffiti, Pasta pro sebe z této původně vedlejší silnice vybudoval dálnici první třídy. Graffiti, v němž zaujímá místo po boku zasloužilých klasiků stylu, se sice nikdy úplně nevzdal, nicméně street art ve své popové otevřenosti přece jen lépe rezonuje s jeho extrovertním založením, racionalitou, pečlivostí a smyslem pro detail. Navíc v roce 2001, kdy vytvořil první, dnes už ikonický design okřídlené zubní pasty, se graffiti věnoval už osm let, což je dostatečně dlouhá doba na to, aby mu to důvěrně známé a pevně ohraničené prostředí začalo být poněkud těsné. Na velkoplošných fasádových malbách a sítotiskových plakátech, jimiž tedy od přelomu století pravidelně zaplavuje pražské ulice, se drží výrazného, snadno rozpoznatelného stylu, v němž kromě inspirace Warholem, Oldenburgem, Koonsem nebo nejvlivnějším japonským výtvarným umělcem současnosti Takashi Murakamim vždy nalézáme fascinaci reklamou. Angažovaný boj proti její psychologické moci a zároveň stupiditě však přenechává jiným, sám je na to až příliš poučený, racionální a – dejme tomu – cool. Jeho komentáře v podobě typograficky precizně provedených sloganů nenutí diváka k provinilé sebereflexi nad konzumním způsobem života, spíše s ním nezávazně konverzují. Spojení textu a obrazu ve výtvarném umění není nic nového, ovšem způsob, jakým to dělá Pasta, je neotřelý a zábavný. Minimálně v tom, jak přesně
26
OVERSTREET, Martina. Pasta Oner - Peep Show: kurátorský text – katalog k výstavě. In: . Praha, 2011.
38
svými „claimy― vystihuje status quo dnešního třicátníka: dost pragmatického na to, aby nehasil, co ho nepálí, ale zároveň ještě dost mladého a romantického, aby se přece jen sem tam nepokusil, byť by to bylo pouze vtipnou hláškou ledabyle hozenou na mejdanu. Z tohoto pohledu pak můžeme jeho díla označit za vpravdě generační a hodná pozornosti, nehledě na jejich estetickou kvalitu ve spojení čistého stylu s jemně ironickou oslavou kýče. I ve své nejnovější tvorbě, jak ji představuje na výstavě Peep Show, Pasta stále čerpá ze street artu, na který mimochodem odkazuje už v názvu. Vždyť co je street art i peep show jiného než rychlá pouliční zábava pro anonymní kolemjdoucí? Tentokrát však se znatelnějším příklonem ke klasické malbě. Stejně jako mnoho writerů a streetartistů před ním (od Haringa přes Obeye až po Banksyho) měl Pasta vždy ambici vyrovnat se s prostředím galerie, prozkoumat ho a najít k němu vlastní cestu. Výsledek v podobě nových, místy až realisticky pojatých obrazů, je slibný. Nepostrádají nic ze své dřívější drzé přímočarosti, ale zároveň se řadí mezi současné etablované umění tak přirozeně, jako by tam patřily odjakživa.
Další tvůrci street artu v zastoupení The Chemistry Gallery Pasta Oner však není jediným streetartovým umělcem, který se prezentoval v galerijním prostředí přes The Chemistry Gallery. Je to sice jediný takový umělec, kterého galerie výhradně zastupuje, a proto je jeho životopisu věnováno více prostoru, nicméně tato galerie je spojena i s dalšími významnými jmény. Kromě již zmiňovaného Honzy Kalába je třeba uvést i jméno Michal Škapa (Tron). Tito tři umělci (a v soukromém životě i blízcí kamarádi) tvoří stálice spojované s touto mladou galerií.
39
Tron Michal Škapa, narozený roku 1978, patří k expresivnější vlně pražských writerů s velkým množstvím realizací. Věnuje se hned několika grafickým činnostem počínaje časopisem Free Magazine a Upstream přes vizuály festivalů, obaly CD hudebních skupin, knihy, webdesign, tvorbu vlastních fontů až po design plakátů a pozvánek na kulturní akce. Mezi grafické projekty za poslední dobu patří např.: Names festival (festival street artu a graffiti zmíněný v této práci), Kick the shit! Bitch!, OBR, Festival otrlého diváka pro kino Aero, IFP, vizuály pro label Bigg Boss apod. Kromě počítačové grafiky se věnuje také kresbě a specifické technice airbrush (způsob nanášení barev za pomocí miniaturního rozprašovače). Svou pestrou imaginaci přenáší dále do graffiti a vizuálních efektů. „Člen CAP, NUTS, DSK a TOYZ!―27
obrázek č. 7 – Michal Škapa, série plakátů, sítotisk zdroj: http://www.fotolog.com/gee8/38075204/#profile_start 27
Info. 834: Michal Škapa [online]. 2010, 2012 [cit. 2013-03-23]. Dostupné z: http://www.834.cz/index.php?/info/
40
Tímto však seznam spolupráce The Chemistry Gallery se streetartisty nekončí. Více či méně se snaží tento segment umění podporovat ve významné šíři a někdy je těžké určit, kde končí nebo začíná zastupování, podpora či pouze nárazová spolupráce na krátkodobých projektech. Nicméně níže uvedený přehled by měl shrnovat všechny streetartisty, kteří s The Chemistry Gallery přišli pracovně do kontaktu. Někteří si však nepřáli, aby byla v práci zveřejněna jejich civilní jména a přáli si zůstat zmíněni pouze pod uměleckými pseudonymy, což autorka práce plně respektuje.
Nick Zipper Nick Zipper měl společně s Davidem 87 v The Chemistry Gallery výstavu „Brand new―, kterou galerie otevírala svůj prostor u Lužického semináře v roce 2010. Nick Zipper často participuje na skupinových výstavách, klasickému graffiti se však věnoval velice krátce (zhruba tři roky), což je v tomto oboru ojedinělé. Krom těchto aktivit však reprezentuje galerii i v rámci malby pro veřejnost či na workshopech. Malba pro veřejnost je v rámci galerie spojena většinou s různými hudebními festivaly (např. United Islands v roce 2011), projekt nese název Chemistry zone a před zraky návštěvníků tak dochází k tvorbě nového díla. Akce bývá doplněna i o doprovodné sprejování na trička, která jsou následně prodávána. Často má tato tvorba u kolemjdoucích úspěch, trička jsou hojně kupována, což svědčí o rostoucím zájmu o tento styl umění. Workshopy jsou většinou koncipovány pro firmy v rámci jejich teambuildingových aktivit, zaměstnanci si techniku spreje zkouší na „vlastní kůži― a vytvořená díla si následně odnášejí domů.
41
obrázek č. 8 – Chemistry zone – Nick Zipper, United Islands, Praha, 2010 zdroj:http://dariadaria.rajce.idnes.cz/United_Islands_Chemistry_zone_and_party_Jess_s _place_26.6.2010#berlin_240.jpg Nick Zipper se v rámci spolupráce s The Chemistry Gallery zúčastnil i celosvětové akce „Wall to Wall―, kterou společnost Converse poutá pozornost ke své značce. V rámci této konkrétní spolupráce se jednalo o pomalování zdi před galerií Zipperovou tvorbou. Celosvětově je u takovéhoto díla vždy nenápadně zahrnuto logo společnosti a video z procesu tvorby se virálně šíří na internetu. Dochází tedy ke konkrétní akceptaci street artu nejen v galerijním, ale i v reklamním prostředí, jak bylo nastíněno v kapitole věnující se vzniku graffiti.
42
Openmindz360 Umělec Openmindz360 je již známým představitelem neoficiální výtvarné scény na Ostravsku, ovšem jeho tvorbu lze nalézt v pražských galeriích. Jeho působení nelze zužovat pouze na street art. Kromě malby větších pláten olejovými, akrylovými či aerosolovými barvami tvoří také originální skulptury, charakteristické prostorové instalace, trojrozměrné dekorace, loutky, navrhuje oblečení a dokonce ilustroval několik knih. Umělecky ztvárnil nepřeberné množství interiérů. „Založil dnes už zaniklou uměleckou skupinu Heroes a několikrát se ukázal v televizních pořadech (Kultura, Salon, Letadlo), ve kterých jako správný umělec prezentoval své dílo. Vystavoval jak v České republice, tak v zahraničí a jeho obrazy a díla jsou zastoupeny převážně v soukromých sbírkách.―28 Openmindz 360 byl zastoupen The Chemistry Gallery na veletrhu Art Prague 2013, který se v březnu 2013 konal v Kafkově domě. Jeho civilní jméno je Marek Nenutil.
obrázek č. 9 – Openmindz360, Streetart, 2010 zdroj: http://www.openmindz360.com/paints.html 28
About me. Openmindz 360 [online]. 2008-11 [cit. 2013-03-24]. Dostupné z: http://www.openmindz360.com/about.html
43
Obic Jeden z nejstarších, ale zároveň nejoriginálnějších aktivních writerů v České republice. Zabývá se nejen graffiti, ale i užitou grafikou, malbou, linorytem a instalacemi. Originalita jeho tvorby spočívá v experimentech s formou. „Postupem času svůj vyzrálý monumentální projev posunul až někam do oblasti typografického purismu. Téměř úplně eliminoval expresivní práci s obrysy a barvami ve prospěch promyšlené vrstvené linearity a dokonale čistého tvaru. Jeho práce mají přitažlivost ornamentálního grafického labyrintu.―29
obrázek č. 10 – Obic, fotografie z výstavy Městem posedlí, 2012 zdroj: http://www.taktum.cz/vystavy/mestem-posedli/#c54
29
Shoot when you can. The Chemistry Gallery [online]. 2012 [cit. 2013-03-24]. Dostupné z: http://www.thechemistry.cz/exhibitions/shoot-when-you-can/
44
Sasanca Zastoupení žen ve streetartové tvorbě v České republice není příliš časté, zvláště na pomyslné špičce tohoto oboru. Nicméně Sasanca (Petra Gherbetz) je důkazem toho, že i žena si mezi graffiti umělci dokáže vybojovat své čestné místo. Na jejím stylu je ženský prvek tvorby, určitá něžnost, naprosto nepřehlédnutelný. Zmíněná něžnost však nabízí jistý klam. Při bližším prozkoumání díla zjistíme, že zjemnělou technikou jsou zobrazovány například různé příšery a zrůdy. Je vidět, že ji tato konfrontace stylu a obsahu velice zajímá. Narodila se v roce 1976 v Ostravě a na tamní univerzitě i studovala umění. Je členkou uměleckých skupin Heroes, Cyber fire a členkou uměleckého projektu Avantgarden. Zaměřuje se na velkoformátové malby, design a svou vlastní módní značku Charaktera.30 Tvoří hlavně mimo Prahu a do povědomí se zapsala především svým druhým místem na ilustrátorské soutěži Secret Wars (finále se konalo v květnu 2012).
30
About. Sasanca [online]. 2011 [cit. 2013-03-24]. Dostupné z: http://www.sasanca.com/#!about
45
obrázek č. 11 – Sasanca, ukázka z výstavy v Galerii Trafačka zdroj: http://m.ihned.cz/?article[gallery][detail_id]=2645110&article[gallery][from]=0&article [gallery][id]=1907590&article[id]=56981170&p=700000_d
46
Bior Civilním jménem Matěj Olmer, syn českého herce, scénáristy, spisovatele a režiséra Víta Olmera. Graffiti se věnuje již od svých dvanácti let, nicméně jeho hlavní tvorbou je v současné době abstraktní malba. V květnu roku 2009 vystavoval svá díla v Trafo galerii, která je součástí kreativního prostoru Trafačka, jemuž je věnována i část této práce. Výstava nesla název „Čáry―. „Čáry jako maximálně očištěná gesta. Výraz zredukovaný na nejzákladnější nutnost, autentickou vnitřní potřebu. Tvořit znamená čarovat, konat rituál – bohoslužbu. A pro tento akt by měla být duše a mysl očištěná a srdce připravené.―31 Jeden čas byl BIOR pokládán za nekorunovaného krále pražské graffiti scény.
obrázek č. 12 – Matěj Olmer, Čáry, Trafo galerie, 2009 zdroj: http://www.artalk.cz/2009/05/07/tz-matej-olmer/
31
Matěj Olmer: Čáry. Graffneck [online]. 2009 [cit. 2013-03-24]. Dostupné z: http://www.graffneck.cz/view/382-matej-olmer-cary-vernisaz-11-5-09-od-19-00-v-trafo-galerii
47
Hanes Jeho hlavním zájmem je grafika s důrazem na typografii a vytváření autorských stylů písma. K této specializaci směřuje (na rozdíl od většiny tvůrců zmíněných v této práci) více než k malbě. Graffiti se věnuje stále, ale ve větší míře svůj čas věnuje produkci písma, plakátů a knih. Jeho civilní jméno je Jan Horčík.
obrázek č. 13 – Hanes, ukázka z výstavy Shoot When You Can, The Chemistry Gallery, 2012 zdroj: http://kicktheshit.phatbeatz.cz/shoot-when-you-can?page=3
48
X-Dog Tento autor se vyznačuje rozporuplným působením na diváka. Výstižně je jeho styl přiblížen na oficiálních stránkách The Chemistry Gallery v rámci textu k výstavě Shoot When You Can ..., kde X-Dog prezentoval nejen své plátno, ale i skulptury: „Základ svěžího projevu tohoto stále aktivního writera tvoří výbušná směs kritického sarkasmu, smyslu pro humor a malby, která má kořeny stejně tak v naivním umění jako v animovaných pohádkách pro děti nebo v kreslených vtipech. Jeho práce, které mají často výraznou pointu, sice na jedné straně vzbuzují úsměv, ale nevyhýbají se ani nevybíravým komentářům na účet dnešní společnosti. Nezakládá si na vybroušené formě, ale na sdělení.―32
obrázek č. 14 – X-Dog, Guernica, 2010 zdroj: http://www.fotolog.com/xdoog/45944957/
32
Shoot when you can. The Chemistry Gallery [online]. 2012 [cit. 2013-03-24]. Dostupné z: http://www.thechemistry.cz/exhibitions/shoot-when-you-can/
49
Kreativní prostor Trafačka Dalším prostorem, který se (dokonce dříve než The Chemistry Gallery) stal katalyzátorem pro lepší postavení streetartové scény v očích veřejnosti, je kreativní prostor Trafačka. Jedná se o multifunkční prostor vybudovaný v industriálních halách bývalé trafostanice na Praze 9 (Libeň). V roce 2007 zde vzniklo několik uměleckých ateliérů, které však byly chápány pouze jako dočasný prostor pro tvorbu, jelikož město mělo ohledně využití budovy a parcely jiné představy. V sousedství postupně vznikalo velké obchodní centrum a každé další setrvání umělců na Trafačce bylo nejisté. Nicméně projekt si získal takovou oblibu a podporu veřejnosti, že z krátkodobého fungování a nejistoty se stala naprosto funkční jednotka, která obohacuje kulturní život v Praze již šestým rokem. A dokonce dochází k rozšiřování nejen programu a činností, ale i k rozšiřování v rámci budov v této lokalitě. Trafačka v současné době nabízí, organizuje a zaštiťuje kromě ateliérů i rezidenční pobyty, klubové akce, veřejné diskuse, koncerty, výstavy, promítání, módní přehlídky, divadelní představení, umělecké festivaly a mnoho dalšího. Multifunkčnost prostoru tak není pouhou frází. Filosofii tohoto kulturního prostoru dokládá následující citace: „Tvář Trafačky se pozvolna mění (s přibývajícími i ubývajícími umělci). Jak je ale patrno i z jejího „opláštění―, své původní zaměření nezapře. Graffiti, street art, konceptuální umění. Tvorba generace mladých umělců ve jménu DIY (Do It Yourself).―33 Výstavní koncept Galerie Trafačka není nijak striktně vymezen, ale většinou se soustředí na prezentaci současného umění, mladé umělce, kteří často určují umělecký směr celé generace. Mnozí z těch, kteří byli u vzniku prostoru, jsou nyní zastupováni předními českými galeriemi a jejich tvorba se stala nedílnou součástí sbírek mnoha předních sběratelů současného umění.
33
O nás. Trafačka [online]. [cit. 2013-04-06]. Dostupné z: http://trafacka.cz/o-nas/
50
Ateliér zde má například již zmiňovaný streetartista Jan Kaláb (jeden ze zakladatelů projektu), ale i mnoho dalších zvučných jmen, mezi která patří Epos 257, Michal Cimala, Jakub Nepraš a mnozí další.
Namesfest Trafačka, o.s. organizovala i první mezinárodní streetartový festival v Čechách, který nesl název Names. Probíhal na různých místech po celé Praze, a to od 26. srpna do 6. září roku 2008. Navazující výstava Names se konala ve dnech 8. září – 13. října 2008 v galerii Trafačka a jejím okolí. Název festivalu je pro celou street art – graffiti scénu naprosto signifikantní, jelikož vystihuje potřebu tvůrců zanechávat za sebou skrz tuto tvorbu určitý podpis ve městě, jméno, pojítko k dalším svým dílům. Festivalu se zúčastnilo zhruba šest desítek umělců z celého světa34, jejichž práci si veřejnost mohla prohlédnout na legálních zdech či jiných plochách, na které byly umístěny 3D objekty. Organizační tým, opět v čele s Janem Kalábem, ani nečekal takový úspěch. Spíše tvořili festival jakoby sami pro sebe, aby se umělci sešli a mohli legálně tvořit. Přesah festivalu však předčil jejich očekávání. Festival probíhal i s bohatým doprovodným programem, v jehož rámci se uskutečnily různé diskuse, přednášky, promítání filmů, komentované prohlídky graffiti ve městě či závěrečná soutěž o nejlepší „piece―. Cenu diváků v hodnotě 30 000 Kč získal Masker, cenu Best piece (hodnoceno porotou složenou ze 48 umělců a organizátorů festivalu) v hodnotě 100 000 Kč vyhrál holandský umělec Zedz. Tvorbu vítěze ceny Best piece lze charakterizovat následujícími slovy: „ZEDZ linie, úhly, čisté barvy; svět velikých forem střídají titěrné detaily; maluje plátna,
34
et al. Metropolis. 1st ed. Blanka Čermáková. Prague: Commissioner General Office for the Participation of the Czech Republic at the World Exposition EXPO 2010 Shanghai, 2010, 97 s. ISBN 978-80-254-6922-4., str.97
51
spolupracuje s oděvními designéry i architekty, inspiruje se estetikou japonských transformers, vytváří svoje objekty, kde hlavní roli hraje písmo.―35
obrázek č. 15 – Masker, Vítězné dílo festivalu Names – cena diváků, Praha, 2008 zdroj:http://www.namesfest.net/autogallery60a2.html?show=UMELCI%20%20ARTISTS%2FMASKER
35
Umělci: Zedz. Namesfest [online]. [cit. 2013-04-06]. Dostupné z: http://www.namesfest.net/content0985.html?content.48
52
obrázek č. 16 – Zedz, Vítězné dílo festivalu Names – Best piece (1), Praha, 2008 zdroj:http://www.namesfest.net/autogalleryab56.html?show=UMELCI%20%20ARTISTS%2FZEDZ
53
obrázek č. 17 – Zedz, Vítězné dílo festivalu Names – Best piece (2), Praha, 2008 zdroj:http://www.namesfest.net/autogalleryab56.html?show=UMELCI%20%20ARTISTS%2FZEDZ Dalšími z umělců, kteří se festivalu zúčastnili, byli mimo jiných i tito (v seznamu kladen důraz na české tvůrce)36: Akim (Německo) Apa (Švédsko) Ash (Dánsko) Bior (Česká republika) Blu (Itálie) Brad Downey (USA) Epos (Česká republika) Fshizz (Česká republika) Gatoe (Česká republika)
36
KALÁB, Jan. Names: První festival street artu a graffiti v České republice : 26. srpen - 12. říjen 2008. Praha: Občanské sdružení Trafačka, 2008, 184, 186. ISBN 978-80-254-3191-7.
54
Geno (Česká republika) Hitotzuki (Japonsko) Honet (Francie) Cheet (Česká republika) Incubus Project (Ruská federace) Jana (Brazílie) Keramik (Rakousko) KR (USA) Lice (Česká republika) Loomit (Německo) M-City (Polsko) Marie (Česká republika) Masker (Česká republika) Mind (Česká republika) Mode 2 (Spojené království Velké Británie a Severního Irska) Pasta (Česká republika) Phoe (Česká republika) Point (Česká republika) Post (Česká republika) Rebel Ink (Itálie) Robot X.8203 (Česká republika) Sonik (USA) Stak (Francie) Style Konstruktor (Ruská federace) Teve (Česká republika) Treee (Česká republika) Tron (Česká republika) Udo Kraft (Česká republika) Via Grafik (Německo) Vitché (Brazílie)
55
X-Dog (Česká republika) Zasd (Německo) Zbiok/Zbk (Polsko) Zedz (Nizozemsko) Zezão (Brazílie) Zipper (Česká republika) 1331 Sheem (Česká republika)
Městem posedlí The Chemistry Gallery i Trafačka se sešly v rámci spolupráce na pokračování festivalu Names. Tentokrát festival nesl název Městem posedlí – Stuck on the City. Podtitul celého projektu zněl „Ilegální umění v legálním světě―. Na celou akci navazovala ojedinělá streetartová výstava v Galerii hlavního města Prahy – Městské knihovně na Mariánském náměstí na Praze 1. Výstavu pořádala nejen Galerie hlavního města Prahy, ale také společnost Taktum (www.taktum.cz) a probíhala dle původního plánu od 10. 10. 2012 do 13. 1. 2013. Díky velkému úspěchu však byla prodloužena až do 27. 1. 2013.37 Mezi vystavujícími byli umělci nejen z České republiky, ale i ze zahraničí: Akay (Švédsko) Bates (Dánsko) Bior (Česká republika) Brad Downey (USA) Delta (Nizozemsko) Epos 257 (Česká republika) Escif (Španělsko) 37
Městská knihovna prodloužila výstavu graffiti do 27. ledna. Metro: On-line deníku Metro [online]. 2013 [cit. 2013-04-16]. Dostupné z: http://www.metro.cz/mestska-knihovna-prodlouzila-vystavu-graffitido-27-ledna-pmm-/metro-extra.aspx?c=A130104_162241_metro-extra_jbs
56
Honet (Francie) Horfe (Francie) How&Nosm (Španělsko) M-City (Polsko) Masker (Česká republika) Obic (Česká republika) Pasta (Česká republika) Poet 73 (Německo) Point (Česká republika) Rebel Ink (Itálie) Smash 137 (Švýcarsko) Spino (Česká republika) Swoon (USA) Tron (Česká republika) X-Dog (Česká republika) Zedz (Nizozemsko) Pro nezasvěceného člověka mohou být jména autorů (natož jejich přezdívky) naprosto neznámými výrazy. Přesto všichni patří k tomu nejlepšímu, co mohou jednotlivé komunity nabídnout. „Jsou tady práce ortodoxních sprejerů (writerů) i těch, kteří dávno překonali formální a tematické omezení svého podpisu (tagu) a vyjadřují se naprosto svobodně. (...) Někteří autoři se posunuli směrem k tradičním médiím, jiní zůstali věrní názorovému gestu a akci. (...) I když mají kořeny v nezávislé zóně, skoro všichni vystavení autoři se už stejně jistě jako na ulici pohybují v galeriích. Je jasné, že piece na fasádě domu uprostřed rušné ulice působí docela jinak, než když je provedený na plátně pověšeném v bílé kostce výstavní síně. Přestože je to riskantnější řešení, ve prospěch co největší autenticity vznikala proto většina monumentálních děl těsně před výstavou přímo na zdi galerie a vedle v podstatě artových pieců se přirozeně objevují i nenáviděné tagování a bombingvii. To proto, aby nevznikl mylný dojem, že writeři, kteří umějí namalovat „takové hezké obrázky―, nevezmou do ruky fix nebo sprej a nevyrazí
57
s nimi ven do ulic. Nemusí se to zdát, ale je to tak, oni jsou totiž stále Městem posedlí.―38
Doprovodný program Doprovodný program ani tentokrát nepostrádal pestrost a různorodost. Návštěvníci výstavy si mohli poslechnout nejednu komentovanou prohlídku s kurátorem, účastnit se různých diskusí, přednášek, filmových projekcí, workshopů, city walks atd.
Diskuse – Graffiti, veřejný prostor / kreativita versus krimi V rámci problematiky této diplomové práce byla velice zajímavá část doprovodného programu, která se věnovala veřejné diskusi na téma „Graffiti, veřejný prostor / kreativita versus krimi―. Konala se 30. 10. 2012 od 19 hodin v Malém sále Městské knihovny na Mariánském náměstí. Diskuse se zúčastnil Radek Wohlmuth (kurátor výstavy), Vladimír 518 (umělec), Pasta Oner (umělec), Zdeněk Lukeš (teoretik architektury), Ondřej Šefců (památkář za NPÚ), Vladana Rýdlová (produkční festivalu Městem posedlí). Jak se dalo očekávat, diskuse mezi streetartovými umělci na jedné straně a konzervativnějšími úředníky a architekty na straně druhé, se lehce vyostřila. Kromě klasické kontroverze graffiti a street artu se řešila i témata street artu v galerijním prostředí či systém rozhodování o veřejných plochách. Kontroverzi graffiti a street artu jistě není třeba v této části práce více rozebírat. Pozornost je vhodnější věnovat ostatním řešeným tématům. V rámci kontextu street art a galerie Vladimír 518 zmínil problém nejasnosti postoje k této problematice mezi samotnými tvůrci. Jakoby se graffiti scéna rozdělila na 38
Novinky: Městem posedlí / Stuck on the City. Trafačka [online]. 2012 [cit. 2013-04-07]. Dostupné z: http://trafacka.cz/novinky/mestem-posedli-stuck-on-the-city/
58
dva proudy s odlišným názorem na street art v galerijním prostředí. Jedna část se domnívá, že street art a graffiti nemají v galeriích své místo, protože přistoupením na legální užití tvorby ztrácí daná tvorba na autenticitě a svém hlavním smyslu a významu. Samotná podstata graffiti jakožto revoltujícího projevu mizí a tvůrce se v podstatě zaprodává systému, proti kterému původně brojil (v současné době street art vystavují spíše komerční galerie). Druhá skupina věří, že se jedná o pouhý posun tvorby. Stejně jako street artu předcházelo graffiti, je prezentace tvorby těchto umělců v galeriích jakýmsi dalším přirozeným krokem vývoje. Nejedná se pouze o lidi starší generace, které by už nelákala ulice a potřeba vyhraněných názorů, ale o skupinu tvůrců napříč věkovým spektrem i styly výtvarné sebeprezentace. Je velice obtížné přiklonit se na stranu kteréhokoliv názoru, v každém je určitá část pravdy a jak během diskuse Vladimír 518 řekl: „Až budoucnost odhalí, kdo měl pádnější argumenty.―39 Velice zásadní rozpor v rámci diskuse nastal ve chvíli, kdy došlo na téma rozhodování o veřejných plochách. V rámci snah legalizovat určité plochy nastává mnoho problémů. Nejvíce jich přichází ve chvíli, kdy se samotní tvůrci rozhodnou převzít iniciativu a snaží se jednat s městem o nevyužitých plochách, které by rádi výtvarně ztvárnili. V tuto chvíli se z úředníků a politiků stávají kurátoři, kteří rozhodují, jaké umění ve veřejném prostoru bude a jaké nikoliv. Netřeba složitě vysvětlovat, že to pro umělce není šťastně řešený systém a v konečném důsledku to není dobré ani pro město, resp. lidi v něm žijící, protože výběr díla ovlivňuje jejich každodenní život. A právě proto by o tom měl rozhodovat člověk s výtvarným vzděláním a potřebnou kvalifikací. V tomto oboru již přestává stačit názor architekta z památkové péče. Pokud se situace nezmění, budou přibývat zdi podobné té z Prahy 4, která byla řešena i v diskusi. Městská část se rozhodla vytvořit legální plochu pro graffiti v podchodu metra Budějovická. Vzhled této plochy však schvalovali lidé bez potřebného vzdělání a proto byl z přihlášených návrhů vybrán ten, který nejvíce odpovídal pokleslé líbivosti bez uměleckého přesahu. Kauzu lze přirovnat k výše zmíněnému problému podchodu na Nádraží Klánovice. Autorem finálního ztvárnění na Budějovické je graffiti tvůrce s pseudonymem Phoe. Je třeba ocenit snahu a vstřícný krok Prahy 4, nicméně řešení
39
Vladimír 518. Městská knihovna. Graffiti, veřejný prostor / kreativita versus krimi. Praha, 30.10.2012.
59
nebude ideální, dokud veškerá vynaložená energie a náklady na materiál nepovedou ke kvalitním výtvarným výsledkům. A ty mohou být zajištěny pouze v případě, že rozhodující slovo bude mít odborník. Toto řešení vyplynulo i z této veřejné diskuse. Praha 4 věřila, že uchrání stěnu na Budějovické od nežádoucího graffiti právě tím, že na ni umístí jedno velké dílo, které se bude zamlouvat všem. Mezi writery funguje určité pravidlo, že se netaguje na díla ostatních. V tomto případě se však proti výslednému dílu strhla mezi writery taková vlna nevole, že by výsledný efekt mohl být nakonec i opačný, než kvůli kterému byl projekt vytvořen.
obrázek č. 18 – Phoe, Legální tvorba v podchodu metra Budějovická, Praha, 2012 zdroj: http://kicktheshit.phatbeatz.cz/budejovicka-podchod
60
Zdi Přesah výstavy do města začal intervencí v rámci výtvarného ztvárnění plochy na Národní třídě. Plochy, na kterou v rámci festivalu Names umístil své dílo Ital Blu – známou ležatou osmičku s tanky. Stavba měnila svého majitele, proto se organizátoři akce rozhodli narychlo (a naposled) ji využít jako určitou pozvánku na tehdy připravovaný festival Městem posedlí. Zeď si rozdělili čtyři čeští umělci: Jan Kaláb, Pasta Oner, Michal Škapa a X-Dog. Tímto projevem začalo nové vytváření galerie pod širým nebem. V rekordním čase a v době parného počasí se museli vyrovnat s rozlehlou fasádou. Nicméně originální pozvánka na výstavu byla na světě. V dnešních dnech je však dílo již zásadně narušeno probíhající stavbou.
obrázek č. 19 – Point, Pasta Oner, Tron, X-Dog – „Pozvánka― na mezinárodní přehlídku graffiti scény Městem posedlí, Praha, 2012 zdroj:http://praha.idnes.cz/graffiti-na-narodni-tride-v-praze-d4v-/prahazpravy.aspx?c=A120620_144200_praha-zpravy_kol
61
Tým lidí z The Chemistry Gallery měl na starost organizaci části doprovodného programu, k němuž patřilo zajištění dalších legálních ploch pro tvorbu umělců účastnících se festivalu. Ač se dalo očekávat, že po úspěchu festivalu Names bude shánění legálních ploch snazší, tak čtyři roky časové prodlevy mezi těmito dvěma festivaly se postaraly o to, aby povolaní lidé na úřadech zaujali opět nedůvěřivý postoj k záměru celé akce. Nicméně naštěstí ne ve všech případech, takže několik legálních ploch nakonec v rámci festivalu „prokouklo―. Prvním krokem bylo vytipování nevyužitých ploch v zajímavých lokalitách Prahy a následné zjišťování vlastníků. Ve většině případů však vlastníků bylo více, proto musela přijít na řadu jednání mezi nimi či hledání jednoho, který by zastoupil názor všech. I přes mnohá úskalí se od většiny vlastníků vytipovaných ploch povedlo získat souhlas. Většinou byli návrhem nadšeni, protože omítka na jejich nemovitosti nebyla v úplně ideálním stavu a organizátoři byli ochotni ji na vlastní náklady opravit a zvelebit. Když majitelé zjistili, že tvůrci budou umělci plně etablovaní ve světě umění (často i pobírající za svá díla desetitisícové částky), pocítili i určitou hrdost, že takové umění bude zrovna na jejich majetku. Podobně přistupovaly i firmy pronajímající takové plochy. Nicméně pro ty měl před uměním vždy přednost výdělek z reklamy a proto nedokázali zaručit, že dílo nebude v brzké době zakryto reklamní plachtou (v případě, že by se náhle objevil platící zájemce o plochu). Tento fakt by samozřejmě nebyl překážkou, dílo by bylo pod plachtou chráněno a kdykoliv by mohlo být zase dočasně odhaleno. Pronajímající firmy se však obávaly i toho, že by potenciální platící zájemci o reklamní plochu ztratili zájem právě díky vzniklému umění. Nechtěli by být tou firmou, jejíž reklama překryla malbu od umělce. Obávali se negativních ohlasů veřejnosti a z toho plynoucího ohrožení image firmy. Tím nastává v debatě zajímavý obrat v rámci smýšlení ohledně graffiti a streetartové tvorby. Zdá se, že již dochází k určitému zlepšení přístupu k tomuto druhu umění. Možná není jeho akceptace ještě úplná, ale je již zřejmé, že minimálně firmy si uvědomují sílu tohoto výtvarného média (pokud je však vytvořeno legální cestou). Cesta k uskutečnění díla však nekončila u získání souhlasu majitelů. Druhým krokem bylo povolení z oficiálnějších kruhů, v případě zdí nacházející se v Pražské 62
památkové rezervaci bylo nutné i povolení od památkářů. Největším problémem se však ukázala být informovanost úředníků ohledně postupu v takových situacích. Každý se bál konkrétně k problematice vyjádřit a vždy radši odkázal na někoho jiného, u koho se situace naprosto shodně opakovala. Proto byla jednání natolik zdlouhavá a mnohdy i neúspěšná. K několika objektům obdržel realizační tým zamítavé vyjádření odůvodněné přílišnou výrazností a barevností děl, která by mohla odvádět pozornost od architektonicky zajímavých budov v památkové rezervaci. Přesné vyjádření Národního památkového ústavu je přílohou č. 2 („Vyjádření Národního památkového ústavu ve věci výtvarného ztvárnění vybraných ploch v Pražské památkové rezervaci―) této diplomové práce. Po všech peripetiích a schůzkách vznikl seznam šesti ploch, které se vedle děl z výstavy uvnitř galerijních prostor ucházely o cenu Best piece. Hlasování proběhlo na internetu, veřejnost volila vítěze přes portál iDnes.cz.
63
obrázek č. 20 – Mapa soutěžících graffiti – Městem posedlí, Praha, 2012 zdroj:http://zpravy.idnes.cz/mestem-posedli-01o-/specialnipriloha.aspx?y=domaci/mestem-posedli.htm
64
Vítězným dílem se stala malba s názvem Choose to be happy od Pasty Onera – štít domu na Vítězném náměstí, konkrétně ve Verdunské ulici v Praze 6.
obrázek č. 21 – Pasta Oner, Choose to be happy, Praha 6, 2012 zdroj:http://www.goethe.de/ins/cz/pra/kul/duc/k is/cs10719894.htm Samotná realizace z organizačního hlediska tohoto díla probíhala téměř ideálně. Vedení Prahy 6 bylo vstřícné a nabízelo řešení schůdná pro obě strany. Například nedošlo k tendencím razantně měnit dílo. To bylo kompenzováno smluvní dohodou, že určitou dobu po vytvoření díla se sejde komise, která rozhodne, zda dílo na domě zůstane nadále nebo bude na náklady organizátorů odstraněno. Vzhledem k pozitivním ohlasům veřejnosti a úspěchu díla se komise rozhodla dílo zachovat až do doby, než dojde k zástavbě proluky novou budovou.
65
Kauza Nuselský most Následující příklad lze považovat za jasnou ukázku, jak může jednání o legálních plochách v extrémních situacích probíhat a jak také často končí. V rámci shánění legálních ploch pro tvorbu umělců z festivalu Městem posedlí se naskytla nabídka pomalovat pilíře Nuselského mostu. Nabídka i nápad vzešly koncem června roku 2012 ze strany Magistrátu hlavního města Prahy, vlastníka Nuselského mostu. Na most měli malovat následující umělci: „Tron, Pasta, Point, Obic, Geno, X-dog, Horfe, Zedz (pilíře) a Erab, Derk, Gyzmo, Zeb One (nosníky). Společným tématem maleb by byl takzvaný "duální princip" daný vlastním charakterem mostu – pilíře jsou vždy po dvou. Podle autorů projektu navíc most symbolizuje největší z protikladů lidského světa – život a smrt.―40 Úředníci magistrátu souhlasili s jeho výtvarným ztvárněním a 27. srpna 2012 vydali i oficiální vyjádření. Dalším krokem bylo schválení od Technické správy komunikací hlavního města Prahy, které bylo projektu také uděleno. Ten samý den, kdy organizátoři obdrželi oficiální souhlas vlastníka, podali žádost o povolení i na Národní památkový ústav (NPÚ). Již po dvou dnech však NPÚ žádost razantně zamítl. Na veřejnosti se objevilo i negativní vyjádření posledního žijícího spoluautora Nuselského mostu architekta Stanislava Hubičky. Ve všech žádostech a dokumentech bylo uváděno, že se jedná pouze o dočasnou malbu, která nebude penetrovat (nenaruší) beton, který se na pilířích mostu nachází. Na potvrzení tohoto tvrzení byla také zadána studie odborníkům z ČVUT (České vysoké učení technické v Praze), kteří to vědecky potvrdili. Dalším argumentem pro uskutečnění záměru bylo to, že most by měl v blízké době projít rekonstrukcí, která by stávající plášť pilířů zrenovovala. Na mostě by tedy po rekonstrukci nezbyly sebemenší známky streetartové malby.
40
Nuselský most se na podzim zbarví, pomalují ho streetartoví umělci. IDnes.cz [online]. Praha, 2012 [cit. 2013-04-11]. Dostupné z: http://praha.idnes.cz/nuselsky-most-pomaluji-ho-streetartovi-umelci-fr3/praha-zpravy.aspx?c=A120817_1817746_praha-zpravy_sfo
66
Celý projekt na sebe brzy upoutal značnou pozornost, veřejnost se začala vyjadřovat k původnímu záměru a bylo sepsáno mnoho peticí. V těchto online peticích se proti záměru vyjádřilo 488 lidí41, pro bylo 2460 lidí42. Závěr, ke kterému veřejnost tíhla, se tedy zdá jasný. Argumenty byly různé. Velice zajímavé argumenty se však objevily mezi samotnými umělci a tvůrci graffiti. Ti se paradoxně také rozdělili na dva tábory. To, že jedna část souhlasila, není překvapením. Ale nesouhlas tvůrců graffiti, kteří se razantně stavěli proti výtvarnému ztvárnění mostu, může být pro mnohé překvapující. Mezi jejich základní argumenty patří absence konkurzu na to, kdo se takového díla ujme (jména byla dána v rámci festivalu). Je minimálně zvláštní, že se takový argument objevil pouze v případě této velice medializované festivalové intervence. Dalším častým argumentem byla polemika nad smyslem tohoto legálního díla. Mnoho ze streetartistů si dokázalo na pilířích představit „syrové― graffiti, ale vizualizace jim přišla příliš sofistikovaná, galerijní, příliš legální. Dostáváme se tedy na opačný konec problému konfrontace street artu s galerijním prostředím. Vzniká druh pojmu, který by se dal nazvat „galerijním street artem―, který je částí graffiti tvůrců ve veřejném prostoru zavrhován. Tvůrci se tedy ocitají v nezáviděníhodné situaci, kdy si veřejnost není jistá svou akceptací jejich tvorby v galeriích, ale ve výsledku mají stejné pochyby i v rámci ulic města. Otázkou však zůstává nakolik je toto dvojí odmítání efektem pouze této intervence a její značné medializace, která vždy vyvolává mnoho závisti a negace.
41
Ne proměně Nuselského mostu!. Petice 24 [online]. 2012 [cit. 2013-04-10]. Dostupné z: http://www.petice24.com/ne_promn_nuselskeho_mostu 42 ANO barevný Nuselský most. Petice 24 [online]. 2012 [cit. 2013-04-10]. Dostupné z: http://www.petice24.com/ano_barevny_nuselsky_most
67
obrázek č. 22 + 23 – Jan Kaláb, vizualizace street artu na Nuselském mostě (před + po), Praha, 2012 zdroj: http://praha.idnes.cz/nuselsky-most-pomaluji-ho-streetartovi-umelci-fr3-/prahazpravy.aspx?c=A120817_1817746_praha-zpravy_sfo Jako reakce na tuto kauzu se v rámci výstavy v Městské knihovně objevila v prostoru Pasty Onera „instalace― parodizující celou situaci. Na zdi byly umístěné tři předměty představující památkové suvenýry z Nuselského mostu – hrníček a tričko s fotografií mostu a do třetice přívěsek z úlomku betonu. Sám autor se k tomu v rámci katalogu k výstavě vyjádřil takto: „Ironizuji náhlý projev obdivu části české výtvarné scény k pohledovému betonu.―43 V areálu Nuselského mostu se však již určitý druh street artu nachází. Konkrétně instalace od Krištofa Kintery v parku pod mostem, která nese název Z vlastního rozhodnutí. Jedná se o dílo věnované těm, kteří z mostu skočili. Dokonce za tuto sochu získal cenu za výtvarnou Osobnost roku 2011, kterou uděluje renomovaný časopis Art&Antiques. 43
VOSKOVCOVÁ, Klára, Radek WOHLMUTH a Vladana RÝDLOVÁ. TAKTUM S.R.O. Městem posedlí: Ilegální umění v legálním světě. Praha, 2012. katalog k výstavě., str. 47
68
V online verzi Hospodářských novin bylo dílo popsáno následovně: „Samotná socha, instalovaná v parku Folimanka pod mostem, zve minimálním sochařským gestem k pohledu vzhůru a k usebrání myšlenek nad peripetiemi, jež mohou vést k až tragickým rozhodnutím.―44 Jedná se o naprosto signifikantní rozdíl v přístupu veřejnosti ke street artu. Takovéto instalace jsou vřele oceňovány, zatímco malby, které se mají stát součástí již existujících objektů, jsou zatracovány. Naznačuje to určitý druh předsudků, které v mysli veřejnosti v rámci street artu, konkrétně graffiti, přetrvávají. A to i přes to, že v rámci pilířů mostu by se jednalo o malbu, nikoliv sprej.
obrázek č. 24 – Krištof Kintera, Z vlastního rozhodnutí (Memento mori), modifikované pouliční osvětlení, Praha, 2009 – 2011 zdroj: http://www.kristofkintera.com/pages-work/volition/volition1.htm
44
Prohlédněte si lampu, díky níž se Krištof Kintera stal výtvarnou osobností roku. Art.ihned [online]. 2012 [cit. 2013-04-10]. Dostupné z: http://art.ihned.cz/umeni-a-design/c1-54466980-prohlednete-silampu-diky-niz-se-kristof-kintera-stal-vytvarnou-osobnosti-roku
69
Samotná výstava v Městské knihovně Je třeba vrátit se k hlavní akci celého projektu Městem posedlí – k výstavě v Městské knihovně na pražském Mariánském náměstí. Základním problémem je již řešený přechod street artu do galerií. Přistoupíme-li na názor (viz diskuse „Graffiti, veřejný prostor / kreativita versus krimi― v rámci doprovodného programu), že galerie jsou dalším přirozeným vývoje street artu, jehož předstupněm je graffiti, pak zbývá věnovat se problematice způsobu tohoto přechodu. Ač přijmeme samotný fakt street artu v galerijním prostředí, nelze problematiku považovat za dokončenou, jelikož samotné provedení takového sloučení může mít zásadní vliv na argumenty, které nás k danému faktu zavedly. Je-li streetartová výstava provedena na nejvyšší úrovni, pak nenabízí prostor k pochybám o tom, že je na správném místě. Nicméně co je ta nejvyšší úroveň? Jaká je? Ke street artu a graffiti patří v ulicích určitá nečistota a zanedbanost. Stejně jako u Escifova díla na zdi Pod Vítkovem, které se také zúčastnilo soutěže o Best piece. Na jeho práci vidíme, že síla díla je v jeho provedení na starou, rozbitou cihlovou stěnu bez omítky. Surovost podkladu vyzdvihuje estetiku malby a celé to dohromady vytváří dílo, které by na čisté ploše nebylo tolik efektivní. Nyní si takové či jakékoliv jiné dílo představme v uhlazeném prostoru galerie. Jak se s takovou razantní změnou podkladu díla vypořádat? Nejtěžší úkol je na umělci samotném. Je třeba přizpůsobit tvorbu prostoru, ve kterém se bude nacházet. V jiných sférách umění nemyslitelné a urážející umělce, ale v rámci street artu téměř podstata, neboť graffiti a street art vždy reagují na prostředí kolem nás, na zeď. Ulice umělcům ani nedává moc jiných možností. A tak je k tomu třeba přistupovat i v galerii. Pouze s trochu větším zamyšlením se nad finálním výsledkem. Zároveň fakt, že se jedná o legální umění a umělec nemusí být ostražitý a spěchat, dává tvůrci prostor pro nadstavbové nahlížení na dílo i prostor. Takový přístup je snazší v případě, že se jedná o samostatnou výstavu streetartisty. Je-li to společná výstava jako v tomto případě, pak je třeba více ostražitosti a spolupráce mezi umělci, více kurátorské angažovanosti, protože se snadno stane, že někdo přistoupí ke galerijnímu prostředí lépe, někdo hůře. Vliv mohou mít samozřejmě i zkušenosti, ale výsledný efekt může být zásadně narušen roztříštěností různě pojatých vyjádření vedle sebe. Ano, může to demonstrovat právě tu ulici, kde se každý vyjadřuje po svém, bez
70
ohledu na tag či piece vytvořený vedle. Ale pak hrozí to, že si galerijní prostor v rámci streetartových výstav začne hrát na ulici, kterou nikdy nemůže být. Přiznaný rozdíl v rámci prostředí může být naopak ku prospěchu věci, protože výstava následně paradoxně nemůže působit natolik strojeně. A stejně jako Escifovo dílo působí silně a energicky na omlácené cihlové zdi domu, může stejně tak silně působit rychlý „throw up―viii na uhlazené bílé zdi galerie. Jen je třeba určit jasný koncept, který se v rámci výstavy Městem posedlí lehce tloukl. Vedle uhlazených, čistých linií se nacházela díla s jasnou duší ulice. Před dílem Michala Škapy se dokonce povalovaly kusy cihel a celá jeho instalace působila dojmem zákoutí města, zatímco o pár metrů dále nás již udivovala čistota streetartové instalace Jana Kalába. Je na kurátorovi, který z přístupů zvolí, ale každopádně by v rámci jedné výstavy měl být zvolen pouze jeden. Výstava může nabízet různorodý přehled současné mezinárodní streetartové tvorby, ale je nutné tak činit ucelenou formou. Rozhodně nemá smysl hrát si na něco, čím galerie nikdy nebude – na ulici. Nikdy to nebude uvěřitelná iluze a dojde tak k dojmu lacinosti celého konceptu a děl. Velice zajímavý a pozornosti hodný přístup ke kombinaci graffiti, street artu a galerijního prostředí zaujal v rámci výstavy Epos 257 se svým dílem Kontejner. Jeho komentář je výmluvný: „Chtěl jsem vytvořit věc, která by vyjadřovala aspekty graffiti, a zároveň by už nebyla graffiti. Je v ní obsažen vandalský akt, na druhé straně působí esteticky, nese v sobě příběh, který jsem přenesl z ulice do galerie. Odkazů je ale daleko víc. Pracoval jsem trochu i s názvem výstavy Městem posedlí. Spálená popelnice představuje nějakou obsesi – u nás tohle většinou dělají žháři. Zároveň ale odkazuje k angažovanějším způsobům projevu, má političtější rovinu. V cizině se běžně kontejnery zapalují při demonstracích.―45
45
VOSKOVCOVÁ, Klára, Radek WOHLMUTH a Vladana RÝDLOVÁ. TAKTUM S.R.O. Městem posedlí: Ilegální umění v legálním světě. Praha, 2012. katalog k výstavě., str.29
71
obrázek č. 25 – Epos 257, Kontejner, Praha, 2012 zdroj: http://www.epos257.cz/?s=works&t=/kontejner&lng=en
72
Shoot When You Can... – The Chemistry Gallery Dne 7. 11. 2012 se v The Chemistry Gallery konala vernisáž k výstavě Shoot When You Can ..., která tematicky navazovala na výstavu Městem posedlí. V den vyhlášení ceny Best piece (7. 12. 2012) se v rámci dernisáže této výstavy konala v prostorách galerie i afterparty. Skupinová výstava Shoot When You Can ... představila výběr z nové tvorby předních českých i zahraničních streetartistů. Vedle již zavedených jmen (Pasta Oner, Michal Škapa, Jan Kaláb) se na výstavě představili i další autoři, kteří k této scéně již neodmyslitelně patří a kteří jsou představeni i v této práci (Nick Zipper, X-Dog, Obic). Vystaveni však byli i ti, kteří tvoří mimo Prahu (Openmindz 360, Sasanca) či dva zahraniční umělci (Chase, Brad Downey). Výstava navázala kromě projektu Městem posedlí i na předcházející streetartové projekty The Chemistry Gallery: NA.PRO.TI.TO.MU – říjen 2009 Storage – prosinec 2009 Art Prague – červen 2010 Boutique – březen 2011 Can you dig it? – srpen 2011 Peep show – říjen 2011
73
Vyhodnocení dotazníku o postoji veřejnosti ke street artu46 Ve dnech 18. 03. 2013 – 11. 04. 2013 probíhal na internetovém portálu www.vyplnto.cz průzkum autorky této diplomové práce, ve kterém zkoumala vztah široké veřejnosti ke street artu, graffiti a mimo jiné i jejich implementaci do programu galerií. Průzkumu se zúčastnilo 313 respondentů, jejichž názory byly často velice odlišné, nicméně ukázaly, že bez ohledu na náklonnost či opovrhování těmito projevy lidské tvořivosti není tato tematika nikomu lhostejná. A to je pro nalezení jakéhokoliv východiska či zhodnocení situace nejdůležitější.
graf č. 1 – Dotazník – Pracujete či studujete v oblasti umění? Z 313 respondentů jich 137 pracuje či studuje v oblasti umění. Jedná se o poměrně velký podíl dotazovaných, proto je třeba brát v úvahu, že postoj této části respondentů je ovlivněn lepší orientací v problematice a absencí nevyjasněnosti pojmů a postojů. Můžeme předpokládat, že se jedná o lidi pravidelně se pohybující nejen v kulturní sféře obecně, ale i v galerijním prostředí konkrétně. To však neznamená, že zbytek respondentů (176) je diametrálně odlišný. Může se jednat o lidi pohybující se v 46
Smrčková, J. – Současné výtvarné umění ve veřejném prostoru v Praze (výsledky průzkumu), 2013. Dostupné online na http://streetart-praha.vyplnto.cz.
74
problematice na amatérské úrovni. Obě skupiny se svými postoji a znalostmi jistě vzájemně prolínají a jejich hloubku orientace v problematice nelze dogmatizovat. Nicméně je třeba mít tento fakt na paměti při vytváření závěrů z dalších částí dotazníku.
graf č. 2 – Dotazník – Jak často chodíte na výstavy výtvarného umění? U otázky týkající se pravidelnosti návštěv galerií odpovědělo nejvíce respondentů (31,63 %), že výstavy navštěvují 1–5x za půl roku a hned na druhém místě za četností této možnosti odpovědělo 28,12 % dotazovaných, že se takových akcí účastní 1–2x za rok. Vezmeme-li v úvahu aktivní návštěvníky (možnosti: 1–5x za rok; 1–3x za měsíc a 1–7x týdně), získáme počet 164 lidí, což převyšuje druhý pól možností představujících méně aktivní účastníky kulturní scény (možnosti: 1–2x za rok; Méně jak 1x ročně a Vůbec), kterým náleží počet 149. Rozdíl není markantní, nicméně dokazuje výše zmíněný fakt, že i člověk nevěnující se kultuře pracovně či studijně, může být velice aktivním členem kulturního života. Počet aktivních návštěvníků výstav přesahuje počet profesionálů z otázky č. 1.
75
graf č. 3 – Dotazník – Znáte The Chemistry Gallery? Většina respondentů (53,04 %) zná The Chemistry Gallery, jednu z hlavních galerií věnujících se streetartové tvorbě v Praze. Vzhledem k mladosti galerie se jedná o překvapivé zjištění, které by však mohlo svědčit o schopnosti galerie vyniknout mezi širokou škálou galerií právě díky jejímu zaměření na street art a přidružené formy mladého umění.
76
graf č. 4 – Dotazník – Chodíte na jejich výstavy? Jak vyplívá z předchozí otázky, je The Chemistry Gallery poměrně známá, ovšem ne každý, kdo ji zná, ji rovněž i navštěvuje. Tato otázka se týkala pouze respondentů, kteří u té předchozí označili kladnou odpověď (166 lidí). To tedy znamená, že téměř 38 % respondentů znajících The Chemistry Gallery v ní nikdy nebylo, což je rozhodně zajímavé. Galerie by se na takové skupiny měla v budoucnosti více zaměřit a tyto potenciální návštěvníky lépe lákat na svůj program.
77
graf č. 5 – Dotazník – Znáte kreativní prostor Trafačka? Ještě o něco známější je mezi veřejností kreativní prostor Trafačka, věnující se street artu víc než The Chemistry Gallery. Z tohoto pohledu lze již usoudit, že streetartová specializace tohoto prostoru budí u veřejnosti značný zájem a od svého vzniku se dostala hluboce do povědomí veřejnosti. Kromě konkrétní a ojedinělé specializace to můžeme přisoudit i delšímu působení v kulturní sféře a spoluorganizaci mnoha kulturních aktivit včetně streetartových festivalů.
78
graf č. 6 – Dotazník – Navštěvujete ho? Zarážející výsledek však nalezneme u grafu znázorňujícího návštěvnost prostoru Trafačka respondenty. Téměř polovina lidí, kteří odpověděli kladně na otázku, zda prostor vůbec znají, ho vůbec nikdy nenavštívila. Značná část (23,96 %) ho navštěvuje méně jak 1x ročně. Důvodem může být nejen lokace a horší dopravní dostupnost Trafačky (Libeň, Praha 9), ale i to, že její aktivity přesahují místo jejího působení a tak se veřejnost s kulturou pod její záštitou setkává i v jiných lokalitách Prahy mimo její sídlo. To může mít za následek ten pocit, že když se aktivity Trafačky přibližují veřejnosti, není nutné přiblížit se samotnému prostoru. Jedná se však pouze o domněnku a za hlavní důvod tohoto výsledku je nutno považovat hlavně zmíněnou lokaci prostoru.
79
graf č. 7 – Dotazník – Zaznamenali jste konání festivalu Names v roce 2008? Festival Names v roce 2008 nezaznamenala značná většina respondentů (87,58 %). Můžeme to přisoudit tomu, že před pěti lety byla detabuizace problematiky street artu teprve v začátcích. Street art nebyl v rámci širší veřejnosti ještě natolik vyhledávaným druhem výtvarného projevu, jak je tomu v současnosti. Síla sociálních sítí také nebyla tak velká, a proto se informovanost veřejnosti o různých akcích a kulturním dění s dnešním vývojem nedá srovnávat.
80
graf č. 8 – Dotazník – Zaznamenali jste konání festivalu Městem posedlí v roce 2012? Na tomto grafu již můžeme pozorovat větší povědomí o konání festivalu. Kromě výše zmíněných důvodů (větší informovanost veřejnosti díky sociálním sítím a detabuizace problematiky díky kulturnímu vývoji) lze za jednu z příčin lepšího povědomí pokládat i propojení akce s významnou pražskou institucí – Galerií hlavního města Prahy – což je také určitým projevem detabuizace problematiky street artu a jeho oficiálního začlenění do galerijního programu.
81
graf č. 9 – Dotazník – Navštívili jste v jeho rámci výstavu v Městské knihovně v Praze? Ze všech 161 respondentů, kteří konání akce Městem posedlí zaznamenali, navštívilo samotnou výstavu v Galerii hlavního města Prahy téměř 41 % lidí. Výstava se v roce 2012 stala jednou z nejnavštěvovanějších a za celou dobu konání ji shlédlo zhruba 20 tisíc návštěvníků, což svědčí o rostoucím zájmu o street art. Důkazem toho byla i loňská výstava Krištofa Kintery v Galerii hlavního města Prahy, kterou navštívilo 21 tisíc lidí.47
47
Městská knihovna prodloužila výstavu graffiti do 27. ledna. Metro: On-line deníku Metro [online]. 2013 [cit. 2013-04-16]. Dostupné z: http://www.metro.cz/mestska-knihovna-prodlouzila-vystavu-graffitido-27-ledna-pmm-/metro-extra.aspx?c=A130104_162241_metro-extra_jbs
82
graf č. 10 – Dotazník – Domníváte se, že má street art své místo i v galerijním prostředí? Nyní se již v rámci dotazníku dostáváme k zásadní problematice této diplomové práce, kterou je zařazování streetartové tvorby do dramaturgie galerií. Značná většina respondentů (82,17 %) s tímto trendem souhlasí a domnívá se, že street art by neměl být nadále vídán pouze v ulicích. V dotazníku měli respondenti možnost svůj postoj slovně vysvětlit, díky čemuž bylo zaznamenáno několik zajímavých postojů. Respondenti, kteří se street artem v galeriích nesouhlasí (17,83 %) nejčastěji uváděli jako důvod nesouhlasu samotný překlad slova street = ulice. Dle nich je podstatou street artu reakce na prostředí, veřejný prostor a práce s konkrétními aspekty daného místo, což je v galerii značně omezeno. Street art je tak vytržen z kontextu a dochází k vyprázdnění významu. Významnou hodnotou pro některé z dotazovaných je prchavost takového umění ve veřejném prostoru. Na jeho přesunu do galerie vidí negativum ztráty autenticity, protože se podle jejich názoru jedná o umění spjaté s pohyby ulice. Dokonce se objevil názor člověka, který má street art rád a respektuje ho, nicméně v galerijním prostředí na něj působí povrchně. Má se kolem něj pouze procházet, nikoliv „do něj vcházet―. Pro tuto část respondentů má street art v galeriích smysl pouze v dokumentační formě, která přiblíží
83
aktuální výtvarné dění veřejnosti například v podobě fotografií a videí, nicméně díla samotná by měla zůstat v ulicích města. Jeden z respondentů použil výstižné přirovnání: „Také raději uvidíte lva v jeho přirozeném prostředí, než zavřeného v zoo.― Nejčastějším argumentem lidí, kteří s implementací street artu do galerií souhlasí (82,17 % dotazovaných) bylo, že street art je umění jako každé jiné a proto by ho galerie měly v ucelené formě prezentovat veřejnosti. Na rozdíl od skupiny, která nesouhlasila, se tedy jejich pozornost v rámci pojmu street art soustředí prvotně na slovo „art―, nikoliv na slovo „street―. Častým argumentem je i přiblížení tohoto tvůrčího směru širší veřejnosti, která ho může v ruchu ulice přehlédnout. Zdůrazňována byla i možnost vysvětlení významu díla a detailnějšího pohledu na dílo, které je možné vnímat v klidu bez ruchů ulice. Ulice se může stát nejen principem vzniku tohoto umění, ale i jeho hranicemi, s čímž mnozí nesouhlasí a chtějí mu otevřít i interiérové prostory. Tak lze navíc projevit umělci určitý respekt a zvýšit pomyslnou hodnotu jeho tvorby u veřejnosti. Nezřídka však byl zdůrazňován fakt, že záleží na konceptu takové streetartové výstavy, s čímž nelze nesouhlasit. Tato tvorba má v galerijním prostředí svá specifika, která je třeba citlivě respektovat. Citlivé přenesení street artu do interiéru výstavních prostor by mohlo zrušit negativní mýtus o této tvorbě a přilákat i jiný okruh lidí, než jaký se běžně v galeriích pohybuje. Mezi odpověďmi byla zmíněna i problematika „zaprodávání se― umělců komerčním galeriím, která může mnoho tvůrců od vstupu do galerijního prostředí odradit. Respondent však zastává názor, že by umělci měli znát svou cenu a nebát se komunikovat s veřejností i pomocí tohoto komunikačního kanálu. Dokonce by jejich práce mohly být prodejné a zajistit jim tak tvůrčí prostor méně závislý na příjmech z odlišných oborů. Je mnohdy těžké kvalitně sledovat tvorbu streetartistů napříč celým městem či dokonce státem a kontinenty. (I v době internetu jsou streetartová díla těžko k nalezení. Ne vždy umělec aktualizuje či dokonce vůbec zakládá své webové stránky, protože nemá čas nebo se třeba i obává snadného dohledání své identity a případného postihu za nelegální instalaci.) Z toho důvodu by prezentace v galeriích měla být určitým vstřícným krokem k obdivovatelům tohoto výtvarného směru – krokem ke globalizaci street artu. Zajímavý byl rovněž názor, že některé streetartové umění (zejména graffiti) do galerie patří spíše než na ulici, protože tak by již nenarušovalo soukromý majetek, zároveň by bylo pro zájemce 84
k vidění a vytvářelo by to nový kontrast. Nemluvě o tom, že galerijní prostor může být při určitém úhlu pohledu vnímán jako veřejný prostor. Stejně jako ulice. Avšak ulice byla i nadále často zdůrazňována jako hlavní prostor pro působnost street artu.
graf č. 11 – Dotazník – Vnímáte nějaký rozdíl mezi graffiti a street artem? Dobrá pověst street artu je často degradována díky asociaci s tvorbou graffiti. Třiapadesát respondentů mezi těmito pojmy dokonce nevnímá žádný rozdíl. Ti, kteří rozdíl vnímají, v dotazníku nejčastěji uvedli, že graffiti je určitou podmnožinou street artu, který zahrnuje i mnoho dalších forem výtvarného projevu včetně 3D instalací či dokonce zvuků atp. Street art je pro ně obecnější, hezčí, na vyšší úrovni a více reaguje na prostředí a komunikuje se všemi obyvateli města. Zvelebuje místo. Pojem sám o sobě je veřejností lépe přijímaný. Graffiti je již konkrétnějším vyjádřením druhu tvorby, která dotazovaným asociuje sprej, jména, písmo, adrenalin, agresivitu a vandalismus. Častým označením je i slovo „čmáranice―. Dle značné části respondentů se jedná o prvky postrádající hlubší ideu bez sdělení veřejnosti. Prvky, které komunikují pouze v uzavřené části společnosti (subkultury), jejíž kulturu není pro mnohé snadné chápat. Většina dotazovaných má problém zařadit graffiti mezi umění, avšak přiznávají, že nelze hodnotit globálně, jelikož některé takové projevy estetickou hodnotu mít mohou. S větší mírou pochopení se graffiti setkává na zanedbaných plochách. Na památkách a
85
soukromých objektech je většinou striktně zavrhováno. Graffiti je pro mnohé určitým symbolem egoismu přesahujícím až za hranice sobeckosti. V očích veřejnosti to lze snadno přirovnat k psovi značkujícímu si své teritorium. Což však není daleko od opravdového principu tvorby graffiti. Jednoduché podpisy/značky (tagy) se začaly postupem času zdokonalovat a stále více se do popředí dostávala jejich estetická stránka, která má dnes již zřetelnou převahu. Avšak opět nelze paušalizovat. Stejně jako existují dobré a špatné realistické obrazy, existuje dobré a špatné graffiti. Rozdíl mezi nimi a jejich skutečnou hodnotu však ve většině případů dokáže rozeznat pouze člověk pohybující se na graffiti scéně kontinuálně delší dobu. Takový člověk dokáže rozeznat i rozdíl mezi dobrým a špatným tagem, zatímco laická veřejnost tagy odmítá paušálně. Graffiti na jednoho z dotazovaných dokonce působí jako tvorba amatérů, zatímco street art v jeho očích tvoří profesionálové. Ve většině případů však profesionálové vzešlí z graffiti scény tvoří své tagy a další formy graffiti nadále. Graffiti vzbuzuje u veřejnosti větší pocit ilegality, zatímco street art je pro ně pojmem vyjadřujícím výtvarné projevy respektující zákon. Vnímání rozdílu mezi street artem a graffity by se dalo také popsat slovy jednoho z respondentů: „graffiti ničí, street art zdobí―. Street art vidí jako promyšlený a konceptuální, graffiti jako nahodilé a teritoriální.
86
graf č. 12 – Dotazník – Vybaví se Vám nějaké streetartové dílo z prostředí Prahy? I přes zvyšující se četnost streetartové tvorby ve veřejném prostoru Prahy, 110 respondentů (35,03 %) si žádné streetartové dílo nevybavuje. Ostatní respondenti uvedli mnoho děl, která je v danou chvíli napadla a nejčastěji se mezi nimi objevila následující místa/díla: Zeď Těšnov (legální plocha pro tvorbu graffiti) Lennonova zeď Ležatá osmička s tanky na Národní třídě (dnes již neexistuje), autor Blu Malba na Národní třídě, autor Point, Pasta, Tron, X–Dog (na místě ležaté osmičky od Blu) Graffiti na Černém mostě Malby na Vltavské Semafory od Romana Týce Graffiti na zdech Trafačky Malba ve Verdunské ulici, autor Pasta Oner Výtvarně ztvárněné sochy krav v rámci Cow parade Drobné plastiky Jana Kalába po celém městě
87
Opletené sloupy Čechova mostu (guerilla knitting) Memento mori, autor Krištof Kintera Růžový tank a Miminka od Davida Černého Srdce nad Pražským hradem, autor Jiří David Otazník nad Pražským hradem, který skupina Ztohoven vytvořila ze Srdce Jiřího Davida Zeď Meetfactory Artwall (galerie na návřeží) Zdi podchodu nad Muzeem Nejčastěji však byla zmiňována právě Národní třída a velkoformátové malby, které na ni byly v minulosti vytvořeny. V tomto směru je stavba nové budovy (luxusního hotelu) na tomto místě krokem ke zrušení nejznámější streetartové plochy v Praze.
graf č. 13 – Dotazník – Vybaví se Vám nějaký streetartový/graffiti umělec působící v Praze? Street art je pro veřejnost stále velice anonymní záležitostí, protože více jak polovina respondentů (56,05 %) si nevybaví jméno žádného z působících umělců. Ti,
88
kteří nějaké takové jméno znají, nejčastěji uvedli Pastu Onera (61 respondentů), Pointa (45 respondentů), dále Vladimíra 518, Davida Černého, Epose 257, Maskera, Trona Obica, Biora, Romana Týce, Ztohoven, Krištofa Kinteru atd. Více k povědomí o pseudonymech umělců, kterým se věnuje tato diplomová práce, lze nalézt v následujícím grafu.
graf č. 14 – Dotazník – U následujícího seznamu jmen/pseudonymů umělců či uměleckých skupin označte ta jména, která Vám jsou povědomá/znáte je
89
Z tohoto grafu vyplívá, že ač se některá jména dotazovaným nevybavila automaticky, neznamená to, že je neznají. Grafu však vévodí nejvíce medializovaná jména – skupina Ztohoven a její člen Roman Týc.
graf č. 15 – Dotazník – Souhlasíte s nelegálním street artem?
graf č. 16 – Dotazník – Má pro Vás nelegální street art větší autenticitu, nežli legální?
90
Většina respondentů (53,82 %) vyjádřila souhlas s nelegálním street artem. Ti, kteří tento souhlas vyjádřili, hned záhy odpovídali na otázku, zda je důvodem jejich souhlasu větší autenticita takové tvorby. Kladně odpovědělo 46,75 % respondentů. Ostatní jako svůj důvod uváděli argumenty, že umění nezná hranice, že je nutná svoboda projevu, že to k této kultuře jednoduše patří atp. Street art má pro mnohé svou hodnotu bez ohledu na to za jakých podmínek byl vytvořen. Ilegalita pro ně není podstatná. Velmi často bylo mezi odpověďmi hodně podmínek týkajících se kvality výsledného díla a místa jeho realizace. Dá se předpokládat, že to byla narážka na již zmíněné graffiti na historických budovách a soukromých domech. Nicméně i přes toto zjednodušení nemůže být nikdy snadné najít kompromis, který by vyhovoval všem. V odpovědích je znát postrádání určitého typu kurátorství v rámci veřejného prostoru, tedy jakési komise, která by se skládala z řady odborníků (ne běžných úředníků). Rozhodovala by o zachovávání či odstraňování různých forem street artu z různých míst či vůbec rozhodovala o jejich povolení ještě před vznikem. Příkladem může být například kauza neonového Srdce od Jiřího Davida (umístěné nad Pražským hradem), které bylo krátce před volbou prezidenta České republiky přetvořeno skupinou Ztohoven na otazník. Sám Jiří David se přimlouval, aby změna díla byla zachována, protože odráží náladu mezi veřejností. Pachatelé byli zadrženi, ale ministr kultury společně s tehdejším prezidentem Václavem Havlem jim zajistili beztrestnost. Správa Pražského hradu však artefakt vrátila do původní podoby i přes naléhání veřejnosti. I toto je ukázka situace, ve které v rámci umění ve veřejném prostoru měli hlavní slovo úředníci, ne osoby, kterých se záležitost týkala, natož veřejnost či umělecky vzdělaný odborník. Takto nastavená situace by však nevyřešila problém nedostatku prostoru pro začínající tvůrce, kteří nemají ještě jméno či vytříbený styl. Dalším argumentem respondentů bylo srovnávání street artu s všude přítomnou reklamou, která je v očích veřejnosti nevyžádaná, nicméně si na ni všichni natolik zvykli, že už si neuvědomují, jak razantním způsobem vzhled města ovlivňuje. Nutno přiznat, že ovlivňuje mnohem razantněji a nevkusněji než street art či dokonce natolik veřejností zavrhované graffiti. Slovy jednoho z respondentů: ―Pro mě osobně je lepší se dívat na kreativní výjev mysli nadaného streetartového umělce, než na reklamní sondu do duše veřejnosti nabádající k ještě většímu zadlužování.― Dalším rozporem byla 91
problematika soukromé vlastnictví versus veřejný prostor. Nakolik má člověk právo ovlivňovat město, ve kterém žije a které v podstatě patří všem? Některé objekty jsou sice soukromé, ale nachází se ve veřejném prostoru. Často dochází k realizacím velice neestetických objektů, ale nenacházejí-li se v památkové zóně, nikoho to v zásadě nezajímá. Dochází tak k estetickému narušení veřejného prostoru, které je ve své zákonné podstatě naprosto v pořádku. Při estetickém narušení soukromého vlastnictví se však již mluví o ilegalitě. Jedná se o určitý paradox. Někdo se v rámci odpovědi domnívá, že legálních ploch není dostatek, a proto z jeho strany dochází k akceptaci nelegální tvorby. Jiní však naznačují, že ani dostatek legálních ploch by například graffiti nikdy nevymýtil z nelegálních lokací úplně. Respondenti, kteří projevili souhlas s tvrzením, že ilegální street art má větší autenticitu, doplnili svůj postoj ještě o další argumenty. Mezi nimi se nacházela i obava, že legální street art vzniká na kontrolovanou objednávku, což snižuje jeho kvalitu. V rámci ilegality však umělec musí být schopný přijmout riziko postihu. Postihy za nelegální tvorbu ve veřejném prostoru ale mnohdy překračují rozumné hranice. Jeden z respondentů se vyjádřil: ―Street art vychází ve své historii primárně z nelegálních aktivit. Svoboda zásahu tvůrce do prostředí a jeho nečekanost je důležitým základem jeho hodnoty. Navíc většinou dochází jen k narušení řádu věcí. Jedná se spíše o symbolické gesto, reprezentující anarchii a nikoho nijak vážně neohrožující.― A další tematicky přidává názor: „jakékoliv formy nelegálního, nepopulistického proudu, ať už se jedná o umění nebo třeba politickou scénu, jsou pro společnost velmi důležité a potřebné (byť si to mnozí neuvědomují a nepřipouštějí).―
92
graf č. 17 – Dotazník – Zaznamenali jste street art při svých cestách do zahraničí? Výrazná většina respondentů (79,94 %) zaznamenala street art při svých cestách do zahraničí. Nejen že si ho všimli, ale dokonce v nich zůstala trvalá vzpomínka na něj, což dokazuje jejich schopnost si to uvědomit v rámci vyplňování dotazníku. To svědčí o síle takovéto tvorby a její četnosti v jiných světových metropolích.
93
graf č. 18 – Dotazník – Fotili jste si ho? Téměř 60 % z těch, kteří street art v zahraničí zaznamenali, si ho dokonce vyfotografovalo. Svědčí to o schopnosti street artu vyjadřovat kulturu národa napříč zeměmi a o jeho schopnosti zaujmout až do takové míry, že si ho chce turista zvěčnit. Samozřejmě je v tomto případě řeč o kvalitnějších výtvarných počinech, které se většinou nachází v centru měst, kde má běžný turista šanci je zaznamenat. Ale na základě těchto výsledků je třeba si uvědomit potenciál street artu v rámci reprezentace kultur. O čemž mimo jiné svědčí i výstava Metropolis, v jejímž rámci reprezentovali Českou republiku streetartoví umělci na Expu 2010 v Šanghaji. Dostane-li se jakýkoliv druh umění až do takovéto fáze, stává se jeho prezentace v širokém spektru galerií téměř nevyhnutelná.
94
graf č. 19 – Dotazník – Bydlíte v Praze?
graf č. 20 – Dotazník – Jezdíte do Prahy? Celkem 78,03 % respondentů žije v Praze, což je pro vyhodnocování tohoto dotazníku velice důležité. Ti z respondentů, kteří v Praze nežijí, do ní jezdí. Nejezdí do ní pouze 5 z celkových 313 respondentů, což není počet ohrožující relevantnost výsledků.
95
graf č. 21 – Dotazník – Jak často? Mnozí z nich (34,38 %) jezdí do Prahy dokonce minimálně jednou týdně.
graf č. 22 – Dotazník – Pohlaví
96
Překvapivá většina (69,11 %) respondentů byly ženy. Jedná se o poměrně zajímavý paradox, protože streetartová (a hlavně graffiti) tvorba bývá většinou doménou mužů. Na výsledné postoje veřejnosti to však speciální efekt nemá.
graf č. 23 – Dotazník – Věk Dotazník byl nejčastěji vyplňován prostřednictvím sociálních sítí. Není tedy překvapením, že většina respondentů byla ve věku kolem 25 let. Vzhledem k řešené problematice, která se týká hlavně současné generace mladých umělců a návštěvníků galerií, není takový vzorek dotazovaných na škodu.
97
graf č. 24 – Dotazník – Dosažené vzdělání
graf č. 25 – Dotazník – Jste
98
V návaznosti na průměrný věk respondentů ukazují i tyto grafy (č. 24 a 25) profil většiny dotazovaných. Jednalo se převážně o vysokoškolské studenty (zřejmě studenty navazujícího magisterského studia) a mladé lidi krátce po ukončení vysoké školy. Takovýto vzorek respondentů vysvětluje míru tolerance k nelegálnímu street artu a otevřenost jeho propojení s galerijním prostředím, protože mladí lidé jsou všeobecně odvážnější a přístupnější novým věcem, novým projevům kultury.
99
Závěr Je výstižné uvést závěr této diplomové práce, věnované problematice street artu v galerijním prostředí, citací již zmiňovaného kurátora Radka Wohlmutha: „Místo graffiti je samozřejmě v ulicích, ale jsou to především galerijní projekty, které ho v mysli většinové společnosti etablují jako originální umělecký projev.―48 Výstavní projekty prezentující graffiti a street art jsou pro organizace samotné možností zabývat se fenoménem, který přitahuje v celosvětovém měřítku čím dál větší pozornost a dlouhodobě ovlivňuje širokou škálu oblastí vizuální kultury. Pro návštěvníky galerií se jedná o možnost setkat se s často kriminalizovanou a ostře postihovanou uměleckou sférou na jiné než pouliční úrovni a rovněž v jiném kontextu. Pro samotné tvůrce graffiti a street artu (bez ohledu na to, v jaké míře upřednostňují svá díla v exteriéru/v ulicích) je to ve většině případů zkrátka další výzva, kam svou tvorbu posunout. Současné umění je nutné podporovat z toho důvodu, aby byl zajištěn další kulturní vývoj. A umístění street artu v galeriích může být jednou z významných cest k této podpoře. Jakým konkrétním způsobem k propojení street artu a galerií dojde (zda skrze plátna, instalované objekty, videa, fotografie či tvorbu přímo na zdi galerie), to v tuto chvíli není tolik podstatné. Mnohem podstatnější je, aby si manažeři moderních galerií se současným uměním dokázali připustit, že nelze street art v rámci své působnosti přehlížet. Manažer každé galerie musí samozřejmě určit hlavní profilaci organizace. Není třeba (a ani není žádoucí) začlenit streetartovou tvorbu do dramaturgie všech galerií. Tento styl umění svědčí více moderním, dynamickým galeriím. V galerii se specializací na klasičtější styly umění by výstava současného street artu mohla působit až příliš nepřirozeně. Je tedy nutné přistupovat k dané problematice uvážlivě a citlivě, přesto však s určitou dávkou odvahy, kterou tento styl již od své podstaty žádá. Manažer by měl kroky v tomto směru pečlivě konzultovat s uměleckým odborníkem. Nelze však jasně kategorizovat, protože jako všude existují výjimky potvrzující pravidlo: při správném přístupu lze v určitých galeriích street art prezentovat i 48
WOHLMUTH, Radek. Umění vandalismu: Graffiti mezi ulicí a galerií. Art+antiques. 2012, č. 10., str. 16
100
v případě, že hlavním profilem galerie je tvorba diametrálně odlišná. Manažer tedy musí, na základě přístupů ke street artu a jeho vnímání v očích laické veřejnosti i odborníků (shrnutých v této diplomové práci), přistupovat k implementaci streetartové tvorby do jeho/jemu svěřené galerie individuálně. Znatelný rozdíl v přístupu je možné chápat mezi státními a soukromými galeriemi. Soukromé, komerční galerie jsou streetartové tvorbě mnohem otevřenější. Důvodem je také fakt, že popularita street artu roste i v očích kupujících a lze tedy často předpokládat finanční výnosnost takové výstavy. Zvláště v případě výstav Jana Kalába či Pasty Onera (viz úspěch prodejnosti děl na výstavě Peep Show v The Chemistry Gallery). Streetartové výstavy však nelze opomíjet ani ve státních galeriích, protože ty musí plnit vzdělávací funkci. Ta by nebyla naplněna dostatečně, pokud by byl streetartový styl jakožto součást současných uměleckých trendů opomíjen. Pro úplnou harmonizaci takového vztahu je však nutné, aby státní organizace přehodnotily svůj přístup nejen v rámci prezentace street artu ve svých galerijních prostorách, ale i v rámci přístupu ke street artu v ulicích měst. Výsledky dotazníkového šetření potvrdily hypotézu z úvodu práce, tedy že často chybná kategorizace v rámci street artu vede díky asociaci pouze s jednou z jeho součástí (graffiti) a to pak k jeho předčasnému odsuzování. I přes to je u většiny lidí street art obecně vnímán kladně a jeho zařazení do programu galerií má v jejich očích smysl. Informovanost o této problematice se za posledních pět let značně zlepšila a existuje tedy prostor pro posouvání hranic nejen street artu, ale i jeho prezentace. Svědčí o tom i fakt, že graffiti je v současné době etablováno nejen v galerijním prostředí, ale i v rámci tak vážené instituce, jakou je Národní divadlo. Konkrétně jeho multimediální část Laterna magika se svým představením Graffiti, které tuto formu výtvarného projevu prezentovalo v kombinaci s pohybovým divadlem a videoprojekcí. Jak je uvedeno v programu: „Graffiti – sprejem vyvedené kresby a mnohdy nedefinovatelné nápisy, se staly neodmyslitelným fenoménem moderní městské kultury. Přesně vyjadřují rychle akcelerující současnost, v níž odhalujeme stále nové a nepoznané způsoby uměleckého projevu.―49
49
Program: Graffiti. NÁRODNÍ DIVADLO. Nová scéna [online]. [cit. 2013-04-21]. Dostupné z: http://www.novascena.cz/cs/repertoar/91.html
101
Tato diplomová práce nastínila problematiku street artu a graffiti v její podstatné šíři, čímž se stala podkladem pro navázání zasvěceného dialogu nejen mezi umělci a manažery galerií, návštěvníky galerií, ale také mezi umělci a městem v čele s orgány zodpovědnými za jeho rozvoj. Bez souhrnného dokumentu reflektujícího signifikantní ikony i kauzy této specifické umělecké disciplíny by mohlo dojít k nedostatečné informovanosti a následně i unáhleným rozhodnutím či postojům ze stran všech zúčastněných. K dynamičtějšímu vývoji veřejného i galerijního prostoru může dojít pouze v případě minimálně základního přehledu o streetartové scéně (společně s jejími specifiky) a uvědoměním si potřebnosti individuálního přístupu nejen k dílům, ale i k prostorům a prostředím, kde jsou umístěna. Právě tento potřebný přehled je shrnutý v této diplomové práci. Autorka této diplomové práce dále doporučuje soustředit se více i na příklady úspěšné implementace street artu do galerií v zahraničí, konkrétně například v New Yorku. Následně doporučuje zaměřit pozornost na prezentaci street artu ve veřejném prostoru a na základě zmapování zkušeností ze zahraničních metropolí vytvořit dokument navrhující nejlepší řešení pro Prahu včetně jejího památkově chráněného území. Tento dokument by jasně a přehledně stanovil postupy naznačené v této diplomové práci, které jsou nutné pro schválení využití veřejných ploch, aby již nedocházelo v takové míře k ilegální tvorbě kvůli komplikovanému získávání povolení či naopak ke zbytečnému odstraňování kvalitních projevů street artu z ulic města.
102
Seznam obrázků obrázek č. 1 – Roman Týc, Semafory, Praha, 2007 obrázek č. 2 – Epos 257, Olgoj Chorchoj, Praha, 2009 obrázek č. 3 – Vasil Artamonov a Alexey Klyuykov, Průběh podzimu, Praha, 2010 obrázek č. 4 – Jan Kaláb, Art Prague, Praha, 2010 obrázek č. 5 – Masker, Porn Bloopers, Praha, 2011 obrázek č. 6 – Pozvánka na vernisáž Pasta Oner – Peep Show, Praha, 2011 obrázek č. 7 – Michal Škapa, série plakátů, sítotisk obrázek č. 8 – Chemistry zone – Nick Zipper, United Islands, Praha, 2010 obrázek č. 9 – Openmindz360, Streetart, 2010 obrázek č. 10 – Obic, fotografie z výstavy Městem posedlí, 2012 obrázek č. 11 – Sasanca, ukázka z výstavy v Galerii Trafačka obrázek č. 12 – Matěj Olmer, Čáry, Trafo galerie, 2009 obrázek č. 13 – Hanes, ukázka z výstavy Shoot When You Can, The Chemistry Gallery, 2012 obrázek č. 14 – X-Dog, Guernica, 2010 obrázek č. 15 – Masker, Vítězné dílo festivalu Names – cena diváků, Praha, 2008 obrázek č. 16 – Zedz, Vítězné dílo festivalu Names – Best piece (1), Praha, 2008 obrázek č. 17 – Zedz, Vítězné dílo festivalu Names – Best piece (2), Praha, 2008 obrázek č. 18 – Phoe, Legální tvorba v podchodu metra Budějovická, Praha, 2012 obrázek č. 19 – Point, Pasta Oner, Tron, X-Dog – „Pozvánka― na mezinárodní přehlídku graffiti scény Městem posedlí, Praha, 2012 obrázek č. 20 – Mapa soutěžících graffiti – Městem posedlí, Praha, 2012 obrázek č. 21 – Pasta Oner, Choose to be happy, Praha 6, 2012 obrázek č. 22 + 23 – Jan Kaláb, vizualizace street artu na Nuselském mostě (před + po), Praha, 2012
103
obrázek č. 24 – Krištof Kintera, Z vlastního rozhodnutí (Memento mori), modifikované pouliční osvětlení, Praha, 2009 – 2011 obrázek č. 25 – Epos 257, Kontejner, Praha, 2012
104
Seznam grafů graf č. 1 – Dotazník – Pracujete či studujete v oblasti umění? graf č. 2 – Dotazník – Jak často chodíte na výstavy výtvarného umění? graf č. 3 – Dotazník – Znáte The Chemistry Gallery? graf č. 4 – Dotazník – Chodíte na jejich výstavy? graf č. 5 – Dotazník – Znáte kreativní prostor Trafačka? graf č. 6 – Dotazník – Navštěvujete ho? graf č. 7 – Dotazník – Zaznamenali jste konání festivalu Names v roce 2008? graf č. 8 – Dotazník – Zaznamenali jste konání festivalu Městem posedlí v roce 2012? graf č. 9 – Dotazník – Navštívili jste v jeho rámci výstavu v Městské knihovně v Praze? graf č. 10 – Dotazník – Domníváte se, že má street art své místo i v galerijním prostředí? graf č. 11 – Dotazník – Vnímáte nějaký rozdíl mezi graffiti a street artem? graf č. 12 – Dotazník – Vybaví se Vám nějaké streetartové dílo z prostředí Prahy? graf č. 13 – Dotazník – Vybaví se Vám nějaký streetartový/graffiti umělec působící v Praze? graf č. 14 – Dotazník – U následujícího seznamu jmen/pseudonymů umělců či uměleckých skupin označte ta jména, která Vám jsou povědomá/znáte je graf č. 15 – Dotazník – Souhlasíte s nelegálním street artem? graf č. 16 – Dotazník – Má pro Vás nelegální street art větší autenticitu, nežli legální? graf č. 17 – Dotazník – Zaznamenali jste street art při svých cestách do zahraničí? graf č. 18 – Dotazník – Fotili jste si ho? graf č. 19 – Dotazník – Bydlíte v Praze? graf č. 20 – Dotazník – Jezdíte do Prahy?
105
graf č. 21 – Dotazník – Jak často? graf č. 22 – Dotazník – Pohlaví graf č. 23 – Dotazník – Věk graf č. 24 – Dotazník – Dosažené vzdělání graf č. 25 – Dotazník – Jste
106
Seznam příloh příloha č. 1 – Dokument navrhující postup řešení problémů trhu se současným uměním v ČR příloha č. 2 – Vyjádření Národního památkového ústavu ve věci výtvarného ztvárnění vybraných ploch v Pražské památkové rezervaci
107
Zdroje Tištěné
KOTLER, Philip. Marketing management. 4. vyd. Praha: Grada, 2007, 788 s. ISBN 978-80-247-1359-5.
KLIMEŠ, Lumír. Slovník cizích slov. Dotisk 5., přepracovaného a doplněného vydání. Helena Kašparová. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1995. Odborné slovníky. SPN publikace číslo 2-54-13/5b.
KALÁB, Jan. Names: První festival street artu a graffiti v České republice : 26. srpen - 12. říjen 2008. Praha: Občanské sdružení Trafačka, 2008. ISBN 978-80254-3191-7.
OVERSTREET, Martina. Pasta Oner - Peep Show: kurátorský text – katalog k výstavě. In: . Praha, 2011.
TŘEŠTÍK, Michael. Umění vnímat umění: guerilla writing about art. Vyd. 1. Praha: Gasset, 2011, 226 s. Modrý Mauricius. ISBN 978-80-87079-15-7.
SRP, Karel, Jan KALÁB a Klára VOMÁČKOVÁ. Kaláb 33: Křížení planet. Trafačka, o.s. Praha, 2011. katalog k výstavě.
VOSKOVCOVÁ, Klára, Radek WOHLMUTH a Vladana RÝDLOVÁ. TAKTUM S.R.O. Městem posedlí: Ilegální umění v legálním světě. Praha, 2012. katalog k výstavě.
et al. Metropolis. 1st ed. Blanka Čermáková. Prague: Commissioner General Office for the Participation of the Czech Republic at the World Exposition EXPO 2010 Shanghai, 2010, 97 s. ISBN 978-80-254-6922-4.
OVERSTREET, Martina. In graffiti we trust. Vyd. 1. Praha: Mladá fronta, 2006, 230 s. ISBN 80-204-1325-1.
WOHLMUTH, Radek. Umění vandalismu: Graffiti mezi ulicí a galerií. Art+antiques. 2012, č. 10.
108
Online
http://www.artprague.cz/
http://zpravy.ihned.cz/
http://www.thechemistry.cz/
http://www.ceskatelevize.cz/
http://www.gavu.cz/
http://kultura.idnes.cz/
http://praha.idnes.cz/
http://www.rozhlas.cz/
http://www.834.cz/
http://www.openmindz360.com/
http://www.graffneck.cz/
http://www.sasanca.com/
http://www.fotolog.com/
http://kicktheshit.phatbeatz.cz/
http://trafacka.cz/
http://www.namesfest.net/
http://art.ihned.cz/
http://www.petice24.com/
http://www.denikreferendum.cz/
http://www.metro.cz/
http://www.novascena.cz/
109
Ostatní Diskuse – Kavárna Potrvá. Národ v hrobě. Praha, 16. 4. 2012. Diskuse – Městská knihovna. Graffiti, veřejný prostor / kreativita versus krimi. Praha, 30. 10. 2012. Dotazník – Smrčková, J. – Současné výtvarné umění ve veřejném prostoru v Praze (výsledky průzkumu), 2013. Dostupné online na http://streetartpraha.vyplnto.cz. Archiv The Chemistry Gallery
110
Zdroje obrázků
http://zpravy.ihned.cz/
http://www.epos257.cz/
http://www.denikreferendum.cz/
http://www.artplus.cz/
http://hn.ihned.cz/
http://dariadaria.rajce.idnes.cz/
http://www.openmindz360.com/
http://www.taktum.cz/
http://m.ihned.cz/
http://www.artalk.cz/
http://www.fotolog.com/
http://www.namesfest.net/
http://kicktheshit.phatbeatz.cz/
http://zpravy.idnes.cz/
http://www.goethe.de/
http://praha.idnes.cz/
http://www.kristofkintera.com/
http://streetart-praha.vyplnto.cz/
Archiv The Chemistry Gallery
i
tag = podpis writer = osoba vytvářející graffiti iii crew = skupina dvou a více writerů iv piece = jedna práce tvůrce graffiti (writera), doslova kus v wholecar = graffiti přes celý vagón vi subvertising = kombinace anglických slov subversion (svržení) a advertising (inzerování reklamy) – ilegální parodování komerčních/politických outdoorových reklam. vii bombing = rychle vytvořené ilegální graffiti viii throw up = rychlý, velkoplošný podpis bez složitého designu, zpravidla jsou použity pouze dvě barvy ii
111
příloha č. 1
Dokument navrhující postup řešení problémů trhu se současným uměním v ČR
112
Dokument navrhující postup řešení problémů trhu se současným uměním v ČR 2. srpna 2012, Praha
Dokument navrhující postup řešení problémů trhu se současným uměním v ČR Exkluzivita spolupráce mezi galeriemi a umělci zůstává v České republice stále opomíjenou problematikou. A to i přes to, že zahraničí nám již léta ukazuje možnosti, jakými lze situaci řešit efektivně pro obě zúčastněné strany. V současné době není výjimkou, když galerista dlouhodobě podporující určitého umělce, nalezne jeho díla i v jiných galeriích, aniž by o tom byl dopředu informován. Často na podporu takového umělce vynaložil již nemalé finanční částky, například financoval jeho účast na českých i zahraničních veletrzích, přesto se nezřídka dostává do situace, kdy touto propagací nevědomě sponzoruje prosperitu konkurenční galerie. Umělec si neuvědomuje, že tímto postupem může zhoršit svou pověst nejen v očích galeristů, ale i v očích sběratelů, zvláště v případech, kdy se v různých galeriích ceny jeho děl výrazně liší. Potenciální kupec tak může být velmi zmaten a nejistý ohledně skutečné ceny umění, a hrozí, že ho tato nejistota od nákupu odradí. Jedná se o fakta, která není třeba galeristům blíže představovat, všichni se s touto problematikou běžně setkávají. Je tedy na čase přijít s řešením. Jako jedno z možných řešení navrhuji veřejnou konferenci, kde by se uvedená problematika náležitě konzultovala. Konferenci by vedly významné osobnosti zabývající se současným uměním. A to nejen vybraní galeristé, ale i samotní umělci. Tyto osobnosti by byly vybrány dle předem domluveného klíče, který by zajistil nestrannost a různorodost zúčastněných. Pro debatu by mohla být velice přínosná účast rektora AVU v Praze (Akademie výtvarných umění) doc. PhDr. Jiřího Kotalíka, který by mohl podat náměty jak situaci řešit v řadách studentů, kteří ze škol vycházejí bez náležité přípravy na komerční uplatnění svých děl. Výstupem konference by měl být určitý kodex spolupráce mezi galeristy a umělci, případně i mezi galeriemi navzájem. Tento kodex by se stal podkladem pro činnost „Syndikátu galerií“, jež by byl založen. Členství v tomto syndikátu by bylo určitou známkou kvality a prestiže galerie. Jednotliví členové by vůči sobě a umělcům dodržovali společný, sjednaný kodex spolupráce. Pro umělce by tak byl výběr zastupující galerie poněkud složitější, protože by se musel rozhodnout pro jedinou. Pokud by toto rozhodování nechtěl podstoupit, mohl by se samozřejmě nechat zastupovat galeriemi, které by nebyly součástí syndikátu, nicméně toto řešení by s sebou neslo riziko snížení prestiže a výjimečnosti daného umělce. Zastupování galerií, která je členem syndikátu, by umělci zvýšilo důvěryhodnost a sběrateli umění nabídlo vyšší investiční jistotu. Exkluzivní smlouvy mezi umělci a galeriemi by byly na dobu určitou (z důvodu lepšího plánování výstav a prezentaci na veletrzích) a umělec by si po jejím uplynutí mohl rozmyslet, zda chce přestoupit do galerie jiné. Tato možnost by jistě zvedala i konkurenceschopnost jednotlivých galerií, které by pro sebe chtěly exkluzivně získat ty nejlepší umělce. Umělcům by smlouva měla přinášet i jistoty, které v současné době postrádají – záruky určitého počtu výstav za dobu platnosti smlouvy či účasti na veletrzích atp. To by vedlo k rozvážnějšímu výběru umělců galeriemi a tím i jasnějšímu profilování galerií a zlepšení orientace na trhu pro sběratele.
Dokument navrhující postup řešení problémů trhu se současným uměním v ČR 2. srpna 2012, Praha
Možností je i několik stupňů spolupráce pro případ, že by umělec či galerista nechtěli přistoupit na přímou exkluzivitu (třeba u zahraničních umělců). Nabízí se například partnerství či ještě méně závazná podpora. Se snižujícími se závazky by klesaly i oboustranné záruky. Zbývá však mnoho detailů, které je třeba v rámci konference probrat a stanovit určitá řešení a pravidla zahrnutá v kodexu galerií. V současné době je projekt ve fázi diskuzí s odborníky a ujasňování možností. Proto jsou jakékoliv námitky či postřehy vřele vítány. Zároveň hledáme lidi, kteří by se na tomto projektu chtěli aktivně podílet i v přípravné fázi. Máte-li zájem vy či někdo z vašeho okolí, budu ráda, pokud se mi ozvete na jakýkoliv z níže uvedených kontaktů. V případě dotazů, připomínek, návrhů atp. mne neváhejte kontaktovat. Zpětná vazba je v tuto chvíli velice důležitá.
S pozdravem
Jana Smrčková -----------------------+420 608 622 497
[email protected] http://cz.linkedin.com/in/janasmrckova
příloha č. 2
Vyjádření Národního památkového ústavu ve věci výtvarného ztvárnění vybraných ploch v Pražské památkové rezervaci
115
