Projekt je finančně podpořen Evropskou komisí Publikace vyjadřuje pouze názory autorů, Evropská komise není odpovědná za používání informací obsažených v publikaci
Vysoká škola C Kvalita a akademičtí pracovníci IBAR WP10 (pracovní verze)
Autor: Josef Beneš
1
WP 10 Kvalita a akademičtí pracovníci (AP) Vysoká škola C Při zpracování této případové studie byly použity tyto veřejně dostupné materiály: Dlouhodobý záměr vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové a inovační a další tvůrčí činnosti VŠ B na období 2011 – 2015 a jeho Aktualizace na roky 2011, 2012 a 2013, • Výroční zpráva o činnosti VŠ B za rok 2011, • úplné znění Statutu VŠ B ze dne 5. ledna 2011, • Řád výběrového řízení pro obsazování míst akademických pracovníků VŠ B (Registrován 5. ledna 2011.), • Mzdový předpis VŠ B (Registrován 9.6.2009), • Úplné znění Pracovního řádu VŠ B. (Registrován 18.5.1999, změny registrovány až do 9.6.2009), • Dlouhodobý záměr vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké a další tvůrčí činnosti pro oblast vysokých škol na období 2011 – 2015 a jeho Aktualizace na roky 2011, 2012 a 2013, Úplné znění zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (Zákon o vysokých školách), • Webové stránky . Další informace byly získány z rozhovorů se zástupci studentů (členka SK AS), učitelů, akademických funkcionářů, členů útvaru kvality a Rady pro kvalitu. •
Otázka 1 Q1. 1a Jaká je institucionální strategie zajišťování kvality týkající se akademických pracovníků? 1b V jakém vztahu je tato strategie k národním pravidlům týkajícím se zajišťování kvality a pravidlům pro zaměstnanecké poměry? Poznámka: vhodné je sledovat zejména následující otázky: 1aa Jak útvar vysokoškolské instituce zodpovědný za lidské zdroje (HR) bere v úvahu problémy zajišťování kvality? 1ba Poměr „počet vyučujících/počet studentů“ zaměstnaných ve vysokoškolské instituci; národní předpisy týkající se zaměstnaneckých poměrů (pokud existují) 1bb Způsoby stanovení úvazků pro výuku (na institucionální a národní úrovni) AD: Q1 Kvalita akademických pracovníků se zajišťuje především tím, že výběr uchazečů o volná místa pro akademické pracovníky na vysoké škole C (VŠ C) probíhá formou výběrového řízení. Postup při obsazování pracovních míst akademických pracovníků na VŠ C upravuje Řád výběrového řízení pro obsazování míst akademických pracovníků VŠ C. Jeho poslání a cíle jsou vyjádřeny v článku 1: „Řád výběrového řízení pro obsazování míst akademických pracovníků (dále jen “řád výběrového řízení") upravuje postup při obsazování pracovních míst akademických pracovníků (dále jen “pracovní místo") na fakultách, vysokoškolských ústavech a dalších součástech VŠ C. Jeho cílem je sjednocení postupu při obsazování pracovních míst a stanovení pravidel zajišťujících výběr uchazečů, kteří mají nejlepší předpoklady pro výkon činností akademického pracovníka.“ 1aa 2
Personální a mzdové záležitosti zaměstnanců VŠ C jsou v kompetencích personálních a mzdových oddělení jednotlivých fakult. Zaměstnanecký odbor rektorátu zajišťuje tyto náležitosti pro zaměstnance Rektorátu a ostatních součástí a dále provádí zpracování mezd a odměn pro všechny fakulty a některé složky. Seznam výběrových řízení a volných míst je zveřejněn na Úřední desce. 1b Strategie VŠ C je v přímém vztahu k příslušným národním pravidlům, je v souladu se zákonem o vysokých školách č. 111/98 Sb., který ve svých paragrafech a jejich článcích vymezuje národní pravidla týkající se zajišťování kvality i pravidla pro zaměstnanecké poměry. § 77čl. (1) – (3) říká: „Místa akademických pracovníků na veřejné vysoké škole se obsazují na základě výběrového řízení. Od výběrového řízení lze upustit při opakovaném sjednávání pracovního poměru s akademickým pracovníkem, jde-li o obsazení jím zastávaného místa. (2) Vypsání výběrového řízení musí být zveřejněno na úřední desce vysoké školy nebo její součásti a v hromadném sdělovacím prostředku s celostátní působností nejméně 30 dnů před koncem lhůty pro podání přihlášky. (3) Podrobnosti o výběrovém řízení stanoví vnitřní předpis veřejné vysoké školy.“ Vysoká škola C všechny tyto požadavky ve svých vnitřních předpisech a dalších normách plně respektuje. 1ba Zákon ani vnitřní předpisy neurčují poměr „počet studentů/akademického pracovníka“. Je v pravomoci vysoké školy tento poměr regulovat. Tato regulace probíhá neformálně, byť kompetence uzavírat pracovní poměry jménem vysoké školy jsou v rukách děkanů fakult tak nedochází k zásadním problémům mezi vedením fakult a školy. Patrně dostatečným regulačním prvkem jsou pravidla pro rozdělování příspěvku na uskutečňování studijních programů, která se odvíjí od výkonů, nikoliv od počtu pracovníků a proto i fakulta je motivována uskutečňovat studijní programy s co nejmenším počtem zaměstnanců. Z údajů Matriky o počtech studentů na jednotlivých vysokých školách a z dat Statistické ročenky školství 2010 „Zaměstnanci a mzdové prostředky“, UIV (2011) byl zjištěn tento poměr pro školu C. VŠ C vykazuje 22,3 studentů na jednoho akademického pracovníka, průměr pro všechny veřejné vysoké školy činí 20,22 studentů na jednoho akademického pracovníka. V tabulce a grafu v příloze této Studie uvádíme přehled pro všechny vysoké školy v roce 2010 abychom mohli posoudit námi sledovanou vysokou školu v relacích s ostatními vysokými školami. Tabulka, graf 1bb Na národní úrovni neexistují žádné normy, které by se týkaly stanovení úvazků pro jednotlivé kategorie akademických pracovníků tj. pracovníků, kteří vykonávají jak pedagogickou tak výzkumnou činnost. Podílejí se na: • na uskutečňování studijních programů • vedení bakalářských a magisterských diplomových nebo disertačních doktorských prací • vykonávají funkce školitele a oponenta v doktorských studijních programech, • vytváření studijních programů a členství v radách studijních programů, • přípravě nově zaváděných nebo modernizovaných předmětů, • přípravě studijních podkladů a materiálů, • výzkumu a dalších tvůrčích oblastech svého zájmu. Vnitřní předpisy (především mzdový předpis) určují pedagogické vytížení jednotlivých kategorií akademických pracovníků (lektor, asistent, odborný asistent, docent a profesor), ale je na vedoucím ústavu jakou dohodu uzavře s tím kterým akademickým pracovníkem protože 3
zvažuje příspěvek jednotlivých činností akademického pracovníka do celkového výkonu a do přínosu jeho podílu dohodnocené činnosti ústavu. Otázka 2: Q2. 2a Jaká jsou kritéria pro zaměstnávání akademických pracovníků a pro jmenovací procedury? 2.b Jak se tato kritéria vztahují k zajišťování kvality výuky? Poznámka: vhodné je sledovat zejména následující otázky: 2c Jaký druh dokladů, certifikátů a/nebo praxe ve výuce (případně jiných zkušeností) je vyžadován? 2d Mohou mít vyučující více než jeden plný úvazek? Jestliže ano, jaké to má pozitivní nebo negativní důsledky pro kvalitu výuky? AD Q2. 2a Jde o dvě nezávislé problematiky. Kritéria pro zaměstnávání akademických pracovníků jsou součástí výběrových řízení, jejichž prostřednictvím jsou obsazována místa akademických pracovníků, tj. všech včetně míst docentů i profesorů. Jsou jimi: požadované vzdělání, vědecké a pedagogické hodnosti, charakteristika praxe s ohledem na obsazované místo a příslušné doklady, které tato fakta osvědčují. Habilitace docentů a jmenovací řízení profesorů je proces zvyšování kvalifikace akademických pracovníků, který může VŠC realizovat v oborech pro které má zmocnění – akreditaci od ministerstva. Oba procesy jsou popsány v zákoně o vysokých školách, a rozhodnutí o udělení příslušných titulů je svěřeno vědeckým radám fakult (v případě habilitačního řízení), nebo vědecké radě školy (v případě řízení profesorského). Vědecké rady ve svém rozhodování o udělení či neudělení titulu nejsou zákonem nijak řízeny, ani nemohou být nikým a ničím (např. pravidly, popisujícími počty různých výkonových ukazatelů uchazečů o titul) ovlivňovány, pokud si samy pro konkrétní jednání určitá pravidla neschválí. O kvalitě obou procedur rozhodují nároky příslušných vědeckých rad. V případě profesorských řízení nemusí být rozhodnutí vědecké rady konečné, protože kvalifikace profesor je udělována prezidentem republiky se souhlasem premiéra. Nesouhlas prezidenta je vyslovován zcela výjimečně (za posledních dvacet let jednou). Dále má VŠ C zájem na snížení věkové hranice u vysoce kvalifikovaných pracovníků a chce proto připravit a zavést systém vlastního a návazného hodnocení uchazeče v habilitačních řízeních a řízeních ke jmenování profesorem v oborech akreditovaných na VŠ C, jehož cílem je ucelený hodnotící systém, který objektivně ocení veškeré významné aktivity prezentované uchazečem, včetně průkazných a využitelných aktivit odborníků z praxe. Opět připomínáme, že rozhodnutí o výsledku řízení je v kompetenci vědeckých rad a tato hodnocení mohou vědecké rady využít, v žádném případě se však nemusí cítit být jimi vázány. VŠ C v rámci strategie rozvoje lidských zdrojů chce zlepšovat podmínky pro využití špičkových externích vědeckovýzkumných pracovníků zapojených do projektů řešených na VŠ C 2c Můžeme rozlišit druhy dokladů/certifikátů pro prokázání kvalifikace, či zkušeností a praxe podle toho, zda jsou vyžadovány ve výběrových řízeních, nebo v habilitacích a jmenovacích řízeních.
4
Ve výběrových řízeních prokazuje uchazeč zejména požadované vzdělání, vědecké a pedagogické hodnosti, délka, druh a obor praxe, zatím co v habilitačním řízení se ověřuje vědecká nebo umělecká kvalifikace uchazeče, a to zejména na základě habilitační práce a její obhajoby a dalších vědeckých, odborných nebo uměleckých prací, a jeho pedagogická způsobilost na základě hodnocení habilitační přednášky a předcházející pedagogické praxe. Ve jmenovacích řízení profesorem je předpokladem k zahájení řízení předchozí jmenování docentem. Ve výjimečných případech, kdy je na profesora navrhován někdo, kdo již je profesorem na renomované vysoké škole v zahraničí, může rektor na návrh vědecké rady vysoké školy předchozí jmenování docentem jako předpoklad k zahájení řízení ke jmenování profesorem prominout. 2d Ze zákoníku práce a ze zákona o vysokých školách vyplývá, že zaměstnanec může mít s vysokou školou uzavřen jeden úvazek na jeden druh činnosti (zaměstnanec může mít tedy pracovní úvazek jako akademický pracovník a další třeba na činnost spojenou s výkonem akademických funkcí jako je např. činnost rektora, děkana apod., ale učitel fyziky pracující pro více fakult může mít uzavřen jen jeden pracovní poměr s jednou fakultou – kompetence uzavírat pracovní smlouvy je zákonem o vysokých školách svěřena děkanům fakult). Jeden z těchto úvazků by měl být pracovním poměrem hlavním, který by měl být uzavřen na plný pracovní úvazek, ostatní pracovní poměry by měly být kratší, zákony neurčují o kolik. Není-li žádný z těchto úvazků uzavřen na plný úvazek, jsou všechny pracovní poměry vedlejší. Zákony nevylučují uzavření pracovního poměru s jinou institucí (jiný právní subjekt). Novela zákona o vysokých školách v roce 2009 zavedla registr profesorů a docentů na veřejných a soukromých vysokých školách, který kromě osobních údajů obsahuje i údaje o pracovních poměrech, které tyto osoby mají. Údaje tak umožňují kontrolu celkových pracovních úvazků např. Akreditační komisí při procesu akreditace. Novela zákona nestanovila celkovou maximální dobu pracovních úvazků. Zhodnocení vytíženosti je tak v kompetenci akreditační komise. Otázka 3 Q3: Jak vysokoškolská instituce podporuje kvalitu výuky? Q3a: Jakým způsobem podporuje vysokoškolská instituce rozvoj dovedností akademických pracovníků uplatňovaných při výuce? Existují kurzy (programy) dalšího vzdělávání akademických pracovníků, které přispívají k hodnocení/rozvíjení/ zdokonalování výukových dovedností? Jestliže ano, jsou povinné? Jak vysokoškolské instituce pomáhají akademickým pracovníkům s problémy týkající se různorodosti kompetencí studentů nebo deficitu jejich znalostí (např. absolventi středních škol, ukončení studia v různých programech studenty 2. cyklu Q3b: Jak vysokoškolské instituce podporují kvalitu výuky modernizací učebních pomůcek, velikostí studentských skupin apod. Q3a: Kurzy existují, většinou nejsou povinné, nicméně účast na nich je značná a roste. Je to dáno pestrým programem kurzů dalšího vzdělávání, které jsou šity na míru pracovníkům VŠ C. Pro interní zaměstnance jsou pořádány jazykové kurzy anglického, německého a francouzského jazyka různých úrovní. Vedle těchto kurzů je zaměstnancům VŠ C nabízena řada odborných kurzů, kde si mohou doplnit své praktické dovednosti (počítačové kurzy různého zaměření a úrovně). V nabídce jsou i specializované kurzy, zaměřené na odborný rozvoj (marketing, management, projektové řízení) nebo na osobnostní rozvoj (kurzy soft 5
skills). Mezi tyto kurzy patří i Doplňující pedagogické studium, které je povinné pro všechny studenty doktorských studijních programů a je doporučováno i stávajícím pedagogům, kteří se dosud v této oblasti nevzdělávali. Nabídka kurzů se mění na základě aktuálních požadavků. Těchto různých kurzů s různou časovou náročností, organizovaných nebo i jinými subjekty se v roce 2011 účastnilo celkem 901 zaměstnanců. Povinnou účast v některých kurzech např. v kurzech doplňujícího pedagogického studia nehodnotí někteří akademičtí pracovníci pozitivně. Projevuje se dilema mezi výukou a výzkumem. Řada pracovníků se domnívá, že hodnocení akademických pracovníků vedoucími ústavů preferuje jejich výzkumnou činnost a ne jejich učitelské schopnosti. 3ab VŠ C zvyšuje informovanost studentů a pedagogů středních škol o možnostech a výhodách vzdělávání na VŠ C mapuje „středoškolský původ“ studentů na VŠ C; k dlouhodobé spolupráci jsou přizvány střední školy. Využívá rozvojové projekty, OP VK a další zdroje pro spolupráci se středními školami, zejména s učiteli přírodovědných a technických předmětů. Zavádí motivační stipendijní systém pro získání nejlepších absolventů středních škol jako nástroj ke zvyšování kvality studia a vytváří nový model efektivní spolupráce se základními a středními školami včetně zdokonalování poradenství pro zájemce o studium i studentů. Q3b: VŠ C využívá možnost elektronizace učebních pomůcek. Studentům jsou dostupné elektronické záznamy přednášek a dalších studijních materiálů jako podpůrné studijní pomůcky pro všechny formy studia. Otázka 4: Q4: Jak je hodnocena kvalita výuky? 4a Jakým způsobem je hodnocení prováděno? 4b Jak vysokoškolská instituce využívá výsledky hodnocení? • Jaké jsou hlavní prostředky hodnocení: studentské ankety, výsledky zkoušek, periodická všeobecná hodnocení vyučujících, jiné způsoby? • Jaká je role studentů v hodnocení? • Ovlivňují nějak strategii lidských zdrojů? -Jak se postupuje, jestliže výkony jednotlivých vyučujících jsou zjevně neefektivní? Systém hodnocení kvality je na VŠ C výjimečně podrobně rozpracován a institucionálně účinně podepřen úspěšným fungováním Útvaru kvality a Radou pro kvalitu. VŠ C je řešitelem Institucionálního projektu národního „Kvalita“, který se zabývá komplexním hodnocením všech činností vysokých škol a poznatky z tohoto projektu se samozřejmě promítají i do hodnotících činností na VŠ C. 4a Obsah hodnocení je v souladu s Dlouhodobým záměrem VŠ C a jeho aktualizacemi a týká se všech činností VŠ C. Různé používané typy hodnocení se liší především šíři tematik, které se hodnotí a hloubkou a metodami hodnocení. Výsledky každoročního hodnocení jsou zveřejněny ve výroční zprávě. Kromě pravidelného každoročního hodnocení probíhá i jednou za tři až šest let hodnocení komplexní, spojené s vnějším expertním posouzením a následným folow-up procesem. V mimořádných situacích může dojít k hodnocení určitých činností z rozhodnutí rektora. Probíhá systematické hodnocení kvality vzdělávání na všech fakultách . Toto hodnocení spadá do působnosti oborových rad studijních programů/oborů a předmětů. Kromě toho se provádí hodnocení náplně předmětů, způsobu výuky a výkonu pedagogů pomocí 6
hospitací, cílených pedagogických porad a předávání zkušeností mezi akademickými pracovníky. Studentské hodnocení kvality výuky je na fakultách VŠ C prováděno autonomně. Studentské hodnocení kvality výuky je na fakultách VŠ C prováděno autonomně, a to jednou nebo dvakrát ročně, pomocí elektronických nebo papírových dotazníků zaměřených na obsah vyučovaných předmětů, na způsob vedení výuky a na kompetence a přístup vyučujících. Toto hodnocení je považováno za nedílnou součást hodnocení kvality vzdělávání a je organizováno vedením fakult ve spolupráci se studentskými komorami jejich akademických senátů. Uvažuje se o budoucí integraci postupů studentského hodnocení v rámci VŠ C a o návrhu na jednotný způsob využívání jeho výsledků. ů. Z diskusí s akademickými pracovníky a studenty vyplynulo, že právě využívání výsledků studentského hodnocení je problematické. Studenti nejsou seznamováni s výsledky hodnocení. Obvykle výsledky hodnocení končí u vedoucích ústavů, kteří je využívají pro hodnocení a odměňování, v případě přetrvávající kritice učitele provádí i personální změny. Někdy si výsledky hodnocení učitelů vyžádá děkan fakulty a zcela výjimečně i rektor. Diskutující samozřejmě vyjádřili za problém do jaké míry informovat o výsledcích studenty. Také upozornili na možné osobní zaujetí vedoucího ústavu vůči hodnocenému pracovníkovi a to jak pozitivní, tak negativní. Na uvedené vnitřní hodnocení kvality studijních programů a učitelů navazuje hodnocení vnější prováděné především Akreditační komisí. Oficiálně VŠ C ve svých výročních zprávách konstatuje bezproblémovou komunikaci s Akreditační komisí, ale někteří akademičtí pracovníci angažovaní při tvorbě nových, zvláště mezioborových studijních programů konstatovali, že komunikace je obtížná a že Akreditační komise příliš lpí na stávajícím obsahu a struktuře studijních programů. V diskusi byla rovněž vyjádřena obava, že kritika činnosti Akreditační komise by mohla mít negativní dopad na kritizujícího. Pro vnější hodnocení kvality vzdělávání je na pravidelně (jednou za rok nebo za dva roky) uskutečňováno dotazníkové šetření mezi absolventy, zaměřené na jejich hodnocení získaného vzdělání, znalostí a dovedností, také na možnost uplatnění na pracovním trhu. Výsledky těchto průzkumů jsou uplatňovány při úpravě studijních programů a náplně předmětů. Kromě toho jsou akademičtí pracovníci z odborných ústavů fakult v častém osobním kontaktu s absolventy. Vnějšímu hodnocení kvality vzdělávacího procesu a jeho výsledků slouží také pravidelné kontakty s firmami jako zaměstnavateli absolventů. Každoročně se na fakultách pořádají dny firem, které nabízejí spolupráci a zaměstnání studentům před ukončením studia; kromě toho bývají prezentovány také požadavky firemních personalistů na profil a kompetence jejich budoucích zaměstnanců, spolu s radami na zlepšení současné kvality nabídky absolventů ze strany VŠ C. Užitečná pro vzájemné poznání a předávání zkušeností je i přímá spolupráce zaměstnanců VŠ C a studentů s odbornou a společenskou praxí. V roce 2011 se na VŠ C uskutečnilo také mezinárodní vnější hodnocení kvality – institucionální hodnocení EUA/IEP, a to jako follow-up hodnocení, které proběhlo po pěti letech od základního hodnocení v roce 2006 za účelem kontroly realizace doporučení poskytnutých za účelem zdokonalení ve všech oborech jeho působnosti. K probuzení zájmu o otázky kvality výuky mezi studenty vyhlásily studentské komory AS anketu: „O nejlepší učitelé“.
Jak se postupuje, jestliže výkony jednotlivých vyučujících jsou zjevně neefektivní? Výsledky hodnocení jsou zohledňovány vedoucím ústavu při celkovém hodnocení a odměňování akademických pracovníků a při jejich pověřování konkrétními úkoly při výuce. V případě přetrvávajících problémů učitele s výukou či se studenty jsou uplatněny i postihy vedoucí někdy až k odchodu ze školy 7
Otázka 5: Jak jsou v rámci své instituce akademičtí pracovníci motivováni k zajišťování a zvyšování kvality výuky? Jak je užitečné hodnocení výkonů ve výuce pro motivační systémy? (jak motivační systémy odrážejí …hodnocení výkonu Existují ve vysokoškolské instituci finanční a nefinanční motivační prostředky zaměřené na výukové aktivity? VŠ C s ohledem na udržení stávající pozice v mezinárodních i národních hodnoceních univerzit má zájem získat a udržet si excelentní pracovníky, schopné dobře učit a vzbudit u studentů zájem o obor a studium a schopné vědeckovýzkumné a tvůrčí práce. VŠ C zve k přednáškové činnost významné odborníky z praxe, odborníky ze zahraničí a zároveň umožňuje svým akademickým pracovníkům přednáškové a tvůrčí pobyty na zahraničních univerzitách. O finančních motivačních prostředcích pojednává Mzdový předpis : Zaměstnanci může zaměstnavatel poskytovat osobní příplatek na základě výsledku jeho hodnocení vedoucím ústavu. Osobní příplatek se přiznává zpravidla na dobu jednoho roku. Zaměstnavatel může zaměstnanci poskytnout odměnu za mimořádný pracovní výkon, za úspěšné splnění mimořádného pracovního úkolu a další činnosti, ale také za ocenění jeho pracovních výsledků při dovršení padesáti let věku a při prvním skončení pracovního poměru po přiznání invalidního důchodu nebo po nabytí nároku na starobní důchod. Odměnu může zaměstnanec obdržet i za mimořádný čin (např. v souvislosti s požárem). O odměně rozhoduje vedoucí zaměstnanec. Zaměstnanci ve vedoucí pozici náleží příplatek za vedení podle stupně řízení a náročnosti řídící práce. Poskytování příplatků za vedení i za zastupování je popsáno v příloze mzdového předpisu. Závěrem této otázky lze konstatovat, že rozsah činností může být zhodnocen i více úvazky na dané instituci, případně odměnami za výsledky různých mimořádných úkolů. Celková kvalita práce a nasazení zaměstnance je posuzována vedoucím ústavu a může být oceněna osobním ohodnocením. Lze říci, že motivační aspekty existují, včetně finančních.
Otázka 6: Odpovědi na Q6 jsou zvláště důležité pro Ewu k napsání kapitoly o učitelích pro knihu využívající výsledky projektu. Můžete si u respondentů vyžádat vyjádření jejich dalších názorů/dojmů na tuto otázku. Vaše vlastní názory jsou rovněž srdečně vítány. Q6:6a Kdo je (a co znamená být) dobrým učitelem na vysoké škole? 6b Co soudí vyučující o vztahu mezi jejich chápáním „dobrého učitele“ a odpovídajícími charakteristikami ESG. Názory studentů na kvality „dobrého (a méně dobrého) učitele mohou být vyjádřeny ve výsledcích nové studentské ankety: „nejlepší učitel“ 6b Co soudí vyučující o vztahu mezi jejich chápáním „dobrého učitele“ a odpovídajícími charakteristikami ESG. Tyto otázky bude možné zodpovědět na základě rozhovorů s klíčovými respondenty.
Příloha 8
Počet studentů na přepočteného akademického pracovníka Zákon nestanoví počty akademických pracovníků potřebných pro vzdělávání studentů přijatých do studia a ani nestanovuje počty zaměstnanců pro školu absolutně. Je zřejmé, že na tento ukazatel má vliv více parametrů Počet studentů na průměrného/přepočteného akademického pracovníka Počty stud. všechny veřejné vysoké školy UK Praha JČU UJEP MU UP VFUB OU UHK SU ČVUT VŠCHT ZČU TUL Upa VUT VŠB-TUO UTB VŠE ČZU MZLU AMU AVU VŠUP JAMU VSP Jihlava VŠTE ČB
343510 49743 12584 10574 39456 21933 2918 9966 8908 8810 22520 3641 16472 9446 10602 22205 22342 13109 19264 20780 10443 1411 331 469 710 2997 1876
2010 Počty akad. Prac. 16 990,6 3 465,3 588,0 458,0 1 414,9 1 143,3 259,3 446,8 388,8 290,9 1 500,4 414,5 822,1 549,9 513,0 997,6 1 016,3 396,5 582,5 586,0 507,4 260,6 56,4 75,7 131,1 86,8 38,4
Počty stud./akad.prac. 20,22 14,35 21,40 23,09 27,89 19,18 11,25 22,30 22,91 30,29 15,01 8,78 20,04 17,18 20,67 22,26 21,98 33,06 33,07 35,46 20,58 5,41 5,87 6,20 5,42 34,52 48,85
9
60,00
Počet studentů/ akad. prac.
50,00
40,00
30,00
Poč. stud./akad. Prac.
20,00
10,00
SU VU VŠ T C H T ZČ U TU L U pa VŠ VU B- T TU O U TB VŠ E Č ZU M ZL U AM U AV U VŠ U P VS J A M P U Ji h VŠ l av TE a Č B Č
U P VF U B O U U H K
vš ec hn y U VŠ K P ra ha JČ U U JE P M U
0,00
Veřejná vysoká škola
Průměrný počet studentů na akademického pracovníka je velmi důležitý ukazatel. Vezmemeli v úvahu, že hlavní činnost akademického pracovníka představuje výuková a výzkumná činnost, tak je zřejmé, že tento ukazatel nepostihuje zapojení akademických pracovníků do výzkumné činnosti, která je u jednotlivých pracovníků i celých škol různá. V průměru podle prostředků poskytovaných na výzkumnou činnost představuje asi jednu třetinu pracovní kapacity veřejných vysokých škol, ale u některých překračuje i polovinu ve vztahu k rozpočtu vysoké školy. Je zřejmé, že tento ukazatel bude závislý na uskutečňovaných typech studijních programů, na oboru, ale také významně na výzkumné a vývojové činnosti zúčastněných akademických pracovníků. Bohužel dostupné statistiky neuvádějí u jednotlivých vysokých škol vytíženost akademických pracovníků ve výzkumu a vývoji. Asi by bylo možné tento faktor postihnout např. na základě osobních nákladů v projektech výzkumu a vývoje. U srovnatelných fakult se srovnatelnými studijními programy může tento ukazatel vyjadřovat efektivitu využití finančních prostředků, ale také možnou nezodpovědnost při přílišném počtu studentů na jednoho akademického pracovníka. Ukazuje se, že u oborů lékařských, veterinární medicíny, farmacie apod., kdy výuka probíhá především v prezenční formě se počet studentů na učitele mezi jednotlivými fakultami liší málo (rozdíly do 10%), u fakult s obory ekonomickými a některými pedagogicky zaměřenými jsou počty studentů na jednoho akademického pracovníka výrazně vyšší a i výrazně odlišné u jednotlivých škol, zvláště, vezmeme-li v úvahu i některá dostupná data o soukromých vysokých školách, kde vysoký počet studentů na učitele je způsoben i vysokým podílem studentů v kombinované formě studia (jedna ze soukromých vysokých škol, zaměřená na humanitní, ekonomické a pedagogické obory, uskutečňující své studijní programy ve velké míře v kombinované formě vykazovala v určitém období až 90 studentů na přepočteného akademického pracovníka. V devadesátém roce byl průměrný ukazatel počtu studentů na učitele, na všech tehdy státních vysokých školách, asi 9 studentů na jednoho učitele. Po přijetí vysokoškolského zákona č,172/1990 SB. a svěření pravomoci rozhodovat o počtech studentů vysokým školám při zachování indexového financování tento ukazatel do roku 1992 poklesl asi o 10% (především 10
omezením tehdy dálkového a večerního studia, které vysoké školy považovaly za nekvalitní). Zavedením normativního financování v roce 1993 začal tento ukazatel narůstat a v roce 2010 vykazuje hodnoty uváděné v tabulce a přiloženém grafu. Dosud nebylo provedeno žádné zhodnocení optimálního počtu studentů na jednoho učitele v závislosti na typu a oborech studia. Globálně jsou naše poměry srovnatelné s poměry ve vyvinutých zemích OECD, ale bez podrobnější analýzy, která by uvažovala i podíl mezi prezenčním a distančním studiem a používanými technologiemi výuky nelze posoudit, zda i kvalita výsledků, tj absolventů bude srovnatelná. Podle údajů z výročních zpráv na soukromých vysokých školách působilo v r. 2010 celkem 1 693 akademických přepočtených pracovníků (z toho bylo profesorů 9,5 %, docentů 17,9 %, odborných asistentů 50,8 %, asistentů 15,9 %, lektorů 3,4 % a vědeckých pracovníků 2,5 %). Průměrný počet studentů na učitele činí v tomto roce vzhledem k celkovému počtu studentů 57486 na soukromých vysokých školách 33,96. Rozpětí v počtu studentů na akademického pracovníka na všech vysokých školách je velmi vysoké. Pohybuje se od 5,4 studentů na 1 akademického pracovníka u AMU a JAMU (obecně u uměleckých vysokých škol jde o velmi nízké počty studentů na 1 akademického pracovníka), přes průměr 20,2 studentů na 1 akademického pracovníka na veřejných vysokých školách (těsně u průměru se pohybují UP, UJEP, UHK, OU, JČU, ZČU, UPa, , VŠB-TUO a MZLU), (výrazně poměr převyšují (50% a více) SU, UTB, VŠE, ČZU) až po nejnovější neuniverzitní veřejné vysoké školy VŠP Jihlava a především VŠTE České Budějovice, kde jde o nejvyšší počty studentů na akademického pracovníka. (Současně s nejnižším zastoupením profesorů a docentů.) Rozpětí je v rozsahu téměř devítinásobku a nepochybně souvisí s oborovou diverzifikací studijních programů, s formou studia, s dobou vzniku vysoké školy, případně s dalšími vlivy. Toto rozpětí nevystihuje specifika jednotlivých fakult. Na soukromých vysokých školách je průměrný počet studentů na jednoho akademického pracovníka cca 34. Shrneme-li, můžeme říci: • Neexistuje žádná zákonná norma, která by regulovala počet studentů na jednoho akademického pracovníka • Průměrná hodnota počtu studentů na veřejných vysokých školách odpovídá i průměru zemí publikovaných OECD. • Je zřejmé, že počet studentů na akademického pracovníka je na soukromých vysokých školách výrazně vyšší než na veřejných vysokých školách. • Primárně je počet studentů na jednoho akademického pracovníka ovlivněn typem studijního programu (v bakalářských studijních programech je obecně více studentů na jednoho akademického pracovníka), oborem studia (nejméně studentů na jednoho akademického pracovníka je v umělecky zaměřených programech na umělecky orientovaných vysokých školách – AMU, AVU, VŠUP a JAMU a na medicínských fakultách v oborech lékařských – cca 8 studentů na akademického pracovníka, v oboru zubní lékařství okolo 5 studentů. Velký počet studentů na jednoho akademického pracovníka je v ekonomicky zaměřených oborech a v oborech humanitně zaměřených) a dále formou studia, kdy v kombinovaných a distančních formách je tento ukazatel také podstatně vyšší. Podstatně vyšší jsou počty studentů na jednoho akademického pracovníka na soukromých vysokých školách, v průměru 34 oproti 22,2 na veřejných vysokých školách, kdy ale není jasné, zda je to dáno typem školy či převahou kombinované formy studia. • Z diskuzí s akademickými funkcionáři vyplynulo, že i když zaměstnání akademických pracovníků na veřejných univerzitních vysokých školách je v kompetenci děkanů fakult a obvykle neexistuje žádný regulační vnitřní předpis stanovující počty učitelů 11
tak nedochází k závažným problémům mezi vedením fakult a vedením školy. Mechanizmy rozdělování prostředků získaných za výuku jsou vesměs dostatečné pro samoregulaci chování děkanů.
12
