Vysoká škola ekonomická v Praze. Bakalářská práce Jiří Šimek

Vysoká škola ekonomická v Praze

Bakalářská práce

2010

Jiří Šimek

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta podnikohospodářská Obor: Arts management

Název bakalářské práce:

Problematika využití, rozvoje a údržby městské zeleně a jejího propojení s kulturními památkami

Vypracoval: Jiří Šimek Vedoucí práce: Ing. Vojtěch Kouba

Prohlášení Prohlašuji, ţe bakalářskou práci na téma „Problematika vyuţití, rozvoje a údrţby městské zeleně a jejího propojení s kulturními památkami“ jsem vypracoval samostatně. Pouţitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloţeném seznamu literatury.

V Praze dne

Podpis

Mé poděkování patří vedoucímu této práce Ing. Vojtěchu Koubovi, paní architektce Hedvice Hronové, panu architektovi Karlu Ondrouškovi, panu Petru Reitermanovi, slečně Elišce Ptáčkové a mé rodině.

Abstrakt Tato bakalářská práce se zaměřuje na problematiku obnovy, vyuţití a údrţby komplexŧ městské zeleně propojené s kulturními památkami. V teoretické části se práce zabývá základními principy a zásadami, které jsou pouţitelné při obnově, vyuţití a údrţbě daných zahradních celkŧ, představuje rovněţ jejich problémy a omezení. Praktická část seznamuje čtenáře se situací dvou zahradních komplexŧ – Cibulky a Gröbovky. Práce popisuje a hodnotí jejich vývoj a současné projekty obnovy a vyuţití v socioekonomickém kontextu dnešní doby.

Klíčová slova Městská zeleň Historická zahrada Kulturní památka Obnova a vyuţití

Abstract This bachelor paper focuses on the problems of renewal, usage and maintaining of complexes of urban green areas with connections to cultural monuments. In theoretical part it deals with basic principles, which are applicable to renewal, usage and maintaining of the given kind of gardens and also it presents their problems and limitations. Practical part introduces two garden complexes – Cibulka and Gröbovka. It describes and evaluates their development and current projects of renewal and usage in the socio-economic context of our time.

Key words Urban green areas Historical garden Cultural monument Renewal and usage

Obsah Obsah ......................................................................................................................... 1 1

Úvod .................................................................................................................... 3

2

Historický úvod ................................................................................................... 5

3

2.1

Historický vývoj zahrad ............................................................................... 5

2.2

Vývoj městské zeleně v českých zemích ..................................................... 7

2.3

Dŧleţité milníky 20. století .......................................................................... 7

2.4

Nejednotnost vlastnických struktur ............................................................. 9

Obnova, vyuţití a údrţba městské zeleně ve spojení s kulturními památkami . 10 3.1

Mezinárodní dokumenty ............................................................................ 11

3.2

Předmět zájmu ........................................................................................... 12

3.3

Typizace zahrad ......................................................................................... 13

3.4

Obnova ....................................................................................................... 15

3.4.1 Základní postupy .................................................................................. 16 3.4.2 Typy obnovy a metodika řešení ........................................................... 18 3.5

Vyuţití ....................................................................................................... 20

3.5.1 Interference základních zpŧsobŧ vyuţití s chráněnými zájmy ............ 21 3.5.2 Zahrada jako produkt ........................................................................... 24 3.6

Údrţba ........................................................................................................ 31

3.6.1 Údrţba a autenticita ............................................................................. 31 3.6.2 Údrţba a ekonomika ............................................................................ 32 3.6.3 Vandalismus ......................................................................................... 35 3.6.4 Údrţba a bezpečnost ............................................................................ 36 3.7 4

Vliv místních komunit ............................................................................... 37

Praktické příklady obnovy ................................................................................ 39 4.1

Gröbovka ................................................................................................... 40

4.1.1 Poloha, topografie ................................................................................ 40 4.1.2 Vlastnická práva, omezení vlastnických práv ...................................... 41 4.1.3 Vývoj zahrady v čase ........................................................................... 41 4.1.4 Gröbovka od roku 1989 po současnost ................................................ 46

-1-

4.1.5 Údrţba .................................................................................................. 57 4.2

Cibulka ....................................................................................................... 62

4.2.1 Poloha, topografie ................................................................................ 62 4.2.2 Vlastnická práva, omezení vlastnických práv ...................................... 63 4.2.3 Vývoj zahrady v čase ........................................................................... 63 4.2.4 Cibulka od roku 1989 po současnost ................................................... 68 5

Závěr.................................................................................................................. 77

6

Seznam obrázkŧ ................................................................................................ 79

7

Seznam grafŧ a tabulek ..................................................................................... 83

8

Pouţitá literatura ............................................................................................... 84

-2-

1 Úvod Zahrady (a nazývejme ve smyslu Florentské charty zahradami jak malá dílka zahradního umění, tak i rozsáhle krajinářské parky) provázejí člověka po staletí, ba po tisíciletí. Při jejich popisu se jen obtíţně vyhneme vzletným slovŧm o ráji na zemi. Vţdyť samotné označení pro ráj je v mnoha jazycích mutací perského pairadeaza. Tento výraz pochází z perského pardes a v bibli se vyskytuje jako označení pro ztracený ráj.1 Vývoj zahrad úzce souvisí s urbanizací společnosti. Urbanizace dává rozvoji zahradního umění impuls v tom smyslu, ţe lidé odtrţení od blízkého kontaktu s přírodou se jí touţí opět přiblíţit. Stupeň urbanizace rovněţ souvisí s relativním blahobytem společnosti, který je rovněţ klíčovým faktorem rozvoje zahradního umění. Městská veřejná zeleň se tak vyskytuje jiţ ve starověkých vysoce civilizovaných kulturách – v kultuře babylonské, perské a médské, indické, egyptské, samozřejmě i řecké a římské a v dalších. Rozvoj soukromých zahrad je závislý především na rŧstu bohatství privilegovaných a bohatých vrstev společnosti. Vedle zahrad církevních a šlechtických se tak objevují i zahrady bohatých měšťanŧ. Niţší společenské vrstvy si jen těţko mohly dovolit nechat pŧdu hospodářsky nevyuţitou, nemluvě o vysokých nákladech na zbudování a údrţbu okrasné zahrady. Urbanizace a zvyšování úrovně blahobytu společnosti je ovšem i častým dŧvodem zániku ploch městské zeleně, která bývá nucena ustoupit stavebnímu rozvoji a bývá rozprodávána na stavební pozemky. Dravost urbanizace, nekontinuita údrţby a pŧvodního vyuţití vedou k akutnímu ohroţení historické městské zeleně. Rŧst blahobytu společnosti naopak dává šanci obnově zahrad, nalezení jejich nového vyuţití, jejich animaci. Téma obnovy a vyuţití historické městské zeleně a její ochrana před devalvujícími a destruktivními vlivy je v současnosti v České republice velmi aktuální. Řada komplexŧ historické městské zeleně se po letech zanedbané údrţby nyní nachází na pomyslné křiţovatce, z níţ jedna cesta vede k úspěšné obnově a vyuţití a druhá k postupnému, ale stále rychleji se blíţícímu zániku. 1

PACÁKOVÁ-HOŠŤÁLKOVÁ, Boţena, et al. Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 3. vyd.

Praha : Libri, 1999. s. 14. ISBN 80-85983-55-9.

-3-

Potřeba zachování historické městské zeleně nabývá na významu, uvědomíme-li si jakých hodnot je tato zeleň nositelkou. Jedná se o hodnoty se vztahem k ţivotnímu prostředí – začlenění města do krajiny, příznivé ovlivnění mikroklimatu, vzdušného proudění, omezení hlučnosti, prašnosti a další. Další skupina hodnot je psychologická a sociologická – rozšíření ţivotního obytného prostoru, uspokojení potřeby přírody, uklidňující účinek zelené barvy. Zahrady jsou nositelkami estetických hodnot, vzdělávacích hodnot, hodnot dŧleţitých pro duševní rozvoj.2 Významná je rovněţ hodnota ekonomická. Historická zeleň v sobě rovněţ nese určitou paměť místa a hodnoty chráněné památkovým zákonem. Tato práce se snaţí identifikovat základní zásady, které by měly být dodrţovány při všech zásazích do stavu zahrady, a to tak, aby došlo k vyváţení potřeb současné společnosti s hodnotami zahrady (zejména poţadavky památkové péče). Práce předestírá teorii obnovy historických zahrad, určuje limity jejich vyuţití a shrnuje principy jejich správné údrţby. Praktické příklady obnovy zahrady Gröbovka a zahrady Cibulka představují dva projekty, jejichţ úspěšnost je značně odlišná. Práce popisuje a hodnotí přístupy, kterých bylo pouţito při obnově obou areálŧ a určuje dobré a špatné stránky daných projektŧ.

2

WALICA, Rostislav; ČESELSKÝ, Jan. Koncepce údrţby, obnovy a rozvoje zeleně na území města Ostravy

[online]. Ostrava : Katedra městského inţenýrství (VŠB - TU Ostrava, Fakulta stavební), 2007 [cit. 2010-05-09]. Dostupné z WWW: .

-4-

2 Historický úvod 2.1 Historický vývoj zahrad Abychom mohli lépe uvaţovat nad moţnostmi obnovy a vyuţití městské historické zeleně, měli bychom si alespoň nastínit historický vývoj zahradního umění. Zahrady totiţ úzce souvisí s dobou, ve které vznikaly, s osobou svého zakladatele. Silně se do nich promítá společenské klima i ţivot společnosti, je do nich vtělován panující světonázor. Dozvíme se z nich mnohé o ţivotním stylu společnosti. Známe-li pŧvodní smysl a účel zahrady, mŧţeme na něj lépe navázat, obnovit zahradu do její pŧvodní krásy a animovat její pŧvodní funkce. Jak jiţ bylo v úvodu naznačeno, velký rozvoj zahrad mŧţeme zaznamenat především u starověkých orientálních civilizací (Persie, Médie, Babylónie – Visuté zahrady Semiramidiny apod.). Ty měly vliv i na zahradní tvorbu dalších civilizací daného kulturního okruhu (Řecko, Řím). Jiţ z dob starověku známe městské veřejné parky. U těchto jiţních národŧ byla zahrada integrální součástí domu, jelikoţ poskytovala příjemný chlad a osvěţení. Lidé v ní trávili mnoho času a probíhala v ní většina společenského ţivota. V období středověku doznala zahradní tvorba značného útlumu. Stejně jako společnost byla uzavřená, pokorně čekající na věčný ţivot, tak i středověké zahrady byly spíše skrovnějších měřítek, určené k meditacím a hloubání, ale ještě častěji k pouhému pěstování účelových a okrasných rostlin. Zahrady nepŧsobily jako jednotný celek, nebyly navázány na okolní zástavbu. Na renesančních zahradách je patrna změna myšlenkového postoje. Zahrady uţ nebyly místem pro osamocené hloubání, ale prostorem pro společenské setkávání a reprezentaci. Je to období, kdy ve světě vznikaly skvosty typu zahrad zámkŧ na Loiře (např. Villandry). Zahrady jiţ tvořily jednotný kompaktní celek, který měl esteticky pŧsobit na návštěvníka. Přesto byla stále patrná uţitná hospodářská funkce zahrady, zejména v zahradách měšťanských. Velký rozvoj v zahradní tvorbě nastal v období baroka. Zahrada se v tomto období stala znakem společenské prestiţe. Návštěvník měl být ohromen krásou zahrady a pocítit

-5-

úctu, respekt k jejímu vlastníku. Vrcholu tvorby bylo pravděpodobně dosaţeno ve Francii (Versailles a další díla André Le Notra). Rozlišujeme dva typy barokních zahrad – francouzský a italský. Francouzská zahrada je silně formalistická, je statičtější, vyuţívá nehybnou vodní hladinu k efektu zrcadlení, staví na dlouhých prŧhledech, má výraznou osovou kompozici směřující k jednomu dominantnímu bodu. Naopak italský barok zrozený v kopcovitém terénu Apeninského poloostrova pracuje s dynamičtějšími prvky, zahrady jsou terasovité, voda proudí. Zahrady byly uzpŧsobeny jako místa společenského setkávání. Proto v nich najdeme jak větší shromaţdiště, ale i menší oddělené části pro intimnější setkávání (francouzské boskety, německé lesíky rozkoše atp.). V barokních zahradách nalezneme vhodné zázemí pro kulturní akce – salla terreny s dobrou akustikou, divadelní podia, belvedery, gloriety, ale i sportoviště, jízdárny a další. Krom toho se v nich vyskytuje i řada oţivujících prvkŧ – pávi, voliéry, rybníčky a jiné. Bez zajímavosti není ani vyuţití tehdy moderních objevŧ v hydraulice či optice. Zahrady byly tvořeny jak pro efekt, tak pro společenskou funkčnost. Barokní zahrady jsou tak svou konstrukcí dobře uzpŧsobené, aby i v dnešní době poskytovaly prostor pro společenská setkávání i rozličné kulturní akce. V opozici proti francouzskému upjatému formalismu v zahradní tvorbě se v Anglii začal vyvíjet druhý velký směr – krajinářská zahrada. Nové myšlenkové proudy začaly v reakci na klasicistní racionalitu hlásat myšlenku návratu k přirozenosti, k přírodě. Příroda sama vytvářela krásu zahrady, kterou člověk nenápadně (nikoliv minimálně) upravoval a doplňoval o určité architektonické prvky (sochy, gotické zříceniny, jeskyně…). Zahrada se stala architektonizovanou přírodou, ovšem bez uplatnění formalistických pravidel souměrnosti. Anglický krajinářský styl se v Čechách postupně stal stylem vŧdčím. Z krajinářského pojetí vycházely i romantické zahrady, do nichţ byly umisťovány rozličné architektonické a obdobné prvky, mnohdy se jednalo aţ o kuriozity. Duch zahrady opět odpovídal romantickému pojetí slohu. Zahrada skýtala četná vpravdě romantická místa, prostory pro zamýšlení se nad otázkami všehomíra. Následovalo období tápání a historizujících slohŧ. Stylová roztříštěnost posledních 150 let se pak projevila i v zahradním umění. Zahrady však vţdy víceméně reflektovaly dobu svého vzniku, potřeby tehdejší společnosti.

-6-

2.2 Vývoj městské zeleně v českých zemích Veřejná městská zeleň zaznamenala v českých zemích velký rozvoj v 19. století, počátky tohoto rozvoje však mŧţeme najít uţ na konci 18. století. Za první městský park je povaţován park v Brně, Luţánkách. Brněnskému obyvatelstvu jej, po zrušení jezuitského řádu, který ho dosud drţel, věnoval v roce 1786 císař Josef II. První praţský veřejný park zvaný lidová zahrada vznikl z iniciativy Purkrabího Chotka v roce 1833. Dnes nese jméno Chotkovy sady. Rozvoji městských parkŧ přispělo i rušení městských hradeb v 19. století, které poskytlo nově budovaným parkŧm prostor. Na jejich místě vznikaly zahrady, nejčastěji označované jako městské sady, v Brně, v Olomouci, v Prostějově i v dalších městech. Většinou se tak dělo z iniciativy vlivných jednotlivcŧ. Dŧleţitou roli v zakládání zahrad sehrály i rozličné spolky. V roce 1858 vznikl Zalesňovací a okrašlovací spolek pro Prahu a okolí, jehoţ vzoru následovala řada dalších spolkŧ. O dvacet let později zahájil obdobný spolek svou činnost v Brně. V devadesátých letech 19. století docházelo ke sdruţování spolkŧ a dokonce vzniklo i jejich ústředí. Spolky si mohou na své konto připočíst miliony vysázených stromŧ a keřŧ.3 Mŧţeme se dohadovat, ţe parky a zahrady jsou reakcí na postupující industrializaci a urbanizaci nebo výrazem rozvoje občanské společnosti, která prahla po místech veřejného setkávání, po činnosti, kam by mohla směřovat své nadšení. Také tento rozvoj mŧţeme přisuzovat touze po estetičnu, po přírodě. Nesmíme ovšem zapomínat na to, ţe součástí městské zeleně jsou krom veřejných městských parkŧ a zahrad při městských palácích nobility i zahrady pŧvodně příměstských usedlostí, které se s postupující urbanizací, s rŧstem aglomerací, dostaly aţ do dnešního širšího centra měst.

2.3 Důležité milníky 20. století Na území dnešní České republiky došlo během 20. století k několika zásadním politickým zvratŧm, které byly doprovázený markantními změnami sociálními i 3


Praha : Libri, 1999. s. 38. ISBN 80-85983-55-9.

-7-

ekonomickými. Tyto změny se ve velké míře dotkly památkově cenných objektŧ. Historické zahrady a parky, které především jsou předmětem této práce, nevyjímaje. Prvním velkým politickým zlomem byl vznik samostatné Československé republiky, který spolu s následnou pozemkovou reformou, probíhající v několika fázích prakticky po celé meziválečné období, znamenal velký zásah do majetkových struktur. Změny postihly zejména nemovitý majetek šlechty a církve. Další výrazný předěl znamenala revoluce osmačtyřicátého roku. Tu, kromě vlny vyvlastňování, následovala tzv. právnická dvouletka. Pod číslem 141/1950 byl přijat tzv. střední občanský zákoník. Tento zákoník nahradil zákoník ABGB, který v českých zemích platil jiţ od roku 1811. Vpravdě revoluční změny se v něm promítly ve výrazné změně koncepce vlastnického práva (osobní vlastnictví, socialistické vlastnictví, potlačení soukromého vlastnictví). Zákoník opustil i římskoprávní zásadu superficies solo cedit („povrch ustupuje pŧdě“). V praxi tak jiţ pozemek a věci (zejména nemovitosti) na něm se nacházející nemusely sdílet stejný právní osud. A konečně třetím milníkem se stala listopadová revoluce osmdesátého devátého roku. Rozsáhlé privatizace, spolu s návratem ke koncepci soukromého vlastnictví (ovšem bez reimplementace zásady superficies solo cedit), opět přinesly výrazné změny ve vlastnické struktuře. Politické, vlastnické, ekonomické a sociální změny, které kvŧli výše jmenovaným událostem nastaly, vedly mj. ke ztrátě kontinuity péče o památkově cenné objekty. Řada těchto objektŧ utrpěla zanedbáváním údrţby, špatnou údrţbou či nevhodným vyuţíváním. Nemálo objektŧ se ocitlo v havarijním stavu, některé dokonce zanikly úplně. V poslední době ovšem mŧţeme pozorovat vznik řady projektŧ obnovy městské historické zeleně. Snad tuto tendenci mŧţeme připsat vzrŧstajícímu blahobytu společnosti či změnám ţivotního stylu. Rozhodně bychom si však měli všimnout toho, ţe s postupující urbanizací je městská zeleň, tím spíše historická městská zeleň, stále vzácnějším statkem. Historická městská zeleň je významným statkem nejen z hlediska urbánního, ale i sociálního, kulturního a ekonomického. Tím pádem zastává ve společnosti významnou úlohu, jelikoţ uspokojuje současně několik potřeb najednou. Potřeby společnosti jsou však nezřídka v rozporu a je nutné je vzájemně vyvaţovat. Kromě toho dochází i ke konfrontaci veřejného zájmu (především památkové péče a péče o ţivotní prostředí) se zájmy soukromých vlastníkŧ.

-8-

2.4 Nejednotnost vlastnických struktur Velké problémy při obnovách historických zahrad zpŧsobuje častá roztříštěnost vlastnických struktur, popřípadě struktur správcovských. Přitom „architektonické a sochařské sloţky, pevné či mobilní prvky tvořící výzdobu, jeţ jsou nedílnou součástí historické zahrady, nesmí být odstraňovány; jen v případech, kdy to vyţaduje jejich konzervace nebo restaurování.“4 „Historická zahrada, ať jiţ je či není připojena k budově - v kladném případě je jejím neoddělitelným doplňkem - nemŧţe být odtrţena od svého vlastního městského nebo venkovského prostředí, a to bez ohledu na to, je-li umělé nebo jeli přírodní“5 Stav roztříštěnosti vlastnických struktur je povětšinou dŧsledkem dějinných událostí popsaných výše. Velké nebezpečí pro městské historické zahrady kulturního významu představuje a i v minulosti představovala parcelace a rozprodávání lukrativních pozemkŧ v intravillánu města. K přetváření zahrad na stavební pozemky docházelo zejména v období překotné urbanizace 19. století a v období komunismu. Tendence k rozpínání zástavby do nezastavěných zelených ploch nacházíme i dnes. Tomuto procesu podlehla řada unikátních zahrad – například praţská zahrada Kanálka. Nebezpečí hrozilo i zahradě Gröbeho vily. Prakticky nevratné zásahy představují i invazivní novostavby přímo v zahradních celcích nebo na jejich okrajích – ať jiţ se jedná o rodinné domy nebo o účelové stavby. Tyto stavby představují často silný zásah do celkového estetického dojmu a chráněných hodnot vŧbec, mnohdy i oddělují celé části zahrad (ţeleznice na Cibulce, dálnice v Králově dvoře. Pŧdu pro další nepříznivý vývoj připravilo i období devadesátých let 20. století. Vedle restitucí, díky kterým se mohl jediný objekt najednou ocitnout ve vlastnictví řady subjektŧ s rŧznými záměry i finančními moţnostmi, probíhal i proces privatizace. Tehdejší nestabilní právní prostředí, nedostatek zkušeností a slabá kontrola ze strany veřejné správy zpŧsobily, ţe řada historických zahradních komplexŧ neustále střídala vlastníka a ţe docházelo ke štěpení integrálních celkŧ zahradních komplexŧ na jednotlivé segmenty (např. jednotlivé nemovitosti x zeleň), které byly rozprodávány rŧzným subjektŧm.

4

Mezinárodní charta o historických zahradách : Florentská charta. Florencie : ICOMOS, 1982. čl. 13. Překlad

PETRŦ, Jaroslav. Dostupné z WWW: . 5

Tamtéţ, čl. 17

-9-

„Kritické období těsně po roce 1989, kdy docházelo ke spekulačním nákupŧm památkových nemovitostí s nadhodnoceným ručením těmito památkami k nikdy nespláceným úvěrŧm, snad pominulo.“6 Následky těchto majetkových machinací se ovšem mnohde projevují dodnes. Jen sloţitě se rozmotávají klubka zamotaných vlastnických vztahŧ, která zbyla po zkrachovalých společnostech, jen těţko se nutí vlastníci, aby se o své objekty řádně starali. Spory mezi spoluvlastníky a sousedy jsou problémem malicherným ve světle akutního nebezpečí absolutního zániku jednotlivých objektŧ zahrad i celých zahradních areálŧ. Aţ k němu totiţ mŧţe velmi rychle spět zanedbání údrţby.

3 Obnova, využití a údržba městské zeleně ve spojení s kulturními památkami Obnova, vyuţití a údrţba historické městské zeleně je komplexním souhrnem činností. Proto na problematiku musíme nahlíţet z více úhlŧ. Kromě hlediska architektonického a technického je třeba věc posuzovat i z hlediska ţivé sloţky (flóra, ale i fauna), z pohledu památkové péče, kultury, z urbanistických hledisek, sociálních i ekonomických poţadavkŧ. Při plnění daných úkolŧ je velmi dŧleţitá koordinace jednotlivých činností. Obnovujeme-li, udrţujeme-li či se snaţíme nalézt vyuţití městské historické zahrady, pŧsobí na nás řada společenských, investorských, a obdobných tlakŧ. Musíme čelit řadě legislativních a administrativních omezení. Čelní postavení mezi těmito omezeními zaujímají poţadavky památkové péče. Specifičnost a komplexnost problematiky a potřeba po vytvoření metodických pravidel si vyţádala pozornost i na mezinárodní úrovni. Na mezinárodních dokumentech týkajících se obnovy a vyuţití historických zahrad je zaloţena i teoretická část této práce.

6

PEK, Tomáš. Stavební památky : Specifika přípravy a financování jejich obnovy, údrţby a provozu. 1. vyd.

Praha : Wolters Kluwer ČR, 2009. s. 82. ISBN 978-80-7357-462-8.

-10-

3.1 Mezinárodní dokumenty Organizací, která se na mezinárodní úrovni zabývá ochranou, udrţením a vyuţitím kulturní hodnoty nemovitých kulturních památek a sídel, je Mezinárodní rada pro památky a sídla ICOMOS (spadající pod UNESCO). Tato organizace „podporuje bádání, identifikaci, ochranu, konzervaci, restaurování, regeneraci, výchovu a prezentaci nemovitých kulturních památek a sídel.“7 ICOMOS vydává řadu doporučení, metodik, rezolucí a dalších dokumentŧ. Nejedná se o právně závazné dokumenty, nicméně silou své autority ovlivňují praxi i doktrínu památkové péče v jednotlivých státech. Za nejdŧleţitější úpravu je obecně povaţováno následujících devět dokumentŧ: Mezinárodní charta o konzervaci a restaurování památek a sídel (Benátky 1964), Mezinárodní charta kulturního turismu (Brusel 1976), Mezinárodní charta o historických zahradách (Florencie 1982), Mezinárodní charta pro záchranu historických měst (Washington 1987), Mezinárodní charta o řízení archeologického dědictví (Lausanne 1990), Mezinárodní charta o ochraně a gesci kulturního dědictví pod vodou (Sofia 1996) Mezinárodní charta o lidovém stavebním dědictví, (Mexiko 1999), Mezinárodní charta o kulturním turismu (Mexiko 1999) a Dokument o autenticitě (Nara 1994). Páteřním dokumentem ICOMOSu je tzv. Benátská charta. Tato charta přináší některé základní pojmové definice a řadu esenciálních principŧ daného oboru. Na Benátskou chartu pak navazují další dokumenty. Z nich má pro naše téma zásadní význam především Mezinárodní charta o historických zahradách z roku 1982, tzv. Florentská charta, dokument z dílny Mezinárodního výboru pro historické zahrady a historické lokality ICOMOS – IFLA. České znění Florentské charty bylo zveřejněno aţ v roce 1986. V roce 1987 ho projednala konference ICOMOS v Brně. V roce 1996 Florentskou chartu schválila i Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu ČR. Charta se stala základním podkladem pro tvorbu v oboru.8 7

VOŠAHLÍK, Aleš; LÍBAL, Dobroslav Úvod. In Mezinárodní dokumenty ICOMOS o ochraně kulturního

dědictví [online]. Praha : Český národní komitét ICOMOS, 2000 [cit. 2010-03-20]. Dostupné z WWW: . 8

OTRUBA, Ivar. Zahradní architektura : tvorba zahrad a parkŧ. 1. vyd. Šlapanice : Era, 2002. 357 s. ISBN 80-

86517-13-6.

-11-

Jedním z velkých přínosŧ dokumentŧ ICOMOSu je, ţe přinášejí několik základních definic a určují řadu postupŧ, především v oblasti památkové péče. Tyto definice a postupy se nezřídka stávají základem doktrín jednotlivých státŧ.

3.2 Předmět zájmu Předmětem ochrany podle dokumentŧ ICOMOSu je historická památka. Ta je v Benátské chartě vnímána jako „architektonické dílo, buď osamocené nebo sídlo městské či venkovské, které podává svědectví o svébytné civilizaci, příznačném vývoji nebo historické události. Vztahuje se nejen na velké výtvory, ale i na díla skromná, která získala časem kulturní význam.“9 „Historická zahrada je architektonická a vegetační kompozice, jeţ je z hlediska dějin nebo umění celospolečensky významná. Jako taková je povaţována za památku.“10 „Historická zahrada je architektonická kompozice, jejíţ materiál je především rostlinný, tudíţ ţivý a jako takový pomíjející a obnovitelný. Její vzhled tedy vyplývá ze stálé rovnováhy mezi cyklickou změnou ročních období, rozkvětu a odumírání přírody, z umělecké vŧle a dŧmyslného záměru, jeţ se snaţí ustálit její stav.“11 Architektonická kompozice je pak vymezována jako „pŧdorys a rŧzné profily terénu, rostlinná hmota: dřeviny, jejich objem, jejich barevnost, jejich rozmístění, jejich vzájemné poměry, stavební či dekorativní prvky, tekoucí i stojaté vody s příslušným zrcadlením.“12 Označení historická zahrada mŧţeme pouţívat v souvislosti s drobnými zahradními útvary i s rozsáhlými krajinářskými parky.13

9

čl.

Mezinárodní charta o zachování a restaurování památek a sídel : Benátská charta. Benátky : ICOMOS, 1964.

1.

Překlad

PAVEL,

Jakub;

VOŠAHLÍK,

Aleš.

Dostupné

z

WWW:

. 10



Tamtéţ, čl. 2

12

Tamtéţ, čl. 4

13

Tamtéţ, čl. 6

-12-

Městské historické zahrady je nutné chránit i jako součást urbánního prostoru. Měli bychom chránit jejich umístění v prostoru, tzn. především vztahy s okolními zastavěnými, volnými a osázenými prostory, jejich rozsah a parcelaci.14

3.3 Typizace zahrad Pro nastínění typŧ zahrad, které mají relevanci k našemu tématu, mŧţeme zahrady kategorizovat podle následující tabulky, která byla vytvořena pro lepší orientaci v tématice této práce. Tabulka 1: Členění zahrad s ohledem na vztah ke kulturním památkám 15

Zahrady s vazbou na KP s postavením Dominantním Rovnocenným Vedlejším Zahrady bez vazby na KP

Specifické zahrady Botanické zahrady, arboreta Zoologické zahrady Hřbitovy

U zahrad s určitou vazbou na nemovité kulturní památky mŧţeme jejich vztah kategorizovat jako dominantní postavení zahrady, rovnocenné postavení zahrady a nemovité památky či jako vedlejší postavení zahrady vŧči nemovité památce. Za dominantní postavení zahrady mŧţeme povaţovat takovou situaci, kdy se v zahradě sice vyskytují stavební prvky, ale jedná se spíše o drobné stavby jako pomníky, gloriety, altány, sochy apod. Tyto prvky zahradu ozvláštňují, dávají jí určitou konkurenční výhodu oproti zahradám bez těchto prvkŧ. Proto bychom měli dbát především na údrţbu stavebních prvkŧ. Adaptace takovýchto prvkŧ na nové vyuţití je těţko proveditelná. O rovnocenný vztah mezi zahradou a nemovitou památkou se jedná, pokud stavby spolu s nestavební sloţkou tvoří jeden celek, avšak mohou plnit své funkce i relativně samostatně. Cílem návštěvníka mŧţe být zahrada v uţším slova smyslu, ale i stavební součásti zahradního komplexu. Tento vztah mŧţeme najít zejména u bývalých šlechtických palácŧ (Vrtbovská zahrada, Palácové zahrady), usedlostí (Cibulka), zámkŧ (Český Krumlov), u sídel bohatých měšťanŧ (Gröbovka) či větších institucí (Psychiatrická léčebna

14

čl.

2.

Mezinárodní charta pro záchranu historických měst : Washingtonská charta. Washington : ICOMOS, 1987. Překlad

KOLÁŘOVÁ,

Jitka;

VOŠAHLÍK,

. 15

Vlastní konstrukce

-13-

Aleš.

Dostupné

z

WWW:

Bohnice). Těmto zahradním komplexŧm obvykle vévodí jedna ústřední budova, ke které přiléhá zahrada v uţším slova smyslu, ve které mohou být umístěny další, méně významné stavby. Zatímco zahradní sloţka mŧţe samostatně plnit rekreační funkci, budovy mohou slouţit i jiným účelŧm (sídla institucí, společností). Z hlediska nalézání vyuţití jsou zahrady tohoto typu nejvděčnějším tématem. Na jednu stranu u nich panuje vysoká míra variability vyuţití staveb, které determinuje vývoj celé zahrady. Na druhou stranu, právě variabilita vyuţití a snadná štěpitelnost komplexu na jednotlivé prvky mohou těmto zahradám zpŧsobit značné problémy spočívající ve ztrátě vyuţití, diskontinuitě správy, nedostatku údrţby a nekoncepčnosti rozvoje. Ve vedlejším postavení vzhledem k nemovitým kulturním památkám se zahrada ocitá, pokud je zcela funkčně navázána na nemovitost, nemŧţe bez ní existovat samostatně. Primárním cílem návštěvníka je nemovitá památka, nikoliv zahrada. Jedná se především o zahrady menšího rozsahu nebo „předzahrádky“ a zahradní úpravy kolem nemovitostí, kde je rekreační funkce značně potlačena a do popředí vystupuje funkce estetická. Vyuţití těchto zahrad je tedy víceméně dané, bez větších moţností změny vyuţití. Nicméně tyto zahrady představují nepostradatelný, především estetizující prvek, proto je opět dŧleţité jejich údrţbu nezanedbat. Některé zahrady sice nemají vazbu na nemovité kulturní památky, nicméně se jedná o historickou zahradu podle čl. 8 Florentské charty: „Historická lokalita je určitá část krajiny, připomínající pamětihodnou skutečnost: jde o místo významné historické události, vzniku pověsti nebo hrdinského boje, slavného obrazu atd.“16 Ovšem většina takovýchto zahrad se dá podřadit přinejmenším do kategorie zahrad s dominantním postavením. Do této skupiny mŧţeme zařadit zahrady, které vzdor své dlouhé existenci a tradici jiţ své propojení s kulturními památkami prakticky pozbyly (Riegrovy sady). Za specifické zahrady povaţujme zejména zahrady zoologické a botanické. Tyto zahrady mají vedle rekreační funkce zdŧrazněnu edukativní funkci. Zaměřují se na sbírání a třídění jednotlivých rostlinných respektive ţivočišných druhŧ, jejich vědecké zkoumání a prezentaci v prostředí evokujícím prostředí přirozené. Vyuţití botanických a zoologických zahrad je víceméně dané, jedná se o samostatná odvětví s vlastními vývojovými trendy a s

16


PETRŦ, Jaroslav. Dostupné z WWW: .

-14-

vyvinutými metodikami. Nicméně ve vedlejších činnostech se chovají obdobně jako „běţné“ zahrady. Spojitost s nemovitými památkami mŧţe, ale nemusí být dána. Existují jak moderní, novodobé botanické a zoologické zahrady, tak zahrady umístěné v historickém prostředí, jehoţ jsou integrální součástí. Typickým příkladem mŧţe být vídeňský Schönbrunn, ve kterém nalezneme jak historické skleníky s botanickými sbírkami, tak proslulou zoologickou zahradu Tiergarten umístěnou mezi barokními pavilony. Chovy divoké zvěře, voliéry, baţantnice, skleníky, sbírky exotických rostlin i ţivočichŧ, to vše a mnohé další do určitých typŧ zahrad (zejména zahrady nobility) historicky patří. Dalšími specifickými zahradami jsou hřbitovy. Hřbitovy jsou primárně místem posledního odpočinku, měla by v nich proto být zachovávána určitá pieta. Protoţe se jedná o klidné místo, hledá v nich řada lidí relaxaci. Historické hřbitovy bývají obvykle oblíbeným cílem turistŧ. Hodnota některých hřbitovŧ, zejména ţidovských, je vcelku úspěšně ekonomizována. Neměli bychom zapomínat ani na fakt, ţe v jiných kulturách je postavení hřbitovŧ odlišné, v některých zemích jsou hřbitovy oblíbeným místem rodinných odpolední a piknikŧ, místem ponocování mládeţe (např. Skotsko), jinde jsou hřbitovy místem lidových slavností (Dušičky v jihoamerické kultuře). Zahrady bez relevantního propojení s kulturními památkami nejsou předmětem této práce.

3.4 Obnova Postupy vedoucí ke zlepšení stavu zahrady (včetně nemovitostí) mŧţeme obecně nazývat neutrálním pojmem obnova. Pod tento výraz mŧţeme podřadit pojmy jako konzervace, restaurování, restituce, rekonstrukce a další. Pojmy jsou ovšem často odlišně interpretovány, jejich obsah není vţdy zcela zřetelný. Základy pojmosloví sice poloţily jiţ mezinárodní charty, nicméně národní doktríny a zejména laické vnímání jednotlivých výrazŧ se někdy liší a pojmy nezřídka zaměňuje. Předmětem této práce ovšem není detailní zkoumání zmatečnosti v terminologii. Pouţívané postupy se u historických zahrad většinou shodují s postupy, které se pouţívají i u „běţných“ památek. (hrady, zámky, domy…). Nalezneme však i několik specifik vyplývajících z biologické podstaty zahrady. Tato práce se zabývá především

-15-

specifiky, která odlišují obnovu historických zahrad od obnovy jiných historických objektŧ.

3.4.1 Základní postupy Za základní postupy při obnově označují mezinárodní dokumenty (zejména Benátská charta, Florentská charta) konzervaci a restaurování. Tyto pojmy jsou někdy uváděny i jako jednotný pojem restaurování - konzervování.17 Zmatek do výkladu ovšem vnáší uţ překlad z originálních textŧ. Pojem „conservation“ totiţ v anglickém jazyce nese spíše význam, který čeština vyjadřuje souslovím památková péče. Některé publikace18 pak pojem „conservation“ překládají jako „zachování“. Tento překlad asi nejlépe vystihuje obsah daného pojmu. Konzervace podle Benátské charty je úzce spojena se zásadami správné údrţby. Bude o ní tedy pojednáno později. „Restaurování je operací, která má podrţet výjimečný charakter. Jejím cílem je odhalovat a zachovat estetické a historické hodnoty památky a zakládá se na respektování staré podstaty a autentických dokumentŧ. Zastavuje se tam, kde začíná hypotéza. V oblasti poţadovaných úprav má být kaţdá práce, jeţ je uznána za nezbytnou z dŧvodŧ estetických nebo technických, zaloţena na architektonické kompozici a má nést znaky naší doby. Restaurování budou vţdy předcházet i doprovázet archeologické a historické prŧzkumy památky.“19 Benátská Charta připouští i pouţití moderních, vědecky ověřených a odzkoušených technik konzervace a konstrukce, pokud se tradiční techniky ukáţou jako nevyhovující.20 Prvky určené k tomu, aby nahradily chybějící části, se musí včlenit do celku harmonicky, ale zároveň se i odlišovat od pŧvodních částí tak, aby restaurování nefalsifikovalo

17

Například NEJEDLÝ, Vratislav Restaurování - obecná charakteristika oboru na počátku 3. tisíciletí :

Současné teoretické modely. In Obnova památek 2008 - restaurování : sborník příspěvkŧ k 8. konferenci. 1. vyd. Praha : Studio Axis, 2008. s. 57 . ISBN 978-80-90-904081-0-4. 18

Například PACÁKOVÁ-HOŠŤÁLKOVÁ, Boţena, et al. Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve

Slezsku. 3. vyd. Praha : Libri, 1999. 521 s. ISBN 80-85983-55-9. 19

čl.

9.

Mezinárodní charta o zachování a restaurování památek a sídel : Benátská charta. Benátky : ICOMOS, 1964. Překlad

PAVEL,

Jakub;

VOŠAHLÍK,

. 20

Tamtéţ, čl. 9

-16-

Aleš.

Dostupné

z

WWW:

dokument umění a historie.21 Doplňky mohou být trpěny, jen pokud respektují všechny části týkající se budovy, její tradiční rámec, rovnováhu kompozice a vztahy s prostředím.22 Co se týče přístupu k přínosŧm jednotlivých etap vývoje památky, nemělo by být preferováno jedno slohové období. Výjimečně lze provést odstranění méně hodnotných artefaktŧ určité etapy vývoje, pokud se tak odkryjí hodnotnější kompozice. „Úsudek o hodnotě dotyčných prvkŧ a rozhodnutí o eliminacích, jeţ by bylo nutné provést, nemohou být odvislé jen od samotného autora.“23 Tato činnost úzce souvisí s restitucí, tedy činností, která „vrací památku do pŧvodní podoby odstraněním všech pozdějších zásahŧ.“24 U restituce panuje zvýšený poţadavek na vypracování dŧkladné studie, vycházející z prŧzkumu, eventuálně i z archeologického výkopu a ze zhodnocení všech shromáţděných dokumentŧ, týkajících se dané zahrady a obdobných zahrad, aby byl po všech stránkách zajištěn vědecký charakter návrhu. Před vlastními pracemi musí provedená studie vést k „vypracování projektu, jenţ bude předloţen k posouzení a k odbornému odsouhlasení.“25 Cestu k restituci mŧţe podle Florentské charty otevřít chátrání a odumírání jednotlivých částí zahrady. Opět je ovšem zdŧrazněn poţadavek restituce zaloţené na „pozŧstatcích pŧvodní koncepce nebo na dokonalé dokumentaci.“26 Pro naše téma je dŧleţitou informací zásada, ţe „eventuální restituce si mŧţe vzít za cíl ty části zahrady, jeţ jsou v těsné blízkosti budovy, aby se tak zdŧraznila jejich návaznost.“27 Pojem historické zahrady se neslučuje s restitucí, která by proběhla u zaniklé zahrady nebo která by vycházela pouze z hypotéz o postupném vývoji. Stejně tak jsou s tímto pojmem neslučitelná i nová zahradní díla, která se pouze inspirují tradičními

21

čl.

12.

Mezinárodní charta o zachování a restaurování památek a sídel : Benátská charta. Benátky : ICOMOS, 1964. Překlad

PAVEL,

Jakub;

VOŠAHLÍK,

Aleš.

Dostupné

z

WWW:

. 22

Tamtéţ, čl. 13

23

Tamtéţ, čl. 11

24


Praha : Libri, 1999. s. 466. ISBN 80-85983-55-9. 25



Tamtéţ, čl. 16

27

Tamtéţ, čl. 16

-17-

formami a evokují zdání historické zahrady. Byť by tato díla byla vytvořena na místech zaniklých zahrad.28 Nakonec zmiňme jeden z názorŧ týkajících se vztahu rekonstrukce a restaurování. Rekonstrukce „doplňuje chybějící závaţnou část památky na základě dochovaného pŧvodního prvku a uvádí tak památku do pŧvodního stavu.“29 Podle Solaře bychom poţadavek, aby se restaurování zastavilo tam, kde začíná hypotéza, měli vnímat spíše „jako reakci na nepodloţené romantické přestavby památek v duchu 19. století (Karlštejn), nikoli jako poţadavek, aby restaurováním vznikala zmrzačená torsa … Falsifikovat dokument umění a historie lze nejen doplněním, ale i odstraněním (neobnovením) jeho podstatné součásti. Klíčem k řešení je rozlišování ukončených, hodnotných a proto zachování hodných etap vývoje památky od degradujících deformací, které je vhodné napravit.“30 Podle Solaře bychom tedy měli v principu odmítnout tvrzení, ţe rekonstrukce není restaurování. Rekonstrukce mŧţe být exaktní, která vzniká na základě zachované podrobné dokumentace autentického stavu, analogická podle analogie s obdobným příkladem zachované památky či hypotetická na základě vědecky podloţené hypotézy. 31

3.4.2 Typy obnovy a metodika řešení Obnovu rozlišujeme exaktní, analogickou a hypotetickou. Zatímco exaktní obnova dŧsledně vychází především z autentické dokumentace, analogická operuje z dŧvodu nedostatku potřebných podkladŧ i s analogiemi k situacím jiných zahrad a parkŧ. Hypotetická pak jiţ pracuje převáţně jen s vědeckými hypotézami.32 Při volbě typu obnovy bychom podle Otruby měli zejména posoudit historickou zahradu z hlediska jejího významu (stupeň legislativní ochrany, zařazení do národních, 28




Praha : Libri, 1999. s. 466. ISBN 80-85983-55-9. 30

SOLAŘ, Miloš K otázce restaurování v památkové péči. In Obnova památek 2008 -

restaurování : sborník příspěvků k 8. konferenci. 1. vyd. Praha : Studio Axis, 2008. s. 19 . ISBN 978-80-90-904081-0-4. 31

OTRUBA, Ivar. Zahradní architektura : tvorba zahrad a parkŧ. 1. vyd. Šlapanice : Era, 2002. s. 183. ISBN

80-86517-13-6. 32

Tamtéţ, str. 183

-18-

světových seznamŧ památek apod.), zhodnotit dostupnost dokumentace a vzít v úvahu územní, urbánní, krajinný kontext. Na základě zhodnocení těchto kritérií by pak měla obnova probíhat jako obnova v jednom slohovém stylu, obnova s náznakem prŧběhu stylŧ nebo úprava nová dle soudobých architektonických názorŧ (zejména tam, kde se nedostává patřičné dokumentace).33

3.4.2.1 Metodika řešení projektu obnovy V publikaci koncipované jako učební text zahradní architektury pro studenty středních a vysokých zahradnických škol formuluje Otruba následující metodiku tvorby projektŧ obnovy historických zahrad. Podle této metodiky mŧţeme proces tvorby projektu rozdělit na tři části – část prŧzkumnou, část rozborovou a část návrhovou. V prŧzkumové části shromaţďujeme údaje potřebné k rozboru problému a návrhu řešení. Snaţíme se získat vše od historických mapových záznamŧ (Stabilní katastr, Tereziánský katastr…), obrazy, rytiny, fotografie, pohlednice, letecké snímky, účetní a evidenční doklady, záznamy o skladbě a pŧvodu pouţitých materiálŧ a rostlin, monografie váţící se k objektu, či regionu a další písemné zmínky nebo výpovědi pamětníkŧ.34 Dále je vhodné provést prŧzkumy stavu a vývoje zahrady. Jmenujme prŧzkum stavebně historický, který zjišťuje mj. dobové materiály a technologie pouţité na ţivé i neţivé sloţky. Tento prŧzkum se mŧţe opírat o prŧzkum archeologický. Provést bychom měli prŧzkum kompozičních vztahŧ vně i uvnitř objektu (kompoziční osy, vazby na krajinu a ostatní objekty), jak z hlediska historického, tak z hlediska současného. S tím souvisí studie provozních vztahŧ od urbánní situace a vazeb na další objekty aţ po historické a současné vedení inţenýrských sítí. V rámci této studie bychom měli identifikovat uţití historických technických děl (fontány, nádrţe, čerpadla, osvětlení…). Samozřejmostí je botanická studie vegetace a zjištění stavu porostŧ z hlediska dendrologického, zdravotního a kompozičního. Obeznámit bychom se měli i s místní faunou. Nezbytná je geodetická mapa s polohopisem a výškopisem všech sloţek území.35 Nashromáţděné materiály jsou poté předmětem rozboru a podkladem pro vytvoření studie. Studie řeší základní kompoziční a ostatní vazby na krajinu, územní a urbanistickou 33


80-86517-13-6. 34

Tamtéţ, str. 187

35

Tamtéţ, str, 188

-19-

strukturu (územní vztahy) a vnitřní kompoziční vztahy. Zabývá se obnovou porostŧ a jejich taxonomickou skladbou i obnovou provozu, která zahrnuje například trasování cest. Studie by měla řešit i situaci drobné architektury. Studie zpravidla obsahuje část textovou (prŧvodní zpráva, zdŧvodnění…) a část výkresovou.36 Uvedená metodika úzce souvisí se stále se opakujícím poţadavkem, aby obnova zahrad byla prováděna co nejvíce na základě dochované dokumentace či spolehlivě zjištěných a doloţených informací. Na tomto místě ovšem mŧţeme poznamenat, ţe „v archívu nalezené plány nemusí samy o sobě znamenat, ţe podle nich bylo něco realizováno. Často byly zpracovávány alternativy řešení. V dobách, kdy bylo pořízení kopií stejně pracné jako vypracování originálu, se zvolená alternativa pouţívala při stavbě a velmi často přitom byla poškozena nebo zničena.“37 Měli bychom si uvědomit, ţe dokumenty, které zpracujeme, nebudou slouţit jenom nám, ale i budoucím generacím. Proto bychom měli vést dokumentaci a evidenci všech zásahŧ, které v zahradě provádíme, jakoţ i pečlivě vypracovávat veškeré prŧzkumy, které provádíme.

3.5 Využití Zahradu lze vyuţít řadou rozličných zpŧsobŧ. Je však třeba si uvědomit, ţe primární funkcí zahrady je funkce rekreační. Potlačíme-li tuto funkci, jiţ se nebude jednat o zahradu v pravém slova smyslu (srovnej s čl. 5 Florentské charty: „Vyjadřujíc úzké vztahy mezi civilizací a přírodou jako místo blaha, vhodné k meditaci nebo ke snění, nabývá zahrada kosmického smyslu idealizovaného obrazu světa, stává se „rájem“ v etymologickém slova smyslu“). Z toho vyplývá, ţe veškeré zpŧsoby vyuţití by měly inklinovat k rekreační funkci, variovat mohou zpŧsoby této rekreace a cílové skupiny. Vyuţití zahrady je limitováno tím, ţe „svým charakterem a svým určením je historická zahrada místem klidu, napomáhajícím kontaktu s přírodou, tichu a naslouchání přírodě. Tento denní, běţný provoz musí jednoznačně kontrastovat s výjimečným pouţitím historické zahrady jako místa, v němţ se pořádají slavnosti. Je potřeba určit podmínky, za 36


80-86517-13-6. 37

NOVÁK, Zdeněk. Správa v oblasti památkové péče. 1. vyd. Praha : Fakulta podnikohospodářská (Vysoká

škola ekonomická Praha), 2009. s. 182

-20-

nichţ se navštěvují historické zahrady. Pokud se mimořádně pořádá v jejich prostorách slavnost, uvítání apod., má toto ještě zvýšit krásu zahrady a nikoli jí být na újmu či ji dokonce znehodnocovat.“38 Z těchto zásad vyplývá řada omezení ve vyuţívání zahrad.

3.5.1 Interference základních způsobů využití s chráněnými zájmy 3.5.1.1 Poklidné způsoby rekreace Z hlediska výše uvedených zásad je patrně nejkonformnějším zpŧsobem vyuţití poklidná rekreace. Tedy například vyuţití zahrad k procházkám, venčení psŧ či k prostému pobytu na lavičce, pod stromem či na palouku. I zde však určitá omezení panují. Jedním z nich je omezení přístupu. „I kdyţ kaţdá historická zahrada má slouţit k tomu, aby byla shlédnuta a aby jí bylo moţno projít, je nutné, aby byl přístup omezen s přihlédnutím k její rozloze a k její křehkosti, a to tak, aby byla zachována její podstata a její kulturní poslání.“39 Přístup do zahrady nebo jejích částí je moţno omezit i časově – podle ročního období a denní doby. Omezení přístupu se mohou vyskytovat i z dŧvodu prováděných prací či z dŧvodu ochrany rostlin (např. omezení přístupu na nově vysázený trávník). Omezení by však měla být účelná a odŧvodnitelná, nadměrné zákazy mohou být kontraproduktivní. Zakáţeme-li například vstup na trávník v celém prostoru zahrady, lidé tento zákaz pravděpodobně nebudou respektovat (např. jako ve Vojanových sadech). Pokud ovšem lidem dáme prostor, kam mohou bez omezení vstupovat, lidé budou vyuţívat spíše této moţnosti a nebudou vstupovat na křehká a ohroţená území. Proto je nutné vytvářet tzv. pobytové louky. Zvláštní kapitolu tvoří pohyb psŧ v zahradách. U něj se opět spolu střetávají zájmy jednotlivých společenských skupin a k nim přistupuje veřejný zájem na ochraně historické zahrady. „Pejskaři“ hledají v husté městské zástavbě místo pro venčení svých domácích mazlíčkŧ. Jiné skupiny obyvatel namítají, ţe psi mohou ohrozit jejich děti. Navíc psi spojují návštěvu parku s vykonáním potřeby a stále existuje početná skupina „pejskařŧ“, 38



Tamtéţ, čl. 18

-21-

kteří ony exkrementy neuklízejí. Volný pohyb psŧ mŧţe být problematický i vzhledem k fauně, která v zahradě ţije (a mŧţe jít i o chované exotické druhy!). Řada zahrad proto volný pohyb psŧ omezuje nebo dokonce zakazuje. Regulace pohybu psŧ ve veřejné zeleni se liší nejen podle typu zahrady, ale i město od města. Je proto těţké paušalizovat. Moţným přístupem mŧţe být například regulace hlavního města Prahy, která je obsaţena v Obecně závazné vyhlášce hl. m. Prahy o ochraně veřejné zeleně č. 6/2001. Ta řeší problém tak, ţe na dětských hřištích a pískovištích pohyb psŧ zcela zakazuje. Na ostatních plochách veřejné zeleně znemoţňuje pouze volný pohyb psŧ, přičemţ vlastník zeleně mŧţe z tohoto zákazu udělit výjimku.

3.5.1.2 Sport Sport uţ je zpŧsobem vyuţití, při kterém dochází k výraznějšímu konfliktu zájmŧ. Na jedné straně stojí poţadavek místa pro sportovní vyţití, na druhé straně chráněné hodnoty zahrady. Teorie tento rozpor řeší tak, ţe připouští provozování poklidných her v rámci zahrad, ovšem usiluje o přesun ţivých a dynamických her mimo prostory zahrady. 40 Za tímto účelem by mělo docházet k vytváření „nárazníkových zón“, tedy míst v bezprostředním okolí památkově chráněného zahradního komplexu, kde by bylo moţné dynamické hry a sporty provozovat. Přemýšlíme-li o tom, jaké sporty jsou v historických zahradách vhodné, měli bychom brát v potaz především účel omezení. Většina zahrad například připouští pohyb menších dětí na odstrkovadlech či malých kolech, tu samou výhodu uţ ovšem neposkytuje dospělým cyklistŧm (například Obecně závazná vyhláška hl. m. Prahy o ochraně veřejné zeleně č. 6/2001 stanovuje věkovou hranici na 10 let). V této souvislosti bychom měli zmínit i budování sportovní infrastruktury v rámci zahrad. V historických zahradách je naprosto nevhodné budování sportovních hřišť pro dynamické hry. Často se takto budují zejména tenisové kurty (Zámecký park Kunratice, Vojanovy sady), ale nalezli bychom i fotbalová či basketbalová hřiště. Takováto hřiště nezapadají do charakteru zahrady, ruší její poklidný ráz, bývají esteticky zcela nevhodné. Umístění hřišť v historických zahradách neospravedlňuje, ani kdyţ jsou umístěny v okrajových zónách zahrady. Naopak, jedná se o neomluvitelné zmenšování plochy 40



-22-

cenného areálu. Hřiště pro dynamické sporty by měla být umístěna právě v oněch nárazníkových zónách. Jako kompromis mezi oběma veřejnými zájmy mŧţeme připustit umístění dětských hřišť v rámci historických zahrad. Ani takovýto zásah však není vhodný. Proto by mělo docházet spíše pouze k úpravám hřišť stávajících. Dětská hřiště by měla být umístěna spíše v okrajových či vizuálně oddělených zónách. Materiál dětských hřišť by neměl vzhledově kolidovat s přírodním prostředím zahrady. Vhodné materiály jsou proto dřevo a přírodně barevné nátěry. Vzorovým příkladem mŧţe být dětské hřiště v parčíku na vyšehradských hradbách, kde navíc došlo ke skvělému vyuţití historie místa a hřiště bylo zhotoveno ve stylu starých pověstí českých. Nevhodná jsou výrazně barevná hřiště či hřiště plná ocelových a plechových konstrukcí.

Obrázek 1: Vyšehrad - hřiště inspirující se v historii místa

Obrázek 2: Vyšehrad - stylově ztvárněné herní prvky

-23-

3.5.1.3 Kulturní, společenské a komerční akce Akce z kategorie kulturních, společenských, a komerčních znamenají výraznější zásah do křehkého prostředí historické zahrady, na druhou stranu ovšem představují dobrou příleţitost pro ekonomizaci tohoto kulturního dědictví. Dané zpŧsoby vyuţití úzce souvisí s následující kapitolou, proto o nich bude blíţe pojednáno v ní.

3.5.2 Zahrada jako produkt Hledáme-li vhodné vyuţití zahrady, měli bychom o ní přemýšlet jako o produktu, který musíme upravit potřebám spotřebitelŧ. Nazírejme nyní na zahradu jako na místo primárně určené k trávení volného času. Mnoţství volného času rostlo jiţ od hospodářských a sociálních bouří devatenáctého století, aby eskalovalo v druhé polovině dvacátého století. „Po druhé světové válce nastal v industrializovaných zemích baby boom (5 - 6% nárŧst obyvatelstva ročně). Zároveň došlo k nárŧstu platŧ a poklesu pracovních hodin. Vzdělanost obyvatelstva rovněţ vzrostla.“41 (podle Colbert – Aj článek str. 15). Během druhé poloviny dvacátého století se tak oproti dřívějším letŧm enormně zvětšila spotřebitelská základna poptávající zpŧsoby trávení volného času. Tato spotřebitelská základna není jednolitá, je moţno ji segmentovat podle preferencí spotřebitelŧ. Pro zajímavost mŧţeme uvést několik údajŧ, které předkládá Francois Colbert, kanadský autor mnoha publikací o marketingu kultury a umění, jako vcelku obecně platné údaje. Diváky sportovních událostí tvoří ze dvou třetin muţi. Naopak v případě kultury a umění tvoří dvě třetiny trhu ţeny. Kulturu a umění lze rozdělit na populární umění a vysoké umění. Zatímco spotřebitelé vysokého umění jsou převáţně lidé s lepším vzděláním (65% vysokoškolákŧ u divadel a koncertŧ a aţ 90% u současného umění), vzdělanost konzumentŧ populárního umění prakticky kopíruje vzdělanost populace (Colbert uvádí 25% vysokoškolákŧ, 50% středoškolákŧ).

41

COLBERT, Francois. Beyond Branding : Contemporary Marketing Challenges for Arts Organizations.

International Journal of Arts Management [online]. October 2009, 12, [cit. 2010-05-27]. Dostupný z WWW: .

-24-

Dnešní trh s volnočasovými produkty je jiţ přesycen. 42 Na přesyceném trhu je obtíţné úspěšně prosadit svŧj podnikatelský (respektive neziskový) záměr. V takovémto prostředí hraje při prosazování místa na trhu dŧleţitou roli kaţdá konkurenční výhoda. Konkurenční výhoda, které jsou zahrady nositelky, tkví v samotné podstatě zahrad. Jde o unikátnost a netradičnost prostředí zahrady. To je přidanou hodnotou pro všechny aktivity v zahradě provozované. Efekt site specific se tak mŧţe stát rozhodujícím faktorem při spotřebitelově volbě kam investovat svŧj čas a finanční prostředky. Jistá konkurence ovšem mŧţe panovat nejen ve vztahu zahrady x okolní svět, nýbrţ i ve vztahu zahrada x zahrada. Dŧleţité je také si uvědomit, v jakých rolích mŧţe zahrada vystupovat vzhledem k nemovitým památkám (viz výše). Zvýšení atraktivity zahrady mŧţe znamenat zvýšení atraktivity přináleţející kulturní památky. Typickým příkladem mŧţe být zámek Loučeň, ze kterého přetvoření zahrady na unikátní labyrintárium udělalo turisticky atraktivní cíl.

3.5.2.1 Specifika a konkurenční výhody zahrad Zahrada je ze své funkce místa pro rekreaci předurčena k tomu být vhodným místem pro společenské setkávání. Uţ u některých starověkých civilizací slouţila jako jedno z hlavních míst, kde se odehrává společenský ţivot. Vedle příjemného klimatu zahrada poskytuje především poměrně rozsáhlé prostory. Volná prostranství poskytují dostatek prostoru jak na šířku, tak i na výšku, navíc jsou snadno adaptovatelná (umístění mobilní infrastruktury – stany, kabinky…). Oproti uzavřeným prostorŧm je tedy prostorová výhoda jednoznačná. Zejména akce většího rozsahu jsou v uzavřených prostorech nemyslitelné. Zahrady uţ v minulosti plnily rovněţ i funkci reprezentační. Bohatší vrstvy se rády chlubily svými zahradami, probíhala v nich rozličná společenská setkání. V zahradách se uzavíraly obchody, tvořila otevřená i zákulisní politika (nejtypičtějším příkladem je zřejmě Versailles). To znamená, ţe zahrady poskytovaly vhodné zázemí pro tyto aktivity – pódia, jeviště, dobře akusticky řešené prostory, oddělené intimní prostory atp.

42

COLBERT, Francois. Beyond Branding : Contemporary Marketing Challenges for Arts Organizations.

International Journal of Arts Management [online]. October 2009, 12, [cit. 2010-05-27]. Dostupný z WWW: .

-25-

Animace těchto starých konceptŧ je výhodná hned v několika směrech. Jedná se o oţivení něčeho, co do zahrady historicky patří. Na mnoha místech se zachovala základní infrastruktura pro dané aktivity (např. hudební pavilonek). Tudíţ není nutné vytvářet v zahradě zcela nové struktury, pouze se obnoví ty staré, osvědčené, odzkoušené. Animací starého konceptu je zajištěno ideální vyuţití objektu, jelikoţ objekt je na něj doslova stavěn. Pokud je ovšem starý koncept vyuţití objektu jiţ nefunkční, je třeba objekt adaptovat na vyuţití nové. Historie zahrady, její dřívější vyuţití, aktivity v ní konávané a ideje, s kterými byla zahrada budována, by měly být základním inspiračním východiskem při nalézání současnou dobou akceptovatelného vyuţití. Vyuţití těchto starých konceptŧ nám navíc dá výhodu, kterou bychom mohli pojmenovat jako genius loci. Zahrady, jako lidský výtvor, jehoţ základním materiálem je příroda, pŧsobí na vrozené pudy člověka, na lidskou fascinaci přírodou. Vrcholná díla zahradního umění byla vytvořena na vědeckých základech. Kaţdý detail člověkem upravené přírody, ať jiţ šlo o sklon svahu, tvar stromu nebo například perspektivu prŧhledu, byl formován na základě poznatkŧ o lidském vnímání tak, aby zapŧsobil v rámci harmonického celku co nejlépe. Ne náhodou jsou tedy zahrady povaţovány za romantická místa, kdyţ byly takto utvářeny na základě promyšleného konceptu.

3.5.2.2 Uživatelská vybavenost Dŧleţitou sloţkou zahrady je i její uţivatelská vybavenost. Ta by měla odpovídat uţivatelským potřebám. Správně zvolená vybavenost umoţní i předcházet dalším nákladŧm na údrţbu. Kategorickým poţadavkem je, aby vybavení nerušilo estetický vzhled zahrady a zapadalo do jejího rázu.

-26-

Obrázek 3: Vyšehrad - historizující pítko působí vedle slovanského symbolu nepatřičně

První skupinou vybavení je vybavení umoţňující zahradu uţívat k rekreačním účelŧm. Čili lavičky, cesty, pítka, toalety apod. Toto vybavení nám implicitně pomáhá řídit tok návštěvníkŧ - odlehčovat příliš exponovaným místŧm a směrovat návštěvníky jinam, rozloţit návštěvníky do většího prostoru apod. Pokud dané vybavení chybí, lidé jsou nuceni uspokojovat své potřeby na místech, kde to není vhodné a mŧţe docházet k poškozování hodnot zahrady. Naléhavost přítomnosti daného vybavení nejlépe vykresluje příklad toalet, který zřejmě nepotřebuje další komentář. Další skupina vybavení, která je schopna pravděpodobně největší prevence zbytečně vynaloţených nákladŧ, zahrnuje koše, stojany s pytlíky na psí exkrementy apod. Instalací adekvátního mnoţství tohoto vybavení omezíme náklady na úklid odpadkŧ a dalších nečistot (ţvýkačky na chodníku) a zvýšíme i estetickou hodnotu zahrady. Součástí vybavenosti je i informační systém. Ten napomáhá lepší orientaci v zahradě a vhodný je zvláště u rozlehlejších areálŧ. Orientace přispívá k vyšší spokojenosti návštěvníka, navíc se omezí počet bloudících či nevědomých návštěvníkŧ zkracujících si cestu přes porosty apod. Informační systém se obvykle sestává z tabule u vstupu, která obsahuje provozní řád, piktogramy povolených činností, popřípadě mapku areálu. Uvnitř areálu nacházíme směrové šipky, rozcestníky, poučné tabulky např. s názvy rostlin. U zahrad větších provozovatelŧ obvykle narazíme na propracovaný vizuální styl navazující na corporate identity.

-27-

Obrázek 4: Praha - piktogramy Městských parků I. kategorie

Jako „vybavení“ mŧţeme nazvat i rozličné exotické ţivočichy, kteří ozvláštňují zahradu – pávi, zlaté rybky, opice apod. Umístění těchto zvířat do zahrady je ovšem spíše animací starých konceptŧ, jelikoţ tato zvířata se v historických zahradách vyskytovala jiţ v době vzniku těchto zahrad.

3.5.2.3 Typická využití Na závěr kapitoly o vyuţití zahrad si mŧţeme uvést příklady typických vyuţití zahrad. Výčet je pouze demonstrativní, jelikoţ šíře vyuţití je vcelku neomezená. Vhodné vyuţití zvyšuje uţitnou a ekonomickou hodnotu zahrady. Je třeba poznamenat, ţe veškeré provozované činnosti jsou značně závislé na ročním období a povětrnostních podmínkách. V zimě a za špatného počasí musíme počítat se značným úbytkem návštěvnosti. Proti nepřízni počasí se lze pojistit, ovšem abychom potlačili silnou sezónnost vyuţívání, musíme vyvinout určité úsilí, abychom učinili zahradu atraktivní i v zimě.

3.5.2.3.1 Využití pro konání kulturních akcí Mnohé zahrady byly uzpŧsobeny pro konání kulturních akcí jiţ od svého vzniku, jiné prošly potřebnými úpravami teprve během svého vývoje. Adaptace na kulturní vyuţití, které byly provedeny v druhé polovině 20. století, se často setkávají s určitými kontroverzemi, zejména ohledně začlenění novostaveb do historické zahrady (např. Český Krumlov).

-28-

Divadlo, performance Zahrada poskytuje divadlŧm a performancím atypické prostředí, které představení ozvláštňuje. Při představeních mŧţe být do posledního detailu vyuţito prostředí, zeleně, drobných staveb. Toto začlenění prostředí do představení mŧţeme pozorovat na příkladu Českého Krumlova, v jehoţ zámecké zahradě se nachází stálá letní scéna otáčivého hlediště. Za příklad krátkodobých performancí a divadel mohou sloţit akce, které se shodou okolností obě odehrály v praţské Tróji – barokní divadlo v zahradě Trojského zámku a performance k poctě Máchy na vinici sv. Kláry. Tradici si pomalu získává například Divadlo v parku, akce pro děti konaná v parku Kunratického zámku. Masových rozměrŧ dosahují například akce ve skotském Edinburgu, kde se park pod hradem a další městská zeleň kaţdoročně stávají dějištěm světoznámého divadelního festivalu Fringe. Na kopci Calton Hill se zase kaţdoročně konají oslavy Beltine spojené s divadelní a hudební produkcí, které navštěvují desetitisíce lidí. Situovat akce takovýchto rozměrŧ do uzavřených prostor je naprosto nemyslitelné. Divadlo umoţňuje animovat staré koncepty – např. vyuţít amfiteátry, popř. barokní kulisy (např. grotta praţské Valdštejnské zahrady byla uzpŧsobena jako divadelní kulisa a jeviště). Koncerty, festivaly Koncerty mŧţeme rozlišovat na takové, které vyuţívají převáţně pouze rozlehlost prostoru a takové, které vyuţívají i genia loci prostoru. Prvně jmenované představují spíše produkce populární hudby (Majáles v praţské Stromovce). Druhá kategorie většinou nepracuje s mainstreamovým publikem. Jedná se převáţně o vystoupení klasické hudby (praţská Valdštejnská zahrada, praţské Palácové zahrady), popřípadě historické hudby (Slavnosti staré hudby v praţských zahradách) Pro hudební produkce jsou s oblibou vyuţívány zahradní stavební prvky, které jednak poskytují hudebníkŧm ochranu před povětrnostními vlivy a jednak mívají dobrou akustiku. Z těchto dŧvodŧ bývají vyuţívány salla terreny, gloriety, altánky i další drobné stavby. Opět se jedná o animaci, mnohé z těchto staveb byly pro obdobné pouţití vystavěny. Kino Kina se v městské historické zeleni vyskytují v zásadě jen v letní sezoně. Letní kina byla dříve velmi rozšířena a nyní se opět vrací do módy. Adaptace pŧvodních stavebních

-29-

prvkŧ, snad s výjimkou amfiteátrŧ, není obvyklá, a tak se nejčastěji setkáme buď s novodobými přístavbami (zahrada zámku ve Stráţnici) nebo s mobilním promítacím zařízením (praţský Střelecký ostrov). Výstavy Výstavy pod širým nebem se nutně omezují především na předměty schopné odolávat povětrnostním vlivŧm. Tedy především na sochy (venkovní expozice lapidárií v České Lípě) a v poslední době rozvoje tiskových technologií i na fotografie (praţská Kampa).

3.5.2.3.2 Pohostinství Pohostinství budovaná v areálech zahrad patří k oblíbeným cílŧm výletŧ a navazují na tradici přelomu 19. a 20. století, kdy zahradní restaurace byly oblíbenou součástí městského a příměstského koloritu. Adaptace zahradní stavby na restauraci byla oblíbeným zpŧsobem vyuţití nemovitosti v minulosti a je jím i dnes. Setkáme se tedy se stavbami, které jako zahradní restaurace slouţily od svého prvopočátku, se stavbami, které byly na toto vyuţití v prŧběhu času adaptovány a s novostavbami. V poslední době zřejmě zaţívají bývalé zahradní restaurace renesanci, o čemţ svědčí i zájem médií o osud např. Šlechtovy restaurace v praţské Stromovce nebo o osud bývalé restaurace v zahradě Kinských na praţském Smíchově, jejichţ boj za obnovu plní stránky novin. (např. deníku Metro)

3.5.2.3.3 Svatby Konání svateb v zahradách, zejména v těch historických, je oblíbenou činností, která plně vyuţívá „romantického“ potenciálu zahrad. Svatby jsou pro zahrady zajímavým zdrojem příjmŧ, který zároveň nepředstavuje výrazný zásah do hodnot zahrady. Konkurence je ovšem značná – ať jiţ mezi zahradami navzájem, tak mezi zahradami a jinými historickými objekty (zámky…).

3.5.2.3.4 Reklamní a reprezentační akce, pronájmy Pořádání reklamních akcí v zahradách uţ výrazně koliduje s funkcemi zahrady a zásadami jejího vyuţití. Nabízení zboţí a propagační akce by ve vnitřních prostorách zahrady neměly být připuštěny, pouze ve výjimečných případech. Zahrady jsou díky

-30-

atraktivnímu prostředí oblíbeným prostředím tvŧrcŧ reklam a jiných filmařŧ. Těţká filmová technika ovšem zahradě také příliš nesvědčí. Vyuţití zahrady k reprezentaci se naopak slučuje s pŧvodním posláním některých historických zahrad. S oblibou jsou tak v zahradách konány například firemní večírky. I zde ovšem musíme váţit, kdo je osobou, která se chce prezentovat a jaký zpŧsob sebereprezentace zvolí. Večírky vyšší společnosti v praţské Vrtbovské zahradě jsou tedy víceméně v pořádku. Ovšem například sraz motorkářŧ by se do daného prostředí příliš nehodil.

3.6 Údržba Údrţba je naprosto základní činností, kterou je nutné provádět na kaţdém historickém objektu. U historických zahrad to platí dvojnásob, jelikoţ kromě stavebních prvkŧ obsahují i ţivou sloţku. A u té se kaţdé zanedbání údrţby projeví mnohem rychleji. Náletové rostliny se začnou rozšiřovat, plevely rozrŧstat, upravované a plochy a stříhané rostliny nekontrolovaně bujet. Proto je třeba údrţbu provádět pravidelně, kontinuálně. I údrţba samotná ovšem mŧţe být zdrojem estetického znehodnocení zahrady, jak dokládají následující fotografie.

Obrázek 5: Vojanovy sady - kontejnery u

Obrázek 6: Vojanovy sady - zákoutí přímo u

hlavní cesty

hlavní cesty

3.6.1 Údržba a autenticita Údrţba má dŧleţitý vztah autenticitě zahrady, a to zejména díky tomu, ţe k ţivé sloţce přistupujeme specifickým zpŧsobem lišícím se od tradičního přístupu ke sloţce

-31-

neţivé. Ţivá sloţka zde představuje památku sui genesis. Tvar, kompozice, rostlinný druh a jeho výběr, to vše jsou komponenty, které bychom měli chránit cenné hodnoty dané zahradě do vínku jejím tvŧrcem. Výběr rostlin nám navíc leccos vypovídá o době svého vzniku. Díky kvalitně profesionálně prováděné údrţbě je moţné udrţet v zahradě pŧvodní druhy po dlouhou dobu. A mnohdy jde o druhy dovezené z exotických zemí nebo o druhy, které jiţ nejsou pěstovány. Nicméně, i rostliny mají svou ţivotnost, a tak je nutné prŧběţně provádět dílčí náhrady (viz situace Gröbovky). Dokonce je připuštěna „kompletní cyklická obnova (holosečí a novou výsadbou, resp. umístěním jiţ rozvinutých rostlinných jedincŧ).“43 Neměli bychom se proto bát ani radikálních zásahŧ do porostŧ. Nevhodné rostliny bychom měli bez milosti odstraňovat. U neţivých sloţek platí obecná zásada, ţe čím méně je věc udrţována, tím větší oprava je poté vyţadována a tím se zvětšuje riziko ztráty autenticity.

3.6.2 Údržba a ekonomika Kvalitní údrţba má zásadní vliv na ekonomické aspekty provozu historické zahrady. Pravidelná údrţba znamená zároveň pravidelnou kontrolu. Tak je zaručena prevence vzniku větších škod, jelikoţ škody jsou podchyceny jiţ v zárodku. Jejich náprava je pak levnější. Navíc platí, ţe suma nákladŧ na jednotlivé drobné opravy v rámci údrţby je menší neţ náklady, které bychom museli vynaloţit na jednorázovou velkou opravu neudrţovaného objektu. Prŧběţná údrţba zplošťuje křivku ţivotnosti, jelikoţ ţivotnost udrţovaného objektu se výrazně zvyšuje oproti neudrţovanému (viz graf).

43



-32-

Obrázek 7: Schematické znázornění životního cyklu stavby s průběžnou údržbou

Náklady na údrţbu zeleně se odvíjejí od typu zahrady a od intenzity jejího vyuţití. Rozlišujeme pět tříd zeleně a intenzity jejich údrţby: Tabulka 2: Intenzitní třídy údržby44 I. Intenzitní třída údržby

Představuje údrţbu nejintenzivnějších reprezentačních ploch zeleně. Technické prvky jsou zastoupeny v potřebném mnoţství odpovídajícím umístění a dŧleţitosti plochy. Plochy jsou dokonale vybaveny sadovnickými doplňky (lavičky, odpadkové koše, osvětlení apod.), které jsou udrţovány stále v dobrém stavu. Do této třídy jsou zařazeny plochy s největšími nároky na údrţbu - zeleň na náměstích, u významných budov a podobně.

II. Intenzitní třída údržby

Představuje intenzitní údrţbu silně zatěţovaných ploch zeleně (plochy sídlištní zeleně, centra měst). Plochy jsou dodatečně vybaveny potřebnými sadovnickými doplňky, pravidelně udrţovanými. Do této třídy jsou zařazeny plochy středně náročné na údrţbu - zeleň na sídlištích, okolo bytových domŧ, zeleň u objektŧ občanské vybavenosti a podobně. III. Intenzitní třída údržby Představuje extenzivní údrţbu okrajových a méně významných ploch zeleně. Vybavení ploch doplňky je dostačující. Do této třídy patří plochy na údrţbu nenáročné - převáţně zeleň charakteru volné přírody, plochy určené k budoucí výstavbě a podobně. IV. Intenzitní třída údržby Představuje údrţbu příměstských, rekreačních lesŧ a lesŧ tzv. zvláštního určení. V této třídě je zahrnuta i údrţba stromořadí podél silnic mimo zastavěné území obcí a měst. V. Intenzitní třída údržby Zahrnuje plochy neudrţované zeleně, nebo plochy udrţované jen příleţitostně.

44

Střední zahradnická škola Litomyšl [online]. c2010 [cit. 2010-05-09]. Intenzitní třídy údrţby. Dostupné z

WWW: .

-33-

V rámci těchto tříd se liší náklady na údrţbu. Následující tabulka uvádí prŧměrné ceny údrţby v jednotlivých kategoriích (ceny z roku 2003). Tabulka 3: Průměrné náklady na péči o některé funkční typy v intenzitních třídách udržovací péče45

Funkční typ

Průměrné náklady na údržbu FT v IT (Kč/m2) 1. 2. 3. Celkové Zeleň lázeňských a hotelových domŧ 51,331 10,737 18,092 Hřbitov 24,521 12,778 1,794 13,914 Park 21,685 8,936 3,319 13,14 Parkově upravená plocha 22,663 10,21 5,024 11,603 Zeleň školních a kulturních zařízení 19,869 10,905 3,556 10,894 zeleň obytných souborŧ 13,224 10,177 5,264 9,4 Zeleň ostatní občanské vybavenosti 16,45 10,215 4,614 8,92 Zeleň dopravních staveb 16,721 10,665 4,178 7,683 Ochranná vegetace 8,302 2,324 5,364 Zeleň sportovních areálŧ 6,798 2,895 5,273 Stabilizační vegetace svahŧ 6,107 2,903 4,011 Vlastník historické zahrady se mŧţe ocitnout před zásadní otázkou, zda údrţbu zahrady zajišťovat svými interními zdroji nebo dodavatelsky. Řešení této otázky samozřejmě závisí na konkrétních okolnostech daných u toho kterého vlastníka. Dodavatelské zajištění údrţby mŧţe znamenat odpadnutí nákladŧ na skladování materiálu, údrţbu strojŧ atp. Odpadá rovněţ mnoţství administrativy – jedna dodavatelská smlouva mŧţe zdárně suplovat mnoţství účetní agendy, pracovně právní agendy atd. Dodavatelským zajištěním údrţby by měl být zaručen vysoký odborný standard péče. Dodavatelské zajištění údrţby ovšem je v dlouhodobé perspektivě nákladnější varianta.46 Naproti tomu zajištění údrţby z interních zdrojŧ, stále stejnými zaměstnanci, zaručuje lepší kontinuitu údrţby, hlubší znalost potřeb zahrady a vyšší identifikaci s historickou zahradou.

45


[online]. Ostrava : Katedra městského inţenýrství (VŠB - TU Ostrava, Fakulta stavební), 2007 [cit. 2010-05-09]. Dostupné z WWW: . 46

PAVLÍK, Roman. Srovnání návrhu rozpočtu KŢP pro rok 2008 s náklady na údrţbu zeleně v roce 2007 v

obcích obdobné velikosti [online]. Bílovice nad Svitavou : KŢP Bílovice nad Svitavou, 2008 [cit. 2010-05-09]. Dostupné z WWW: .

-34-

3.6.3 Vandalismus Tématika vandalismu s údrţbou úzce souvisí, jelikoţ právě údrţba se potýká s výsledky této neospravedlnitelné činnosti. Vandalismus představuje neţádoucí aktivitu, která zasahuje do estetických hodnot zahrady, znamená citelné poškození památkových hodnot, mnohdy těţce opravitelné, a při dlouhodobém pŧsobení mŧţe vést aţ k devalvaci památky či její devastaci. V souvislosti s principy správné údrţby bychom měli škody opravovat citlivě, s dodrţením zásad památkové péče a především co nejdříve, neţ nabudou větších rozměrŧ. Poškozené a znečištěné prostředí zahrady návštěvníky méně motivuje, aby se sami k zahradě chovali ohleduplně. Vandalismu je nutné bránit. Činit tak mŧţeme především preventivními opatřeními, ať jiţ pasivní či aktivní ochrany. Aktivní ochranou mŧţe být posílení pochŧzek stráţníkŧ nebo ostraha zahradního komplexu bezpečnostní agenturou. Otázkou je ovšem účinnost těchto opatření, navíc policie nemŧţe být v zahradě přítomna neustále. Pro některé lidi jsou bezprostřední přítomnost stráţcŧ a dojem kontroly navíc velmi nepříjemné, jsou v rozporu s relaxačním účelem parku. I z tohoto hlediska je výhodnější zavedení nenápadného kamerového systému. Ochrana soukromí tak ovšem ustupuje zájmu na ochranu historické zahrady a uţivatelskému komfortu. Pasivním zpŧsobem ochrany jsou především ploty a podobné zábrany (vodní prvky…). Zatímco historické oplocení je integrální součástí zahradního komplexu, mnohdy mŧţe být i zajímavým technickým řešením (např. ha-ha příkopy, kde ohradní zeď je skryta za terénním zlomem a vytváří se tak dojem neohraničeného prostoru), moderní oplocení mŧţe být nevhodným zásahem do památkových hodnot zahrady či být dokonce v rozporu se základními ideami daného zahradně architektonického slohu. Jeden ze zpŧsobŧ ochrany proti vandalismu se zakládá na poučce „co znám a čemu rozumím, to neničím.“47 Na základě této poučky by k omezení vandalismu mělo vést vybudování informačního systému. Vandalské chování není vţdy uvědomělé. Někdy lidé provádějí vandalské akty pouze z nouze či z nevědomosti. Podaří-li se nám informačním systémem návštěvníka vhodně informovat o tom, ţe kupříkladu zkracování si cesty ven z 47

HRONOVÁ, Hedvika. Revitalizace památkově chráněného parku Havlíčkovy Sady v k.ú. Královské

Vinohrady, Praha 2. Praha : Design Arcom, 2009. s. 8.

-35-

bludiště skrz stěnu ţivého plotu vskutku není nejvhodnější, počet takových vandalŧ jistě poklesne. Náklady vynaloţené na tvorbu systému se nám tak vrátí díky niţším nákladŧm na údrţbu.

3.6.4 Údržba a bezpečnost Správně prováděná údrţba sniţuje riziko úrazŧ a předchází větším škodám. Při údrţbě by například měly být identifikovány nezdravé rostliny, odstraněny suché a shnilé větve hrozící pádem atd. Podobně by měly být odhaleny zdraví a ţivot ohroţující nedostatky neţivé sloţky zahrady a podniknuta nápravná opatření. Bezpečnostní rizika v zahradách ovšem nevyplývají pouze ze škod zpŧsobených zubem času. Bezpečnostní rizika představují i lidé. Temná, zarostlá zákoutí, stejně jako nedostatečně zabezpečené a neudrţované stavební objekty, se často stávají útočištěm bezdomovcŧ a drogově závislých. Zpravidla se potom kolem těchto improvizovaných sídel šíří nepořádek, line zápach a vyskytují se v nich ve větší míře patologické jevy – alkoholismus, uţívání drog a další. Nepřehledné houštiny kolem cest zvyšují riziko přepadení. Historické zahrady jsou oblíbenou destinací sociálně vyloučených, jelikoţ se jedná o relativně dobře přístupná místa, ve kterých se často nachází drobná architektura, která mŧţe dobře slouţit jako přístřeší – gloriety, altány, grotty… Zanedbání údrţby a praktické nulové kontroly tuto situaci pouze podpoří. Historické zahrady by ovšem funkci ubytoven pro sociálně potřebné plnit neměly.

Obrázek 8: Vojanovy sady - přístřeší bezdomovců v ohradní zdi

-36-

Poněkud extrémním případem, ke kterému mŧţe dojít při úplném nezájmu vlastníka a ponechávání objektu bez údrţby svému osudu, je fenomén squattingu. O něm bude blíţe pojednáno na příkladu Cibulky. Jaká opatření zvolit pro zamezení pobytu neţádoucích osob v zahradě? Základním opatřením je pravidelná údrţba a kontrola všech objektŧ, celé zahrady. Dalším opatřením, které zároveň přispívá i k boji proti vandalství, je omezení provozní doby zahrady v nočních hodinách a zajištění dostatečného osvětlení klíčových oblastí. Uzavřít na noc zahradu je však moţné pouze u ohrazených objektŧ. I další opatření, zavedení vstupného, je moţné pouze u objektŧ umoţňujících uzavření.

3.7 Vliv místních komunit Snaţíme-li se nalézt vyuţití pro zahradu, měli bychom si především uvědomit, kdo bude jejím hlavním návštěvníkem. Potřebám návštěvníkŧ, zejména největší cílové skupině, bychom měli zahradu uzpŧsobit. Měli bychom vytvořit produkt, který by odpovídal preferencím svého uţivatele. Předpokládejme, ţe aţ na výjimky typu turisticky exponovaných zahrad v městských historických centrech (Praha – Valdštejnská zahrada, Palácové zahrady, zámecké zahrady v Českém Krumlově apod.), mŧţeme vycházet z premisy, ţe většina návštěvníkŧ městských veřejných zahrad pochází z lokální komunity. Vyhodnoceny by proto měly být potřeby této komunity a mělo by být dosaţeno dohody o sladění těchto potřeb se zájmy vlastníka a investora, za současného zachování hodnot chráněných ve veřejném zájmu. V této souvislosti sehrává klíčovou roli komunikace s veřejností, PR. Za účelem identifikace potřeb místních skupin je vhodné pouţít prostředky zjišťování veřejného mínění či uspořádat setkání s obyvateli.

-37-

Následující tabulka nastiňuje moţnosti vývoje situace při dobré / špatné komunikaci: Tabulka 4: Vliv dobré / špatné komunikace 48

Dobrá komunikace Špatná komunikace Pozitivní PR Negativní PR Vznik občanských hnutí Vznik občanských hnutí bojujících proti podporujících projekt projektu Dobrá vyjednávací pozice Špatná vyjednávací pozice Hladký prŧběh správních řízení Znesnadňovaný prŧběh správních řízení Předcházení informačním šumŧm Vznik dezinformací Spokojený obyvatel Nespokojený obyvatel Místní obyvatelé mají šanci stát se účastníkem stavebního řízení, v krajním případě mohou vyvolat i místní referendum. Taktéţ mohou uplatnit svá práva v rámci územního plánování. Iniciativy obyvatel dokáţou vytvořit i neopominutelný tlak na politickou reprezentaci. Obyvatelstvo mŧţe samozřejmě zasáhnout i fyzickými zásahy a protesty (ekologičtí aktivisté…). Díky těmto nástrojŧm mŧţe veřejnost ovlivnit prŧběh správního řízení ku prospěchu věci, při špatné komunikaci ze strany investora / vlastníka / obdobného subjektu ovšem mŧţe veřejnost odsoudit k nezdaru i dobrý projekt. Vzetí připomínek místních obyvatel na vědomí a jejich zapracování do projektŧ obnovy a vyuţití mŧţe přispět k lepší sebeidentifikaci obyvatel s projektem. Obyvatelstvo identifikující se s projektem pak zahradu navštěvuje častěji (jedná se tedy o dobrou animaci) a chová se k zahradě odpovědněji (pokles nákladŧ na údrţbu). Management konfliktŧ a management komunikace jsou vedle managementu zdrojŧ a managementu ploch základním nástroji managementu sídelní zeleně.49

48

Vlastní konstrukce

49


[online]. Ostrava : Katedra městského inţenýrství (VŠB - TU Ostrava, Fakulta stavební), 2007 [cit. 2010-05-09]. Dostupné z WWW: .

-38-

4 Praktické příklady obnovy Jako praktické příklady obnovy a nalézání nového vyuţití byly vybrány dvě praţské historické zahrady – Gröbovka (zvaná téţ Grébovka, Zahrada Gröbeho vily či Havlíčkovy sady) a Cibulka. Tyto zahrady byly zvoleny hned z několika dŧvodŧ. Jsou typickými představiteli městské zeleně, jejíţ esenciální a integrální součástí jsou nemovité kulturní památky a navíc jsou zahrady chráněny i jako samostatné kulturní hodnoty. Cibulka a Gröbovka reprezentují rozdílné typy městské zeleně, nacházejí se v mírně odlišných prostorových souvislostech, přesto však řeší obdobné potíţe a jejich osud je z velké části porovnatelný. Obě byly zbudovány v romantickém slohu a nachází se v nich řada drobných architektonických prvkŧ i rozsáhlejších staveb. Oba areály byly v relativně brzké době po svém dokončení zpřístupněny veřejnosti. Oba se ještě v 90. letech nacházely ve špatném stavu. Zatímco stav Gröbovky se vyvíjí k lepšímu, stav Cibulky spíše stagnuje, ústřední objekty stále rychleji podléhají zkáze. Jaké jsou příčiny stavu těchto zahrad a jak byla řešena jejich obnova a vyuţití, o tom pojednává tato část práce.

-39-

4.1 Gröbovka

Obrázek 9: Gröbovka - orientační plánek

4.1.1 Poloha, topografie Gröbovka se nachází v katastrálním území Vinohrady, v MČ Praha 2. Z východu a jihu zahradu lemuje území Vršovic. Hranici tvoří ulice Rybalkova a potok Botič. Na jihozápad od zahrady se rozkládají Nusle. Zahrada se tedy nachází v oblasti s přirozeným úbytkem obyvatelstva a se stárnoucí populací. Ovšem charakter zástavby i blízkost centra znamenají pro zahradu vysoký příliv návštěvníkŧ. Zahrada má dobré dopravní spojení (tramvajové linky jezdí nad i pod zahradou). Dostupnost zahrady naštěstí neomezuje ţádná dopravní tepna, ač v blízkosti vede ţeleznice i rušná Francouzská ulice. Topograficky se zahrada dělí na tři části. Na severní rovinatou část navazuje prudký jiţní svah. Spodní část je opět rovinatá, přirozenou hranici tvoří tok Botiče. Na jiţním svahu je pěstována vinná réva. Ač zahrada tvoří integrální celek, znamená svah nezanedbatelnou terénní překáţku. Návštěvníci tak mají tendenci zŧstávat na své „úrovni“ a vyhnout se tak náročnému stoupání. Vzniká tak potřeba, aby kaţdá část měla svou vlastní vybavenost (dětské hřiště, WC…), zároveň to ovšem poskytuje moţnost koexistence

-40-

zařízení se stejnou náplní (viniční Altán a Pavilon). Celková rozloha Gröbovky činí přibliţně 17 ha, z toho vinice zabírá 1,7 ha a zbylá zeleň se rozkládá na ploše 7,5 ha.

4.1.2 Vlastnická práva, omezení vlastnických práv Komplex Gröbovky se aţ na výjimky nachází ve vlastnictví hl. m. Prahy. Mezi lety 1992 – 1999 majetek postupně přešel MČ Praha 2 do svěřené správy nemovitostí ve vlastnictví obce. Gröbovka se tedy nyní nachází v určitém kvazi vlastnictví Prahy 2. Výjimku z vlastnictví města tvoří objekt tzv. Horní Landhausky, který se během privatizací v 90. letech (konkrétně na sklonku roku 1995, další draţba na podzim 1996 úspěšná nebyla) dostal do vlastnictví ing. Palaty. Tato skutečnost znamená určitá omezení pro obě strany. Navíc odštěpením Horní Landhausky přišla Gröbovka o část zázemí (vinné sklepy…). Celý areál je památkově chráněným územím. Nese registrační číslo kulturní památky 40215/1-1310 - Gröbeho vila – areál. Evidenční čísla 1-1310/1 aţ 1-1310/10 označovala v operativním seznamu nemovitých kulturních památek hl. m. Prahy z roku 1990 konkrétně tyto objekty – Gröbeho vila, terasa se schodištěm, vinice, park, oplocení parku, Grotta, kašna se sochou Neptuna, viniční Altán, Dolní Landhauska č. p. 60, terasa se schodišti. Systém Monumnet připisuje statut nemovité kulturní památky vile Grébovka s kuţelnou a střelnicí a vile Dolní Landhauska. Gröbovka se nachází v památkové zóně Vinohrad podle právního předpisu hl. m. Prahy 10/1993. Určité omezení týkající se ochrany přírody s sebou nese i vyhlášení ÚSES (Územního systému ekologické stability) v dolní části Gröbovky.

4.1.3 Vývoj zahrady v čase Pro správné pochopení všech vnitřních a vnějších souvislostí potřebujeme znát historii daného parku či zahrady. Dílo musíme vidět v kontextu doby, ve které vzniklo a ve které se vyvíjelo. Uvědomit si změny okolního prostoru. Zároveň se mŧţeme z historie poučit o dřívějších vyuţitích zahrady a vyvarovat se tak slepých uliček a naopak navázat na fungující koncepty vyuţití.

-41-

4.1.3.1 Historické okolnosti vzniku Víno bylo na svazích dnešních Vinohrad pěstováno jiţ dávno před Karlem IV., teprve on však dal pěstování vinné révy a vinařství pevný právní základ v podobě několika privilegií a ustanovení úřadu perkmistra hor viničních. Vinařství v okolí tehdejší Prahy prosperovalo aţ do devastací během třicetileté války a následné vlny barokních fortifikací. „Vinice se postupně proměňovaly v pole a zahrady, vyrŧstaly zde letohrádky a usedlosti.“50 Na počátku 18. století tak zbyla z pŧvodních vinnou révou osázených ploch pouhá čtvrtina. Příměstská zeleň byla oblíbeným místem výletŧ praţských měšťanŧ. Velké mnoţství se jí nacházelo právě v oblasti Vinohrad a okolí. Mezi řadou tamějších usedlostí, mezi které patřily i usedlosti Horní a Dolní Landhauska, které později vytvořily základ území Gröbovky, výletních hostincŧ, sadŧ a dalších výletních cílŧ vynikala zejména zahrada Kanálka. Tato údajně velmi krásná zahrada plná exotických rostlin i ţivočichŧ byla po nějaký čas volně přístupná veřejnosti, ovšem vzhledem k mnoţícím se vandalským incidentŧm byl vstup omezen pouze pro majitele kníţetem podepsaných vstupenek. Osud mnoha zahrad a usedlostí té doby mŧţe být výstrahou před moţným vývojem situace některých zahrad, jelikoţ v lecčems aţ nápadně připomíná dnešní situaci. Velké zahradní areály se obvykle po smrti svého zakladatele ocitly na okraji zájmu dědicŧ. Přísun peněz se zmenšil a zahrady padly do pasti neúdrţby. Kdyţ pak přišel rozsáhlý stavební rozvoj přelomu 19. / 20. století, byla většina zahrad a usedlostí zrušena, rozparcelována, rozprodána a na jejich místě vznikly dnešní Vinohrady. Tomuto trendu se alespoň částečně snaţili čelit tehdejší radní. Ti se snaţili zakládat nové zahrady a odkupovat cenné zahrady starší. Tak byla budoucím generacím zachována i Gröbovka, které kvŧli nezájmu dědicŧ a jejich nedostatku finančních prostředkŧ nutných pro údrţbu rovněţ hrozilo rozparcelování na lukrativní stavební pozemky. Královské Vinohrady zakoupily Gröbovku za částku 1 760 000 korun, aby ji mohly 16. května 1906 slavnostně otevřít pro veřejnost.

50

HRUBEŠ, Josef; HRUBEŠOVÁ, Eva. Grébovka : Zelená perla Královských Vinohrad. 1. vyd. Praha :

MILPO Media, 2005. s. 10. ISBN 80-903481-6-5.

-42-

4.1.3.2 Vznik Gröbovky a její původní využití Muţem, po němţ Gröbovka dostala své jméno, byl její zakladatel Mořic Gröbe. Tento muţ byl podnikatelem v oboru stavby ţelezničních tratí. Toto rozvíjející se odvětví mu přineslo značné finanční prostředky, a tak se mohl pustit do budování svého snu – vytvoření „ráje na zemi“. Gröbe scelil několik pozemkŧ – základ tvořily usedlosti Horní Landhauska a Dolní Landhauska. Pŧvodní krajinu pak značným zpŧsobem pozměnil. Tak, aby pozemek byl vyuţitelný pro zamýšlené účely. Příliš strmé svahy byly odtěţeny aţ do výše devíti metrŧ a staly se tak schŧdnými. Upraven byl i bývalý kamenolom, na jehoţ části vznikla vinice. Byl zavezen horninou z raţby Vinohradského ţelezničního tunelu a zeminou z terénních úprav na dnešním Hlavním nádraţí.51 Po modelaci terénu přistoupil k dalším stavbám. Hlavními architekty staveb byli Antonín Barvitius a Josef Schulz, ovšem své názory silně prosazoval i samotný Gröbe. Dominantní stavbou celého komplexu je Gröbeho vila. Vila slouţila jako sídlo Gröbeho rodiny. Honosný interiér ovšem nabízí i reprezentační prostory. Uţity byly kvalitní a drahé materiály, prostory a vybavení je bohatě výtvarně zdobeno, četné fresky zdobí interiéry i exteriéry budovy. Novorenesanční stavba se tyčí na výrazném místě na - koruně svahu. Z vily se tak nabízí široké pohledy do okolí.52 Dalším místem, které slouţilo i jako vyhlídka, byl viniční Altán. Ten zároveň plnil funkci hudebního pavilonu. K poslechu hudby slouţil příleţitostně i Pavilon nacházející se v sousedství vily. Především v něm ale byl umístěn kuţelník, dále lukostřelna a doplněn byl několika dalšími altánky. Místo slouţilo pro společenskou zábavu Gröbeho rodiny a přátel. Západně od vily nechal Gröbe stvořit patrně nejromantičtější zákoutí. Ústředí této části zahrady tvořila Grotta. „V komplexu skalisek byly zřízeny menší jeskyňky, sály jako večeřadla, zajímavá útulná zákoutí s kamennými sedátky, v horní partii byla vybudována

51


MILPO Media, 2005. s. 18. ISBN 80-903481-6-5. 52

Tamtéţ, str. 22

-43-

vyhlídková terasa s triumfální bránou.“53 Okolí doplňovalo jezírko a stupňovité cesty ozdobené pařezy z betonu. Přírodně krajinářský park, který byl obehnán ohradní zdí a skrýval řadu dalších architektonických prvkŧ, včetně mohutných opěrných zdí ve spodní části zahrady. Promyšleně byl veden cestní systém, v zahradě byly záměrně rozmístěné mohutné balvany, o nichţ se traduje, ţe rovněţ pochází z výkopŧ ţeleznic. Rostlinná sloţka se z velké části sestávala ze vzácných a exotických stromŧ a keřŧ, které bylo moţné v našich klimatických podmínkách pěstovat. V horní části zahrady vznikly skleníky, ve kterých se pěstovaly okrasné květiny a Gröbeho dědicové zde poté pěstovali zeleninu, s níţ úspěšně obchodovali.54

4.1.3.3 Využití do 2. světové války Po smrti Mořice Gröbeho v roce 1981 byla Gröbovka vyuţívána víceméně stejným zpŧsobem, za zmínku stojí pronájem areálu kníţecí rodině Windischgrätzŧ. Změny nastaly teprve potom, kdy Gröbovku odkoupila obec. Gröbovka se profilovala dvěma základními zpŧsoby vyuţití. Jednalo se o vyuţití pro potřeby mládeţe a o vyuţití jako výletní destinace Praţanŧ. Návštěvnost zvyšovaly zejména některé provozy umístěné v zahradních objektech. Grotta byla přeměněna na vyhlášenou restauraci zvanou V jeskyni či U Neptunovy jeskyně. Temná zákoutí skýtala chlad v parných dnech. Uţ doboví kritici ale poukazovali na nevhodnost provozu restaurace lidového typu v uměleckém díle Grotty. Kavárna byla umístěna do roku 1918 i v Pavilonu. Atrakcí pro návštěvníky byla i minizoo s vivárii, opičinci, voliérami i šelmami, na kterou byly adaptovány skleníky. Je třeba si uvědomit, ţe trojská ZOO byla zpřístupněna aţ v roce 1931 a jinou konkurenci tvořily uţ jen Kinského sady na Smíchově.55 Mládeţi slouţil od roku 1918 Pavilon – konkrétně jako jesle. Vila pak slouţila vysokému školství – sídlila zde část Vysoké školy zemědělské. Studenti ovšem stavu vily příliš neprospívali, jiţ ve třicátých letech se objevovaly kritiky na stav vily, zejména jejích interiérŧ, ale i kritiky stavu okolí vily. „Gröbovka – pustne“ zněl název článku v 53


MILPO Media, 2005. s. 19. ISBN 80-903481-6-5. 54

Tamtéţ, str. 20

55

Tamtéţ, str. 35

-44-

novinách.56 Po odchodu vysoké školy se přeměnila vila zčásti na ubytovnu mládeţe a zčásti na činţovní dŧm. Během protektorátu pak ve vile sídlili Hitlerjugend. Vinice byla pronajata. Před nenechavci chránilo úrodu oplocení. Zajímavostí bezesporu je vytvoření obchodní značky Radniční hrozen, později Praţský radniční hrozen. Tímto vínem se tehdejší radnice prezentovala. To mŧţeme povaţovat za hezký příklad brandingu, který je vyuţitelný i dnes.

4.1.3.4 Využití v druhé polovině 20. století Gröbovka byla silně poškozena během náletu v únoru 1945. Za své vzaly skleníky a vivária, na jejich místě vzniklo velké dětské hřiště. Gröbovka se tak opět více otevřela mládeţi. I vyuţití pavilonu jako jeslí pokračovalo. Vila, do jejíchţ interiérŧ bylo výrazně zasaţeno jiţ předchozími úpravami pro potřeby mládeţe, prošla rekonstrukcí na počátku padesátých let. Poté se v ní usadili pionýři. Objekt Dolní Landhausky přešel do správy OPBH a proměnil se na byty, v Horní Landhausce se usídlili úředníci a suterény budovy slouţily jako vinné sklepy. Grotta po válce dále fungovala jako prosperující restaurace, jejíţ nový provozovatel do ní investoval nemalé sumy. Zajímat nás mohou zejména podmínky kladené radnicí – investice do rekonstrukcí inţenýrských sítí a prodej občerstvení za ceny obvyklé. Únor 1948 ovšem podnikatelský záměr přerušil. Údrţbu prováděl podnik hl. m. Prahy – Sady, lesy a zahradnictví. S postupujícím časem se na celém areálu začala projevovat velmi zanedbaná údrţba. Nepomohlo ani zařazení areálu mezi kulturní památky v roce 1964. Vila, která byla vyuţívána pionýry a hostila i zahraniční delegace, byla udrţována relativně nejčastěji. Došlo u ní ovšem k samostatnému oplocení, které ji odtrhlo od zbytku zahrady. Hŧře na tom byla Grotta a viniční Altán. Grotta se stala útočištěm místní omladiny, drogově závislých a bezdomovcŧ. Postupně byla čím dál více ničena a čím dál tím více ohrazována a zamříţovávána. Stav Altánu se postupně stal velmi kritickým, objekt bylo nutné podpírat a větší poryvy větru hrozily jeho úplným zničením. Vinice postupně chátrala, časem na ní dokonce začali hospodařit zahrádkáři.

56



-45-

Na vábnosti zahradě nepřidával ani potok Botič připomínající spíše stoku, esteticky na výši nebylo ani překrytí cest asfaltem (z dŧvodu snadnější údrţby). Svou funkci vlastně plnila pouze 3 dětská hřiště.

4.1.4 Gröbovka od roku 1989 po současnost Období po roce 1989 je charakterizováno snahou o zlepšení stavu areálu a snahami o nalezení koncepčního řešení. Objevila se ovšem i nekoncepční rozhodnutí – odštěpila se Horní Landhauska, pronájmem celé Dolní Landhausky vznikla potřeba vytvoření zázemí pro zahradníky, nepodsklepením viničního Altánu zase nebyla uspokojena potřeba místa ke zpracování vína (tuto potřebu uspokojila aţ stavba vinného sklípku). Snahy o koncepční řešení stavu Gröbovky vyústily ve vypracování několika studií revitalizace areálu. Komplexní studie brněnských architektŧ Damce a Wilhelmové z roku 2002 byla nakonec zamítnuta pro přílišnou nákladnost realizace i údrţby.57 V dalším výběrovém řízení zvítězil projekt zpracovaný ateliérem Design Arcom pod vedením architektky Hedviky Hronové. Projekt Arcomu pŧvodně řešil téměř celé území zahrady, snad kromě dětského hřiště u vstupu z Rybalkovy ulice, vily a viničního Altánu, které uţ byly revitalizovány na základě jiných projektŧ. Z projektu Arcomu ovšem bylo postupně vyňato území vinice, Pavilon a Grotta. Zpracování dílčích projektŧ na obnovu těchto objektŧ provedl ateliér SGL Projekt pod vedením architekta Javŧrka. Nezabývejme se dŧvody tohoto rozdělení, uvědomme si spíše jeho dŧsledky. Oba ateliéry totiţ volí zcela odlišné pojetí. Zatímco přístup Arcomu k obnově je spíše konzervativnější a snaţí se přistupovat ohleduplně k památkovým hodnotám zahrady, přístup SGL Projektu je více novátorský, vnáší do zahrady více novotvarŧ. Vzniká zde tedy koncepční rozpor, který je jiţ pouhým okem patrný. Projekty by měly představovat vyváţení poţadavkŧ památkové péče a poţadavkŧ současné společnosti na vyuţívání zahrady. Problém vyjádřil známý botanik Václav Větvička takto: „Je třeba si ujasnit, do jaké podoby chceme park navrátit. Do doby, kdy byl zakládán či do doby před sto nebo padesáti lety? Rozpor je v tom, ţe lidé chtějí park

57



-46-

vyuţívat ke krátkodobé rekreaci, památkáři zase zachovat v jeho historické podobě.“58 Zapracování připomínek veřejnosti, které byly identifikovány ve třech veřejných jednáních, se stalo jednou z podmínek pro připravované projekty. V následujících odstavcích se seznámíme s projekty obnovy a vyuţití jednotlivých částí zahrady.

4.1.4.1 Odštěpení Horní Landhausky Privatizace objektu Horní Landhausky znamenala výrazný zásah do integrity zahrady. K privatizaci došlo na sklonku roku 1995 formou draţby. V draţbě získal objekt ing. Palata za 4 500 000 Kč. Ing. Palata se proto rozhodl opravit budovu svým vlastním nákladem. Oprava byla podle odborníkŧ provedena kvalitně. Nemovitost je vyuţívána k soukromým účelŧm vlastníka a k pronájmu bytových jednotek. V rozsáhlých sklepeních si lze pronajmout prostor pro komerční společenské akce. Rozdělením vlastnické struktury Horní Landhausky a zbylého areálu došlo ovšem k nepříjemnému stavu, který na jedné straně přinesl potřebu jednání obou vlastníkŧ o provozu v parku a jednak znamenal i ztrátu prostorŧ dŧleţitých pro chod Gröbovky. Ve sklepeních Horní Landhausky totiţ bývaly rozsáhlé vinné sklepy a prostory pro výrobu vína. Ztráta těchto prostor vedla vedení MČ k rozhodnutí vybudovat nové vinařské zázemí v jiné části parku. Za nemalé náklady se tak muselo vybudovat něco, co zde jiţ historicky bylo a vlastně stále je, jen u jiného vlastníka.

58



-47-

4.1.4.2 Pronájem vily a Dolní Landhausky

Obrázek 10: Gröbovka -vila

Obrázek 11: Gröbovka - Dolní Landhauska

Pronájem vily se stal značně kontroverzním tématem. Městská část se rozhodla jít riskantní cestou, která ale pro památku i pro rozpočet MČ mohla být velmi výhodnou. Základní myšlenka je následující: najít silného investora, který by na své náklady památku opravil, výměnou za dlouhodobý nízký nájem. Velké riziko ovšem spočívá právě ve výběru správného investora. Dŧkladné prověření zájemce tak je v rozhodovacím procesu naprosto esenciální. MČ nakonec vybrala (společnost se ovšem přihlásila jako jediná) společnost CEELI Institut o.p.s. Tento institut je odnoţí projektu zaloţeného Americkou advokátní komorou „pro podporu procesu právních reforem ve střední a východní Evropě a v nových nezávislých státech bývalého Sovětského svazu.“59 Je tedy především vzdělávacím centrem pro právníky z daného regionu. S pobočkami ve 23 zemích jej mŧţeme povaţovat za stabilního a silného investora s historií. Jednání vedoucí k podpisu smlouvy byla velmi sloţitá, zvláště díky tlaku občanských iniciativ. Jádro sporu mŧţeme spatřovat ve dvou základních problémech – opuštění po desetiletí trvajícího konceptu vyuţívání vily pro potřeby dětí a mládeţe a také zvěsti o částečném či úplném uzavření areálu Gröbovky pro veřejnost. Coţ jsou dvě velmi citlivá témata. V této chvíli sehrál velmi dŧleţitou roli management PR. MČ reagovala na podněty obyvatel i jejich petice, uspořádala dvě přímá konfrontační setkání za přítomnosti zástupcŧ

59



-48-

CEELI Institutu. V takovéto konfrontaci je moţné vysvětlit obyvatelŧm celý záměr, obhájit ho, vyvrátit fámy a na druhé straně se jedná o dobrý prostředek k identifikaci potřeb obyvatelstva. Zvláště dŧleţité je vyvracení fám, které podporovala i masová média („tendenčně zkreslené“60 informace v Občanském Judu TV Nova). Obezřetnost na straně obyvatel je na místě, zvláště pokud jde o projekt takovéhoto rozsahu, jehoţ ekonomická výhodnost není prvoplánově zřetelná. Kontrola veřejnosti je dŧleţitou součástí občanské společnosti a dŧleţitým protikorupčním činitelem. Výsledná podoba smlouvy se nakonec ustálila na pronájmu vily a Dolní Landhausky, která je vyuţívána k ubytování zahraničních studentŧ. Od pronájmu Pavilonu CEELI Institut odstoupil poté, co byla v objektu zjištěna přítomnost fresek, jeţ by celou rekonstrukci značně prodraţila. Základní ujednání znělo tak, ţe „CEELI Institut vkládá do rekonstrukce formou investice předem částku 4 932 000 USD, která je řádově vyšší neţ nájemné, a tuto částku bude mít po celou dobu nájemního vztahu v majetku vázanou, nese veškerá rizika investora, po celou dobu nájmu hradí veškeré náklady spojené s provozem předmětu nájmu (k tomu je třeba zohlednit předpokládaný nárŧst cen energií, cen sluţeb spojených s energií apod.) i náklady veškeré prŧběţné údrţby, hradí po celou dobu nájmu nárŧst hodnoty pojistného při pojištění předmětu nájmu proti rizikŧm vzniku škod.“61 Nájemné je vskutku velmi nízké. MČ na něm jistě nevydělá. To ovšem ani nebylo záměrem. Daný ekonomický koncept má jiný smysl. Památka je kvalitně opravena, ušetřené finanční prostředky mohou být vyuţity na jiné aktivity. Objekt má dlouhodobé vyuţití nedevalvujícího charakteru. Zadostiučiněním vŧči veškerým námitkám, ať uţ ohledně kvality smlouvy, subjektu nájemce či náplně objektu, mŧţe být úspěšná rekonstrukce objektu. CEELI Institut dostál svým závazkŧm a investoval poţadovanou částku. Vznikl mu tak nárok na prodlouţení pŧvodně pětadvacetileté nájemní smlouvy.

60

BASCH, Michal. Znovu ke Gröbovce aneb bylo v televizi. Noviny Prahy 2 [online]. Září 2001, 9, [cit. 2010-

04-10]. Dostupný z WWW: . 61

Tamtéţ

-49-

4.1.4.3 Vinný sklípek, viniční Altán

Obrázek 12: Gröbovka - vila, vinice, viniční

Obrázek 14: Gröbovka - výhled z viničního

Altán

Altánu

Obrázek 13: Gröbovka - viniční Altán

Obrázek 15: Gröbovka - vinný sklípek

Vinařství patří k Vinohradŧm jiţ od středověku, stejně dlouhou historii má i vinice na jiţním svahu Gröbovky. Ta zabírá 16 800 m2 plochy a pěstováno je na ní 12 760 keřŧ vinné révy. Coţ je poměrně husté osázení, vycházející z historické středověké tradice. Husté osázení ovšem prodraţuje údrţbu, jelikoţ není moţné uţít mechanizaci. Zatímco základ dnešní podoby vinice poloţil jiţ Mořic Gröbe, vinný sklípek je úplným novotvarem. Ponechme stranou, ţe se jedná o duplicitu něčeho, co zde jiţ bylo (Horní Landhauska), i to, ţe novotvar sklípku úplně do vinice nezapadá (například barvou kamene pouţitého i na podpŧrné zídky, tím, ţe tvoří určitou dominantu části zahrady…). Mějme spíše na zřeteli, ţe vinice i nový sklípek jsou ztělesněním dobrého animačního konceptu – návratu k vinařství a vinohradnictví. Víno vypěstované na vinohradě je odprodáváno osobám, které jsou totoţné s osobami správcŧ vinice (skupina kolem pana Turečka). MČ se tak částečně vrátí investice -50-

vynaloţené do údrţby vinohradu. Skupina kolem pana Turečka hrozny zpracovává na víno, část prodává ve sklípku víceméně za cenu nákladŧ, částí plní lahve vlastní značky a část vína odprodává dalším prodejcŧm. Mezi ně patří mj. provozovatel viničního Altánu, který si zaregistroval i značku Víno z Grébovky. Viniční Altán je dominantou západní části vinic i jednou z nejvýraznějších dominant celé Gröbovky. Přesto se jeho dřevěná konstrukce v druhé polovině dvacátého století ocitla na pokraji zániku. Kdyţ přišla v roce 2002 rekonstrukce, bylo uţ nutné většinu dřevěných prvkŧ nahradit replikami.62 V Altánu během rekonstrukce vznikly prostory pro restauraci s celoročním provozem. Za jednou z terasovitých zdí se skryla podlouhlá místnost vyuţitelná pro společenské účely, pro výstavy uměleckých děl a pro vnitřní posezení. Mnohem atraktivnější je ovšem posezení na terase před Altánem, kde je krásný výhled do okolí. Přímo v Altánu je moţno uzavřít manţelský sňatek. Mnoho snoubencŧ této moţnosti vyuţívá.

62



-51-

4.1.4.4 Pavilon

Obrázek 16: Gröbovka - Pavilon, pohled na

Obrázek 18: Gröbovka - Pavilon, napojení

staré jižní křídlo

staré a nové části

Obrázek 17: Gröbovka - nové křídlo Pavilonu

Obrázek 19: Gröbovka - replika kuželníku ve

s kavárnou

starém křídle Pavilonu

I objekt Pavilonu v posledních letech chátral a ocitl se ve špatném stavu. Jeho rekonstrukce se pŧvodně měla v rámci oprav vily ujmout společnost CEELI Institut, o.p.s. Ta se ovšem ze svého závazku vyvázala, kdyţ došlo k objevu fresek, jejichţ restaurování by celou rekonstrukci značně prodraţilo. První varianta rekonstrukce z roku 2004 počítala s poměrně zásadními zásahy do konstrukcí, se sejmutím a navrácením fresek, s vytvořením izolačních vrstev, se zateplením budovy pro celoroční provoz stravovacího zařízení. Ačkoliv tato varianta byla poměrně citlivá k okolní zeleni, byla zablokována mj. iniciativami chránícími ţivotní prostředí. Druhá varianta z roku 2007, která se nakonec realizovala, jiţ byla mnohem ohleduplnější k autentickým prvkŧm. Fresky nebyly sejmuty, zásahy do konstrukcí byly prováděny jen v nutné míře a šetrnými postupy. Byl objeven pŧvodní ventilační systém,

-52-

který pomohl zbavit budovu vlhkosti. Kvŧli jeho funkčnosti ovšem musel být sníţen okolní terén a odstraněna přilehlá vegetace. V západním křídle byl podle originálních plánŧ vytvořen kuţelník (pronájem kuţelníku dnes stojí 500 Kč/h). Střední křídlo bylo uzpŧsobeno jako restaurační posezení s letním provozem (křídlo nebylo z technických dŧvodŧ tepelně izolováno, celoroční provoz tedy není příliš vhodný). Nově postavené východní křídlo skrývá veškeré zázemí nutné pro provoz kavárny (od pŧvodního záměru stravovacího zařízení bylo upuštěno), od přípraven, záchodŧ aţ po bar a posezení. Zázemí, které se nachází převáţně v podzemí nového křídla, nebylo moţné z dŧvodŧ památkových ani technických umístit ve staré části. Nová část je prosklená, hmotově odpovídá pŧvodním dvěma křídlŧm, celkově do místa zapadá. Pavilon, i přes krátkou dobu svého provozu, jiţ hostil několik svateb a firemních akcí a obslouţil nespočet hostŧ kavárny. Zájemci se hlásí i na kuţelky. Atraktivní prostředí evidentně láká. Pro zajímavost mŧţeme uvést financování tohoto projektu. Náklady celého projektu výstavby se vyšplhaly na 75 484 000 Kč. K nim bychom měli připočítat ještě 1 070 000 Kč vydaných na samostatné restaurátorské činnosti.63 Náklady na opravu staré části se k nákladŧm na stavbu nové části pohybovaly v poměru 2:3. Struktura zdrojŧ financí byla následující: Tabulka 5: Struktura zdrojů financování64

Zdroj Částka tis. Kč MČ 21098,52 MHMP 9999,98 SR 9999,99 CEELI 48,73

% 51,28% 24,30% 24,30% 0,12%

Je patrné, ţe většina investic pochází z prostředkŧ MČ. Dotace ze státního rozpočtu tvoří významnou část proinvestovaných prostředkŧ, nicméně se jedná o jednorázovou dotaci. Dar společnosti CEELI je víceméně zanedbatelný, navíc zdaleka nedosahuje výše, jakou měl mít dle schváleného rozpočtu. V souvislosti se zdroji financování mŧţeme uvést dotaci z Programu regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón. Tato dotace byla zaúčtována jako dotace neinvestiční, tudíţ se v přehledu nevyskytuje. Dotace dosahovala 63

Dle sdělení pracovníkŧ MČ Praha 2

64

Rozpočty MČ Praha 2, 2003 -2009

-53-

výše 570 000 korun. Kdybychom ji připočetli k investičním výdajŧm, tvořila by 1,37% z této částky. Coţ je sice velice okrajová část, nicméně ne zcela zanedbatelná. Z uvedeného programu byly k dispozici prostředky i v roce 2009, ovšem nedošlo k jejich čerpání. Za vzornou rekonstrukci Pavilonu, která zvítězila za hl. m. Praha v soutěţi o Cenu za nejlepší přípravu a realizaci Programu regenerace MPR a MPZ, obdrţela MČ Praha 2 z Programu 100 000 Kč navíc. Tyto peníze budou pouţity na opravy Grotty.

4.1.4.5 Přírodně krajinářský park a Grotta65 Obnova přírodně krajinářského parku proběhne podle návrhu ateliéru Arcom. V současné době jiţ byla uskutečněna tzv. nultá etapa projektu. Projekt je rozdělen do čtyř dalších realizačních etap. První etapa se zabývá obnovou romantické části parku. Současně s ní probíhá obnova Grotty podle návrhu architekta Javŧrka. Grotta se nevrátí k intenzivnímu dennímu vyuţívání z doby první poloviny 20. Století, nicméně bude příleţitostně vyuţívána jako prostor pro konání kulturních akcí – koncertŧ, divadel atp. Celý prostor bude volně prŧchozí. Do fontány před Grottou by se měla vrátit i odcizená socha Neptuna, respektive její replika. Celkové náklady obnovy Grotty jsou odhadovány na 40 milionŧ. V rámci obnovy romantické části dojde k opravám betonových pařezŧ, jejichţ kořeny tvoří stupně cest. Svého vzkříšení se dočká rovněţ jezírko, které bude zásobováno vodou ze sběrných jímek. Vyuţity budou pŧvodní odvětrávací a odvodňovací systémy. Vyšší uţivatelský komfort zajistí vybudování WC v dané části parku a nový orientační a informační systém. Zcela v souladu s novými trendy reagujícími na stárnutí populace je pak úmysl vybudovat při ohradní zdi v severozápadním výběţku zahrady hřiště pro seniory.

65

HRONOVÁ, Hedvika. Revitalizace památkově chráněného parku Havlíčkovy Sady v k.ú.

Královské Vinohrady, Praha 2. Praha : Design Arcom, 2009. 45 s.

-54-

Obrázek 20: Gröbovka - obnova Grotty

Obrázek 22: Gröbovka - umělý pařez

Obrázek 21: Gröbovka - vypuštěné jezírko

Obrázek 23: Gröbova - zbytky cest z umělých kořenů

Druhá etapa projektu se zabývá horní částí zahrady. Opraveny budou balustrády, schodiště a opěrné zídky. V rámci zvyšování uţivatelského komfortu přibudou kašny, pítka, mlţítka. S loukami v této části zahrady se počítá jako s loukami pobytovými. Třetí etapa řeší situaci hřiště U Štiky, kterému se dostane nových herních prvkŧ. Opravy doznají i opěrné zdi u Dolní Landhausky, které jsou v současnosti ve velmi špatném stavu. V opěrných zdech je navíc naplánováno zřízení veřejných záchodkŧ. Za zdmi by mělo vzniknout i zázemí zahradníkŧ (zemina nad zdí bude vyzvednuta, vybudováno zázemí zahradníku a zemina bude navrácena). Čtvrtá etapa počítá s vytvořením hřiště na pétanque v jihozápadní části zahrady. Petanque je poklidná hra nevyţadující výrazné stavební úpravy, tudíţ se jedná o sport vhodný do historické zahrady. U toku Botiče bude zbudována dřevěná vyhlídková plošina. V rámci jednotlivých etap bude budován i informační a orientační systém, budovány a obnovovány budou inţenýrské objekty. Citlivý je přístup k vybavení parku. To budou tvořit lampy, lavičky a koše ve stylu 19. století (typy známé z praţských ulic).

-55-

Sáčkovače na psí exkrementy budou mít vzhled stejný jako ostatní koše, pouze s přidáním víka a drţáku na sáčky. Umístění stylizovaného vybavení je mnohem vhodnější neţ umístění moderního plastového mobiliáře (např. plastových zelených košŧ z projektu Čistá Praha). Zajímavostí je povrch cest, který se pravděpodobně postupně změní z asfaltového na VEGECOLové. Tento materiál svým vzhledem připomíná mlatové cesty, ale vlastnostmi spíše asfalt. Materiál je dobrým řešením jak z hlediska estetického, tak z hlediska praktického. Jeho údrţba je levná a do pevného povrchu se nezabořují kola kočárkŧ, kolečkových bruslí atp.

Obrázek 24: Gröbovka - místo, kde vznikne

Obrázek 26: Gröbovka - rozpadající se opěrná

hřiště pro petanque

zeď

Obrázek 25: Gröbovka - cesta z VEGECOLu

Obrázek 27: Gröbovka - část opěrné zdi

-56-

4.1.5 Údržba 4.1.5.1 Údržba zeleně, zahradního vybavení Údrţbu zahrady a jejího vybavení má na úřadě MČ Praha 2 na starosti Odbor ţivotního prostředí. Ten provádí pravidelnou kontrolní činnost v podobě inspekcí stavu zeleně zahrady. Kontrola stavu provádí kaţdý týden i mandatář MČ, kterému MČ poskytuje odbornou pomoc. Zahradnické práce provádí Gartensta spol. s.r.o. Ta se rovněţ stará o pravidelné vynášení košŧ. Ročně se náklady na tyto práce pohybují okolo částky 1 200 000 – 1 300 000 Kč.66 Cena je výhodná vzhledem k tomu, ţe společnosti je v Gröbovce poskytnut pronájem prostoru pro zázemí zahradníkŧ. Strojní úklid má na základě mandátní smlouvy na starosti Komwag, podnik čistoty a údrţby města, a.s. Strojní úklid je prováděn cca sedmkrát do roka. Náklady na jeden úklid jsou odhadovány na 12 000.67 O vinici se dlouhodobě stará vinař a vinohradník pan Tureček. Ten od MČ vypěstované hrozny odkupuje. Tento systém je výhodný, jelikoţ vinohradník je motivován ke kvalitní produkci a MČ má zároveň jistý výnos. Tento systém funguje teprve od loňského roku, kdy došlo ke zbudování zázemí vinaře a víno je moţné zpracovávat přímo na vinohradě. Dlouhá etapa zanedbání údrţby přinesla Gröbovce značné problémy – v zahradě se nyní nacházejí buď staré aţ přestárlé rostliny nebo velmi mladé rostliny. Za pochŧzku pracovníkŧ úřadu MČ bývá identifikováno i deset stromŧ jako přestárlých. Takové stromy jsou často nebezpečné svému okolí a je nutné je sanovat. Chybějící střední generace rostlin představuje problém z hlediska vzhledu zahrady, i co se týče kontinuity vývoje zahrady. Dříve či později přestárlá generace zmizí a zbudou pouze mladé porosty. Nyní nám nezbývá neţ neudělat stejnou chybu a prŧběţné údrţbě a obnově zahrady věnovat dostatečnou pozornost a úsilí.

66

Fkturace společnosti Gartensta

67

Podle sdělení úředníku MČ Prahy 2

-57-

4.1.5.2 Správa a údržba budov Správu budov provádí pro MČ společnost Austis a.s. Mezi její činnost patří zejména vybírání nájemného od nájemcŧ budov. Základní údrţbu provádějí na vlastní náklady nájemci objektŧ. Následující tabulka uvádí výši nájemného jednotlivých nájemcŧ. Tabulka 6: Nájemné v jednotlivých objektech 68

Objekt

Nájemce

Nájem / 2

m / rok Viniční Altán EKRO CZ s.r.o. 2 345 / 550 Trafika EKRO CZ s.r.o. 1 500 Pavilon Winepro s.r.o. 550,8 Vinný sklípek Antonín Tureček 200 / 1 000 Převlékárna Antonín Tureček 200 Zahradnické zázemí Gartensta spol. sr.o. 1 652,50 Vila Gröbovka Ceeli Institut, o.p.s. xxx

2

Plocha v m

162 + 100 7 508 122 + 33 41 118 xxx

Roční Roční nájem nájemné Kč vybavení 435 000 146 932 10 500 xxx 279 792 ??? 57 400 69 006 8 200 5 045 195 000 xxx 100 000 xxx

Tabulka si zaslouţí bliţší komentář. Na výše uvedených údajích totiţ mŧţeme dobře pozorovat několik moţných přístupŧ k záchraně a vyuţití kulturního dědictví, v tomto případě historické zahrady. Nájemné viničního Altánu společnosti EKRO CZ se jako jediné blíţí trţní ceně. Spolu s Altánem byla společnosti pronajata i trafika zbudovaná v ohradní zdi areálu. V té je moţné umístit zásoby a materiál, které nenachází místo v Altánu. Trafika je navíc moţností dalšího výdělku a tedy i pobídkou pro pronajímatele. Nájemné 435 000 Kč ročně se skládá z nájmu nebytových prostor ve výši 380 000 Kč a nájmu teras v hodnotě 55 000 Kč. K nájemnému je nutné připočíst i nájem vybavení ve výši 10% pořizovací ceny tohoto vybavení. Údaje o nájmu Pavilonu nejsou úplné. Objekt byl pronajat teprve nedávno, údaje dosud nezpracoval ani magistrát ani správcovská společnost (stav k počátku května 2010). Přesto však mŧţeme pozorovat, ţe pronajímatel zvolil odlišný přístup. Na nájemném evidentně nevydělává, natoţ aby se mu vrátily náklady rekonstrukce. Primární zde ovšem je záchrana kulturní památky a její smysluplné vyuţití, které zajišťuje pravidelnou údrţbu a zajistí dlouhodobou udrţitelnost dobrého stavu památky. Niţší nájemné kompenzuje nájemci omezení ve vyuţívání, které plyne z památkové podstaty objektu (například nemoţnost vyuţití pŧvodních křídel v zimě), a je i určitou kompenzací za celoroční provoz. V zimě totiţ ani v tomto objektu zřejmě nebudou příliš vysoké trţby (toto tvrzení 68

Vlastní konstrukce podle sdělení pracovníkŧ úřadu MČ Praha 2

-58-

vychází ze sdělení pracovníkŧ konkurenčního Altánu, kteří uvádí, ţe v zimě není výjimkou denní trţba pouze kolem 300 Kč, v kontrastu s 20 000 Kč při slunných letních dnech). Zimní období je obecně pro vyuţití zahrad velmi problematickým obdobím. Nájemné ve vinném sklípku vychází z Pravidel pro pronájem nebytových prostor v obecním zájmu.69 Částka 200 Kč / m2 / rok je hrazena za nájem vinařských výrobních prostor a částka 1000 Kč / m2 / rok je hrazena za nájem prostorŧ pro hosty. Podle Pravidel daným částkám odpovídají následující náplně nebytových prostor: čistě nezisková organizace - nájem v min. výši 200,- Kč/m2/rok, organizaci zisková, jejíţ činnost je pro občany městské části ţádoucí - nájem v minimální výši 1.000,- Kč/m2/rok. Nájemné převlékárny souvisí se správou vinice. Nájemné společnosti Gartensta souvisí se správou zeleně. Za slevu nájemného a poskytnutí prostoru pro zázemí zahradníkŧ je prováděna údrţba zahrady levněji. A konečně se dostáváme k nájemnému vily, které je co do trţní hodnoty zdánlivě směšně nízké. Nicméně nízké nájemné je výsledkem výše popsaného ekonomického přístupu, se kterým byla vila opravena. Spolu s probíhajícími pracemi na Grottě vyvstává otázka, jakou formou bude určeno nájemné tohoto objektu, pokud vŧbec bude objekt pronajímán. Vzhledem k plánovanému vyuţití jsou pravděpodobnější jednorázové pronájmy.

4.1.5.3 Ochrana proti vandalismu S tematikou údrţby je úzce spjatá ochrana proti vandalismu. S vandalismem se Grébovka setkává ve velké míře. Do očí bijí například útoky sprejerŧ na zdech v zahradě. Například zídka nad vinicí v blízkosti vily a Pavilonu uţ je téměř celá znehodnocena graffiti a podpisy. A to byla tato zídka opětovně zpřístupněna veřejnosti teprve nedávno – současně s dokončením rekonstrukce Pavilonu. Zeleň a architektonické prvky jsou ničeny i prostou bezohledností.

69

1. Příloha k usnesení RMČ č. 794 ze dne 1. 11. 2005

-59-

Obrázek 28: Gröbovka - zeď poničená vandaly

Obrázek 29: Gröbovka - stejná zeď o 14 dní později

Praha 2 se rozhodla s vandaly bojovat především pomocí prevence. Jednou z prvních etap současné obnovy zahrady se tak stalo obnovení ohradních zdí a oplocení. Na noc se zahrada uzavírá, jediným vstupním a výstupním bodem je hlavní brána s domkem stráţného. Stráţný v noční době vpouští pouze osoby bydlící v objektech v zahradě a vypouští opozdilé hosty restauračních zařízení. Ostraha zahrady by měla bdít nad pořádkem v zahradě ve dne i v noci, pomáhat by jí v tom měly nainstalované kamery. V roce 2008 činily náklady na ostrahu 2 771 000 Kč, v roce 2009 2 208 000 Kč (cena je odvozena úpravou pomocí inflačního indexu). Kamery jsou bohuţel rozbíjeny a odcizovány, ostraha svou funkci příliš neplní. Proto se v současné době vedou jednání o nové smlouvě s bezpečnostní agenturou, která by měla obsahovat i klauzuli o zpřísněné náhradě škod bezpečnostní agenturou.70 Posílení odpovědnosti bezpečnostní agentury je jistě dobrým tahem v ochraně zahrady. Teoreticky by měl vést ke zvýšené péči agentury o svěřené statky. Dá se předpokládat, ţe toto posílení odpovědnosti ovšem přinese i zvýšené náklady na ostrahu. Těch bychom ovšem neměli litovat, zvláště u památkových objektŧ se více vyplatí prevence škody neţ její náhrada. Plány obnovy počítají s několika dalšími protivandalskými opatřeními. Jedním je navýšení počtu kamer, zejména v okolí Grotty. V Grottě bude navíc ve večerních hodinách zavírán vstup do podzemí, ve kterém by mohlo docházet ke srocování bezdomovcŧ a nekalých ţivlŧ. Vŧči činnosti vandalŧ bude uzpŧsobeno i WC, které bude podle plánu vybudováno v opěrné zdi u Dolní Landhausky. Hladké betonové zdi budou doplněny o „nezničitelné“ 70

Podle sdělení Ing. Arch. Hronové

-60-

nerezové mísy. Tímto opatřením by měly poklesnout náklady údrţby a opravy těchto toalet. Některé projekty počítaly i s vysazením ţivého plotu podél Botiče, který by do sedmi let měl dorŧst výše dvou metrŧ a stát se tak zábranou vstupu nevítaných návštěvníkŧ, která by si zároveň uchovala prostupnost pro drobné ţivočichy. 71 Myšlenka je dobrá, představuje spojení funkčnosti a estetiky, vyuţívá pro zahradu přirozených materiálŧ a je přívětivá k ekosystému. Je však otázkou, zda se tato varianta objeví i v nových plánech, které počítají s dřevěnou platformou u toku Botiče.

Obrázek 30: Gröbovka - nepořádek v opěrné zdi způsobený vandaly a bezdomovci

Obrázek 31: Gröbovka - dveře v opěrné zdi vyražené vandaly 71



-61-

4.2 Cibulka

Obrázek 32: Cibulka - orientační plánek

4.2.1 Poloha, topografie Cibulka se nachází v katastrálním území Košíře, MČ Praha 5. Ze severu ji od okolí odděluje dopravně vytíţená Plzeňská ulice, z jihu navazuje zvlněný terén Cibulky na přírodně cennou lokalitu Vidoule. Jiţní část Cibulky je oddělena ţelezniční tratí. Bezprostřední okolí tvoří zástavba rodinných domkŧ a bytových domŧ. Zahrada navazuje na okolní pás zeleně. Dopravní spojení zajišťuje především přístup z Plzeňské ulice. Výchozí bodem je tramvajová zastávka Poštovka. Existuje tak přímá dopravní návaznost na centrální oblast města – Smíchov, Anděl. Zahrada se nachází v poměrně členitém terénu, jehoţ modelace dotváří charakter zahrady. Na ostruzích jsou dominantně umístěny stavby drobné architektury. Výrazným prvkem krajiny je potok a mokřady, které vytváří. Zahrada se celkem rozkládá na cca 20 ha. -62-

4.2.2 Vlastnická práva, omezení vlastnických práv Areál Cibulky je aţ na drobné výjimky (okolí dráhy patří ČD) rozdělen mezi dva subjekty – Hl. m. Prahu a společnost Cibulka a.s. Společnost Cibulka a.s. vlastní budovy usedlosti a čínský pavilon, zatímco Praha vlastní zbytek, tedy parkovou část. Celý areál podléhá památkové ochraně, veden je pod číslem 1-1375. Části zahrady jsou součástí ÚSES.

4.2.3 Vývoj zahrady v čase 4.2.3.1 Historické okolnosti vzniku Do centra zájmu se území Cibulky dostalo, stejně jako území Gröbovky, uţ za dob Karla IV. Svahy v celém okolí Prahy se zelenaly vinicemi, Cibulku nevyjímaje. Za těch dob patřila Cibulka Jindřichu Názovi, písaři královské kuchyně, a plnila i úlohu administrativního a správního centra. Cibulka získala své dnešní označení kolem přelomu 16. a 17. století. V některých novodobých pramenech se lze dočíst, ţe své pojmenování dostala podle rodu Cibulkovských z Veleslavína. Tento názor je patrně chybný a mnohem větší mnoţství autorŧ se přiklání k verzi, která přisuzuje roli eponyma Blaţeji Czybulkovi, konkrétně pak jeho blízké vinici. Jiří Novotný toto tvrzení podkládá zápisem v knihách viničních: „roku 1599 Anna Lumpachová, vdova po Jiříkovi Nejepínským jinak Ledeckým postoupila vinici za Košířemi jdoucí k Motolu, samu o sobě pod cestou leţící Blaţeji Czybulkovi.“72 S oblibou se uvádí téţ historka, ţe jméno Czybulky připomínala cibulovitá báň hlavní věţičky statku. Praţští měšťané, znechuceni městem a jeho špatnými hygienickými podmínkami, zejména zápachem z otevřených kanalizací atp., v prŧběhu věkŧ stále častěji vyhledávali klid a čerstvý vzduch na svých statcích v blízkosti Prahy. Cibulka je příkladem takovéto usedlosti.

72

NOVOTNÝ, Jiří. Sad Cibulka v Praze 5 - Košířích. Praha : strojopis, 1973. In Architektonicko - krajinářská

studie obnovy parku na Cibulce. Nové Město nad Metují : Zahrada nad Metují, s.r.o., 2003.

-63-

4.2.3.2 Vznik Cibulky a její historické využití Romantickou zahradu Cibulka nechal zaloţit Leopold Leonard Thun Hohenstein. Tento pasovský světící biskup se po zrušení pasovského biskupství v roce 1801 navrátil v roce 1803 zpět do rodných Čech. Po dvanáctiletém pobytu v Praze zakoupil za 120 000 zlatých statek Cibulka v Košířích. V letech 1818 – 1824 nechal provést rozsáhlé romantické úpravy parku. Ovšem jiţ v roce 1826 biskup zemřel. Jeho monumentální náhrobek mŧţeme nalézt na Malostranském hřbitově. Ač vlna zájmu o romantickou zahradní tvorbu jiţ pomalu utichala, nechal Hohenstein vyzdobit statek i zahradu v duchu romantického ţivotního postoje. „Vše je pomíjivé,“ tato věta jakoby měla prostupovat celým parkem. Kromě pomíjivosti (Práchnerova stéla, Poustevna, četné nápisy, rozeseté náhrobní kameny) se v zahradě projevily i další typické atributy romantického parku - kouzlo dálných krajŧ (čínský pavilon, terasa s Číňany aj.) a mnohačetné reminiscence minulosti (neogotická rozhledna, gotický chrámek a další). Zahrada, vytvářená ve stylu přírodně krajinářského parku, byla protkána rozličnými atrakcemi - v rozhledně řinčel rytíř brněním, v poustevně byl zabudován mechanismus, díky kterému se při sešlápnutí prahu vztyčila dřevěná figurína mnicha a udělila příchozím poţehnání. Řada drobné architektury (náhrobní kameny ap.) a plastik (dřevěná socha rysa, figuríny mnichŧ, rytíře) se bohuţel nedochovala a její osud je neznámý. Pro romantický přírodně krajinářský park je typický také prvek překvapení. Jednotlivé dominantní prvky jsou tudíţ situovány tak, aby se před návštěvníkem otevíraly nečekané prŧhledy. Přírodně krajinářský park byl formován jako „estetizovaná uţitná krajina s romantickými místy.“73 Výrazným prvkem bylo střídání rozsáhlých volných ploch se souvislým porostem. Kompozice parku byla tvořena bodovou strukturou dominant a dŧmyslným vyuţíváním terénních tvarŧ. Budovy statku se ocitly na okraji parku ve spíše nedominantní poloze. Dominantami naopak byly stavby na hřebeni, čínský pavilon a neogotická rozhledna na jedné straně údolí a poustevna na straně druhé. Dominantami menších intimnějších celkŧ byly socha sv. Jana Nepomuckého, chrámek Diany (nad vybudovaným jezírkem), socha Jupitera atp. Mezi jednotlivými architektonickými prvky 73

VOREL, Ivan; JIRÁNEK, Tomáš, et al. Architektonicko - krajinářská studie obnovy parku

na Cibulce. Nové Město nad Metují : Zahrada nad Metují, s.r.o., 2003.

-64-

existovaly pohledové vazby. Cestní síť navazovala na pŧvodní přirozené cesty. V parku byly vysázeny dřeviny podél cest a vodních tokŧ (zejména duby), někdy solitérní, jindy ve skupinách. Kolem budov usedlosti byla vytvořena zahrada pravidelná. Na rozdíl od přírodně krajinářského parku, který byl od samého počátku volně přístupný veřejnosti, tato zahrada slouţila výlučně pro potřeby biskupa Thuna Hohensteina.

4.2.3.3 Využití do 2. světové války Po smrti biskupa nastaly pro Cibulku špatné časy. Jiţ ve třicátých letech 19. stol. bylo poukazováno na špatný stav zahrady a v sedmdesátých letech uţ bylo pouze nostalgicky vzpomínáno na někdejší krásu Cibulky. Řada vybavení zahrady uţ tehdy zmizela (například socha ţehnajícího poustevníka, zvonkohra z čínského pavilonu atd.). Chátrání nezabránilo ani dočasné ohrazení areálu a zavedení vstupenek do areálu. Nejvýznamnějším zásahem do území byla stavba ţeleznice, která v roce 1871 rozdělila Cibulku na dvě části. Stavba náspu navíc poznamenala vodní toky. Ţeleznice vedoucí ze Smíchova přes Praţský Semmering do Stodŧlek zpŧsobila desintegraci krajinného celku, coţ neomlouvá ani vytvoření přístupového bodu do parku v podobě vlakové zastávky. V roce 1922 zakoupilo Cibulku na naléhání veřejnosti město. Pro „rozšíření města a jiné účely veřejné, zejména regulační a také pro zachování cenné památky“74 ji odkoupilo za částku 1 100 000 Kč o statkáře Hyrosse, v celkové výměře 58 ha. Hospodářský dvŧr a zemědělské pozemky převzal odbor hospodářský, lesnaté stráně, které zbyly namísto parku, převzal odbor lesní. Situace parku se však tímto aktem nezlepšila. Moţná právě naopak. Ač park poskytoval svým situováním velký potenciál pro trávení volného času Praţanŧ ze západní části města, která trpěla nedostatkem zelených rekreačních ploch, město o něj neprojevovalo valný zájem. Se svolením magistrátu byly vykáceny více neţ dvě desítky starých dubŧ. Opravy památky byly provedeny nekvalitně, kolem architektonických prvkŧ byly nataţeny drátěné ploty, malby zabíleny atp. Nadále pokračovala devastace Cibulky. Rekreační funkci navíc znehodnocoval pronikavý zápach linoucí se z vepřincŧ umístěných na statku.

74

WIRTH, Zdeněk. Cibulka. Sborník Klubu za starou Prahu. 1957 In Architektonicko - krajinářská studie

obnovy parku na Cibulce. Nové Město nad Metují : Zahrada nad Metují, s.r.o., 2003.

-65-

Územní plánování nechalo zástavbu přiblíţit se aţ na samý okraj parku, čímţ bylo výrazně změněno urbanistické zasazení Cibulky a mj. znehodnocena část výhledŧ

4.2.3.4 Využití v druhé polovině dvacátého století Mezi lety 1948 – 89 došlo k dramatické přeměně české krajiny. Pole okolo Cibulky byla kolektivizována, z krajiny zmizela drobná architektura, naopak do ní přibyla mnohdy nepatřičná architektura moderní. Správu areálu v této době vykonával podnik Zahradnictví hl. m. Prahy. Ten později převzal i správu praţských lesŧ a přejmenoval se na Sady, lesy a zahradnictví hl. m. Prahy. Podnik Zahradnictví hl. m. Prahy vypracoval v roce 1957 z iniciativy ONV Prahy 4 a ÚNV hl. m. Prahy upravovací plán pozemkŧ Cibulky (jednalo se o cca 30 ha). Tento plán měl být podkladem pro rozsáhlé rekonstrukční práce. V letech 1957 a 1958 se podle něj v rámci akcí Z („zvelebování města brigádnickými pracemi“) provedly některé práce – rozšíření cest, odstranění náletových dřevin, umístění sadových lavic atd.75 Souběţně však v padesátých letech vznikal návrh na nové vyuţití areálu Cibulky. Tento projekt byl patrně největší hrozbou, jaké Cibulka za dobu své existence čelila. V Praze ojedinělý dochovaný architektonický a krajinný celek se měl proměnit ve vysokoškolské sportovní centrum. Plán měl dvě varianty. Ani jedna varianta však nakonec nebyla zcela realizována. První varianta zahrnovala stavbu věţe pro letní přípravu skokŧ na lyţích. Svým umístěním měla tvořit protiváhu gotizující vyhlídkové věţi. Skokanská věţ měla dosahovat aţ 26 metrŧ. Od ní měl vést mohutný prŧsek, který by v širokém pásmu rozrušil souvislou porostlou stráň. Realizována byla stavba malého stadionu, s tribunami zvedajícími se po západním úbočí kopce. Stavba je naštěstí poněkud stranou, a tak nepředstavuje zásadní zásah do celistvosti Cibulky. Ovšem tento stadion měl být centrem, na něţ by navazovaly další sportovní budovy. Na dně údolí měla vzniknout řada budov slouţících sportovním účelŧm. Charakter krajiny i hodnoty parku by pak byly v enormním měřítku poškozeny. Plánovači naštěstí jiţ v padesátých letech došli k závěru, ţe tato varianta by byla příliš násilným zásahem do ojedinělého celku. Navrţena tak byla druhá varianta stavby sportovního areálu, která se prezentovala jako méně drastická a více respektující 75

NOVOTNÝ, Jiří. Sad Cibulka v Praze 5 - Košířích. Praha : strojopis, 1973. In Architektonicko - krajinářská

studie obnovy parku na Cibulce. Nové Město nad Metují : Zahrada nad Metují, s.r.o., 2003.

-66-

kompoziční vazby. Celý projekt měl být posunut více na západ. Více se mělo vyuţívat terénních dispozic. Vysoké objekty jako skokanská věţ tak měly být situovány do niţších partií údolí, vyšší místa měly obsadit pouze „nejnutnější stavby“. Skokanská věţ tak měla být umístěna na západním hřebeni v blízkosti Cibulky. Oproti pŧvodní verzi návrhu tak měla být tato věţ viditelná „pouze“ z horních částí Cibulky a za vysokými stromy měla víceméně zaniknout. Z dŧvodu zachování nerušených pohledových horizontŧ bylo doporučeno neumísťovat stavby na pole a sady táhnoucí se směrem ke Stodŧlkám. Ve spodku údolí měly být umístěny budovy vyţadující velkou rovnou plochu – zejména kryté tenisové dvorce a velká tělocvična. Tyto budovy měly být umístěny v k parku přiléhající oblasti hliníku (těţiště hlíny). Tam dnes skutečně stojí rozsáhlý sportovní areál a autocamping, které nenávratně oddělili jihozápadní část parku. Stavbou těchto budov byla zničena část pŧvodní krajiny, poškozen blízký rybníček a městská zeleň zmenšena o několik hektarŧ.

Obrázek 33: Cibulka - romantické zídky se socialistickou muchomůrkou

Obrázek 34: Cibulka - v pozadí za zákoutím se sochou Škrtiče se tyčí gotizující rozhledna, dnes sklad zahradnického náčiní

Stavby této varianty se naštěstí nakonec realizovaly pouze na okraji Cibulky, a tak Cibulka nebyla poškozena tak, jak jí hrozilo. Vnitřní část Cibulky nebyla druhou variantou poznamenána. Zamýšlená přestavba samotné usedlosti na ubytovací komplex pro sportovce by sice mohla být záchranou pro chátrající objekt, nicméně avizované přístavby -67-

a stavby v areálu Cibulky by se se zachováním rázu krajinného a architektonického celku jistě neslučovaly. Součástí této varianty pak byla i obnova pŧvodních lučních porostŧ v rámci parku.76 Zásadním problémem socialistické správy parku bylo nepochopení podstaty romantického parku. Park byl desinterpretován jako lesopark. S tím souvisí hrubé zásahy kupříkladu do jeho rostlinné skladby. Nejvýraznějším a nejdiskutovanějším je vysázení rozsáhlé smrkové monokultury, která v jinak listnatém parku s bohatstvím forem pŧsobí značně cizorodě. Stejně jako v ostatních praţských lesoparcích i zde byl zbudován dřevěný altán a „areál zdraví“ s hřištěm pro děti. Péče o porosty byla prováděna podle lesního hospodářského plánu pro praţské rekreační lesy.77

4.2.4 Cibulka od roku 1989 po současnost V devadesátých letech prošla Cibulka snad nejhorším obdobím své historie, z něhoţ se dodnes vzpamatovává a které v mnoha ohledech vlastně dodnes neskončilo. Na vině jsou především změny vlastníkŧ v divoké atmosféře raného kapitalismu. Budovy usedlosti včetně čínského pavilonu odprodal magistrát v roce 1993 společnosti Autoturist. Společnost Autoturist odkoupil Ústřední automotoklub (ÚAMK). ÚAMK vytvořil pro správu Cibulky dceřinou společnost Cibulka a. s. V Majetku Cibulky a. s. se budovy usedlosti nacházejí dosud. Magistrát Cibulku odprodal Autoturistu s tím, ţe společnost do objektu investuje a, jak sama navrhovala, vytvoří z něj hotel a kulturní centrum. Autoturist ovšem pouze uzavřel objekt veřejnosti, zazdil vchody, v omezeném rozsahu opravil několik střech a tím jeho veškerá udrţovací a investiční činnost skončila. Objekt byl vyrabován, odneseno bylo vše, co mělo nějakou cenu – od okapŧ po měděné pláty z věţe zámečku. Do areálu se začali stahovat bezdomovci a squatteři. Jediný pokus o oţivení areálu, poněkud kontroverzní pořádání techno party, večírkŧ a koncertŧ, byl brzo ukončen z dŧvodu nelibosti místních obyvatel k těmto akcím a k jejich návštěvníkŧm.

76

BENŠ, Adolf. O novém vyuţití Košířské Cibulky. Sborník Klubu za starou Prahu. 1959. In Architektonicko -

krajinářská studie obnovy parku na Cibulce. Nové Město nad Metují : Zahrada nad Metují, s.r.o., 2003. 77

VOREL, Ivan; JIRÁNEK, Tomáš, et al. Architektonicko - krajinářská studie obnovy parku na Cibulce. Nové

Město nad Metují : Zahrada nad Metují, s.r.o., 2003.

-68-

Obrázek 35: Cibulka - jedna z hlavních budov

Obrázek 36: Cibulka - čínský pavilon, na

usedlosti, v současnosti propadlé stropy

střeše zbytky pokusu o zabezpečení střechy proti zatékání

Správcovství Cibulky a. s., v jejímţ představenstvu se objevili i lidé z vedení Autoturistu, pak pokračovalo v nastavené linii nestarání se o objekt s péčí řádného hospodáře. Předloţeno sice bylo několik plánŧ na rekonstrukci objektu na hotel, tyto plány ovšem zahrnovaly rozsáhlé demoliční práce a stavby nových objektŧ. Stavební práce tohoto typu naštěstí nebyly povoleny. V roce 2005 byla Cibulka nabízená realitní kanceláří EU-Real s r. o. jako nemovitost vhodná k rekonstrukci na luxusní hotel, kliniku, reprezentativní sídlo či rezidenci. Prodejní cena měla být 150 mil. Kč. Kupec se však nenašel. V roce 2006 konečně udělil odbor památkové péče magistrátu vlastníkovi pokutu. Magistrát projevil zájem o navrácení objektu do svého vlastnictví. Sto padesát milionŧ však odmítl za rozpadající se objekt vydat. Situace kolem budov usedlosti tak zŧstává patová a objekt dále pochmurně chátrá.78

78

Košířské usedlosti [online]. 3. října 2006, 2009 [cit. 2010-06-04]. Cibulka (5. část - Současný stav a

problémy. Dostupné z WWW: .

-69-

4.2.4.1 Projekty obnovy S novým tisíciletím se objevily i nové snahy o obnovu areálu. Jak jiţ bylo řečeno dříve, budovy usedlosti spolu s čínským altánem se nacházejí v majetku soukromé společnosti. Situace objektŧ je velmi neutěšená, například cibulovitá věţ usedlosti jiţ prakticky neexistuje. Na obzoru se nerýsuje ţádné rozumné řešení. Jediným posunem je pouze to, ţe se z objektu podařilo vystrnadit velkou část bezdomovcŧ a squatterŧ. Park je ve vlastnictví města, na starost byl přidělen odboru ţivotního prostředí. Jak jiţ bylo řečeno v teoretickém úvodu, ke kaţdé obnově historické zahrady je zapotřebí zpracování podrobné dokumentace. Světlo světa tak jiţ spatřila v roce 2000 dokumentace s popisem stavebních objektŧ parku zpracovaná ing. arch. Jiřím Ţentelem, která je určena jako podklad pro stavební a restaurátorské práce, v roce 2002 dokumentace zabývající se rekonstrukcí studánky Nad pramenem a vodní nádrţe pod Dianou, která byla rovněţ zpracována ing. arch. Ţentelem, posléze i dokumentace pro projekt rekonstrukce vodohospodářských prvkŧ a zařízení na toku potoku Cibulka. Objemný spis tvoří téţ dokumentace k rekonstrukci cestního systému. Na základě těchto dokumentací jiţ proběhly či právě probíhají obnovovací práce.

4.2.4.1.1 Krajinářsko–architektonická studie obnovy romantického parku „Na Cibulce“79 Pro obnovu parku patrně nejvýznamnější dokument vznikl v roce 2003. Jedná se o Krajinářsko – architektonickou studii obnovy romantického parku „Na Cibulce“. Objednatelem studie byl magistrát hl. m. Prahy, odbor městské zeleně, zpracovatelem společnost Zahrada nad Metují s.r.o. Přínosem této práce mj. řešení obnovy Cibulky z hlediska širších urbanistických souvislostí a pokus o navázání na historickou podobu parku (zejména kontroverzní obnovení luk a vymýcení velkých částí lesního porostu, čímţ by se obnovily i pŧvodní kompoziční vazby). Podívejme se alespoň na vybrané závěry této studie. Jsou totiţ praktickou ukázkou zásad teorie obnovy historických zahrad. Park je zároveň součástí rozsáhlého území Přírodního parku Košíře – Motol. Představuje tak ideální trasu pro severojiţní spojení Strahovský hřbet – Vidoule – 79

VOREL, Ivan; JIRÁNEK, Tomáš, et al. Architektonicko - krajinářská studie obnovy parku na Cibulce. Nové

Město nad Metují : Zahrada nad Metují, s.r.o., 2003.

-70-

Prokopské údolí. Tato skutečnost ovšem mŧţe vést k nárŧstu cyklistické dopravy. Cyklistické trasy je třeba vést kolem parku, ideálně v koridoru ulice Nad Hliníkem. Východozápadní cyklostezka pod skalami Vidoule existuje jiţ dlouho. Park by měl kromě funkce kulturně-historické, naučné a památkové (s celoměstským významem) plnit i funkci běţné parkové plochy pro odpočinkové činnosti obyvatel z docházkové vzdálenosti 1,5 km. V současnosti jeho parametry této funkci nevyhovují jak z hlediska funkčního (nedostatek otevřených prostorŧ), tak z hlediska bezpečnosti (nepřehlednost, neúdrţba). Hlavní zdroje návštěvnosti parku by měly být dva. Prvním by měli být lidé z blízké obytné zástavby – obytné čtvrti V Cibulkách, areálu Poštovka a sídliště na Homolce. Je pravděpodobné, ţe lidé z těchto lokalit by obnovenou Cibulku vyuţívali pro krátkodobou kaţdodenní rekreaci v rozsahu 2-3 hodin. Návštěvnost by však mohl sniţovat fakt, ţe těmto lidem se dostává i jiných moţností tohoto typu rekreace v podobě vlastních zahrad a jiných ploch zeleně. Druhým zdrojem je přístupnost od zastávek MHD na Plzeňské ulici a V Cibulkách. Jednalo by se zejména o obyvatele Smíchova kolem Anděla a Lidické ulice, kde je relativní nedostatek zelených ploch. Nesmíme zapomenout ani na atraktivní ţelezniční cestu vedoucí přes Praţský Semmering. Zpracovatelé projektu obnovy spatřovali velkou výhodu v dobré moţnosti regulace vstupŧ a prŧchodŧ parkem. Moţnost vstupu do areálu omezují zejména oplocení obytné zástavby V Cibulkách, sportovního areálu VŠ, autokempu a ţelezniční trať. Vstupy do areálu se tak soustřeďují v několika přístupových bodech, které lze upravit pro potřeby provozu parku - vybavit parkoviště u Plzeňské sociálním vybavením pro návštěvníky z větší vzdálenosti, vytvořit restauraci v gotizující hájovně (20 míst uvnitř, 20 míst venku, 4 parkovací stání) a parkově upravit její okolí pro potřeby místních atd. Prostor mezi hájovnou a rozhlednou by měl být vyčištěn, zbaven parazitní zástavby.

-71-

Obrázek 37: Cibulka - gotizující hájovna ztracená v parazitní zástavbě

Problematická je plocha zahrádkářské kolonie. I zde je jeden ze vstupních bodŧ do parku, který by měl nabýt na dŧleţitosti poté, co se nalezne nová funkce usedlosti. Přístup je nyní moţný pouze úvozovou cestou mezi zahrádkářskou kolonií a usedlostí. Zpracovatelé studie navrhují obnovit pŧvodní volnou plochu před usedlostí a vytvořit zde nárazníkovou zónu pobytové louky s dětským hřištěm. Tento záměr však není v souladu s územním plánem. Nelíbí se samozřejmě ani tamním zahrádkářŧm. Území je navíc zájmovou zónou developerŧ. Výstavbou obytných domŧ by ovšem byly váţně poškozeny prostorové a památkové hodnoty objektu. Studie zdŧrazňuje nutnost vytvoření otevřených prostorŧ určených k rekreaci, zejména pobytových luk. Velký dŧraz je kladen na vytvoření „nárazníkových“ zón. Jde vlastně o aplikaci zásady Florentské charty, ţe v blízkosti křehkých celkŧ historických zahrad a parkŧ by měla být vytvořena místa k „vybouření“ návštěvníkŧ. Jde o to poskytnout jim plochu pro pohybové a sportovně rekreační aktivity. Takovéto plochy by měly vzniknout například na území mezi Plzeňskou ulicí a Cibulkou. Právě v těchto místech by mělo vzniknout i sociální zařízení a poblíţ by mělo být vybudováno parkoviště. Konečně u sportovního areálu přiléhajícího k Cibulce by měly být stanoveny objemové a výškové limity pro další rozvoj areálu. Objekty by neměly být vyšší neţ sedm metrŧ, aby došlo k jejich zakrytí zelení. Vhodné by bylo, kdyby v areálu vznikl prostor i pro neorganizovaný sport.

-72-

4.2.4.1.2 Realizace obnovy parku a odpor místních obyvatel Doposud došlo k opravám drobné architektury a soch. Není bez zajímavosti, ţe MČ Praha 5 se péče o ně vzdala ve prospěch Magistrátu. Rovněţ probíhá rekultivace vodních sítí, v jejímţ rámci bylo mj. rekonstruováno jezírko pod sochou Diany. Tím ovšem končí výčet relativně bezproblémových akcí.

Obrázek 38: Cibulka - jezírko pod sochou

Obrázek 40: Cibulka - nové jezírko u

Diany, toho času vypuštěné

přístupové cesty od Plzeňské

Obrázek 39: Cibulka - můstek pod jezírkem je novotvarem, ale dobře zapadl

Obrázek 41: Cibulka - socha Dia se opět začíná ztrácet v přebujelé zeleni

Se zásadním nepochopením koncepce obnovy, která hodlá změnit dlouholeté chybné vnímání této historické zahrady jako lesoparku, se projekt obnovy setkal u místních obyvatel. Ti odmítají plán vykácení nevhodné smrkové monokultury a dalších porostŧ, které by mělo obnovit pŧvodní ráz přírodně krajinářského parku. „"Na jednu stranu jim rozumím. Mají strach, ţe dojde k nějakému plošnému vykácení celých 25 hektarŧ. Ale tak to není," vysvětluje Karel Ondroušek z magistrátu. Podle něho budou do podoby

-73-

anglického parku upraveny pouze tři hektary z celého prostoru. "Budeme postupovat tak, aby výsledek nakonec odpovídal pŧvodní historické podobě.““80 Ondroušek dále uvádí, ţe revitalizace parku vyjde na 20 – 30 milionŧ korun.

Obrázek 42: Cibulka - vyjádření odporu vůči kácení probíhalo i formou okomentovaných fotokopií obrázku ze studie obnovy parku, které visely na veřejných místech

Odpor proti kácení se nakonec setkal i s politickou odezvou, a tak bylo realizováno pouze vykácení náletových a nemocných dřevin. Vyčištěn byl zejména prostor před usedlostí a čínským pavilonem, ve kterém dojde k obnově ovocných sadŧ. Smrková monokultura (která v letošním roce utrpěla škody vlivem kŧrovce a její část byla vykácena) bude zachována, pouze dojde k jejím postupnému smíšení i s dalšími dřevinami. Odpor místních občanŧ mŧţeme chápat. V okolí vzniká několik kontroverzních developerských projektŧ spojených s masivním kácením porostŧ. Je však chybou odpovědných úřadŧ, ţe nebyl místním obyvatelŧm dostatečně objasněn smysl a význam obnovy pŧvodního rázu přírodně krajinářského parku.

80

Nezávislý

Lidé bojují o stromy na Cibulce : Úředníci chtějí kácet, obyvatelé proti tomu protestují. Praţská štětka : internetový

zpravodaj

Prahy

5

[online].

2007,

.

-74-

[cit.

2010-05-04].

Dostupný

z

WWW:

Obrázek 43: Cibulka - dětské hřiště s mobilní

Obrázek 44: Cibulka - poustevna, kterou

toaletou

v současnosti obývají dva bezdomovci

4.2.4.1.3 Objekty usedlosti Objekty usedlosti jsou momentálně akutně ohroţeny. Rychlost, s jakou podléhají zkáze, se neustále zvyšuje. Majitel do objektŧ neinvestuje, údrţba se neprovádí nebo je ledabylá. Majitel předloţil určité záměry, jak s objektem hodlá naloţit. „V letech 2004 a 2005 byla NPÚ HMP předloţena studie rekonstrukce areálu Cibulka a rozšíření o dvě jednopatrová křídla s bytovou funkcí. V roce 2006 byla předloţena upravená studie rekonstrukce a dostavby dvěma samostatnými objekty o dvou podlaţích. Vše pro bytovou funkci. V roce 2007 - 9 se dokumentačně připravovala rekonstrukce čínského pavilonu. Vše zatím bez odezvy.“81 Do objektu se stahují bezdomovci, drogově závislí, ale především squatteři. Squatt je velmi kontroverzním tématem. V roce 2008 hodlali squatteři s údajným tichým souhlasem vlastníka obnovit kulturní dění na Cibulce (koncerty, výstavy). Jejich aktivity ovšem byly přerušeny policejní razií. Otázka squattingu je velmi diskutabilní, jak z hlediska porušování majetkových práv, ale zejména z hlediska vlivu na památku. Na jedné straně nemŧţeme od squatterŧ očekávat obzvláště citlivý památkářský přístup, squatteři objekt bezesporu ve velké míře poškozují (například malbami po fasádách), na druhou stranu tito lidé ve svém vlastním zájmu udrţují památku v obyvatelném stavu. Například alespoň provizorně opraví díry ve střeše. Sami squatteři popisovali stav budov před svým prvním odchodem jako obyvatelný. Při návratu o pár let později uţ povaţovali stav místností za neobyvatelný.

81

Sdělení Ing. Arch. Namyslova, NPÚ

-75-

Pobyt squatterŧ je sice kontroverzní, ale v tak havarijním stavu, jehoţ rapidní zhoršování je vidět i v pouhém meziročním srovnání, a kde se jedná o samotné přeţití památky, mŧţeme přítomnost squatterŧ nakonec hodnotit spíše pozitivně. Uplatní se zde princip, ţe často je lepší nevhodné vyuţití neţ ţádné vyuţití.

Obrázek 45: Cibulka - fasáda pomalovaná

Obrázek 47: Cibulka - relativně nově poničená

squattery

zeď

Obrázek 46: Cibulka - vyjádření sympatií se squattem Milada

Obrázek 48: Cibulka - nad falešným oknem, z nějž dříve vyhlížela busta zahradníka, zeje obrovská díra ve střeše

-76-

5 Závěr Městská zeleň v propojení s kulturními památkami představuje velký potenciál rozvoje pro území, v němţ se nachází. Obnova rozsáhlého zahradního díla, jakým je Gröbovka či Cibulka, má dalekosáhlé sociální i ekonomické dŧsledky. Místo nabývá na atraktivitě, stává se dobrou adresou. To mŧţe v dalších dŧsledcích vést ke zvýšení cenové hladiny (bytŧ, zboţí…) a tím pádem i zvýšení daňových výnosŧ. Lidem se na druhou stranu nabízí moţnost sportovního, společenského i kulturního vyţití v přírodním prostředí v centru města. Kvalitně provedená obnova je dobrou reklamou místa. Oblast na sebe upozorňuje investory, dochází ke vzniku pracovních nových pracovních míst. Vytvářet podmínky socioekonomického a kulturního rozvoje by měla mít na starosti především státní správa. Tuto skutečnost dobře pochopily odpovědné orgány Prahy 2 a správně rozpoznaly potenciál Gröbovky. I přes počáteční nekoncepčnost obnovy areálu se daří navracet Gröbovce její dřívější krásu. Došlo zde k navázání na historické tradice vyuţití, ale i k poučení z chybných vyuţití. Obnova zahrady zároveň bere ohled na poţadavky současné společnosti a i na demografické trendy. Gröbovka se stala jednou z „tváří“ Prahy 2, její obraz je marketingově vyuţíván ve veřejném i soukromém sektoru. MČ Praha 2 vyuţila hned několik moţností financování obnovy a údrţby. Vytvořila podmínky pro rozvoj soukromého sektoru a umoţnila tak ekonomizaci kulturního dědictví. MČ Praha 2 pochopila, ţe je nutné obnovy a vyuţití nejen dobře vyprojektovat, ale i správně prezentovat veřejnosti. Zahrady bývají politicky velmi citlivým tématem, veškeré změny podoby a vyuţití jsou ostře sledovány veřejností. Ne neoprávněně – nezřídka dochází k netransparentním upřednostněním zájmŧ investorŧ, kteří touţí lukrativní nezastavěné pozemky v městské zástavbě vyuţít ke komerčně výhodným účelŧm. Při realizaci těchto vyuţití bohuţel často zahrady zmizí. MČ prezentaci projektu veřejnosti relativně dobře zvládla. Výchozí situace Cibulky před zahájením projektu obnovy byla horší. Zahrada se s problémy potýkala vlastně jiţ od smrti svého zakladatele. Její adekvátní vyuţití nebylo doposud nalezeno. Příklad fungující Gröbovky ovšem skýtá naději, ţe zpracovaná koncepce obnovy a vyuţití by mohla být funkční. Navíc příklad vily Gröbovka ukazuje, ţe zahrada mŧţe fungovat i bez přímého funkčního zapojení ústřední budovy. Vlivem špatné prezentace projektu veřejnosti ovšem k naplňování koncepce dochází ztěţka a ne

-77-

v navrhované podobě. Pravděpodobně tedy nedojde k razantním změnám, které by dokázaly zvrátit podobu současné lesoparku zpět na přírodně krajinářský park. Praha 5 se k odpovědnosti za vývoj Cibulky nehlásí a pro Magistrát je Cibulka pouze jednou z mnoha. Zainteresovanost v obnově Cibulky tudíţ není taková, jaká by byla třeba. Přitom Cibulka potencionál stát se sociálním a kulturním ohniskem spádové oblasti má. Navíc celková kultivace prostředí by zvýšila i faktickou hodnotu rozpadající se usedlosti a její vlastník by snad byl více motivován k obnově objektu, popřípadě by se lépe hledal kupec objektu. Správně

provedená

obnova

komplexŧ

historických

zahrad

propojených

s nemovitými kulturními památkami, doprovázená adekvátním vyuţitím, vytváří socioekonomické prostředí, z nějţ profituje veřejný i soukromý sektor, památka i člověk. Ekonomizace tohoto kulturního a přírodního dědictví je moţná, vhodná a z hlediska zachování tohoto dědictví příštím generacím snad i ţádoucí. Při provádění projektování obnovy a hledání vyuţití mějme vţdy na paměti, ţe zahrada je paradeisos – ráj.

-78-

6 Seznam obrázků Obrázek 1: Vyšehrad - hřiště inspirující se v historii místa ................................................ 23 Zdroj: Fotoarchiv Jiří Šimek, květen 2010 Obrázek 2: Vyšehrad - stylově ztvárněné herní prvky ........................................................ 23 Zdroj: Fotoarchiv Jiří Šimek, květen 2010 Obrázek 3: Vyšehrad - historizující pítko pŧsobí vedle slovanského symbolu nepatřičně . 27 Zdroj: Fotoarchiv Jiří Šimek, květen 2010 Obrázek 4: Praha - piktogramy Městských parkŧ I. kategorie ............................................ 28 Zdroj: Fotoarchiv Jiří Šimek, listopad 2008 Obrázek 5: Vojanovy sady - kontejnery u hlavní cesty ....................................................... 31 Zdroj: Fotoarchiv Jiří Šimek, duben 2010 Obrázek 6: Vojanovy sady - zákoutí přímo u hlavní cesty.................................................. 31 Zdroj: Fotoarchiv Jiří Šimek, duben 2010 Obrázek 7: Schematické znázornění ţivotního cyklu stavby s prŧběţnou údrţbou............ 33 Zdroj: PEK, Tomáš. Stavební památky : Specifika přípravy a financování jejich obnovy, údrţby a provozu. 1. vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR, 2009. s. 147. ISBN 978-80-7357-462-8. Obrázek 8: Vojanovy sady - přístřeší bezdomovcŧ v ohradní zdi ....................................... 36 Zdroj: Fotoarchiv Jiří Šimek, duben 2010 Obrázek 9: Gröbovka - orientační plánek............................................................................ 40 Zdroj: Zdroj: HRONOVÁ, Hedvika. Revitalizace památkově chráněného parku Havlíčkovy Sady v k.ú. Královské Vinohrady, Praha 2. Praha : Design Arcom, 2009. 45 s. Obrázek 10: Gröbovka -vila ................................................................................................ 48 Zdroj: Fotoarchiv Jiří Šimek, duben 2010 Obrázek 11: Gröbovka - Dolní Landhauska ........................................................................ 48 Zdroj: Fotoarchiv Jiří Šimek, duben 2010 Obrázek 12: Gröbovka - vila, vinice, viniční Altán ............................................................ 50 Zdroj: Fotoarchiv Jiří Šimek, duben 2010

-79-

Obrázek 13: Gröbovka - viniční Altán ................................................................................ 50 Zdroj: Fotoarchiv Jiří Šimek, duben 2010 Obrázek 14: Gröbovka - výhled z viničního Altánu ........................................................... 50 Zdroj: Fotoarchiv Jiří Šimek, duben 2010 Obrázek 15: Gröbovka - vinný sklípek ............................................................................... 50 Zdroj: Fotoarchiv Jiří Šimek, duben 2010 Obrázek 16: Gröbovka - Pavilon, pohled na staré jiţní křídlo ............................................ 52 Zdroj: Fotoarchiv Jiří Šimek, duben 2010 Obrázek 17: Gröbovka - nové křídlo Pavilonu s kavárnou ................................................. 52 Zdroj: Fotoarchiv Jiří Šimek, duben 2010 Obrázek 18: Gröbovka - Pavilon, napojení staré a nové části ............................................. 52 Zdroj: Fotoarchiv Jiří Šimek, duben 2010 Obrázek 19: Gröbovka - replika kuţelníku ve starém křídle Pavilonu ............................... 52 Zdroj: Fotoarchiv Jiří Šimek, duben 2010 Obrázek 20: Gröbovka - obnova Grotty .............................................................................. 55 Zdroj: Fotoarchiv Jiří Šimek, duben 2010 Obrázek 21: Gröbovka - vypuštěné jezírko ......................................................................... 55 Zdroj: Fotoarchiv Jiří Šimek, duben 2010 Obrázek 22: Gröbovka - umělý pařez.................................................................................. 55 Zdroj: Fotoarchiv Jiří Šimek, duben 2010 Obrázek 23: Gröbova - zbytky cest z umělých kořenŧ ....................................................... 55 Zdroj: Fotoarchiv Jiří Šimek, duben 2010 Obrázek 24: Gröbovka - místo, kde vznikne hřiště pro petanque ....................................... 56 Zdroj: Fotoarchiv Jiří Šimek, duben 2010 Obrázek 25: Gröbovka - cesta z VEGECOLu ..................................................................... 56 Zdroj: Fotoarchiv Jiří Šimek, duben 2010 Obrázek 26: Gröbovka - rozpadající se opěrná zeď ............................................................ 56 Zdroj: Fotoarchiv Jiří Šimek, duben 2010 Obrázek 27: Gröbovka - část opěrné zdi ............................................................................. 56 Zdroj: Fotoarchiv Jiří Šimek, duben 2010 Obrázek 28: Gröbovka - zeď poničená vandaly .................................................................. 60 Zdroj: Fotoarchiv Jiří Šimek, duben 2010

-80-

Obrázek 29: Gröbovka - stejná zeď o 14 dní později .......................................................... 60 Zdroj: Fotoarchiv Jiří Šimek, duben 2010 Obrázek 30: Gröbovka - nepořádek v opěrné zdi zpŧsobený vandaly a bezdomovci ......... 61 Zdroj: Fotoarchiv Jiří Šimek, duben 2010 Obrázek 31: Gröbovka - dveře v opěrné zdi vyraţené vandaly .......................................... 61 Zdroj: Fotoarchiv Jiří Šimek, duben 2010 Obrázek 32: Cibulka - orientační plánek ............................................................................. 62 Zdroj: VOREL, Ivan; JIRÁNEK, Tomáš, et al. Architektonicko - krajinářská studie obnovy parku na Cibulce. Nové Město nad Metují : Zahrada nad Metují, s.r.o., 2003. Obrázek 33: Cibulka - romantické zídky se socialistickou muchomŧrkou ......................... 67 Zdroj: Fotoarchiv Jiří Šimek, květen 2010 Obrázek 34: Cibulka - v pozadí za zákoutím se sochou Škrtiče se tyčí gotizující rozhledna,dnes sklad zahradnického náčiní......................................................................... 67 Zdroj: Fotoarchiv Jiří Šimek, květen 2010 Obrázek 35: Cibulka - jedna z hlavních budov usedlosti, v současnosti propadlé stropy... 69 Zdroj: Fotoarchiv Jiří Šimek, květen 2010 Obrázek 36: Cibulka - čínský pavilon, na střeše zbytky pokusu o zabezpečení střechy proti zatékání ................................................................................................................................ 69 Zdroj: Fotoarchiv Jiří Šimek, květen 2010 Obrázek 37: Cibulka - gotizující hájovna ztracená v parazitní zástavbě ............................. 72 Zdroj: Fotoarchiv Jiří Šimek, květen 2010 Obrázek 38: Cibulka - jezírko pod sochou Diany, toho času vypuštěné ............................. 73 Zdroj: Fotoarchiv Jiří Šimek, květen 2010 Obrázek 39: Cibulka - mŧstek pod jezírkem je novotvarem, ale dobře zapadl ................... 73 Zdroj: Fotoarchiv Jiří Šimek, květen 2010 Obrázek 40: Cibulka - nové jezírko u přístupové cesty od Plzeňské .................................. 73 Zdroj: Fotoarchiv Jiří Šimek, květen 2010 Obrázek 41: Cibulka - socha Dia se opět začíná ztrácet v přebujelé zeleni ........................ 73 Zdroj: Fotoarchiv Jiří Šimek, květen 2010

-81-

Obrázek 42: Cibulka - vyjádření odporu vŧči kácení probíhalo i formou okomentovaných fotokopií obrázku ze studie obnovy parku, které visely na veřejných místech ................... 74 Zdroj: Košířské usedlosti [online]. 3. října 2006, 2009 [cit. 2010-06-04]. Cibulka (5.

část

-

Současný

stav

a

problémy.

Dostupné

z

WWW:

. Obrázek 43: Cibulka - dětské hřiště s mobilní toaletou....................................................... 75 Zdroj: Fotoarchiv Jiří Šimek, květen 2010 Obrázek 44: Cibulka - poustevna, kterou v současnosti obývají dva bezdomovci ............. 75 Zdroj: Fotoarchiv Jiří Šimek, květen 2010 Obrázek 45: Cibulka - fasáda pomalovaná squattery .......................................................... 76 Zdroj: Fotoarchiv Jiří Šimek, květen 2010 Obrázek 46: Cibulka - vyjádření sympatií se squattem Milada........................................... 76 Zdroj: Fotoarchiv Jiří Šimek, květen 2010 Obrázek 47: Cibulka - relativně nově poničená zeď .......................................................... 76 Zdroj: Fotoarchiv Jiří Šimek, květen 2010 Obrázek 48: Cibulka - nad falešným oknem, z nějţ dříve vyhlíţela busta zahradníka, zeje obrovská díra ve střeše ........................................................................................................ 76 Zdroj: Fotoarchiv Jiří Šimek, květen 2010

-82-

7 Seznam grafů a tabulek Tabulka 1: Členění zahrad s ohledem na vztah ke kulturním památkám………………….13 Zdroj: Vlastní konstrukce Tabulka 2: Intenzitní třídy údrţby…………………………………………………………33 Zdroj: Střední zahradnická škola Litomyšl [online]. c2010 [cit. 2010-05-09]. Intenzitní

třídy

údrţby.

Dostupné

z

WWW:

. Tabulka 3: Prŧměrné náklady na péči o některé funkční typy v intenzitních třídách udrţovací péče……………………………………………………………………………..34 Zdroj: WALICA, Rostislav; ČESELSKÝ, Jan. Koncepce údrţby, obnovy a rozvoje zeleně na území města Ostravy [online]. Ostrava : Katedra městského inţenýrství (VŠB - TU Ostrava, Fakulta stavební), 2007 [cit. 2010-05-09]. Dostupné z WWW: . Tabulka 4: Vliv dobré / špatné komunikace……………………………………………….38 Zdroj: Vlastní konstrukce Tabulka 5: Struktura zdrojŧ financování…………………………………………………..53 Zdroj: Rozpočty MČ Praha 2, 2003 -2009 Tabulka 6: Nájemné v jednotlivých objektech…………………………………………….58 Zdroj: Vlastní konstrukce podle sdělení pracovníkŧ úřadu MČ Praha 2

-83-

8 Použitá literatura BASCH, Michal. Znovu ke Gröbovce aneb bylo v televizi. Noviny Prahy 2 [online]. Září 2001, 9, [cit. 2010-04-10]. Dostupný z WWW: . BENŠ, Adolf. O novém vyuţití Košířské Cibulky. Sborník Klubu za starou Prahu. 1959. In Architektonicko - krajinářská studie obnovy parku na Cibulce. Nové Město nad Metují : Zahrada nad Metují, s.r.o., 2003. COLBERT, Francois. Beyond Branding : Contemporary Marketing Challenges for Arts Organizations. International Journal of Arts Management [online]. October 2009, 12, [cit. 2010-05-27]. Dostupný z WWW: . HRONOVÁ, Hedvika. Revitalizace památkově chráněného parku Havlíčkovy Sady v k.ú. Královské Vinohrady, Praha 2. Praha : Design Arcom, 2009. 45 s. HRUBEŠ, Josef; HRUBEŠOVÁ, Eva. Grébovka : Zelená perla Královských Vinohrad. 1. vyd. Praha : MILPO Media, 2005. 95 s. ISBN 80-903481-6-5. MAREČEK, Jiří, et al. Zahrada a její uspořádání. 1. vyd. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1975. 287 s. NEJEDLÝ, Vratislav Restaurování - obecná charakteristika oboru na počátku 3. tisíciletí : Současné teoretické modely. In Obnova památek 2008 - restaurování : sborník příspěvkŧ k 8. konferenci. 1. vyd. Praha : Studio Axis, 2008. s. 57 . ISBN 978-80-90-904081-0-4. NOVÁK, Zdeněk. Správa v oblasti památkové péče. 1. vyd. Praha : Fakulta podnikohospodářská (Vysoká škola ekonomická Praha), 2009. 188 s. NOVOTNÝ, Jiří. Sad Cibulka v Praze 5 - Košířích. Praha : strojopis, 1973. In Architektonicko - krajinářská studie obnovy parku na Cibulce. Nové Město nad Metují : Zahrada nad Metují, s.r.o., 2003. OTRUBA, Ivar. Zahradní architektura : tvorba zahrad a parkŧ. 1. vyd. Šlapanice : Era, 2002. 357 s. ISBN 80-86517-13-6. PACÁKOVÁ-HOŠŤÁLKOVÁ, Boţena; PETRŦ, Jaroslav; RIEDL, Dušan; SVOBODA, Antonín Marián. Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Praha : Libri, 1999. 521 s. ISBN 80-85983-55-9.)

-84-

PAVLÍK, Roman. Srovnání návrhu rozpočtu KŢP pro rok 2008 s náklady na údrţbu zeleně v roce 2007 v obcích obdobné velikosti [online]. Bílovice nad Svitavou : KŢP Bílovice nad Svitavou, 2008 [cit. 2010-05-09]. Dostupné z WWW: . PEK, Tomáš. Stavební památky : Specifika přípravy a financování jejich obnovy, údrţby a provozu. 1. vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR, 2009. 216 s. ISBN 978-80-7357-462-8. SOLAŘ, Miloš K otázce restaurování v památkové péči. In Obnova památek 2008 restaurování : sborník příspěvkŧ k 8. konferenci. 1. vyd. Praha : Studio Axis, 2008. s. 57 . ISBN 978-80-90-904081-0-4. VOREL, Ivan; JIRÁNEK, Tomáš, et al. Architektonicko - krajinářská studie obnovy parku na Cibulce. Nové Město nad Metují : Zahrada nad Metují, s.r.o., 2003. VOŠAHLÍK, Aleš; LÍBAL, Dobroslav. Úvod. In Mezinárodní dokumenty ICOMOS o ochraně kulturního dědictví [online]. Praha : Český národní komitét ICOMOS, 2000 [cit. 2010-03-20]. Dostupné z WWW: . WALICA, Rostislav; ČESELSKÝ, Jan. Koncepce údrţby, obnovy a rozvoje zeleně na území města Ostravy [online]. Ostrava : Katedra městského inţenýrství (VŠB - TU Ostrava, Fakulta stavební), 2007 [cit. 2010-05-09]. Dostupné z WWW: . WIRTH, Zdeněk. Cibulka. Sborník Klubu za starou Prahu. 1957 In Architektonicko krajinářská studie obnovy parku na Cibulce. Nové Město nad Metují : Zahrada nad Metují, s.r.o., 2003. ŢENTEL, Jiří, et al. Lesopark Cibulka, Praha 5 - Košíře : Dokumentace stavebních objektŧ - podklad pro rekonstrukci. Praha : Architektonický ateliér ing. Arch. Jiří Ţentel, 2000. Košířské usedlosti [online]. 3. října 2006, 2009 [cit. 2010-06-04]. Cibulka (5. část Současný stav a problémy. Dostupné z WWW: . Lidé bojují o stromy na Cibulce : Úředníci chtějí kácet, obyvatelé proti tomu protestují. Praţská štětka : Nezávislý internetový zpravodaj Prahy 5 [online]. 2007, [cit. 2010-0504]. Dostupný z WWW: . Mezinárodní charta o historických zahradách : Florentská charta. Florencie : ICOMOS, 1982. 25 čl. Překlad PETRŦ, Jaroslav. Dostupné z WWW: .

-85-

Mezinárodní charta pro záchranu historických měst : Washingtonská charta. Washington : ICOMOS, 1987. 16 čl. Překlad KOLÁŘOVÁ, Jitka; VOŠAHLÍK, Aleš. Dostupné z WWW: . Mezinárodní charta o zachování a restaurování památek a sídel : Benátská charta. Benátky : ICOMOS, 1964. 16 čl. Překlad PAVEL, Jakub; VOŠAHLÍK, Aleš. Dostupné z WWW: . MonumNet [online]. 2010 [cit. 2010-04-10]. Dostupné z WWW: . Nahlíţení do katastru nemovitostí [online]. 2010 [cit. 2010-04-04]. Dostupné z WWW: . Obchodní rejstřík [online]. 2010 [cit. 2010-05-02]. Dostupné z WWW: . Střední zahradnická škola Litomyšl [online]. c2010 [cit. 2010-05-09]. Intenzitní třídy údrţby. Dostupné z WWW: .

-86-

Vysoká škola ekonomická v Praze. Bakalářská práce Jiří Šimek

Recommend Documents