Úplatkářství formy, trestní postih a účinná lítost

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy

Úplatkářství – formy, trestní postih a účinná lítost Bakalářská práce

Autor :

Jiří Lacina Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce :

Praha

JUDr. Helena Tukinská

Duben 2011

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou, práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Ústí nad Labem dne 28. 04. 2011

Jiří Lacina

Poděkování Rád bych touto cestou poděkoval JUDr. Heleně Tukinské, za pomoc, trpělivost a vstřícný přístup při zpracování této práce.

Anotace Bakalářská práce se věnuje analýze pojmu úplatkářství. Úvodní část je věnována pojmu úplatkářství z obecného hlediska a důvody, které zapříčinily jeho vývoj. Jsou zde rozebírány aspekty korupčního jednání, jeho příčiny, historický vývoj ve společnosti a faktory, které se na jeho vývoji podílejí. Další část je zaměřena na českou legislativu, především rozbor této problematiky v právním řádu České republiky. Třetí část je zaměřena na druhy korupce, způsoby jejího měření a výsledky odhalování policií. V závěru je dán prostor pro objasnění institutu účinné lítosti ve vztahu k úplatkářství.

Annotation The Bachelor’s work is provides analysis of corruption concept. The very first part points out the general corruption conception and reasons which have caused its development. Herewith are laid down aspects of corruption acts, its cause, historical development of the society and factors that participate on its proceedings. The following part concentrates to the Czech legislation, mainly targeted to the problematic within the Czech Republic law-order analysis. The third part specifies kinds of corruptions, ways of its measurement and results disclosed by the Police. A space for clarification of active repentance institution towards the corruption is given in the conclusion.

Obsah: Úvod

............................................................................................... 7

1. Úplatkářství .................................................................................. 8 1.1

Korupce a úplatkářství ................................................................................................ 8

1.2

Geneze úplatkářství ...................................................................................................... 9

1.3

Korupce v celosvětovém měřítku .............................................................................. 13

1.3.1

Geograficko-politicko-ekonomické hledisko ....................................................................... 13

1.3.2

Mezinárodněprávní dokumenty o korupci a protikorupční organizace a orgány ............. 15

1.4

Právní úprava korupce v českém právu ................................................................... 20

1.4.1

§ 331 Přijetí úplatku ............................................................................................................. 20

1.4.2

§ 332 Podplacení.................................................................................................................. 23

1.4.3

§ 333 Nepřímé úplatkářství ................................................................................................. 24

1.4.4

§ 334 Společné ustanovení .................................................................................................. 25

1.4.5

§ 226 Pletichy v insolvenčním řízení .................................................................................... 28

1.4.6

§ 248 Porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže .............................................. 30

1.4.7

§ 257 Pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži .......................................... 31

1.4.8

§ 258 Pletichy při veřejné dražbě ........................................................................................ 33

1.5

Aktivní a pasivní úplatkářství ................................................................................... 34

1.6

Druhy a formy korupce.............................................................................................. 35

1.6.1

Druhy korupce ..................................................................................................................... 35

1.6.2

Formy korupce ..................................................................................................................... 45

1.7

Metody měření korupce ............................................................................................. 51

1.8

Úplatkářství ve statistice ............................................................................................ 55

5

2 Úplatkářství a účinná lítost ....................................................... 56 2.1

Podstata účinné lítosti ................................................................................................... 56

2.2

Úplatkářství a účinná lítost ........................................................................................... 57

2.3

Policie chce institut zpět ............................................................................................... 57

Závěr

............................................................................................. 58

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ............................................ 61 Přílohy ............................................................................................. 62

6

Úvod Téma mé práce směřuje k analýze pojmu úplatkářství – východiskům a řešením tohoto problému v České republice a získání uceleného pohledu na tuto problematiku, jelikož korupce existuje od počátku naší civilizace a dosud nebyl nalezen prostředek, metoda, která by společnosti pomohla s jejím odstraněním či výrazným omezením. Cílem mé práce je seznámit čtenáře s pojmem úplatkářství a jeho formami. Korupce představuje celosvětový problém, který v dnešní době globalizace přesahuje hranice jednotlivých států a tím působí na chod nejen národních, ale i světových ekonomik. Z tohoto důvodu by se jednotlivé vyspělé státy měly zaměřit na její potlačení, aby došlo k výraznému zmínění vlivu několika jedinců na směřování národních ekonomik. Na úplatkářství, nelze nahlížet pouze z jednoho pohledu, k jejímu zanalyzování je potřeba ji posoudit z ekonomického, politického ale i geografického hlediska, jelikož každá z těchto oblastí nám pomáhá objasnit příčiny a důvody jejího vzniku a vytváří ucelený pohled na danou situaci ve společnosti a zároveň i napomáhá vytvářet takové nástroje, které přispívají k jejímu potlačování. V této práci se nejdříve zaměřím na charakteristiku korupčního jednání, vymezím formy, důvody, jež vedou k protiprávnímu jednání v České republice. Objasním základní pojmy a terminologie, které směřují k pochopení této veřejností velmi citlivě vnímané problematiky. Bakalářskou práci jsem rozdělil do několika ucelených částí. První kapitola se zabývá pojmem úplatkářství z obecného hlediska a důvody, které zapříčinily jeho vývoj v takovém rozsahu na národní i mezinárodní úrovni. Kapitola se zabývá aspekty korupčního jednání, jeho příčinami, historickým vývojem ve společnosti a faktory, které se na jeho vývoji podílejí. V další části věnuji velkou pozornost české legislativě. Poznatky, které budou získány z první části práce, poslouží v druhé části k analýze dnešní úpravy tohoto problému ve vybraných sférách právního řádu České republiky, trestněprávním postihům a možným změnám v následujících letech. Ve třetí části se zmíním o způsobu měření korupce a to prostřednictvím indexu CPI a provedu přímou komparaci současné situace v České republice, abych blíže ukázal stanovená opatření, která nefungují tak, jak se předpokládá. Na základě tohoto rozboru se zmíním o nedostatečné protikorupční politice v České republice. Hlavními podklady, které mi pomohly utvořit si názor na úplatkářství, budou čerpány ze zákonů platných v České republice, dále z informací mezinárodních institucí a také výzkumů zpravodajských agentur, zabývajícími se problematikou korupce. V práci využívám výsledků 7

veřejnosti dostupných zdrojů, různých syntéz a komparačních metod, které mi napomáhají objasnit a vyhodnotit stanovené hypotézy a naplňování jejich cílů.

1. Úplatkářství 1.1 Korupce a úplatkářství “Pojem korupce je označováno získávání neoprávněných výhod za úplatek neboli úplatkářství. Proto je získávání neoprávněných výhod za úplatek veřejností i sdělovacími prostředky charakterizováno buď jako korupce nebo jako úplatkářství. I toto vymezení pojmů korupce a úplatkářství přispívá k jejich totožnému chápání a střídavému užívání jako synonym nejen veřejností, novináři, nýbrž nezřídka i právníky.“1To přesto, že korupce a úplatkářství jsou dva rozdílné pojmy. Jde o vztah obecného a zvláštního. Úplatkářství je zároveň korupcí, naopak to neplatí. Korupce je oproti úplatkářství rozsáhlejší, škodlivé následky jsou větší, zatímco běžné úplatkářství je více tolerováno a přistupuje se k němu diferencovaně, podle hodnoty daru a způsobu jednání.

2

Pojem „korupce“ je latinského

původu a pochází ze slovního základu rumpere, tj. zlomit, rozlomit, přetrhnout. Latinský výraz corumptus znamená následek určitého nekalého jednání, v překladu pak má několik výrazů: znečištěný, zkažený, zvrácený, zvrhlý, podplacený. Z filosofického pohledu vztah korupce a úplatkářství lze charakterizovat jako vztah obecného a zvláštního, kdy korupce je pojem obsahující všechny projevy ze kterých kořistí, získává neoprávněný subjekt, který za to poskytuje jakékoliv výhody straně, která prospěch poskytuje. Úplatkářství je jednou z forem korupce, která má, na rozdíl od většiny ostatních forem korupce, i rámec protiprávního jednání, naplňuje tedy znaky skutkové podstaty konkrétního trestného činu úplatkářství. Úplatkářství je tedy užší vymezení korupčního jednání. V laickém životě lze korupcí označit jednání, kterým se na určitou osobu působí různými nenásilnými prostředky, aby osoba jednala buď proti dobrým mravům nebo proti svým úředním nebo morálním povinnostem. Při uplatnění násilných prostředků by takové jednání mohlo mít charakter vydírání, útisku apod. Peníze patří k nejčastějším způsobům, jak působit na subjekt. Do popředí se však dostávají stále častěji i jiné hmotné výhody, ale také výhody mocenské. Dá se tedy konstatovat, že chápání korupce je velmi široké a v podstatě zahrnuje jakékoliv morálně neospravedlnitelné dosahování, přijímání nebo nekorektním způsobem nabízené získání hmotných, duševních 1 2

VANTUCH, Pavel Korupce a kriminalita str. 5 DAVID, Vladislav; NETT,Alexander. Korupce v právu mezinárodním, evropském a českém str. 30

8

nebo jiných nehmotných výhod, či zisků. Je při tom nerozhodné, kdo daný zisk či výhodu přijímá a kdo ji nabízí.3 Dle mého názoru v České republice převládá názor, že pojem korupce a úplatkářství jsou synonyma a proto jsem se rozhodl i já pro účely této práce s pojmy úplatkářství a korupce pracovat jako se synonymy a tudíž se slovy, které jinak znějí, ale jejichž význam je stejný.

1.2 Geneze úplatkářství Právní normy týkající se korupce se stále vyvíjely, prodělávaly změny, přetvářely se v normy morální a naopak. Co je v jedné době považovalo za možné, to lze v jiné době označit za korupci. V období římské republikánské konstituce bylo např. nezákonné kupování hlasů. V relativně nedávných dobách některé země např. Velká Británie a Francie, akceptovaly prodej veřejných úřadů. Ve 20. letech byla ve Spojených státech amerických přijata řada reforem s cílem dostat pod kontrolu nemorální či protiprávní chování, jež se považovalo jako běžné ve vztazích mezi určitými soukromými osobami a veřejnými činiteli. Dějiny lidstva, počínaje kmenovými jednotkami a konče státy, jsou protkány potenciálním korupčním prostředím. Pramenů, ať dokumentárních či literárních (narativních), od soudních řečí ve starém Řecku, přes články a vědecké až po monografie, od obyčejových k psaným normám, je o tomto nežádoucím fenoménu dostatek. S konkrétními příklady korupce se však v nejstarších lidských epochách setkáváme spíše sporadicky. Jsou to spíše náznaky, nepřímá svědectví, ve zdrojích je těžké odlišovat skutečné od předpokládaného, myšlenky od jejich provádění. Problém spočívá v tom, že právní řády etnických či městských jednotek a států byly ve starověku v embryonálním stavu. Protiprávní chování lze jen složitě zjišťovat. Převážně šlo o narušování morálních zvyklostí a dávání úplatků nebylo mnohdy ani nemorální zvyklostí. Korupce nepřibližuje určitý stupeň vývoje lidstva, jeho kulturní vyspělost a vzdělanost, má spíše univerzální charakter. Vznikala a rozvíjela se souběžně s vývojem států v oblastech Mezopotámie a Egypta a poté v řeckých polis a v antickém Římě. Právo na území Mezopotámie bylo dlouhou dobu obyčejové. Nejproslulejší písemnou právní památkou je zákoník krále Chammurapiho (1792-1750 před n. l) ve starobabylonské říši, který se týká i porušování práva vlastnického, dále práva trestního i soudního řízení. Je s podivem, že již v tomto kodexu, psaném archaickým klínovým písmem na čedičovém sloupu vysokém více 3

CHMELÍK, Jan a kolektiv. Pozornost, úplatek a korupce str. 11

9

než dva metry je nápis o tom, že o vymýcení korupce usilovala již tehdejší společnost. Základní předpoklady pro vznik korupce nutno hledat ve výkonu moci. Lapidárně to uvedl čínský filozof Kung-tse (Konfucius,551-479):“Každá moc svádí lidstvo ze správné cesty, absolutní moc ho zkazí. Avšak i Konfucius vytvořil centralizovaný despotický stát. Zmínky o úplatkářství můžeme najít v učení Budhy i v konfucianismu a hinduismu. Společenské vztahy v homérském Řecku byly již bohatší. Uvádí se, že velkou úlohu v tehdejším životě hrály dary. Zpravidla se poskytovaly v očekávání vzájemného daru. Lze se dopátrat, že v raném Řecku patřily mezi nepříznivé znaky sudičství a úplatnost soudců. Aristoteles (384-322 před n. l.), staročeský filozof, k jehož myšlení se lidstvo stále vrací, napsal v souvislosti s kritikou špatných mravů tehdejšího světa, že „značný počet lidí se uchyluje k tomuto způsobu života pouze kvůli vlastnímu obohacení a ze ctižádosti“. Athény požadovaly na politicích, aby zdůvodňovali své veřejné výdaje před tribunálem občanů, jehož rozhodnutí mohla být potvrzena soudci. Platón zastával názor, že každý občan, který přijme dar výměnou za veřejnou službu, by měl zemřít bez pohřbu. K hlavním protiprávním činům v klasickém Řecku, tedy v 5. a 4. století před n. l., patřily, kromě jiných, vražda, krádež, cizoložství, podvod, travičství. Korupce či úplatkářství nebyly zaznamenány. V té době byl velký důraz kladen na výběr představitelů státních orgánů, aby se zabránilo chybám v jejich úřadu. Řecku však nebylo souzeno přežít, roku 146 před n. l. se dostalo pod římskou nadvládu a nedlouho nato (roku 86 před n. l.) Lucius Cornelius Sulla dobyl a vyplenil Athény. V době římské nadvlády korupce neustávala, ba naopak, prodávaly se zejména úřednické tituly. Byla to také jedna z hlavních příčin úpadku Říma. Základními republikánskými orgány římskými byla lidová shromáždění jako prvek demokratický, senát jako prvek aristokratický a magistratury jako složka monarchistická. Lidová shromáždění a magistratury byly považovány za nejvíce zkorumpované orgány. Stejně jako ve starověkém Řecku, také v římské republice (5. - 4. století před n. l.) se postavení magistrátů jako nositelů státní moci věnovala pozornost. Za dominátu ve 3. století docházelo již k úpadku vyspělého římského práva, spolu s postupujícím zánikem římského impéria. Po antických předchůdcích se korupce rozšiřovala v Evropě od 15. století se vznikem moderních států. V podstatě se vytvořily dvě skupiny lidí. Jednak to byli nositelé moci, jednak lidé knížecího stavu, kteří byli mocí nastoleni nebo se s její pomocí prosadili a které moc rovněž zkorumpovala. Obě skupiny si nebyly cizí, mnohdy se i doplňovaly. Projevilo se to v obchodování s duchovními hodnotami a neadekvátním prodejem veřejných funkcí a odpustků. Ludvík XIV. propůjčoval postavení na svém dvoře, což jistě nebylo zdarma. Bylo běžným projevem, že kurfiřtům při příležitosti volby římských 10

císařů či králů byly dávány osobní přísliby, aby pak byly od zvolených plněny. Byl to v obecné rovině odsuzovaný jev, někdy jen potají a někdy vůbec ne, když korumpující nebo korumpovaný měli vysoká postavení u dvora. Během středověku byla značným problémem korupce ve vztahu k církvi (svatokupectví), ve Francii a Anglii přispěl obchodní rozvoj přesahující území těchto států k zavádění ustanovení s cílem předcházet a odhalovat korupci osob zastávajících úřední postavení. Korupční praktiky byly v různých dějinných obdobích jinak pojímány a trestně hodnoceny. Projevovalo se to nejmarkantněji při přijímání darů státními úředníky při výkonu úředních povinností. Jestliže dary nebyly spjaty s úředními úkony, někdy byly a jindy nebyly považovány za korupci. Na konci 17. století Thomas Osborne, vévoda Peerský, byl uvězněn v Londýnské věži za korupci v souvislosti s nově založenou Východoindickou společností. Ta byla jednou z těch, které na základě kapitulačních smluv zajišťovaly zejména pro státy západní Evropy v oblasti Asie rozsáhlé výsady na území cizích států (např. osvobození státních příslušníků privilegovaného státu od soudní moci státu pobytu, osvobození od daní apod.) Později Anglie zažila finanční skandál takového rozsahu, že odhalená korupce zapříčinila pád vlády a vedla k zavedení funkce prvního britského předsedy vlády. V 19. století lord John Acton (nar. 1834) odhalil hrůznost korupce, která se mohla stát osudnou vládě, a poznamenal, že korupce vede k tomu, že z mocných se stávají slabí, protože „použité prostředky zastraší ryzí charakter a závazky“; peníze a moc se zdají neodolatelné. Své názory shrnul do výroku, který se v mnoha pracích často cituje: „Všechna moc korumpuje, absolutní moc korumpuje absolutně.“ Jeho skepticismus vyústil v názor, že korupce může vést ke zkorumpované společnosti, a tudíž k morálnímu úpadku, který bude následovaný rozpadem společnosti do neuspořádaného systému. Raně islámská beduínská společnost se řídila striktními morálními kritérii a úplatky byly výjimkou. V koránu je o úplatku řeč jen na jednom místě: „Bůh zatratˇ toho, kdo uplácí, kdo bere úplatek a kdo jej zprostředkuje.“ Po Mohamedově smrti se islám rozšířil a těžiště se přesunulo nejprve do Damašku a poté do Bagdádu. Zde existovala stará urbánní kultura a obrovské bohatství, v němž byly úplatky všeho druhu zdomácnělé. Vláda Abasidů v 9. století, je považována za vrchol zkorumpovanosti. Všechny úřady, zejména výnosná místa výběrčích daní a soudců, byla na prodej. Nástupci Abasidů, vládci dynastie Fatimidů, svým úředníkům zdvojnásobili plat, ale zakázali zároveň přijmout sebemenší dárek. Není překvapující, že poarabštěné slovo „bakšiš“ (či v mluvené řeči „bašiš“) bylo odvozeno z perštiny, ze slova 11

„bachšis“. Původně tento pojem označoval dar nebo platbu výše postavené osobnost podřízenému. Později se význam posunul směrem k almužně a spropitnému. Staleté úplatkové rituály Mameluků a Turků se postupně spojily se západní tradicí úplatkářství, kterou na Blízkém východě reprezentovali francouzští a angličtí kolonizátoři. Ve středověku se v evropských státech korupce objevovala ve všech jejích formách. Příčinu lze vidět v nedostatečně propracovaných právních pravidlech, která se často odvíjela od přirozenoprávních teorií, existovaly velké rozdíly mezi bohatými a chudými a docházelo ke zneužívání moci v rovině světské i duchovní. V této době lze zaznamenat názor, který je stále aktuální, že každý je úplatný, a tak záleží pouze na výši nabízené částky i na okolnosti, za níž je nabízena. Nejrozšířenější formou korupce bylo využívání monopolního postavení úřadů, aby mohla požadovat od lidí plnění pro „vlastníka“ úřadu. V 19. století posílily korupční prostředí dva nové faktory: tisk a politické strany. Pod vlivem tisku a stále se měnících postojů politických stran vznikaly nové formy korupce, zejména v oblasti ekonomické, a rozšířilo se zneužívání politického vlivu. Vznikala snaha korupční případy zevšeobecňovat a učinit z nich permanentní stav. Korupce v evropském měřítku zasahovala především politické funkcionáře a jejich strany a z toho vyplynuly aféry politického vlivu na státní záležitosti. Korupce se rozšiřovala do všech zemí, ať šlo o státy suverénní či nesamostatné, protože nezná jakékoliv hranice. Je to bezhraniční nemoc. Francouzský Napoleonský kodex (1810) zavedl přísné tresty v případě korupce úředníků a další kontinentální zákoníky následovaly tento kodex, ale praxe zůstala většinou stejná. Historický vývoj korupce lze zapsat zlomkem. V čitateli lze umístit různé formy úplatkářství, jak se vyvíjely, měnily a zanikaly podle jednotlivých společenských formací a rozvoje lidské společnosti v různých oblastech. Ve jmenovateli je pouze jeden atribut. Je jím bezbřehá lidská hrabivost, menší či velká snaha získat bohatství a tím i moc, která umožňuje ještě větší hamižnost. Ještě v 80. letech 20. století se žilo v iluzi, že korupce nepřekročí určitou rozumnou míru. Avšak postupně se vnášela do politických stran, do byrokratického aparátu, policie a celních služeb i do velkých obchodních společností a dnes je jen málo oblastí, jejichž prostředí není korupční. Lidé (a celé skupiny osob) potřebovali získat moc, aby mohli prosadit své zájmy a získat finanční prostředky. Úplatkářství je neblahou součástí moci. Koncem 20. století došlo k pronikavému zvýšení korupce téměř ve všech zemích a tento nešvar pokračuje. K tomu

12

podotkl D. Pryce-Jones, že tak jako 20. století ničil fašismus a komunismus, stejně bude 21. století pustošit korupce.4

1.3 Korupce v celosvětovém měřítku 1.3.1 Geograficko-politicko-ekonomické hledisko Změřit míru korupce v konkrétních státech je dost dobře nemožné. Důvodem je nepřítomnost hodnotících kritérií, především není možné získat pravdivé a objektivní informace z jednotlivých zemí. Vycházet se dá ve většině případů z tendenčních nebo žurnalistických srovnání. Objektivním kritériem pro posouzení míry korupce by mohlo být srovnání počtu trestných činů postihujících korupci. Optimistické zahraniční prameny však uvádějí, že pouhé 1% reálné korupce, je stíháno. To není zrovna reprezentativní vzorek, ze kterého by se dala hodnotit míra korupce mezi jednotlivými státy. Jednou z možností posouzení korupce ve světě je geograficko-politicko-ekonomické hledisko, pomocí kterého lze státy rozdělit do tří základních kategorií. Státy s tržní ekonomikou. V těchto státech je typické, že lze víceméně jakékoli statky nebo služby koupit. Existují i kategorie, které jsou poskytovány zdarma nebo jsou na příděl (např. čekání na operaci). Takových položek je však zanedbatelné množství. V takových státech se neuplácí ani tak pro získání majetkové výhody, statku, jako spíše pro rychlejší řízení, tedy k urychlení úřednické procedury. Důležitým aspektem je charakter vlády v té které zemi. Pravice, která je stoupencem „minimálního státu“, dává korupci menší prostor než levice, která naopak uplatňuje značné přerozdělování statků. Obecně platí, že čím méně dochází k přerozdělování, čím méně se uplatňují regionální dotace, čím úplnější je demonopolizace a deregulace ekonomiky, čím méně je státních zakázek, tím menší je operační prostor pro korupci. Státy tzv. reálně socialistického světa. Pro tyto státy je typické, že existuje řada žádaného, ale nedostupného zboží a statků. Lidé vydělávají peníze, za které si reálně nemohou koupit to, co by chtěli, ale musí k tomu dát „něco navíc“. Společnost je typická privilegiemi, procesem shánění nebo úplatků poskytovaných prodavačům nebo úředníkům. Tyto trendy lze zaznamenat i v tzv. postsocialistických zemích, kde ještě nejsou v plné míře vybudovány tržní vztahy, ale také v demokratických společnostech, kde by naopak tržní vztahy měly fungovat.

4

DAVID, Vladislav; NETT,Alexander. Korupce v právu mezinárodním, evropském a českém str. 4-15

13

Státy tzv. třetího světa. Jde o státy, kde předcházely rodinné svazky vztahy klanové, kastovní či kmenové. Korupční tradice se odvíjí podle různých koloniálních mocností, které je spravovaly. Hnacím motorem pro nastolení korupčních vztahů v těchto státech byla právě dekolonializace a s ní spojená modernizace společnosti. Přidělování státních zakázek, míst v řídící sféře, přidělování vedoucích míst stoupencům vlády apod. vytváří ideální korupční prostředí. Nejvíce jsou korupcí postiženy státy, které se vydaly pro-sovětskou cestou, jako např. Etiopie, Mosambik, kde vznikla nekoncepční ekonomika a byly nastoleny nerovné ekonomické a politické vztahy ve společnosti. Za značně korupční státy jsou považovány Zair-Kongo (belgická kolonie) a Botswana (bývalá britská kolonie). Silné prokorupční prostředí je však také ve státech, které oplývají značným nerostným bohatstvím. Tyto země jsou (Nigérie, Zairo, Zambie) jsou korumpovány těžebními společnostmi např. při upřednostňování těžebních práv. Z těchto poznatků vyplývá, že tam kde se lidé mohou relativně snadno dovolat svých práv, koupit si statky a služby (při dostatečné reálné kupní síle), prostor pro uplácení se zmenšuje. Přítomnost či nepřítomnost korupce však nelze jednoznačně odvozovat od kulturní historie země, ani od ekonomické úrovně. Korupce je zcela individuelní, avšak uvedené prvky na ni mají poměrně velký vliv. Abychom mohli korupci snadněji porovnat, rozdělíme si ji podle její závažnosti na malou a velkou. Pro lepší pochopení a přehled poslouží následující tabulka, kde jsou jednotlivé znaky postaveny vedle sebe. Bagatelní (slabá) korupce

Závažná, silná korupce

Bohatý stát, dobře situovaní úředníci státní

Chudý stát, nefungující státní mechanismy,

správy

nefunkční kontrolní mechanismy, všichni musí brát úplatky, aby si zajistili základní životní prostředky (příklad Rusko)

Majetek v žebříčku hodnot nehraje podstatnou

Majetek vnímán společností jako důležitý znak

roli (např. u států, kde je stále uplatňováno

moci, majetek je dáván na obdiv (např. Afrika,

společné vlastnictví)

Rusko)

Funguje

dobré

ekonomicko-politické

klima.

Komplexní nejistota jak sociální, tak politická,

Neprobíhají žádné sociální a politické otřesy,

časté střídání vládnoucích struktur, snaha

relativně

ekonomicky se zajistit

vysoká

zaměstnanost,

funkční

důchodový systém Země politicky a ekonomicky stabilní

Soustavné

14

reformy,

vlny

změn

(úplatky

vyžadovány pro vlastní zajištění pro případ svého pádu – např. Vietnam) Schopní, vzdělaní úředníci, kteří dosáhli svých

Úředníci svých postů dosáhli korupcí, na

postavení

základě

na

základě

svých

schopností,

známostí,

z důvodů

příslušnosti

vědomostí, poctivě a nejsou existenčně vázáni

k některé z politických stran, aniž by byla

pouze na úřad

rozhodujícím kritériem jejich kvalita. Na svém postu jsou existenčně závislí, snaha vyzískat z postavení maximum pro případ pádu

Silná, nezávislá role médií

Média závislá na mocenské struktuře, provládní orientace, tendenční informování v mlčenlivé společnosti

Vysoká

morálka

protikorupční pranýřován, normativní

společnosti,

prostředí, vybudován

systém,

který

tradicí

úplatek funkční účinně

je

Nefungující právní systém, scházející nebo

veřejně

ignorované normy chování, korupce je brána za

právní

a

eliminuje

normální jev, nízká míra odhalení a postihů korupce

ojedinělé korupční aféry 5

1.3.2 Mezinárodněprávní dokumenty o korupci a protikorupční organizace a orgány Korupce je celosvětový problém, proto se ho snaží řešit i řada mezinárodních organizací. Z těch nejvýznamnějších lze zmínit Organizaci spojených národů (OSN), Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), Radu Evropy, Evropskou unie a dalších, které přijaly řadu mezinárodně právních dokumentů, dohod a konvencí, jejichž účelem je zbránit korupčním jednáním a předcházet jim.6 Korupce deformuje demokratické procesy a převrací roli práva, podrývá základy demokratických institucí, odrazuje zahraniční investory a brzdí ekonomický růst. Obrovské sumy peněz, potřebné především ve zdravotnictví, školství a ekonomice, jsou uloupeny z národních pokladen po celém světě. Proto Organizace spojených národů vypracovala první globální a právně závazný dokument k potírání korupce. Cesta k tomu byla složitá. Nekalými praktikami při mezinárodních obchodních transakcích se zabývalo Valné shromáždění OSN již v roce 1975 (rezoluce č. 3514). Jako důsledek této rezoluce četné státy přijaly opatření,

5 6

CHMELÍK, Jan a kolektiv. Pozornost, úplatek a korupce str. 27 - 30 VANTUCH, Pavel. Korupce a kriminalita str. 39

15

která se zcela nebo zčásti zabývají otázkami korupce. OSN uspořádala Meziregionální seminář o korupci, páchané státními úředníky, v Haagu (11. až 15. 12.1989). Poté (27. 8. až 7. 9. 1990) se na Kubě konal VIII. Kongres OSN o prevenci kriminality a zacházení s pachateli. Zabýval se Manuálem praktických opatření proti korupci a byla na něm přijata specifická rezoluce Korupce ve státních orgánech. Ve své rezoluci doporučil, aby státy revidovaly existující právní mechanismy nebo vyvinuly nové a aby adekvátně odpověděly na všechny formy korupce a zabránily jejich uplatnění. IX. Kongres OSN v Káhiře (1995) definoval korupci jako „úplatkářství nebo jiné chování ve vztahu k osobám, jimž byla svěřena odpovědnost, které porušuje jejich povinnosti vyplývající z jejich postavení a směřuje k získání nepatřičných výhod jakéhokoliv druhu pro ně samé nebo pro jiné“. Jsou zde dvě strany: jedna, která z nízkých pohnutek plní nepoctivě své povinnosti plynoucí z jejího mocenského postavení, a druhá, často nesnadno zjistitelná, která chce buď kompromitovat korumpovaného, ale spíše dosáhnout prospěch sama nebo pro své příbuzné či známé. Kongres vyzval členské státy, aby více využívaly dohod o dvoustranné a mnohostranné spolupráci a prováděly mnohem rozsáhlejší výzkum týkající se korupce.7 Mezi zásadní dokumenty OSN v oblasti korupce lze zařadit: Deklarace OSN proti korupci a podplácení v mezinárodních obchodních transakcích, Dakarská deklarace o prevenci a kontrole organizovaného nadnárodního zločinu a korupce, Celosvětový program boje proti korupci z 23. dubna 1999, Úmluva OSN proti korupci (2003), v níž je stanovena povinnost navrátit prospěch z korupce do země jejího původu, stejně jako je upraven trestní postih korupce. OSN vydala i řadu doporučení k vypracování kodexů chování, pravidel pro provádění auditu, ke zřízení mezinárodních institucí, které by se speciálně zabývaly prevencí a represí korupčních jednání. OSN vypracovala také mezinárodní pravidla chování veřejných činitelů. V rámci OSN se problematice korupce věnuje Úřad pro kontrolu drog a prevence kriminality (ODCCP) se sídlem ve Vídni, mezi jehož základní úkoly patří vypracování a řízení globálního programu boje proti korupci. Jeho cílem je vytvořit takové protikorupční mechanismy, které by v podmínkách konkrétních zemí sdružených v OSN nejlépe sloužily k odhalování korupčních praktik. V roce 2001 se ve Vídni sešla skupina expertů, která připravila podklady pro vypracování úmluvy smluvního dokumentu proti korupci, který má být první smluvní 7

DAVID, Vladislav; NETT,Alexander. Korupce v právu mezinárodním, evropském a českém str. 151

16

úpravou mezinárodního boje proti korupci. V dokumentu má být definováno korupční konání, zakotvena jeho kriminální povaha a sankce za ně, včetně zabavení, konfiskace a vrácení takto nelegálně získaných prostředků, stanovení odpovědnosti právnických osob, určena pravidla pro ochranu svědků a obětí trestných činů spojených s korupcí aj. Má dojít i k vytvoření mechanismu mezinárodní spolupráce zaměřené na potlačování legalizace výnosů z korupce, na sběr a analýzu informací, na technickou spolupráci a na monitoring plnění závazků smluvními stranami. Rada Evropy přijala na 829. zasedání v roce 1994 „Doporučení k úplatkářství v mezinárodních obchodních transakcích“. Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj OECD byla založena pod záštitou OSN a od 21. 12. 1995 k ní přistoupila také Česká republika. OECD vypracovala mj. Dohodu o boji proti podplácení zahraničních veřejných činitelů v mezinárodních obchodních transakcích, která byla přijata v roce 1997. Tato dohoda doporučuje, co považovat za trestné jednání v souvislosti s korupcí. Za trestný čin považuje jakékoliv chování osoby, která nabídne, slíbí nebo poskytne peněžitý nebo jiný užitek zahraničnímu veřejnému činiteli. Členské státy OECD se pak zavázaly, že zakotví ve svém právním systému podplácení všech veřejných činitelů jako trestný čin. Rada Evropy vytvořila v roce 1998 dohodu ustanovující skupinu států proti korupci, známou pod názvem GRECO (group of States agains

Corruption) se sídlem ve Štrasburku. Účelem Greco,

k němuž v roce 2002 přistoupila Česká republika, je odborná spolupráce členských států na zlepšení vnitrostátních protikorupčních mechanismů a při zavádění trestněprávní úmluvy o korupci a Občanskoprávní úmluvy o korupci do právních řadů členských států. Rada Evropy vytvořila Multidisciplinární výbor proti korupci (GMC výbor), který vypracovává opatření proti korupci ve veřejných službách. K obecným doporučením Rady Evropy, vyjádřených v dokumentech pro transformující se státy patří např. hodnocení korupce a organizovaného zločinu, zlepšení účinnosti a výkonnosti speciálních služeb a orgánů zaměřených na boj s korupcí a posílení mezinárodní spolupráce. Doporučení Multidisciplinárního výboru proti korupci vytvořeného Radou Evropy jsou zaměřena i na zabezpečení transparentnosti pravidel pro veřejné zakázky, které jsou jedním z nejrizikovějších faktorů pro korupční jednání. V roce 1994 výbor navrhnul členským státům mimo jiné i opatření k těsnější spolupráci mezi členskými státy, speciálními službami, organizacemi a útvary, které jsou zodpovědné za boj s korupcí, lepší koordinaci mezi jednotlivými nadnárodními organizacemi (OECD, OSN, EU a jiné) a mimovládními mezinárodními organizacemi, jako jsou Transparency International, International Bar Association a další. K dalším úkolům a doporučení patří zabránění

17

monopolizaci mediálního trhu různými skupinami a otázka podezřelých finančních transakcí a zavedení programů zvláštní ochrany svědků. V mezinárodních organizacích sílí přesvědčení, že dosavadní právní nástroje sloužící k ochraně společnosti před protiprávním jednáním právnických osob nejsou účinné a neplní dostatečně represivní ani preventivní poslání. Již od konce 70. let se proto v řadě mezinárodních právních, politických nebo vědeckých dokumentů objevuje požadavek, aby státy svým vnitrostátním právem sankcionovaly právnické osoby za jejich protiprávní jednání. Tyto dokumenty vznikají v OSN a jejich orgánech a organizacích, v Radě Evropy, v Evropském parlamentu, v Evropských společenstvích, v Evropské unii, stejně jako na vědeckých konferencích, např. na světových kongresech Mezinárodní společnosti pro trestní právo (AIDP). Pro boj s korupcí mají značný význam i mnohé další mezinárodní dokumenty, mj. OCTOPUS II, druhý společný program Evropské Komise a Rady Evropy boje proti organizovanému zločinu a korupci ve státech v přechodném období. Do programu je začleněna také Česká republika, která se již podílela na realizaci programu OCTOPUS I. Cílem programu je posílení národní i mezinárodní spolupráce při potírání organizovaného zločinu a korupce v Evropě. Mezi nejzávažnější dokumenty Evropské unie zaměřené na potírání korupce patří: Dohoda o boji proti korupci týkající se úředníků Evropských společenství nebo úředníků členských států Evropské unie. Společné stanovisko, jak jej definovala Rada EU 6. října 1997 na základě článku K3. Smlouvy o Evropské unii při jednáních v Radě Evropy a OECD týkajících se korupce. Společný postup v boji proti korupci v soukromém sektoru, přijatý Radou na základě článku K3 Smlouvy o Evropské unii dne 22. 12. 1998. Dohoda Rady o boji proti korupci v řadách úředníků Evropských společenství nebo úředníků členských států Evropské unie z 26. 5. 1997 a další. Proti korupci bojuje i Evropský úřad boje proti podvodům – OLAF (Office de la Lutte AntiFraude) založený v roce 1999, který se zabývá zjišťováním finančních podvodů při nakládání s rozpočtovými prostředky EU. Rada Evropy zpracovala dva velmi významné dokumenty pro problematiku korupce. Jsou jimi Trestně právní úmluva o korupci sjednaná 27. 1. 1999 ve Štrasburku (ČR ji ratifikovala 18

dne 8. 9. 2000) a Občanskoprávní úmluva o korupci sjednaná 9. 9. 1999 ve Štrasburku (za ČR byla podepsána 9. 11. 2000). Pro oblast trestního řízení má zásadní význam trestněprávní úmluva o korupci, přijatá ve Štrasburku 27. 1. 1999, která v článcích 2 – 12 definuje základní formy úplatkářství podle subjektu, na který útočí, a to: -

úplatkářství veřejných činitelů, které dále dělí podle způsobu páchání na aktivní a pasivní,

-

úplatkářství členů tuzemských parlamentních shromáždění,

-

úplatkářství zahraničních veřejných činitelů,

-

úplatkářství členů zahraničních parlamentních shromáždění,

-

úplatkářství v soukromém sektoru, opět aktivní a pasivní,

-

úplatkářství veřejných činitelů mezinárodních organizací,

-

úplatkářství členů mezinárodních parlamentních shromáždění,

-

úplatkářství soudců a úředníků mezinárodních soudních orgánů,

-

obchodování s vlivem.

Česká republika k této úmluvě přistoupila dne 27. 1. 1999. Trestněprávní úmluva o korupci vstoupila pro ČR v platnost 1. 7. 2002. Byla vyhlášena Sdělením Ministerstva zahraničních věcí o Trestněprávní úmluvě o korupci č. 70/2002 Sbírky mezinárodních smluv Česká republika činí výhradu podle článku 37 odst. 1 Úmluvy, že jako trestný čin podle vnitrostátního práva bude hodnotit chování uvedená v článku 7 a 8 Úmluvy, pouze pokud odpovídají skutkovým podstatám trestných činů stanovených v trestním zákoně České republiky. Čl. 7 Úmluvy je nazván Aktivní úplatkářství v soukromém sektoru a má toto znění: „Každá smluvní strana přijme taková legislativní a jiná opatření, která jsou nezbytná pro to, aby přímá či nepřímá nabídka, přislíbení nebo poskytnutí nepatřičné výhody v rámci obchodní činnosti osobám, které řídí nebo pracují v subjektech soukromého sektoru, ať již jim samotným nebo někomu jinému, aby nějakým způsobem jednaly nebo naopak nejednaly, a tím porušily své povinnosti, bylo pokládáno za trestný čin podle vnitrostátního práva, je-li takový čin spáchán úmyslně“. Čl. 8 má název Pasivní úplatkářství v soukromém sektoru a má toto znění: „Každá smluvní strana přijme taková legislativní a jiná opatření, která jsou nezbytná pro to, aby chování osob, které řídí či pracují v organizacích soukromého sektoru přímo či nepřímo 19

požadovaly nebo přijímaly nepatřičnou výhodu nebo příslib, ať již pro sebe nebo pro někoho jiného, nebo přijaly nabídku takové výhody, nebo by nějakým způsobem jednaly nebo naopak nejednaly, a tím porušily své povinnosti, bylo pokládáno za trestný čin podle vnitrostátního práva, je-li takový čin spáchán úmyslně.“8

1.4 Právní úprava korupce v českém právu Trestné činy úplatkářství jsou zařazeny v hlavě desáté zvláštní části trestního zákoníku. Jde o trestné činy: přijetí úplatku podle § 331 trestního zákoníku, podplácení podle § 332 trestního zákoníku, nepřímé úplatkářství podle § 333 trestního zákoníku, doplněné ustanovením § 334 trestního zákoníku, které je deklaratorním ustanovením definujícím základní pojmy společné pro uvedené skutkové podstaty trestných činů. Kromě úplatkářství je v právním řádu zakotveno několik dalších skutkových podstat trestných činů, které definují korupční chování. Patří mezi ně tyto: pletichy v insolvenčním řízení podle § 226 trestního zákoníku, porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 trestního zákoníku pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle § 257 trestního zákoníku pletichy při veřejné dražbě podle § 258 trestního zákoníku.

1.4.1 § 331 Přijetí úplatku Trestného činu přijetí úplatku podle § 331 trestního zákoníku se dopustí ten: 1) Kdo sám nebo prostřednictvím jiného v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu pro sebe nebo pro jiného přijme nebo si dá slíbit úplatek, nebo kdo sám nebo prostřednictvím jiného v souvislosti s podnikáním svým nebo jiného pro sebe nebo pro jiného přijme nebo si dá slíbit úplatek, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti. (2) Kdo za okolností uvedených v odstavci 1 úplatek žádá, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let. (3) Odnětím svobody na dvě léta až osm let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán, 8

VANTUCH, Pavel. Korupce a kriminalita str. 39-42

20

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 v úmyslu opatřit sobě nebo jinému značný prospěch, nebo b) spáchá-li takový čin jako úřední osoba. (4) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 v úmyslu opatřit sobě nebo jinému prospěch velkého rozsahu, nebo b) spáchá-li takový čin jako úřední osoba v úmyslu opatřit sobě nebo jinému značný prospěch Objektem trestného činu přijetí úplatku je zájem na řádném, nestranném a zákonném obstarávání věcí obecného zájmu, tedy na ochraně čistoty veřejného života a zájem na ochraně podnikatelských vztahů před korupcí. Ustanovení § 331 odst. 1 a § 331 odst. 2 jsou dvě samostatné skutkové podstaty, přičemž ustanovení § 331 odst. 2 je ustanovením speciálním. Jednočinný souběh těchto dvou skutkových podstat je vyloučen. Pachatelem trestného činu podle § 331 může být jen osoba, která se podílí na obstarávání věcí obecného zájmu nebo která se podílí na podnikání. V případech předpokládaných § 331 odst. 3 písm. b) se předpokládá speciální subjekt – úřední osoba. Jednání „jiné“ osoby popsané v této skutkové podstatě by podle konkrétních okolností případu (formy účasti) mohlo být kvalifikováno buď jako spolupachatelství, nebo jako účastenství. K odst. 1: Obstarávání věcí obecného zájmu je činnost, která souvisí s plněním úkolů týkajících se věcí obecného zájmu, tedy nejen rozhodování orgánů státní moci a správy, ale i jiná činnost při uspokojování zájmu občanů a právnických osob v oblasti materiálních, sociálních, kulturních a jiných a jiných potřeb. Jde tedy o plnění všech úkolů, na jejichž řádném a nestranném plnění má zájem celá společnost nebo určitá sociální skupina. Nespadá sem činnost občanů, jež je výlučně projevem jejich osobních práv. Podnikáním se rozumí soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. Podnikatelem podle obchodního zákoníku je osoba zapsaná v obchodním rejstříku, osoba, která podniká na základě živnostenského oprávnění, osoba, která podniká na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů, nebo osoba, která provozuje zemědělskou výrobu a je zapsána do evidence podle zvláštního předpisu. Podnikatelem může být jak fyzická, tak právnická osoba. Právnická osoba jedná statutárním orgánem nebo za ni jedná zástupce. Úplatek je neoprávněná výhoda spočívající v přímém majetkovém obohacení nebo jiném zvýhodnění, které se dostává nebo má dostat uplácené osobě nebo s jejím souhlasem jiné 21

osobě, spočívající zejména v přímém majetkovém prospěchu, např. finančním nebo materiálním. Může však jít o výhodu jiného druhu, např. protislužbu. Z hlediska naplnění tohoto znaku není rozhodující výše úplatku. Zákon nestanoví žádnou hodnotovou hranici. Výši úplatku je třeba hodnotit v souvislosti s dalšími okolnostmi, které určují společenskou škodlivost tohoto činu. V oblasti výkonu státní moci a správy však nelze tolerovat zásadně žádné úplatky, a to ani nepatrné hodnoty. Toto vymezení pojmu úplatek v podstatě převzala i legální definice, která pouze poněkud zpřesňuje jeho vymezení např. tím, že za úplatek výslovně považuje i „jiné zvýhodnění“, na které uplácený, resp. jiná osoba, jíž se toto zvýhodnění se souhlasen upláceného dostává, nemá nárok. Úplatkem však není spropitné obvykle poskytované v souvislosti s provozováním některých služeb jako výraz spokojenosti zákazníka. Mezi úplatkem a obstaráváním věcí obecného zájmu nebo podnikáním pachatele nebo „jiného“ musí být souvislost. Pro úplatek musí mít vztah k činnosti, která spadá pod obstarávání věci obecného zájmu, popř. podnikání pachatele nebo jiné podnikající osoby. Bude tomu tak tehdy, jestliže přijatý nebo slíbený úplatek má vztah k činnosti osoby, která věci obecného zájmu sama obstarává, nebo osoby, která přitom spolupůsobí, např. koná přípravné nebo pomocné práce; obdobně je tomu v případě úplatku v rámci podnikání. Skutečnost, že přijetí úplatku nebo slibu úplatku neovlivnilo osobu obstarávající věci obecného zájmu nebo podnikající osobu, je z hlediska právní kvalifikace jejího jednání podle tohoto ustanovení bez významu. Jestliže úplatek nebo slib úplatku měl vliv na jednání pachatele, zvyšuje tato okolnost závažnost trestného činu. Přijetí úplatku předpokládá, že se pachateli nebo jiné osobě skutečně dostalo neoprávněné výhody. K přijetí úplatku může dojít i bez předchozí nabídky nebo slibu. Je nerozhodné, zda k přijetí úplatku dojde před obstaráváním věci obecného zájmu, v jeho průběhu nebo dodatečně po obstarání věci obecného zájmu, a to i bez předchozí úmluvy. Znak dá si slíbit úplatek je formou přípravy, která je povýšena na dokonaný trestný čin. Tento znak je naplněn, jestliže pachatel nabídku neodmítne a výslovně nebo konkludentně s ní souhlasí. Je nerozhodné, zda dojde k splnění slibu. K odst. 2: Znak úplatek žádá je naplněn tehdy, jestliže pachatel dal sám podnět k poskytnutí úplatku nebo ke slibu úplatku. Nemusí jít o výslovnou žádost o úplatek, postačuje projev, z něhož je nepochybné, že pachatel navozuje situaci, aby mu byl úplatek nabídnut, a poté co mu je taková nabídka učiněna, úplatek neodmítne a výslovně nebo alespoň konkludentně s ní

22

souhlasí. Trestný čin přijetí úplatku podle § 331 odst. 2 je dokonán již tím, že pachatel úplatek žádá. Je nerozhodné, zda mu byl z tohoto podnětu úplatek poskytnut nebo slíben. K odst. 3: Pokud jde o značný prospěch, musí tento činit nejméně 500 000 Kč. Značný prospěch může mít pachatel v úmyslu získat jak „pro sebe“, tak i „pro jiného“, a to ať činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2. Zvlášť přitěžující okolnost spočívá v tom, že pachatel, který se dopustil jednání uvedeného v odstavci 1 nebo 2, je úřední osobou. K odst. 4: Pokud jde o prospěch velkého rozsahu, činí tento nejméně 5 000 000 Kč. Je-li tento trestný čin spáchán úřední osobou, jde vlastně o spojení obou zvlášť přitěžujících okolností.

1.4.2 § 332 Podplacení Trestného činu podplacení se podle § 332 trestního zákoníku se dopustí ten: (1) Kdo jinému nebo pro jiného v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek, nebo kdo jinému nebo pro jiného v souvislosti s podnikáním svým nebo jiného poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem. (2) Odnětím svobody na jeden rok až šest let, propadnutím majetku nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 v úmyslu opatřit sobě nebo jinému značný prospěch nebo způsobit jinému značnou škodu anebo jiný zvlášť závažný následek, nebo b) spáchá-li takový čin vůči úřední osobě. Osoba, které je poskytnut, nabídnut nebo slíben úplatek, může být jednak osoba obstarávající věci obecného zájmu, ale též prostředník mezi pachatelem a touto osobou, nejde však o osobu, která má pouze intervenovat. Obdobně je tomu i u poskytnutí, nabídnutí nebo slíbení úplatku v souvislosti s podnikáním svým nebo jiného. Mezi poskytnutím úplatku, nabídnutím nebo slibem úplatku a obstaráváním věcí obecného zájmu nebo podnikáním pachatele nebo jiné podnikající osoby musí být příčinná souvislost. K naplnění skutkové podstaty se nevyžaduje, aby pachatel chtěl dosáhnout protiprávního zvýhodnění. Rovněž se nevyžaduje, aby osoba, která obstarává věci obecného zájmu, úplatek, jeho nabídku či slib přijala nebo s ním souhlasila. Odmítnutí úplatku nemá vliv na trestní odpovědnost pachatele.

23

K poskytnutí úplatku nebo nabídce úplatku může dojít před obstaráváním věcí obecného zájmu nebo dodatečně, a to i bez předchozí úmluvy. Obdobně je tomu i u poskytnutí, nabídnutí nebo slíbení úplatku v souvislosti s podnikáním svým nebo jiného. Poskytnutí úplatku je nejen jeho přímé bezprostřední předání (ve formě peněz nebo jiných materiálních hodnot), ale i nepřímé poskytnutí materiální či jiné výhody nebo poskytnutí protislužby. O poskytnutí úplatku jde nejen v případě, kdy peníze nebo věc jako úplatek jsou předány osobě obstarávající věci obecného zájmu nebo osobě v souvislosti s podnikáním pachatele nebo jiného, ale i tehdy, dostane-li se takové osobě protislužby nebo jiné výhody. Trestný čin podplácení je dokonán nejen poskytnutím úplatku, ale též jeho nabídnutím nebo slíbením; v posledních dvou uvedených případech se nevyžaduje, aby podplácená osoba úplatek přijala. Nabídnutí úplatku je jednání, kterým pachatel projevuje ochotu úplatek poskytnout proto, aby při obstarávání věci obecného zájmu bylo jeho požadavku vyhověno. Je jím jakýkoli, ať výslovný nebo konkludentní návrh na poskytnutí úplatku. Z časového hlediska může být nabídka úplatku formulována tak, že k plnění z ní může dojít okamžitě po její akceptaci nebo v budoucnu, a to jak před obstaráním věci obecného zájmu, tak i po obstarání věci obecného zájmu, o kterou se jedná. Obdobně je tomu i u nabídnutí úplatku v souvislosti s podnikáním pachatele nebo jiného. Slib úplatku je vyjádření závazku úplatek poskytnout, jestliže v souvislosti s obstaráváním věci obecného zájmu nebo v souvislosti s podnikáním pachatele nebo jiné podnikající osoby bude osobou, jíž je slib úplatku dán a která takovou věc obstarává, požadavku pachatele vyhověno. Slib úplatku směřuje do budoucna, má se realizovat až po splnění další podmínky či podmínek. Oproti nabídce je slib zpravidla méně konkrétní.

1.4.3 § 333 Nepřímé úplatkářství (1) Kdo žádá nebo přijme úplatek za to, že bude svým vlivem nebo prostřednictvím jiného působit na výkon pravomoci úřední osoby, nebo za to, že tak již učinil, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta. (2) Kdo z důvodu uvedeného v odstavci 1 jinému poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. Stejně jako u dvou předchozích skutkových podstat je objektem trestného činu nepřímého úplatkářství zájem na řádném, nestranném obstarávání věcí obecného zájmu, tedy na ochraně 24

čistoty veřejného života. Na rozdíl od úplatkářství podle § 331 a 332 toto ustanovení postihuje úplatnou intervenci působící výlučně na výkon pravomoci úřední osoby, nestačí tedy působení pouze na osobu obstarávající věci obecného zájmu. Trestný čin nepřímého úplatkářství podle § 333 odst. 1 je dokonán již tím, že pachatel žádá nebo přijme úplatek za to, že bude svým vlivem působit na výkon pravomoci úřední osoby. Nevyžaduje se, aby pachatel u úřední osoby skutečně intervenoval. Jestliže pachatel na výkon pravomoci úřední osoby skutečně působil, došlo k dokončení trestného činu, což je možno hodnotit jako okolnost zvyšující závažnost trestného činu. Skutečnost, že úřední osoba, jejíž pravomoci se úplatek týká, není o úplatku informována, nemá vliv na trestnost pachatele. Z hlediska naplnění skutkové podstaty je rovněž bez významu, že pachatel žádá nebo přijme úplatek s tím, aby působil na úřední osobu tak, aby svoji pravomoc řádně vykonala a plnila svoje povinnosti. Rovněž výsledek intervence je z tohoto hlediska nepodstatný.

1.4.4 § 334 Společné ustanovení (1) Úplatkem se rozumí neoprávněná výhoda spočívající v přímém majetkovém obohacení nebo jiném zvýhodnění, které se dostává nebo má dostat uplácené osobě nebo s jejím souhlasem jiné osobě, a na kterou není nárok. (2) Úřední osobou podle § 331 až 333 se vedle osoby uvedené v § 127 rozumí též jakákoliv osoba a) zastávající funkci v zákonodárném orgánu, soudním orgánu nebo v jiném orgánu veřejné moci cizího státu, b) zastávající funkci nebo zaměstnaná nebo pracující v mezinárodním soudním orgánu, c) zastávající funkci nebo zaměstnaná nebo pracující v mezinárodní nebo nadnárodní organizaci vytvořené státy nebo jinými subjekty mezinárodního práva veřejného nebo v jejím orgánu nebo instituci, nebo d) zastávající funkci v podnikající právnické osobě, v níž má rozhodující vliv Česká republika nebo cizí stát, pokud je s výkonem takové funkce, zaměstnání nebo práce spojena pravomoc při obstarávání věcí obecného zájmu a trestný čin byl spáchán v souvislosti s touto pravomocí. 25

(3) Za obstarávání věcí obecného zájmu se považuje též zachovávání povinnosti uložené právním předpisem nebo smluvně převzaté, jejímž účelem je zajistit, aby v obchodních vztazích nedocházelo k poškozování nebo bezdůvodnému zvýhodňování účastníků těchto vztahů nebo osob, které jejich jménem jednají. (1) Úřední osobou je a) soudce, b) státní zástupce, c) prezident České republiky, poslanec nebo senátor Parlamentu České republiky, člen vlády České republiky nebo jiná osoba zastávající funkci v jiném orgánu veřejné moci, d) člen zastupitelstva nebo odpovědný úředník územní samosprávy, orgánu státní správy nebo jiného orgánu veřejné moci, e) příslušník ozbrojených sil nebo bezpečnostního sboru nebo strážník obecní policie, f) soudní exekutor při výkonu exekuční činnosti a při činnostech vykonávaných z pověření soudu nebo státního zástupce, g) notář při provádění úkonů v řízení o dědictví jako soudní komisař, h) finanční arbitr a jeho zástupce, i) fyzická osoba, která byla ustanovena lesní stráží, stráží přírody, mysliveckou stráží nebo rybářskou stráží, pokud plní úkoly státu nebo společnosti a používá při tom svěřené pravomoci pro plnění těchto úkolů. (2) K trestní odpovědnosti a ochraně úřední osoby se podle jednotlivých ustanovení trestního zákona vyžaduje, aby trestný čin byl spáchán v souvislosti s její pravomocí a odpovědností. (3) Úřední osoba cizího státu nebo mezinárodní organizace se za podmínek uvedených v odstavcích 1 a 2 považuje za úřední osobu podle trestního zákona, pokud tak stanoví mezinárodní smlouva. Nový trestní zákoník rozšiřuje okruh úředních osob nad tento rámec u všech skutkových podstat

úplatkářství

též o osoby zastávající

funkci,

zaměstnané

nebo

pracující

v mezinárodním soudním orgánu, v mezinárodní nebo nadnárodní organizaci nebo v podnikající právnické osobě, v níž má rozhodující vliv Česká republika nebo cizí stát, pokud taková osoba disponuje pravomocí při obstarávání věcí obecného zájmu a čin je spáchán v souvislosti s touto pravomocí. 26

Toto ustanovení je naplněním mezinárodních závazků republiky, konkrétně z Úmluvy o boji proti

podplácení

zahraničních

veřejných

činitelů

v mezinárodních

podnikatelských

transakcích, Úmluvy o boji proti korupci úředních osob ES nebo členských států EU a Protokolu k Úmluvě o ochraně finančních zájmů Evropských společenství. Zákonodárný orgán je orgán, který je nadán zákonodárnou pravomocí, tj. pravomocí vydávat prvotní právní předpisy, tedy zákony. Tato pravomoc je mu svěřena ústavou nebo ústavním pořádkem. Zákonodárná pravomoc takového orgánu se nemusí vztahovat na celé teritorium státu, ale např. u složeného státu se může vztahovat pouze na teritorium některého členského státu (spolkové země, kantonu, provincie). Soudní orgány jsou nezávislé státní orgány, jejichž úkolem je rozhodovat ve sporech o právech a povinnostech fyzických a právnických osob, poskytovat ochranu jejich právům a rozhodovat o vině a trestech. Orgány veřejné moci jsou zejména ústřední orgány výkonné moci, ostatní orgány státní správy a orgány územní samosprávy. Mezinárodními soudními orgány jsou zejména Mezinárodní soudní dvůr v Haagu, Mezinárodní rozhodčí soud v Haagu, Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu (ICTR), Mezinárodní trestní soud (ICC), Evropský soud pro lidská práva, soudy Evropské unie – Evropský soudní dvůr a Soud prvního stupně. Z formulace podnikající právnická osoba, v níž má rozhodující vliv Česká republika nebo cizí stát, lze dovodit, že by se mělo jednat o podnikatelský subjekt, ve kterém Česká republika nebo cizí stát (anebo podnikatelský subjekt ovládaný Českou republikou nebo cizím státem) disponuje vlastnickým podílem umožňujícím mu mít dominantní vliv na řízení a existenci podniku. Do pojmu obstarávání věcí obecného zájmu v oblasti obchodních vztahů se promítá naplňování našich závazků plynoucích z členství v Evropské unii v oblasti boje s korupcí v soukromém sektoru. Vychází z úkolů stanovených v rámci Společné akce o korupci v soukromém sektoru přijaté Radou Evropské unie na základě článku K. 3 Smlouvy o Evropské unii. Definuje pojem obstarávání věcí obecného zájmu pro oblast obchodních vztahů v soukromém sektoru jako zachovávání smluvně převzaté nebo právním předpisem uložené povinnosti. Musí se jednat o povinnost, která má zabránit protiprávnímu poškozování

27

(znevýhodňování) nebo bezdůvodnému zvýhodňování účastníků těchto vztahů nebo osob, které jejich jménem jednají.9

1.4.5 § 226 Pletichy v insolvenčním řízení (1) Kdo jako věřitel v souvislosti s hlasováním věřitelů v insolvenčním řízení přijme nebo si dá slíbit v rozporu se zásadami a pravidly insolvenčního řízení majetkový nebo jiný prospěch, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti. (2) Stejně bude potrestán, kdo věřiteli v souvislosti s hlasováním věřitelů v insolvenčním řízení poskytne, nabídne nebo slíbí v rozporu se zásadami a pravidly insolvenčního řízení majetkový nebo jiný prospěch. (3) Odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti bude potrestán, kdo jako insolvenční správce, člen věřitelského výboru nebo zástupce věřitelů v insolvenčním řízení přijme nebo si dá slíbit pro sebe nebo jiného ke škodě věřitelů majetkový nebo jiný prospěch, který mu nepřísluší. (4) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1, 2 nebo 3 značnou škodu, nebo b) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch. (5) Odnětím svobody na dvě léta až šest let bude pachatel potrestán, a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1, 2 nebo 3 škodu velkého rozsahu, nebo b) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu. K odst. 1: Jde o tzv. úpadkový trestný čin, jehož podstatou není přímo útok na majetek dlužníka, z něhož by bylo možné uspokojit pohledávky jeho věřitelů, ale takové nekalé jednání (nejen dlužníka), které buď zcela brání tomu, aby byly náležitě uspořádány majetkové vztahy dlužníka, jenž je v úpadku, k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem, nebo které alespoň ztěžuje dosažení tohoto cíle. Objektem trestného činu je právo věřitele na uspokojení jeho pohledávky podle zásad insolvenčního řízení a zajištění řádného průběhu takového řízení ze strany jiných osob než soudu. Jde o tři samostatné skutkové podstaty. Trestný čin pletich v insolvenčním řízení lze spáchat jen v průběhu insolvenčního řízení, tj. teprve po jeho zahájení a až do ukončení. 9

ŠÁMAL, Petr a kolektiv. Trestní zákoník II. str. 2884-2900

28

Majetkový nebo jiný prospěch má zde povahu úplatku, tedy jakékoli významnější materiální i nemateriální neoprávněné výhody. Úplatkem se i zde rozumí neoprávněná výhoda spočívající v přímém majetkovém obohacení nebo jiné zvýhodnění, které se dostává nebo má dostat uplácené osobě nebo s jejím souhlasem jiné osobě, a na kterou není nárok. V insolventním řízení bude často takovým prospěchem každá výhoda, kterou se zmenšuje újma hrozící konkrétnímu věřiteli z řešení úpadku dlužníka konkursem, reorganizací, oddlužením nebo zvláštními způsoby řešení úpadku některých dlužníků. Nezáleží na tom, zda úplatek byl poskytnut přímo či zastřeně, a nemusí spočívat v poskytnutí úplaty v hotovosti. Přijetí úplatku nebo jeho příslibu musí být v rozporu se zásadami a pravidly insolvenčního řízení. Základním pravidlem insolvenčního řízení pak je, aby v něm došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkovým věřitelů. Přijetí majetkového nebo jiného prospěchu nebo jeho příslibu věřitelem je zde tedy vedeno jeho záměrem, aby došlo k uspokojení pohledávky takového věřitele jinak než podle zmírněných zásad a pravidel, např. ve vyšším rozsahu, mimo rozvrh v konkursu neoprávněně jako zajištěného věřitele apod. Pachatelem může být jen věřitel v insolvenčním řízení. Takovým věřitelem se rozumí věřitel, který jako účastník insolvenčního řízení uplatňuje své právo vůči dlužníkovi. Pokud by věřitelem v insolvenčním řízení byla právnická osoba (obchodní společnost, družstvo apod.), může být pachatelem fyzická osoba, která je statutárním orgánem nebo členem kolektivního statutárního orgánu takové právnické osoby, nebo jiná osoba oprávněná činit právní úkony za právnickou osobu jako její pracovník nebo člen anebo jako její zástupce (např. prokurista, advokát, vedoucí organizační složky apod.). K odst. 2: Podstatou trestného činu je aktivní úplatkářství v insolvenčním řízení. Pachatel zde poskytne, nabídne nebo slíbí – v rozporu se zásadami a pravidly insolvenčního řízení – majetkový nebo jiný prospěch věřiteli v souvislosti s hlasováním věřitelů v insolvenčním řízení. Jde o samostatnou skutkovou podstatu. Pachatel zde tedy aktivním úplatkářstvím ovlivňuje hlasování věřitele v rámci insolvenčního řízení. Pachatelem může být kdokoli mimo toho věřitele v insolvenčním řízení, jemuž byl úplatek poskytnut, nabídnut nebo slíben. Může jít o jiného věřitele, o dlužníka nebo o další osobu, která vůbec není účastníkem insolvenčního řízení.

29

K odst. 3: Jde o další samostatnou skutkovou podstatu, která postihuje zvláštní případ pasivního úplatkářství ze strany osob, jež se v určitém postavení účastní insolvenčního řízení. Podstatou jednání zde je, že pachatel jako insolvenční správce, člen věřitelského výboru nebo zástupce věřitelů příjme nebo si dá slíbit pro sebe nebo pro jiného ke škodě věřitelů majetkový nebo jiný prospěch, který mu nepřísluší.

1.4.6 § 248 Porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže (1) Kdo poruší jiný právní předpis o nekalé soutěži tím, že se při účasti v hospodářské soutěži dopustí e) podplácení, a způsobí tím ve větším rozsahu újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům nebo opatří tím sobě nebo jinému ve větším rozsahu neoprávněné výhody, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.10 Podplácením se rozumí ve smyslu § 49 Obchodního zákoníku jednání, jimž buď a) soutěžitel osobě, která je členem statutárního nebo jiného orgánu jiného soutěžitele nebo je v pracovním či jiném obdobném poměru k jinému soutěžiteli, přímo nebo nepřímo nabídne, slíbí či poskytne jakýkoli prospěch za tím účelem, aby jejím nekalým postupem docílil na úkor jiných soutěžitelů pro sebe nebo jiného soutěžitele přednost nebo jinou neoprávněnou výhodu v soutěži (podplácení aktivní), anebo naopak b) osoba uvedená v písm. a) sama přímo či nepřímo žádá, dá si slíbit nebo příjme za stejným účelem jakýkoli prospěch (podplácení pasivní). V obou případech pachatel usiluje o dosažení prospěchu pro sebe nebo pro jiného na úkor jiných soutěžitelů, přičemž musí jít o výhodu neoprávněnou. Je však nerozhodné, zda ke splnění účelu, k jakému byl úplatek poskytnut, popř. určen, skutečně došlo. Prospěch může být jak materiální, tak i nemateriální povahy. Je třeba, aby osoba, jíž se úplatek nabízí, slíbí nebo poskytuje, popřípadě, která úplatek požaduje, přijímá nebo si dá slíbit, byla členem statutárního nebo jiného orgánu nebo pracovala pro soutěžitele, jehož činnosti se úplatek týká, buď v pracovním, nebo jiném obdobném poměru. Za takový jiný poměr je třeba považovat jak dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr, tak i zejména smlouvy příkazní.

10

ŠÁMAL, Petr a kolektiv. Trestní zákoník I1. str. 2266

30

Podplácením se zde rozumí i tzv. nepřímé podplácení, kdy je úplatek nabízen (poskytnut nebo slíben), tak i případ, kdy je úplatek nabídnut (poskytnut nebo slíben) prostřednictvím další osoby (prostředníka).11

1.4.7 § 257 Pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži (1) Kdo se dopustí pletich v souvislosti se zadáním veřejné zakázky nebo s veřejnou soutěží tím, že a) lstí nebo pohrůžkou násilí nebo jiné těžké újmy přiměje jiného, aby se zdržel účasti v zadávacím řízení nebo ve veřejné soutěži, b) jinému poskytne, nabídne nebo slíbí majetkový nebo jiný prospěch za to, že se zdrží účasti v zadávacím řízení nebo ve veřejné soutěži, c) žádá nebo přijme majetkový nebo jiný prospěch za to, že se zdrží účasti v zadávacím řízení nebo ve veřejné soutěži, nebo d) na základě dohody s jiným zájemcem nebo uchazečem vyvíjí činnost směřující k zadání veřejné zakázky za nepřiměřeně vysokou nebo jinak nevýhodnou cenu, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti. (2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 a) v úmyslu opatřit sobě nebo jinému značný prospěch, nebo b) jako úřední osoba. (3) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 a) v úmyslu opatřit sobě nebo jinému prospěch velkého rozsahu, nebo b) jako úřední osoba v úmyslu opatřit sobě nebo jinému značný prospěch. K odst. 1: písm. b) Toto ustanovení chrání zájem na řádném a zákonném provedení jakéhokoli zadání veřejné zakázky nebo provedení veřejné soutěže, zejména z hlediska, aby nedocházelo k ovlivňování zájemců nebo uchazečů v zadávacím řízení nebo soutěžích ve veřejné soutěži, čímž jsou chráněny zájmy všech těchto osob na rovnosti přístupu k veřejným zakázkám a jiným.

11

ŠÁMAL, Petr a kolektiv. Trestní zákoník II. str. 2266-2280

31

V tomto ustanovení jde v podstatě o aktivní úplatkářství ve formě poskytnutí, nabídnutí nebo slíbení majetkového nebo jiného prospěchu za účelem, aby se účastník zdržel účasti v zadávacím řízení nebo ve veřejné soutěži. Pod pojmem majetkový nebo jiný prospěch se zde rozumí jakákoli výhoda.

Zpravidla,

spočívá v přímém majetkovém prospěchu (např. v penězích nebo naturálním plnění), avšak může jít také o výhody jiného druhu (vzájemná protislužba, pohlavní styk, získání vhodného a dobře placeného zaměstnání apod.). V případě, že by poskytnutý majetkový či jiný prospěch byl zcela nepatrný, mělo by to význam z hlediska povahy a závažnosti trestného činu při stanovení druhu a výměry trestu. O poskytnutí prospěchu půjde nejen v případě přímého předání peněz nebo jiné věcné hodnoty jinému, ale i tehdy, jestliže byla poskytnuta jinému za to, že se zdrží účasti v zadávacím řízení nebo ve veřejné soutěži, jiná hodnota či výhoda nepřímo nebo protislužbou. Nabídkou prospěchu je třeba rozumět jakýkoli ať výslovný, či konkludentní konkrétní návrh na poskytnutí prospěchu. Slib prospěchu směřuje do budoucna a má se realizovat až při splnění další podmínky či podmínek. Oproti nabídce je slib zpravidla méně konkrétní. Čin je zde však dokonán již poskytnutím, nabídnutím nebo slíbením prospěchu jinému ze strany pachatele. Není nutné, aby se pachateli podařilo odvrátit jiného (zájemce nebo uchazeče v zadávacím řízení nebo soutěžícího ve veřejné soutěži) od účasti v zadávacím řízení nebo ve veřejné soutěži. písm. c) V tomto ustanovení jde v podstatě o pasivní úplatkářství ve formě žádání nebo přijetí majetkového nebo jiného prospěchu za účelem, že se účastník zdrží účasti v zadávacím řízení nebo ve veřejné soutěži. Skutkový znak žádat prospěch předpokládá, že pachatel dá sám podnět k poskytnutí prospěchu nebo ke slibu takového prospěchu. Lze tak učinit výslovnou žádostí nebo takovým jednáním, z něhož je patrno, že pachatel prospěch očekává a chce. Pachatel příjme prospěch, jestliže se pachateli s jeho vědomím dostane neoprávněné výhody (prospěchu). Není třeba předchozího výslovného souhlasu ani dohody. Stačí skutečný stav a okolnost, že pachatel prospěch neodmítl. Čin je zde však dokonán již požádáním nebo přijetím prospěchu ze strany pachatele. Nezáleží na tom, zda se poté pachatel skutečně nezúčastní zadávacího řízení nebo veřejné soutěže. 32

Pachatelem může být kdokoli, zpravidla to však bude fyzická osoba-zájemce nebo uchazeč v zadávacím řízení veřejné zakázky nebo fyzická osoba-soutěžící ve veřejné soutěži, anebo osoba jednající za zájemce, uchazeče nebo soutěžícího-právnickou osobu, ale není vyloučeno, aby to byl kdokoli jiný i mimo tyto osoby.

1.4.8 § 258 Pletichy při veřejné dražbě (1) Kdo se dopustí pletich při veřejné dražbě věci tím, že a) lstí nebo pohrůžkou násilí nebo jiné těžké újmy přiměje jiného, aby se zdržel účasti na podávání návrhů při dražbě, b) jinému poskytne, nabídne nebo slíbí majetkový nebo jiný prospěch za to, že se zdrží podávání návrhů při dražbě, nebo c) žádá nebo přijme majetkový nebo jiný prospěch za to, že se zdrží podávání návrhů při dražbě, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti. (2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 a) v úmyslu opatřit sobě nebo jinému značný prospěch, nebo b) jako úřední osoba. (3) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 a) v úmyslu opatřit sobě nebo jinému prospěch velkého rozsahu, nebo b) jako úřední osoba v úmyslu opatřit sobě nebo jinému značný prospěch Ustanovení chrání zájem na řádném a zákonném provedení jakékoli veřejné dražby, zejména aby nedocházelo k ovlivňování účastníků dražby ve veřejných dražbách, čímž jsou chráněny jejich zájmy z hlediska rovného přístupu k veřejným dražbám. O aktivní úplatkářství se jedná ve formě poskytnutí, nabídnutí nebo slíbení majetkového nebo jiného prospěchu za účelem, aby se účastník dražby (popř. potenciální účastník) zdržel podávání návrhů při veřejné dražbě. Čin je zde dokonán již poskytnutím, nabídnutím nebo slíbením prospěchu jinému ze strany pachatele. Není nutné, aby se pachateli podařilo odvrátit jiného od podávání návrhů při veřejné dražbě.

33

O pasivní úplatkářství se jedná ve formě žádání nebo přijetí majetkového nebo jiného prospěchu za účelem, že se účastník dražby (popř. potenciální účastník dražby) zdrží podávání návrhů při dražbě. Čin je dokonán již požádáním nebo přijetím prospěchu ze strany pachatele. Není nutné, aby se pachateli podařilo odvrátit jiného od podávání návrhů při veřejné dražbě. Pachatelem může být kdokoli, zpravidla to však bude fyzická osoba-účastník dražby, resp. potenciální účastník dražby, anebo fyzická osoba jednající za účastníka dražby-právnickou osobu, ale není vyloučeno, aby to byl kdokoli jiný i mimo tyto osoby.12

1.5 Aktivní a pasivní úplatkářství V této práci pracuji s termíny aktivní a pasivní úplatkářství. Je třeba si tedy tyto pojmy definovat. Aktivní úplatkářství charakterizuje jednání osoby, která úplatek nabízí, slíbí nebo poskytne. Jde tedy o aktivní jednání osoby, která očekává za nabídnutý, přislíbený nebo poskytnutý úplatek nějakou konkrétní výhodu zajistit, nebo alespoň přislíbit. Mezinárodně právní dokumenty uvádějí, že se jedná o nepatřičnou výhodu. Důraz, je kladen na získání výhody, ke které došlo porušením dobrých mravů. Pasivní úplatkářství je jednání osoby, která je objektem uplácení, tj. osoby, která přijímá, žádá nebo si dá slíbit úplatek a jako protihodnotu poskytuje výhodu, obstarání věci obecného zájmu pro osobu, která poskytuje, nabízí nebo slíbí úplatek nebo jinou výhodu. Pasivnost vztahu zde vyjadřuje míru zájmu subjektu nebo předmětu korupčního vztahu. Pasivní nebo aktivní úplatkářství může mít charakter přímého nebo nepřímého jednání. Přímé poskytnutí úplatku nebo jiné výhody vyjadřuje bezprostřednost předání konkrétního úplatku nebo poskytnutí jiné výhody adresátu, od kterého je očekávána určitá konkrétní protislužba v podobě jiné výhody, obstarání věci obecného zájmu apod. Stejně tak přímá nabídka nebo příslib vyjadřuje konkrétnost i adresnost v druhu, výši, charakteru úplatku nebo poskytnutí úplatku nebo jiné nepatřičné výhody, stejně tak přímé převzetí vyjadřuje bezprostřednost jednání osoby, která je objektem korupčního jednání, tj. osoby, která je způsobilá svým vlivem nebo jednáním splnit požadavek uplácejícího. Nepřímý požadavek poskytnutí úplatku nebo jeho nepřímé vyžádání či přislíbení vyjadřuje zprostředkovanost jednání, a to jak ve vztahu k žadateli výhody nebo obstarání věci obecného zájmu. Nepřímé aktivní úplatkářství se naopak vztahuje k osobě poskytující, nabízející nebo dávající příslib úplatku nebo jiné

12

ŠÁMAL, Petr a kolektiv. Trestní zákoník II. str. 2390-2399

34

výhody, která tak ovšem činí zprostředkovaně přes jinou osobu nebo také v určitých náznacích poskytnutí, nabídky nebo příslibu úplatku nebo jiné výhody. Vždy by však u nepřímého aktivního úplatkářství měla vystupovat další zprostředkující osoba.13

1.6 Druhy a formy korupce 1.6.1 Druhy korupce Členění korupce je poměrně složité. Nejčastěji se korupce dělí podle jejího rozsahu, na velkou a malou korupci. Malá korupce je charakterizována podplácením úředníků v oblastech, kde dochází k nepřehledným regulacím určitých oblastí života, se špatnou organizací činností (nejasnými vztahy podřízenosti a nadřízenosti, netransparentností) a se zneužíváním pravomocí vyplývajících z dozorových a kontrolních činností veřejné správy. Malá korupce (někdy zvaná byrokratická korupce) je většinou korupcí běžných úředníků na nižším či středním stupni řízení, dopravních policistů apod. Bývá do ní zapojen větší počet účastníků a úplatky jsou relativně nízké, řekněme od stokorun až řádově po tisíce. Při malé korupci mají úředníci často velmi specifické pravomoci, a proto snaha odstavit je z korupční hry a potenciálních korupčních zisků může být ztížena. Je zde předpoklad, že navzájem mezi sebou uzavírají dohody, čímž vznikají relativně trvalé korupční sítě životaschopné samy o sobě, což pomůže udržet prostředí ekonomické a politické závislosti. Princip fungování je dobře vidět na následujícím příkladu. Orgány kriminální služby, tvořící součást Služby kriminální policie a vyšetřování, získaly v České republice mnohé operativně pátrací poznatky o nelegálním přidělování státních bytů a prostorů pro půdní vestavby bytů. Vzhledem, k dokonalé organizaci uplácených osob, které vytvořily pro cizí osoby neprůhledný systém, v němž každý zkorumpovaný úředník byl závislý na jiném zkorumpovaném úředníkovi a ten zase na dalším, se jen zcela výjimečně podařilo prokázat existenci i činnost několik let úspěšně prosperující korupční sítě. Tak tomu bylo přesto, že tyto poznatky měli policisté i od osob, jež tyto byty a půdní prostory obdržely. Dalším faktorem, který stěžuje odhalení zkorumpovaných úředníků, je konstrukce úplatkářství v trestním zákoníku. Trestný je jak ten, kdo přijímá úplatek, tak ten, kdo

13

CHMELÍK, Jan a kolektiv. Pozornost, úplatek a korupce str. 106

35

podplácí. Jinými slovy trestný je nejen ten, kdo úplatek dává, nýbrž i ten, kdo jej bere. To mezi úplatkářem a upláceným vytváří určitý vztah závislosti. Pokud úředník příjme úplatek od jiné osoby za nějakou protislužbu, potom jsou zpravidla spokojeny obě strany. Úplatný úředník získal úplatek a úplatkář obdržel to, co požadoval. V takovém případě, kdy je spokojen nejen úplatkář, nýbrž i uplácený, je jen minimální šance na odhalení takového jednání, protože spokojen je ten, kdo úplatek dává, i ten kdo jej bere. Velká korupce bývá spojena s korupcí politických špiček a čelních představitelů veřejného a společenského života. Úplatky dosahují značného rozsahu a bývají velmi dobře utajovány. Prospěch z velké korupce je jak pro korumpujícího, tak i korumpovaného mimořádně rozsáhlý. Velká korupce nabývá nejčastěji podobu zpronevěry veřejných zdrojů, nehospodárného užívání veřejných zdrojů, soukromého prospěchu z privatizace, zneužívání veřejné moci při udělování veřejných zakázek, přidělování monopolních licencí, nepotismu, a případně i „prodeje významných pozic“, zisku důležitých, běžně nedostupných informací neboli obchodování zasvěcených osob, které mají informace zevnitř nebo obchodování ve svůj prospěch, nebo obchodování na sebe. Tato malá a velká korupce se projevuje v různých podobách. Peněžní korupce je charakterizována tím, že prospěch korumpované osoby se mnohdy neodrazí ve finanční či jiné ztrátě jiné osoby. Ztrátu utrpí veřejné rozpočty, do nichž plynou nižší sumy. Peněžní korupce se ponejvíce vyskytuje v obchodním styku. Zaměstnanec finančního úřadu při kontrole živnostníka najde závažné nedostatky, ale vlivem všimného (úplatku), nic neřeší, dokonce nechá zamést stopy. K peněžní korupci dochází velmi často při jednání soukromé osoby, která poruší zákon či jiný právní předpis, s úřední osobou. Byrokratická korupce zvýhodňuje korumpujícího, tedy určitou fyzickou nebo právnickou osobu a má za důsledek zhoršení pozice nebo ztrátu jiné osoby. Přitom prospěch korumpujícího, který získá zásluhou zkorumpovaného člena byrokratického aparátu, se odrazí vesměs ve ztrátě jiné osoby, která nezíská to, nač měla nárok. Navíc získá korumpovaná osoba zvláštní výhody. Členové výběrové komise, kteří rozhodují o vítězi veřejné soutěže, se nerozhodují v zájmu společnosti, nýbrž upřednostňují zájem vlastní. Vítězem pak není nejlevnější ani nejlepší 36

nýbrž ten nejštědřejší. Je třeba si uvědomit, že ten štědrý nerozdává ze svého, protože on si to přičte, takže úplatek je hrazen z veřejného rozpočtu. Administrativní korupce se vyznačuje poskytnutím výhody fyzickým i právnickým osobám v rozporu se zákonem, přestože na ni neměli nárok. Za jediný rok bylo zaregistrováno v členských státech Evropských společenství a v Evropské komisi na 5 tisíc různých korupcí a podvodů s celkovým objemem 600 miliónů ECU, uvedla Světová banka. S korupcí úředníků a úřadů se v zahraničí setkala pětina českých exportérů. Podle studie Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD) se na Balkáně až čtvrtina zahraničních podnikatelů setkala s požadavky na úplatky, a to od celníků, pracovníků finančních a licenčních úřadů či dalších státních úředníků. V Evropské unii si v průměru o „peněžní příspěvek“ říká sedmnáct procent úředníků, v Německu osm procent úředníků. Vysokou míru korupce lze zaznamenat v zemích bývalého Sovětského svazu. Poukazuje na to ostatně i řada českých firem. Drtivé většině těchto firem nezbývá nic jiného než se přizpůsobit. Pravidelně odvádět poplatky do rukou organizovaných skupin, což přináší výsledky při jednání s úřady a někdy dokonce i zakázky. V případě, že úplatky nejsou poskytnuty, je naděje na úspěch jednání s cizími úředníky pramalá. Jako další zemi kde je korupce považována za zcela přirozenou lze uvést Indii. Zde se zcela přirozeně prolíná všemi sférami společnost. Korupce nepostihuje jenom obchodní sféru, ale i politické a vládní struktury. Účastní se života úředníků státních institucí, zahrnuje i soudce, učitele, lékaře či sportovní sféru. Je naprosto samozřejmou součástí života, ať se jedná o žádost o vydání řidičského průkazu či jen o běžnou prohlídku u lékaře ve státní nemocnici. Oproti tomu existují země, kde se korupce téměř nevyskytuje. Mezi tyto lze zařadit Dánsko a Švédsko. Důležitou roli zde hraje to, že v těchto severských zemích je téměř nemožné si představit korupční aféru bez následného potrestání a společenského opovržení. Opuštění funkce je pak v takovém případě nevyhnutelné. Ve Švédsku, se uplatňuje daleko transparentnější systém, mimo jiné i v tom, že zde existuje nařízení o povinném zveřejňování platů manažerů velkých soukromých firem, politiků a státních představitelů. Politická korupce sleduje majetkový zisk, nebo je to snaha o vyšší post v politice. V zásadě, se zde nejedná ani tak o vlastní zisk. Ten je nahrazován ziskem strany. Můžeme sem zahrnout poměrně různorodé formy, jako jsou dary na vojenské zakázky, úplatky od podnikatelů pro politiky na financování politických stran, a to za poskytování různých výhod, ukládání peněz na bankovní konta v zahraničí, dary na politické kampaně. 37

Politická korupce se vyznačuje vztahem mezi vysokými státními úředníky a politiky. Vedle finančních úplatků zde stojí i vzájemné protislužby nejen v současnosti, ale i v budoucnosti což lze nazvat jako kupčení s vlivem. Politická korupce je charakterizována dvěma vztahy. Jednak politik versus občan a mezi politiky navzájem. Ve vztahu mezi politiky a občany se politická korupce opírá o pravomoci politika v rozhodování a o potřebu občana získat povolení, zakázku, či licenci, pro sebe nebo jinou osobu. V druhém případě se jedná o výměnný obchod svého druhu, jehož výsledkem je zabezpečení politických zájmů v různých podobách, zajištění kariéry politické či profesní, změny v politické taktice a strategii určité strany, vstupem či výstupem z vládní koalice, podpořením či odmítnutím vládního návrhu zákona, který je spojen s možným vyslovením nedůvěry vládě v poslanecké sněmovně či senátu apod. Politická korupce obvykle zahrnuje nepatřičné vztahy mezi světem obchodu a politiky. Výhody může politik přijímat v zájmu politické strany, nikoliv z osobní zištnosti. Politik však také může používat svého vlivu na proces vytváření rozhodnutí v politice nebo veřejné správě výměnou za finanční odměnu. V takovéto souvislosti je na každém politikovi, aby při jakémkoli podezření z korupce své osoby neprodleně sdělil veřejnosti své stanovisko doložené jednoznačnými důkazy, pokud je má k dispozici, a aby uvážil, zda se do řádného vyřízení věci dočasně stáhne z politického života. Závažné případy politické korupce se v České republice objevily v souvislosti s vládními zakázkami a prodejem státních podniků. V rámci mezinárodní koordinace orgánů činných v trestním řízení Eurojust jednali v květnu 2007 státní zástupci Švédska, České republiky, Rakouska a Velké Británie o vyšetřování podezření z korupce při pronájmu a prodeji švédských stíhaček Jas-39 Gripen Armádě ČR. Šlo o důsledek vysílání švédské televize, která koncem února 2007 uvedla, že prodej švédských letounů české armádě provázela korupce, kterou se však zatím nepodařilo prokázat. Švédští novináři, kteří se vydávali za britské agenty, oslovili i exministra zahraničí Jana Kavana. Ten jim v rozhovoru natočeném skrytou kamerou řekl, že při obchodu s gripeny dostala úplatky řada vysokých českých politiků. Později, ale vše popřel. Vyplácením úplatků pro české politiky, byl prý pověřen rakouský lobbista Alfons Mensdorff-Pouilly, ten spekulace odmítl. Česká vláda chtěla původně koupit 24 gripenů, ale od tohoto záměru ustoupila po povodních ze srpna 2002. V prosinci 2003 se rozhodla pro pronájem 14 švédských stíhaček na deset let s možností jejich pozdější koupě se slevou. Obchody se 38

zbraněmi, mají zvláštní povahu, protože se tu nakupuje za velké peníze něco, co nikdy nenese žádný zisk. Na zbraních vydělá – kromě některých uskupení, která je použijí k uchopení moci – vždycky jen ten, co je prodává. Tyto obchody se uskutečňují ve velmi vysokých částkách. Právě proto, je tohle prostředí náchylnější ke korupci než jiné obory. Politická korupce v České republice souvisí s nízkou organizovaností občanů v politických stranách, které nemohou při své činnosti vystačit s členskými příspěvky svých členů, a proto je stát oficiálně dotuje ze svého rozpočtu, a to v závislosti na počtu hlasů získaných ve volbách. Kromě toho politické strany získávají příspěvky od sponzorů, většinou movitých podnikatelů. Neexistují-li transparentní způsoby financování politických stran, které by měly a mohly bránit korupci, pak je korupce politiků a politických stran, a tím posunutí politického zprostředkování zájmů směrem k získání neoprávněných výhod movitými korumpujícími subjekty, v zásadě neodvratitelná. Jak může případný dárce vysvětlit přesun peněz na nějaké zahraniční konto ve svém účetnictví? Metoda se používá prakticky jenom jedna a je stejná všude ve světě. Firma či podnikatel se zájmem o „utajený sponzoring“ zaplatí nastrčeným „expertům“ za poskytnuté poradenské a konzultantské služby, ale žádnou radu, která by jim byla k něčemu dobrá, přitom samozřejmě nedostane. Poradenská firma, pak obdržené peníze uloží na svůj (ve skutečnosti ovšem partajní) účet a v případě nutnosti, může sama rychle zaniknout. Ve většině zemí EU jsou strany financovány ze státních příspěvků, z členských příspěvků, darů poskytnutých fyzickými a právnickými osobami a dalších příjmů. Roční celkový objem příspěvků se sice v jednotlivých státech liší, avšak obecně platí, že bývá stanoven zákonem, a to podle síly stran ve volbách a podle úspěšnosti při získávání darů a členských příspěvků. Politické strany nemohou přijímat dary od anonymních dárců, politických nadací, parlamentních frakcí ani od dalších subjektů, jejichž činnost slouží k veřejně prospěšným, dobročinným nebo církevním účelům. Obchodní korupce se objevuje mezi podnikatelskými subjekty v různých podobách. Např. při veřejné obchodní soutěži prozradí státní zaměstnanec za úplatek konkurenčnímu soutěžiteli cenové podmínky jiných účastníků soutěže. To umožní korumpujícímu soutěžiteli podat nejvyšší cenovou nabídku a zvítězit ve veřejné soutěži. Je-li obchodní korupce spojena s manažerskou a finanční korupcí, může dojít k ekonomickým dopadům ohromných rozměrů. Příkladem je podezření z korupce u automobilky DaimlerChrysler, konkrétně její divize Mercedes, a to kvůli podezření, že uplácela vládní činitele ve dvanácti zemích, zejména 39

v Africe a Latinské Americe. Tím se DaimlerChrysler stal třetí automobilkou se sídlem v Německu, která čelí úplatkářské aféře. Dva bývalí vrcholoví manažeři skupiny Volkswagen, mezi nimi Helmuth Schuster, někdejší člen představenstva Škody Auto, jsou vyslýcháni státním zastupitelstvím v Braunschweigu kvůli úplatkářství. Případ Mercedes inicioval bývalý účetní společnosti DaimlerChrysler z Detroitu, který při civilním procesu uvedl, že tato divize vedla nejméně dvanáct tajných kont, z nichž se financovaly úplatky v zahraničí. V Německu byl dokonce ještě v roce 1997 přijat zákon, podle něhož si tamní společnosti mohly úplatky “v zájmu svých obchodů“ dokonce strhávat z daní. Teprve zákon Evropské unie tyto praktiky zakázal. Systémová korupce zasahuje celý systém státní správy, který je tak zcela paralyzován, neboť bez úplatků není schopen fungovat. Dochází k vytváření speciálních, skrytých skupin, oddělení ve státní sféře, které jsou orientovány na korupční aktivity. Jsou zakládány, společnosti, jejichž hlavní náplní je vtáhnout do korupčního prostředí úředníky a veřejné činitele. Je to takový druh korupce, která proniká do systému státní správy a ovlivňuje chod ekonomického systému i demokraticky vzniklých institucí, přičemž úplatky jsou součástí fungování úřadů a státních institucí. Také nově vzniklé společnosti mohou usnadnit realizaci korupčního prostředí, které splývá s hospodářskou kriminalitou ve státě s organizovaným zločinem, který zase využívá korupce k pronikání do nejvyšších politických kruhů, aby se získal vliv a případně beztrestnost. Nedodržování zákonů, jde s tímto druhem korupce ruku v ruce. Lze ji spatřit v méně politicky a organizačně stabilizovaných, rozvojových státech, kde platy ve veřejném sektoru klesnou pod hranici životního minima. Proto je důležité soustředit se na procedurální a systémovou reformu veřejného sektoru s cílem zvýšit jeho odpovědnost vůči veřejnému zájmu. Úředníci ve státní správě se snaží získat vedlejší příjem, a proto si svým mocenským vlivem vynucují úplatky v nejširší míře. Systémová korupce prorůstá jako rakovina celou společnost, do státní moci – pak je ovšem problém jejího odstraňování téměř neřešitelný. Má vliv na rozhodování společnosti, rychle upadá důvěra v právní stát. Jde o mnohostrannou úplatkářskou aktivitu, každý bere a dává. Uplatňují ji lidé, kteří se domnívají, že v úřadu budou podnikat, jako když byli v nějaké obchodní společnosti. Skryté skupiny ve státním aparátu vytvářejí podmínky ke korupční aktivitě. Systémová korupce se může vyskytovat ve zvýšené míře v určitém resortu. Předseda vlády ČR Petr Nečas odmítl názor představitelů ministerstva obrany, že v tomto resortu dochází pouze k selhání jednotlivců a uvedl:“Korupce v resortu ministerstva obrany je systémová záležitost. Nejde jen o to, že existuje dlouhý seznam pochybných armádních zakázek a že skandály kolem nich se již 40

dlouhá léta pravidelně objevují v médiích. Korupcetvorné prostředí je totiž zabudováno téměř jako genetický kód do systémové práce ministerstva. Snaha nepořádat výběrová řízení a přidělit lukrativní zakázky dopředu vybraným firmám korupci přímo vyvolává. Nelze tedy mluvit o selhání jedince, ale musíme mluvit o selhání systému.“ V žádném resortu nemůže jít o korupci jako důsledek pouhého selhání jednotlivců, pokud příčiny korupce souvisejí s chybou v systému resortu, či odvětví. Potom jde již o systémovou korupci, i když představitelé resortu ve snaze odpoutat pozornost od svého nekvalitního řízení, tvrdí opak. Pokud systém práce v resortu či odvětví funguje v rozporu s právními normami a podmínky korupce jsou nastaveny v samotném systému, jedná se o systémovou korupci. Ta existuje tam, kde veřejné a oficiální autority otevřené nebo skryté využívají politický systém ke svému obohacování. Jde o ni tehdy, když úplatky se již staly podmínkou fungování systému, tzn. Úřadů a státních institucí. Ačkoli je tento typ korupce jen důsledkem korupce individuální, jde vždy o fenomén, který se neomezuje jen na individuální nebo autokratickou politickou moc. Korupce s mezinárodním prvkem, ta je charakterizována tím, že jeden stát poskytuje jinému hospodářskou, finanční, vojenskou nebo i jiný druh pomoci, za slib určitého chování obdarovaného státu na mezinárodní scéně, příkladem lze uvést hlasování v mezinárodní organizaci, klidně i v OSN. Projevuje se, i korumpováním státních úředníků, zastupujících stát při jednání s jinými státy. Jedná se např. o obchody se zbraněmi, které jsou mnohdy neprůhledné, což má své objektivní odůvodnění v ochraně státního tajemství a subjektivně se to zdůvodňuje velkou konkurencí. Korupce v policii je jevem, který je v protikladu s účelem její existence, jímž je bojovat s trestnou činností i jinými protispolečenskými jevy a předcházet jim. Policista je veřejným činitelem, jehož jednání má být v souladu se zájmem veřejnosti jako celku, nikoliv v souladu se zájmem osoby, která se dopustí trestného činu, přestupku, či jiného protispolečenského jednání. Proto je jednání policisty, který se nechá zkorumpovat, společensky zavrženíhodné a odsouzeníhodné. Policista, který příjme úplatek ve formě peněz či protislužby, nejenže privileguje jednu osobu na úkor jiných, nýbrž také dokladuje, že postih za trestný čin, přestupek, či jiné protispolečenské jednání lze odvrátit. To je v příkrém rozporu s neodvratitelností trestu za protispolečenskou činnost. Dochází tak i k porušení rovnosti občanů před zákonem.

41

Příčinu této korupce vidím ve špatném personálním obsazení. To, že policie provádí nábor a ne třeba výběr je docela trefné. V průzkumu korupce v Policii ČR bylo zjištěno, že občané považují korupci u policie za dobře organizovaný systém, velmi rozšířený především u banální korupce v podobě nevydání pokutových bločků, přijímání drobných darů, využívání služebního auta k soukromým účelům apod., tak prodej informací o trestním řízení, zneužívání pravomocí a korupční chování vedoucích funkcionářů. Veřejnost i policie se shoduje v názoru, že korupce v policii nedosáhla organizovaného stadia, nejvíce korupčních příležitostí na svém pracovišti vidí policisté, kteří pracují v cizinecké, dopravní a pořádkové policii. Nejlepší a finančně nejvýhodnější příležitosti jsou u dopravní policie, nejčastěji při udělování blokových pokut. Za účinný způsob prevence proti korupčnímu tlaku občanů na policisty se považuje profesionální pověst konkrétního policisty (nekompromisní jednání, důraz na právní odpovědnost, profesionální chování udržující distanc). Za nejúspěšnější institucionální řešení považují policisté přesné vymezení pravomocí a odpovědnosti policistů, zavedení bezhotovostního styku zpřísnění trestů pro zkorumpované policisty. Korupce v mediích je celospolečenský jev spočívající ve „využívání článků (zpráv) v politické a hospodářské oblasti k osobnímu prospěchu. Tato forma, by dokonce mohla vést k vydírání, spočívajícím v tom, že by se uveřejnila (případně neuveřejnila) zpráva mající značný význam pro situaci ve státě. Informace se dnes staly výhodným společenským artiklem. Jsou lidé, kteří si zvolili za své povolání shromažďovat písemný a obrazový materiál o lidech z nejrůznějších profesí, o které bude nebo může být v blízké a vzdálenější budoucnosti zájem. Společenská nebezpečnost takových informací může být vysoká. Překotný vývoj technologií na sklonku 20. století posunul vývoj lidstva do stadia, v němž se nejvýnosnějším obchodním artiklem staly informace. S jejich rostoucí silou však roste i tlak a snaha tyto informace ovlivnit. Přirozeným terčem těchto snah jsou média, která jsou prostředníkem mezi zdrojem informace a jejími příjemci. Přestože korupce v médiích není (a ani nemůže být) tak masovým jevem jako v jiných oborech, její společenská nebezpečnost je velmi vysoká. Protože média jako zprostředkovatelé skutečnosti mají v dnešním světě nezpochybnitelný vliv, i mezi novináři může dojít k pokusům tohoto svého vlivu využívat k osobnímu prospěchu. Problém u identifikace korupce v médiích je v tom, že porušování principu nestrannosti v médiích je často obecně uznávaný a především má velmi často zcela jiný důvod 42

než úsilí o nečestné obohacení. Jinou zajímavou formou korupce v médiích může být vydírání, kdy média nabízejí mlčení o získaných informacích výměnou za jakýkoli profit. Také dochází k tomu, že média jsou vybízena k mlžení, k tomu aby nezveřejnila určitou informaci, ale jsou jim poskytnuty jiné informace, které zabezpečí zájem čtenářů, posluchačů či diváků. Bývalý předseda vlády Mirek Topolánek v poslanecké sněmovně uvedl, že „zcela selhává celá ta armáda vyšetřovatelů ve vyšetřování korupce bílých límečků a korupce v podnikatelském sektoru je téměř nedotčené téma“. Korupce v médiích je způsobena tlaky inzerentů, nezájem vlastníků o kvalitu médií, nízká kvalita investigativní žurnalistiky. Korupce ve sportu je dalším druhem korupce. Sport již dávno není pouze ušlechtilým koníčkem a zábavou. Stal se z něj obchod, který se řídí stejnými pravidly jako kterékoliv jiné obchodní odvětví. Na sportovních výsledcích závisí vstřícnost štědrých sponzorů (OH Atlanta1996 byly financovány z 85% ze soukromých prostředků, v Sydney 2000 to bylo 70%) i pozornost médií platících astronomické částky za přenosová práva a prosperující průmysl sázkových kanceláří. V posledních letech se často prošetřuje a nezřídka i zajišťuje korupce ve fotbale, a to jak v české fotbalové lize, v soutěžích v jiných státech, tak i mezinárodních soutěžích. Korupce ve fotbale, konkrétně tzv. kupování zápasů, je v českém i československém fotbale dlouhodobým jevem. Někteří hráči a funkcionáři, byli stíháni, obžalováni, případně i odsouzeni. Proti dalším nebyl dostatek důkazů. Zásluhou odposlechů telefonních rozhovorů několika desítek osob české soudy v posledních letech odsoudily více fotbalových funkcionářů a rozhodčích za korupci v podobě ovlivňování výsledků fotbalových zápasů. Vyšetřování korupce v českém fotbalu zasáhlo celkem 11 klubů. Klientelismus je neoficiální systém organizace v politice založený na protekci, konexích a rozhodnutích „v zákulisí“, uvnitř struktur politické moci – od totalitních režimů, přes diktatury až po nevyspělé nebo počínající demokracie. Klientelismus lze chápat jako vztah, kde veřejné činitele a zájemce o státní zakázky spojuje společný osobní prospěch, takže se navzájem chrání, nebo z nabízené a přijímané ochrany mají finanční prospěch. Jde o způsob vyřizování občanských záležitostí zákulisní formou, prostřednictvím sítě známých a přátel. Klientelismus je mírnější variantou korupce. Jde o společensky nebezpečný jev, který ochromuje chod institucí a státu.

43

Klientelilsmus je vzájemné zvýhodňování fyzických i právnických osob, úřadů a institucí na základě přátelských vztahů, prostřednictvím sítě známých. Může jít o bezprostřední reciproční úsluhy mezi dvěma subjekty ve stylu „něco za něco“, „ dnes pomohu já tobě, zítra ty mně“ Může jít také o vztah existující díky zprostředkovatelům, kteří využívají svých konexí k navazování a kontrolování vztahů, které jim od obou stran přinášejí zisk. Legální korupce je typem, kdy přímo nedochází k porušení zákona: právní rámec je ale natolik nedokonalý, že umožňuje několik možných způsobů výkladu právních norem, nebo právní úprava určité oblasti chybí, a je tudíž možné se obvinění z korupce vyhnout, příp. korupční jednání legalizovat. Ilegální korupce je přímým porušením právních norem – jedná se o uplácení a podplácení, vydírání defraudaci atd. Dochází tedy k přímému porušení zákonů. Zcela odlišný pohled na korupci je z hlediska aktivity potenciálního příjemce úplatku. Tato úplatná osoba může úplatky pasivně přijímat, aniž by byla přímým iniciátorem korupčního aktu nebo může být naopak iniciátorem korupčních transakcí a úplatky od jiných osob aktivně vymáhá. Korupce bývá spjata zejména s aktivitami veřejného sektoru. Nelze však pominout, že do korupčních transakcí je zapojen i soukromý sektor nejen jako korupční partner, který hledá výhodu na úkor státu. Navíc korupce existuje i uvnitř soukromého sektoru. Jedná se o tzv. soukromou korupci, která bývá nejčastěji spojena s problémem zprostředkování. V těchto případech korupce nejedná úplatná osoba, která může např. obstarat zakázku přímo s osobou, která se uchází o zakázku a je ochotna dát úplatek (nebo od níž chce úplatek vylákat), nýbrž se zprostředkovatelem. Se zájemcem o zakázku jedná výlučně zprostředkovatel, který tak snižuje riziko odhalení úplatné osoby. Navíc však zprostředkovatel získává určitou část úplatku pro sebe, jako odměnu za zprostředkování zakázky. Většinou je zprostředkovatel pouhým prostředníkem kontaktu s vlivnou úplatnou osobou schopnou obstarat zakázku, která neriskuje odhalení v průběhu jednání s cizí osobou ani při předávání úplatku. Někdy však jde o fingované zprostředkování, přičemž zprostředkovatel se snaží pod záminkou obstarání zakázky vylákat od zájemce o zakázku finanční prostředky, pod slibem obstarání zakázky, na jejíž přidělení nemá žádný vliv. Eventuelní osoba, jež tvrdí, že je zprostředkovatelem má sama ve své pravomoci obstarání či zadání zakázky, tváří se však jako zprostředkovatel, který jedná za vlivnou osobu, jíž je třeba předat úplatek.

44

1.6.2 Formy korupce Formy korupce navazují na intenzitu, rozsah a závažnost korupčního jednání. Vycházejí z konkrétních podmínek pro vznik korupčního jednání ve společnosti. Tyto podmínky je možno rozdělit do dvou základních okruhů: Drobná každodenní korupce (protekcionářství a úplatkářství), související s výkonem státní správy a samosprávy na úrovni měst, obcí, okresů, krajů i celostátních orgánů a dalších úřadů a institucí spojených s rozhodováním a výkonnou mocí (poplatky, daně, cla, pokuty, posudky, rozhodnutí, vyjádření a apod.), v oblasti obchodu a služeb (zajištění nadstandardních služeb) a zvláštní samostatné oblasti – zdravotnictví. Velká hospodářská korupce, kterou tvoří korupční jednání v souvislosti s privatizací a restrukturalizací velkých průmyslových společností v jednotlivých regionech, v místech soustředění velkého zahraničního kapitálu a v místech, kde dochází k rozhodování o přidělování státních zakázek nebo státních dotací a subvencí, to znamená u institucí, s touto rozhodovací pravomocí. Korupční jednání má různé formy. Nejčastější jdou úplatky z ruky uplácejícího do ruky upláceného, přičemž v těchto případech je značné riziko odhalení. Kromě toho existuje řada propracovaných postupů snažících se zakrýt uplácení jiným počínáním, které nevzbuzuje pozornost. V takových, navenek nezřetelných případech, kdy existuje podezření z korupce, je mnohdy obtížné uplácenému a uplácejícímu korupční jednání prokázat. Různé formy korupčního jednání vycházejí z druhu protislužeb a výhod, které může osoba požadující své zvýhodnění nabízet. Důležitým rozlišovacím kritériem mezi různými formami korupce je, zda v korupčním vztahu aktivněji vystupuje korumpující, který poskytuje (někdy i vnucuje) odměnu, aby získal neoprávněnou (ale někdy i formálně oprávněnou) výhodu, o kterou má zájem, nebo zda je aktivita na straně korumpovaného. V případě, že aktivní osobou je korumpovaný, potom je klíčovou osobou korupčního vztahu osoba, která nabízí, že za určitou odměnu poskytne neoprávněnou (ale někdy i formálně oprávněnou avšak přednostní) výhodu. Pokud své postavení zneužívá osoba náležející k veřejnému sektoru, jde o jednání společensky vysoce nebezpečné. Odstranění korupce ve veřejném sektoru je nezbytným předpokladem úspěšného postupu proti korupci páchané jedinci nesoucími odpovědnost za chod čistě soukromého sektoru. Korumpující může poskytovat odměnu buď s očekáváním okamžitého, přesně vymezeného plnění, nebo ji poskytuje perspektivně s tím, že s určitým 45

časovým odstupem získá nějaké výhody, buď v okamžiku platby přesně vymezené, nebo pouze rámcově definované. Také korumpovaný může nabízet okamžité poskytnutí výhody nebo, může přijmout odměnu za výhodu, která bude někdy v budoucnosti poskytnuta (a nemusí být ještě v okamžiku “ platby“ přesně definována). Korupce v soukromém sektoru spočívá nejčastěji v uplácení prostředníka při přidělování kontraktů a to v oblastech, kde má korupce zvlášť závažné následky vůči veřejnosti nebo stabilitě státu. Korupce se vyskytuje v řadě oblastí, v nichž stát uplatňuje zákonnými prostředky zvláštní výkon státního dozoru, a to v bankách, pojišťovnách, penzijních fondech, stavebních spořitelnách, investičních fondech, investičních společnostech, stejně jako ve stavebnictví, telekomunikacích, energetice, zdravotnictví, a také tam, kde dochází k soukromoprávnímu nakládání se státním majetkem. V těchto oblastech je třeba zajistit zvýšenou ochranu před korupcí. Korupcí je zasaženo i střední a drobné podnikání v soukromém sektoru, kde je korupce nejednou součástí konkurenčního boje a nezřídka tak komplikuje působení tržních mechanismů. O korupci ve veřejném sektoru se hovoří výrazně častěji než ve vztahu k soukromému sektoru. To však neznamená, že je možné korupci v soukromém sektoru podcenit, protože její důsledky jsou obdobně rozsáhlé jako důsledky korupce ve veřejném sektoru. Proto o korupci jde vždy, když fyzická nebo právnická osoba v souvislosti se svým postavením obstará za odměnu – úplatek – jiné fyzické či právnické osobě nebo skupině osob určitou výhodu, přičemž dochází k porušování zákonných tržních nebo etických pravidel.14 Boj s tímto druhem korupce je neúčinný a to přesto, že existuje velká řada rozborů a opatření, která by dle mého názoru fungovat mohla. Jako důkaz uvádím část zprávy o provedených vnitřních auditech v rámci svěřené působnosti resortů a ostatních ústředních orgánů státní správy, která je volně přístupná na internetu. Příčiny: 1. Nedodržování předepsaných postupů či přímo neexistence úpravy takovýchto procesů - obcházení nebo přímo porušování zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách; - neexistence úpravy procesu zadávání zakázek malého rozsahu; - nedodržování vnitřních předpisů k postupu zadávání veřejných zakázek, chybějící

14

VANTUCH, Pavel. Korupce a kriminalita str. 21-38

46

nebo nedostatečně účinná vnitřní kontrola správného průběhu a výsledku procesu, překonaná právní úprava některých vnitřních norem; - nedostatečné sankční mechanismy; 2. Obecná (široce pojatá) a nejasná (či protikladná) kritéria uvážení při rozhodování - nevhodně zvolená kritéria při rozhodování; - nepřesná specifikace požadavků zadavatele, neúplně definovaný předmět zakázky, nesprávné vyhodnocení zakázky a nutnost zadávání dodatečných zakázek (následuje možná manipulace s cenou zakázky a s cenou dodatečných prací a služeb, např. rozšiřování rozsahu prací o vícepráce a vícenáklady nad rámec původní zakázky, to vyžaduje tvorbu neodůvodněných dodatků k původním smlouvám, prodlužování termínů pro splnění původních smluv); - zvyšování cen zakázky a prodlužování termínu jejich dokončení; - netransparentní postup při zadávání výběrového řízení; 3. Nedostatečné etické vědomí osob, které v daném procesu rozhodují - nedodržování etického kodexu; - snaha zaměstnance o osobní obohacení; - příležitost k manipulaci s pravidly v systému veřejných zakázek zadavateli i uchazeči o zakázku, např. manipulace s cenou zakázky, manipulace s výsledky výběrových řízení; - obcházení zákona; – úmyslné rozdělování zakázky na dílčí celky s nižší finanční hodnotou místo vyhlášení veřejné soutěže; - upřednostnění předem vybraného dodavatele; 4. Ingerence osob, které nejsou oprávněny do daného procesu zasahovat - propojenost uchazeče o veřejnou zakázku se zadavatelem; - upřednostňování zakázek určitému dodavateli; - pokusy o zásahy z vnějšku, např. z politického nebo podnikatelského prostředí; 5. Chybějící nebo nedostatečně účinná vnitřní kontrola správného průběhu a výsledku procesu - nenastavení vnitřních kontrolních mechanismů; - neprovádění pravidelných auditů s cílem analyzovat nedostatky systému zadávání veřejných zakázek u zadavatele; 47

6. Nedostatečná nebo nedostupná dokumentace průběhu a výsledku procesu, což lze pojmenovat jako netransparentnost - neúplná nebo chybně zpracovaná zadávací dokumentace; - nedostupná dokumentace průběhu a výsledku procesu, nedostatečné zajištění přístupu k informacím; - netransparentní uzavírání smluv, např. bez přiložených výsledků soutěže; - nedostatečná vnější nezávislá kontrola správného průběhu a výsledku procesu; - resorty nemají zaveden jednotný komplexní informační systém, který by vedoucím pracovníkům a zejména ministrům poskytl dostatečné aktuální manažerské informace pro řízení (včetně automatizovaných předběžných, průběžných i následných kontrol); 7. Chybějící nebo nedostatečně účinná vnější nezávislá kontrola správného průběhu a výsledku procesu - neposkytování informací ve smyslu zákona o svobodném přístupu k informacím; - neochota poskytovat informace; - nezveřejňování informací o veřejných zakázkách na internetu; 8. Nedostatečné sankční mechanismy - neuplatňování sankcí, pokut a penále za pozdní plnění, nedodržování podmínek smluv. Opatření: Veřejná kontrola, transparentnost 1. Formulace kritérií pro rozhodnutí v právních a vnitřních předpisech - dodržovat transparentnost a nediskriminační kritéria při zadávání podmínek veřejných zakázek a při vyhodnocování nabídek; - pečlivé sestavování hodnotících a výběrových komisí, požadavek na prohlášení nepodjatosti a prohlášení o vyloučení střetu zájmů všech členů hodnotící komise; - navrhnout a vydat metodický předpis pro zadávání veřejných zakázek malého rozsahu; - zaměření auditní činnosti na tuto oblast; - podpora transparentních pravidel a postupů; - zachování jednotného postupu podle stanovených kritérií; - neměnná kritéria výběru uchazeče;

48

- jasná kritéria výběru uchazečů, doplnění kritérií pro novelizovaný předpis (změna stávajícího předpisu); - stálá kontrola plnění závazků dodavatelem nebo zhotovitelem, které vyplývají ze smluv, zodpovědnost za kontrolu, při uzavírání smluv stanovovat ceny s ohledem na obvyklou cenovou hladinu obdobných činností (analýza tržního prostředí), zhotovitele nebo dodavatele hodnotit obdobně jako u zadávání veřejných zakázek, případné odchylky od ceny obvyklé odůvodnit; - dodržování pracovních postupů vymezených vnitřními předpisy a jejich kontrola vedoucími za účelem minimalizace korupčního rizika; 2. Elektronizace agendy včetně její automatické analýzy (snadná identifikace výjimečných případů) - vyřizování bez přímého kontaktu s potencionálními dodavateli, preference elektronické aukce jako prostředku pro hodnocení nabídek podle § 96 zákona o veřejných zakázkách; - zlepšení dostupnosti informací při rozhodování (využití možnosti internetu, odborných publikací, profesních komor ap.); - zajištění snadného přístupu k informacím o jednotlivých zakázkách prostřednictvím informací na internetu o průběhu jejich zadávání, umožnění tak veřejné kontroly; - zveřejňování oznámení o vyhlášení výběrového řízení na webových stránkách úřadu (vedení veřejného registru výběrových řízení); 3. Zajištění kontrolovatelných výstupů - zveřejňování vyhlášení a výsledků výběrových řízení; - dokladování všech etap výběrového řízení způsobem, který umožňuje veškerá rozhodnutí zpětně ověřit a logicky vysvětlit; - archivace kompletní dokumentace o výběrových řízeních; - řádně odůvodněné hodnocení nabídek na základě jednoznačných hodnotících kritérií; - zajištění kontrolovatelných výstupů – pořizování zápisů z komisionálního projednávání zakázek; 4. Zavedení nezávislého dozoru nebo stížnostního místa - zavedení trvalého monitorovacího systému veřejných zakázek; - pravidelný roční interní audit veřejných zakázek (existence odboru interního auditu a inspekce nebo oddělení stížností a podání občanů); 49

- vyřizování žádostí o přezkum zakázek; - poskytování informací nevybraným uchazečům s odůvodněním výběru uchazečů; - otevřenost procesu jako forma obhajoby proti případným stížnostem a obviněním; - vyloučení společností, u kterých bylo prokázáno porušení zákona nebo korupční jednání, z procesu veřejných zakázek a jejich nezařazování mezi uchazeče o veřejné zakázky; - možnost využívání protikorupční telefonní linky k oznamování případů korupce, využití oznámených informací k aktivnímu vyhledávání, vyhodnocování a prošetřování případů korupce; - zavedení „virtuální schránky“ pro podávání anonymních oznámení. Vnitřní kontrolní systém 1. Pravidelné i namátkové kontroly průběhu rozhodovacího procesu - rozhodovací proces podléhá kontrolním postupům dle zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších přepisů; - použití několikastupňového schvalovacího postupu při uzavírání smluv; - organizování výběrových řízení zvlášť pověřeným útvarem; - omezení pravomoci odborného útvaru na předložení návrhu na výběrové řízení a účast v hodnotící komisi; - vyžadování dodržování právních a vnitřních předpisů a procesních pravidel; - přijímání opatření k odstranění zjištěných nedostatků a zamezení jejich opakování; - zaměření interního auditu u zadavatele na celý proces veřejné zakázky; - snížení rizika korupčního jednání účinnou a efektivní kontrolou veřejných zakázek v podobě finanční kontroly a interních auditů; - sledování hospodárného vynakládání veřejných prostředků finanční kontrolou; - kontrola zadaných kritérií, hodnocení nabídek, výběru dodavatele a kontrola realizace zakázky; 2. Princip nejméně čtyř očí - spolupráce pracovníků věcně příslušných odborů na přípravě smluv; - eliminování subjektivního rozhodování; - nahrazení rozhodování jednotlivce vícestupňovým nebo komisionálním schvalováním;

50

- zvýšení zastupitelnosti včetně návazných organizačních opatření v případech, kdy je to možné; 3. Úpravy, závaznost a vymahatelnost etického kodexu - kontrola dodržování etického kodexu nadřízeným pracovníkem při pravidelném hodnocení zaměstnanců; - dodržování zásad transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace při hodnocení pracovníků; - stanovení dostatečného prostoru prevenci boje proti možnému korupčnímu jednání na poradách vedení všech stupňů; - dodržování protikorupční politiky u zaměstnanců v resortních organizacích, tj. oznamování případů korupce a chránění osob, které případ korupce nahlásí, prostřednictvím etického kodexu; Personální bezpečnost a výcvik 1. Odpovědnost za škodu (uplatňování regresních náhrad) - v případě prokázání zavinění škody uplatňování vymáhání náhrady škody; - důsledné prošetření škody; 2. Školení - zaměření školení na zásady prevence a potírání korupce a podvodů v oblasti veřejných zakázek; - v případech podezření na spáchání trestného činu v důsledku korupce nebo jiného podvodu oznámování a předávání k dalšímu postupu orgánům činným v trestním řízení; - zaměření vzdělávání na problematiku korupčních rizik a na předcházení pokusům o korupční jednání; - vzdělávání zaměstnanců v oblasti nových právních a vnitřních předpisů, v aktuální problematice zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách.15

1.7 Metody měření korupce Z hlediska právního, normativního, mohou být indikátory vnímání korupce více či méně přesné výzkumy veřejného mínění, avšak nemohou zmapovat konkrétní korupci. Tyto metody

15

http://www.vlada.cz/assets/urad-vlady/boj-proti-korupci/vnitrni_audit3723.pdf

51

jsou však důležitým ukazatelem celkového pohledu na výskyt korupce v jednotlivých státech. Objektivní posuzování korupce, je obtížné. Skeptici navrhují nechat metody měření korupce stranou a zaměřit se na existenci a implementaci protikorupční politiky. Výsledky měření míry korupce mohou mít vliv na rozhodování zahraničních firem o možnosti a případně výši investic. Odhadnout ekonomický vývoj země není pro zahraniční společnost snadné, a proto znalost míry korupce může riziko investice zmírnit. Pojem „míra korupce“ sestává ze dvou korelujících veličin. Je to frekvence korupce, skládající se z kvantity korumpovaných subjektů a úplatků, a hodnota nákladů na korupci ze strany korumpujících. Poněkud jinak řečeno: míra korupce odráží dvě hlediska, frekvenci korupce a celkovou hodnotu zaplacených úplatků. Měřit míru korupce je nesnadné, odborníci hovoří o omezené vypovídací schopnosti závěru. Dosud se nepodařilo změřit skutečnou míru korupce – uvádí se, že neexistují jednotná hodnotící kritéria. Tento nedostatek by se dal postupně odstraňovat, je však problém, že existuje minimum informací o zkorumpovaných subjektech. Právě proto existuje řada měření korupce pomocí sociologických a ekonomických metod. Tyto způsoby měření jsou poměrně sofistikované a tedy drahé. V podmínkách veřejné správy budou proto spíše využívány metody identifikace projevů a příčin korupčního jednání. Mezi tyto metody lze zařadit: -

rozhovory,

-

anonymní průzkumy a ankety,

-

monitoring médií (celostátních i místních),

-

analýzy stížností / podnětů občanů,

-

„brainstorming“ (řízená diskuse).

Mezi nejznámější organizace, které se snaží měřit míru korupce, patří Transparency International. Transparency International založil Peter Eigen, právník Světové banky. Je to nevládní, nezisková organizace, která byla založena v Berlíně v roce 1993. Její činnost je financována z nezávislých, nikoli státních, zdrojů. Zaměřuje se především na korupci prováděnou v mezinárodní i národní rovině. Má národní pobočky v řádově desítkách států. Transparency International – Česká republika (TIC) vznikla jako občanské sdružení v červnu 1998 a stala se 65. národní pobočkou této organizace. Její činnost je velmi široká, od zjišťování konkrétních případů korupce, zdokonalování zákonů potlačujících uplácení, přes vypracovávání programů za účelem větší transparentnosti mezinárodních obchodních transakcí až po poskytování 52

právní a jiné pomoci občanům a občanským sdružením, s cílem odhalování korupčních aktivit. Značnou pozornost věnuje veřejným zakázkám, protože podle názoru Světové banky je jich zmanipulováno asi 80 %. Uvádí se též, že 5 – 15 % z celkové částky na veřejnou zakázku je nutné odpočítat na úplatky. Transparency

International

odhaduje

míru

korupce

podle

praktických

zkušeností

mezinárodních organizací a institucí, podle toho, jak ji vidí podnikatelé, političtí analytici a rizikoví manažeři národních a nadnárodních podniků, vysokoškolští a protikorupční experti, a to alespoň ze čtyř nezávislých zdrojů takových výzkumů (nejlepší je index 10, nejhorší 0) jde o tzv. Index vnímání korupce (Corruption Perception Index – CPI). Index je sestavený na základě několika průzkumů korupce, jde o tzv. kompozitní index, na rozdíl od indexu jedinečného, při němž může dojít k jednostrannému vychýlení výsledků. Naopak jsou vyloučeny veřejné průzkumy. Index se zaměřuje na korupci ve veřejném a státním sektoru a seřazuje země podle stupně vnímání existence korupce mezi úředníky veřejné správy a politiky. Průzkum, neodráží intenzitu korupce v zemi, ale zabývá se vnímáním míry korupce určitými osobami, toto vnímání se může lišit od reality, ale hodnoty CPI s vysokou mírou spolehlivosti, indikují vliv zohledněných faktorů na hodnoty celkového objemu přímých zahraničních investic a na investiční nabídky. Nízká míra korupce je pro zahraniční investory zárukou fungujícího legislativního a podnikatelského prostředí v zemi. Pro investory má obecná pověst státu často zásadní význam. CPI, ukazuje jen na příjemce úplatků, neodráží odpovědnost zemí – exportérů, za šíření mezinárodní korupce.16 Jednotlivá CPI v konkrétních zemích, je uveden v příloze č. 1. V následující tabulce a grafu, pro příklad uvádím, vývoj CPI v České republice za období 1998-2009.

CPI

4,8

4,6

4,3

3,9

3,7

3,9

4,2

4,3

4,8

5,2

5,2

4,9

rok

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

Zdroj: www.transparency.cz – úprava vlastní.

16

DAVID, Vladislav; NETT,Alexander. Korupce v právu mezinárodním, evropském a českém str. 38-40

53

CPI 6

5.2 5 4.8

4.8

5.2 4.9

4.6 4.3 4

4.2 3.9

4.3

3.9 3.7

3 CPI

2

1

0 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 Zdroj: www.transparency.cz – úprava vlastní.

54

1.8 Úplatkářství ve statistice Konkrétní data ze statistiky policie ČR jsou uvedeny v příloze č. 2. Tato data jsem seřadil do následujícího grafu a tabulky. Z tohoto srovnání jednotlivých let lze vyvodit tyto skutečnosti. Nápad trestné činnosti po linii trestných činů úplatkářství klesá. Současně klesá i objasněnost. Z mého laického pohledu mi tato skutečnost připadá znepokojující.

zjištěno

objasněno

700 600 500 400 300 200 100 0 2000

2001

2002

2003

2004

2005

Zdroj: Statistické výstupy policie ČR – úprava vlastní

55

2006

2007

2008

2009

VÝVOJ ÚPLATKÁŘSTVÍ V ČR:

2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009

zjištěno celkem 559 611 580 562 553 369 314 306 396 339

objasněno celkem 539 602 453 508 506 318 265 219 267 249

objasněno v % 96 98 78 90 91 86 84 71 67 73

Zdroj:Statistické výstupy policie ČR – úprava vlastní

2 Úplatkářství a účinná lítost 2.1 Podstata účinné lítosti Účinná lítost je jedním z důvodů zániku trestní odpovědnosti pachatele za spáchaný trestný čin. Zánikem trestní odpovědnosti v důsledku účinné lítosti se sleduje ochrana některých důležitých společenských zájmů, vztahů a hodnot před škodlivými následky, které lze zamezit nebo napravit i po dokonání trestného činu. Zákon dává přednost ochraně těchto statků před zájmem na trestní stíhání pachatele. K rozhodnutí zamezit nebo napravit škodlivý následek spáchaného činu je pachatel veden slibem beztrestnosti, tj. zánikem jeho trestní odpovědnosti, která vznikla jako důsledek spáchaného trestného činu. Podmínky účinné lítosti jsou zákonem stanoveny na ochranu týchž společenských zájmů, vztahů a hodnot, které pachatel ohrozil spáchaným činem, aby se tím zamezilo jejich ještě vážnějšímu porušení. Důsledkem splnění všech podmínek účinné lítosti je definitivní zánik trestní odpovědnosti pachatele za jím spáchaný trestný čin, jehož se týká účinná lítost, popřípadě i za trestné činy,

56

které jsou k němu ve vztahu subsidiarity. Tím zaniká právo státu vyslovit vinu a uložit pachateli trest, popřípadě jakékoli jiné opatření za spáchaný trestný čin. 17

2.2 Úplatkářství a účinná lítost Účinná lítost po úplatku byla z trestního zákoníku vypuštěna.

2.3 Policie chce institut zpět Pod tlakem vezmete nebo dáte úplatek, ale záhy se ve vás hne svědomí a celou věc jdete ohlásit na policii. Do konce minulého roku účinný nástroj pro boj s korupcí, od ledna 2010 kvůli novému trestnímu zákoníku podle odborníků spíše fikce. Podle starého trestního zákona totiž legislativa policii umožňovala v těchto případech nad oznamovateli přimhouřit oko, jenže nový trestní zákoník, platný od 1. ledna 2010, ustanovení o tzv. účinné lítosti vypouští a detektivové tak musí případného oznamovatele okamžitě začít stíhat. Například tomu, kdo úplatek přijme, hrozí až dvanáctileté vězení. Ten, kdo naopak podplácí, může dostat od soudu až pět let. „Pokud bude vědět, že si tím přivodí obvinění, samozřejmě to ovlivní jeho chování a úplatky nahlásit vůbec nepřijde,“ řekl k tomu Právu mluvčí protikorupčního útvaru policie Roman Skřepek. Zároveň dodal, že dosavadní praxe, která v případě bezodkladného nahlášení korupce zajišťovala oznamovateli beztrestnost, byla při vyšetřování úplatkářství často využívána. „Byla to jedna z cest, jak zajistit důležité důkazy a svědky. Toto ustanovení nám bude rozhodně chybět,“ vysvětlil mluvčí detektivů. Změna se netýká případů, kdy lidé vše předem oznámí policii a pak pod jejím dohledem na odhalení ještě nespáchaného zločinu spolupracují. Jitka Zinke, mluvčí ministerstva spravedlnosti, které nový trestní zákon zpracovávalo, Právu uvedla, že příslušný paragraf byl z normy vypuštěn na základě zásadního nesouhlasu ministerstva vnitra a námitky mezivládního sdružení Státy proti korupci (GRECO) při Radě EU.

17

ŠÁMAL, Petr a kolektiv. Trestní zákoník I. str. 370

57

„Požadavek na vypuštění institutu účinné lítosti ve vztahu k podplácení zahraničních veřejných činitelů bylo i obsahem doporučení organizace OECD,“ doplnila Zinke. Vedení protikorupční police teď ale chce institut účinné lítosti vrátit do hry: „V rámci chystaného protikorupčního balíčku ministerstva vnitra se budeme snažit prosadit takovou legislativní změnu, která by dosavadní praxi znovu umožnila,“ řekl Právu Skřepek. O jeho potřebnosti je přitom přesvědčená i šéfka Unie státních zástupců Lenka Bradáčová. „Tato úprava sloužila velmi účinně k tomu, aby měl člověk možnost tuto trestnou činnost oznámit,“ poznamenala šéfka unie žalobců. Ministerstvo spravedlnosti se ale k případné změně zákona staví velmi chladně a se změnou nepočítá.18

Závěr Cílem mé práce bylo seznámit čtenáře s pojmem úplatkářství a jeho formami. Pokusil jsem se upozornit a poukázat na jeho základní zákonitosti a problémy při jeho odhalování. Značnou část času, mi zabralo soustředit dostupné informace o této problematice. Na základě získaných informací jsem se rozhodl zvolit při psaní mé práce opisnou formu, která mi umožňuje lépe popsat složitosti této problematiky. Snažil jsem se hledat kořeny úplatkářství, posoudit vliv z geograficko-politicko-ekonomického hlediska, zaměřil jsem se nejen na Českou republiku, ale věnoval jsem se této problematice i z celosvětového hlediska. Popsal jsem právní úpravu úplatkářství v novém trestním zákoníku, který je platný od roku 2010. Studiem sebraného materiálu jsem došel k následujícím závěrům: Úplatkářství není problémem pouze současné doby, ale jeho počátky jsou již v období vzniku prvních států a přes všechna historická období se dostalo i do současnosti. Znepokojující je, že v současné době dochází k jeho velkému rozmachu. Alarmující je nejen jeho vyjádření v množství finančních prostředků, ale také to, že zasahuje velké množství oblastí našeho veřejného i soukromého života. Jednou z příčin může být rozdíl v příjmech mezi soukromým a státním sektorem, kdy státní úředníci vidí příjem podnikatelů, nikoli jejich zaměstnanců. Především však, stále větší drzostí těch, co mají peníze a moc a jejich touhou po větší moci a větším bohatství. Největší problém v odhalování úplatkářství spatřuji v jeho hlavní zákonitosti. Ta se projevuje tím, že spokojeni jsou oba účastníci. Ten, kdo úplatek přijímá, i ten kdo jej poskytuje. Což je 18

http://www.novinky.cz/domaci/185327-ucinna-litost-po-uplatku-zmizi-ze-zakona-policii-to-vadi.html

58

dosaženo tím, že oba účastníci získají to, co chtějí. Hledáme- li někoho, kdo utrpěl finanční újmu, musíme okruh posuzovaných osob rozšířit. V takovém případě nalezneme nějakou třetí osobu, která měla nárok, kterého se jí nedostalo, protože nedala úplatek. Nebo, je ochuzen nějaký veřejný rozpočet, což nikoho nebolí. Složitost této problematiky lze ukázat i na srovnání CPI s výsledky policie v oblasti odhalování úplatkářství. Pokud se na uvedenou problematiku zaměříme, pouze na základě výsledku CPI, může se zdát, že úplatkářství je u nás velmi rozšířeno. Svědčí o tom průzkumy mezi obyvatelstvem a různé analýzy byť i nezávislých organizací. Tyto výsledky však nejsou podloženy žádnými důkazy. Lze se tedy domnívat, že dotazovaní mohou být ovlivněni mediální kampaní, která v této oblasti bezpochyby existuje. Podíváme-li se však na statistiky zveřejňované policí, získáme pocit, že to s úplatkářstvím není tak zlé. Tyto výsledky jsou totiž podloženy konkrétními případy, které byly policii oznámeny a vyšetřovány. Vydat doporučení jak bojovat s úplatkářstvím je stejně složité, jako úplatkářství samo. Jisté je, že neexistuje žádná obecná poučka, ale každá forma a druh úplatkářství si vyžaduje svůj specifický přístup. Na straně 48. a následujících, této práce, uvádím příčiny a možnosti řešení v oblasti zadávání státních zakázek. Tyto informace jsou čerpány z veřejně přístupných zdrojů české vlády. Usuzuji z toho tedy, že problém je dostatečně popsán a možnosti řešení jsou. To, že to nefunguje, ačkoli by to dle mého názoru fungovat mělo, je způsobeno nedodržováním těchto opatření a nefunkčností kontroly. Ze svého života uvedu, jak bych si představil boj s úplatkářstvím ve zdravotnictví. Přesto, že si to drtivá většina lidí v našem státě nepřeje, vyřešilo by to zavedení platit si nadstandardní lékařskou péči. Svoji představu se pokusím vysvětlit v oblasti výměny kyčelního kloubu. Momentálně existuje pořadník, kdy se čeká i několik let. Čekání je zapříčiněno tím, že zdravotní pojišťovny omezují lékařská zařízení množstvím operací, které jim jsou ochotny proplatit. Přeskočit tento pořadník lze jen v naléhavých případech. Posouzení naléhavosti případu je na lékaři. Dovedu si představit, že za řádné všimné, bude naléhavý i ten případ, který ve skutečnosti naléhavý není. Dotyčný se posune na první místo a vyčerpá limit od zdravotní pojišťovny a ten, co měl jít na řadu, čeká dál. Peníze, které mohli jít do zdravotnictví, jdou formou úplatku lékaři. Při možnosti placení si nadstandardní péče, by byli operace dvě. Jedna hrazena z nadstandardní péče a druhá u toho, kdo by čekal hrazená zdravotní pojišťovnou. V takovém případě nebude úplatek, ale příjem pro konkrétní zdravotní zařízení. V současné době se nacházíme v povolebním období. Na boji proti korupci a úplatkářství si řada politiků a politických stran založila svoji předvolební agitaci. Zastávám názor, se kterým 59

se ztotožňuje i velká část obyvatelstva, což dokazují veřejné průzkumy, že to předvolebními sliby začalo, ale i skončilo. Chci věřit tomu, že politické strany, které byly u moci k tomu, aby mohli něco v tomto změnit, neměli v poslanecké sněmovně dostatečnou podporu. Po těchto volbách, by se mohlo blýskat na lepší časy. Je však brzy na to něco hodnotit. Dle mého názoru však snahy politiků a změny zákonů nestačí. Úplatkářství je důsledkem neskonalé hamižnosti a chamtivosti nás lidí. Dokud nebude lékaři trapné vzít si úplatek za záchranu života, bude veškerá snaha marná. Boj s korupcí vidím jako běh na dlouhou trať. Tento boj by měl začít již v rodině. Je třeba si vychovat generaci, pro kterou bude pojem úplatkářství cizí a neznámé slovo. Myslím si, že se mi podařilo tuto složitou problematiku dostatečně popsat a tím naplnit cíl mé práce.

60

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1. DAVID, Vladislav; NETT,Alexander. Korupce v právu mezinárodním, evropském a českém. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2007. ISBN 978-80-7179-562-9. 2. CHMELÍK, Jan a kolektiv. Pozornost, úplatek a korupce. 1.vyd.Praha: Linde, 2003. ISBN 80-7201-434-X. 3. ŠÁMAL, Petr; Gřivna,Tomáš; Herczeg, Jiří; Kratochvíl, Vladimír; Púry František; Rizman, Stanislav; Šámalová, Milada; Válková, Helena; Vanduchová, Marie. Trestní zákoník I. 1.vyd.C. H. Beck, 2010. ISBN 978-80-7400-109-3. 4.ŠÁMAL, Petr; Gřivna,Tomáš; Herczeg, Jiří; Kratochvíl, Vladimír; Púry František; Rizman, Stanislav; Šámalová, Milada; Válková, Helena; Vanduchová, Marie Trestní zákoník II. 1. vyd.C. H. Beck, 2010. ISBN 978-80-7400-178-9. 5. VANTUCH, Pavel. Korupce a kriminalita. 1. vyd. Brno: Rašínova vysoká škola, 2008. ISBN 978-80-87001-09-7.

Elektronické zdroje: 6. Transparency International-Česká republika Dostupné, na: http://www.transparency.cz/index.php?lan=cz&id=3018 [cit. 2011-04-05] 7. Novinky.cz : Dostupné na : http://www.novinky.cz/domaci/185327-ucinna-litost-po-uplatku-zmizi-zezakona-policii-to-vadi.html [cit. 2011-04-05] 8. Vláda ČR Dostupné na : http://www.vlada.cz/assets/urad-vlady/boj-proti-korupci/vnitrni_audit3723.pdf [cit. 2011-04-05]

Ostatní zdroje: 9. Policie České republiky – ESSK (evidenčně statistický systém kriminality).

61

Příloha č. 1 CPI v jednotlivých zemích za rok 2009 Pořadí Země / území země

1 2 3 3 5 6 6 8 8 8 11 12 12 14 14 16 17 17 19 20 21 22 22 24 25 25 27 27 27 30 31 32 32 34 35 35 37 37 39 39 39 42 43 43 45 46 46

Nový Zéland Dánsko Singapur Švédsko Švýcarsko Finsko Nizozemí Austrálie Kanada Island Norsko Hongkong Lucembursko Německo Irsko Rakousko Japonsko Velká Británie Spojené státy Barbados Belgie Katar Svatá Lucie Francie Chile Uruguay Kypr Estonsko Slovinsko Spojené arabské emiráty Svatý Vincenc a Grenadiny Izrael Španělsko Dominika Portugalsko Portoriko Botswana Taiwan Brunej Omán Jižní Korea Mauricius Kostarika Macao Malta Bahrajn Kapverdy

CPI 2009 Použité Standardní hodnocení průzkumy odchylka

Nejvyšší nejnižší hodnocení Min Max

90% interval věrohodnosti Dolní Horní hranice hranice 9,1 9,5 9,1 9,5 9,0 9,4 9,0 9,3 8,9 9,1 8,4 9,4 8,7 9,0 8,3 9,0 8,5 9,0 7,5 9,4 8,2 9,1 7,9 8,5 7,6 8,8 7,7 8,3 7,8 8,4 7,4 8,3 7,4 8,0 7,3 8,2 6,9 8,0 6,6 8,2 6,9 7,3 5,8 8,1 6,7 7,5 6,5 7,3 6,5 6,9 6,4 7,1 6,1 7,1 6,1 6,9 6,3 6,9 5,5 7,5

9,4 9,3 9,2 9,2 9,0 8,9 8,9 8,7 8,7 8,7 8,6 8,2 8,2 8,0 8,0 7,9 7,7 7,7 7,5 7,4 7,1 7,0 7,0 6,9 6,7 6,7 6,6 6,6 6,6 6,5

6 6 9 6 6 6 6 8 6 4 6 8 6 6 6 6 8 6 8 4 6 6 3 6 7 5 4 8 8 5

0,3 0,3 0,3 0,2 0,1 0,8 0,2 0,6 0,3 1,3 0,7 0,5 0,9 0,5 0,5 0,7 0,5 0,7 0,9 1,1 0,4 1,8 0,4 0,6 0,4 0,5 0,7 0,7 0,6 1,4

8,8 8,8 8,6 8,8 8,8 7,5 8,5 7,5 8,3 6,7 7,4 7,5 6,7 7,5 7,5 6,7 7,1 6,7 5,7 6,4 6,7 4,5 6,7 6,0 6,0 6,2 6,0 5,1 5,5 4,9

9,7 9,6 9,5 9,5 9,2 9,5 9,2 9,2 9,2 9,6 9,2 8,9 9,1 8,8 8,8 8,6 8,8 8,8 8,8 8,8 7,5 9,1 7,5 7,6 7,1 7,5 7,4 7,1 7,5 7,5

6,4

3

1,3

4,9

7,5

4,9

7,5

6,1 6,1 5,9 5,8 5,8 5,6 5,6 5,5 5,5 5,5 5,4 5,3 5,3 5,2 5,1 5,1

6 6 3 6 4 6 9 4 5 9 6 5 3 4 5 3

1,0 0,8 0,9 0,5 0,8 0,7 0,5 1,0 1,6 0,4 0,7 0,9 1,8 1,4 1,2 1,8

4,7 4,7 4,9 5,3 4,9 4,7 5,1 4,7 3,1 4,8 4,7 4,6 3,3 3,3 3,1 3,3

7,2 6,7 6,7 6,7 6,7 6,7 6,7 6,7 7,1 6,0 6,7 6,7 6,9 6,7 6,0 7,0

5,4 5,5 4,9 5,5 5,2 5,1 5,4 4,7 4,4 5,3 5,0 4,7 3,3 4,0 4,2 3,3

6,7 6,6 6,7 6,2 6,3 6,1 5,9 6,4 6,5 5,7 5,9 5,9 6,9 6,2 5,8 7,0

62

46 49 49 49 52 52 54 55 56 56 56 56 56 61 61 63 63 65 66 66 66 69 69 71 71 71 71 75 75 75 75 79 79 79 79 83 84 84 84 84 84 89 89 89 89 89 89 95 95 97 97 99 99 99 99

Maďarsko Bhútán Jordánsko Polsko Česká republika Litva Seychely Jižní Afrika Lotyšsko Malajsie Namibie Samoa Slovensko Kuba Turecko Itálie Saudská Arábie Tunisko Chorvatsko Gruzie Kuvajt Ghana Černá hora Bulharsko Makedonie Řecko Rumunsko Brazílie Kolumbie Peru Surinam Burkina Faso Čína Svazijsko Trinidad a Tobago Srbsko Salvador Guatemala Indie Panama Thajsko Lesotho Malawi Mexiko Moldavsko Maroko Rwanda Albánie Vanuatu Libérie Srí Lanka Bosna a Hercegovina Dominikánská republika Jamajka Madagaskar

5,1 5,0 5,0 5,0 4,9 4,9 4,8 4,7 4,5 4,5 4,5 4,5 4,5 4,4 4,4 4,3 4,3 4,2 4,1 4,1 4,1 3,9 3,9 3,8 3,8 3,8 3,8 3,7 3,7 3,7 3,7 3,6 3,6 3,6 3,6

8 4 7 8 8 8 3 8 6 9 6 3 8 3 7 6 5 6 8 7 5 7 5 8 6 6 8 7 7 7 3 7 9 3 4

0,9 0,9 1,8 0,9 1,2 0,9 1,9 0,5 0,6 1,0 0,9 1,1 0,8 0,9 0,8 0,9 1,5 1,9 0,8 1,0 1,3 1,1 0,6 1,1 0,6 0,8 1,0 0,8 1,0 0,7 0,9 1,3 1,1 1,0 0,8

3,8 3,9 3,1 3,1 3,7 3,7 3,0 3,8 3,6 3,1 3,1 3,3 3,4 3,5 3,1 3,3 2,3 2,3 3,3 2,7 2,7 2,5 3,2 2,5 3,1 2,9 2,4 3,1 2,6 3,1 3,0 1,9 2,3 3,0 2,9

6,7 6,0 7,5 6,0 7,5 6,7 6,7 5,1 5,1 6,2 5,6 5,3 5,2 5,1 5,4 5,2 5,9 6,6 5,2 5,2 6,0 5,1 4,7 5,2 4,6 5,1 4,9 5,6 5,2 4,8 4,7 5,1 5,5 4,7 4,7

4,6 4,3 3,9 4,5 4,3 4,4 3,0 4,3 4,1 4,0 3,9 3,3 4,1 3,5 3,9 3,8 3,1 3,0 3,7 3,4 3,2 3,2 3,5 3,2 3,4 3,2 3,2 3,3 3,1 3,4 3,0 2,8 3,0 3,0 3,0

5,7 5,6 6,1 5,5 5,6 5,4 6,7 4,9 4,9 5,1 5,1 5,3 4,9 5,1 4,9 4,9 5,3 5,5 4,5 4,7 5,1 4,6 4,4 4,5 4,2 4,3 4,3 4,3 4,3 4,1 4,7 4,4 4,2 4,7 4,3

3,5 3,4 3,4 3,4 3,4 3,4 3,3 3,3 3,3 3,3 3,3 3,3 3,2 3,2 3,1 3,1 3,0

6 5 5 10 5 9 6 7 7 6 6 4 6 3 3 7 7

0,5 0,5 0,7 0,4 0,4 0,8 0,8 1,0 0,3 1,0 0,8 0,5 0,3 1,3 1,0 0,5 0,6

3,1 2,6 2,6 2,6 3,1 2,1 2,4 1,9 3,1 2,2 2,3 2,6 2,8 2,3 1,9 2,3 2,2

4,5 3,9 4,5 3,9 3,9 4,4 4,7 4,8 3,8 5,2 4,7 3,8 3,6 4,7 3,8 3,8 3,9

3,3 3,0 3,0 3,2 3,1 3,0 2,8 2,7 3,2 2,7 2,8 2,9 3,0 2,3 1,9 2,8 2,6

3,9 3,8 3,9 3,6 3,7 3,8 3,8 3,9 3,5 4,0 3,9 3,7 3,3 4,7 3,8 3,4 3,4

3,0

5

0,2

2,7

3,3

2,9

3,2

3,0 3,0

5 7

0,4 0,4

2,6 2,5

3,4 3,5

2,8 2,8

3,3 3,2

63

99 99 99 106 106 106 106 106 111 111 111 111 111 111 111 111 111 120 120 120 120 120 120 126 126 126 126 130 130 130 130 130 130 130 130 130 139 139 139 139 143 143 143 146 146 146 146 146 146 146 146 154 154 154

Senegal Tonga Zambie Argentina Benin Gabon Gambie Niger Alžírsko Džibutsko Egypt Indonésie Kiribati Mali Svatý Tomáš a Princův ostrov Šalomounovy ostrovy Togo Arménie Bolívie Etiopie Kazachstán Mongolsko Vietnam Eritrea Guyana Sýrie Tanzánie Honduras Libanon Libye Maledivy Mauritánie Mosambik Nikaragua Nigérie Uganda Bangladéš Bělorusko Pákistán Filipíny Ázerbajdžán Komory Nepál Kamerun Ekvádor Keňa Rusko Sierra Leone Timor-Leste Ukrajina Zimbabwe Pobřeží slonoviny Papua Nová Guinea Paraguay

3,0 3,0 3,0 2,9 2,9 2,9 2,9 2,9 2,8 2,8 2,8 2,8 2,8 2,8 2,8

7 3 7 7 6 3 5 5 6 4 6 9 3 6 3

1,0 0,3 0,3 0,4 0,8 0,2 1,7 0,2 0,4 0,6 0,4 0,7 0,5 0,6 0,5

1,8 2,6 2,6 2,5 1,8 2,6 1,5 2,6 2,3 2,0 2,4 1,6 2,3 2,0 2,4

5,1 3,3 3,5 3,5 3,8 3,1 4,9 3,1 3,4 3,3 3,5 3,7 3,3 3,3 3,3

2,5 2,6 2,8 2,6 2,3 2,6 1,6 2,7 2,5 2,3 2,6 2,4 2,3 2,4 2,4

3,6 3,3 3,2 3,1 3,4 3,1 4,0 3,0 3,1 3,2 3,1 3,2 3,3 3,2 3,3

2,8

3

0,5

2,3

3,3

2,3

3,3

2,8 2,7 2,7 2,7 2,7 2,7 2,7 2,6 2,6 2,6 2,6 2,5 2,5 2,5 2,5 2,5 2,5 2,5 2,5 2,5 2,4 2,4 2,4 2,4 2,3 2,3 2,3 2,2 2,2 2,2 2,2 2,2 2,2 2,2 2,2 2,1

5 7 6 7 7 7 9 4 4 5 7 6 3 6 4 7 7 6 7 7 7 4 7 9 7 3 6 7 5 7 8 5 5 8 7 7

1,4 0,2 0,5 0,4 1,0 0,5 0,7 1,5 0,1 0,5 0,4 0,4 0,6 0,5 0,8 1,2 0,4 0,4 0,4 0,6 0,6 0,5 0,5 0,5 0,5 0,9 0,5 0,6 0,4 0,4 0,4 0,4 0,6 0,5 0,9 0,5

1,6 2,3 2,1 2,0 1,7 2,0 1,8 1,6 2,5 1,7 1,9 1,8 1,9 1,8 1,7 1,8 1,8 1,8 1,9 1,8 1,4 1,8 1,7 1,8 1,7 1,6 1,7 1,6 1,8 1,8 1,6 1,8 1,3 1,7 1,3 1,6

5,1 2,9 3,3 3,1 4,6 3,3 3,9 4,7 2,7 3,1 3,1 3,0 3,1 3,3 3,3 5,1 3,1 2,8 3,1 3,5 3,1 3,1 3,1 3,4 2,9 3,3 2,9 3,1 2,7 2,9 2,6 2,7 2,7 3,1 3,3 3,1

1,9 2,6 2,4 2,4 2,1 2,4 2,4 1,6 2,5 2,2 2,4 2,2 1,9 2,2 1,8 2,0 2,3 2,3 2,2 2,1 2,0 2,0 2,1 2,1 2,0 1,6 2,0 1,9 2,0 1,9 1,9 1,9 1,8 2,0 1,7 1,8

3,9 2,8 3,1 2,9 3,3 3,0 3,1 3,8 2,7 2,9 2,9 2,8 3,1 2,8 3,2 3,3 2,8 2,7 2,7 2,8 2,8 2,8 2,7 2,7 2,6 3,3 2,6 2,6 2,5 2,5 2,4 2,4 2,6 2,6 2,8 2,4

2,1

5

0,5

1,4

2,7

1,7

2,5

2,1

5

0,5

1,7

2,7

1,7

2,5

64

154 158 158 158 158 162 162 162 162 162 162 168 168 168 168 168 168 174 175 176 176 178 179 180

Jemen Kambodža Středoafrická republika Laos Tádžikistán Angola Republika Kongo Demokratická republika Kongo Guinea-Bissau Kyrgyzstán Venezuela Burundi Rovníková Guinea Guinea Haiti Írán Turkmenistán Uzbekistán Čad Irák Súdán Myanmar Afghánistán Somálsko

2,1 2,0 2,0

4 8 4

0,6 0,3 0,2

1,4 1,5 1,9

2,7 2,5 2,4

1,6 1,8 1,9

2,5 2,2 2,2

2,0 2,0 1,9 1,9

4 8 5 5

0,7 0,7 0,1 0,3

1,5 1,4 1,8 1,4

2,9 3,3 2,0 2,4

1,6 1,6 1,8 1,6

2,6 2,5 1,9 2,1

1,9

5

0,3

1,6

2,4

1,7

2,1

1,9 1,9 1,9 1,8 1,8

3 7 7 6 3

0,1 0,2 0,2 0,3 0,1

1,8 1,6 1,5 1,4 1,6

2,0 2,3 2,1 2,3 1,9

1,8 1,8 1,8 1,6 1,6

2,0 2,1 2,0 2,0 1,9

1,8 1,8 1,8 1,8 1,7 1,6 1,5 1,5 1,4 1,3 1,1

5 3 3 4 6 6 3 5 3 4 3

0,1 0,5 0,1 0,1 0,2 0,2 0,3 0,2 0,5 0,3 0,3

1,6 1,4 1,7 1,6 1,3 1,4 1,2 1,2 0,9 0,9 0,9

1,9 2,3 1,9 1,9 1,9 1,9 1,8 1,8 1,8 1,6 1,4

1,7 1,4 1,7 1,7 1,5 1,5 1,2 1,4 0,9 1,0 0,9

1,8 2,3 1,9 1,9 1,8 1,7 1,8 1,7 1,8 1,5 1,4

19

19

http://www.transparency.cz/index.php?lan=cz&id=3018

65

Příloha č. 2 Přehled statistických údajů o úplatkářství dle policie České republiky období 2000 až 2009, rok 2010 pouze do června.

ČESKÁ REPUBLIKA

trestní zákon č. 140/1961

rok 2000 Objasněno

Stíháno osob

Muţi

Ţeny

Občané ČR

Cizinci

Škoda celkem

Zjištěno

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

v tisících Kč

158

367

350

262

244

18

261

1

74 415

159

18

18

17

16

1

17

0

288 940

160

38

37

18

14

4

18

0

0

161

133

131

88

79

9

61

27

157

162

3

3

2

2

0

2

0

33

Paragraf

ČESKÁ REPUBLIKA

trestní zákon č. 140/1961

rok 2001 Objasněno

Stíháno osob

Muţi

Ţeny

Občané ČR

Cizinci

Škoda celkem

Zjištěno

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

v tisících Kč

158

390

381

283

270

13

283

0

90 210

159

18

18

18

18

0

18

0

20 679

160

28

28

15

10

5

15

0

0

161

171

171

142

133

9

112

30

181

162

4

4

6

5

1

6

0

0

Paragraf

ČESKÁ REPUBLIKA

trestní zákon č. 140/1961

rok 2002 Objasněno

Stíháno osob

Muţi

Ţeny

Občané ČR

Cizinci

Škoda celkem

Zjištěno

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

v tisících Kč

158

376

269

277

260

17

277

0

574 764

159

33

31

23

20

3

23

0

1 811

160

48

38

37

34

3

37

0

0

161

116

109

81

80

1

59

22

3 438

162

7

6

6

5

1

6

0

0

Paragraf

66

ČESKÁ REPUBLIKA

trestní zákon č. 140/1961

rok 2003 Objasněno

Stíháno osob

Muţi

Ţeny

Občané ČR

Cizinci

Škoda celkem

Zjištěno

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

v tisících Kč

158

384

335

352

336

16

352

0

63 515

159

23

23

24

23

1

24

0

0

160

49

43

22

22

0

22

0

0

161

102

103

79

65

14

57

22

9 325

162

4

4

3

2

1

3

0

0

Paragraf

ČESKÁ REPUBLIKA

trestní zákon č. 140/1961

rok 2004 Objasněno

Stíháno osob

Muţi

Ţeny

Občané ČR

Cizinci

Škoda celkem

Zjištěno

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

v tisících Kč

158

248

205

203

191

12

203

0

57 937

159

18

18

16

14

2

16

0

2 346

160

126

125

83

76

7

82

1

0

161

149

147

118

102

16

94

24

735

162

12

11

9

9

0

9

0

315

Paragraf

ČESKÁ REPUBLIKA

trestní zákon č. 140/1961

rok 2005 Objasněno

Stíháno osob

Muţi

Ţeny

Občané ČR

Cizinci

Škoda celkem

Zjištěno

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

v tisících Kč

158

212

170

171

162

9

171

0

20 689

159

19

18

22

20

2

22

0

434 556

160

39

33

31

30

1

31

0

0

161

94

92

79

72

7

59

20

190

162

5

5

5

5

0

5

0

2 375

Paragraf

67

ČESKÁ REPUBLIKA

trestní zákon č. 140/1961

rok 2006 Objasněno

Stíháno osob

Muţi

Ţeny

Občané ČR

Cizinci

Škoda celkem

Zjištěno

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

v tisících Kč

158

160

124

132

121

11

132

0

8 439

159

16

15

17

15

2

17

0

0

160

43

35

33

25

8

32

1

0

161

89

87

79

71

8

58

21

47

162

6

4

2

2

0

2

0

0

Paragraf

ČESKÁ REPUBLIKA

trestní zákon č. 140/1961

rok 2007 Objasněno

Stíháno osob

Muţi

Ţeny

Občané ČR

Cizinci

Škoda celkem

Zjištěno

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

v tisících Kč

158

187

112

139

130

9

139

0

7 916

159

16

14

18

13

5

18

0

40

160

40

34

31

26

5

28

3

0

161

62

58

47

44

3

36

11

161

162

1

1

2

2

0

2

0

500

Paragraf

ČESKÁ REPUBLIKA

trestní zákon č. 140/1961

rok 2008 Objasněno

Stíháno osob

Muţi

Ţeny

Občané ČR

Cizinci

Škoda celkem

Zjištěno

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

v tisících Kč

158

228

132

131

117

14

131

0

203 598

159

18

14

16

12

4

16

0

0

160

46

29

30

23

7

30

0

0

161

99

88

51

40

11

33

18

220

162

5

4

4

4

0

4

0

0

Paragraf

68

ČESKÁ REPUBLIKA

trestní zákon č. 140/1961

rok 2009 Objasněno

Stíháno osob

Muţi

Ţeny

Občané ČR

Cizinci

Škoda celkem

Zjištěno

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

v tisících Kč

158

204

137

131

122

9

131

0

585 881

159

14

9

9

8

1

9

0

1 590

160

38

27

19

18

1

18

1

0

161

75

68

40

35

5

35

5

145

162

8

8

6

6

0

3

3

0

Paragraf

ČESKÁ REPUBLIKA

trestní zákon č. 140/1961

rok 2010 Objasněno

Stíháno osob

Muţi

Ţeny

Občané ČR

Cizinci

Škoda celkem

Zjištěno

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

v tisících Kč

158

3

13

20

17

3

20

0

0

159

0

2

2

1

1

2

0

0

160

0

2

2

1

1

2

0

0

161

0

4

4

3

1

4

0

0

162

0

0

0

0

0

0

0

0

Paragraf

ČESKÁ REPUBLIKA

rok 2010

trestní zákoník č. 306/2009 Sb.

PŘEČINY

Objasněno

Stíháno osob

Muţi

Ţeny

Občané ČR

Cizinci

Škoda celkem

Zjištěno

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

v tisících Kč

226

0

0

0

0

0

0

0

0

248

15

0

0

0

0

0

0

7 595

257

0

0

0

0

0

0

0

0

258

1

0

0

0

0

0

0

0

331

3

1

1

1

0

1

0

0

332

11

3

2

1

1

2

0

0

333

4

1

1

1

0

1

0

0

Paragraf

69

ČESKÁ REPUBLIKA

rok 2010

trestní zákoník č. 306/2009 Sb.

ZLOČINY

Objasněno

Stíháno osob

Muţi

Ţeny

Občané ČR

Cizinci

Škoda celkem

Zjištěno

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

v tisících Kč

226

0

0

0

0

0

0

0

0

248

0

0

0

0

0

0

0

0

257

0

0

0

0

0

0

0

0

258

0

0

0

0

0

0

0

0

331

7

5

3

3

0

2

1

0

332

38

30

17

16

1

12

5

50

333

0

0

0

0

0

0

0

0

KRAJ:

SEVEROČESKÝ

Paragraf

rok 2000

trestní zákon č. 140/1961

Objasněno

Stíháno osob

Muţi

Ţeny

Občané ČR

Cizinci

Zjištěno

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

v Celkem tisících Kč

158

43

43

37

34

3

37

0

14 960

159

2

2

2

2

0

2

0

6 685

160

6

6

3

3

0

3

0

0

161

18

18

15

13

2

7

8

1

162

1

1

1

1

0

1

0

33

Paragraf

KRAJ:

rok 2001

SEVEROČESKÝ

Škoda celkem

trestní zákon č. 140/1961

Objasněno

Stíháno osob

Muţi

Ţeny

Občané ČR

Zjištěno

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

158

38

38

42

40

2

42

0

2 820

159

2

2

2

2

0

2

0

0

160

5

5

1

1

0

1

0

0

161

20

20

16

15

1

13

3

7

162

0

0

0

0

0

0

0

0

Paragraf

70

Škoda celkem v Celkem tisících Kč Cizinci

KRAJ:

rok 2002

SEVEROČESKÝ

trestní zákon č. 140/1961

Objasněno

Stíháno osob

Muţi

Ţeny

Občané ČR

Cizinci

Zjištěno

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

158

47

32

26

26

0

26

0

661

159

2

2

2

1

1

2

0

96

160

9

8

6

5

1

6

0

0

161

14

13

13

13

0

11

2

15

162

0

0

0

0

0

0

0

0

KRAJ:

SEVEROČESKÝ

Paragraf

rok 2003

Škoda celkem v tisících Kč

trestní zákon č. 140/1961

Objasněno

Stíháno osob

Muţi

Ţeny

Občané ČR

Cizinci

Zjištěno

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

158

39

38

39

39

0

39

0

1 601

159

4

4

5

5

0

5

0

0

160

6

6

3

3

0

3

0

0

161

11

11

10

9

1

7

3

363

162

0

0

0

0

0

0

0

0

KRAJ:

SEVEROČESKÝ

Paragraf

rok 2004

Škoda celkem v tisících Kč

trestní zákon č. 140/1961

Objasněno

Stíháno osob

Muţi

Ţeny

Občané ČR

Cizinci

Zjištěno

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

158

35

33

29

27

2

29

0

26 250

159

2

2

2

1

1

2

0

0

Paragraf

Škoda celkem v tisících Kč

160

5

5

2

2

0

2

0

0

161

19

19

19

19

0

15

4

315

162

2

2

2

2

0

2

0

0

71

KRAJ:

rok 2005

SEVEROČESKÝ

Paragraf

trestní zákon č. 140/1961

Objasněno Stíháno osob

Muţi

Ţeny

Škoda celkem v Celkem tisících Kč

Občané ČR Cizinci

Zjištěno

Celkem

Celkem

158

27

26

24

21

3

24

0

8 223

159

1

1

1

1

0

1

0

0

160

3

3

2

2

0

2

0

0

161

11

11

11

11

0

10

1

0

162

0

0

0

0

0

0

0

0

KRAJ:

Celkem Celkem

rok 2006

SEVEROČESKÝ

Celkem

trestní zákon č. 140/1961

Objasněno

Stíháno osob

Muţi

Ţeny

Občané ČR

Cizinci

Zjištěno

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

158

31

31

24

23

1

24

0

1 397

159

2

2

2

2

0

2

0

0

160

3

3

3

3

0

3

0

0

161

8

8

8

8

0

6

2

0

162

0

0

0

0

0

0

0

0

Paragraf

KRAJ:

rok 2007

SEVEROČESKÝ

Škoda celkem v tisících Kč

trestní zákon č. 140/1961

Objasněno

Stíháno osob

Muţi

Ţeny

Občané ČR

Cizinci

Zjištěno

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

158

20

15

16

15

1

16

0

216

159

4

4

6

4

2

6

0

0

160

4

4

5

5

0

5

0

0

161

7

7

5

5

0

3

2

0

162

0

0

0

0

0

0

0

0

Paragraf

72

Škoda celkem v tisících Kč

KRAJ:

rok 2008

SEVEROČESKÝ

trestní zákon č. 140/1961

Objasněno

Stíháno osob

Muţi

Ţeny

Občané ČR

Cizinci

Zjištěno

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

158

29

16

15

15

0

15

0

16 697

159

7

7

9

7

2

9

0

0

160

6

4

6

6

0

6

0

0

161

19

17

8

7

1

8

0

57

162

0

0

0

0

0

0

0

0

Paragraf

KRAJ:

rok 2009

SEVEROČESKÝ

Škoda celkem v tisících Kč

trestní zákon č. 140/1961

Objasněno

Stíháno osob

Muţi

Ţeny

Občané ČR

Cizinci

Zjištěno

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

158

26

19

23

22

1

23

0

3 938

159

5

5

5

4

1

5

0

0

160

6

5

4

4

0

3

1

0

161

8

9

5

5

0

4

1

0

162

2

2

1

1

0

1

0

0

KRAJ:

ÚSTECKÝ

Paragraf

rok 2010

Škoda celkem v tisících Kč

trestní zákon č. 140/1961

Objasněno

Stíháno osob

Muţi

Ţeny

Občané ČR

Cizinci

Zjištěno

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

158

0

1

0

0

0

0

0

0

159

0

0

0

0

0

0

0

0

160

0

0

0

0

0

0

0

0

161

0

0

0

0

0

0

0

0

162

0

0

0

0

0

0

0

0

Paragraf

73

Škoda celkem v tisících Kč

KRAJ:

rok 2010

ÚSTECKÝ

trestní zákoník č. 306/2009 Sb.

PŘEČINY

Objasněno

Stíháno osob

Muţi

Ţeny

Občané ČR

Cizinci

Zjištěno

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

226

0

0

0

0

0

0

0

0

248

0

0

0

0

0

0

0

0

257

0

0

0

0

0

0

0

0

258

0

0

0

0

0

0

0

0

331

0

0

0

0

0

0

0

0

332

1

0

0

0

0

0

0

0

333

0

0

0

0

0

0

0

0

KRAJ:

ÚSTECKÝ

Paragraf

rok 2010

trestní zákoník č. 306/2009 Sb.

Škoda celkem v tisících Kč

ZLOČINY

Objasněno

Stíháno osob

Muţi

Ţeny

Občané ČR

Cizinci

Zjištěno

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

Celkem

226

0

0

0

0

0

0

0

0

248

0

0

0

0

0

0

0

0

257

0

0

0

0

0

0

0

0

258

0

0

0

0

0

0

0

0

331

0

0

0

0

0

0

0

0

332

3

2

1

1

0

0

1

0

333

0

0

0

0

0

0

0

0

Paragraf

74

Škoda celkem v tisících Kč