Vodstvo Asie Miroslav Šobr
vodopis je ovlivněn: -
rozlehlostí kontinentu
-
vertikální členitostí
-
charakterem a pestrostí klimatu
- je zde mnoho veletoků, ale nejsou zde nejdelší a nejvodnatější řeky světa -
bezodtoké oblasti tvoří 40% rozlohy Asie
Z hydrografického hlediska dělíme řeky do pěti hlavních skupin 1. řeky severní Asie 2. řeky suché střední Asie 3. řeky monzunové Asie 4. řeky tropické Asie 5. řeky Malé Asie a Blízkého východu
Bezodtoké oblasti Asie pánve: Kaspická Balchašská Tarimská Džungarská Cchajdamská Západomongolská Východogobijská Alašanská menší pánve v Malé Asii, Íránu a Afghánistánu
Nejdelší světové veletoky Název
Kontinent
Délka (km)
Amazonka
Jižní Amerika
6762
Nil
Afrika
6690
Jang-c´-ťiang
Asie
6380
Mississippi – Misouri
Severní Amerika
6275
Jenisej
Asie
5539
Žlutá řeka
Asie
5464
Ob – Irtyš
Asie
5410
Kongo
Afrika
4700
Amur
Asie
4444
Lena
Asie
4400
Mekong
Asie
4023
Asie - odtoková výška
Odtoková výška -většina kontinentu má nepříznivé podmínky pro napájení řek, řeky jsou relativně málo vodné -vysoká absolutní vodnost je dána velkými plochami povodí -extrémy hodnot odtokové výšky způsobeny vysokým výparem (centrální Asie) a vysokými srážkami (JV Asie) -relativně vysoká odtoková výška na Sibiři způsobena permafrostem – c = 45 – 75 %
Průměrný roční specifický odtok -0,1 l/s.km2 – stepní a pustinné oblasti Střední a vysoké Asie -3 – 7 l/s.km2 – řeky Sibiře a Dálného východu -40 l/s.km2 – horské řeky jižních svahů Himálaje přes 100 l/s.km2 – tropické řeky Indonésie a Filipín
Monzunové řeky -specifické poměry v povodích je vzájemně odlišují -většinou jsou to řeky subtropů, dolní úseky tropické klimatické oblasti -maximální odtoky v době letních monzunových dešťů, minima v době sucha – zima -často pramení v zaledněných oblastech vnitřní Asie – režim ovlivněn táním sněhu a ledovců -využívané pro dopravu a závlahy (závlahové systémy a dopravní kanály mají hlavně v Číně dlouhou tradici)
střední tok řeky Mekong v únoru (hranice Laos-Čína – Jing-hong)
Amur (Chei-lung-t´iang – řeka černého draka) -s přítoky Šilka a Onon 5. nejdelší řeka Asie (4444 km, 1.843.000 km2) -vznik soutokem řek Šilka a Arguň, nejvýznamnější přítoky Ussuri, Sungari (1850 km) -monzunový režim odtoku v dolní části řeky -Qa = 9650 m3/s
25000
letní srážky
20000
sníh v horách
15000
sníh na rovinách
10000
Amur rozkolísanost 21,7
5000 0 I
Sungari rozkolísanost 8,5
2500 2000 1500 1000 500 0 I
II
III
IV
V
VI
VII
VIII
IX
X
XI
XII
II
III
IV
V
VI
VII
VIII
IX
X
XI
XII
Řeky Japonska a Koreje -více vyvinutý monzunový režim, hustá říční síť, řeky krátké a prudké -Japonsko – Šinano (375 km), přes 300 km Tone (Qa 253 m3/s), Tešijo a Išikari na Hokkaidu -Korejský poloostrov – Amnokgang (790 km)
500 400
Tone rozkolísanost 4,2
300 200 100 0 I
II
III
IV
V
VI
VII
VIII
IX
X
XI
XII
Čínské řeky -Chuang-che (Žlutá řeka) – délka 5464 km, povodí 980.000 km2, Qa 1550 m3/s -Jang-c-tiang (Modrá řeka – původně dolní tok, Čchang-ťiang - Dlouhá řeka) – délka 6380 km, povodí 1.940.000 km2, Qa 31.900 m3/s, využívaná pro dopravu (v povodí splavných 17 tis. km) -Si-tiang (Perlová řeka) – délka 2129 km, povodí 437.230 km2, Qa 12.400 m3/s 50000 40000
Jang-c-tiang rozkolísanost 5,1
30000 20000 10000 0 I
II
III
IV
V
VI
VII
VIII
IX
X
XI
Tin-ša-ťiang – horní tok, soutěska „Tygřího skoku – Tiger Leaping Gorge“
XII
Řeky poloostrova Zadní Indie Vietnam - Song Hong (Rudá řeka, Qa 4.120 m3/s) a Song Da (Černá řeka) -Mekong – délka 4350 km, povodí 810.000 km2, Qa 14.000 m3/s, delta ročně až o 100 m, regulátorem průtoku je jezero Tonlesap -Menam, Salwin (2820 km, Qa 1500 m3/s) -Iravadi (2150 km, 431.000 km2, 13400 m3/s) 25000 20000
Mekong rozkolísanost 14,5
15000 10000 5000 0 I
II
III
IV
V
VI
VII
VIII
IX
X
XI
XII
Mekong - kalná voda při letních průtocích
Řeka Salwin v lednu – Barma, dolní tok
Řeka Iravadi v lednu – Barma, dolní tok
Přední Indie Brahmaputra -2900 km, povodí 935.000 km2, Qa cca 20.000 m3/s -společné ústí s Gangou, ovlivněny táním ledovců (mnoho přítoků s glaciálním režimem) -zvýšení hladiny v létě o 10-12 m 50000 40000
Brahmaputra rozkolísanost 12,4
30000 20000 10000 0 I
II
III
IV
V
VI
VII
VIII
IX
X
XI
XII
Brahmaputra v Tibetu
Ganga -délka 2510 km, povodí 1.060.000 km2, soutokem řek Bhágírathí a Dhaulíganga -po výtoku z hor typická nížinná řeka, stření tok úrodná nížina, dolní tok bažinatý -mnoho vodných přítoků z Himálaje (často energeticky a závlahově využívaných) -největší přítok Jamuna (1300 km paralelně s Gangou) – rovina zvaná Doáb – „Dvojřečí“, nejvíce zalidněné území Indie -Qa cca 15.500 m3/s, maximální povodně až 62.000 m3/s, mnoho vody využito na závlahy
40000 35000 30000
Ganga rozkolísanost 18,1
25000 20000 15000 10000 5000 0 I
II
III
IV
V
VI
VII
VIII
IX
X
XI
XII
-Ganga – velkým problémem je rostoucí znečištění, přesto tradiční očišťovací koupele v posvátné řece -dole ústí Gangy a Brahmaputry (80.000 km2)
Dekánská plošina
6000
Narmada
5000
rozkolísanost 145,6
4000 3000 2000 1000 0 I
II
III
IV
V
VI
VII
VIII
IX
X
XI
XII
-Káverí – jih, vliv zimních srážek
12000
Godavari
10000
rozkolísanost 133,3
8000 6000 4000 2000 0 I
II
III
IV
V
VI
VII
VIII
IX
X
XI
XII
VIII
IX
X
XI
XII
600
Cauvery
500
rozkolísanost 108,8
400 300 200 100 0 I
II
III
-Narmada (1400 km), Krišna (1280 km), Gódávarí (1450 km), Mahánadí, Táptí -neovlivněny ledovci, voda výhradně z monzunových dešťů -vysoká rozkolísanost
IV
V
VI
VII
Indus -délka 3180 km, povodí 960.000 km2 -Qa po výtoku z hor cca 6.500 m3/s -pramení vysoko v horách v Tibetu – ledovcový režim na horním toku, dolní tok ovlivněn monzuny a různě vodnými přítoky -zleva se vlévá vějíř čtyř řek - Čanáb, Džihlam, Rávi a Satladž, které vytvářejí oblast Pandžáb tzv. Pětiřečí -značná část vody využita pro zavlažování
12000
Indus - ústí
10000
rozkolísanost 53,5
8000 6000 4000 2000 0 I
II
III
IV
V
VI
VII
VIII
IX
X
XI
XII
Tropické řeky -zdrojem vodnosti stálé srážky, na jejich chodu závisí velikost průtoku (návětří x závětří) -více vyrovnaný odtok než u monzunových řek (menší rozkolísanost) -hustá říční síť, menší povodí a délka, málo hospodářsky využívané (zavlažování rýžovišť, hydroelektrárny) -významný podíl podzemního odtoku -Indonésie (Sumatra – Kampar, Hari, Musi, Borneo – Kapuas 1143 km, Mahakam, Kajan, Barito, Nová Guinea – Fly, Digul, Sepik), Filipíny (Cagayan), Malajsie -málo dat díky těžko přístupnému terénu 700 600
Cagayan
500
rozkolísanost 8,5
400 300 200 100 0 I
II
III
IV
V
VI
VII
VIII
IX
X
XI
XII
Plovoucí domy na řece Mahakam
Řeky suché Střední Asie -rozličné odtokové poměry – pestrý reliéf (ledovcový reliéf – nížiny) -velké ztráty výparem a průsakem, na řadě míst není žádný odtok -s rostoucí nadmořskou výškou roste odtok, klesá výpar -nejvyšší odtoková výška na návětrných svazích hor – Pamír, Ťan-šan (Vachš, Pjandž) -některá povodí uzavřena vysokými hřbety – Tarim, planiny Pamíru, náhorní plošiny Mongolska -hlavní zdroje vodnosti různých řek: podzemní vody, voda ze sněhu a dešťů, sníh a ledovce Podzemní voda -pramení na okrajích rozsáhlých suťových kuželů na úpatí hor, malá četnost a vodnost Tající sníh -povodí pod sněžnou čarou (pouze ve východní části oblasti (Čína) mají vliv monzuny -voda odtéká v krátkém období tání, odteče až 80% ročního odtoku, max. duben Niválně glaciální režim -povodí nad sněžnou čárou, ledovcové řeky ty, u kterých 35% odtoku z ledovců -maxima v červenci a srpnu
Amudarja -délka 1404 km, povodí 462.000 km2, Qa 1350 m3/s – průměr z let 1931-73 u ústí -vznik soutokem Pjandže (Pamír) a Vachše (Alaj) -některé přítoky do ní nedotékají – Zeravšan -velké množství vody na závlahy 3000
Amudarja
2500
1931-1973 rozkolísanost 6,9
2000 1500 1000 500 0 I
II
III
IV
V
VI
VII
VIII
IX
X
XI
XII
Syrdarja -vznik soutokem Naryn a Karadaja na okraji Ferganské kotliny, voda z ledovců ŤanŠanu -délka 2860 km (včetně Narynu), povodí 445.040 km2, Qa = 540 m3/s – dolní tok -nejvíce přítoků ve Ferganské kotlině, žádná řeka nedotéká – zavlažování -dále teče kolem pouště Kyzylkum, ztráta vody výparem -nárůst průtoků již v dubnu, maximum v červenci 1200
Syrdarja
1000
1930-1984 rozkolísanost 3
800 600 400 200 0 I
II
III
IV
V
VI
VII
VIII
IX
X
XI
XII
Дата 4.10.2006
4.9.2006
4.8.2006
4.7.2006
4.6.2006
4.5.2006
4.4.2006
4.3.2006
4.2.2006
4.1.2006
4.12.2005
4.11.2005
4.10.2005
4.9.2005
4.8.2005
4.7.2005
4.6.2005
4.5.2005
4.4.2005
4.3.2005
4.2.2005
4.1.2005
4.12.2004
4.11.2004
4.10.2004
4.9.2004
4.8.2004
Расход м3/с
Ala-Arča – ukázka režimu glaciálního toku v Kyrgyzském hřbetu Ťan-šanu Гидрологический режим р. Ала-Арча
25
20
15 Расход
10
5
0
Řeky nižších nezaledněných území -závislé na množství srážek spadlých v zimě a na jaře -největší vodnost na jaře – tání sněhu -Illi, Ču, Tedžen, Murgab Tarim (Tchca-li-mu-che) -pramení v ledovcích Karákoramu, přítoky z Ťan-šanu -končí v bezodtoké Tarimské pánvi v poušti Taklamakan, dříve ústil do jezera Lobnor -typická ledovcová řeka, nejvíce vody v červenci a srpnu -podobné odtokové poměry jsou na území Afghánistánu a na Íránské vysočině (Hilmand)
Řeky Malé Asie a Blízkého východu -hlavní zdroj vodnosti voda ze zimních a jarních srážek, tající sníh v horských polohách -vliv expozice svahů a vzdálenosti od moře -Taurus 2000 mm, Pontské pohoří 2500 mm, prameny Eufratu a Tigridu 800-1200 mm, horní Mezopotámie 400-200 mm -maximum srážek od října do května, leden únor v horách sněhové -srážky padají v chladné části roku – malý výpar – vysoké průtoky -léto – nedostatek srážek, vysoký výpar – vysychání menších řek (intermitentní) -velké výkyvy průtoku nejen v průběhu roku ale i v dlouhodobém měřítku -po výtoku z hor řeky ukládají velké množství splavenin - vznik agradačních valů, možnost transformace povodňové vlny -největší řeky této oblasti Eufrat a Tigris se společným ústím Šatt al-Arab, zleva do ní z Íránu řeka Kárún -Arabský poloostrov vlivem aridního klimatu bez řek s výjimkou části Jemenu kam zasahuje vliv monzunů (nedosahují ale moře a zanikají v pobřežní poušti Tiháma)
Eufrat (Furát) -délka 2700 km, povodí 300.000 km2 -pramení v Arménské vysočině, hlubokou soutěskou proráží Taurus a vtéká na tabuli horní Mezopotámie -dolní tok v široké nížině, velké rozlivy při povodních, bažiny, jezera -pro celkovou vodnost mají největší význam horské přítoky na horním toku -střední tok – pouze dva významnější přítoky, dolní tok pouze periodické toky -stanice Hit - max. Q v květnu 2380 m3/s, min. Q v září 271 m3/s -Qa = 868 m3/s, q = 3,3 l/s.km2 -před soutokem s Tigridem 458 m3/s, q = 1,6 l/s.km2 -z hodnot specifického odtoku vyplývá, že řeka je relativně málo vodná
Eufrat v horní Mezopotámii (Sýrie)
Tigris (Didžlat) -délka 1950 km, povodí 191.000 km2 -pramení na svazích Arménského Taurusu, vlastnosti toku jako u Eufratu -odtokové poměry v porovnání s Eufratem příznivější – více zimních a jarních srážek -po výtoku z hor v Mosulu Qa = 643 m3/s, q = 11,7 l/s.km2 – vysoká vodnost -poté přijímá velké přítoky ze Zagrosu – Záb al-Ali, Záb al-Asfal, Dijala (celk. 800 m3/s) -nejvyšší vodnost nad Bagdádem (1320 m3/s), poté vodnost vlivem závlah klesá, před soutokem s Eufratem Q = 78 m3/s -vodnosti jarních měsíců značně nevyrovnané
1600 1400
Tigris - st. Mosul
1200
1965-1971 rozkolísanost 4,4
1000 800 600 400 200 0 I
II
III
IV
V
VI
VII
VIII
IX
X
XI
XII
Šatt al-Arab -po soutoku Eufratu a Tigridu je Qa cca 500 m3/s -velké ztráty výparem v mělkých ramenech -Kárún – poslední přítok v deltě, rozvětvená říční síť v Zagrosu 800 700
Kárún
600
rozkolísanost 2,9
500 400 300 200 100 0 I
II
III
IV
V
VI
VII
VIII
IX
X
XI
XII
Turecko -nevyrovnanost průtoků, celkově menší vodnost -Kizilirmak, Yesil, Irmak, Sakarya – Černé moře, Ceyhan – Středozemní moře
Jordán
30 25
-závlahy, voda v zimním období -délka 251 km, povodí 17.300 km2 -Qa = 18 m3/s
Jordán 1965-1982 rozkolísanost 4,5
20 15 10 5 0 I
II
III
IV
V
VI
VII
VIII
IX
X
XI
XII
Kavkaz -Kubáň (907 km, 413 m3/s), Terek, Kura -složité odtokové režimy – nivální pásmo, lesní pásmo, stepní pásmo – změna specifického odtoku v průběhu roku 1200
Kura
1000
1930-1984 rozkolísanost 3,4
800 600 400 200 0 I
II
III
IV
V
VI
VII
VIII
IX
X
XI
Kura v Tbilisi
XII
Řeky severní Asie -na území Sibiře je hlavním zdrojem vodnosti voda ze sněhu Řeky stepního typu -jarní povodeň z tajícího sněhu, velikost závislá na množství sněhu -horní toky velkých západosibiřských řek (Išim, Tobol)
Lesní pásmo -hlavní zdroj vodnosti je stále sníh, vzrůstá podíl dešťů a podzemní vody -povodí Obu, Irtyše, dolního Tobolu, střední Jenisej bez pravých přítoků -největší průtoky v době jarní povodně – květen, červen 35000 30000
Ob
25000
1931-1984 rozkolísanost 10
20000 15000 10000 5000 0 I
II
III
IV
V
VI
VII
VIII
IX
X
XI
XII
Střední tok Obu
Ob -délka 3650 km, včetně Irtyše 5410 km, povodí 2.972.000 km2, Qa 12.500 m3/s -2 zdrojnice – Katuň (pramení pod Běluchou na Altaji) a Bija (vytéká z Těleckého jezera na Altaji) -záplavové území 30 - 50 km široké, velmi bažinaté s mnoha rameny -horní tok 2 maxima – jaro ze sněhu, léto z deště a tání ve vysokých horách -po soutoku s Irtyšem 80% vody jako v ústí -důležitá dopravní cesta, splavný až 190 dní
Delta Obu
Jenisej
Delta Jeniseje
-délka 5539 km, bez Angary 3354 km, povodí 2.580.000 km2 -nejvodnější řeka Sibiře, Qa 19.400 m3/s -vznik soutokem Malého a Velkého Jeniseje v Sajanech -od Krasnojarsku se mění horský ráz na typický nížinný tok -nejvýznamnější přítoky zprava – Angara (Horní Tunguzka), Podkamenaja a Dolní Tunguzka Vznik Angary – výtok z jezera Bajkal
Angara vytváří četná slepá ramena - Irkutsk
Jenisej – režim průtoků na přítocích
Východosibiřský typ -plošinný až horský reliéf, východně od Jeniseje -minimální vliv podzemní vody, roste vliv dešťových srážek (vyrovnává se sněhu) -nepatří sem řeky horských oblastí mezi Janou a Indigirkou, Kamčatka a Sachalin -nejvíce vody v době jarního tání – červen, v horských oblastech rozloženo vlivem vertikální zonálnosti do delšího časového období -velké letní povodně z dešťů – vliv permafrostu Indigirka -délka 1790 km, povodí 360.400 km2, Qa 1800 m3/s, nejvíce vody 6-8 – tání sněhu a ledovců v horách, v zimě zamrzá na dolním toku do dna, na horním ode dna, hydrologicky analogické jsou řeky Kolyma – délka 2129 km, povodí 644.000 km2 Qa 3800 m3/s Anadyr – povodí 200.000 km2, Qa 1400 m3/s
Lena -délka 4400 km, povodí 2.500.000 km2, Qa asi 17.000 m3/s, pramen 1640 m -celkem 2500 přítoků, největší zprava Aldan (2273 km), Vitim (1837 km), Olekma (1436 km), zleva Viluj (2650 km) -nejvíce vody začátkem léta z tání sněhu, časté jsou i velké vody z dešťů, roční rozkyv hladiny na dolním toku až 28 m -zámrz od října až listopadu, při rozmrzání ledové bariéry, hladina se díky nim zvedá až 10 m za den
Delta Leny
Divočení toku Leny Střední tok Leny
Použitá literatura KUNSKÝ, J., MÁLEK, R., VRÁNA, O. (eds). Zeměpis světa : Asie. Praha: Orbis, 1965. NETOPIL, R. Hydrologie pevnin. Academia, Praha: Academia, 1972. www.en.wikipedia.org www.geol.lsu.edu/WDD/index.htm - World Deltas Network www.sage.wisc.edu/riverdata/ - River Discharge Database http://rims.unh.edu/data/station/list.cgi?col=7 – Arctic Discharge stations Fotografie v prezentaci jsou z archivu autora, případně z encyklopedie Wikipedia
