Cuky Luky ve filmu Karel
Janák
Režijní explikace celovečerního filmu
O filmu Cuky a Luky v podání Petry Polnišové a Zuzany Šebové rozhodně nejsou na Slovensku ale ani v Čechách neznámými postavami. V rámci pořadu kredenc dokázaly vynikajícím způsobem vystihnout a zparodovat určitý druh ženských charakterů. Díky své nadsázce a humoru si získaly nespočet příznivců. Petra Polnišová a Zuzana Šebová se nespokojily jen s tím, že by si z podobného typu žen dělaly legraci. Takový druh humoru by byl zlý a těžko by si získal takový počet fanoušků. Cuky a Luky pracují s inteligentním a trefným humorem, často používají i velmi chytré dialogy, které jsou shozeny jen tím, že zaznívají v podání postav, které jim v podstatě příliš nerozumí. Ve slovenském mediálním prostoru zkrátka vznikl fenomén, který má potenciál nejen pobavit slovenské diváky, ale dokonce překročit hranice Slovenska. Kde jinde ve světě s sešla takováto dvojice komediálních hereček? Existuje množství pánských komediálních dvojic, ale u žen je něco takového zcela mimořádné. Ženy si ze sebe neumí dělat legraci v takové míře jako muži. Nemají nad sebou často takový nadhled a neumí se podívat na ženské slabosti s takovou nadsázkou jako muži. Petra Polnišová se Zuzanou Šebovou jsou čestnou výjimkou. A je téměř zázrakem, že se tyto dvě mimořádně osobité a talentované herečky sešly a vytvořily spolu komediální dvojici. Dvojici, která je unikátní nejen na Slovensku, ale i v rámci světové komediální scény. Nyní se tyto dvě populární postavy chystají vstoupit na plátna kin. A díky své jedinečnosti a oblibě u Slovenských diváků jde o naprosto logický a rozhodně správný krok. Osobně se domnívám, že má tato ženská komediální dvojice obrovský potenciál dobýt nejen kinosály na Slovensku, ale i za jeho hranicemi. Nejen pro jejich nesporný komediální talent, ale především pro svou jedinečnost. Pro originalitu Cuky a Luky, jejichž archetypální charaktery by se v kinematografii hledaly jen ztěží. Jde zkrátka o něco nového, výrazného a skutečně vtipného. Tento film ze všech těchto důvodů neberu jen jako pokračování úspěšné televizní show. Uvědomuji si výrazný potenciál, který tento fenomén ukrává, a rád bych ho co nejvíce využil. Mým cílem je natočit crazy komedii, která by snesla srovnání s těmi nejlepšími filmy podobného žánru. Komedii, která by mohla oslovit diváky doslova po celém světě.
O rozdílech mezi televizní show a filmem Jednotlivé skeče Cuky a Luky jsou nastaveny pro několika minutové příběhy. Během nich můžeme sledovat dvě typické představitelky "VIP paniček", které tráví čas tlacháním o zdánlivě nepodstatných věcech. Síla těchto výstupů spočívá v dokonalém napodobování tohoto typu žen a v jejich trefném parodování. Takovýto styl by pochopitelně na celovečerní film naprosto nestačil. To, co funguje v pěti minutách, nebude fungovat hodinu a půl. Diváky by přestalo bavit sledovat nekonečný monolog, který by postrádal dramatický děj, akci, emoce - zkrátka vše, na čem je postavená většina celovečerních filmů. Styl Cuky a Luky se prostě musí ve filmu změnit. Už nepůjde jen o prázdné tlachání o ničem. Už nebudeme stavět jen na absurditách dialogů, dokonale výstižné parodii a podobně. Scénář tohoto filmu jsme postavili na opravdovém příběhu. Příběhu o tom, jak se Cuky a Luky seznámily, a jak se pokusily vyhrát Miss Slovenska. Scénář vznikl podle jasných pravidel daného žánru. Je mnohem více postaven na dramatických situacích a akci, než na pouhých dialozích. Při realizaci tohoto snímku budu rovněž používat výhradně filmové výrazové prostředky. Uvědomuji si, že nemohu vycházet ze stylu televizních skečů, ale že musím natočit čistý žánrový film se vším, co to obnáší. Další změnou oproti televizní show musí být i míra stylizace herecké akce. Petra Polnišová i Zuzana Šebová používají pro své skeče výraznou hereckou stylizaci. Taková stylizace dokáže diváky bavit v rámci krátkých skečů. Pokud bychom jí ale použivali hodinu a půl trvání filmu, pak by byla zcela jistě pro naprostou většinu diváků nestravitelná. Film si rovněž přiliš nerozumí s tak razantně posunutou stylizací. To, co vás baví pár minut, vám po čtvrt hodině začne zákonitě připadat úmorné. Ve filmu diváci oceňují realističtější a přirozenější herectví. Televizní stylizace Cuky a Luky by na plátně působila přemrštěně. Proto bychom Cuky Luky oproti předloze více přiblížili reálným předlohám VIP žen. Ubrali bychom na stylizaci, ale zároveň takovým způsobem, aby divákům nepřišlo, že jde o jiné postavy. Nadsázka a parodický styl musí zůstat zachované, ale musí se také přizpůsobit filmovému stylu.
O stylizaci filmu Z hlediska klasického rozdělení žánrů se zde jedná o typické Buddy story. Tedy o příběh dvojice, kterou spojuje společný cíl a která společnými silami bojuje o jeho dosažení. V našem případě jde navíc o parodii, která zdůrazňuje určité ženské slabosti a jejich odkrytím nastavuje v divácích určitou katarzi. Tomuto žánru musí být nastavený i styl našeho filmu. Jako referenci bych použil filmy, které tím či oným způsobem parodují určitý charakter lidí, a jejichž základ tvoří výrazná komediální dvojice. Jde o snímky jako například Starsky&Hutch (který paroduje postavy akčních detektivů), Muži v černém (kteří pro změnu parodují agentské dvojice), či například film Snowboarďáci (kteři prostě parodují jen dva obyčejné náctileté kluky, kteří se chtějí v životě někam posunout). Každý z těchto zmíněných filmů oracuje s odlišným žánrem a tím i odlišným základním set-upem. Ať už je to prostředí kriminálních příběhů, agentských filmů, teenegerovského světa, ale i westernů, dobrodružných filmů, horrorů a podobně. Naším základním stavebním kamenem je pro změnu svět VIP. Žensky zromantizovaná představa o tom, jak úžasné je v takovém nablýskaném světě žít. Proto bychom v našem filmu nahradily například prvky kriminálního žánru, prvky ženského zromantizovaného VIP světa. Pro tyto účely bych použil ještě film Slečna drsňák, který s takovými prvky ženského světa pracuje. Ani jeden ze Slovenských filmů není bohužel Slovenský. Je to proto, že na Slovensku podobný druh filmu dosud nevznikl. Rozhodně to ale není tím, že bych chtěl napodobit americkou, či jinou cizí kinematografii. Naopak - Cuky a Luky jsou typickými novodobými slovenskými postavami. A i film o nich by měl působit ryze Slovensky. Využil bych proto postupů, které byly použity u výše zmíněných filmů, ale našemu filmu bych se přes to vše snažil dát co nejvýraznější pečeť slvenskoho stylu; Diváci na Slovensku a rovněž i v Čechách, by měli cítit, že je tento film jejich domácí. Že nejde o žádnou napodobeninu zahraničních vzorů.
O herecké akci Jak už jsem se zmínil, jde o film a tak bych se snažil eliminovat jakékoliv přehnané a ve filmu nevěrohodné herectví. To ovšem neznamená, že by Cuky a Luky měly být reálnými postavami. To by ani nebyly Cuky a Luky. Obě musí mít hereckou stylizaci. Obě jsou v podstatě zoufalkyně, které se pinoží za pozlátkem v podobě vítězství Miss Slovensko. Během této cesty však získají něco mnohem cennějšího - přátelství. Emoce s tím spojené by ale neměly být stylizované. Takové emoce by divák nemohl s hrdinkami prožít. Radost z přátelství, strach z jeho konce, ale i Láska Luky k Hurbanovi, touha Cuky získat fanoušky atd.- to vše musí být opravdové. Emoce mohou být lehce přehnané, ale musí působit, jako že jsou doopravdy. Ve filmu bych hledal, co je opravdové na Cuky a Luky. Co skrývají ukryté pod maskou VIP osobností. Jaké jsou skutečně uvnitř. Zkrátka - zajímali by mě i jako reálné postavy a snažil bych se toto opravdové já před diváky postupně odkrývat. Navenek sice Cuky a Luky působí suverénně a v rámci svého VIP světa i dokonale. Ale pod tím vším jsou také zranitelné, plné vlastních snů a pochybností. Scénář k filmu nám umožňuje tyto slabosti Cuky Luky ukázat. Díky tomu se i tyto postavy televizních skečů stanou skutečnými filmovými postavami. Pokud jsou Cuky a Luky postavy, které mají stylizovaný zevnějšek a opravdové jádro, jaké je ale jejich okolí? Svět, ve kterém žijí? Je také stylizovaný, nebo je opravdový? V tomto žánru pochopitelně nemůžeme vystavět svět zcela reálně. Určitá míra stylizace je v rámci jednoty stylu nezbytná. Ale na druhou stranu, okolí Cuky a Luky nesmí být stejné jako ony. Musí se od nich odlišovat - tedy být reálnější. Cuky a Luky mají svůj styl a když by se tento styl potkal se sobě rovným, pak nebudeme moci těžit z humoru, jaký nabízí situace, kdy se ne zcela běžně se chovající oostava potká s někým normálním. Pak se můžeme bavit nad nechápavými reakcemi okolí a nad trapnými situacemi, které to generuje. Jako příklad bych uvedl například film Růžový Panter. Šéf inspektor Clouseau by nikdy nebyl pro diváky tak vtipnou postavou, pokud by se pohyboval ve světě podivných lidí. Jeho umístění do zdánlivě reálného světa nám však umožní mnohem více se bavit nad jeho každou nepovedenou akcí v přítomnosti dalších lidí.
