Úvod do ekonomie
Přednáška 6
PhDr. Jiří KAMENÍČEK, CSc.
Externí náklady ⊕ vlastnická práva ⊕ Coaseho teorém DEFINICE: Externí náklad je položka, která nezatěžuje svého původce, nýbrž „třetí“ subjekt (subjekty). Problém: 1) Jak externalitu zjistit? 2) Jak externalitu změřit? 3) Jak externalitu kompenzovat? V těchto souvislostech a situacích mohou být nebezpeční ekologičtí fundamentalisté. Často jim stačí, když vyjde odborná studie, která ve fázi 1 upozorní na možné nové nebezpečí. Nekriticky o něm hovoří jako o faktu a požadují, aby svět, bez ohledu na náklady (čili ignorují fázi 2 a fázi 3), toto „nebezpečí“ odstranil.
Negativní externality Příklady: hluk v posluchárně, nemyté nádobí, muzikanti na koleji, znečištění ovzduší, vody, půdy, světelný smog atd. Pozitivní externality Příklady: kavárna ⊕ pekař; slovíčka z cizího jazyka; vědecký výzkum, který se podaří aplikovat (například: kosmický výzkum a rozšíření suchých zipů, GPS a zelená vlna pro autobusy atp.). Obecně přinášejí největší prospěch a bývají zjevnou pozitivní externalitou poznatky ze základního výzkumu, které se podařilo aplikovat a tím zvýšit životní úroveň a kvalitu života mnoha lidí.
Ronald H. COASE, Nobelova cena 1992. Stať: Problém společenských nákladů, publikovaná v roce 1960. Jak se problém řeší tradičně? Ve vyspělých státech platí zákon, podle kterého nese odpovědnost za způsobené škody jejich původce. Coaseho příklad: ordinace psychologa, když v sousedství si otevře ordinaci zubař.
(Viz série příkladů v tabulce 1 - 6.)
Reciproká povaha externalit. COASEHO teorém: Když mohou strany zatěžované externími náklady vzájemně vyjednávat bez transakčních nákladů, dospějí k efektivnímu řešení bez ohledu na to, komu přisuzuje odpovědnost za způsobované škody zákon. Podmínka: nízké transakční náklady. Všude, kde jsou náklady na vyjednávání vysoké, se uplatňuje zákon. a) Když jedna výroba (produkce) škodí mnoha „třetím“ subjektům (letiště a hluk, elektrárny, cementárny atp.). b) Náklady se zvyšují zaujetím neústupného, tvrdého postoje při vyjednávání. {Viz aktivity environmentalistických organizací, fundamentalistické postoje. Bod: 1) Jak externalitu zjistit? A bod: 2) Jak externalitu změřit?}
Základem jakéhokoli jednání o externalitách jsou vlastnická práva. Právo „věc“: 1) užívat, 2) disponovat, 3) držet. Příklad následků aktivit bez stanovení vlastnických práv: Tragédie společného (společenského) vlastnictví Obecní pastvina: úroková sazba 6 %, váhové přírůstky dobytka chovaného na maso rovněž 6 %. Výsledek: nižší přírůstky oproti soukromníkům.
Proč? DŮVOD: ignorování externího nákladu.
Viz obr. 1 1
Úvod do ekonomie
Přednáška 6
PhDr. Jiří KAMENÍČEK, CSc.
VYSVĚTLENÍ: každý si hlídá přírůstky svých kusů. Soukromník, který váží všechny své kusy, měří takzvané mezní přírůstky hmotnosti. Když chovatelé vyhánějí dobytek na společnou pastvinu, opět váží pouze své kusy. Nemohou vážit přírůstky nebo ztrátu váhy kusů, které patří sousedům. Tato okolnost způsobí, že ve výsledku měří průměrné přírůstky hmotnosti. Uniká jim, že jejich kusy, které vyhánějí na obecní pastvinu, začínají spásat trávu sousedům. Pastevci nevidí, že se zatěžují externalitou. Podobně: komunismus = společné manželky a děti. Nechtěný pokus o realizaci literární představy v hnutí Hippie v šedesátých letech 20. století. V čem externalita? O děti je nutno se starat. Dejme tomu, že všichni se o společné děti starají stejně, například osm hodin denně. Někdo má ale dětí více, jiný méně. Nikdo se nechce o děti starat více, než ostatní. Komuny se rozpadaly!
Další příklady společného vlastnictví: 1) těžba obecního lesa, 2) mezinárodní rybolov, 3) odpad v totalitních státech se společenským vlastnictvím: špínu za plot, do eráru!
POZIČNÍ externality Opět varianta „závodů ve zbrojení“. Boj = soutěž o první pozici. 1) Atlet více trénuje a tím zatíží ostatní závodníky dodatečným nákladem. 2) Firma usiluje o větší podíl na trhu. Vyvine nový model, například digitální fotoaparát se snímačem: 100 Kpx, 500 Kpx, 1Mpx, 2Mpx, 4Mpx, 8Mpx, 12Mpx, 25Mpx atd. Nebo optický zoom: 4x, 8x, 12x, 20x, přestože je to z fyzikálního hlediska nesmysl! Firma tímto postupem uvalí poziční externalitu na ostatní firmy. Jestli konkurenční firmy nechtějí své pozice na trhu ztratit, musejí na dodatečné břemeno reagovat. 3) Politik chce vyhrát volby, proto „investuje“ (použitím našich daní) do „propagace“ sebe sama. Vytváří si „imič“. Na koho uvalují politikové břemeno těchto dodatečných nákladů? Jedná se o formu morálního hazardu. Termínem: morální hazard, označujeme chování těch ekonomických subjektů, které při svém rozhodování ignorují náklady, které nejdou z jejich kapsy. Například mladý řidič, jemuž rodiče zaplatili havarijní pojištění, řídí auto méně opatrně, než kdyby si pojištění musel platit sám. S nejhoršími formami morálního hazardu se setkáváme u politiků a u manažerů státních podniků (viz například hospodaření ČD apod.)
Zdaňování externalit
1) Zdaňování negativních externalit. Platí obecné pravidlo: u negativních externích nákladů pozorujeme tendence k nadprodukci statku či služby. To proto, že výrobce nemusí nést tu část nákladů, která zatěžuje „třetí“ subjekty. Výroba je relativně levnější. Zdanění tudíž může nadměrnou produkci redukovat. Může přispět k efektivnější skladbě spotřebního koše. Otázka: jak zjistit a stanovit správnou sazbu?
2) Zdaňování pozitivních externalit. Zde se praktikuje zdanění „záporné“. Projevuje se tendence produkovat těchto komodit méně, protože výnosy z části inkasují i třetí subjekty. K efektivnější skladbě spotřebního koše mohou napomáhat dotace. Opět problém, jak stanovit optimální sazbu. Jsou opodstatněné dotace do zemědělství, do lesního hospodářství atp.?
3) Zdaňování pozičních externalit. Daně nemohou „závody ve zbrojení“ nikterak redukovat. Přesto mohou být účelné. Příklad: Snubní prsten. Nutno projevit vážnost záměru. Drahý šperk. Čím vážnější úmysl, tím dražší šperk. Abych nevypadal nehodnověrně, musím při zásnubách vynakládat co nejvyšší (= maximální) obnosy na prsteny. Jak se projeví vysoká daň? 2
Úvod do ekonomie
Přednáška 6
PhDr. Jiří KAMENÍČEK, CSc.
Část tržeb putuje v dani do státní pokladny. Existuje šance na její rozumné využití? Pouze za předpokladu, že o čerpání ze státního rozpočtu budou rozhodovat rozumní a zodpovědní politikové. Existují vůbec takoví?
Veřejné statky Kuriózní vlastnosti: 1) nezmenšitelnost
čisté veřejné statky
2) nevylučitelnost
kolektivní statky
Příklad se stavbou a provozem majáku v přímořské vesnici. Normální statky: je dána cena a spotřebitel se rozhoduje podle svého užitku, volí relaci: cena ↔ kvalita. V jakém množství a v jaké kvalitě se mají veřejné statky nabízet a distribuovat? U veřejných statků se zdá, jako by byly k dispozici zdarma. Jak má být policie, armáda, správa státu + pomoc sociálně potřebným (starobní, invalidní a další důchody, stipendia, podpory atd.) + silnice, veřejné osvětlení, veřejné parky, péče o veřejné památky, veřejné školy, veřejná zdravotní péče, práce a služby úřadů atd.), jak mají být veřejné statky a služby kvalitní? Ekonomie jako věda o hospodaření zjišťuje problém: v jaké kvalitě jednotlivé veřejné statky produkovat a distribuovat, při jakých celkových nákladech? Kdyby s odvoláním na nezmenšitelnost a nevylučitelnost platilo pravidlo: všichni platí stejně, musela by být kvalita veřejného statku přiměřená rozpočtu nejchudších občanů. Příklad se dvěma partnery. Dva mladí novomanželé. On je nadějný výzkumník na doktorandském stupni studia na FSV a má pravidelný čistý měsíční příjem 13 000,-Kč. Ona je nadějnou advokátkou a její měsíční příjem kolísá mezi 30 000,-Kč a 300 000,-Kč. Chtějí si vyjet na tři týdny společné dovolené.
Bohatí mohou nakonec souhlasit s nespravedlností vyššího daňového zatížení. Výsledek: vyšší počet a vyšší kvalita veřejných statků, než by tomu bylo při spravedlivých podílech na nákladech. Veřejné statky a soukromý sektor. Veřejné statky jsou vesměs financovány z rozpočtu států, tedy z daní. Existují však i výjimky.
a) Financování z darů. Proč? Buď altruismus, nebo tlak okolí. Například jeden majitel domu opraví chodník v celé ulici. Užitek z toho mají nejen všichni jeho sousedé, ale i všichni náhodní chodci.
b) Prodej BY-PRODUCTS. Reklama v soukromých médiích je z ekonomického pohledu prodejem vysílacího času. Proto je reklama (tj. čas, který přináší peníze), prokládána vysíláním „špektáklů“. Pořadů, při kterých „nováckým“ divákům poklesají čelisti údivem a „primáci“ se tetelí „romantickým“ blahem. Tato strategie privátních médií způsobuje obecný úpadek vkusu a soudnosti, pokud jejich programy sleduje dostatečný počet občanů.
c) Technické prostředky k vylučování neplatičů. (Kabelové televize, satelity atp.) d) U kolektivních statků vznikají družstva spotřebitelů. Společné poplatky za opravy, za podíly na nákladech atp. Ušetřit se dá například u nákladů na inženýrské sítě. Když skupina místních stavebníků nechá namísto individuálních výkopů vyhloubit na celém pozemku s pomocí malého bagru příkop, s pomocí další techniky položit inženýrské sítě atp. Ušetří se na nákladech a navíc může být výsledná kvalita výrazně vyšší. 3
Úvod do ekonomie
Přednáška 6
PhDr. Jiří KAMENÍČEK, CSc.
Zvláštní jev: černý pasažér. Proč je ve vyspělých zemích černých pasažérů málo a proč se jich tolik objevuje v postkomunistických státech? Proč v postkomunistických zemích pozorujeme tak extrémně vysokou toleranci černých pasažérů? Přežívající postoj: „Jejich“ veřejná doprava! Čí veřejná doprava? Má být podvod běžnou součástí života v demokracii, ve svobodném společenském systému? Jak se mám zachovat? Potřebuji například nechat opravit blatník u auta. Řemeslník mi nabídne platbu buď: a) bez „papíru“ to stojí: b) „s papírem“ zaplatím:
7 900,-Kč, nebo 11 800,-Kč.
Zubař nabídne, že za ošetření zaplatím buď 800,-Kč, nebo 1 020,-Kč, když požaduji doklad. Jak se zachovám? Podle osobního prospěchu? Nebo podle mravního (tj. nemateriálního) principu?
Veřejné statky a VYMÁHÁNÍ RENTY (Rent seeking) Vymáhání renty se projevuje ve dvou podobách: 1) Při vyhlašování a během konkurzů na státní zakázky. Lobbování, podplácení, korupce, souboje o získání koncesí, zakázky pro armádu, dodávky pro stát atd. {Situace: firma versus důležitá úřední osoba.} 2) Při produkci a při distribuci veřejných statků. Princip: Malé poplatky milionů plátců daně versus vysoké sumy na účtech dodavatelů. Příklad: rohlík stojí 3 Kč. Firma jeho cenu zvýší na 4,- Kč. Spotřebitel reptá, avšak jako jedinec se mezi mnoha dalšími nemůže efektivně bránit. Pokud firma denně prodá 100 000 rohlíků, zvýší se její denní tržby o 100 000,- Kč. O korunu vyšší cena pro spotřebitele firmě za deset pracovních dnů přinese 1 000 000,- Kč navíc nad dosavadní tržby.
Veřejné statky mají mnoho nežádoucích vlastností. Proč se s nimi tedy setkáváme v tak neuvěřitelném rozsahu a proč jich stále přibývá? DŮVODY: Veřejné statky můžeme z věcného pohledu rozdělit do tří skupin: 1) Veřejné statky důležité pro fungování společnosti, státu. (Servis pro vlády, parlamenty a úřady, pro správu státu na všech úrovních. Armáda, policie, soudy, podpora vzdělání a výzkumu, kulturních institucí, např. muzeí atd.)
2) Veřejné statky a služby, jejichž účelem je pomoci občanům v nouzi. (Sociální programy a dávky, starobní a invalidní důchody, podpora v nezaměstnanosti, úhrada části některých nákladů na zdraví, podpora bydlení, podpora při vzdělávání atd.)
3) Veřejné statky a služby, které občanům nabízejí určité pohodlí. (Jsou to například veřejné silnice a železnice, média veřejné služby, veřejné osvětlení, údržba veřejných parků a zeleně atd. V postkomunistických zemích do této kategorie politikové řadí kulturu, vyšší formy vzdělávání a základní výzkum, muzea, knihovny atp.)
KOMENTÁŘ Politikové si přejí, aby byli oblíbení, hlavně však, aby byli znovu zvoleni do svých, nebo do vyšších funkcí. Jsou při nabídce nových veřejných statků vynalézaví. Slibují voličům: 1) lepší fungování státu, 2) lepší pomoc v nouzi i 3) větší pohodlí. Spoléhají na naivitu masy a vykreslují své sliby tak, aby si lidé jejich nabídku představili v nejvyšší kvalitě. Přitom mlčí o nekontrolované a proto nízké kvalitě „dnes“, tj. aktuálně distribuovaných statků a služeb. Řeči o nových „nezbytných“ statcích nikdy nedoplní odhadem nákladů, které zvýší daňové břemeno. 4
Úvod do ekonomie
Přednáška 6
PhDr. Jiří KAMENÍČEK, CSc.
Politikové, kteří volí jinou taktiku a před volbami slibují reformy a snížení daňové zátěže, se po volbách ocitají v pasti. Ani oni nechtějí ztratit popularitu. Nebudou-li znovu zvoleni, znamená to jejich neúspěch a ztrátu pozic. Reformy však nejsou možné bez omezení výdajů z rozpočtu státu, z rozpočtu regionů, měst atd. Reformám proto musí předcházet definice, tj. určení těch výdajů, které vláda buď sníží, nebo zruší. Takový krok je z pohledu politika uvažujícího v horizontu jednoho volebního období prakticky sebezhoubný. Když vlády přes všechna uvedená rizika přesto označí ty státní výdaje, které chtějí odstranit nebo snížit, ozvou se postižení. Přitom se projeví mediální ozvěna, „mediální echo“. Nejhůře reagují křiklouni, kterých v celku může být velmi málo. Média, která chtějí svým zpravodajstvím zaujmout, nejraději publikují nejdivočejší reakce. Když se s hysterickými výstupy vyšinutých jedinců v televizi, v rozhlase, ale i v novinách seznámí běžní diváci, posluchači a čtenáři, mohou svůj původně lhostejný postoj změnit. Vinou jediné zprávy i oni pocítí „mediální“ újmu tam, kde skutečná vůbec nenastala. Redukci nadměrného počtu veřejných statků komplikuje též myšlenkový stereotyp. Mnozí občané si na veřejné statky natolik navykli, že je nenapadne, že by si mohli polepšit. Kdyby politikové zrušili distribuci nekvalitních a postradatelných veřejných statků a služeb (které vinou ztrát ve státním aparátu, vinou externích nákladů a následkem vymáhání renty zvyšují daňovou zátěž), poklesly by daně. Při nižších daních občané sice přijdou o část „pohodlí“, které veřejným statkům připisují. Rozhodovali by však o větší části svých výdělků. Podle svých preferencí by mohli více peněz vynakládat na vlastní zdraví a na jeho prevenci, na sebevzdělávání, na zaopatření ve stáří atd. Kdyby si tyto služby občané hradili z vlastních aktiv, pořídili by je mnohem levněji, než když jim je nabízí nenasytná hydra státní byrokracie. Po každých volbách přicházejí do politiky a do veřejné správy noví populisté. K volbám chodí noví a nezkušení voliči, kteří mohou falešným slibům politiků „podlehnout“. Z pravidelně opakovaných voleb, typických pro demokratické státy, se zdá, že hra o nejlákavější předvolební sliby populistům vždy zajistí dostatek hlasů. Veřejných statků neubývá a veřejným rozpočtům hrozí deficity. Hrozí narůstání státního dluhu. Zdá se, že tento příběh nikdy nemůže skončit. Analýza, která by mohla poskytnout naději, však přesahuje oblast ekonomické teorie.
5
