Vysoká škola ekonomická v Praze. Bakalářská práce Jana Hynková

Vysoká škola ekonomická v Praze

Bakalářská práce

2011

Jana Hynková

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta podnikohospodářská Studijní obor: Arts management

Název bakalářské práce:

Vyuţití kulturního kapitálu Berounska v cestovním ruchu

Autorka práce:

Jana Hynková

Vedoucí práce:

PhDr. Irena Tyslová

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma „Využití kulturního kapitálu Berounska v cestovním ruchu“ vypracovala samostatně s vyuţitím literatury a informací, na něţ odkazuji.

V Praze dne

Podpis

Poděkování Děkuji PhDr. Ireně Tyslové za vedení práce a poskytnutí cenných rad i připomínek při jejím zpracovávání.

Abstrakt Cílem předkládané bakalářské práce je definování vztahu kulturního kapitálu Berounska a cestovního ruchu pomocí deskripce a následného uvedení vlastní koncepce v rámci případové studie památkové infrastruktury konkrétní lokality. Teoretická část je zaměřena na vymezení základních pojmů dané oblasti, praktická pak na popis současného stavu kulturního kapitálu v regionu se silnou vazbou na cestovní ruch a aplikací návrhu na zlepšení situace v obci Niţbor.

Klíčová slova kulturní kapitál, Berounsko, cestovní ruch, regionální kultura, kulturní památky, destinační management

Abstract The aim of this thesis is to define the relationship between cultural capital of the Beroun region and tourism through the description and subsequent introduction of conception within the case study of landmark infrastructure in a particular location. The theoretical part is aimed at defining the basic terms of the field, the practical one concentrates on a description of the present state of cultural capital in the region with strong ties to tourism and presents a concept to improve the situation in the village Niţbor.

Keywords cultural capital, Beroun region, tourism, regional culture, monuments, destination management

Obsah Úvod.................................................................................................................................. 1 1.

Vymezení základních pojmů v oblasti kultury ......................................................... 2 1.1.

Kultura................................................................................................................ 2

1.2.

Kulturní kapitál .................................................................................................. 3

1.3.

Kulturní památky v České republice .................................................................. 3

1.3.1. 1.4.

Regionální kultura .............................................................................................. 6

1.4.1. 2.

Ekonomická rovina kulturní infrastruktury regionu ................................... 7

Teoretický základ oblasti cestovního ruchu a kultury .............................................. 9 2.1.

Cestovní ruch ..................................................................................................... 9

2.1.1.

3.

Kulturní a přírodní dědictví ........................................................................ 5

Šest pilířů cestovního ruchu podle D. Buhalise ........................................ 11

2.2.

Kultura a cestovní ruch, kulturní cestovní ruch ............................................... 12

2.3.

Destinační management ................................................................................... 14

2.4.

Vztah kultury a cestovního ruchu v regionu .................................................... 15

2.4.1.

Pozitivní přínosy cestovního ruchu pro region ......................................... 16

2.4.2.

Negativní dopady cestovního ruchu na region ......................................... 17

2.4.3.

Bariéry vyuţívání potenciálu kultury v cestovním ruchu ......................... 18

Berounsko ............................................................................................................... 21 3.1.

Obecná charakteristika územního celku........................................................... 21

3.2.

Charakteristika berounského kulturního kapitálu ............................................ 22

3.3.

Centra kulturního kapitálu Berounska ve vazbě na cestovní ruch ................... 23

3.3.1.

Hrady a zámky .......................................................................................... 23

3.3.1.1.

Karlštejn ............................................................................................ 23

3.3.1.2.

Točník a Ţebrák ................................................................................. 25

3.3.1.3.

Hořovice ............................................................................................ 26

3.3.1.4. 3.3.2.

Krajinná památková zóna ......................................................................... 28

3.3.2.1. 3.3.3.

Kleštěnice (Komárov), Korno, Mořinka a Olešná............................. 31

Významná poutní místa ............................................................................ 32

3.3.5.1.

Svatý Jan pod Skalou......................................................................... 32

3.3.5.2.

Tetín ................................................................................................... 33

3.3.5.3.

Klášter Svatá Dobrotivá .................................................................... 33

3.3.6.

Vybrané nemovité atraktivity ................................................................... 34

3.3.6.1.

Oppidum Stradonice .......................................................................... 34

3.3.6.2.

Památník Josefa Jungmanna v Hudlicích .......................................... 34

3.3.6.3.

Lesní hřbitov v Novém Jáchymově ................................................... 35

3.3.7.

3.4.

Beroun ............................................................................................... 29

Vesnické památkové zóny ........................................................................ 31

3.3.4.1. 3.3.5.

Osovsko ............................................................................................. 28

Městská památková zóna .......................................................................... 29

3.3.3.1. 3.3.4.

Niţbor ................................................................................................ 27

Kulturní kapitál nepamátkového charakteru a ţivá kultura ...................... 35

3.3.7.1.

Beroun ............................................................................................... 36

3.3.7.2.

Hořovice ............................................................................................ 37

3.3.7.3.

Ostatní obce a jejich hmotné i nehmotné atraktivity ......................... 38

Návrh koncepce a případová studie památkové infrastruktury obce Niţbor .. 40 3.4.1.1.

Obec Niţbor....................................................................................... 40

3.4.1.2.

Chráněné kulturní památky v obci .................................................... 41

3.4.1.3.

Návrh koncepce pro lepší vyuţití památkového potenciálu .............. 42

Závěr ............................................................................................................................... 45 Přehled pouţitých zdrojů ................................................................................................ 48 Seznam příloh ................................................................................................................. 53 Přílohy............................................................................................................................. 54

Úvod Kultura je v rozmanitých kontextech součástí našeho ţivota jiţ od jeho počátku. Pro jednotlivce jsou nejdůleţitější její psychologická a sociologická dimenze, z pohledu celé společnosti však stále více nabývá na důleţitosti její ekonomický význam. Ten vychází zejména ze vztahu kultury a cestovního ruchu, jehoţ role na pozadí národní ekonomiky, s dozníváním celosvětové finanční recese, opět akceleruje. Důleţitým aspektem tohoto růstu je pak fakt, ţe kultura obecně patří spolu s podnebím a vynaloţenými náklady stabilně ke třem nejčastějším motivům účasti na cestovním ruchu.1 V České republice lákadlo kulturního zázemí dokonce nad veškerými motivy triumfuje.2 Kulturní potenciál tedy v naší zemi představuje nejvýznamnějšího hráče na poli cestovního ruchu a jeho kultivace by tak měla stát i na tomu odpovídajícím objemu výdajů z veřejných prostředků. To se však neděje především proto, ţe finance investované

do

kultury

nepřinášejí

bezprostřední

efekt,

ale

fungují

spíše

z dlouhodobějšího hlediska. Proto tyto investice nejsou populární ani mezi politiky, kteří sází na řešení s co nejrychlejším efektem bez ohledu na dlouhodobější dopady, a to v první řadě v „důleţitějších“ odvětvích neţ je kultura, která tak celkem stabilně spočívá na okraji jejich zájmu a leckdy se stává i přítěţí v rámci politických pří o finance pro jednotlivé resorty. Na výchozí platformě těchto tezí předkládám svojí bakalářskou práci věnovanou právě problematice vztahu „kultura – cestovní ruch“. První část teoretické povahy se pohybuje ve třech základních rovinách „kultura, cestovní ruch, kultura a cestovní ruch“ a vymezuje základní pojmy vztahující se k nastolenému tématu. Druhá část představuje Berounsko, charakterizuje jej z hlediska kulturního kapitálu a snaţí se popsat jeho vztah k cestovnímu ruchu. Na závěr pak ve zvoleném územním prvku – obci Niţbor v rámci případové studie představím vlastní koncepci proměny nedostatečně vyuţitého kulturního potenciálu.

1

World Tourism Organisation. City Tourism & Culture – The European Experience, [online]. Eurobarometer, 2005. [cit. 22.2. 2011]. Dostupný z: 2 Tamtéţ

1

1. Vymezení základních pojmů v oblasti kultury 1.1.

Kultura

Pro vstup do problematiky vztahu kulturního kapitálu a cestovního ruchu na regionální úrovni tak, jak se mu budu věnovat ve své práci, jsem zvolila několik definic kultury samotné. V nejobecnějším slova smyslu lze na kulturu nahlíţet jako na „… třídu věcí a jevů humanizujících a kultivujících člověka.“3 Z pohledu lidské společnosti je potřeba duševního obohacování jedince primárním úkolem kultury jako takové jiţ od pravěku, ruku v ruce s ní pak jde přirozeně i potřeba a nutnost podílet se na jejím vytváření. Dokladem jsou dnes tisícileté malby v jeskyních Altamira či Lascaux stejně tak jako Mozartovy opery či budova Národního divadla v Praze. Novodobá antropologická definice jiţ vykládá kulturu (kterou ztotoţňuje se společností) mnohem podrobněji „… vnímá kulturu neboli civilizaci jako složitý celek, který zahrnuje vědění, víru, umění, právo, morálku, zvyky a všechny ostatní schopnosti a obyčeje, které si člověk osvojil jako člen společnosti“4. K tomuto výkladu lze dodat rozbor, který uvádí E. Heřmanová a P. Chromý (2009). Kultura z jejich pohledu „… představuje plastický a mnohovýznamový program činnosti jednotlivců a sociálních skupin, který je fixovaný sociokulturní samoregulací a kulturními stereotypy, přetvářený společenskou činností a předávaný prostřednictvím kulturního dědictví.“5 Z uvedených definic vyplývá, ţe pojem kultury lze vymezit jak z různých úhlů pohledu, tak v rozmanité šíři – míře obsáhlosti. Základ však bude u všech definic spočívat v potřebě a nutnosti jedince spoluvytvářet a konzumovat jednotlivé kulturní prvky (ať uţ v rámci ţivé kultury např. divadelní, taneční či hudební produkce nebo z hlediska neţivé kultury architekturu a výtvarné umění), jejichţ prostřednictvím bude docházet k jeho duševní kultivaci, potaţmo kultivaci celé společnosti, tedy jejímu dalšímu rozvoji. Kultura jako taková můţe nabývat hmotného či nehmotného charakteru a rozmanité mnoţiny obou jsou pak charakteristické pro určitá společenství. Tyto charakteristiky se stávají také hlavním motivem v oblasti cestovního ruchu.

3

HEŘMANOVÁ, E. – CHROMÝ, P. a kol.: Kulturní regiony a geografie kultury. 1. Vyd. Praha: ASPI, a.s., 2009. ISBN 978-80-7357-339-3. str. 17 4 Tamtéţ 5 Tamtéţ

2

1.2.

Kulturní kapitál

Primární definice kulturního kapitálu tak, jak ji uveřejnil sociolog Pierre Bourdieu, vykládá tento jev z obecného hlediska, ve kterém „… se za jeho klíčovou funkci označuje kulturní a sociální inkluze/exkluze napomáhající vytváření kolektivní identity prostřednictvím kulturní distance k jiným skupinám.“6 Pojem kulturního kapitálu zde tedy znamená spektrum prvků, charakteristických pro kaţdou kulturu zvlášť. Typicky zvyky, preference, morální priority či styly jednání. Uvedené znaky jsou spíše nehmotné povahy, pro zařazení definice do kontextu mé práce jsou však mnohem podstatnější její hmotné prvky, především kulturní dědictví. „Pojem kulturního kapitálu se dnes běžně používá ve smyslu hmotných i nehmotných aktiv s kulturní hodnotou, … v podobě historických staveb, památek, sbírek, ale též kulturního průmyslu, tvůrčího potenciálu, tradic živého umění atd.“7 V rámci charakteristiky kulturního kapitálu určeného územního celku můţeme v návaznosti na tuto definici mluvit o tzv. kulturní infrastruktuře, která veškeré v ní uvedené prvky spojuje. V praxi zahrnuje tento pojem všechny kulturní instituce v místě (např. divadla, kina, koncertní sály, muzea, galerie, výstavní síně, knihovny, popř. celé kulturní domy), veškeré zdejší kulturní památky (hrady, zámky, kostely a památky lidového stavitelství), všechny lokální kulturní akce (divadelní, filmové, hudební či jiné festivaly; slavnosti, poutě a jiné projevy lidových tradic) a další projevy ţivého umění jakými jsou koncerty, divadelní nebo taneční představení.

1.3.

Kulturní památky v České republice

Problematiku kulturních památek v České republice řeší zákon č. 20/1987 sb. o státní památkové péči. Z jeho definice vyplývá, ţe kulturní památkou v ČR, prohlášenou ministerstvem kultury, můţe být movitá i nemovitá věc (případně jejich soubor, přičemţ jednotlivosti spadající do tohoto souboru nemusí samy kulturní památkou být), která nese významný odkaz historického vývoje, způsobu ţivota a kontextu naší společnosti od počátků po současnost. Představuje projev tvůrčích schopností člověka, uplatňovaných v nejrůznějších oborech jeho činnosti, které nabývají revoluční,

6

ŠAFR, J.: Funkce kulturního kapitálu, [online]. Sociologický web-magazín, 2007. [cit. 22.2. 2011]. Dostupný z: 7 SOUKUP, V. – VODÁKOVÁ, A. – VODÁKOVÁ, O.: Sociální a kulturní antropologie. Praha: Sociologické nakladatelství, 2000. ISBN 80-85850-29-X, str. 85

3

historické, umělecké, vědecké a technické hodnoty nebo věci, které se přímo vztahují k významným osobnostem či dějinným událostem naší země a společnosti.8 Na základě téhoţ zákona jsou kromě statutu kulturní památky uplatňovány ještě následující funkční vyšší stupně ochrany: a) Národní kulturní památka – prohlašována vládou ČR jakoţto nejvýznamnější součást kulturního dědictví našeho národa. b) Památková rezervace – taktéţ prohlašována vládou ČR, která zde stejně jako u národní kulturní památky stanoví podmínky výkonu státní památkové péče. Jedná se o území, jeţ je charakteristické souborem nemovitých kulturních památek nebo archeologických nálezů. c) Památková zóna – prohlašuje ji ministerstvo kultury ČR, coby území sídelního charakteru, případně jeho části s niţším počtem kulturních památek, historické prostředí nebo část krajinného celku, které obsahují významné kulturní hodnoty. Všechny výše uvedené druhy památek podléhají v rámci stupně své ochrany zvláštnímu reţimu, který charakterizuje ten orgán, který památku prohlásil. Nejvyšším orgánem v této oblasti je odbor památkové péče ministerstva kultury ČR, který také řídí odbornou celostátní instituci Národní památkový ústav a řídí i koordinuje výkon státní památkové péče na niţších úrovních. Speciálnímu druhu ochrany kulturních památek s mezinárodním statutem pak podléhají ty, které jsou zapsány na Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. K 27.2. 2011 je v České republice chráněno 40 251 nemovitých kulturních památek. Z toho je 12 na Seznamu světového kulturního dědictví. Ochrannému reţimu statutu národní kulturní památky podléhá 272 nemovitostí, archeologických památkových rezervací se na našem území nachází 10, městských památkových rezervací je 40, vesnických památkových rezervací 61 a 2 památkové rezervace v České republice se řadí svým specifickým charakterem mezi ostatní (jedná se o obec Kuks s přilehlým komplexem hospitálu a souborem plastik a o Starou Huť v Josefském údolí u Olomučan se souborem technických památek). Krajinné památkové zóny máme v počtu 19, městských památkových zón je 253 a vesnických památkových zón 211.9 8

Památkový zákon, [online]. Národní památkový ústav. [cit. 27.2. 2011]. Dostupný z: 9 MonumNet [databáze online], Národní památkový ústav. [cit. 27.2. 2011]. Dostupný z:

4

1.3.1. Kulturní a přírodní dědictví Kulturní dědictví představuje objem hmotných a nehmotných kulturních sloţek, které naše předešlé generace vytvořily, uchovaly a předali té naší. My, stejně jako všechny budoucí generace budeme usilovat o totéţ s vědomím, ţe kulturní dědictví je v průběhu časů modifikováno (doplňováno i zeštíhlováno) především v souvislosti se společenskopolitickou situací na daném území. Kulturní dědictví tedy můţeme definovat jako „… soubor kulturních prvků, tj. artefaktů, sociokulturních regulativů (zejména hodnot, norem a kulturních vzorců) a idejí, jež jsou jako trvalé kolektivní vlastnictví a všeobecně sdílený výsledek materiální a duchovní činnosti členů určité kultury předávány následujícím pokolením jako specifický typ dědictví.“10 Za hmotné sloţky kulturního dědictví tak můţeme označit nemovitosti, jejich soubory, výtvarná či jiná umělecká díla, archeologické nálezy a další celospolečensky významné prvky. Naopak k nehmotným sloţkám kulturního dědictví zařadíme především prvky tradiční lidové kultury (folkloru), jakými jsou: a) Zvyky, obyčeje, tradice – s pohanským či krajově podmíněným původem např. Jízda králů ve Vlčnově, Masopust, Posvícení, Barborky nebo Morana, ale i Vánoce a Velikonoce.11 S křesťanským (biblickým) původem pak např. Mikulášská nadílka, Křest nebo Dušičky. b) Ústní lidová slovesnost – pověsti, pořekadla, přísloví, pranostiky, ukolébavky, anekdoty, divadelní nebo loutkové hry. c) Folklorní hudba a tanec – zahrnuje lidové tance, písně (většinou určené právě k tanci) a jejich charakteristiky jako např. tzv. prolamování12 na Chodsku nebo typické zvláštnosti v rytmu či melodii vícehlasů na Břeclavsku. Ryze muţský (mládenecký) slovácký tanec verbuňk pak jiţ patří na seznam Mistrovských děl ústního a nehmotného dědictví lidstva UNESCO.

10

PATOČKA, J. – HEŘMANOVÁ, E.: Lokální a regionální kultura v České republice: kulturní prostor, kulturní politika a kulturní dědictví. Praha: ASPI, 2008. ISBN 978-80-7357-347-8, str. 50 11 Slavnosti pocházející z kultu uctívání pohanské královny nebes Aštarote a jejího syna. 12 Vkládání osminových či šestnáctinových not místo čtvrťových nebo osminových.

5

Ke kulturnímu dědictví je dle definice UNESCA, resp. Úmluvy o ochraně kulturního a přírodního dědictví řazeno také přírodní dědictví. Tyto památky zahrnují především „… přírodní jevy, geologické útvary a oblasti s přirozeným výskytem ohroženého druhu zvířat nebo rostlin a přírodní lokality, ve všech případech výjimečné světové hodnoty.“13 Jednotlivé prvky kulturního dědictví, jak nehmotné tak zejména hmotné, jsou pevně svázány s přírodním prostředím, do kterého byly zasazeny. Obě dimenze se pak navzájem ovlivňují a tvoří charakteristický krajinný reliéf, který se stává motivem v oblasti cestovního ruchu. Stejně jako tento motiv vzniká na základě syntézy obou prvků, vzniká i tehdy, je-li přírodní památka zčásti nebo zcela bez zásahu lidské ruky. Za účelem ochrany a zachování těchto prostředí pak vznikají přírodní rezervace, parky či chráněné krajinné oblasti, jsou prohlašovány přírodními památkami nebo národními parky.

1.4.

Regionální kultura

Na regionální kulturu můţeme nahlíţet pomocí jejích vlastností a znaků, jsou jimi například: „… regionálně specifické formy života, regionální hmotné kulturní dědictví, regionální úroveň vzdělanosti, regionální identity a mentality, regionálně specifické stereotypy chování, regionálně specifický výskyt určitého kulturního prvku, regionálně specifické tradice či sociokulturní potenciál daného obyvatelstva i území apod.“14 Na jedné straně je tedy otázka vymezení kulturního regionu, které můţe být provedeno na základě mnoha kritérií a výsledkem vţdy bude geograficky odlišný prostor (výskyt hrázděných domů, masopustních obchůzek, silná religiozita apod.), jenţ nebude odpovídat politicko-geografickému rozdělení. Na straně druhé je pak jiţ toto tradiční, obecně známé rozdělení, které všechny zmíněné aspekty nemůţe respektovat. Moţnost, jak můţe být na regionální kulturu nahlíţeno je, ţe si ji představíme jako mnoţinu všech kulturních prvků ohraničených jasnou geografickou linkou (resp. linkou, která jej bude oddělovat od ostatních, takto vymezených regionů – např. hranice kraje), přestoţe je jasné, ţe mnoţství kulturních prvků se bude vyskytovat napříč těmito hranicemi. Regionální kultura v sobě mísí veškeré kulturní sloţky, které se na vymezeném území 13

ČERŇANSKÝ, M.: Světové přírodní a kulturní dědictví, [online]. Lidová architektura, 2011. [cit. 23.2. 2011]. Dostupný z: 14 PATOČKA, J. – HEŘMANOVÁ, E.: Lokální a regionální kultura v České republice: kulturní prostor, kulturní politika a kulturní dědictví. Praha: ASPI, 2008. ISBN 978-80-7357-347-8, str. 113

6

dnes vyskytují – folklor, středověké stavby i současnou pop kulturu. Propojuje tedy jak na úrovni času, tak prostoru, všechny kultury, které na tomto území kdy sídlily a v důsledku toho také zanechaly svůj kulturní odkaz budoucím generacím. 1.4.1. Ekonomická rovina kulturní infrastruktury regionu Na kulturní infrastrukturu lze nahlíţet v několika dimenzích, kromě jiţ výše v práci zmíněné roviny můţeme v současné společnosti povaţovat kulturní infrastrukturu za projev dlouhodobé snahy o uchování, rozvíjení a zakládání kulturních vzorců v lokálním, místním, regionálním či národním kontextu. Její budování je klíčovým úkolem cestovního ruchu, avšak na regionálním pozadí nabývá dalších a zejména pro místní obyvatele významnějších společenských rozměrů. Součástí je co největší snaha o zachování podob, které se nám dochovaly z historie (a to nejen prvků kulturního dědictví) prostřednictvím konzervačních, restauračních a dalších metod, jeţ umoţňují zachování objektů budoucím generacím – ale zároveň moţnost jejich zpřístupnění i současné generaci, coţ je pro cestovní ruch sloţka nejpodstatnější. Svou roli zde sehrává přísun finančních prostředků, který má na charakter těchto úkolů stěţejní dopad. Mluvíme o toku peněz z veřejných rozpočtů – téměř výhradním peněţním zdrojem financování kulturní infrastruktury v rámci státu. Konkrétně u těchto investic pak můţeme pozorovat tzv. multiplikační efekt, který „…vzniká tím, že investice umožňují využití kulturního potenciálu a představují specifický způsob podpory podnikání. Perspektivy žádoucího fungování i pouhého přežití stávající sítě kulturních zařízení

jsou komplikovány klesajícími

preferencemi tohoto odvětví v rámci

regionálních a lokálních rozhodovacích procesů. Kultura je stále chápána jako neproduktivní mandatorní výdaj, který v případě chronického nedostatku prostředků zpravidla ustupuje investicím do oblastí, které přinášejí bezprostřední efekt.“15 Nicméně i přes to, ţe kapitálové výdaje na kulturu v České republice mají v nominální hodnotě stoupající tendenci (jak ukazuje Tabulka 1 níţe16), v reálu je tento nárůst marginální vzhledem k celkové hospodářské situaci a vývoji. 15

Hlavní faktory regionálního rozvoje ČR – Kulturní potenciál, Cestovní ruch a Veřejná správa, [online]. Portál Business Info, 2007. [cit. 5.3. 2011]. Dostupný z: 16 MOCKOVČIAKOVÁ, A.: Financování kultury z veřejných rozpočtů v roce 2009 (2001-2009), [online]. Národní informační a poradenské středisko pro kulturu, 2010. [cit. 5.3. 2011]. Dostupný z:

7

Ceny, které zaplatíme za práci, energie, a jiné vstupy rostou stejně a rychleji, a tak přestoţe se za deset let zvýšily kapitálové výdaje na kulturu o víc neţ 77%, prakticky takové navýšení tento sektor nepocítil. Mírná a očekávaná změna však nastává v distribuci financí – poměru prostředků plynoucích ze státního rozpočtu a veřejných rozpočtů krajů a obcí. Tento fakt ale plyne spíše z obecného trendu delegování a převádění většího mnoţství pravomocí na subjekty niţšího stupně veřejné správy.

Výdaje veřejných rozpočtů na kulturu (v mld. Kč) Rok

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

Výdaje

14,5

15,2

16,25

17,4

19,3

19,7

22,3

22,8

23,2

25,7

Tabulka 1 Výdaje veřejných rozpočtů na kulturu (v mld. Kč) Zdroj: Nipos s úpravou autorky, 2010

Zásadní věcí v zachování a rozvoji kulturní infrastruktury tak stále zůstává (počáteční) investice. Vzhledem ke zmíněné národohospodářské pozici kultury, obzvláště v dnešní době ekonomické nestability, je v mnoha případech velmi těţké dosáhnout jí v uspokojivé míře a výsledek pak plnohodnotně uvést do kontextu cestovního ruchu.

8

2. Teoretický základ oblasti cestovního ruchu a kultury 2.1.

Cestovní ruch

Cestovní ruch je významnou součástí jak regionálního tak celostátního rozvoje ekonomiky. Vztah cestovního ruchu a hospodářství je pak značně determinován objemem kulturního kapitálu, který region nabízí. Spoře řečeno se tak z dalšího úhlu pohledu dá konstatovat, ţe kulturní kapitál se stává motivem v oblasti cestovního ruchu a tedy zdrojem přísunu finančních prostředků do místní ekonomiky (resp. zdrojem jejího růstu). W. Hunziker a K. Krapf (1942) definují cestovní ruch velmi exaktně jako “… souhrnné označení vztahů a jevů, vznikajících na základě cesty a pobytu místně cizích osob, pokud se pobytem nesleduje usídlení a pokud s ním není spojena žádná výdělečná činnost.“17 Podobný přístup k problematice pak vykazuje i definice J. Kašpara (1985), která říká, ţe „… cestování a dočasný pobyt lidí mimo místo trvalého bydliště, obvykle ve volném čase a to, za účelem rekreace, poznání a spojení mezi lidmi.“18 Cestovní ruch je tedy vymezen pobytem člověka mimo svůj domov po omezenou dobou, většinou ve volném čase (nejčastěji víkendy a dovolené) za účelem uvolnění duše i těla poznáním nového prostředí a jeho kultury. Naopak z druhého konce bere obsahově téměř identickou definici cestovního ruchu švýcarský profesor C. Kaspar (1989), který ji také více konkretizuje, kdyţ tvrdí, ţe jde o „… souhrn jevů a vztahů, které vyplývají z cestování, a pobytu osob, pro které místo pobytu (místo cestovního ruchu) není ani místem trvalého bydliště ani místem pracoviště.“19 Ze všech předešlých definic tak vyplývá, jak sloţitým jevem cestovní ruch je a kolik prvků a vztahů jej společně utváří. Jeho základní rysy pak byly shrnuty na mezinárodně uznávané úrovni v dnes výchozí definici, ustanovené Světovou organizací cestovního ruchu (WTO) v roce 1991. Podle ní je cestovní ruch vymezen jako „… činnost osoby, cestující na přechodnou dobu do místa mimo její běžné životní prostředí (mimo místo bydliště), a to na dobu kratší než je stanovena, přičemž hlavní účel její cesty je jiný než vykonávání výdělečné činnosti v navštíveném místě.“20

17

INDROVÁ, J. a kol.: Cestovní ruch (základy). Praha: Oeconomia, 2007. ISBN 978-80-245-1252-5, str. 10 18 Tamtéţ, str. 11 19 Tamtéţ, str. 10 20 Tamtéţ, str. 12

9

Toto souhrnné základní vymezení zatím neodkazuje k dalším mechanizmům (především ekonomickým), do kterých je tento jev dnes zapojen. Zvědavost a touha po poznání byly vţdy hnací silou vývoje celé lidské společnosti a cestování se stalo přirozenou součástí osvědčených prostředků jak tyto touhy ukojit. Zpočátku byl však účel uskutečňování nejrůznějších cest vázaný spíše na moţnost lepšího ţivobytí, dobývání cizího území nebo na jeho religiózní charakter. S rozvojem mořeplavectví se pak tento účel postupně metamorfoval v cesty objevně-dobyvatelské, aby v současnosti reprezentoval pojem cestování tak, jak jej chápeme my. Z čistě pragmatického a ekonomického hlediska dnes cestovní ruch představuje dvě roviny: jednou je oblast spotřeby a druhou pole podnikatelských příleţitostí. Typologie cestovního ruchu můţe vycházet z bezpočtu dílčích kritérií, ať uţ jde o rozdělení podle místa realizace (domácí nebo zahraniční), délky pobytu (krátkodobý nebo

dlouhodobý),

způsobu

zajištění

dopravy

a

pobytu

(organizovaný

či

neorganizovaný), počtu účastníků (individuální nebo skupinový), podle způsobu financování (komerční – volný nebo sociální – vázaný), věku účastníků (dětský, mládeţe, seniorů, rodin s dětmi či věkové skupiny lidí mezi 40-50 rokem). Dále například podle převaţujícího prostředí pobytu (městský, venkovský, lázeňský či cestovní ruch v turistických letoviscích), podle (ročního) období nebo cestovní ruch mimo veřejná zařízení (pobyty na chatách, chalupách, návštěvy, vyuţití vlastních ubytovacích prostředků – např. stanů nebo karavanů atd.).21 Primárním kritériem typologie cestovního ruchu však můţe být i převaţující motivace na jeho účasti, která můţe mít nejrůznější charakter, např.:22 rekreační, náboţenský, vzdělávací, společenský, zdravotní (lázeňsko-léčebný), sportovní, poznávání přírody, dobrodruţný, profesní (obchodní, kongresový, veletrhů a výstav atd.) či specifický (nákupní nebo politický). Stěţejním pro vztah kulturního kapitálu a cestovního ruchu je ale hledisko kulturně-poznávací. Po rekreačním cestovním ruchu jde o velmi pestrý a druhý

nejrozšířenější

motiv.

Nese

výchovnou

a

vzdělávací

funkci,

jejímţ

prostřednictvím přispívá k prohlubování enkulturace člověka včetně rozšiřování jeho kulturně-společenského obzoru.

21

Tamtéţ, str. 22-27 Podnikání v cestovním ruchu na venkově – Cestovní ruch a agroturistika, [online]. Ministerstvo zemědělství, 2010. [cit. 1.3. 2011]. Dostupný z: 22

10

Spadá sem celé spektrum kulturní infrastruktury, které lze v daném místě nalézt. Konkrétně jsou nejčastějším lákadlem historické objekty, přírodní památky či krajinný ráz, kulturní instituce typu galerie, muzea nebo nejrůznější druhy kulturních akcí (hudební, divadelní, filmové, folklorní produkce). 2.1.1. Šest pilířů cestovního ruchu podle D. Buhalise Od roku 2010 prezident International Federation for Technologies in Travel and Tourism (IFITT) a především analytik zabývající se managementem turismu, britský profesor Dimitrios Buhalis sestavil šesti prvkový komplex charakteristik, typických pro region cestovního ruchu, tzv. „6 A“:23 1. Attractions (atraktivity) – primární nabídka cestovního ruchu, která mnoţstvím, kvalitou a atraktivitou vyvolává návštěvnost (přírodní, kulturně-historický potenciál). 2. + 3. Accessibility and Ancillary services (dostupnost a doplňkové sluţby) – všeobecná infrastruktura, která umoţňuje přístup do destinace, pohyb za atraktivitami destinace, patří sem tak sluţby vyuţívané především místními obyvateli (telekomunikační, zdravotnické, bankovní, poštovní apod.). 4. Amenities (komfort) – supra-struktura a infrastruktura cestovního ruchu, které umoţňují pobyt v destinaci a vyuţití jejích atraktivit (ubytovací, hostinská, sportovně-rekreační, kulturně-společenská a jiná zařízení). 5. Available packles (dostupné turistické produkty) – připravené produktové balíčky. 6. Activities (aktivity) – jiné rozmanité aktivity. Z uvedené šestice plyne souhrn předpokladů pro úspěšný rozvoj cestovního ruchu v daném místě, potaţmo aplikace destinačního managementu (je definován níţe). Čím více komponentů můţeme v daném regionu nalézt, tím větší potenciál k rozvoji cestovního ruchu celek má. Také můţe výčet dobře poukázat na absenci některých prvků nebo na jejich nevyuţitý potenciál či prostor ke zlepšení. Definuje tak základní stavební kameny rozvoje regionálního cestovního ruchu, které jsou z drtivé většiny

23

KREJNICKÁ, M.: Turistické atraktivity karlovarského kraje a zhodnocení jejich využití, [elektronický zdroj]. Bakalářská práce, 2010

11

ovlivnitelné člověkem. Primární potenciál, tedy základní platformu rozvoje turismu spočívající v kulturní infrastruktuře – zejména její hmotné sloţce, však ovlivní těţko.

2.2.

Kultura a cestovní ruch, kulturní cestovní ruch

Spojení kultury a cestovního ruchu ústí ve významný socioekonomický jev, tzv. kulturní cestovní ruch, resp. kulturně poznávací cestovní ruch, který je koncentrován zejména na „… poznávání historie, kultury, tradic a zvyků vlastního i jiných národů. Plní významnou výchovně vzdělávací funkci a přispívá k rozšíření kulturně společenského rozhledu obyvatelstva. Zahrnuje především návštěvu: kulturně historických památek (hradů, zámků, staveb lidové architektury a dalších kulturně historických objektů), kulturních zařízení (muzea, galerie, obrazárny, knihovny a další), kulturních akcí (divadelní představení, festivaly, folklórní a lidové slavnosti), ale i návštěvu tzv. kulturní krajiny (parky, zahrady) a další.“24 Je zaměřen na poznávání určité kultury jako celku prostřednictvím jejích segmentů, kterými mohou být jak její hmotné, tak nehmotné prvky. Vzájemné vazby obou fenoménů vykazují velkou efektivitu – obě dvě veličiny znamenají významnou část spotřeby obyvatelstva a tedy i význačný ekonomický jev. Jejich spojením se pak pozitivní hospodářský dopad ještě násobí. Navzdory proběhnuvší a stále ještě doznívající globální ekonomické krizi má vliv cestovního ruchu na naši ekonomiku (v oblasti hrubého domácího produktu) víceméně konstantní charakter s příznivou prognózou opětovného růstu po pominutí krize. Význam kultury tamtéţ však nabírá na síle, coţ je nejvíce zjevné právě ve vazbě na cestovní ruch. Proto lze toto spojení označit za silného hráče na poli národní (i světové) ekonomiky. Podíl cestovního ruchu na HDP ČR má po odraţení ode dna v roce 2008 (vina je svalována na světovou finanční krizi) opět stoupající tendenci, coţ jen potvrzuje jiţ předeslaný trend jeho vzrůstající významnosti (viz Tabulka 2). Podíl cestovního ruchu na HDP ČR (v %) Rok

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

Podíl CR na HDP

3,4

3,5

3,2

3,0

2,9

2,8

2,9

Tabulka 2 Podíl cestovního ruchu na HDP ČR (v %) Zdroj: Hlavní ukazatele národního hospodářství a cestovního ruchu v ČR v letech 2003-2009, Český statistický úřad, 2011

24

INDROVÁ, J. a kol.: Cestovní ruch (základy). Praha: Oeconomia, 2007. ISBN 978-80-245-1252-5, str. 18

12

O tom, ţe význam kultury obecně, jakoţto motivace k cestovnímu ruchu stále akceleruje nejen v České republice, ale i v celé Evropě svědčí následující graf (Graf 1), jehoţ data nasbíral na základě odpovědí respondentů z celého evropského kontinentu Eurobarometer. „Historie/kultura“, coby motivace k účasti na cestovním ruchu se u oslovených Evropanů dostala na třetí místo s 32%. Předběhly jí pouze motivace „Podnebí“ (zde se dá předpokládat preferování přímořských oblastí a obecně teplejších jiţních krajů za účelem relaxace a odpočinku obecně) a „Náklady“, resp. náklady na samotnou realizaci účasti na cestovním ruchu, které přirozeně patří také k nejdůleţitějším faktorům, ovlivňujícím naše rozhodování o tom, kam a proč pojedeme.

Motivace k účasti na cestovním ruchu v Evropě (v %) 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

45 36

32 30

26 24 24

21 19 19 18 18 13 13 13 11 5

Graf 1 Motivace k účasti na cestovním ruchu v Evropě Zdroj: City Tourism & Culture – The European Experience, Eurobarometer, 2005

Z obdobné tabulky uvedené ve výzkumu Eurobarometeru, která procentuálně vyjadřovala kulturně-poznávací motivaci účastníka cestovního ruchu na návštěvě určité evropské země, vyšla Česká republika s 57%. Více měly jen Lotyšsko (75%) a Litva (66%), coţ potvrzuje premisu střední a východní Evropy jakoţto kulturních velmocí, které jsou turisticky navštěvovány primárně právě kvůli svému kulturnímu kapitálu.25 K samotné návštěvě naší země pak nad všemi zmíněnými motivy kraluje právě „Historie/kultura“. 25

World Tourism Organisation. City Tourism & Culture – The European Experience, [online]. Eurobarometer, 2005. [cit. 22.2. 2011]. Dostupný z:

13

2.3.

Destinační management

Management destinace cestovního ruchu je v plné šíři označován jako „… soubor technik, nástrojů a opatření používaných při koordinovaném plánování, organizaci, komunikaci, rozhodovacím procesu a regulaci cestovního ruchu v dané destinaci. Výsledkem takového procesu jsou udržitelné a konkurenceschopné produkty cestovního ruchu, společně sdílené logo, značka kvality, společný (sdílený) informačně-rezervační systém, tvorba cenové politiky, provádění výzkumu a sběru statistických dat z oblasti cestovního ruchu, iniciace partnerství soukromého a veřejného sektoru cestovního ruchu i podpora profesních spolků, sdružení a organizací“26

Pojem „destinace“ označuje místo ve vymezeném územním celku, na kterém je koncentrována významná část jeho kulturního kapitálu. Jedná se o populární a navštěvované místo. Obecně pak destinace označují místa, která jsou například v rámci regionu jeho největšími atraktivitami se silným potenciálem k dalšímu rozvoji v rámci cestovního ruchu. „Úkolem a cílem destinačního managementu je připravit nabídku aktivit pro účastníky cestovního ruchu v daném subregionu a vytvořit v oblasti silnou, konkurenceschopnou a strategicky řízenou jednotku“27 Management destinace cestovního ruchu je tedy pojmem, který souhrnně označuje vzájemné vztahy, komunikaci a řízení všech subjektů (primárně podnikatelských, neziskových i veřejných), které jsou na daném území v cestovním ruchu zainteresovány. Současně je těmito územími i realizován, a to městy, kraji nebo regiony. Ty vytváří strategii vycházející z charakteru potenciálu území, kterou pak uplatňují prostřednictvím cíleného řízení a komunikace v rámci destinačního managementu. Jeho hlavním úkolem je tak tvorba koncepce cestovního ruchu na daném území, jeho rozvoj a zkvalitňování. Základním principem je řízená spolupráce všech zainteresovaných subjektů (majitelů ubytovacích zařízení, restauratérů, dopravců, správců památek, organizátorů kulturních akcí ad.), které tak vytvoří kompaktní hodnotu pro návštěvníky konkrétní destinace.

26

PÁSKOVÁ, M. – ZELENKA, J.: Cestovní ruch: výkladový slovník. Česká republika, Ministerstvo pro místní rozvoj, 2002. ISBN 80-239-0152-4, str. 60 27 NÁPLAVA, P.: Destinační management subregionu Poodrří, [online]. [cit 22.2. 2011]. Dostupný z:

14

2.4.

Vztah kultury a cestovního ruchu v regionu28

Regionální kultura představuje jeden z nejvýznamnějších bodů ve strategii rozvoje daného územního celku. Jiţ ze své podstaty by se měl kaţdý region snaţit proměnit svůj potenciál v příleţitost a oboje dále rozvíjet, coţ se kulturně vybavených regionů s předpokladem pro následný rozvoj cestovního ruchu, týká vysokou měrou. Kaţdý územní celek by pak měl mít vypracovanou strategii tohoto rozvoje, podle které by postupoval. Jako v kaţdé sféře není ani cestovní ruch výjimkou a je třeba jeho rozvoj pečlivě promyslet a rozplánovat s ohledem na veškeré moţné zainteresované prvky, jakými jsou např. občané zde ţijící, podnikající subjekty, technický stav památek, ubytovací a stravovací moţnosti, stav infrastruktury či stupeň ochrany přírody v regionu. Příjmy z cestovního ruchu leckde představují ty nejpodstatnější prostředky plynoucí do regionu, o to víc je pak nutné postavit tento zdroj na pevných základech, které nemohou být ohroţeny problémem způsobeným předchozím zanedbáním základních kulturních a socioekonomických otázek. Klíčovým ukazatelem úspěšnosti, potaţmo míry vyuţitelnosti regionu k realizaci cestovního ruchu, se stává hustota rozmístění objektů, případně role památky (v národním/evropském/světovém kulturním dědictví). Dobrý základ pak skýtá moţnosti pro další aktivity spojené s cestovním ruchem, které objekty pomyslně propojí s lidským prvkem a vytvoří tak celistvý, funkční průmysl. Jaké postavení odvětví v regionu získá, závisí do vysoké míry na jeho hospodářském přínosu. Nejoptimističtější premisa hovoří o cestovním ruchu jako o hnacím motoru regionálního hospodářství – v tom případě můţeme mluvit o symbióze všech jmenovaných prvků se strategií rozvoje a celkové idey spojení kultury a cestovního ruchu v regionu. Průmysl zde zcela přirozeně ovlivňuje i ostatní hospodářská odvětví nebo si je dokonce podrobuje, navazuje spolupráci či dává vzniknout přidruţeným odvětvím. Tento jev se vyskytuje v regionech s hustou sítí významných kulturních objektů, typickým zástupcem je Český Krumlov. V další mnoţině regionů se odvětví cestovního ruchu stává oborem, který nepředstavuje hlavní hnací motor hospodářského celku, nýbrţ setrvává na funkci průmyslu podpůrného, který do regionu, resp. místním odvětvím, dodává pozitivní impulsy

28

KIRÁĽOVÁ, A.: Vytváření organizací cestovního ruchu (OCR) v turistických regionech, [online]. 2007. [cit. 5.3. 2011]. Dostupný z:

15

k rozvoji a přínosu finančních prostředků. Mezi zástupci těchto regionů je třeba hlavní město Praha. Pak je zde mnoţství územních celků, kde je cestovní ruch pouze komplementární součástí hospodářství fungujícího na zcela jiné bázi, příkladem je třeba Plzeňsko. 2.4.1. Pozitivní přínosy cestovního ruchu pro region Potenciál regionu, jehoţ vlastnosti povedou k rozvoji cestovního ruchu, určuje především hustota a charakter jeho atraktivit, tedy především kvalita kulturní infrastruktury. K rozvoji je dále důleţitá tvorba dopravní sítě, stravovací, ubytovací zázemí a následná propagace ve formě vhodně zvolených marketingových strategií. To vše vyţaduje nákladné investice s většinou dlouhodobou návratností, pakliţe se ale regionu podaří do tohoto procesu úspěšně vstoupit a celý tento mechanizmus bude fungovat správně, měl by s sebou rozvoj cestovního ruchu přinést. Pozitivní stránky rozvoje cestovního ruchu v regionu se však mohou velmi snadno zvrátit v negativní (uvedeny níţe), nicméně při dobře pojaté rozvojové strategii mohou naopak pozitiva představovat zlepšení kvality ţivota obyvatelstva v podstatné míře, zejména v jeho nejzákladnějších (a nejdůleţitějších) oblastech:29 A. Oblast ţivotního prostředí O přínosech v této oblasti můţeme mluvit například při stanovení určité ochrany daného území (kulturní nebo přírodní památky), která můţe zabránit běţným formám jeho znehodnocování, např. stanovováním nejrůznějších limitů, které zmírní dopady turistického ruchu – často však na úkor vyuţívání tohoto území rezidenty. Hlavní roli zde hraje regulace počtu návštěvníků a tedy i omezení vyuţívaní atraktivit místními obyvateli (např. omezený přístup do kaple sv. Kříţe na Karlštejně nebo totéţ v Koněpruských jeskyních). Určením stupně ochrany je také k atraktivitě přivedena pozornost, která vede k edukaci obyvatelstva nejen o památce samotné, ale také o její ochraně. V neposlední řadě se cestovní ruch stává přínosem, jestliţe jsou příjmy ze vstupného na tyto chráněné oblasti či objekty reinvestovány zpět. B. Sociokulturní oblast Vedle vytváření nových pracovních příleţitostí je zde také jiţ zmíněná výchovná stránka věci a díky přísunu finančních prostředků do regionu můţeme téţ hovořit o zvýšení ţivotního standardu obyvatel celkově. V neposlední řadě je přínosem v této 29

Tamtéţ

16

oblasti ochrana samotného přírodního dědictví a kulturních hodnot ať jiţ ve formě hmotné či nehmotné plus samozřejmě začlenění obyvatel do tohoto procesu. Díky záchraně kulturního dědictví pak s sebou také nese uchování tradičních zvyků či řemesel, tradic a dalších kulturně-společenských hodnot. C. Oblast ekonomická Z fiskálního hlediska představuje největší benefit rozvoje cestovního ruchu na území. Finanční prostředky, které jej představují, se sice zčásti do odvětví zpětně investují, většina jich ale putuje na plošné zlepšení stěţejních oblastí ţivota v regionu (dopravní infrastruktura,

vodovodní

a

odpadní

cesty,

telekomunikace,

elektrifikace

či plynofikace). Tyto finance pak především umoţňují zvyšovat zaměstnanost, stimulují malé a střední podnikatele a následně prostřednictvím daní a poplatků přináší více prostředků do veřejného a státního rozpočtu. 2.4.2. Negativní dopady cestovního ruchu na region V základních oblastech, ve kterých byla vymezena pozitiva, můţeme nalézt i negativa: často se můţe stát, ţe se jedno překlopí v druhé, přestoţe původně zamýšlený efekt měl být opačný. Stejně tak můţe dojít i k tomu, ţe se negativa dostanou do takového extrému, ţe ve výsledku zcela znemoţní další rozvoj cestovního ruchu nebo významně ohrozí komfort uţívání místa rezidenty. Je tedy třeba, aby byl rozvoj cestovního ruchu koncepčně řízen a nedocházelo tak zejména k těmto neţádoucím dopadům:30 A. Oblast ţivotního prostředí Spolu se zvětšujícím se počtem turistů rostou nároky na ochranu přírody a ţivotního prostředí obecně. Opatření, zabraňující jejich poškozování, je nutné zavádět v předstihu a vyhledávat řešení dlouhodobá a stabilní, především v rámci zachování kvality ţivota místních obyvatel, kteří jsou těmito škodami ve svém důsledku postiţeni nejvíc (stejně jako nejvíce profitují z pozitiv plynoucích z těchto opatření). Zhoršování kulturněpřírodních podmínek v regionu v důsledku rozvoje cestovního ruchu znamená nezvládnutí řízení jeho rozvoje a mělo by dojít co nejdříve k zastavení této tendence a nápravě stavu. Konkrétně můţeme hovořit například o smogu způsobeném zvýšeným počtem dopravních prostředků, o vyšších nárocích na řešení otázky odpadu denní spotřeby (např. zvýšený počet odpadkových košů na frekventovaných místech), o řešení otázky 30

Tamtéţ

17

odpadů vůbec (např. veřejné toalety) či o znehodnocování, případně vyčerpání zdejších přírodních zdrojů. B. Sociokulturní oblast S rozvojem cestovního ruchu v regionu se mění ţivotní ţebříček hodnot, způsoby chování či zvyky rezidentů. Tradiční způsob ţivota je tak potlačován, přičemţ změny mohou postihnout jak strukturu komunity, tak i ţivotní styl a morálku místních obyvatel právě prostřednictvím kontaktu s turisty, kteří do lokality přijedou. Významně se tak můţe změnit i charakter místa jako celku, zapříčiněný vznikem separovaných turistických oáz, díky kterým se vytrácí původní genius loci. Zejména pro místní obyvatele tak oblast ztratí původní význam a stane se místem, kterému se budou chtít paradoxně spíše vyhýbat. Z takového typu místa se pak můţe snadno stát i nová rezidenční komunita jako se tomu stalo například v Karlových Varech, kde na lázeňských kolonádách češtinu jiţ téměř nezaslechneme a Čecha nezahlédneme. C. Oblast ekonomická Negativní dopady cestovního ruchu se v této oblasti projevují zejména ve formě skrytých nákladů, jakoţto důsledku rozvoje cestovního ruchu, finanční závislosti zdejších subjektů v něm zainteresovaných (letní brigády či jiné nárazové pracovní poměry, svázané sezónně s objemem realizovaného cestovního ruchu, tedy počtem návštěvníků), ekonomická nestabilita, která můţe negativně ovlivnit počet návštěvníků a tedy i finance, které do regionu přivezou, případně vznik separovaných komunitních oblastí (zmiňovala jsem výše), které se mohou stát téţ samostatnou ekonomickou jednotkou a nabourávat tak chod místních jednotek. 2.4.3. Bariéry vyuţívání potenciálu kultury v cestovním ruchu S efekty v předchozí kapitole souvisí také následující, mnohem konkrétnější výčet tzv. „slabých míst“ ekonomického vyuţívání kulturního potenciálu cestovního ruchu obecně a v kontextu ČR jako celku, které jsou zde přítomny od porevoluční doby aţ dodnes. Tyto bariéry rozvoje stojí napříč všemi regiony ČR, vyskytují se však v různé míře a v rozdílných kombinacích v souvislosti s odlišným kulturním potenciálem kaţdého z regionů.

18

Nejčastěji však můţeme vnímat následující problémy v oblasti vyuţívání potenciálu kulturní infrastruktury v naší zemi:31 1. Regionálně rozdílná úroveň infrastruktury a poskytovaných sluţeb. Šíře jejich nabídky a kvalita často nedosahují mezinárodních standardů. 2. Nedostatečná schopnost subjektů na trhu cestovního ruchu reagovat na trendy probíhající jak na straně poptávky, tak na straně konkurenční nabídky (nabídka atraktivit cestovního ruchu, nabídka produktů, marketingová komunikace atd.). 3. Málo efektivní systém řízení cestovního ruchu na úrovni destinací, tj. turistických regionů. Kraje řeší problematiku málo komplexně, spíše na lokální úrovni a tudíţ málo efektivně, dochází k překrývání aktivit více subdestinací v rámci jednoho kraje. 4. Nedostatek odborníků pro řízení podnikatelských subjektů (ubytovací, informační, marketingové subjekty) i pro oblast veřejné správy v cestovním ruchu. Nedostatečné odborné a jazykové znalosti pracovníků v cestovním ruchu, především na niţších pozicích, a jejich chování vůči klientům. 5. Nedostatečné zavádění nových informačních technologií v cestovním ruchu (např. nedostatečný národní informační a rezervační systém cestovního ruchu včetně regionální úrovně), na regionální a místní úrovni nejsou často informace v jazykových mutacích. 6. Nedostatečná komunikace nebo nízký stupeň spolupráce mezi zainteresovanými subjekty CR – podnikatelské subjekty, kraj, obce, města, stát, nevládní neziskové organizace. 7. Nedostatečné vyuţití památek v důsledku absence finančních prostředků na jejich opravu. 8. Nedostatečná nebo nízká technická úroveň zařízení vyuţívajících přírodní subsystémy (koupaliště, cyklostezky, vyhlídkové terasy, značení turistických tras, přístřešky, odpočívadla, hygienická zařízení). Základní bariérou společnou všem regionům je obligátní nedostatek finančních investic do zkvalitňování kulturní infrastruktury, coţ v důsledku znamená nedostatečné vyuţití potenciálu, který oblast či stavba skýtá. Dalším velmi častým problémem jsou odborně nedostačující lidé, kteří nezvládají řízení cestovního ruchu podle předem jasně vytyčené 31

Tamtéţ

19

koncepce, případně je management jimi uplatňovaný málo efektivní (tedy zbytečný). Z druhé strany pak přicházejí nedostatečně odborně vybavení samotní pracovníci v cestovním ruchu. Typicky jsou to průvodci, kteří se často orientují v problematice jen okrajově, mají nedostačující jazykové či prezentační schopnosti atp., coţ je většinou zapříčiněno tím, ţe průvodcovství je v České republice (mimo Prahy) otázkou pouze sezónní práce a není k němu potřeba speciální vzdělání, jako například ve Francii. Souvisejícím

problémem

je

pak

často

upozaděné

uplatňování

destinačního

managementu, tedy nízké kooperace subjektů zainteresovaných v cestovním ruchu nejen v místě, ale i v národním hledisku, kde se často oblasti pravomocí překrývají a navzájem si svoje pozice zpravidla ztěţují.

20

3. Berounsko V rámci vymezení Berounska jako celku v práci respektuji tradiční historickogeografické (územní) okresní členění České republiky, které je ve své formě dobře pochopitelné a zcela se překrývá s vytyčením regionu pro potřeby mé práce. Berounsko a berounský okres lze tak stanovit za totoţné jednotky jak z hlediska minulosti, ke které se práce z velké části váţe, tak ze současného pohledu na územní členění státu, kde okresy v nezměněné podobě stále figurují.

3.1.

Obecná charakteristika územního celku32

Berounský okres se nachází v západní části Středočeského kraje, východně sousedí s okresem Praha – západ, jiţně s okresem Příbram, západně s okresem Rokycany a severně s okresy Rakovník a Kladno. Je symetricky rozdělen na dvě poloviny dálnicí D5 Praha – Plzeň. Povrch má charakter pahorkatiny

s většími

rovinami

v oblastech

západně od Berouna, kolem Hostomic, Neumětel a Litně. Rozlohou 662 km2 představuje 6% celkové plochy Středočeského kraje, přičemţ

Obrázek 1 Umístění okresu Beroun ve Středočeském kraji a České republice Zdroj: Dostupný: [26.4. 2011]

zemědělská půda zaujímá 52,6% a lesy 35,7% rozlohy okresu. Hustota osídlení je 125 obyvatel na km2. K 31.12. 2009 spadalo do okresu 85 obcí, z toho 6 měst, 4 městyse a 2 obce s rozšířenou působností (Beroun a Hořovice). K témuţ datu bylo na území 83 821 obyvatel (3. nejméně obydlený okres ve Středočeském kraji) a registrováno 19 756 ekonomických subjektů – 3,8% v odvětví zemědělství a lesnictví, 13% v průmyslu, 14% ve stavebnictví a 15,5% v maloobchodním sektoru. Nejniţším bodem je hladina Berounky v Zadní Třebáni (211 m.n.m.), nejvyšším pak brdský vrch Jivina (620 m.n.m). Z geomorfologického hlediska spadá Berounsko do Středočeského krasu, který se rozkládá kolem toku řeky Berounky od Prahy aţ k Berounu a tvoří mnoho zajímavých přírodních útvarů, z nichţ nejznámější jsou Koněpruské jeskyně s krápníkovou výzdobou. Více neţ třetinu území tvoří souvislé celky lesů (především Křivoklátské a Brdské). 32

Okres Beroun [online]. Český statistický úřad – Středočeský kraj, 2011. [cit. 26.4. 2011]. Dostupný z:

21

Berounsko

je

bohaté

jak

svými

historickými,

tak

přírodními

památkami.

Je vyhledávanou lokalitou k odpočinku a rekreaci zejména obyvateli Prahy, coţ dokládá i vysoký počet chat a chalup především v údolí řeky Berounky.

3.2.

Charakteristika berounského kulturního kapitálu

Okres disponuje značným kulturním kapitálem obsahujícím 228 nemovitých kulturních památek.33 Především jsou jimi hrady, zámky, kostely, venkovské domy, sochy, sousoší, další drobná sakrální architektura a významné keltské hradiště. Nachází se zde také další kulturní instituce nepamátkového typu, jimiţ jsou na Berounsku nejčastěji kulturní domy, kina, muzea a galerie. V neposlední řadě tady téţ kaţdoročně probíhá řada kulturních akcí typu festivalů, koncertů či řemeslných a uměleckých trhů. Kulturní infrastruktura je tak na relativně malém území s průmyslovou tradicí poměrně hustá i v intencích zapojení do cestovního ruchu. Turisticky nejatraktivnější i nejţádanější je jednoznačně národní kulturní památka státní hrad Karlštejn, který je 5. nejnavštěvovanějším cílem mezi hrady a zámky v ČR, jeho návštěvnost v roce 2009 byla 234 tisíc lidí. Obdobně byly v témţe roce na 5. místě mezi přírodními památkami ČR Koněpruské jeskyně s 90 tisíci návštěvníky.34 Z hlediska míry atraktivity k vyuţití v cestovním ruchu v celém okrese převaţuje kulturní kapitál památkového charakteru, vyjma obou velkých měst – Berouna a Hořovic, kde se nachází i větší počet prvků kulturní infrastruktury nepamátkové povahy. Elementy kulturního kapitálu v jednotlivých menších lokalitách pak samy o sobě tvoří základ pro další kulturní rozvoj. Přítomny jsou 4 celorepublikově významné národní kulturní památky – státní hrady Karlštejn, Točník a Ţebrák a státní zámek Hořovice. Dále vysoký počet lokálně a regionálně významných cílů, např. poutní místo Svatý Jan pod Skalou, zámek Niţbor či městská památková zóna Beroun a také dvě chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko a Český kras. Díky vysokému počtu historických a současných atraktivit je moje práce zaměřena na centra kulturního kapitálu Berounska, která mají nejsilnější vazbu na turismus a cestovní ruch jako takový. 33

MonumNet, [databáze online]. Národní památkový ústav, 2011. [cit. 30.4. 2011]. Dostupný z: 34 Návštěvnost turistických cílů v roce 2009, [elektronický zdroj]. CzechTourism, 2010. [cit. 30.4. 2011]. Dostupný z:

22

3.3.

Centra kulturního kapitálu Berounska ve vazbě na cestovní ruch

3.3.1. Hrady a zámky 3.3.1.1. Karlštejn

Národní kulturní památka,35 která je jedním z našich nejznámějších a nejmalebnějších hradů, stále velmi populární jak v České republice, tak zejména mezi zahraničními turisty, byla také jiţ několikrát neúspěšně navrhována na zápis do seznamu UNESCO. „Už svým slavnostním založením se podstatně odlišuje od ostatních staveb tohoto druhu. Základní kámen ke stavbě položil dne 10. června 1348 pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic, a to za účasti stavebníka, kterým byl český král a od roku 1346 také král a později císař německý Karel IV.“36 Hrad byl postaven ke konkrétním účelům: jako úloţiště korunovačních klenotů římskoněmecké říše s celým souborem svátostí vztahujících se ke Kristovu utrpení na kříţi (nejcennější byla koruna Karla Velikého, symbol moci nad celou Evropu), dále za účelem odpočinku panovníka a také jako schránka pro jeho sbírku ostatků svatých, které shromaţďoval během svých cest. V průběhu věků se pak jeho funkce dále rozšiřovala. Hrad byl postaven uprostřed staré lovecké oblasti českých králů a zaloţen na pěti terasách vápencového ostrohu, jejichţ výškové odstupňování také symbolizuje jejich významové pořadí. Byl vybudován především jako účelová stavba, jeho výtvarná kompozice nebyla určujícím prvkem. S tímto zadáním pak pracoval i architekt hradu (dosud nebyl jednoznačně prokázán, běţně se však uvádějí Matyáš z Arrasu a Petr Parléř), který veškerou výzdobu, architektonické nápady a originální umělecká řešení soustředil do interiéru navenek strohé, avšak rozsáhlé stavby. Karlštejn byl ve své historii několikrát upravován a přestavován, v 15. století v pozdně gotickém stylu, v 16. století pak v renesančním slohu. Dosud poslední stavební restaurační zásah, který tvář hradu výrazně proměnil, byl prováděn v letech 1888 – 1904 nejdříve pod vedením vídeňského architekta Friedricha Schmidta, ale od roku 1891 jiţ jeho českým ţákem, architektem Josefem Mockerem. Vnitřní části objektu ale zůstaly přes všechny zásahy téměř nedotčeny a dodnes tvoří nejvzácnější odkaz osobnosti Karla IV. českému národu.37 35

Viz Obrázek 1 v příloze MENCLOVÁ, D.: Státní hrad Karlštejn. 2. vyd. Praha: Sportovní a turistické nakladatelství pro Státní památkovou správu v Praze, 1957. str. 1 37 Tamtéţ, str. 1-3 36

23

Mezi nejvýznamnější prvky interiéru patří nástěnná výzdoba ze 14. stol., soubor 129 celosvětově unikátních deskových obrazů Mistra Theodorika v Kapli sv. Kříţe, portrétní galerie českých panovníků či vystavená replika Svatováclavské koruny českých králů.38 Dnes plní Karlštejn funkci významného kulturního středobodu a turistické atraktivity s dlouholetou tradicí. Vyuţívá své výhodné polohy v blízkosti Prahy a velmi dobré dostupnosti veřejnou i individuální dopravou. Je vyhledáván zejména kvůli svému architektonickému pojetí a geniu loci, svým téměř nedotčeným interiérům představujícím skvosty své doby. Obliba osobnosti Karla IV., historické úloţiště korunovačních klenotů, malebný vzhled památky, či úspěšný filmový muzikál reţiséra Zdeňka Podskalského „Noc na Karlštejně“ nebo groteskní kapitola filmu reţiséra Tomáše Vorla „Praţská 5“, to vše vedlo k jeho popularizaci. I proto se Karlštejn stabilně drţí v pětici nejnavštěvovanějších hradů a zámků v naší zemi s ročním počtem návštěvníků přesahujícím 200 tisíc (viz předchozí kapitola, komparace v republikovém a krajském kontextu v Tabulkách 1-3 v příloze). Nabízí dva prohlídkové okruhy zahrnující nejzajímavější interiéry, jakými jsou např. Císařský palác, Kaple sv. Kříţe, Velká a Malá hradní obrazárna nebo hradní knihovna.39 V hlavní sezóně (květen – září), ale i mimo ni (říjen – duben) se v areálu hradu i samotné obce konají rozmanité turisticky atraktivní kulturní akce, především spjaté s historií místa nebo celého státu: nejtypičtější a zároveň jednou z nejnavštěvovanějších a největších je „Karlštejnské vinobraní“, které se kaţdoročně koná poslední víkend v září jiţ od roku 1996. 250 členný průvod v gotických kostýmech, kterému vévodí Karel IV. s chotí Eliškou Pomořanskou prochází městem za doprovodu ukázek dobových řemesel, tanců, ochutnávky vín a kulinářských specialit, divadelních a hudebních produkcí.40 Za dlouhou dobu své existence si „vinobraní“ jiţ vybudovalo silnou regionální pozici a zdaleka ne jen návštěvníci z nejbliţšího okolí se sem kaţdoročně rádi vracejí. Kromě štědrého programu jednorázových akcí tohoto typu můţe samotná obec celoročně nabídnout i další atraktivity: Muzeum betlémů v barokní faře, Muzeum voskových 38

Hrad Karlštejn – Historie, [online]. [cit. 30.4. 2011]. Dostupný z: 39 Tamtéţ 40 Karlštejnské vinobraní, [online]. [cit. 30.4. 2011]. Dostupný z:

24

figurín, objekt Výzkumné stanice vinařské zaloţené Karlem IV., Dům hodin – stálou expozici historických hodin nebo kostel sv. Palmácia. Významným faktorem z hlediska počtu turistů v lokalitě je v sezóně (zejména o letních prázdninách) i vodácký provoz na řece Berounce, který je za příznivého počasí velmi hustý a vodácký kemp (spojený s

autokempem) v Karlštejně patří k jedněm

z nejvyuţívanějších ze všech podél celé splavné části řeky. 3.3.1.2.

Točník a Ţebrák

Souhradí národních kulturních památek,41 nacházejících se ve vzájemné bezprostřední blízkosti je velmi populární a na rozdíl od Karlštejna také skvěle viditelné i přístupné v krajině (strategická poloha u zemské stezky Praha – Norimberk, vedle dnešní dálnice D5 Praha – Plzeň). Výstavbu Točníku zadal král Václav IV. na konci 14. století po poţáru hradu Ţebrák za účelem potřeby spolehlivého a bezpečného příleţitostného sídla. Po jeho smrti se hrad často ocital v různých vlastnických poměrech. První velká renesanční přestavba byla provedena za Jana z Vartenberka, poté objekt opět střídat majitele. Poslední éru rozkvětu hradu znamenalo jeho vlastnictví rodem Lobkowiczů v druhé polovině 16. století, kdy na něm byly provedeny další renesanční stavební úpravy. Poté hrad prakticky chátral aţ do začátku 20. století, kdy začaly jeho postupné opravy, které trvají dodnes.42 Ţebrák zaloţil ve 13. století Oldřich Zajíc z Valdeka, za vlády Lucemburků se hrad stal součástí královského majetku. Po poţáru na konci 14. století však postupně, také v důsledku výstavby sousedního Točníku upadal, aţ zpustnul zcela a stala se z něj zřícenina. Rekonstrukce v druhé polovině dvacátého století umoţnila zpřístupnění zachovalé hlavní kruhové věţe.43 Kromě expozic a zpřístupněných interiérů obou objektů se zejména na Točníku koná od března do října kulturní program převáţně divadelního a hudebního charakteru jak pro děti, tak pro dospělé. Kromě koncertů široké škály hudebních ţánrů a divadelních představení jsou také oblíbeným a pro Točník typickým cílem návštěvy i rekonstrukce 41

Viz Obrázek 2 v příloze DVOŘÁČEK, P.: 100 hradů a zámků. Nakladatelství Petr Dvořáček, Praha: 2001. ISBN 80-7309-071-6, str. 44 43 Zřícenina hradu Žebrák – Historie, [online]. [cit. 30.4. 2011]. Dostupný z: 42

25

dobových bitev s kostýmy, replikami zbraní a bojového vybavení. Akce obvykle doplňuje i doprovodný program v podobě kejklířských, sokolnických, hereckých či šermířských představení. Největší popularitě se však oba hrady těší zejména díky kulturnímu festivalu „České hrady“,44 který se letos v červenci uskuteční jiţ po sedmé. Koná se postupně na významných českých historických památkách (tradičně jsou jimi Roţmberk nad Vltavou, Točník, Švihov, Kunětická hora a Bezděz) a mimo vlastní produkce je také zaměřen na rozvoj turismu a zviditelnění zainteresovaných památek. Svým návštěvníkům nabízí ojedinělou atmosféru, prostředí i doprovodný program. Vstupenka na festival zároveň slouţí jako vstupenka do stálých expozic hradů. V roce 2009 navštívilo festival celkem přes 30 tisíc lidí, od minulého ročníku se návštěvnost pohybovala okolo 50 tisíc lidí díky rozšíření na další 3 středověké tvrze na Moravě (Bouzov, Veveří a Hukvaldy), coţ řadí festival k nejvýznamnějším faktorům pozitivně ovlivňujících cestovní ruch na Točníku, v jeho okolí i celém okrese.45 3.3.1.3.

Hořovice

Státní zámek Hořovice46 je poslední národní kulturní památkou v okresu Beroun, a přestoţe byl na ÚSKP47 přidán aţ v roce 2002, historie samotného místa (prvotně panského dvora) sahá aţ do poloviny 12. století. Zámek postupem času transformovaný aţ do dnešní podoby vznikal jako raně barokní novostavba ve třetí čtvrtině 17. století pravděpodobně za Bernarda Ignáce z Martinic. Poté byl po větších či menších etapách a za různých majitelů přestavován a dostavován, nejvýznamnější zásah v rámci interiéru pak proběhl ve druhé polovině 19. století, kdy byl rokokový styl nahrazen pozdně klasicistním, a někdejší kaple byla proměněna ve velký reprezentační sál. V této době byl také objekt zvýšen o jedno patro a dostal v podstatě dnešní pozdně klasicistní fasádu, v současnosti zřetelnou s četnými empírovými zdobnými prvky.48 Na základě vydání Benešových dekretů byl zámek v červnu 1945 zestátněn, jeho část začala slouţit jako nemocnice a posléze jako sídlo Rudé armády, která odtud také 44

Viz Obrázek 12 v příloze Kulturní festival České hrady, [online]. [cit. 8.5. 2011]. Dostupný z: 46 Viz Obrázek 3 v příloze 47 Ústřední seznam kulturních památek České republiky vedený Národním památkovým ústavem. 48 VLČEK, P.: Encyklopedie českých zámků. Nakladatelství Libri, Praha: 2006. ISBN 80-7277-302-X, str. 156-157 45

26

odvezla značnou část mobiliáře. Po jejím odchodu byl objekt a zejména jeho interiér opět opakovaně pleněn. V budově zámku byl umístěn poštovní úřad, zařízení učitelského ústavu a uloţeny zbytky mobiliáře. Od roku 1951 pak byly postupně tvořeny a zpřístupňovány expozice a výstavy ve stále větším počtu místností objektu. Po roce 1989 byly zpřístupněny další interiéry, sály a salónky, jídelna, knihovna či točité schodiště s instalovanou expozicí „Umělecké litiny Podbrdska.“49 V současnosti nabízí zámek Hořovice standardní sluţby zpřístupněné památky ve správě státu. V sezóně od května do září lze projít třemi velmi zajímavými prohlídkovými okruhy: „Reprezentační prostory“, „Soukromá apartmá“, „Hry a hračky malých aristokratů“ a zhlédnout dvě expozice: „Hudba bez hudebníků“ a „Nadpřirozené bytosti“. Vedle samotné architektury, interiérů a expozic se pak na zámku konají i kulturní akce zaměřené zejména na děti. Pro širší publikum je pak určen kaţdoroční cyklus „Hořovická nokturna“ tří nočních vokálních koncertů s účinkujícími v dobových kostýmech a stylovou interpretací. Po kaţdém koncertu se pak vţdy koná procházka vybranými interiéry zámku s průvodcem téţ v dobovém kostýmu, hovořícím v souvislosti s tématem koncertu.50 3.3.1.4.

Niţbor

Původně hrad zaloţený ve 13. století Přemyslem Otakarem II. si prošel svou nejsmutnější érou velmi záhy – v pohusitské době, kdy chátral a jeho majitelé se velmi často střídali. Po připojení k rozsáhlému křivoklátskému panství, jiţ v drţení Fürstenberků, se na zámku rozběhla rozsáhlá barokní přestavba, jejíţ podobu si zámek zachoval dodnes. Po mnohaletých vlastnických peripetiích, souvisejících především se státním zřízením, byl zámek na konci 20. let 20. století zestátněn a zcela ponechán na pospas osudu, případně pleněn podle potřeb státu, či místních obyvatel. Významnější opravy se dočkal aţ v roce 1971, na níţ nynější vlastník zámku, obec, v posledních 10 letech úspěšně navazuje.51 Velká část interiérů nyní slouţí jako muzeum keltské kultury (vazba na nedaleké Oppidum Stradonice), informační a správní středisko Keltoi o.s. a rekonstruovaný 49

Zámek Hořovice – Historie, [online]. [cit. 8.5. 2011]. Dostupný z: < http://www.zamek-horovice.cz/historie/#Současnost> 50 Zámek Hořovice – Prohlídkové trasy, [online]. [cit. 8.5. 2011]. Dostupný z: 51 TOPINKA, J.: Nižbor. Stradonice. Žloukovice. Obec Niţbor, Niţbor: 2001. ISBN 80-238-6745-8, str. 13-25

27

reprezentační sál pak zejména k pořádání svateb. V kapli Povýšení sv. Kříţe, která je součástí zámku, se pravidelně slouţí sobotní a sváteční mše či pořádají koncerty. Autentickou atmosféru dotváří zvuk původních varhan, umístěných na spodním patře dřevěné kruchty. Zámek je působivou dominantou obce,52 díky celkové vnější rekonstrukci i redukci zeleně v jeho bezprostřední blízkosti je výborně viditelný z širokého okolí a sám také nádherný výhled do krajiny poskytuje svým návštěvníkům, kteří přicházejí jak do zdejšího muzea, tak na koncerty či keltské slavnosti, které jsou zde velmi často (zejména v létě) pořádány. 3.3.2. Krajinná památková zóna 3.3.2.1.

Osovsko

Na seznamu památkově chráněných území ČR se nachází od roku 1996 jako reprezentant „… zemědělské středočeské krajiny kolem rezidence v Osově s drobnými vesnicemi a barokními, klasicistně přestavěnými hospodářskými dvory, krajiny bohatě protkané systémem alejí.“53 Areál je charakteristický spojením cenné, převáţně lidové architektury zasazené v kultivované krajinně s historickým vkladem.54 Centrum památkové zóny se nachází v obci Osov, které dominuje pozdně barokní zámecký areál s původně francouzským parkem a taktéţ barokní kostel. Hranicemi procházejícími po polních cestách, silnicích a po okrajích lesa vytyčuje území, které zahrnuje včetně Osova celkem 7 obcí s jejich architekturami (Skřipel, Láţovice, Osovec, Nové Dvory, Viţina a Všeradice).55 Oblast je díky svému krajinnému rázu oblíbená výletní destinace, zejména v rámci turistiky a cykloturistiky. U obou variant území disponuje dostatečnou tranzitní sítí i dalším potřebným zázemím.

52

Viz Obrázek 4 v příloze KUČOVÁ, V.: Kulturní krajina a krajinné památkové zóny v České republice v kontextu světového kulturního a přírodního dědictví, [elektronický zdroj]. Národní památkový ústav, 2008. Zprávy památkové péče č. 4/2008 54 Viz Obrázek 5 v příloze 55 Krajinné památkové zóny ČR, [online]. [cit. 8.5. 2011]. Dostupný z: 53

28

3.3.3. Městská památková zóna 3.3.3.1.

Beroun

Toto území bylo prohlášeno za chráněné jiţ v roce 1992. Bezprostředně poté začaly generální opravy jednotlivých staveb za vyuţití nejen státních, ale i soukromých peněţních prostředků a celé památkové zóně byl tak v kontextu průmyslového města opět vdechnut ţivot. V létě 2002 však historické jádro města zasáhla rozsáhlá povodeň, jeţ zničila i velké mnoţství dalších objektů v obcích, které se nacházejí bezprostředně u řeky Berounky. Bylo zaplaveno celé Husovo náměstí – voda pronikla do všech jeho stavebních klenotů. Po jejím opadnutí byly zřetelné obrovské škody, které napáchala (nejen na stavbách samotných, ale např. v unikátním Jenštejnském domě současně slouţícím jako Muzeum Českého krasu bylo zasaţeno i vybavení, významné exponáty a okresní archiválie). Na základě následků této pohromy tak tehdejší vedení města začalo velmi efektivně čerpat z fondů Evropské unie a v poměrně krátké době se nejen centrální památková zóna, ale postupně i celá tvář města proměnila z „šedého průmyslového“ sídla na „moderní, svou historii akcentující a občanům i návštěvníkům otevřené“ město. Jeho rozvoj stále akceleruje a kromě stabilní péče o památkovou zónu jsou postupně revitalizovány a vylepšovány i další městské části. Jednou z nejvýznamnějších realizací poslední doby ve vazbě na cestovní ruch je stále ještě pokračující

projekt

výstavby

cyklostezek,

kterými

je

protkané

celé

město

(vč. památkové zóny) a které dále vedou do okolí (Srbsko, Karlštejn, Niţbor, Křivoklát). Obsahem historicky a architektonicky cenné městské památkové zóny Beroun jsou následující objekty:56 Berounská radnice – dominanta centrálního Husova náměstí, roku 1903 přestavěna do své dnešní pseudobarokní podoby. V roce 1998 byl celý její areál rozšířen o další prosklené křídlo, atrium s historickou studnou a podloubím. Pozoruhodná je zajímavě výtvarně řešená oddací síň s bohatou výzdobou, jíţ dominují trilobiti jako jeden ze symbolů celého Berounska. Městské hradby – jedna z nejzachovalejších hradebních struktur v ČR vznikla jiţ za krále Václava II. na přelomu 13. a 14. století, kdy byly hradby 6 – 9 metrů vysoké 56

Městská památková zóna Beroun – objekty, [online]. [cit. 14.5. 2011]. Dostupný z:

29

a 2 metry silné s velkým počtem bašt. Dnes jsou na jejich dochovaných zbytcích zřetelné i hradební věţe, příkop a cimbuří, přičemţ nejvýznamnější části Plzeňská a Praţská brána jsou dnes po opravách v perfektním a funkčním stavu. Revitalizované opevnění ve spojení s městskou zelení tvoří velmi příjemná a klidná zákoutí jinak rušného města. Praţská brána – její hlavní funkcí byla ochrana města a také slouţila jako pozorovatelna a odkazovala k tehdejšímu brodu na řece Berounce. V roce 2004 proběhla její poslední rekonstrukce, při které byla opravena fasáda a obnoveno původní kvádrování i poškozené části střechy včetně zrestaurování střešních makovic a korouhví se symbolem českého lva. Vnitřní točité schodiště vede do dvou klenutých místností, ve kterých je v současnosti Výstavní síň Jiřího Jeníčka, kde vystavují svá aktuální fotografická díla studenti praţské FAMU. Plzeňská brána57 – pravděpodobně nejstarší část městského opevnění si svou původní podobu bohuţel nedochovala – po poţáru v 18. století byla opravena v barokním stylu. Procházela jí obchodní stezka z Prahy do Plzně a aţ do vyhoření se zde vybíralo clo. Dnes je v jejích prostorách původní zbrojnice umístěna expozice týkající se samotné historie objektu i celého městského opevnění. Dále je v interiérech k vidění expozice věnovaná Berounu a jeho privilegiím a návštěvníci si zde mohou prohlédnout i mechanizmus věţních hodin. Husovo náměstí58 – tvoří vlastní městské centrum, po rozsáhlé povodni v roce 2002 prošlo významnou proměnou a získalo zcela nový ráz. Do horní části se vrátila po 85 letech historická kašna s replikou sochy sv. Jana Nepomuckého (originál je uloţen v Muzeu Českého krasu). Společně s dalšími sochami – Záboje na pomníku padlým v I. světové válce z roku 1924 uprostřed náměstí a Mistra Jana Husa z roku 1908 v dolní části – akcentuje historický vklad náměstí. Měšťanské domy – jiţní strana Husova náměstí je charakteristická skupinou zachovalých domů s barokními štíty, renesančními prvky a klenutými sklepy. Jsou jimi např. hotel Český dvůr (původně první berounská pošta), dům u Tří korun (bývalá mincovna s dosud neobjeveným pokladem) či dům č.p. 89, tzv. „Frišmanovský“, který je dnes vyuţíván jako obchod, včetně místností klenutého sklepení v podzemí.

57 58

Viz Obrázek 8 v příloze Viz Obrázek 7 v příloze

30

Jenštejnský dům – nejstarší a nejcennější měšťanská architektura v Berouně, postavená na konci 16. století po poţáru původního gotického domu císařským rychtářem, ve své době nejbohatším a nejvlivnějším muţem města Jindřichem Číţkem z Jenštejna. Dům je unikátní pro svůj renesanční obloukový portál z červeného mramoru a také pro své členité vnitřní prostory, které dnes vyuţívá Muzeum Českého krasu k výstavám, expozicím a jako archiv. Kostel sv. Jakuba – původně trojlodní bazilika vznikla pravděpodobně ve 13. století spolu s městem a aţ do 16. století byla obklopena hřbitovem, později byla přistavěna barokní zvonice. Interiér kostela zdobí obrazy sv. Jakuba a sv. Jana Nepomuckého i cínová křtitelnice nebo ze dřeva vyřezávaná kazatelna. V roce 2002 zde byly díky zdrojům z veřejné sbírky instalovány 4 nové svatojakubské zvony, o dva roky později získala farnost darem od partnerského města Rijswijk plně funkční varhany, vyuţívané jak při mších, svatbách, tak zejména při koncertech v době adventu a Vánoc. Morový sloup – byl postaven roku 1680 po morové epidemii, které podlehla téměř polovina tehdejšího berounského obyvatelstva. Některé jeho části byly nahrazeny replikami a originální uloţeny do muzea. Areál děkanství – barokní areál nacházející se v sousedství kostela sv. Jakuba patří římskokatolické farnosti. Památka s pěti-osým průčelím, členěná římsami a osazená okny se srdčitými mříţemi, nahradila v 18. století původně gotickou faru. Z ní se dochovaly jen chodbami propojené sklepy s valenou klenbou. Duslova vila – jediný pseudorenesanční dům v Berouně byl postaven v roce 1890 místnímu podnikateli Martinu Duslovi. Pro svoji architektonickou hodnotu byla vila v roce 1996 zapsána na ÚSKP NPÚ. Po rozsáhlé rekonstrukci v letech 2002 – 2003 se do zrestaurovaného přízemí přestěhovala Městská galerie Beroun, jejíţ součástí je i zimní zahrada, vedoucí do Pakostova sadu. Interiéry prvního patra vily s krásnými nástropními malbami, štukovou výzdobou a dobovými tapetami jsou přístupné veřejnosti kaţdoročně vţdy druhý zářijový víkend v rámci oslav Dnů evropského dědictví (viz kapitola „Kulturní kapitál nepamátkového charakteru a ţivá kultura“). 3.3.4. Vesnické památkové zóny 3.3.4.1.

Kleštěnice (Komárov), Korno, Mořinka a Olešná

Všechny čtyři vesnické památkové zóny, které se na Berounsku nacházejí, představují dosud ne zcela vyuţitý potenciál v rámci cestovního ruchu. Jedná se o malé vesničky,

31

nacházející se v širé krajině, bez přímého kontaktu s většími obcemi. O tom, ţe se zde nachází chráněné území, informuje pouze v některých z nich naučná tabule na návsi, jinak je většina objektů v zanedbaném stavu, který na první pohled příliš neupoutá návštěvníkovu pozornost. Při detailnější prohlídce lze však odhalit skutečně více, stoleté statky a hospodářská stavení zděná nebo roubená, zachovaná v co nejpůvodnější podobě bez pozdějších stavebních úprav.59 Do chráněných území ve většině těchto obcí spadá i malá kaplička na návsi, která bývá jiţ opravená a ve velmi dobrém stavu. Celkový dojem je tak mírně neuspořádaný a je škoda, ţe do těchto území není investováno více prostředků, díky kterým by se jejich potenciál podařilo lépe zařadit do kontextu cestovního ruchu celé oblasti. 3.3.5. Významná poutní místa 3.3.5.1.

Svatý Jan pod Skalou

Stejnojmenná obec60 se nachází přibliţně 20 km jihozápadně od Prahy ve středu národní přírodní rezervace Karlštejn. Vysoká turistická atraktivita této lokality v minulosti vedla k vytvoření vůbec první značené turistické trasy v Čechách (Beroun – Sv. Jan – Karlštejn) zvané „Cesta Vojty Náprstka“. Nyní je zde naučných stezek vedoucích do okolí několik. O víkendech a svátcích jsou v obci pro návštěvníky otevřeny nejzajímavější památkové objekty a stálá expozice o historii lokality. Kaţdý poslední červnový víkend se zde koná slavná svatojánská pouť, jejíţ tradice sahá aţ do 15. století. K vidění je mnoţství památkových objektů, zasazených v krásné krajině: Kostel sv. Jana Křtitele s jeskyní sv. Ivana – rozsáhlá raně barokní stavba s bohatě zdobeným interiérem, kterému vévodí oltář s kříţem, v minulosti sejmutým z praţského Karlova mostu. Uprostřed kostela je hrob s ostatky poustevníka Ivana a samotná budova je jeskyní sv. Ivana (část je přirozeně zdobená krápníky) propojena se starým skalním kostelem. Bezprostředně vedle kostela vyvěrá léčivý pramen. Areál benediktinského kláštera – několikrát dostavovaný komplex s bohatě zdobeným refektářem, barokními freskami a plastikami s výjevy ze ţivota sv. Ivana. Barokní Kaple sv. Kříţe – umístěná na údajném místě setkání sv. Jana Křtitele s poustevníkem Ivanem pod skalní dominantou obce. Kaple sv. Maxmiliána – nachází se na svatojánském hřbitově, v letech 1847-49 zde byla vystavěna původně jako hrobka rodiny tehdejšího vlastníka 59 60

Viz Obrázek 6 v příloze Viz Obrázek 9 v příloze

32

budovy kláštera podle návrhu architekta B. Grübera, profesora architektury na Karlově univerzitě.61 Obec Svatý Jan pod Skalou je návštěvníkům zcela otevřená a snaţí se jim představit co nejširší škálu svého kulturního kapitálu. Je stále se rozvíjející, velmi tradiční destinací s historickým vkladem v podobě architektonické i náboţenské. 3.3.5.2.

Tetín

Pravděpodobně v 10. století byl na místě, kde se začíná pravý vysoký skalnatý břeh řeky Berounky svaţovat, zaloţen dřevěný dvorec, určený jako vdovské sídlo kněţny Ludmily, později svatořečené, která zde byla zavraţděna. Kaţdoročně se u příleţitosti připomenutí této smutné události pořádá v obci hojně navštěvovaná pouť, zakončená v barokním kostele sv. Ludmily, jehoţ oltář obsahuje kámen, na kterém měla být světice usmrcena.62 Kromě zmíněného kostela je v obci dále románský kostel sv. Kateřiny z počátku 12. století a původně románský, postupně však několikrát přestavovaný kostel sv. Jana Nepomuckého se hřbitovem. Na tyto stavby jsou pak navázány drobné sakrální architektury rozmístěné po obci a fara. Turisté však mohou navštívit i romantickou ruinu hradu Tetín a prohlédnout si náves s barokním zámkem nebo navštívit místní muzeum, které mapuje a demonstruje historický vývoj obce.63 3.3.5.3.

Klášter Svatá Dobrotivá

První augustiniánský klášter v Čechách, zaloţený roku 1262 (v dnešní obci Zaječov) na základě zjevení Panny Marie na tomto místě a také jako poděkování za vítězství Přemysla Otakara II. nad maďarským králem Bélou IV. v bitvě u Kressenbrunu. V roce 1327 sem byly převezeny ostatky sv. Dobrotivé (Benigny), po níţ byl klášter následně pojmenován. Kaţdoroční pouť se zde konala aţ do husitských válek, kdy byl klášter vypleněn, coţ se následně stalo ještě několikrát, aţ byl v 15. století vypálen. Poté byl obnoven a v 17. století dostal přestavbou svojí dnešní barokní podobu. Nyní je opět ve vlastnictví augustiniánů, kteří usilují o obnovení původní funkce tohoto poutního místa. Návštěvníci areálu kláštera mohou vidět i trojlodní kostel s unikátní výzdobou – 61

Svatý Jan pod Skalou – památky, [online]. [cit. 15.5. 2011]. Dostupný z: 62 VĚTVIČKA, V. – RENDEK, J.: Berounka – řeka bez pramene. Nakladatelství Jan Vašut s.r.o, Praha: 2010. ISBN 978-80-7236-656-9, str. 114 63 Obec Tetín – zajímavosti, [online]. [cit. 15.5. 2011]. Dostupný z:

33

několika barokními oltáři s dalšími obrazy, rokokovým plátnem umístěným nad místem zjevení Panny Marie, původní barokní varhany se zdobenými chórovými lavicemi a gotické sošky.64 3.3.6. Vybrané nemovité atraktivity 3.3.6.1.

Oppidum Stradonice

Jedno z nejslavnějších keltských sídlišť v Čechách bylo zaloţeno kolem roku 120 před naším letopočtem. V průběhu jeho rozkvětu byla opevněním chráněna asi devadesáti hektarová plocha. Oppidum bylo standardně rozděleno na akropoli a předhradí, mělo několik vstupních bran. Jeho vnitřek byl zastavěn domy a díky nálezům lze doloţit, ţe zde probíhala rozmanitá řemeslná výroba na vysoké úrovni.65 Dnešní podoba lokality byla významně poznamenána „zlatou horečkou“, která propukla po roce 1877, kdy zde byl náhodně nalezen poklad asi 200 kusů zlatých mincí, tzv. duhovek. Poté následovalo značné drancování území neodbornou veřejností, jejímţ důsledkem byla devastace tohoto místa. Většina nálezů tak byla víceméně ukradena a zbytek, který se dochoval, je umístěn v Muzeu Českého krasu v Berouně, případně v dalších okresních institucích tohoto typu66. V současnosti má oppidum podobu zemědělsky vyuţívaných ploch s okrajovým výskytem menších křovinných či lesnatých úseků. K významné minulosti zde odkazují pouze informační tabule instalované na naučné stezce. Místo je oblíbeným vycházkovým areálem rezidentů i obyvatel okolních obcí zejména proto, ţe za příznivého počasí poskytuje výhled z oppida krásné scenérie přilehlé krajiny. Díky tomu, ţe patří ve všeobecném povědomí našeho národa mezi tři nejvýznamnější památky svého druhu u nás, je také častým turistickým cílem.67 3.3.6.2.

Památník Josefa Jungmanna v Hudlicích

V obci Hudlice, která je v široké krajině zvýrazněná svou dominantou, buliţníkovou skálou z období kambria, se nachází rodný dům č.p. 43 významného českého jazykovědce, slovníkáře, spisovatele a překladatele Josefa Jungmanna, který byl vůdčí

64

Klášter Svatá Dobrotivá, [online]. [cit. 15.5. 2011]. Dostupný z: 65 Oppidum Stradonice, [online]. [cit. 15.5. 2011]. Dostupný z: 66 Tamtéţ 67 Viz Obrázek 15 v příloze

34

osobností druhé vlny českých národních obrozenců. Obec u příleţitosti výročí jeho narození

pořádá

kaţdoročně

připomínkové

oslavy

„Jungmannovy

Hudlice“

s rozmanitým kulturním programem. Během sezóny (duben – říjen) si zde mohou návštěvníci prohlédnout jiţ zmiňovaný rodný dům, kde se nachází expozice věnovaná této významné osobnosti (osobní předměty a knihovna) a také národopisnou expozici představující ţivot a bydlení na venkově v 18. století.68 3.3.6.3.

Lesní hřbitov v Novém Jáchymově

Jedna z nejmladších obcí okresu, jejíţ vznik byl v roce 1810 podnícen výstavbou hutního provozu, který zaloţil kníţe Jáchym Fürstenberk. Svého času patřily tyto hutě k nejmodernějším ve střední Evropě, nyní je však jediným místem, které připomíná nedávnou minulost obce, původní vstup do štoly Josef, dnes slouţící jako stylová vinárna s letní terasou a chráněný lesní hřbitov s jedinečnými litinovými náhrobky pocházejícími z místních hutí.69 3.3.7. Kulturní kapitál nepamátkového charakteru a ţivá kultura Oba typy kulturního kapitálu jsou koncentrovány zejména v samotném Berouně, případně Hořovicích. V jednotlivých menších obcích se většinou jedná o občasné produkce v kulturních domech, na návsích nebo v kontextu místních kulturních památek. Konkrétně jsou jimi různé druhy besed, divadelních představení či koncertů, případně filmových projekcí. Na venkovních prostranstvích obcí se pak nejčastěji konají připomínky lidových zvyků, kulturní festivaly i řemeslné a umělecké trhy. V rámci památek uvnitř nebo v blízkosti obcí pak jde především o produkce spjaté s historií a tradicí objektu (nejvýznamnější jsem zmiňovala v jejich samostatných subkapitolách výše) nebo inovátorské fúze typu propojení historické památky se současnými podobami kultury (koncerty populární hudby, autorská čtení, moderní taneční či divadelní představení, multimediální expozice a výstavy, natáčení pro rozmanité účely atp.).

68

Obec Hudlice – Památník Josefa Jungmanna, [online]. [cit. 15.5 2011]. Dostupný z: 69 Obec Nový Jáchymov, [online]. [cit. 15.5 2011]. Dostupný z:

35

3.3.7.1.

Beroun

Výstavní prostory70 Muzeum Českého krasu – v současnosti vyuţívá prostory Jenštejnského domu a nabízí jak informace ve stálých expozicích (Etnografická expozice – lidové interiéry 19. století, „Berounští měšťané v portrétech“, „Z dějin řemesel města Berouna“, „Jeskyně a jeskyňáři v Českém krasu“ a další) a „Geoparku Barrandien“ ve dvoře muzea, tak řadu krátkodobých výstav. Městská galerie – od roku 2003 sídlí v Duslově vile, jednom z architektonicky nejcennějších objektů v Berouně. Ve třech výstavních sálech zde mohou návštěvníci vidět sochy, obrazy, grafiky či keramiku od umělců zejména berounského regionu. Výstavní síň Jiřího Jeníčka – umístěná v Praţské bráně, jejíţ prostory vyuţívají studenti fotografie praţské FAMU k prezentaci svých aktuálních prací. Galerie v Plzeňské bráně – ve dvou výstavních patrech lze navštívit expozici věnovanou historii a architektuře vlastní památky i celé berounské hradební struktury a expozici na téma Beroun a jeho privilegia. Holandský dům – byl otevřen v roce 2002 ve spolupráci s partnerským městem Berouna – nizozemským Rijswikem jako platforma pro mladé začínající regionální umělce všech oblastí. Nejčastěji je vyuţíván k výstavám, filmovým a hudebním projekcím. Každoroční návštěvnicky atraktivní akce71 Talichův Beroun – tradiční festival váţné hudby (letos XXIX. ročník), zaštítěný jménem jednoho z nejvýznamnějších českých dirigentů Václava Talicha, čítá šest koncertních večerů v berounském sále České pojišťovny. Vystupují jak osobnosti klasické hudby (v předešlých ročnících např. houslisté Gabriela Demeterová či Pavel Šporcl), tak velká orchestrální tělesa (minulý festival zahajovala Česká filharmonie) a komorní soubory. Berounské letorosty72 – jednodenní hudební festival spojený s charitativní činností. Dopolední program je určen dětem, odpoledne, večer a noc patří hudební produkci známých jmen československé hudební scény (v letošním ročníku vystoupí např. 70

Galerie a muzea v Berouně, [online]. [cit. 15.5 2011]. Dostupný z: 71 Beroun – pravidelné kulturní akce, [online]. [cit. 17.5 2011]. Dostupný z: 72 Viz Obrázek 13 v příloze

36

Lucie Bílá, Tublatanka, Ţlutý pes, MIG 21 nebo Děda Mládek illegal band). Část výtěţku ze vstupného je pak věnována konkrétním organizacím v okresu. Hrnčířské a řemeslné trhy73 – celorepublikově proslulá akce, díky velké oblibě pořádaná několikrát do roka, představuje přehlídku prací nejlepších hrnčířů a přidruţených řemeslníků z celé ČR s bohatým doprovodným programem a stylovou nabídkou pohostinství. Dny evropského dědictví – v rámci této akce jsou v měsíci září zpřístupněny nejzajímavější památky, budovy a objekty včetně těch, které jsou běţně zcela nepřístupné. Jedná se o významnou celoevropskou kulturně-vzdělávací událost spojenou vţdy s daným národním tématem. Muzejní noc v Berouně – akce probíhající ve velkém mnoţství muzeí po celé republice má pokaţdé jiné téma, jemuţ se přizpůsobuje i celý doprovodný program. V Berouně probíhá v Muzeu Českého krasu ve večerních a nočních hodinách. Berounské hradby a vítání krále – kaţdoroční připomínka zaloţení města s historickým průvodem v čele s králem Přemyslem Otakarem II., historickým trţištěm na Husově náměstí, hudebními a divadelními představeními, šermíři, kejklíři i polykači ohně. Berounský masopust – tradiční průvod masek s doprovodnými představeními a hudební produkce regionálních kapel pokračujících aţ do večerních hodin. 3.3.7.2.

Hořovice

Klub Labe – multifunkční prostor, který je vyuţíván k širokému spektru kulturních aktivit: besedám, výstavám, divadelním představením, filmovým projekcím nebo autorským čtením. Základní platformou však klub zůstává pro hudebníky, kteří sem jezdí koncertovat z celé republiky v rámci svých turné. Klub je v tomto ohledu velmi vyhlášený nejen mezi samotnými kapelami, ale i fanoušky, pro které je toto místo skutečně kultovní.

73

Viz Obrázek 14 v příloze

37

Hořovická heligónka – tradiční přehlídka českých i zahraničních heligónkářů a heligónkářských kapel, konaná vţdy druhou srpnovou sobotu. Během celého festivalu probíhají i doprovodné akce v celém městě. V roce 2010 to byla např. výstava jedinečných současných a historických modelů heligónek a akordeonů.74 3.3.7.3.

Ostatní obce a jejich hmotné i nehmotné atraktivity

Tmaň: Galerie Čerťák75 – zaloţená roku 2004 ve zrekonstruovaném správním areálu lomu Čertovy schody poskytuje kvalitní a stylové zázemí zejména pro vystavování fotografií amatérských umělců regionu. Ti poskytnou svá díla a galerie se sama postará o celkovou produkci výstavy včetně vernisáţe i propagace. Obvyklá doba trvání výstav je dva měsíce, přičemţ otevřeno pro návštěvníky je denně. Po sedmi letech své existence a intenzivní práce na budování svého jména si galerie získala velkou řadu známých osobností z umělecké branţe, které ji zejména při příleţitosti vernisáţí pravidelně navštěvují a posilují tak její značku na nadregionální úrovni.76 Loděnice: Společenský klub v Loděnici – byl zaloţen v roce 2000 ve zrekonstruované a upravené budově bývalého kina za účelem znovuvzkříšení tradice bohatého společenského a kulturního ţivota v obci. Zejména se zde konají hudební, divadelní a filmové produkce, které mají zajištěnu i charakteristickou marketingovou propagaci, jejíţ prvky jsou prostírány prakticky po celém okrese, coţ významně napomáhá k širšímu přílivu návštěvníků. Klub je také mezi hudebními znalci z řad posluchačů vyhlášený svým kvalitním programem, zahrnujícím nejvýznamnější jména české hudební scény.77 Zdice: Muzeum Výtopna Zdice – muzeum ţelezniční a silniční historické techniky zřízené v roce 2005 místními nadšenci navazuje na lokální tradici důleţitého dopravního uzlu. Lze zde navštívit dopravní expozici umístěnou v areálu bývalého ţelezničního depa Českých drah, jehoţ historie spadá mezi léta 1862 – 2002. Turisté zde mohou zhlédnout rozmanité typy ţelezniční a silniční techniky, která byla

74

Hořovická heligónka, [online]. [cit. 17.5 2011]. Dostupný z: 75 Viz Obrázek 10 v příloze 76 Galerie Čerťák, [online]. [cit. 17.5 2011]. Dostupný z: 77 Společenský klub Loděnice, [online]. [cit. 17.5 2011]. Dostupný z:

38

v minulosti běţně v dopravní permanenci. Součástí sbírky je i stálá expozice věnovaná historii ţelezniční trati Zdice – Protivín.78 Chrustenice: Důlně-průmyslový skanzen79 – důlní expozice v bývalé ţeleznorudné šachtě (sahající do hloubky 426 metrů) byla otevřena v roce 1997. Jsou zde umístěny dobové fotografie a unikátní těţební a hornické artefakty, samostatná část je věnovaná blízkým lomům Amerika a Mořina, součástí prohlídky je i jízda důlním vlakem. Výborný stav revitalizovaných prostor dokládá i fakt, ţe se zde natáčely epizody seriálu „Zdivočelá země“ či film „Bumerang“.80 Koněprusy: Koněpruské jeskyně – ač se jedná o přírodní památku, je její podíl na celkovém vnímání kulturní krajiny v souvislosti s objemem turismu v regionu tak významný a neoddiskutovatelný, ţe je rozhodně na místě, věnovat jí v práci prostor. Jeskynní třípatrový komplex byl objeven v roce 1950 a celkem čítá délka jeho chodeb 2 kilometry. Je charakteristický překrásnou krápníkovou výzdobou i jezírky a zároveň je největší strukturou svého druhu v Čechách. Zdejší působení vody na vápencové skály je odhadováno na 400 milionů let, ve vrchním patře jeskyně fungovala v 15. století penězokazecká dílna. Krásné je téţ okolí jeskyní, které je chráněnou krajinnou oblastí Český kras, se spoustou malebných zákoutí a unikátních biosférických stanovišť. Za připomínku stojí i fakt, který jsem uváděla v rámci kapitoly „Charakteristika berounského kulturního kapitálu“ – jeskyněmi ročně projde v průměru 90 tisíc návštěvníků, coţ je řadí mezi prvních pět nejnavštěvovanějších přírodních památek v České republice.81

78

Muzeum Výtopna Zdice, [online]. [cit. 17.5 2011]. Dostupný z: 79 Viz Obrázek 11 v příloze 80 Chrustenická šachta, [online]. [cit. 17.5 2011]. Dostupný z: 81 Koněpruské jeskyně, [online]. [cit. 19.5 2011]. Dostupný z:

39

3.4.

Návrh koncepce a případová studie památkové infrastruktury obce Niţbor

Do této chvíle jsem se v práci věnovala charakteristice skutečného stavu, ve kterém se kulturní kapitál berounského okresu ve vztahu k cestovnímu ruchu nachází. V závěrečné kapitole praktické části dokumentu však představuji vlastní návrh na zlepšení a obohacení této vazby tak, aby výsledek vyšel co nejvíce vstříc návštěvníkům a konzumentům kulturního vkladu dané lokality. Návrh jsem vytvořila v souladu s případovou studií, pro kterou jsem si vybrala obec Niţbor, v níţ od narození ţiji a znám tedy dobře její silné a slabé stránky (i ve vztahu ke kulturnímu kapitálu). Posledních 22 let jsem také i přímým svědkem (a snad aktivním účastníkem) její celkové proměny v moderní a uvědomělou správní jednotku. Návrh jsem vystavěla na propojení nejcennějších a nejvýraznějších prvků niţborského hmotného kulturního kapitálu, tedy všech kulturních památek, které se zde nacházejí. Kapitola je tak ve formě případové studie – popisu reality s přímou návazností na vlastní vytvořenou koncepci. 3.4.1.1.

Obec Niţbor

Niţbor leţí ve vzdálenosti bezmála 7 km od okresního města Berouna, ve Středočeském kraji, rozprostřený přímo podél řeky Berounky. Rozkládá se na území 2 858 ha s počtem 1790 obyvatel, přičemţ zahrnuje další dvě sídelní jednotky – Stradonice a Ţloukovice. Disponuje veškerým potřebným občanským zázemím (škola, školka, pošta, nákupní středisko, lékařský dům, čerpací stanice, restaurace, hotel, prostor pro kulturní akce v sále bývalého kina atd.).82 V rámci cestovního ruchu obec těţí zejména ze tří oblastí – vazby na stradonické oppidum, která byla ještě více posílena zřízením multimediální expozice v rámci Informačního centra Keltské kultury na niţborském zámku. V letních měsících z vodáckého provozu na řece Berounce, která je díky své nenáročnosti a nádherným scenériím velmi oblíbenou řekou ke sjíţdění na kanoích a vorech. Po celý rok a nejvíce v létě, je zde pak v permanenci cykloturistika, a jelikoţ obcí prochází několik cyklotras a další se v současnosti dokončují, bude význam této oblasti cestovního ruchu v budoucnu stoupat. Všechny tři oblasti s sebou přinášejí značný počet turistů, kteří pokud však nevyvinou vlastní iniciativu před příjezdem do obce, prakticky nemají šanci 82

Obec Nižbor, [online]. [cit. 19.5 2011]. Dostupný z:

40

se dozvědět, případně vůbec zaregistrovat fakt, ţe se zde nachází mnohem více cenných památkových objektů, neţ jen zjevná dominanta niţborského zámku či oppidum. Domnívám se, ţe lepší propagace ve spojení se sjednocujícím příběhem můţe pomoci jak k lepšímu povědomí o těchto objektech obecně, tak k posílení a zkvalitnění turistické nabídky přímo v místě. Samotná koncepce nepředpokládá zvýšený příliv návštěvníků, ale klade si za cíl zlepšení kulturní nabídky obce s hlubší, neţ jen vizuální hodnotou. 3.4.1.2.

Chráněné kulturní památky v obci

Fürstenberská hrobka – nad zemí ji prezentuje kamenná deska s kovovými prvky a masivní kříţ s polychromovanou sochou Jeţíše odkazující k samotnému rodu a pak kamenný náhrobek v podobě trojbokého jehlanu z růţového mramoru, který značí místo posledního odpočinku kníţete Karla Egona Fürstenberka. Hrobka se nachází nedaleko zámku v malém parčíku se stromy a keři se zachovalou zdobenou ţeleznou vstupní branou. Sloupy se sochou sv. Jana Nepomuckého (2) – barokní

Obrázek 2 Hrob K. E. Fürstenberka Zdroj: vlastní sbírka autorky

sochy spjaté s rodem Fürstenberků, který je nechal v obci vystavět hned na dvou místech. Jedna se nachází u příjezdové cesty na zámek, naproti hrobce (na konci obce) a druhá u řeky (na začátku obce) dříve pravděpodobně označovala brod, později most a její funkce tak spočívala i v ochraně obce před povodněmi. Společně pak sochy měly vytvořit synergický efekt v rámci funkce ochrany celé obce v majetkové, občanské i kníţecí – rodové rovině (byly postaveny po odeznění morové epidemie a zároveň těsně po kanonizaci sv. Jana Nepomuckého). Ve fyzické podobě se mírně liší vyobrazením postavy na vrcholu sloupu, jejich vznik se ale datuje shodně, autor je neznámý. Keltské oppidum Stradonice – jedna z nejvýznamnějších památek své doby v České republice, coţ dnes uţ na místě bohuţel není patrné, v současnosti nabízí svým návštěvníkům procházku po naučné stezce krásnou přírodou s působivými výhledy do okolní krajiny, při které se také mohou dozvědět, jak hradiště původně vypadalo, jak se zde ţilo a jaké další funkce těleso ve své době plnilo.

41

Venkovský dům č.e. 100 – udrţovaná roubená stavba v soukromém vlastnictví, ukázka lidového stavitelství

se

zápraţím

a

dalšími

detaily.

Vzhledem ke své poloze téměř „v silnici“ je všem snadno dostupná. Zámek Niţbor – dominanta celé obce, úzce spjatá s rodem Fürstenberků, jejím posledním

Obrázek 3 Venkovský dům č.e. 100 Zdroj: vlastní sbírka autorky

významným majitelem. Po zahájení kompletní rekonstrukce, která probíhá od roku 2003 dosud, se funkce památky výrazně proměnila: z uzavřeného a zanedbaného objektu, jenţ byl pouţíván prakticky pouze k bydlení pro občany ve ztíţené sociální situaci, v návštěvnicky atraktivní element, který zároveň slouţí jako platforma pro prezentaci keltské kultury v návaznosti na nedaleké stradonické oppidum. V zámecké kapli se kromě pravidelných mší konají i koncerty váţné hudby. 3.4.1.3.

Návrh koncepce pro lepší vyuţití památkového potenciálu

Niţborské kulturní památky jsou rozmanité z hlediska historického určení, velikosti i funkce, příznivým faktem je i to, ţe jsou dislokovány na relativně malém území. Z charakteru většiny z nich sice vyplývá zanedbatelný potenciál k vyuţití v masové turistice jako jednotlivostí, je však škoda, ţe jsou upozaděny díky obou dominantám, zámku a oppidu. Zasazení jejich existence do historicko-společenského kontextu celé obce, resp. oblasti spojené s kníţecím rodem Fürstenberků, jenţ měl zásadní vliv na její formování a podobu, je dle mého názoru cesta, jak jim dát smysluplný prostor k prezentaci. Hrobka a obě sochy jsou existenčně spojeny s tímto rodem, za jehoţ éry doznal kompletní proměny i niţborský zámek. Roubené stavení je zde naproti tomu v kontrastu jako projev lidové a profánní architektury. Niţborské památky pak s nedalekým stradonickým oppidem spojuje nová funkce zámku, jako centra keltské kultury Středočeského kraje. Společný příběh je tedy nasnadě, kontext osudů v rámci sféry vlivu tohoto kníţecího rodu, který byl jedním z posledních nejvýznamnějších v Čechách, a nepřehlédnutelné výsledky činnosti jeho členů v této lokalitě. Nejlepší moţnosti, jak tuto myšlenku aplikovat v praxi, vidím zejména v naplnění následujících

42

aktivit, jejichţ koncepce by navazovala na prezentaci památkových objektů křivoklátského panství Fürstenberků: a) Stanovení zámku jako centrálního turistického bodu, kde by se setkával informační okruh keltské kultury s kulturou ovlivněnou Fürstenberky a jejich dobou. b) Umístění atraktivních informačních tabulí ke kaţdé z niţborských památek, nejdůleţitější bude vysvětlení jejich funkce a postavení v rámci celého křivoklátského panství s odkazem na nejbliţší okolní zajímavosti. c) Soustředění velmi důleţité marketingové propagace na hrad a do obce Křivoklát, tam by byly umístěny broţury, letáky či poutače s mapkou kulturních památek křivoklátského panství spjatých s významným rodem, kde by niţborské kulturní památky, vedle samotného hradu Křivoklát, figurovaly a společně tak vytvořily zajímavý turistický i cykloturistický koridor. d) Vytvoření rozcestníků na blízkých křiţovatkách těchto tras a dalších frekventovaných místech, které by odkazovaly ke konkrétní památce. e) Vhodné umístění poutačů, distribuce broţur a letáků do informačních center, restaurací, hotelů, obchodů a do ostatních zpřístupněných kulturních památek v okolí. f) Případné zapojení památek do hry Geocaching.83 Všechny niţborské kulturní památky jsou jedinečné, ale bohuţel jsou zbytečně zahaleny nemoţností vyuţít svůj potenciál. Daří se to pouze zámku, především na základě jiţ zmíněného spojení se stradonickým oppidem. Navrhovanou koncepcí jsem chtěla dosáhnout zkvalitnění kulturně-historické nabídky obce vytvořením společného „příběhu“, v jehoţ kontextu by se nesl výklad všech památek a bylo by tak moţné si vytvořit ucelenou představu o panském i vesnickém ţivotě v období baroka v Niţboru. Propojení oblastí, které mají společnou historii a vyvíjely se vedle sebe pod jedním určujícím prvkem, jímţ byl rod Fürstenberků a v tomto kontextu vyzdviţení památek, 83

Geocaching – hra, při které se hledají tzv. „cache“ (poklady/pokladnice) na nejrůznějších místech světa. Na herních internetových stránkách si zájemce zadá příslušnou lokalitu a nechá si zobrazit veškeré „poklady“, které se v ní nacházejí. Ke kaţdému z nich se dozví podrobnější informace a zejména přesné souřadnice, díky nimţ pak prostřednictvím GPS navigace např. v mobilním telefonu poklad snáze najde. Kaţdý ho také můţe také libovolně umístit a poté dát k dispozici na zmiňované internetové stránky. V obci Niţbor se v současnosti nachází asi 10 pokladnic. Dostupný z:

43

jeţ k této éře v obci odkazují s přímou vazbou na hrad Křivoklát. Prezentace stradonického oppida, jako zcela odlišného elementu od všech ostatních v lokalitě, by pak byla ponechána ve stávajícím, vyhovujícím stavu. Domnívám se, ţe vytvořená struktura by výrazně napomohla k porozumění památkám samotným i vlastní minulosti místa jak z hlediska rezidentů, tak návštěvníků obce. Posledně jmenovaní s památkami přicházejí do kontaktu poprvé, a moţná i naposledy v ţivotě, a je tedy ţádoucí, aby přínos z tohoto setkání byl co největší, coţ můţe rozsáhlejší a kvalitnější informovanost dobře zaručit.

44

Závěr Cílem mé bakalářské práce bylo definování vztahu kulturního kapitálu berounského okresu a cestovního ruchu pomocí deskripce a následného uvedení vlastní koncepce v rámci případové studie památkové infrastruktury obce Niţbor. V první části její teoretické poloviny jsem se zabývala vymezením stěţejních pojmů vázaných k tématu, jakými jsou kultura, kulturní kapitál, kulturní dědictví nebo regionální kultura. Poté následovalo obsahové vymezení pojmů oblasti cestovního ruchu včetně destinačního managementu a definice kulturního cestovního ruchu spojujícího obě dvě oblasti. Praktickou část jsem zaměřila na významné prvky kulturního kapitálu regionu, které naplňují svůj potenciál a maximalizují svoji nabídku vůči návštěvníkům. Uplatňovat svůj vklad v cestovním ruchu se na Berounsku daří památkovým objektům, prvkům nepamátkové povahy (muzea, galerie) i projevům ţivé kultury. Extrém tohoto závěru a současně zásadní roli v přílivu návštěvníků do regionu pak sehrává národní kulturní památka státní hrad Karlštejn, který je v pravém smyslu slova evropsky proslulou stavbou, jejíţ destinace nejen ţe má tradici v naší zemi, ale díky své poloze nedaleko Prahy je i velmi častým cílem turistů přijíţdějících do hlavního města či okolí. Unikátnímu postavení této památky v kulturní infrastruktuře regionu sekundují ještě další tři národní kulturní památky Berounska, které ovšem zdaleka nenaplňují takové návštěvnické kapacity jako Karlštejn. Velmi frekventovaným elementem je zde v rámci hmotného dědictví lidová architektura, která se v oblasti s průmyslovou tradicí dobře zachovala v krajinných zákoutích, stranou větších obcí. Zde však zatím nedochází k plnému vyuţití jejího potenciálu, na vině je velmi nízké povědomí o její hodnotě v kombinaci s nedostatkem financí na opravu, propagaci a osvětu. Oba dva problémy se dají povaţovat za primární i v rámci celé České republiky. Kultura je bohuţel stále na okraji veřejného zájmu a i přesto, ţe lze argumentovat zhodnocením prostředků do ní vloţených, a tím, ţe z dlouhodobého hlediska financování kultury přináší mnohem více, neţ jen peněţní zhodnocení. Jednu z moţností budoucího vývoje památkového vkladu regionální lokality demonstruji na příkladu vlastního bydliště, obce Niţbor. Základní ideou koncepce je zasazení historicky cenných objektů do kontextu fürstenberského křivoklátského panství se zdůrazněním jejich funkce a postavení. Výsledkem by pak měla být posílená

45

role kulturního kapitálu v obci, jenţ by měl význam jak pro její návštěvníky, tak pro místní obyvatele. Během práce jsem si potvrdila hypotézu, ţe zkvalitňovat kulturní infrastrukturu, věnovat jí péči, pozornost a snaţit se rozvíjet její potenciál je v České republice zásadní, zejména z pohledu příjezdového cestovního ruchu ze zahraničí. Motivem většiny zahraničních účastníků na cestovním ruchu v naší zemi je totiţ kulturní kapitál, konkrétně hmotné kulturní dědictví. Pro co nejvyšší efektivitu fungování tohoto typu turismu je nejdůleţitější poskytnout co nejlepší nabídku na základě dobře propracovaných koncepcí v souladu se všemi zjištěnými závěry, s respektováním a eliminací veškerých negativních faktorů, které s sebou navrhovaná opatření mohou přinést. Jedná se především o fyzické přetěţování památek vysokým počtem návštěvníků, neodborné a špatně provedené stavební či restaurátorské zásahy, nedostatečně erudované síly v rozhodovacím a schvalovacím procesu, znehodnocování bezprostřední blízkosti památek a celého krajinného rázu či o nezvládnutou propagaci vlastních objektů. Berounsko disponuje značným hmotným kulturním kapitálem, který rozhodně stojí za pozornost. Ač na poměrně malé ploše, navenek charakteristické spíše svými přírodními kvalitami, obsahuje region širokou škálu segmentů kulturního kapitálu, která je navíc zcela rozprostřená po celém jeho území. Lidovou architekturou počínaje, přes drobnou sakrální i profánní architekturu, měšťanské domy, zámky i hrady, kostely, jejich komplexy či kláštery a dalšími unikátními sakrálními památkami konče. Ţivá kultura je zde v permanenci aţ v posledních 10-15 letech, kdy je trend návratu k tradicím, zvykům a ţivé kultuře vůbec zřetelný v celé České republice. Příčina současného stavu kulturního kapitálu a míra jeho vyuţití v cestovním ruchu je dvojího původu: tradice regionu je silně industriální, kde z velké části utilitární vnímání krajiny nebere ohled na jakoukoliv kultivaci, péči či ochranu. Svou roli zde také sehrává čtyřicetiletá éra totality, jejíţ establishment průmyslové regiony značně podporoval. Nechuť investovat finanční prostředky do kulturní infrastruktury je postoj v dnešní době ekonomické nestability celkem pochopitelný, na druhou stranu při neefektivním hospodaření, kterého jsme v současnosti bohuţel často svědky, je pohled na stav zejména hmotného kulturního kapitálu jako zdroje identity celého národa, o to nepochopitelnější.

46

Berounsko je kulturně disponovaný region s překrásnou přírodou, který se snaţí rozvíjet potenciál svého kulturního kapitálu vstříc tuzemskému i zahraničnímu cestovnímu ruchu. Hlavní roli zde však sehrávají peněţní prostředky, které je třeba za tímto účelem vynaloţit proto, aby byly efekty, které můţe vyuţití kulturního vkladu v cestovním ruchu poskytnout, maximální.

47

Přehled pouţitých zdrojů Kniţní zdroje 1.

HEŘMANOVÁ, E. – CHROMÝ, P. a kol.: Kulturní regiony a geografie kultury. 1. Vyd. Praha: ASPI, a.s., 2009. ISBN 978-80-7357-339-3

2.

SOUKUP, V. – VODÁKOVÁ, A. – VODÁKOVÁ, O.: Sociální a kulturní antropologie. Praha: Sociologické nakladatelství, 2000. ISBN 80-85850-29-X

3.

PATOČKA, J. – HEŘMANOVÁ, E.: Lokální a regionální kultura v České republice: kulturní prostor, kulturní politika a kulturní dědictví. Praha: ASPI, 2008. ISBN 978-80-7357-347-8

4.

INDROVÁ, J. a kol.: Cestovní ruch (základy). Praha: Oeconomia, 2007. ISBN 978-80-245-1252-5

5.

PÁSKOVÁ, M. – ZELENKA, J.: Cestovní ruch: výkladový slovník. Česká republika, Ministerstvo pro místní rozvoj, 2002. ISBN 80-239-0152-4

6.

MENCLOVÁ, D.: Státní hrad Karlštejn. 2. vyd. Praha: Sportovní a turistické nakladatelství pro Státní památkovou správu v Praze, 1957

7.

DVOŘÁČEK, P.: 100 hradů a zámků. Nakladatelství Petr Dvořáček, Praha: 2001. ISBN 80-7309-071-6

8.

VLČEK, P.: Encyklopedie českých zámků. Nakladatelství Libri, Praha: 2006. ISBN 80-7277-302-X

9.

TOPINKA, J.: Nižbor. Stradonice. Žloukovice. Obec Niţbor, Niţbor: 2001. ISBN 80-238-6745-8

10. VĚTVIČKA, V. – RENDEK, J.: Berounka – řeka bez pramene. Nakladatelství Jan Vašut s.r.o, Praha: 2010. ISBN 978-80-7236-656-9 Internetové a elektronické zdroje 1. ŠAFR, J.: Funkce kulturního kapitálu, [online]. [cit. 22.2. 2011]. Sociologický web-magazín, 2007. Dostupný z: 2. Památkový zákon, [online]. [cit. 27.2. 2011]. Národní památkový ústav. Dostupný z:

48

3. MonumNet, [databáze online]. [cit. 27.2. 2011]. Národní památkový ústav. Dostupný z: 4. ČERŇANSKÝ, M.: Světové přírodní a kulturní dědictví, [online]. Lidová architektura, 2011. [cit. 23.2. 2011]. Dostupný z: 5. Hlavní faktory regionálního rozvoje ČR – Kulturní potenciál, Cestovní ruch a Veřejná správa, [online]. Portál Business Info, 2007. [cit. 5.3. 2011]. Dostupný z: 6. MOCKOVČIAKOVÁ, A.: Financování kultury z veřejných rozpočtů v roce 2009 (2001-2009), [online]. Národní informační a poradenské středisko pro kulturu, 2010. [cit. 5.3. 2011]. Dostupný z: 7. Podnikání v cestovním ruchu na venkově – Cestovní ruch a agroturistika, [online]. Ministerstvo zemědělství, 2010. [cit. 1.3. 2011]. Dostupný z: 8. KREJNICKÁ, M.: Turistické atraktivity karlovarského kraje a zhodnocení jejich využití, [elektronický zdroj]. Bakalářská práce, 2010 9. World Tourism Organisation. City Tourism & Culture – The European Experience, [online]. Eurobarometer, 2005. [cit. 22.2. 2011]. Dostupný z: 10. NÁPLAVA, P.: Destinační management subregionu Poodrří, [online]. [ cit 22.2. 2011]. Dostupný z: 11. KIRÁĽOVÁ, A.: Vytváření organizací cestovního ruchu (OCR) v turistických regionech, [online]. 2007. [cit. 5.3. 2011]. Dostupný z:

49

12. Okres Beroun [online]. Český statistický úřad – Středočeský kraj, 2011. [cit. 26.4. 2011]. Dostupný z: 13. Návštěvnost turistických cílů v roce 2009, [elektronický zdroj]. CzechTourism, 2010. [cit. 30.4. 2011]. Dostupný z: 14. Hrad Karlštejn – Historie, [online]. [cit. 30.4. 2011]. Dostupný z: 15. Karlštejnské vinobraní, [online]. [cit. 30.4. 2011]. Dostupný z: 16. Zřícenina hradu Žebrák – Historie, [online]. [cit. 30.4. 2011]. Dostupný z: 17. Kulturní festival České hrady, [online]. [cit. 8.5. 2011]. Dostupný z: 18. Zámek Hořovice – Historie, [online]. [cit. 8.5. 2011]. Dostupný z: < http://www.zamek-horovice.cz/historie/#Současnost> 19. Zámek Hořovice – Prohlídkové trasy, [online]. [cit. 8.5. 2011]. Dostupný z: 20. KUČOVÁ, V.: Kulturní krajina a krajinné památkové zóny v České republice v kontextu světového kulturního a přírodního dědictví, [elektronický zdroj]. Národní památkový ústav, 2008. Zprávy památkové péče č. 4/2008 21. Krajinné památkové zóny ČR, [online]. [cit. 8.5. 2011]. Dostupný z: 22. Městská památková zóna Beroun – objekty, [online]. [cit. 14.5. 2011]. Dostupný z: 23. Svatý Jan pod Skalou – památky, [online]. [cit. 15.5. 2011]. Dostupný z: 24. Obec Tetín – zajímavosti, [online]. [cit. 15.5. 2011]. Dostupný z:

50

25. Klášter Svatá Dobrotivá, [online]. [cit. 15.5. 2011]. Dostupný z: 26. Oppidum Stradonice, [online]. [cit. 15.5. 2011]. Dostupný z: 27. Obec Hudlice – Památník Josefa Jungmanna, [online]. [cit. 15.5 2011]. Dostupný z: 28. Obec Nový Jáchymov, [online]. [cit. 15.5 2011]. Dostupný z: 29. Beroun – pravidelné kulturní akce, [online]. [cit. 17.5 2011]. Dostupný z: 30. Galerie a muzea v Berouně, [online]. [cit. 15.5 2011]. Dostupný z: 31. Hořovická heligónka, [online]. [cit. 17.5 2011]. Dostupný z: 32. Galerie Čerťák, [online]. [cit. 17.5 2011]. Dostupný z: 33. Společenský klub Loděnice, [online]. [cit. 17.5 2011]. Dostupný z: 34. Muzeum Výtopna Zdice, [online]. [cit. 17.5 2011]. Dostupný z: 35. Chrustenická šachta, [online]. [cit. 17.5 2011]. Dostupný z: 36. Koněpruské jeskyně, [online]. [cit. 19.5 2011]. Dostupný z: 37. Obec Nižbor, [online]. [cit. 19.5 2011]. Dostupný z: 38. Geocaching, [online]. [cit. 19.5 2011]. Dostupný z:

51

Zdroje tabulek, grafu a obrázků uvedených v práci Tabulka 1, str. 8: Výdaje veřejných rozpočtů na kulturu [s úpravou autorky] Zdroj: MOCKOVČIAKOVÁ, A.: Financování kultury z veřejných rozpočtů v roce 2009 (2001-2009), [online]. Národní informační a poradenské středisko pro kulturu, 2010. [cit. 5.3. 2011]. Dostupný z: Tabulka 2, str. 12: Podíl cestovního ruchu na HDP ČR (v %) Zdroj: Hlavní ukazatele národního hospodářství a cestovního ruchu v ČR v letech 20032009 [elektronický zdroj]. Český statistický úřad, 2011 Graf 1, str. 13: Motivace k účasti na cestovním ruchu v Evropě Zdroj: World Tourism Organisation. City Tourism & Culture – The European Experience, [online]. Eurobarometer, 2005. [cit. 22.2. 2011]. Dostupný z: Obrázek 1, str. 21: Umístění okresu Beroun ve Středočeském kraji a České republice Zdroj: Dostupný: [26.4. 2011] Obrázek 2, str. 41: Hrob K. E. Fürstenberka Zdroj: vlastní sbírka autorky Obrázek 3, str. 42: Venkovský dům č.e. 100 Zdroj: vlastní sbírka autorky

52

Seznam příloh A. Obrazová dokumentace Obrázek 1

Karlštejn .................................................................................................. 54

Obrázek 2

Točník a Ţebrák ...................................................................................... 54

Obrázek 3

Hořovice .................................................................................................. 54

Obrázek 4

Niţbor ...................................................................................................... 54

Obrázek 5

Osov (KPZ) ............................................................................................. 54

Obrázek 6

Mořinka (VPZ) ........................................................................................ 54

Obrázek 7

Husovo náměstí v Berouně (MPZ) ......................................................... 55

Obrázek 8

Plzeňská brána v Berouně (MPZ) ........................................................... 55

Obrázek 9

Svatý Jan pod Skalou .............................................................................. 55

Obrázek 10

Galerie Čerťák v lomu Čertovy schody .................................................. 55

Obrázek 11

Chrustenický důlní skanzen .................................................................... 56

Obrázek 12

Festival České hrady ............................................................................... 56

Obrázek 13

Berounské Letorosty ............................................................................... 56

Obrázek 14

Hrnčířské trhy v Berouně ........................................................................ 56

Obrázek 15

Keltské oppidum Stradonice ................................................................... 56

B. Návštěvnost turistických cílů Tabulka 1

Návštěvnost

vybraných

prvků

kulturního

kapitálu

Berounska

v roce 2007 .............................................................................................. 57 Tabulka 2

Nejnavštěvovanější hrady a zámky ČR – srovnání let 2007 a 2009 ......................................................................... 57

Tabulka 3

Nejnavštěvovanější turistické cíle Středočeského kraje v roce 2009 .............................................................................................. 58

Vysvětlivky: KPZ – krajinná památková zóna, VPZ – vesnická památková zóna, MPZ – městská památková zóna

53

Přílohy A. Obrazová dokumentace

54

55

56

B. Návštěvnost turistických cílů Tabulka 1 Návštěvnost vybraných prvků kulturního kapitálu Berounska v roce 2007 Název kulturní památky / instituce / akce

Počet návštěvníků

SH Karlštejn

275 550

SH Točník a Ţebrák

51 951

SZ Hořovice

19 701

Svatý Jan pod Skalou – klášter

6 000

Muzeum Českého krasu

47 453

Historická síň obce Tetín

1 764

Památník Josefa Jungmanna

947

Festival České Hrady na Točníku

4 000

Zdrojová data [online], [cit. 22.5. 2011]. Dostupné z: , ,

Tabulka 2 Nejnavštěvovanější hrady a zámky ČR – srovnání let 2007 a 2009 Název památky

Počet návštěvníků

Počet návštěvníků

v roce 2007*

v roce 2009* (pořadí)

1.

Praţský hrad

1 420 000

1 210 000 (1.)

2.

SHZ Český Krumlov

350 000

311 000 (3.)

3.

SZ Lednice

320 000

341 000 (2.)

4.

SZ Hluboká nad Vltavou

285 000

240 000 (4.)

5.

SH Karlštejn

276 000

234 000 (5.)

* - zaokrouhleno na tisíce Zdrojová data [online], [cit. 22.5. 2011]. Dostupné z:

57

Tabulka 3 Nejnavštěvovanější turistické cíle Středočeského kraje v roce 2009 Název objektu

Počet návštěvníků*

1.

Aquapalace Průhonice

760 000

2.

Zámek a arboretum Průhonice

250 000

3.

Státní hrad Karlštejn

234 000

4.

Kostnice v Kutné hoře - Sedlci

228 000

5.

SZ Konopiště

143 000

* - zaokrouhleno na tisíce Zdrojová data [online], [cit. 22.5. 2011]. Dostupné z:

Vysvětlivky: SHZ – státí hrad a zámek, SZ – státní zámek, SH – státní hrad

58