Úvod do ekonomie
Přednáška 8
PhDr. Jiří KAMENÍČEK, CSc.
HOSPODÁŘSKÝ CYKLUS Popis klasického hospodářského cyklu: Vrchol, recese (eventuálně) deprese, sedlo, expanze, vrchol. a) Popis první fáze: recese, případně deprese.
Viz obr. 1
1) Pokles nákupů (statky dlouhodobé spotřeby: auta, nemovitosti, zařízení do bytů, dovolená atp.). U těchto komodit následuje pokles cen. To je provázeno zastavením investic v těchto segmentech ekonomiky! 2) Přibývá firem, které zkracují pracovní týden nebo pracovní dny. Následně klesají mzdy. Některé firmy buď vysazují skupiny zaměstnanců z práce, nebo propouštějí. Nárůst nezaměstnanosti a zkracování pracovní doby je příčinou poklesu kupní síly! 3) Následuje pokles mezd, úroků, zisků, čili pokles cen všech typů. Na finančních trzích dochází k poklesu, či spíše k pádu cen většiny akcií. Hrozí deflace. DEFLACE. Proč se jí odborníci tolik obávají? Deflace je opakující se, „spirálovitá“ sekvence procesů: 1) snížená kupní síla přinutí většinu firem, aby snížily ceny svých produktů. 2) Snížená cena by ale neměla přivést firmu ke ztrátě a k hrozbě bankrotu. Aby firmy vynucené snížení cen kompenzovaly, hledají úspory, tj. dále zkracují pracovní dobu, šetří na kvalitě materiálů atd.). 3) Vynucené úspory firem způsobují další pokles kupní síly. 4) K dalšímu vynucenému snížení cen se přidává očekávání spotřebitelů z dalšího poklesu hospodářských aktivit, spotřebitelé i firmy ještě více šetří. Téměř nikdo nestojí o půjčky, banky snižují úrokové sazby atd. „Roztáčí“ se spirála ekonomického poklesu.
Pokles mezd a platů, úroků, zisků a výnosů všeho druhu způsobí, že se opakuje krok 1), 2), 3) atd. b) Druhá fáze: sedlo.
Proč se stupňovitý pokles zastaví?
1) Nákupy statků dlouhodobé spotřeby, dovolenou atp., lze odložit. Avšak potraviny a další komodity pro okamžitou spotřebu (elektřina, voda, teplo, cesty do zaměstnání, telefonování atd.) většinou odkládat nelze. 2) Firmám začíná ubývat zásob produktů (spotřeba: nezaměstnaní [10–25%], zaměstnaní, podnikatelé a další obyvatelé). 3) Údržba zařízení, hrubé investice zpravidla pokračují. 4) Odlišné následky v prvovýrobě a ve zpracovatelských oborech. Nejtěžším následkům čelí prvovýroba. Termín: prvovýroba, označuje odvětví, jako jsou těžký průmysl, stavebnictví, těžba surovin a další obory segmentu investování. V současnosti čelí těžkým následkům (ovšem z naprosto rozdílných příčin) též finanční sektor a další jemu blízké obory.
Otázka: Proč by měl nastat ve vývoji obrat? Kroky 1), 2), 3) se opakují a patrně všechny ekonomické subjekty čelí problémům. Zejména při dlouhé recesi firmy hledají, zda by svou situaci nemohly zlepšit. Pátrají po inovacích! Pokoušejí se vyrábět objemy, které trh může koupit, avšak s nižšími náklady. Tím by se jim zlepšily výnosy, zisky. Odkud se inovace berou? Jak by mohly být inovace zaplaceny? Proč by banka měla riskovat a kalkulovat, jestli jí půjčka přinese výnos, nebo spíše způsobí další ztrátu? Vinou všeobecně nízkých úroků banka své výnosy nezvýší. Navíc čelí vysokému riziku neúspěchu. Bankrot jedné firmy může vyvolat lavinu dalších bankrotů. To by se mohlo stát, kdyby příslušná banka nemohla splnit své dřívější smlouvy a ve stanovených termínech by nemohla splácet své předchozí závazky věřitelům.
Přesto na sebe některá banka a firma vezmou riziko a zahájí inovační investice. 1
Úvod do ekonomie
Přednáška 8
PhDr. Jiří KAMENÍČEK, CSc.
c) Třetí fáze: konjunktura, expanze. 1) Změna očekávání „investorů“, růst cen akcií, růst cen produkce. To je doprovázeno růstem objemů produkce. 2) Zvyšování zaměstnanosti (prvovýroba, důchodotvorný efekt investic, následně zpracovatelská odvětví). 3) Růst objemu investic (zavádění nových technologií), nákupy statků dlouhodobé spotřeby. Další růst cen, růst produkce, růst mezd, růst úroků, růst zisků, další investiční aktivita. d) Čtvrtá fáze: vrchol. Proč se ekonomický růst zastaví a zvrátí v pokles?
Viz obr. 2
Růst cen začne předbíhat produkci. (Rostou mezní náklady, protože firmy soutěží o nejlepší zdroje. Následuje nasycení trhu statky dlouhodobé spotřeby. Pokles odbytu, firmy musejí snižovat ceny.)
Začíná fáze deprese.
Klíčové zjištění: Hospodářská deprese (zejména dlouho trvající), tím spíše krize, má kataraktické následky. Během krize odpadnou nejslabší ekonomické subjekty. Bankrotují a končí firmy, které málo prodávají, o jejichž nabídku není zájem. Na druhé straně některé firmy svou produkci inovují. Proto se celkově projeví katarze, tj. úbytek nejméně úspěšných aktérů a přibývání těch, kdo své výkony zlepšili. Není důstojné, aby vzdělaní lidé v krizi spatřovali jen zlo. Není správné vnímat krizi očima bulváru nebo politické demagogie. Rozumní spotřebitelé krizi zvládnou a její projevy „ustojí“, aby následně těžili z projevů katarze.
Délka cyklu: a) Krátké cykly:
(2 - 4 roky), paniky, burzy, lokální poruchy v odbytu, kolísání zásob.
b) Střednědobé:
(5 - 10 let), průmyslový, investiční cyklus.
c) Dlouhodobé:
(40 - 60 let). Velké objevy, například pára a elektřina.
Rozvoj oblastí jejich využití a následný rozmach těžkého a strojírenského průmyslu. Zdá se však, že toto tvrzení již ve dvacátém století neplatí. Viz rozvoj elektroniky od tranzistorů přes miniaturizaci elektronických obvodů a zařízení, rozvoj nejrůznějších typů procesorů, plasty, biotechnologie, genetika atd.
Výsledkem jsou nepravidelnosti a nepředvídatelnost hospodářského vývoje
Viz obr. 3
Stručný popis Velké deprese, hospodářské krize v USA (1929 – 1232) 1. listopadu 1929 byl pátek. Ale už začátkem týdne, v úterý 29. října 1929 „spadl“ index burzy v New York City o 13%. Problémy však začaly dříve, krizí úvěrového systému. Koncem dvacátých let se v USA vyrábělo v enormním rozsahu. Stále více spotřebitelů si půjčovalo u bank a poptávka po nových komoditách neklesala (automobily, rozhlas, film atd.). Chyběl postřeh, informace v tisku, že nabídka nebezpečně převyšuje skutečnou, tj. koupěschopnou poptávku. Navíc se rychle šířila móda nakupovat cenné papíry a čekat na jejich výnosy. V literatuře se uvádí, že klienti jisté banky si přišli vybrat své úspory, protože potřebovali hotovost k nákupu. Banka, jako všechny ostatní, měla na svých účtech správné cifry, jenže toho dne neměla dost peněz v pokladně. To se rozkřiklo a klienti začali i v jiných bankách vybírat své úspory. Všichni chtěli hotovost, banky jí však pro náhlé vzedmutí poptávky neměly dost. Mnozí usoudili, že když jejich banka nemá hotovost, pak, aby splatili své nákupy na dluh, musejí prodávat cenné papíry. Nabídka akcií k prodeji v prudkém nárazu převýšila poptávku a ceny akcií se začaly propadat. Koncem roku 1929 (tj. za dva měsíce) ceny akcií poklesly o 40 miliard USD. Pád cen akcií a všech cenných papírů pokračoval až do roku 1933. Příčinou byla zdánlivě drobná porucha, která však „odstartovala“ celkový těžký úpadek ekonomiky.
2
Úvod do ekonomie
Přednáška 8
PhDr. Jiří KAMENÍČEK, CSc.
Velká deprese přerostla ve světovou krizi. Vymykala se dosavadním zkušenostem délkou svého trvání, tvrdostí a rozsahem svých následků. Vybrané údaje: Nezaměstnanost v USA: 1929
1,6 milionu,
1933
12,8 milionu
HDP: 1929
381,17 miliardy USD
1933
41,22 miliardy USD
tj. asi 3% z celkového počtu obyvatel tj. asi 25% z celkového počtu obyvatel
Průměrný příjem na hlavu se snížil asi na polovinu. Ceny zemědělských produktů (příjmy farmářů) klesly na polovinu. Zaniklo asi 9 000 bank. Přibližně 32 000 firem vyhlásilo bankrot, tj. přestalo existovat. Před depresí směřovalo asi 40% z celkových příjmů obyvatel na účty přibližně 0,1% obyvatel. Téměř 80% obyvatel USA nemělo v roce 1929 žádné úspory v bankách v USD, nýbrž v cenných papírech.
Změny v USA: Prezidentské volby, v březnu 1932 nastoupil do úřadu F. D. ROOSEVELT, New Deal. Politika zvyšování zaměstnanosti (zákaz práce mladistvých a dětí, délka pracovního dne, podpory malým farmám atd.). Ve Velké Británii ekonom John Maynard KEYNES (1883 – 1946). V roce 1936 vydal knihu: Obecná teorie úroku, zaměstnanosti a peněz. V ní vysvětlil příčiny změn ve vyspělých ekonomikách v porovnání s počátky průmyslové revoluce. Doporučil, aby se vlády pomocí svých rozpočtů pokusily zmírnit extrémy hospodářského cyklu. (Povšimněte si, že tím se mění tradiční význam státního rozpočtu!) V oblastech: a) Monetární politika. Stručná a zjednodušená ukázka jednoho nástroje: regulace úrokové sazby. 1) Při recesi: udělá vláda (ve 30. letech centrální banky ještě nebyly subjektem monetární politiky) nejlépe, když sníží úrokovou sazbu r pod úroveň tržní sazby. Tím vyvolá dvojí následky: A) Aktéři, kteří mají volný kapitál, nebudou své peníze deponovat. Budou hledat jejich výnosnější použití při podnikání. B) Jiní aktéři, kteří zamýšlejí investovat, mají snazší přístup k úvěrům. Politika levných úvěrů usnadňuje investiční záměry, zachovává hospodářskou aktivitu, kupní síla klesá pomaleji a ne příliš hluboko.
2) Při expanzi: analogie v obráceném směru. Cílem je zpomalovat konjunkturu zvyšováním úrokových sazeb a zdražováním prostředků na investice. Vlády by měly tlumit očekávání investorů z rychlých výnosů. b) Fiskální politika. Vlády by při recesi měly využívat výdajů z rozpočtu k financování sociálních programů (zejména pro nezaměstnané). Tím se zpomalí pokles kupní síly. Při konjunktuře je naopak nutno výdaje z rozpočtu snižovat, čili sociální programy redukovat, aby se snižovala kupní síla. Regulace daní i výdajů odpadá u takzvaných automatických, čili vestavěných stabilizátorů. Lze vytvořit takovou progresivní soustavu daní a taková pravidla pro čerpání sociální pomoci, že při recesi, tj. když klesají příjmy, klesají současně též sazby daní. Následně klesá kupní síla pomaleji. Naopak, při konjunktuře, když příjmy rostou, ubývá těch, kdo pomoc potřebují a přibývá těch, kdo platí vyšší sazby daní. Následně kupní síla narůstá mnohem pomaleji a konjunktura nemusí akcelerovat.
Regulace hospodářského cyklu sloužila jako vynikající nástroj v padesátých a v šedesátých letech. Viz obr. 3 Například v šedesátých letech dvacátého století vlády úspěšně regulovaly úrokové sazby „r“ s přesností až na setiny procenta. V sedmdesátých letech přišlo nejprve občasné selhání této regulace. Koncem desetiletí bylo zjevné, že tyto nástroje selhávají systematicky.
3
Úvod do ekonomie
Přednáška 8
PhDr. Jiří KAMENÍČEK, CSc.
Příčiny selhávání regulace hospodářského cyklu koncem 20. století, zejména v sedmdesátých až devadesátých letech. Působil celý soubor příčin. Ukázka, proč regulace krizového cyklu selhávala na jednom příkladu: regulace hospodářského cyklu pomocí úrokové sazby „r“. Růst objemů spekulativního (kočujícího) kapitálu.
Příklad: Dejme tomu, že Německo zažívá konjunkturu. Německá vláda a centrální banka pozorují expanzi. Obávají se prudkého růstu a přeinvestovanosti, proto zvýší úrokové sazby, aby růst přibrzdily. Velkou Británii naopak trápí recese. Britská vláda proto snižuje úrokové sazby a očekává oživení, zvýšení objemu investic. Kapitál se však začne z Velké Britanie přelévat do Německa, směřuje za vyšším výnosem. Oživení ve Velké Británii nenastává. V Británii trvá deprese. V Německu je naopak i přes vysoké úrokové sazby stále příliš vysoká nabídka likvidního kapitálu, konjunktura pokračuje a možná i zrychluje. Začínají se projevovat inflační tlaky. Když se nakonec expanze v Německu (z jiných příčin než následkem regulativních zásahů) zastaví a ekonomika se ocitne v recesi, zatímco ve Velké Británii nastane oživení, potom kapitál, který by měl pomoci oživit Německou ekonomiku, odplyne za vyšší úrokovou sazbou do Velké Británie.
Kromě monetární politiky selhává též politika fiskální. Podnikatelé zásahy státu předvídají a připravují se na ně tak, aby následky zásahů státu byly v jejich firmě minimální. Nad to politikové začínají dávat při regulaci cyklu přednost opatřením s okamžitými následky a vyhýbají se zásahům, které se plně projeví až za delší dobu (za rok či ještě později). Důvodem je snaha po úspěchu, touha znova zvítězit ve volbách. Zásahy vlád ztrácejí na účinnosti. Současně však (převážně vinou morálního hazardu politiků) hrozivě narůstají deficity státních rozpočtů. Proč nástroje hospodářské politiky ztrácejí svou účinnost? Ekonomické subjekty (tj. firmy, instituce a spotřebitelé) si nejsou jisti budoucností. Plánují a rozhodují se podle svých očekávání. Tato očekávání jsou racionální v tom smyslu, že lidé se sice nerozhodují vždy správně, ale svá chybná rozhodnutí (v zápětí) korigují. Například nezaměstnaný. Trvá-li deprese, může slevit ve svých nárocích na pracovní místo. Podobně kočující, spekulativní, neboli krátký kapitál ve výše uvedeném příkladu.
Iracionalit naopak přibývá od politiků. Nejvíce nebezpečná je nabídka a distribuce veřejných statků. Politikové nabízejí veřejné statky proto, aby si tím „koupili“ hlasy voličů. Protože za nákupy tohoto druhu neplatí z vlastní kapsy, nýbrž prostřednictvím státního rozpočtu, musíme od nich očekávat projevy morálního hazardu. Náklady na předvolební kampaně platí daňoví poplatníci. Popišme tuto situaci z hlediska občana, plátce daně: a)
Plátce daně je racionální a přeje si platit minimální daně.
b)
Plátce daně je racionální a má zájem konzumovat veřejné statky v maximální kvalitě a v široké nabídce.
Kdyby daňoví poplatníci tvořili jak nabídku, tak současně poptávku, pak se v produkci veřejných statků ustaví rovnováha. Daňoví poplatníci však nabídku veřejných statků ovlivňují pouze nepřímo. Přímo o nabídce veřejných statků rozhodují politikové. Ti si nabídkou veřejných statků „nakupují“ hlasy voličů, nikoli však za vlastní, nýbrž za „voličské“ peníze. Proto vlády inklinují k systematickému vytváření deficitů státního rozpočtu. Politikové, kteří způsobili deficit státního rozpočtu, jej nemusejí hradit z vlastní kapsy! Nikdy nenesou věcné následky svého morálního hazardu, svých omylů, lží nebo demagogie. Shrnutí: ekonomické subjekty se chovají racionálně. Zdrojem iracionalit, zdrojem zvyšování dluhu státního rozpočtu a následně zdrojem narůstání dluhového břemene je chování politiků!
4
Úvod do ekonomie
Přednáška 8
PhDr. Jiří KAMENÍČEK, CSc.
Další zdroje cyklického kolísání Politický cyklus. Ten se objeví, když jsou splněny tři předpoklady: 1) Vlády disponují četnými nástroji k regulaci cyklu. (Opakovaným používáním se z nástrojů stane rutina.) 2) Voliči mají raději nízkou nezaměstnanost a hospodářský růst. 3) Politikové si přejí být znovu zvoleni. a) V období krátce po volbách (když zbývají čtyři roky do nových) vlády ve vyspělých demokraciích většinou prosadí více nebo méně radikální úsporná opatření. Spoří se na sociálních programech a vlády snižují výdaje ze státního rozpočtu. Klesá výkon ekonomiky. Ve firmách klesá využití kapacit, roste nezaměstnanost. Vláda se snaží známými nástroji fiskální politiky stabilizovat ekonomiku.
b) Rok až půl roku před volbami. Ekonomika je stabilizovaná, je nízká inflace. Firmy začínají realizovat dlouhodobé investice. Ekonomika je připravena k růstu. Vlády sníží některé daně, aby politikové získali na svou stranu další voliče. Oživení poptávky po poklesu daní povzbudí firmy k další výrobě a k investicím. Následuje viditelné oživení, růst zaměstnanosti, růst HDP a volby se přibližují v „opojné“ atmosféře. Po oslavě volebního vítězství mohou politikové (pokud se jim podařilo správně „načasovat“ skutečný vývoj ekonomiky) začít pracovat na novém cyklu. Mají na jeho „načasování“ a bezchybné provedení čtyři roky. Ještě, že politikové v demokratických státech nesmějí omezit svobodu slova a nemohou zakázat osvětu! Například přednášky v základních kurzech ekonomie. Komentář k aktuální situaci, respektive další pravděpodobné zdroje cyklického kolísání: Než se aktéři na finančních trzích rozhodnou k nákupu určitých cenných papírů, zpravidla se řídí „žebříčky“ rizikovosti investování. Informace tohoto druhu generují a aktualizují ratingové agentury. Tyto agentury své hlavní příjmy zajišťují službami pro banky. Na objednávku prověřují rizikovost případných zájemců o úvěr. Příjmy ratingových agentur proto závisejí na velkorysosti bank. Banky ve vyspělých zemích však nemají od začátku současné finanční krize dobrou pověst. Má se za to, že dnešní krizi způsobila nenasytnost a chamtivost bankéřů, kteří v zápalu soutěže o co nejzávratnější příjmy přestali dbát na rizikovost některých finančních operací, ignorovali vznik a nárůst počtu tzv. „toxických úvěrů“ a jiných „toxických aktiv“. Část viny na této situaci však nesou i ratingové agentury. Ony měly včas rozpoznat defekty na trzích s hypotékami a nebezpečí „promíchávání“ těchto špatných úvěrů s úvěry méně rizikovými. Protože příjmy ratingových agentur závisejí na bankách, agentury existenci defektů na hypotéčních trzích vesměs zamlčely. Jak může vypadat defekt na hypotéčním trhu? Mladá irská rodina si koupila rodinný dům. Protože oba manželé mají nadprůměrné příjmy, neváhali podepsat při nákupu domu „vydatnou“ hypotéční půjčku. Počítají s tím, že kdyby je postihly nešťastné okolnosti a oni by hypotéku nebyli schopni dále platit, dům jednoduše prodají a dluhu se zbaví. Mladí manželé nejsou odborníci, takže si nelámou hlavu s tím, že ceny domů a jiných nemovitostí už 10 až 15 let rostou. Nemohou tušit, že aktuální ceny nemovitostí mohou být „nafouknuté“, že růst těchto cen může mít příčinu v „bublině“ na hypotéčním trhu. Protože předpokládají, že jejich nemovitost má značnou cenu, odhodlají se s vzhledem ke svým příjmům k dalším půjčkám. Půjčí si na nábytek, na auto, na tepelné čerpadlo, na úsporné centrální topení atd. Když „bublina“ na hypotéčním trhu praskne a ceny nemovitostí klesnou na polovinu či ještě níže, zděšeně zjistí, že nejen přišli o větší část majetku a prodejem domu celkový dluh neuhradí, nýbrž že není v jejich silách ani splácet úvěry, ke kterým se v minulosti zavázali. O defektech na hypotéčním trhu mlčí ekonomové v ratingových agenturách, kteří pracují pro chamtivé banky. O těchto defektech mlčí též „developeři“, protože na „nafouknutých“ cenách nemovitostí a na půjčkách obecně vydělávají i oni. O defektech na hypotéčních trzích nehovoří ani politikové, protože dokud ekonomika roste, neklesá pravděpodobnost jejich vítězství v příštích volbách.
5
