1. Základní pojmy V této kapitole si objasníme základní pojmy, které se váží k lektvarům. Lektvar – výsledný přípravek s kouzelnými vlastnostmi. Přísada – látka, která je součástí lektvaru. Odvar – polotovar pro přípravu lektvarů, způsob zpracování přísady (příslušnou přísadu povaříme ve vodě po dobu uvedenou v receptu). Výluh – polotovar pro přípravu lektvarů, způsob zpracování přísady (viz Základní techniky přípravy lektvarů). Zdroj tepla – můžeme použít nejrůznější kahany, vařiče, přírodní ohniště, nejlepší je však kouzelný oheň, který se dá snadno regulovat. Výbuch – snažíme se mu vyhnout, u některých lektvarů je však během přípravy tento efekt požadovaný. Voda – základ lektvaru, používáme nejrůznější druhy (dešťová, ze studánky, destilovaná, aj.), vždy se řídíme pokyny receptu, zvláště u složitějších lektvarů. Laboratoř – speciálně vybavená místnost pro přípravu lektvarů.
2. Bezpečnost práce Při práci musíme především dbát o bezpečnost svoji i lidí v okolí. Kromě obecných pravidel slušného chování je třeba dodržovat několik základních bezpečnostních pravidel: 1. Kotlíky na stolech rozestavujeme v dostatečné vzdálenosti (nejméně na délku paže). 2. Při přípravě VŽDY dodržujeme pokyny uvedené v receptu. 3. Do kotlíku nikdy nevkládáme předměty, které nejsou uvedeny v receptu. 4. Vždy používáme odpovídající ochranné pomůcky (u prskajících a nestálých lektvarů nezapomínáme na bezpečnostní brýle), abychom předešli zranění. 5. Lektvary nikdy neochutnáváme. 6. Hotové lektvary neodnášíme z laboratoře. 7. Zbytky lektvaru vždy odstraníme z kotlíku a pečlivě uklidíme svoje pracovní místo. 8. Při přípravě lektvaru se nevěnujeme žádným jiným činnostem. 9. Při jakékoli nehodě okamžitě informujeme vyučujícího (případně jinou dospělou osobu). 10. Věnujeme se výrobě zadaného lektvaru, nepokoušíme se uvařit jiný.
11. Pokud si v něčem nejsme jisti, vždy se zeptáme vyučujícího, jehož pokyny respektujeme a dodržujeme.
3. Základní rozdělení lektvarů Lektvary pro přehlednost rozdělujeme do několika kategorií. Můžeme se setkat s různým dělením podle stáří příslušné knihy, ale nejnověji se osvědčilo toto rozdělení: 1.Lektvary vnitřní Tato skupina lektvarů je ve starší literatuře často známá jako lektvary poživatelné. To je odvozeno od jejich způsobu užívání. Žádaný účinek totiž mají pouze v případě vypití. Řadíme sem většinu obvyklých lektvarů. Jmenovitě třeba Životabudič nebo Blábolivý lektvar. 2. Lektvary vnější Vnější lektvary můžete vidět i pod označením nepoživatelné. Mají patřičné účinky po aplikaci na příslušné místo. Lektvary z této skupiny nikdy nezkoušíme ochutnávat. Velká část z nich by nám patrně nepřivodila nic horšího než zažívací potíže, ale některé jsou prudce jedovaté. Nejčastěji se jedná o různé masti, gely, kloktadla, pasty a další. Řadíme sem ale také veškeré užitkové lektvary (čistící, sluneční lektvar, atp.). 3. Jedy Jedy mohou být vnitřní i vnější. Vnější jsou obvykle účinnější, protože působí při jakémkoli kontaktu a nevyžadují vypití, ale o to nebezpečnější je zacházení s nimi. Vždy proto používáme kvalitní ochranné rukavice. 4. Protijedy V této skupině jsou lektvary, které neutralizují účinky jedů. Většinou se jedná o lektvary vnitřní, avšak dají se najít i výjimky. Můžeme také hovořit o jakési kategorii ostatních lektvarů. Zjednodušeně řečeno – sem můžeme dát všechny lektvary, které se nám jinam nehodí. Jedná se zejména o páry a mlhy, které však patří k pokročilému umění lektvarů. Oficiálně ji však k základnímu dělení neřadíme.
4. Dělení přísad Přísady jsou základem všech lektvarů. Tak, jako k běžnému kouzelní potřebujeme formuli, inkantaci a hůlku, k přípravě lektvarů kromě kotlíku a jiných pomůcek potřebujeme přísady. Můžeme je dělit podle různých hledisek. Jedním typem dělení může být podle původu na: 1) rostlinné 2) živočišné 3) nerosty
Dále můžeme přísady dělit podle toho, v jakém jsou skupenství: 1) pevné 2) kapalné Dalším typem rozdělení přísad může být podle jejich „magičnosti“: 1) magické 2) nemagické Dělení podle „jedovatosti x léčivosti“: 1) jedovaté 2) léčivé 3) ostatní A nakonec bychom mezi základní typy rozdělení měli zařadit jistě i dělení podle vzácnosti: 1) běžné přísady 2) vzácné přísady Samozřejmě, že každá z přísad se dá zařadit zároveň do několika kategorií. Ukažme si tedy na několika malých příkladech, jak může přísada patřit do více kategorií. Blána z dračího srdce je živočišného původu, je ve stavu pevném a pochází ze vzácného magického tvora. Šťáva z listů pampelišky je rostlinného původu, je ve stavu kapalném a pochází z běžné nemagické rostliny. A teď si povíme něco k samotným typům přísad. Rozebereme si jeden typ po druhém nezávisle na tom, že každá surovina se řadí do více skupin. Dělení podle původu: Rostlinné přísady Jedná se o přísady pocházející z rostlinné říše. Kořeny, stonky, květy, zkrátka jakékoli části rostlin. Také ovšem různé bylinné tinktury, odvary nebo oleje. Živočišné přísady Do této skupiny patří všechny přísady, které souvisejí s živočichy. Jedná se o části jejich těl, vývary, apod.
Nerosty Mezi suroviny nerostného původu řadíme veškeré přísady, které získáme z různých kamenů nebo kovů. Dělení podle skupenství: Pevné přísady Tyto přísady, jak již samotný název napovídá, jsou pevného skupenství. Co si pod tím představit? Buď přidáváme celé přísady nebo mohou být sypké v prášku nebo mohou být v podobě větších kousků. Do této kategorie tedy spadají všechny přísady a ingredience, které jsou v pevné podobě, ať už to jsou různé části bylin nebo dračí drápy či blána z jejich srdce. Kapalné přísady I zde nám dává samotný název jasně znát v jaké podobě se tyto přísady nacházejí. Může se jednat o nějakou šťávu, výluh nebo o samotnou vodu, do které se suroviny přidávají a ve které se vaří. „Magičnost“ přísad: Nemagické přísady Tyto přísady jsou známé jak mezi námi kouzelníky, tak mezi mudly, kteří s nimi taktéž velmi často pracují při přípravě různých vývarů, výluhů či čajů. Jsou ceněné pro své léčivé, jedovaté nebo jen chuťové vlastnosti.
5. Magické přísady Tyto přísady jsou mudlům neznámé. Velmi často se jedná také o velmi vzácné suroviny, které pochází z magických rostlin nebo tvorů. Více o jednotlivých magických tvorech se můžete dočíst v knize „Fantastická zvířata a kde je najít“. O magických rostlinách byste se měli dozvědět převážně v hodinách bylinkářství. „Jedovatost x léčivost“ přísad: Jedovaté Jedná se o přísady, které se primárně neslučují se zdravím či životem. Používají se hlavně k přípravě jedů, ale využívají se i k přípravě konkrétních protijedů kdy je však potřeba použít i další suroviny, které spolu s jedem vytvoří onen protijed. Léčivé Léčivé přísady se přidávají hlavně do léčivých lektvarů. Jejich využití má své místo i v přípravě protijedů. Ostatní
Tyto přísady se mohou přidávat jak do výše uvedených typů lektvarů tak i do úplně odlišných lektvarů, jakými jsou například různé čistící lektvary, zmenšovací či zvětšovací dryáky a jim podobné výtvory našeho úsilí a tvoření. Podle vzácnosti: Běžné přísady Tyto suroviny jsou velmi dobře dostupné ať už volně v přírodě nebo, pokud z nějakého důvodu nemůžete nebo nechcete věnovat samosběru, je můžete sehnat běžně v obchodech s přísadami do lektvarů nebo v apatykách. Vzácné přísady Mohou být rostlinné i živočišné, jedná se o přísady, které se těžko získávají nebo se jich ve světě vyskytuje pouze omezené množství. Tyto přísady bývají velmi drahé, proto se nepoužívají příliš často. V mnoha lektvarech se je podařilo nahradit různými, mnohdy velice složitými, kombinacemi přísad a postupy výroby, v jiných je ale není možné nahradit. Jmenovitě se jedná například o Lektvar přežití s krví jednorožce. U vzácných přísad chvíli zůstaneme. Tak jako jiné druhy přísad, i tyto dělíme na rostlinné a živočišné. Z rostlinných nesmíne zapomenout zejména na detraxu gier, kořen hiurt a kořen phoyer. Detraxa gier se podobá sedmikrásce a je s ní často zaměňována. Liší se od ní ale tvarem listů a jejich odstínem, který je nažloutlý. Nejpodstatnější součástí rostliny je ale stonek, který obsahuje vzácnou červenou, lepkavou tekutinu. Ta má velice silné účinky, a proto většinou není vhodné ji podávat v syrovém stavu. I když v některých lektvarech se setkáte i s tím. Do lektvarů se dává odvar z této rostliny, který vyrobíme tak, že ji povaříme ve vodě. Odvar z této rostliny se přidává do všech lektvarů, které se podávají při léčbě hlavy, například její bolesti nebo onemocnění mozku. Kořen hiuirt se podobá bramboře. Je ale kulatější a má pravidelnější tvar. Na povrchu má tmavě zelené fleky a pokud je pod povrchem celý světle zelený, znamená to, že jej můžete bez obav použít. Má trpkou chuť. Kořen huirt má lehce otravné účinky, proto je nutné jej dávkovat s rozmyslem. Kořen phoyer by si nezkušený kouzelník mohl splést s mrkví. Chuť je hořká a trpká. Oproti mrkvi je kořen sytěji oranžový a listy jsou tmavší, než obvykle mrkev mívá. Uprostřed je bílý. Další vzácné přísady pocházejí z živočišné říše. Vzácné jsou proto, že je jejich získání náročné a těchto zvířat je málo. Jejich odchyt nebo lov reguluje Ministerstvo kouzel. Z jednorožce získáváme roh, kopyta, žíně a krev; ta se využívá pouze v lektvarech černé magie. Lovení jednorožců je ale přísně zakázáno! Z draka patří mezi vzácné přísady zejména krev, ale získáváme i zuby, kůži, šupiny, oči, drápy a podobně. Mezi tento druh vzácných přísad patří i roh dvourožce. A nakonec se podívejme na několik speciálních přísad, které jsou velice vzácné.
Dido glau je voda z posvátného pramene hluboko v Indických horách. Jiř sold je víceméně vývar s bambusových výhonků. Will ynojo jsou sušené lístky šeříku syringa reticulata, který roste v Číně, Koreji a Japonsku. Murtlapa heln je tekutina z vajíček okamie, která slouží k vyživování plodu. Astro khilu se říká drápům leoparda nundu. A konečně dimitri westaf, to je označení pro lístky lilia maculata (lilium maculatum), které najdeme v Koreji a Japonsku. V této kapitole jsme si pověděli, jak dělíme přísady a zvláštní pozornost jsme věnovali vzácným přísadám. Techniky přípravy lektvarů Při přípravě lektvarů se můžete setkat se spoustou pokynů, které se někomu budou zdát jasné, ale pro pořádek si je na tomto místě ujasníme. Předejdeme tím pozdějším nedorozuměním. Pro přehlednost jsem pokyny rozdělila do oblastí tak, jak jdou při přípravě lektvaru za sebou. Příprava přísad: Pevné přísady (kromě sušených) nejdříve očistíme. U většiny přísad si vystačíme s vodou, někdy ale budeme loupat nebo škrábat (pro tento účel se velice dobře hodí malý kartáček). Krájíme vždy ostrým nožem nebo dýkou na měkké podložce. Pokud je v receptu požadován určitý materiál nože, dodržíme to. Sekáme s maximální opatrností a pokud to velikost přísady dovoluje, používáme pouze špičku nože. Pokud přísadu potřebujeme nasušit, nesmíme zapomenout na to, že to trvá alespoň týden, proto s touto rezervou počítáme. Drtíme buď v hmoždíři nebo špičkou čepele nože nebo dýky. V druhém případě počítáme s dostatečně velkým pracovním prostorem, abychom předešli znečištění pracovní plochy souseda. Pokud potřebujeme připravit výluh, a není v receptu uvedeno, jak máme postupovat, držíme se následujících doporučení: - louhujeme při pokojové teplotě, v některých případech při vyšší teplotě, avšak vždy pod bodem varu - čím déle louhujeme, tím kvalitnější výluh získáme, obvykle stačí jeden až dva týdny - základ pro výluh volíme podle charakteru výsledného lektvaru - pro většinu lektvarů pro vnější použití se výborně hodí roztok alkoholu (zvlášť jedná-li se o bylinné směsi), pro masti můžeme využít rostlinné oleje (zvlášť vnodný je lněný nebo olivový) nebo másla (například kakaové máslo), dobře nám poslouží i živočišné tuky, pro lektvary vnitřní používáme (není-li v receptu uvedeno jinak) téměř výhradně vodu Vaření: V receptu rozlišujeme mezi pojmy „necháme povařit“ – necháme lektvar probublávat příslušně dlouhou dobu a „necháme projít varem“ – počkáme, až se začnou na povrchu tvořit bublinky a pak hned odstavíme od zdroje tepla.
Lektvar mícháme plynulým pohybem vždy tolikrát a v takovém směru, jak uvádí recept. Uchování: Lahvičky plníme pipetou nebo naběračkou, nikdy se nepokoušíme přelívat do nich lektvar přímo z kotlíku. U lahviček s korkovou zátkou neplníme až po okraj, aby lahvička při uzavírání nepřetekla. Pamatujeme však na to, že čím méně vzduchu v nádobce zůstane, tím pomaleji se nám lektvar bude kazit. U nestálých, jedovatých nebo leptajících lektvarů VŽDY použijeme ochranné rukavice. Při skladování lektvarů pamatujeme na to, že nejlépe jim bude na temném a suchém místě.
6. Receptář základních lektvarů V této kapitole si povíme, jak připravovat jednotlivé lektvary. Je nanejvýš nutné používat správné přísady a přesně dodržovat postup.
BLÁBOLIVÝ LEKTVAR Kategorie: Vnitřní lektvar. Přísady: ropuší jazyk, výluh z dvaceti hluchavek půlnočních, chlup dlaždičouna, nehet ghúla Příprava: Výluh v kotlíku ohřejeme na 89°C. Teplotu stále pečlivě kontrolujeme! Šestkrát zamícháme po směru hodinových ručiček (lektvar by měl postupně dostávat růžový nádech) a přidáme chlup dlaždičouna. Dvě minuty počkáme a nastrouháme do směsi nehet ghúla. Po uplynutí této doby by již měl obsah kotlíku nabývat sytější oranžové barvy. Zamícháme pětkrát po směru hodinových ručiček a při páté obrátce vložíme celý ropuší jazyk a vyčkáme dalších pět minut. Pokud je lektvar správně připravený, měl by teď být bezbarvý, stejně jako voda. Efekt: Po vypití účinné dávky dvou doušků člověk jednu hodinu mluví samé nesmysly. Varování: Pokud byl lektvar špatně připraven, může se z postiženého stát doživotní pěvec opery, pokud mu není přibližně do deseti minut podán protijed. Účinek tohoto lektvaru neutralizují: dva doušky Uklidňujícího lektvaru.
ČISTÍCÍ LEKTVAR Kategorie: Vnější lektvar. Přísady: 3 kapky dračí krve, houba čistivka, lžička švábích očí, včelí vosk Příprava: Pár minut před přípravou namočíme do vody houbu čistivku, která by vodu měla zbarvit do modra. Až se tak stane, houbu vyjmeme, do kotlíku slijeme vodu, ve které jsme ji namáčeli a přidáme tři kapky dračí krve. Pomalu zahříváme až lektvar dosáhne teploty těsně pod bodem varu (pokud nemáme teploměr, poznáme to podle toho, že se ode dna kotlíku začnou uvolňovat malé bublinky páry a lektvar nabude sytějšího odstínu modré). Přidáme švábí oči, uvedeme do varu a necháme
mírně probublávat půl dne. Pro lesklý efekt můžeme přidat trochu vosku (čím víc ho dáme, tím víc lesku získáme, zase se nám ale s lektvarem bude hůře pracovat). Správně uvařený lektvar by po vychladnutí měl být světlounce modrý. Efekt: Univerzální čistidlo, zabírá na méně odolné skvrny, všechny druhy povrchů, vypere prádlo, atd. Musíme však mít na paměti, že se nevyrovná profesionálně vyráběným čističům a práškům. Použití: Na skvrny nanášíme přímo, po chvíli působení buď necháme zaschnout nebo setřeme hadříkem. Pro praní, na mytí podlah, nádobí apod. přiléváme malé množství do vody.
NADOUVACÍ LEKTVAR Kategorie: Vnější lektvar. Přísady: lžička kořen hiurt, listy a nektar nadouvavky podivné, kost karkulinky Příprava: Do kotlíku nalijeme nektar nadouvavky podivné a kostí karkulinky lektvar neustále (!) mícháme. Postupně přihodíme hrstku listů nadouvavky. Přidáme lžičku nahrubo nastrouhaného kořene hiurt. Důkladně zamícháme. Poté necháme lektvar 20 minut vařit a mezitím rozdrtíme kost karkulinky, kterou jsme doteď míchali. Lektvar necháme vychladnout a poté nadrcenou kost přisypeme. Lektvar opět přivedeme k varu a necháme vychladnout. Poté na lektvar sešleme vykrmovací kouzlo. Správně uvařený lektvar by měl být růžový. Efekt: Když obsahem jednoho flakónku polijeme předmět, pětinásobně se zvětší. Nepoužíváme na lidi ani zvířata. Účinky tohoto lektvaru neutralizuje: Splaskávací lektvar ve stejném množství jako jsme použili Nadouvacího lektvaru.
SLUNEČNÍ LEKTVAR Kategorie: Vnější lektvar. Přísady: vylisované srdce bludníčka, mléko fialové krávy, sušené listy svítivky ovíjivé Příprava: V litru mléka fialové krávy necháme vylouhovat srdce bludníčka a sušenou svítivku. Slijeme do kotlíku a uvedeme do varu. Po 30 minutách odstavíme z ohně a aplikujeme na lektvar kouzlo Lumos. Efekt: Vydává velmi intenzivní světlo po dobu až jednoho týdne, používá se jako náplň do lamp, výborné také jako cestovní svítilna. Varování: Při špatném postupu přípravy je slabě výbušný.
SPLASKÁVACÍ LEKTVAR Kategorie: Vnější lektvar. Přísady: kořen hiurt, detraxa gier, chlup kluběnky, pampeliškový výluh, litr vody
Příprava: Na mírném ohni přivedeme k varu litr vody. Poté přidáme výluh z pampelišek a okvětní lístky z jedné detraxy gier. Dvanáctkrát zamícháme proti směru hodin a přidáme jeden středně velký nastrouhaný kořen hiurt. Necháme dvacet minut povařit na mírném ohni, dokud lektvar nezhnědne a vhodíme jeden chlup kluběnky. Po vychladnutí necháme deset minut odstát, dokud nedostane lektvar nažloutlou barvu. Efekt: Obsah jednoho flakónku tohoto lektvaru až pětinásobně zmenší předmět. Nepoužívá se na lidi ani zvířata. Účinky tohoto lektvaru neutralizuje: Nadouvací lektvar ve stejném množství jako jsme použili Splaskávacího lektvaru.
UKLIDŇUJÍCÍ LEKTVAR Kategorie: Vnitřní lektvar. Přísady: 2 celé detraxy gier, špetka prášku z rohu jednorožce, výluh z mateřídoušky, dvě kapky rosy, lžička medu Postup: Do půl litru vody nasypeme špetku prášku z rohu jednorožce a necháme dojít varu. Poté přidáme dvě celé detraxy gier a zamícháme dvakrát po směru hodinových ručiček. Lektvar by teď měl být světle zelený. Necháme dvě minuty vařit a vmícháme výluh z mateřídoušky. Zamícháme pětkrát po směru hodinových ručiček, lektvar teď bude žlutý a necháme jej tři minuty vařit. Poté přidáme dvě kapky rosy, necháme pět minut vařit a odstavíme. Vmícháme lžičku medu. Lektvar je nejlépe podávat hned po uvaření, kdy má nejvyšší účinost; je ale možné jej užívat i studený, kdy změní svou barvu ze zlatavé na světle hnědou. Voní po mateřídoušce a medu. K zakoupení jsou také například čokoládové bonbóny, které tento lektvar obsahují. Použití: Dospělému do teplého nápoje přimícháme sedm kapek, dítěti čtyři. Efekt: Po vypití ze člověka spadne napětí a dojde k celkovému uvolnění. Používá se při stresu a problémech se spánkem. Ovšem pozor, lze si na něm vypěstovat závislost, proto by neměl být používán příliš často. Při požití příliš velké dávky může dojít k celkovému utlumení, kdy je třeba podat jeden doušek Životabudiče. Účinky tohoto lektvaru neutralizuje: Životabudič ve stejném množství, v jakém byl podán Uklidňující lektvar.
ZÁKLADNÍ LEKTVAR NA LÉČBU KOŽNÍCH POTÍŽÍ Kategorie: Vnější lektvar. Přísady: 200g sušených kopřiv, 2 – 4 hlemýždě (podle velikosti), 3 dikobrazí ostny, menší hrst rozdrcených hadích zubů Příprava: V kotlíku necháme rozvařit kopřivy (měly by mít téměř kašovitou konzistenci), přidáme předem podušené hlemýždě a hadí zuby. Pět minut vaříme a poté odstavíme z ohně (barva bude žlutozelená). Vložíme dikobrazí ostny a lektvar necháme vychladnout. Pozor musíme dát zejména na
správnou hmotnost kopřiv a na to, abychom dikobrazí ostny vložili až po odstavení z ohně! Správně uvařený lektvar by měl mít tmavě zelenou barvu. Efekt: Léčí drobné až středně těžké kožní vady jako jsou vředy, akné, modřiny, škrábance nebo lehčí vyrážky. Použití: Potíráme postižené místo dokud problém nevymizí. Pokud se tak nestane do několika dnů, vyhledáme pomoc lékouzelníka. Varování: Při vypití lektvar způsobuje silné nevolnosti. Pokud je lektvar špatně připravený a přesto je aplikován na kůži, bude postižené místo pálit a mokvat. Pokud lektvar nezabere nebo dojde k některému z výše uvedených příznaků, je nutné vyhledat lékouzelníka nebo kouzelnou lékárnu, kde bude rozhodnuto o dalším postupu.
ZKRÁŠLOVACÍ LEKTVAR Kategorie: Vnitřní lektvar. Přísady: Čtyři kapky dida glau, jedna kapka jiř soldu, 3 lístky will ynojo, cca půl unce krájeného kořene phoyer, cca deci murtlapy heln, 8 kousků astro khilu, 4 lístky dimitri westaf Příprava: Do kotlíku nalijeme asi 3 dcl vody, zapálíme pod ním a přidáme čtyři kapky dida glau. Nyní oheň ztlumíme a za tři až čtyři minuty přimícháme kapku jiř soldu a vhodíme tři lístky will ynojo. Poté, co lektvar změní barvu a ztmavne, přimícháme asi půl unce najemno nakrájeného kořene phoyer. Šestkrát zamícháme v protisměru hodinových ručiček a necháme deset minut vařit na mírném ohni. Poté přilijeme murtlapu heln a ihned poté, co nejrychleji, přidáme osm kousků astro khilu. Důkladně zamícháme proti směru hodinových ručiček. Přidáme čtyři lístky dimitri westaf a zamícháme, opět protisměru hodinových ručiček. Odstavíme lektvar a uhasíme oheň. Pokud se původně bílá pára nad lektvarem změní na sytě červenou, znamená to, že se lektvar povedl. Lektvar sám by měl být bílý. Efekt: Správně uvařený lektvar zdokonaluje rysy a tvar obličeje a maskuje nedostatky. Vydrží působit 24 hodin.
ZPOMALOVACÍ LEKTVAR Kategorie: Vnější lektvar. Přísady: roh jednorožce, prášek z třaskavých světlušek, dračí kůže, roh lidožravého dvourožce, půl litru vody Příprava: Na dno kotle položíme kus dračí kůže, zalijeme půl litrem vařící vody a přidáme lžičku prášku z třaskavých světlušek, půl lžičky drceného rohu jednorožce a půl lžičky rohu lidožravého dvourožce. Necháme vychladnout, znovu přivedeme k varu a použijeme na lektvar kouzlo Impedimentus. Pak slijeme do lahvičky. Lektvar by měl mít barvu ranní oblohy. Efekt: Při rozbití lahvičky a vylití lektvaru na jakoukoliv bytost či zvíře dojde ke zpomalení (jako u kouzla Impedimentus), což vydrží jednu hodinu. Pokud je lektvar špatně uvařen nebo jej použijete víc než jedno deci, efekt zpomalení vytrvá po celý jeden týden.
Účinky tohoto lektvaru neutralizuje: jeden doušek Zychlovacího lektvaru.
ZRYCHLOVACÍ LEKTVAR Kategorie: Vnitřní lektvar. Přísady: roh jednorožce, roh lidožravého dvourožce, dračí kůže, prášek z třaskavých světlušek, gepardí dráp, 3 dcl vody Přípava: Vezmeme kus dračí kůže velký jako střed kotlíku a položíme ji do něj. Potom kůži posypeme PŘESNĚ V TOMTO POŘADÍ: půl špetkou drceného rohu dvourožce, dvě špetky rozemletého rohu jednorožce a jednu špetku prášku z rozemletých třaskavých světlušek. Přilijeme 3 dcl vody a přivedeme k varu. Necháme hodinu vařit a poté přidáme rozemletý gepardí dráp. Lektvar by teď měl mít fialovou barvu a mělo by se z něj trochu kouřit. Efekt: Lektvar je možné použít jen na člověka. Dva doušky pětkrát až desetkrát zrychlí váš pohyb po dobu dvou hodin. Ovšem spolu s užíváním se zkracuje doba působnosti, například po dvou letech užívání už jedna dávka lektvaru člověka zrychlí jen na deset minut. Dlouhodobé užívání není doporučeno. Při požití velké dávky může dojít ke zrychlení po dobu jednoho týdne, což je pro organismus velice vyčerpávající. Tento lektvar neutralizuje: dávka Zpomalovacího lektvaru závislá na množství požitého lektvaru.
ŽIVOTABUDIČ Kategorie: Vnitřní lektvar. Přísady: 1 dcl vody z lesní studánky, list z vrby mlátivé sebraný o úplňku, 2 dcl odvaru z 10 okvětních plátků vlčího máku, 2 žabí oči, 2 dcl rozmačkaných zelených hroznů, dvě špetky soli Příprava: Odvar z vlčího máku uvedeme do varu a přidáme do něj žabí oči a list z vrby mlátivé. Důkladně promícháme a vlijeme šťávu z hroznů. Dolijeme vodou ze studánky. Mícháme tak dlouho, dokud nedostaneme hustou červenou směs. Poté můžeme odstavit z ohně a přihodit dvě špetky soli. Hotový lektvar se musí před použitím nechat nejméně dva dny uležet. Efekt: Dokáže na několik hodin zahnat únavu. Ale pozor, při častém používání je silně návykový! Použití: Dávkuje se po kapkách podle věku a tělesné hmotnosti. Dospělý kouzelník si může dát do čaje 7 kapek, mudla však snese jen 4, stejně jako děti. Při předávkování hrozí po 24 hodin silná malátnost nebo hluboký spánek. Účinek tohoto lektvaru neutralizuje: Uklidňující lektvar ve stejném množství, v jakém byl podán Životabudič. V této kapitole si osvětlíme, s jakými přísadami v lektvarech v této učebnici pracujeme.
7. Slovníček přísad Astro hilu
Drápy leoparda nundu (obří druh leoparda). Bludníček Menší tvor, který láká pomocí své lucerny zbloudilé pocestné do pasti. Do lektvarů se používá zvláště jeho srdce a jedná se o poměrně mocnou a nebezpečnou přísadu, je tedy potřeba dávat při jejím použití pozor. Čistivka Mořská houba béžovooranžové barvy. Používá se buďto usušená nebo skladovaná v mořské vodě. Detraxa gier Sedmikrásce podobná bylina. Od sedmikrásky ji liší odlišnosti ve tvaru listů a také nažloutlé zabarvení. Stonek obsahuje vzácnou červenou tekutinu, kterou můžeme do lektvarů použít v syrovém stavu, vhodnější je ale z detraxy udělat odvar, aby nebyla až příliš silná. Dido glau Voda z pramene v Indických horách. Dikobraz Hlodavec s dlouhými bodlinami. Právě ty se do lektvarů přidávají nejčastěji. Dimitri westaf Označení pro lístky lilie rostoucí v Koreji a Japonsku. Dlaždičoun Stvoření podobné přerostlé fretce, která ale umí mluvit – převážně ze sebe chrlí vulgární fráze. Zdržuje se hlavně v podzemí na území Británie, Irska a Severní Ameriky. Nejčastěji používáme jeho chlupy. Drak Z draka používáme hned několik přísad a nutno říct, že se všechny dají považovat za vzácné, protože je obtížné je získat. Nejznámější a nejvíce používaná je dračí krev, dále pak dračí kůže, zuby nebo drápy. Použít můžeme v podstatě jakýkoli druh draka, obecně se má za to, že čím vzácnější drak, tím účinnější přísada, ale ve skutečnosti tento rozdíl docení jen opravdoví lektvaroví mistři. Fialová kráva Jedná se o speciálně vyšlechtěný druh skotu, který žije v horách. Mívá nafialovělý až sytě purpurový odstín srsti. Do lektvarů se nejčastěji používá její mléko, můžeme se ale setkat i s lektvary, které využívají její srst nebo prášek z namletých kopyt. Gepard Kočkovitá šelma. Nejčastěji se používají její zuby, drápy, ale vzácně také krev nebo kůže.
Ghúl Ghúl je slizké odpudivě vypadající stvoření sídlící ve stodolách nebo na půdách kouzelníků. Není nijak zvlášť nebezpečný, jeho přítomnost ale může být obtížná. Do lektvaru používáme většinou jeho nehet, někdy také chlupy. Had Z hadů se v lektvarářství užívá téměř vše. Od kůže, přes zuby a oči až po krev a maso. Některé lektvary vyžadují speciální druh hada, obvykle na něm ale příliš nezáleží. Hluchavka půlnoční Druh hluchavky, který se objevuje pouze za úplňku, kdy je také jediná možnost ji sebrat. Její výskyt není nijak vzácný, ale roste spíše osamoceně, nevytváří velké trsy jako její nekouzelné příbuzné, proto může chvíli trvat, než se podaří sehnat dostatečné množství této bylinky. Bezpečně ji poznáme podle toho, že ve tmě vydává jemnou namodralou záři a obvykle někde v její blízkosti uvidíme růst borovice, jejichž společnost má ráda. Hroznové víno Používá se buď šťáva (obvykle jako základ lektvaru) nebo celé hrozny v sušené podobě. Pokud si recept nevyžaduje nějakou speciální odrůdu, použijeme světlé bobule. Jednorožec Zvíře podobné bílému koni s rohem na čele, ze kterého se používá téměř vše a také je téměř vše vzácné. Jednak proto, že jednorožci se už vyskytují na málo místech na světě, ale hlavně proto, že většinu přísad můžeme získat jen tak, že jednorožce zabijeme. Výjimkou jsou žíně a roh, který po čase jednorožci opět doroste. Jiř sold Vývar z bambusových výhonků. Kluběnka Nejvíce ze všeho jsou podobné chlupaté hořčičně zbarvené kouli. Díky svojí nenáročnosti na chov jsou nejen velice oblíbeným mazlíčkem, ale také se s nimi experimentuje v nejrůznějších odvětvích magie. Do lektvarů se nejčastěji přidává její srst. Kořen hiurt Tvarem připomíná bramboru, ale je kulatější a pravidelnější. Má světle zelenou barvu s drobnými tmavě zelenými skvrnami. Používáme v čerstvém i sušeném stavu. Kořen phoyer Vzhledem připomíná o něco sytěji zbarvenou mrkev. Výrazný rozdíl uvidíme po rozříznutí – vevnitř je velmi světlý až bílý.
Lidožravý dvourožec Lidožravý dvourožec se nejvíce podobá koni s mufloními rohy. Má velmi tmavě modrou srst, jejíž chomáčky se používají jako afrodisiakum. Nejvíce jsou na něm ceněny jeho rohy, které mají vysoce magické účinky. Lidožravý dvourožec je, paradoxně k názvu, nesmírně krotké zvíře. Má však krvavě rudé oči, takže vypadá poněkud démonicky. Existují legendy, které praví, že své červené oči mají dvourožci proto, že požírají turisty, kteří zabloudí až do vysokých hor, kde dvourožci žijí. Med Med v lektvarářství zůstává poněkud spornou přísadou. Jsou lektvary, které využívají některé z jeho léčivých účinků, ale do dalších se přidává jen pro zlepšení chuti (je ze sladidel nejvhodnější pro tělo), což ale mnohdy vyžaduje úpravu postupu, pokud chceme zachovat plný účinek lektvaru. Někteří kouzelníci ho proto zatracují, jiní na něj zase nedají dopustit. Murtlapa heln Tekutina z vajíček okamie (dvounohý opeřený a okřídlený tvor s hadím tělem), která slouží k výživě plodu. Svítivka ovíjivá Rostlina podobná břečťanu (avšak výrazně menší), jejíž květy po několik dní svítí teplým bílým světlem. Zvláštní na ní je, že po odkvětu mateřská rostlina uhyne a ze vzniklého semene vyroste zcela nová svítivka. Dá se poměrně dobře pěstovat ve skleníku, v přírodě ji najdeme obzvláště v hlubších lesech, kde parazituje na kůře stromů. Třaskavá světluška Na první pohled k nerozeznání od ostatních světlušek, ale při delším pozorování zjistíme, že jí od zadečku čas od času odlétne sprška jisker. Obrazně můžeme říct, že jí zadeček vybuchuje nebo třaská. Je to dáno vzácnou látkou, kterou umí vyrobit jen několik málo živočichů, proto je velmi oblíbenou a takřka nenahraditelnou součástí mnoha lektvarů. Najít ji můžeme především na loukách, které jsou jí každé léto plné. Vrba mlátivá Vzácný strom rostoucí mimo jiné i na pozemcích Bradavické školy. Poznáme ji poměrně snadno podle toho, že bez varování napadá cokoli a kohokoli, kdo se dostane příliš blízko k ní. Používáme z ní hlavně listy, ale také kůru a velmi vzácně i květy. Můžeme užít i vrbu bílou, ale mlátivá je mnohonásobně účinnější. Will ynojo Sušené lístky šeříku rostoucího v Koreji, Číně a Japonsku. Žába Žáby se ukázaly jako velmi vděčnou přísadou do mnoha lektvarů. Obzvláště oblíbené jsou ropuchy. Pokud jde o druh žáby, pokud recept neříká jinak, orientujeme se spíše podle velikosti a vlastních
sympatií. Pozor však musíme dát na jedovaté druhy žab, které by mohly zcela změnit charakter lektvaru. Používáme prakticky všechny části těla.
8. Otázky k zopakování 1. Jaký je rozdíl mezi odvarem a výluhem? 2. Vyjmenujte a krátce popište alespoň čtyři z technik přípravy lektvarů. 3. Shrňte dvaceti slovy bezpečnostní zásady při přípravě lektvarů. 4. Krátce popište všechny čtyři kategorie lektvarů, ke každé přidejte jeden příklad konkrétního lektvaru. 5. Vyjmenujte druhy přísad a ke každému uveďte dvě konkrétní přísady. 6. Jaké vzácné přísady znáte? 7. Zopakujte si přípravu všech probraných lektvarů. 8. Jak dělíme lektvary? 9. Jaké druhy kotlíků znáte?
Obsah 1.
Základní pojmy .................................................................................................................................... 2
2.
Bezpečnost práce .................................................................................................................................... 2
3.
Základní rozdělení lektvarů ..................................................................................................................... 3
4.
Dělení přísad ........................................................................................................................................ 3
5.
Magické přísady .................................................................................................................................... 5
6.
Receptář základních lektvarů .................................................................................................................... 8
7.
Slovníček přísad .................................................................................................................................. 12
8.
Otázky k zopakování ............................................................................................................................ 16
Úvod Drazí studenti, následující část učebnice je věnovaná pro starší ročníky studentů školy- od 3. ročníku. Zde se jedná již o lektvary pro pokročilé. Samozřejmě zájem o samostudium chápu, přesto je důležité upozornit, že následující lektvary studenti nedokáží sami připravit. V tomto pokračování se seznámíte snad s těmi nejzajímavějšími poznatky z oblasti lektvarů. Naučíte se, jak pracovat s jedy, protijedy a školními obědy. S těmi posledními však doporučeji pracovat nanejvýš opatrně, nikdy nevíte, co v nich je. Jak řekl slavný experimentátor na poli lektvarů Blemcokaz Matlavý: „Ke studiu lektvarů jest zapotřebí vůle ocelová a zadnice olověná.“ Přeji vám tedy pevné zdraví v místech, kde se tělo setkává se židlí. A doufám také, že na rozdíl od něj neskončíte jako potrava pro své vlastní oživlé experimenty.
1. Pravidla kombinace lektvarů V této kapitole se seznámíme s tím, jaká pravidla je nutné při smíchávání lektvarů dodržovat. Pokud má někdo pocit, že se obejde bez nich, měl by si urychleně rezervovat místo na hřbitově. Pravidlo teploty nám říká, že nelze kombinovat lektvary zastudena. Nejnižší teplota, při které je možno kombinaci provést, je 35 stupňů Celsia. Výjimku z tohoto pravidla tvoří pouze lektvary s dlouhou dobou zrání, které by zahřívání mohlo znehodnotit. Maximální teplota dosud není stanovena. Teorie hustoty nám říká, že řidší lektvar vždy přiléváme do lektvaru hustšího. V opačném případě by nám mohl lektvar z kotlíku vystříknout, což by například u jedu či kyseliny nebylo nic příjemného. Zásada postupného míchání nás nabádá, abychom při kombinaci lektvarů nikam nespěchali. Postupně přiléváme, pokud možno a není-li uvedeno jinak, tak ideálně za stálého pomalého míchání. Je také důležité rovnoměrně rozlít nově přidávaný lektvar po celé hladině kotlíku. Pravidlo postupu hovoří o tom, že přiléváme vždy lektvar s méně náročným postupem přípravy do toho, jehož příprava je komplikovanější; jinak řečeno, lektvar, jehož příprava obsahuje méně kroků, přiléváme do lektvaru, jehož příprava obsahuje kroků více. V případě tohoto pravidla se ale velice často dostaneme do konfliktu s teorií hustoty, a proto je bezpodmínečně nutné vědět, že teorie hustoty má před pravidlem postupu vždy přednost. To znamená, že toto pravidlo přichází na řadu jen ve chvíli, kdy spolu mísíme dva stejně či velmi podobně složité lektvary. Efektivita výsledku bude o dost vyšší, pokud výchozí lektvary mají podobné složení. Nesourodé lektvary se kombinují poměrně špatně, ošemetná je také kombinace dvou podobně silných lektvarů. Existují i lektvary, jejichž účinek by se zkombinováním vyrušil, pokud by vám rovnou nevybouchly. Velice nerady se v tomto ohledu mají jedy, které na sebe reagují velice agresivně. Pokud jste se rozhodli tuto radu ignorovat, odpočívejte v pokoji.
2. Nauka o jedech
Co je to jed? Toxikón - řecké slovo jed, do této kategorie látek patří všechny látky, které mají výrazný škodlivý účinek na organismus již při malých dávkách. Toxikologie - věda o jedech, zabývající se nežádoucími bilogickými vlastnostmi látek. Za zakladatele toxikologie je považován Paracelsus, jeden z nejdůležitějších čarodějů 16. století. Dnes se také rozšířil obor ekotoxikologie , která zkoumá jedy v rámci životního prostředí, o něco starší věda je tzv. průmyslová toxikologie , zabývající se toxikologií v oblasti průmyslu. Čarodějové mají zvláštní vědu magitoxikoligii, která se zabývá ochranou a kategorizací čarodějných jedů. Jedy můžeme porovnávat dle 4 základních vlastností: fyzikální - vzhled, pach, hustota, barva, apod. chemické - způsob projevu, reaktivita, apod. biologické - sledování biologických účinků (např.: alergické reakce) čarodějné - nejrůznější účinky kouzel (nečekané samovolné výpady na člověka, sršení jisker, neustálé změny barev) Co je to letální dávka? Toxické účinky každé látky zjišťuje Magitoxilologický obor Ministersterstva Čar a Kouzel pomocí speciálních odhalovacích kouzel. Mudlové k tomuto účelu používají zvířata, což už je u nás nemyslitelné. Míra toxicity se uvádí v tzv. letální dávce , což je dávka smrtelná, označuje se LD50, uvádí se v gramech, nebo miligramech na 1 kilogram živé hmotnosti. Číslo 50 značí, že při požití daného množství látky uhyne 50% živých organismů a 50% přežije. Pro jeden organismus to tedy znamená smrt. (např.: Ethanol - LD50=21g • kg-1) Může se objevit případ, kdy je pro určitého jedince nebezpečná dávka látky, která je obecně pokládána za bezproblémovou. Takovému jevu se říká alergie. V čarodějném světě se s ní málo kdy stekáte, neboť alergie jsou ve velké většině odstraňovány hned po narození. O vynález lektvarů způsobujících odstranění alergií se zasloužil slavný magizoolog a magitoxiolog profesor Grant Edley. Dělení jedů Podle původu: - jedy přírodní - jedy uměle vytvořené, nepoužíváme je do lektvarů! Podle skupenství: - pevné jedy - kapalné jedy - plynné jedy
Podle vniknutí jedu do organismu: - vdechnutím - styk s kůží - požití - přímé vniknutí do krve Podle účinku: - jedy napadající nervový systém - jedy napadající oběhový systém a srdce - jedy napadající jednotlivé orgány - jedy způsobující změnu vlastností krve - jedy způsobující poškození kůže Podle doby působení: - okamžitě působící - postupně působící - dlouhodobě působící Nyní krátce rozvedeme dělení jedů podle původu: Přírodní jedy * mikrobní - nejjedovatější je botolinustoxin, vyskytující se v otevřených a špatně skladovaných paštikách. * rostlinné - bývají méně jedovaté, než mikrobní toxiny. Hojně se vyskytují například v houbách (falloidin, muskarin). * živočišné - jedy, které používají zvířata ke své obraně. (Např.: chřestýš - crotalustoxin, ropucha bufotoxin.) Průmyslové jedy Průmyslové jedy se nazývají pesticidy. Jsou vyráběny za účelem ničení různých škůdců, jsou to biologicky aktivní látky, které brání účinku nejrůznějších škůdců a snižují jejich životnost. Většinou se jedná o přímý zásah do jejich metabolismů. Rozdělení pesticidů: 1. baktericidy - jsou zaměřeny na ničení bakterií, jde v podstatě o antibiotika, např. penicilín
2. fungicidy - proti houbám, různé druhy antimykotik 3. herbicidy - proti plevelům, např. Travex, blokuje hemoglobin, při požití může následně dojít k selhání funkce ledvin. 4. kyseliny - při požití dochází ke ztuhlosti pohybového ústrojí, pocity žízně, ochrnutí respiračního systému, následně udušení. 5. insekticidy - proti hmyzu, halogen-uhlovodíky, mají vliv na nervovou soustavu, při požití dochází k poškození jater, vznik dermatóz, dále organofosfáty např.: paration, fosfanion, jsou velmi jedovaté, při požití dochází k ochrnutí nervové soustavy. 6. akaracidy - proti roztočům 7. neumaticidy - proti červům, jde o antihelmetika (z chem. hlediska se jedná o sloučeniny antimonu) 8. moluskicidy - proti hlemýžďům a měkkýšům 9. rhodenticidy - proti hlodavcům, např. kumariny, mají vliv na nervový systém hlodavců, ti se mezi sebou začnou kousat, zraní se až do krve, přičemž je zabráněné srážení krve a tudíž vykrvácejí.
3. Přehled nejznámějších přírodních jedů Rostliny na rostlinách může být jedovaté snad cokoliv – listy, stonek, kořeny, plody, květy... Některé jsou tak důmyslné, že jsou jedovaté už na pouhý dotyk. Každopádně, pro nás jsou důležité ty části rostlin. Když je používáme jako přísady do lektvarů, tak je nejlépe je použít čerstvé. A pokud chceme co nejvíce jedu, pak je nejlepší jednotlivé části rozmačkat, aby z nich mohlo do lektvaru vytéct co nejvíce šťávy s jedem. (Hyoscyamus niger) Nepříjemně páchnoucí bylina se špinavě žlutými květy s tmavě fialovými žilkami. Jedovatá je celá rostlina, nejvíce její kořen. Otrava se projevuje skoro stejně jako u rulíku zlomocného. SMRTELNĚ JEDOVATÁ BYLINA Bolehlav plamatý (Conium maculatum) Bylina, který dorůstá až 2,5 m. Má charakteristický zápach po myšině. Můžete ji najít snad na každém kontinentu. Nejvíce jedovaté jsou z ní plody a nejméně kořen. Sušením se snižuje obsah jedovatých látek. Při otravě dochází k obrně kosterního svalstva a později se dostavuje zástava dechu. V kombinaci s dalšími přísadami se z něj dá vyrobit velmi účinný smrtící lektvar. Ďáblík bahenní (Calla palustris)
Bíle kvetoucí rostlina, která patří mezi ohrožené druhy. Jedovatá je celá. Vařením nebo sušením dochází ke ztrátě jedovatých účinků, proto přidáváme do zchladlých lektvarů až na závěr, pokud vyrábíme jed. Durman obecný (Datura stramonium) Rostlina s bílými nebo světle fialovými trubkovitými květy. Má nepříjemný zápach a je SMRTELNĚ JEDOVATÁ. Smrt nastává v těžkém bezvědomí, pokud není zahájena protiléčba. Do lektvarů se obvykle přidává stonek, nakrájený nebo rozmačkaný a také drcená semínka, méně obvyklé jsou lektvary s přidáním kořenů. Kýchavice černá (Veratrum nigrum) Kriticky ohrožená rostlina, která páchne po shnilém ovoci a má černě purpurové až tmavě fialové květy velké max. 1cm. Otrava se projevuje už při pouhém nadýchání prášku z kýchavice, který je také používán při výrobě jedů. Smrt nastává zástavou dechu a srdce a to asi za 3 až 12 hodin po požití samotného prášku, může být rychlejší nebo pomalejší podle toho do jakého lektvaru je použit. Oměj šalamounek (Aconitum plicatum) Je až 1,5 m vysoká rostlina s chlupatými květy modré až modrofialové barvy. Patří mezi ty jedovatější byliny. K přípravě lektvarů se používají listy a hlízy. Jedovaté houby Smrtelně jedovaté: například muchomůrka zelená. Houby způsobující otravu: například muchomůrka červená nebo límcovka měděnková. Zvířata Zvířata používají svůj jed k obraně nebo lovu. Většinou jde o kousnutí nebo plivnutí. Hadi: Jed vstřikují prodlouženými zuby. Nejsilnější jed má had zvaný taipan. Dále si zapamatujme kobru indickou, mambu černou, bojgu hnědou či zmiji obecnou a mořské hady; ti jsou jedovatí všichni. Ještěři: Zde zejména korovec jedovatý a korovec mexický, dále varan komodský. Do lektvarů získáváme jejich sliny. Pavouci: akromantule, sklípkani. Do lektvarů získáváme jejich sliny. Některé druhy štírů. Pralesnička strašná, jedovatá žába.
Jed vznikající na kůži jihoamerických žab je prudce jedovatý!
4. Základní protijedy V této kapitole se podíváme na základní protijedy. PROTIJED UŠTKNUTÍ (UNIVERZÁLNÍ) Kategorie: Vnitřní lektvar. Přísady: výluh z mandragory, 2 dcl krysího tonika, 2 listy pelyňku, 10 kapek dračí krve, 5 slz fénixe, špetka nastrouhaného rohu jednorožce, pět kapek jedu hada či pavouka, který pacienta pokousal. Příprava: do kotlíku nalejeme čerstvé krysí tonikum a uvedeme ve var. Přidáme deci výluhu z pěkřínu a opět přivedeme k varu za stálého a pomalého míchání proti směru hodinových ručiček. Jakmile změní barvu eltvar do ruda, v okamžiku přidáme nastrouhaný roj jednorožce a zamícháme pětkrát po směru ručiček. Necháme přesně jednu minutu odstát a sundáme kotlík z ohně. Přikalené pomalu dračí krev a slzy fénixe. Jakmile lektvar změní barvu do černa přidáme jedn z hada či pavouka, který pacienta pokousal. Jakmile lekvar změní barvu na čirou, můžeme pacientovi podávat. Účinek: pomáhá ve většině případech uštknutí a pokousání pavoukem. Důležité je opravdu mít jed daného tvora, pokud tak není, lektvar nebude účinkovat a spíše urychlí smrt pacienta. ODVAR Z MANDRAGORY Kategorie: Vnitřní lektvar. Přísady: kořen mandragory Příprava: Nastrouhaný celý kořen dospělé přesazené mandragory nasypeme do litru vroucí vody a povaříme jednu hodinu. Přidáme deset listů mandragory a povaříme ještě jednu minutu. Zamícháme desetkrát proti směru ručiček a následně patnáctkrát po směru ručiček a odvar přecedíme tak, aby nám zbyla jen zelenkavá čirá tekutina. Účinek: pomáhá při zkamenění, účinkuje na silné bolesti hlavy a v některých případech účinkuje i na hadí uštknutí a pavoučí pokousání. BEZOÁR Kde se vytvářejí: v předžaludcích, žaludcích i střevech nejčastěji přežvýkavců Vzhled a složení: většinou se jedná o kulovité útvary, jejichž základem jsou nestravitelné části potravy jako větévky, pryskyřice, srst olizovaná a spolknutá s potravou apod. Nejprve jsou vláknité, ale časem se díky pohybu žaludečních stěn zakulatí nebo získají mírně válcovitý tvar. Na tomto základu se usazují další organické složky a anorganické soli, z nichž se uvolňuje vápník, který vytvoří na povrchu tělesa pevný hladký povlak. V našich podmínkách jsou tyto kameny velikosti čočky až holubího vejce, někdy je jich i několik. Původ názvu: bezoár vznikl z perského slova bazahar, což znamená protijed. Bezoárový kámen se v Orientu pokládá za látku, která má magickou a léčivou moc
Působí jako velice silný protijed proti většině jedů.Je velice vzácný. Historie: - sahá až do pravěku, kdy se vnitřnosti zvířat (ale někdy i lidí) pokládaly za zdroj božských informací. Ze stavu a z obsahu vnitřností věštili kněží primitivních národů, ale i římští haruspikové, budoucí události. Každý nález bezoárové koule se vysvětloval jako šťastný pokyn božské bytosti. Použití: Roztlučené bezoárové kameny se používají jako lék proti otravám všeho druhu, proti nevolnosti, bolestem, poruchám trávení, proti epilepsii a dokonce proti zlým duchům. Výskyt: nejznámější je koza bezoárová, která v Orientu rozšířená v několika geografických odrůdách, v jejichž orgánech byly často nalézány. Ve střední Evropě jsou dostupnější bezoárové kameny z kamzíka (odtud název kamzičí koule) a především z kozorožce. Vysoká poptávka po nich ohrozila koncem středověku kozorožce téměř vyhubením. O bezoárových koulích kozorožců se tvrdilo, že umožňují průhled zdí a tomu, kdo je nosí u sebe, zabezpečují ochranu proti zranění sečnou, bodnou i střelnou zbraní.
5. Receptář pokročilých lektvarů KRYSÍ TONIKUM Kategorie: Vnitřní lektvar. Přísady: dvacet chlupů z černé krysy, krysí ocásek, krysí očička Příprava: Chlupy krysy vložíme do prázdného kotlíku a na ohni chlupy v kotlíku spálíme na popel. Poté zalejeme třemi deci vody a přivedeme k varu za stálého míchání proti směru ručiček. Jakmile odvar z chlupů zcela zčerná, vhodíme celý ocásek a počkáme dokud se nerozpustí a odvar nezhnědne. Poté v prstech rozmačkáme obě očička a vhodíme do lektvaru. Lektvar zcela zmodrá a zabublá. Jakmile dobublá, odstavíme z ohně a necháme vychladnout. Pak lektvar zrůžoví. Efekt: Léčebný odvar pro krysy, používá se také jako součást některých lektvarů. LEKTVAR NEPOUŽITELNOSTI Kategorie: Vnější lektvar. Přísady: kořen scvrklofíku, odvar úponice jedovaté, sedmikráskové kořínky, kůže z hřímala Příprava: Do odvaru z úponice jedovaté nasypeme nasekané sedmikráskové kořínky a nastrouhanou kůži hřímala. Necháme tři hodiny vařit a přidáme kořen scvrklofíku (celý). Pak necháme hodinu odstát. Efekt: Způsobuje nepoužitelnost hůlky na dobu dvou hodin. Při špatném postupu může hůlka prasknout a být nenávratně poničená. Toto se nedá nijak napravit. LEKTVAR PRO ODHALENÍ STÁŘÍ PŘEDMĚTU Kategorie: Vnější lektvar. Přísady: stonek úponice jedovaté, vlas víly, hipogryfí dráp, slza fénixe
Příprava: Do decilitru vody dáme stonek úponice jedovaté a přivedeme k varu. Poté přidáme vílí vlas a zamícháme třikrát po směru a třikrát proti směru hodinových ručiček. Necháme deset minut vařit, potom přidáme hipogryfí dráp a ztlumíme oheň. Lektvar má teď temně zelenou barvu. Necháme vařit dalších deset minut, pětkrát zamícháme po směru hodinových ručiček a poté přilijeme jednu slzu fénixe. Hned, jak dopadne na hladinu, lektvar by měl začít nabývat medově oranžové barvy. Necháme deset minut vařit odstavíme. Po dovaření a vychladnutí jej nalijeme do fioly, kterou nebudeme zavírat, ale přehodíme přes ni slabou látku, aby se do lektvaru nedostal prach a jiné nežádoucí věci. Fiolu potom dáme na nějaké místo, kde k ní může vzduch a necháme ji měsíc stát. Lektvar vyschne a stane se z něj drolivá hmota. Tu následně vyškrabeme z fioly a rozemeleme na prášek. Skladujeme ve skleněné dóze. Použití: Tento lektvar se používá, když chceme určit stáří nějakého předmětu (nejvíce se uplatní například při ověřování toho, zda jde o originál či falzifikát). Předmět posypeme odhalovacím lektvarem, či spíše práškem a posypané místo se zabarví. Existuje celá barevná škála, která určí s přesností plus mínus deset let, jak starý předmět je. Zabarvení do půl hodiny mizí a nezanechává žádné stopy. LEKTVAR ZAPOMNĚNÍ Kategorie: Vnitřní lektvar. Přísady: odvar z paměťovky (devět lístků paměťovky jasnozřivé, voda, půl lžičky cukru a chlup z mizenky), dvě zrnka kávy, dikobrazí osten a hadí ocásek Odvar z paměťovky: Naplníme kotlík vodou, její množství bude poloviční než množství paměťového lektvaru, které chceme získat. Vodu přivedeme k varu a pak přesně (!) po minutě vzhazujeme celé lístečky paměťovky, pěkně po jednom. Tento postup dodává odvaru sílu. Lístků paměťovky přidáme celkem devět. Poté přidáme půl lžičky cukru, promícháme a odstavíme z ohně. Necháme chvilku odstát, až dokud se po zamíchání neusadí lístečky u dna. Nakonec vhodíme chlup z mizenky a počkáme, až dokud se chlup zcela nerozpustí a odvar nezíská tmavě zelenou barvu. V tu chvíli je zcela hotový. Příprava: V hmoždíři si rozdrtíme na menší kousky zrnko kávy a smícháme ho s nadrobno nakrouhaným hadím ocáskem, až dokud nám nevznikne hmota podobná trusu. Vše to pak vsypeme do kotlíku, kde jsme si už připravili druhou polovinu vody. Maličko promícháme a přidáme dikobrazí osten. V tu chvíli by měl lektvar začít trochu pěnit. Počkáme tedy, až vypění, přilijeme odvar z paměťovky a jako poslední vhodíme do kotlíku zbylé druhé zrnko kávy. V tu chvíli by to mělo maličko začít sršet - nelekejte se ale, tak na dosavadní lektvar účinkuje kofein z kávy. Asi po třech až šesti sekundách to přestane syčet a výsledný světlounce žlutý lektvar je konečně hotový. Efekt: Po vypití zapomenete vše, co se událo v posledních čtyřiadvaceti hodinách. Pokud se budete během vaření lektvaru plně soustředit na jednu jedinou myšlenku, kterou chcete zapomenout, můžete lektvar aplikovat na zapomenutí oné jediné vzpomínky. Ovšem účinek není zaručen a můžete defakto zapomenout cokoli, pokud nejste velice bystrý kouzelník. Varování: Proti tomuto lektvaru neexistuje žádný neutralizující lektvar! Veškeré účinky tohoto lektvaru, ať už vedlejší či nechtěné jsou nezvratné!
MATOUCÍ LEKTVAR Kategorie: Vnitřní lektvar. Přísady: kořen hiurt, dračí šupina, výluh z pelyňku, mločí oko, list vrby mlátičky Příprava: Na dno prázdného kotlíku vhodíme mločí oko a rozmačkáme. Zasypeme nastrouhaným kořenem hiurt a zalijeme dvěma deci výluhu z pelyňku. Povaříme na mírném ohni pět minut a zamícháme sedmkrát proti směru hodin. Rozlomíme dračí šupinu na dvě poloviny a jednu vhodíme do lektvaru, ten by měl změnit barvu na světle zelenou a zasyčet. Poté vhodíme list vrby mlátičky, necháme pět minut odstát a vhodíme druhou půlku šupiny. Lektvar by měl být průzračně modrý. Efekt: Po vypití způsobuje naprostou dezorientaci a pomatené chování po dobu dvou hodin. Při špatném dávkování (maximálně dva doušky) či přípravě způsobuje trvalé poškození řeči a způsobuje koktavost. Účinky tohoto lektvaru neutralizuje: dvakrát silnější uklidňující lektvar v dávce jednoho litru podávaný po deseti minutách celou hodinu. Protinápoj se musí začít podávat do deseti minut po projevení vedlejších účinků či pokud po dvou hodinách přesně nepřestane matoucí utrejch účinkovat. ODHALOVACÍ LEKTVAR Kategorie: Vnější lektvar. Přísady: šťáva ze dvou středně velkých pomerančů, špetka prášku rohu jednorožce, výluh z poupavky jednolisté, hipogryfí dráp, vlas víly Příprava: Ručně vymačkanou šťávu z pomerančů zahřejeme na padesát stupňů a přidáme špetku prášku rohu z jednorožce. Dvakrát zamícháme po směru ručiček a necháme deset minut vařit. Mezitím zahřejeme výluh z poupavky jednolisté na 35°C. Do kotlíku s pomerančovou šťávou přidáme vlas víly, třikrát zamícháme po směru hodinových ručiček a přimícháme výluh z poupavky jednolisté. Ztlumíme oheň a necháme pět minut vařit. Nakonec vhodíme hipogryfí dráp a vypneme plamen. Lektvar by měl mít temně fialovou barvu, po vychladnutí zesvětlá na světle fialovou. Voní po pomerančích. Efekt: Lektvar se používá k odhalení skrytých nápisů či například zviditelnění otisků prstů. Lektvar se obvykle plní do skleněných fiol s rozprašovačem, lze jej ale také nanést na štětec a skrytý text jím potřít. PAMĚŤOVÝ LEKTVAR Kategorie: Vnitřní lektvar. Přísady: šest sovích per, šest hadích oči, listy paměťovky jasnozřivé Příprava: Do deci horké vody natrháme listy paměťovky jasnozřivé a povaříme tak dlouho, dokud nebude voda brčálově zelená a listy zcela rozpuštěné. Poté přihodíme šest hadích očí a zamícháme po směru ručiček sedmnáctkrát. Jakmile odvar změní barvu na fialovou, přihodíme šest sovích per ze sovy ne starší tří let. Lektvar zasyčí a změní barvu na indigovou modř a jeho konzistence bude připomínat kaši. Lektvar necháme vychladnout a pak jej můžeme podávat.
Efekt: Tento lektvar dopomáhá vybavit si zapomenuté vzpomínky. Účinek: Pokud někdo zapomněl nějakou vzpomínku nebo mu byla upravena paměť, tento lektvar pomůže si vzpomenout. Ovšem pozor! Maximální dávka je jen jedna malá lžička a to jednou za rok, jinak hrozí úplná ztráta paměti! Tento lektvar není možno skladovat a poživatelný je jen deset minut. Pak se stává prudkým jedem, proti němuž nepomůže žádný protijed. Pokud má lektvar vedlejší účinky, pomohou proti němu jen dvě kapky veritaséra podané do deseti hodin od prvních příznaků. POSILŇUJÍCÍ LEKTVAR Kategorie: Vnitřní lektvar. Přísady: nadrcené kopyto hipogryfa, prolouhované listy madragory, dračí kůže Příprava: všechny přísady vhodíme do vařící vody a počkáme dokud voda samovolně nevychladne. Přísady nevytahujeme, lektvar je den ode dne silnější a proto je určen k okamžité spotřebě po vychladnutí. Lektvar znovu neohříváme! Pije se studený. Efekt: Používá se proti nachlazení. Pijeme v malém množství. POVZBUZUJÍCÍ LEKTVAR Kategorie: Vnitřní lektvar Přísady: dvě celé detraxy gier, výluh z mateřídoušky, špetka prášku z rohu dvourožce, dvě žabí oči, voda z lesní studánky Příprava: Asi tři decilitry vody z lesní studánky přivedeme k bodu varu a vhodíme dvě celé detraxy gier. Zamícháme dvakrát po směru hodinových ručiček a přidáme dvě rozmačkané žabí oči. Necháme pět minut vařit a přimícháme výluh z mateřídoušky. Lektvar by teď měl být zelenooranžový. Necháme pět minut vařit a přidáme špetku prášku z rohu dvourožce. Lektvar trochu „vybuchne“ a zvedne se z něj oblak oranžového dýmu. Dvakrát zamícháme proti směru hodinových ručiček a odstavíme. Lektvar má teď mléčnou barvu a třpytí se. Efekt: Tento lektvar podporuje schopnost soustředit se, lehce zlepšuje náladu a funguje také proti bolesti hlavy. Účinná dávka je dva doušky. Pozor, je návykový! PROVĚŘOVACÍ LEKTVAR Kategorie: Vnější lektvar. Přísady: kousek rohu jednorožce velký zhruba jako kulička hrášku, hipogryfí dráp, vlas víly, půl litru vody Příprava: Do vařící vody nasypeme rozemletý hipogryfí dráp, přidáme roh jednorožce a počkáme, dokud lektvar nezmodrá. Potom přidáme vílí vlas a vaříme, dokud lektvar nebude zelený.
Efekt: Tento lektvar se používá ke zjištění toho, zda hůlka nějakého kouzelníka někdy zakouzlila zakázanou kletbu. Hůlku polijeme lektvarem. Pokud lektvar zčervená, seslala zakázanou kletbu, pokud ne, lektvar zezelená. SRŠÍCÍ ROZTOK Kategorie: Vnější lektvar. Přísady: pět bomb hnojůvek, krysí tonikum, jedna třaskavá světluška Příprava: Krysí tonikum uvedeme do varu a přihodíme pět bomb hnojůvek. Pokud lektvar zasmrádne a zhnědne, přidáme rozdrcenou třaskavou světlušku a budeme míchat sedmkrát ve směru ručiček. Poté lektvar zčervená. Namíříme na lektvar hůlku a proneseme: Periculo! Z hůlky vystřelí červené jiskry a lektvar zežloutne. Lektvar se dávkuje do malých flakónků. Efekt: Po hození flakónku s tímto lektvarem a jeho rozbití funguje jako zábavná pyrotechnika (Veselý granát). Po nárazu vybuchne a všude se rozsrší červené a zlaté jiskry.
6. Slovníček přísad pokročilých lektvarů V této kapitole se blíže seznámíme s přísadami, které používáme v pokročilých lektvarech. Bomba hnojůvka Žertovný předmět ve tvaru malého míčku či váčku. Po jejím hození se všude rozlyne nepříjemný zápach. Černá krysa Podobná obyčejné kryse; její chlupy mají ovšem o trochu magičtější účinek. Bezpečně ji poznáte podle esovitého zahnutí drápků. Divoká máta Jedná se vlastně o mátu rolní, což je planě rostoucí odrůda máty. Neobsahuje tolik silice jako uměle pěstované odrůdy. Při jejím použití se tedy riziko ovlivnění účinků dalších přísad lektvaru minimalizuje. Durman Prudce jedovatá bylina, která se vyskytuje v nižších nadmořských výškách od tropů po mírné pásmo. Ďáblovo osidlo Nebezpečná rostlina s mnoha úponky. Daří se jí na tmavých a vlhkých místech, nesnese světlo. Fénix Rudozlatý pták, který se rodí ze svého popela, do lektvarů používáme především jeho slzy. Hipogryf
Jedna polovina těla tohoto magického zvířete připomíná koně, ta druhá zpravidla orla. Velmi vzácně se však můžete setkat i s podobou jiného dravce. Hipogryf se dá poměrně dobře ochočit, do lektvarů se proto využívají hlavně přísady z umělých chovů. Hřímal Tvor podobný růžové ještěrce chodící po zadních nohách. Dorůstá výšky až jeden metr. Při námluvách vydává charakteristický hromu podobný zvuk. Kořen asfodelu Asfodel je bíle kvetoucí bylina rostoucí v oblasti středomoří. Kořeny bývají vláknité a do lektvarů se používají celé (tedy celý svazek kořínků). Mandragora Jedovatá rostlina, jejíž kořeny připomínají lidské tělo. Svým křikem dokáže zabít člověka, je tedy třeba s ní zacházet velmi opatrně. Mateřídouška Nízká rostlina s vysokým obsahem silic ve své nadzemní části. Mimo oblast lektvarů se některé druhy používají též jako koření pod názvem tymián. Mizenka Popelavě zbarvené prase bradavičnaté se schopností neviditelnosti žijící v Kongu a v Zairu. Pro člověka je nebezpečná; s výjimkou samic s mláďaty však neútočí bez vyprovokování. Mlok Mlok neboli salamandr je označení pro velkou skupinu tvorů. Pro lektvary se hodí zejména mlok skvrnitý (černý se žlutými skvrnami), často se používá též magický ohnivý salamandr. Paměťovka jasnozřivá Popínavá rostlina se srdcovými listy a světle růžově zbarvenými květy. Požadované účinky má pouze natrhaná za úplňku, kdy se její květy slabě rozzáří. Pelyněk Do lektvarů nejčastěji přidáváme pelyněk pravý, což je asi 120 cm vysoká žlutě kvetoucí rostlina. Má nepříjemně hořkou chuť, která se bohužel v mnoha lektvarech nedá ničím potlačit. Poupavka jednolistá Tropická rostlina dorůstající výšky až tří metrů. Zvláštností je, že z kořene vyrůstá jen jediný jasně zelený podlouhlý list, který je zespodu pokryt červenými trny. Kvete jednou ročně drobnými bílými kvítky po dobu dvou až tří dnů. Scvrklofík
Rostlina podobná vlčímu máku. Poznáme ho podle toho, že jeden okvětní plátek má vždy o něco větší než ty ostatní. Používáme její podzemní část – hlízu, která je velmi podobná sušeným fíkům. Sedmikráska Malá běžná rostlina zaměnitelná se vzácnou detraxou gier. Oproti ní ale nemá tak silné magické účinky a roste téměř na každém kroku. Po naříznutí jejího stonku nevytéká červená tekutina. Úponice jedovatá Rostlina s velmi houževnatými kořeny. 20 – 40 cm dlouhé listy má pokryté váčky s jedem, který je pro člověka smrtelně nebezpečný. Při styku s ní je třeba obzvláštní opatrnosti, protože je nejen jedovatá, ale dokáže člověka sevřít a tím ho uškrtit nebo rozmačkat hrudník. Víla Kouzelná bytost v podobě nezvykle krásné ženy se světlými vlasy. Jejich zpěv má přímo omamné účinky na mužské pohlaví. Voda z lesní studánky Používána pro své magické účinky. Použít lze téměř jakoukoli studánku, nejsilnější jsou však ty v magických lesech.
7. Hic Salta V této kapitole si povíme o kouzlu Hic Salta. Latinský kořen: Ukaž co umíš. Formule: [HicSal-Tá] Slabiky hic a sal spojíme dohromady a poté protáhneme slabiku TÁ. Inkantace: Lehce obkroužíme kotlík proti směru ručičkových hodin a při protáhnutí poslední slabiky prudce švyhneme hůlkou směrem nahoru a ihned poté zpátky dolů do pomyslného středu kotlíku. Pokud máme lektvar již ve flákonku, obkroužíme jeho obvod a počínáme si jak u kotlíků. Efekt: Při pronesení kouzla se lektvar v kotlíku rozsvítí, zelenou barvou, pokud je správně uvařen a červenou, pokud je v něm chyba. Může se stát, že lektvar zazáří i jiným odstínem těchto barev, pokud je to jakákoliv zelená, lektvar se dá použít a logicky, pokud se rozzáří i tou nejsvětlejší červenou, lektvar je nepoužitelný. Historie: Toto kouzlo vymyslel jistý Constantine de Nicolsburg na sklonku své smrti. Celý život se zaobíral lektvary a formulemi. Rád eperimentoval a kvůli tomu také nesčetněkrát skončil s vážnými zraněními. Kouzlo mu trvalo jedenáct let, kostru měl již po sedmi, ale po zbylé léta dolaďoval jeho efekt a vedlejší účinky, které celkově odstranil. Tento kouzelník byl velice chamtivý a nechtěl se podělit o své kouzlo. Po jeho smrti byly všechny zápisy rozděleny mezi členy rodiny. Valnou část získal jeho dědic Matthew. Tomu se podařilo všechny spisy shromáždit, ale tak jako jeho děd, tak i on se nechtěl s nikým podělit a tak kouzlo zůstalo výhradně v rodině. Až na sklonku roku 2077 objevil pergameny o tomto kouzlo profesor naši školy Alessandro de Nicolsburg, který je tak laskav, že nám toto kouzlo předal, abychom jej mohli vyučovat.
