Režijní explikace celovečerního filmu
On, ona a Dom
Karel
Janák
O filmu Myslíte, že umělá inteligence má budoucnost?# Pevně doufám, že nejen umělá.# # # # # # (A.C. Clarke)#
# # #
Námět tohoto filmu je vizionářský a něčím zcela ojedinělý. Už nedává umělé inteligenci pouze schopnost myslet. Nestačí mu, když je dokonce obdařena schopností cítit a prožívat. Jde ve své vizi ještě dál. Co když se umělá inteligence dokáže zamilovat? A co udělá, když nebudou opětované její city? Dokáže žárlit? A co by se stalo, kdyby chtěla podle svého chladného programu své milované bytosti zmocnit a k lásce jí donutit? A jak moc může myslící stroj nenávidět a toužit se zbavit svého soka? Kam až dokáže zajít umělá inteligence, která je nadaná všemi vlastnostmi, které dosud patřily jen člověku? Tedy všemi až na jedinou - a tou je svědomí...#
#
Autoři tohoto scénáře si pohrávají s těmito myšlenkami v příběhu, který ve svém modelu vychází z klasického manželského trojúhelníku. Nechybí v něm pokušení, láska, žárlivost i nenávist. Silné emoce rodící se vždy tam, kde je jeden navíc. V tomto případě je jednou stranou trojúhelníka dům. Dům obdařený inteligencí, aby zjednodušoval život těm, kteří v něm bydlí. Tato inteligence se v průběhu filmu rodí přímo pod rukami jednoho z hrdinů. Geniálního programátora Andreje, jež vytváří svůj jedinečný systém myslícího domu, aby zabezpečil budoucnost pro svou milovanou ženu Zuzanu. Sám netuší, že budoucnost, kterou jí a sobě chystá, není taková, jakou si představoval.#
#
Jde o příběh, který se pohybuje na hraně sci-fi a milostného psychothrileru. Zapojení domu do manželského trojúhelníku v sobě navíc přináší i některé prvky komedie. Rád bych využil klasického modelu, který uplatnili už tvůrci příběhů o manželském trojúhelníku, ve kterých se hrdina či hrdinka zapletla se zdánlivě neodolatelným, ale časem nebezpečně neodbytným milencem (Dokonalá vražda, Osudová přitažlivost apod). To že bude neoblomným ctitelem bytost nadána umělou inteligencí - tedy někdo, kdo nepochází z lidského světa, výrazně posiluje napětí a dává příběhu i žánru zcela nové možnosti. Rád bych jich naplno využil a natočil film, který nejenže zaujme diváky, ale položí jim i otázky, nad kterými by měl v dnešní době rozmachu počítačových technologií každý přemýšlet...
O scénáři Zuzana (hlavní hrdinka) je nadaná sochařka. Krásná introvertní žena, která kdysi dokázala tvořit krásná díla plná vášně a originality. V poslední době se však její invence kamsi vytrácí. Před několika měsíci se vdala za muže, kterého velmi miluje - geniálního programátora Andreje. Do manželství vstupovala se spoustou ideálů, avšak realita se od jejích snů velmi liší. Andrej je příliš zaměstnán svou prací a Zuzanu odstavil na vedlejší kolej. Navíc i několik měsíců po svatbě stále žijí u Andrejovy matky a takové soužití vytváří mnoho nedořešených problémů. Ale právě ve chvíli, kdy Zuzanu začínají nahlodávat pochybnosti, vstoupí do jejich života nečekaná změna. Andrejův předchozí program inteligentní ochrany domu slaví výrazný úspěch a Andrej je proto pověřen novým úkolem - vytvořit nejdokonalejší systém inteligentního domu na světě. Aby mohl něco takového stvořit, zapůjčí mu firma luxusní dům, ve kterém bude Andrej se Zuzanou žít. Díky tomu Andrej nejlépe pozná, co takoví uživatelé domu potřebují a bude to moci vtisknout do svého díla. #
#
Zprvu se to zdá jako pohádka. Dům je opravdu velkolepý a Andrej může většinu své pracovní doby trávit doma. Mají tak na sebe se Zuzanou mnohem více času a předchozí problémy jakoby odvál čas. Jejich láska dostane nový impulz, ale zatím nikdo z hrdinů netuší, že jde jen o pomyslné ticho před bouří. Andrej hnán svým egem a touhou po dokonalosti touží stvořit takový systém inteligentního domu, který nebude mít obdoby. Zároveň chce, aby jeho žena byla v domě šťastná. Aby jí nějak vynahradil to, že se jí nemůže zcela věnovat. A proto také svůj systém začne budovat tak, aby jeho středobodem byla právě Zuzana. Učí systém, aby pro něj byla jakýmsi bohem. Aby udělal vše, co je pro ni nejlepší. Zuzanu tak Andrej a jeho Dům překvapují každý den novými funkcemi, které o ní pečují a dělají jí z života ráj. Zuzaně se to zpočátku velmi líbí, i když musí tu a tam bojovat s počátečními chybami systému. Al jde jen o vtipné události, kterým se mohou s Andrejem zasmát. Zdá se, že Zuzaně nemůže už nic chybět ke štěstí. V nádherné zimní zahradě si vybuduje svůj nový ateliér a plná energie a nápadů se vrhá do tvorby další neobyčejné sochy.#
#
Přesto však cosi není v úplném pořádku. Vše začne seznámením se sousedem, který bydlí v nedalekém satelitním městečku. Soused, jak se zdá, příliš nerespektuje Zuzanino soukromí a často se pohybuje ve větší blízkosti domu, než je našim hrdinům příjemné. Tento muž se navíc také zajímá o počítačové sítě a pomalu začne vyvstávat otázka, zda by byl schopen dům a jeho chování díky svým zásahům ovlivnit. A skutečně - po nějaké domě se dům začne chovat “jinak”. Už se nespokojí jen s pouhým technickým vykonáváním obsluhy majitelů. Čím dál tím více se jeho pozornost soustředí na Zuzanu. A tato pozornost jde až za hranice intimity. Diváci v tuto chvíli nemohou tušit, zda je to dílem tajemného souseda, či zda se systém vymyká kontrole. Netuší to ani Zuzana, která si toho brzy všimne. Andrej však svou ženu uklidňuje. Ladí přeci systém tak, aby Zuzaně poskytoval maximální péči a pohodlí. Proto je každá pozornost zcela na místě. Jen Zuzana však cítí, že se systém nechová tak, jak by se měl neživý program chovat.
Když chování domu překročí určitou míru, začne se ho Zuzana bát a zachovává si od něj čím dál tím větší odstup. Co ale udělá systém, kterého jediným posláním je, činit Zuzanu šťastnou? Ve chvíli, kdy se mu vzdaluje, tak systém ztrácí možnosti k naplnění svého hlavního cíle. Jak se může o Zuzanu stoprocentně starat, když jí nemá ve svém dosahu? A řešení tohoto problému je pro počítačový program zcela jasné - připoutat Zuzanu k sobě. A při cestě za tímto cílem nebere na nikoho a na nic ohledy. Dům tak začne Zuzanu postupně omezovat. Snaží se jí ovládat všemi dostupnými prostředky. A čím více se Zuzana brání, tím horší metody dům využívá. A má k tomu nečekaně mnoho možností. Díky počítačové síti sahá jeho moc téměř kamkoliv. Zuzana se tak postupně dostává do té nejděsivější noční můry. Vše, na čem jí záleží a pro co chce žít, používá dům jako nástroj pro její vlastní ovládnutí. A Zuzana se tak dostává do pasti, ze které není úniku. #
#
Díky domu se vztah Zuzany a Andreje dostává do ještě hlubší krize, než na začátku. Andrej je plně vytížený prací na dokončení systému (odmítá uvěřit, že by byl pouhý počítačový program schopen vlastní vůle) a Zuzana opět zůstává většinu času sama. Tentokrát ale s někým, kdo jí touží držet ve své moci - s inteligentním a všeho schopným domem. Když se situace vyhrotí, a Zuzaně se konečně podaří Andreje přesvědčit, že s domem něco je, nastává nečekaný zvrat. Zjišťujeme, že možná přeci jen za vším nestál inteligentní dům, ale onen tajemný soused, který patrně celý systém ze svého bytu ovládal. Policie v počítačích souseda objeví nezvratné důkazy a zatkne ho. #
#
Vše se vrací do starých kolejí. Andrej resetuje svůj systém a snaží se ho zbavit všech zásahů, které v něm soused udělal. Zároveň posiluje ochranu systému proti zásahům zvenčí. Zuzana se pomalu vzpamatovává z děsivých zážitků posledních dní. Když se však zdá, že už mají naši hrdinové to nejhorší za sebou, začínáme tušit, že soused byl jen nastrčenou figurkou. Obětním beránkem, kterého kdosi potřeboval, aby zakryl stopy svých vlastních plánů. Systém inteligentního domu totiž ještě neřekl své poslední slovo. Jeho prvotní cíl, pro který byl stvořen, totiž nikdo nezrušil…
O atmosféře Rád bych tento film postavil především na reálné a věrohodné atmosféře, která by vycházela ze skutečného světa. Diváci by měli mít pocit, že sledují příběh opravdových, reálných lidí. Ti by prožívali své každodenní situace, které by byly občas veselé, občas dramatické. Rád bych se těmto postavám dostal maximální možnou pravdivostí pod kůži. Ohrožení, které je čeká od domu by se k nim přibližovalo pomalu a plíživě. Zprvu by diváci jen začali tušit, že s domem je něco v nepořádku. Odkládal bych okamžik, kdy dům naplno projeví své úmysly. Do té doby bychom mohli jen spekulovat, zda jsou podivné události jen souhrou náhod, nebo jsou způsobeny tajemným sousedem, či se jedná o záměr myslícího domu. Tato protahovaná nejistota ve spojení s hrdiny, kteří nic netuší a bezstarostně si užívají svou lásku a pohodlný život v domě, by podstatně zvyšovalo napětí. Divák by měl být vždy krok před hrdiny a dům pro změnu krok před diváky. To způsobí, že se budou diváci o hrdiny bát a zároveň budou neustále překvapováni tím, co nového dům udělá. Jako referenci tohoto druhu vytvářeného napětí bych uvedl například film “Pod povrchem”. V tomto filmu pochází nebezpečí ze světa duchů, ale princip je v podstatě podobný. Příběh začíná zdánlivě obyčejným příběhem manželského páru. Ten žije spokojeně. Hrdinka tráví čas v domě, kde se postupně střetává s něčím, co jí nahání strach. Manžel jí nevěří, že to co říká, může být pravda. Svět duchů však promlouvá čím dál zřetelněji a zprvu plíživý strach se zpod povrchu dostává blíž a blíž k ní. Takto bych chtěl vystavět i atmosféru tohoto filmu. #
#
Náš příběh však není jen o napětí, které odkudsi pomalu přichází. Je také o světě moderních technologií a to by se mělo určitě odrazit i na atmosféře filmu. Jistým předobrazem tohoto druhu filmu je už film “Vesmírná odysea 2001”. V něm se vymkne kontrole palubní počítač na kosmické lodi a hrdiny tak postupně víc a víc ohrožuje na životě. Od doby vzniku tohoto filmu se svět technologií podstatně posunul. Co však zůstalo je chladný odstup, jaký technický svět má od světa lidského. Setkání s umělou inteligencí je pro mě jako setkání s bytostí z jiné planety. Můžeme pochopit to, co nám chce říct, ale nikdy nemůžeme očekávat, co v následném okamžiku udělá. Nerozumíme jí, stejně jako ona nerozumí nám. Z této cizosti vzniká také silné napětí, které bych ve filmu rád posiloval všemi dostupnými prostředky. Rád bych stavěl atmosféru filmu právě na kontrastu mezi tím, co je lidské (tak jako například ve filmu Pod povrchem) a tím, co je nám tak cizí (Vesmírná odysea).
Velice důležitým aspektem je také motiv voayerismu. Dům sleduje pomocí kamer naše hrdiny a každého, kdo se jen k domu přiblíží. Neustále skenuje výrazy v obličeji, tělesnou teplotu, tep srdce a podobně. Ve filmu bychom tak mohli sledovat příběh jednak z pohledu hrdinů, tak i z pohledu Domu. Záběry kamer, vyhodnocování údajů na monitoru apod. by velmi silně přispívalo k celkové atmosféře filmu. Jako referenci třetího stavebního kamene výsledné atmosféry bych tak zmínil film “Někdo se dívá”. V tomto filmu sleduje voyer svou oběť pouze s pomocí kamer. Jestliže bude pozorovatelem počítač, pak budeme mít ještě komplexnější pocit, že jsou hrdinové pod neustálým dohledem. Že ve svém vlastním domě nejsou schopni před domem nic ukrýt. Dokonce ani svou vlastní myšlenku. Tento pocit neustálého sledování bych pro atmosféru filmu zcela jistě využil.#
#
Film by měl mít po většinu příběhu spíše pomalejší tempo. Zároveň by měl mít mnohem větší prostor pro vyprávění obrazem. Scéna, kdy se hrdinka sprchuje a Dům jí pozoruje, studuje každý její pohyb v bližších a bližších záběrech a převádí tento erotický výjev do svých jedniček a nul, bude pro příběh mnohem výmluvnější, než to, že o něčem budou postavy vést dlouhý dialog. Minimalizování dialogů spolu s pomalejším tempem vyprávění by měly být pro atmosféru tohoto filmu také velmi podstatné a bude citelně přispívat k celkovému napětí. Teprve v závěru příběhu, kdy se hrdinové dostávají do nebezpečí, by se tempo vyprávění zrychlilo a dalo závěrečné pasáži dynamičtější ráz.
O stylu
Ze zvolené atmosféry by měl vycházet i styl filmu. Ten bych postavil na dvou kontrastech - toho, co je lidské a toho co je technické. Volil bych proto kombinaci dvou druhů záběrování. Příběhy hrdinů, jejich emoce, vzájemnou lásku i hádky, zkrátka vše, co se odehrává mezi lidmi, bych snímal ruční uvolněnou kamerou. Ta se nejvíce přibližuje reálnému vnímání světa. Herecká akce snímaná ruční kamerou působí opravdověji. Využíval bych hojně také blízké záběry, abychom se postavám dostali pod kůži a mohli s nimi lépe prožívat jejich emoce. # Svět domu a všeho, co se ho týká je naproti tomu přísně technický. Tomu bych rád pomohl statickými záběry, či záběry z přesně vycizelovaných jízd. Kompozice by měly být přesné, až akademické. Tímto způsobem bych snímal všechny scény, kde je hlavní důraz položen na dům a dramatické situace, které jsou mezi jím a hrdiny. Kontrast mezi oběma styly pomůže vytvořit napětí vyplývající z jiného vnímání světa mezi lidmi a myslícími stroji. Styl Domu pak budou podtrhovat záběry z průmyslových kamer a vyhodnocování na monitorech počítače. Svým způsobem by se tento pohled myslícího domu mohl blížit vidění Terminátora ze stejnojmeného filmu. Každá myšlenka by měla být technicky zvizualizovaná do nejmenšího detailu. Tato preciznost domu výrazně pomůže k jeho stylu a bude v ostrém protikladu s neuchopitelnými emocemi hrdinů. Rodící se lásku domu k Zuzaně i nenávist vůči všem, kdo mu stojí v cestě bych vyjadřoval jen a pouze pozorností, jakou na dotyčného dům zaměří. Z kontextu bude jasné, jaká emoce se skrývá na pozadí jedniček a nul.# Výrazovými prostředky bych se tak snažil podpořit především emoce hrdinů a pomalu narůstající napětí. Z hlediska stylu by tak měl být odlišný svět v domě a mimo něj. Využíval bych pro tyto účely i odlišný grading obrazu. Domu bych řadil převážně chladnější odstíny barev, zatímco svět okolo by byl laděn do barev teplejších. Tím bychom neustále u diváků vytvářeli určité zneklidnění a v podvědomí jim tak připomínali, že zde něco není jak má být.# Důležité je i svícení. Především pak svícení nocí a interiérů. Pro zvyšování napětí bych používal velmi kontrastní světlo. Ať už od slunce, které se do domu prodírá velkými okny, tak i od umělého osvětlení menšími světly, které vždy osvětlují jen část prostoru a vytvářejí tak ostré přechody mezi tmavými místy a místy osvětlenými. Takovéto svícení bude v našem případě tím správným způsobem dramatické.
O hercích
V tuto chvíli uvádím herce, které bych si ideálně na jednotlivé role představoval. Tito herci nejsou zatím osloveni, takže je jejich návrh pouze orientační.
Zuzana! Žena, která má sve. tajemství. Žena vášnivá, plná emocí, ale zároveň velkého vnitřního rozporu. Chtěla by mít domov a rodinu, ale na druhou stranu jí ovládá její umělecká můza. Touží po klidu i dobrodružství. Měla by být sympatická, atraktivní a tak trochu éterická. Pro tuto roli bych si ze všech těchto důvodů volil takové herečky, jako je Táňa Pauhofová, Máša Málková, či Klára Isová!
Andrej# Postava počítačového génia, který je oddán své manželce i práci a balancuje mězi těmito dvěma světy s roztomilou nešikovností. Zároveň muž, který se dokáže v průběhu své práce natolik zahledět dosvého problému, že začne ztrácet smysl pro realitu. Přes všechny chyby by mu diváci měli fandit a přát mu, aby byl se Zuzanou. Mojí preferencí pro tuto roli je Jiří Mádl, či Jaroslav Plesl.
O hereckém stylu
Už jen ze samotné podstaty tohoto žánru by herecká akce měla být postavena na minimalistických výrazových prostředcích. Diváci by měli číst emoce hrdinů z jejich nitra. Nikoliv z nějakých přehnaných a nevěrohodných gest, ze zbytečného zdůrazňování emocí a podobně. Přehrávání by vedlo k znatelnému snížení napětí filmu, protože by ho herci divákům vnucovali, místo toho aby ho skutečně prožívali. Herce bych vedl tak, aby vycházeli z přirozenosti. Nesmí pro kameru a diváky hrát, že něco prožívají. Měli by to skutečně prožívat. Ve svém jednání by měli být opravdoví a skuteční. To neplatí jen pro hlavní hrdiny, ale pro všechny postavy, které se ve filmu objeví. Herci v takovémto druhu filmu by měli diváky vtáhnout do děje a přesvědčit je, že se dívají na reálný příběh, který se právě odehrává před jejich očima. Nastavení takového hereckého stylu je pro mě jednou z největších výzev tohoto filmu. Věřím, že s herci, které jsem zmínil výše se mi tento záměr podaří.#
# # # # # O zvuku # # #
Hudba v tomto filmu by měla být většinou úsporná a asi by bylo dobré s ní šetřit. Ticho vytváří napětí, stejně tak jako veškeré zvuky, které budou přispívat k oživení domu. Každé cvaknutí spínače, každé zabzučení servomotorku kamery, každé pípnutí, to vše a mnoho dalších zvuků nám budou neustále připomínat živoucí přítomnost domu a budou tak přispívat k dramatickému napětí. Stejně tak i dialogy by neměly být pokrývané hudbou, aby naplno zazněla jeji naléhavost. Delší vizuální scény by pak měly být opatřeny hudbou, která na sebe nestrhává pozornost svou melodií, ale které v nás vyvolává spíše podprahový znepokojivý dojem. Výjimkou by byly pochopitelně akčnější scény, které bych dynamickou hudbou podpořil.
O domě Dům je jeden z hlavních hrdinů a proto si zaslouží svou poslední a samostatnou kapitolu. Námět určuje styl, jakým by se měl ubírat celkem jasně. Jestliže vyprávíme o umělé inteligenci, pak se nemůže jednat o dům starší. Měla by to být stavba v moderním architektonickém stylu. Stavba, která bude svou designovou dokonalostí vytvářet na první pohled nádherný dojem. Mělo by však jít také o dům, který je díky designu trochu studený a pro bydlení ne příliš útulný. Interiéry v něm by mohli působit stroze a až příliš moderně. To by vytvářelo na postavy příběhu přesně takový efekt, který potřebujeme. Zpočátku by byly dojmem uchváceni. Líbil by se jim a byli by šťastní, že v něm mohou žít. V průběhu příběhu by však na ně působila odcizenost a přílišná dokonalost domu, což by přispívalo k celkovému podvědomému pocitu, že zde není tak úplně domov. Naopak, že je zde něco, co není zrovna přátelské.# Dům by měl vzbuzovat takové emoce už sám o sobě. Měl by být jak nepřehlédnutelnou dominantou filmu, tak i krajiny. Dům by měl stát stranou, obklopen lesem který ho odděluje od civilizace. Měl by být solitaire a shlížet na krajinu z nějakého vyvýšeného místa. Jakoby byl něčím víc. Jako by měl nad vším převahu a byl dominantní. Měl by to být dům luxusní a svým vzhledem originální. Jako příklad toho, jak by měl fungovat v příběhu bych zmínil například film “Psycho”. Zde nám stačí pouhý pohled na dům a už se nás zmocňují znepokojující pocity. Náš dům by si tuto image (pochopitelně v mnohem modernější podobě) získával postupně v průběhu filmu tím, co dělá. Přesto by v něm ale měl tento znepokojující prvek být patrný už od samého začátku - tedy na základě jeho vzhledu a místa kde je postaven.
