Úvod do ekonomie
Přednáška 10
PhDr. Jiří KAMENÍČEK, CSc.
NEZAMĚSTNANOST, INFLACE, DEFICIT a DLUH STÁTNÍHO ROZPOČTU 1)
NEZAMĚSTNANOST
A) Význam
Mikroekonomický. Ztráta sebedůvěry, deprese, nárůst nemocí srdce, pokusy o sebevraždy a sebevraždy, závislost na drogách a alkoholismus. U mladých lidí hrozí destrukce škály základních životních hodnot.
Nezaměstnanost může být příčinou drastických následků v životě jedince a jeho rodiny. Za určitých okolností hrozí radikalizace některých sociálních skupin, nepokoje, drancování atp.
Nezaměstnanost je vinou svých destruktivních následků velmi sledovaný sociální jev! Proto nezaměstnanost patří mezi pozorně vnímané makroekonomické veličiny.
Z výzkumů trhu práce vyplynulo, že a) Míry nezaměstnanosti jsou v různých statistických skupinách rozdílné. Důležité jsou: věk, pohlaví, etnikum, získaná kvalifikace, prokazatelné dovednosti a zkušenosti. Všechny příznaky jsou vzájemně závislé (korelují). Ztráta pracovního místa hrozí všem. Patřím-li do jedné ze skupin ohrožených nezaměstnaností, pravděpodobnost ztráty pracovního místa je vyšší. Viz například ztráty pracovních míst v ČR na podzim 2008, které postihly zejména zaměstnance jiných národností. Když zaměstnaný splní dva znaky, je pravděpodobnost ztráty pracovního místa vyšší.
b) Obrat na trhu práce je značný. Změny počtu těch, kdo jsou a kdo nejsou zaměstnaní, jsou vysoké. Toto zjištění platí hlavně pro USA. Například pro Japonsko (věrnost firmě, jiná kultura) platí v mnohem menší míře. V ČR je obrat osob v množině nezaměstnaných rovněž vysoký. Příčiny jsou však zcela jiné než v USA. V ČR způsobují vysokou fluktuaci na trhu práce především vysoké sociální dávky v mnoha mutacích a variantách. Na trhu práce se podvádí, firmy zaměstnávají „na černo“, projevuje se nízká vymahatelnost práva atd.
c) Velkou část obratu na trhu práce způsobuje hospodářský cyklus. Vysazování a propouštění při recesi, dobrovolné odchody při konjunktuře.
d) Většina z těch, kdo v daném měsíci přijdou o práci, zůstává bez pracovního místa krátkou dobu. B) Měření nezaměstnanosti
a) zaměstnaní b) nezaměstnaní
}
Viz obr. 1 = ekonomicky aktivní obyvatelstvo
c) ostatní (děti, důchodci, nemocní dlouhodobě i krátkodobě, rodiče v domácnosti, pobudové atd.) Statistikové definují nezaměstnaného jako osobu bez zaměstnání, která: 1) během čtyř minulých týdnů hledala práci, 2) čeká na opětovné povolání na pracovní místo (vysazení), 3) během čtyř týdnů se ohlásí z nového pracovního místa. Zásobník nezaměstnanosti
Obr. 2 + 3
Existují tři způsoby, jak opustit tento zásobník: 1) Získání nového pracovního místa. 2) Vysazený je povolán nazpět na své pracovní místo. 3) Při dlouhodobé nezaměstnanosti člověk opustí statistickou „kolonku“: pracovní síla, přestane být evidován jako nezaměstnaný. 1
Úvod do ekonomie
Přednáška 10
PhDr. Jiří KAMENÍČEK, CSc.
C) Formy nezaměstnanosti
1) Frikční (Friction). Neochota stěhovat se do jiného místa. (Máme rodinný dům, známé, děti si zvykly na školu atp.) Fluktuace. Nezaměstnanost způsobená snahou změnit pracovní místo. Chci více vydělávat, ale nové pracovní místo mi nevyjde. Například proto, že nový zaměstnavatel mne během zkušební doby propustil. Možná zjistil, že jsem často měnil práci, byl jsem již nezaměstnaný atp.
2) Strukturální. Mění se struktura ekonomiky, nebo některá odvětví radikálně mění technologie. Starou kvalifikaci následkem toho nelze uplatnit. Přeškolení? Rekvalifikace? U lidí s vysokými investicemi do lidského kapitálu. Například u lékařů, právníků atp. bývá přeškolování na jinou kvalifikaci vyloučeno. Možné je v rámci oboru. Rozdíly: a) starší lidé, b) střední věk, c) mladí.
3) Cyklická. Vysazování z práce a propouštění. Projevuje se následek nevyužívání výrobních kapacit způsobený poklesem poptávky po produkci.
D) Struktura trhu práce, skupiny obyvatel z hlediska nezaměstnanosti
Obr. 3 + 4
Obrat na trhu práce je nečekaně vysoký. Dokonce i v dobách vysoké nezaměstnanosti někteří lidé dobrovolně opouštějí svá pracovní místa.
Obr. 5
Lidé, kteří jsou členy minoritních etnik („barevní“) vykazují jako skupina asi dvakrát vyšší nezaměstnanost a nejvyšší fluktuaci. Nestálost na pracovním místě. Návyk, přenos v rodině na děti.
U mladých (15-19 let) hrozí, že si v klíčové fázi života nevytvoří základní pracovní návyky. Ženy vykazují vyšší nezaměstnanost než muži. Při zvyšování nezaměstnanosti jsou ženy postihovány častěji. Týká se to zejména žen, které pečují o děti. Ty si často volí pracovní místa s kratší nebo s pružnou pracovní dobou.
E) Přirozená míra nezaměstnanosti
DEFINICE: Přirozená míra nezaměstnanosti odpovídá poměru, při kterém se síly působící směrem ke zvyšování a ke snižování inflace vzájemně rovnají. Milton FRIEDMAN Obr. 6 Přirozená míra nezaměstnanosti závisí na: 1) Organizaci trhu práce. Existují pracovní úřady a agentury práce, které nabízejí služby k lepší orientaci na trhu práce. Jak efektivně pracují? Podporuje vláda např. daňovou politikou (tj. úlevami firmám) zaměstnávání mladých a nově nastupujících pracovníků?
2) Na demografické skladbě obyvatel, tj. na kulturních odlišnostech a na velikosti sociálních skupin ve státě. Obr. 7 3) Na vytrvalosti při hledání nového zaměstnání. Ta závisí na dostupnosti pracovního místa a na výši podpor. Vysoké podpory v nezaměstnanosti zvyšují přirozenou míru nezaměstnanosti. Dlouhodobě zhoubné opatření, protože zvyšuje počty těch, kdo jako zdroj své obživy zneužívají pracovitosti ostatních a parazitují. Často používaný termín: Hystereze na trhu práce. Tento termín označuje narůstající rezignaci nezaměstnaných. Čím déle je člověk nezaměstnaný, tím více ochabuje jeho aktivita při hledání nových míst a tím více narůstá jeho spokojenost se sociální podporou. S tím koresponduje i chování podnikatelů. Dlouhodobá nezaměstnanost je pro ně signálem, že uchazeč o práci s největší pravděpodobností nebude vhodný. 2
Úvod do ekonomie
Přednáška 10
PhDr. Jiří KAMENÍČEK, CSc.
Někteří ekonomové se domnívají, že v dlouhém období přirozená míra nezaměstnanosti roste. Příčiny? Poukazují zejména na následky sociální politiky. Když politikové postupně vytvoří příliš mnoho a příliš „měkkých“ sociálních polštářů, lidé při hledání práce nepospíchají a objevují, jak příjemné může být předstírat hledání pracovního místa. Odmítají hůře placené nebo méně příjemné práce, práci s dojížděním atp. Důležité je, o kolik je vyšší (v porovnání s podporou v nezaměstnanosti) minimální mzda. Při zvyšování životní úrovně může ve státě (vinou příliš benevolentní sociální politiky) přibývat těch, kdo preferují sladké nicnedělání. Přibývá takzvaných bezdomovců, lidí, kteří se práci vyhýbají a parazitují na městských společnostech.
U nezaměstnanosti pozorujeme jen nepatrnou tendenci k přenosu této „poruchy“ do jiných zemí.
2)
INFLACE Když výkon ekonomiky roste a firmy při rozšiřování výroby využívají dočasně odstavené a nevyužité zdroje, je vše v pořádku. Jakmile se na vrcholu hospodářského cyklu projeví nedostatek výrobních zdrojů, začnou se zvyšovat ceny výrobních vstupů a následně i ceny produkce. Začne se zvyšovat hladina cen!
DEFINICE: Inflace je označení pro růst hladiny cen. Deflace je označení pro pokles hladiny cen. Tři stupně inflace:
1) Mírná, jednociferná. Ekonomické subjekty důvěřují penězům, ukládají, investují. Nemění se spotřebitelské zvyklosti. {V rámci mírné inflace se rozlišuje inflace od (0 – 3,5%), od (3,6 – 5%) a od (5,1 – 9,9%).}
2) Pádivá, dvojciferná. 10% – 99 % ročně. Začínají se měnit chování a zvyky ekonomických subjektů. A) Smlouvy se uzavírají s indexem! Indexace mezd, plateb, důchodů, stipendií, úroků atd. Indexy se přitom vztahují k některé z pevných zahraničních měn.
B) Ochabují, či dokonce utichají domácí finanční trhy. Ekonomické subjekty začínají hromadit určité druhy statků (například domy, půdu, obrazy, koberce, tj. statky s dlouhými lhůtami spotřeby). Je stále obtížnější vypůjčit si. Věřitelé vědí, že část půjčených aktiv ztratí. Proto aktiva tezaurují. Peněžní aktiva se přestávají zhodnocovat. Zvyšuje se rozdíl mezi nominální a reálnou úrokovou sazbou.
Obr. 8
Nominální úrokové sazby bývají při dvouciferné inflaci vysoké. Například 20%. Reálné úrokové sazby (čili nominální sazby „očištěné“ o inflaci) jsou ovšem záporné, např. -10%). To znamená, že věřitel, který by na rok půjčil svá aktiva ve výši 10 000,- Kč s úrokem 20%, obdrží v okamžiku splatnosti částku 12 000,- Kč. Hodnota tohoto obnosu však bude vinou inflace odpovídat původní částce ve výši 9 000,- Kč.
3) Hyperinflace. Německo, Polsko v letech 1920-23, Maďarsko a Čína v letech 1945-47. Státy, ve kterých k hyperinflaci nebo k vysoké inflaci už někdy v minulosti došlo, jsou k inflaci náchylnější!
Obr. 9 + 10
Uvedené tvrzení platí s výjimkou Německa. Německo v 19. století zvítězilo v několika evropských válkách. Bylo však poraženo v první světové válce na začátku 20. století. Vítězné mocnosti na Německo uvalily v reparacích extrémní hospodářské sankce. Aby Němci tyto astronomické válečné dluhy snáze splatili, rozhodli se znehodnotit svou měnu vysokou inflací. Ta se však vymkla kontrole a vyústila ve zhoubnou hyperinflaci. Začátkem třicátých let bylo Německo navíc zasaženo hospodářskou krizí. Těžké hospodářské problémy způsobily, že se moci chopila zločinná politická strana, nacisté. Ti zatáhli Německo do druhé světové války. Dvakrát poražený německý národ se rozhodl k nápravě. V padesátých až sedmdesátých letech prošla Spolková republika Německo úžasnou katarzí. Její součástí byla obnova a budování poctivých hospodářských vztahů, poctivý business. Rozhodující úlohu v tomto procesu sehrála Bundes Bank, německá centrální banka, která praktikovala přísnou protiinflační politiku. V nadsázce lze říci, že nejméně dvě až tři generace Němců věří, že inflace, respektive hyperinflace, která se projevila v nejtemnějších fázích německé historie, do ekonomiky nepatří. Německo není zásluhou neekonomických okolností a vlivů k inflaci od konce druhé světové války náchylné. 3
Úvod do ekonomie
Přednáška 10
PhDr. Jiří KAMENÍČEK, CSc.
Následky inflace:
a)
Ekonomické subjekty, které jsou zadlužené, nečekaně profitují. Vinou záporné reálné úrokové sazby (na rozdíl od nominální úrokové sazby) inkasují dlužníci úlevy spadlé do klína! Často následuje úpadek platební disciplíny.
b) Lidé s platem a lidé závislí na sociálních příjmech (důchodci, příjemci sociálních podpor, stipendisté atd.) tratí,
protože ceny rostou rychleji než jejich příjmy. Zvyšují se obavy ekonomických subjektů
z budoucnosti.
c)
Znehodnocování úspor.
Reálné úrokové sazby jsou při inflaci záporné.
Bohatství, aktiva se přesouvají od věřitelů k dlužníkům. Klesá efektivnost ekonomických aktivit. Ti, kdo hospodařili se ztrátami, tratí méně, zatímco efektivní hospodářské subjekty, které dosahují výnosů, tratí více. Bohatství se nevrací k výkonnějším.
d) Zkreslování cen. Firmy ztrácejí motiv ke zlepšování a ke zvyšování kvality výrobků a služeb. Například výrobce A zvýší produktivitu a kvalitu svých výrobků. Má tudíž právo žádat za vyšší kvalitu vyšší cenu. Výrobce B, který kvalitu ani produktivitu nezvýšil, při inflaci rovněž zvyšuje ceny. Inflace znehodnocuje vyšší produktivitu práce a kvalitu produkce.
e)
Deformace signálů pro investory. Inflace tlumí krátkodobé investice a zastavuje dlouhodobé investice. Hospodářské aktivity „utichají“, přestože není krize.
f)
Poruchy v alokaci zdrojů. Ceny vstupů, které se sjednávají při uzavírání smluv s dodatkem o inflačním indexu, posilují inflační očekávání. Toto očekávání dále akceleruje tendence k opětovnému zvyšování cen.
g)
Inflace znehodnocuje informace. Nikoli jen ceny jako základní tržní signály. Inflace vyvolává u všech ekonomických subjektů inflační očekávání! Inflační očekávání maří plány, jejichž realizace vyžaduje čas. Čím více času je k dané ekonomické aktivitě třeba, tím dříve vinou inflace a jejího očekávání tato aktivita utichne.
Antiinflační politika: Regulace cen a mezd. Jednak pomocí cenových a mzdových stropů, nebo limitami tempa růstu všech cen. Velmi tvrdé opatření, které brzdí ekonomický růst a zasahuje do privátních práv podnikatelů a zaměstnanců. Centrální banky praktikují ve větší, nebo v menší míře politiku drahých peněz. Výsledky antiinflační politiky nejsou jednoznačné, ani nesporné. Chybí úspěchy. Nejlepší antiinflační politikou je inflaci předcházet!
3)
STÁTNÍ DLUH DEFINICE: Státní (vládní) dluh je souhrn, kumulace (každoročních) deficitů státního rozpočtu.
a) Vnitřní dluh. Narůstá vinou neúčinných výběrů daní, nečekaným poklesem příjmů atp. Zejména však při příliš velkorysých výdajích na sociální programy, při dodatečných výdajích na zbrojení atd. Vnitřní dluh je závazkem vlády vůči vlastním občanům a snižuje efektivnost ekonomiky. Vláda musí dluh dříve nebo později namísto emise dluhopisů uhradit vyššími daněmi. Lidé následně ztrácejí motivaci podnikat a pracovat.
b) Vnější dluh. (Pozor, nejedná se o záporné saldo ZO. Saldo je součástí vnitřního dluhu!) Vnější zadlužení vzniká, když si vláda nebo centrální banka (například po intervencích na finančním trhu) vypůjčí na své výdaje u 4
Úvod do ekonomie
Přednáška 10
PhDr. Jiří KAMENÍČEK, CSc.
zahraniční centrální banky nebo vlády. Vnější zadlužení znamená přijetí dodatečného břemene, obsluhu dluhu. Čili vláda musí krom vypůjčené sumy navíc splácet úroky. Soudí se, že vnější dluh nemusí být nebezpečný, pokud jeho obsluha (tj. úroky) nepřevýší tempo růstu HDP. Obtížné rozhodování, když tempo růstu HDP je známo s ročním zpožděním, zatímco úrok je součástí půjčky! Ekonomické následky státního dluhu
Zvýšené výdaje vlády (státních institucí a úřadů) je nutno něčím pokrýt. Jsou jen dvě možnosti: a) zvýšeným tiskem peněz, b) půjčkou od obyvatel, tj. emisí státních dluhopisů. Státní dluhopisy však také zvyšují vinou úroku dodatečné břemeno. Kdyby vláda chtěla toto břemeno snížit a na úroku ušetřit, nenašla by pro své cenné papíry žádnou poptávku. V čem je nebezpečí státního dluhu? Když rodiny, které se příliš zadlužily, ztrácejí schopnost plnit přijaté závazky, hrozí jim zabavení majetku. Exekutor uhradí nesplácené dluhy prodejem jejich aktiv. U státu analogie neplatí. Bez ohledu na dluh může růst HDP. Když tempo růstu HDP převyšuje úrokovou sazbu dluhu, státu akutní bankrot nehrozí. Hrozí však jiné vážné komplikace. Vlády zpravidla nemusejí nést následky svých rozhodnutí. Vystřídá-li po volbách bývalou vládu jiná sestava politiků, může se riziko plýtvání a dalšího zvětšování státního dluhu zvýšit. Rozhodování politiků často doprovází morální hazard. Politikové však svá rozhodnutí „zdůvodňují“ nesplnitelnými populistickými sliby. Schéma státního rozpočtu s dluhem: Model, který znázorňuje složení státního dluhu.
Budget Surplus znamená přebytek. Když je přebytek záporný, nazývá se deficit :
BS = tY – G – TR
Písmeno t vyjadřuje sazbu daní. Představme si ji například jako DPH, jako daň z přidané hodnoty, kterou platí každý spotřebitel při nákupu každého statku či služby. DPH se například může rovnat 0,2. To je 20%. Písmeno Y zastupuje část HDP, která je sazbou t převedena do státního rozpočtu. Součin tY vyjadřuje součet všech příjmů státního rozpočtu. Písmeno G zastupuje výdaje vlády (proto záporné znaménko – G) a TR zastupuje transfery, čili výdaje do sociálních fondů. Transfery i vládní výdaje bývají zpravidla konstantní. Výsledný stav rozpočtu (přebytek nebo deficit) proto nejvíce závisí na výkonu ekonomiky. Výkon ekonomiky se měří a oceňuje veličinou HDP. To znamená, že v našem modelu deficit nejvíce závisí na vývoji veličiny Y. Dejme tomu, že se začátkem roku změní očekávání investorů a některé firmy se rozhodnou investovat. V prvních fázích investování se projeví důchodotvorný efekt. Zvýší se kupní síla a stoupne poptávka po spotřebním zboží. Další firmy začnou zvyšovat výrobu a uvedou do provozu dočasně odstavené zdroje. Jakmile investující firmy své záměry dokončí a uvedou do provozu své nové kapacity, projeví se kapacitotvorný efekt investic. Všechny tyto okolnosti se v souhrnu projeví zvýšením HDP. Státní rozpočet proto na konci roku buď zaznamená přebytek, nebo se sníží jeho deficit (když byl rozpočet sestaven jako deficitní, když výdaje převyšovaly nad plánovanými příjmy). Vláda přitom neudělala vůbec NIC. Vliv vlády na ekonomiku je téměř bezvýznamný, zanedbatelný. Nevěřme politikům, kteří do médií „roztrubují“ své zásluhy na růstu ekonomiky. Příčinou lepších hospodářských výsledků je tvrdá a poctivá práce ekonomicky aktivních obyvatel, zaměstnanců a firem, nikoli „zásluhy“ politiků.
5
