ASIE Socioekonomická charakteristika OBYVATELSTVO ASIE: - I navzdory liduprázdným oblastem severní Asie (Sibiř) a centrální Asie se jedná o nejhustěji zalidněný světadíl. V Asii ţije více neţ polovina populace celého světa (60 %)! - Z přiloţené mapy vidíme, ţe k nejhustěji zalidněným regionům Asie patří především východní Čína (Velká čínská níţina) a severní Indie a Bangladéš (Indoganţská níţina):
- Speciálním případem hustě zalidněných států jsou trpasličí země, jako je Singapur (asi 7500 ob./km2) nebo Hongkong (6500 ob./km2) a Macao (dokonce 20000 ob./km2!). Hongkong byla dříve britská kolonie a Macao portugalská kolonie, které byly před několika lety navráceny Číně. - Nejen v Asii, ale i v Africe či v Latinské Americe nalezneme chudinské čtvrti, nazývané slumy [slamy]. Vznikají na předměstích velkých měst, jsou charakteristické provizorně zřízenými příbytky, vysokou hustotou obyvatelstva a širokou škálou sociálně patologických jevů (vysoká kriminalita, úmrtnost, výskyt AIDS a dalších onemocnění…). Největší slum nalezneme v indickém svazovém státě Maháráštra, kde ţije 19 milionů obyvatel!
- Absolutně nejvyšší koncentrace obyvatelstva zaznamenává Bangladéš, kde se na jednom km2 „tísní“ přes 1000 obyvatel (pro srovnání: hustota zalidnění v ČR je asi 130 obyvatel/km2). V Bangladéši tedy ţije – i přes jeho „nevelkou“ rozlohu v porovnání se sousedy – asi 160 milionů obyvatel (tedy více neţ v Rusku). V Bangladéši je přelidnění natolik velké, ţe mnoho rodin bydlí v lodích na řekách, neboť na pevnině pro ně zkrátka není dostatek místa… - Vysoké koncentrace obyvatel má i Indonésie, zvláště ostrov Jáva, kde leţí také hlavní město Jakarta. V Japonsku je hustě osídleno hlavně pobřeţí, neboť centrální části japonských ostrovů pokrývají hory a lesy. Na největším ostrově Honšú najdeme nejlidnatější japonská města (Tokio, Jokohama, Kjóto, Kóbe, Nagoja, Ósaka…), ovšem jejich osídlení je natolik propojené, ţe dohromady tvoří tzv. megalopolis Tokajdó. Dopravu mezi těmito městy značně urychluje známá japonská vysokorychlostní ţeleznice Šinkansen.
Pohled na jeden z indických slumů. V pozadí se tyčí samotné město. Lidé ze slumů se ţiví např. přebíráním odpadků na příměstských skládkách apod. - Naopak nejniţší hustotu obyvatel ze všech států světa má Mongolsko. V Mongolsku ţijí na 1 km2 v průměru jen 2 obyvatelé. Tento fakt je zapříčiněn nehostinnými kontinentálními podmínkami, které v Mongolsku panují: většinu území státu zabírá poušť Gobi či nehostinné stepi. Mongolové jsou známí svým kočovným způsobem ţivota a bydlením v jurtách (typická stanovitá obydlí): 1
japonské firmy je typické, ţe se slučují do rozsáhlých koncernů, které se nazývají zaibacu. Známými japonskými zaibacu jsou např. Micubiši (známá pod anglickým přepisem Mitsubishi), Kawasaki či Nissan…
Mongolská jurta, typické obydlí Mongolů - V Mongolsku, ač je asi 20× větší neţ ČR, ţijí jen necelé 3 miliony obyvatel; přičemţ většina z obyvatel je koncentrována v hlavním městě Ulánbátaru.
JAPONSKO A ASIJŠTÍ TYGŘI: - Podstatným problémem pro Japonsko je kritický nedostatek surovin. Země nemá prakticky ţádná významná naleziště, a proto musí téměř všechny suroviny dováţet. Ačkoli Japonsko dováţí suroviny, je zároveň největším exportérem na světě. Vyváţí především elektroniku a elektrotechniku (SONY, Nikon, Nintendo, Canon, Casio, Olympus, Fujifilm, Toshiba, Hitachi, Bridgestone…) a dopravní prostředky, hlavně automobily (Suzuki, Kawasaki, Mitsubishi, Toyota, Yamaha…). V posledních letech se Japonsko orientuje na poskytování sluţeb (management, věda a výzkum apod.). Navzdory tomu, ţe Japonsko má velice málo ploch zemědělsky vyuţívané půdy, vykazuje největší hektarové výnosy z celé Asie. Pěstuje se hlavně zelenina a Japonci získávají další půdu vysoušením a zasypáváním mělkých příbřeţních oblastí, podobně jako to dělají např. Nizozemci… - Dnes však jiţ Japonsko nepředstavuje jediný ekonomicky rozvinutý stát Asie a na paty mu v tomto ohledu šlapou jiné země, pro které se vţilo pojmenování asijští tygři. Podle toho, kdy tyto státy započaly svůj ekonomický rozvoj, rozdělujeme asijské tygry to dvou (tří) generací (vln): první vlna: Jiţní Korea, Taiwan, Singapur, Hongkong druhá vlna: Thajsko, Malajsie, Filipíny, Indonésie někdy se hovoří i o třetí vlně, kam jsou řazeny státy Vietnam, Čína nebo Indie a další…
- Asie je opravdovým kontinentem protikladů, coţ platí i o hospodářské rozvinutosti jejích regionů. - Hospodářsky bezkonkurenčně nejrozvinutějším státem Asie je Japonsko. Do poloviny 19. století bylo silně uzavřenou zemí, která se bránila všem zahraničním vlivům. Rozsáhlé oblasti Asie si však začaly podmaňovat a kolonizovat evropské mocnosti (hlavně Británie a Francie). Japonci dostali strach, ţe pokud neprovedou patřičné reformy, stanou se rovněţ obětí expanzívních snah Evropanů. Proto v roce 1868 odstartovali tzv. reformy meidţi, kterými se snaţili na základě zásady „poznej svého nepřítele“ reformovat svou ekonomiku po evropském vzoru, především výstavbou průmyslu (zbrojního apod.). Do druhé světové války se Japonsko stalo světovou velmocí, která ovládla rozsáhlé části jihovýchodní Asie a Tichomoří. V Japonsku se však ke slovu dostaly armádní a militantní kruhy a ve druhé světové válce se Japonsko postavilo na stranu nacistického Německa a fašistické Itálie. Po jejich poráţce v květnu 1945 i nadále tvrdošíjně pokračovalo ve válce, a proto se USA rozhodly shodit na japonská města Nagasaki a Hirošimu tehdy technickou novinku – dvě atomové bomby. Po poráţce Japonska se však USA zároveň zasadily o jeho obnovu. Kromě prosazení demokratických principů dotovaly USA tuto zemi i finančně, coţ nastartovalo rapidní ekonomický růst Japonska, hlavně v 60. a 70. letech, kdy jeho hrubý domácí produkt (HDP) rostl v průměru o 10 % ročně. Pro 2
- Jako první začala Japonsko v hospodářském boomu následovat Jiţní Korea (Korejská republika), která nastartovala ekonomický rozvoj v 80. a 90. letech za vydatné pomoci Japonska, s kterým tak Korea urovnala historicky nepřátelské vztahy (Japonci totiţ v roce 1910 Koreu anektovali, mnoho Korejců vyvraţdili a během 2. světové války jich mnoho odvlekli do Japonska, kde Korejci dodnes tvoří největší národnostní menšinu, která čítá asi 630 tisíc osob). Korejský ekonomický boom je tak v mnohém podobný tomu japonskému, jen proběhl asi o jedno desetiletí později. Korejskou obdobou japonských zaibacu jsou tzv. čeboly (nejznámější jsou automobily Hyundai, Kia či Daewoo, elektronika Samsung či LG ad.). Je zajímavé, ţe Jiţní Korea jako jeden z mála ekonomických států rozvíjí těţký průmysl, především hutnictví. Důvodem jsou velké zásoby černého uhlí a ţelezné rudy, které Jiţní Korea má. Její severní soused, komunistická Korejská lidově demokratická republika, s kterým je Jiţní Korea oficiálně stále ve válečném stavu (po korejské válce uzavřely oba státy jen příměří, nikoli mír), je přesným opakem svého jiţního souseda. Tvrdý komunistický totalitární reţim, ve kterém jsou popravy běţným jevem a údajně i existence koncentračních táborů, zapříčinily naprostou izolaci severokorejského reţimu a jeho ekonomickou stagnaci. V Severní Koreji propukly i hladomory a bez humanitární pomoci ze sousední komunistické Číny by situace obyčejných Severokorejců byla ještě horší…
- Jak jiţ bylo naznačeno, podobně jako Jiţní Korea v první vlně ekonomicky expandovali také Singapur, Hongkong či Taiwan. - Singapur těţí především ze své strategicky výhodné polohy v Malackém průlivu. Stát, který má jen trojnásobnou rozlohu Ostravy, ale 5 milionů obyvatel, má výrazně mnohonárodnostní charakter. Většinu obyvatel tvoří Číňané, následují Malajci a Indové. Úředními jazyky jsou angličtina, čínština, malajština a tamilština. Z náboţenského hlediska zde ţijí buddhisté (hlavně Číňané), muslimové (Malajci), křesťané (lidé z euroamerického světa) a další. I přes tuto etnickou, náboţenskou, jazykovou a kulturní různorodost funguje Singapur bezkonfliktně a je sekularizovaným státem (tzn., ţe náboţenské elity se nepodílejí na vedení státu, jak tomu bývá např. v islámských zemích). Z hospodářského hlediska se jedná o centrum světového významu, středisko sluţeb, mezinárodní finanční, obchodní a dopravní uzel. Singapur je největším přístavem, jeho letiště je důleţitým dopravním uzlem. Singapur udrţuje v kontrastu ke své velikosti obrovskou armádu. Důvodem je, ţe jeho sousedé Malajsie a Indonésie jsou muslimskými státy.
Singapur je typický směsicí klasické a nové zástavby. V popředí starší čínská zástavba, v pozadí moderní mrakodrapy. Hustota osídlení je opravdu abnormální. - Územím podobné rozlohy jako Singapur je Hongkong, malý poloostrov na březích Jihočínského moře. V roce 1860 se Hongkong stal britskou kolonií a v roce 1898 podepsala Británie s Čínou smlouvu o pronájmu Hongkongu na 99 let. Britové tedy spravovali Hongkong 99 let aţ do roku 1997, kdy připadl zpět Číně se speciálním autonomním statusem (Hongkong např. i nadále funguje jako kapitalistická trţní ekonomika, na rozdíl od komunistické Čínské lidové republiky). Hongkong je – podobně jako Singapur – světovým dopravním a obchodním centrem.
Asijští tygři první vlny: Jiţní Korea, Taiwan, Hongkong a Singapur 3
populaci tak enormně začal narůstat poměr počtu muţů vůči ţenám.
- Dalším z asijských tygrů je stát na ostrově Taiwan, jehoţ oficiální název zní Čínská republika. Po druhé světové válce, kdy občanskou válku v Číně vyhráli komunisté a vznikla dnešní Čínská lidová republika, emigrovaly čínské kapitalistické elity na Taiwan, kde zaloţily Čínskou republiku, stát fašistického typu, který se ale od 80. let demokratizuje (podobné je to např. s Koreou, která se po korejské občanské válce v letech 1950-53 rozdělila na komunistickou Korejskou lidově demokratickou republiku, zvanou Severní Korea a kapitalistickou Korejskou republiku, nazývanou Jiţní Korea). Čínská lidová republika existenci Čínské republiky na Taiwanu neuznává, povaţuje toto území za součást svého státu a usiluje o sjednocení ve smyslu „jedna země – dva politické systémy“ (podobně, jako se tomu stalo s Hongkongem v roce 1997). Taiwan je poslední zemí ze čtveřice první vlny asijských tygrů. Mezi známé taiwanské značky patří firmy z oblasti elektroniky, např. Acer, Asus nebo HTC.
Propagandistický plakát čínské vlády, oslavující rodinu s jedním dítětem - Musíme podotknout, ţe zákon o jednom dítěti se týká pouze etnických Číňanů, kteří tvoří asi 94 % obyvatel Číny. Zbylých 6 % tvoří celá řada národnostních menšin, z kterých jsou patrně nejznámější Tibeťané (na mapě ţlutě) a Ujgurové (spolu s Mongoly fialovou barvou), dva národy obývající nehostinné vnitrozemí na severu a západě Číny. Je zajímavé, ţe v Číně ţije asi 4,5 milionu Mongolů, tedy 2× více neţ v samotném Mongolsku (jak jsme si říkali, podobné je to např. s Azery ţijícími v Íránu).
ČÍNA, INDIE A JIŢNÍ ASIE: - Nebereme-li v potaz asijskou část Ruské federace, dle rozlohy největšími státy Asie jsou Čína a Indie. Jsou největší nejen co do rozlohy, ale i dle počtu obyvatel. Čína (Čínská lidová republika) je ve světovém měřítku 4. největším státem, avšak se svými 1,3 miliardami obyvatel je nejlidnatějším státem světa. Její obyvatelstvo po druhé světové válce tak rapidně narůstalo, ţe v 70. letech přistoupila čínská vláda k zavedení politiky jednoho dítěte. Rodiny, které mají více neţ jedno dítě, jsou všelijak znevýhodňovány (např. ztrácely nárok na byt, na zaměstnání, či byly jinak omezovány). Výsledky této politiky se dostavily poměrně rychle – porodnost se sníţila na ţádoucí úroveň – avšak za cenu omezení svobody obyvatel, coţ však v komunistické zemi, jakou je Čína, není nikterak nebývalý jev. Vedlejším negativním produktem této politiky navíc bylo narušení tradičního systému péče o přestárlé rodiče. V tradiční čínské rodině totiţ péči o nemohoucí rodiče v jejich stáří přebíral nejstarší syn, zatímco dcery se provdaly a odešly do rodin svých manţelů. Pokud se však v rodině narodí jako první (a jediné) dítě dcera, nastává do budoucna problém se zajištěním rodičů. Proto byly v Číně, především na venkově, zaznamenány případy, kdy narozené holčičky byly zabíjeny a rodina zkrátka čekala na muţského potomka. Tato otřesná skutečnost má však další rozměr, neboť v čínské
- Tibeťané jsou národ obývající extrémní nadmořské výšky Tibetské náhorní plošiny na jihozápadě Číny. Jejich počet není znám, částečně z důvodu toho, ţe ţijí roztroušeni také na územích Indie, Nepálu či 4
Bhútánu, odhaduje se však na asi 5 milionů. Řadí se mezi příslušníky mongoloidní rasy a jejich náboţenstvím je buddhismus. Tibet se v minulosti několikrát pokoušel o samostatnost, v letech 19121950 byl nezávislým státem, avšak v roce 1950 jeho území anektovala Čínská lidová republika, jejíţ součástí je dodnes. V roce 1965 sice Tibet dostal autonomní status, stále se však pokouší o samostatnost.
experimentem se stal tzv. Velký skok vpřed, naplánovaný na roky 1958-1962, během kterého měla zaostalá a zemědělská Čína dohnat vyspělý západní svět. Komunistická vláda zorganizovala celý čínský venkov do výrobních komun, které se kromě zemědělství měly zabývat i průmyslem: cílem bylo vystavět primitivní vysoké pece, ve kterých by lidé tavili ţeleznou rudu a tím zvyšovali produkci oceli v Číně. Ţelezné rudy se ovšem nedostávalo, a tak, aby produkce neklesla, byli lidé nuceni roztavit své pracovní nástroje, náčiní a další ţelezné výrobky, které vlastnili. Tím jim však bylo znemoţněno obdělávat půdu, následkem čehoţ Čínu zpustošil obrovský hladomor, na který zemřelo údajně aţ 40 milionů lidí! Proto bylo v roce 1961 oficiálně od politiky „velkého skoku vpřed“ upuštěno, neboť pro Čínu znamenal leda velký skok vzad. Druhým katastrofálním experimentem komunistů se stala tzv. Velká proletářská kulturní revoluce, která probíhala v letech 1966-1969 a kterou se komunisté snaţili odstranit tradiční čínské kulturní hodnoty a přeměnit čínskou společnost podle komunistických představ. Lidé začali být terorizováni, kaţdý projev intelektuálství (např. znalost cizího jazyka nebo pobyt někoho v zahraničí) byly povaţovány za nebezpečné a tito lidé likvidováni. Za „kulturní revoluce“ bylo zničeno mnoho kulturních památek (zbořeny a vypáleny kláštery apod.), bylo spáleno mnoho knih… Kulturní revoluce si vyţádala několik milionů obětí na ţivotech, hlavně v důsledku poprav.
Tibeťané - Podobně jako Tibeťané se o samostatnost na Číně snaţí i Ujguři, turkický národ muslimského vyznání (podobně jako např. Kazaši, Uzbeci aj.), který obývá severozápad Číny. Jejich snahy jsou však v zahraničí mnohem méně reflektovány neţ snahy Tibetu.
Ujgurský muţ - Čína má za sebou půlstoletí dramatického vývoje. Jak jiţ bylo řečeno, po druhé světové válce se zde dostalo k moci komunistické vedení a nová Čínská lidová republika (ČLR) se zařadila mezi komunistické státy. Pravicové síly emigrovaly na Taiwan, kde zaloţily Čínskou republiku. Komunisté v ČLR provedli několik experimentů (pro komunistické země typické), které ve výsledku Čínu a její obyvatele jen poškodily. Prvním tragickým
Přehrada s vodní elektrárnou Tři soutěsky - Od 70. a 80. let však čínské komunistické vedení od podobných experimentů samo upustilo, neboť vidělo, ţe k ničemu nevedou, a naopak se vydalo na cestu postupného zavádění kapitalismu. Ekonomická produktivita Číny začala rapidně stoupat, v 90. letech rostl hrubý domácí produkt (HDP) Číny 5
dokonce o 13 % ročně! Ovšem ani dnes Čína úplně neopustila megalomanské projekty. Symbolem posledních let je např. výstavba největší vodní elektrárny na světě Tři soutěsky na řece Jang-c‘ťiang. Nicméně, Čína i nadále zůstává hlavně zemědělským státem. Průmysl Číny se stále omezuje na produkci především málo sofistikovaných výrobků bez výraznější přidané hodnoty. Nápis „MADE IN CHINA“ je proto pořád jakýmsi synonymem pro ne příliš kvalitní výrobky, ačkoli si musíme připustit, ţe do budoucna Čína představuje dalšího „asijského tygra“, do jehoţ třetí generace bývá spolu s Indií zařazována. Největšími ekonomickými centry Číny jsou vedle Hongkongu (jehoţ historický vývoj byl jiný, jak jsme si řekli) hlavní město Peking (Beijing) a přístavní města Šanghaj a Kanton (Guangzhou) nedaleko Hongkongu. Indie se administrativně člení na 28 spolkových států a 7 teritorií - K postupnému ovládnutí Indie došlo aţ během 19. století Brity, a právě Britové zanechali v Indii nesmazatelnou kulturní stopu (dodnes je Indie členem Commonwealthu, organizace sdruţující bývalé kolonie Velké Británie). Právě angličtina se stala pro obyvatelstvo Indie, které je jinak velice pestré (hovoří se zde asi jedním tisícem jazyků), jediným společným dorozumívacím prostředkem, stejně jako společný boj Indů za osvobození z britského područí, který vyústil v roce 1947 v nezávislost Indie (vůdčí postavou indických snah o nezávislost byl Mahátma Gándhí). V té době se od převáţně hinduistické Indie odtrhly dvě okrajová muslimská území, tzv. Západní a Východní Pákistán, které později změnily název na Pákistán a Bangladéš. - V Indii stále 70 % jejích obyvatel pracuje v zemědělství, které se ovšem vyznačuje velmi nízkou produktivitou. Jiţ víme, ţe většina zemědělských aktivit se soustředí do úrodné Indoganţské níţiny, kde se pěstuje hlavně rýţe, dále je vysazována pšenice a kukuřice. Díky velmi teplému klimatu a dostatku vláhy (monzunové
Šanghaj - Indie je v mnohém Číně podobná, především v počtu obyvatel a také v úsilí o statut světové velmoci. Čína i Indie však jiţ nyní jsou přinejmenším regionálními velmocemi, obě vlastní jaderné zbraně. Na rozdíl od komunistické Číny je však Indie demokratickou zemí s federativním zřízením (viz mapka), ačkoli k naprostému ideálu demokracie má zatím ještě kus cesty před sebou. - Indie se jiţ v 15. století stala pro své údajné bohatství cestovatelským cílem evropských mořeplavců, hlavně Portugalců a Španělů, kteří vynikali velkými a zkušenými námořními flotilami. Jelikoţ tehdy neexistoval Suezský průplav a pro cestu do Indie museli obeplout celou Afriku, napadlo Kryštofa Kolumba, ţe by mohl do Indie zkusit připlout z „druhé strany“ Země. Nepřiplul však do Indie, nýbrţ objevil zcela nový kontinent. Do smrti však ţil v představě, ţe opravdu do Indie dorazil, a proto americké domorodce nazval „Indiány“ (tj. obyvatelé Indie). 6
srážky) jsou v této části Indie tři sklizně do roka běţným jevem. V centrální části poloostrova, na Dekanské plošině, kde panuje kontinentálnější podněbí, se pěstuje např. proso. Indie je světovým pojmem v produkci čaje: Assam nebo Darjeeling zná kaţdý milovník čajů. Pro Indii typickým obrázkem je potulující se kráva. Kráva je totiţ v hinduistickém náboţenství posvátným zvířetem, které hinduisté nesmí jíst. V islámu je naopak zakázáno jíst vepřové maso, neboť prasata jsou mezi muslimy povaţována za nečistá zvířata.
softwaru. Ve světě jsou také známá indická filmová studia Bollywood ve městě Bombaj, která produkují obrovská kvanta filmů ročně, avšak jejich kvalita je z pohledu Evropana někdy úsměvná.
Singham, jeden z kasovních trháků bollywoodské produkce, je příběhem neohroţeného indického policisty, kterému nešlape na paty ani Chuck Norris ;-)
- Přeţitkem indické společnosti je kastovní systém. I kdyţ byl kastovní systém státem zrušen, stále jeho principy přetrvávají, hlavně na odlehlém venkově. Podle hinduistického náboţenství se totiţ lidé rodí do čtyř kast, do jakýchsi sociálních vrstev. Sociálně nejvyšší kastou jsou brahmáni (kněţí), následují kšátrijové (válečníci), vaišjové (obchodníci a řemeslníci) a šúdrové (nejniţší kasta, tvořená dělníky). Kromě těchto kast existuje ještě vrstva tzv. nedotknutelných, jeţ se nachází na úplném dně společenského ţebříčku. Kaţdá kasta má určeno co jíst, jak se oblékat a jakou prací se ţivit. Do jaké kasty se Ind narodí, v té po celý ţivot zůstane. Je zakázáno, aby se lidé z různých kast stýkali, sňatek muţe a ţeny z různých kast rovněţ nepřipadá v úvahu… - Průmysl koncentrovali jiţ Britové do tří velkých přístavů: do Kalkaty, Bombaje (Mumbaí) a Madrasu. Právě okolí Kalkaty – oblast zvaná Západní Bengálsko – se pro svá loţiska uhlí a ţelezné rudy stalo významným centrem těţkého průmyslu. Tradici od koloniálních dob má také textilní průmysl. Vláda se dnes snaţí průmysl decentralizovat z těchto tří center do center nových. Buduje se perspektivní strojírenský průmysl (automobily, lokomotivy, letadla), v posledních letech roste jméno Indie také v souvislosti s vývojem
- Indie se svým muslimským sousedem Pákistánem vede jiţ od doby osamostatnění (1947) spor o Kašmír. Kašmír je územím, rozkládajícím se na pomezí Pákistánu, Indie a Číny ve velehorských oblastech Pamíru. Právě během rozpadu Britské Indie a vzniku nezávislé Indie a Pákistánu kašmírský vládce (mahárádţa) lavíroval a odkládal rozhodnutí, zdali se připojit k Indii nebo k Pákistánu. Tajně totiţ doufal, ţe Indie ani Pákistán neprojeví o horský a periferně poloţený Kašmír zájem. Mýlil se, neboť po 7
několika měsících napadly Kašmír kmeny z blízkého Afghánistánu. Mahárádţa nedokázal jejich nápor vojensky odrazit, a proto poţádal o pomoc indická vojska, za coţ na oplátku podepsal smlouvu o připojení Kašmíru k Indii. Brzy však na území Kašmíru vpadla i vojska nově vzniklého Pákistánu a rozhořela se válka o Kašmír. Do bojů zasáhly i jednotky OSN a území Kašmíru bylo rozděleno mezi Indii a Pákistán, přičemţ malou část Kašmíru zabrala i Čína. Pákistán s Čínou vyřešili vzájemné územní spory v Kašmíru (Pákistán postoupil Číně asi 5000 km2 kašmírského území) a nyní vystupují jako spojenci v této věci proti Indii. Indie však tento krok neuznává a viní Pákistán, ţe nelegálně postoupil Číně území náleţící Indii. Dnešní situace se dá popsat jako ozbrojené příměří. Indie se odvolává na mahárádţův podpis o připojení k Indii, muslimský Pákistán zase prosazuje konání referenda v Kašmíru, neboť moc dobře ví, ţe většina obyvatel Kašmíru jsou muslimové a pravděpodobně by se připojili právě k Pákistánu.
produktivita. Za zelenou revoluci můţeme označit genetické šlechtění plodin, zavádění umělých hnojiv a pesticidů, mechanizaci zemědělství apod. Zelená revoluce je jev typický pro 20. století a v mnoha chudých zemích vymýtila hladomory, neboť díky zelené revoluci rapidně vzrostly zemědělské výnosy.
Ţeny pracující na rýţových polích v Bangladéši - Právě zelená revoluce umoţnila tak obrovský nárůst obyvatel v Bangladéši, ovšem i přesto zůstává Bangladéš státem s vysokou podvýţivou obyvatel. Jak jsme jiţ řekli, pro Bangladéš je typická vysoká hustota zalidnění (aţ 1000 obyvatel/km2) a nízká nadmořská výška. To spolu s umístěním Bangladéše v deltě obrovských řek Gangy a Brahmaputry má za následek kaţdoroční záplavy, při kterých zahynou spousty lidí. Oba vodní toky s sebou přináší velké mnoţství sedimentů, které se v deltě usazují a vzniká tak nová pevnina, která je okamţitě osídlována. Oběti na ţivotech dále zvyšují opakující se tajfuny, které vznikají nad Bengálským zálivem vlivem monzunového proudění. - Na ostrově Cejlon se nachází stát Srí Lanka [šrí lanka]. V posledních desetiletích byl poznamenán dlouhými boji, které způsobila koloniální politika Britů v minulosti. Britové totiţ na Srí Lanku, která byla původně osídlena buddhistickými Sinhálci, přivezli mnoho hinduistických obyvatel tamilské národnosti z jiţní Indie, aby pracovali na čajovníkových plantáţích. Postupem doby podíl Tamilů v obyvatelstvu Srí Lanky vzrostl na 20 %. Kdyţ britská nadvláda skončil a Srí Lanka se osamostatnila, Tamilové usilovali o odtrţení od sinhálské vlády Srí Lanky a poţadovali zřízení vlastního státu na severu ostrova. Sinhálci se snaţili Tamily omezovat, proto Tamilové zřídili dokonce militantní organizaci, kterou celý svět zná pod označením Tamilští tygři. Tamilští tygři vedli separatistický boj na Srí Lance od roku 1983 do roku 2009. Byl typický partyzánským způsobem boje
Území Kašmíru (ohraničeno modře) rozdělené mezi tři státy: modrou barvou území ovládaná Indií, zeleně Pákistánem a ţlutě území ovládaná Čínou. - Jak uţ jsme zmínili, z Britské Indie se v roce 1947 odtrhl muslimský stát Pákistán, rozdělený na západní a východní část. Východní Pákistán se v roce 1971 osamostatnil jako Bangladéš. - Pákistán je v současnosti zemí, která vlastní jaderné zbraně a určitým způsobem soutěţí s Indií o pozici mocnosti v regionu. Jedná se také o zemědělský stát, ale na rozdíl od Indie s mnohem výkonnějším zemědělstvím, neboť zde proběhla tzv. zelená revoluce. Zelenou revolucí se označuje celý soubor zásahů do zemědělství, kterými se zvyšuje jeho 8
s uţíváním sebevraţedných atentátů. Celý konflikt si vyţádal asi 70 000 mrtvých.
zálivu). Názvy Blízký, Střední a Dálný Východ jsou eurocentrické pojmy (vycházejí z pohledu Evropanů).
JIHOVÝCHODNÍ ASIE:
- Region Jihovýchodní Asie se rozkládá zčásti na asijské pevnině na poloostrovech Zadní Indie a na Malajském poloostrově (Barma neboli Myanmar, Thajsko, Kambodţa, Laos, Vietnam, Singapur a část Malajsie), zčásti na rozsáhlém systému ostrovů (Velké a Malé Sundy, Filipíny ad.) mezi Zadní Indií a Austrálií (státy Indonésie, část Malajsie na ostrově Borneo, Brunej, Východní Timor, Filipíny). - Jedná se o etnicky i náboţensky velice různorodou oblast (Barma a Thajsko jsou převáţně buddhistické země, Malajsie a Indonésie muslimské, Filipíny jsou jediný křesťanský stát v Asii). Celá oblast byla vţdy zájmovým teritoriem svých silných sousedů Indie a Číny, později (za koloniální éry) Evropanů (hlavně Francouzi a Nizozemci). - V současnosti se jedná o hospodářsky se rozvíjející region, přičemţ Singapur, Thajsko či Vietnam jsou řazeni mezi asijské tygry. Vietnam, Laos a Kambodţa bohuţel v minulosti hodně utrpěly díky válkám (válka ve Vietnamu) a komunistickým diktaturám (vláda Rudých Khmerů v Kambodţi). Většina států regionu je členy organizace ASEAN (Association of South East Asian Nations, česky Sdruţení národů jihovýchodní Asie), náplní jejíţ činnosti je hospodářská integrace, zlepšování sociální úrovně obyvatel apod.
ISLÁM: - Jihozápadní Asie je srdcem arabského světa se svou specifickou kulturou islámu. Právě pro své specifické kulturní a přírodní poměry (velmi suché a pouštní oblasti) a pro polohu na rozhraní tří světadílů (Asie, Afrika, Evropa) je oblast Jihozápadní Asie někdy povaţována za samostatný světadíl. - Ačkoli je dnes tento region baštou islámu, ne vţdy tomu tak bylo. Islám zde vznikl aţ v 7. století, kdy jeho myšlenky formuloval prorok Mohamed. Ten byl v roce 622 nucen opustit město Mekka (v dnešní Saúdské Arábii) a právě od roku 622 počítají muslimové svůj letopočet. Mekka je pro muslimy nejvýznamnějším poutním místem; muslimové se pětkrát denně modlí v pokleku směrem k Mekce a kaţdý muslim by měl Mekku alespoň jedenkrát za ţivot navštívit. Před tím byla oblast Blízkého Východu kolébkou křesťanství (křesťanský prorok Jeţíš Nazaretský ţil a šířil své učení v Judeji, dnešním Izraeli) a před tím ještě kolébkou judaismu. Město Jeruzalém rozdělené jiţ více neţ půl století na ţidovskou (izraelskou) a arabskou (palestinskou) část je posvátným místem jak pro ţidy, tak pro křesťany i muslimy.
JIHOZÁPADNÍ ASIE: - Region Jihozápadní Asie bychom mohli rozdělit na dva menší celky, na tzv. Blízký Východ (především východní Středomoří: Sýrie, Libanon, Izrael, Jordánsko) a na tzv. Střední Východ (oblast Perského 9
POLITICKÉ POMĚRY: - Všechny státy Jihozápadní Asie jsou typické svým absolutistickým monarchistickým zřízením, propojením náboţenství se státní správou a absencí demokratických mechanismů. - Jediným demokratickým státem je ţidovský Izrael, o kterém píšu níţe. V současnosti nejzarytějším nepřítelem Izraele je Írán, obrovská země, která od roku 1979 funguje jako islámská teokratická diktatura pravděpodobně disponující jadernými zbraněmi. V Íránu, dříve nazývaném Persie, jsou u moci muslimští duchovní. Po odchodu radikálně muslimského prezidenta Ahmadíneţáda a zvolení nového prezidenta Rúháního v roce 2013 snad můţeme očekávat smířlivější politický kurz… - Autoritářské reţimy v okolních zemích, jmenovitě vládu hnutí Talibán v Afghánistánu se podařilo Spojeným státům americkým sesadit v roce 2001, stejně jako diktátorský reţim Saddáma Hussajna v Iráku v roce 2003. Hussajnům reţim byl tvrdou diktaturou, zodpovědnou za válku v Perském zálivu v letech 1990-1991. - Proti autoritářským reţimům v arabských zemích se zvedla vlna nevole během roku 2011, kdy v Tunisku, Egyptě, Alţírsku, Jemenu, Jordánsku, Bahrajnu, Sýrii a v Libyi probíhaly demonstrace (v některých případech lze hovořit o občanské válce) za zlepšení sociálních a právních podmínek obyvatel. Tomuto procesu, který urychlila komunikace přes sociální sítě (Twitter a Facebook), a který skončil v jednotlivých zemích různě a v dalších ještě pokračuje, média vtiskla název Arabské jaro. V USA a v Evropě panují obavy, aby nebyl takříkajíc vyraţen klín klínem, tj. aby vlády autoritářských monarchií nenahradily vlády islámských radikálů.
Místo zvané Kába (Ka’ba, Kaaba) uprostřed Mekky. V jednom z rohů Káby je uloţen tzv. černý kámen, snad meteorit, který měl archanděl Gabriel přinést z ráje. Zástupy muslimů musí Kábu sedmkrát obkrouţit a mohou políbit černý kámen nebo se jej dotknout. - Podobně jako se křesťanství dělí na několik proudů (např. římský katolicismus, pravoslaví, evangelická vyznání a mnoho dalších), stejně tak i v islámu existují dva nejdůleţitější proudy: šíité: povaţují za vůdce v islámu jen potomky proroka Mohameda, z náboţenských textů uznávají jen korán. Mají většinu jen v Íránu a v Ázerbájdţánu. sunnité: za islámské vůdce uznávají i potomky mimo rodinu proroka Mohameda, kromě koránu ctí i sunnu (odtud jejich pojmenování), coţ je sbírka výroků a činů proroka Mohameda, jakýsi základ islámského práva. Sunnité tvoří drtivou většinu muslimů. - Islám vyznává asi 1,2 miliardy lidí a po křesťanství je tak druhým nejrozšířenějším náboţenstvím:
Rozšíření islámu ve světě. Zeleně jsou označeny státy se sunnitskou většinou, tmavou červenou státy s šíitskou většinou. Čím tmavší barva, tím větší podíl tvoří muslimové na celkové populaci dané země.
- Prakticky jediným zcela sekularizovaným muslimským státem je Turecko (sekularizace = oddělení světské moci od moci církevní), které se 10
snaţí prezentovat jako vyspělý stát západního raţení. Od 20. let, kdy se rozpadla Osmanská říše a vzniklo dnešní Turecko, se Turecku opravdu podařilo neskutečným způsobem modernizovat státní aparát a zavést západní demokratické mechanismy, přesto však Turecko má několik nevyřešených kauz. O většině z nich jsme se jiţ bavili: za prvé se jedná o spory s Arménií ohledně tzv. genocidy Arménů z roku 1915. Dalším problémovým případem je spor s Kyprem o invazi z roku 1974. A problémem, o kterém jsme si dosud neříkali, je problém kurdské menšiny na východě Turecka. Kurdové jsou nejpočetnějším národem světa, který nemá vlastní stát. Ţijí na území čtyř států (Turecko, Sýrie, Irák a Írán) a jejich počet se odhaduje na 20-30 milionů. Usilují o vlastní stát (Kurdistán), ale jeho realizace je v důsledku zamítavého postoje uvedených států nemoţná (Saddám Hussajn v Iráku např. likvidoval Kurdy plynem, coţ byl jeden z oficiálních důvodů invaze amerických vojsk do Iráku v roce 2003).
Írán, Kuvajt, Saúdská Arábie a Venezuela, později se přidaly další země. Jaká je politická síla takové organizace se ukázalo o třináct let později. V roce 1973, kdy probíhala tzv. jomkipurská válka mezi Izraelem a arabskými státy, rozhodl se převáţně arabský OPEC přinutit spojence Izraele (USA a západní Evropu), aby se naopak přidali na stranu Arabů. Chtěl toho docílit zastavením dodávek ropy spojencům Izraele. Ceny pohonných hmot tehdy kvůli embargu stouply na čtyřnásobek a přišla tzv. první ropná krize (a dosud největší). Ačkoli OPEC po několika měsících dodávky zase obnovil, ceny se uţ nikdy nedostaly na předešlou úroveň a svět si uvědomil, jak je na ropě závislý. Od té doby začal masivní průzkum nových nalezišť ropy mimo země OPEC, aby se tím sníţila závislost světa na dodávkách ropy z OPECu (tehdy se totiţ ze zemí OPEC dováţelo více neţ 80 % ropy, dnes jiţ „jen“ přes 50 %). Dalším důsledkem prvního ropného šoku byl technologický vývoj vedoucí ke sniţování spotřeby pohonných hmot (vývoj úsporných motorů apod.).
Současní členové Organizace zemí vyváţejících ropu
Kurdistán – území osídlené Kurdy
IZRAEL: - Zcela obklopen muslimským světem je stát Izrael, rozkládající se téměř na rozhraní Asie a Afriky. Jedná se o pradávnou vlast Ţidů, kteří však byli nuceni svou zemi opustit po roce 622, kdy se z Mekky začal rozšiřovat islám. Od té doby ţili Ţidé rozptýleni po celém světě (tzv. ţidovská diaspora) a většinou se potýkali s neoblibou aţ nenávistí ze strany jinověrců (např. pogromy na Ţidy v Evropě). Nenávist vůči Ţidům byla vystupňována na maximum za druhé světové války, kdy v nacistických koncentračních táborech zahynulo asi 6 milionů Ţidů (tzv. holocaust). Po tak hrůzné zkušenosti mezi Ţidy zcela zvítězilo přesvědčení, ţe bezpečí naleznou jen ve vlastním státě. Proto se Ţidé z celého světa začali stěhovat do tehdejší Britské Palestiny a v roce 1948 zaloţili stát Izrael. Tím
EKONOMICKÉ POMĚRY: - Většina států v regionu má aridní (= suché) klima s nedostatkem sráţek a vodních zdrojů. Obrovskou výhodu však představují rozsáhlá loţiska ropy v oblasti Perského zálivu, která představují nejdůleţitější zdroj příjmů okolních států (Irák, Írán, Kuvajt, Bahrajn, Katar, Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty…). Uvedené země z prodeje ropy (hlavně do Evropy a do Japonska) mimořádně bohatnou, ovšem poněkud opoţděné jsou další ukazatele jejich rozvoje (např. sociální úroveň obyvatel, jejich vzdělanost apod.). - Důleţitým mezníkem bylo zaloţení Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) v roce 1960. Smyslem tohoto počinu mělo být sjednocení postupu členských států OPEC za účelem zmaximalizování zisků z prodeje ropy. Zakládajícími členy OPEC byli Irák, 11
-
-
-
-
-
začali vytlačovat zdejší arabské obyvatelstvo – Palestince. Okolní arabské státy (Egypt, Jordánsko, Sýrie a další) vznik Izraele neuznaly, a proto mezi Araby a Ţidy vzplanulo několik válek (tzv. válka o nezávislost v roce 1948, sinajská válka 1956, šestidenní válka 1967, jomkipurská válka 1973 a další…). Ve všech válkách však Izrael dokázal uhájit svou nezávislost a přechodně dokonce rozšířit svá území. Musíme však dodat, ţe tyto úspěchy umoţnila velká materiální a finanční podpora z USA. Z důvodu stálého ohroţení má Izrael – ačkoli je to malý stát – jednu z největších, nejmodernějších a nejlépe vyzbrojených armád na světě. Izrael údajně vlastní i jaderné hlavice, ačkoliv jejich existenci nepotvrdil ani nevyvrátil. Izrael je tedy jediným ţidovským státem na světě; zároveň se jedná o jediný demokratický stát v celém regionu Blízkého Východu. Izrael, ačkoliv jeho přírodní podmínky jsou poměrně nehostinné, má díky sofistikovanému systému zavlaţování velmi výkonné zemědělství (pěstují se hlavně obilniny, citrusy, tabák aj.). Izraelští zemědělci ţijí v osadách – v tzv. kibucech (jednotné číslo kibuc) – které fungují na bázi společného vlastnictví. Jedná se tedy o jakýsi komunismus v malém měřítku a o izraelskou zvláštnost. Izrael má také výkonný průmysl (chemický, elektrotechnický) a sektor sluţeb, převáţně orientovaný na cestovní ruch (ačkoli jeho rozvoj poněkud brzdí napjatá vojenská situace se sousedy Izraele a stálá hrozba války). Oblíbenými destinacemi jsou historický Jeruzalém, extrémně slané a nejníţe poloţené jezero světa Mrtvé moře či kibucy. Hlavním městem Izraele je oficiálně Jeruzalém. Ten je ale rozdělen na izraelskou a palestinskou část, a proto většina států světa uznává za hlavní město Tel Aviv. Izrael od šestidenní války (1967) okupuje dvě území obývaná arabskými muslimskými Palestinci – tzv. Západní břeh Jordánu a Pásmo Gazy, které nyní mají na Izraeli částečnou autonomii. Západní břeh Jordánu a Pásmo Gazy se souhrnně označují jako Palestina a jsou ovládána hnutími Hamás a Fatah, které západní svět označuje za teroristické organizace. Během šestidenní války Izrael rovněţ vojensky obsadil strategicky poloţené syrské území Golanských výšin:
12
