<<
červen / 2011
>>
Úvod » NEŢ SI POŘÍDÍME ŠTĚNĚ
Co vlastně znamená vlastnit psa
Prostý fakt, ţe máme doma živé zvíře, by měl ovlivnit člověka nejméně dvěma způsoby: jednak by mu měl dátpocit odpovědnosti za zvíře, které je v tom daném okamţiku na svém majitel zcela závislé, jednak by měl vést k vybudování zcela nových vztahů a vazeb - a v případě psa nejde zdaleka jen o vazbu se psem Pes jako takový vyţaduje určitý reţim - a vzhledem k tomu, ţe psi milují stereotyp, jsou ideálními společníky pro lidi, jejichţ denní reţim doznal velké změny. Pes donutí majitele chodit ven a věnovat se pravidelným aktivitám, i kdyby šlo jen o krmení a úklid. Pro lidi náhle osamělé nebo postiţené nečekanou změnou prostředí má nezbytnost pravidelné ţivotosprávy velice kladný účinek - o prospěšnosti pravidelných procházek ani nemluvě. Dalším typem kontaktů, které si majitel psa musí rozvinout, je sociální kontakt s lidmi, které potřebuje k péči o svého psa. To se samozřejmě netýká psů „na dvorečku", kteří jsou jedenkrát za rok naočkováni a jinak se ani nepodívají ven, ale těch, kteří ţijí ve městě nebo chodí pravidelně na procházky i na vesnici. První kontakty jsou obvykle navázány právě během procházek - pes musí být vychováván, okřikován a vůbec musí jak on, tak jeho majitel reagovat na to, co se děje kolem nich. Tím se vytváří vazby na okolí, protoţe i lidé, kterých se setkání se psem týká jen nepřímo, obvykle reagují. Další kontakty vznikají jaksi samy sebou, protoţe psovi se musí poskytovat lékařská péče, musí se mu kupovat granule a musí být cvičen - a všechny tyhle činnosti majitel vykonává ve spolupráci s řadou dalších lidí. S těmi musí komunikovat, ať chce nebo ne a tím si vytváří vztahy k okolí. Sám vztah se psem má řadu aspektů a hlavně má svůj vývoj. Pokud si vezmeme štěně a vychováme si je, často se dopracujeme ke vzájemné spolupráci. Mám irského setra, který se dobrovolně dopracoval přesně k tomu, co se většině lidí nelíbí - k psovi „na dvorečku". Chodí se mnou krmit slepice a kačeny, chodí pracovat na zahrádku (samozřejmě „po psím" - hrabe jámy všude, kde ví, ţe můţe), navštěvuje vinné sklepy a dokonce v létě zaháněl ovce tam, kam bylo třeba. Takový pes je radost - nikde nejsem sama, pokud se zaberu do činnosti, trpělivě čeká, aţ skončím a najdu si chvilku na to, abych ho pohladila, a snaţí se předvídat mé povely. Pes je ideální společník pro veškerou činnost v domácnosti a pro osamělého člověka, i když jeho temperament nás nutí, abychom denně vyrazili do terénu a ušli si svých já pět, pes asi tak dvacet kilometrů. Dalším častým případem je pes z útulku - a tady je spousta problémů, o kterých se běžně moc nemluví. Pes z útulku, zvlášť je-li starší, nemá ke svému majiteli takovou vazbu, jako malé štěně. Není schopen novému majiteli věřit a ze začátku dojde nutně k měření sil. Pokud to majitel zvládne, stane se mu pes rovnocenným partnerem a je nutné jej respektovat. Pak se i on můţe stát radostí pro svého majitele. Potřebuje ale člověka vyrovnané povahy a takového, který bude stát pevně na svém a přehlédne počáteční nesnáze, které se často zdají nepřekonatelné. Je nutné vytrvat a se psem se pokoušet stále a stále vycházet - pak se i ze zdánlivě problémového psa stane oddaný společník, i když nápor na psychiku člověka je v tomto případě hodně velký.
V kaţdém případě se po čase vybuduje ve vztahu jistota a stabilita, která je pro obě strany velice prospěšná a zvlášť pro osamělé nebo nejisté lidi je pevná a stále stejná reakce psa přímo pokladem, který jim umoţní upevnit si sociální návyky a pouţít je i navenek. Autor: Miriam Sedláčková
Pořízení štěněte
Fenu nebo psa?
Je opravdu mnoho lidí, kteří se nemohou rozhodnout a neznají ani klady a zápory při drţení feny či naopak psa. A ţe opravdu to rozdíl je, jistě potvrdí ti, kteří zkušenosti s obojím pohlavím jiţ mají. Fena: — Zpravidla 2x (některá plemena pouze 1x) ročně hárá. Je to období trvající v průměru 3 - 4 týdny a asi 10 dní je opravdu nutné fenku hlídat, aby ji nenavštívil nezvaný vynalézavý nápadník. S háravou fenou většinou není moţné navštěvovat chovatelské akce a soutěţe (jen ve výjimečných případech). Nezřídka v období hárání fena podává rozdílné pracovní výkony - je-li výcvikově vedena. Po určitou část hárání feny barví, tedy pro udrţení čistoty v bytě je většinou nevyhnutelné pouţití speciálních kalhotek. — U některých fen se občas objevuje ―falešná březost‖, kdy se chovají tak, jako by očekávaly narození štěňat. Ty vidí v hračkách a oblečení, které doma najdou. — Můţe mít štěňata (ať uţ chtěná - na které se kaţdý majitel fenky těší, či nechtěná - ―vámi neuhlídaná‖). Pokud se rozhodnete, ţe štěňata od své fenky nikdy chtít nebudete (z jakéhokoliv důvodu), je moţné ji nechat vykastrovat a veškeré problémy spojené s háráním odpadnou. — Jsou většinou lépe ovladatelné, tedy i poslušnější, přítulnější, jemnější, ―nerozhodí‖ je háravá fena v okolí, ani na procházkách tolik neočichávají kaţdý centimetr půdy. — Nevenčí se kaţdých pár metrů a neznačkují kaţdý keř, coţ ocení zejména ti, kteří si potrpí na krásnou zahrádku plnou okrasných keřů. — V menší míře se mezi nimi objevují dominantní jedinci a ―rváči‖. — Zejména pro začátečníky je vhodnější fena. Stejně tak mladý človíček, který tíhne k výcviku psů na cvičišti by měl rozhodně sáhnout po fence. Pes: (Zjednodušeně by se dalo říci, ţe platí opak, neţ-li je výše uveden, přesto vyjmenujme si specifika psůsamců). — Jsou podstatně hůře ovladatelní, nachází-li se v jejich blízkém okolí háravá fena. Taktéţ jejich špatná ovladatelnost je v místech, kde se háravá fena venčila, či se pouze prošla. — Častěji mají sklony vyhledávat ―rvačky-souboje‖, či alespoň dalším psům stejného pohlaví dávat najevo své ―vyšší postavení‖. — Více dominantních jedinců se najde mezi psy neţ-li mezi fenami. — Jejich ovladatelnost bývá problematičtější, naopak nezřídka jsou tzv. tvrdší a nekompromisní (i v obraně) neţ-li feny. Nelze však tvrdit, ţe toto je pravidlem. — Zejména díky háravým fenám v okolí mají větší sklony k toulání.
— Intenzivně značí své teritorium a velmi obtíţně se jim vysvětluje, ţe na keře a květiny v zahradě se to nesmí. Taktéţ na vycházkách mají snahu označkovat kaţdý roh, strom či popelnici. — Odpadají problémy s háráním a s případným nechtěným nakrytím. — Některé problémy (např. utíkání za háravými fenami, přílišná dominance …) se v některých případech dají odstranit nebo alespoň omezit kastrací psa. Kaţdé plemeno má svá další specifika a i jisté, byť často minimální povahové rozdíly mezi psem a fenou. Pouze zkušený a dobrý chovatel daného plemene vám tyto povahové rozdíly sdělí. Zda je právě pro vás lepší fenka či pes bohuţel většinou ukáţe aţ samotná zkušenost, kdy si teprve plně uvědomíte, co zmiňované ―klady a zápory‖ představují.
Ideální čas pro odběr štěněte Otimální věk pro odběr štěněte je mezi 8 a 12 týdny jeho věku. V tomto období je štěně nejvíce tvárné, rychle si zvykne na nové prostředí, novou smečku, nové pachy i nové situace. Starší štěňata, pokud jim není poskytnuta individuální péče ze strany chovatele, nejsou správně socializovaná = mohou mít později velké problémy se začleněním do rodiny, rušným prostředím, lidmi, zvířaty či zvládnutím jakékoliv nové situace. Tedy nejvhodnější čas pro socializaci psa je ve věku od 8 týdnů do přibliţně 4 měsíců. Toto období by tedy štěně mělo strávit jiţ u nových majitelů, nebo by jim chovatel měl věnovat individuální péči. Pokud kupujete štěně starší tří měsíců, nedejte pouze na slova chovatele, ţe se jedná o vyrovnané a dobře socializované štěně, ale přesvědčte se. Takové štěně by se jiţ nemělo schovávat za skříň, kdyţ vás poprvé vidí, musí být zdravě důvěřivé, hravé, a v novém prostředí by se mělo během pár minut chovat jistě. Sice při prvním kontaktu s vámi můţe být mírně zdrţenlivější, ale po chvilce rozkoukání a seznámení by se mělo pohybovat ve vaši těsné blízkosti jistě a neohroţeně. Také pokud je problém i po 15 minutách vaší přítomnosti v jedné místnosti se štěnětem ho k sobě nalákat nebo je problém jej vzít do náruče, případně pokud při zvedání ze země hystericky či neustále kňučí nebo i sebeméně vrčí, je to velmi špatné znamení a raději se poohlédněte po jiném chovateli. Tedy pokud nejste zkušení pejskaři, kterým nevadí si dát více práce s výchovou psa aţ do jeho dospělosti.
Prodej štěněte mladšího neţ 7 týdnů věku, to je opravdová nezodpovědnost a mluví o tom, ţe se nejedná o seriózního chovatele. Štěně by u chovatele – u svých sourozenců a matky mělo zůstat do 8 týdnů (případně aţ do 12). Potřebuje být se svými sourozenci, aby dostalo základ správného chování ve smečce, aby se alespoň zčásti naučilo mít cit ve stisku při divokých hrách, jednoduše řečeno, potřebuje vyrůstat mezi štěňaty minimálně do zmíněného věku. Jak by měl či naopak neměl vrh štěňat vypadat? Nekupujte štěně z chovu, který na vás působí nezdravě a zanedbaně. Kde mají štěňata blechy, či jsou vyzáblá, s vyráţkou, ustrašená nebo apatická. Ani doslova obézní štěně není ţádná velká výhra, především pokud nedokáţete určit zda jejich velká bříška jsou proto, ţe jsou velcí jedlíci, nebo proto, ţe jsou plná vnitřních parazitů. V ţádném případě neberte štěně z vrhu, kde jsou všechna štěňata velmi plachá, schovávají se a i chovatel má problémy je chytit. Zkrátka je na první pohled zřejmé, ţe nebývají v kontaktu s člověkem. Taková štěňata jsou duševně nedozrálá, nejsou připravena na rušný svět plný lidí a jejich následující socializace, stejně jako výchova, bude velmi náročná a sloţitá. Většinou jsou taková štěňata pro rádoby chovatele pouze zdrojem zlepšení finanční situace, nebo se jedná o člověka, který o potřebách psa nemá nejmenší potuchy. Jedním z důleţitých ukazatelů je i chování matky štěňat. Sice některé feny svá štěňata brání, ale mimo jejich přítomnost se chovají přirozeně. Tedy pokud fena, mimo dosah štěňat, nemá zrovna ideální povahu (např. je příliš plachá či naopak agresivní), koupi štěněte po takové feně řádně zvaţte. Nezřídka takovou povahu zdědí všechna štěňata (nebo část z nich) a jejich výchova a výcvik je podstatně sloţitější, neţli u štěňat vyrovnaných. text a foto: Eva Nohelová ŠTĚNÁTKO aneb nový člen rodiny... Tak je to tady. Přivezli jste si příručku pro psa, pelíšek, obojek, boudu, vodítko, papání, hračky, pamlsky, salámečky, hřeben, pro jistrotu ještě jednu příručku a psa. Tak. Předpokládám, ţe jste to všechno pěkně rozprostřeli po bytě a teď se zatajeným dechem sledujete první kroky svého nového kamaráda. Příručka
píše: "Po příjezdu domů se štěně bude pomalu rozkoukávat a potom usne v koutku, kam mu později umístěte pelíšek. Bude vyděšené z nového prostředí a
nepřítomnosti matky a bude zoufale kníkat" Ale co to? Místo slaďoučkého miláčka, který je vyděšený, se psíček vrhne k nejbliţší pončoše a začne ji drápat na kusy a potom skočí do vaší postele(kam samozřejmě nesmí) a začne se v peřinách prohrabávat snad aţ do Austrálie. Je to vyděšené štěně, kterému se stýská po mamince? Nebo raubíř, kterého bychom měli urychleně reklamovat, protoţe se pomalu nerozkoukává a potom neusne v koutku, kam mu později umístíme pelíšek? Také není vyděšené z nového prostředí a nepřítomnosti matky a zoufale nekníká, to bude asi nějaký psí nenormál, či co... A navíc, druhá příručka tvrdí: Po příjezdu domů se štěně rozběhne po pokoji a bude ho zkoumat, potom si lehne blízko k lidem." Teď máte asi v hlavě pořádný zmatek a proto si uvědomte: Pes není stroj, kterého kdyţ postavíte před misku, začne ţrát a v pelíšku usne a venku běhá, na vodítku tahá a na ulici štěká. Pes je ţivoucí myslící bytost, a tak jako lidé je kaţdý pes originál a ţádná příručka nemůţe vystihnout úplně všechny psy, ani ta vaše. Jedině snad tato: Chovejte se ke svému psu tak, aby veděl, ţe ho nadevše milujete, ale ţe jste jeho pán a velitel.
Vezeme si štěně domů – cestování Nejvhodnější přeprava štěněte od chovatele je autem. Samozřejmě, pokud chovatelem není přímo soused… Auto můţe kdykoliv zastavit (čas na vyvenčení, či v případě nevolnosti psa), stejně tak nejste závislí na jízdním řádu, nečekáte při přestupech a zpoţděních spojů, od chovatele můţete odjet v jakoukoliv hodinu. Navíc nemusíte nosit někdy i několik kilogramů těţké štěně desítky či stovky metrů k vlaku či autobusu a celkově cestu domů můţete plně přizpůsobit štěněti. Kaţdopádně v autě nemůţe cestovat sám řidič a štěně. Výjimku tvoří pouze situace, kdy je štěně přepravováno v cestovní přepravce, čímţ je v bezpečí a řidič se můţe plně věnovat řízení. Pokud však takové zabezpečení štěněte není moţné, je nutné, aby v autě společně s řidičem byla ještě jedna osoba, která bude mít štěně na starosti. Totiţ rozhodně ne kaţdý pes se ihned po rozjezdu uvelebí a celou cestu do nového domova prospí. Obrovskou výhodou je navštívit chovatele v době, kdy je štěňatům přibliţně 5 týdnů. Nejenţe máte ve většině případech moţnost si konkrétní štěně mezi dalšími vybrat a asi poslední moţnost vidět pohromadě všechna štěňata z vrhu. Můţete se s chovatelem domluvit na dalších podrobnostech, i takových, které štěněti usnadní cestu domů. Je příhodné si při první návštěvě donést k chovateli starou deku nebo velký ručník apod., která se vloţí do pelechu všech štěňat. Ta v době odběru štěněte bude provoněná štěněti velmi známým pachem, coţ mu usnadní první dny v novém světě.
Pokud vám přece jen nic jiného nezbývá, neţ cestovat se štěnětem prostředky hromadné dopravy, oplatí se vám koupit či půjčit si tašku s otvorem na vysunutí hlavy psa ven – běţně k dostání v kynologických potřebách, nebo ještě lépe přímo přepravku na přepravu psa. Taková taška či přepravka se posléze hodí nejen k účelu za jakým byla kupována, ale také jako pelíšek, a to nejen cestovní. Některá štěňata váţí sotva jeden kilogram, nebo mírně přes – ty je moţné na kratší cesty odvést jen v náručí. Ale co se štěňaty velkých či obřích plemen, váţící několik kilogramů? Nemůţete totiţ počítat s tím, ţe si jednoduše odvedete štěně na vodítku. Některá sice jsou jiţ zvyklá na obojek, ale drtivá většina štěňat se nikdy u chovatele nesetkala s vodítkem a ani netuší, k čemu takové vodítko slouţí. Tedy je moţné předpokládat, ţe rozhodně nepůjde tam, kam vy chcete. Odvést štěně na vodítku můţete pouze v případě, ţe vám to sám chovatel navrhne, protoţe to psa naučil. Jedná se však spíše o starší štěňata. Nezapomeňte také, ţe v hromadných dopravních prostředcích je u psa vyţadován nejen obojek a vodítko, ale také náhubek, bez ohledu na věk psa! Není tedy vyloučeno, (zejména u řidičů autobusu), ţe nenarazíte
na problémy, pokud náhubek pro psa nebudete mít. A u tak malého štěněte náhubek... Taktéţ bez ohledu na věk a velikost psa budete muset za něj zaplatit poloviční jízdné. Jedinou výjimku tvoří přeprava psa v přepravce (do určitých rozměrů). Právě v přepravce není zapotřebí ani zmiňovaný náhubek, obojek a vodítko. V autobuse, stejně jako v autě mohou u štěněte nastat ţaludeční problémy. Ve vlaku problémy s nevolností většinou odpadají, dokonce je toto cestování pro psa, co se týká pohodlí, příjemnější (opomenu-li velmi nezvyklé, nepříjemné zvuky). Základní instrukce pro cestu od chovatele Pokud přepravujete štěně jakýmkoliv dopravním prostředkem, snaţte se štěněti tuto cestu co nejvíce zpříjemnit. Nezapomeňte, ţe štěně kupujete v období, kdy je nadmíru vnímavé a veškeré zkušenosti a záţitky nyní získané, ať uţ dobré nebo špatné, jen tak nezapomene. Vaši návštěvu i odjezd od chovatele je nejvhodnější domluvit přesně na určitou hodinu a chovatele upozornit, jakým dopravním prostředkem si štěně odvezete. Těsně před cestováním by štěně nemělo být krmeno – naposledy 2 aţ 3 hodiny před odjezdem.
Na cestu mějte připravený igelitový sáček „pro náhodnou příhodu―, staré hadry a několik málo úlomků piškotů, které někdy mohou v malých kousíčcích působit blahodárně jak na ţaludek, tak na psychiku psa. Pokud jedete dále, především v letních měsících, nezapomeňte na misku s vodou, a také na skutečnost, ţe štěně se bude muset po probuzení, nebo pokud nebude spát, tak po 2–3 hodinách vyvenčit. Na venčení při cestě domů buďte obzvláště opatrní. Takové štěně ještě neví, co je to přivolání, nezná své jméno, silnice, auta a vy jste pro něj úplně noví – cizí. Pokud tedy štěně potřebujete po cestě vyvenčit, najděte opravdu vhodné, klidné a odlehlé místo, kde není vůbec ţádný silniční provoz a kde štěně, v případě potřeby, snadno chytíte. S malými plemeny nebývá problém. Běhají tak rychle, jako my chodíme, ale plemena velká a obří, ta kdyţ se ve dvou měsících rozběhnou…, buďte stále v pozoru. V případě potřeby také není od věci štěněti připnout k obojku dlouhou šňůru – kdyby bylo nejhůř. V autě nebuďte příliš hluční a pokud moţno se psem klidným hlasem rozmlouvejte (v případě, ţe ihned neusne). Po vystoupení z auta, ještě neţ vejdete se štěnětem do domu, ho nechejte pořádně vyvenčit. Pokud mělo celou cestu ţaludeční problémy, jistě brzy po příjezdu domů usne. Pokud však cestu prospalo, s nadšením začne vše prozkoumávat. text a foto: Eva Nohelová
Zásadně je třeba varovat před koupí štěněte či kotěte na různých trzích, burzách a podobně, doporučit lze jen odběr od chovatele. je vhodné vidět matku a lze-li i otce štěňat. Ideální je sledovat oba rodiče při hře, ţrádlu, pohybu venku a udělat si tímto úsudek o případných povahových a exteriérových chybách. Opatrnost je třeba u štěňat atypických, vyhublých či jinak výrazně odlišných od zbytku vrhu. Pozor velké břicho nemusí vţdy znamenat ţaludek plný ţrádla, takto se projevuje i začervené štěně. není chybné vzt si případně i potiţené mládě, jen je třeba se připravit na vyšší nároky na péči, kterou tento jedinec bude potřebovat. Je jednoznačně vhodné (zejména z hlediska socializace mláděte) odebírat štěňata po 8. týdnu ţivota. V tomto věku by měla být mlá´data jednou odčervena a vakcinována.
Počáteční péče o psí batole Novému členu rodiny je třeba vytvořit optimální ţivotní podmínky uţ před jeho příchodem, tak aby přechod od matky a sourozenců byl pro nej co nejmenším stresem. Patří sem pořízení adekvátně velkého pelíšku či leţení, misek na vodu a ţrádlo, zakoupení vhodného krmení. ke krmaní se v dnešní době pouţívá většinou kompletní krmiva suchá nebo konzervovaná. Vţdy však musí být označena jako krmivo určené pro mláďata - renomovaní výrobci nabízí různé druhy podle stáří a typu plemene. Budeme - li vařit doma, je třeba vyvarovat se přespřílišného podílu bílkovin (masa). maso má tvořit 1/3 objemu, doplnit příkrmy jako rýţi, těstoviny, vločky popřípadě zeleninu a ovoce a kaţdopádně mléčné výrobky. Měli by se téţ přidávat vitamíny a minerální látky v dávce doporučené výrobcem. Způsob krmení by měl být nejméně po několik prvních dní totoţný se způsobem pouţívaným chovatelem. v této fázi hrozí totiţ nebezpečí stresového průjmu. Docela určitě se vyplatí u několika týdeních mláďat koupit značkové krmivo, kde výrobce garantuje, ţe krmivo svým sloţením odpovídá potřebám štěněte. Vstupní investice je sice poněkud vyšší, ale bohatě se vrátí v podobě zdravého a spokojeného kamaráda. Dále je vhodné přychistat štěněti něco pro zábavu. Sortiment hraček je pro zvřata v současnosti velký. A nakonec je třeba se obrnit velkou trpělivostí, protoţeneţ štěně získá správné hygienické návyky a neţ se naučí chovat, bude potřebovat uklidit nejednu louţičku a oţelet nejedny bačkory a záclony.
Štěně a loužičky
Štěně a loužičky, to patří neodmyslitelně k sobě. Psi jsou od přírody čistotná zvířata, a tak se časem každý naučí vyprazdňovat venku. Často majitelé nevědí, jak štěněti vštípit hygienické návyky, a tak jsou nuceni mnohem déle běhat za psem s hadrem v ruce. Při správném vedení si však pes pravidla čistotnosti osvojí velmi rychle a Vaše souţití se psem se zase o něco vylepší.
Nácvik čistotnosti doma
Malé štěně ještě úplně neovládá své vyprazdňování, a tak rozhodně nemá cenu ho za vykonání potřeby na podlahu trestat. Také nemá dostatečně vyvinuté pudy, které dospělým psům brání, znečišťovat si svůj pelíšek a jeho okolí. Proto barbarské metody jako máchání čenichu v louţičce nebo nadávky a křik naprosto neúčinkují. Štěně se tím jen vyděsí a strach dokonce může zbrzdit učení návyků čistotnosti. Štěně se za louţičku můţe potrestat, jen kdyţ je přistiţeno přímo „při činu". Trestem je myšleno krátké ostré „Fuj!", které dá psovi najevo, ţe toto se doma dělat nemá. Pes by měl mít k dispozici noviny nebo absorpční podložku (cena se pohybuje okolo dvaceti korun za kus). Kdyţ se štěně točí dokola, je neklidné, čenichá, hrbí se nebo klesá do dřepu, brzy přijde nadělení v podobě exkrementu. Kdyţ si všimnete těchto náznaků, měli byste štěně přidržet na určeném místě, dokud nevykoná potřebu. Nezapomeňte ho pochválit. Tím štěněti ukáţete, kde si můţe ulevit. Kousek z počůraných novin dejte na nové, čisté, aby si pes připomněl, kde má vykonávat potřebu. Existují i speciální spreje, které psovi dají stejný podnět jako počůrané noviny. Výhodou absorpčních podloţek je, ţe se mohou pouţívat vícekrát (bývají napuštěny deodorační látkou), a tak štěně není popletené jejich výměnou. Když už si pes zvykne na konání potřeby na novinách, posunujte je postupně směrem ke dveřím.Tím štěně získá důleţitý návyk, ţe kdyţ potřebuje na záchod, musí jít ke dveřím. Vy pak snadno poznáte, kdy se Váš pes musí venčit. Pokud se psovi i přes všechno úsilí stane doma „nehoda", je nutné dané místo důkladně vyčistit, aby se štěně nenaučilo čůrat jinde neţ na určeném místě.
Nácvik hygieny venku
Štěňata si ulevují po jídle, pití, po probuzení a třeba i po hře. Po těchto činnostech by se štěně mělo jít vyvenčit. Pro psy je přirozené vyprazdňovat se vždy na stejném místě. Mělo by tedy být odvedeno na to „jeho" místo. Kdyţ si uleví, nadšeně ho pochvalte, můţete ho odměnit i pamlskem nebo krátkou hrou. Po vykonání potřeby by neměla procházka skončit. Pes by si totiţ rychle vytvořil spojení „louţička jde se domů" a mohl by pak potřebu zadrţovat tak dlouho, ţe by se nakonec vyprázdnil doma. Naopak by se štěně mělo drţet na vodítku na místě, kde chcete, aby si ulevovalo, tak dlouho dokud se nevyprázdní a teprve potom začít procházku. Velmi uţitečné je vyprazdňování na povel. Můţe se to hodit například, kdyţ jste dále od domova a pes tam nemá své místo na ulevování. Nácvik je velmi snadný. Vţdy kdyţ pes močí, opakujte mu vybrané slovo. Zanedlouho si pes močení spojí s daným povelem. Kálení na povel se učí stejně, jen samozřejmě s odlišným povelem.
Nejčastější choroby u štěňat Jestliţe jste se rozhodli pořídit si domů čtyřnohého kamaráda, měli byste počítat s tím, ţe vás s novým přírůstkem kromě radostí čekají také starosti. Není příliš pravděpodobné, ţe by zrovna váš pejsek byl celý život zdravý.
Dobrým základem je výběr štěňátka, prověřte si, jestli je opravdu zdravé. V den odběru štěněte byste měli jít na prohlídku k veterinárnímu lékaři, abyste si byli naprosto jisti, ţe vašemu štěňátku nic nechybí.Pokud se o něj poté budete dobře starat, jeho imunitní systém by měl být v pořádku a jen tak nějaká nemoc by ho neměla skolit. Aby váš pejsek měl co nejméně chorob a nemocí, můţete přispět tím, ţe mu budete dávat kvalitní stravu a že mu zajistíte dobré zázemí. Dále musíte chodit s mazlíčkem k veterináři, ten by vás měl mimo jiné poučit o způsobech, jak postupovat při odstraňování střevních parazitů. Jiţ plody v těle feny jsou napadeny škrkavkami a tak se vlastně kaţdé štěně rodí nakaţené, proto je časté odčervení nutné. K odstranění podáváme odčervovací preparáty, které nám doporučí veterinární lékař. Je ale ještě další spousta parazitů, kteří trápí naše miláčky, jako jsou např. blechy, klíšťata , a další. Není důvod se u těchto parazitů znepokojovat, ale je nutné se jich co nejdříve zbavit.
Očkování
To je další věc, kterou má na starost váš veterinář. Je mnoho nebezpečných a zákeřných chorob, které by mohly ohrozit zdraví vašeho štěněte. Očkování je proto ochranou proti nejčastějším nemocem. Jako jsou: Psinka je choroba, která napadá nejčastěji štěňata mezi 3 až 6 měsíci, ale nevyhýbá se ani starším psům. Je to velmi nakažlivá nemoc, která se přenáší kontaktem s nakaženým psem nebo jeho sekrety.Příznaky: zpočátku horečka, která později ustoupí, dále to můţe být nechutenství, kašel, výtok zočí, průjem i zvracení. Infekční hepatitida je nemoc, která můţe být smrtelná, pokud se ihned neléčí. Můţe být tedy osudná právě pro štěňata. Virus napadá játra. Přenáší se kontaktem s nakaženým psem nebo jeho sekrety. Příznaky: horečka, zvracení, bolest břicha či skleslost. Leptospiróza je infekční onemocnění. U psů jsou dva typy této choroby způsobené podobnými bakteriemi. První napadá játra a příznaky jsou skleslost, horečka, zvracení, krvavý průjem a ţloutenka. Druhá bakterie napadá ledviny a příznaky má tyto - skleslost, zvracení. Vzteklina je smrtelná choroba, která je velice nebezpečná pro člověka. Přenáší se slinaminakaţeného zvířete, pokousáním. Projevuje se ve dvou formách tichá a zuřivá. Příznaky se postupně mění. Zpočátku neklid podráţděnost, nadměrné slinění později agresivita. Parvoviróza je vysoce nakažlivá nemoc, při níţ dochází k zánětu střev. Pro štěňata je tato nemocvelmi nebezpečná. Přenáší se kontaktem s nakaženým psem nebo jeho sekrety. Příznaky:zvracení, průjem (krvavý), dehydratace. Parainfluenza nebo také kotcový (psinkový) kašel je onemocnění, které dýchací cesty. Přenáší se kontaktem s nakaženým psem nebo jeho sekrety. Příznaky: suchý kašel, moţné zvracení, můţe dojít k zánětu hrtanu. Lymská borelióza je nemoc, která se přenáší infikovanými klíšťaty. Příznaky: nechutenství, horečka, únava, bolest kloubů. Na očkování byste měli chodit pravidelně, abyste ochránili vaše zvíře.
Jediným ze zákona povinným očkováním je proti vzteklině, protože je smrtelné i pro člověka.Ovšem ani ostatní nemoci byste neměli podceňovat.
Zvracení, průjem, nechutenství či skleslost u štěňat Tyto příznaky můţou mít několik důvodů. U štěňat musíte být opatrní, jelikoţ jsou v tomto období hodně náchylná.
Například průjem nebo zvracení můţou způsobit střevní paraziti. Pes můţe mít různé druhy těchto vnitřních parazitů, a proto se raději poraďte s veterinářem, není-li vhodné provést odčervení. Zvracení můţe být také způsobeno:
přeţráním
spolknutím nějakého předmětu
podráţdění potravou
Pokud se zvracení neopakuje, není důvod k znepokojení. Nechutenství může být způsobeno některým druhem krmiva, pokud pes jí některý jiný druh, nemusíte se nějak strachovat. Pokud však nejí vůbec uţ delší dobu, ihned se spojte se svým veterinářem, stejně tak byste měli učinit i v případě, ţe je štěně skleslé a k tomu odmítá potrava, zvrací nebo má průjem. Nemusí to být nic závaţného, ale u štěňat si nemůţete být nikdy jisti
Kdy k veterináři Je moţné nechat nový přírustek do rodiny prohlédnout u veterináře ihned po koupi. Výhodnější je ale počkat 7 - 10 dní, během kterých si na vás štěně zvykne, částečně se projeví jeho reakce a chování. které budemoţno konzultovat s navíc tuto prohlídku spojíte s přeočkováním. tato doba je vhodná zejména proto, ţe se odstraní vliv stresu z nového prostředí, který by mohl sníţit efekt vakcinace a proto ţe inkubační doba většiny infekčních onemocnění je 7 dní (zde se projeví onemocnění, které si mládě přineslo od původního majitele). protoţe spolehlivou chráněnost zaručí aţ revakcinace, provedená po 12 týdnech ţivota štěněte či kotěte, je lepší počkat s návštěvností míst s velkou koncentrací psů aţ této době.
Doporučené vakcinační schéma u štěňat Uvedené vakcinační schéma je pouze informativní. Je na kaţdém veterinárním lékaři, aby zhodnotil momentální nákazovou situaci v daném místě a sestavil optimální vakcinační schéma pro kaţdého pacienta individuálně
Psinka
Koronaviróza Parvoviróza Psinka
přeočkování na Laryngotracheitida a 9 týdnu
Bordetela
Parainfluenza Leptospiróza
Parvoviróza Psinka
přeočkování ve Laryngotracheitida a 3 měsících
Dermatofytóza Tetanus
Parainfluenza Leptospiróza
Lymská borelióza
5-6 měsíců
Vzteklina
První návštěva u veterináře Kdyţ si koupíte štěně od vzorného chovatele, má očkovací průkaz, v kterém je zaznamenané odčervení (3– 4×) a první očkování. Pokud vám chovatel tvrdí, ţe štěně bylo očkované a nemá očkovací průkaz, je to velmi nepravděpodobné, protoţe veterinář, který poprvé očkuje štěně, automaticky vystavuje očkovací průkaz. Po prvním očkování je vhodné opakovat další vakcinaci jiţ za 14 dní kvůli imunitnímu oknu. První vakcinace vyváţe bohuţel zbytek mateřských protilátek a navodí jen krátkodobou imunitu. Pokud vám chovatel doporučí očkovat aţ za tři aţ čtyři týdny po prvním očkování, tak to svědčí o neznalosti imunitních reakcí psa. Také v očkovacím průkaze je návod, jaké termíny dodrţovat. Ideální je, kdyţ dva dny před očkováním odčervíte, ale můţete odčervit i po očkování. Štěňata se odčervují kaţdých 14 dní a později kaţdý měsíc, takţe návaznost na očkování není nezbytně nutná. Jde spíše o to, ţe začervené štěně je oslabené a můţe hůře reagovat na očkování. U choulostivých plemen doporučuji před očkováním podávání homeopatik. Siliceu 9ch (pět kuliček) jeden aţ tři dny před očkováním, v den očkování a jeden aţ tři dny po něm. Místo silicei lze pouţít Tnuta 9ch u plemen lymfatických, u baculatých psů (kokr, labrador, baset). Silicea je naopak vhodná pro drobnější štíhlejší psy (foxteriér, york). Obě homeopatika lze nahradit také Oscilococcinem, ale dáváme dvacet kuliček, protoţe jsou velmi malé.
• Končetiny musí být při nošení fixovány. Štěňata tak jsou pevně zabezpečena. Před očkováním by měl veterinář štěňátko celkově prohlédnout a shledat ho klinicky zdravým. Já provádím vyšetření srdce poslechem při první návštěvě. Dnes se vyskytuje čím dál více pejsků s drobnými srdečními vadami. Pokud se mi srdíčko nezdá úplně v pořádku, naordinuji Phosphorus 9ch pět kuliček denně na jeho posílení a regeneraci a srdečník pět aţ patnáct kapek jedenkrát denně podle plemene. Při dalším očkování srdce zkontroluji. Při opětovném podezření doporučím majiteli specielní vyšetření na kardiologii.
• Štěně musí mít oporu na dvou místech těla nebo pod celým tělem, aby nedošlo ke vzniku kýly. U pejsků je třeba zkontrolovat sestouplá varlata. V osmi týdnech by měla být obě varlata plně v šourku, pokud nejsou, není důvod k obavám, pokud jsou hmatná. Podpořit sestup varlat můţeme těmito homeopatiky: Calcareou fluoricou 9–15ch, Aurum metallicum 9–30CH, Testes 9ch, Aristolochia 9ch. Četnost podání a potenci homeopatik určuji podle typologie a podávám homeopatika nejméně do čtyř měsíců. Ve čtyřech měsících se uzavírá tříselný kanál a varle, které cestuje z šourku do dutiny břišní by mohlo zůstat uzavřeno v břiše. Další prohlídka se týká kýly. Štěňata mohou mít vrozené kýly, dispozici k uvolněným vazům. V takových případech je třeba posílit celou konstituci, opět například Calcareou fluoricou. Já doporučuji chovatelům prevenci Calcareou fluoricou i během březosti. Další důvody pro vznik kýly jsou: špatné ošetření pupečního pahýlu, překrmování štěňat nebo plný ţaludek, kdy střeva vytvářejí velký tlak na nejslabší místo srůstu břišní stěny. Často způsobí kýlu majitel nevhodnou manipulací. Lidé zvedají štěňata jako děti – v podpaţí, místo aby respektovali nutnost dvou opěrných bodů. Pokud štěňata vylézají na ohrádku a piští, je to opět velký tlak do břicha. Minimálně do čtyř měsíců nedoporučuji kýlu operovat, podávám Calcareu fluoricu 9ch, jednou aţ dvakrát denně, případně Sepii 9ch a Colafit. Většina kýl se postupně zatáhne.
• Ideální nůţkový a zámkový skus. Následuje kontrola zubů. Je mnoho jedinců všech plemen, kteří mají nekorektní skus. Nejčastější problémy jsou podkus a špičáky z vnitřní strany čelisti. I dvoucentimetrový podkus se většinou do osmi měsíců dotáhne. Špičáky ovšem mohou zůstat uvnitř, coţ je výluka z chovu u psů s průkazem. Předkus psům ţádné problémy nedělá, jen je to opět vada vylučující z chovu, s vyjímkou některých plemen. Někteří veterináři problémy se zuby zveličují. Vyděsí majitele a ten je často ochoten přistoupit k operaci čelisti. V lepším případě k nasazení rovnátek. Veterinárních zubařů přibývá a stovky psů s průkazem původu mají opravený trvalý chrup. Stav mléčného chrupu ale nic neříká o stavu trvalého chrupu. I sebehorší postavení mléčného chrupu můţe správně přezubit a naopak.
• Kontrola postoje a drápů, zde je nutné ostřihat drápy. Nedílnou součástí vstupní prohlídky je rozhovor s majitelem a upozornění na zvláštnosti jednotlivých plemen a jejich častější dispozice k různým onemocněním. Například na nutnou zubní péči u yorků a na jejich větší náchylnost k onemocnění dravčíkem. Je potřeba navrhnout prevenci (pravidelné pouţití spot on proti dravčíkům, zubní kartáček a zubní olej od dr. Hádka). U labradorů a ovčáků upozornit na dysplazii kyčelních kloubů a nabídnout kloubní výţivu alespoň do deseti měsíců věku (v homeopatické ordinaci společně s Barytou carbonicou a Calcareou carbonicou). U rotwajlerů a bulterierů upozornit na častější výskyt demodikozy, doporučit prevenci spot onem a podpořit imunitu Siliceou. U westíků a bílých psů zdůraznit potřebu podávání zinku téměř celoţivotně. Westíci často trpí na vrozené vady kůţe koţního pokryvu. U bišonků, boloňáčků, matézáčku ,yorků upozornit na opoţděný vývoj slzného kanálku, eventuálně se zaměřit na jeho moţnou neprůchodnost. Průchodnost kanálků se zlepší podáváním Silicei po dobu několika týdnů.
Tato plemena vyţadují speciální oční péči, protoţe dráţdivé slzy rozeţírají kůţi pod okem. Dráţdivost slz se zlepší po podávání homeopatik Kalium iodatum, Sulfur iodatum nebo Arsenicum iodatum podle typologie pejska. Rozhodně by jste se neměli při první návštěvě veterináře spokojit s pouhým očkováním a podáním tablet na odčervení. Důkladnou prohlídkou a pohovorem s odborníkem předejdete mnoha komplikacím v dospělosti. Správnou prevencí můţete oddálit zdravotní problémy, které jsou specifické pro určitá plemena. Důkladná vstupní prohlídka a prevence vás finančně nezatíţí tak, jako nákladná léčba v pozdějších letech.
Manipulace se štěnětem
• Štěně je správně fixováno.
• Štěně je chybně fixováno. Ruka je pod loktem štěněte a odtlačuje loket od hrudníku.
• Většinou takto uchopený pes má zoufalý výraz, je naprosto ztuhlý a končetiny jsou napnuté. Štěně by mělo mít vţdy dvě opory pod tělíčkem, aby se cítilo jisté. Ruka musí být ochrana a jistota. Pokud štěně správně drţíte, je spokojené a uvolněné. Jestliţe to dovoluje velikost, leţí přední nohy na jedné vaší ruce, ukazováček je mezi nohama a zbylé prsty fixují přední končetiny. Tím současně zabraňujete
odplecování – oddálení lokte od hrudníku. Je to vada nejen exteriérová, ale i zdravotní – chybné zaúhlení končetiny, nefyziologické zatíţení, artrosa … .
• Naprosto správná manipulace respektující anatomii štěněte i jeho potřeby. Pokud uchopíte štěně jako dítě nebo kočku, tj. za hrudník nebo nedejboţe v podpaţí, štěně ztuhne, bojí se, o to více vyvine tlak do břicha a můţe si způsobit kýlu. Zadní část těla není podepřena, visí, táhne celé tělo dolů (namoţení a přetíţení vazu i svalu). text a foto: MVDr. Simona Müllerová -------------------------------------------------------------------------
Situace, kdy si domů přivezete nové štěně, není nepodobná návratu z porodnice. Tím okamţikem se zkrátka změní nejen chod celé rodiny, ale často je nutné i vehementně přizpůsobit celé bytové zařízení
Přemýšlejte raději dopředu Všechno, co zvládnete připravit ještě před příchodem vašeho psího mimina domů, vám může ušetřit spoustu nervů a zklamání. Jakmile totiţ malý čtyřnoţec projde vstupními dveřmi, pustí se bezodkladně do prozkoumávání a následného ochutnávání všeho, co mu přijde do cesty, a na co vzhledem ke své tělesné výšce (která se můţe rychle měnit) dosáhne. To můţe vést v lepším případě ke zničení nejrůznějších součástí vašeho bytového zařízení, ale v horším případě bohuţel také k závaţným štěněcím zraněním.
Pro novopečené chovatele přitom nebývá tak úplně snadné případná nebezpečí v bytě odhalit, vţdyť vlastní byt většina z nás vnímá jako to nejbezpečnější místo na světě. Pokud tedy nevíte, kde by asi tak ve vašem bytě mohlo nebezpečí číhat, zahrajte si jednoduchou hru „na štěně", spusťte se na všechny čtyři a uvidíte, ţe za chvíli budete mít celý seznam moţných problémů.
Klasika, kterou najdete v každém domě i bytě Mezi nejhorší nepřátele malých štěňat bezesporu patří elektřina. Naše domácnosti jsou obvykle přeplněny elektronikou a spotřebiči, které nám v mnohém usnadňují a zpříjemňují ţivot. Ale ruku na srdce, kolik z nás má vţdy vše zapojené a zajištěné ideálně bezpečným způsobem. Můţeme rovnou vynechat
vysloveně nebezpečné záleţitosti, jakými jsou opotřebované a napůl vyhořelé zásuvky, mechanicky porušené kabely,nebo dokonce nejrůznější provizorní a neodborná zapojení do sítě. Pro štěně totiţ existují i méně viditelná nebezpečí. Například v našich domácnostech poměrně častá řešení na nekonečné množství prodlužovacích šňůr - štěně, které kouše do všeho, co vidí se tak ocitá doslova ve smrtelném ohrožení. Z toho důvodu je téměř nutností včas celou elektroinstalaci prověřit a dostatečně zabezpečit - všechny kabely by měly být ukryté pod podlahovou krytinou, nebo krycími lištami. Ty, které vedou volně prověšené od spotřebičů k zásuvkám, je dobré připevnit ke zdi tak, aby na ně štěně nedosáhlo, případně je nemohlo vzít do tlamičky. Zásuvky by měly být do doby, neţ štěně vyroste raději zakryté - kusem nábytku, obrázkem....
Mezi naopak nejzákeřnější nebezpečí v našich bytech, ale i zahradách patří kupodivu rostliny. Zákeřnost květin, které nám naše prostředí jinak pouze zkvalitňují a zkrášlují, spočívá opět právě v tom, ţe my obvykle po zemi nelezeme a své květináče, ani jejich obsah si neokusujeme. Chceme-li tato moţná nebezpečí odstranit, nezbývá, neţ bedlivě projít celý byt a zahradu a podrobit všechny rostliny přísné prověrce. Existuje řada rostlin, jejichž jedovatost je notoricky známá každému, kdo vlastní alespoň jeden květináč, nebo truhlík - například oblíbené bramboříky, časté diefenbachie, či krásné amarylky mohou být příčinou tragédie. Z venkovních rostlin jmenujme alespoň u nás rozšířený břečťan, muškát, nebo v posledních letech stále oblíbenější durman. Tím ale výčet bohuţel nekončí - květin a keřů, jejichţ některé části jsou jedovaté je velmi mnoho a vzhledem k tomu, jak se u nás v posledních letech zabydlují i nejrůznější nově šlechtěné, nebo exotické rostliny, je nejlepší nespoléhat se jen na vlastní úsudek, ale poradit se s někým, kdo se květinám hodně věnuje, nebo přímo se zahradníkem.
Pozor si dejte také na hnojící tyčinky a granulky zastrkané do hlíny, a nezapomeňte ani na tekutá hnojiva (pejsci se rádi napijí z misky pod květinou). To vše samozřejmě platí především pro ty, kteří mají velkou zahradu, nebo jsou sami zároveň vášnivými pěstiteli a jejichţ obydlí proto nejrůznějšími rostlinami jen přetéká.
Další velká skupina moţných úrazů přímo vyplývá z nekonečné štěněcí radosti ze ţivota, touze objevovat nemoţné a téměř naprosté absenci pudu sebezáchovy.
Nebezpečí pádu hrozí všude tam, kde chybí ochrana před pádem - pozor proto na pootevřená sklepní okénka,nezajištěné septiky a nejrůznější jímky, studny apod. Stejnou pozornost si ale zaslouţí i balkónová a schodišťová zábradlí, jejichţ jednotlivé části mohou být od sebe natolik vzdáleny, ţe jimi zvědavé štěně bez problémů proklouzne a můţe se zřítit z nebezpečné výšky. Velmi bedlivě také hlídejte zejména malé rasy psíků, které se v mládí častěji ocitají na kuchyňských linkách, jídelních stolech, nebo jiných vyvýšených místech - tady platí opravdu totéţ co pro rodiče malých dětí - stačí krátký nestřeţený okamţik a můţe dojít k úrazu s trvalými následky. Štěně ve výšce mějte proto raději stále na očích. Nebezpečí uvíznutí se spojuje zejména s nejrůznějšími škvírami a mezerami mezi velkými kusy nábytku. Štěně, které takovou mezeru objeví, do ní zcela jistě vleze, aniţ by si lámalo hlavu s tím, jak se dostane zpátky. Výsledkem je potom uvíznutí, které můţe trvat i hodiny a následkem toho nejméně velký šok. Včas proto zataraste cestu za čtyřdveřovou skříň po babičce, se kterou nikdo nehne apod.
Nebezpečí uklouznutí vypadá jako nepříliš děsivé, jeho následky ale přesto mohou být těţké. Na kaţdémhladkém, lakovaném, nebo leštěném povrchu se štěně může cítit stejně špatně, jako vy na náledí a běţné uklouznutí tu můţe skončit zvrtnutím, zlomeninou, nebo dokonce operací kolenních vazů. Opačný problém vzniká na tzv. smyčkově pletených kobercích, do kterých se často zapletou jemné štěněcí drápky, přičemţ můţe následně dojít k jejich bolestivému zatrţení.
Nebezpečí přivření je dáno tím, ţe štěně se bude snaţit být stále s vámi a bude vám proto stále v patách. Ať uţ tedy běţíte otevřít pošťačce, nebo se chystáte na toaletu, buďte stále ve střehu, protože opět zejména pro malé rasy psů může být prudké přibouchnutí do dveří, nebo vrat skutečně osudné.
Nebezpečí spojená s vaší činností patří k těm, kdy je nutné se chovat se štěnětem v bytě podobně jako byste měli doma batole. Pozor na vše horké - ať uţ jsou to rozpálená kamínka, konvektory,
nebo plotna - i štěně se můţe ze zvědavosti a nalákáno libou vůní postavit alespoň předníma nohama na varnou desku.Štěňata větších plemen zase mohou bez problému strhnout ubrus ze stolu, na kterém hoří svíčka, nebo ji shodit příliš náruţivým vrtěním ocasu. A štěňata všech velikostí se vţdy a všude pletou pod nohy - proto pozor při přenášení kávy, čaje, servírování polévek apod.
Pozor na chemikálie a léčiva - tady patří mezi nejčastější nebezpečí určitě špatně uklizené úklidové prostředky, ale také ve sklepě, nebo garáţi pohozené nátěrové materiály a další nebezpečná chemie. Léky,ať uţ ty v aše, nebo psí, nenechávejte nikdy volně leţet ani na konferenčním, nočním, či jiném stolku. Vyhraďte si pro ně šuplíček, nebo speciální skříňku lékárničku, odstraníte tak další moţné nebezpečí a sobě zbytečné strachování.
Pozor na všechny do sítě zapojené stroje - jakkoli kuriózně to zní - zahradní sekačky, křovinořezy apod., v domácnosti vysavače, mixéry, povalující se fény, nebo ţehličky - to vše se můţe stát zdrojem tragických úrazů a nehod s těmi nejhoršími následky.
Je proto určitě lepší být trochu komicky puntičkářští ještě před tím, neţ se štěně lačné ţivota ocitne u vás doma, neţ-li zachraňovat situace na poslední chvíli, nebo dokonce pozdě litovat, co uţ nejde vrátit.
Ono to s tím puntičkářstvím stejně nakonec nebude tak horké, protoţe i kdyţ se mnohé z výše uvedených rad mohou zdát jako přehnané, štěně každého rychle vyvede z omylu a někdy již během prvních hodin, nebo dní, obratně objeví slabá místa vašich „nadstandardních" preventivních opatření.
Štěně a vše o něm Co byste měli vědět, než se rozhodnete pro pejska… a pak když štěně již máte doma…
Má-li se štěně ve Vašem domově cítit co nejpřirozeněji a spokojeně, musíte se na jeho příchod připravit. Jde o to, abychom mu vytvořili takové podmínky, kdy souţití psa a majitele bude nejspokojenější pro obě strany. Musíme připravit:
obojky a vodítka
misky na krmení a vodu
pelíšek
hračky
pomůcky pro péči o srst, oči, uši, drápy a zuby
Kaţdé štěně si po hře a objevování nových věcí rádo odpočine. Musí mít proto své místo, kam se uchýlí a nerušeně načerpá síly pro další své aktivity. Toto místo by mělo být klidným koutkem, kde pes při odpočinku nebude rušen běţným provozem v domácnosti. Zde by měl mít svůj pelíšek odpovídající velikosti a temperamentu psa. Je jasné, ţe jinou velikost pelíšku budeme potřebovat pro štěně jezevčíka a jinou pro štěně zlatého retrievera. Musíme vţdy myslet na to, jak bude pes veliký v dospělosti. U štěňat oceníme, bude-li pod dekou vystýlající lůţko nepromokavá podloţka. Potom je jen na majiteli, aby udrţoval psí loţe co nejčistší. Na procházkách bude pes nezbytně potřebovat obojek a vodítko. V prodejnách s chovatelskými potřebami je jejich nabídka pestrá. Při výběru obojku nesmíme zapomenout na to, ţe štěně poroste. Obojek by v ţádném případě neměl škrtit a neměl by být tak volný, aby štěněti snadno sklouzl přes uši. Určitě brzy
zjistíte, ţe štěněti se obojek ani vodítko moc nezamlouvají; musí si však na ně postupně zvyknout. Je-li štěně zabaveno, ani si nevšimne, ţe má nasazen obojek. Také učení chůze na vodítku nebývá jednoduché. Štěně se vzpouzí a nechce jít směrem, kterým chce pán. I zde nám často pomůţe hra a upoutání pozornosti nějakou zábavou. Nezbytným vybavením domácnosti se psem jsou misky na krmení a napájení. Tyto musí odpovídat velikosti štěněte. Měly by být dostatečně pevné a vyrobeny z materiálů, které nedovolí štěněti je rozbít. Je samozřejmostí, ţe budou pravidelně čištěny. V domácnosti je umístíme tak, aby štěně při pití a krmení nebylo ničím rušeno. Kaţdé štěně je hravé. Vţdyť hra je v prvních fázích ţivota psa způsob, kterým se učí všemu, co bude v budoucnu potřebovat. Rozvíjí si tím své smysly a dovednosti. Je proto vhodné pořídit štěněti nějaké hračky, které bude moci okusovat, nosit a honit se za nimi. Tyto hračky by měly být bezpečné, aby si štěně při hře s nimi neublíţilo. Kaţdá hračka musí být dostatečně veliká, aby ji štěně nedokázalo spolknout a musí být vyrobena z materiálu, který při ohlodávání štěněti nikterak neublíţí. K dalšímu vybavení potřebnému pro psa v domácnosti patří pomůcky k jeho ošetření. Podle plemene psa si pořídíme pomůcky pro péči o srst (různé kartáče, a hřebeny), oči (kapátko, čistý hadřík či jednorázové utěrky), uši, drápy (kleště na drápy) a zuby (kartáček na zuby, zubní pasta pro psy). Nejste-li si jisti správným výběrem těchto pomůcek, můţete se poradit s veterinárním lékařem, ke kterému zajisté s Vaším novým přírůstkem zavítáte ( kaţdý zodpovědný majitel psa by si měl zajistit telefonní číslo a ordinační hodiny veterinárního lékaře, ke kterému bude se svým miláčkem docházet). Vítej doma ! Příchod malého štěňátka je vţdy radostná událost. Vţdyť vítáte nového člena Vaší rodiny ! Váš pes Vám bude věrný, bude Vám důvěřovat a zaţijete s ním v následujících letech spoustu radosti. Proto je přirozené, ţe pro něj chcete to nejlepší ! Zabydlování Chvíle, kdy představujete štěňátku jeho domov, je vzrušující okamţik pro všechny zúčastněné. Ale pokud jste někdy zaţili stěhování, víte, ţe zvyknout si na nové prostředí chvíli trvá. Vaše štěňátko to vnímá úplně stejně. Seznámení s členy rodiny O štěňátko se bude chtít starat celá rodina, zejména děti – to je naprosto přirozené. Je však důleţité nechat štěně, aby se s novým prostředím seznamovalo postupně. Nejlepší je nechat štěně pro začátek pouze v jedné místnosti a teprve kdyţ se s ní dobře seznámí, pustit ho do dalších pokojů. Štěně se potom bez potíţí adaptuje na nové prostředí. Koutek ke spaní Nechat štěňátko, aby s Vámi spalo v posteli je samozřejmě velice příjemné, ale měli byste uvaţovat i do budoucna. Sdílet postel s dospělým vrostlým psem rychle ztratí svůj půvab, ale starého psa novým kouskům nenaučíte. Navíc musí Vaše štěně pochopit, ţe v rodinné hierarchii je jeho pozice níţe neţ pozice členů rodiny. Na začátku je nejlepší dát štěněti do kouta lepenkovou krabici a vystlat ji starou dekou nebo novinami. Prvních pár nocí můţete dávat pod deku ohřívací láhev s teplou vodou, aby se štěňátko cítilo bezpečněji. Pro psy se také dobře hodí tvrdé vinylové koše, protoţe dlouho vydrţí a dobře se čistí. Nepouţívejte polštáře ani proutěné košíky, protoţe štěňata ráda koušou všechno, na co přijdou a takový pelíšek by pro ně mohl být nebezpečný. Venkovní kotec Váš pes můţe klidně spát i ve venkovním kotci. Téměř všichni psi mají hustou srst, která jim umoţňuje adaptovat se na teplotní změny. Vzít psa ven z vyhřátého domu pro něj však můţe být šok. Chcete-li proto, aby štěně jiţ od počátku ţilo venku, měli byste si ho pořídit na jaře nebo na začátku léta a řídit se radou veterináře. Štěně můţe zpočátku plakat a naříkat. Nevzdávejte to, brzy si zvykne na to, ţe má svůj vlastní dům ! Něco k pití a k zakousnutí na uvítanou Po příchodu do nového domova dejte štěněti okamţitě jídlo na uvítanou. Pes musí mít vţdy k dispozici čerstvou, čistou vodu. Pro štěně je sebemenší pokles obsahu vody v těle nebezpečný.
Cestování se psem Plánujete-li v budoucnu vozit Vašeho psa v autě, musíte ho začít na auto zvykat co nejdříve, aby ho auto později nestresovalo. Můţete ho kaţdý den vzít na krátkou projíţďku, nejprve jen na 10 minut, přičemţ čas můţete postupně prodluţovat. Učení a hry V nejmladším věku plní štěně svou potřebu cvičení hrami v domě a na zahradě. Máte-li zahradu, zajistěte ji tak, aby se z ní štěně nedostalo. Psovi prospívá hrát si se psy, o nichţ víte, ţe jsou zdraví a pravidelně očkovaní. Zhruba od 13 týdnů stáří můţete začít brát štěně na procházky. Obojek a vodítko Berete-li štěně na procházky, dejte mu vţdy obojek a vodítko, i kdyţ se to štěňátku zpočátku nemusí líbit. Bude-li tahat za vodítko, ale tím se neznepokojujte, dělají to všichni psi. Pes si na obojek a vodítko brzy zvykne a výcvikem ho zbavíte touhy táhnout. Pravidelně kontrolujte nastavení obojku, zejména v období růstu. U správně nastavené velikosti obojku musíte být schopni podstrčit pod obojek dva prsty. Hry Hry představují nejen příleţitost k zábavě a cvičení, ale jsou nezbytné pro vytvoření vztahu mezi Vámi a štěnětem. Vy jste, kdo rozhoduje, kdy hra začíná a kdy je u konce. Nedovolte psovi, aby převzal nad hraním kontrolu. Příliš divoké hry nejsou ţádocí, protoţe pes pak bude mít pocit, ţe si stejné chování můţe dovolit i vůči cizím lidem. Psi vyjadřují své pocity nejrůznějšími zvuky a typy chování. Rozumíte řeči psa ? Vrtění ocasem : Chci s tebou navázat kontakt . Ocas mezi nohama, uši sloţené naplocho: Mám strach. Poloha na boku, zadní noha zvednutá, břicho odkryté: Ty jsi tady pánem. Olizování: mám Tě rád. Přední tlapy u země, hlava skloněná, ocas vztyčený: Pojď si hrát ! Uši rovné a nastraţené : Nebojím se Tě! Hračky Hračky můţete vyuţít ke hraní se psem, ale pes se s nimi můţe zabavit i sám. Hračky by měly být z bezpečných a odolných materiálů. Pozor! Na malé štěňátko je během hry nutné dohlíţet. Výcvik Pes je zvíře, které ţije ve smečce s pevně stanovenou hierarchií. Jako majitel psa musíte zaujmout pozici vůdce smečky. I kdyţ těţko se tomu věří, pro psa to znamená pocit jistoty. Aby se štěně správně zařadilo do lidského společenství, musí se naučit, co smí a co nesmí, a musí umět plnit určité pokyny. Při výcviku psa je třeba ho odměnit, jakmile pokyn splní. Kdyţ chvíli počkáme, nebude pes uţ vědět, za co je chválen. Totéţ platí, pokud psa trestáme za špatné chování. Od samého začátku poţadujte to, co budete v budoucnu očekávat. Co svého psa naučíte jako štěně, ovlivní jeho chování na celý ţivot. Proto je třeba s výcvikem začít od prvního dne. Na učení není nikdy brzo. Můţete se psem zapsat na výcvik na cvičiště. Pro psa to bude zábava a Vám to pomůţe překonat veškeré problémy při jeho výchově. Kouzelná slůvka Nejdůleţitější dvě slova, která se pes musí naučit, jsou jeho vlastní jméno a příkaz „pusť nebo fuj―. Štěně by k Vám mělo proběhnout pokaţdé, kdyţ zvoláte jeho jméno. Psi nejlépe reagují na dvouslabičná jména, která končí samohláskou. Příkaz „pusť nebo fuj― znamená „okamţitě přestaň dělat to, co právě děláš―. Kdyţ zjistíte, ţe štěně dělá cokoliv nevhodného, řekněte pusť nebo fuj autoritativním tónem a odvraťte se. Počkejte, aţ svého chování zanechá a pochvalte ho. Pokaţdé, kdyţ psa chválíte, musí vědět za co je chválen. Neodměňujte psa za trucování nebo ţebrání, protoţe pak bude povaţovat takové chování za povolené.
Výchova k poslušnosti Jiţ ve věku 6 – 8 týdnů se štěně můţe naučit vykonávat jednoduché povely. Do výcviku by se měli zapojit všichni členové rodiny a pouţívat stejné příkazy. Pokaţdé, kdyţ štěně splní povel, jej pochvalte a odměňte, ale nikdy ho za neuposlechnutí netrestejte, protoţe nebude vědět, za co je trestáno. Nejlepší je pouţívat jako povely jednoduchá slova obsahující samohlásky jako – sedni, lehni, k noze a zůstaň.Nikdy neposílejte psa za trest do jeho pelechu, protoţe by za chvíli přestal svůj pelíšek rád. Pokud štěně udělá v bytě louţičku, nemyjte plochu čistícími prostředky s obsahem čpavku, protoţe jejich pach je podobný pachu moči a štěně by tak mohlo pouţít stejné místo znovu. Abyste pomohli štěněti pochopit jeho místo v domácnosti, vítejte se při příchodu domů nejprve s lidskými členy rodiny. Výchova k čistotnosti v domě Malá štěňátka mají velice častou potřebu vyměšování. Brzy se naučíte rozlišovat jejich výmluvné signály: štěně obchází kolem do kolečka, sedí u dveří nebo se na Vás výmluvně dívá. Jakmile si tohoto všimnete, vezměte štěně a podloţte pod něj noviny. Postupně přemísťujte noviny směrem ke dveřím, aţ je vystrčíte ven. Štěně musíte brát na zvolené místo několikrát denně: ráno těsně po probuzení, po krmení, po probuzení během dne a těsně před uloţením ke spánku. Pes brzy začne na toto místo chodit sám. Můţete také psa naučit, aby se venčil na příkaz. Musíte si vytvořit zvláštní povel, který pouţijete pokaţdé, kdyţ uvidíte, ţe se štěně chystá udělat potřebu. Kdyţ to udělá na správném místě, okamţitě ho pochvalte. Nikdy netrestejte psa za to, ţe udělá louţičku nebo hromádku na zakázaném místě, neboť si nespojí trest se skutkem. Výživa Vašeho štěněte Vaše štěně spálí během prvních měsíců ţivota překvapující mnoţství energie, proto je důleţité zajistit, aby dostalo vyváţenou výţivu. Pro srovnání, štěně během prvního roku vyroste jako dítě během 14 let. Různá plemena mají různé růstové křivky, proto by měl výběr krmení odpovídat plemeni a velikosti štěněte. Výběr nejlepšího krmení je klíčem k umoţnění dlouhodobého a zdravého ţivota. Jak správně krmit ? Uvaţujeme-li o způsobech přípravy a podávání stravy štěněti a později i dospělému zvířeti, přicházejí v úvahu tři typy krmení: Vařená strava připravená speciálně pro psa,
Hotová kompletní krmiva,
Zbytky jídla pro rodinu – v ţádném případě nepatří do jídelníčku štěněte !
Sestavit optimální krmnou dávku v domácích podmínkách sice lze, ale není to snadné. Jistě existuje mnoho psích šampiónů, krmených dle osvědčených domácích receptur. Na druhé straně poznatky o výţivě psů jiţ pokročily natolik, ţe sestavit optimální krmnou dávku v domácích podmínkách vyţaduje spoustu času a odborných vědomostí. Po praktikování tohoto způsobu výţivy je třeba se předem seznámit s nutričními poţadavky Vašeho zvířete a prostudovat si tabulky biologických a kalorických hodnot potravin. Pouze kombinací různých surovin ( masa a vedlejších ţivočišných produktů, příloh – těstovin, rýţe, ovesných vloček, zeleniny, vajec a mléčných výrobků) můţete vytvořit plnohodnotné krmivo. Zastoupení jednotlivých ţivin v potravinách je však poměrně nevyrovnané, jejich kalorická hodnota navíc kolísá podle způsobu tepelné úpravy. Výzkum a vývoj pracuje za Vás Sestavení krmné dávky je tedy pro laika uţ na první pohled nelehký problém. V současné době však existuje řešení pomocí komerčních produktů renomovaných firem, kde se sloţitými otázkami výţivy zabývají týmy veterinářů a specialistů. Taková psí potrava je z hlediska nutriční hodnoty vyváţená, tj. garantuje patřičné mnoţství vitamínů, minerálních látek i jednotlivých ţivin v poměru k jejich energetické hodnotě. Hotová průmyslová krmiva se dělí na kompletní a doplňková. Toto rozdělení vypovídá o tom, k čemu je krmivo určeno – buď jako úplná krmná dávka, nebo jako doplněk k jinému druhu potravy. Speciální postavení mají klinické veterinární diety, které jsou určeny pro nemocná zvířata. Jak vybrat správné krmivo ?
kupujte pouze krmiva v originálním obalu,
na obalu mají být uvedeny informace o přesném sloţení krmiva včetně obsahu jednotlivých ţivin,
vyberte si krmivo odpovídající poţadavkům Vašeho psa,
zkontrolujte dobu trvanlivosti,
nakupujte raději krmiva od renomovaných výrobců, kde je záruka dodrţení kvality, vyhýbejte se extrémně levným výrobkům.
Pamatujte, ţe pouze vyváţená krmná dávka se všemi ţivinami zajišťuje zdraví a svěţest Vašeho psa, ţe zárukou optimálního obsahu ţivin jsou kvalitní kompletní krmiva, ţe pes není člověk – naše jídlo mu neprospívá, ţe nejlepším kritériem pro posouzení správné krmné dávky je zdraví a vzhled Vašeho psa ! Psi a zákon Podle zákona zodpovídá majitel psa za veškeré škody, které pes způsobí, i za případy, kdy pes pokouše jiného člověka. Člověk vedoucí psa musí dodrţovat veškerá přiměřená bezpečnostní opatření, která v souladu s podrobnými zákony znamenají, ţe pes musí být na vodítku.Zodpovědný majitel dokáţe ve většině případů předejít jakékoli případné škodě. Budete-li dodrţovat následující pravidla,bude Vám vlastnictví psa přinášet jen potěšení:
naučte psa povely, díky nimţ na ním budete mít kontrolu za kaţdých okolností, musíte-li odjet, zajistěte pro psa náleţitou péči
nikdy nenechte psa pobíhat bez dozoru,
v blízkosti silnice a usedlostí chovajících hospodářská zvířata veďte psa na vodítku stejně jako ve všech místech označeným příslušným příkazem,
nenechte psa znečišťovat hromádkami chodníky, trávníky, zahrady ani dětská hřiště – vţdy po svém psovi uklízejte,
nenechte svého psa, aby obtěţoval sousedy hlučným chováním,
snaţte se, aby pes nezůstal příliš dlouho o samotě,
udrţujte kůţi Vašeho psa v čistotě a v dobrém stavu,
přihlaste svého psa ihned u veterináře, nečekejte, aţ bude potřebovat naléhavou pomoc,
nikdy neberte psa do obchodů s potravinami,
pokud neplánujete vyuţít psa na chov, informujte se u veterináře o moţnosti kastrace,
pes musí dostávat krmivo a vodu pouze do svých vlastních misek, které je třeba pravidelně mýt a skladovat jinde neţ nádobí pro lidské členy rodiny
je dobré znát podrobný popis Vašeho psa pro případ , ţe by se ztratil Štěně v novém domově
První dny v novém domově, společně ve Vaší blízkosti, jsou pro další vývoj nejdůleţitější. Ujistěte se, ţe mu poskytujete dostatek pozornosti a péče. Přineste jej do nové domáctnosti tehdy, kdy zde není mnoho lidí, nechejte štěně, ať si vše samo prohlédne. Štěně můţe první dny trpět pocitem odloučenosti od matky a sourozenců, je dobré u něj zůstat co nejvíce, neopouštějte jej na delší dobu. Štěněti připravte teplý košík nebo pelíšek na místě, kde není průvan. Uvnitř by měla být deka, která se dá snadno vyprat. Přátelství se psem mnohdy představuje jeden z nejcennějších vztahů. Velmi podstatným faktorem, který příznivě ovlivňuje toto partnerství, je správné porozumění nárokům a potřebám Vašeho psa. I výţiva představuje nedílnou součást péče o psího kamaráda.
Prořezávání zubů Věk psa Prořezávání zubů 3 až 6 týdnů mléčné zuby - špičáky, řezáky, první tři premoláry 4 měsíce mléčné zuby - čtvrté premoláry, trvalé zuby - třenové čtyřky, střední řezáky 5 - 6 měsíců trvalé zuby - krajní řezáky, špičáky, první tři třenové zuby, první stolička 6 - 8 měsíců druhá stolička ve spodní čelisti
Při prořezávání trvalého chrupu má štěně stejné problémy, jaké známe u dětí, tedy otoky a záněty dásní a bolest. Projeví se to jejich neklidem, odmítáním potravy nebo slintáním. Je vhodné v tomto období dát štěněti k okousávání nějaký tvrdý předmět, čímţ se zmírní bolest dásní a urychlí se vypadávání mléčných
zubů. Někdy se stává, ţe trvalé zuby nemohou vytlačit zuby mléčné. Trvalé zuby jsou jiţ částečně prořezány, ale mléčné zuby ještě dobře drţí v dásni. V tomto případě se poraďte s veterinářem, jestli není vhodné mléčné zuby vytrhnout.
Nácvik čistoty
S nácvikem čistotnosti je nejlépe začít ihned po odběru štěněte. Štěně většinou potřebuje vykonat svou potřebu po probuzení nebo po jídle. Pokud máte zahradu a trávíte většinu času doma, máte nejlepší předpoklady k tomu, aby se štěně naučilo vykonávat potřebu mimo dům co nejdříve. Pokud bydlíte v bytě, musíte se rozhodnout, jestli nejprve budete učit štěně chodit na noviny v bytě nebo hned od začátku zahájíte nácvik čistoty venčením. Občas se štěněti stane nehoda i v bytě, nikdy ho však za to netrestejte, mohlo by to mít neţádoucí následky. Na kaţdém štěněti jsou, předtím neţ vykoná potřebu, patrné určité signály, často je to očichávání podlahy v kruhu. Mezi tímto varovným signálem a vykonáním potřeby uplyne většinou jen velmi krátká doba, proto byste si měli těchto známek všímat, časem je jistě velmi dobře rozpoznáte. Naučte také svého psa vykonávat potřebu na povel, později to jistě oceníte. Kdyţ se štěně chystá vykonat potřebu na vámi určeném místě, vyřkněte povel, např. "čůrej" nebo "udělej louţičku", a kdyţ štěně potřebu vykoná, pochvalte je. Není důleţité, jak váš povel bude znít, avšak je nutné, aby byl pokaţdé stejný. Nácvik na noviny Pokud je štěně v ohrádce, patrně si k vykonání potřeby vybere koutek v protilehlém rohu pelíšku. Připravte tam štěněti noviny, ale zaznamenáte některý ze signálů, štěně ihned vezměte a odejděte s ním ven. Štěně nenoste, nechte je běţet za sebou, aby poznalo cestu. Za vykonání potřeby venku je pochvalte. Pokud štěně volně běhá po bytě, vyberte místnost bez koberce, kde štěně nějakou dobu můţete nechat. Celou podlahu pokryjte novinovým papírem, a aţ si štěně vybere své místo, ostatní papíry odstraňte. Štěně by mělo chodit stále na stejné místo. Postupně novinový papír přesunujte směrem ke dveřím, později aţ za dveře, a nakonec jej úplně odstraňte. Nácvik k venčení Nejlepší způsob nácviku čistoty je zůstávat se štěnětem nějakou dobu doma. Choďte s ním ven vţdy, kdyţ se probudí, po jídle nebo po ukončení aktivity. Vysledujte co nejdříve, jaké štěně vysílá signály, kdyţ chce vykonat potřebu, a vţdy, kdyţ se k tomu chystá, běţte s ním ven. Vyřkněte povel, vyčkejte se štěnětem, a po vykonání potřeby, na vámi určeném místě, štěně pochvalte.
Reklama ESET Smart Security 5. Vyuţijte novou generaci ochrany PC! Vylepšená kontrola přenosných médií. © 2011 eStránky.cz | Tvorba www stránek zdarma|Závadný obsah?
