Výchova učňovské mládeže ve vývoji socialistické společnosti

Výchova učňovské mládeže ve vývoji socialistické společnosti PaedDr. PhDr. FRANTIŠEK KORSELT, CSc., katedra pedagogiky filozofické fakulty Univerzity Karlovy, Praha

Mládež po vyučení nastupující do zaměstnání se stává tvůrcem materiálních hodnot, které jsou základem veškerého života společnosti. Lidé bezprostředně vytvářející materiální hodnoty představují jako celek nejen základní výrobní společenskou sílu, ale rovněž i rozhodující sílu politickou. Úkolem učňovských zařízení je příprava mládeže pro dělnická povolání, všestranná příprava mladého člověka jako příslušníka dělnické třídy. Ne for­ mování v úzkém rámci dané profese, ale v celé šíři charakteristik dělnické tří­ dy. Právě tato skutečnost je východiskem rozboru zaměřujícího se na výchov­ nou práci ve středních odborných učilištích v podmínkách uskutečňování pro­ jektu dalšího rozvoje československé výchovně vzdělávací soustavy. Učňovská mládež, která vstupuje do obecně historického procesu jako ak­ tivní síla, představuje zhruba 60 % veškeré mládeže ve věku od 15 do 18 le ť ) Výchozí, určující charakteristikou, s níž učňovská mládež vstupuje do živo­ ta, do fáze přípravy pro své nastávající povolání, je její sociální původ. Proto je i výchozím momentem nazírání specifických rysů mládeže nastupující do učebního poměru. V úhrnu veškeré dělnické mládeže vymezené hranicí 15—29 let^) je třeba konstatovat, že „i dnešní mladí dělníci a dělnice pocházejí ve své většině z děl­ nických rodin...“’) „Na rozdíl od starších skupin dělnické třídy, pro něž je příznačné, že se v dr­ tivé většině rekrutují zase z dělnické třídy, lze u dnešní naší dělnické mládeže konstatovat, že je co do svébo sociálně třídního původu různorodější. I když je také ve své většině tvořena příslušníky dělnických rodin, zahrnuje rovněž větší počet těch, kteří pocházejí z rodin zaměstnanců, družstevních rolníků a inteligence. Tento trend vývoje bude i nadále nesporně pokračovat.“^) Přitom však nelze podceňovat jednoznačně dosud převládající opačný trend: „Volba vyššího vzdělání, zvláště vzdělání vysokoškolského, je dosud sil­ ně determinována postavením rodiny mladého člověka ve společenské dělbě práce, kvalifikací a vzděláním rodičů. Proces volby povolání je silně ovlivňo­ ván u mladých lidí prostředím rodiny, sociálním prostředím v užším slova smyslu, což se ve svých důsledcích projevuje jako poměrně silná tendence dětí a mládeže setrvávat při stejném nebo podobném povolání a vzdělání, jaké mají jejich rodiče či blízcí příbuzní a známí.“’) 437

Na jedné straně — praktičností a relativní jednoznačností se vyznačující kontakt s materiálním životem společnosti představuje solidní východisko všestranné vzdělanostní úrovně dnešního moderního, socialistického dělníka. Na straně druhé — u řady dětí z dělnických rodin existuje na základní škole malá motivace k získávání školních znalostí, což snižuje pozitivní vliv působe­ ní objektivních podmínek. Je zcela přirozené, že do učebních oborů nevyžadu­ jících náročnou teoretickou průpravu vstupují vesměs mladí lidé s nízkou úrovní znalostí ze základní školy. Spolu se sociálním původem je dalším určujícím, dialekticky rozporně půso­ bícím činitelem formování specifických rysů učňovské mládeže charakter pro­ fesionální přípravy. Je to právě odborný výcvik, který dále rozvíjí v rodinném prostředí získané typické rysy učňovské mládeže jako formující se části děl­ nické třídy. Výrazný praktický přístup k okolnímu světu, který je učňovské mládeži by­ tostně vlastní již způsobem života v rodině, je pracovní výchovou — odbor­ ným výcvikem, tvořícím základ všestranné profesionální přípravy — prohlu­ bován. Navíc si učni často přetvářejí motivaci k učení tehdy, přesvědčují-li se o funkčnosti teoretických poznatků pro svou praktickou, profesionální čin­ nost, pro svou nadcházející práci kvalifikovaného dělníka. I když v oblasti odborného výcviku jde zpočátku o důraz na kvalitu prová­ děných pracovních úkonů, má i tato skutečnost nemalý podíl na rozvoji jejich mravního charakteru i získávání potřebných poznatků. Učí kázni, přemýšlivosti, přesnosti, je celkovým předpokladem všestranného růstu v oblasti mravní i poznatkové. Tehdy, když učeň začíná být zainteresován na kvalitě i kvantitě práce vyko­ návané v součinnosti s pracovním kolektivem, dostává se v rámci společenské dělby práce do postavení příslušníka dělnické třídy. Tím jsou vytvořeny zá­ kladní, výchozí podmínky záměrného formování kolektivismu. Jde o podstat­ nou skutečnost, o specifické přednosti učňovského školství z hlediska formo­ vání kolektivního vědomí. Jde o výchozí moment záměrného výchovného pů­ sobení, na němž byla založena všestranná formativní činnost klasika kolektiv­ ní výchovy A. S. Makarenka. Východiskem výchovně vzdělávacího působení se nutně stává i skutečnost, že odborný výcvik je zdrojem nemalé části příjmů učiliště představujícího sa­ mostatnou hospodářskou jednotku. V důsledku toho jsou všichni účastníci vý­ chovně vzdělávacího procesu tou či onou měrou zainteresováni na výsledcích své práce. To se přirozeně nemůže neodrážet ve vzájemných vztazích všech účastníků prováděného výchovně vzdělávacího procesu vázaného na pracovní výsledky učňů. Z toho důvodu se nejen mistři odborného výcviku, ale rovněž učitelé a vychovatelé jistou měrou dostávají do pozice spolupracovníků učňů. Z tohoto pohledu jsou posuzováni i samotnými učni. V důsledku toho nutně existuje ve vzájemných vztazích více otevřenosti se všemi tomu odpovídající­ mi důsledky. Praxe ukazuje, že učni větší měrou než ostatní mládež, která se připravuje na své příští povolání v typech školských institucí působících mimo sepětí s materiální výrobou, odsuzují takové negativní jevy, jako je např. ďomýšli438

vost a privilegovanost. Kvalitativní analýza kázeňských přestupků prováděná v Domově mládeže středního odborného učiliště stavebního v Benešově u Prahy prokázala jasný poměr učňů k těmto negativním jevům. „Domýšlivost a chlubivost označili všichni učni za vlastnosti, které jim u druhých lidí nejvíce vadí. Na otázku „Proč?“ ... „protože chtějí ukázat, že jsou něco víc než druhý lidi...“, „. . . chtějí ukázat, že mají na něco víc, na co nemají ostatní. . ’) Vztah učňů k privilegovanosti svých kolegů opět ilustruje specifiku jejich mravního nazírání: „Těchto učňů, kteří mají určité privilegované p>ostavení, si potom ostatní učni, jak uvedli v rozhovoru, nevšímají nebo jim dělají „na­ schvály“. Jako důležitý faktor zde působí postoj „privilegovaných učňů ke sku­ tečnosti, že jsou vychovateli upřednostňováni. Ve většině případů, jak uvedla většina učňů v rozhovorech, se ze svého postavení snaží „privilegovaní“ těžit a dostávají se do konfliktu s ostatními učni“.*) V prostředí vyznačujícím se kooperací získává své specifické rysy nejen uč­ ňovská mládež, ale rovněž všichni pedagogičtí pracovníci, kteří se podílejí na její přípravě. Učitelé, vychovatelé spolu s učni si nemohou dovolit ztrácet pří­ mý kontakt s jednoznačně působícími potřebami učiliště jako hospodářské jednotky. Na rozdíl od jiných typů škol, včetně škol vysokých, zde není místo pro zdlouhavé úvahy. Do popředí se dostává věcnost, rozhodnost a řada dal­ ších kvalit odpovídajících charakteru materiální výroby. Čelné postavení má autorita a zdravé sebevědomí vedoucího kolektivu. Autorita založená na od­ borné i morální připravenosti tuto funkci plnit z hlediska jednoznačně působí­ cích potřeb materiální výroby, které si žádají být respektovány. Zájmy učiliště jako hospodářské jednotky se nemohou neodrážet ve výběru a uplatňování výchovných prostředků. Oproti školským zařízením působícím mimo výrobní sféru se nabízí, přímo přenáší materiální zainteresovanost do záměrného výchovně vzdělávacího působení mimo bezprostřední rámec výro­ by. Výrazné rysy tohoto přístupu se specifickou formou odrážejí např. v uplat­ ňování trestů, které nejsou pouze „nutným zlem“, ale naopak z určitého hledis­ ka mají velice významné, nezastupitelné postavení ve výrobním procesu. V zá­ sadě proto, že představují organické pokračování tlaku potřeb materiální vý­ roby, subjektivně organizovaný tlak k naplňování objektivních požadavků výroby. Tuto skutečnost opět ilustrují závěry kvalitativní analýzy kázeňských přestupků prováděných v domově mládeže jednoho středního odborného uči­ liště. V pedagogických denících jsou uvedeny tyto záznamy reprezentující pře­ stupky narušující činnost kroužků: 1) Učeň „P. Š. přes přísný zákaz přinesl na internát láhev vína, při rozhovoru s vychovatelem uvedl, že proto, aby oslavil své narozeniny. Byl mu snížen plat na základ po dobu jednoho měsíce“.’) 2) Učeň „A. N. se bez dovolení vzdálil z internátu a odjel do Prahy. Vychova­ teli se potom přiznal, že si domluvil se svou dívkou, která studuje v Praze, schůzku... Bylo mu uloženo snížení kapesného na základ po dobu jednoho měsíce a zákaz vycházek po dobu 14 dnů.“'®) Přitom ale nelze nebrat v úvahu ani druhou stránku věci, působící při vý­

439

chově opačným směrem. Tou je relativně menší čitelnost finančních postihů u učňů ve srovnání s řadou studentů gymnázií. Ti studenti gymnázií, kteří mají poměrně malé kapesné, pociťují jako velice citelný zásah do svého rozpoč­ tu, musí-li hradit poškozenou věc. U učňů např. 3. ročníku s příjmem zhruba 1 000 Kčs nečiní obvykle zvláštní problém zaplatit např. 50 Kčs. Možnost uplatnění materiálních postihů i za přestupky bezprostředně ne­ ovlivňující výsledky učňovy práce má v každém případě své kladné stránky. Učeň je veden k tomu, aby na sobě samém pociťoval, a tudíž si uvědomil kon­ tinuitu všestranně prováděné profesionální přípravy jako uceleného komple­ xu. Aby si uvědomoval — stejně jako dělník — důležitý význam spjatosti osobního života s činností pracovní, zhodnocování mimopracovní činnosti pracovními výsledky, její ekonomický dopad na vlastní osobu. Jde z pedagogického hlediska o všestranněji, optimálněji působící výchovný prostředek organicky spjatý s materiální výrobou. Učeň nežije „ve stálém stra­ chu“, přestupek je pro něj vyřešen jednoznačně působícím postihem, organic­ ky vyrůstajícím z jeho povinností, které dobře zná. Ve srovnání se školskými zařízeními jiného typu, kde neexistují uvedené postihy, se vše v zásadě „sčítá“ ke „dni“ rozhodování o celkové způsobilosti pro lákavou životní dráhu. Jedno­ značně, pod bezprostředním vlivem materiální výroby působícím prostředí se mladému člověku „dýchá“ volněji, nehrozí ani různé výchovné „kontraindikace“. Toto výchovné klima — v mnoha ohledech jednoznačně působící — odpo­ vídá věkovým zvláštnostem mladých lidí, potřebám výchovy. Je to prostředí v mnoha směrech „humánnější“, optimálně formující mravní profil příslušníka dělnické třídy. Je to organické působení v souladu s potřebami výroby a s po­ třebami zdravého rozvoje mladého člověka. Organické sepětí materiálního ži­ vota společnosti s biologickým a duchovním rozvojem individua. Využívání specifiky formujícího vlivu materiální výroby v konkrétní, záměrně prováděné všestranné výchovně vzdělávací práci, pro niž právě zde, v materiální výrobě, nalézáme zdroj inspirace a poučení. Obecně pozitivní dosah praktické profesionální přípravy učňovské mládeže pod vlivem činitelů biologické a sociální povahy představuje vnitřně rozporný proces. Svědčí o tom následující zkušenosti ze středního odborného učiliště Dopravních podniků hl. m. Prahy v Praze 5-Motole, které současně vykreslují specifické podmínky dosahu odborného výcviku na celkovou přípravu učňů: Odborný výcvik, který zpočátku učňům prvního ročníku připadá jako zdlou­ havý a nelíbivý, má své přednosti. Učí nejen základním dovednostem, ale sou­ časně učí trpělivosti, sebepřemáhání. V druhém ročníku nabývají učni určitých manuálních dovedností. V této fázi odborného výcviku dochází k jejich dife­ renciaci podle celkové biologické a sociální vyspělosti. U starších učňů vlastní praxe vyvolává současně zvýšený zájem o teorii i rozvoj zájmové činnosti or­ ganizované učňovským zařízením, rozvoj domácího kutilství. Oproti tomu vě­ kově mladší učni začínají být svými počátečními manuálními dovednostmi „oslněni“, přeceňují je, což vede k poklesu jejich zájmu o teorii a v důsledku toho i ke zhoršování prospěchu. Ke zmíněné diferenciaci zjevně dochází na základě sociální zralosti. Nicmé­

440

ně z toho vyplývá i skutečnost, že učni obou skupin přikládají praxi koneckon­ ců centrální postavení ve své profesionální přípravě. Je to právě ona, která re­ prezentuje v jejich očích vlastní profesionální přípravu. Učni jasně vidí její všestrannou zhodnotitelnost v osobním životě, což představuje důležitý fak­ tor, o nějž by se záměrné výchovně vzdělávací působení v učřiovských zaříze­ ních mělo opírat. Ve třetím ročníku dochází k diferenciaci na učně vykazující zájem o vlastní obor a na učně tzv. studijního typu. V důsledku toho u prakticky zaměřené části učňů nastává vzrůst profesionálního sebevědomí, ale do jisté míry i sku­ tečný, praxí podložený zájem o teoretickou přípravu. Oproti tomu u skupiny učňů studijního typu nastává výrazné zvětšení zájmu o teoretické předměty zvláště všeobecně vzdělávacího charakteru. Ve čtvrtém ročníku u těchto učňů dokonce nastává nežádoucí zhoršování prospěchu v odborných předmě­ tech.“ ) V těchto negativních případech pak vyvstává rozpor mezi teorií a praxí, jejž nelze označit za vlastní učňovskému školství socialistické společnosti. Zname­ ná to, že systém přípravy prováděný v rámci učňovských oborů s maturitou musí být výrazně zaměřen proti možným negativním jevům odtrhávání teorie od praxe, jehož důsledky směřují proti správnému chápání teorie jako odrazu veškeré společností realizované praktické činnosti, včetně společensko-politické angažovanosti. Takto odtrženě od praxe pojímaná teorie, stane-li se zá­ kladem profesionální aktivity, směřuje k nekritickému nadřazování vlastní od­ bornosti nad političnost odrážející veškerý společenský pohyb. Zavádění učebních oborů s maturitou nepochybně odpovídá potřebám zrychlujícího se tempa vědeckotechnického pokroku. Navíc se tento typ střed­ ní školy ukazuje v mnoha směrech progresivní z hlediska pokračování ve stu­ diu na vysoké škole. To ovšem za předpokladu, že o přijetí na vysokou školu budou rozhodovat nejen teoretické znalosti, ale i výsledky odborného výcvi­ ku, mající své prokazatelné společensko-politické důsledky. Odborný výcvik, představující výchozí platformu veškerého záměrného vý­ chovně vzdělávacího působení, však sám o sobě nerozhoduje o celkové kvali­ tě přípravy. Význam teoretické přípravy zvláště v podmínkách zrychlujícího se tempa vědeckotechnického rozvoje narůstá. Přes rostoucí význam teoretic­ ké přípravy nelze teorii nadřazovat nad praxi. Teorie nesmí ztrácet kontakt s praxí, musí s ní zjevně korespondovat v tom smyslu, aby učni byli s to chápat její význam pro praxi, její bezprostřední přínos pro vlastní profesionální čin­ nost a v neposlední řadě i pro svůj osobní život. Některé zkušenosti, jež hovoří o neuspokojivých výsledcích v teoretické přípravě a zároveň napovídají o snížené kvalitě výchovného působení odbor­ ného výcviku, se vyskytují na některých středních odborných učilištích staveb­ ních. Z určitého hlediska o tom např. svědčí závěry z výsledků písemné části závěrečné učňovské zkoušky učebního oboru zedník na středních odborných učilištích v Praze, kde se doslova říká: „Výsledky písemné části závěrečné učňovské zkoušky nás nemohou jistě uspokojovat, ale s přihlédnutím k výsledkům vstupních prověrek je třeba kon­ statovat, že vyučující na středních odborných učilištích stavebních vykonali

441

značný kus poctivé práce. Problémem stále zůstává motivace učňů ke studiu a vzdělávání, k přesnému a svědomitému plnění úkolů, které jim naše společ­ nost v budoucnu bude ukládat.“'^) Na celkově nižší úrovni výsledků výchovně vzdělávací práce v přípravě uč­ ňů středních odborných učilišť stavebních se podílí řada objektivně i subjek­ tivně působících činitelů. Mimo neuspokojivou úroveň znalostí učňů získaných již na základní škole to je i ne zcela uspokojivý stav pracovní disciplíny ve vý­ robní, stavební praxi. Zásadní obrat v ne zcela uspokojivé úrovni úhrnného výchovně vzdělávacího procesu je třeba spatřovat v komplexu opatření. Opa­ tření by měla řešit otázku v rovině jednotného výchovně vzdělávacího půso­ bení školy s výrobním závodem, kde učni vykonávají odborný výcvik. Rovněž by měla posílit široké využívání dobrých, praxí ověřených nápadů jednotli­ vých pracovníků podílejících se na přípravě učňů. Tím spíše, existují-li pozitiv­ ní, snad ani u těchto učňů nepředpokládané všestranně široké vzdělanostní tendence, které mohou být pro výchovné účely velmi dobře zhodnotitelné. Například v Domově mládeže středního odborného učiliště stavebního v Benešově u Prahy existují kroužky pěvecký, recitační, dramatický, hokejový, šachový, turistický, kroužek kopané, odbíjené, kroužky modelářské, kroužek truhlářský. Z celkového počtu zkoumaných 96 učňů nenavštěvují pouze 3 ně­ jaký kroužek. „64 učni navštěvují sportovní kroužky, 52 učni kroužky kulturní­ ho zaměření a 42 učni kroužky technického zaměření.“” ) „Některé kroužky, u nichž by bylo možné předpokládat, že chlapci, kteří se učí v uvedených oborech, nebudou mít o ně příliš velký zájem, vykazují dob­ rou činnost. Jedná se především o recitační a pěvecký kroužek, který se účast­ ní okresních i krajských soutěží a vystupuje při různých příležitostech.“*“) Jedním z řady dílčích opatření, jak zvýšit bezprostřední zájem učňovské mládeže o teoretickou přípravu, může být soutěžení jako prostředek hodnoce­ ní stiidijních výsledků učňů. Tento prostředek „v rukou“ schopného pedagoga může vést k výrazným úspěchům v práci tím spíše, že odpovídá charakteru dělnické profese i věkovým zvláštnostem učňovské mládeže, výrazně pozitiv­ nímu vztahu učňů ke sportu s jeho soutěživým charakterem. Na metodu soutěžení je třeba nahlížet jako na aplikaci inspirujících zkuše­ ností z výrobního procesu. Jako na záměrně výchovně působící kvalitativní shodu výrobních a výchovně vzdělávacích podmínek. Jako na snahu o sblížení obou nezastupitelných forem všestranné přípravy učňů — teoretické a pra­ covní —, které v tomto pojetí skýtá další možnosti pro uplatnění nápaditosti a tvůrčího myšlení všech výchovně působících pracovníků.*’) K posílení všestranného sepětí teorie s praxí — tedy nejen v rovině odbor­ né, ale do jisté míry i v souvislostech společenských — může přispět i zájmová činnost. „Prostřednictvím práce v zájmových kroužcích, které mají jednak vztah k učební látce, mohou učni postupně pronikat do odborné podstaty své zájmové činnosti, ale současně se seznamovat s hospodářským a kulturním ži­ votem společnosti. Je důležité, aby zájmové kroužky v učilištích nepracovaly izolovaně, ale aby byly v neustálém styku s kulturními a hospodářskými insti­ tucemi a společenskými organizacemi.“*®) V obecné rovině pak lze tento pří­ stup hodnotit jako sepětí teorie s praxí na bázi političnosti s odborností. 442

Tam, kde v učňovských zařízeních existují nedostatky či rezervy ve výchov­ ně vzdělávací práci, je nutné obrátit pozornost k odbornému výcviku, tvořící­ mu bázi všestranné přípravy. Na prvém místě je třeba se ptát, do jaké míry je využito nemalých možností, jež odborný výcvik jako východisko veškerého formativného úsilí nabízí. Je třeba se ptát na kvalitu výchovného působení prostředí, v němž učni přicházejí do styku s profesí. Zda organizace odborné­ ho výcviku vytváří sociální klima vyžadující od každého jednotlivce pracovní disciplínu. Klima, jež odpovídá sociální a v neposlední řadě i biologické vyspě­ losti učňů. Jestliže právě zde, v oblasti odborného výcviku, existují některé zá­ sadní nedostatky, potom jakákoli dílčí opatření v ostatních oblastech přípravy nemohou vést k zásadním a trvalým pozitivním změnám, nemohou se dostavit ani potřebné výsledky v sepětí teorie s praxí ve výchovně vzdělávacím proce­ su. Výrazně praktický přístup k životní realitě jako předpoklad jejího správné­ ho chápání v širších společenských souvislostech, tato výrazná tendence ke kolektivismu, je v souladu s potřebami rozvíjejích se výrobních sil a výrobních vztahů. Na druhé straně ovšem nedostatečná stimulace zvyšování všestranné teoretické úrovně v oboru i širšího vzdělanostního zázemí v otázkách společensko-politických je v rozporu s rozvojem výrobních sil a výrobních vztahů. Je v rozporu s obecnými potřebami rozvoje socialismu, brzdí zákonitý, nutně se prosazující úhrnný trend rozvoje typických rysů moderního, pokrokového socialistického dělníka. O celkovém pozitivním trendu tohoto směru svědčí závěry sekundární ana­ lýzy prováděné ÚV SSM, kde se doslova píše: „Jestliže v roce 1970 v souboru 20—29letých dělníků vykazovalo 3,5 % neukončené základní vzdělání, pak tento typ vzdělání ze souboru 40—491etých dělníků mělo plných 20,2 % a u 50—59letých dokonce 30,2 %: vyučených bylo ve stejném roce ze souboru 20—29letých 62,5 %, ze 40-491etých 53 % a z 50—591etých 47,2 %. Ve skupině 20—29letých vyučených dělnic byl dvojnásobně větší počet než ve skupině 50—59letých vyučených dělnic. Trend rostoucího vzdělání v 70. letech dále pokračoval. Dá se předpokládat, že počet vyučených dělníků ve věkové skupi­ ně 1 9 -2 9 let se dnes pohybuje okolo 70 %.“” ) Nejde však o růst vzdělanostní úrovně ve sféře čistě profesionální. Je zcela zákonité, že úměrně s tím roste i všestranný rozvoj potřeb člověka. Proto nás nikterak nepřekvapuje, že „některé výzkumy ukazují i na přibližně 50 % zájem dělnické mládeže o vážnou hudbu.“'®) Zákonitý trend růstu všestranné vzdělanostní úrovně dělnické mládeže se nemůže specifickou formou neodrážet ve společensko-politické aktivitě. „Ana­ lyzované výzkumné poznatky potvrzují, že společensky angažovaní dělníci (tak jako i u ostatních skupin mládeže) si v podstatně vyšší míře než politicky neorganizovaní zvyšují vzdělání a kvalifikaci — především členové a funkcio­ náři SSM. Přitom se zde ukazuje i zpětná vazba, tj. vliv růstu kvalifikace na socialistickou pracovní iniciativu, zejména v účasti na Zenitu, kolektivních so­ cialistických závazcích, členství v BSP a v zájmu o zlepšovatelskou aktivi­ tu.“'®) Není to ale výhradně důsledek motivace každého jednotlivce, ale rovněž

443

i záměrné působení vnějších stimulujících vlivů. U členů SSM a KSČ společ­ nost poskytuje větší možnosti osobního rozvoje. S ohledem na vztah společensko-politické aktivity a vzdělanostní úrovně lze dokonce tvrdit, že jde o jeden a tentýž jev, přičemž v konkrétních situacích může převládat jedna z obou jeho stránek. Kvantitativní a kvalitativní úroveň společensko-politické angažovanosti je také odrazem stavu všestranné vzdě­ lanostní úrovně. A právě ve společensko-politické aktivitě, která je určitým in­ dikátorem mravně politické vyspělosti a všestranné vzdělanostní úrovně, na­ cházíme opět některé shodné rysy u mladých dělníků a učňů. Z nadhledu již vyzrálejších rysů společensko-politické aktivity mladých dělníků lze lépe a plastičtěji podat jejich charakteristiku právě u skupiny učňovské mládeže. „Ze skutečnosti, že třetina dělnické mládeže je organizována v SSM, je zřej­ mé, že dělnická mládež má v této organizaci převahu oproti ostatním skupi­ nám mládeže. Přesto však vyšší organizovanost v SSM je u vysokoškoláků a středoškoláků — studující mládeže a dále u ostatních kategorií pracující mládeže než u mládeže dělnické.“^®) Nižší stupeň organizovanosti dělnické, včetně učňovské mládeže v SSM ješ­ tě nedokazuje menší míru rozvoje kolektivismu u těchto sociálních skupin. Naopak může dokonce svědčit o větší míře upřímnosti politického přesvědče­ ní těch, kteří do SSM vstoupili, o jejich větší uvědomělosti, a tudíž v neposled­ ní řadě o větší akceschopnosti organizací SSM. . „Společensko-politická aktivita dělnické mládeže však není evidentní pouze z výčtu členství a funkcí a účasti v jednotlivých formách této aktivity, ale pro­ jevuje se i v určité formě nespokojenosti. Jde o nespokojenost, která je proje­ vem zdravé kritičnosti a zároveň pozitivního úsilí o odstranění nedostatků v organizaci a řízení práce a některých nešvarů v ekonomickém i společen­ ském životě.““*) Kritičnost a s ní spojené kolektivní úsilí zaměření proti individualismu v pracovním a společenském životě odpovídá revolučnímu charakteru dělnic­ ké třídy, určenému místem dělnictva v systému společenských vztahů. Odpoví­ dá charakteru práce vyžadující přesnou organizaci, jednotu vůle všech členů pracovního kolektivu, kteří jsou zainteresováni na jejích výsledcích. V opač­ ném případě, vázne-li organizace součinnosti jednotlivých složek pracovního kolektivu, práce tohoto charakteru přináší minimální výsledky, v krajním pří­ padě nepřináší požadované výsledky vůbec. Charakter dělnické práce se ovšem neobejde bez stmelující autority vedoucí­ ho kolektivu, který je povinen v zájmu dosahování požadovaných kvalitních výsledků zabezpečovat jednotu vůle, nikoli však jakoukoliv jednotu. V žádném případě „jednotu“ vyznačující se slepou poslušností ani „jednotu“ vzniklou na základě kompromisů „s cílem dosažení výhodnosti pro všechny“, což v praxi znamená prosazení nejvlivnějšího dílčího zájmu a v podstatě nevýhodnost pro nositele zájmů jiných s tím, že skutečné zájmy všech se vytrácejí. Naopak jde o uvědomělou, kolektivistickou součinnost, nadřazující zájmy kolektivu dílčím zájmům jednotlivců. Jedná se o kolektivistickou součinnost, která jediná napl­ ňuje skutečné zájmy všech, která jediná je zárukou skutečně pevné pracovní disciplíny jako předpokladu úspěšné práce vykonávané pro společnost.

444

Této skutečnosti si byl plně vědom A. S. Makarenko, který autoritě ve vý­ chovném procesu, v pracovním a politickém životě přikládal zásadní důleži­ tost. Proto rozbor této problematiky ve výchovně vzdělávací práci s učňov­ skou mládeží nutně vykazuje obecnou myšlenkovou shodu s Makarenkovými pedagogickými závěry. „Výzkumy poskytují následující poznatky o charakteristických znacích vě­ kově homogenní mladé pracovní skupiny:... skupina je velmi často sevřená kolem autoritativního jádra, vyhraněné vztahy, konflikty spíše otevřené, struk­ tura skupiny sevřená, dobře rozvinutá, spíše dynamická než statická.. Podávaná charakteristika plně koreluje s objektivním hodnocením dělnické třídy v procesu naplňování její historické úlohy. Stejně jako se pracovní ko­ lektiv neobejde bez jednotného vedení, neobejde se ani revoluční boj dělnické třídy, má-li být úspěšný, bez jednotící autority svého předvoje — politické or­ ganizace. Žádný kolektiv, ať kolektiv mikrostrukturálního, či makrostrukturálního rozsahu, se neobejde bez nutnosti existence svého jádra, v němž se největší měrou koncentrují kvalitativní třídně politické rysy jako východisko je­ jich dalšího rozvoje a šíření. Uvedenou empiricky zjištěnou charakteristiku v určitém smyslu potvrzují i ne zcela ojedinělé případy smyslu pro humor v pracovních kolektivech dělní­ ků. Dělníci si velmi často prověřují nově jmenovaného vedoucího kolektivu z hlediska jeho autority. Zda je na potřebné úrovni, aby odlišil chytře skrytou hloupost od pravého stavu věci, zda je schopen přijmout žert, neurazit se. Jestliže vedoucí neodhalí „nastraženou pasť a přitom se neurazí, že „nale­ těl“, jeho autorita obvykle neutrpí. Naopak do popředí se dostává neformální kolektivní solidarita, vyznačující se účinnou pomocí v situacích, kdy ji nadříze­ ný potřebuje. Jestliže se urazí, odhaluje svou slabou stránku, nedostatek důvě­ ry ve vlastní odborné a řídící schopnosti, které jsou rozhodujícím činitelem získání autority vedoucího. Neprokáže-li vedoucí před kolektivem svou auto­ ritu, nezískává obvykle ani důvěru jako vedoucí a koneckonců ani jako odbor­ ník. Je to svým způsobem zcela přirozený, neformální projev sepětí političnos­ ti s odborností. Právě v tomto celkovém směru usiluje kolektiv o zjištění pravého stavu věci. Uspěje-li vedoucí po odborné stránce, což nebývá zcela obvyklé, a současně odpoví na žert obdobným způsobem, dosáhl velkého „vítězství“, které pracov­ ní kolektiv vítá. Jde o dialektjku kolektivního „boje“, kde nemusí být vůbec po­ ražených. Výsledkem bývá vzájemná důvěra, vzájemná úcta, chuť do společné kolektivní, třeba i velice těžké a náročné práce. Přitom však není pro vedoucí­ ho nezbytně nutné dosáhnout takového „vítězství na celé čáře“, aby nastoupila skutečná kolektivní atmosféra, tvůrčí soudružská spolupráce. Rozhodující jsou celkové výsledky práce kolektivu, jichž se dosahuje využíváním schopností všech jeho členů. A právě za to má odpovědnost vedoucí, který musí být od­ borně a politicky dostatečně připraven. Rovněž každý pedagogický pracovník učňovského zařízení se nutně stává středem pozornosti mladých lidí, s nimiž pracuje. Každý výchovný pracovník je znovu a znovu prověřován jako autorita. Stálý z určitého hlediska „zápas“ učitele a žáka je předpokladem diferenciace jádra kolektivu. Jeho permanent­

445

ní diferenciace je zase předpokladem formování skutečného, socialistického kolektivu jako podmínky úspěšného výchovného působení. Je to právě vedou­ cí osobnost výchovného pracovníka sjednocujícího kolektiv, osobnost působí­ cí svým osobním příkladem jako vzor. Autorita jako záruka jednotné výchov­ né linie, jednoty vůle všech členů skutečného, socialistického kolektivu. Učňovská mládež má nutně své reálné příklady a v neposlední řadě i vzory svého jednání, vyrůstající z prostředí zákonitě prosyceného kolektivismem, ať v konkrétní, či v potenciální formě. Vzory působícími bezprostředním kontak­ tem s učňovskou mládeží, z nichž prvým v pořadí by měl být mistr odborného výcviku, dále učitel a vychovatel. Oproti členům pracovního kolektivu dělníků, kteří dovedou velmi často s vtipem řešit i značně vypjaté konfliktní situace, zdá se být učeň v tomto smě­ ru nepřipraven. V případě pocitu nespokojenosti u něho převládá odpor k au­ toritě, který je u učňovské mládeže často veden k bezprostřední konfrontaci s ní. Není to však nic jiného než vyjádření její potřeby, nepřímé dožadování se jejího zásahu. Dělnický kluk nespoutaný “hrůzou“ ze záznamů v pedagogických denících rozhodujících o doporučení na další studium má relativně větší možnost pro­ jevit se upřímně a plně ve své mladické neotesanosti. Projevit své myšlení, své cítění takové, jaké ve skutečnosti je. Vstupuje do konfliktů, které jsou jedním ze základních předpokladů skutečně pravdivého, všestranného poznání, po­ znání vpravdě bojového. V žádném případě poznání prováděného z ústraní teplého hnízdečka nezúčastněného, zápecnického pozorovatele. Specifikou učňovské mládeže je skutečnost, že ze všech skupin mládeže podléhající školskému výchovně vzdělávacímu působení po opuštění základní školy vstupuje do praktického života nejdříve. Již to, že ve druhém ročníku uč­ ňovského školství podléhají učni zákoníku práce, jasně hovoří o bezprostřed­ ním vztahu k materiální výrobě. Přes částečně rozporné působení biologic­ kých a sociálních faktorů však jde o sociální zrání na bázi relativně jedno­ značně působící společenské reality, což dává mladému člověku velice dobrý základ pro život, pro skutečně objektivní poznání. Specifika učňovské mládeže ve srovnání s mládeží připravující se na jiných typech škol spočívá i v řešení rozporů. Učni stejně jako dělnická mládež a děl­ nická třída vůbec mají výraznou tendenci ke konfrontaci rozporů k jejich jed­ noznačnému vyřešení. Sociální klima konfrontace rozporů k jejich řešení má své kořeny opět v charakteru dělnické práce, na níž je každý dělník závislý, která naprosto jednoznačně vyžaduje jejich bezodkladné řešení. Je to prostře­ dí s relativně největší otevřeností v jednání lidí, kde se relativně jen velmi má­ lo daří přetvářce, neboť každý prosazený dílčí, individualistický zájem se jasně zrcadlí v práci dělníků. Nelze se potom vůbec divit, že přes vysokou náročnost práce v učňovských zařízeních někteří pedagogové zde setrvávají již proto, že se sžili s charakte­ rem tohoto prostředí. Jen těžko by si přivykali práci v takových školských za­ řízeních a s takovou mládeží, kde do výchovně vzdělávacího procesu vstupuje velká řada různých, s ním bezprostředně nesouvisejících vlivů, často ubírají­ cích na jednoznačnosti pedagogického působení. Těžko by přivykli prostředí

446

bez integrujícího dosahu materiální výroby, která dává pedagogické práci jed­ noznačný rámec podle skutečných potřeb společnosti, která dává velké mož­ nosti rozvinout osobní tvůrčí schopnosti každého pedagoga, o jejíchž výsled­ cích se každý může soustavně přesvědčovat na celkových výsledcích práce učřiů. Učňovskou mládež si z pochopitelných důvodů nelze idealizovat, neboť stejně jako ostatní sociální skupiny má své klady a zápory objektivně dané účastí ve složitém procesu výstavby socialismu. Má však ty specifické rysy, které jsou odrazem jejího vyzrávání jako součásti socialistické dělnické třídy. Především tendence ke kolektivismu, odvíjející se z místa dělnické třídy ve společenské dělbě práce, objektivní tendence, které přes řadu protichůdných projevů vykazují třídně politickou kontinuitu zákonitého historického vývoje. K. Marx a B. Engels ve společné práci ,jSvatá rodma"doslova říkají: „Nejde o to, co si zatím ten či onen proletář nebo dokonce celý proletariát představu­ je jako cíl. Jde o to, co proletariát je a co ve shodě s tímto bytím bude historic­ ky nucen dělat.“^^) jinak vyjádřeno, existují objektivní zájmy dělnické třídy, dané jejím místem ve společenské dělbě práce. S těmito skutečnými, kolektivistickými zájmy se dělnická třída jako internacionální kolektiv pod vlivem zespolečenšťování vý­ roby stále více ztotožňuje. Z hlediska obecného trendu formování vědomí dělnické třídy, tedy i učňov­ ské mládeže, se podstatným, výchozím momentem jeví specifika vztahů ve vý­ robních, pracovních kolektivech. Z obecného pohledu jde o to, že činnost ko­ lektivu je v mnoha směrech limitována právě jeho nejslabším článkem. Proto se dělnický kolektiv v zájmu svého úspěšného fungování zaměřuje na pozved­ nutí svých nejslabších článků, jež brání prosperitě celku, a tudíž prosperitě každého z jeho účastníků. Někdy i za cenu omezení rozvoje nejlépe fungují­ cích částí, které svým způsobem mohou narušovat poměrně proporcionální sladěnou činnost kolektivu. Jsou to situace, kdy předstih nejlépe fungujících částí nemůže být kolektivní aktivitou zhodnocen, kdy je nutné ke sladěnému fungování kolektivu teprve hledat cesty k pozvednutí ostatních složek, jejichž rozvoj ovšem nejlépe prosperující složka koneckonců stimuluje. Je to dialektický vztah osobních a kolektivních zájmů v tom smyslu, že kaž­ dý jednotlivec je nucen ve svém vlastním zájmu jednat v zájmu kolektivu. A v důsledku vzrůstající spjatosti veškerých sfér života společnosti s materiál­ ní výrobou prostřednictvím tohoto kolektivu, v zájmu kolektivu celé socialis­ tické společnosti. Přitom specifickým rysem pracovních, výrobních kolektivů je právě zájem na proporcionálním, plánovitém rozvoji úhrnného společen­ ského výrobního procesu. A to — ve výjimečných případech, je-li to ovšem společnosti ku prospěchu — i za cenu částečného omezení rozvoje nejlépe prosperujících částí. O bjektivně daný a společnosti prospěšný zmíněný předstih v dnešních spo­ lečenských podm ínkách skrývá v sobě určité záludnosti. Na první pohled jde sice o „neškodný“, „funkční“ jev, který však představuje zárodek, potencionální m ožnost rozvoje a šíření individualismu. V zásadě z třídně politického hledis­ ka jde o tendence sice objektivně potřebné, ale zároveň v jistém směru nebez­

447

pečné, podporující rozvoj a šíření veškerých přežívajících i nově vznikajících individualistických jevů včetně individualismu uvnitř samotné dělnické třídy, který jí však není vlastní, který je ve své podstatě odrazem individualismu his­ toricky pronikajícího z oblastí nadstavbových do oblasti materiální základny, včetně individualistických projevů učňovské mládeže, které lze přičíst i její biologické a sociální nevyzrálosti. V úhrnu jde o jednotu a boj dvou integračně a dezintegračně působících tendencí; o jednotu a boj těchto protikladů, porušování relativní rovnováhy jako předpokladu jejího následného upevňování. V třídně politické rovině na­ zíráno jde o konfrontaci kolektivismu bytostně vlastního dělnické třídě a indi­ vidualismu bytostně vlastního buržoazii. Je to právě dělnická třída s její formující se částí, učňovskou mládeží, která se svým místem ve společenské dělbě práce nachází v centru konfrontace ko­ lektivismu s individualismem. V tomto ohledu nastupující generace dělníků odráží změny daného rozporu mnohem citlivěji, neboť jde o výchozí vlivy její­ ho sociálního vyzrávání. Proto nastupující generace učňovské mládeže si jasně uvědomuje svou společenskou váhu. Učňovská mládež ve srovnání s dělnickou třídou nedosahuje úrovně jejího třídně politického sebeuvědomění, třídně politické vyzrálosti, nemá pochopi­ telně dostatek životních zkušeností. Specifické rysy dělnické třídy jsou u ní ve stadiu formování. Na druhé straně ale učňovská mládež není pouhou „zmenše­ ninou“ dělnické třídy. Učňovská mládež, kterou pojí s veškerou mládeží její elán, chuť do života, chuť poprat se s nespravedlností, snahou předělat svět, se stává právě těmito kvalitami nezastupitelnou součástí dělnické třídy. Tyto kvality, které jsou za určitých společenských podmínek zvláště potřebné, se mohou „rozeznít“ v celé mnohostranné šíři svých projevů jedině pod rozhodu­ jícím vlivem kolektivisticky organizované dělnické třídy. Mohou se ale obrátit ve svůj protiklad tehdy, není-li učňovská mládež vychovávána kolektivisticky. V úhrnu zákonitého společenského vývoje vzrůstá sebeuvědomování děl­ nické třídy i její nově se formující části — učňovské mládeže, vědomí vše­ stranných možností, rozhodujícího vlivu na společnost a v neposlední řadě i vědomí důstojnosti každého jednotlivého jejího příslušníka. Proces sebeuvě­ domování dělnické třídy a její nedílné součásti — učňovské mládeže — je dů­ sledkem i zároveň předpokladem dalšího rozvoje a šíření demokratického centralismu, tohoto společenského principu spojeného s dosahováním obecně shodného místa každého člověka v systému společenských vztahů, jeho rov­ ného postavení ve společnosti. Potřeba řízení společnosti na principu demokratického centralismu se pro­ sazuje stále naléhavěji, neboť odpovídá zákonitým, všeobecně probíhajícím diferenciačním a integračním procesům a rovněž charakteru mocenskopolitického zápasu dělnické třídy. Odpovídá potřebě obecného usměrňování úhrnné­ ho společenského pohybu a uvolňování prostoru relativní samostatnosti nově se diferencujících sfér života společnosti. Tato skutečnost se musí odrážet i ve školské politice včetně výchovné práce na středních odborných učilištích při uskutečňování projektu dalšího rozvoje československé výchovně vzdělávací soustavy. Specifický rys učňovského

448

školství, jeho bezprostřední kontakt s materiální výrobou musí být rozvíjen v souladu s obecným, třídně politickým charakterem života socialistické spo­ lečnosti. POZNÁMKY ') Kodýtek, A. — Štumpfová, M.: Osobnost učně. Základní poznatky o výchově učňů č. 3, s. 18. Rovněž Odborná výchova, roč. XXVI č. 3. Toto vymezení je převzato z analýzy výzkumů dělnické mládeže, prováděné metodicko-poznávacím střediskem 10 ÚV SSM. Sekundární analýza výzkumů dělnické mládeže. Výzkumný úkol Jednotného plánu vědeckovýzkumné činnosti SSM na rok 1980. Řešitelské pracoviště: metodicko-poznávací středisko 10 ÚV SSM. Obhájen v prosinci 1980 s. 5. ') Tamtéž, s. 5. *) Tamtéž, s. 6. ’) Jirková, M.: K procesu demokratizace vysokoškolského vzdělání Úloha vysoké školy v přípravě mladé socialistické inteligence. Sborník statí z konference konané ve dnech 5 .-7 . června 1974 ve Žďáru nad Sázavou, s. 85. ®) Zpracováno pro potřeby PÚP (Pedagogický ústav hl. m. Prahy) Praha 1, Týn č. 3, pod vedením Miroslava Studeného. ’) Primová, B.: Kázeňské přestupky žáků v středních odborných učilištích. Diplomo­ vá práce obhájená 17.5.1983, s. 116. (Výsledky získány ze zkoumaného vzorku 96 učňů — poznámka autora studie.) *) Tamtéž, s. 85. (Rozhovor proveden s 24 učni — poznámka autora studie.) ’) Tamtéž, s. 55. '“j Tamtéž, s. 55-56. ") Formulováno na podkladě praktických zkušeností zástupce ředitele SOU Do­ pravních podniků hl. m. Prahy, Praha 5, Plzeňská 102/217, Ladislava Hory za období 1967 - 1983. '^) Studený, M.: Závěrečné učňovské zkoušky učebního oboru zedník. Odborná vý­ chova č. 10, r. 1983, s. 314. ” ) Primová, B.: Kázeňské přestupky žáků v středních odborných učilištích. Diplomo­ vá práce obhájená 17. 5.1983, s. 88. '*) Tamtéž, s. 87. ” ) Jde o praktické zkušenosti pracovníka PÚP Praha 1, Týn č. 3, Miroslava Studené­ ho za období 1965 — 1972 z pedagogické činnosti na učňovské škole stavební Praha 10, U Krbu 521 (zpočátku Praha 5, Kirovova č. 11). “ ) Kátra, P: Vliv pracovní výcHovy na form ování osobnosti učně v době mimoučební Diplomová práce obhájená 17. 5.1983, s. 34. ” ) Sekundární analým výzkumů dělnické mládeže. Výzkumný úkol Jednotného plá­ nu vědeckovýzkumné činnosti na rok 1980. Řešitelské pracoviště: Metodicko-poznáva­ cí středisko 10 ÚV SSM. Obhájen v prosinci 1980, s. 11. '•) Tamtéž, s. 137. •’) Tamtéž, s. 156. í«) Tamtéž, s. 151. 2') Tamtéž, s. 156. 2í) Tamtéž, s. 64.

449

OPAHTHUIEK KOPCEJIT

nO^rOTOBKA VHEHHHECKOň M0JI04E)KM B nPOUECCE PA3BMTHH COUHAJIHCTHHECKOrO OBIUECTBA H a a H a n e H H e n p 0 (J )e c c H 0 H a jib H 0 - T e x H H necK H X

lU K O J i s a K J i íO H a e T C f l

M O JIO Z IO K H

K

n p o (J )ec c H H

b

no^roT B K e

paG onero,

bo

B onepeK e o6cy)K;iaeTCfl raK)Ke h B o n p o c npoHCxo)K;ieHHfl yneHHHecKOH M0Ji0;ie»H ,

ee

o G m e c T B e H H a fl

n o jiH T H H e c K a a

aK -

He-

THBHOCTb H HeKOTOpbie CTOpOHbl BCCCTO-

jiOBCKa KaK HJicHa paGonero KJiacca. FIo-

PO H H O C T M e e 0 6 p a 3 0 B a H H íi, 0 T p a )K a K ) m H -

3 T 0 M y x a p a K T cp H C T H K a yn eH H H ecK O H m o -

ecfl B npouecce oómecxBeHHoro co3peBa-

JlO JXQ yK U iíO J D K H a H C X O A H T b H 3 X a p a K T C p H -

H H f l.

B C e C T O p O H H C H H O / ir O T O B K e M O J lO A O r O

CTHKH

p aóoH cro

K J ia c c a

b

H C T O p H H e C K O -K J ia C C O B b lH

u c j io m .

aC H C K T

3 t o t n 0 3 B0 -

XoTfl HacTOíímHH oHepK onHpaeTCfl Ha K O H K p e T H b i e n 0 3 H a H H f l B O Ó J ia C T H B O C H H -

j if lC T x a p a K x e p H 3 0 B a T b y n e H H H e c K y K ) m o -

T a T e jib H 0 - 0 6 p a 3 0 B a T e jib H 0 r 0

n p ou ecca,

jio jx ty K h

ero

a H a jiH 3 0 M

B

ee

o 6 iu h x

h

c n e u H ({ )H H e c K H X

aB T op

ne

C H H xaeT

C O B p eM C H H O rO

n ep rax.

B O H C pK C

a K U C H T H p y i O T C f l O Ó T jC K T H B H O

ero

hh

C O C T O flH H fl

H a jib H O -r e x H H H e c K H x

O p O (J )e C C H O -

u ik o ji,

hh

H j ie K C H b íM

a H a jiH 3 0 M O T ^ e jib H b ix

T b l y H C H H H e C K O H M O J I O ^ O K H , O ^ lH a K O n p H

n p o ó jie M .

A H a j iH 3

3 T 0 M O T M C M C H b l T a K ) K e H H C K O T O p b lC H C p -

CK O H

B b i p a ) K e H H b i e K O J lJ ie K T H B M C T H H e C K H e H e p -

n p 0 T H B 0 n 0 JT0 )K H 0 r 0

Tbi

B CBH3 H

xapaK T epa.

C 3 T H M n O ^ IH ep K H B a C T C H H C O Ó X O -

; iH M O C T b

B cecT op oH H cro

B O c n H T a r e jib -

O T B eT C T B H H CKHM C T axb

H B j íí ie T C f l

n p 0 ( ) ) e c c H 0 H a j i b H a í i n 0 ; i r 0 T 0 B K a , K aK 6 a 3a

( J )O p M H p O B a H H Í I

H (J )o p M H p y K )m a fl p o j ib TH BO B,

B

paM K ax

; ie f lT e j ib H O C T b

K0 J I J ie K T H B H 3 M a , p aG oH H x k o ju ic k -

K O T O p b IX

yn eH H H ecK O H

p a 3 B H B a eT C fl m o jio ^ io k h .

na

yn eH H H en p e ^ in a M e -

H o e B 0 3 A e ř íc T B H e , o c y m e c T B j í a e M o e

H0-06pa30BaTejibH0r0 B03AeřícTBHfl. O t npH TO M

c o c to h h h h

H a u e jie H

B 0 C H H T a T e j ib H 0 - 0 6 p a 3 0 B a T e j i b -

p eH H oe

n p a B H b íM

nyH T O M

M O J iO A e )K H

kom K pyroB

C 3 a K 0 H 0 M ep H b IM

p a 3 B H T H eM . T a K )K e

3 tO T

a H a J lH 3

h c to h h h k o m

b co-

H C T O pH H eM O )K e T

O T z ie jib H b ix

M O T H B O B ( n o 6 y )K ;ie H H H ) H T e o p e X H H e C K H X H C X O ;iH b I X

nyH K T O B

JXJ191

K O M H J ie K C H b lX

H C c n e z iO B a H H H , O T H O c f liu H x c f l K C (} )e p e A e f lX e J lb H O C T H

I H K O J lb H b lX

H H O J lH T H H e C K H X

opraHOB.

FRANTIŠEK KORSELT PROCESS OF EDUCATIONAL MATURATION OF APPRENTICES IN THE SOCIAUST SOCIETY’S DEVELOPMENT The objective of apprentice schooling is the preparation of young people for manual occupations, all-round training of the young person as a member of the working class. Therefore, the characteri­ zation of apprentices as a speciacally de­ finite social group cannot be divorced from the characteristics of the working class as a whole. This historical class view makes it possible to characterize appren­ tices in their general as well as specific features. The study underlines the objectively given collectivist features of apprentices while pointing out certain features of the

450

opposite character, too. In this context the need is emphasised for an all-round educational influence. The starting point for this is vocational training as the basis for forming collectivism as well as the moulding role of working collectives in factories and other workplaces where the apprentices are being trained. The study also deals with the question of the ap­ prentices’ family background, their socio­ political activity and some aspects of uni­ versality in their education as they are reflected in the process of social matura­ tion. Even though the study is based on con-

Crete data and knowledge of the educa­ tional process, the author does not claim to have made an analysis of the present state of apprentice schooling, nor does he claim to have made a comprehensive an­ alysis of separate problem spheres. The purpose of the analysis of the position of apprentices itself is to help deliberate ed­

ucational influence exerted in accordance with the law-gowerned historical devel­ opment. Therefore, it can also be a source of individual suggestions and theoretical starting points for comprehensively carri­ ed out investigations that are within the scope of the research activities of educa­ tional and political organs.

Školská reforma není jednorázové opatření. Nejde jen o to, že je rozpláno­ vána na dvě pětiletky. Jde-li o živé lidi, a tím spíše o děti, nelze všechno roze­ psat dopředu. Praxe bude naše projekty a plány nepochybně pozměňovat a není třeba se toho bát. Důležité je nepouštět ze zřetele naši strategickou orientaci — formování všestranně rozvinuté osobnosti. Je také dťiležité si přesně uvědomovat charakter a rozsah problémů, které vyvstávají v souvislosti s reformou, ale v mnohém překračují její rámec. K or­ ganizaci výrobní praxe žáků vyšších ročníků má být například v různých hos­ podářských odvětvích vyčleněno nebo vytvořeno několik miliónů pracovišť vybavených moderním zařízením. Je to tak, státní plánovací výbor bude muset tuto velkou akci organicky zařadit do hlavních směrů hospodářského a sociál­ ního rozvoje naší země na 12. pětiletku a do roku 2000. Čím těsněji přiblížíme školu výrobě, tím větší užitek budeme z reformy mít. Bude to užitek výchovný a politický. Sovětská mládež musí vstupovat do samostatného života jako mládež vysoce kulturní, vzdělaná a pracovitá. Ať budou naše děti čímkoli — dělníky, agronomy, vědci či inženýry, musejí se třídně zocelit v pracovních kolektivech. Je třeba zajistit, aby jejich seznámení s výrobou mělo právě takový výchovný efekt, jaký potřebujeme. Z projevu K. Černěnka na zasedání ÚV KSSS O práci sovětů a školské reformě

451