VLIV EKONOMICKÉ GLOBALIZACE NA DEMOKRATIZAČNÍ PROCES VE SKUPINĚ NEJCHUDŠÍCH ZEMÍ SVĚTA (LDCs) Tomáš Hoch
OBSAH Úvod ..................................................................................................................................... 2 1. Vztah mezi ekonomickou globalizací a demokracií – teoretická část ............................. 4 1.1 Teorie kladného působení ekonomické globalizace na demokracii ........................... 4 1.2 Teorie negativního působení ekonomické globalizace na demokracii ....................... 5 1.3 Ekonomická globalizace nemá přímý vliv na úroveň demokracie............................. 6 2. Vztah mezi ekonomickou globalizací a demokracií – empirická část ............................. 7 2.1 Míra ekonomické globalizace v LDCs ........................................................................ 7 2.2 Vlivy globalizace na ekonomiku rozvojových zemí .................................................... 8 2.3 Demokracie a její proměny v zemích LDCs 1975-2005 ............................................. 9 Závěr ...................................................................................................................................11 Literatura............................................................................................................................13 Přílohy .................................................................................................................................15
Vliv ekonomické globalizace na demokratizační proces… Tomáš Hoch
ÚVOD V průběhu devadesátých let se do popředí rozvojové agendy většiny dárcovských zemí začala prosazovat myšlenka demokratizace a dobrého vládnutí coby neoddělitelných atributů udržitelného rozvoje. Spolu s tímto obratem v teoretickém chápání rozvoje se začaly objevovat teorie o tom, jakým způsobem spolu souvisí rozvoj a demokracie, ekonomická svoboda s demokracií, rozvojová pomoc s demokracií a také naše dnešní téma; vliv ekonomické globalizace na demokracii v nejchudších zemích světa (Least developed countries – dále LDCs).1 V této poměrně široké skupině států2 bychom mohli najít země, jejichž úroveň demokracie a lidských práv je dnes stejná či dokonce nižší ve srovnání s obdobím před dvaceti lety. Pro většinu z nich však platí, že politická práva i občanské svobody od přelomu osmdesátých a devadesátých let výrazně vzrostly. Samuel Huntigton nazývá období přelomu osmdesátých a devadesátých let tzv. “třetí vlnou demokratizace”. Při studiu demokratizace byly tradičně zkoumány především vlivy domácích ekonomických a politických faktorů. (Lipset 1959; Moore 1966; Therborn 1977 nebo Przeworski 1991) Faktorům mezinárodním bývala až do devadesátých let standardně přičítána jen marginální role. Protože však nárůst demokracie v širším i užším vymezení přišel přibližně ve stejné době, do které spadají počátky globalizace, a ve které se v celosvětovém měřítku začaly prosazovat neomodernistické koncepty liberalizace obchodu, vedla tato časová shoda k základní otázce: neovlivňují míru demokracie mnohem více, než jsme si dosud připouštěli, rovněž faktory vnější? Globalizace je bezesporu jedním z hlavních vnějších faktorů, a proto je ústřední otázkou tohoto textu: Je mezi rozvojem demokracie ve skupině zemí LDCs a postupující globalizací přímá souvislost? A pokud ano, tak jaká? Při zkoumání literatury o vzájemných vztazích mezi ekonomickou globalizací a demokracií lze dojít ke třem základním názorovým proudům: -
ekonomická globalizace ovlivňuje demokracii pozitivně (s rostoucí mírou globalizace roste v dané skupině zemí rovněž míra demokracie)
1 Skupina
zemí definována Ekonomickou a sociální radou OSN dle následujících tří kritérií: HNP ve třech po sobě následujících letech musí být na hlavu nižší než 750 USD Špatné sociální podmínky vycházející z údajů o přístupu ke zdravotní péči, vzdělání, gramotnosti a nutričních údajích ve výživě (založeno na Human Assets index–HAI) Ekonomická zranitelnost a nestabilita (závislost na výkyvech cen u zemědělských komodit, rozdělení exportu na suroviny, hotové výrobky a služby, procento lidí vysídlených z důvodu přírodní katastrofy či války, atd.) K prosinci 2008 splňovalo tato kritéria příslušnosti k LDCs 49 zemí, z nichž bylo 33 z Afriky, 15 z Asie a 1 z Ameriky. Aby země byla na tomto indexu, musí ve třech po sobě jdoucích letech splňovat všechna tři kritéria. Posledními zeměmi, které vstoupily do kategorie LDC’s byly v roce 2000 Senegal a o tři roky později Východní Timor. V roce 2007 skupinu naopak opustily Kapverdy. -
2
Kompletní seznam zemí je uveden v příloze.
2
Vliv ekonomické globalizace na demokratizační proces… Tomáš Hoch -
ekonomická globalizace ovlivňuje demokracii negativně (s postupující globalizací v dané skupině zemí míra demokracie klesá)
-
mezí ekonomickou globalizací a demokracií není žádný přímý vztah
Ačkoliv se jedná o zcela protichůdná tvrzení, každé z nich má uvnitř vědecké komunity své nadšené zastánce i odpůrce. A protože realita je vždy mnohem plastičtější než jakákoliv teorie, není se ani co divit. I sebevíce propracovaný kvantitativní výzkum bude vždy záviset jen na omezeném množství vstupních proměnných, z nichž se bude jeho autor snažit vyvodit závěry. Cílem tohoto textu je seznámit čtenáře se základními teoretickými východisky každé ze tří názorových skupin kauzálního vztahu mezi ekonomickou globalizací a demokracií a na základě vlastního empirického průzkumu (rovněž s omezeným množstvím proměnných) podpořit první skupinu autorů, kteří tvrdí, že postupující globalizace ovlivňuje pozitivně míru demokracie ve skupině nejchudších zemí světa. Tomuto cíli bude odpovídat i vnitřní struktura textu. V první kapitole budou představeny teorie o pozitivních dopadech ekonomické globalizace na demokracii, poté její negativní aspekty a teoretická východiska pro názory, že není prokázán žádný přímý vztah mezi těmito proměnnými. V následující kapitole se objeví srovnání úrovně demokracie v LDCs od počátku osmdesátých let až do současnosti dle metodologie americké neziskové organizace Freedom House a vybrané ekonomické ukazatele pro země LDCs; jako např. podíl obchodu na HDP, stupeň celních bariér a míra ekonomických svobod ve stejném časovém období. V závěrečné kapitole bude provedena syntéza poznatků a interpretace výsledků.
3
Vliv ekonomické globalizace na demokratizační proces… Tomáš Hoch
1. VZTAH MEZI EKONOMICKOU GLOBALIZACÍ A DEMOKRACIÍ – TEORETICKÁ ČÁST Postupující globalizace s sebou přináší větší propojování jednotlivých národních ekonomik prostřednictvím mezinárodního obchodu a větší výměnu informací. Rostoucí ekonomická integrace vede také k větší otevřenosti trhu prostřednictvím snižování bariér obchodu. Tato základní úvaha, pro kterou je dostatek empirických důkazů, potvrzuje, že globalizace souvisí zcela nepochybně s ekonomickou liberalizací nebo jinak řečeno, že ekonomická liberalizace je jedním z podstatných znaků postupující globalizace. Zatímco ekonomická liberalizace ve vztahu ke globalizaci zpochybňována nebývá, hodnocení dopadů ekonomické liberalizace na demokracii už v literatuře tak jednoznačné nebývá.
1.1 TEORIE KLADNÉHO PŮSOBENÍ EKONOMICKÉ GLOBALIZACE NA DEMOKRACII Soubor teorií o kladném působení globalizace na demokracii představuje od počátku devadesátých let 20. století převažující ideové východisko při zkoumání vzájemných závislostí obou proměnných. Mezi základní argumenty podporující kladné působení globalizace na demokracii patří, že zadluženost a potřeba půjček na překonání dluhové pasti, vedla země LDCs k potřebě úvěrů od MMF a SB. Tyto instituce podmínily nové úvěry ochotou přijímajících zemí liberalizovat svou ekonomiku. Tak poklesly od roku 1990 cla na dovoz zboží v průměru o 60 %, čímž se výrazně podpořil růst poměru obchodu na HDP. Rostoucí význam mezinárodního obchodu vedl ke svobodnější ekonomice, jejímž prostřednictvím se postupně demokratizoval i politický režim (Haggard a Kaufman 1992; Rodrik 1994). Podobný argument, jen více orientovaný na domácí faktory, předpokládá, že ekonomická krize, jež postihla v průběhu osmdesátých let většinu zemí LDCs, vedla k přehodnocení strategie
ISI
(Import
substitution
industrialization)
na
EOI
(export
oriented
industrialization). Míra protekcionismu se velmi snížila, ekonomika se stala svobodnější, což znamenalo znovu větší míru demokracie (Edwards 1995). Dle následujícího argumentu globalizace také snižuje finanční náklady na zisk potřebných informací. Teoreticky tak vede k větší informovanosti obyvatel, snižuje účinnost cenzury a umožňuje větší míru kontaktů se zahraničními aktéry. Ve spolupráci se zahraničními neziskovými organizacemi tak může začít cesta k budování občanské společnosti (Sikkink 1997). 4
Vliv ekonomické globalizace na demokratizační proces… Tomáš Hoch Spolu s rostoucími otevřeností v ekonomické oblasti, propracovanějšími informačními toky a větším množstvím zahraničních kontaktů roste i možnost šíření demokratických ideálů přes hranice státu (Starr 1991). Posledním, ale neméně podstatným důvodem je, že s liberalizací obchodu a s rostoucí svobodou ekonomiky roste i potřeba vymahatelnosti práva, což posiluje transparentnost soudů na úkor vlády a dochází k větší decentralizaci státní moci (Risse, Ropp a Sikkink 1999). Argumentů, proč s sebou postupující globalizace nese jako vedlejší produkt také růst demokracie v rozvojových zemích by mohlo být zmíněno více, toto jsou jen ty nejčastější, s nimiž je možné se setkávat opakovaně v publikacích, jež vidí působení globalizace na demokracii pozitivně.
1.2 TEORIE NEGATIVNÍHO PŮSOBENÍ EKONOMICKÉ GLOBALIZACE NA DEMOKRACII Jak už bylo zmíněno v úvodu, vedle pozitivního vztahu globalizace k demokracii je možné poměrně často slyšet i názory opačné, tedy že postupující globalizace nemá za následek nárůst politických práv a občanských svobod, ale naopak jejich pokles. Pravděpodobně nejčastějším názorem z tohoto spektra lze označit myšlenku, že prostřednictvím globalizace jsou státy nuceny vzdát se svých ochranných mechanismů k podpoře domácího
trhu.
A
protože
domácí
firmy
ve
státech
LDCs
nejsou
většinou
konkurenceschopné s těmi zahraničními, nevydrží nápor nově liberalizovaného trhu. Globalizace tak s sebou přináší krach domácího průmyslu a služeb a vláda musí najít finance na kompenzaci ztrát. Bere je většinou z veřejných rozpočtů, čímž dopadá nejtěžší břemeno na nejchudší obyvatelstvo. Tento postup tak vede k nárůstu nerovností mezi jednotlivými třídami společnosti. V zájmu zachování veřejného pořádku jsou vlády rozvojových zemí nuceny sáhnout k represivnějším postupům, což oslabuje úroveň demokracie (Rodrik 1997). Další názor souvisí s přílivem zahraničního kapitálu. Objevením se zvýšeného množství zahraničních firem a nadnárodních společností jsou zisk i rozhodovací mechanismy v ekonomické politice transformovány za hranice státu. Lidé, kteří jsou v rozhodovacích pozicích zahraničních společností, nemusí mít vůbec shodné zájmy s obyvateli dané země. Ve snaze zalíbit se zahraničním investorům má i vláda méně na zřeteli své voliče, což je pro demokracii vážným problémem (Gill 1995). Poslední teze je jako jedna z mála staršího data a pochází z pera Immanuela Wallersteina. Dle něj prohlubuje provázanost ekonomik závislost zemí skupiny LDCs 5
Vliv ekonomické globalizace na demokratizační proces… Tomáš Hoch (periferie) na státech OECD (jádro). Nadnárodní společnosti přemisťují svou výrobu z jádra do periferie díky nižším nákladům na pracovní sílu, standardům bezpečnosti práce a ekologickým limitům. To vše za spolčení elit z jádra i periferie. Výsledkem jsou rozevírající se nůžky mezi zeměmi Severu a zeměmi globálního Jihu. Rozdíly rostou znovu i uvnitř rozvojových zemí, čímž jsou podněcovány občanské nepokoje a elita se v rámci udržení moci uchyluje k potlačování demokracie (Wallerstein 1974).
1.3 EKONOMICKÁ GLOBALIZACE NEMÁ PŘÍMÝ
VLIV
NA ÚROVEŇ
DEMOKRACIE V této oblasti se vyskytují dva základní názory. Prvním je, že dopady globalizace na demokracii jsou velmi přeceňovány. Světová ekonomika je propojena především mezi vyspělými zeměmi a země rozvojové, natož pak LDCs jsou integrovány velice málo. Většina mezinárodního obchodu probíhá stále mezi zeměmi geograficky blízkými a většina přímých zahraničních investic (FDI) je koncentrována v několika málo zemích. Tím, že se jedná především o země rozvinuté, které jsou již stabilními demokraciemi, neovlivňuje globalizace míru demokracie v zemích LDCs takřka vůbec (Hirst 1997). Druhým názorem je, že dopady globalizace na demokracii se velmi liší zemi od země a záleží na velmi mnoha konkrétních proměnných (např. na vládní ekonomické politice, způsobu privatizace, nastavení politických institucí, identitě vítězů a poražených globalizace atd.). Není tedy možné podat jednoznačné obecné tvrzení o vzájemném vztahu ekonomické globalizace a demokracie (Li a Reuveny 2003).
6
Vliv ekonomické globalizace na demokratizační proces… Tomáš Hoch
2. VZTAH MEZI EKONOMICKOU GLOBALIZACÍ A DEMOKRACIÍ – EMPIRICKÁ ČÁST V této kapitole se objeví vybraná konkrétní data, která mají potvrdit hypotézu, že ve skupině nejchudších zemí světa globalizace pozitivně ovlivňuje úroveň demokracie. V první podkapitole bude popsána rostoucí míra ekonomické provázanosti rozvojových ekonomik na základě Indexu ekonomické globalizace. V následující podkapitole budou představeny dopady liberalizace obchodu na ekonomiku rozvojových zemí. Poslední podkapitola v této empirické části bude věnována zachycení proměn úrovně demokracie, a to znovu na referenční skupině nejchudších zemí světa.
2.1 MÍRA EKONOMICKÉ GLOBALIZACE V LDCS Globalizace je dnes po ekonomické krizi pravděpodobně nejvíce zmiňovaným fenoménem současnosti. Jedná se o nevratný proces, který více či méně ovlivňuje všechny oblasti našeho života. Jelikož globalizace je mnohodimenzionální jev a není zde možné věnovat se všem jejím podobám, zaměřujeme se v celém textu pouze na ekonomickou stránku globalizace a její dopady na nejchudší rozvojové země světa. Chceme-li prokázat, že ekonomická globalizace má vliv na úroveň demokracie v zemích LDCs, musíme nejdříve definovat jak tento poměrně abstraktní pojem chápat a měřit. Panuje obecný konsensus, že globalizace je procesem integrace národních ekonomik do globální ekonomiky skrze obchod, investice a finance.3 Za tři základní indikátory je tedy z tohoto úhlu pohledu možné považovat poměr obchodu na HDP, poměr přímých zahraničních investic (FDI) na HDP a poměr soukromých kapitálových toků na HDP. Z těchto tří proměnných byl sestaven tzv. Index ekonomické globalizace (EGI), který ukazuje míru integrace národních ekonomik do ekonomiky globální. Proměnné se liší ve svých minimech a maximech, proto jsou hodnoty zprůměrovány dle metodiky Indexu lidského rozvoje a mohou nabývat hodnot 0-1000, přičemž 0 znamená nejnižší možnou míru ekonomické globalizace a 1000 značí absolutní míru ekonomické globalizace.4 Autoři indexu ekonomické globalizace M. Ismihan a H. Olgun dokázali na základě poměru obchodu, FDI a soukromých kapitálových toků na HDP, číselně vyjádřit, že v bohatých zemích probíhá ekonomická globalizace rychleji než v zemích chudých. Hlavním přínosem pro náš text je však zjištění, že z ekonomického úhlu pohledu jsou výrazně globalizovány i země nízkopříjmové. A byť nejsou data dostupná pro všechna
3
Pro další možné definice ekonomické globalizace Held a McGrew (2000).
4
Pro metodiku výpočtu a konkrétní data za jednotlivé země viz Ismihan a Olgun (2008).
7
Vliv ekonomické globalizace na demokratizační proces… Tomáš Hoch časová období a všechny země skupiny LDCs, je ze vzorku 39 zemí z celkového počtu 49 možno zřetelně vidět postupující trend integrace jejich národních ekonomik do ekonomiky globální.
2.2 VLIVY GLOBALIZACE NA EKONOMIKU ROZVOJOVÝCH ZEMÍ Globalizace se v rozvojových zemích začala více projevovat od konce osmdesátých let zejména prostřednictvím liberalizace obchodu. Tento jev byl doprovázen také postupným otevíráním rozvojových ekonomik. Zatímco od šedesátých let až do poloviny let osmdesátých byla mezi zeměmi LDCs velmi populární obchodní strategie ISI, jež si kladla za cíl podpořit domácí výrobu skrze stavění maximálních bariér obchodu, od konce osmdesátých let můžeme v rozvojových zemích sledovat zcela jinou strategii, směřující k mnohem otevřenějším ekonomikám. Od počátku osmdesátých let poklesly cla na dovážené zboží v zemích LDCs z průměrných 30 % v roce 1982 na necelých 12 % v roce 2000. Celní bariéry obchodu tak klesly o téměř 60 %. Tento pokles byl doprovázen rovněž snižováním netarifních omezení, jež poklesly ve stejné době z průměrných 38 % na 17 %. Netarifní omezení obchodu tak poklesly průměrně o 55 % (Milner a Kubota 2005). Až do konce osmdesátých let bránily tarifní i netarifní překážky v mezinárodním obchodu velmi efektivně udržovat protekcionistické sektory hospodářství uvnitř jednotlivých národních ekonomik. Jejich postupným odbouráváním začal výrazně růst význam mezinárodního obchodu na tvorbě HDP. Poměr vývozu a dovozu na tvorbě domácího HDP v rozvojových zemích vzrostl v letech 1975-2000 z necelých 58 % až na 85 % (tamtéž). Dalším ukazatelem obchodní politiky je dichotomická kategorizace ekonomik na otevřené a uzavřené. Sachs a Warner definují ekonomiku jako uzavřenou, pokud platí jakékoliv z následujících tvrzení: existuje státní monopol na vývoz zboží, průměrná cla tvoří více než 40 % nebo se netarifní bariéry vztahují na více než 40 % zboží (Sachs a Warner 1995). Pokud národní ekonomika nesplňuje alespoň jedno z těchto tvrzení, bývá označována za otevřenou. Dle těchto ukazatelů vzrostl poměr otevřených ekonomik v rozvojových zemích v letech 1975-2000 z 15 % na 64 %, přičemž platí, že země LDCs jsou ekonomicky mnohem otevřenější a více liberalizované než ostatní rozvojové země (The Least Developed Countries Report 2004). Zajímavým tématem je bezesporu vliv ekonomické liberalizace na míru ekonomických svobod. Velký vliv na možnost zkoumat jejich vzájemné vztahy mají James Gwartney, Robert Lawson a Walter Block z Fraserova institutu, kteří v roce 1984 poprvé předvedli jejich Index ekonomické svobody (Economic freedom of the world - EFW). Od té doby vychází dle jejich metodologie index EFW každý rok a umožňuje porovnávat hodnoty 8
Vliv ekonomické globalizace na demokratizační proces… Tomáš Hoch ekonomických svobod pro dnes již 141 zemí. Států LDCs je sice do indexu zařazených pouze 22, což je méně než polovina z jejich celkového počtu 49, ale i tak se nabízí prostor k úvaze o vzájemném vztahu ekonomické liberalizace, ekonomických svobod a politických svobod. Index zahrnuje pět oblastí ekonomických svobod: míru státních intervencí
do
ekonomiky,
dodržování
práva
na
soukromé
vlastnictví,
přístup
podnikatelských subjektů k finančním zdrojům, míru tarifních a netarifních bariér volného obchodu a stupeň regulace ekonomiky prostřednictvím odborů a byrokracie. Těchto pět oblastí je složeno ze 42 dílčích indexů, které po zprůměrování udávají výslednou hodnotu míry ekonomických svobod pro jednotlivé země na stupnici 1-10, přičemž hodnota 1 značí nejnižší míru ekonomických svobod a hodnota 10 svobody maximální.5 Z těchto dat je poměrně zřejmý lehký pokles ekonomických svobod ve skupině nejchudších zemí světa v průběhu osmdesátých let a naopak jejich kontinuální růst od roku 1990 až do současnosti, přičemž největší skok byl zaznamenán mezi léty 1995-2000.
2.3 DEMOKRACIE A JEJÍ PROMĚNY V ZEMÍCH LDCS 1975-2005 Abychom mohli srovnávat úroveň demokracie v jednotlivých zemích a v časových řadách, je nutné určit, jakým způsobem budeme míru demokracie měřit. V zásadě existují dva základní způsoby, jak demokracii měřit, jejichž výsledky bývají vydávány ve Freedom House indexu a Polity IV indexu.6 Pro účely tohoto textu budeme vycházet z prvně jmenovaného indexu. Freedom House index vychází každoročně od roku 1973 a je založen na Gastilově metodě měření politických práv a občanských svobod. Hodnoty politických práv i občanských svobod jsou na škále 1-7, přičemž země s největší mírou svobod jsou označeny 1 a nejméně svobodné státy mají hodnotu 7. Nehodnotí se teoretická míra práv daná zákony, ale skutečná praxe. Úroveň politických práv je založena na následujících kritériích: volebního procesu (posuzování spravedlivosti voleb hlavy státu, voleb do parlamentu a volebních zákonů) politického pluralismu (práva občanů se politicky organizovat, postavení opozice, míra nezasahování armády a náboženských uskupení do politických svobod občanů, politická práva menšin)
5
Kompletní metodologii a informace k indexu EFW je možné nalézt v Economic Freedom of the World 2008.
Více informací o Polity IV indexu i data pro jednotlivé země je možné nalézt na webových stránkách projektu Polity dostupných z
. 6
9
Vliv ekonomické globalizace na demokratizační proces… Tomáš Hoch praktického fungování vlády (míra korupce, transparentnosti a odpovědnosti politiků voličům a demokraticky zvoleným institucím). Úroveň občanských svobod sleduje svobodu médií, náboženské tolerance, práva na shromažďování, nezávislost soudů, míru veřejné kontroly silových složek státu a poměrně širokou kategorii osobních svobod a práv. Tímto způsobem lze dojít k možnosti srovnání politických práv a občanských svobod pro jednotlivé země. Tabulka č. 3 uvádí index svobody pro země skupiny LDCs v období 1975-2005. Tím, že dle metodologie organizace Freedom House je nejvyšší míra svobod označována 1 a nejnižší 7, znamená každé zvýšení hodnoty v předchozí tabulce reálný propad míry demokracie a naopak. V některých zemích, jako např. Bhútán nebo Gambie sice došlo ke snížení úrovně demokracie, obecně vzato je však většina zemí LDCs dnes mnohem demokratičtějších než tomu bylo v polovině sedmdesátých let. V osmdesátých letech nastala viditelná stagnace a propad demokratických ideálů u většiny zemí a od devadesátých let míra demokracie znovu roste.
10
Vliv ekonomické globalizace na demokratizační proces… Tomáš Hoch
ZÁVĚR Nyní můžeme provést syntézu získaných poznatků a pokusit se jejich výsledky interpretovat. K tomuto účelu nejlépe poslouží extrahování dat z minulé kapitoly do jedné tabulky, ve které budou přehledně vyjádřeny vztahy mezi průměrným stupněm globalizovanosti národních ekonomik, svobodou ekonomik a mírou demokracie v referenční skupině zemí LDCs. V horním řádku jsou uvedeny jednotlivé roky, pro které se vztahují daná data. Druhý řádek náleží indexu ekonomické globalizace dle popisu v kapitole 3.1, třetí indexu ekonomických svobod dle popisu v kapitole 3.2 a poslední indexu svobody. Jedná se o index svobody měřený metodikou organizace Freedom House. Jsou zde sečteny dílčí indexy politických práv a osobních svobod. Škála je tedy 2-14. Protože rostoucí hodnoty v řádcích 1 a 2 značí u indexu ekonomické globalizace i u indexu ekonomických svobod růst, jsou v zájmu snazší čitelnosti v indexu demokracie hodnoty zrcadlově převráceny. Hodnota 2 tedy znamená nejnižší možnou míru demokracie, hodnota 14 absolutní demokracii. Z tabulky 4 jednoznačně vyplývá, že v průměrných hodnotách pro všechny země skupiny LDCs s sebou zvyšování míry integrace národních ekonomik do ekonomiky globální přináší růst ekonomických svobod a naopak. Jedinou výjimkou je rok 1990. Po poklesu obou proměnných v roce 1985 už míra ekonomické globalizace v roce 1990 stoupala, zatímco ekonomické svobody měly ještě setrvačnost z minulého časového období a mírně poklesly. Souhrnná úroveň demokracie daná politickými právy a občanskými svobodami dokonce koreluje s mírou ekonomické globalizace zcela. To potvrzuje hypotézu, že úroveň demokracie neovlivňují pouze domácí ekonomické a politické faktory, ale že ni mají hmatatelný vliv i faktory vnější, jako např. zde zkoumaná ekonomická globalizace. Jedním z možných vysvětlení je konfliktní teorie demokracie. Ta říká, že v každé zemi, která není konsolidovanou demokracií, je k demokratizaci potřeba jistá nejednotnost politické elity. Globalizace onu nejednotnost politických elit způsobuje tím, že přináší liberalizaci obchodu a tím zcela proměňuje zažité politické zvyklosti. Autokratické režimy v období před příchodem liberalizace obchodu bývaly v klasickém případě velmi ochranářské, protože byly podporovány elitou, která pro sebe těžila z této uzavřenosti materiální výhody. Jednalo se především o nejbohatší průmyslníky a armádu, kteří za svou loajalitu režimu získávali velmi malou konkurenci ve vybraných chráněných sektorech ekonomiky. Zpětnou politickou podporou režimu a akceptací nesvobodných voleb tak umožňovali u moci setrvání režimu, který jim takové výhody poskytoval a tím byl udržován jakýsi status quo. Tradičním ekonomickým modelem byla strategie ISI (Import substitution industrialization). Rostoucími ekonomickými problémy a dluhovou pastí dospěly země LDCs koncem osmdesátých let do situace, že byly pod příslibem dalších úvěrů od MMF a SB dotlačeny těmito institucemi k postupné liberalizaci svých 11
Vliv ekonomické globalizace na demokratizační proces… Tomáš Hoch ekonomik. Tím se snížily cla a netarifní omezení a do původně velmi uzavřených ekonomik začal proudit zahraniční kapitál a zboží. Ekonomiky se staly otevřenějšími a i ty nejchudší země se musely přeorientovat na strategii EOI (export oriented industrialization). Tím získala úzká vrstva elity v podnikání zahraniční konkurenci a ztratila potřebu bezmezné podpory vlády. Ve snaze zajistit si podíl na moci musela vláda hledat podporu jinde a prostřednictvím demokratizace se snažila rozšířit svou voličskou základnu. Výhody pro úzkou skupinu elity musely být nahrazeny výhodami pro širší selektorát (Przeworski 1991; Acemoglu a Robinson 2001). Tím, že existují stále vlivné skupiny, pro které je liberalizace nevýhodná, polarizuje se i politické spektrum. Velmi zajímavou studii v tomto ohledu předkládá Rudra 2005, kde tvrdí, že v těchto podmínkách se vládě nabízí dvě eventuality jak se udržet u moci: buď cestou demokratizace, nebo politické represe. Demokratizace dle něj může nastat, pokud je vláda schopna nějak zajistit privilegia pro stávající elitu a má možnost oslovit širší potenciální voličskou základnu prostřednictvím větších sociálních výdajů. Jedná se o investice poměrně viditelné a tudíž i dostatečně efektivně vynaložené, které mají za cíl kompenzaci ztrát u skupin, jež globalizací ztratily a zisk obliby u širší voličské základny. Pokud vláda nemá možnost kontrolovat a navýšit sociální výdaje,
je velká
pravděpodobnost, že nastoupí cestu politické represe (Rudra 2005). Tato teorie může vysvětlit, proč s sebou v některých případech přináší postupující globalizace růst míry demokracie a v určitých případech naopak její propad. Z dat tedy vyplývá, že vedle vnitřních faktorů (jako např. růst HDP, institucionální prostředí, tradice, náboženské složení obyvatel atd.) mají vliv na úroveň demokracie ve skupině nejchudších zemí světa také externí vlivy ekonomické globalizace. Platí přitom, že postupující globalizace ovlivňuje míru demokracie pozitivně. Tyto výsledky jsou v souladu s neoliberálním táborem ekonomů. Vypovídají však pouze o vztahu mezi ekonomickou globalizací a demokracií. Už neříkají nic o vztahu ekonomické globalizace k ekonomickému růstu či k životní úrovni obyvatel zemí LDCs. To už jsou oblasti pro jiný text.
12
Vliv ekonomické globalizace na demokratizační proces… Tomáš Hoch
LITERATURA ACEMOGLU, D.; ROBINSON, J. A Theory of Political Transitions. American Economic Review. 2001, no. 4, s. 938-963. ARMIJO, L. Financial Globalization and Democracy in Emerging Markets. New York, 1999. BARRO, R. Determinants of Democracy. Journal of Political Economy. 1999, no. 1, s. 158-183. DIAMOND, L.; PLATTNER, M. The Global Resurgence of Democracy. Baltimore, 1993. DUTT, P.; DEVASHISH, M. Endogenous Trade Policy Through Majority Voting: An Empirical Investigation. Journal of International Economics. 2002, no. 1, s. 107133. EDWARDS, S. Crises and Reform in Latin America. New York, 1995. GWARTNEY, J.; LAWSON, R. Economic Freedom in the World, 1975-2005. Vancouver, 2008. GILL, S. Globalisation, Market Civilisation, and Disciplinary Neoliberalism. Millennium - Journal of International Studies. 1995, no. 3, s. 399-423. HAAN, J.; STURM, J-E. Does more democracy lead to greater economic freedom? New evidence for developing countries. European Journal of Political Economy. 2003, s. 547-563. HAGGARD, S.; KAUFMAN, R. The Politics of Economic Adjustment. Princeton, 1992. HAGGARD, S.; WEBB, S. Voting for Reform: Democracy, Political Libaralization, Distributive Conflicts and Economic Adjustment. New York.1994. HELD, D.; McGREW, A. The global transformations reader. Cambridge, 2000. HIRST, P. From Statism To Pluralism: Democracy, Civil Society And Global Politics. London, 1997. ISMIHAN, M.; OLGUN, H. Globalization of National Economies, 1975-2005. International Research Journal of Finance and Economics. 2008, no. 14, s. 68-81. LI, Q.; REUVENY, R. Economic Globalization and Democracy: An Empirical Analyses. British Journal of Political Science. 2003, no. 1, s. 29-54. LIPSET, S.M. Some social requisites of democracy: Economic development and political legitimacy. The American Political Science Review.1959, No. 1, s. 69-105. LUNDSTROM, S. The effect of democracy on different categories of economic freedom. European Journal of Political Economy. 2005, s. 967-980. MANSFIELD, E. et. al. Free to Trade: Democracies, Autocracies and International Trade. American Political Science Review. 2000, no. 2, s. 305-322. MARSHALL, M.; JAGGERS, K. Polity IV: Political Regime Change and Transitions, 1800-2001. Dostupné z: . MILNER, H.; KUBOTA, K. Why the Move to Free Trade? Democracy and the Trade Policy in the developing Countries. International organization. 2005, no. 1, s. 107143. 13
Vliv ekonomické globalizace na demokratizační proces… Tomáš Hoch MOORE, B. Social origins of dictatorship and democracy: Lord and peasant in the making of the modern Word. Boston, 1966. PRZEWORSKI, A. Democracy and the Market: Political and Economic Reforms in Eastern Europe and Latin America. Cambridge, 1991. PRZEWORSKI, A.; LIMONGI, F. Political regimes and economic growth. Journal of Economic Perspectives. 1993, s. 51-69. RISSE, T.; ROPP, S.; SIKKINK, K. The Power of Human Rights: International Norms and Domestic Change. Cambridge, 1999. RODRIK, D. The Rush to Free Trade in the Developing World: Why So Late? Why Now? Will it Last. In HAGGARD, S.; WEBB, S. Voting for Reform: Democracy, Political Libaralization, Distributive Conflicts and Economic Adjustment. New York, 1994. RODRIK, D. Has Globalization Gone Too Far? Washington,1997. RUDRA, N. Globalization and Strenghtening of Democracy in the Developing World. American Journal of Political Science. 2005, no. 4, s. 704-730. SACHS, J.; WARNER, A. Economic Reform and the Process of Global Integration. Brooking papers on Economic Activity. 1995, no. 1, s. 1-118. SEN, A. Development as Freedom. New York, 1999. SIKKINK, K. Development Ideas in Latin America: Paradigm Shift and and The Economic Commision for Latin America. In COOPER, F.; PACKARD, R. International Development and Social Sciences: Essays in the History and Politics of Knowledge. Berkeley, 1997. STARR, H. Democratic Dominoes: Diffusion Approaches to the Spread of Democracy in the International System. Journal of Conflict Resolution. 1991, no. 2, s. 356-381. The Least Developed Countries Report 2004. The Least Developed Countries Report 2008. THERBORN, G. The Rule of Capital and the Rise of Democracy. New Left Review, 1977, no. 1, s. 3-41. WALLERSTEIN, I. The Modern World-System: Capitalist Agriculture and the Origins of the European World-Economy in the Sixteenth Century. New York, 1976.
14
Vliv ekonomické globalizace na demokratizační proces… Tomáš Hoch
PŘÍLOHY Příloha 1: Nejméně vyspělé země světa (LDCs) Seznam nejméně vyspělých zemí světa 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15
Afghánistán Angola Bangladéš Benin Bhútán Burkina Faso Burundi Čad Demokratická republika Kongo Džibuti Eritrea Etiopie Gambie Guinea Guinea-Bissau
26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40
16
Haiti
41
17 18 19 20 21 22 23 24 25
Jemen Kambodža Komory Kiribati Laos Lesotho Libérie Madagaskar Malawi
42 43 44 45 46 47 48 49
Maledivy Mali Mauritánie Mosambik Myanmar Nepál Niger Rovníková Guinea Rwanda Samoa Senegal Sierra Leone Somálsko Středoafrická republika Súdán Svatý Tomáš a Princův ostrov Šalamounovy ostrovy Tanzánie Togo Tuvalu Uganda Vanuatu Východní Timor Zambie
15
Vliv ekonomické globalizace na demokratizační proces… Tomáš Hoch Tabulka 1: Index ekonomické globalizace pro země LDCs v letech 1975 – 2005. Zdroj: Ismihan a Olgun 2008, s. 76. Časová období 1975-1979
1980-1984
1985-1989
1990-1994
1995-1999
2000-2005
Angola
..
..
108
237
395
441
Bangladéš
..
..
19
25
45
57
Benin
123
133
94
143
124
114
Burkina Faso
57
58
53
49
..
..
Burundi
..
..
49
59
45
63
Čad
85
49
108
90
..
..
Demokratická republika Kongo
..
274
191
188
458
397
Etiopie
..
23
19
30
..
..
Gambie
..
178
168
205
..
..
Guinea
..
..
..
..
81
87
Guinea-Bissau
..
..
204
161
..
172
Haiti
72
78
59
45
..
75
Jemen
..
..
..
..
..
120
Kambodža
..
..
..
..
..
255
Kapverdy
..
..
85
87
180
..
Komory
..
..
126
95
..
..
Laos
..
..
63
95
167
..
Lesotho
184
217
220
218
..
336
Madagaskar
51
40
52
63
..
76
Malawi
115
84
76
88
..
..
Maledivy
..
..
..
..
300
302
Mali
60
62
77
91
137
220
Mauritánie
282
224
195
275
261
..
Mosambik
..
92
43
79
128
191
Nepál
33
39
45
..
86
..
Niger
127
106
76
92
63
69
Rwanda
69
64
46
47
41
49
Samoa
..
..
..
..
145
..
Senegal
136
149
101
104
129
128
Sierra Leone
85
86
189
99
..
109
Středoafrická republika
112
102
76
70
..
..
Súdán
34
43
22
..
51
143
Svatý Tomáš a Princův ostrov
..
..
154
..
..
..
Šalamounovy ostrovy
..
216
233
266
234
..
Tanzánie
..
..
..
86
106
114
Togo
250
211
177
135
149
201
Uganda
..
..
36
49
74
92
Vanuatu
..
542
423
458
..
..
Zambie
..
144
239
..
159
..
Průměr
110,3
133,5
112,1
124,3
154,5
165,7
země skupiny LDCs
16
Vliv ekonomické globalizace na demokratizační proces… Tomáš Hoch Tabulka 2: Index ekonomické svobody pro země ze skupiny LDCs v letech 1975-2005. Zdroj: Economic Freedom of the World 2008, s. 14-16. Země skupiny LDCs
1975
1980
1985
1990
1995
2000
2005
Bangladéš
3,39
3,61
3,92
4,68
5,47
5,83
5,91
Benin
..
5,37
5,01
5,42
4,99
5,63
5,99
Burundi
4,24
4,27
4,68
4,84
4,47
4,96
4,8
Čad
..
..
4,59
4,69
4,65
5,12
5,06
Dem. republika Kongo
4,03
2,92
3,58
3,28
3,54
3,72
4,54
Guinea-Bissau
..
..
..
3,21
3,77
4,29
4,94
Haiti
..
6,14
6,39
6,09
6,06
5,7
5,94
Madagaskar
..
4,36
4,56
4,46
4,5
5,72
5,68
Malawi
5,13
4,64
4,81
4,89
4,48
4,7
5,74
Mali
5,28
5,33
4,97
5,06
5,16
5,9
5,82
Mosambik
..
..
..
..
..
..
5,49
Myanmar
..
5,31
4,87
3,78
4,48
4,31
4,22
Nepál
..
5,57
5,16
5,25
5,25
5,62
5,16
Niger
..
4,56
4,91
4,58
4,37
4,79
4,11
Rwanda
..
..
..
4,12
3,34
4,21
4,14
Senegal
4,69
5,01
5,38
4,76
5,91
5,77
5,85
Sierra Leone
5,6
5,39
3,6
3,87
4,31
5,02
5,98
Středoafrická republika
..
..
3,99
4,6
4,38
4,72
4,49
Tanzánie
3,79
3,91
3,5
3,93
4,8
6,16
6,46
Togo
..
4,01
5,17
4,93
4,63
4,84
4,75
Uganda
..
3,21
2,8
3
5,05
6,53
6,59
Průměr
4,52
4,60
4,55
4,47
4,68
5,18
5,32
17
Vliv ekonomické globalizace na demokratizační proces… Tomáš Hoch Tabulka 3: Index politických práv a občanských svobod v LDCs v letech 1975-2005
Tabulka 4. Vzájemné vztahy mezi ekonomickou globalizací, mírou ekonomických svobod a demokracií v nejméně vyspělých zemích světa v letech 1975-2005 1975 1980 1985 1990 1995 2000 2005 Index EGI 110,3 133,9 115,9 124,3 154,7 165,7 .. Index EFW 4,52 4,62 4,52 4,42 4,68 5,24 5,39 Index FH 4,53 4,82 4,74 5,48 6,8 6,84 7,5 PP+OS
18
