VY_32_INOVACE_2A05 VÝBĚR OBCHODŮ Cvičení 4: Výběr obchodů Vyberte osm obchodů ze svého okolí nebo na internetu. Práci si rozdělte, každý z týmu vyhledejte dva obchody. Ve vašem výběru se přitom nesmí vyskytovat dvakrát stejný obchod. Použijte tabulku programu Word, kterou uložte s názvem OBCHODY. Tým:
Název příslušného obchodu ve vašem okolí:
Žák 1
1. 2.
Žák 2
1. 2.
Žák 3
1. 2.
Žák 4
1. 2.
Při práci využijte učební texty a Internet.
Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Hana Bednaříková. Dostupné z Metodického portálu www.rvp.cz, ISSN:1802-4785, financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR.
Provozuje Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků (NÚV).
Učební texty Vybírejte si dobré prodávající RIZIKA o
Ztráta vašich peněz.
o
Ztráta vašeho času.
o
Problémy se zdlouhavými spory nebo soudními řízeními.
JAK POZNAT DOBRÉHO PRODEJCE? Ať už nakupujete na stránkách e-komerce, u někoho v aukci, nebo si pořizujete zboží od někoho, kdo ho prodává prostřednictvím třetí osoby, jako je reklamní web, dobrého prodejce poznáte podle toho, že: o
nabízí kvalitní zákaznické služby, reaguje rychle na dotazy či podněty a odpovídá slušně na položené otázky,
o
účtuje spravedlivé ceny a nezatajuje údaje o balném a poštovném,
o
objednávky potvrzuje obratem,
o
zajišťuje rychlou dodávku zboží,
o
vždy plní své sliby,
o
respektuje a chrání vaše soukromí a má zavedena správná pravidla ochrany soukromí,
o
podniká přiměřené kroky k zajištění bezpečí a stará se o bezpečnost svých stránek,
o
poskytuje odpovídající záruky, případně podmínky pro vrácení zboží,
o
je nápomocen při řešení potíží.
JAK POZNAT ŠPATNÉHO PRODEJCE? Špatného prodejce poznáte podle toho, že: o
neuvádí přesné nebo pravdivé informace o sobě nebo o zboží, které prodává,
o
nedodává objednané zboží nebo se na jeho dodávky musí čekat příliš dlouho,
o
po realizaci dodávky navyšuje ceny o další dopravné nebo jiné poplatky,
o
neuvádí přesné podmínky prodeje,
o
nechrání vaše soukromí,
o
poskytuje špatné služby nebo není nápomocen při řešení potíží.
JAK SI VYBRAT DOBRÉHO PRODEJCE o
Vybírejte si prodejce, který má mezi ostatními zákazníky dobrou pověst.
o
Zkontrolujte si popis prodávaného zboží – je jasný, podrobný, pravdivý? Zmiňuje se např. kromě základních vlastností i o drobných vadách? Vypadá jako původní text, nebo jako kopie textu z katalogu někoho jiného?
o
Pokládejte prodejci dotazy a sledujte, jak rychle na ně odpovídá.
o
Ověřte si, jestli prodejce prodává ještě další zboží, případně o jaké zboží se jedná. Podle toho byste mohli poznat, jestli používá stejné popisy zboží a jak píše sám o sobě. Při výběru
prodejce dbejte především na to, zda přijímá bezpečné platby s možností požádat o pomoc v případě potíží. o
Umožňuje prodejce platbu různými způsoby? Pak bude lepší volbou než někdo, kdo trvá na platbě v hotovosti nebo na okamžitém převodu peněžních prostředků.
o
Vybírejte si prodejce s jasnými pravidly vracení zboží, kteří přesně informují o dopravném či poštovném.
o
Všímejte si dalších skutečností svědčících o důvěryhodnosti prodávajícího, jako je pravidelný prodej nebo prodej většího objemu zboží u prodejců s dobrou pověstí, kterou si chrání.
o
Mějte se na pozoru v případě prodejců, kteří v nedávné době změnili svou identitu.
o
Jsou to vaše peníze. Nemáte-li z prodejce dobrý dojem, zboží jednoduše nekupujte.
o
V případě zahraničních prodejců vám nemusí být přiznána stejná spotřebitelská práva, jaká máte ve České republice, a dovozy mohou podléhat clu a DPH.
Doporučení při nákupu počítače Ze zkušeností vím, že asi polovina zákazníků začíná nákup větou: „Jaké máte nejlevnější ...“ Anglický sociální reformátor John Ruskin (1819-1900) řekl: „Zákon hospodářství nedovoluje obdržet za málo peněz vysokou hodnotu. Vezmete-li tu nejnižší nabídku, musíte za riziko, které tím nesete, něco počítat. A jelikož toto činíte, potom máte také dostatek peněz zaplatit za něco lepšího.“ Tento pán zemřel před více než sto lety, ale to, co napsal, má stálou platnost. Proč lidé kupují to nejlevnější? Prostě proto, že tomu nerozumějí. Nevyznají se v rozdílu mezi levným a kvalitním výrobkem. Nemají odvahu přiznat před prodávajícím svoji neznalost a zeptat se. Vycházejí z jakési představy, že všechny výrobky jsou vlastně úplně stejné, jen se liší tou cenou. Všechno na světě se dá vyrobit buďto lépe, nebo hůř. Ten, co to umí lépe, si to logicky nechá zaplatit. A ten, co to tak dobře neumí, musí prodávat levněji. Existuje výrobek, který je lepší a přitom levnější? Jistě, existuje, ale je to výjimka. A pokud chcete mít v těchto věcech jasno, můžete buďto:
podrobně nastudovat danou problematiku ze všech dostupných materiálů
poradit se u svého prodejce - ten se v tom buďto vyzná (je to jeho práce), nebo to u méně běžných výrobků nastuduje rychleji, než vy (je to přece jeho práce)
Rozhodně ale nezkoušejte vybírat jen tak od oka nebo podle jednoho článku v odborném časopise. Musíte totiž počítat s tím, že právě tenhle článek byl placenou reklamou (což je víc než běžné). Dobře víme, že v jednom obchodě nakoupíme levněji a ve druhém dráž. Někdo to bere jako samozřejmost, někdo jako podvod. Proč někdo prodává dráž a někdo levněji? Každá firma má jiné náklady. Ten kdo sídlí ve středu města, bude mít jiný nájem než firma na periferii. Velká firma s "kamenným obchodem" má zcela jinou režii než ten, kdo podniká ve svém bytě a mimo regulovaného nájmu nemá žádné náklady. Je ale i jiný, pro zákazníka podstatnější rozdíl. Některá firma se zákazníkovi věnuje, v jiné na zákazníka nemají čas. V některé firmě dostanete odborný servis se vším všudy, jinde je odbornost obsluhy pochybná a technika z úsporných důvodů vůbec nezaměstnávají. Když nakupujete, nedostáváte jen zboží, ale i řadu dalších služeb. Jedná se o to, na co nemáte nárok se zákona, ale co je na dobré vůli prodejce - jak kvalitně či srozumitelně vám prodejce poradí. Jde i o další služby - pomůže vám prodejce s instalací? Pokud ano, je velmi pravděpodobné, že vám snadno vyřeší i
případnou reklamaci. A pokud Vám Váš prodejce může zároveň nabídnout i zaškolení, instalaci v bytě nebo ve firmě, pozáruční servis a další služby, je to vždy velká výhoda a já osobně v takové případě je dobré akceptovat i vyšší cenu. Obecně je dobré vědět, že se nevyplatí kupovat ty nejdražší (největší, nejnovější) komponenty, protože jsou drahé a nejrychleji stárnou (počítač bude za tři roky starý bez ohledu na to, jestli stál 20 000 Kč nebo 80 000 Kč). Musíte zvážit, k čemu budete počítač používat a podle toho se rozhodnout, jak drahé komponenty potřebujete. Každý výrobce programů dává k dispozici informaci jaká konfigurace počítače je pro jejich program optimální a jaké minimální požadavky musí sestava splňovat. Nyní si projděme nabídku, kterou jsme dostali: 1. základní deska (jednotka, motherboard) – (to je to barebone midiT Enjoy, iP35 P5K, 300W, Gb LAN, 1xF) je deska, do které se jednotlivé součásti zapojují a která zajišťuje jejich komunikaci. Zde rozhoduje, hlavně to, aby deska využila potenciál součástí. Lepší deska může počítač v řádu procent zrychlit, ale dražší značkové desky (Asus, Via) se kupují spíše kvůli záruce a větší kompatibilitě než kvůli rychlosti. 2. procesor – (to je to CPU INTEL Core 2 Duo E6550, 2.33GHz, 4M, 1333MHz) je nejznámější částí počítače i mezi laiky a tak bývá často rozlišovacím znakem mezi dobrým a špatným počítačem. Momentálně se nacházíme v éře dvoujádrových procesorů, které zanedlouho vystřídají ty s dvojnásobným počtem jader. Intel si uvědomil, že neustálé zvyšování frekvence nemá smysl. Radši zvýšíme počet jader! Každý výkonný počítač teď disponuje procesorem Core 2 Duo. Dvě jádra jsou výkonější než obyčejné procesory a ani k tomu nepotřebují extra vysokou frekvenci (to je to 2.33GHz). Takové Core 2 Duo s frekvencí 2,13 GHz je mnohem výkonější než Pentium IV s 3 GHz. To jen potvrzuje fakt, že dnes se nezvyšuje frekvence, nýbrž počet jader. Říká se, že rychlost současných procesorů se dá využít jenom při hraní her, při práci s videm, případně 3D grafikou (CAD). Pokud nic z toho neděláte, můžete si pořídit i ten nejlevnější procesor, který se dá koupit nebo ještě lépe kupte procesor s nejlepším poměrem výkon/cena (výkon přibližně odpovídá frekvenci procesoru - 2.33GHz). Nemusí to být tak docela pravda, pokud jste zvyklí na počítači spouštět více aplikací naráz (vypalování DVD, úpravy fotek, renderování filmů, poslouchání muziky, do toho spustí antivirový test, ...). Při výběru procesoru nás může zmást fakt, že u žádných HW nároků současných programů není uváděna frekvence, kterou potřebují dvoujádra a kterou obyčejné procesory. To může poškodit nezkušeného uživatele, který ví, že má jakýsi ten super-výkonný procesor s frekvencí 1,86 GHz a diví se, že mu počítač nesplňuje minimální požadavky. Uvědomte si, že obecně neplatí tvrzení čím rychlejší procesor, tím rychlejší počítač. Rychlost počítače závisí také na operační paměti. 3. operační paměť (to je to 1GB DDRII 800MHz (1x1024)) – je místem, kde se skladují informace (programy a data), které potřebuje procesor ke své práci. Pokud se do ní nevejdou, počítač je ukládá na harddisk, který je však mnohem pomalejší (načtení dat trvá déle). Právě tento fakt způsobuje, že počítač s rychlejším procesorem a malou pamětí je při jakékoliv jiné práci než hraní hry pomalejší (a to znatelně) než počítač s pomalejším procesorem a velkou pamětí. Normální uživatelé to neví a prodejci toho využívají, nabízejí ten první, který vypadá rychle (dobrý procesor) a levně (není tam ta paměť), ale bohužel rychlost toho procesoru nikdy nevyužijete. Čím víc programů
chcete
mít
spuštěných
najednou
tím
víc
paměti
potřebujete.
Při výběru paměti nejde o to, který typ paměti (SIMM, DIMM, SDRAM, RIMM, DDR, DDR2, DDR3) vybrat - to je dáno základní deskou. Obecně platí, že použijeme nejrychlejší paměť, kterou deska zvládne nebo kterou máme k dispozici.
4. grafická karta (nVidia 8600GTS SILENT/HDTV 256MB DDR3 DVI HDTV) - zobrazuje data z počítače na monitor. Oproti ostatním komponentám máme situaci podstatně usnadněnou. Za posledních pár let vzrostl výkon videokaret více než stokrát a cena se naopak snížila na úroveň přijatelnou pro všechny. Při výběru záleží jen na použití počítače. Nejnáročnější na grafickou kartu jsou počítačové hry a 3D grafika. Pokud nehrajete hry, nekreslíte v CADu, nemusíte se grafikou vůbec zabývat. Na normální kancelářskou práci stačí i ty nejlevnější karty, které bývají integrované na základní desce. Co tvoří kvalitu (nebo rychlost) videoadaptéru ? a. vlastní
videoprocesor
(koprocesor),
který
tvoři
srdce
karty.
Ten přebírá práci CPU při vykreslování obrazovky a protože je na jednotlivé funkce specializován (čáry, kružnice, křivky, plochy, výplně, šrafováni atd.), jde mu to podstatně rychleji. b. driver (ovladač) videokarty. Na tom, jak dobře je napsán, záleží na jaké úrovni dokažeme využít kvality použitého videoprocesoru. Stejný videoprocesor nabízí na svých kartách více výrobců. Jedni za velmi nízké ceny, druzí dráž. Co získáte za vyšší značkovou cenu? Obvykle velmi dobře napsané ovladače, kvalitní provedení, řadu příjemných funkcí navíc a podporu na internetu. c.
videopamět osazená na kartě. Platí: čím rychlejší paměť, tím lépe je využit výkon použitého videoprocesoru.
5. disketová mechanika (FDD 3.5˝/1.44MB černá) – používá se čím dál méně, protože disketa jako záznamové medium je málo spolehlivá a nehodí se k přenášení většího objemu dat. Disketa má kapacitu 1.44MB, takže se na ni uloží například jedna fotografie, ale písnička ve formátu mp3 na ni nevleze. K přenášení textů ji zatím ještě hodně uživatelů používá. U notebooků ji však už nenajdete. Může být interní i externí. Cena interní disketové mechaniky se pohybuje kolem 150 Kč, externí kolem 500 Kč. Pokud bych si do počítače kupovala FDD mechaniku, využila bych možnosti koupit mechaniku kombinovanou se čtečkou paměťových karet. Její cena se pohybuje kolem 600 Kč. 6. harddisk (HDD 320GB SATA2) - ukládají se na něj programy a data, které mají být k dispozici trvale. Harddisky si můžeme rozdělit na tři kategorie: a. rozměr 2,5" - jsou určeny do notebooků a podobných zařízení. V normálním počítači se sice používat dají, ale protože jsou dražší, nemá to smysl. b. SCSI disky c.
IDE disky
SCSI disky jsou dražší a spousta uživatelů proto předpokládá, že také lepší. V čem jsou tedy SCSI disky lepší? Jsou rychlejší? Jsou výkonnější? Proč vlastně mají vyšší cenu ? SCSI disky jsou pomalejší než disky IDE. Líbil se mi příklad, který přirovnával IDE disk k osobnímu autu a SCSI disk k autobusu. Pokud se potřebujete dostat z Brna do Prahy, vezmete si osobní auto. Když budete spěchat, vezmete si rychlé auto. Ale pokud vás bude víc, pojedete autobusem. Ten je sice pomalejší, má větší spotřebu, je dražší atd., ale 30-40 lidí odveze najednou. Mnohem rychlejší osobní auto je sice dokáže vozit dvakrát rychleji, ale než je všechny odveze, bude muset cestu absolvovat 5x nebo třeba 10x, takže mu to bude trvat mnohem déle. U HDD je to stejné. SCSI formát je jako autobus nebo náklaďák - přijme sérii požadavků na data (soubory), "cestou" po disku je posbírá, naloží a naráz v dávce přesune počítači - tady máš, dělej si s tím, co chceš. IDE disk "poběží" pro první soubor, strašně rychle jej přinese, ale už utíká pro
druhý, třetí... V běžném počítači je to normální způsob práce, tam je IDE disk ideální - je rychlý. Ale IDE nemůžeme dost dobře použít u serveru. Tam probíhá práce zcela jinak - na server je připojena řada uživatelů a všichni stále vyžadují data. A zde je právě ideální SCSI disk-náklaďák: přijme požadavky, vyrazí pro náklad, nabere plnou korbu a doveze naráz uživatelům. Sice je pomalejší, ale "hromadnou dopravu" zvládá mnohem rychleji než jeho kamarád IDE. Další otázkou je, jakou vybrat kapacitu harddisku. Tady platí: „Nekupujte si to, co potřebujete nyní, ale to, co budete potřebovat dejme tomu za dva roky.“ Podívejte se do ceníku a vybírejte disk s kapacitou někde uprostřed nabídky. Příliš malé disky vycházejí vlastně drahé (zkuste si spočítat cenu za 1GB !), největší disky v nabídce jsou naopak určeny jen těm nejnáročnějším. Zkuste najít v ceníku místo, od kterého začínají ceny šplhat prudce nahoru - těsně pod ním je ta správná (nejekonomičtější) varianta. Nebojte se, že je disk "moc velký" nebo že "na něj váš počítač nestačí" - naopak, za rok za dva vám bude určitě místo na disku chybět. Jaký vybrat model? To už je horší - ideální je prohledat internet, najít si testy disků, prostudovat materiály, prostě stát se odborníkem. Nebo nechat si poradit. Obecně jen několik pravidel: Otáčky disku: Větší otáčky (7200, 10000ot/min) znamenají na jedné straně rychlejší přístup k datům, na druhé straně vyšší poruchovost (= vyšší pravděpodobnost, že k poruše vůbec dojde) a nižší životnost disku. Vyrovnávací paměť (cache - čti keš): Napřed princip - vy dáte disku požadavek, disk najede hlavičkou na správnou stopu, počká, až se plotny dotočí na požadované místo a data přečte. Tohle samozřejmě probíhá vždy (a obrovskou rychlostí). Vyrovnávací paměť (cache) pracuje následovně: vy už máte data, pracujete s nimi, disk se točí dál a data se zatím ukládají do cache. Až je načtená celá stopa, přečte se ještě ta nad ní, pak ta pod ní - disk prostě (inteligentně) předvídá, co budete příště potřebovat. A až budete mít další požadavek, prvně se podívá, jestli náhodou už nemá data připravena v cache. Pokud ano, poskytne vám je okamžitě, bez čekání a rychlost cache je nejméně o řád vyšší, než vlastní rychlost disku. A čím větší cache, tím větší pravděpodobnost, že ta "vaše" data jsou v ní už připravena. Proto vybírejte disk s co největší vyrovnávací pamětí (cache). Velká cache ovlivní rychlost disku více, než jeho otáčky. 7. DVDRW/RAM (LG černá) mechanika slouží ke čtení a zapisování dat na DVD. „Vypalovačky“ už jsou dnes tak levné, že pokud byste jenom trochu chtěli vypalovat, její koupě se vyplatí (jejich správný výběr by však vydal na hodně delší článek). 8. monitor (19" LG LCD L1919 S-SF) – vybrat CRT nebo LCD monitor? LCD už nejsou tak drahé, mají problémy s odezvou a pokud si nekoupíme vyšší třídu, mají i špatné barevné podání. Naopak mají výhodu v menší únavě očí, rozměrech, geometrii a ve faktu, že je spousta LCD panelů širokoúhlá. CRT je zase dosluhující technologie, která trpí neduhy typu blikání, což jde ruku v ruce s velkou únavou očí. CRT obrazovky také relativně rychle stárnou a mají špatnou geometrii obrazu. Toto jsou notoricky známé vlastnosti obou technologií. Od chvíle, kdy se počítač díky rychlosti přestal zadrhávat při normálních činnostech (uložení souboru, psaní, atd.) je větší monitor největším přírůstkem komfortu. Pokud si náhodou vyberete ještě technologii CRT (dostanete od kamaráda, z bazaru), je důležité, aby monitor splňoval normy vyzařování a obnovovací frekvence u rozlišení ve kterém budete pracovat byla 85 Hz (aby nebolely oči). Velikost monitoru závisí na aplikacích, se kterými pracujete. Například při střihu videa je příjemné mít na monitoru dostatek místa pro více otevřených oken.
9. myš a klávesnice – tady se většinou šetří, což není dobře. Jsou to zařízení, která budete používat pořád, na klávesnici by se Vám mělo dobře psát (rozhodující by měl být Váš pocit – vyplatí se to vyzkoušet), myš se nesmí zadrhávat (koupit počítač za 40 000 a trápit se s myší, na které jste ušetřili 200 Kč je nesmysl) 10. case a zdroj – V současnosti je velice moderní slovo casemodding. Vzniklo spojením anglických slov case - počítačová skříň a modding (modification) - úprava. Někdy se používá též označení PC tuning, který byl převzat z tradičnějšího tuningu automobilů. V casemoddingu se jedná o to, nějakým způsobem vylepšit, upravit, či odlišit svůj počítač od počítačů prodávaných v obchodech. Casemodding může být buď optický, kdy se upravuje pouze vzhled skříně (průhledné bočnice, osvětlení, změna barvy laku), nebo funkční, kdy se ovlivňuje i hardware, například přetaktováním, přidáváním nebo změnou chlazení (přídavné ventilátory, vodní chlazení), ovládacími a informačními panely pro regulaci a sledování otáček ventilátorů, sledování teploty komponent, zapínání osvětlení, atd. Pouze jednou před sedmi lety jsem se u skříní setkala s problémem – počítač byl příliš hlučný, části skříně rezonovaly. Myslím si, že nebudete-li používat počítač jako dekoraci v obýváku, můžete koupit i tu nejlevnější skříň. Musíte myslet jen na to, aby se do ní Váš počítač vešel. Popsali jsme si důležité komponenty počítače a měla bych se zmínit ještě o zbývající části nabídky. Najdeme v ní další rozšiřující karty: o
TV tuner (Pinacle Hybrid Pro A+D+Fm) je karta pro příjem TV signálu. Kupte si, jestli chcete v počítači sledovat televizní program.
o
zvuková karta (SoundBlaster X-Fi XtremeMusic Audio) bývá vybavena softwarem pro úpravy zvuku, k běžné práci ji nepotřebujete.
o
síťový adaptér (LAN Micronet 10/100/1000) – nepotřebujete, pokud nechcete svůj počítač připojit do dvou různých počítačových sítí. Na základní desce totiž už jednu máte.
o
střihová karta (Pinacle Studio 10 MovieBoard 500 PCI) speciálně upravená karta pro střih videa. Umožňuje uložit filmy do počítače a zpracovávat je. K amatérskému (jednoduchému) střihu videa lze ale použít i standardní středně drahou počítačovou sestavu a například program MovieMaker, který je součástí OS WindowsXP.
Zbývající část nabídky tvoří programy. Operační systém potřebujete, bez něj Vám počítač nebude fungovat. Nemusíte však nutně mít MS Windows® XP Professional CZ, existují i jiné operační systémy. Office Professional 2007 CZ je známý kancelářský balík programů od Microsoftu. Lze nahradit levnějšími programy české firmy Software602. AVG Anti-Malware je antivirový program a doporučuji jej, nebo jiný antivir (AVAST, NOD32, ...) v počítači mít. DVD SW Cyberlink PowerDVD 7 6CH CZ OEM XP/Vista je SW dodávaný k DVD mechanice a umožňuje vypalování, Spasitel slouží k obnově stanice. Informační technologie jsou tak složitý a neuvěřitelně rychle se vyvíjející obor, že se v něm dokáže vyznat jen ten, kdo v něm pracuje, kdo se jím zabývá každý den, od rána do večera a to už řadu roků. Proto vám radím: „Najděte si svého prodejce, svou - jednu jedinou – firmu, které důvěřujete, a u té zůstaňte. Budou vás znát a budou k vám přistupovat jako ke stálému zákazníkovi. Budou předem vědět, co potřebujete, budou znát Vaše požadavky a zvyklosti.“
Použité zdroje
Hana Bednaříková, PROJEKTOVÉ VYUČOVÁNÍ s využitím ICT na střední odborné škole, závěrečná práce, Brno, Mendelova univerzita 2008 Kratochvílová J.: Teorie a praxe projektové výuky. Brno: Masarykova univerzita, 2006, 160 s. ISBN 80-210-4142-0 Kubínová, M: Projekty (ve vyučování matematice) - cesta k tvořivosti a samostatnosti. Praha: Univerzita Karlova, 2002, 256 s. ISBN 80-7290-088-9 Valenta, J.: Projektové metody ve škole a za školou (el. zdroj) http://www.projektovevyucovani.cz/index.aspx [cit. 15. 12. 2007] Metodický portál RVP (el.zdroj), http://www.rvp.cz/ [cit. 15. 12. 2007] Metodický portál firmy Microsoft (el. zdroj), http://www.modernivyuka.cz/ [cit. 20. 1. 2008]
