Karel Poláček
Život ve filmu
knihovna
PRAHA 2016
Půjčujeme:
knihy / časopisy / noviny / mluvené slovo / hudbu / filmy / noty / obrazy / mapy
Zpřístupňujeme:
wi-fi zdarma / e-knihy / on-line encyklopedie / e-zdroje o výtvarném umění, hudbě, filmu
Pořádáme:
setkání s autory / přednášky / koncerty / filmová představení / výstavy / aktivity pro děti a jejich rodiče / čtení
www.mlp.cz
[email protected] www.facebook.com/knihovna www.e-knihovna.cz
Život ve filmu Karel Poláček
Znění tohoto textu vychází z díla Život ve filmu tak, jak bylo vydáno Nakladatelstvím Franze Kafky v Praze v roce 1998 (POLÁČEK, Karel. Mariáš a jiné živnosti; 35 sloupků; Čtrnáct dní na vojně; Život ve filmu; Okolo nás; Žurnalistický slovník. Vyd. v tomto celku 1. Praha: Nakladatelství Franze Kafky, 1998. 527 s. Spisy Karla Poláčka, sv. 16. ISBN 80-85844-35-4.).
Text díla (Karel Poláček: Život ve filmu), publikovaného Městskou knihovnou v Praze, není vázán autorskými právy.
Citační záznam této e-knihy: POLÁČEK, Karel. Život ve filmu [online]. V MKP 1. vyd. Praha: Městská knihovna v Praze, 2016 [aktuální datum citace e-knihy – př. cit. rrrr-mm-dd]. ISBN 978-80-7532-119-0 (pdf). Dostupné z: http://web2.mlp.cz/koweb/00/04/24/65/50/zivot_ve_filmu.pdf.
Vydání (obálka, grafická úprava), jehož autorem je Městská knihovna v Praze, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčněZachovejte licenci 3.0 Česko.
Verze 1.0 z 29. 7. 2016.
Tato e-kniha vznikla v rámci projektu PRALIT - Záchrana a zpřístupnění pražské židovské literatury, který je financován z EHP a Norských fondů a spolufinancován Magistrátem hlavního města Prahy. Dále jsme pro vás připravili dvě procházky po stopách autorů děl digitalizovaných v projektu PRALIT ve spolupráci s projektem Praha město literatury. Buď můžete zuřivě pronásledovat Egona Erwina Kische, nebo pražské židovské autory po kavárnách, divadlech a parcích. Podrobnější informace o projektu PRALIT a jeho výstupech na webu www.mlp.cz/pralit.
Upozornění pro čtenáře Tato e-kniha obsahuje poznámky pod čarou, které nejsou hypertextově provázány. Text poznámky pod čarou je umístěn na dolním okraji každé stránky, ve které je v textu zvýrazněno číslo poznámky pod čarou (např.: Text0).
0
Text poznámky pod čarou.
OBSAH Upozornění pro čtenáře ........................................................................ 6 Biograf ..................................................................................................... 8 Program................................................................................................. 10 O ctnostech a neřestech ....................................................................... 11 Služebnictvo ......................................................................................... 13 Láska mateřská..................................................................................... 15 Psaní dopisů ......................................................................................... 17 Zařízení příbytků ................................................................................. 19 Finanční záležitosti .............................................................................. 20 Dopravní prostředky ........................................................................... 22 Právní řád ............................................................................................. 24 Detektivové........................................................................................... 25 Profesoři ................................................................................................ 26 Lékaři ..................................................................................................... 28 Novináři ................................................................................................ 29 Noviny................................................................................................... 32 Spisovatelé ............................................................................................ 34 Hýření.................................................................................................... 35 Válka a umírání .................................................................................... 36 Příroda ................................................................................................... 37 Ediční poznámka ................................................................................. 39 Bibliografie díla Karla Poláčka........................................................... 40
7
Biograf Biografický podnik rozvrhujeme na tyto součásti: 1. Staveniště. Všimněme si, že rozestavěné stavby a lešení zpravidla souvisí s biografem. Na plakátech, které zdobí staveniště, vidíme Patt a Patachona, kteří se vedou za ruce. Vidíme Priscillu Dean, jak objímá se s nějakým velmi růžovým a velmi oblým kovbojem. Vidíme muže, jenž s chladnou tváří vrhá se s padákem v ruce z mrakodrapu. Jiný zase visí nad rozbouřenými peřeji, kymáceje se na vratkém pahýlu stromu. Vidíme všelijaké lotry, hezouny a blondýnky; a všecko, co je pro nesmírný úspěch prodlouženo. 2. Bufet je zařízení, kde poskytuje se lidu v přestávkách různé občerstvení. Nalévá se tu šumivá limonáda, kterou nabízejí svým dívkám milenci. Dívky velmi rády popíjejí tuto limonádu, neboť poskytuje jim příležitost vraštiti koketně nos. Zde možno koupiti větrové bonbony, které vzbuzují v ústech libý zefír. A kdyby v ústech byl březový háječek, tehdy by břízy šuměly „ššš“; a patro bylo by modré nebe, po němž plují boubelatí beránci. Také obdržíme v bufetu oříškovou čokoládu, jejíž tvrdost možno překonali jen se značným úsilím. Kdo miluje zmrzlou smetanu eskymo, koupí si eskymo; ale kdo nechce, může si koupiti pomeranč. Upozorňuje se však na zvláštní a poněkud podlý charakter biografového pomeranče. Předstírají sladkost, ale jsou kyselejší neprovdaných tet středních let. Jejich kůra podobá se plstěné podešvi. A kdo získá takový pomeranč, přesvědčí se ke své škodě, že jeho obsah je o málo větší vlašského ořechu. 3. Šatna. Tato instituce podobá se úplně divadelním šatnám. Jsou tu zaměstnány vesměs starší ženy, které se vyznačují tím, že mají plná ústa špendlíků. Při vydávání oděvu počínají si velmi překotně. Majitelům hází jejich svršky na hlavu. U šaten bývá panika jako při požáru. A jen velmi energičtí jedinci proklestí si cestu davem. Jinak je tu každý přesvědčen, že čeká nejdéle, a brojí proti zlořádům.
8
4. Sluha v biografu má na uniformě stříbro své i zlato. Jeho úkolem je oddělovati kupony od vstupenek, svítiti v temném hledišti zlodějskou svítilnou, vykřikovati zvučným barytonem nádražních portýrů „Program!“. Za mírné spropitné pustí párek milujících do lóže, jsou-li volná místa. V přestávkách chodí se stříkačkou, kterou osvěžuje vzduch kondenzovanou holičskou oficínou. 5. Hudba biografická počíná svoji činnost předehrou k operetě Zvonek poustevníkův. Tato hudba vyznačuje se tím, že dovede kdykoliv zakončiti melodií vlastní kompozice, což je výsledek jednání o kolektivní smlouvu mezi podnikateli a orchestrem. Hudebníci musí stůj co stůj zakončiti s posledním zábleskem světla na plátně. Jinak je ráz kolektivní smlouvy porušen. Předehry nejsou milovány biografovým obecenstvem, které spatřuje v nich umělé nastavování programu. 6. Hlediště skládá se z parteru A, B, C, D, křesel a lóží. Místa v parteru obsazuje lid. Jeví se zde tučné stařeny, které mají vrásčitou tvář otočenu žinylkovými šátky. Jsou zde klobouky s pestrými stuhami, které ještě před svítáním chodí do tržnice. Sedávají tu pištivé švadleny a studenti, kteří cituplné výjevy na plátně provázejí posměchem a i jinak dávají najevo ducha frivolního. A v lóžích vyskytuje se vznešený svět. Zde sedávají šéfové se svými kontoáristkami. Život filmový, který se nám zjevuje na plátně, když s třeskotem roztrhne se opona biografu, bude předmětem následujících úvah.
9
Program Každé filmové představení počíná se promítáním světelné reklamy. Tento oddíl neprovází hudební produkce. Hudba nehraje tučnému kuchaři, který nese mísu s kouřící se polévkou. Hudba neševelí, když zjeví se fíkový regulátor D. M. Za šumotu obecenstva a třeskotu sedadel objeví se střevíc za Kč 69,- a je vystřídán provoláním Ochrany matek a dětí. Program filmových představení dělí se ve dvě části. Hlavní část bývá zpravidla smutná. Je to úchvatný román ze společnosti anebo dojemná tragédie lásky, nejnapínavější dobrodružství, nejsenzačnější drama sezóny. Pro tuto část programu přišlo obecenstvo do biografu. Všecko, co předchází, považuje každý za nepříjemné zdržení. Však také předchází nezřídka přírodní snímek, ve kterém šumí mnoho vody, vzdouvá se azurné moře a stromy se ohýbají pod nárazy neslyšného větru. Anebo film Výroba dřevěných hraček v Krušných horách. Tento oddíl je rozžehnutá svíčka Osvětovému svazu. Ale biografové obecenstvo nelibě nese jakoukoliv vzdělávající tendenci. Za přírodním snímkem následuje jednoaktová americká veselohra, jejíž komičnost je vypočtena na vzbuzení veselosti malých dětí anebo velmi prostomyslného lidu. Humor záleží v padání do vody, v klopýtání a v kozelcích. V tomto filmu všecko utíká v překotném úprku. A v závěru je hrdina veselohry zamazán blátem, sazemi, vápnem a jeho zánovní oděv rozedrán. A ještě několik slov o hlavním oddílu programu, úchvatné tragédii ze života. Každý, kdo se chvěješ o osud ctnostné hrdinky a šlechetného mladého muže, kteří po všecky díly zakoušejí nevýslovné strázně a nejkrutější pronásledování, věz, že ke konci všecko dobře dopadne, ctnost zvítězí a nespravedlnost bude po zásluze potrestána. Sázím tisíc dolarů proti zlámanému centíku, že tomu tak bude v každém případě. Kdyby mimo nadání zvítězila neřest, pak můžeš u pokladny žádati své peníze nazpět. 10
O ctnostech a neřestech Filmová ctnost je blond. Ve filmech německého původu je k této ctnosti připojen drdůlek. Ctnost může býti poněkud poskakující, čtveračivá a švitořivá. Bývá to diblík vznešených penzionátů a postrach přísných představených. V amerických filmech zdá se býti ctnost zbudována ze železobetonu. Neboť stává se zpravidla, že rusá ctnost bývá unesena bandity na rozkaz nějakého vilníka, který si umínil urvati vínek rozmarýnový. Naivní divák chvěje se po mnoho dílů filmového seriálu o osud rusé ctnosti. Bude panenství porušeno, či zachováno milovanému muži? Situace je nanejvýš prekérní, uvážíme-li, že ctnost je uzavřena v polozbořené chatrči, v ústech roubík a na rukou pouta. Dlužno pokaždé alarmovati silnou policejní pohotovost, ba mnohdy použíti i aeroplánu a bomb, aby nedošlo k defloraci rusé ctnosti. Teprve k závěru můžeme vzíti s povděkem na vědomí, že k porušení panenství nedošlo pro silný charakter a houževnatý odpor spoutaného drdolu. Také policisté vykonali svoji povinnost, začež náleží jim plné uznání. Pokud je ctnost rodu mužského, tehdy víme ze zkušenosti, že není ctnosti bez hladce oholené tváře, svižných údů a odhodlaného výrazu. Mužská ctnost mívá dále šátek kolem krku, široký úsměv plný sněhobílých zubů a vyhrnuté rukávy. Mužská ctnost projevuje se častým vyskakováním na bujného oře. Mužská ctnost je obětavá a aktivní. Oddává se ráda bouřlivé střelbě z revolveru a častému telefonování. Účes mužské ctnosti bývá i v nejzuřivějších zápasech rozcuchán pouze malebně. Mužská ctnost podlehne v zápase pouze hrubé přesile; a to jen na chvíli. Nepodlehne nikdy; není zastřelena nikdy; ale naopak jest jí nositi zraněnou ruku na fáči, což bývá rusému drdůlku záminkou k láskyplnému ošetřování chorého. V den svatby jest již ruka zdráva. A nyní: jak se to má s neřestí? Tady povíme přímo, že neřest ženská je bezvýminečně černá a její účes je buď mastně hladký, anebo rozcuchaný. Pak vězme, že ženská neřest nosí velké kruhy
11
v náušnicích; a u uší zakroucené praménky vlasů, podobné agrafám, jež v holičské mluvě nazývají se barisonky. Neřest se líčí, neřest mívá namalované obočí; tato okolnost zvěstuje, že její vínek byl již dávno zašlapán do bláta. Neřest hoví si s oblibou na otomanu a koketuje za vějířem z pštrosích per. Oděv neřesti je nejvíce z lesklých šupin a jakýchsi puklic; náramků má na obnažených rukou hojnost; a její dekoltáž je přehnaná. Všecko směřuje k nestoudnému svůdnictví. Z účesu tyčí se rajčí péra. Neřest kouří cigarety, které odhazuje, sotva si zapálila. Mužská neřest nosí tenký knírek. Není neřesti bez knírku. Neznamená to nikdy nic dobrého, zjeví-li se nám knírek na plátně. Mužská neřest nemá širokého úsměvu, jenž tak krásně vyznačuje ctnost. Neřest se ďábelsky ušklíbá. Jinak pohybuje se ve fraku. Má-li však cutaway1, tehdy vyčuhuje batistový šáteček z náprsní kapsy. Knírek má velmi vyvinutý sklon zmocňovati se cizích dopisů. Také rád přehrabuje se v písemnostech pozůstalosti. I neřest projevuje se častým telefonováním; ale raději prohlíží cizí safes2. Záliba knírku pro šekové knížky je smutně proslulá. Nejsmutnější je, že knírek je nenapravitelný. Ani poučení nejctihodnějšího pastora nemůže jej vrátiti na cestu ctnosti. I v prsou barisonků mohou se druhdy probuditi lepší city, a třeba by černá rozcuchanost usilovala po mnohé akty zmařiti lásku rusé ctnosti k rusému drdůlku, přece se přiházívá, že barisonek zaštká a s vláhou v očích žehná spojení oholené ctnosti s drdůlkem. Rozžehnejme se s nadějí, že bychom se mohli od knírku dočkati obrácení k lepšímu životu. Knírek nutno spoutati policií, vypověděti ze země, uvězniti v Sing-Singu, anebo ještě lépe: prostě vyhoditi bombou do povětří. Jinak nebude pokoje. Knírek nemá způsobů a dobrý mrav je mu cizí. Jeho žádostivost dolarů je neobyčejná. Bůh ví, co by si knírek dovolil, kdyby nebylo rusé ctnosti; a proto filmová cenzura dobře činí, zabraňujíc mládeži do 16 let seznamovati se s knírkem i barisonky. 1 2
Žaket. Pozn. red. Sejfy. Pozn. red.
12
Služebnictvo Filmové služebnictvo, jak lze s uspokojením zjistiti, je celkem ušlechtilé povahy. Zejména zaslouží chvály staří sluhové, kteří zešedivěli v oddané věrnosti k svým pánům. Není divu. Takový sluha, jehož hlava je pokryta stříbrem šedin, sloužil již dědovi svého urozeného pána. A nynějšího potomka slavného rodu nosil na rukou. Stříbrný sluha je mlčelivý a diskrétní. Radosti jeho pána jsou jeho radosti; a žal pánův jeho vlastní srdce zarmucuje. Stříbrný sluha je feudálního smýšlení. Není nikdy organizován, nezná stavovských požadavků a cizí je mu idea kolektivních smluv a sociálního pojištění. V Americe volí republikánsky a v Anglii je ctitelem konzervativních zásad. Stříbrný sluha vítá s uspokojením sňatek svého pána s rusou ctností; a zavrhuje s nelibostí styky s dámou, jejíž róba je z lesklých šupin a puklic. Chrání svého pána před návštěvami lichvářů. Mnohdy vrhá se v nerovný zápas s knírkem, jenž přišel ohrožovati bezpečnost jeho pána. Když pán zchudne a jeho jmění je rozchváceno nešlechetným příbuzenstvem, ani tehdy neopouští svého chlebodárce. V nejhorší tísni podaří se mu nalézti zašantročenou závěť bohatého a podivínského strýce, jehož pozůstalost oživí opět lesk slavného rodu. Bylo by dobře, kdyby byli jen stříbrní sluhové. Žel, jsou však i mladí služebníci, jichž charakter je pochybný. Dejme zvláště pozor na onoho sluhu, jenž za zády svého pána se odporně ušklíbá. Ten bývá častokráte ve spojení s loupežnickou bandou. Jest úplatný. Za peníze vpustí barisonek do komnaty svého pána, a ten barisonek odcizí z písemností kompromitující dopis. Takový služebník končívá ve vězení, či dokonce na elektrickém křesle. Dobře mu tak. Proč si nevážil tak výhodného místa?
13
Ženské služebnictvo není zvláště charakterní. Nosí bílý čepeček v ofině a miluje se s myslivcem. Jest povahy hravé a je nakloněno žertům mladých pánů. Jenom tehdy, mají-li milostný poměr s oním lokajem, jehož nepěkné vlastnosti jsme svrchu popsali, má zločinné sklony a končí ve vězení. Ostatně taková komorná bývá bruneta a nosí veliké kruhy v náušnicích.
14
Láska mateřská Básníci, umělci a myslitelé snaží se již od věků vystihnouti božskou podstatu mateřské lásky. Film, maje zření k nejširším vrstvám konzumentským a k lidové zálibě pro vše jednoduché a schematizující, zredukoval typické znaky mateřské lásky na jeden. A tak vidíme, že ve filmu jeví se mateřská láska hlavně v zavařování ovoce. Uvažujíce o této okolnosti, tu nemůžeme než po zralém přemýšlení dáti filmu za pravdu. Vpravdě možno v zavařování ovoce viděti nejtypičtější náležitost mateřské lásky. Podívejme se na věc blíže. Je snad jiná láska mateřská než ona, která v letní době prochází se po trhu a vybírá hebké meruňky? Může láska mateřská jíti cize a nevšímavě kolem ošatek amrhel? Anebo nevěnovati ojíněným švestkám svůj bystrý pohled? Zajisté, že nikoliv. A když nakoupí hromadu božích darů, tehdy mateřská láska za pomoci dospívajících dcer připravuje láhve od okurek, stříhá pergamenový papír a tluče cukr. V domácnostech, ve kterých stojí baterie lahví naplněných nakládaným ovocem na skříních, kredenci a almarách, vládne mír a počestnost. Možno říci, že almary, ozdobené lahvemi s nakládaným ovocem, jsou základem státu. Cizoložství a naložené ovoce se takřka vylučují. Frej, zhýralost, flirt, rozmařilost a bujnost hledej tam, kde není naloženého ovoce. – A v domácnostech, které postrádají naloženého ovoce, bují problémy, vyvolané splínem, ženskou senzibilitou a psychologickou literaturou. Jsme jisti, že Madame Bovary nenakládala ani švestek, ani amrhelí. Jest jisto, že by Nora neopustila svého muže, kdyby byla na zimu zavařila brusinky. Domácnosti, kde praskají láhve, ve kterých tajemně kyše naložené ovoce, zřídkakdy zpronevěří se ideji posvátnosti rodinného krbu. Žádná žena, která honosí se hojnou zásobou
15
naloženého ovoce, nezažádá o rozvod. Nikdy neopustí své naložené ovoce. Ovšem, ve filmu jsou i jiné věci, které naznačují mateřskou lásku. Je to na příklad pléd, jejž nosí stařičké matičky na ramenou. Může to být konečně také horlivé pakování kufrů pro syna, jenž se chystá odcestovati. Nebo také brejle a hlava skloněná nad biblí. Rozhodně však nejvíce nás uspokojuje nakládání ovoce. Neboť když vidíme v biografu úvodní obraz představující starou matičku s brýlemi na nose a s vlahým úsměvem kolem vrásčitých úst, kterak se chystá se svojí pěknou dcerkou k nakládání ovoce, tehdy víme, jak bude dále. S jistotou můžeme v následujícím obraze očekávati pošťáka, jenž podává přes plot dopis. Nemusíme býti příliš žádostiví na to, co dopis obsahuje. Zajisté oznámení milovaného syna, že hodlá prázdniny stráviti v rodném domě. Dcera povyskočí a zašveholí. Matka spráskne ruce a počne pobíhati po domě jako křepelička. Víme dále, že syn bude blouditi. Často bude postávati za pultem v barech a barman bude mu nalévati whisky. Upadne do špatné společnosti; holdovati bude hazardu; bude šerif a soudy; možná že i laso otočí se kolem těla bídníkova. Avšak ony láhve s nakládaným ovocem dají nám doufati, že všecko šťastně skončí. A že matka bude ku konci dramatu chystati se šibalským úsměvem dětské prádélko. Tak jest. Láhve s naloženým ovocem nedopustí, aby rodinné štěstí zřítilo se v temnou propast.
16
Psaní dopisů Psaní dopisů pokládá se obecně za jednu z největších životních nepříjemností, nemluvíme-li o zubních lékařích anebo úřadech první stolice. Nutnost napsati dopis vrhá stín na naši duši a uvádí v temnou hněvivost. Proklínáme svůj bídný úděl, majíce napsati dopis, dobře vědouce, že nikdy nenakupí se tolik překážek jako v tuto chvíli. Jest jisto, že shledáme v kalamáři zaschlý inkoust. Péro je rozskřípané a plné chloupků, které tvoří na papíře šmouhy. Víme, co chceme psáti, jenomže nevíme, jak začíti. Máme počíti dopis frází „vzhledem k tomu“, anebo „poněvadž“? Hotový dopis roztrháme, protože jsme zjistili, že „poněvadž“ se v dopise vyskytuje pětkrát. Počneme znovu. Musíme se násadkou pošimrati v týle. Musíme vstáti a kopnutím zavříti dveře. Je totiž známo, že při psaní dopisů se dveře samy od sebe otevírají. Napsavše dopis, hledáme známku. Máme v tobolce několik známek, ale ty všecky dohromady nedávají předepsaného porta. V zamyšlení nad tímto zjevem hryžeme si nehty. Pak nosíme napsaný dopis několik dní v kapse. Zjistivše tuto okolnost, odstoupíme od úmyslu psaní odeslati. – A politujeme se, že jsme si psaním zbytečně ztrpčovali život. Jak jinak jeví se psaní dopisu ve filmu! Jak se zdá, není v biografu nic lehčího než napsati dopis. Všecko máme připraveno. Elegantní psací stůl se vkusnou psací soupravou. Jsme-li hezkou dívkou, tehdy si počínáme takto: Hbitě si povyskočíme a na podpatku se otočíme. Aniž bychom se zvláště zamyslily, uděláme perem jenom tak sem-tam, vyplázneme jazyk, olízneme obálku a stiskneme kontakt elektrického zvonku. A naráz zjeví se panská v koketním čepečku, jež udělá pukrle a psaní přijme. Z titulku pak seznáme, že jsme během dvou vteřin napsali obšírný dopis, ve kterém tvrdíme, že obvinění z nevěry je klamné a naše ctnost nadále pevná. Dopis je psán plynnou biografickou řečí a není v něm pětkrát poněvadž. V biografu si lidstvo ze psaní dopisů nic nedělá. A lid filmový velmi
17
rád píše. A velmi rád olizuje obálky. V civilním životě také olizujeme obálky, ale nic to platno není. Musí se pěstí bušiti do papíru. Dobře je také sednouti si na obálku; pak se jistě někam přilepí.
18
Zařízení příbytků Ve filmu není nikdy řeč o bytě o dvou pokojích s příslušenstvím. Zřídka uvidíme v biografu kuchyni, ložnici, obývací pokoj. Není stopy po spíži, chodbě a sklepu, kam se chodí pro uhlí a pro brambory; a pak není půdy, kde se rozvěšuje prádlo. Filmový život je, jak se zdá, prost sporů mezi nájemníky a domácím pánem. Filmoví psi neznečišťují schodiště. Film takřka postrádá hubatých domovnic, domovního klíče, pojišťovacích agentů, hauzírníků, kteří nabízejí voňavé mýdlo a losy na splátky. Ve filmových domácnostech nevybíhá mléko. Ani není velkého prádla a svátečního úklidu. Nepřichází muž od elektriky změřit spotřebu proudu. Filmový příbytek je skoro vždycky přepychový. Na rozdíl od našich občanských bytů, které vyznačují se přemírou dveří, filmový příbytek dveří nikdy nemá. Elegantní filmový lid přechází neslyšně z jedné komnaty do druhé. Nikdy není slyšeti, že by dveře kvílely ve veřejích. Naopak má filmový příbytek portiéry. A to je jenom proto, aby ji mohli klamaní filmoví manželé náhle rozhrnouti. Anebo je portiéra proto, aby tragická a štíhlá postava ženy se jí mohla zachytiti, když klesá pod tíhou bolu. A pak se za portiérou skrývá lupič.
19
Finanční záležitosti Nikde se nenakládá s penězi tak jako ve filmu. V občanském světě oděla se manipulace s penězi jistými obřady, které značně zvolňují tempo života. Člověk, který hodlá platiti, vytahuje zvolna tobolku, nakloní hlavu na stranu a opatrně se přebírá v drobných. Přitom přiblíží svůj obličej tak blízko k tobolce, že kdyby jeho nos byl nabit elektřinou, tedy by vylétla z něho jiskra a nastalo vyrovnání s kovovými penězi. Každý člověk, i když platí, i když peníze přijímá, bere na sebe tvářnost zasmušilého člověka. Každý cítí, že ve styku s penězi nutno zachovati vážnost. Každý stav a každý věk zachází s penězi jinak. Staří lidé a úředníci při styku s penězi kývají hlavou. Handlíři s dobytkem, majíce platiti, olíznou nejprve dlaň pravé ruky, poté zaševelí prsty ve vzduchu, pak junácky se rozpřáhnou, a dříve než otevřou svou prkenici, poplácají ji zálibně a hlučně. Každý civilní člověk snaží se platiti pokud možno nejrozedranějšími bankovkami. Čistými a novými papíry těší se pokud možno nejdéle. V biografu je poměr člověka k penězům úplně zvrácený. Předně film odstranil skoro úplně tobolku. Není jí ani třeba, neboť ve filmu drobných mincí není. Proto nedává se nikdy nazpět. Filmový člověk je zámožný. Má vždycky po kapsách dolarů bez počtu. Spropitné dává tak, že nonšalantně sáhne do kapsičky u vesty a vtiskne sloužícímu zmuchlanou bankovku do ruky. Nikdy se nedívá, kolik dává. Kdyby dal tisícovku, je mu to jedno. Ostatně se zdá, že filmový člověk nemusí ani platiti. Podívejme se na takového lorda v luxusním hotelu. Prochází špalírem devótně skloněného personálu, který mu prokazuje pocty; ale málokdy vidíme, že by skutečně svůj řád platil. Ve filmu vládnou ohromné safes, a když se už platí, tehdy velikými svazky bankovek. Avšak vidíme k svému znepokojení, že peníze se vydávají skoro výhradně jen na zločinné účele. Neřestně knírky mívají spoustu zmuchlaných bankovek po kapsách, které házejí barmanům, hudebníkům a lehkým ženám se
20
sveřepým výrazem. Peníze ve filmu zatlačil úplně šek, který se podpisuje plnicím perem a s nedbalostí, o které si ve střední Evropě nedovedeme učiniti představy. S takovými pocity píšeme u nás básničky do památníku. Aby obecenstvo zplna pochopilo nádheru gesta podpisování šeku, je nařízeno, aby šek zvětšil se do ohromných rozměrů; a okouzlené diváctvo čte s úžasem nápis, jenž se táhne přes celé plátno: One million.
21
Dopravní prostředky Povíme nejprve několik slov o povaze dopravních prostředků v občanském životě. Několik prvních vět platí vlaku. O tom lze říci, že není ducha demokratického. Nesnaží se o dobrý poměr s občanstvem. Ve vlaku tkví vrozená byrokratická zaujatost vůči cestujícímu obecenstvu. Vlak není liberální, ale ponurý; jeví četné známky mizantropie. Činíme vlaku výtky, že si v četných případech počíná škodolibě. Snaží se uprchnouti cestujícímu před nosem; nedbá na to, že cestující zdržel se u svého zákazníka vyprávěním nejnovější anekdoty. Jest mu potěšením patřiti na cestujícího, jenž lká nad hromadou kufrů a kolekcí, že zmeškal spojení. Konstatujeme, že srdce vlaku je černé jako tvář strojvůdcova, jež se vyklání z lokomotivy. Osobně vyžaduje od občanů přesnost, ale sám se touto zásadou neřídí. Ani nejzhýčkanější krasavice neodvážila by se takové nepřesnosti při vykonávání svých dostaveníček jako vlak. Ovšem, vlak oznamuje svá zpoždění křídou na černé tabuli, což dívky nečiní. Avšak ani to vlak neomlouvá. Automobilu dáváme před vlakem přednost. Tvrdíme, že nechová takové kyselosti k člověčenstvu. Je také proti vlaku o mnoho mladší, takže se nemohla v jeho srdci usaditi stařecká zloba. Někteří mu ovšem vytýkají, že rád se patlá v blátě. To ale každé mládí. Jiní žehrají na to, že rád frká, houká a řehtá. Každá mládež má ráda frkačky, houkačky a řehtačky. Ovšem, rád dělá drahoty. Žádá, aby byl vyhledáván na stanovišti autodrožek, kde rudí sípaví šoféři provozují svoje šprýmy, nedajíce ani jedné ženě projíti kolem, aniž by za ní nehodili žertovného slůvka. Aeroplán zabývá se vrčením v povětří a rozhazováním letáků. Je dosti samolibý. Má radost, když lidé na něj prstem ukazují. Kromě vrčení nezabývá se ničím. Rozšiřuje o sobě mínění, že vozí pasažéry. To však jsou plané řeči. Mnohdy ovšem vezme filmové herečky nebo senátory na záda, aby ukázal jim svět shůry. To však nejsou pasažéři; jenom reklamu milují; a odnášejí svoji ctižádost mořskou nemocí. 22
Tolik sluší pověděti o civilních dopravních prostředcích. Ve filmu je vše jinačí. Filmový vlak je daleko humánnější svého občanského druha. O něm nedá se říci, že by byl schválný a proti lidem. Stává se ovšem také, že filmový vlak ujede cestujícím před nosem. Ale připomínáme, že je to pouze ve veselohře. To je totiž takzvaný komický moment, jehož účelem je vzbuditi srdečné veselí. Ve vážných hrách však cítí vlak plně svou odpovědnost. Vždycky plavně přijede včas a odjíždí, když do něho vstoupil hrdina tragédie. Vlak nikdy nezdrží hru svým zpožděním, k tomu je příliš dobře vychován. V občanském styku není mezi dopravními prostředky, které jsme vyjmenovali, srdečných styků. Vládne mezi nimi jistý chlad, jak konečně u konkurence jinak nebývá. U filmu není této řevnivosti; naopak harmonie a shoda. Filmový vlak má svoje libůstky, kterých mu zajisté jeho občanský druh neschvaluje. Velmi rád přejíždí zborcené viadukty nad strmou propastí. S automobilem provádí různé společenské hry. Na příklad velmi rád s ním zkříží cestu, aby obecenstvo hrůzou trnulo. Filmového automobilu není třeba hledati na stanovišti autodrožek. Sám se zjeví, když ho je třeba, tiše a znenadání jako duch z pohádky. Automobilu používají boháči a lupiči ve fraku. Aeroplán si zase libuje v tom, když se může předháněti s expresním vlakem. V rychlíku jede zločinec, v aeroplánu detektiv. Je zvykem, aby detektiv skákal z aeroplánu na vlak. Toho v občanském životě není, neboť brání tomu dopravní řád.
23
Právní řád Film má velmi podivné mínění o tom, co může být a co ne. Naše právníky uvádí velmi často v rozhořčení svojí úplnou neznalostí trestního řádu. Na příklad nerozeznává přesně mezi pojmem vraždy a zabití. To je mu asi jedno. Mnohdy ten, kdo zabil v afektu, přijde na elektrické křeslo. Přitom počíná si filmové soudnictví stranicky. Soudí se spíše podle nálady než podle zákonů. Velmi často propustí spravedlnost úkladného vraha jen proto, že vrah má rusé kadeře a miluje dívku rusých kadeří. Soud se obává, že by to oné dívce zlomilo srdce, kdyby měl být zločinec podle zákona potrestán. Také má filmový soudce bizarní představy o pojmu účinné lítosti. Kolikrát stačí, že vrah projeví úmysl vzíti si rusou dívku za manželku, a ujde spravedlnosti. Soudce dá také velmi mnoho na rozklad nějakého ctihodného pastora, jenž předčítá při líčení z bible. Také jsou filmovému soudci cizí pojmy zpronevěry a podvodu. Celkem se zdá, že filmový soud řídí se podle toho, nosí-li obviněný knírek, či je-li plavý. Zásadně se přiklání k plavým kučerám a přísně soudí kruhy v náušnicích. Ve filmovém soudnictví vládnou neudržitelné poměry.
24
Detektivové Filmovému detektivovi přísluší nejrozsáhlejší funkce ve filmovém životě. Zmíníme se o něm stručně, složíce pouze hold jeho bezmezné odvaze a hrdinství. Filmový detektiv bývá vysoký muž, nehybného a oduševnělého obličeje. Je o něm známo, že rád kouří lulku, nosí placatou čepici a sportovní oděv. Jeho život je nad pomyšlení těžký. Kolik těžkých situací v životě prodělal tento mlčenlivý muž! Kolikrát byl napaden v podzemní chodbě lupiči. Kolikrát byl spoután na rukou i na nohou a vhozen do řeky. Ve stoce dlel mnoho dní, až jej jeho úporná odvaha vysvobodila. Spoután a s roubíkem v ústech počítal teskné minuty a pozoroval běh hodinových ručiček, očekávaje výbuch pekelného stroje. Kolikrát zápasil nad propastí s odhodlaným zločincem. Kolikrát honil lupiče po střechách mrakodrapu. Ale vždy zvítězil chrabrý detektiv. A odměnou byla mu rusá dívka, kterou pojal v posledním obraze za choť.
25
Profesoři V občanském životě patří stav profesorský mezi nejváženější stavy. A právem. Neboť tento stav je obalen ctnostmi jako keř magnolie růžovými květy. Profesoři milují všecko krásné a vznešené, jež dělí v pevný systém. Tomuto jejich systému neuniknou brouci a nerosty právě tak jako krásné písemnictví. Zasvěcují svůj život krásnu a udělují žactvu reparáty. Jest dokázáno, že mezi profesory vyskytuje se nejmenší procento sňatkových podvodníků. Také penězokaze nalezneme ve sboru profesorském tak zřídka jako dráteníka v automobilu. Profesoři stávají se nesnadnou kořistí bludných vášní; zato však věnují se horlivě přednáškové činnosti. Také o učitelích smíme říci několik dobrých slov. I o učitelích můžeme tvrditi, že šíří vzdělanost v národě. Ještě více však oddávají se spolkovému životu, zejména pak účasti v raifeisenkách, hudbě a protiklerikalismu. Poměrně mladí žení se s dcerami sedláků, s nimiž jsou povinni hráti v karty. Konečně dodáme, že učitelé prosluli na vojně co přísní představení podřízeného mužstva. Naproti tomu nemůžeme říci o filmových profesorech jediného slůvka chvály. Stav filmových profesorů je prost všech ctností, veškeré důstojnosti a ušlechtilosti. Filmoví profesoři neznají systému a je jim vzdálena představa přesné životosprávy. Místo toho, aby za katedrou vykládali o původu světa, sedávají ve svém tajném kabinetě a ďábelsky se chechtají. Důvod jejich chechtání je ten, že jsou hlavou lupičské bandy. Filmový profesor vzal si za cíl ohrožovati paláce miliardářů. Zatím co jeho občanský kolega snaží se povznésti úroveň národa přednášením o kolových stavbách, filmový profesor zaslepuje lid spiritismem. Brada občanského profesora je zarostlá chudobnými vousisky. Ale filmový profesor snaží se omráčiti bohaté klienty svým asyrským plnovousem, jehož přesný čtverhran vzbuzuje nadšení starších dam. Zatím co občanský profesor posílá rodičům svých žáků cenzury, filmový kolega
26
oddává se penězokazectví. A co se týče životosprávy. Občanský profesor dbá málo o úpravnost zevnějšku. Jeho vetchý šosák svědčívá o skrovných prostředcích, ale také prostém, neokázalém duchu. Zanedbávaje svůj zevnějšek, spíše věnuje se opravám žákovských prací. Než filmový profesor rád se odívá v bezvadný frak, aby se zúčastnil slavnosti v 5. avenue. Na plesech v domě miliardářů nemluvívá profesor nikdy o broucích, nerostech a spisovatelích, v třídy zařaděných, ale snaží se hypnotismem omámiti dceru miliardářovu, aby se zmocnil jejích skvostů. Filmová policie mohla by mnoho vypravovati o řádění profesorů. Musí s nimi sváděti urputný boj v jakýchsi podzemních brlozích, kde zmocní se jich – pakliže neuniknou aeroplánem, aby se zjevili v dalším díle – teprve po ukrutné střelbě z revolverů. Také falešná hra v karty ve světáckých klubech je oblíbené zaměstnání filmových profesorů. Jest tedy mezi občanským a filmovým profesorem podstatný rozdíl. Občanskému profesoru posílá se mládež na vychování, ale filmoví profesoři jsou mládeži do šestnácti let nepřístupni. Jeden mravnost povznáší, druhý mravy porušuje. Filmoví učitelé hrají celkem podřadnou roli. Jejich úkol záleží zpravidla v tom – býti oblíbenými u žactva pro dobrotivé srdce a usmívati se teple na školáky opouštějící učiliště. Milují zámožné blondýnky, jejichž bratříček bývá velký neposeda a ve škole provede mnohý podařený šprým. Často překvapí svoji sestru, ana se líbá s učitelem. Učitel nechce mít nic se soudy, nemíchá se do podezřelých afér a jeho údělem je tiché rodinné štěstí.
27
Lékaři Filmový lékař vykonává svoje povolání dosti svědomitě. Nikdy nenechává na sebe čekat, je-li volán k loži nemocného. Občanští lékaři vznášejí však proti léčebným metodám filmových lékařů své odborné námitky. Filmový lékař zjevuje se zpravidla s příručním kufříkem. Má-li léčiti prostou frakturu údu, tu nevěnuje nikdy pozornost zranění, ale stetoskopem vyšetřuje chod srdce. Nápadné je také, že při každém druhu nemoci vyndá ze své příruční brašny vedle jiných nástrojů také porodnické kleště. Jak vyšetřovací metoda filmového lékaře je podivná, tak i terapie vzbuzuje námitky. Filmový lékař se domnívá, že všecko učinil, když dal nemocnému obklad. Ostatně se zdá, že filmový lékař léčí více svým dobrotivým zevnějškem. Více než lékařem je utěšitelem chorých. Pozoruhodnějšími jsou profesoři lékařských fakult. Filmové titulky tvrdí o nich, že jsou to slavná jména. Pohybují se nejraději ve svých laboratořích. Ale z jejich okolí nemůžeme dobře rozeznati, jaký je vlastně jejich obor. Filmové libreto tvrdí, že jsou to kapacity v chirurgii. Přesto však zabývají se zpravidla tím, že pozorují nějaké tekutiny v retortách a listují přitom ve velkých knihách, významně pohybujíce brvami. V čem se slavný filmový profesor vyznamenal, dá se těžko zjistiti. My o něm víme jenom tolik, že jeho spánky jsou interesantně prošedivělé a že vstupuje v manželský sňatek se svojí hezkou asistentkou.
28
Novináři V literatuře a na divadle bývají novináři výhradně komický element. Jeví se tu jako poskakující a štěbetající šantalové, kteří s blokem v ruce vnikají do domácnosti slavných hereček, postižených automobilovou nehodou. Tam se obyčejně dovídají, že přišli pozdě a že je už konkurence předešla. Tu pak poskakují, klopýtají, pokřikují, chytají se za hlavu a vůbec dělají všecko možné, aby se obecenstvo smálo. Na jevišti bývá pravidelným údělem novinářovým blamáž a vyhazov. V této roli obráží se průměrný názor společnosti na novinářskou existenci. Novinář podle konvenční představy je figura, které vandrují manžety od zápěstí po loket a vylézá poutko od kabátu. Žurnalisté pohybují se na okraji společenského řádu. Mají podobný úděl jako herci, zpěváčkové a lidé od houpaček. Každý pořádný živnostník by odmítl dáti jim svoji dceru za manželku. Mívají často dluhy; proto jsou komický element. Šatí se nedbale, anebo s přehnanou elegancí. Mívají bídu a hodně dětí. Měšťan, rada, úředník, politikové a vůbec všichni těžcí a seriózní lidé, spatřivše novináře, roztáhnou tvář k blahovolnému úsměvu a žertují s ním harašivým úsměvem. A podělí je trabukem, protože je to takový komický člověk. Ve filmu patří žurnalista vedle policajta, kominíka, hubaté ženské také ke komickému inventáři. Poznamenáváme však, že pouze v žertovných aktovkách padá žurnalista do nastavených kádí s vodou anebo je postříkán vápnem, když běží kolem stavby. Novináři, vůbec jako všichni lidé ve frašce, spěchají, klopýtají a metají kozelce. Žije však ve filmu, na rozdíl od konvenčních představ seriózních lidí, typ vážného, odvážného, ba i šlechetného novináře. Filmová redakce představuje se jako řada elegantních písáren, kde sedí celé legie pánů u psacích strojů, ponořených do přičinlivého skládání článků. Mezi tímto zástupem redaktorů je jeden, jenž umínil si
29
proslaviti svoje jméno. Je to mladý blondýn, který by měl vlastně míti energicky vystouplou bradu, vzhledem k úkolu, který si uložil. Není však energické brady, ale něžný ovál obličeje a snivé oči. Tento něžný ovál volá k sobě šéf do své pracovny. Hlavní redaktor listu podobá se zešedivělému tragédu a v hubě má cigáro. Úkol, který šéfredaktor přiděluje něžnému oválu, zdá se býti nad lidské síly. Mladému blondýnu bývá uloženo, aby vypátral původce loupeže ve vile petrolejového krále. Vidíme, že se tu svévolně zaměňuje redaktor za detektiva. Civilní redaktor by zajisté reptal a hrubě by takovému úkolu odporoval. Ve filmu však, kde pohrdání zkušenostmi tohoto světa je, abychom tak řekli, na týdenním senzačním pořádku, vzplane něžný ovál radostným ruměncem a chutě se chopí uložené práce. A během seriálu máme příležitost chvěti se o život statečného novináře. Vězte, že redaktoru je bojovati s bandou maskovaných lupičů; vězte, že jeho automobil usmyslil si řítiti se po strmých horských stezkách závratnou rychlostí na okraji smrtelných propastí. Vizme redaktora, kterak se řítí na bujném hřebci pustou krajinou Sierra Nevady. Žasneme, vidouce redaktora skákati z aeroplánu. Tento redaktor zápasí s hordou loupeživých Kurdů. Stane s vysokýma botama, s korkovou přílbou na hlavě uprostřed džunglí. Jeho srdnatost neklesne ani při spatření bengálského tygra. Nepropadne beznaději ani v peleši loupežnické, kde vrahové připoutají jej k židli a nařídí pekelný stroj tak, aby bomba vybuchla přesně ve dvanáct hodin. Avšak všecka tato nebezpečí překonává novinář s hravou elegancí. Ovšem, sledujeme-li činnost takového horlivého novináře a přičiníme-li k tomu úvahy hospodářského rázu, tehdy nedovedeme se ubrániti poznání, že takto by noviny nepřišly nikdy na svůj účet. Jedna zpráva, sebevýznamnější, kdyby měla býti pořízena takovým nákladem, ohrozila by katastrofálně hospodářství novin. Civilní novinář, jenž sledoval osudy něžného oválu, řekl by si v duchu, že by bylo daleko lépe čekati na zprávu policejní korespondence o tomto případu. Na štěstí však i film uzná tyto 30
důvody. Neviděli jsme nikdy novináře, jenž by, vrátiv se z cesty kolem světa, sedl ke psacímu stroji a napsal o tom lokálku. Vždycky tomu bývá jinak. Novinář vysvobodí dceru petrolejového krále z drápů loupežnické bandy. Líbá se s dcerou petrolejového krále. I ožení se s dcerou petrolejového krále. A tak se stává, že nenapíše lokálky.
31
Noviny Chceme také promluviti o tom, jaké zvláštní noviny vidíme ve filmu. Rozdíl mezi civilními a biografickými novinami je veliký. Civilní tisk miluje systém v uspořádání rubrik. Napřed uvažuje o mezinárodní hospodářské konferenci. Pod čarou rozjímá o lidových výšivkách v Podkarpatské Rusi. Před denními zprávami chválí dobré srdce, jež sype ptáčkům. V denních zprávách se dovídáme, kdo byl povýšen ad personam do IX. hodnostní třídy; a že ministr sociální péče nepřijímá dnes návštěv. Pak nám píše čtenář o neudržitelném stavu na železnicích a volají se rozhodující činitelé k odpovědnosti. Z politického tisku můžeme se dověděti, že jiný politický tisk, byv přistižen při lži, nejapně koktá; jiný politický tisk odpovídá, že nejapně nekoktá, ale hraje s odkrytými kartami; ten druhý tisk že prolévá krokodýlí slzy, což je kejklířství, od kterého se soudná veřejnost odvrací s hnusem. Potom následuje kultura, která uveřejňuje úřední zprávy z divadelních kanceláří a spolků. Před kulturou jsou zlámané nohy, dodané policií, a loupeže na venkově od četnictva. Pak je rubrika Ze soudní síně; a potom už jenom Sport, Národní hospodář, Zasláno a Poděkování všem, kteří můj hrozný bol zmírniti se snažili. Mimoto odvolání urážek a inzeráty. Vidíme, že pro mordy, skandály, odhalení tajemných afér, malverzace a loupeže je zvláštní rubrika. Skandál sází se per extensum, to jest přes dva sloupce, přičemž titul vysadí se tercií a podtitulky cicero-heroldem. Našemu čtenáři stačí otevříti noviny a hned mu padne veliký skandál do očí jako mrva v oku bližního. Potom náš čtenář, a zvláště venkovský abonent, čte pečlivě noviny, rubriku za rubrikou, a neodloží je dříve, dokud nepřijde k jménu vydavatelstva pod čárou. Filmový čtenář, vezma noviny do ruky, nastrojí unuděnou, velkosvětskou tvář. Zapálí si cigaretu a listuje lhostejně v časopise. Již chce noviny odložiti, když tu jeho zrak padne na zprávu, která
32
způsobí ve filmovém dění překotný pohyb. Ve filmu jsou senzační zprávy upraveny tak, aby detektiv, blondýn i neřestný knírek mohli se okamžitě vymrštiti a vřítiti se do automobilu. Připojujeme vzorec filmových zpráv:
V civilních novinách by se metér vzbouřil, kdyby mu redakce uložila, aby vsadil mord přímo do srdce ušlechtilých úvah o politice. Cožpak to smí být? Ale filmu je to jedno.
33
Spisovatelé Filmoví spisovatelé jsou dosti podivní. Neřekli bychom, že se podobají spisovatelům; spíše bankovním úředníkům z dobrých rodin. Na spisovatele mají příliš oduševnělou tvář. Jiná nápadná věc je, že filmový spisovatel je, soudě podle zařízeného příbytku, náramný boháč. Mívá panské i stříbrného sluhu; mnohdy zaměstnává i černocha. Filmového spisovatele nevidíme nikdy seděti v kavárně při černé kávě a hledati v revuích své jméno. Filmový spisovatel nepomlouvá svých kolegů a nevybírá si záloh. Filmový spisovatel nedělá nikdy korektury svých knih. Nebývá členem žádných literárních skupin. Což pokládáme za přirozené. Kdyby si občanský spisovatel tak stál, že by mohl míti dokonce černocha ve svých službách, nepotřeboval by hledati ochrany v literárních spolcích. Filmový spisovatel neposílá svých autorských výtisků k recenzi a nepíše devótních dopisů kritikům. Filmový spisovatel nestojí ani, jak se zdá, o státní cenu. Kdyby přišel náhodou do úzkých, všecko se spraví sňatkem s bohatou nevěstou.
34
Hýření Filmové hýření pozůstává v házení konfetů a balónků. Vedle toho pije se šampaňské. K hýření pozve se zpravidla nějaká herečka, která provádí španělský tanec s růží v ústech. Podle tvrzení filmového libreta má ona herečka slavné jméno. Ale podle jejího výkonu vidíme, že jde o bídnou epizodistku. S hýřením je spojena hra v poker a v oko. Hazardních her účastní se knírek s barisonkem na jedné straně a na druhé šlechetný blondýn. Knírek s barisonkem smluví se za účelem odírání blondýna. Blondýn vsadí posledních tisíc dolarů na jednu kartu. Prohraje, zbledne, vstává od hráčského stolku s mdlým úsměvem. Pak vyjde ven do měsíční noci, pln starostlivých myšlenek. Mírný větřík laská jeho zpocené skráně. Palmy ševelí a moře hučí. Blondýnu dere se vzlyk zpod frakové náprsenky. Setrvává v zamyšlení tak dlouho, až jej zezadu obejmou bílé paže barisonku. Blondýn pohrdne láskou. Kruhy v uších se prudce zatřesou. Následek této epizody bývá spoutání blondýnovo a různé jiné starosti. Pak úzkými uličkami jižního města plíží se podezřelé postavy s ohrnutými límci. Občas zaleskne se chladný kov browningu v měsíční záři. A z kasina je slyšeti melodie divokého jazzu.
35
Válka a umírání Filmová válka je úchvatné panoráma, plné husarských šňůr a vyšívaných čabrak. Bitvy pozůstávají z lesů praporů a paží vztyčených ku přísaze. Zhrdaje moderními poučkami strategickými, dává film útočiti v sevřených řadách. Jádrem vojska je jízda; a dusot koní plní celé tažení válečným rykem. Šlechetný blondýn i knírek účastní se boje. Kdežto blondýn je naplněn cele vlasteneckými city, přemýšlí knírek o zradě. Ovšem oba pyšní se nárameníky plnými zlatého třepení. Film obyčejně spojuje válečné cíle s láskou. Jde nejen o vlast, ale i o blondýnku, jež obětavě věnuje se milosrdenství v lazaretě. Barisonek váhá mezi požitkářským životem v zázemí a mezi dobrodružstvími, které poskytuje válka. Vlast nesmí býti pokořena, aby blondýnčino srdce nebylo zlomeno. Umírání je malebná věc a zvláštní požitek pro uměnímilovné obecenstvo. Vojín, zasažený kulí, učiní ještě několik kroků dopředu. Pak klesá k zemi, mroucí pohled upřený k zapadajícímu slunci. Mnohdy sklání nad ním hlavu věrný kůň. Někdy líbá umírající medailonek, jejž mu na krk zavěsila matička. Byly učiněny pokusy filmovati skutečnou válku. Ukázalo se, že snímky se k ničemu nehodí. Zejména umírání není dosti malebné. Skutečný voják umírá nepřirozeně.
36
Příroda I od civilní přírody se žádá, aby byla velebná. A jsouc velebná, nechť uspořádá svoje záležitosti tak, aby lesní potůček laškovně zurčel anebo mile bublal. Lesy mají býti dumné a mají vykazovati jistý počet věkovitých velikánů, které vypravují hrdinské zkazky z naší slavné minulosti. Louky jsou povinny lákati oko svěží zelení. Podobají-li se pestrým kobercům, tím lépe pro ně. Nechť mech je k odpočinku zvoucí; a lesní ptáčkové ladí svá hrdélka. Lány buďtež žírné a požehnány. Nad nimi třepetá se píseň skřivánkova. Je třeba, aby se v přírodě vyskytovaly jakési dálavy. Někdy visí nad zemí černava. Mraky jsou divoce rozervané, ale beránci boubelatí. Velebí se azur nebes. Příroda postrádá slunce, ale odměňuje za to lidstvo slunkem, které pozlacuje svými paprsky hřebeny hor a deskových statků. Když už měsíc, tedy luna bledá, jež bývá svědkem přísah zamilovaných. Všecko vidí a nic neprozradí. Řeky valí svoje široké toky a vlnky šepotají. Vítr sviští, duje a rve nemilosrdně listí ze stromů. Bouře řádí, blesky a lidé se křižují. Topoly a lesní adjunkti jsou štíhlí. Lipky a panny jsou ztepilé; a panenská tvářinka a letní jitro jsou zarůžovělé. To je příroda, jak se nám jeví v požehnaném písemnictví, a taková je také ve filmu. Je pravda, že příroda, která by neměla smyslu pro stylizaci, postrádala by pro filmového režiséra půvabu. Dlužno však podotknouti, že filmová příroda v touze po popularitě hodně přehání. Filmová příroda je ochotná dáti se plně do služeb děje; a svoje konání zařizuje tak, aby duševní stavy filmových herců jevily se ve funkcích přírody. Příroda, majíc býti přítomna milování, rozestře svoje půvaby v podobě zapadajícího slunce a houpající se plachetní lodice. Filmová příroda podobá se filmovým divám v tom, že se také nezřízeně líčí. Má bohatou kosmetickou zbrojnici. Filmové moře je mírné a sladké; ale jsouc bičováno mohutným větrem, velmi se vzdouvá a prská divoce bílou pěnu. Vlny lámou se o skaliska příliš ostrá.
37
Pozoruhodný je však filmový dešť. Ani průtrže mračen o Božím těle, významných fotbalových zápasech a vojenských parádách nedají se přirovnati k filmovému dešti. Ve filmu mění se vzduch v pravém slova smyslu ve vodu. Filmový lijavec se spustí, když vzniká hoře z lásky. Manželky opouštějí své muže za ohromných dešťů, které ničí společenské úbory, příliš jemné, než aby mohly snášet takovou plískanici. Panenská ctnost, o niž ukládají zevrubně popsaní nemravové s knírkem, prchá překotně za strašného řádění deště. Tento filmový dešť slouží k tomu, aby donutil prchající hledati záštitu pod krovem pohostinného domu. Zde suší se u krbu rozcuchaný účes a zde také, v plédy zabalen, klíčí zárodek budoucího šťastného manželství. Bouře a kmitající blesky provázejí duševní útrapy nevinně obžalovaných. Americká nebesa dávají všecku svoji hrůzu k dispozici, když nastává poslední noc nevinně odsouzeného, jenž má býti s prvním zábleskem dne veden na elektrické křeslo. Tento případ opakuje se příliš často, než aby nebudil zdání, že bouře souvisí nějak s americkým trestním řádem nebo s instrukcemi pro kata. Slovem: Porozumění filmové přírody pro osudy lidské bylo by překvapující, kdyby americká příroda nejevila se v tomto směru učelivou žačkou staré evropské romantiky.
38
Ediční poznámka Při zpracování textu jsme se řídili aktuálním zněním pravidel českého pravopisu, upravili jsme interpunkci a opravili tiskové chyby. Respektovali jsme však stylové, morfologické a lexikální zvláštnosti původního Poláčkova textu. Redakce MKP
39
Bibliografie díla Karla Poláčka Povídky pana Kočkodana (1922) Mariáš a jiné živnosti (1924) Na prahu neznáma. Kouzelná šunka (1925) Čtrnáct dní na vojně (1925) 35 sloupků (1925) Povídky izraelského vyznání (1926) Lehká dívka a reportér (1926) Pásky na vousy (1926) Život ve filmu (1927) Okolo nás (1927) Bez místa (1928) Dům na předměstí (1928) Hedvika a Ludvík (1931) Hráči (1931) Muži v ofsajdu (1931) Hlavní přelíčení (1932) Pan Selichar se osvobodil (1933) Edudant a Francimor (1933) Židovské anekdoty (1933) Žurnalistický slovník (1934) Michelup a motocykl (1935) Okresní město (1936) Hrdinové táhnou do boje (1936) Podzemní město (1937) Vyprodáno (1939) Hostinec U kamenného stolu (1941) – pod jménem Vlastimila Rady Otec svého syna (1946) Bylo nás pět (1946) Ze soudní síně (1956) Se žlutou hvězdou (1959)
40
Karel Poláček Život ve filmu Vydala Městská knihovna v Praze Mariánské nám. 1, 115 72 Praha 1 V MKP 1. vydání Verze 1.0 z 29. 7. 2016 ISBN 978-80-7532-119-0 (pdf)
