VÁLEČNÉ HRY Hrdinou dokumentárního filmu Dariusze Jablonského je plukovník Ryszard Kukliński (pseudonym Jack Strong), působící v sedmdesátých letech v generálním štábu Polské lidové armády. Jak tvrdil sám Kukliński (a americká strana potvrdila), v letech 1972-1981 předal na západ více než 40 tisíc stran nejtajnějších dokumentů Varšavské smlouvy. Jedná se o příběh schopného plánovače a stratéga, který nejen poznává strategické plány paktu Varšavské smlouvy v sedmdesátých letech, ale sám je vytváří. Tichý, skromný, milý, ochotný, téměř jako stín. Někteří tvrdí, že kdyby Kukliński nepředal CIA své materiály, celá Evropa by si možná dodnes lízala rány způsobené nukleární katastrofou. Američané o něm říkají, že je hrdina, Rusové zrádce, a Poláci jsou rozděleni. Válečné hry jsou filmem o něm, ale sám Kukliński se před kamerou neobjevuje. Vlastně tak, jak si to sám Kukliński přál, když říkal: „Historie mě sama ocení a já nechci udělat nic, co by na to mohlo mít vliv“. Film je výsledkem téměř pětileté práce režiséra a celého filmového štábu, díky němuž ve snímku hovoří nejdůležitější svědkové činnosti plukovníka Kuklińského z USA, Ruska a Polska. Mnozí z nich usedli před kamerou vůbec poprvé. Ve filmu se objevují také unikátní dokumenty týkající se plukovníka a období, v němž působil, jež byly odtajněny právě tvůrci filmu. Polská premiéra Válečných her proběhla 8. prosince 2008 v Národní filharmonii ve Varšavě pod záštitou ministrů zahraničních věcí, národní obrany a kultury a národního dědictví. Americké premiéra filmu se uskutečnila 11. prosince 2008 v hlavním sídle CIA v Langley. Její součástí bylo speciální sympozium organizované CIA, které se zaměřilo na otázky výjimečného stavu v Polsku, studené války a také na osobu Ryszarda Kuklińského a roli, jakou v té době hrál. Mezi účastníky, kteří na sympoziu vystoupili, byli mimo jiné prof. Zbigniew Brzeziński a ředitel Michael Hayden CIA. Před samotnou premiérou, během uzavřené projekce, shlédli film také aktivní agenti CIA pracující zejména v oddělení tajných operací. U příležitosti této události byly odtajněny dokumenty týkající se výjimečného stavu, poskytnuté plukovníkem Kuklińským.
Válečné hry jsou příběhem člověka, jehož historici považují za nejdůležitějšího špiona v období studené války a který tvrdí, že byl obyčejným vojákem, který splnil svůj vojenský závazek, a to, co udělal, udělal z lásky ke své vlasti. Film vypráví příběh z mnoha úhlů pohledu, hledá především odpovědi na otázky, kým ve skutečnosti byl plukovník Kukliński. Hrdinou, který za cenu vlastního života a života svých nejbližších zachránil svět i Polsko? Nebo zrádcem, který pro peníze porušil vojenskou přísahu složenou Polsku, jak tvrdí skupina jeho dávných nadřízených a kolegů z generálního štábu Polské lidové armády? Plukovník Kukliński se zdá být ve světle diskuse, která se kolem jeho osoby v Polsku již mnoho let točí, jedním z nejdiskutovanějších současných témat, budí silné emoce a polarizuje společnost. Jako v kapce vody se v tomto tématu sbíhají nejdůležitější otázky, které trápí dnešní Poláky. Podobné diskuse trvají v Polsku již mnoho let a každý má na věc svůj názor. Film vnáší do této diskuse komplexní informace, nejrozsáhlejší, jaké dnes bylo možné získat. Ve filmu se vyjadřují pouze a výlučně svědkové a hrdinové událostí souvisejících s příběhem plukovníka Kuklińského. Bylo to o to obtížnější, že jsou to lidé, kteří před více než třiceti lety vládli Varšavskému paktu nebo reprezentovali druhou stranu a pracovali pro speciální služby. Před kamerami se objevili nadřízení Kuklińského: generál Wojciech Jaruzelski, ministr národní obrany v dobách, kdy Kukliński předával Američanům tajemství Varšavského paktu, a následně premiér a strůjce výjimečného stavu; generálové Siwicki – dlouholetý šéf generálního štábu, jeho zástupce Jasiński a Szklarski – přímý nadřízený Kuklińského. Ve filmu vystupuje také generál Czesław Kiszczak, v horkém roce 1981 ministr vnitra, který byl plukovníkovým přítelem z kurzu v moskevské akademii Generálního štábu. V diskusi mimo jiné vystupují: Jan Nowak Jeziorański, bývalý ředitel polské redakce Rádia Svobodná Evropa, prof. Zbigniew Brzeziński, poradce prezidenta Cartera, a prof. Richard Pipes, poradce prezidenta Ronalda Reagana. Ti znali plukovníka Kuklińského nejprve ze zpráv zasílaných zejména v období Solidarity CIA, k nimž měli díky svým funkcím přístup. Poté, když opustil Polsko a přicestoval do USA, jej poznali i osobně. O odhalení jeho případu hovoří Jerzy Urban, který o něm informoval na příkaz gen. Jaruzelského. Jako poslední vystupuje ve filmu prezident Lech Wałęsa. Další skupinu osob, které ve filmu vystupují, představují tehdejší vůdci Varšavské smlouvy. O Kuklińském hovoří mimo jiné maršál Viktor Kulikov – vrchní velitel vojsk Varšavské smlouvy, nebo gen. Anatolij Gribkov, šéf štábu společných sil Varšavské smlouvy v letech 1976-1989. Ve filmu je představena také další skupina svědků a hrdinů příběhu plukovníka Kuklińského. Jsou to bývalí důstojníci CIA, z nichž mnozí stanuli před kamerou poprvé v životě, navzdory své práci a zvyklostem. Jsou to jak lidé, kteří s plukovníkem Kuklińským spolupracovali v terénu, setkávali se s ním a odebírali od něj zásilky, tak ti, kteří byli členy malé skupiny, čítající jen několik osob, která analyzovala veškeré dokumenty předávané plukovníkem Kuklińským. Jejich práce spočívala ve vyvozování závěrů ze získaného materiálu, které následně prezentovali nejdůležitějším osobám ve státě, zejména prezidentovi USA. Vystupuje zde také několik málo lidí, kteří znali plukovníka z jiné jeho stránky: jeho přítel z dětství Roman Barszcz, kolega ze školy kadetů; plukovník Stanisław Radaj, jemuž osud mnohokrát zkřížil cestu s životními osudy Kuklińského. Vydávali se spolu na plavby, během nichž se Kukliński setkával s agenty CIA. Ve snímku vystupují také přátelé Kuklińského z USA. Jedním z hrdinů filmu je jeho mlčící přítel Józef Szaniawski, který společně s filmovým štábem eskortuje pozůstatky plukovníka Kuklińského zpět do Polska.
Poprvé zde také veřejně hovoří plukovníkova manželka Hanna, němý hrdina dramatického životního příběhu plukovníka Kuklińského, která o jeho příběhu vypráví z perspektivy nejbližšího člověka. Režisér spolu se svým štábem zaznamenali dohromady více než sto hodin rozhovorů se svědky. Ve filmu se objevuje výběr z těchto rozhovorů v posloupnosti, která odpovídá procesu shromažďování informací a náročnému natáčení. Rozhovory byly natáčeny v místě bydliště zpovídaných osob, tedy v Polsku, Rusku i USA. Ke každému rozhovoru vedla dlouhá cesta nalezení konkrétní osoby, přesvědčování dotyčného, aby vystoupil před kamerou, a následná příprava na rozhovor. Filmový štáb musel často absolvovat tisíce kilometrů kvůli jedinému rozhovoru. Shodně s autorským záměrem byly použity tři techniky snímání. S ohledem na důležitost probíraných témat i osob byly rozhovory zaznamenávány na světlocitlivou pásku, se zachováním speciální kompozice obrazu a rafinovaného způsobu osvětlení. Podobným způsobem byla realizována kreativní vrstva filmu, mimo jiné sekvence odehrávající se na plachetnicích, a také dokumentární nahrávky autentických míst, na nichž se události staré více než třicet let odehrávaly. Aktuální události, které se děly před kamerou, byly natáčeny televizní digitální technikou. Jejich často horečnatý charakter byl přitom zachycen díky využití ruční kamery a režisérovi, který se přímo účastnil událostí odehrávajících se před kamerou. Třetí kamera malých rozměrů, kterou obsluhoval režisér, umožňovala spontánní natáčení scén, často bez vědomí pozorovaných osob, což mělo s ohledem na téma filmu velký význam. Obrazy z této kamery posloužily také k vytvoření pásma velmi osobního vyprávění režiséra. Natáčení probíhalo v několika zemích: v USA, Rusku, Polsku, na Slovensku, v České republice, Německu, Holandsku a v Belgii. Pro potřeby filmu byly provedeny nezvykle rozsáhlé rešerše v polských i evropských filmových a televizních archivech. Jejich cílem bylo nalezení doposud neznámých písemných dokumentů. Časově náročný byl proces jejich odtajnění, který často trval i několik let. Celý štáb mnohdy čekal na moment, kdy dojde k širšímu zpřístupnění archivů. Díky tomu se podařilo objevit často neznámé nebo do té doby tajné, avšak velmi důležité dokumenty z mnoha zdrojů, mimo jiné i z archivů tajných služeb. V polském Ústavu národní paměti byly za pomoci jeho pracovníků nalezeny a odtajněny tisíce stran, které jsou tak nyní přístupné vědcům i historikům. Pozornost přitahuje také neobvyklý prvek filmu, počítačová 2D a 3D animace, která prezentuje tehdejší vojenské rozdělení Evropy a potenciální rozvoj ozbrojeného konfliktu v globálním měřítku. Ve filmu je poprvé v takovém měřítku uplatněn nový způsob využití unikátních fotografií ze soukromých sbírek Kuklińských a také jejich přátel. Díky speciálním a časově náročným počítačovým procesům byl získán efekt iluze třetího rozměru, shodně s autorskou koncepcí posilující dojem mnohovrstevnatosti prezentovaného příběhu. V procesu postprodukce byly všechny tyto vrstvy uloženy na tzv. digitální negativ, který byl dále digitálně zpracován. Jednotlivým sekvencím byly dodány barvy, přidána zrnitost a v některých případech byla záměrně zhoršena kvalita obrazu, aby byl zdůrazněn dokumentární charakter filmu.
Plk. Ryszard Jerzy Kukliński (1930-2004) Antoni Dudek, historický konzultant filmu „Jedním z důsledků informací, které jsme měli zejména od plukovníka Kuklińského k dispozici, byl fakt, že v případě přesunu sovětských sil na západ a ohrožení NATO by celé sovětské velitelství i s maršálem Kulikovem nežilo již tři hodiny po začátku akce“ – prohlásil v roce 1997 Zbigniew Brzeziński během konference v Jachrance, v přítomnosti bývalého velitele Varšavského paktu maršála Viktora Kulikova. Tato věta jednoduše a výstižně popisuje roli, jakou během studené války odehrál plk. Kukliński, trefně nazývaný prvním polským důstojníkem v NATO. Když se Kukliński v roce 1972 rozhodl navázat kontakt z CIA, měl za sebou více než 20 let služby v řadách Polské lidové armády. Služby v armádě kompletně podřízené politickým a vojenským zájmům sovětského impéria, o čemž se mohl přesvědčit jak během účasti na přípravách intervence Varšavského paktu do Československa, tak i během práce v Mezinárodní arbitrážní komisi ve Vietnamu. Tyto zkušenosti a následný šok vyvolaný vyžitím polské armády ke krvavému potlačení dělnické revolty na pobřeží v prosinci 1970 dovedly Kuklińského k postupnému přehodnocení zvolené životní cesty. Velký vliv měla také jeho znalost vojenských plánů Varšavského paktu, kterou získal při působení v operačním velitelství generálního štábu. Plánů, jejichž realizace mohla vést k přeměně Polska v atomovou poušť. Během dlouhých devíti let intenzivní spolupráce předal Kukliński Američanům více než 40 tisíc stran tajných dokumentů týkajících se nejdůležitějších vojenských tajemství Varšavské smlouvy. Díky pozici, kterou měl v generálním štábu Polské lidové armády, se stal jedním z nejdůležitějších informačních zdrojů, kterými západ v sovětském bloku disponoval po celé období studené války. „Nikdo na světě během posledních 40 let neuškodil komunismu tak jako tento Polák“, napsal v dopise prezidentu Ronaldu Reaganovi šéf CIA, William Casey. Po výbuchu revoluce Solidarity Kukliński průběžně informoval Washington o dalších fázích příprav na vyhlášení výjimečného stavu. V listopadu roku 1981, v situaci, kdy mu hrozilo prozrazení, byl spolu s manželkou a dvěma syny evakuován na západ. O tři roky později byl v tajném procesu před Varšavským vojenským tribunálem degradován a v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti. První informace o roli, jakou sehrál plukovník Kukliński, se na veřejnost dostala v roce 1986, ale široká debata na toto téma se začala rozvíjet teprve po pádu komunistických vlád v Polsku. V diskusi, která se kolem osoby plukovníka točila (nejčastěji měla formu zjednodušené alternativy: hrdina nebo zrádce), se zrcadlil neutuchající polský spor, čím byla PLR (Polská lidová republika) a jak daleko bylo možno zajít ve válce s existujícím vládním systémem. Pro kritiky Kuklińského, většinou sympatizanty postkomunistického tábora, byl plukovník špionem, který zradil jediné Polsko, které tehdy existovalo. Pro jiné byl hrdinou, který se v ohrožení života sám snažil zasadit co nejvíce ran vojenské mašinérii sovětského impéria. Druhý pohled postupně získával v Polsku stále více stoupenců, což se projevilo také v mírnějším právním hodnocení činnosti plukovníka Kuklińského. V roce 1990 byl trest smrti změněn na 25 let vězení, o pět let později byl trest zrušen a Kuklińskému byla navrácena hodnost plukovníka. To umožnilo jeho návštěvu Polska v roce 1998, poslední roky života však plukovník strávil v USA. Proč se Kukliński nevrátil do svobodného Polska? Zdá se, že bez ohledu na bezpečnostní důvody (za podivných okolností zahynuli oba jeho synové) se plukovník nemohl vyrovnat s nedostatkem pochopení pro svůj čin, a to dokonce i po vstupu Polska do NATO.
Ačkoliv se stal čestným občanem měst Krakova a Gdaňsku a jeho pozůstatky jsou uloženy na čestném místě na vojenském hřbitově ve Varšavě, postava plukovníka budí v Polsku nadále kontroverze. Jejich prapůvod nejlépe ilustruje otázka položená generálem Wojciechem Jaruzelským: „Pokud je Kukliński hrdinou, co to znamená pro nás ostatní?“ Polsko doposud nedalo Jaruzelskému na tuto otázku jednoznačnou odpověď a dokud tak neučiní, budou Poláci v otázce hodnocení postavy Ryszarda Kuklińského nadále nejednotní. Kukliński, RYSZARD biografie (z encyklopedie PWN) nar. 13. 7. 1930, Varšava, plukovník od 1947 v Polské lidové armádě, od 1963 v generálním štábu, 1976-81 šéf oddělení strategického plánování; polský styčný důstojník v hlavním štábu sovětské armády; od 1970 spolupracovník CIA, předal mnoho detailů a strategických plánů SSSR, Varšavského paktu a Polska; odhalil Američanům mimo jiné záměr provedení vojenské intervence SSSR do Polska po stávkách v srpnu 1980 a vzniku Solidarity a také přípravy na vyhlášení výjimečného stavu v Polsku; listopad 1981 za pomoci CIA evakuován do USA; 1984 odsouzen v Polsku k trestu smrti za zradu národa; 1995 trest byl zrušen, 1997 proces byl zastaven Plukovník Kukliński zemřel 11. února 2004 ve Washingtonu
Osoby vystupující ve filmu (v pořadí, v jakém se ve snímku objevují):
Hanna Kuklińska manželka
płk. Stanisław Radaj kolega Kuklińského z Generálního štábu Polské lidové armády
prof. Zbigniew Brzeziński poradce prezidenta USA J. Cartera pro otázky bezpečnosti, 1977-1981
Walter Lang důstojník CIA působící pod záštitou americké armády v Německu, 1972
gen. Wojciech Jaruzelski ministr národní obrany PLR, 1968-1983 I. tajemník polské komunistické strany, 1981-1989
gen. Wacław Szklarski přímý nadřízený Kuklińského v generálním štábu Polské lidové armády
gen. William E. Odom šéf výzvědné služby armády USA, 1981-1985
James Simon vyšší důstojník CIA pro sovětské vojenské otázky v 70. letech
Aris Pappas analytik CIA, 1975-2003
gen. Viktor Anoškin pobočník maršála Kulikowa
gen. Anatolij Gribkov šéf štábu společných sil Varšavského paktu, 1976-1989
maršál Viktor Kulikov vrchní velitel ozbrojených sil Varšavského paktu, 1977-1989
gen. Antoni Jasiński zástupce šéfa generálního štábu Polské lidové armády, 1968-1984 Peter Earnest ředitel Muzea špionáže, bývalý vyšší důstojník CIA
plk. Les Griggs bývalý důstojník výzvědných služeb armády USA, specialista pro východní Evropu
Keith Melton historik výzvědných služeb, spisovatel
gen. Czesław Kiszczak šéf rozvědky a kontrarozvědky Polské lidové armády, 1972-1981 ministr vnitra PLR, 1981-1990
Benjamin Fisher bývalý hlavní historik CIA
David Forden důstojník CIA, který řídil záležitosti Kuklińského 1973-1978, 1981
Radosław Sikorski ministr národní obrany Polska, 2005-2007
Roman Barszcz přítel Kuklińského z dětství
Tom Ryan bývalý důstojník CIA, šéf rezidentury ve Varšavě, 1980-1982 Lucille Ryan manželka Toma Ryana
Sue Burgraff důstojník CIA ve Varšavě, 1977-1981 zástupce šéfa rezidentury ve Varšavě, 1981-1982
Jan Nowak-Jeziorański vedoucí polské redakce Rádia Svobodná Evropa, 1952-1975 „Varšavský kurýr” v období 2. světové války
prof. Richard Pipes poradce prezidenta USA R. Reagana pro sovětské otázky, 1981-1982
gen. Florian Siwicki šéf generálního štábu Polské lidové armády, 1973-1983 ministr národní obrany, 1983-1990
Mary Lou Cunningham sousedka Kuklińského v USA
Wendy Roth přítelkyně Kuklińského v USA
Plukovník vojenského námořnictva Piotr Daniuk prokurátor v Kuklińského případu, 1981-1984 Ústřední vojenská prokuratura
Jerzy Urban mluvčí vlády gen. W. Jaruzelského, 1981-1989
Richard Davies velvyslanec USA v Polsku, 1973-1978
Lech Wałęsa lídr Solidarity, 1981-1990 první prezident svobodného Polska, 1990-1995
Dariusz Jabłoński režie Režisér a producent, ředitel produkční společnosti Apple Film Production. Režíruje velmi zřídka, jeho nejznámějším filmem je dokument Fotoamatér, který byl oceněn na nejvýznamnějších světových festivalech dokumentárních filmů. Jeho hraným debutem je Jahodové víno (Wino truskawkowe) na motivy Haličských povídek (Opowieści galicyjskie) Andrzeje Stasiuka. Jabłoński vystudoval filmovou a televizní režii v Lodži. Je zakladatelem a organizátorem Polských filmových cen a Polské filmové akademie a také zakladatelem Nezávislé filmové nadace, která vznikla pro účely propagace polské kinematografie a polských tvůrců v Polsku i v zahraničí. Tato nadace je již 11 let organizátorem Polských filmových cen. Je také zakladatelem a uměleckým ředitelem ScripTeastu – programu pro scenáristy ze střední a východní Evropy. Člen Polské a Evropské filmové akademie. Mnohokrát spolupracoval s českými tvůrci: byl mimo jiné producentem filmu „Je třeba zabít Sekala“, v jeho hraném debutu „Jahodové víno“ ztvárnil hlavní roli Jiří Macháček. Je také producentem filmu Pravdivá historie o Jánošíkovi tvůrců Agnieszky Holland i Kasi Adamik, který se objeví na plátnech českých kin 10. září tohoto roku. Vybraná filmografie: 2007 Jahodové víno film na motivy Haličských povídek Andrzeje Stasiuka spoluautor scénáře, režie Jahodové víno bylo prezentováno na více než 20 festivalech v Polsku i v zahraničí, mimo jiné na festivalu v Mannheimu, Haifě, Londýně, Chicagu či v Praze, na Varšavském filmovém festivalu a na festivalu Era Nové horizonty ve Vratislavi. Film získal mimo jiné tři ocenění na filmovém festivalu ve Wrześni a také dvakrát na festivalu „Mladí a Film” v Koszalinu. Získal rovněž Cenu publika na 16. Třineckém filmovém létě. 1998 Fotoamatér dokumentární film o historicky prvních barevných snímcích lodžského ghetta, které vytvořil rakouský účetní Walter Genewein režie Grand Prix Fipa D’or – Biarritz 99 Prix Planete – Biarritz 99 Grand Prix Joris Ivens V PRO – IDFA Amsterdam 98 Prix Europa – Najlepszy Europejski Program Telewizyjny 98 Don Kichot – MFFD Kraków 98 Nagroda Prezydenta Miasta Łodzi – Festiwal Mediów Łódź 98 Specjalne Wyróżnienie – MFFD Pessac 98 Top Ten – Mediaforum Conference – Koln 98 Best Documentary – Double Take – USA 99 Press Jury Prize – Balticum Film & TV Festival – Bornholm 99 Bavarian Television Award 99 Adolf Grimme Prize 2000
VÁLEČNÉ HRY Scénář a režie Vedoucí producent Producenti Koproducent Kamera Střih Zvuk Hudba Produkce V koprodukci s Spolufinancováno Za podpory
DARIUSZ JABŁOŃSKI DARIUSZ JABŁOŃSKI VIOLETTA KAMIŃSKA, IZABELA WÓJCIK PATRIK PASS TOMASZ MICHAŁOWSKI MILENIA FIEDLER, BARTOSZ PIETRAS BARTŁOMIEJ WOŹNIAK MICHAŁ LORENC Apple Film Production Telewizja Polska S.A., ARTE, Trigon Production Polski Instytut Sztuki Filmowej, Ministerstwo Kultury Republiki Słowackiej Programu Media Unii Europejskiej
110’, 35 mm, Dolby Digital
