Přehled zpráv ze dne 11.1.2012 Vrátit majetek církvím? Ano. ................................................................................................................................1 Vrátí se církvím majetek, nebo padne vláda? .....................................................................................................1 Věci veřejné se ocitly ve slepé uličce ................................................................................................................ ¨2 Církve dotovaly stát. A to se nezměnilo ..............................................................................................................2 Církevní turistika může církvím pomoct..............................................................................................................4 SANEP: Většina lidí je proti vydání majetku církvím .........................................................................................4 Na soupis 33 tisíc církevních položek sedá prach .............................................................................................4
Vrátit majetek církvím? Ano. 11.1.2012
Blesk
Pavel Šafr
str. 3 Politika Adventis
Vláda může padnout, když nedohodne vrácení majetku, který církvím ukradli komunisté. Politici z Věcí veřejných nadbíhají populárnímu názoru, že církvím se nic vracet nemá. Jejich loď se potápí pod tíhou skandálů. Myslí si, že si tím šplhnou u voličů. Nemyslím si, že by moudří čtenáři neunesli následující řádky: Ano. Majetek, který komunisté církvím ukradli, by se měl vrátit. Prostě proto, že šlo o zločin, který přispěl ke zplundrování země. První důvod je morální. Proč bychom měli obhajovat zločiny minulého režimu? Druhý důvod je praktický. Velké množství obcí se nemůže rozvíjet proto, že kdysi církevní pole nelze prodávat a kupovat. Jsou zablokovány pro navrácení, které se už dvacet let protahuje. Třetí důvod je ten, že ústavní soud pohrozil vládě, že bez restitučního zákona budou majetek farnostem vracet jednotlivé soudy. Tím ovšem vznikne chaos. Čtvrtý důvod je ten, že po vrácení majetku se církve konečně osamostatní od státního rozpočtu. Nevěřící už nebudou ze svých daní platit církve. Věci veřejné neskončí v pekle, když zabrání vracení církevního majetku. Skončí v propadlišti naší politiky, protože nesplnily hlavní slib a nepřinesly do politiky mravnost. A ODS nepřijde do nebe, když církevní restituce prosadí. Stane se jen to, že se vyřeší jeden dlouhý spor, který zatěžuje celou Českou republiku. Jestli s tímto názorem nesouhlasíte, pište! Za vaše názory předem děkuji!
Vrátí se církvím majetek, nebo padne vláda? 11.1.2012
Brněnský deník
KATEŘINA PERKNEROVÁ
str. 11 Události Adventis
Vypořádání státu s církvemi bylo na spadnutí. Místo něj se otřásá koalice v základech. Véčkaři chtějí vědět, kde na to stát vezme Praha – V domě oběšencově se nemá mluvit o provaze, v Národním divadle o ohni a v zemi Jana Husa o církevním majetku. „Den co den lítám po televizích a rádiích ne proto, že jsem farář, ale protože vysvětluji něco k restitucím. Můj ksicht je spojován s bojem církví o majetek, což je danajský dar,“ přitakává Joel Ruml, předseda Ekumenické rady církví a synodní senior Českobratrské církve evangelické. Pohled na jakýkoliv výzkum veřejného mínění potvrdí, že většina obyvatel Česka je proti církevním restitucím. Podle velkého sčítání lidu z loňského roku se k příslušnosti k nějaké církvi hlásí kolem 1,2 milionu lidí. Politici vládnoucích tří stran, kteří s představiteli 17 církví podepsali dohodu o nápravě křivd v naturální i finanční podobě, se tudíž nevyhnou otázkám, proč v době, kdy se šetří úplně na všem,má stát být právě k církvím tak štědrý? Slogan, že je nutné vrátit to, co bylo zabaveno, je obecně přijatelný. Proti majetkovým restitucím téměř nikdo nic nenamítá. Ale proč peníze? „Jde o komplexní dohodu, stát se musí vypořádat s tím, jak řešit financování církví. Podle zákona z roku 1948 zatím za její provoz, především platy duchovních, zodpovídá on,“ říká ekonom pražské arcidiecéze Karel Štícha. Majetek církví byl před tímto datem rozdělen tak, že 98,5 procenta vlastnili katolíci, ostatní by vyšli naprázdno. Připravovaný zákon navrhuje, že finanční náhrada ve výši 59 miliard korun bude rozdělena v poměru 80:20 ve prospěch římskokatolické církve. Nezpochybnitelným argumentem ve prospěch rychlého vyřešení restitucí je dvacetiletá blokace 48 tisíc hektarů půdy, s nimiž nemohou obce nijak nakládat. „Už o tom nechci slyšet, mluvit, ani nic,“ řekl včera Deníku František Kadlec, starosta Skorošic na Jesenicku. Řeč je o domě pro jedenáct rodin, na jehož stavbu obec šest let marně žádala o dotace. Stojí totiž částečně na pozemku, který je kvůli blokačnímu paragrafu nedobytný. „Ačkoliv máme smlouvu o smlouvě budoucí a církev je připravena nám pozemek bezúplatně předat, nebylo to nic platné. Až se páni v Praze dohodnou, bude po všem,“ dodává starosta. Dům nakonec postavili i tak,na jaře dodělají fasádu a lidé se Plné znění zpráv
1 © 2003 NEWTON INFORMATION TECHNOLOGY, s.r.o. www.newtonit.cz
nastěhují do nového, ale vše mohlo probíhat rychleji. Štícha nemá obavy, že by si s vráceným majetkem církev nevěděla rady: „Budeme ho využívat jako dosud, pole budeme pronajímat, budovy opravovat a na lesy vytvoříme speciální správní strukturu.“ Podotýká, že „kodex kanonického práva funguje tisíc let, je stále vylepšován a na nakládání s církevním majetkem velice důsledně pamatuje“. Pro představu, pražská arcidiecéze spravuje majetky v řádu několika miliard, výnosy jsou 120 milionů ročně. Od pondělka je ovšem na české politické scéně dusno právě kvůli penězům pro církve. Věci veřejné odmítají zákon podpořit, pokud nebude jasné, kde na vyrovnání ministr financí vezme. Premiér Petr Nečas řekl, že když ve středu jejich ministři pro návrh nezvednou ruku, půjde na Hrad s návrhem na jejich odvolání. Véčkaři se do dnešního rána mají rozhodnout, zda kvůli restitucím shodí vládu. „Neznabozi nemají nárok na argument, že ze svých kapes zaplatí činnost církví, která se jich netýká. Můžou být rádi, že komunisti církevní majetek znárodnili, protože díky němu se dotují i jejich léky či školy,“ míní Joel Ruml. Podle něj Národohospodářský ústav spočítal, že majetek, který byl církvím zabaven, vydělal státu 230 miliard korun, zatímco stát jim v platech duchovních vrátil 60 miliard. A Ruml uzavírá: „Viděl jsem plno machrů, kteří měli moře po kolena, a najednou se dostali do životní situace, kdy je všechno jinak. Pak hledají faráře, aby se ho zeptali: Existuje i pro mne odpuštění? Nikdo neví, kdy bude potřebovat duchovní útěchu, ale až dojdou peníze na provoz církví, budou lidé na farářovy dveře klepat marně, prostě za nimi nikdo nebude.“
Věci veřejné se ocitly ve slepé uličce 11.1.2012
Lidové noviny
str. 3
JAN MARTINEK, EVA HOFRICHTEROVÁ
Domov Adventis
Osud vlády je v rukou poslanců VV. Výkonná rada strany se včera nedohodla, jak naložit s církevními restitucemi. PRAHA Věci veřejné se rozhodly vládu Petra Nečase napínat. Pondělní premiérovo ultimátum – buď zvednete ruku pro církevní restituce, nebo odvolám vaše ministry – rozdělilo vedení nejmenší vládní strany na dva tábory. Ty se včera i přes dvojí jednání nedohodly, jestli restituce podpořit, nebo riskovat setrvání ve vládě. Definitivní rozhodnutí by mělo padnout na dnešním setkání poslaneckého klubu VV a grémia, které se odehraje ještě před zasedáním vlády. „I poslanci mají právo se vyjádřit,“ komentovala to místopředsedkyně VV Dagmar Navrátilová. Poslanci tak nejspíš budou muset rozlousknout problém, který se výkonné radě Věcí veřejných nepodařilo vyřešit ani na dvou jednáních. Desetičlenné vedení strany se poprvé sešlo včera ráno, aby hlasovalo o otázce, zdali vyrovnání s církvemi podpořit. Tajné hlasování však skončilo, slovy místopředsedy Tomáše Jarolíma, „plichtou“: pět proti pěti. Sám Jarolím odmítl LN říct, jak hlasoval, naznačil však, že by pro církevní restituce zřejmě ruku nezvedl. „Můj názor je konzistentní. Pan premiér ani Miroslav Kalousek pro mě nejsou důvěryhodní,“ řekl včera LN Jarolím. Ministra Kalouska obvinil, že vyrovnání s církvemi je pro něj jen dalším byznysem. Naopak do skupiny pragmatiků, kteří by raději restituce podpořili a zůstali ve vládě, patřil ministr školství Josef Dobeš. „Jako katolík jsem přišel přesvědčit kolegy, že máme hlasovat pro,“ tvrdil po ranním jednání Dobeš. Po nezdařeném hlasování se vedení Věcí veřejných sešlo včera znovu v pět hodin. Ale ani po desáté večerní nebylo nic jasné, z náznaků se dalo pouze vytušit, že jednání se potáhnou přes noc. Pokud ještě v poledne lídři VV sebevědomě prohlašovali, že se večer dohodnou, těsně před setkáním se už spíš odvolávali na výsledek dnešní debaty poslaneckého klubu a grémia. „Nevím, zda rozhodneme dnes,“ připustil včera předseda VV Radek John. Nerozhodnost nejmenší vládní strany včera popuzovala ostatní představitele koalice. „Jejich vnitřní hrátky nás nezajímají. Je ale ostudné, že se nedokážou ani na dvou jednáních domluvit,“ komentoval liknavost VV předseda poslaneckého klubu TOP 09 Petr Gazdík. „Oni se na něčem dohodnou a za dvě hodiny bude všechno jinak,“ podotkl Gazdík. Dá se nicméně předpokládat, že Věci veřejné nakonec vyrovnání s církvemi schválí. Nahrává tomu i skutečnost, že se včera špičky VV Radek John, Vít Bárta a Karolína Peake mezi jednáními sešly s arcibiskupem Dominikem Dukou. „Vyjednávali o pozicích a řešili garance nakládání s majetkem,“ prozradil LN zdroj z Věcí veřejných.
Církve dotovaly stát. A to se nezměnilo 11.1.2012
Lidové noviny JAROSLAV VOŘÍŠEK
str. 12 Horizont Adventis
Vládní koalici ohrožuje další spor. Tentokrát jde o církevní restituce. Následující článek přibližuje, jak v letech nesvobody vypadala „péče“ komunistického státu o církve. Plné znění zpráv
2 © 2003 NEWTON INFORMATION TECHNOLOGY, s.r.o. www.newtonit.cz
Mnoho lidí zastává názor: proč mám ze svých daní financovat církve, když nejsem členem žádné z nich, ať se postarají sami o sebe. S tím mohou církve v podstatě souhlasit a jsou pro to, aby nebyly závislé na státním rozpočtu, zejména na daních těch občanů, kteří nemají s církvemi nic společného. Proto říkají: ať se s námi stát vyrovná, vrátí nám, co nám bylo komunistickým státem zabaveno, budeme s tím hospodařit, přidáme k tomu sbírky a dary našich členů a postaráme se sami o sebe. Nikdo nebude moci říkat, že musí přispívat proti své vůli na to, co odmítá. Jenže tu se ozvou ti samí lidé a řeknou: nic nevracet. Je v tom jistá schizofrenie. Jedni a titíž lidé říkají: nedávat církvím nic z našich daní a zároveň jim nevracet nic z toho, co jim bylo ukradeno (a tak jim vlastně znemožnit, aby se odstřihly od státního rozpočtu). Jak to bylo s financováním církví z našich daní? De iure jsou církve financovány ze státního rozpočtu na základě stále platného zákona 218/1949 sb. o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem. De facto jsou ale financovány ze svého vlastního komunistickým státem ukradeného majetku. Ten po roce 1948 zabavil téměř veškerý církevní majetek v hodnotě stovek miliard korun. S tím pak hospodařil a to přinášelo velký zisk. To, co vyplácel církvím, byla jen část této hodnoty a zbytek zůstával ve státní kase. Takže to byly církve, kdo dotoval státní rozpočet, a nikoliv že by stát dotoval církve a tak je tomu až dosud. Co se stalo s nemovitým majetkem, který stát „převzal do své péče“? Jako příklad může posloužit zámek v Červené Řečici na Pelhřimovsku. Zámek, který původně sloužil jako letní sídlo arcibiskupa, je v dezolátním stavu. Stálo by za to porovnat jeho dnešní vzhled s tím, jak vypadal předtím, než byl převzat do státní „péče“. A stejně tak je tomu se stovkami dalších církevních budov, které byly dány do užívání armádě, státním statkům, JZD a dalším podnikům zřizujícím v nich sklady. Ale ani kostely, které mohla církev nadále používat k bohoslužbám, nebyly náležitě udržovány a opravovány. Pokud se nezřítily, jsou z nich často ruiny. Zvláště patrné je to v místech, odkud bylo vyhnáno původní německé obyvatelstvo a kde armáda cvičila ostré střelby na cíl, jímž byl vedle dalších budov opuštěný kostel. Dokud měla církev k dispozici výnosy ze svého polního či lesního hospodářství, byly tyto budovy náležitě udržovány. Po zabavení tohoto majetku připadly výnosy státu, ale ten o často historicky cenné budovy dostatečně nepečoval. Do roku 1948 pomáhaly církvi v péči o její budovy a kostely soukromé a veřejné patronáty, ale jejich činnost na základě komunistického zákona zanikla. Doslova je tam uvedeno: § 11 Zánik závazků (1) Veškerý soukromý a veřejný patronát nad kostely, obročími a jinými církevními ústavy přechází na stát. (2) Veškeré závazky přispívat na účely církví a náboženských společností, jejich složek, komunit, ústavů, nadací, kostelů, obročí a fondů, opírající se o patronát nebo o jiné právní důvody nebo dlouhodobé zvyklosti, zanikají s výjimkou závazků členů církví a náboženských společností vyplývajících ze zřízení státem schválených. Jak stát poskytoval osobní požitky (platy) duchovních? Ve zmíněném komunistickém zákoně z roku 1949 je stanoveno: Osobní požitky duchovních § 1 Stát poskytuje podle dalších ustanovení zákona osobní požitky duchovním církví a náboženských společností, kteří působí se státním souhlasem v duchovní správě, v církevní administrativě nebo v ústavech pro výchovu duchovních. Státní úřad pro věci církevní může výjimečně v dohodě s ministerstvem financí přiznat osobní požitky i duchovním, kteří jsou jinak činní. Jaké byly tyto osobní požitky vysokoškolsky vzdělaných duchovních, ukazuje tabulka z roku 1953, kdy došlo po měnové reformě k přepočtu 1:5. Na základě ní si každý může udělat představu o tom, jak to bylo s hospodářským zabezpečením církví – v tomto případě duchovních – ve skutečnosti. Základní měsíční plat (podle zákona požitky) duchovních byl podle počtu odsloužených let ve výši od 696 Kčs (korun československých) do 1332 Kčs (pro srovnání průměrná mzda v Československu překročila na začátku 70. let hodnotu 2000 Kčs – pozn. red.). Duchovním byly vypláceny i hodnostní přídavky. Většina samostatně sloužících duchovních byla zařazena ve stupnici I. (nejnižší ze čtyř) a pobírala měsíčně ke svému základnímu platu 200 Kčs. Katoličtí kaplani a evangeličtí vikáři, kteří sloužili s farářem jako pomocní duchovní, hodnostní přídavek nedostávali. Rozumí se, že šlo o hrubý příjem před zdaněním. Když bylo zapotřebí vedle péče o vlastní sbor/farnost administrovat tzv. neobsazené místo, museli k tomu mít faráři další státní souhlas. Tam zpravidla stálo, že souhlasem k administrování nevzniká nárok na odměnu. Tento stav trval od vydání zákona v roce 1949 až do roku 1981, kdy došlo k menší úpravě základního platu (požitku) a nově stanovená výše pak zůstala beze změny do roku 1989. Postupně se upravoval jen hodnostní přídavek. Teprve od roku 1990 začalo docházet k nápravě. Nyní jde o to, aby na základě dohody mezi státem a církvemi postupně došlo k plné hospodářské odluce církví od státu. Předchozí řádky jsou malým nahlédnutím do vztahu státu k církvím vdobě komunistického režimu. Upozorňuji na to, aby nedošlo k mylnému závěru, že se církve chtějí obohatit a že jim jde jen o udržování kostelů a o platy církevních pracovníků. To je blud a pomluva. K životu církví nepatří jen konání bohoslužeb. Patří k němu neoddělitelně také diakonická a charitativní činnost. Je to péče o domovy odpočinku ve stáří, hospice, péče o zdravotně postižené, o mládež, o církevní školy a další sociální služby. To režim před rokem 1989 nedovoloval, a dokonce mohl takovou činnost trestat na základě paragrafu „o maření státního dozoru nad Plné znění zpráv
3 © 2003 NEWTON INFORMATION TECHNOLOGY, s.r.o. www.newtonit.cz
církvemi“. Snažil se zatlačit církve do jakéhosi ghetta a znemožnit jim účast na veřejném životě. Církve nežádají vrácení veškerého zabaveného majetku, to ani není možné. Chtějí jen být nezávislé na státním rozpočtu a vrácený majetek používat také na výše zmíněnou službu.
Církevní turistika může církvím pomoct 11.1.2012
Mladá fronta DNES str. 2 Michal Horák Adventis
Brno
Podle sčítání lidí je v Česku pouze 14 procent věřících, kteří se hlásí k některé z církví. Dalších sedm procent obyvatel uvedlo, že se považují za věřící, ale nepotřebují žádnou církev. Věřících tak rapidně ubylo. Další horké téma dneška jsou církevní restituce. Pokud stát jednou církvím jejich majetky vrátí, přestane hradit platy duchovních. A církve možná zjistí, že nebudou schopné fungovat jako dosud. Na své faráře a farářky budou muset lidé přispívat sami. Na obě tyto otázky by mohla být aspoň částečnou odpovědí „církevní turistika“, o níž se zítra povede debata na brněnském výstavišti. Otevřené kostely, stezky na poutní místa a hlavně dobrá reklama by mohly situaci církví u nás pomoct.
SANEP: Většina lidí je proti vydání majetku církvím 11.1.2012
Právo (luk)
str. 2 Zpravodajství Adventis
Většina lidí (69,4 %) nesouhlasí s majetkovým vypořádáním státu s církvemi v hodnotě desítek miliard korun. Vyplývá to ze včera zveřejněného lednového průzkumu SANEP. Odmítavý postoj víc než dvou třetin dotázaných nejspíš pramení z objemu majetku, který má být církvím vrácen, „přičemž převážně ateistická domácí populace nemá k církvi žádný osobní vztah“, uvedli autoři průzkumu. S podobnými daty přišla nedávno i agentura STEM, podle níž s vrácením majetku církvím nesouhlasí 69 procent. Podle SANEP si většina dotázaných (72,6 %) myslí, že církve v Česku mohou pokračovat v činnosti i bez vrácení majetku a finančních náhrad. Podobný podíl veřejnosti (70,2 %) rovněž uvedl, že by o věci měli lidé rozhodnout v referendu. Většina (61,7 %) přitom nepovažuje otázku církevního majetku nyní za natolik závažnou, že by mělo jít o prioritu vlády. Internetový průzkum proběhl od 6. do 9. ledna mezi 4082 dotazovanými.
Na soupis 33 tisíc církevních položek sedá prach 11.1.2012
Právo
str. 2
Zpravodajství Adventis
Naďa Adamičková Marie Königová
Existuje vůbec přehled o majetku, který vlastnily církve a jenž by se jim nyní měl podle dohody vrátit? V roce 1991 stát zákonem vydal 200 položek. Před patnácti lety existoval seznam 33 tisíc budov a parcel. A v roce 2000 jen katolická církev nárokovala 28 451 položek. Církev přitom nyní argumentuje, že udělat takový seznam je nemožné. Před patnácti lety se o to přesto ministerstvo kultury vedené lidoveckým ministrem Jaromírem Talířem pokusilo. Výsledek? Téměř deset centimetrů tlustý spis s dokumenty, výpisy z katastrů, zápisy a záznamy i s obsáhlou korespondencí. Základem byly požadavky církví a náboženských společností. Chtěly tehdy ještě spornou katedrálu sv. Víta, domovy důchodců, areály nemocnic, ministerstev, výzkumných ústavů, knihoven, škol, ale i hájenky, pozemky, na kterých vede silnice, soukromé domy. Podle kardinála Miloslava Vlka seznam církví obsahuje 33 tisíc položek. Ministerstvo v roce 1997 vynaložilo na jejich prověření hodně času i sil. Zapojili se i úředníci krajů, okresů, pozemkových úřadů i obcí. Uskutečnily se desítky schůzek úředníků a tehdejších vlastníků se zástupci církví, kteří hájili nároky na budovy a pozemky. Marná práce? Šest let poté se ujal pokračování Talířův nástupce, soc. dem. ministr Pavel Dostál. Narazil ale hned na začátku: „Nepovažujeme za užitečné rozbíhat práci, která nemá reálnou naději na dosažení cíle,“ sdělil tehdy Dostálovi olomoucký arcibiskup Jan Graubner. Dnes na výsledek mravenčí práce desítek lidí sedá prach. Kardinál Vlk na otázku, proč církev nepoloží na stůl kompletní soupis majetku, aby veřejnost měla přehled, odpověděl před Vánocemi v České televizi: „A na co by to veřejnost potřebovala? My jednáme s vládou, s parlamentem, to je kompetentní orgán a ten má k dispozici tyhlety věci.“ Plné znění zpráv
4 © 2003 NEWTON INFORMATION TECHNOLOGY, s.r.o. www.newtonit.cz
Co tedy obsahují tlusté spisy? Vedle sporných případů, které řešil až soud, šlo o soupis položek, u nichž se tehdejší vlastníci shodli s představiteli církve. Šlo například o objekty ve vojenském újezdu Libavá, které odmítla vydat armáda. V některých případech církve žádaly majetek, který byl začátkem devadesátých let vydán v restituci soukromníkům, protože nikde nebyly nalezeny dokumenty, které by prokazovaly nárok církví. Tak dopadl jeden z domů v Novém Strašecí, na který vzneslo podle záznamů nárok Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty v Praze Břevnově. Podle dostupných záznamů tento dům nikdy řádu nepatřil. Často dohoda a jen symbolické nájemné Jindy prověrka vlastnictví odhalila, že budovy nemohou být vydány, neboť jejich vlastníkem není stát, který měl být povinnou osobou, ale třeba obec, na kterou se tato povinnost nevztahovala. Takových případů bylo hodně, například kaple sv. Barbory v Praze 2. Je tu zaznamenáno i oboustranně vstřícné jednání. Tak provinční představená Kongregace milosrdných sester sv. Vincence de Paul Jiřina Káňová napsala v září 1997 ministerstvu kultury dopis, jímž se vzdává nároků na majetek, který užíval svitavský Ústav sociální péče. To ředitel pražské Náboženské matice František Skřivánek se nároku na bývalý klášter Hradisko, ve kterém více než 200 let funguje vojenská nemocnice, v květnu téhož roku vzdát odmítl s tím, že matice „v případě převodu majetku zachová dosavadní využití s akceptací stávajícího uživatele jako nájemce“. U desítek položek k rozumné dohodě mezi vlastníky a církvemi došlo a nic vydání majetku již tehdy nebránilo. V těchto případech církve avizovaly, že by umožnily dosavadním uživatelům pokračovat v činnosti – a často šlo o symbolické nájemné. Anebo jako v případě kláštera v Opočně, o který žádal řád menších bratří kapucínů, by nájem sloužil jako fond oprav a údržby.
Plné znění zpráv
5 © 2003 NEWTON INFORMATION TECHNOLOGY, s.r.o. www.newtonit.cz
