Filmový triptych
Ony Autorská explikace
Jana Bučka a Tamara Pomoriški 3. 6. 2015
AUTORSKÁ EXPLIKACE Žena 21. století. Její hysterie i krize, schopnost a neschopnost překročit vlastní hranice. Dnešní pětatřicetiletá žena. Zralá a přezrálá být matkou kvůli moderní době, emancipaci a pomíchaným rolím. Žena, která za svou přezralost závěrem viní sama sebe. Triptych o mateřství. Tři povídky o odvrácené straně mateřství. O mateřství nedosažitelném, vzorovém a zničujícím. O mateřství zachyceném v půl hodině, v jednom dni a v jednom roce. „ONY“ je celovečerním povídkovým filmem o třech ženských hrdinkách, o třech ženských světech. Každá jedna povídka, „Vilmo, jsi krásná!“, „Věra“ a „Ona“, je samostatnou jednotkou, fungující bez zbylých dvou příběhů. Avšak v jejich spojení vzniká pestrá skladba mozaiky a silná výpověď jednoho tématu, které se v dnešní době stalo fenoménem. Determinuje nás všechny. Ženský, i mužský svět. Vilma touží mít dítě. Věra bojuje se svou vlastní matkou. Ona není schopná být matkou. Neplodnost, která neustále expanduje. Rodičovský vztah, který má být tím nejbližším a stává se tím nejvzdálenějším. Tlak společnosti, která očekává, že novopečená matka rovná se šťastná matka. Kam až je žena schopná zajít ve své touze být matkou? Kde končí role dcery a začíná role matky? Co když se z nádherné události jakou je narození dítěte stane noční můra? Nastolujeme hru s divákem a neustále ho překvapujeme. Výpověď filmu cítíme jako nutnost reflexe dnešní doby. Či už přes prizma vlastní zkušenosti, anebo odpozorované. Mužské postavy jsou v příbězích schválně ve stínu třech žen. Mateřství přehlušuje vztah s mužem. Každý z nich je při své žene cítit, ani jeden se ale do jejich ženství a mateřství, i kdyby
chtěl, nemůže vcítit. Žena je v mateřství sama. Žena je mateřství samo.
VILMO, JSI KRÁSNÁ! Vilma se Zdeňkem již delší dobu nemohou otěhotnět. Pro svoji zoufalost si Vilma najde řešení. Dle pravidla „Fake it ´til you make it“ (napodobuj, až uspěješ) předstírá, že těhotná již je. Je si jistá tím, že pokud si v hlavě vytvoří dostatečně silnou vizi toho, čeho chce dosáhnout, vykreslenou do nejmenších detailů a zářivých barev, sama ji dovede tam, kam potřebuje, tudíž k těhotenství. Sledujeme Vilmu první půl hodinu jejího dne. Od momentu, když se vzbudí do momentu, když v koupelně čeká na dvě magické čáry, které její těhotenství potvrdí. Mezitím vysvětluje a dělá přesně to co má, aby se její přání splnilo – stále dokola opakuje láskyplná slovíčka svému muži, sama sobě, svému okolí a děkuje andělům a celému vesmíru, že ji obdarovává mateřstvím. Těhotenský test ale ukáže jen jednu čáru. V tom momentě necháváme Vilmu o samotě, aby se sama rozhodla o tom, zda je jedná čára jen další zkouškou, po které duševně zesílí anebo bolestivě zjištění, že pravidlo „Fake it 'til you make it“ jednoduše nefunguje. Komicky až absurdně je vykreslený charakter hlavní hrdinky, vztah s jejím partnerem, ale taky sled událostí v této krátké době. Co všechno se může stát člověku v tak krátkém časovém úseku je volbou na vykreslení absurdní komedie. Reálny divácky čas se stává i filmovým časem. Název filmu “Vilmo, jsi krásna!” je jednou z pozitivních afirmací, které si Vilma píše na lístečky a lepí po celém bytě tak, aby se to všechno stalo pravdou. Název zní trochu nuceně, trochu uměle, trochu směšně, až dětinsky. Tak jako celé Vilmino snažení. Tento příběh přináší velmi aktuální téma. V generaci třicátníků nastal přibližně 10 letý posun, co se vstupu do manželství a zplození potomka týče, ve srovnání s generaci starší a ob generaci ani nemluvě. Tento posun přináší také problém neplodnosti i jeho značný nárůst. Jak jsou dnes nastavené biologické hodiny ženy ve srovnání s našimi matkami, anebo babičkami? Jakým vnitřním vývojem prochází
žena po několika neúspěších a zklamáních na cestě za otěhotněním? Co všechno je žena schopna podniknout aby otěhotněla? Kromě toho vidíme vliv jakési novodobé ezoteriky. New age, ale i ostatní méně pofiderní směry se stávají velmi nebezpečným nástrojem v rukou lidí. Jestli se člověk chopí těchto zbraní, jako nějaké modly, která má vyřešit jejich problémy, může dojít až k sebedestrukci a deformaci osobnosti. To je právě případ Vilmy, které snaha je sice upřímná, ale nepochopení základního problému vede do slepé uličky. Je ještě vůbec schopná zdravě vnímat realitu, ve které se nachází?
VĚRA VĚRA je opakem své matky, sebevědomé, cílevědomé a direktivní ženy. Nemůže jí snést a vyhýbá se jí. Je však nucená za ní přijet, spolu se svým manželem a malou dcerkou, protože je její otec vážně nemocný. Přesto, že už dávno spolu pod jednou střechou nebydlí, matčino chování vůči dceři tomu nenasvědčuje. V skryté manipulaci, která se vydává za lásku, vidíme, jak jí pořád na něco upozorňuje, opravuje, mluví jí do výchovy malé dcerky, i do vztahu s jejím manželem. Věra vůči matce působí submisivně, jakoby se proti ní neuměla postavit. Ventilace tohoto jejího vnitřního tlaku se projevuje jinde. Sledujeme Věru s matkou během jednodenní návštěvy. Věřina matka je taková, jaká je - trochu panovační, organizační, živá a energická. Věra ale svoji nevraživost k matce postupně během návštěvy nechává narůst. Matku urazí a oznámí ji, že si otce bere k sobě, aby se o něj lépe postarala. Matka je dotknutá, Věra přesto neuspokojená. Zato malá Věřina dcerka si z celé návštěvy ponese jedné malé trauma na celý život. Do jaké míry nás determinuje genetika, kterou jsme vybavení a do jaké formy nás ovlivňuje výchova a vzor rodičů? Do jaké míry s tím umíme pracovat a do jaké míry se tyto odkazy přenášejí i na naše děti? Trojgenerační výpověď mluví o nevyzpytatelném vztahu mezi matkou a dcerou, o projektování se do vlastního dítěte a neschopnosti vnímat ho jako jedince, který má svůj vlastní svět, svoje vlastní názory a myšlenky.
ONA Poslední povídka vypráví o mladé ženě, které se plní vytoužený sen, stát se matkou. Avšak velmi rychle po porodu zjišťuje, že být matkou schopna není. Ona je krásnou čerstvou maminkou. Neznáme její jméno ani povolání. Víme jen to, že je jedna z těch žen, které se radost z novorozeného dítěte promění v smutek. Jedna z těch žen, u které běžná poporodní kolísavá nálada přeroste v depresi a převrátí se v nemoc. Jedna z těch žen, která zažije závažnou poporodní psychózu. Je to jedná z těch žen, od které společnost odvrací hlavu z poznámkou, že její případ je přece ojedinělí a nebude se jím zabývat. Matka, která se v důsledku té nemoci zabije, pro společnost není důležitá, je prostě bláznem, hraničním případem. Někdy i pro své nejbližší. Ona není schopná rozlišit realitu od halucinace a zoufalé křičí o pomoc. Své dítě miluje, má o něj ale nevysvětlitelný strach. Takový, že všude možně vidí pro své dítě nástrahy. Dokonce i sama v sobě. Manžel ji nerozumí, otec od ní odvrací hlavu. Je zrůdou pro samu sebe. Po kolapsu se rozhodne léčit. Léky ale nezabírají, jak by měly. Sledujeme rok jejího utrpení. Dnešní doba vytváří na ženu-matku tlak, který někdy není schopná unést. Společnost od ní očekává, že po porodu bude šťastná. O náročnosti poporodního období se skoro nemluví. Únava, vyčerpání, neustálé vstávání, krmení, péče, ztráta vlastních zájmů, práce a kontaktů, to všechno silně ovlivňuje psychiku ženy. Stavy po porodu jsou odstupňované v různých stádiích, chceme však podat zprávu o hraniční situaci. Nejde nám o poukazování na bezvýchodnou situaci, ale o uvědomění si její závažnosti.
FILMOVÁ ŘEČ a ŽÁNR Žánry se rozlišují podle postav – řešení problému u Vilmy je trochu dětinské, úsměvné a urputné. Přesto může vést k propasti. Proto je pro první povídku vybrán tragikomický žánr s absurdními prvky. Věra je se svou matkou melodramatickou postavou. Obě jsou povýšenecké a samé pro sebe důležité. Je to vyšší třída, které sluší žánr sociálního dramatu. Ona je psychologický thriller. Různorodost žánrů představuje různorodost žen, které spojuje jedno – mateřství. Diváka nechceme „rozpoltit“ mezi třemi úplně rozlišnými vjemy. Obrazová dramaturgie nemá být ilustrací daných žánrů. Naopak, pro všechny tři žánry nacházíme společný průnik a na ten způsob jich zjemňujeme a utváříme nad nimi nadhled. Film musí působit jako kompaktní celek i po formální stránce. Obsah nepodléhá formě, ale forma obsahu.
CÍLE FORMÁTU Atraktivita projektu spočívá v aktuálnosti tématu, v povídkové formě a taky ve formální rovině filmového vyprávění. Jde o téma a problémy vztahové vazby, kterými je dnešní mladá generace obklopena. V první povídce je to fenomén dneška - problém otěhotnění, fenomén alternativních duchovních rovin (feng šuej, New Age, východní náboženství a filosofie, jako také), kterými jsme obklopeni, a kterých se jako pomocných berliček chytáme. V druhé povídce jde o zaměření se na téma vztahu matky a dcery, o závislosti a neschopností přetrhnout pupeční šňůru, o manipulaci a o věčné touze předělávat dítě dle svých představ. Třetí povídka se zaobírá tématem splněné touhy stát se matkou a zároveň neschopností ujat se této role, co v extrémním případě může vést k fatálním důsledkům. Povídková forma je zajímavá svým širokospektrálním využitím. Každá povídka funguje jako samostatná jednotka, v jejich spojeních však vzniká celovečerní film třech hrdinek, třech světů jedné generace. Takový formát si může najít mnohem větší množství diváků. Každá povídka může cestovat na festivaly krátkometrážních filmů a spojení všech třech povídek do celovečerního formátu poskytuje možnost představování se na festivalech celovečerních filmů. Také se každá z povídek může stát předfilmem jiného dlouhometrážního filmu v kino distribuci. Tak jako na festivalové úrovni a kino distribuci, tak i v televizní úrovni jde o větší využití celého projektu. Formální výpověď filmu spočívá v jeho žánrové pestrosti. Divák je neustále překvapovaný nejen samotním příběhem, ale i způsobem filmového vyprávění, které se však díky kameře, nebude dle očekávání v každé povídce diametrálně odlišovat ale příběhy spájet. Postavy jsou zasazené do současného prostředí. I když vycházíme z lokálních konotací, témata sú nadlokální, může jim porozuměť a ztotožniť se s nimi nejen český a slovenský divák.
DIVÁK Sonda moderních fenoménů a jejich důsledky. Ženský svět, atraktívní pro ženy, otevírá také pohled do ženské psyché i mužskému publiku. Dnešní žena buduje kariéru, vydělává velké peníze, zabezpečuje rodinu a směřuje k tomu, aby chlapa nepotřebovala. To nastavuje velký paradox k hlavnímu tématu mateřství, ke kterému jsou potřební dva. Ženský svět doplňuje svět mužský, který je determinuje, avšak neřeší se primárně. Zůstává v jejich životě na okraji jejich světů, i když je častokrát hýbatelem jejich jednání.
