Uvnitř tohoto vydání:

Uvnitř tohoto vydání:

Poezie-Str. 4 Recepty-Str.5 Vznik HalloweenuStr. 2-3

Vlkodlaci-Str.6 Duchové-Str.7-8

Strašidelný DůmStr.9-11

Legenda o duchoviStr.12

Stránka 2

Infoželvík

Vznik Halloweenu A tak byl Jack odsouzen k tomu, že bude chodit po světě se svíčkou a svítit na cestu zbloudilým duším. Aby mu svíčku nesfoukl vítr, dával si ji do vydlabané dýně. Dnes je tento svátek populární především v Americe, Irsku, Austrálii a Velké Británii.

Tento americký svátek má kořeny již v dávné minulosti. Tehdy lidé poslední říjnový den rozmisťovali okolo svých obydlí zapálené svíčky, aby tak sebe i své domy ochránili před duchy. Kromě těchto informací však existuje i pověst, která se váže právě ke vzniku halloweenu. Pověst vypráví o Jackovi, pro kterého si přišel čert. Jack však čerta požádal o poslední přání a tak se čert uvolil, že mu jeho poslední přání splní. Čert vylezl na nejbližší jabloň a Jackovi utrhl jablko, které si Jack přál. Než však stačil ze stromu slézt, nakreslil Jack pod stromem do hlíny kříž, kterého se čert bál a tak nemohl ze stromu dolů. Nakonec se oba dohodli, že čert si pro Jacka přijde až za rok.

Rok utekl jako voda a čert si přišel pro Jacka přesně tak, jak se dohodli. Jack však čerta přelstil i tentokrát. Jack mu pověděl, že nemá na zaplacení útraty v místním hostinci a uprosil čerta, aby se jen na chvíli proměnil v peníz a Jack tak mohl zaplatit svoji útratu. Čert se tedy proměnil, ale místo toho, aby Jack s penízem zaplatil, strčil ho do kapsy a čert se tedy nemohl proměnit do své normální podoby. Nakonec se dohodli, že Jack nikdy nepůjde do pekla a tak se i stalo. Když však Jack zestárl a zemřel, nechtěli ho v nebi a kvůli slibu, který mu dal čert, nemohl jít ani do pekla.

Z.Dolejšová 9.B

Infoželvík

Stránka 3

Co znamená Halloween Halloween je anglosaský lidový svátek , který se slaví 31.října, den před Svátkem všech svatých a Dušičkami. Děti se oblékají do strašidelných kostýmů a chodí od domu k domu s tradičním pořekadlem Trick or treat (Koledu, nebo vám něco provedu - v Americe typické pomalovávání automobilů, dveří, zubní pasta na dveřích...) a „koledují“ o sladkosti. Svátek se slaví většinou v anglicky mluvících zemích, převážně v USA, Kanadě, Velké Británii, Irsku, Aus-

Název vznikl zkrácením anglického „All-Hallows-eve“, tedy „Předvečer Všech svatých“. Halloween vznikl z předkřesťanského keltského svátku Samhain– obdoby našeho Nového roku.

Tradičními znaky Halloweenu jsou vyřezané dýně se svíčkou uvnitř, zvané Jack-o-lantern, dále čarodějky, duchové, černé kočky, košťata, oheň, příšery, kostlivci atd. Typickými barvami jsou černá a oranžová. V České republice nejde o tradiční svátek. Některé domácnosti si před dům symbolicky dávají Jack-o-lantern, ale ani tyto domácnosti nejsou připravené na trick-ortreating a do Halloweenu se tím pádem nezapojují. M.Parkanová 8..A

L. Samcová 8.B

Stránka 4

Infoželvík

Poezie: Hradní duch Duch se otočil, studený vítr vál, jenom kámen překročil, a už u mě stál.

Ne ten duch, spíš ta louče, mé srdce právě Hodiny odbily půlnoc

nadměrně tluče.

a meluzína zpívá,

Proč zrovna já

proč jsem tu zůstala přes noc,

a proč v tuhle chvíli,

ráno chci odejít živá.

Daleko od domova, ve starodávném hradu. Jak hlasitě houká tu sova. Nejspíš si myslí, že kradu. Slyším kroky! Kdo se sem plíží v téhle noční hodině, toto nebudou jen myši, tohle je duch, jedině! Prochází se cimbuřím, drží v ruce louči. Snad to v skrýši vydržím, s životem se loučím. A najednou, jaká smůla,

sova nade mnou zahoukala.

říkám si: „Klid, tohle chce píli!“ Než by mi duch stačil snad něco udělat, náš kohout začal hlasitě kokrhat. Otevřu oči, vykřiknu: „Mámo!“ A ona mi popřeje:

„Nádherné ráno!“ B.Čekalová 8.A

Infoželvík

Stránka 5

Recept: Upíří drink Na tři porce si připravíme: 1,25 l vody 6 lžic moučkového cukru 1 balení mražených malin 2 citróny jahody máta hrnec, vařečka, ruční mixér, vyšší sklenice, lžíce, naběračka, brčka, prkýnko, nůž

Postup: Ve větším hrnci smícháme vodu s cukrem a přivedeme k varu. Necháme vařit asi 1 minutu a odstavíme z ohně. Přidáme maliny, zamícháme, přikryjeme pokličkou a necháme 30 minut stát. Maliny pořádně rozmixujeme. Přimícháme šťávu z půlky citrónu. Naběračkou nalijeme limonádu do sklenic. Sklenice ozdobíme plátkem citrónu, jahodou, lístkem máty a brčkem. Š. Kohoutová 7.B

Recept: Sladký Halloween Připravíme si:

Postup:

červený grep

Z grepu opatrně seřízneme svršek. Lžící potom vydlabeme vnitřek grepu. Ostrým nožem do kůry vyřežeme oči, nos a pusu. Na dno grepu dáme jahody a přidáme tři vrchovaté lžíce zakysané smetany smíchané s trochou cukru. Na smetanu položíme vrstvu piškotů a na piškoty další vrstvu zakysané smetany (můžeme ji obarvit kakaem). Do otvorů na oči vložíme lentilky. Smetanu posypeme čokoládovou rýží.

jahody zakysanou smetanu

vanilkový cukr piškoty kakao lentilky čokoládovou rýži lžíci, nůž

Š. Kohoutová 7.B

Stránka 6

Infoželvík

Vlkodlaci: Lykáón

Některé příběhy o vlkodlacích mohou být pokračováním různých pradávných obřadů spojených s vlky, které prováděli šamani a jiní kouzelníci. Jeden z takových rituálů byl prováděn v antickém Řecku, na hoře Lykáón v Arkádii na jihu Peloponéského ostrova. Podle některých řeckých spisovatelů se ve svatyni zasvěcené bohu Diovi muži proměňovali ve vlky. Nebo se alespoň jako vlci chovali. V těchto dobách (480 př.n.l.), byly svahy hor porostlé tmavými a hustými lesy, v nichž žily smečky vlků, a to dodává na věrohodnosti příběhu. Samotná hora je pojmenována po králi, který zde vládl ještě dávno před biblickou potopou a s nímž je spojován jiný

příběh. Tento král Lykáón byl prý nesmírně krutý muž a jednoho dne se zvěsti o jeho krutých činech donesly až k uším bohů. Nejvyšší z nich, Zeus, se tedy rozhodl sestoupit na zem, aby se přesvědčil, jestli je to pravda či lež. Skutečnost ale zvěsti daleko předčila. Bůh se rozhodl předstoupit před Lykáóna a přimět ho, aby vysvětlil své počínání. Představil se u dvora krále a všichni jeho poddaní padli na kolena, prosili o milost, ale sám Lykáón Diovi nevěřil jediné slovo. Požádal ho tedy, aby dokázal, že je tím, za koho se vydává a navrhl bohovi zkoušku. Král dal pro svého hosta Dia připravit hostinu s neobvyklým pokrmem. Tou lahůdkou mělo být uvařené tělo posla, kterého měl král sám zabít. Chtěl totiž vidět, jestli Zeus pozře lidské maso. Ten ale o jeho plánu samozřejmě věděl a protože byl bůh, nesmírně ho pobouřilo Lykáónovo lidojedství. Ve víru svého hněvu proměnil zvráceného krále i s jeho dvořany ve

tekli do lesů v okolí hory. Až do konce svých dnů zůstali v této podobě a od skutečných vlků jste je mohli poznat jen podle toho, že měli stále lidské oči. Zeus poté poručil, aby na místě Lykáónova dvora byla vystavěna jeho svatyně, která by lidem připomínala lidojedského krále a jeho strašlivý trest. Ale známe i obměny tohoto příběhu, neboť je zřejmě ještě starší než samotná řeckořímská civilizace. Někteří říkají, že král zůstal vlkem jen přibližně devět let, po nichž se mohl zpět vrátit do své lidské podoby, pokud by ovšem za celou tu dobu co byl vlkem neochutnal lidské maso. Jinak by musel vlkem zůstat navždy. Podle jiných byl pokrm, který král nabídl Diovi, připraven z Lykáónova syna Nyktima nebo z jeho synovce Arkase. Příběhem se také vysvětloval prapůvod všech vlkodlaků. Jsou prý potomky tohoto krutého krále.

E.Chobotská 8.A

Infoželvík

Stránka 7

Duchové Většina svědectví o nich není pravdivá. Jak všichni víme -lidé si rádi vymýšlí. Ale co když existují také lidé, kteří už ducha zažili na vlastní kůži. A věřte mi, že možná i ve vašem okolí by se někdo našel. Takový případ se většinou odehrává ve starém domě, ač třeba zrekonstruovaném. Mnohdy majitelé nic netušítřeba se přistěhovali do již zrekonstruovaného domu. Někteří lidé svědčí o tom, že například slyšeli, jak v noci (nebo někdy dokonce i přes den) něco nebo někdo např. chodil po schodech, otevíral okna, přerovnával talíře a nebo dokonce rozsvěcel! Mezi duchy ale existují i tzv. slavní a známí. A o tom právě pojednává můj článek.

Královna omdlela a když se probrala, duch byl pryč. Do podobné situace se také dostal tehdejší britský předseda vlády, Winston Churchill. Lincoln byl již několikrát spatřen (jako duch), jak si například zouvá boty, nebo někoho pozoruje (hosty Bílého domu). Nečastěji byl spatřen ve své bývalé ložnici. A když šla jeho manželka nějakou dobu po Lincolnově smrti k fotografovi, byla na fotce v pravém horním rohu 1.Bílý dům Washingzachycena Lincolnova siluton DC, USA-Abraham eta (viz foto). Kromě něj Lincoln byla v Bílém domě údajně Dne 14. dubna viděna i Abigaijl Adamso1865 byl spáchán atentát vá (2. první dáma USA). na tehdejšího prezidenta Prý plula těsně u stropu a USA, Abrahama Lincolvypadala, jako by něco na. Sto let od atentátu přenášela. byl Lincoln opět spatřen v Bílém domě. Je tohle normální? Není. Lincoln jako duch vůbec není „stydlivý“. Naopak. Když v průběhu 2. světové války nizozemská královna Vilemína přespávala v bývalé Lincolnově ložnici, Lincoln se jí údajně zjevil ve svém proslulém cylindru.

Stránka 8 2.Tower, Londýn, Velká 3.Whaley house, KaliBritánie– Anna Boley- fornie, USA– rodina nová Whaleů Královská pevSvědkové vypráví, nost Tower je historickým že už léta v domě Whaley centrem Londýna. Během straší. Už léta se stále středověku a novověku zde otevírají a zavírají okna, bylo popraveno mnoho lidí. přestože zde nikdo nežije. Většina z nich ale spí Lidé, kteří sem někdy v pokoji. Ne tak Anna Bo- vstoupili, tu cítí podivné leynová- jedna z šesti síly, ale třeba i cigaretový manželek Jindřicha VIII. kouř nebo parfém. Prý se Anna nebyla schopna při- tu zjevují členové rodiny vést na svět Jindřichovi Whaelyů (dole na obrázsyna, a tak se Jindřich ku). Ale dokonce i sama rozhodl uvěznit ji právě rodina, když se do tohoto v Toweru a nakonec ji domu stěhovala, už tu nechal 19. května 1536 tušila ducha, který tu byl popravit. Její duch se už před tím. Byl to oběšeúdajně zjevuje především nec James „Jim“ Yankee o slavnostních příležitos- Robinson. Od šedesátých tech například na zámecké let funguje dům jako turiszahradě nebo v kapli. tická atrakce. Jsou tu dokonce půlnoční prohlídky se specialisty na paranormální jevy. Jaké to asi může být zaplatit si za to, abyste viděli ducha…

Infoželvík 4.Parník Queen Mary, Kalifornie, USAnámořník Tento parník se plavil po Atlantském oceánu od roku 1936 do roku 1967. Také byl za války používán pro přepravování vojáků. Následně ho koupilo město Long Beach v Kalifornii a udělalo z něj botel. A právě na tomhle zdánlivě odpočinkovém místě straší. Nejvíce ve strojovně, kde jednou uhořel sedmnáctiletý námořník. Dodnes se ozývá jeho klepání na potrubí. Na současné recepci je někdy k vidění dáma v bílém. B.Čekalová 8.A

Infoželvík

Stránka 9

Dům Točité schody ze dřeva plné suků a trhlin zavrzaly. Dveře prosklené barevnou mozaikou se otevřely a dovnitř vnikl studený podzimní vítr. Na koberec, který se rozprostíral přes celou halu, se sneslo několik načervenalých lístků z blízkých javorů. Dveře zůstaly otevřené a jemně sebou pohupovaly, jak vítr proudil dovnitř. Po chvíli začaly skřípat. Několik lístků se přichytilo za kovové linie, které byly pečlivě svařené do okrajů dřeva v dolní části dveří. Na koberec přistály další lístky z javorů. Vůbec se nehodily do směsice bílé a černé na červeném podkladu. Vítr začal zesilovat a dveře bouchly o protější stěnu. Několik obrázků se výhrůžně zatřáslo. Zvonečky nad vchodem se tiše rozcinkaly, až začaly jemně přecházet do crescenda. Listí šustilo v hale na pestrém koberci. Dveře v pravidelných intervalech narážely do zdi s obrázky. Vítr se rozeskučel a poháněl zvonky víc a víc. Stejně tak i dveře. Schody pod jeho náporem zavrzaly stejně, jako když vítr poprvé vnikl do domu.

Crescendo listí, větru, dveří, zvonků… přešlo do hlasitého fortissima… potom v jemné decrescendo. A nakonec to všechno ztichlo. Dveře se zavřely a zvonky umrzly uprostřed pohybu. Listí přestalo šustit. Obrázky se přestaly kývat. Jako by někdo zastavil všechno dění. Schody se prohnuly pod další tíhou… tentokrát ale bez vrzání. * Chodbou zněl dětský smích. Jemný, veselý a šťastný. „ Chyť mě… chyť mě Johne,“ volal dětský hlásek „Chyť mě!“ Malá holčička s dlouhými blonďatými vlásky proběhla halou po barevném koberci, rovnou ke schodům. Její květinové šatečky povlávaly, jak rychle běžela. „ Nechytíš, nechytíš mě!“ smála se a vesele skákala do schodů. Za ní se objevil mladík. Blonďaté vlasy nakrátko sestříhané jindy pečlivě učesané měl teď rozcuchané z běhu. Nepřirozeně modré oči mu rošťácky jiskřily a na rtech mu hrál rozverný úsměv.

Rychlým krokem prošel halou. Jeho černé společenské kalhoty šustily při každém kroku a jasně bílá košile splývala se všudy přítomnou bílou v domě. „Jen počkej,“ zavolal za ní. Holčička už vyběhla schody a vydala se na terasu. Běžela a poskakovala po chodbě plné obrazů, svící, stolků a dveří. Její smích se odrážel od stěn do dáli. Doběhla k proskleným dveřím na terasu a prudce je rozrazila. Z terasy byl nádherný výhled na jezero a javory co lemovaly příjezdovou cestu. Otočila se a vyjekla. Mladík ji chytil a s vítězným výkřikem ji zvedl ze země. Začali se smát a točit dokola. John se zastavil a kleknul si naproti ní. Vlasy měl ještě víc rozcuchané. Holčička se usmívala a v tvářích se jí udělaly roztomilé dolíčky. Prosebně se na něj zadívala a začala mu mávat rukou ze strany na stranu. John se rozhlédl po bílé terase. Bál se, že je někdo poslouchá.

Stránka 10 „ Meli, už bys měla jít spát,“ pohladil ji po blonďatých vláskách svojí volnou rukou. „ Když jdu spát tak…“ odmlčela se a potom zašeptala „ Přijde.“ Našpulila ústa a zamračila se. „ Tentokrát ne,“ zavrtěl hlavou „ Věř mi.“ „ A co když jo??“ vyvalila oči, takže z nich byly dvě velké nefritové kuličky. „Já se budu bát…“ „ Nemáš čeho,“ zvážněl, „Nikdo kromě nás tu není.“ „ Ale-“ „ Ne, Melisso nikdo tu doopravdy není,“ usmál se a vyzvedl si ji do náruče. Vyšli z terasy. Melissa se převlékla a vyčistila si zoubky. V dlouhé světle modré košilce se jí nechodilo nejlíp, ale koupelnu měla hned naproti svému pokoji. Vlezla si do velké postele a čekala na Johna, až jí přijde přečíst pohádku. Odhrnula puntíkatou peřinku a pod polštářem našla svého králíčka. Jednu packu už měl přišitou a celkově vypadal hodně staře. Melissa se ho ale nechtěla za žádnou cenu vzdát.

Infoželvík Posadila si ho na klín. Vzala ho za packy. Jedno ouško mu ohnula dopředu a pohladila ho po velkém červeném knoflíku, co byl místo nosu. Zadívala se mu do malých černých oček a promluvila k němu: „ Já se tady vlastně bojím, víš??“ zabořila se hlouběji do polštáře „ John říká, že nic takového neexistuje. Říká, že mám strašně bujnou fantazii. Ale já si to nemyslím. On to říká proto, že nevidí.“ Naklonila se ke králíčkovi jako by mu sdělovala velké tajemství „Ale já vidím.“ Rozhlédla se a objala plyšáčka. Na chodbě se ozvaly kroky… John vešel do pokoje a s knížkou v ruce přešel k sestřině posteli. *** Slunce pražilo na krajinu, jako by ji chtělo usmažit. I když se odpoledne začínalo svažovat do večera, neustávaly jasné sluneční paprsky. Za domem už téměř nesvítilo ale i tak si pár pramínků našlo cestu až k Johnovi.

Seděl na schodech u zadního vchodu a pozoroval listnatý les, který se mu táhl přes celý jeho horizont. Mezi ním a lesem byla louka porostlá zvláštními žlutými květy a zarostlá vysokou půlmetrovou trávou. Vítr ji česal a sem tam se tu mihl jakýsi hnědý motýl. Ptáci nezpívali a John napínal uši, aby něco zaslechl. Bohužel nic. Zaklonil hlavu a opřel se rukama za zády. Hleděl na prodlouženou bílou střechu, která se spolu s ním nořila do šerosvitu. Povzdechl si. Bylo to tu moc velké… Ten dům nemá být jejich. Bál se ho… Ano konečně si to přiznal. Bojí se toho. Toho co nevidí. Možná, že má Melissa nějakou poruchu… Okamžitě sebou trhl a zakázal si na to myslet. Žádnou poruchu nemá! Je to tím domem… Byl si tím jist a věřil své sestře, i když byl pořád trochu na vážkách. Zvedl se a upravil si bílou košili. Věnoval poslední pohled ztemnělé krajině a vešel zpět do domu. Dveře se za ním zabouchly průvanem až moc rychle.

Infoželvík Ocitl se ve tmě malé chodby, která vedla do kuchyně. I v ní, jako v každé jiné chodbě, byla spousta dveří, ale převeliká většina byla zamčena a klíč se nenašel. John nahmatal zeď. V duchu si zanadával, že neví kde je vypínač. Vykročil dopředu, ruku stále podél stěny. Ta mu náhle zmizela a on se nechápavě zastavil. Máchl rukou do zadu a narazil na zeď. Máchl s ní dopředu a také narazil na zeď. Uvědomil si, ž vlastně ohmatává rám dveří a málem se praštil do čela. Vešel jednou nohou do dveří a namátkově ohmatal levou stěnu, jestli tam není vypínač. .Našel ho téměř hned a rozsvítil. Žárovka uprostřed stropu bezvládně visela na tenkém drátu, a rozsvítila se prudkým bílým světlem, které zaútočilo na chlapcovy modré oči. Johnova zornička se zmenšila na minimum a odhalila tak bezedný modrý oceán. .Musel se odvrátit a přitom omylem znovu zhasl. Zběsile mrkal, aby zahnal barevné fleky, které mu vyvstávaly před očima. Znovu opatrně rozsvítil. Čekal, ale nic se nestalo.

Stránka 11 Pohrdavě si odfrknul a třikrát zahýbal s páčkou nahoru a dolů. Světlo se znovu blikavě rozsvítilo. Špinavá místnost bez oken byla přímo rájem pro pavouky a plíseň. Tvar čtverce po stranách lemovaly police jakoby sbité do chlívečků. Zaprášené a plné pavučin. John se rozhlédl a žárovka znovu blikla. Pomalu vykročil k protější stěně. Zdálo se mu, že je na ní něco… Červená pastelka už byla víc než zašlá, ale při bližším pohledu byla vidět dobře. John poklekl a prohlížel si kresbu. V duchu si představoval asi tak desetiletého chlapce s tmavými vlasy, jak má v ruce dvě červené pastelky a tou třetí kreslí na zeď dvě postavičky s hranatými tělíčky, střapatými vlasy, co trčí ze všech stran a vidličkovité končetiny. Velké vypoulené oči s malou tečkou uprostřed a za nimi velký dům s výraznými sloupy vpředu. Johnovi proběhla hlavou myšlenka… že ví co je na tom obrázku. Žárovka znovu blikla.

John vztáhl ruku ke stěně. Cítil jemné brnění a hlas v jeho hlavě opakoval, že je příliš paranoidní. Ale on si nemohl pomoct. V konečcích prstů mu běhala statická elektřina. Žárovka začala zběsile blikat a poté zhasla úplně. Johnovi se objevily před očima mžitky… Domem se rozlehl dívčí křik a mladík sebou trhl.

Pokračování příště

E.Chobotská 8.A

Chcete-li nám něco psát, s časopisem pomáhat, pište na adresu: KD.skolninoviny@seznam. cz Nebo se hlaste u paní učitelky Medové

webové stránky školy:

www.krasovydomky.cz

Legenda o duchovi Kdysi dávno žil duch jménem Tomáš, a ten byl zlý a nenasytný, s kouzelnou mocí.

Tomáš měl dva syny jménem Filip a Kuba. Kuba byl hodný a chytrý zatímco Filip byl pravý opak. Když Tomáš zemřel, musely se schopnosti rozdělit, aby se bratři nehádali. Filip se rozhodl pro zlo. Kuba pro dobro, takže to znamenalo boje a zápasy. Pokračování příště L.Stejskal 7.B