VYBRANÉ REGULACE EU A JEJICH DOPADY Česká republika a Slovensko v roce 2014 Autoři: Jonáš Rais Martin Reguli Barbora Ivanská
Březen 2014
Poznámka: Text je výstupem mezinárodní výzkumné spolupráce Centra ekonomických a tržních analýz (Praha, Česká republika) a Nadácie F. A. Hayeka (Bratislava, Slovensko).
Recenzenti: Matúš Pošvanc, Aleš Rod
2
Executive summary – český jazyk
Regulace trhů prostřednictvím legislativních opatření je v podstatě jedinou možností, jak mohou volení zástupci (politici) a z veřejných prostředků placení úředníci realizovat své záměry.
Lze bez nadsázky říci, že v posledních letech sledujeme nadměrný růst regulatorních opatření, jejichž důsledky se velmi často liší od těch zamýšlených, navíc jednotlivá regulatorní opatření často působí proti sobě. To způsobuje plýtvání zdroji a jejich neefektivní alokaci.
Existují
odvětví, v nichž
bude diskuse
nad mírou
a podobami
regulace
v r. 2014 i v následujících letech velmi aktuální. Mezi tato odvětví řadíme bankovnictví, platební služby, energetiku, problematiku ochrany osobních údajů a také zemědělství.
Bankovní daň je jedním z nástrojů, kterým Evropská komise reflektuje finanční krizi a důsledky, jimž musely čelit mnohé členské státy EU. Hlavními motivy při navrhování tohoto opatření byly snaha snížit rizikovost bankovních aktivit a dále pak snaha přenést finanční zodpovědnost za případnou budoucí bankovní krizi na instituce samotné.
Z hlediska těchto cílů sice můžeme pozorovat jisté zlepšení, které zavedení bankovních daní
přineslo,
nicméně
nesou
s
sebou
i
značná
rizika
vyplývající
z možného volného nastavení tohoto nástroje ze strany jednotlivých členských států. Negativní
důsledky
bankovní
daně
je
možné
ilustrovat
právě
na příkladu Slovenska, kde nevhodné nastavení tohoto nástroje způsobilo výrazný pokles příjmů bank. Zdroje, které stát takto získal, však nejsou vázány povinností použít je v případě možné krize v budoucnosti k sanaci bank.
Evropská komise se chystá stanovit maximální výši mnohostranného mezibankovního poplatku, který účtuje banka vydávající platební kartu bance obchodníka. V případě kreditních karet má být tento strop stanoven na 0,3 % z hodnoty transakce a v případě debetních karet na 0,2 % z hodnoty proběhlé transakce. Důvody, které k tomuto kroku Komisi vedou, jsou údajně rozvoj plně integrovaného platebního trhu, snadnější
3
orientace spotřebitelů v bankovních poplatcích a snížení maloobchodních cen pro spotřebitele.
Příklady z praxe však ukazují, že regulace mezibankovního poplatku přináší jednoznačné
negativní
efekty.
Ve
Španělsku
se
vlivem
zastropování
výše
mezibankovního poplatku zvedly ostatní bankovní poplatky, na kterých spotřebitelé během
pěti
let
zaplatili
2,350
mld.
Eur.
Byly
osekány
výhody
pro klienty bank a zároveň nedošlo ke snížení cen v maloobchodech. Cena, kterou zaplatí evropští spotřebitelé na zvýšení poplatků, jež budou zavedeny jako tržní důsledek
zastropování
mezibankovního
poplatku,
je
odhadována
na 17,5 mld. Eur.
Evropská energetická politika je formována snahou dosáhnout dvou základních cílů – snížení emisí skleníkových plynů a snížení energetické závislosti EU. Tzv. cílem „2020-20“ se EU zavázala ke snížení emisí skleníkových plynů o 20 % oproti úrovni roku 1990, ke zvýšení podílu energie z obnovitelných zdrojů v konečné spotřebě energie na 20 % (konkrétně se ČR zavázala k 13 % a Slovensko k 14 %) a ke zvýšení energetické účinnosti o 20 % do roku 2020. K dosažení těchto cílů zvolily členské státy různé nástroje včetně garance výkupové ceny elektřiny.
V letech 2008–2010 došlo k významnému poklesu nákladů fotovoltaických technologií, zejména vlivem nabídky panelů čínských výrobců, což v ČR kombinaci se státní garancí
výnosů
po
dobu
15
let
pro
výrobce
elektřiny
z OZE vedlo k boomu výstavby fotovoltaiky a rapidnímu růstu podílu OZE na hrubé domácí spotřebě. To se projevilo významným zvýšením cen elektřiny pro domácnosti a podnikatelské maloodběratele.
Celkově se v ČR na OZE zaplatilo v ceně elektřiny mezi roky 2005 a 2011 kumulovaně 55,2 mld. Kč, v roce 2012 pak 38,4 mld. a v roce 2013 dokonce 44,4 mld. Kč. Ze státního rozpočtu bylo pokryto v letech 2012 a 2013 celkem 11,7 mld. Kč a pro rok 2014 se počítá s veřejnými náklady 14,7 mld. Kč.
Tlak na ochranu osobních údajů neustále roste. Světová ekonomika je stále více závislá na digitálních datech, avšak exponenciální růst množství dat zároveň zvyšuje riziko
narušování
jejich
bezpečnosti. 4
Evropská
komise
proto
v roce 2012 přišla s návrhem rozsáhlé reformy, jejímž cílem je vytvoření jednotných pravidel harmonizovaných v celé EU, které nejen ochrání dostatečně osobní data spotřebitelů,
ale
a
Mezi
zaměstnanost.
zároveň navrhované
podpoří body
regulace
ekonomický patří
především
růst právo
na souhlas, právo být zapomenut, právo na přenositelnost dat, povinnost určení inspektora osobních údajů a zavedení tzv. „one-stop-shop“ principu.
Z ekonomických analýz dopadů zavedení této regulace vyplývá, že by mohlo konečným důsledkem být snížení zaměstnanosti a počtu firem, narušení přeshraničního poskytování služeb a toku dat, zvýšení cen importu, omezení zahraničních investic a také zvýšení konečné ceny zboží a služeb v EU. Neuváženou regulací, která by nerespektovala dynamiku rozvoje nových informačních technologií, by mohlo dojít ke zbrzdění dosud slibného rozvoje internetové ekonomiky ve střední Evropě.
Společná zemědělská politika (SZP) je významným adresátem financí z rozpočtu Evropské Unie. Ačkoliv došlo k reformě této politiky, která snížila podíl SZP na rozpočtu EU (z 39 % na 37,8 %), stále je do sektoru zemědělství směřováno v období 2014 až 2020 gigantických 362,79 mld. EUR. Přes všechny pozitivní inovace, které reforma SZP přináší, převládají negativní aspekty této politiky, především pak neefektivní alokace zdrojů.
5
