MODULARIZACE VÝUKY EVOLUČNÍ A EKOLOGICKÉ BIOLOGIE CZ.1.07/2.2.00/15.0204
Bi7451:
Biologie vodních bezobratlých
Vodní kroužkovci
Annelida
Petr Pařil Ústav botaniky a zoologie PřF Masarykovy univerzity v Brně
ANNELIDA (KROUŽKOVCI) • Tělo zpravidla homonomně segmentováno (délka 0,1 - 40 cm)
• první tělní článek - prostomium modifikace (chobot, přísavka)
• jeden nebo několik srostlých článků na zádi (pygidium) modifikace (žábra)
ANNELIDA (KROUŽKOVCI) • célomová dutina - v každém segmentu, tvar párových váčků • stěny dutiny - tvořeny mesodermálním epitelem (peritoneum) v místech styku vytvářejí váčky dvouvrstevné mezenterium nebo disepimenty. • u pijavic (Hirudinida) je tvořena soustavou chodeb (váčky chybí) • funkce célomu - vytváření hydroskeletu (opora pro svalovinu), u některých doplňuje nebo nahrazuje činnost cévní soustavy.
ANNELIDA (KROUŽKOVCI) • vylučovací soustava - metanefridia v každém článku, nefridiální kanálek přechází do následujícího čl., (zároveň osmoregulace) • oběhová soustava - hřbetní a břišní céva, z nich kapiláry k orgánům, hřbetní je pulzující (pohání krev dopředu), v přední části těla příčné komisury kolem trávicí trubice (pomocná – auxilární - srdce) • nervová soustava - nadhltanová uzlina (mozek, cerebrální ganglium), 2 nervové provazce (v každém tělním článku příčně spojená, ventrálně umístěná ganglia
• tělní pokryv - tenká kutikula kutikulární štětiny deriváty pokožky, jednovrstevný pokožkový epitel se žláznatými buňkami • okružní a podélná svalovina pod pokožkou, specializované svaly (např. pro pohyb štětin, parapodií; ústních orgánů, přísavek) • dýchání - pokožkou se sítí vlásečnic, stěnou střevní nebo žábrami • smyslové orgány - jednoduché pohárkové oči, rozptýlené fotoreceptory v pokožce, smyslové brvy – (Naidinae), smyslové bradavky ve třech kruzích okolo segmentu (chemoreceptory?) • rozmnožování - převážně hermafrodité, časté nepohlavní paratomické a architomické dělení a regenerace.
• trávicí soustava - úplná, ústa na druhém tělním článku (za prostomiem), ústní (bukální) dutina, v ústech mohou být kutikulární čelisti • hltan - (dorzální strana, svalnatý a žlaznatý disk), hltanové žlázy (hlen a enzymy), • jícen - tvoří svalnatý žaludek (rozemílání potravních částic), vápenité žlázy ve stěně jícnu (produkce CaCO3, neznámá funkce-nepodílí se na trávení) • střevo (sekrece trávicích enzymů epiteliálními žlázami - trávení a absorpce živin) • anus - na pygidiu
hltan jícen
(vole) (žaludek)
• chloragogenní tkáň - vytvořená z peritonea obklopujícího střevo (depoziční a exkreční funkce - ukládání glykogenu a tuku, rozklad toxinů, syntéza hemoglobinu, katabolismus proteinů - obdoba jater)
Významní čeští a moravští červaři
František Vejdovský Praha (1849 - 1939)
Sergej Hrabě Brno (1901 - 1980)
Vejdovskyella sp.
Hrabeiella periglandulata
Bothrioneurum vejdovkyanum
Trichodrilus hrabei
střevo
(pásnice)
(sumýšovci) (acikulovci) (olejnušky) (opaskovci) (pískovníci) (rypohlavci) (bradatice) (rournatci) převzato z přednášky Systém bezobratlých, Horsák 2009, ÚBZ PřF MU
Staré contra nové členění skupiny Polychaeta (mnohoštětinatci) zrušeno - parafyletiská sk. Canalipalpata (rournatci) Aciculata (acikulovci) Aeolosomata = (Aphanoneura) (olejnušky) Clitellata (opaskovci) Oligochaeta (máloštětinatci) zrušeno - parafyletiská sk. „vodní oligochaeta“ (Naididae=Tubificidae, Propappidae, Haplotaxidae) Lumbriculidae (žížalicovití) Enchytraeidae (roupicovití) Crassiclitellata = (Lumbricida) (žížaly) Hirudinida = (Hirudinea) (pijavice) Branchiobdellida (potočnice)
Canalipalpata – (rournatci) původně v Polychaeta (mnohoštětinatci) – zrušena jako parafyletická • většinou mořští, na tělních článcích párovité výběžky – parapodia • nesou svazky štětin, smyslové výrůstky (cirri) a často také žábry. • většinou přisedlí ve vápnitých schránkách • potravu dopravují obrvenou rýhou v těle • parapodia k přichycení nebo k dýchání • v ČR se nevyskytují
Marifugia cavatica (rournatec jeskynní) - objeven a popsán brněnskými zoology K. Absolonem a S. Hrabětem. Druhotně sladkovodní, žijící ve vápenitých trubičkách na skrápěných stěnách jeskyní v Dinárském krasu.
Aciculata – (acikulovci) (původně Polychaeta - mnohoštětinatci – zrušeno) • převážně mořští, výběžky (parapodia - pohybová funkce) nebo smyslové výrůstky (cirry) • volně žijící a dravé druhy s prostomiem Troglochaetus beranecki (máločlenka sladkovodní) jediný náš zástupce, malá parapodia, na břišní straně obrvenou rýhu a na hlavě dva výrazné obrvené palpy.Žije v intersticiálních prostorách zvodnělých štěrkopísků. Dorůstá nejvýše do 0,5 mm. Slepý. Hermafrodit. Z našeho území je znám z několika lokalit. Hypania invalida cirry v Dunaji, 2014 invaze do Labe parapodia - pontokaspická, živí se řasami
Aeolosomata = Aphanoneura (olejnušky) • dříve řazeno mezi Oligochaeta • velmi malé (do 10 mm), 8 druhů • v tekoucích i stojatých vodách (čisté i znečištěné) • epidermis obsahuje výrazné tukové kapénky • mají obrvené prostomium – ve volné vodě plavou pomocí rychle kmitajících brv na předním konci těla • rozmnožování paratomií, volně žijící se živí hl. jednobuněčnými řasami
čeleď: Aeolosomatidae Aeolosoma hemprichi (olejnuška drobná) oranžově zbarvené tukové kapénky. Při paratomickém dělení vytváří řetězce až 10 zoidů, běžně v tůních, studních, rašelinných vodách, mezi vegetací, v písku a detritu. Aeolosoma tenebratum pražské studny Hystricosoma chappuisi na žábrech a těle raků rodu Astacus
Foto J. Špaček
Clitellata (opaskovci) • volně žijící i parazitičtí, vodní nebo suchozemští kroužkovci • nemají parapodia • prostomium je bez přívěsků (cirry) • opasek (clitellum) - v dospělosti nebo v době rozmnožování se na několika článcích v blízkosti pohlavních vývodů změní buňky pokožky ve žláznaté buňky, které vytvářejí prstenčitý nebo sedlovitý útvar - výměšky opasku usnadňují přenos spermií a oplození a také vylučují obal pro oplozená vajíčka (kokon) • vývoj přímý
parafyletická
skupina
Oligochaeta
(máloštětinatci) platí pro Naididae (dřívější skup. Tubificidae+Naididae), Propappidae, Haplotaxidae,Enchytraeidae, Crassiclitellata, Lumbriculidae Obecná charakteristika • tělo homonomně segmentováno - vnější segmentace odpovídá vnitřní • počet článků: od 7 (Naidinae) po cca 200 (Tubificinae) • tělo je kryto kutikulou • na tělních článcích jsou štětiny ve 4 svazečcích • mesenteria nemusí být zcela vytvořena, takže v každém článku je potom pouze jeden célomový váček • ústní otvor na ventrální straně za prostomiem, anální otvor ústí na posledním tělním článku
Pohyb • kontrakcemi podkožní svaloviny • jako opora anebo k zachycení slouží štětiny • ve volné vodě plavou hadovitým pohybem (některé naidky – např. Pristina, Stylaria, Nais). • plazí se po dně či uvnitř hyporeálu
Potrava • Druhy žijící v bahně přijímají detrit a nestravitelné zbytky odcházejí análním otvorem (nitěnky). • Některé druhy např. z čeledi Enchytraeidae se živí org. látkami z těl uhynulých živočichů - např. ryb. • Druhy žijící na rostlinách, se živí detritem a nárostovými řasami, hl. rozsivkami (naidky). • Druh Ripistes parasita – žije v detritových rourkách, z nichž vyčnívá přední část těla a pravidelným kývavým pohybem filtruje pomocí dlouhých dorzálních štětin vodu a sbírá nachytaný detrit.
Potrava • dravě se živí zástupci rodu Chaetogaster – žere drobné korýše, prvoky, larvy pakomárů, drobné vodule. • kořist loví rychle se pohybující zdviženou přední částí těla s široce otevřeným ústním otvorem, polyká ji celou • Chaetogaster limnaei (naidka plovatková) se vyskytuje jako epizoont na ulitách i v plášťové dutině vodních plžů, požírá zde drobné přisedlé organizmy, může se živit i epitelem plášťové dutiny.
Dýchání Všichni máloštětinatí dýchají celým povrchem těla, u jednotlivých čeledí však mohou být přítomny ještě další adaptace: • dýchání stěnou střevní – výměnu vody obstarávají svaly a obrvený epitel na konci střeva. U podčeledi Tubificinae může převažovat nad dýcháním celým povrchem těla
• tenké vláknité žábry – u rodů Dero a a Aulophorus na rozšířeném konci těla kolem řitního otvoru na tzv. žaberní jamce
Dýchání • U druhu Branchiura sowerbii (Rhyacodrilinae) párová žábra po stranách na zadní části těla.
• u řady druhů hl. čeledi Tubificinae je vyvinuta schopnost žít v prostředí hypoxickém až anoxickém (T. tubifex). Schopnost anoxibiosy je závislá na teplotě, zvyšuje se při nižší teplotě, zvětšuje se při ní podíl glykolýzy a obsah hemoglobinu.
Rozmnožování a vývoj • máloštětinatci jsou hermafrodité • při kopulaci se spojují břišní stranou, příď jednoho jedince směřuje k zádi druhého jedince • jedinci jsou k sobě přiloženi otvory chámovodů a semenných schránek (receptaculum seminis) • kopulace trvá různě dlouhou dobu, předávání shluků spermií: spermatozeugma (jednoduchý obal) nebo spermatophor (stálý tvar, chitinózní obal) • vajíčka a spermie získané z druhého jedince se hromadí v posunujícím se hlenovém pouzdře vzniklém uvolněním z opaskových žláz, z kterého po svlečení vzniká kokon
Rozmnožování a vývoj • velikost a tvar spermatophorů jsou různé, u pohlavně zralých jedinců uloženy ve spermathekách • opaskové žlázy vytvoří obal, který je svlékán pres hlavu, při přechodu pres samičí gonopor jsou do něj umístěna vajíčka, sperma při přetahování pres spermatéku (váček, kde je sperma po kopulaci uloženo), k oplození dojde až v kokonu • kokon volně odkládán na dno nebo lepen na rostliny, konečný tvar dostává kokon až po uvolnění, je charakteristický pro jednotlivé druhy
Rozmnožování a vývoj • počet vajíček v kokonu různý podle druhů (1 40), vývoj embryí je různě dlouhý (obv. 10 - 35 dnů), přímý • z části vajíček se obvykle nevyvíjí embrya, rozloží se a slouží jako zdroj výživy pro embrya • embrya uvolněná z kokonu se liší od dospělých menším počtem štětin • vývoj od uvolnění z kokonů do pohlavní dospělosti různý (obv. půl roku až rok), závisí na teplotě a potravě
Rozmnožování a vývoj • po vykladení vajíček jedinec buď uhyne (Naidinae), nebo pohlavní aparát resorbuje – tzv. anaeosa (např. u Tubificinae) a cyklus se opakuje • délka života různá (měsíce), až několik let (5-7), extrémy až ke 20 letům Criodrilus lacuum • u mnohých máloštětinatců je běžné také nepohlavní architomické a paratomické dělení
• u většiny je zachována schopnost regenerace
roupice žížaly žížalice štětinovky
pijavice potočnice
převzato z přednášky Systém bezobratlých, Horsák 2009, ÚBZ PřF MU
parafyletická skupina:
Oligochaeta (máloštětinatci)
„vodní Oligochaeta“ - Tubificidae = Naididae (nítěnkovití) Naidinae (naidky) Tubificinae (nítěnky) Pristininae, Rhyacodrilinae - Propappidae - Haplotaxidae (pastrunovcovití) Crassiclitellata = (Lumbricida) žížaly - Criodrilidae (kriodrilovití) - Lumbricidae (žížalovití) Enchytraeidae (roupicovití) Lumbriculidae (žížalicovití)
čel: Lumbriculidae 12 druhů v ČR, další možné (identifikace často pomocí řezů)
čeleď: Lumbriculidae (žížalicovití) Stylodrilus heringianus - 25 až 60 mm dlouhé tělo, čisté tekoucí vody a jezera, staví slizovité rourky
Stylodrilus brachystylus menší 10-20mm, potoky prameny brachystylus = zkrácené penisy
Lumbriculus variegatus (žížalice pestrá) je až 10 cm dlouhá. Na červenohnědém těle prosvítá zeleně chloragogenní tkáň. V tůních s napadaným listím, i v tocích, na makrovegetaci, vyschnutí přežívá encystací, acidotolerentní, rychlý pohyb, v ocasní části orgán detekce světla.
Rhynchelmis limosella (žížalice chobotnatá) má extrémně dlouhé a štíhlé prostomium. V tůních, ve vegetaci limosella = malý a bahnitý
čeleď: Lumbriculidae (žížalicovití)
Trichodrilus – většinou v podzemních vodách, prameny studny, vývěry do dna řeky, delší prostomium, většinou jednoduše zahrocené štětiny, často postranní výběžky cév.
T. strandi – vyšší polohy, bělokarpatská pěnovcová prameniště (leg. Schenková), jediný druh rodu s rozeklanými štětinami (žijící u nás)
T. pragensis – profesor Vejdovský popsal z pražských studní T. allobrogum – delší prostomium, vzácněji v řekách, výběžky postranních cév
čeleď: Naididae (nítěnkovití)
podčeleď:
Naidinae - naidky
36 taxonů, skupiny morfologicky neodlišitelných druhů
čeleď: Naididae (nítěnkovití)
Naidinae Chaetogaster
diaphanus
-
potoky, řeky, řetízky zoidů až 25 mm, dravý, fytofilní.
diaphanus = průhledný Chaetogaster limnaei (naidka plovatková) vyskytuje se jako epizoont na ulitách i v plášťové dutině vodních plžů. Požírá tam drobné přisedlé organizmy, může se živit i epitelem plášťové dutiny.
čeleď: Naididae (nítěnkovití) podčel.:
Naidinae
Nais communis - běžný druh, neplave.
Nais elinguis (naidka bystřinná) nejběžnější druh. Při paratomii vytváří řetězce až z deseti zoidů. Při plavání se spirálovitě otáčí, široká ekol. valence
čeleď: Naididae (nítěnkovití) podčel.: Naidinae
Stylaria lacustris (naidka chobotnatá) má velmi dlouhé prostomium a nestejně dlouhé výrazné štětiny ve svazečcích. Běžný druh stojatých vod, schopný paratomie, dobře plave, fytofilní
Dero digitata - tůně, rybníky, pomalu tekoucí vody (žábry), hlenovitá pouzdra, fytofilní, nenáročný na kyslík digitata = prstovitý
čeleď: Naididae (nítěnkovití)
podčel.:
Naidinae
Ophidonais serpentina – často se paratomicky dělí (řetízky zooidů), v předních segmentech příčné zelené pásky, často na vodních rostlinách
Slavina appendiculata - povrch těla se žlaznatými papilami se zachyceným detritem, v pomalu tekoucích vodách s vegetací
čeleď: Naididae (nítěnkovití)
podčel.:
Naidinae
Ripistes parasita - pouzdro z hlenu, z něj vysunuje přední segmenty s dlouhými štětinami, víří jimi vodu - přihání potravu, ta se přichycuje k dlouhým štětinám, z nichž je stírána břišními štětinami 2.- 3. článku a dopravována do ústního otvoru (filtrátor). Pomocí dlouhých štětin se může také vznášet - druh nalézán i v planktonu Poprvé nalezen v mechovcích = mylně parasita
čeleď: Naididae (nítěnkovití)
podčel.:
Pristininae
Pristina – spojena s dříve samostatným rodem Pristinella. Z bývalých naidek nejpříbuznější původní skupině Tubificidae (nítěnky) = došlo ke spojení obou skupin do jedné.
Pristina longiseta – chobotovitě protažené prostomium, typicky protažené hřbetní štětiny.
Pristina rosea (syn. Pristinella) – bez prodlouženého prostomia.
čeleď: Naididae (nítěnkovití)
podčeleď:
Tubificinae (nítěnky)
22 druhů, i znečištěné vody
čeleď: Naididae (nítěnkovití)
Tubificinae Tubifex tubifex (nítěnka obecná) žije v bahně pomalu tekoucích vod, snáší značné hemoglobin (masově s znečištění, Limnodrilus hoffmeisteri) široká valence tubifex = budující trubky
Potamothrix hammoniensis – eutrofizované tekoucí vody a jezera, peniální štětiny
čeleď: Naididae (nítěnkovití)
Tubificinae Spirosperma (Peloscolex) ferox - tekoucí i stojaté vody, chladnější, tělo kryté papilami ze ztuhlého sekretu s příměsí detritu - zbarveno rezavě sloučeninami železa
Limnodrilus hoffmeisteri - kosmopolitní druh, snáší znečištění, ve vhodných podmínkách partenogeneze peniální trubky
čeleď: Naididae (nítěnkovití)
Rhyacodrilinae Bothrioneurum vejdovskyanum – často v nížin, teplejších eutrofních vodách chemoreceptory v čichové jamce prostomia, nepohlavní množení rozpadem (architomie) bothrium = vinná réva, neurum = nerv
Epirodrilus pygmaeus (syn. Moraviodrilus) – popsán Hrabětem, potoky a řeky na Moravě i v Čechách
Branchiura sowerbyi - žábra po stranách těla, teplejší toky a nádrže, tropický prvek s kosmopolitním rozšířením, expanze areálu
čeleď: Haplotaxidae (pastrunovcovití) Haplotaxis gordioides – (pastrunovec potoční) v podzemních vodách a pramenech, v tůních, při březích čistých řek v jemných gordioides = substrátech, rozšíření omezeno glaciálem vlasovitý
Crassiclitellata = (Lumbricida) žížaly čeleď: Criodrilidae (kriodrilovití) Criodrilus lacuum – (kriodrilus bahenní) 12 - 32 cm, tůně, rybníky, ramena v inundacích, jižní Morava lacuum = jezerní
čeleď: Lumbricidae (žížalovití) (54 tax., 11 vztah k vodnímu prostř.) Eiseniella tetraedra – (žížala obojživelná) na březích vod nebo přímo ve vodě řek a potoků, tělo (dlouhé asi 5 cm) je v zadní polovině na průřezu čtyřhranné. tetraedra = čtyřhranná
kokon
čeleď: Propappidae (dříve součástí Enchytraeidae)
Propappus volki do 1cm, v prokysličených tocích se štěrkovitým dnem, často v hyporeálu, je schopen se přichycovat zadní částí těla k zrnkům substrátu
čeleď: Enchytraeidae (roupicovití) převážně půdní ale i v tekoucích vodách při březích, světle zbarvení, fixovaný materiál nelze spolehlivě určit Mesenchytraeus armatus
Cognettia sphagnetorum v porostech mechů a hlubokých jezerech
Fridericia, Marionina, Henlea, Lumbricillus většina zástupců rodu suchozemská
Klíč skupin bez štětin Branchiobdellida
se štětinami
jednoduše zahrocené št., bez vlasovitých
0-8 štětin ve svazku Enchytraeidae
1 št. ve svazku
rozeklané št., často s vlasovitými št.
vždy po 2 esovitých ve Haplotaxidae svazku
do 20 cm
délka 30 cm
Lumbricidae
Criodrilidae
čtverhranná záď E. tetraedra
C. lacuum
Propappidae
ve všech svazcích 3 rozeklané št. menším horním zoubkem
2 esovité št. s malým horním zoubkem
délka do 10 cm Lumbriculidae
• tělo je většinou bez štětin (kromě Acathobdellida – štětinovky) • článkování těla je na povrchu zmnožené • na přídi a zádi je přísavka (vzadu obvykle větší) • na přídi pohárkovité oči, často v druhově charakteristickém uspořádání.
vlasovité štětiny ve hřbet. i břiš. svazcích Aeolosomata
max.10 mm, často s očima, hřbetní a břiš. rozeklané št. rozdílného tvaru, jemné Naidinae
Hirudinida (pijavice) Obecná charakteristika
Propappus volki
větší,bez očí, hřbetní a břiš. rozeklané št. podobné, hřbet.št. vždy od 2čl., Tubificinae
Obecná charakteristika • célomové váčky zanikají, zatlačeny parenchymem • vytváří se složitá soustava podélných a okružních célomových chodeb (tzv. vaskulární systém) sloužící jako hydroskelet pro silně vytvořenou svalovinu. • cévní soustava je na tyto célomové chodby napojena u chobotnatek nebo zaniká a její funkce je nahrazena vaskulárním systémem.
Pohyb • pohybují se obvykle po povrchu substrátu (Glossiphonia), nikoliv v něm, a to pomocí podélné a okružní svaloviny a přísavek • natahují a zkracují tělo a střídavě se přisávají přední a zadní přísavkou • jsou schopny plavat ve volné vodě – dorsoventrální undulací těla – význačný způsob chování při vyhledávání hostitelů mimo bentos nebo kořisti (Hirudo, Haemopis, Erpobdella).
Potrava • ektoparazité živící se krví nebo jinými tělními tekutinami (Piscicolidae převážně na hostiteli, Hemiclepsis marginata převážně mimo hostitele – na rybách) – někdy druhově specifické • Theromyzon tessulatum parazituje v nosní či ústní dutině kachen. • Hirudo – krví teplokrevných obojživelnících, dospělé většinou hirudin, zřejmě intracelulární trávení
(mladé na na savcích),
• jinde druhy specializující se na obojživelníky či plazy • predátoři – (Haemopis)
živí
se
drobnými
bezobratlými
• u řádu Rhynchobdellida (chobotnatky) je ústní dutině vyvinut chobot, kterým se zmocňují kořisti, potravou drobní Oligochaeta (Erpobdellidae) a Mollusca (Glossiphonia spp.). • mohou se živit odumřelými organismy
Dýchání • dýchají celým povrchem těla, při nízkém obsahu kyslíku provádějí undulační pohyby – přívod čerstvé vody • zástupci čeledi Piscicolidae mají vyvinuty tzv. dýchací měchýřky v podobě malých hrbolků po stranách těla, souvisejících s lakunárním systémem. Lze na nich pozorovat pulzační pohyby
Rozmnožování a vývoj • Pijavice jsou hermafrodité, vpředu samčí, vzadu samičí otvor. • Při kopulaci dvou jedinců jsou v blízkosti samičích vývodů nalepovány spermatofóry a z nich uvolněné spermie pronikají aktivně k samičím pohlavním orgánům. • Oplození může být také uskutečněno pomocí vychlípitelného kopulačního orgánu, který se zasouvá do pochvy. • Opasek se vytváří jen na přechodnou dobu rozmnožování. Jeho žlázy vylučují pouze kokon na ochranu oplozených vajíček, který bývá přilepován na pevný podklad nebo u některých druhů zůstává přichycen na břišní straně mateřského jedince.
Rozmnožování a vývoj • U druhu G. complanata bylo pozorováno, že mláďata tohoto druhu přisedají ve velkém počtu na E. octoculata a na něm sají krev. • T. tessulatum - mláďata se asi měsíc živí žloutkem, pak samička s celou snůškou vleze do ústní či nosní dutiny kachny nebo jiného vodního ptáka a mláďata přejdou k parazitickému způsobu života. • Vývoj všech našich druhů je přímý.
Bionomie • Žijí ve všech typech vod s výjimkou dystrofních, ve stojatých i tekoucích, mělkých i hlubokých, na kamenitém i bahnitém dně. I jeden druh může žít na různých biotopech. (indikační hodnotu mají kvantitativní rozdíly početnosti). • Některé snáší vyschnutí – ztrácí značnou část vody a vylučují kolem sebe slizový obal (encystace). Zimu přežívají ve strnulém stavu.
členění Hirudinida Na našem území se vyskytuje 24 druhů pijavic.
Rhynchobdellida (chobotnatky) čeleď: Piscicolidae (5 druhů) čeleď: Glossiphoniidae (10 druhů) Gnathobdellida (čelistnatky) čeleď: Hirudinidae čeleď: Haemopidae
(1 druh) (1 druh)
Pharyngobdellida (hltanovky) čeleď: Erpobdellidae
(7 druhů)
Rhynchobdellida (chobotnatky) • středem ústní přísavky se vychlipuje krátký svalnatý chobot sloužící k sání krve nebo lovení drobné potravy
čeleď: Piscicolidae Piscicola geometra (chobotnatka rybí) • ektoparazit ryb, saje krev • . tělo štíhlé (20-30 mm), zelenavé se světlými křížovými skvrnami, • přísavky jsou velké, kruhovité. píďalkovitý pohyb + vlnivě plave • kyslíkaté tek. i stoj. vody nížin s (chybí v prudce tekoucích)
Caspiobdella fadejewi • invazní pontokaspický druh - častá záměna s P. geometra (ta je větší) • liší se od P. geometra - zadní přísavka menší než průměr těla a břicho tmavší než hřbet • běžně v tekoucích vodách
čeleď: Piscicolidae
Piscicola respirans (syn. Cystobranchus) tvar těla, 25 – 35 mm, vázaný na tekoucí vody středních a vyšších poloh s dobrým kyslíkovým režimem. Na kaprovitých ale i lososovitých. Je však možno ji nalézt i v nížinných úsecích.
P. fasciata - parazit sumců u nás v dolním úseku Dyje – v poslední době zatím nepotvrzena)
čeleď: Glossiphoniidae
Alboglossiphonia heteroclita (Glossiphonia) - 7- 8 mm, tekoucí a pomalu tekoucí vody hl. eutrofní v nížinách. Nově další 2 druhy (A. hyalina a A. striata)
Glossiphonia complanata (chobotnatka plochá) běžná, ploché lístkovité tělo, do 25 mm. Žije volně pod kameny v tocích, i ve stoj. vodách, chybí v horských potocích. Živí se dravě, hlavně drobnými vodními plži.
G. concolor 15 – 20 mm, barva mléčné kávy, méně nápadná kresba, jinak jako G. complanata
G. slovaca (syn. Batracobdella) do 20 mm, v Dyji na soutoku s Moravou, živí se máloštětinatci
čeleď: Glossiphoniidae
Helobdella stagnalis kutikulární destička na hřbetní části, obv. do 15 mm. široká ekol. valence, různé typy vod nižších a středních poloh. Početnější v eutrofních a znečištěných tocích, rybnících
Hemiclepsis marginata do 25 mm, v různých, hl. nížinných stojatých vodách, méně také ve vyšších polohách a v tocích, rybí ektoparazit.
Theromyzon tessulatum (syn. Protoclepsis tessulata i tesselata) do 35 mm, hl. nížinné, eutrofní, zarostlé stojaté vody, hl. rybníky, ojediněle v nížinných tocích, ektoparazit nosní dutiny kachny
Gnathobdellida (čelistnatky) V ústech jsou 3 poločočkovité, jemně ozubené kutikulární čelisti sloužící k nařezávání pokožky hostitele nebo drcení drobných živočichů, v ČR 2 druhy, možná jihoevropská H. verbana (chovy), semiterestrické - kokony kladou na souš
čeleď: Haemopidae
Haemopis sanguisuga (pijavka koňská) do 10 cm, podobná p. lékařské na hřbetní straně ale nemá kresbu z hnědých pásků, břicho světlé. Nesaje krev (neprokousne kůži), ale loví makrozoobentos, běžný druh stojatých i mírně tekoucích vod, často amphibicky pod kameny u břehů. Haemopis elegans – možný výskyt u nás – tmavé břicho (Něm. Rak. Maďarsko),
Gnathobdellida (čelistnatky) čeleď: Hirudinidae
Hirudo medicinalis (pijavka lékařská) do 15 cm, saje krev hl. teplokrevných živočichů a vylučuje přitom do rány protisrážlivý hirudin. Na dorzální straně těla má výraznou kresbu ze světlehnědých pásků. Žije hlavně na jižní Moravě v teplých stojatých vodách se stabilní hladinou a silným zárostem (kde i teplokr jsou obojživelníci obratlovci, bez ryb), chráněná
© Strakošová
lokality 2000-2010 lokality 1930-1989
Pharyngobdellida (hltanovky) čeleď: Erpobdellidae • na stěnách dlouhého hltanu vytvořeny tři podélné svalové lišty na drcení potravy. • většinou běžné drobnější druhy (kromě Trocheta), dravci
Erpobdella octoculata (hltanovka bahenní) 35 – 50 mm, v tekoucích i stojatých vodách a je nejběžnějším druhem pijavic u nás. Chybí je v chladných horských a podhorských tocích. Snáší i určitý stupeň znečištění – jeho míra je indikovány spíše zvýšením počtu jedinců, než výskytem druhu jako takového.
E. nigricollis do 35 mm, světlé sklovité tělo, tmavý obhltanový prstenec v tek. vodách jen v nížinách, ve stojatých i v pahorkatinách.
E. testacea 30 – 40, nížinné stojaté eutrofní vody, vzácnější - více na Moravě
Pharyngobdellida (hltanovky) čeleď: Erpobdellidae
E. vilnensis (syn. monostriata) podobná E. octoculata, především v tekoucích vodách od nížin až do hor, od středních poloh běžnější, vyžaduje lepší kvalita vody než E. octoculata.
Dina lineata (syn. Erpobdella) do 45 mm, různé typy stojatých vod až do podhůří, tekoucí jen v nížinách. Snáší vyschnutí. Invazivní větší D. punctata ze západní Evropy, nížiny – prameny i větší toky.
Trocheta cylindrica (syn. bykowskii) 10 –12 cm. Častěji než ve vodě ji najdeme pod kameny na podmáčeném podloží. Od nížinných toků až do horských poloh, kde žije hl. v malých a dočasných potocích, pramenech.
Branchiobdellida (potočnice) • drobní světlí živočichové do 1 cm, v ČR 5 druhů (2 další možné) • komensálové (detritus) nebo ektoparazité na krunýři nebo žábrách sladkovodních raků • tělo 15 - 17 článků, články na přídi a zádi vytváří přísavku •
v ústech mají dvě kutikulární zubaté destičkovité čelisti
• tělo bez štětin
• skupina tvoří přechod mezi máloštětinatci a pijavicemi, kterým je nejpříbuznější (někdy přímo do těchto skupin zařazována) • většina dospělých zástupců se živí krví, krycími epitely vajíčky nebo svalstvem raků • některé druhy a všichni nedospělí jedinci se živí řasami. • hermafroditi, kokony s vajíčky nalepovány na povrch hostitele
Branchiobdella astaci (potočnice račí) běžný ektoparazit našich raků, živí se sáním krve.
