Právnická fakulta Univerzity Karlovy nám. Curieových 7, 116 40 Praha 1 Nové Město
Doktorský studijní program: Teoretické
Studijní obor: Veřejné právo
právní vědy
III.
Trestněprávní postih drogové kriminality
Autor: JUDr. Jana Mahdalíčková
Školitel: prof. JUDr. Jiří Jelínek, CSc.
Praha 2009
Jedním z nejdůležitějších prvků svobody je poznání. Tam, kde není poznání, není svoboda rozhodování, není svoboda vůle. Ten, kdo nemá dostatek informací, není svobodný.
Roberto Saviano
Prohlašuji, že předloženou disertační práci jsem vypracovala samostatně. Veškeré prameny, z nichž jsem při zpracovávaní čerpala, v práci řádně cituji a jsou uvedeny v seznamu použité literatury a pramenů.
Praha 24. listopad 2009
Beru na vědomí, že disertační práce je majetkem právnické fakulty UK v Praze (ustanovení § 60 odst. 1 zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon), bez jejího souhlasu nesmí být nic z obsahu práce publikováno. Souhlasím s prezentačním zpřístupněním své disertační práce ve studijní knihovně PF UK v Praze.
Praha 24. listopad 2009
Poděkování školiteli Poděkování prof. JUDr. Jiřímu Jelínkovi, CSc. za cenné rady a připomínky při zpracovávání disertační práce.
Trestněprávní postih drogové kriminality Abstrakt Práce se zabývá příčinami a vývojem drogové kriminality a s ní souvisejícími průvodními jevy, které mají negativní dopad na celou společnost. Rozebírá účinky současných forem trestněprávního postihu. Práce je rozdělena do pěti kapitol. Každá z nich se zabývá určitým specifickým okruhem otázek týkajících se dané problematiky. V závěrečné části je vysvětlen význam judikatury a jsou zde uvedeny analýzy vybraných rozhodnutí významných pro právní úpravu protidrogové legislativy. V první kapitole jsou uvedeny poznatky týkající se vzniku a vývoje drogové závislosti v historii a počátky zneužívání drog. Dále jsou zde rozebrány možné příčiny a důsledky tohoto jevu. Pozornost je také věnována současné situaci a názorům na trestněprávní postih jednotlivých způsobů nakládání s drogami. Ve druhé kapitole je uvedena kontinuita právní úpravy problematiky kontroly nakládání s nelegálními drogami. Trestněprávní legislativa vnitrostátní je uvedena v kontextu s vývojem mezinárodní právní úpravy. Zmíněny jsou zejména změny trestního zákona provedené po roce 1990. Pozornost je věnována také protidrogové strategii Evropské unie a Organizace spojených národů. Ve třetí kapitole je pozornost věnována znakům skutkových podstat tzv. drogových trestných činů podle § 187 – 188a trestního zákona a nejčastějším problémům při aplikaci těchto ustanovení. Dále jsou zmíněny i vybrané trestné činy související. Pozornost je zaměřena také na legislativní změny účinné od 1. ledna 2010. Čtvrtá kapitola se zabývá širší právní úpravou institutů souvisejících s drogovými trestnými činy a jejich postihem včetně mezinárodní justiční spolupráce v trestních věcech. Jedná se zejména o úpravy provedené v souvislosti se změnami trestního zákona v trestním řádu týkající se zatýkacího rozkazu, o používání některých ustanovení zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění novel, zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních o ochraně před škodami. V poslední páté kapitole jsou na základě skutečností vyplývajících z předchozích částí uvedeny vlastní přístupy a úvahy de lege ferenda. Jsou zde uvedeny některé možnosti právní regulace ochrany zájmu státu na omezování nebezpečí pro lidské životy a zdraví, které vzniká při užívání nelegálních drog. V závěrečné části je provedeno porovnání dvou modelů právní úpravy proti zneužívání drog a to v Kanadě a v Holandsku. Práce je doplněna slovníkem nejčastěji užívaných odborných pojmů z oblasti drogové problematiky.
Criminal sanction of drug crime. The Abstract The essay deals with causes and progress of drug crime and related symptoms which negatively effect the society. It analyses impact of current criminal sanction forms. The essay is divided in five chapters. Each of them focuses the particular range of issues relating to the problem. In conclusion the importance of practice of the courts is pointed out as well as the analyses of particular decisions which were of a great importance for legal regulations of the anti-drug legislature. In the first chapter we mention facts concerning origin and progress of the drug abuse in history and beginning of the drug abuse. The chapter is also focused on possible causes and effects of this phenomenon. Recent situation is also pointed out and so is the opinon on the criminal sanction of certain ways of drug misuse. The second chapter focuses on the legal regulation continuity concerning the issue of treating the illegal drugs. The criminal intrastate legislature is mention in connection with progress of international legal regulations, especially the changes of criminal law in 1990. UN and EU´s anti-drug strategies are given serious consideration. The third chapter deals with body of crime of so called drug crimes according to sec.187 - 188a of the Criminal law and the most common problems of their practical use. There are also mentioned chosen crimes related to the issue. The attention is focused on the legislature changes of 1st January 2010. The fourth chapter deals whith wider legal regulation of institutes concerning drug crime and it´ s sanctions including international justice cooperation in crime matters. In particular these are legal regulations provided in connection with Criminal law changes in Criminal Procedure Code involving order to arrest and use of some law statements no. 218/2003 Col. of the youth justice, no. 167/1998 Col., of addictive substances, no. 379/2005 of judicial measures of protection against damage. In the last chapter we mention particular approach and opinion de lege ferenda according to information mentioned in previous parts of the essay. Some of the possibilities of legal regulation are pointed out which include protection of the state concern in eliminating dangers threatening human lives and health, which develop during the illegal drugs abuse. The conclusion compares two legal regulation models against drug abuse - the Canadian and the Dutch. The essay is topped up with a dictionary of the most frequent words involving the drug abuse issue.
Obsah: Obsah: ..............................................................................................................................7 Úvod..................................................................................................................................9 1
2
Drogy a společnost ................................................................................................11 1.1
Historický exkurs ..............................................................................................11
1.2
Drogy a lidská práva .........................................................................................15
1.3
Drogy v Čechách...............................................................................................21
1.4
Otázky spojené s obchodem s drogami.............................................................26
1.5
Trestní postih organizovaného zločinu .............................................................30
Právní úprava drogové problematiky .................................................................31 2.1
2.1.1
Mezinárodní legislativa proti zneužívání drog ........................................31
2.1.2
Legislativa EU .........................................................................................41
2.1.3
Mezinárodní klasifikace drog ..................................................................44
2.1.4
Prekursory a pomocné látky ....................................................................49
2.2
3
4
Mezinárodní právní úprava ...............................................................................31
Právní úprava v České republice.......................................................................52
2.2.1
Historie ....................................................................................................52
2.2.2
Právní úprava před rokem 1998 ..............................................................54
2.2.3
Současná právní úprava ...........................................................................56
2.2.4
Související legislativa..............................................................................59
2.2.5
Právní úprava od 1. 1. 2010.....................................................................61
Aplikace skutkových podstat drogových trestných činů ...................................62 3.1
Trestné činy na úseku drog ...............................................................................62
3.2
Způsobilost být pachatelem drogových trestných činů.....................................74
3.3
Nová právní úprava a aplikace..........................................................................79
3.4
Doping...............................................................................................................84
3.4.1
Právní úprava dopingu.............................................................................88
3.4.2
Koňský doping.........................................................................................90
3.5
Zneužívání léčiv................................................................................................91
3.6
Nakládání se zajištěnými látkami a jejich likvidace .........................................92
Související trestněprávní instituty .......................................................................93 4.1
Základní východiska .........................................................................................93
5
4.2
Evropská spolupráce v trestních věcech ...........................................................94
4.3
Související instituty trestního řádu....................................................................97
4.4
Možnosti použití zákona o soudnictví ve věcech mládeže ...............................99
4.5
Mimotrestní právní úprava týkající se drogových deliktů ..............................102
Účinnost trestněprávního postihu......................................................................105 5.1
Trestní represe a prevence ..............................................................................105
5.1.1
Vztah prevence a represe.......................................................................108
5.1.2
Trestní právo a rodina závislého............................................................110
5.1.3
Zneužívání drog na pracovišti ...............................................................111
5.2
Možnosti využití alternativního řešení............................................................111
5.3
Drogy a kultura ...............................................................................................113
5.4
Drogy a sdělovací prostředky .........................................................................115
5.5
Současné trendy ..............................................................................................117
5.5.1
Aktuální otázky drogové kriminality.....................................................117
5.5.2
Drogová kriminalita ve světě.................................................................118
5.5.3
Drogová kriminalita v České republice .................................................121
5.6
Úvahy de lege ferenda ....................................................................................123
5.6.1
Úvod ......................................................................................................123
5.6.2
Obecné úvahy ........................................................................................124
5.6.3
Rekodifikace..........................................................................................129
Zahraniční zkušenosti.................................................................................................131 Judikatura....................................................................................................................135 Usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 2 Tz 29/2000 - analýza .........137 Usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 3 Tz 56/2001 - analýza .........139 Usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 3 Tdo 52/2008 – analýza ......141 Nález Ústavního soudu České republiky sp.zn. II. ÚS 254/08 - zákaz reformace in peius, trestnost pěstování konopí – analýza .........................................................143 Závěr.............................................................................................................................147 Literatura: ...................................................................................................................150 Seznam příloh ..............................................................................................................159
Úvod Tato práce se bude zabývat příčinami a vývojem drogové kriminality a s ní souvisejícími průvodními jevy, které mají negativní dopad na celou společnost v kontextu s účinky jejího trestněprávního postihu. Zvolené téma považuji z hlediska teorie i praxe za významné, protože se jedná o problematiku, která se dotýká celé společnosti, zejména pak mladé populace. Práce bude vycházet z analýz účinku dosavadní trestněprávní protidrogové legislativy. Cílem je pokusit se nalézt odpověď na otázku, jaká je optimální míra právní regulace nakládání s drogami a navrhnout model možných opatření vůči pachatelům trestných činů. Ve světě neexistuje jediná země, která by nebyla zasažena a neřešila globální problém - zneužívání drog. I u nás se o této problematice hodně mluví, ale znamená to také, že máme alespoň základní znalosti a že ji umíme řešit? Na osvětu a prevenci zaměřenou proti zneužívání drog vynakládá náš stát ročně desítky miliónů korun a stala se z ní doslova módní záležitost. Znamená to tedy, že problém je v podstatě vyřešen ? Realita je taková, že drogy se staly již poněkud všední součástí našeho života. Bereme na vědomí, že tu problém sice je, ale spoléháme na to, že časem se vyřeší sám. Nereagujeme na fakt, že drogy negativně ovlivňují doslova všechny aktivity jedince i celé společnosti a to se projevuje v politice, hospodářství, školství, zdravotnictví a dalších oblastech lidské činnosti. Drogy sice skutečně provázejí lidstvo od pradávna, nebyly však dosud nikdy zneužívány v tak masovém měřítku. Tato disertační práce si klade za cíl pokusit se nalézt odpověď na otázku, jaká je optimální míra právní regulace a popsat drogovou problematiku zejména z pohledu trestního práva hmotného. Za tím účelem bude provedeno zhodnocení dosavadního legislativního vývoje v oblasti drogové problematiky v České republice v kontextu mezinárodního práva a práva Evropské unie.
9
Protože se jedná o téma přesahující hranice práva, bylo nezbytné dotknout se dalších souvisejících společenskovědních oborů, zejména kriminologie, kriminalistiky, sociologie, psychologie nebo historie. Obecná východiska této práce jsou zařazena do úvodních kapitol tak, aby bylo dále možné postupovat při analyzování daného problému od obecného ke zvláštnímu, při zasazení do historického a společenského rámce. Jedná se o celý komplex problémů, jejichž řešení v rámci trestního práva je skutečně „ultima ratio“. V současné době dochází v České republice k významným změnám v náhledu na problematiku drog, což se projevilo i v koncepci nové trestněprávní úpravy. S ohledem na uvedené skutečnosti byly vymezeny i okruhy problémů souvisejících s tématem této práce takto: 1.
historický a filosofický kontext
2.
ústavněprávní východiska
3.
mezinárodněprávní úprava
4.
právní úprava de lege lata
5.
návrhy de lege ferenda Při zpracování jednotlivých témat bylo využíváno různých analytických
a interpretačních metod a forem výkladů, zejména pak komparativní metody, historické analýzy, jazykového výkladu, dále byl používán i logický výklad a také výklad systematický, historický a v neposlední řadě výklad teleologický.
10
1 Drogy a společnost V úvodní kapitole bych chtěla uvést poznatky týkající se vzniku a vývoje zneužívání drog a vzniku drogové závislosti v historickém kontextu. Dále bych chtěla uvést možné příčiny a důsledky zneužívání drog. Pozornost bude věnována také současné situaci a názorům na možný trestněprávní postih. Zpracovávaná problematika se bude zabývat zejména následujícími okruhy:
1.1
Historický exkurs V současné době je slovo „droga“ výrazem pro přírodní nebo uměle vyrobenou
látku, která ovlivňuje činnost celého organizmu člověka, především pak mozku. Jejím opakovaným požíváním může u člověka dojít k vytvoření závislosti a to jak psychické tak fyzické. Tolik z pohledu lékařského. Právní interpretace pojmu je však mnohem složitější. Mnohokrát jsme již při různých příležitostech slyšeli názor, že drogy provází lidstvo od prvopočátku. Podívejme se tedy krátce do historie, zda toto tvrzení je pravdivé. Slovo „droga“ pochází z arabského slova „durana“, což je výraz pro léčivo. Droga tedy původně byla výrazem pouze pro surovinu pro výrobu léků a v tomto smyslu se o ní také do současné doby vyjadřují farmaceuti. Takové léčivo bylo rostlinného původu a uměl ho vyrobit pouze omezený počet osob, „šamanů“. Ti také objevili, že po požití některých rostlin může dojít k vyvolání psychoaktivních změn. Zde je možné hledat původ vzniku legend o spojení ovoce s rájem (legenda o Adamovi a Evě). V kultuře lovců a sběračů prošla většina jedinců, byť neuvědoměle, zkušeností s psychoaktivní látkou. Protože se ale takových látek používalo k náboženským účelům a samozřejmě k léčení nemocí, nehrozilo zneužívání těchto látek ani jejich nekontrolovatelné šíření. Znalosti spojené se základy lékařství, náboženství a magie byly zpočátku neoddělitelné. Šamanství bylo rozšířeno po celé planetě. Jeho účelem bylo znát a užívat techniky vedoucí k extázi a k vytržení, které mělo být pojítkem mezi životem a smrtí, bděním a snem a používalo se ve prospěch celého společenství. Dodnes je takto používána droga k utužení vědomí společenské sounáležitosti při náboženských rituálech jihoamerických indiánů. 11
Opojení drogou je zde chápáno jako druh náboženského prožitku. Zmínky o používání psychoaktivních hub je možné zaznamenat v náboženských eposech jak v Asii, tak v Evropě. Opojení drogou je chápáno ve dvojím smyslu. 1.
Cesta, kdy se využívají drogy ke zbystření smyslů bez omezení paměti k vědomému putování do nitra jedince. Tak využívali drogu právě šamani. Původ je dokládán ve střední Asii.
2.
Posedlost, která vychází z požití látek vyvolávajících horečnaté vytržení a ztrátu kritického myšlení, kdy dochází k omezení nebo zbavení se paměti a jasnosti uvažování – k amoku. Původ je v Africe, odkud se šířil tento kult do Ameriky (otroctví). Přežívá dodnes – známé jsou názvy „vúdú“, „mandinga“. Tyto prožitky se staly základem vzniku kultů přírodních božstev – hovoříme
o zjevené pravdě. Prvními posvátnými pokrmy byly psychoaktivní látky jako peyotl, víno, houby. Pojídání nějakého pokrmu představujícího „tělo“ nebo „krev“ božstva bylo součástí náboženských rituálů od pradávna. Zajímavé v této souvislosti je, že řecký výraz pro drogu phármakon je velmi podobný slovu pharmakós, což znamená obětní beránek. Podle závěrů antropologických výzkumů, např. Alois Pokorný v 19. stol., byly halucinogeny používány již v neolitu. Tato tvrzení jsou opírána o podobnost ornamentů neolitického umění s uměleckými díly vytvořenými ve stavech změněného vědomí po požití drog. Podle uvedených teorií se využívalo především halucinogenních účinků muchomůrky červené, ale součástí různých lektvarů byl i durman obecný a rulík zlomocný nebo blín černý. První písemné zmínky o drogách pocházejí ze 3. tisíciletí před naším letopočtem, kdy na tabulkách ze Sumeru se používá pro znak „radost“ makovice. Stejně je tomu i v Babylónii a na Krétě a doloženy jsou i písemnosti ze starověkého Egypta. Hippokratés a Galénos označovali drogu jako látku jež namísto, aby byla tělem „přemožena“, tj. strávena jako běžný pokrm, je schopna tělo „přemoci“ a vyvolat i po velmi malé dávce značné organické a duševní změny. 12
Hippokratova škola v lékařství používá drogu k léčení, nechápe ji jako obětinu. Je však nutné nalézt správné dávkování, neboť „pouze podané množství odlišuje lék od jedu“. Řekové také jako první zaznamenali jev, který dnes nazýváme tolerancí. Posuzovali jej však přesně naopak, než je tomu v současné době. Aristotelův žák, lékař Theofrastos učil, že, ...“některé drogy jsou toxické, protože vůči nim chybí návyk, který je zbaví jedovatosti, protože přestanou být jedovaté, jakmile je naše tělo přijalo a poradilo si s nimi“. Obdobný vztah jako Řekové měli k drogám Římané. Přesto měli problematiku drog upravenu právním předpisem, který platil beze změn od dob republiky do zániku Říše římské. Jednalo se o lex Cornelia, kde se stanoví: „Droga je neurčité slovo, jímž lze označit jak to, co slouží k zabití, tak to, co slouží k léčení, včetně nápojů lásky, ale tento zákon postihuje pouze použití k zabíjení někoho.“ Opium bylo běžným, třebaže nedostatkovým, zbožím. Jeho cena byla kontrolována státem stejně jako cena mouky, nesmělo se sním spekulovat. Za císaře Aureliána činil obrat z prodeje opia 15% z výnosu daní. Přesto nebyly zaznamenány žádné klinické případy závislosti, zvyk brát opium byl považován za stejný jako jiné běžné zvyky. Lze učinit závěr, že starověké civilizace považovaly drogy za neutrální látky, které, ...“ v jedinci zesilují jeho přirozenou náklonnost k dobrému, či naopak“ 1. Člověk mohl jejich prostřednictvím lépe poznat sám sebe. Vychází z pojmu sobria ebrietas – střídmá opilost, s tím, že tvrdí, že ten, kdo nepozná opilost a považuje se za střídmého, je zajatcem stejných pocitů jako opilci. Uvolnění je považováno za zdraví prospěšné a Hippokratés dokonce radil „jednou za čas podlehnout opilosti“. Vychází se zde z předpokladu, že zdrženlivost je v povaze každého. Naprostý obrat nastává v důsledku rozšíření křesťanství po zániku Římské říše. Zaniká přesvědčení o neutralitě drog a o střídmé opilosti. Křesťanství klade důraz na vyznání víry a zachovávání náboženských obřadů, po věřících se vyžaduje oddanost. Víra vyžaduje i vysokou míru utrpení a bolesti, což je považováno za Bohu milé.
1
Filón
13
Život již nepatří člověku, ale Bohu. Léčení nemocí se omezuje pouze na momentální neduhy, povoleno je jen omezené množství léků. Léčitelské vědomosti postupně zanikají. „Pohanské“ vědění je považováno za čarodějnictví a věda za nezdravou zvědavost. Používání drog k léčení je považováno za projev kacířství. Důsledkem takového přístupu bylo, že účinků rostlin bylo využíváno ve středověké Evropě nejen k léčení, ale i v černé magii. Více se poznatků o psychických a fyzických účincích omamných látek začalo využívat v 17. století a to nejen k léčení, ale i jako tzv. požitkových látek. Existuje vztah mezi drogami a čarodějnictvím. Toto tvrzení lze doložit zaznamenanými zápisy z inkvizičních procesů s čarodějnicemi, kdy obviněné ženy vypovídaly o své účasti na sabatech. Každé použití drog je trestáno mučením a smrtí. Co se považuje za drogu není přitom nijak definováno, může to být v podstatě cokoliv. V medicíně se drogy ovšem používaly i nadále. K postupnému obnovování znalostí o používání drog došlo v důsledku křížových výprav v 11. století. Z období renesance byly dochovány recepty léčivých mastí obsahující hašiš, konopí, opium nebo lilkovité rostliny. Zkoušky účinků výtažků z některých rostlin na sobě samém prováděl slavný lékař Paracelsus v první polovině 16. století. Ten připravoval léčebný extrakt z opia – laudánum a je považován za zakladatele farmakologie. Laudánum bylo používáno k léčení a stalo se běžným farmakem, které bylo předepisováno například i Ludvíku XIV. V 19. století se stal prvním známým farmakem morfin používaný k tišení bolesti. Výzkumy v této oblasti prováděl i Jan Evangelista Purkyně, experimentoval především s muškátovým oříškem. O zneužívání drog v moderním slova smyslu ve spojení s vytvářením závislosti však nelze hovořit. Tento jev byl poprvé zaznamenán na počátku 19. století v souvislosti se zneužíváním opiové šťávy v Číně. Poptávka po opiu zde stoupla v souvislosti s rozšířením kouření tabáku natolik, že nebylo možné ji uspokojit z místní sklizně. Proto bylo do Číny opium dováženo především z Indie anglickou Východoindickou společností, která měla na obchodování s Čínou monopol. Když čínský císař dovoz zakázal, začali opium pašovat.
14
V roce 1839 přijaly čínské úřady tvrdá opatření a zajistily zásilku 1 000 tun opia. To vedlo k nepokojům a k uzavření přístavu v Kantonu pro Brity. Důsledkem těchto událostí bylo vypuknutí první opiové války. Po konečné porážce ve třetí opiové válce byla Čína v situaci, kterou lze charakterizovat jako velmi hlubokou společenskou a hospodářskou krizi. Drogy se v čínské společnosti staly zcela běžnými a za měřítko úspěchu se považovala dýmka s opiem. V 19. století byla Čína největším zneuživatelem opia na světě. Vliv volného, ničím neregulovaného užívání drog na společnost již tedy historie zná a je možné se z ní poučit. První evropskou zemí, kde se objevilo zneužívání drog byla Velká Británie a to právě díky svým kontaktům s Čínou a s Indií. Opium se běžně prodávalo v lékárnách a bylo levnější než alkohol, proto se zvyk jej brát rychle šířil a to především mezi dělníky v přístavech. Lodníci ze zámořských lodí přinesli tento zvyk do Francie a na počátku 20. století zde bylo již několik tisíc kuřáků opia. V roce 1908 francouzská vláda dovoz a prodej opia zakázala. Šíření drog se tím však zastavit nepodařilo. Jak vážným nebezpečím pro společnost se drogy stávají a že je nelze omezit pro účely obchodu a zisku jen na Asii začalo být zcela zjevné. Domnívám se, že zde lze hledat počátky problémů s drogami v Evropě. A na počátku byla „jen“ snaha o zvýšení zisku z obchodování.
1.2
Drogy a lidská práva Pojem svobody jednotlivce je ve vztahu k drogové problematice pojmem
klíčovým. Z filosofického hlediska je svoboda kategorií odrážející vztah lidí k objektivní realitě, projevující se ve schopnosti jedince rozhodovat se a jednat se znalostí věcí, to znamená na základě posledních poznatků vědy a společenských zákonů. Každý člověk má právo jednat v souladu se svými osobními zájmy a sledovat své vlastní cíle. Na druhé straně je každý jedinec však determinován tím, že je členem společnosti, která je institualizovaná a jeho svoboda tedy není absolutní, ale je omezena jak zájmem obecným (tj. zájmy celospolečenskými), tak i zájmy jiných osob.
15
Důsledkem neomezené svobody by bylo omezení nebo porušení svobody jiného. „Neexistuje totiž neomezená absolutní svoboda. Každá svoboda je nutně omezena, implikuje své vlastní omezení, takže pojem neomezená (absolutní) svoboda je vnitřně rozporný, je to protimluv (contradictio in adiecto)“. 2 Ve vztahu ke společnosti je nutné vycházet z předpokladu že tam, kde začíná stejná svoboda druhého, končí stejná svoboda prvního. To je hlavní postulát teorie spravedlnosti Johna Rawlse – rovnost ve svobodě. Jestliže by svobodně jednající jedinec vybočil svým svobodným jednáním z tohoto pravidla a ohrozil nebo poškodil by důležitý zájem jiného, pravidlo rovnosti ve svobodě by přestalo platit. Takové jednání je z hlediska společnosti zcela legitimní sankcionovat. Možností stanovit a uložit v tomto případě sankci je v zájmu každého jednotlivce i celé společnosti, neboť se tímto způsobem zpětně zaručuje svoboda každého. Právní norma, která omezuje svobodu jedince tím chrání zájem jiného jedince a tím potažmo i zájem celospolečenský. Omezení svobody, přestože se může na první pohled jevit jako diskriminační, může
za
jistých
okolností
chránit
jedince
před
sebou
samotným,
před
sebepoškozováním. Tím, že právo omezuje svobodu občana, chrání svobodu každého jednotlivce. Považuji za vhodné na tomto místě zmínit Deklaraci práv člověka a občana z roku 1789: „Svoboda spočívá v možnosti konat vše, co neškodí jinému - výkon přirozených práv každého člověka má tedy jen ty meze, které zajišťují jiným členům společnosti užívání týchž práv. Tyto meze mohou být určeny jen zákonem“. Z právního hlediska lze na svobodu jednotlivce pohlížet jako na chování, které patří do oblasti dovoleného, to znamená nezakázaného, chování. Česká republika je podle čl. 1 Ústavy demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana a tedy státem garantujícím svobodu z hlediska všech lidí, kteří mají právo na stejnou míru svobody. Tomu odpovídá vymezení svobody jednotlivce v čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR a v čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, které je téměř identické a kde se stanoví: “Každý může činit, co není zákonem zakázáno a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá“.
2
Knapp V., Teorie práva, Praha 1995, str. 16
16
Z uvedeného lze dovodit, že chování člověka může být : 1.
jednáním v souladu s právem, tj. secundum legem; sem patří i jednání právem dosud neupravené;
2.
jednáním v rozporu s právem, tj. contra legem. Do které kategorie lze zařadit konkrétní jednání člověka není možné stanovit
jednou provždy. Vzájemný vztah jednotlivec – celek se neustále vyvíjí a proměňuje a spolu s tím se také mění právní úprava týkající se konkrétní problematiky. To platí v plné míře o oblasti drogové problematiky. V této souvislosti se nabízí otázka, jak pohlížet na svobodu jednotlivce a kde hledat její meze při poškozování si zdraví v souvislosti se zneužíváním drog. Nabízí se úvaha, zda se nejedná o zneužívání práva na osobní svobodu nebo lépe, zda je toto právo správně pochopeno. Jestliže se jedinec svobodně rozhodne poškodit své zdraví, přestože si je od počátku této možnosti vědom, má ještě právo domáhat se svého práva na ochranu zdraví tak, jak to vyplývá z čl. 31 Listiny základních práv a svobod? Právo na ochranu zdraví náleží každé fyzické osobě a stát má povinnost chránit zdraví každého, neboť se jedná o lidské právo ve smyslu čl. 42 Listiny základních práv a svobod. Povinnost státu v tomto směru je spojena i s povinností chránit důstojnost člověka, jak vyplývá z čl. 1 a z garance ochrany lidského života podle čl. 6 Listiny. Ochrana těchto hodnot tedy zaručuje, že bude chráněno i zdraví těch jedinců, kteří o jeho zachování nijak nedbají nebo si jej dokonce sami poškozují například zneužíváním omamných a psychotropních látek. Uvedenému právu na ochranu zdraví neodpovídá výslovně stanovená povinnost chránit vlastní zdraví. Je však nutné nezapomínat na to, že sociální a zdravotní pojištění je u nás založeno na principu solidarity na kterém participují i drogově závislí, kteří však do něj ve valné většině nijak nepřispívají. Česká republika vychází ovšem z principu svobody a odpovědnosti každého jedince za vlastní jednání, tedy i za ovlivňování svého zdraví. Z toho vyplývá, že prioritu má ochrana před vlivy, které člověk sám sobě nezpůsobil na rozdíl od požívání drog.
17
Navíc nelze nepřipomenout fakt, že lidská svoboda není absolutní, ale je omezena svobodou druhého jedince. Nelze tedy připustit ohrožení zdraví jiných osob a to jak v důsledku zneužívání drog, tak například i tím, že drogově závislý odloží injekční stříkačku na místo, kde může ohrozit jinou osobu. Tomu je bráněno i trestněprávními předpisy. Zejména se jedná o ustanovení § 187 – § 188a současného trestního zákona. V souvislosti s ochranou zdraví vyvstává v poslední době i další, dosud opomíjený, problém. Týká se potomků drogově závislých matek. U takových žen je běžné rizikové chování, zejména to, že během těhotenství neabstinují. Jejich děti trpí vrozenými poruchami chování, v pozdějším věku se objevují často mozkové dysfunkce a agresivita, jejich výchova jen obtížná. Stát garantuje ochranu lidského života již před narozením, jak bylo uvedeno výše. V tomto smyslu však je ochrana zdraví a života dítěte drogově závislé matky přinejmenším problematická. V souvislosti s garantovanou ochranou života nelze opominout ještě další aspekt. Může stát přihlížet tomu, že jedinec závislý na drogách opakovaně ohrožuje svůj život a nezasahovat? Je sebedestruktivní jednání člověka závislého na drogách jednáním svobodným a uvědomělým? V této souvislosti nelze nebrat v úvahu právo na lidskou důstojnost. Jestliže stát uplatňuje ve vztahu ke zneužívání drog prohibiční přístup, chrání tím jedince před sebedestrukcí a chrání tím i jeho osobní svobodu a také lidskou důstojnost. Přestože současného člověka charakterizuje individualismus, racionalismus a pragmatismus a v jeho jednání převažuje konzumerismus s prvky hédonismu je každý jedinec součástí společnosti, která se řídí určitými pravidly stanovenými proto, aby bylo zajištěno její fungování. Bez dodržování stanovených pravidel není možné zajistit ochranu práv jejích členů. V celospolečenském zájmu proto je zabránit rozšiřování takového způsobu chování, které by vedlo k narušení jejích základních funkcí. Neustále tím dochází ve vztahu k drogové problematice k oscilaci mezi paternalistickým přístupem a liberalismem, řeší se dilema – sankcionovat užívání drog nebo je naopak legalizovat.
18
Často kladená otázka možné legalizace (některých druhů) drog a odpovědi na ni projevující se v platné a účinné právní úpravě je právě příkladem měnícího se vztahu jedince ke společnosti. Konzumace drog je fenoménem současné mladé generace ve zcela nových společenských podmínkách. Může se zdát, že se zde dostává jedinec přímo do opozice proti státu, neboť v České republice existuje ve vztahu ke všem druhům drog bezvýjimečná nulová tolerance. Přesto lze vysledovat zásadní proměnu, kdy z původně deviantního chování se stává součást normality. Pro velkou část mladé generace je kouření marihuany již normální. Nový prvek chování se rozšířil velmi rychle, státní orgány reagovaly s velkým zpožděním. Ale i zde můžeme v poslední době zaznamenat nový trend, který přináší důležitou změnu. Jedná se o rekodifikaci trestního zákona, konkrétně o ustanovení o trestním postihu nedovoleného nakládání s omamnými a psychotropními látkami v novém trestním zákoníku. Zde jsou konopné látky odlišeny od ostatních drog a postih za nakládání s nimi je mírnější, jedná se o privilegovanou skutkovou podstatu. Co přinese tato, z hlediska dosavadního postoje našeho zákonodárství bezprecedentní, změna v náhledu zákonodárce na drogovou problematiku, je zatím velkou neznámou. Důvodem uvedené změny má být požadavek praxe na diferenciaci mezi jednotlivými druhy drog s tím, že konopné látky jsou zařazovány mezi tzv. „měkké“ omamné a psychotropní látky. Jestliže se budeme novou právní úpravou zabývat z hlediska vztahu svobody jedince vůči společnosti, domnívám se, že vzniká prostor pro vznik disproporce, kdy zájmy jednotlivce jsou nadřazovány zájmům celospolečenským. Zcela zřejmě převážil liberální přístup k problematice zneužívání drog, jehož součástí je i názor, že každý má právo nakládat se svým životem tak, jak uzná za vhodné. Uvedený přístup se nezabývá možnými následky zneužívání drog, tedy tím, jaký dopad bude mít skutečnost, že člověk závislý na drogách když již není schopen se o sebe řádně postarat očekává, že se o něj postarají ostatní členové společnosti. A on tak bude žít na úkor svobody jiných, což konečně činil i dosud. Zneuživatelům drog se tedy toleruje to, že se vlastním přičiněním (zcela svobodně) uvedli do takového stavu, kdy nejsou schopni se sami o sebe postarat, načež se prohlásí za nemocného, který (přestože se v mnoha případech nemá zájem léčit) bude čerpat z celospolečenských prostředků. 19
Jedná se o zjevné a neomluvitelné zneužití práv poškozující jak blízké osoby, tak celou společnost, které vůbec nebere v potaz, že každé právo má odpovídající povinnost, přestože to není výslovně stanoveno právní normou. Jedná se o projev tzv. konzumní kultury prohlašované za „alternativní životní styl“, vyznávaný společenstvím lidí, kteří uznávají jinou stupnici hodnot, než většinová společnost. Snaží se vyčlenit z majoritní společnosti a vytvořit si vlastní svět s vlastními pravidly. Důvodem takového postoje může být: •
snaha vyjádřit odmítnutí hodnot většinové společnosti
•
útěk před realitou a nutností řešení životních problémů V obou případech, pokud jsou tyto postoje spojeny se zneužíváním omamných
a psychotropních látek, dochází k vytvoření pouze nereálného – virtuálního – světa. Navenek se život v takové komunitě projevuje nejen chováním, stylem oblékání, vlastním slangem, ale i v literární, výtvarné a hudební tvorbě. Hlavním motivačním faktorem však zůstává nutnost opatřit si dostatek prostředků na drogy. Domnívám se, že právě proto taková společenství nepřestávají být součástí většinové společnosti, protože právě z ní čerpají prostředky pro přežití svých členů, kteří nejsou schopni zapojit se do pracovního procesu. Z hlediska většinové společnosti je zneužívání drog právě proto významným kriminogenním faktorem, protože nutnost získat prostředky na drogy vede k projevům tzv. sekundární kriminality. Problematikou lidských práv v souvislosti s kriminalitou se zabýval ve svých odborných statích například Bohumil Repík. Nastoluje otázku, nakolik je stávající společnost se svým systémem trestního práva schopna čelit nejzávažnějším formám zločinnosti (mezi které patří beze sporu i obchodování s drogami), které operují na planetární úrovni a hrozí zničit právní stát. Uvádí tři možné přístupy. 1.
Opuštění některých tradičních principů trestního práva jako je například presumpce neviny, práva na obhajobu, principu zákonnosti apod., tj. faktické vyhlášení „války se zločinem“.
2.
Zacházení se závažnými formami zločinnosti stejné jako s ostatními trestnými činy, což ovšem podle zkušeností není účinné. 20
3.
Zachování podstaty právního státu a základních principů trestního práva při připuštění některých výjimek z tradičních postupů v určitých nepřekročitelných mezích, a to v zájmu větší účinnosti trestního práva proti nejzávažnějším formám zločinnosti. Uvádí, že nepřekročitelné limity jsou dány především nederogovatelností
některých základních práv jako je právo na život, princip zákonnosti a zákaz retroaktivity, právo na spravedlivý proces, právo na svobodu. V této souvislosti se jeví velmi zajímavý přístup UNDCP OSN. V roce 1996 byl ve Vídni vypracován mezinárodní pracovní skupinou vzorový zákon týkající se nezákonného obchodování s drogami a trestných činů souvisejících. Je určen
pro
potřebu zemí, které zamýšlí upravit ve svém trestním právu kontrolu drog v souladu s úmluvami OSN o drogách. Tento vzorový zákon obsahuje zvláštní ustanovení o presumpci viny v tom smyslu, že přenáší důkazní břemeno na osobu podezřelou ze spáchání trestného činu na úseku výroby a zpracování drog
a praní špinavých peněz, jestliže není schopna
poskytnout důkaz ohledně příjmu odpovídajícího jejímu životnímu standardu. V ostatním platí v plné míře zásada presumpce neviny. Vzorový zákon je nezávazný, jeho přijetí je dobrovolné a ponecháno na vůli jednotlivých států.
1.3
Drogy v Čechách V českých zemích byly drogy a jejich účinky známy již za doby
Rakouska-Uherska. Jejich zneužívání je doloženo zejména ve vyšších společenských vrstvách v období první republiky. V této době bylo dokonce k léčení depresí běžně předepisováno morfium. Po vynalezení injekční stříkačky francouzským lékařem Pravazem bylo morfium aplikováno injekčně jako prostředek tišící bolest. K tomu se ostatně v lékařství používá dodnes. Po druhé světové válce, kdy byly přerušeny všechny tradiční cesty drog do Evropy, byla poptávka po drogách minimální. To platilo i pro české země. Obecně se hovoří o počátcích zneužívání drog v Čechách v šedesátých letech minulého století, což odpovídá i situaci ve světě. Dopravit a distribuovat drogy na území tehdejší ČSSR však bylo složité a proto k podstatnému rozšíření nedošlo.
21
Omezeně je doloženo kouření marihuany. V sedmdesátých letech minulého století se začal na našem území vyrábět a šířit pervitin o kterém se hovoří jako o českém vynálezu. Docházelo také k přepracovávání dostupných léků pro potřeby toxikomanů známá je výroba silného opiátu “braun“ z Alnagonu. Specifickým druhem toxikomanie byl a je sniffing - čichání těkavých látek, zejména toluenu. Ke zlomu došlo po roce 1990 a svou „zaostalost“ ve spotřebě drog vůči světu jsme překonali v rekordním čase v první polovině devadesátých let minulého století. Co bylo příčinou takového vývoje? V plné míře se projevilo působení rizikových faktorů ke kterým zejména patřilo: •
otevření hranic
•
strategická poloha ČR v Evropě
•
liberalizace společnosti
•
změny v hodnotovém systému - orientace na rychlý zisk
•
nevyhovující legislativa
•
jednoduchost při zakládání krycích firem
•
možnost praní špinavých peněz
•
ochota občanů ČR zapojit se do obchodu s drogami
•
nízké tresty za drogové delikty
•
rozvinutá baze domácí výroby pervitinu
•
vyvinutý chemický průmysl a poměrně snadná dostupnost látek zneužitelných
pro výrobu drog Všechny tyto skutečnosti měly podstatný vliv na šíření zneužívání drog zejména mladou generací.
22
V současné době jsme jak zemí tranzitní, tak cílovou a lze u nás koupit celý sortiment drog. K tomu přispěla geografická poloha České republiky a legální i ilegální migrace zejména z východu a jihu Evropy. Vlivem těchto okolností dochází na drogové scéně k podstatné změně. Samovýroba a vlastní konzumace v malých komunitách, která převažovala, se mění na boj o teritoria pod taktovkou organizovaného zločinu. Pervitin je vyvážen do zahraničí a to jak vyrobená droga samotná, tak pomocí tzv. „vařičů“ lidí, kteří jej umí vyrobit přímo na místě. V České republice je plně rozvinutá drogová scéna. Jsme, jak bylo zmíněno, zemí tranzitní pro dodávky heroinu z Blízkého východu a z Dalekého východu, kokainu Latinské Ameriky, kanabinoidů převážně z Afriky do států severní Evropy. Jsme zemí cílovou pro všechny druhy omamných a psychotropních látek. Jsme zapojeni do výroby a přepravy nelegálních drog, do obchodu s prekursory i do praní špinavých peněz pocházejících z výnosu nelegálního obchodu s drogami. Pro současnou situaci v České republice je charakteristické: •
vytvořila se otevřená drogová scéna
•
je stálá klientela uživatelů heroinu, jejich počet je stabilní, činí asi 85 % všech uživatelů
•
módní jsou tzv. diskotékové drogy - extáze, trip a přimíchávání příměsí k nim
•
užívání drog je rozšířeno do všech regionů
•
na našem území sídlí obchodníci s drogami mezinárodního významu
•
vysoký podíl na obchodování s drogami mají cizí státní příslušníci a příslušníci některých národnostních menšin
•
vysoký podíl na pouličním prodeji mají osoby mladší 15 let
•
značně vysoký podíl osob zneužívajících těkavá rozpouštědla
•
roste poptávka po kokainu
•
drogy jsou vzhledem k cenám relativně lehko přístupné
•
věková hranice mládeže experimentující s tvrdými drogami je velmi nízká
23
•
stabilně vysoká je konzumace marihuany
•
prohlubují se konspirační opatření distributorů drog
•
pokračují snahy o legalizaci některých drog
•
přetrvávají problémy v oblasti prevence, kde převažuje prevence sekundární a terciární nad prevencí primární
•
narůstají případy experimentování s těkavými látkami oxidu dusného (plyn do zapalovačů Butan) a nitridy prodávanými v sexshopech pod názvem Poppers
•
zvyšuje se podíl drogově závislých na páchání trestných činů
•
na trhu se objevují nové látky, které nejsou uvedeny v přílohách k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách
•
prodávají se drogy nízké kvality (zejména u heroinu je koncentrace 5 % – 10 %) Uvedené charakteristické rysy drogové kriminality v České republice byly
převzaty z relevantních oficiálních dokumentů jako jsou zejména výroční zprávy Národní protidrogové centrály SKPV Policie ČR a Nejvyššího státního zastupitelství ČR a ze závěrečné zprávy z výzkumu Institutu pro kriminologii a sociální prevenci “Možnosti trestní justice v protidrogové politice“ z roku 2007. Česká republika drží mezi zeměmi EU primát v užívání pervitinu, v letech 2001-2006 byla u nás odhalena polovina všech zjištěných evropských laboratoří na výrobu syntetických drog. Po roce 2006 byla zaznamenána podstatná změna, pervitin se začal vyrábět ve větších varnách, „průmyslově“. Většina těchto laboratoří vyráběla metamfetamin. Podstatná část produkce byla spotřebována na tuzemském trhu, pouze malé část směřovala na vývoz do Německa, Rakouska, Británie nebo na Slovensko. Velký zájem o pervitin byl zaznamenán také na Ukrajině a v Rusku. Od roku 2000 se počty závislých na této droze po celém světě zvyšují, to ukazuje na to, že za obchodováním s touto drogou stojí organizované gangy.3 Pervitin užívá v Česku 0,7 % lidí ve věku od 15 do 64 let,4 to je přibližně dvacet tisíc lidí.
3
4
http//www.adiktologie.czcz/articles/cz Zpráva Mezinárodního programu OSN pro kontrolu léčiv UNODC, 2008
24
Roste však počet takzvaných rekreačních konzumentů, kteří pervitin užívají v souvislosti s provozováním některých typů hudebních produkcí jednou nebo dvakrát týdně. Ti jsou nejrizikovější skupinou. Charakteristickým rysem drogové kriminality je vysoká latence. Negativním jevem je také to, že pod vlivem drog jsou páchány trestné činy majetkové nebo násilného charakteru v rámci tzv. opatřovací kriminality. Problematikou drogové kriminality včetně doprovodných jevů se dlouhodobě zabývá Institut pro kriminologii a sociální prevenci, který provedl celou řadu analýz, ze kterých vyplynuly velmi zajímavé závěry5. Z uveřejněných závěrů vyplývá, že přesto, že se jedná o stejné skutkové podstaty trestných činů podle § 187 – 188a trestního zákona, lze rozdělit případy do tří navzájem odlišných skupin. 1. Trestná činnost specializovaných nadnárodních zločineckých organizací spojená s mezinárodním nelegálním obchodem s drogami. Zde se projevil po roce 2000 nový trend. Charakteristické je, že oproti předešlému období, kdy byly pašovány zásilky obsahující velké množství drogy, je nyní postup opačný. Drogy jsou pašovány ve více zásilkách menší hodnoty. Důvodem je snížení ztrát při dopadení jednoho kurýra a ztížení jeho odhalení. Do obchodní sítě jsou zapojeni vedle specialistů ze zločineckých skupin a běžných občanů používaných jako kurýrů i zkorumpovaní zaměstnanci státní správy. 2. Trestná činnost občanů České republiky nebo cizinců s dlouhodobým pobytem na území našeho státu spojená s výrobou a distribucí drog. Ta je zaměřena zejména na výrobu a distribuci pervitinu, prodej tzv. „tvrdých“ a tanečních drog pašovaných ze zahraničí a na prodej marihuany. Do této skupiny lze zahrnout dealery a uživatele, kteří si prodejem drog opatřují finanční prostředky na dávku pro sebe. Do činnosti jsou zapojeni i cizinci, především občané Slovenska, Vietnamu, států bývalého Sovětského svazu a bývalé Jugoslávie.
5
Marešová: Souhrn poznatků z analýzy vybraných trestních spisů k drogové kriminalitě, Trestní právo 11/2003
25
3. Trestná činnost závislých osob s cílem opatřit si drogu nebo získat finanční prostředky na dávku (tj. opatřovací kriminalita) včetně drobných dealerů. Patří sem i „vařiči“ pervitinu pro sebe nebo své známé a pěstitelé rostliny konopí (mimo velkopěstíren). Trestní stíhání těchto osob včetně výkonu trestu na jejich způsob života obvykle nemá žádný vliv, vracejí se do své komunity. Najít recept na řešení drogové kriminality vyžaduje provedení pečlivé analýzy výše uvedených aspektů a následné vypracování protidrogové strategie. Ta by se měla komplexně promítnout do všech složek společenského života a do činnosti všech iniciativ zaměřených na prevenci sociálně patologických jevů.
1.4
Otázky spojené s obchodem s drogami Můžeme si položit základní otázku: „ Kdo má zájem na obchodu s drogami?“
Odpověď je skryta v odhalení míst, kam plynou zisky z těchto obchodů. Po druhé světové válce byly obchodní trasy mezi Evropou a Asií přerušeny a obchod s drogami se přestal vyplácet. Válka ovšem k rozšíření drog v pozdějším období přispěla jinak. V jejím průběhu byly drogy využívány Japonci v Číně a Koreji k diverzním akcím. Pokusy s meskalinem byly prováděny nacisty na vězních v koncentračních táborech v Dachau a v Osvětimi. Benzedrin používali letci v bitvě o Británii. Po skončení války byly v armádních skladech zejména v Německu a Japonsku velké zásoby drog. Přesto k prudkému nárůstu spotřeby drog (mimo Japonska) nedošlo. K rozšíření obchodu s drogami došlo až v šedesátých letech 20. století. Proč ? Důvod je jediný - velký a rychlý zisk, pro lidi, kteří distribuci takového „zboží“ řídí, téměř bez rizika. Obchod s drogami je nedílně spojen s jedním z nejnebezpečnějších jevů současného světa - s organizovaným zločinem. Nasvědčují tomu poznatky vyplývající z projevů jeho činnosti ve všech vyspělejších státech světa.
26
Právě vůdci organizovaného zločinu začali využívat specifických jevů obchodování s drogami: •
s jejich narůstající spotřebou poptávka neklesá, ale zvyšuje se
•
když se zpřísní opatření státních orgánů, cena drog stoupá
•
pořizovací náklady jsou velmi nízké
•
zisky jsou až 1 000 % Proto drogovou scénu ovládl organizovaný zločin v průběhu padesátých let
dvacátého století. Objevují se drogové gangy na Korsice a v Itálii a především v USA. Zde je počátek drogového boomu spojen se jménem Charlese „Lucky“ Luciana, který zakládá největší drogový syndikát. K nebývalému rozkvětu obchodu s drogami přispěla i politická a hospodářská situace ve světě v šedesátých a sedmdesátých letech dvacátého století. Projevuje se celá řada krizových jevů jako je studená válka, konzumní styl života, sociální rozpory, válka v Koreji a ve Vietnamu. Vzniká alternativní kultura šířící se především mezi studenty, která je nedílně spojená s drogovou filosofií - hnutí hippies (květinové děti). Drogy se stávají nástrojem protestu proti společnosti, jsou módní záležitostí. Užívají je kulturní i politické celebrity a nijak se tím netají. V USA jsou populární společné drogové dýchánky. Užívají se především hašiš, marihuana a LSD. Později se reakce na stav společnosti přitvrzuje, vzniká hnutí punk (výraz pro zkažený, ničemný, bezcenný), které proklamuje násilí, využívá i nacistických symbolů. Nejzneužívanějšími drogami jsou kokain a heroin. Zisky z prodeje drog se stávají významnou složkou příjmů stínových ekonomik v celé řadě států Asie - Laos, Barma, Thajsko, Afgánistán, i Jižní Ameriky - Kolumbie, Peru, Bolívie. Příjmy jsou zdrojem financování politických separatistických hnutí nebo teroristických skupin v těchto zemích. Snahy o potlačení drog proto naráží na zájmy lokálních vládců a to spolu se zájmy organizovaného zločinu přispívá k tomu, že jsou neúspěšné.
27
Organizovaný zločin představuje společensky velmi závažný jev pro vysokou organizovanost, disponování značnými finančními prostředky, používání špičkové techniky, získávání dokonalých informací, a možností a ochotou použít zbraň. Organizovaná kriminalita nabývá nové, oproti dřívějším způsobům nesrovnatelně vyšší, společenské nebezpečnosti. Základním rysem organizovaného zločinu je vysoký stupeň profesionalizace a pevně hierarchicky členěná organizační struktura s vymezenými funkcemi, dělbou práce, propojením různých oblastí činnosti a jednotné, přísně dodržované , normy chování. Nezbytným předpokladem je získávání přesných informací z oficiálních zdrojů přesahujících hranice států. Páchané delikty nesouvisí jenom s realizací jednotlivých akcí, ale i s následnou snahou o udržení majetku a zamezení trestního stíhání členů a o vyřazení konkurence. Značné bohatství získané kriminální činností je dále používáno pro trestnou činnost účelem zajištění nových zisků. Když je tato potřeba pokryta nabývá postupnými finančními operacemi, „praním špinavých peněz“, formu legálního kapitálu. Charakteristické je mezinárodní spojení. Akce bývají často řízeny ze zahraničí a hlavní vykonavatelé bývají ihned po jejich ukončení dopravováni mimo území státu. Významným znakem je pronikání organizované kriminality do oficiálních společenských struktur. Jedná se zejména o napomáhání dopadeným pachatelům ovlivňováním průběhu trestního řízení, dále také k napomáhání k útěku z výkonu trestu odnětí svobody. Jde ale v konečné fázi o dosažení vlivu v politice, ekonomice a sdělovacích prostředcích. Hovoří se o „vtažení“ pracovníků státních orgánů včetně justice a policie do trestné činnosti. Nejznámějšími organizacemi jsou: •
La Cosa Nostra v USA
•
Camorra v Itálii v okolí Neapole
•
čínské Triády
•
Yakuza v Japonsku
28
Rozvoj moderní techniky
a zejména přenosu dat usnadnil zločineckým
organizacím hledání odbytu pro nelegální obchody ve více státech a také legalizaci výtěžků z trestné činnosti. Jak uvádí Oto Novotný: „ Příznačné je to zejména u drogové kriminality, kde produkce drog je záležitostí zejména chudých zemí, zatímco konzumace se soustřeďuje zejména na bohaté západní země“6. Proti organizovanému zločinu směřuje i činnost OSN. V roce 2000 byla Valným shromážděním OSN schválena Úmluva proti mezinárodnímu organizovanému zločinu (česká verze sborník Konvence OSN a další dokumenty k organizovanému zločinu). V úmluvě je definován pojem „organizovaný zločin“. Je zde zakotvena i povinnost kriminalizovat účast na skupině organizovaného zločinu a legalizaci výnosů z trestné činnosti. Byly tak stanoveny minimální hmotněprávní a procesní standardy boje proti mezinárodnímu organizovanému zločinu. Daná problematika je v Evropské unii řešena v rámci III. pilíře, policejní a justiční spolupráce v trestních věcech. Zločinecká organizace je definována Radou EU pomocí závazných kritérií mezi něž patří spolupráce více než dvou osob, dlouhodobost, závažnost trestné činnosti a dále další nepovinné podmínky (Přístupová smlouva č. 44/2004 Sb. m. s.). Dále probíhá také spolupráce policejních a justičních orgánů v rámci EUROPOLu a EUROJUSTu. V České republice je činnost páchaná organizovanými skupinami různorodá, ale nejčastěji je zaměřena do oblasti drog, kde je nejlukrativnější zdroj zisku. Nejvíce se zapojuje kosovo-albánská mafie a různé ruskojazyčné skupiny, roste podíl příslušníků vietnamské komunity. V poslední době stoupá i podíl českých občanů na distribuci drog. Česká právní úprava zohledňuje všechny přímé požadavky mezinárodních dohod týkajících se organizovaného zločinu, včetně výše uvedené úmluvy, stejně tak byla respektována doporučení z evropského právního prostoru. Podle českého práva je organizovaný zločin definován nepřímo pomocí pojmu „zločinné spolčení“, který je uveden v trestním zákoně v § 89 odst. 17. Základní snahou organizovaného zločinu je dosažení zisku. Jednou z hlavních cest je distribuce a prodej drog. 6
Novotný, O.: Kriminologie, ASPI, Praha 2004, str. 326
29
Nabízí se tedy teze, že hlavním cílem protidrogové politiky je dostat pod kontrolu právě tyto zisky. Bezpečnostní složky státu, které se zaměřují na boj s narkomafií ale nemají za cíl dostat pod kontrolu výrobu a distribuci drog a zajistit pro stát zisk z toho pocházející. Takový cíl je v rozporu s posláním demokratického právního státu. Účelem je omezení poptávky po drogách, protože kde nebude poptávka, nebudou příjmy a organizovaný zločin nebude mít o takovou oblast zájem.
1.5
Trestní postih organizovaného zločinu Páchání trestné činnosti označované jako organizovaný zločin je z hlediska
společnosti nebezpečné zejména proto, že se jedná formy trestné činnosti, pro které je charakteristický vysoký stupeň organizovanosti, ztěžující její odhalení. Z toho vyplývá nutnost speciální právní úpravy. V České republice byla přijata odpovídající právní úprava novelou trestního zákona v roce 1995. Byla zavedena ustanovení § 43 a § 44, která stanoví způsob ukládání trestu odnětí svobody pachateli trestného činu spáchaného ve prospěch zločinného spolčení. Konkrétně nejsou trestné činy v trestním zákoně stanoveny. Jsou zde upraveny tři formy úmyslného trestného činu: 1.
pachatel spáchá trestný čin jako člen zločinného spolčení
2.
pachatel spáchá trestný čin vědomě se členem zločinného spolčení
3.
pachatel spáchá trestný čin v úmyslu zločinnému spolčení napomáhat Pachateli takových trestných činů se ukládá zpřísněný trest odnětí svobody podle
§ 44 trestního zákona obdobným způsobem jako zvlášť nebezpečnému recidivistovi. Trestným činem podle § 163a trestního zákona je založení zločinného spolčení, účast na jeho činnosti nebo jeho podpora. Odhalování trestné činnosti má napomoci ustanovení § 163b trestního zákona – zvláštní ustanovení o účinné lítosti. Proti možnosti legalizovat majetek pocházející z trestné činnosti směřuje § 252a trestního zákona, kde je upraven trestný čin legalizace výnosu z trestné činnosti. Na uvedenou právní úpravu navazuje zákon č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosu z trestné činnosti.
30
2 Právní úprava drogové problematiky Tato část se bude zabývat kontinuálně vývojem právní úpravy problematiky kontroly nakládání s nelegálními drogami. Vnitrostátní trestněprávní legislativu bych chtěla uvést do souvislosti s vývojem mezinárodní právní úpravy včetně protidrogové strategie Evropské unie. Kapitola se bude zabývat především následujícími okruhy:
2.1
Mezinárodní právní úprava První snahy o řešení problematiky nelegálních látek v mezinárodním kontextu
především na základě spolupráce více států existují od počátku dvacátého století. 2.1.1 Mezinárodní legislativa proti zneužívání drog První ukázka legislativy regulující užívání drog v moderní historii je ale starší, datuje se počátkem devatenáctého století. V roce 1800 zakázal tehdejší generál Napoleon Bonaparte v Egyptě konzumaci hašiše, aby zabránil „násilnostem v poblouznění a výtržnostem všeho druhu“7. Dalším projevem snahy o regulaci zneužívání drog je návrh reverenda Craftse, vysokého vládního úředníka ve vládě Theodora Roosevelta, USA, který v roce 1900 na světové misionářské konferenci navrhl oslavit příchod nového tisíciletí „mezinárodní křížovou výpravou civilizace (rozumí se křesťanské) proti alkoholu a drogám“. Prvním pokusem řešit drogovou problematiku na mezinárodní úrovni bylo svolání diplomatické konference v Šanghaji z rozhodnutí prezidenta USA Theodora Roosevelta v roce 1909. Podnětem k této aktivitě bylo“pomoci Číně v boji proti opiu“, protože v této zemi došlo k takovému rozšíření kouření opia a užívání morfinu a heroinu, že byl narušován normální chod společnosti. Pravou příčinou však nebyla pouze snaha snížit zdravotní rizika spojená s konzumací opia a stabilizovat narušenou společenskou strukturu. Jednalo se o zejména o způsob, jak nalézt mírové řešení a ochránit obchody, do nichž byla zapojena Velká Británie a později i Francie. Konference se zúčastnilo třináct zemí.
7
Escohotado: Stručné dějiny drog, Volvox Globator 2003, str. 68
31
Požadavek na postih nelékařského užití opia však přijat nebyl, výsledkem byla pouze doporučení k postupnému omezení kouřeného opia, prosazena byla ale kontrola nakládání s morfinem. Byly však odhlasovány rezoluce, které stanovily základní principy vznikajícího systému mezinárodní kontroly drog. Pozdější iniciativy USA navazují na tuto konferenci a jejich cílem je přijmout závazný mezinárodně právní dokument. Vyvrcholením těchto snah bylo podepsání Haagské mezinárodní opiové konvence v roce 1915 (schválena byla v roce 1912). Ta stanovila zákonná opatření a kontrolu výroby a obchodu s opiáty. Opium, morfium a kokain včetně jejich solí měl být jen na lékařský předpis. Dohoda měla zásadní význam pro vznik systému mezinárodní kontroly drog jako součásti mezinárodního práva. Dohoda byla přičleněna v roce 1919 jako dodatek k Versailleské smlouvě a stala se základním principem pro postup států v boji proti drogám v dalším období. Každý stát má nadále právo i povinnost bdít nad zákonným používáním stanovených drog. Jedná se o prvopočátek mezinárodní drogové legislativy. V USA byl v souvislosti s podepsáním této mezinárodní dohody přijat tzv. Harrisonův zákon, který zakazuje výrobu, šíření a vlastnění opia, morfia a kokainu bez zápisu stanovených registrů a je namířen proti nemedicínskému užívání těchto látek. K zajištění fungování zákona byl zřízen nový orgán – Narcotics Control Department - jako první protidrogový represivní orgán vůbec. V roce 1920 došlo k vytvoření Společnosti národů, která převzala dohled nad dodržováním podmínek a závazků z Opiové konvence. Na prvním shromáždění byl ustanoven Poradní výbor pro obchod s opiem a jinými nebezpečnými drogami, který se problematikou drog zabýval. První mezinárodní úmluvou pod záštitou Společnosti národů byla v roce 1925 v Ženevě podepsaná Mezinárodní opiová úmluva, která vstoupila v platnost v roce 1928. Smluvní strany se zavázaly vydat účinné zákony a postupně omezit užívání drog jen na lékařské a vědecké užití. Byl vytvořen mezinárodní poradní orgán – Stálá ústřední komise, jehož úkolem bylo dohlížet na obchod s drogami. Kontrola byla rozšířena vedle opia na koku a konopí včetně jejich derivátů, tj. heroin, kokain a hašiš. Bylo také dohodnuto vytvoření statistik o výrobě opiátů a zpracování koky a dále byl zakázán vývoz kontrolovaných drog do zemí, kde jsou zakázány. 32
Porušení mělo být trestáno konfiskací zboží. Díky přijatým opatřením byl podstatně omezen nelegální prodej drog a byly vytvořeny základy mezinárodní kontroly drog. Tato úmluva se stala součástí našeho právního řádu pod číslem 147/1927 Sb. z. a n. Regionální význam mají dvě mezinárodní dohody: Dohoda o výrobě, vnitřním obchodu a použití zpracovaného opia uzavřená v Ženevě v roce 1925 a Dohoda o kontrole kouření opia na Dálném východě uzavřená v Bangkoku v roce 1931. Úmluvy zavedly výrobu a distribuci drog státním monopolem. V letech 1930-1940 začal narůstat obchod s cannabisem. V USA byl přijat v roce 1937 tzv. Marihuana Tax Act, zákon o zdanění marihuany vztahující se na výrobu, poskytování a vlastnění konopí. V Úmluvě o omezení výroby a úpravě distribuce omamných látek (tzv. limitační konvence) podepsané v Ženevě v roce 1931 se státy dohodly, že výrobu omamných látek omezí a jejich dovoz a vývoz bude limitován. Cílem bylo omezení světové produkce drog pouze na vědecké a lékařské účely. Bylo zavedeno dělení látek do dvou skupin a kontrola byla rozšířena i na průmyslově vyráběné látky. Poprvé byly stanoveny roční kvóty předpokládané výroby kontrolovaných omamných látek. Důležitým ustanovením byl zákaz vývozu heroinu z území smluvních států do dalších států. Vznikla Stálá ústřední komise jako základ pro pozdější soustavu mezinárodních orgánů zaměřených na boj proti toxikomanii. Úmluvu podepsalo třicet šest států včetně Československa. V Československu byla úmluva vy hlášena pod číslem 173/1933 Sb.z. a n. prováděcím zákonem byl zákon č. 29/1938 Sb. z. a n., tzv. opiový zákon. Další úmluva, jako výsledek konference organizované USA, Úmluva o omezení výroby a úpravě distribuce omamných látek, byla podepsána v roce 1936 v Ženevě. Jejím cílem bylo zlepšení dosavadní nedostatečné mezinárodní trestně právní spolupráce v boji proti nelegálnímu obchodu s drogami. Podle ní měly státy stanovit výši trestů za nezákonný obchod s drogami. Jedná se o první mezinárodní dohodu, která zakotvuje tresty a možnost vydávání pachatelů trestného činu obchodu s omamnými látkami.
33
Všechny země byly vyzvány, aby vytvořily zvláštní policejní oddíly a přísně trestaly vězením obchod s drogami a také držení drog. Tato úmluva patří mezi první prameny mezinárodního práva trestního. Uvedené mezinárodní úmluvy upravovaly pouze dílčí problémy, chybí zde komplexní pohled na problematiku drog. Vzniká celá řada nových mezinárodních institucí s obdobnou náplní činnosti, kterou je především mezinárodní kontrola drog. Nedostatkem je také to, že omamné látky, které byly dohodami regulovány, byly uváděny přímo do textu a jejich výčet byl taxativní. Nebylo tedy možné rychle reagovat na nové látky, které se začaly objevovat na trhu. Ve třicátých letech dvacátého století byly uvedeny na trh aminy (amfetamin, dexamfetamin, metamfetamin) a byla tak zahájena éra syntetických drog. Mezinárodní kontrolu nad oblastí drogové problematiky přebírá po zániku Společnosti národů v roce 1946 Organizace spojených národů na základě Protokolu z Lake Success. Byla také vytvořena Komise OSN pro omamné látky (CND). V reakci na alarmující rozšíření zneužívání drog po ukončení druhé světové války byla koordinace boje proti drogám svěřena nově vzniklé Divizi pro omamné látky OSN (The Division of Narcotics Drugs). Tato komise následně iniciovala uzavření dalších mezinárodních úmluv. Později se stala součástí Programu OSN pro mezinárodní kontrolu drog (UNDCP). Odpovědnost na úseku ochrany společnosti před zneužíváním drog přešla z orgánů OSN na Světovou zdravotnickou organizaci (WHO). V roce 1948 byl podepsán v Paříži Protokol o syntetických drogách, podle kterého měla být každá nová látka neuvedená v Úmluvě z roku 1931 pod mezinárodní kontrolou. Jednalo se o reakci mezinárodního společenství na rozšíření syntetických drog. Mezinárodní kontrola byla rozšířena do budoucna i na látky, které dosud nebyly na trhu u nichž by byla prokázána možnost vzniku závislosti a škodlivost pro lidský organismus. Komise pro omamné látky byla oprávněna přijímat v případě potřeby prozatímní kontrolní opatření, která by se týkala těchto látek. V roce 1953 byl v New Yorku podepsán Protokol o omezení a úpravě pěstování opiového máku, jakož i výroby, mezinárodního obchodu, velkoobchodu a používání opia, tzv. Opiový protokol, který reguloval pěstování opiového máku (Papaver somniferum L.). 34
Kontrolním a donucovacím orgánem se stává Mezinárodní výbor pro kontrolu narkotik (INCB). Vývoz opia mělo povoleno sedm zemí - Bulharsko, Řecko, Indie, Irán, Jugoslávie, Turecko a Sovětský svaz. Tyto země byly povinny zavést na nakládání s opiem státní monopol a umožnit mezinárodním kontrolním orgánům vstup na své území. Protokol vstoupil v platnost pro problémy s ratifikací až deset let od podpisu a nikdy se nestal zásadním mezinárodním dokumentem. Československo nebylo mezi signatářskými zeměmi zastoupeno. V následujícím období došlo k podstatným změnám v náhledu mezinárodního společenství na problematiku drog. Před druhou světovou válkou bylo odlišně vnímáno zneužívání drog a jejich tradiční užívání na Dálném východě – opium a konopí, a v Jižní Americe – koka. Od poloviny padesátých let dvacátého století bylo na základě výsledků konsensu mezi dotčenými státy, Světovou zdravotnickou organizací a Komisí pro omamné látky považováno tradiční užívání omamných látek za jednu z forem jejich zneužívání. Tato skutečnost se projevila i v koncepcích následně uzavřených mezinárodních dohod. Následují mezinárodní úmluvy, které vychází z výše zmíněného Protokolu o syntetických drogách. Lze říci, že jsou základem systému pro mezinárodní kontrolu drog v současnosti a zavazují i Českou republiku. Patří sem: 1.
Jednotná úmluva o omamných látkách podepsaná v New Yorku v roce 1961 je dosud základním právním pilířem mezinárodní kontroly drog. Byly zde shrnuty všechny předchozí mezinárodní úmluvy a protokoly. Jejím
cílem bylo rozšíření mezinárodní kontroly nejen na pěstování rostlin sloužících jako surovina pro získávání omamných látek, ale i na nové syntetické látky. Pěstování opia, koky a konopí mělo být nadále kontrolováno. Byly vytvořeny seznamy a rozdělení látek do čtyř skupin podle jejich škodlivosti, které tvoří přílohy k úmluvě. Dále byla omezena jejich výroba, vývoz a dovoz; byly zde uvedeny trestní instituty zaměřené proti zneužívání omamných látek určené pro implementaci do právních řádů členských států. Součástí našeho právního řádu se stala pod číslem 47/1965 Sb.
35
Úmluvou byly nahrazeny dosavadní mezinárodní závazky našeho státu týkající se drogové problematiky. Obsahuje mimo jiné i povinnost přijmout legislativní opatření nutné k zajištění plnění ustanovení Úmluvy na našem území a k zajištění spolupráce s ostatními státy. Všechny státy mají také povinnost zvýšit informovanost širší veřejnosti bude-li nebezpečí rozšíření zneužívání omamných látek. Státy se zavázaly také přijmout opatření k prevenci zneužívání omamných látek, k léčení a výchově, rehabilitaci a novému začlenění závislých osob do společnosti. Zásadní jsou zejména ustanovení týkající se držby drog jejich konfiskace a postihu s tím souvisejících trestných činů. Smluvní strany se zavázaly nepovolit držbu drog bez zákonného povolení. To se týká především držení látek drogově závislými osobami, protože tyto látky jim nebyly předepsány lékařem a tedy k tomu zmocněnou osobou. Stíhat a trestat nezákonné držení drog nejsou státy povinny pouze tehdy, když se jedná o držení tzv. „pro vlastní potřebu“ konzumenta. Smluvní státy mohou samy zvolit způsob postihu drogových deliktů. Musí ale výrazně usilovat o předcházení neoprávněného držení drog správními kontrolami produkce, výroby, obchodování a distribuce a předcházet také zneužití drog. Držení drog se omezuje výlučně na lékařské a vědecké účely. Legalizace drog je formálně vyloučena. Není však vyloučena depenalizace popř. faktická tolerance nakládání s vybranými látkami (viz Holandsko, Švýcarsko). Úmluva obsahuje i závazky trestněprávního charakteru, podle nichž se nakládání s omamnými látkami, které neodpovídá smluvním ustanovením, považuje za trestné činy, za které je možno vyměřovat přiměřené tresty včetně odnětí svobody. Obdobně mají být postihována i související jednání včetně spolupachatelství, pomoci, přípravy a pokusu trestného činu a finanční operace ke spáchání uvedených deliktů. Všechny látky a jiný materiál použitý ke spáchání deliktů může být státem zabaven. Pravomoc ke kontrole této oblasti byla dána Organizaci spojených národů. Smluvním stranám byla dána možnost přijmout přísnější opatření v daných oblastech, než která vyplývají z Úmluvy. Byl zřízen Mezinárodní úřad pro kontrolu omamných látek (INCB).
36
Úmluva byla změněna Protokolem o změnách Jednotné úmluvy sjednaným roku 1972 v Ženevě. Protokol zvýraznil postavení INCB, rozšířil stávající povinnosti států a poprvé zakotvil potřebu léčby a rehabilitace osob závislých na drogách. Byla také zdůrazněna potřeba mezinárodní spolupráce v boji proti drogám. Protokol reagoval na nárůst nelegálního pěstování opiového máku a rostliny konopí a byl namířen proti nelegálnímu obchodu s nimi. Součástí našeho právního řádu se stal pod číslem 458/1991 Sb.. Jednotná úmluva splnila svůj hlavní účel a zabránila tomu, aby se legálně vyráběné omamné a psychotropní látky dostávaly na černý trh, jako tomu bylo před jejím podepsáním. Tento způsob distribuce byl rychle nahrazen nelegálním obchodem s nezákonně vyráběnými omamnými látkami, který se stal dominantní formou drogové trestné činnosti. 2.
Úmluva o psychotropních látkách podepsaná ve Vídni v roce 1971 znamená významnou změnu v dosavadním přístupu k drogové problematice. V reakci na rozšíření zneužívání syntetických psychofarmak, jejich utajovanou
výrobu a růst nelegálního obchodu s nimi ve druhé polovině šedesátých let dvacátého století, byla významně rozšířena kontrola na průmyslově vyráběné látky, které dokáží měnit náladu a chování lidí a mohou vytvářet závislost. Úmluva zahrnuje halucinogeny, amfetamin, barbituráty, zaměřuje se na LSD. Látky, na které se úmluva vztahuje lze dělit do tří skupin – na sedativa (zejména barbituráty), stimulanty amfetaminového typu a halucinogeny typu LSD. Psychotropní látky jsou rozděleny do čtyř seznamů podle nebezpečnosti a škodlivosti pro lidské zdraví. Došlo ke zpřísnění mezinárodní kontroly nad látkami zařazenými do první skupiny (halucinogeny typu LSD). Látky zařazené do dalších seznamů jsou ponechány pod kontrolou smluvních států. To vedlo k podstatnému oslabení možnosti monitorovat tyto látky, což bylo postupně nahrazeno činností jednotlivých smluvních států. Oproti předešlé úpravě byla vytvořena nová kritéria pro posuzování barbiturátů, což mělo za následek, že nebylo možné kontrolovat podobné látky, které měly stejnou chemickou strukturu.
37
Každá droga byla tedy posuzována zvlášť, což je problematický a zdlouhavý postup zejména u nových, tzv. designer drugs. Byla také vyřazena možnost kontroly prekursorů, náprava byla provedena až v roce 1988 Úmluvou OSN. Přes uvedené nedostatky je nesporným kladem z pohledu práva trestního stanovení toho, jaké jednání by mělo být považováno za extradiční trestný čin a zakotvení možnosti zabavit psychotropní látku a zařízení určené k výrobě takových látek. Součástí našeho právního řádu se dohoda stala pod číslem 62/1989 Sb.. V sedmdesátých a osmdesátých letech dvacátého století došlo k enormnímu nárůstu zneužívání konopí (cannabis) a hašiše především formou kouření. Vzrostl také počet tajných laboratoří na výrobu heroinu a značně se rozšířilo jeho zneužívání. Stejně tak byl zaznamenán prudký nástup zneužívání kokainu. Proto jednotlivé země hledaly nové způsoby a metody pro potírání nelegálního obchodu s drogami. Výsledkem byla: 3.
Úmluva OSN proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami podepsaná roku 1988 ve Vídni. Je zaměřena převážně na praní špinavých peněz, které byly získány nezákonným
způsobem obchodem s drogami. V souvislosti s tím se prohlubuje mezinárodní spolupráce v oblasti trestního práva, zejména umožňuje vytváření mezinárodních týmů a umisťování styčných důstojníků na území smluvních států a sledování zásilek. Dále se zde stanoví požadavky na obsah jednotlivých skutkových podstat drogových deliktů a deliktů souvisejících s praním špinavých peněz. Nově je upravena oblast právní pomoci, extradice a zajišťovacích opatření. Jedná se o první mezinárodní úmluvu upravující problematiku drog, která náleží do sféry mezinárodního práva trestního. Zavádí se nová opatření, která umožňují zabavit výnosy pocházející z trestné činnosti osobám zapojeným do nelegálního obchodu s drogami a to včetně prolomení bankovního tajemství a možnosti zabavení náhradní majetkové hodnoty. Trestněprávní význam má popis konkrétních jednání, která jsou povinně považována za trestné činy. Závislým osobám se umožňuje uložit vedle trestu odnětí svobody ochranná a výchovná opatření. Bylo znovu zavedeno monitorování prekursorů.
38
Významné také je, že tato úmluva je sama o sobě extradičním titulem. Velký význam má vymezení rozsahu právní pomoci. V České republice byla publikována pod číslem 462/1991 Sb. Mezinárodní právní úprava drogové problematiky je právní úpravou smluvního typu. Mezinárodní smlouvy z let 1961 a 1971 obsahují úpravu administrativně kontrolního charakteru; od roku 1988 jsou převažující ustanovení spadající do oblasti mezinárodního práva trestního. Úmluvy o kontrole drog zakládají právní účinky pouze pro smluvní strany, jsou však dobrovolně plněna i některými státy, které je dosud nepodepsaly. Ukazuje se tak zájem na univerzálním systému kontroly, jehož výrazem je čl. 33 Jednotné úmluvy z roku 1961, z jehož znění vyplývá, že lze požadovat od vlád, jichž se to týká a na něž se Úmluva nevztahuje, aby poskytly přibližné údaje v souhlasu s ustanovením této Úmluvy. Zájem na zajištění systému kontroly tedy převážil nad obecnou zásadou „pacta tertiis nec nocent nec prosunt“. Výše uvedené mezinárodní smlouvy jsou považovány za funkční a pro potřeby jednotlivých smluvních států odpovídající dané situaci a dostačující. Diskuse pokračující v odborné veřejnosti však oscilují mezi dvěma póly – od úplné prohibice k úplné dekriminalizaci (to se týká především marihuany). Právě zde se projevuje změna ve společenském náhledu na problematiku drog oproti minulým desetiletím nejmarkantněji. Zajímavé je, že v Holandsku, proslulém svým liberálním postojem zejména k tzv. „měkkým“ drogám, je patrný vývoj zcela opačný. Přes uvedené rozpory lze v současné době stanovit priority, mezi které patří: •
snížení poptávky po drogách
•
snížení nabídky omamných a psychotropních látek
•
prohloubení mezinárodní spolupráce OSN se snaží koordinovat celosvětové snahy o omezení výroby, přepravy
a spotřeby drog. Prosazuje proto řadu zásad a různých iniciativ, ale také podporuje i snahu jednotlivých států o vytvoření vlastních specifických strategií.
39
V posledních letech je preferována především snaha o snížení nabídky drog a zároveň o snížení poptávky. Jedná se o změnu dosavadní taktiky, protože donedávna převažovalo soustředění na snižování nabídky s důrazem na zákaz užívání drog. Prioritou je od roku 1998, kdy proběhlo mimořádné zasedání Valného shromáždění OSN, směřování ke společnosti bez drog. Státy byly také vyzvány k dodržování závazků v oblasti léčení, prevence a rehabilitace. Byla přijata zvláštní Deklarace o základních principech snižování poptávky po legálních drogách. Je zde zdůrazněna přednost integrace osob stíhaných pro užívání drog do společnosti pomocí vzdělávacích a léčebných programů před ukládáním trestů. Organizace spojených národů dále každoročně shromažďuje a vyhodnocuje údaje poskytované jednotlivými členskými státy o nezákonném užívání drog. Na základě získaných informací potom vytyčuje nejdůležitější trendy ve vývoji drogové scény. V rámci OSN vyvíjí svou činnost řada orgánů a institucí zabývajících se problematikou drog. Patří sem zejména Komise pro narkotika (Commission on Narcotic Drugs), založená v roce 1946. Je v pozici ústředního orgánu, který se zabývá všemi otázkami kontroly zneužívání drog. Její zasedání se konají každoročně. Jejich výsledkem jsou doporučení ke kontrolní činnosti a návrhy na nové mezinárodní úmluvy. Rozhoduje se také na základě doporučení Mezinárodní zdravotnické organizace o tom, které látky by měly podléhat mezinárodní kontrole. Opatření k omezení pěstování, výroby a zpracování omamných a psychotropních látek je hlavní náplní činnosti Mezinárodní rady pro kontrolu omamných látek (International Narcotic Control Board). Další náplní činnosti je vedení statistického kontrolního systému odhadů potřeb omamných a psychotropních látek, tj. sledování mezinárodního legálního obchodu s těmito látkami. V roce 1990 byl ustaven Program OSN pro mezinárodní kontrolu drog (UN Drug Control Programme). Jeho úkolem je koordinovat všechny činnosti OSN spojené s kontrolou drog. Plní vedoucí úlohu při mezinárodní kontrole drog a monitoruje vývojové trendy při výrobě a distribuci drog. Radí a pomáhá vládám a odborným organizacím při naplňování závazků plynoucích jim z mezinárodních úmluv. Řídí a organizuje i různé programy technické pomoci a vede seznam specialistů, spolupracuje se vzdělávacími a výzkumnými institucemi. 40
K posílení činnosti v oblasti prevence drogové kriminality byl v roce 1997 ustaven Úřad pro drogy a kriminalitu (UN OFFICE on Drugs and Crime). Problematika drog je součástí činnosti i dalších orgánů a organizací OSN, které se jí zabývají z různých hledisek jako je zejména sociální rozvoj, sociálně patologické jevy, kriminalita, zdravotnictví aj.. 2.1.2
Legislativa EU Evropské právo reguluje vnitrostátní právní úpravy jednotlivých členských států
Evropské unie ve stále větší míře. Acquis communaitaire zaujímá stále významnější místo v systému právní regulace jednotlivých zemí. Evropské právo je novým fenoménem i v rámci mezinárodního práva. Vytváří se, můžeme říci, nový právní řád, což konstatoval i Evropský soudní dvůr, v rámci mezinárodního práva. Je specifický tím, že státy ve vymezených oblastech omezují svou suverenitu a zavazují nejen samy sebe, ale i své občany (rozsudek ESD Flaminio Costa/6/64). Vznikají instituce zmocněné k přijímání právních předpisů, jejichž přijetí nemohou, až na výjimky, členské státy bránit. To vše se týká i oblasti drogové kriminality. Evropské společenství se účastní mezinárodního boje proti drogám od roku 1987, tedy ještě před podepsáním Dohody o Evropské unii. Problematika drog je na schůzích Evropské komise téměř pravidelně, přestože si každý členský stát zachovává vlastní postupy a vlastní zákonnou úpravu. Je tomu tak proto, že za velmi důležitou se považuje koordinace mezi jednotlivými institucemi zaměřenými na boj s drogami a to především na úrovni vlád členských států. Hlavním principem je vzájemná spolupráce příslušných institucí jednotlivých členských států, které jsou zodpovědné za realizaci programů pro boj s drogovou kriminalitou. Problematika drog je začleněna do oblasti Policejní a justiční spolupráce v trestních věcech (Justice and Home Affairs) a jejím gestorem je Rada pro spravedlnost a vnitro.
41
Mezi instituce zabývající se oblastí drogové problematiky patří: •
Evropská komise – předkládá návrhy Evropské radě nebo Evropskému parlamentu, důležitý je z poslední doby zejména protidrogový akční plán EU a protidrogová strategie EU.
•
Evropské monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti (European Monitoring Centre for Drugs and Drug Addiction) shromažďuje iínformace o drogách a drogové závislosti a úzce spolupracuje s národními monitorovacími středisky.
•
Pompidou Group pracuje v rámci Rady Evropy ve Štrasburku a zabývá se prevencí v oblasti zneužívání drog a nedovoleného obchodu s nimi. Jednání se účastní jak ministři, tak stálí korespondenti a zřízeny jsou také pracovní skupiny.
•
Výbor expertů MONEYVAL se zabývá od roku 1998 problematikou praní špinavých peněz.
•
Nevládní organizace (NGO) jsou zaměřeny do oblasti prevence, dále na osvětu a informování veřejnosti o rizicích a nebezpečí drog. Evropská unie spolupracuje i s mezinárodními organizacemi, zejména se
Světovou zdravotnickou organizací (WHO), Programem kontroly drog OSN (UNDCP), Europolem a Interpolem. Do jednotlivých aktivit je zapojena i Česká republika. Vnitrostátní legislativa musí i v oblasti drog odpovídat přijatým mezinárodním závazkům. Mezinárodní dokumenty zdůrazňují v poslední době především komplexnost a vyvážený přístup při řešení otázek spojených s drogovou problematikou. Rovnováha je zdůrazněna ve vztahu prevence, represe a léčby. Forma trestního postihu je ponechána na jednotlivých státech, kde se právní úpravy liší podle konkrétních podmínek a aktuálních potřeb té které země. Jak lze dovodit z výše uvedeného přehledu, mezinárodním právem je posilována oblast kontroly nakládání s drogami a důraz je kladen na mezinárodní spolupráci vnitrostátních orgánů zabývajících se touto problematikou. Mezinárodní závazky také limitují jednotlivé národní legislativy.
42
Protidrogová legislativa v zemích Evropské unie je v neustálém pohybu. Předmětem diskusí je především nutnost právní úpravy užívání a přechovávání nelegálních drog pro vlastní potřebu. V poslední době je v centru pozornosti problematika konopí setého (cannabis sativa) a to především z pohledu možné dekriminalizace. Byly vzneseny návrhy, že konopí by mělo být zpřístupněno na lékařský předpis. Vlády členských zemí projevily v tomto směru své znepokojení. Výsledkem bylo, že Rada EU vydala v roce 2004 Rezoluci o konopí 8 Členským státům se doporučuje zvážit zřízení společných vyšetřovacích týmů zaměřených proti obchodu s kanabisem a dále jsou vyzvány ke zlepšení dialogu s oblastmi produkujícími kanabis s cílem najít možnosti alternativního rozvoje a dále jsou vyzvány ke zlepšení strategie v oblasti omezování poptávky a k přijetí opatření proti pěstování kanabisu a obchodu s ním a k přijetí opatření proti internetovým stránkám propagujícím jeho užívání. Vnitrostátní právní úprava týkající se drogové problematiky vychází z ustanovení práva Evropském unie, především ze Smlouvy o Evropské unii a z dalších mezinárodně právních dokumentů a z právní úpravy o právní pomoci. Zde považuji za potřebné zmínit především Evropskou úmluvu o předávání trestního řízení9 nebo Evropskou úmluvu o vzájemné pomoci ve věcech trestních
10
včetně dodatkových
protokolů. Významné je rovněž Rámcové rozhodnutí Rady číslo 2002/584/JVV o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi jednotlivými členskými státy. Vzhledem k ohrožení zdraví, bezpečnosti a kvality života občanů Evropské unie nedovoleným obchodem s drogami bylo vydáno Rámcové rozhodnutí
Rady EU
2004/757/SVV ze dne 25. října 2004, kterým se stanoví minimální ustanovení týkající se znaků skutkových podstat trestných činů a sankcí v oblasti nedovoleného obchodu s drogami. Členské státy mají povinnost přijmout nezbytná opatření, aby takové 8 9 10
11267/2004GORDROGUE 59 v ČR vydána pod číslem 551/1992 Sb vydána pod číslem 550/1992 Sb
43
jednání, je-li protiprávní (tj. nemá oporu v zákoně), bylo trestné. Dále RR stanoví, že každý členský stát přijme opatření nezbytná k zajištění toho, aby za trestné činy uvedené v čl. 2 bylo možné uložit účinné, přiměřené a odrazující tresty, přičemž se na tyto trestné činy mají vztahovat tresty odnětí svobody v horní hranici trestní sazby nejméně 1 až 3 roky. Přijatá opatření by se měla soustředit pouze na nejzávažnější formy trestné činnosti, rozhodnutí se nevztahuje na jednání související s osobní spotřebou, která se přenechává vnitrostátním právním úpravám. Evropskou radou byla schválena Protidrogová strategie na období 2000–2012, jejíž součástí jsou dva akční plány. První akční plán na roky 2005–2008 se vyhodnocuje, druhý akční plán na roky 2009–2012 byl zahájen. Z cílů protidrogové strategie EU vycházejí strategie jednotlivých členských států včetně Národní strategie drogové politiky České republiky na období 2005–2009. 2.1.3
Mezinárodní klasifikace drog V poslední době se často diskutuje o tom jak a nakolik je zneužívání drog
škodlivé. Existují dva názory, jejichž zastánci jsou vzájemně v opozici:
1.
nulová tolerance k jakékoli omamné nebo psychotropní látce Tyto názory převažují v USA a z evropských států zejména v Německu,
Rakousku, Polsku, Itálii, Francii, státech severní Evropy.a také v České republice.
2.
legalizace některých omamných nebo psychotropních látek Zastánci této teorie prosazují dělení na „měkké“ a „tvrdé“ drogy a dovozují, že
užívání „měkkých“ drog je možné bez závažných sociálních dopadů. Postupují tak ve Velké Británii, Švýcarsku, Holandsku. Snahy o prosazení tohoto názoru jsou prezentovány opakovaně některými politiky i v České republice. Výše uvedené rozdělení ale nebere v úvahu mezinárodní klasifikaci drog, která vychází ze závěrů mezinárodních konvencí OSN a dělí je takto:
44
•
NARKOTIKA (omamné látky) Narkotika jsou klasifikována v Jednotné úmluvě o omamných látkách – The
Single Convention on Narcotic Drugs - z roku 1961, která směřuje k omezení produkce, výroby, exportu, importu, distribuce, obchodování, užívání a vlastnictví drog výlučně na lékařské a vědecké účely. Výčet zde uvedených látek je taxativní, může ale být měněn nebo doplňován. U nás vstoupila v platnost v roce 1964 a byla vydána jako vyhláška MZV pod číslem 47/1965 Sb.. Narkotika jsou rozdělena do čtyř soupisů: I.
látky s návykovými vlastnostmi představující závažné riziko zneužívání cannabis a jeho deriváty, kokain, methadon, morfin, opium, heroin - kontroly jsou velmi přísné, nesmí být povolena jejich držba bez zákonného povolení;
II.
látky normálně užívané pro lékařské účely s menším rizikem zneužití - kodein kontroly jsou méně přísné;
III.
přípravky z látek ve II. skupině, přípravky z kodeinu, morfinu nebo opia, které nepředstavují riziko zneužití a mezinárodní a mezinárodní kontrola je shovívavá;
IV.
nejnebezpečnější látky vyjmenované v seznamu I., které jsou obzvláště škodlivé a jejich lékařská nebo terapeutická hodnota je velmi omezená - heroin, canabis, cannabisová pryskyřice, acetorpin aj. Konvence dává zúčastněným stranám možnost uvalit úplný zákaz na produkci, výrobu, užívání, vlastnictví a další nakládání s těmito látkami. Podléhají zvláštním kontrolním opatřením, smluvní strany jsou povinny zakázat nakládání s nimi včetně držby. •
PSYCHOTROPNÍ LÁTKY Psychotropní látky jsou podrobeny mezinárodní kontrole Úmluvou OSN
o psychotropních látkách - Convention on Psychotropic Substances - z roku 1971. Jejím cílem je zajistit, aby tyto látky byly dostupné jen pro lékařské účely. Tyto psychotropní látky mohou mít terapeutickou hodnotu, ale představují nebezpečné riziko zneužití. U nás nabyla úmluva účinnosti v roce 1989 a byla vydána jako vyhláška MZV pod číslem 62/1989 Sb.
45
Klasifikace psychotropních látek OSN je založena na čtyřech seznamech: I.
Halucinogeny - LSD, DMT, Psilocybin, THC, MDMA „extáze“, meskalin. Látky, které představují vysoké riziko zneužití a zvláště vážnou hrozbu pro veřejné zdraví a které mají velmi malou nebo žádnou terapeutickou hodnotu.
II.
Stimulantia amfetaminového typu. Tyto látky představují riziko zneužití, vytvářejí vážnou hrozbu veřejnému zdraví a mají nízkou nebo žádnou terapeutickou cenu.
III.
Barbituráty. Jsou to látky představující riziko zneužívání, vytvářejí vážnou hrozbu veřejnému zdraví a které mají poměrně malou nebo vysokou terapeutickou hodnotu.
IV.
Sedativa, analgetika, narkotika. Látky představují riziko zneužití a menší hrozbu pro veřejné zdraví s vysokou terapeutickou hodnotou. Další významnou mezinárodní konvencí je
Konvence proti nezákonnému
pašování narkotik a psychotropních látek - Convention against Illicit Traffic in Narcotic Drugs and Psychotropic Substances - uvavřená ve Vídni v roce 1988. K této úmluvě přistoupil náš stát v roce 1991 a byla vyhlášena ve sdělení FMZV pod číslem 462/1991 Sb. Členské státy Evropské unie nejsou ve svém zákonodárství týkajícím se drog jednotné. Na trestání přímého užívání drog panují odlišné názory a rozdílný přístup se odráží i ve vnitrostátních legislativách jednotlivých států. Přímé užívání drog je trestáno v Portugalsku, Lucembursku, Francii a ve Finsku. Držení drogy i pro vlastní potřebu je trestné v Belgii, Dánsku, Irsku, Německu, Nizozemí, Rakousku, Řecku, Švédsku a Velké Británii. V některých státech (Itálie) tomu tak není, státy trestají ale přechovávání drogy nad rámec tzv. „množství drogy pro vlastní potřebu“. V této souvislosti definují přesně, jaké množství drogy lze takto pro vlastní potřebu přechovávat, aby nedošlo k porušení trestního zákona. Vždy je trestné držení drogy za účelem jejího dalšího prodeje.
46
Některé státy činí rozdíl mezi cannabisem a látkami, které způsobují vážné poškození zdraví, jiné rozlišují mezi drogami způsobujícími silnou závislost a nižší závislost anebo mezi látkami s přijatelným a nepřijatelným rizikem jejich zneužívání pro společnost. V některých zemích je sice zakotven postih v zákonodárství, ale praxe soudních orgánů je jiná (viz dále Holandsko). Vždy se ale bere do úvahy specifická situace zneuživatele. Rozdíl je také v přístupu států vzhledem k typu zneužívané drogy. Některé státy rozlišují ve své právní úpravě mezi „tvrdými“ (hard) a „měkkými“ (soft) drogami. Státy rozlišující drogy podle stanovených kriterií: •
Španělsko - užívání drog na veřejnosti není trestné. Obchod s drogami a jejich držení pro osobní potřebu je trestné a přihlíží se k druhu drogy a závažnosti zdravotního rizika.
•
Irsko - ohledně užívání se rozlišuje opium a ostatní drogy. Obchod s drogami a jejich držení rozlišuje mezi cannabisem a ostatními drogami.
•
Holandsko - užívání drog není vůbec trestné. Držení, prodej a převážení drog je trestné s ohledem na riziko - rozlišují se drogy s nepřijatelným rizikem a jiné drogy. Pro „vlastní potřebu“ lze držet 0,5g – 1g tzv. tvrdé drogy nebo do 30g cannabisových výrobků. Fakticky je držení produktů z konopí pro vlastní potřebu i držení jedné denní dávky „tvrdé“ drogy pro vlastní potřebu včetně dealerství uživatelem v praxi tolerováno.
•
Itálie - užívání jakékoliv drogy není trestným činem. Držení drogy pro vlastní potřebu není trestné od roku 1993. Ohledně obchodu s drogami a jejich držení se rozlišuje mezi drogami způsobujícími silnou závislost a lehčí závislost.
•
Spojené království Velké Británie a Severního Irska - drogy jsou rozděleny do tří kategorií podle pořadí nebezpečnosti drogy také podle drženého množství a za jejich držení, užívání a obchod s nimi jsou ukládány tomu odpovídající tresty.
•
Portugalsko - činí se rozdíl v trestnosti pro obchodování s drogami a pro jejich držení podle stanovené klasifikace drog
•
Dánsko - rozlišuje držení cannabisu nad 10 kg 47
Státy nerozlišující drogy Patří sem Rakousko (rozlišuje jen velké a malé množství drog), Belgie, Francie, Finsko, Německo, Řecko, Lucembursko, Švédsko. Rozdíly ale mohou v praxi činit soudní orgány. Z výše uvedeného vyplývá, že držení drogy je ve všech státech zakázáno a většinou se činí rozdíl mezi držením drog pro vlastní potřebu a pro distribuci. Při stanovení trestu se obvykle bere v úvahu množství a druh drogy a to, zda je pachatel sám závislý nebo ne. Užívání drog je trestné pouze v některých státech, např. ve Francii nebo ve Švýcarsku. Vždy je však při aplikaci práva dána soudním orgánům možnost použití výchovných opatření, jako je zejména výstraha, pokuta a nařízení odvykací léčby. Povinné léčení lze formou trestu uložit ve Francii, Řecku, Irsku a v Itálii. Většina států má zvláštní ustanovení pro alternativní terapeutickou péči pro osoby na drogách závislé s dobrovolným ale přísně doporučeným nebo přímo nařízeným léčením. Ty státy, které takovou úpravu nemají, umožňují nahradit výkon trestu dobrovolnou léčbou. Základním trestem u obchodu s drogami je trest odnětí svobody často v kombinaci s pokutou. Doplňkovým trestem je často konfiskace majetku a to i na úkor toho, že může dojít i k poškození ostatních členů rodiny odsouzeného. Výše trestu odnětí svobody jsou různé a kolísají: dolní hranice trestní sazby mezi 3 měsíci (v Belgii) až 12 lety (v Portugalsku) a horní hranice trestní sazby mezi 5 lety (v Belgii a Rakousku) až po doživotí (v Irsku a Velké Británii). Dlouholeté tresty jsou ukládány při recidivě nebo za prokázané členství v organizované skupině. Ve Španělsku je to 23 let, ve Francii až 40 let. Mimo Evropu je zajímavá právní úprava v USA, kde jsou odlišnosti v právní úpravě jednotlivých členských států a bere se v úvahu i množství účinné látky, např. ve státě New York. Odlišný pohled od evropských států je také v Austrálii, kde se trestá obchod s cannabisem až trestem doživotí. Pro srovnání je zajímavá trestněprávní úprava v Turecku, kde se trestá obchodování s heroinem trestem odnětí svobody na dobu 5 – 24 let, při organizovaném
48
obchodu lze trestní sazbu zvýšit o polovinu a při zneužití mládeže k takové činnosti hrozí uložení trestu smrti. Obdobně v Thajsku je za výrobu nebo obchodování s heroinem ukládán trest doživotí nebo trest smrti, u ostatních drog jsou ukládány tresty odnětí svobody v rozmezí 2 – 25 let. Trestáno je také nabízení a propagace drog a navádění k jejich užívání, např. ve Francii, Itálii, Rakousku a Řecku a v Holandsku. Za přitěžující je považováno, pokud je takový čin spáchán ve výchovném nebo vzdělávacím zařízení nebo pokud jej spáchá profesionální pracovník jako např. lékař, veterinář, lékárník. Ve většině zemí světa je zneužívání drog pokládáno vzhledem ke svým zdravotním a sociálním důsledkům pro společnost považováno za nežádoucí jednání. Rozlišujícím faktorem je osoba pachatele, tj. zda se jedná o závislou osobu, význam hraje i věk. Všechny členské státy považují zneuživatele drog za osobu zdravotně postiženou nebo nemocnou. Proto je zpravidla obviněnému umožněno, aby prohlásil, že se podrobí léčbě a trestní stíhání vůči němu je možné podmíněně zastavit nebo odložit. Přísné jsou postihy výrobců a obchodníků s drogami, což vyplývá ze snahy omezit nabídku drog. Poměrně tvrdé tresty jsou ukládány i za praní „špinavých peněz“ získaných prodejem drog: např. v Dánsku, Francii, Norsku a Velké Británii trest odnětí svobody v rozmezí 10 - 20 let. Společné evropské orgány se snaží v poslední době reagovat na fakt, že organizovaný zločin a pašování drog nezná hranice a svůj postup při stíhání pachatelů zapojených do těchto struktur sjednotit. Aktivní je zejména Rada Evropy, která se snaží o harmonizaci legislativních úprav jednotlivých států a sjednocení postupu při odhalování této trestné činnosti. 2.1.4
Prekursory a pomocné látky V současné době roste spotřeba drog, roste tedy také objem ilegální výroby jak
klasických drog, tak i syntetických drog.Tato situace s sebou nese zvýšenou poptávku po legálně vyráběných látkách, které lze k výrobě drog použít, tedy po prekursorech a pomocných látkách.
49
Mezinárodní organizace bojující proti šíření drog jsou si tohoto trendu vědomy. Proto již v roce 1988 byl vytvořen seznam kontrolovaných chemikálií v rámci Úmluvy OSN proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami. Původně v něm bylo uvedeno dvanáct látek, ale jejich počet stále roste. Látky obsažené v seznamu jsou rozděleny do tří skupin podle stupně kontroly, která se vyžaduje. Zacházení s chemickými látkami je upraveno od roku 1991 soustavou pěti zásad, které vycházejí právě z výše uvedené mezinárodní mluvy OSN z roku 1988: 1.
dozor nad oprávněnými subjekty - stát vydává oprávnění k zacházení s kontrolovanými látkami a tyto subjekty mají povinnost hlásit podezřelé transakce;
2.
administrativní dohled - stát má zavést povinnost dokumentovat výrobu a transakce s těmito látkami na svém území i v zahraničí. Všechny látky musí být řádně označeny;
3.
autorizace subjektů - subjekty vyrábějící kontrolované látky musí mít zvláštní povolení;
4.
povolení k exportu - k vývozu kontrolované látky musí mít subjekt povolení pro každou jednotlivou transakci zvlášť. Vyvážející země musí vyžadovat od příjemce určení trasy, dopravců, případných mezičlánků a přesné určení konečného příjemce v cílové zemi;
5.
povolení k importu - dovážející země musí prověřit nutnost vydání dovozního povolení, prověřit způsobilost dovozce a účel použití kontrolované látky. Uplatňování
uvedených podmínek vychází
z
toho o jakou skupinu
kontrolovaných látek se jedná. Nejpřísnější opatření jsou u první skupiny. Některé opatření se také vyžadují pouze u států, kde je doložen nezákonný obchod a výroba heroinu nebo kokainu. Česká republika tato opatření plně respektuje. Přes plnění přijatých opatření může dojít k úniku prekursorů a pomocných látek a jejich využití pro nelegální výrobu drog.
50
Nejčastěji se jedná o tyto metody: •
krádež
•
pašování
•
zneužívání tzv. „zón volného obchodu“
•
záměna chemické látky nebo jejího označení
•
nakládání se směsí látek, která kontrolovanou látku obsahuje
•
zakládání fingovaných obchodních společností
•
padělání dokumentů
•
korupce státních úředníků Státní struktury kontrolující nakládání s kontrolovanými látkami musí vždy
počítat se značnými finančními zdroji a z toho vyplývajícími možnostmi používanými provozovateli nelegálních obchodů. Jednotlivé státy mohou potírání nelegálního obchodu vzájemně spolupracovat nebo využívat databází United Nations Drugs Kontrol Programe ( UNDCP ) ve Vídni. Využití prekursorů a pomocných látek k přípravě drog lze uvést na několika příkladech: prekursor
produkovaná droga
efedrin
metamfetamin
kyselina lysergová
LSD
anhydrid kyseliny octové
heroin
kyselina fenyloctová
amfetamin, metamfetamin
pomocné látky : aceton
heroin, kokain
toluen
řada drog
kyselina sírová
heroin, kokain
kyselina chlorovodíková
heroin, kokain 51
2.2
Právní úprava v České republice Zajímavé je sledovat historický vývoj právní úpravy týkající se postihu držení
omamných a psychotropních látek a nakládání s nimi. 2.2.1
Historie Prvním právním předpisem na našem území, kde lze nalézt ustanovení
o drogách, je zákon Rakousko-uherské monarchie č. 117/1852 ř. z., o zločinech, přečinech a přestupcích. V žádném případě se však nejednalo o postihy srovnatelné se současnou právní úpravou. K tomu nebyl vzhledem ke společenské situaci důvod. Zajímavá jsou ustanovení § 336 a § 337. Podle § 336 byly trestně odpovědné osoby, které se neopatrně chovaly při vykuřování sírou anebo, což je z pohledu naší současné situace velmi zajímavé, při „užívání narkotizujících prostředků“. Samotná držba a užívání narkotik nezakládala trestní odpovědnost. Ustanovení § 337 upravovalo „užívání odvaru z makovic při dětech“. Jednalo se s ohledem na následek o přestupek (těžké poškození na těle), popřípadě o přečin (způsobení smrti). K tomu je třeba dodat, že uspávání dětí odvarem z makovic bylo tehdy vcelku běžnou záležitostí. V § 343 bylo upraveno používání éterových par, tzv. narkotizování, při provozování lékařství a ranhojičství bez povolení. Předmětem tehdejší právní úpravy byla podle § 354 také jednání spojená s neoprávněným prodejem léčiv „vnitřních i zevních“ a s neopatrným nakládáním s jedy. Postačovalo zavinění z nedbalosti. V roce 1923 byla v Československu vydána Opiová konvence pod číslem 159/1922 Sb. z. a n.. Byl zde uveden výčet látek, které podléhaly zvýšenému dozoru. Zakazoval výrobu, dovoz, vývoz, prodej a požívání zpracovaného opia pod trestem pokuty. K jejímu provedení byl vydán zákon č. 128/1923 Sb. z. a n.. Mezinárodní opiová úmluva byla vyhlášena na území Československa pod číslem 147/1927 Sb. z. a n., k jejímu provedení byl potom vydán zákon č. 135/1928 Sb. z. a n., kterým se mění výše uvedený zákon k provedení opiové konvence. Při prokázané držbě nedovolené látky je podle tohoto zákona možné uložit pokutu a nedovolenou látku je možné zkonfiskovat.
52
Ke změnám došlo v průběhu
existence Československé republiky zejména
v souvislosti s přistoupením k mezinárodním dohodám o omamných a psychotropních látkách (viz předchozí text) ve třicátých letech dvacátého století. Úmluva o omezení výroby a úpravě distribuce omamných látek byla v Československu vyhlášena pod číslem 173/1933 Sb. z. a n. Byla provedena byla zákonem číslo 29/1938 Sb.z.n., tzv. opiový zákon. Podle tohoto zákona se úřednímu dozoru podrobovala výroba, zpracování, příprava, rozdělování, obchod, dovoz, tranzit a vývoz omamných látek. Byly zde také stanoveny základní pojmy – přestupky, přečiny a zločiny. Přestupky postihovaly okresní úřady pokutou až do 50 000 Kč nebo vězením až na pět měsíců. Přečinem bylo úmyslné vyrobení omamného prostředku, resp. omamné látky a nakládání s ní. Projednávaly je soudy stejně tak jako zločiny. Ty postihovaly nakládání s omamnými látkami ve velkém rozsahu nebo při provozování živnosti. Za takové jednání bylo možné uložit peněžitý trest až 100 000 Kč nebo žalář až na pět let. Omamné látky mohly být prohlášeny za propadlé. Nebyla rozlišována držba drogy pro sebe nebo pro jiného. Obdobně byla trestná také výroba nebo nakládání s předmětem nepochybně určeným k neoprávněné výrobě nebo přípravě a zpracování omamné látky, tj. nyní bychom hovořili o prekursoru. Takové věci byly prohlášeny za propadlé. Při obchodování byly omamné látky zapisovány do tzv. opiových registrů. Lékaři, lékárníci a veterináři měli povinnost zaznamenávat takové látky vydávané na lékařský předpis. Dodržování bylo kontrolováno inspekcí. Ustanovení obou uvedených právních předpisů byla používána až do přijetí nového trestního zákoníku v roce 1950. Trestní zákon č. 86/1950 Sb. poprvé upravuje tzv. drogové delikty v obdobné podobě jako je tomu v současnosti. Ustanovení § 197 upravovalo jednání spočívající v neoprávněné výrobě, dovozu, vývozu, opatřování pro jiného nebo přechovávání omamných prostředků nebo jedů a v § 198 bylo upraveno nakládání s předměty určenými k neoprávněné výrobě omamných prostředků nebo jedů, tj. s prekursory. Právní úprava zůstala nezměněna až do přijetí nového trestního zákona v roce 1961. Nad obchodem a distribucí drog byl prováděn, stejně jako za účinnosti opiového zákona, státní dohled. 53
Pravidla pro zacházení s drogami byla stanovena vyhláškou č. 283/1953 Sb.. Byl zde uveden seznam drog a dalších preparátů podléhajících dozoru, byla stanovena pravidla pro balení a značení a povinnost registrace předmětných látek. 2.2.2
Právní úprava před rokem 1998 Mezinárodní právní dokumenty jejichž signatářem byla i naše republika se staly
základem pro vnitrostátní právní úpravu v této oblasti. První právní předpisy v nichž se promítá i úprava nakládání s omamnými a psychotropními látkami byly přijaty v šedesátých letech minulého století. Jednalo se zejména o následující právní předpisy: •
zákon číslo 140/1961 Sb., trestní zákon
•
zákon číslo 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, který v novelizované podobě platí dodnes
•
vládní nařízení číslo 56/1967 Sb., o jedech a jiných látkách škodlivých zdraví a s tím související prováděcí předpisy
•
zákon číslo 150/1969 Sb., o přečinech Seznamy omamných a psychotropních látek byly vyhlašovány ve Sbírce zákonů
a byly rozděleny do kategorií podle míry rizika vzniku návyku, psychických změn dopadů na zdraví. Problematika omamných látek byla upravena v § 187 a § 188 trestního zákona. Podle § 187 odst. 1 byl posuzován ten, kdo bez povolení vyrobil, dovezl, vyvezl nebo opatřil jinému nebo přechovával omamné prostředky nebo jedy. Ve druhém odstavci byla uvedena kvalifikovaná skutková podstata. Nebyla rozlišována držba omamné látky pro sebe nebo pro jiného. Ustanovení § 188 upravovalo postih jednání spojených s výrobou, opatřením pro sebe nebo pro jiného nebo přechovávání předmětu způsobilého k nedovolené výrobě omamných prostředků nebo jedů.
54
Byly zde postihovány dvě formy jednání popsané ve dvou skutkových podstatách odlišených podle stupně společenské nebezpečnosti. Tuto právní úpravu lze považovat za ucelenou a v době, kdy byla přijata, za zcela vyhovující. Výklad pojmu „omamná látka nebo jed“ byl upraven v § 195 trestního zákona. V roce 1990 byl trestní zákon novelizován zákonem číslo 175/1990 Sb.. Do legislativy byl zaveden nový pojem -“ návyková látka“. Podle § 89 odst. 13 trestního zákona tento pojem zahrnoval alkohol, omamné a psychotropní látky a ostatní látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování. Pojem byl převzat ze zákona číslo 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomániemi. Za zvláštní druh toxikomanie se považovalo i kouření tabáku. Byla definována i „osoba závislá na alkoholu nebo jiné návykové látce“ jako osoba neschopná natrvalo se zdržet nadměrného nebo jinak škodlivého užívání těchto látek, která si tím způsobuje vážnou poruchu zdraví nebo vážně narušuje společenské vztahy. Zákon také obsahoval zákaz požívat návykové látky při výkonu činnosti při níž by mohl být ohrožen život nebo zdraví jiné osoby nebo poškozen majetek nebo před vykonáváním takové činnosti. Pojem návyková látka se vztahoval i k dalším ustanovením trestního zákona. Zejména byl vykládán v kontextu s pojmem nepříčetnost nebo zmenšená příčetnost. Pachatelé trestných činů, kteří si způsobili stav zmenšené příčetnosti sami požitím návykové látky a to byť i z nedbalosti, nemohli být posuzováni podle ustanovení, které umožňovalo upuštění od potrestání. Změněno bylo také znění § 201 - „opilství“ - tak, že byla vytvořena nová skutková podstata trestného činu „ohrožení pod vlivem návykové látky“. Obdobně byly upraveny i předpisy týkající se bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. Porušením těchto předpisů mohlo dojít k naplnění znaků skutkové podstaty přestupku podle § 30 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích.
55
Policista měl oprávnění nařídit lékařské vyšetření včetně odběru krve a moči ke zjištění přítomnosti návykové látky v souvislosti se řešením přestupku podle zákona číslo 283/1991 Sb., o Policii České republiky. Na základě přistoupení naší republiky ke Konvenci o psychotropních látkách bylo upraveno i znění § 187 a § 188 trestního zákona. Byly nově koncipovány skutkové podstaty trestného činu „nedovolená výroba a držení omamných a psychotropních látek a jedů“. Tak mohlo dojít k postihu osob, které neoprávněně vyráběly, dovezly, vyvezly, provezly, nabízely, zprostředkovaly, prodaly nebo jinak jinému opatřily nebo přechovávaly omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed. Trestným činem se stala i výroba nebo opatření nebo přechovávání předmětu určeného k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky a to pro vlastní potřebu nebo pro jiného anebo přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku nebo jed. Trestným činem podle § 188a se stalo také „šíření toxikomanie“. Tím bylo reagováno na skutečnost, že užívání návykové látky nebylo v naší republice trestné a nebylo možné stíhat ani účastenství na tomto trestném činu. Nově bylo možné stíhat také praní špinavých peněz pocházejících z obchodu s omamnými a psychotropními látkami a to podle novelizovaného znění § 251 trestního zákona. Zákonem č. 167/1998 Sb., o návykových látkách byly přesně vymezeny pojmy „omamná a psychotropní látka“ a „prekursor“. 2.2.3
Současná právní úprava Současná česká právní úprava vychází z mezinárodní právní úpravy a respektuje
prameny mezinárodního práva veřejného z oblasti drogové problematiky. Podle článku 10 Ústavy České republiky jsou vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva. Problematiky držení a zneužívání drog se toto základní východisko dotýká v plné míře.
56
Zákonem číslo 112/1998 Sb. (nesprávně byl nazýván „drogový zákon“) byla s účinností od 1. ledna 1999 novelizována ustanovení trestního zákona týkající se drogové problematiky. Hlavním důvodem byla nutnost harmonizovat dosavadní právní úpravu s mezinárodními závazky, které Česká republika přijala. Z Jednotné úmluvy o omamných látkách z roku 1961 vyplynul pro Českou republiku závazek učinit opatření nutná k tomu, aby za trestný čin bylo považováno také samotné držení drogy. Výsledkem bylo ustanovení nové skutkové podstaty - § 187a odst. 1 trestního zákona – podle něhož je trestným činem neoprávněné přechovávání omamné nebo psychotropní látky nebo jedu v množství větším než malém. Byl také výrazně zpřísněn postih pachatelů drogových trestných činů. K tomu nás zavázala novelizace Úmluvy OSN proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami, která smluvním stranám uložila, aby za zvlášť závažný trestný čin byla považována účast pachatele v mezinárodně organizovaných zločineckých strukturách. Zásadním průlomem do stávající zákonné úpravy bylo ale umožnění postihu držení drog pro vlastní potřebu. Tato skutečnost vyvolala mnoho diskusí, většina z nich však probíhala bez hlubší znalosti odborné problematiky. Přitom se zcela opomíjel fakt, že Česká republika neplní své závazky vyplývající z mezinárodních dohod. V říjnu 1993 prohlásil expert OSN UNDCP na adresu naší republiky, že zákony neodpovídají požadavkům vyplývajícím z Úmluvy OSN proti drogám z roku 1988 týkajících se postupu pro přijímání opatření a možnosti obvinění osob. Výše uvedená Úmluva doporučovala postup, jak by mohly signatářské státy reagovat na držení drog uživatelem: •
pachatel
bude
vedle
trestního
stíhání
podstupovat
léčbu,
výchovu
a postpenitenciární péči, rehabilitaci případně resocializaci; •
léčbu, výchovu, rehabilitaci a resocializaci přijmout jako alternativu trestu;
•
léčbu, výchovu, postpenitenciární péči, rehabilitaci nebo resocializaci přijmout
místo stíhání nebo potrestání za trestný čin.
57
Obdobný postoj zaujala i Rada Evropy, když v Závěrečném prohlášení druhé Pan-evropské konference ministrů a vládních činitelů států Rady Evropy a představitelů Komise Evropského společenství o problémech nedovoleného držení drog, která se konala ve Štrasburku, vyslovila rozhodnou podporu tomu, aby státy nelegalizovaly konzumaci drog, samozřejmě při respektování základních lidských práv narkomanů a kladení důrazu na jejich léčbu a resocializaci. Česká republika ratifikovala uvedené Úmluvy OSN a byla tedy povinna upravit odpovídajícím způsobem svůj právní řád. Proto bylo již zmíněnou novelou trestního zákona – zákonem číslo 112/1998 Sb. stanoveno od 1. ledna 1999, že přechovávání omamné a psychotropní látky nebo jedu v množství větším než malém je trestné podle § 187a trestního zákona. Neoprávněné přechovávání omamné nebo psychotropní látky pro vlastní potřebu v malém množství je od stejného data přestupkem podle § 30 odst.1, písm. j) zákona číslo 200/1990 Sb., přestupkový zákon11 K tomu bylo nutné stanovit alespoň orientačně množství omamných a psychotropních látek pro rozlišení přestupku od trestného činu. To se ale obecně závazným právním předpisem nestalo. V důvodové zprávě bylo řečeno, že konkrétní stanovení množství “malého“ a “většího než malého“ si vytvoří praxe a pokud to bude nutné, bude provedena potřebná právní úprava. Protože ovšem nebylo možné zahajovat trestní stíhání bez jakéhokoli vodítka bylo zpočátku postupováno podle Závazného pokynu policejního prezidenta č. 39/1998, kde byly stanoveny orientační hodnoty pro potřeby Policie České republiky, později bylo odpovídající množství omamných a psychotropních látek stanoveno pro potřeby Policie České republiky v Závazném pokynu policejního prezidenta a ředitele úřadu vyšetřování pro Českou republiku č. 64/2001. K tomu zaujalo stanovisko i Nejvyšší státní zastupitelství a vydalo Pokyn obecné povahy č. 6/2000, jehož součástí byla tabulka stanovující množství drog odpovídající výše uvedeným pojmům. Praxe obou těchto orgánů činných v trestním řízení se sjednotila a došlo k dílčím úpravám.
11
Červený Z, Šlauf V.: Přestupkové právo, Praha, Linde a.s., 2006
58
Pro soudy přijatá úprava závazná není. Za množství „větší než malé“ je obecně považováno takové množství, které přesahuje jednu dávku drogy pro vlastní potřebu, je tedy schopné v daném případě u dané osoby ohrozit její zdraví nebo život. V soudní praxi lze rozlišit v současné době dva názory: •
stanoví se určitá obecně nebezpečná kvantitativní hranice, při jejímž překročení je ohroženo zdraví každého průměrného držitele drog12
•
rozhodné množství drogy se stanoví individuálně podle konkrétní osoby pachatele a okolností případu První z uvedených názorů se více přibližuje postupu aplikovanému v rámci
přípravného řízení policejními orgány a státním zastupitelstvím. Druhý názor preferuje individuální přístup v rámci vyhledávací zásady. Podle mého soudu lze považovat ve smyslu zásady zjišťování skutkového stavu věci tak, aby o něm nabylo pochyb (zásada materiální pravdy) postup podle názoru publikovaného v rozhodnutí č. 46/2000 Sb. rozh. tr. za akceptovatelný a zcela dostačující pro účely § 187a trestního zákona. 2.2.4
Související legislativa Trestní právo je odvětvím práva, které má subsidiární a akcesorickou povahu.
Jeho účelem je chránit společenské zájmy před nejzávažnějšími zásahy, když není dostačující aplikace jiných, mimotrestních, právních norem, přičemž se uplatňuje zásada „ultima ratio“. Skutkové podstaty drogových trestných činů zakotvené v trestním zákoníku na základě uvedené zásady postihuje jednání porušující povinnosti stanovené jinými právními předpisy, které nemají trestní povahu. Tato skutečnost vyplývá ze znění § 195 trestního zákona, který odkazuje na zvláštní právní předpisy a teprve ty stanoví, co se považuje za omamné a psychotropní látky a za jedy ve smyslu trestního zákona.
12
R č. 46/2000 Sb. rozh. tr.
59
V souvislosti s přijetím tzv. opiového zákona byly přijaty k zajištění jeho fungování prováděcí předpisy. Vyhláška č. 283/1953 Sb., kterou vydalo ministerstvo zdravotnictví stanovila pravidla výroby a nakládání s drogami. Obsahovala seznam drog a preparátů, které podléhaly státnímu dozoru a podmínky jejich skladování a značení a upravovala jejich povinnou registraci. Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu zmocnil vládu k vydání předpisu o jedech a látkách zdraví škodlivých. Vláda následně vydala vládní nařízení č. 56/1967 Sb., o jedech a jiných látkách škodlivých zdraví. Podrobnější úprava byla potom obsažena ve vyhlášce č. 57/1967 Sb. V příloze k této vyhlášce byl uveden seznam omamných látek. Následně byla tato problematika upravena vládním nařízením č. 192/1988 Sb., o jedech a některých jiných látkách škodlivých
zdraví.
Tento
právní
předpis
byl
nahrazen
vládním
nařízením
č. 114/1999 Sb., kterým bylo stanoveno, co je pro účely trestního zákona považováno za jedy, nakažlivé choroby a škůdce. Později bylo toto upraveno vládním nařízením č. 40/2002 Sb. a č. 444/2003 Sb. Jedy jsou chemické látky uvedené v příloze č. 1 tohoto nařízení a chemické přípravky obsahující nejméně 7 % takové látky, pokud nejde o léčiva. Náš právní řád až do devadesátých let 20. století neobsahoval žádné právní normy
upravující
legislativu
proti
nedovolenému
obchodu
s omamnými
a psychotropními látkami. Tím docházelo k porušování mezinárodních závazků a opakovaným kritickým hodnocením ze strany OSN. Nedostatek byl napraven přijetím zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, který upravuje zacházení s návykovými látkami, s přípravky obsahujícími návykové látky, s prekursory a pomocnými látkami a jejich vývoz, dovoz a tranzitní operace s nimi. Právě zde jsou definovány pojmy významné pro výklad a aplikaci podle trestního zákona. Tento zákon je pro problematiku nakládání s drogami, jako s látkami podléhajícími regulaci, v souvislosti s § 195 trestního zákona, zásadní. V příloze číslo 1–7 stanoví, které látky jsou považovány za látky omamné a psychotropní a v příloze číslo 9, které jsou považovány za prekursory. Pro praxi je problémem skutečnost, že pojmy definované v této právní normě a v trestním zákoníku
60
nejsou vždy vykládány stejně, zejména je problémem pojem „návyková látka“. Podle zákona o návykových látkách zahrnuje omamné a psychotropní látky, které jsou potom taxativně stanoveny v přílohách. Přílohy jsou často novelizovány, protože jsou průběžně doplňovány nové látky, které jsou regulovány. Tato úprava odpovídá i mezinárodním právním zvyklostem. Trestní zákon ve skutkových podstatách tzv. drogových trestných činů odkazuje právě na právní úpravu v této právní normě. Dále se zde upravuje postup při nakládání s látkami podléhajícími regulaci, který musí být dodržen, což je důležité při posuzování znaku protiprávnosti při stanovení trestní odpovědnosti. Součástí zákona jsou i administrativní sankce. Podle trestního zákona jsou postihována pouze nejzávažnější porušení zákona o návykových látkách, což je v souladu se subsidiárním charakterem trestně právní úpravy. Ustanovení upravující postup státních orgánů proti závislosti na omamných a psychotropních látkách upravoval zákon č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi. Dosud poslední právní úprava je provedena zákonem č. 379/2005 Sb., o ochraně před škodami způsobenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami. Tento právní předpis poprvé umožňuje vyšetření přítomnosti návykové látky, ošetření na protitoxikomanické stanici, upravuje preventivní činnost a poprvé upravuje organizaci a provádění protidrogové politiky. 2.2.5
Právní úprava od 1. 1. 2010 V lednu roku 2009 byla završena rekodifikace trestního zákona. Změna, která
nás nyní zajímá, se týká ustanovení o trestním postihu nedovoleného nakládání s drogami; konopné látky jsou odlišeny od ostatních drog a postih za nakládání s nimi je mírnější. Ustanovení nového trestního zákoníku upravují tuto problematiku v § 283 až § 287. Podrobněji je tato problematika rozebrána v následující kapitole.
61
3 Aplikace skutkových podstat drogových trestných činů V následujícím textu bude pozornost věnována znakům skutkových podstat tzv. drogových trestných činů podle § 187- § 188a trestního zákona a nejčastějším problémům při aplikaci těchto ustanovení. Dále bude pozornost věnována také trestným činům souvisejícím. V kapitole bude rozebrána zejména tato problematika:
3.1
Trestné činy na úseku drog Z pohledu závažnosti trestné činnosti patří tzv. drogové trestné činy mezi
nejnebezpečnější a to jak z pohledu dopadu jejich následků na společnost, tak i na koncové uživatele drog. Proto je činnost orgánů činných v trestním řízení náročná ve směru získávání poznatků, které jsou podkladem pro provedení aplikace práva. Rozsah dokazování je limitován tím, aby byla zabezpečena všechna zjištění důležitá pro rozhodnutí ve věci samé. „Rozsah dokazování je tedy možno vzhledem k okolnostem nutným pro rozhodnutí určit různým způsobem. Rozsah dokazování tedy závisí na tom, co pro které určité rozhodnutí musíme v určitém stadiu řízení znát.“ 13 V případě daných trestných činů je nezbytné, aby zjištěné údaje týkající se omamných a psychotropních látek byly co nejpřesnější. To klade na orgány činné v trestním řízení zvýšené nároky ve smyslu znalostí jak teoretických, tak praktických. Původní trestněprávní úprava drogové problematiky se stala vzhledem k hlubokým společenským změnám, které nastaly v devadesátých letech dvacátého století a k mezinárodním závazkům České republiky, nevyhovující. Vyvstala nutnost její novelizace. Lze se však přiklonit k názorům publikovaným v odborné literatuře řadou autorů zabývajících se dlouhodobě danou problematikou, že, bohužel, nebyla dostatečně provedena analýza stávajícího systému právní úpravy. To se projevilo v určité nejednotnosti a neurčitosti stanovení jednotlivých znaků skutkových podstat drogových trestných činů. To bylo prohloubeno po přijetí zákona č. 112/1998 Sb., tzv. drogového zákona, kterým byl novelizován trestní zákon. Od té doby bylo možné postihovat i držení drogy pro vlastní potřebu.
13
prof. JUDr. Dagmar Císařová: Novelizace a rekodifikace trestního řádu ČR, Trestní právo
4/2001
62
Přestože byly vyslovovány obavy, že se bude bezdůvodně kriminalizovat a perzekuovat ta část mládeže, která „kouří marihuanu“, tyto obavy se nepotvrdily. V souvislosti s nealkoholovou toxikomanií bude nejčastější trestní stíhání pro následující trestné činy: •
podle § 187 trestního zákona - nedovolená výroba a držení omamných a psychotropních látek a jedů;
•
podle § 187a trestního zákona - přechovávání omamných a psychotropních látek a jedů pro vlastní potřebu;
•
podle § 188 trestního zákona - nakládání s předměty určenými k nedovolené výrobě omamných a psychotropních látek a jedů;
•
podle § 188a trestního zákona - šíření toxikomanie;
•
podle § 189 trestního zákona - úmyslné šíření nakažlivé choroby;
•
podle § 190 trestního zákona - nedbalostní šíření nakažlivé choroby
•
podle § 201 trestního zákona - ohrožení pod vlivem návykové látky;
•
podle § 201a trestního zákona – opilství;
•
podle § 217 trestního zákona - ohrožování mravní výchovy mládeže. Tato práce je zaměřena na tzv. drogové trestné činy, které jsou v trestním zákoně
zařazeny do hlavy IV., mezi trestné činy obecně nebezpečné, kde tvoří samostatnou část. Objektem zde zařazených trestných činů je život nebo zdraví lidí nebo nebezpečí škody na majetku cizích osob. Objektem drogových trestných činů je zájem společnosti na
ochraně
ohrožení
života
a
zdraví
osob
vznikajícím
při
neodborném
a nekontrolovaném nakládání se zákonem stanovenými látkami nebo při jejich zneužívání. Domnívám se, že sem lze zahrnout i další zájmy jako např. ochrana před kriminalitou spojenou s drogami, organizovaným zločinem, narušením sociální struktury společnosti a praním špinavých peněz. Specifikem této hlavy je, že trestné činy sem zařazené patří, až na výjimky, mezi delikty ohrožovací, kdy není třeba, aby nastala porucha chráněného zájmu, ale stačí pouze jeho ohrožení, tj. vyvolání nebezpečí 63
jeho porušení. K prokázání postačuje prokázání tzv. ohrožovacího úmyslu14. Jestliže dojde k poruše chráněného zájmu, jedná se o kvalifikovanou skutkovou podstatu, neboť se tím zvýší stupeň společenské nebezpečnosti činu. Objektivní stránka těchto trestných činů spočívá v neodborném a nekontrolovatelném (neoprávněném, nepovoleném) nakládání s omamnými a psychotropními látkami. Jedná se o dva trestné činy obsahující čtyři skutkové podstaty. Znaky skutkových podstat trestných činů podle § 187, § 187a, § 188, a § 188a trestního zákona: Společným pojmem užívaným ve všech skutkových podstatách je pojem „návyková látka“. Je definován v § 89 odst. 10 trestního zákona jako alkohol, omamné látky, psychotropní látky a ostatní látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování. Znakem tedy není závislost nebo návyk. Pro trestně právní aplikaci je tedy vznik závislosti nepodstatný a není nutné jej prokazovat. Jestliže je však závislost prokázána, může tato skutečnost být posouzena jako přitěžující okolnost, neboť vzhledem k dalším okolnostem může být dovozováno, že se jedná o způsobení těžké újmy na zdraví ve smyslu § 89 odst. 7, písm. b), popř. ch) trestního zákona. Pro úplnost je třeba dodat, že uvedená charakteristika se liší od definice pojmu „návyková látka“ uvedené v zákoně č. 167/1998 Sb., o návykových látkách. Ten pod tímto pojmem rozumí látky taxativně uvedené v příloze číslo 1 – 7 k tomuto zákonu. Proto je třeba při právní kvalifikaci věnovat pozornost konkrétnímu vymezení látek uvedených jak ve zmíněném zákoně, tak ve vládním nařízení 114/1999 Sb., ve znění nařízení č. 40/2002 Sb.15. A nyní k jednotlivým skutkovým podstatám.
14 15
rozsudek okresního soudu v Olomouci ve věci nakladatelství Votobia R NS ČR 4 Tz 64/2003
64
Trestného činu podle § 187 trestního zákona se dopouští ten, kdo: neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku,prekursor nebo jed Neoprávněně - tento pojem, jak již víme vyjadřuje protiprávnost činu. Jedná se o znak subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu. K zákonnému nakládání s OPL, prekursory nebo jedy by podezřelý musel mít povolení podle zák.č. 167/1998 Sb. a podle vládního nařízení č. 40/2002 Sb.. Vyrobí
- tím se rozumí průmyslová výroba, ale i jiné vytvoření OPL, jedů nebo
prekursoru neoprávněnou osobou. Bude se jednat především o chemickou výrobu ze základních chemikálií, léčiv nebo přírodních surovin, ale i jakékoli jiné zhotovení nebo vytvoření omamné nebo psychotropní látky. Pěstování rostlin sem patří pouze v případě, kdy již samotná rostlina je zařazena mezi omamné a psychotropní látky, tj. dále OPL, (rostlina konopí, tj. podle čl. 1 písm. b) Jednotné úmluvy o omamných látkách z roku 1961 kvetoucí nebo plodonosný vrcholík; přičemž za rostlinu konopí jsou podle čl. 1 písm. c) úmluvy považovány všechny rostliny z čeledi Cannabis), potom se její pěstování považuje za opatření. Je ovšem nutné, aby bylo prokázáno, že se tak dělo pro jiného. Pěstování konopí setého samotné tedy není výrobou omamné a psychotropní látky ve smyslu § 187 odst. 1 trestního zákona 16. O výrobu by se jednalo jedině v případě, kdy by rostlina konopí byla sklizena a následně použita jako vstupní komponent pro následnou úpravu do konečného stavu způsobilého ke spotřebě – marihuana, hašiš – nebo k získání psychotropní látky THC. Jedná se tedy o jakýkoli proces mimo pěstování a produkce, který zahrnuje i čištění a přeměnu těchto látek v jiné drogy. Produkcí je podle čl. 1 písm. t) Úmluvy proces spočívající v získání opia, listů koka, konopí a konopné pryskyřice z rostlin, které tyto plody obsahují. Podle zmíněné Úmluvy, čl. 1 písm. i) se pěstováním rozumí pěstování opiového máku, keře koka a rostliny konopí. Zákaz pěstování rostliny konopí obsahující více než 0,3 % THC je stanoven v § 24 odst. 4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách.
16
R NS ČR 3 Tdo 687/2006 a 3 Tdo 52/2008
65
Doveze, vyveze, proveze – je tím míněn neoprávněný transport regulovaných látek mezi územím dvou států spojený s překročením státní hranice. Dovoz je dopravení látky na území ČR, vývoz je doprava z území ČR a průvoz je tranzit přes naše území na území třetího státu. Místem spáchání trestného činu je každé místo, kterým pachatel projede17. Nabízí - tj. pachatel projevuje ochotu poskytnout OPL jinému. Je to návrh, ať učiněný výslovně nebo mlčky, směřující k jiné osobě - nabídka k prodeji, dar, půjčka. Není rozhodující, zda návrh bude akceptován ani množství nabízené látky. Zprostředkuje – pachatel úmyslně zajistí kontakt mezi jednotlivými osobami, které nakládají neoprávněně s drogou, např. mezi výrobcem (vařičem) a kupujícím. Cílem je dodání nebo transfer drogy, přičemž pachatel sám ji neprodává ani nedodává. Jinak jinému opatří - tento pojem zahrnuje výše zmíněné vypěstování rostliny, výměnu OPL za jinou věc, její darování, ale i krádež nebo zpronevěru. Jednání vždy směřuje k tomu, aby se látka dostala do dispozice jiného subjektu. Není nutné, aby pachatel sám byl překupníkem drog. Prodá - prodávající odevzdal OPL kupujícímu za dohodnutou peněžní částku, která může být předána i s časovým zpožděním. Kupujícím nemusí být jen konečný spotřebitel, ale i dealer. Přechovává – může se jednat o jakýkoli způsob držby, pachatel nemusí mít drogu přímo u sebe, ale může ji mít uloženu na určitém místě nebo u jiné osoby. Pachatel musí mít ale možnost dispozice s danou látkou. Vždy se tak musí dít úmyslně pro jiného. Délka držení není stanovena, může se jednat o krátkou dobu, o několik hodin. Nestačí ale chvilkové držení, např. při balení drogy18. Omamná nebo psychotropní látka (OPL) nebo jed - látka uvedená v příloze 1 -7 zák. č. 167/1998 Sb. v posledním znění nebo v nařízení vlády č. 40/2002 Sb., přičemž její množství není rozhodující, postačí minimální. (podrobněji byl pojem rozebrán výše) Přípravek
obsahující omamnou nebo psychotropní látku - v tomto smyslu je jím
jakákoli látka nebo předmět obsahující OPL skrytě, např. lék (Alnagon, Paralen plus, ...) 17 18
R NS ČR Nd 41/2001 usnesení NS ČR 5 Tdo 115/2003
66
Prekursor - látka uvedená v příloze č.9 zákona č. 167/1998 Sb. v posledním znění, roztok nebo směs určená k výrobě drogy. V odstavcích 2, 3, 4 jsou uvedeny kvalifikované skutkové podstaty. Zavinění ve vztahu k okolnostem podmiňujícím užití vyšší trestní sazby postačuje z nedbalosti a to i z nedbalosti nevědomé. Znaky, které podstatně zvyšují stupeň společenské nebezpečnosti ve smyslu ustanovení § 88 trestního zákona jsou: Člen organizované skupiny - sdružení více osob, v němž je provedena dělba úkolů mezi jednotlivé členy a jehož činnost se vyznačuje v důsledku toho plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení činu a tím i jeho nebezpečnost pro společnost. Nemusí mít trvalý charakter, postačí i provedení jednoho útoku19. Zločinné spolčení je podle § 89 odst. 17 trestního zákona společenství více osob s vnitřní organizační strukturou, s rozdělením funkcí a dělbou činností, které je zaměřeno na soustavné páchání trestné činnosti. Větší rozsah - hlavními kriterii pro posouzení tohoto znaku bude např. počet ohrožených osob, kterým je droga podána, prodána.apod., nemusí dojít ke konzumaci, množství vyrobené OPL nebo jedu, přípravku obsahujícího OPL, prekursoru nebo jedu, kvalita a účinek látky. Nepůjde o stanovení konkrétního množství drog. Dále je třeba zohlednit způsob, jakým pachatel s látkou nakládal a dobu, po kterou tak činil, popř. jiné okolnosti. Pojem vyjadřuje kvantitativní a kvalitativní hledisko při nedovoleném přechovávání omamných a psychotropních látek a jedů a míru ohrožení života a zdraví uživatelů. Je zásadně nutné jasně prokázat množství a druh účinných látek a počet osob, jejichž potřeba mohla být uspokojena. Množství musí značně přesahovat jednotlivou denní spotřební dávku a zároveň musí být tak velké, že je způsobilé ohrozit zdraví nebo život většího počtu osob. Množství účinné látky je třeba vždy odborně zjišťovat. Významné je také finanční vyjádření hodnoty prodávané nebo držené látky a její kvalita a způsob provedení činu a doba, po kterou pachatel drogu prodával20.
19 20
R č. 45/1986 rozh.tr. Nález ÚS 108/2002,R NS T do 620/2003
67
Prospěch velkého rozsahu - nejméně pět miliónů korun podle § 89 odst. 11 trestního zákona Těžká újma na zdraví - je vysvětlena v § 89 odst. 7 trestního zákona. Jedná se o vážnou poruchu zdraví nebo vážné onemocnění uvedené pod písm. a) až ch) tohoto ustanovení. V případě těžké újmy na zdraví způsobené více osobám se musí jednat nejméně o tři osoby. Osoba mladší osmnácti, resp. patnácti let – je osoba, která ještě nedosáhla dne svých osmnáctých, resp. patnáctých narozenin. Při rozhodování se musí pečlivě zhodnotit všechny okolnosti případu, zejména znaky objektivní stránky skutkové podstaty. Znak jednání je naplněn prodejem, předáním nebo jiným opatřením drogy pro jiného okamžikem, kdy se dostane droga do moci uživatele. Následek postačí ohrožovací, trestný čin je dokonán již vyrobením, dovezením, pokud se tak stalo neoprávněně. Pokud se jedná o aplikaci odstavce 4 písm. a) trestního zákona musí se jednat o jiný zvlášť závažný následek, který je potom okolností podmiňující vyšší trestní sazbu; jedná se o případ těžšího následku, v tomto případě je takovým následkem smrt osoby. Mezi jednáním a následkem musí být prokázána příčinná souvislost, na kterou se musí vztahovat zavinění a to alespoň v hrubých rysech. Jednání pachatele vždy ale musí být skutečností, bez které by následek nenastal buď vůbec nebo by sice nastal, ale jinak. V tomto směru není rozhodující, že k nastalému následku vedla ještě další okolnost, pokud bylo jednání pachatele ve vztahu ke způsobenému následku dostatečně významnou příčinou. V souvislosti s výše uvedeným je zajímavé posuzování míry odpovědnosti dealera za smrt uživatele drogy. Odpovědnost dealera je odvislá od prokázání toho, že ve vztahu k následku (resp. k těžšímu následku) i k příčinné souvislosti jednal zaviněně podle § 4 a § 5 trestního zákona. Postačuje jednání spáchané opomenutím konání, k němuž byl pachatel podle okolností a svých poměrů povinen ve smyslu ustanovení § 89 odst. 2 trestního zákona v případě porušení obecné povinnosti vyplývající z ustanovení § 415 občanského zákoníku, podle něhož je každý povinen počínat si tak, 68
aby nedocházelo ke škodám na zdraví21. Podrobně se problematikou zabýval například Šámal. Závěrem uvádím k této problematice jen několik aktuálních poznámek. V praxi se objevují v poslední době případy intoxikací způsobených některými druhy hub nebo rostlin z čeledi lilkovitých. Vždy je nutné zkoumat, zda účinné látky v nich obsažené jsou uvedeny v příloze zákona č. 167/1998 Sb. nebo ve vládním nařízení č. 114/1999 Sb. Pokud tam uvedeny nejsou, není nakládání s nimi trestné ve smyslu § 187 trestního zákona, přestože jejich požití může mít za následek smrt. Otázka, zda lze pěstování rostliny konopí (cannabis) považovat za výrobu, byla opakovaně řešena právní teorií. Podle rozhodnutí č. 18/2007 Sb. rozh. tr. by o výrobu mohlo jít jedině v případě, kdy rostlina konopí byla sklizena a následně by došlo k jejímu neoprávněnému zpracování v procesu, v němž by jako vstupní komponent byla dále upravována buď do stavu způsobilého ke spotřebě (marihuana) nebo k získání psychotropní látky THC. V případě, kdy k výrobě nedojde, přestože jednání pachatele k tomu směřovalo, lze jednání kvalifikovat jako přípravu podle § 7 odst. 1 trestního zákona nebo pokus podle § 8 odst. 1 trestního zákona trestného činu podle § 187 trestního zákona. Vypěstování rostliny konopí neoprávněně pro jiného lze posoudit jako opatření omamné látky jinému podle § 187 trestního zákona, protože sama rostlina konopí je omamnou látkou uvedenou v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb., o omamných látkách. Přestupkem, který koresponduje s § 187 trestního zákona je přestupek podle § 30 odst.1, písm.f) přestupkového zákona. Trestného činu podle § 187a trestního zákona se dopustí ten, kdo: bez povolení přechovává omamnou nebo psychotropní látku nebo jed v množství větším než malém Tato skutková podstata byla do trestního zákona zavedena v r. 1998 již v předchozím textu zmíněným zákonem č. 112/1998 Sb. Postihuje přechovávání OPL pro vlastní potřebu.
21
R č. 625/2008rozh.tr.
69
Nevztahuje se na přechovávání přípravku obsahujícího OPL a prekursoru a přechovávání OPL pro jiného, protože tato jednání jsou postižitelná podle již rozebraného § 187 trestního zákona. Pojmy, které jsou v tomto ustanovení použity, byly již vysvětleny v komentáři k § 187. Proto se zaměříme pouze na jeden, množství větší než malé Účelem není postihovat držení jedné běžné látky drogy konzumentem pro sebe. Takové jednání by naplňovalo znaky skutkové podstaty přestupku podle § 30 odst.1, písm. j) přestupkového zákona. Trestní zákon nestanoví přesné množství drogy, které lze pokládat za osobní spotřebu. Obecně se za takové množství považuje takové, které přesahuje jednu dávku drogy pro vlastní potřebu a které je schopné u dané osoby ohrozit její zdraví nebo život. Rozhodné je množství účinné látky. Držení jedné dávky konzumentem se považuje za tzv. spotřební držbu ne za přechovávání. Praxe soudů není sjednocena v tom směru, zda se bere do úvahy běžná dávka pro průměrného konzumenta nebo zda se bude zvažovat rozhodné množství drogy individuálně podle konkrétní osoby a okolností případu. K tomu se vyslovuje22 např. Jelínek. Praxe se postupně sjednocuje judikaturou23. Policejní orgány se při posuzování tohoto problému řídí interní směrnicí, tj. Závazným pokynem policejního prezidenta č. 86/2006 a státní zastupitelství obdobně používají vlastní interní směrnici, tj. Pokyn obecné povahy NSZ č. 2/2006. Současný stav nelze podle mého názoru považovat za optimální, protože nezaručuje realizaci funkce právní jistoty. Jedná se o hranici stanovující rozdíl mezi trestným činem a přestupkem, která by měla být stanovena přesně přímo v zákoně. Řešením by mohl být obdobný způsob, jako je tomu u stanovení výše škody. Přesné vymezení tohoto množství by k fungování funkce právní jistoty jistě přispělo lépe. Jednáním podle § 187a trestního zákona bude také neoprávněné vypěstování rostliny konopí pro vlastní potřebu v množství větším než malém, protože samotná rostlina konopí (cannabis) je omamnou látkou podle přílohy č. 3 zákona č. 167/1998 Sb., o omamných a psychotropních látkách. 22
Jiří Jelínek a kol.: Trestní právo hmotné, Zvláštní část, 3. přepracované a aktualizované vydání, Praha 2008, str. 575 23 Usnesení NS ČR Rt 60/2001
70
Větší rozsah přechovávání - stanoví se podle různých kriterií, např. druh zneužívané drogy, závislost konzumenta, množství drogy aj.. Nelze ale v žádném případě používat kriteria jako při aplikaci v případě pojmu „větší rozsah“ u majetkových trestných činů ani finanční hodnotu drogy, protože nevyjadřují nebezpečí drogy. Množství drogy je takové, které je způsobilé ohrozit život nebo zdraví více osob, tj. nejméně tří a významně přesahuje denní dávku běžně potřebnou pro závislou osobu. Rozhodné bude druh zneužívané omamné a psychotropní látky, množství účinné látky, stupeň závislosti konzumenta. Vyjadřuje se zde značně vysoký stupeň nebezpečnosti pro společnost. Ve vztahu ke kvalifikované skutkové podstatě podle odst. 2 postačí zavinění z nedbalosti.Zajímavé je v souvislosti s aplikací pojmu přechovávání, zda z ustanovení § 187a vyplývá, že je zde postihováno jen přechovávání pro vlastní potřebu a za účelem konzumace (tzv. spotřební držba). V právní teorii se autoři za pomoci systematického výkladu přiklánějí k závěru, že tomu tak je – např. Jelínek, Růžička24. Dovolím si s tímto názorem polemizovat. Domnívám se, že je výkladem dovozováno, co ve skutkové podstatě stanoveno není – to se týká motivu držby, tj. že se jedná o spotřební držbu, což je další neurčitý pojem. Motiv pachatele může být přece zcela jiný než vlastní konzumace pachatelem. V tomto směru se přikláním k publikovanému názoru Šmerdy25 . Znění ustanovení § 187a je od svého zařazení do trestního zákona velmi diskutováno. Je skutečností, že povinnost sankcionovat držení drogy pro sebe vyplývá pro Českou republiku z mezinárodních závazků. Povinnosti bylo přijetím uvedeného ustanovení učiněno za dost, ale dá říci, že došlo zároveň k jejímu zpochybnění. Toto se týká pojmu „větší než malé množství“, který byl podrobněji rozebrán výše. Chtěla bych ale v této souvislosti zmínit ještě další, trochu opomíjené, souvislosti. Jedná se o to, že není trestné přechovávání přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku nebo prekursoru pro vlastní potřebu a to v jakémkoli množství. To se týká i přípravků, které podléhají nejpřísnější regulaci.
24 25
R NS ČR 4 Tz 142/2000 nebo 3Tz 56/2001 Bulletin NPC, mimořádné číslo 2006, str. 91
71
Přestupkem je potom držení drogy pro vlastní potřebu v množství „malém“, tedy nedosahujícím výše uvedených hodnot, podle § 30 odst.1, písm. .j) přestupkového zákona. Z toho vyplývá, že přechovávání jakékoli návykové nebo omamné nebo psychotropní látky v jakémkoli množství pro svoji potřebu je nezákonné. Další čin, zařazený mezi tzv. drogové trestné činy je upraven v § 188 trestního zákona. Dopouští se ho ten, kdo: vyrobí, sobě nebo jinému opatří anebo přechovává předmět určený k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku nebo jedu. Ustanovení je subsidiární ve vztahu k § 187, je vlastně přípravou k němu. Jestliže se pachateli prokáže, že si takový předmět opatřil proto, že má úmysl vyrábět drogu, je jeho jednání posuzováno podle § 7 trestního zákona jako příprava k trestnému činu podle § 18726. Novým pojmem, který jsme si doposud nevysvětlili je pojem: Předmět určený k nedovolené výrobě - může jím být zásadně cokoli, co lze k výrobě drogy či jedu použít. Bude se jednat především o přístroje, zařízení nebo jejich součásti, zejména destilační jednotky, musí však být určeny k výrobě. Vždy se musí jednat o klíčový komponent pro výrobu. Patří sem také suroviny a pomocné látky, zařadíme sem i vypěstování rostlin, které samy o sobě drogou nejsou, pro účely výroby OPL nebo jedu. Větší rozsah - znamená výlučně stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost, musí podstatně zvyšovat nebezpečnost činu pro společnost. To lze dovodit z charakteru předmětu a jeho kvality, zda je zařízení kompletní nebo jde pouze o jeho část, pravidelnost nebo nahodilost jednání nebo z druhu a kvality drogy k jejíž výrobě byl předmět určen. Nelze použít charakteristiku tohoto pojmu tak, jak byla uvedena v předchozím textu v souvislosti s vysvětlením pojmů k § 187 trestního zákona a § 187a trestního zákona.
26
R č. 19/2004 Sb. rozh. tr.
72
Posledním trestním činem, kterým se budeme podrobněji zabývat, je trestný čin uvedený v § 188a trestního zákona - šíření toxikomanie. Tohoto činu se dopouští ten, kdo: svádí jiného ke zneužívání jiné návykové látky než alkoholu nebo ho v tom podporuje anebo ho ke zneužívání takové látky jinak podněcuje nebo šíří. Jedná se o skutkovou podstatu zavedenou do trestního zákona v roce 1990. Důvodem pro její zavedení byla skutečnost, že nebylo možné stíhat účastenství podle § 10 trestního zákona (organizování, návod, pomoc) na požívání návykových látek, protože samotné požívání není trestné. Ve vztahu k § 187 se jedná o trestný čin subsidiární. Skutek, který by vykazoval znaky trestného činu podle § 187 i podle § 188a, bude posouzen jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 18727. Jedná se o trestný čin ohrožovací. K naplnění znaků skutkové podstaty tedy není nutné, aby osoby, na které pachatel působí, byly jeho jednáním skutečně ovlivněny. Svádí a podporuje - jde o jednání podobné návodu, ale vždy se jedná o přímé pachatelství ve smyslu § 188a trestního zákona. Formy jednání mohou být různé přemlouvání, předvedení i schvalování zneužívání drog - pokud vyvolá u jiné osoby rozhodnutí o zneužívání drog. Podněcování nebo šíření - se může dít tiskem nebo jinými sdělovacími prostředky včetně internetu, popř. i ústním propagováním. Je to jednání, kterým pachatel zamýšlí vzbudit u jiné osoby rozhodnutí nebo náladu, která vede ke zneužívání drog. Podněcování nemusí být zaměřeno na konkrétní osobu. Jedná s o ohrožovací trestný čin, který je dokonán již samotným jednáním pachatele, tj. sváděním, podporováním, podněcováním, šířením, nemusí dojít k ovlivnění osob, vůči kterým jednání pachatele směřovalo. Toto ustanovení zdánlivě stojí v opozici ke znění článku 17 Listiny základních práv a svobod, která zajišťuje právo na informace. „Stát musí zaručit svou činností pluralitu názorů ve sdělovacích prostředcích a možnost využití těchto práv každému,
27
R č. 681/2004 Sb. rozh. tr.
73
kdo se chce veřejného života účastnit, a to bez rozdílů uvedených v článku 3 Listiny, ale s ohledem na limity, které jsou zejména obsaženy v odst. 4 tohoto článku.“28 Mezi zde taxativně stanovené limity patří i ochrana veřejného zdraví a mravnosti. Do této kategorie lze zařadit bez pochyby i problematiku zneužívání drog. Pokud není, podle mého názoru, zákaz šíření toxikomanie v rozporu s ochranou politických práv zajištěných Listinou základních práv a svobod. Zmíněné právo lze podle uvedeného ustanovení omezit pouze zákonem. Tato podmínka je také splněna. Problémem při aplikaci ustanovení § 188a při respektovaní výše uvedených podmínek může však být neurčitost použitých formulací, tj. “jinak podněcuje nebo šíří“. Pojem není jasně definován, v konkrétním případě může být vzbuzena pochybnost při interpretaci ve vztahu k zásadě „nullum crimen sine lege“. Novou možnost pro šíření toxikomanie přináší internet. Jsou zde bez omezení nabízeny a prodávány omamné a psychotropní látky různého druhu, zveřejňovány návody na jejich výrobu a pěstování. Takové jednání by mohlo naplňovat podle okolností znaky účastenství ve formě návodu na trestném činu podle § 187 trestního zákona.
3.2
Způsobilost být pachatelem drogových trestných činů Zvláště u těchto trestných činů je třeba brát v úvahu, zda pachatel měl v době
činu dostatek schopnosti jednat svobodně nebo zda byl v tomto směru omezen, tedy zda byl příčetný nebo nepříčetný. Pojem nepříčetnost je stanovena v trestním zákoně v § 12 takto: Kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho nebezpečnost pro společnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný. Jedná se tedy o důležitou okolnost, která trestní odpovědnost vylučuje. Pachatel je považován za nepříčetného, pokud chybí byť i jen jedna ze schopností.
28
Pavlíček a kol.:Ústava a ústavní řád České republiky, 2. díl Práva a svobody, C.H.Beck, 2. doplněné vydání 2003, str. 178
74
Nepostačuje však samotná duševní porucha, vždy se musí jednat o duševní poruchu spojenou s nedostatkem rozpoznávací nebo ovládací schopnosti. Vždy se zjišťuje příčetnost ve vztahu k určitému činu. U pachatele trestného činu, který požívá po delší dobu omamné nebo psychotropní látky se může jednat o chorobnou závislost na těchto látkách a to může mít vliv i na jeho ovládací či rozpoznávací schopnost v době činu. V trestním právu je třeba brát v úvahu jak úplný nedostatek schopnosti jednat svobodně, tak i případy, kdy pachatel měl možnosti svobodného jednání omezené. Potom hovoříme o zmenšené (snížené) příčetnosti. Příčetnost bývá označována jako „schopnost, způsobilost k vině“ nebo jako „podmínka viny“. Příčetnost ovšem v žádném případě nelze zaměňovat s otázkou viny, protože příčetnost je předpokladem viny. V zákonech se užívá různých vymezení důvodů, které příčetnost vylučují, hovoříme o tzv. kritériích nepříčetnosti. Ta jsou dvojího druhu: 1.
biologická (lékařská) - sem patří: •
duševní choroba
•
duševní porucha
•
bezvědomí, porucha vědomí
•
duševní slabost (slabomyslnost), porucha duševního vývoje
Pro účely problematiky, kterou se zde zabýváme budou z biologických kritérií využitelná zejména tato: a) duševní porucha - způsobená požitím drog b) porucha vědomí - opět v důsledku požití drog Současní specialisté na soudní psychiatrii řadí mezi duševní poruchy tzv. návykové poruchy, které jsou vyvolané právě užíváním psychoaktivních látek a mohou být dlouhodobé i krátkodobé (tj. porucha vědomí).
75
2.
psychologická (juristická) - sem patří: •
kritérium volní – tj. schopnost ovládat své jednání, nedostatek této schopnosti stačí k vyloučení příčetnosti (narkoman má neodolatelné nutkání opatřit si drogu jakýmkoli způsobem;
•
kritérium rozumu tj. znalost protiprávnosti, trestnosti činu, není nutná přesná znalost stupně společenské nebezpečnosti.
Zpravidla bývají obě tato kriteria spojena, vyžaduje se přítomnost jak vůle, tak rozumu a to alternativně. Pro správné vymezení důvodů nepříčetnosti se zkoumají kritéria biologická i psychologická.Tomu odpovídá i současná právní úprava v našem trestním zákoně. Intenzita a povaha duševní poruchy se určuje podle kritéria psychologického pachatel nemohl pro duševní poruchu rozpoznat nebezpečnost činu pro společnost nebo ovládat své jednání a to v době jednání. Toto kritérium je nutné vždy posuzovat ve vztahu ke konkrétnímu trestnému činu. Například narkoman bude schopen ovládat své jednání v jiných případech, než je opatřování si drogy a jeho schopnost rozpoznávací nemusí být dotčena vůbec. Vždy se ale musí prokázat, že ztráta schopnosti ovládací nebo rozpoznávací je důsledkem duševní poruchy. Otázku nepříčetnosti posuzují orgány činné v trestním řízení. Protože se ale jedná o odbornou otázku, kterou tyto orgány nemohou posuzovat samy, vyžaduje se zpravidla znalecký posudek znalce z oboru psychiatrie. Takový důkaz je hodnocen podle zásady volného hodnocení důkazů stejně tak, jako jiné důkazy. Jak se postupuje v případě, kdy se zjistí, že posuzovaná osoba byla v době spáchání činu nepříčetná? Možností je podle okolností činu několik: •
může být uloženo ochranné opatření, zejména ochranné léčení;
•
pokud je nepříčetná osoba zneužita vědomě jiným ke spáchání trestného činu, jedná se o nepřímé pachatelství;
76
•
návod nebo pomoc nepříčetné osobě ke spáchání činu jinak trestného, jestliže návodce nebo pomocník o nepříčetnosti nevěděl, je možné posuzovat jako přípravu k trestnému činu;
•
nadržování činu jinak trestnému spáchanému nepříčetnou osobou, jestliže nadržující o její nepříčetnosti neví, je pokusem trestného činu nadržování. Obdobně je možné postupovat u trestných činů nepřekažení a neoznámení trestného činu;
•
pachatel, který spáchat trestný čin v nepříčetnosti a disponuje s výtěžkem tohoto trestného činu v době, kdy již nepříčetný není, může být trestně stíhán pro trestný čin zatajení věci. V souvislosti s výše uvedenou problematikou je nutné se zmínit o skupině
pachatelů, které lze nazvat „závislým distributorem drog“. Jedná se o osoby závislé na drogách, které, byť v omezeném množství, s drogami i obchodují a tím získávají prostředky na opatřování si drog pro vlastní potřebu. Domnívám se, že lze postupovat při posuzování jejich jednání obdobně podle výše uvedených úvah. Náš trestní zákon zná také pojem zmenšená příčetnost. Pro posuzování zmenšené příčetnosti se použijí obdobná kritéria jako pro nepříčetnost. Odlišnost spočívá jen v jejich menší intenzitě. V tomto případě však není osoba zbavena schopnosti rozpoznávací nebo ovládací zcela, ale jsou (jedna nebo obě) podstatně zeslabeny. Mezi duševní poruchy nejčastěji vyvolávající stav zmenšené příčetnosti patří stav způsobený intoxikací v důsledku požití omamné a psychotropní látky jen pokud si jej jednající osoba sama nezavinila. V případě prokázané zmenšené příčetnosti může soud upustit od potrestání a náhradou za to uložit ochranné léčení podle § 72 odst. 2, písm. b) trestního zákona. Stavy navozené jinými návykovými látkami než je alkohol - tzv. nealkoholické toxikomanie - se posuzují podle výše uvedených kritérií. Zejména abstinenční syndrom u narkomana může být doprovázen duševní poruchou vylučující schopnost ovládat své jednání. Stav drogového opojení je posuzován jako duševní porucha, která vylučuje příčetnost.
77
Nezřízené intoxikace způsobené zneužíváním omamných a psychotropních látek jsou významným kriminogenním faktorem. Jejich správné posouzení a postih je velice složitou záležitostí. Český trestní zákon vychází z předpokladu, že zaviněná intoxikace jinak vylučující trestní odpovědnost, se postihuje jako zvláštní trestný čin, pokud pachatel vykonal ve stavu intoxikace čin, který má jinak znaky činu trestného. Jedná se o případy, kdy se pachatel zaviněně uvede do stavu intoxikace, ačkoliv je si vědom (nebo má a může si být vědom), že je možnost, že poruší zájmy chráněné trestním zákonem. Obdobně se může jednat o situaci, kdy pachatel se do stavu intoxikace záměrně uvede, aby v něm trestný čin spáchal (dávka drogy „na kuráž“). Zde je zastáván názor, že pachatel je plně trestně odpovědný. Trestní zákon na takové činy pamatuje ustanovením § 201a trestního zákona nazvaným poněkud nepřesně „opilství“, protože postihuje i činy spáchané v nepříčetnosti způsobené požitím omamné nebo psychotropní látky. Předpokladem pro použití tohoto ustanovení trestního zákona je, že pachatel se zaviněně přivedl do stavu nepříčetnosti a v něm spáchal trestný čin. U zmenšené příčetnosti nelze zmíněný postup použít. Jednání v nepříčetnosti musí vykazovat všechny znaky skutkové podstaty trestného činu mimo těch, které nelze u nepříčetnosti nalézt. Jedná se zejména o tyto případy: •
úmyslná i nedbalostní intoxikace způsobující nepříčetnost a následné spáchání trestného činu (§ 201a odst.1);
•
úmyslná intoxikace, tj. úmyslné uvedení se do stavu nepříčetnosti a spáchání zamýšleného trestného činu - jedná se o příslušný úmyslný trestný čin (§ 201a odst.2);
•
nedbalostní intoxikace, tj. uvedení se do stavu nepříčetnosti z nedbalosti a tím způsobené naplnění znaků skutkové podstaty nedbalostního trestného činu jedná se o příslušný nedbalostní trestný čin (§ 201a odst.2).
78
Ve všech případech zahrnuje zavinění pachatele jak přivedení se do stavu nepříčetnosti, tak spáchání trestného činu v tomto stavu. Postačuje zavinění z nedbalosti. Jestliže stav nepříčetnosti nemohl jednající předvídat, není za čin odpovědný, protože nejednal zaviněně. V souvislosti se zneužíváním drog je nutné v trestním právu zvažovat možnost omezení svobodného rozhodování právě pod vlivem drog. Jestliže se prokáže, že pachatel trestného činu nejednal z tohoto pohledu svobodně, ale naopak, jeho svobodná vůle byla omezena, jedná se o naplnění podmínek jeho postihu podle § 201a trestního zákona.
3.3
Nová právní úprava a aplikace Rekodifikace trestního práva závažným způsobem změnila dosavadní způsob
právní úpravy drogových trestných činů. Nová právní úprava nelegálního nakládání s konopnými látkami je, přestože nadále zůstává v platnosti strategie tzv. nulové tolerance, průlomem v dosavadním bezvýjimečném prohibičním přístupu k držení drog pro vlastní potřebu a jejich konzumaci. Změna, která je podle mého názoru podstatná, se týká ustanovení o trestním postihu nedovoleného nakládání s drogami. Konopné látky jsou odlišeny od ostatních drog a postih za nakládání s nimi je mírnější, jedná se o privilegovanou skutkovou podstatu. Znění trestního zákoníku upravuje tuto problematiku následujícím způsobem: Přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu je upraveno v § 284, dopouští se jej ten, kdo 1.
neoprávněně pro vlastní potřebu přechovává v množství větším než malém omamnou látku konopí a pryskyřici z konopí nebo psychotropní látku obsahující jakýkoli tetrahydrokanabinol, izomer nebo jeho stereochemickou variantu (THC);
2.
neoprávněně pro vlastní potřebu přechovává jinou omamnou nebo psychotropní látku než uvedenou v odstavci 1 nebo jed v množství větším než malém.
Další trestný čin Nedovolené pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle § 285 spáchá ten, kdo: 79
1.
neoprávněně pro vlastní potřebu pěstuje v množství větším než malém rostlinu konopí;
2.
neoprávněně pro vlastní potřebu pěstuje v množství větším než malém houbu nebo jinou rostlinu než uvedenou v odstavci 1 obsahující omamnou nebo psychotropní látku. V obou případech je nakládání s konopnými drogami uvedené v prvním odstavci
privilegovanou skutkovou podstatou. V prvním případě se jedná o držení drog pro vlastní potřebu (dosud § 187a TZ) a ve druhém případě se jedná o zcela novou skutkovou podstatu. V důvodové zprávě se uvádí, že bylo tímto realizováno praxí požadované rozdělení omamných a psychotropních látek na „měkké“ a „tvrdé“. Konopné látkykanabionidy jsou podle vládního usnesení č. 88/2003 zařazeny do první nejlehčí skupiny, zatímco ostatní látky byly zařazeny do skupiny druhé. Obdobně při respektování výše uvedené diferenciace byla zavedena nová privilegovaná skutková podstata trestného činu nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku, která postihuje pěstování drog za účelem samozásobitelství. Jedná se o změkčení trestního postihu samozásobitelů psychotropních rostlin a hub. Smyslem této nové úpravy má být zachování trestnosti držení a pěstování konopí pro vlastní potřebu a vyřazení „neproblémových“ konzumentů konopných drog, dalších rostlinných drog a hub z účasti na trhu s nebezpečnějšími drogami typu heroinu, kokainu apod.. Pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku (např. kokový keř) pro účely další distribuce má být nadále postihováno jako výroba drogy a to podle skutkové podstaty pro nedovolenou výrobu a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy uvedené v § 285. Tolik důvodová zpráva. Nová právní úprava, která dekriminalizuje pěstování konopí pro vlastní potřebu, nereflektuje na některé podstatné okolnosti, které mohou mít v současnosti těžko odhadnutelné dopady při realizaci trestního postihu za výše uvedené trestné činy v budoucnu.
80
Naopak se zákonodárci zjevně přiklonili k názoru prosazovanému některými experty, že samotné pěstování a konzumace marihuany nepředstavuje žádné zlo a opačný přístup by znamenal kriminalizaci více než poloviny dnešní mládeže. Domnívám se, že je třeba se zabývat tím, že: •
podle posledních průzkumů celá třetina české populace (u mládeže se jedná o vyšší podíl) užila marihuanu alespoň jedenkrát. Jestliže podstatná část mládeže nemá vnitřní zábrany jednat v tomto směru nezákonně, lze z toho usuzovat, že zákon je špatný? Posláním zákona by mělo být jasné definování pravidel chování bez ohledu na počet obyvatel, kteří jej případně porušují (dekriminalizujeme ze stejného důvodu dodržování pravidel silničního provozu?). Jinak se jedná o rezignaci společnosti na řešení problému a o pouhé vylepšování
statistik.
Důsledkem
je
prohlubování
úpadku
právního
vědomí.Rozdělení omamných a psychotropních látek na „měkké“ a „tvrdé“. Rostliny konopí pěstované běžným způsobem mají obsah THC kolem 2 %. V současné době není ovšem problém vypěstovat rostliny konopí ze semen pocházejících nejčastěji z Holandska hydroponicky a potom je obsah THC kolem 20 %. Otázkou je, zda se dá hovořit o tzv. „měkké“ droze. •
Dojde k oslabení pozice orgánů činných v trestním řízení vůči dealerům. Obdobně jako v současné době dealer tvrdí, že u sebe má pouze drogu pro vlastní potřebu a složitě mu musí být prokazován opak, může každý pěstitel tvrdit, že rostliny má pouze pro svou vlastní potřebu. Pokud nebude prokázána účelovost jeho tvrzení, bude nutné použít zásadu in dubio pro réo a podstatně se tím ztíží stíhání pachatelů trestného činu podle skutkové podstaty pro nedovolenou výrobu a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy uvedené v § 281. Obtížnost a náročnost prokazování opaku může v praxi vést ke zneužívání této zásady. Tím je také zpochybněn v důvodové zprávě deklarovaný smysl nové právní úpravy - vyřazení „neproblémových“ konzumentů konopných drog, dalších rostlinných drog a hub z účasti na trhu.
81
•
Výše uvedená právní úprava se nezabývá způsobem řešení velmi pravděpodobné situace, kdy pachatel rostliny dostatečně nezabezpečí před jinými osobami a dojde k ohrožení osob neznalých účinků (i takoví lidé ještě existují) nebo malých dětí.
•
Dalším problémem je obsah THC a způsob jeho zjišťování pěstitelem. Zákaz pěstování konopí s obsahem THC vyšším než 0,3 % vyplývá z mezinárodních dohod,kterými je ČR vázána. Podle zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, se konopí s uvedeným vyšším obsahem THC nesmí pěstovat vůbec, a tzv. technické konopí se smí pěstovat za podmínek stanovených tímto právním předpisem na ohlášení. Bude náš pěstitel konopí svou činnost také ohlašovat?
•
Problematická i nadále zůstává formulace „množství větší než malé“. V zákoně opět stanoveno není. Vláda se rozhodla tento problém řešit vládním nařízením. O trestný čin se nejedná pokud bude pěstitel pěstovat jednu až tři rostliny konopí. Hodnota THC není vůbec zmiňována a tedy ani zohledněna. Nová skutková podstata je tedy opět odkazující a to dokonce na podzákonnou právní normu, kterou lze změnit bez souhlasu Parlamentu ČR a lze tedy velmi podstatným způsobem ovlivňovat trestnost jednání uvedeného v trestním zákoně aniž by o tom musel zákonodárce rozhodovat, dokonce o tom nemusí být ani informován.
•
Podle Rámcového rozhodnutí Rady EU 2004/757/SVV ze dne 25. října 2004, kterým se stanoví minimální ustanovení týkající se znaků skutkových podstat trestných činů a sankcí v oblasti nedovoleného obchodu s drogami, čl. 2 odst. 1 písm. b) je pěstování rostlin Cannabis trestným činem souvisejícím s nedovoleným obchodem s drogami a prekursory. Členské státy mají povinnost přijmout nezbytná opatření, aby takové jednání, je-li protiprávní (tj. nemá oporu v zákoně), bylo trestné. Dále čl. 4 odst. 1 cit. RR stanoví, že každý členský stát přijme opatření nezbytná k zajištění toho, aby za trestné činy uvedené v čl. 2 bylo možné uložit účinné, přiměřené a odrazující tresty, přičemž se na tyto trestné činy mají vztahovat tresty odnětí svobody v horní hranici trestní sazby nejméně 1 až 3 roky. Podle nové privilegované právní úpravy činí trest odnětí svobody “až šest měsíců“. Jedná se tedy o porušení mezinárodních závazků, kterými je Česká republika vázána a které působí erga omnes. 82
Vedle výše uvedených ustanovení nového trestního zákoníku přinese změnu do posuzování trestných činů spojených se zneužíváním drog také nová právní úprava týkající se omylu v trestním právu. Lze říci, že podle v současnosti převládajícího názoru byly případy omylu posuzovány podle zásad platných pro zavinění. V souvislosti s touto otázkou existuje řada nejasností, protože současný trestní zákon tuto otázku neřešil, vše bylo ponecháno na právní teorii a na judikatuře. Například se uvedenou otázkou zabýval Nejvyšší soud ve svém usnesení 3 Tz 120/2000. Byl přijat závěr, že omyl (v tomto případě negativní právní omyl) spočívající v neznalosti zákona pachatele neomlouvá. Soud se vyslovil tak, že na trestní odpovědnost pachatele trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 a § 187a trestního zákona nemá vliv, že nevěděl, že do České republiky dovezl návykovou látku, k jejímuž dovozu je podle zákona č. 167/1998 Sb. ve vztahu k ustanovení § 195 trestního zákona nutné zvláštní povolení. Nová právní úprava v tomto směru akceptovala požadavky evropského práva (zejména Corpus Juris). Problematika byla upravena v § 18 a v § 19 nového trestního zákoníku. Ve shodě se současnými trendy nauky o omylu činí nová právní úprava rozdíl mezi omylem o právně rozhodných skutečnostech, tj. omylem skutkovým a omylem o obsahu právní normy, tj. omylem právním. Pro posuzování drogových trestných činů je významné, že bude nutné zkoumat případnou nesprávnou představu pachatele o skutečnostech, které podmiňují vznik jeho trestní odpovědnosti. Jeho neznalost v tomto směru může mít vliv na posouzení trestní odpovědnosti a to zejména u zavinění úmyslného, kdy je vyžadováno vědomí pachatele o rozhodných skutečnostech. Přijatá právní úprava omylu je významná i z toho důvodu, že nový trestní zákoník se přiklonil k formálnímu pojetí trestného činu a nebude proto možné využívat při posuzování drogových trestných činů korektiv pomocí materiální stránky, tj. zvážení stupně společenské nebezpečnosti
83
3.4
Doping Doping je slovo pocházející z jazyka jihoafrického černošského kmene
a znamená povzbuzující prostředek. V současné době je tento pojem definován jako přítomnost
zakázaných
látek,
které
náležejí
k
vybraným
skupinám
farmakologických prostředků v tělních tekutinách nebo tkáních sportovce, anebo použití zakázaných metod (např. krevní doping ). Na rozdíl od užívání drog se doping nepoužívá k dosažení úniku od reality, ale pro zlepšení tělesné nebo duševní kondice. Před rokem 1989 se zneužívání anabolických látek týkalo vrcholového sportu. Vzhledem k omezenému přístupu k informacím nebylo možné tehdejší situaci analyzovat. Celou řadu afér spojených s dopingem si vybavíme i s poslední doby. Zejména anabolika nejsou užívána jen vrcholovými sportovci, ale jsou předmětem zájmu rekreačních sportovců ve fitnescentrech. Důvodem je snaha o rychlé vylepšení svého vzhledu, protože fyzický vzhled je dnes považován za prioritní, tělo je považováno za symbol úspěchu. Sportovci nejsou v současnosti jediní, kdo takové prostředky používají. I výkon některých zaměstnání spojených se zvýšenou duševní nebo tělesnou námahou může být důvodem pro použití dopingu (řidiči, manažeři, apod.). Prezentované hodnoty přejímá pod vlivem převládajícího společenského klimatu rychle mládež. Mladí lidé, kteří navštěvují fitcentra se identifikuje se svými vzory z řad sportovců, touží po obdivu svých vrstevníků. Podpůrné prostředky jsou navíc snadno dostupné a o jejich negativních vlivech není příliš mnoho informací a navíc jsou bagatelizovány. Zdravotní důsledky se projevují až po delším čase, zpočátku nejsou patrné. Provedenými výzkumy, jejichž závěry byly zveřejněny je doloženo, že narůstá počet dospívajících, kteří užili nebo užívají anabolika. Byla také prokázána souvislost s užíváním návykových látek, zejména s kokainem a marihuanou. Společná konzumace v kombinaci je považována za, z hlediska uživatele, žádanou, protože se lépe projeví účinky drog. Zkoumá se, zda je možné prokázat vznik závislosti v souvislosti se zneužíváním anabolických steroidů nebo jejich vliv na kriminální jednání.
84
V poslední době se používání dopingových látek neomezuje jen na lidi, ale je podáván i zvířatům za účelem dosažení lepších sportovních výkonů - koňské dostihy. Jako doping nemusí být používány pouze farmakologické látky, ale mohou být užívány i prostředky mechanické (speciální výstroj), psychologické (např. hypnóza), výživové (speciální nápoje a strava). Dopingem se zabýval Mezinárodní olympijský výbor již v roce 1938. Používání dopingu bylo již ve čtyřicátých letech dvacátého století prohlášeno za neslučitelné se zásadami sportovního zápolení. První právní úprava byla přijata v roce 1967 Radou Evropy. V návaznosti na doručení uvedená v tomto dokumentu reagovaly na problém dopingu členské země a také Mezinárodní olympijský výbor. V roce 1968 byla přijata Mezinárodní olympijská charta proti dopingu ve sportu. Ta stanovila i seznam zakázaných dopingových prostředků. V roce 1988 byla přijata Antidopingová konvence Rady Evropy, která mimo jiné stanovila i pravidla kontroly dopingu. Dělení dopingových látek Mezi vybrané farmakologické prostředky, které patří mezi zakázané dopingové látky patří: 1.
stimulační látky - jsou to látky s povzbuzujícími účinky. Působí na centrální nervový systém, zužují cévy a zvyšují krevní tlak. Reakční doba organismu se zrychluje, omezuje se únava. Mezi stimulační látky patří amfetamin, kofein (od 12 ug/ml), efedrin, kokain, strychnin aj. .Bývají často součástí léků proti zánětům dýchacích cest, proto je nutné vědět, že při častém užívání lze získat závislost;
2.
narkotická analgetika - jsou látky s tlumivými účinky. Používají se k tišení bolesti, mají vliv na emoční schopnosti člověka. Při jejich používání se zkresluje vnímání bolesti a při sportu může dojít k závažným zraněním. Patří sem morfin, kodein, heroin, methadon. Při častějším užívání mohou způsobit depresi, ospalost, nevolnost, zpomalení dýchání, zácpu. Závislost vzniká rychle;
85
3.
anabolika - dělí se na základě seznamu schváleného Světovou antidopingovou agenturou na dvě skupiny: androgenní anabolické steroidy kam patří látky příbuzné mužskému pohlavnímu hormonu testosteronu Bývají zneužívány u sportů kde je zájem zvětšovat svalovou hmotu a sílu sportovce (vzpěrači, vrhači apod.). Mají vliv i na růst kostí u nedospělých jedinců. Vyvolávají změny nálad,zvyšují agresivitu. Mají velmi závažné vedlejší účinky, protože vyvolávají poruchy funkcí jater a ledvin, podporují nádorová onemocnění, mění strukturu kůže. U mužů se snižuje produkce spermatu vyskytuje se impotence, je zde nebezpečí rakoviny prostaty, mohou nastat tzv. feminizační příznaky ( měkčí svalová tkáň, zvětšení prsních žláz apod.). U žen naopak vyvolávají poruchy menstruačního cyklu vedoucí až k neplodnosti, zvyšuje se ochlupení, hrubne hlas, postava získává maskulinní znaky. Do této skupiny patří i růstový hormon EPO, který zvyšuje produkci červených krvinek a tím zajišťuje lepší okysličení svalu. Jeho užívání zvyšuje krevní tlak a může vést k infarktu. Dále sem patří nandrolon, , trenbolon, stanozolon, testosteron a příbuzné látky a další. Mezi anabolika řadíme i tzv. jiné anabolické látky , které mají podobné účinky přestože nejsou standardními anabolickými steroidy. Patří sem převážně antiastmatika vyvinutá k léčbě bronchitidy, rozedmy plic a astmatu. Jako vedlejší účinky se mohou objevovat pocity úzkosti, arytmie, svalové křeče, neklid. Nejznámějšími jsou clenbuterol, fenoterol, salbutamol, terbutallin aj.
4.
diuretika - jsou látky zvyšující tvorbu a vylučování moči. Používají se k rychlému snížení tělesné hmotnosti. Náhlá ztráta tekutin může vyvolat pocity slabosti, poruchy zažívacího traktu, pokles krevního tlaku, svalové křeče, bolesti hlavy, neklid a úzkost. Po delším užívání dochází k vyplavování minerálních látek a to může být příčinou poruch funkcí jater, ledvin a oběhového systému vedoucích až ke smrti. Patří sem furosemid, amilorid, mersalyl aj. Diuretika jsou používána i k rychlému snižování koncentrace dopingových látek v organismu.
5.
peptidové a glykoproteinové hormony, analoga - jsou látky tvořené řetězcem aminokyselin. V organismu jsou nositeli informací, které upravují biochemické děje. Řadíme sem hormony jako inzulín a hormony hypofýzy a déle látky sloužící ke komunikaci mezi buňkami v imunitním a nervovém systému.
86
Používají se ke zvyšování přirozené produkce endogenních steroidů a to se projevuje růstem svalové hmoty, zlepšeným přenosem kyslíku do buněk a podporou imunitního systému. Vedlejší účinky jsou závažné, protože v organismu vzniká hormonální nerovnováha a ta se projevuje zvětšováním orgánů a poruchami ledvin, jater, selháním srdce nebo neplodností. Mezi dopingové látky podléhající určitým omezením patří: 1.
cannabinoidy - předmětem zájmu je THC a patří sem marihuana a hašiš . Používají se k ovlivnění předstartovních stresových stavů.
2.
lokální anestetika - mají obdobné účinky jako narkotická analgetika. Aplikují se injekčně přímo do bolestivého místa na těle. Zabraňuje přenosu bolestivého vzruchu z místa zranění do mozku. Nesmí se aplikovat intravenózně.
3.
glukokortikosteroidy - mají silný protizánětlivý účinek. Ovlivňují v organismu výměnu látkovou, zvyšují hladinu cukru v krvi. Mají analgetické účinky. Používají se při léčbě alergií. Mohou být aplikovány pouze injekčně nebo inhalací. Jejich použití sportovcem musí být předem hlášeno. Při dlouhodobém užívání mají mnoho vedlejších účinků jako je zvýšení krevního tlaku, cukrovka, žaludeční vředy, snížení imunity, otoky, poruchy růstu.Patří sem např. dexamethazon, prednison,hydrokortizon.
4.
beta - blokátory - ovlivňují kardiovaskulární systém a centrální nervovou soustavu. Jsou používány při sportovních výkonech vyžadujících přesnost nebo proti nervozitě, třesu apod. před podáním sportovního výkonu. Jejich zneužití se projevuje poklesem krevního tlaku, únavou, respiračními obtížemi apod.. Patří sem např. atenolol, exprenolol,satolol. Sportovec může tyto látky užívat při nemoci, ale nesmí začít trénovat nebo
nastoupit závod, dokud látka není vyloučena z těla. Zakázáno je dále také užití dalších dopingových metod – krevní doping, farmakologické, chemické a fyzikální manipulace.
87
3.4.1
Právní úprava dopingu V celosvětovém sportu je problém dopingu svěřen Světové antidopingové
agentuře (WADA), která úzce spolupracuje s Mezinárodním olympijským výborem (IOC), mezinárodními sportovními organizacemi a národními orgány. WADA vydala také základní dokument - Světový antidopingový kodex a vydává každoročně také seznam zakázaných látek a metod dopingu platný na příslušný kalendářní rok. Česká republika převzala do svého právního řádu v roce 1993 Československou chartu proti dopingu původně přijatou v roce 1991 Českou a Slovenskou Federativní Republikou. Na jejím základě byl přijat celostátní antidopingový program. Orgánem, který má na starosti řídit činnost v této oblasti je Antidopingový výbor České republiky. Pravidlo zákazu dopingu se vztahuje na sportovce registrované ve sportovní organizaci. Forma postihu za provinění v oblasti dopingu je různá. Nepostupuje se však podle trestního ani přestupkového zákona, ale jedná se o postih disciplinární. Sportovec je odpovědný vždy sám, nezkoumá se zda jednal úmyslně nebo z nedbalosti. Nejčastěji se využívá zákaz závodní činnosti, jehož délka je odvislá na tom, o jakou dopingovou látku se jedná a kolikrát se sportovec provinil. Česká republika nemá žádný zvláštní systém právních norem upravujících dopingovou problematiku. Pro postih skutků týkajících se oblasti dopingu je možné využít pouze výše uvedenou úpravu nebo ustanovení trestního zákoníku. Úprava v trestním zákoně: V § 218a se stanoví, že trestného činu podávání anabolických látek mládeži se dopouští ten, kdo opakovaně nebo ve větší míře podává osobě mladší 18ti let anabolika nebo jiné prostředky s anabolickým účinkem k jinému než léčebnému účelu. Co lze považovat anabolickou látku lze na základě § 218b trestního zákona určit podle Nařízení vlády České republiky č. 72/1997 Sb. Za anabolika se považují látky taxativně uvedené v příloze nařízení.
88
Ze znění výše uvedeného ustanovení vyplývá, že chráněna má být především mládež, což je v souladu se zněním čl. 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, kde se zaručuje zvláštní ochrana dětí a mladistvých. Jedná se o ohrožovací delikt, kde objektem je zájem na zdravém tělesném a duševním vývoji dětí a mládeže. Podáváním se rozumí jakýkoli způsob poskytnutí anabolických látek nebo jiných prostředků s anabolickým účinkem osobě mladší osmnácti let k jinému než léčebnému účelu. Takovou osobou je fyzická osoba až do dne ve kterém dovrší osmnácti let. Postačí podání takové látky pouze jedné osobě. Pojem „podání“ v sobě zahrnuje prodej, darování, směnu. Opakovaně znamená, že k podání anabolik muselo dojít alespoň podruhé. Ve větší míře je znak, který vyžaduje individuální posouzení, přihlížet se bude k věku osoby, které byla anabolika podána, druh a množství anabolické látky nebo prostředku, dávkování látky aj. Problematické je ale prokazování všech znaků skutkové podstaty tohoto trestného činu a získání kvalitního důkazního materiálu. Po celou dobu, kdy byla tato skutková podstata upravena v trestním zákoně, nebyla podle ní trestně stíhána žádná osoba. Tuto skutečnost lze považovat přinejmenším za zvláštní. Po rekodifikaci bude problematika dopingu upravena v § 288 - výroba a jiné nakládání s látkami s hormonálním účinkem. Trestného činu se dopustí ten, kdo neoprávněně ve větším množství vyrobí, přechovává, doveze, vyveze, proveze, nabízí, prodá, jinému poskytne nebo podá látku s anabolickým nebo jiným hormonálním účinkem za jiným než léčebným účelem, nebo kdo vůči jinému použije metodu spočívající ve zvyšování přenosu kyslíku v lidském organismu nebo jinou metodu s dopingovým účinkem za jiným než léčebným účelem, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok. Podle důvodové zprávy se navrhuje nová úprava v návaznosti na mezinárodní antidopingovou úmluvu a v souladu s § 3 zákona č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu. K podstatné změně dochází nejen v tom, že nadále bude postihováno neoprávněné nakládání i s látkami s hormonálním účinkem. Podstatnější je, že nebude postihováno nakládání s předmětnými látkami jen ve vztahu k osobám mladším osmnácti let, ale bez ohledu na věk.
89
Znění nové úpravy v podstatě kopíruje znění ustanovení,které upravuje nakládání s drogami, včetně tolik diskutovaného pojmu „větší množství“. Lze se domnívat, vzhledem k dosavadní praxi, že určení spotřební dávky průměrného konzumenta bude ještě komplikovanější než je tomu u drog. Výše uvedená nová právní úprava nepostihuje nakládání s přípravkem obsahujícím látku s hormonálním účinkem ani nakládání s předmětem určeným k výrobě látek s anabolickým nebo jiným hormonálním účinkem. Problematika dopingu je u nás zatím opomíjena. O problému se začíná hovořit na přechodnou dobu vždy v souvislosti s medializací prohřešků známých sportovců. Koncepční řešení zatím chybí. 3.4.2
Koňský doping V posledních letech se problematika dopingu týká velmi úzce i dostihového
sportu a to i v České republice. Z důvodu ochrany sportu vznikly antidopingové výbory, jejichž
komisaři
provádí
antidopingové kontroly a vyžadují
tvrdé postihy.
Antidopingové kontroly sportovních koní vycházejí ze Všeobecných speciálních a veterinárních pravidel Mezinárodní jezdecké federace (FEI) a ze zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání. Zakázané látky jsou uvedeny v seznamu vydávaném Mezinárodní federací dostihových autorit (IFHA). Zvláštností je, že se nejedná o seznam specifických léků, ale o charakteristiku tělesných systémů a pochodů, které mohou být ovlivněny jednotlivými složkami léčiva či léku. Stanovena je vždy hraniční hodnota léku nebo léčiva, která je ještě považována za přirozenou. Kontroly se mohou týkat všech koní startujících na závodech na území České republiky. Postih užívání dopingu u koní je založen na koncepci, že kůň má podávat přirozený výkon za použití vlastních sil, protože užití léčiva nebo léku by mohlo způsobit nespravedlivou výhodu a dále zabránit tomu, aby nezpůsobilost koně závodit byla potlačena podáním léku tlumícího bolest z poranění nebo příznaky nemoci. Zakázané jsou látky působící na nervový a dýchací systém, na zažívací, močový a rozmnožovací systém, na svalový a kosterní systém a na imunitu. Zákaz se dále týká látek působících jako buněčné jedy a látky protiinfekční, protiparazitické protizánětlivé,
90
protibolestivé a protihorečnaté. Tyto látky nesmí být zjištěny u koně po ukončení soutěže, lze je však používat ve veterinární praxi pro terapii. Povolena jsou naopak antibiotika, a antiparazitiva, u nichž jsou stanoveny pouze některé konkrétní výjimky. Pro stanovení případné trestní odpovědnosti pokud by došlo k uhynutí koně v důsledku požití dopingových látek nebo i v případě mimo trestního postihu je klíčovou otázka:“Kdo je odpovědný za to, že kůň požil zakázané látky?“ Podle Všeobecných pravidel České jezdecké federace je odpovědnou osobou obvykle soutěžící, který jezdí nebo řídí koně na závodech, ale majitel a další podpůrný personál včetně podkoních a veterinářů mohou být považováni za další odpovědné osoby, jsou-li prezentováni na závodech nebo udělali závazné prohlášení o příslušném koni. V České republice byly již zaznamenány pozitivní antidopingové kontroly a následná disciplinární řízení. Trestněprávní postih nebyl zaznamenán. Proto lze pouze uvažovat o možném využití stávající právní úpravy v trestním zákoně. V úvahu připadá samozřejmě využití ustanovení § 203 trestního zákona – Týrání zvířat.
3.5
Zneužívání léčiv Základní právní úprava je obsažena v zákoně č. 167/1998 Sb., o návykových
látkách, v zákoně č. 378/2007 Sb., o léčivech a samozřejmě v trestním zákoně. Pro nelegální výrobu pervitinu jsou zneužívána léčiva obsahující pseudoefedrin. Jedná se zejména o léky Modafen, NurofenStopGrip, PanadolPlusGrip a Paralen plus. Z údajů České lékárnické komory vyplývá, že v roce 2000 se prodalo 0,5 miliónu ks balení výše uvedených léků, za šest měsíců v roce 2008 to bylo 3,7 miliónů ks balení. V České republice je 2 500 lékáren, přičemž ¼ všech prodaných balení realizovalo 14 lékáren. Nutně musí vzniknout důvodné podezření, že se jedná o prodej pro nelegální výrobu drog. Tomuto způsobu opatřování si zdrojů pro nelegální výrobu pervitinu by mělo zabránit opatření podle zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech, kdy budou léky obsahující pseudoefedrin nadále vydávány pouze s omezením.
91
Pseudoefedrin lze podle čl. 2 Nařízení EU a Rady ES č. 273/200429, v souvislosti s § 188 trestního zákona považovat za předmět určený k výrobě omamné nebo psychotropní látky. Podle znění ustanovení § 83 zákona o léčivech při výdeji více než 30 tablet musí vznikat podezření a lékárník je povinen zjišťovat důvod výdeje a pokud není přesvědčivý, má povinnost lék nevydat, jinak se jedná o neoprávněný výdej. Zajímavá je otázka možnosti posouzení jednání lékárníka jako účastenství podle § 10 k § 187 trestního zákona, pokud léky obsahující pseudoefedrin budou považovány za prekursor. Tímto tématem a dalšími souvisejícími otázkami bych se chtěla podrobněji zabývat v poslední kapitole této práce.
3.6
Nakládání se zajištěnými látkami a jejich likvidace Obecně závazným právním předpisem, který upravuje nakládání a likvidaci drog
je zák.č.167/1998 Sb. o návykových látkách. Návykové látky, přípravky a prekursory musí být skladovány v uzamčených místnostech, jejichž stěny, stropy a podlahy jsou z materiálu znesnadňujícího proniknutí ke skladovaným látkám nebo v nepřenosných uzamykatelných schránkách z kovu. Klíče od takových místností mohou být vydány jen určeným osobám a musí být uloženy od ostatních klíčů odděleně. Skladované látky, přípravky a prekursory musí být pod nepřetržitou fyzickou ostrahou a musí být chráněny vhodnými technickými prostředky. Přeprava těchto látek musí být prováděna pouze v uzamykatelných kovových kontejnerech nebo ve speciálně konstruovaných zavazadlech. Dopravce musí zajistit nepřetržitou ostrahu. Při dopravě musí být tyto zásilky označeny tak, aby bylo možné zjistit o jakou látku se jedná, ale musí být zvolen takový způsob, který nepovolané osoby nerozluští. Při nedodržení stanovených podmínek odpovídá za případnou škodu ten, kdo přepravu nařídil. Likvidace léčiv a jiných omamných a psychotropních látek a prekursorů může být provedena pouze právnickou nebo fyzickou osobou, která k tomu má zvláštní oprávnění. Seznam oprávněných osob vede ministerstvo zdravotnictví a zveřejňuje jej ve svém věstníku. O zneškodněných látkách
se
vede
evidence,
která
podléhá
kontrole.Nakládání
s
omamnými
a psychotropními látkami a prekursory zajištěnými policejními orgány upravuje závazná vnitřní směrnice. 29
www.eur-lex.europa.eu
92
4
Související trestněprávní instituty Tato část se bude zabývat širší právní úpravou institutů souvisejících
s tzv. drogovými trestnými činy a jejich postihem včetně mezinárodní justiční spolupráce v trestních věcech. Bude se jednat zejména o úpravy provedené v trestním řádu týkající se zatýkacího rozkazu; možnosti dané zákonem č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže apod.. Mimo jiné se bude tato část týkat těchto oblastí:
4.1
Základní východiska Z dosavadních zkušeností je zřejmé, že jednostranný přístup, ať již represivní
nebo liberální,nevede k úspěšnému vyřešení problému zneužívání omamných a psychotropních látek. Represe vede ke kriminalizaci celých komunit a ztěžuje návrat jejich jednotlivých členů do společnosti. Liberální
přístup
umožňuje
nekontrolovatelné
šíření
omamných
a psychotropních látek a způsobuje nárůst kriminality s tím spojené a je zdrojem nelegálních finančních zisků. Proto se protidrogová opatření států přiklánějí v poslední době k aboličnímu přístupu v kombinaci s donucovacími prvky - odvykací léčba je alternativou k uložení trestu. Přes rozdílné přístupy k řešení sledují protidrogová opatření všech států stejné cíle: •
snížení dostupnosti drog;
•
efektivní spolupráce orgánů činných v trestním řízení při boji s kriminalitou související s výrobou a distribucí drog a legalizací zisků z této činnosti;
•
zvyšování významu prevence drogových závislostí;
•
dostupnost léčby a sociální rehabilitace drogově závislých osob;
•
ochrana občanů před drogovou kriminalitou.
93
K naplnění těchto cílů nelze dospět bez vzájemné koordinace činnosti orgánů činných v trestním řízení jednotlivých států. Mezi státy Evropské unie se prohlubuje spolupráce v rámci třetího pilíře, který zahrnuje spolupráci ve vnitřních věcech a justici. Postupně dochází k přijímání hmotně-právní úpravy ve věcech týkajících se nejnebezpečnějších forem kriminality, mezi které patří i pašování drog. Spolupráce se týká především trestně-procesních institutů jako je pomoc v trestním řízení, výkon rozhodnutí a evropský zatýkací rozkaz. Sbližování právních předpisů členských států v rámci třetího pilíře se děje především formou rámcových rozhodnutí. Ta jsou závazná pro státy co do výsledku, kterého má být dosaženo, volba způsobů a prostředků je ponechána na rozhodnutí vnitrostátních orgánů. Lze tak reagovat na konkrétní situaci podle konkrétních potře každého státu a tomu přizpůsobit volbu prostředků. Integrační proces se zaměřuje zejména do oblastí harmonizace norem trestního práva hmotného, vzájemného uznávání rozhodnutí jednotlivých členských států, společného postupu policejních a justičních orgánů v trestních věcech jako je Europol nebo Eurojust.
4.2
Evropská spolupráce v trestních věcech Eurojust - je koordinačním orgánem, který pomáhá členským státům se
závažnými mezinárodními zločiny, mezi které patří mimo jiné obchod s drogami a praní špinavých peněz. Byl založen Rozhodnutím Rady Evropské unie 2002/187/SVV z února 2002 o vytvoření Evropské jednotky soudní spolupráce za účelem posílení boje proti závažné trestné činnosti. Základy pro jeho činnost byly dány již v roce 1999 na jednání Evropské rady v Tampere z iniciativy Belgie, Německa, Francie, Portugalska a Švédska. Složení Eurojustu je následující: •
národní členové – státní zástupce nebo soudce nebo policejní důstojník;
•
Kolegium – je vrcholným orgánem Eurojustu složeným ze všech národních členů;
•
administrativní část – je tvořena zaměstnanci Eurojustu, člení se na jednotlivá oddělení;
94
•
Společný kontrolní orgán – kontroluje nakládání s osobními údaji. Je tvořen soudci jmenovanými jednotlivými členskými státy;
•
národní korespondent – stojí mimo vnitřní soustavu, měl by se zabývat specifickými oblastmi trestné činnosti. Jedná se o první pokus o zřízení stálého centralizovaného orgánu pro koordinaci
mezinárodní justiční spolupráce v trestních věcech za účasti více států. Praxe potvrzuje nutnost dalšího rozšíření dosavadní spolupráce při odhalování přeshraniční kriminality organizovaných skupin působících ve více členských státech Evropské unie. V oblasti týkající se drogové kriminality se jedná zejména o koordinaci při povolení sledování zásilky omamných a psychotropních látek. Činnost je však limitována zachováním neporušitelnosti státní suverenity jednotlivých spolupracujících států. Tak je tomu i přes to, že se pravomoci Eurojustu postupně posilují. Česká republika patří mezi ty státy, které mají vnitrostátní právní úpravu nastavenou legislativně tak, že zřejmě zatím nebude možné rozšířené pravomoci využívat.Pravomoci Eurojustu včetně postavení národního člena a jeho vztahů k národním justičním a policejním orgánům nejsou upraveny v našem právním řádu dostatečným způsobem. Dílčí úpravy jsou pouze v trestním řádu v § 378a ve vztahu k Schengenskému informačnímu systému a v § 411 odst. 13 ve vztahu k evropskému zatýkacímu rozkazu. Přes uvedené problémy je Eurojust mezinárodně respektovanou institucí, který je využíván soudci a státními zástupci nejen pro urychlení a usnadnění spolupráce se zahraničními partnery při řešení konkrétních případů v rámci trestního řízení30, tak i jako nástroj prevence. Eurojust spolupracuje úzce s dalšími orgány a institucemi v rámci Evropské unie. Prioritní je spolupráce s Europolem, dále s Evropskou justiční sítí a s Evropským úřadem proti podvodům (OLAF). Europol je nadnárodní instituce, která pracuje s informacemi z probíhajících policejních šetření. Do tzv. analysis work files (SWFs) jsou soustředěny operativní informace o určitých formách trestné činnosti, které zasílají členské státy a které jsou 30
evropský zatýkací rozkaz, konfiskační příkaz
95
zpracovávány, vyhodnocovány a analyzovány. Výsledky jsou poskytovány zpětně členským státům. Byl zřízen Úmluvou Evropské unie o zřízení Evropského policejního úřadu založené na článku K 3 Smlouvy z roku 1995, která byla vyhlášena pod číslem 72/2005 Sb.m.s. Každý členský stát povinně zřizuje vlastní jednotku, která plní úkoly styčného orgánu mezi národními orgány a Europolem. Je příslušný pro nejzávažnější formy trestné činnosti jako je organizovaná trestná činnost, nedovolený obchod s drogami, trestná činnost související s praním peněz, apod. Podřazení jednotlivých forem kriminality pod definované kategorie závisí na posouzení vnitrostátních orgánů podle vnitrostátních právních předpisů. Projevem podpory užší spolupráce mezi Europolem a Eurojustem je Prohlášení Rady EU ze dne 22. května 2008 o podpoře posílení vzájemné spolupráce v oblasti výměny informací. Evropská justiční síť vznikla tzv. Společnou akcí 98/428/JVV z června 1998 přijatou Radou EU na základě článku K3 Smlouvy o Evropské unii o vytvoření Evropské justiční sítě. Jedná se o síť pro společné vyšetřovací týmy a pro stíhání válečných zločinů. Je privilegovaným partnerem Eurojustu, má s ním i společný rozpočet. Nemá právní subjektivitu. Jejím účelem je napomáhat zlepšení mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních, zejména v boji proti závažné trestné činnosti, kam patří organizovaná kriminalita a obchodování s drogami. OLAF je orgánem prvního pilíře Evropské unie k provádění administrativního vyšetřování finančních nesrovnalostí. Mezi Eurojustem a OLAFem bylo uzavřeno v roce 2003 Memorandum o výměně informací a o případech, které se dotýkají zájmů druhé strany. Společné vyšetřovací týmy byly vytvořeny pro potírání nejzávažnějších forem kriminality mezi které patří i obchodování s drogami. Právní zakotvení bylo provedeno Rámcovým rozhodnutím Rady 2002/465/SVV o společných vyšetřovacích týmech. Evropská síť pro justiční vzdělání vznikla z iniciativy Francie. Jejím účelem by mělo být posílení justiční spolupráce v trestních věcech mezi justičními úředníky členských států. Tohoto cíle by mělo být dosaženo tím že se bude prohlubovat znalost soudních systémů členských států pomocí specializovaných výukových programů zaměřených na vzdělávání soudců a státních zástupců. Programy by měly být realizovány školami rezortu justice. 96
V České republice je takovou vzdělávací institucí Justiční akademie. Její směřování v poslední době však negarantuje, že by byla schopna zajistit plnění takových požadavků. Výměna specialistů na mezinárodní právní pomoc ve věcech trestních byla umožněna Společnou akcí v roce 1996 96/277/SVV. Jedná se o dvoustrannou nebo vícestrannou spolupráci s účelem zpružnění spolupráce zprostředkováním informací o právních řádech a soustavách justičních orgánů členských států.
4.3
Související instituty trestního řádu Základem justiční spolupráce v trestních věcech v rámci Evropské unie je
vzájemné uznávání rozhodnutí v trestních věcech upravené Programem opatření pro uplatňování zásady vzájemného uznávání rozhodnutí ve věcech trestních 2001/C 12/02. Na jeho základě jsou pravomocná rozhodnutí soudů ve věci samé vydané v jednom členském státě uznávána v jiném členském státě, přičemž je podle zásady ne bis in idem zakázáno dvojí stíhání pro stejnou věc. Pro oblast drogové kriminality má velký význam přijetí Rámcového rozhodnutí Rady o výkonu příkazů k zajištění majetku nebo důkazních prostředků v Evropské unii 2003/577/SVV z července 2003. Jedná se o zavedení tzv. evropského zajišťovacího příkazu jako nového institutu, který umožní, že rozhodnutí o zajištění majetku nebo důkazních prostředků vydané v jednom členské státě je platné i v jiných členských státech. Do trestního řádu bylo RR implementováno zákonem č. 253/2006 Sb. Zajišťovaný majetek musí souviset s trestnou činností pachatele, je tedy nástrojem nebo prostředkem ke spáchání trestného činu, výnosem z trestného činu nebo ekvivalentem takového výnosu. Zahrnuje peněžní prostředky, cenné papíry, věci movité i nemovité, jiné majetkové hodnoty, které pachatel získal trestným činem nebo jako odměnu za něj, jakož i hodnotu odpovídající, byť jen z části takovému výnosu, anebo věci, které byly užity ke spáchání trestného činu nebo které byly k tomu určeny. Problematika je upravena v § 56a a § 73a trestního zákona a v ustanovení § 460a – 460n trestního řádu.
97
Pojem „výnos“ není upraven žádným trestním předpisem, proto se vychází z ustáleného výkladu. Zahrnuje věci nebo jiné majetkové hodnoty, které byly získány trestným činem i věci a majetkové hodnoty, které byly, byť jen z části, nabyty za takové věci nebo majetkové hodnoty anebo za věci nebo majetkové hodnoty tvořící odměnu za trestný čin. Vedle ustanovení týkajících se zajištění majetku je upravena i problematika zajištění důkazního prostředku, tj. předmětů, dokumentů nebo údajů, které mohou být předloženy jako důkaz při trestním řízení o trestném činu uvedeném taxativně v čl. 3 RR. V trestním řádu se na tuto problematiku vztahuje § 112 v kontextu s § 89 tohoto zákona. Při vydávání příkazu k zajištění majetku nebo důkazního prostředku se uplatňuje možnost spolupráce přímo mezi justičními orgány členských zemí, ústřední orgány se zapojují jen výjimečně. Příkaz vydává předseda senátu, v přípravném řízení státní zástupce, a zasílá jej příslušnému justičnímu orgánu vykonávajícího státu bez prostředníka přímo. K výkonu příkazu k zajištění důkazního prostředku jsou příslušné soudy a státní zastupitelství tak, jak to vyplývá z obecných právních předpisů. Na základě Rámcového rozhodnutí Rady z června 2001 o praní špinavých peněz, identifikaci, vysledování, zmrazení, zajištění a propadnutí nástrojů trestné činnosti a výnosů z ní 2001/500/SVV mohou justiční orgány činit kroky k omezení organizovaného zločinu. Členské státy mají povinnost zajistit úpravu právních předpisů tak, aby bylo možné realizovat propadnutí majetku ve výši odpovídající výnosům z trestné činnosti. Mají také povinnost zajistit na základě žádosti členského státu identifikaci a sledování výnosů, které by mohly být trestným činem získány. Pro zefektivnění uvedených opatření bylo přijato v únoru 2005 Rámcové rozhodnutí Rady 2005/212/SVV o konfiskaci výnosů a majetku z trestné činnosti a nástrojů trestné činnosti. Členské státy se zavázaly přijmout národní opatření ke konfiskaci nástrojů trestných činů a výnosů z trestných činů nebo majetku, který odpovídá takovým výnosům u trestných činů za které lze uložit trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nad jeden rok. Výnosy jsou definovány jako všechny ekonomické výhody pocházející z trestných činů; mohou spočívat jak v majetku v jakékoli podobě (hmotném, nehmotném, movitém, nemovitém), tak v právních
98
listinách zakládajících nárok nebo právo na takový majetek. Nástroj trestné činnosti je potom majetek v jakékoli podobě použitý nebo určený k páchání trestné činnosti. Konfiskace je sankcí, popř. opatřením, kterým se trvale odnímá majetek, nařízeným soudem po ukončení trestního řízení. Je ji možno provést též v tom případě, kdy je zjištěno, že hodnota majetku je neúměrná legálnímu příjmu odsouzeného a soud je plně přesvědčen, že majetek pochází z trestné činnosti.
4.4
Možnosti použití zákona o soudnictví ve věcech mládeže Samostatná právní úprava trestního práva a soudnictví ve věcech mládeže byla
provedena zákonem č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), dále ZSM. Jeho přijetí předcházel několikaletý proces legislativní přípravy a projednávání. Přijatá právní norma je speciální právní úpravou, která zohledňuje zvláštnosti při posuzování trestné činnosti páchané mladistvými pachateli. To v plné míře platí i pro oblast drogové kriminality. Ve vztahu k určení zda mladistvý je nebo není odpovědný za trestný čin, je klíčovým rozhodnutí o tom, zda je nebo není natolik rozumově a mravně vyspělý, že je schopen posoudit následky svého jednání ve smyslu ustanovení § 5 odst. 1 ZSM. Rozumová vyspělost a mravní vyspělost jsou dvě složky, které se navzájem ovlivňují natolik, že jsou posuzovány z hlediska vývoje osobnosti mladistvého jako jeden celek. Měřítkem pro posouzení odpovědnosti mladistvého pachatele, který se dopustil jednání vykazujícího znaky provinění, je stupeň rozumové a mravní vyspělosti odpovídající vývoji mladistvých ve věku patnácti až osmnácti let. V případě pochybností řeší tuto otázku soudní znalec z oboru zdravotnictví se specializací na dětskou psychiatrii. Jedná se o obdobný postup jako u stanovení příčetnosti u dospělého pachatele (blíže kapitola třetí). Vždy se rozumová a mravní vyspělost a z ní vyplývající schopnost rozpoznat nebezpečnost svého jednání pro společnost a ovládat své jednání posuzuje ve vztahu k povaze spáchaného skutku. Otázka nepříčetnosti je otázka právní a soud nezjišťuje příčetnost mladistvého pachatele jako takovou, ale vždy ve vztahu k určitému činu31.
31
R 17/1979
99
Jestliže se mladistvý pachatel přivedl do stavu nepříčetnosti požitím nebo aplikací návykové látky nebo jinak, je nutné spolehlivě zjistit, zda tak učinil zaviněně a pokud ano, je nutné zkoumat formu a obsah zavinění mladistvého pachatele, od nichž závisí, zda bude pachatel trestně odpovědný v plném rozsahu nebo za provinění opilství podle § 201a odst. 1 trestního zákona anebo zda bude odpovědnost vyloučena vůbec pro nepříčetnost podle § 12 trestního zákona v souvislosti s ustanovením § 5 ZSM. U mladistvého pachatele provinění, který požívá po delší dobu ve větší míře omamné nebo psychotropní látky, se může jednat o chorobnou závislost na takových látkách a tato skutečnost může mít vliv i na jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti v době činu. Objasnění takových okolností nezbytných pro závěr o příčetnosti mladistvého obviněného v době činu patří mezi základní skutečnosti důležité pro rozhodnutí ve věci32. Při posuzování trestní odpovědnosti mladistvého je třeba náležitě přihlížet především k jeho osobě. Skutečnost, že byl čin spáchán mladistvým jako osobou bez dostatečných životních zkušeností, jejíž dospívání je provázeno pronikavými změnami celé osobnosti, má pro stupeň společenské nebezpečnosti mimořádný význam. Nelze však přehlížet, že mezi osobami mladistvými jsou určité rozdíly, rozmanité jsou jejich vlastnosti, smýšlení, různý bývá jejich postoj k trestné činnosti. Proto jsou i různé možnosti jejich nápravy33. Uvedené skutečnosti jsou zohledněny i v ustanovení § 7 ZSM, kde jsou stanoveny důvody účinné lítosti. Důvody převzaté z příslušného ustanovení trestního zákona jsou zde rozšířeny o pokus dobrovolného odstranění nebo napravení způsobeného následku. Musí se jednat vždy o následek v celém rozsahu, vyžaduje se aktivní, vážně míněná a dobrovolná činnost mladistvého. Zvláštnost tohoto ustanovení spočívá v tom, že přesto, že snaha mladistvého o napravení způsobeného škodlivého následku zůstane neúspěšná, bude mu při posuzování jeho provinění ku prospěchu. Jak vyplývá dále z judikatury, při posuzování provinění spojených se zneužíváním omamných a psychotropních látek je důležité zkoumat, zda mladistvý svým jednáním projevil účinnou snahu po nápravě tím, že si uvědomil spáchání svého 32 33
R 6/1998, R 6/2000 R 16/1982
100
provinění a na základě toho změnil způsob svého života tak, aby se vyvaroval dalšího páchání provinění. Proto jde jednak o postoj mladistvého k jeho provinění, jednak o vlastní projevy mladistvého směřující k jeho nápravě, např. přerušení styků se špatnou společností či partou, zanechání škodlivých návyků, požívání alkoholu, anabolických látek, drog apod., popř. odstranění jejich kriminogenních vlivů. Při ukládání opatření mladistvému pachateli je za primární považován zájem na jeho ochraně před škodlivými vlivy a na vytvoření podmínek pro jejich zdravý rozumový a mravní vývoj a na omezení recidivy jejich trestné činnosti. Vzhledem k tomu, že se jedná o nevyzrálé osobnosti, jejichž žebříček hodnot lze změnit aplikací vhodně zvolených opatření reagujících na konkrétní situaci. Právě zde by se měly uplatnit možnosti alternativních procesních postupů a ukládání alternativních trestů, které omezují stigmatizaci mladistvých obviněných. Právě takový přístup, který vychází z principů, na kterých je založen systém tzv. obnovující spravedlnosti (restorative justice), odpovídá znění směrnic a doporučení Rady Evropy a Organizace spojených národů týkajících se ochrany základních lidských práv a svobod z poslední doby. Trestná činnost je v tomto systému vnímána v kontextu s morálkou, etikou a konkrétními společenskými a ekonomickými vztahy. Preferuje se aktivní přístup všech osob dotčených trestným činem, což má velký význam právě při snaze o nápravu mladistvých a ve vztahu k problematice zneužívání drog mladistvých experimentátorů. Vytváří se předpoklady pro
působení institutů mimotrestních podle zásady
pomocné úlohy trestní represe. Přesto ale uplatnění výchovných a ochranných opatření upravených v ZSM je spojeno s určitým omezením dosavadního běžného způsobu života mladistvého a představuje tak pro něj zákonem stanovenou újmu. Důvodem ukládání výchovných a ochranných opatření je ale ve smyslu uvedené zásady snaha o vyřešení situace mladistvého a odstranění příčin jejího vzniku bez použití represivních opatření. Cílem přijatých opatření je dosáhnout toho, aby byl mladistvý narušený jedinec vyčleněn z komunity zneužívající návykové látky a z kriminogenního prostředí a aby byl odstraněn důvod páchání trestné činnosti, např. závislost na omamných a psychotropních látkách.
101
Ukládání trestních opatření je proto vhodné používat až ultima ratio zejména u závažných provinění nebo v případě recidivy trestné činnosti. Současná právní úprava vychází uplatnění preventivního a výchovného působení vstříc zejména tím, že umožňuje uplatnění obdobných institutů v různých stádiích trestního řízení vedeného proti mladistvému pachateli. Takto lze použít například různé formy peněžitého plnění nebo odvykacího léčení, pokud je ovlivnění návykovou látkou příčinou trestné činnosti34. Tím je také naplňován účel opatření ukládaných mladistvým podle ZSM, tj. výchovné působení a ochrana před škodlivými vlivy se zřetelem na dosažený stupeň rozumového a mravního vývoje (§ 9 ZSM). V této souvislosti je důležitá současná úprava recidivy u mladistvého jako okolnosti přitěžující. Ve vztahu k trestnému činu podle § 187a trestního zákona je dávána přednost alternativním opatřením (zejména odvykací léčbě) u mladistvých závislých před posouzením recidivy jako okolnosti přitěžující. Obdobně je u závislých dealerů omamných a psychotropních látek, kteří si tak opatřují finanční prostředky na drogu pro svou potřebu, třeba pečlivě zvažovat, zda bude postupováno podle § 88 odst. 1 trestního zákona a § 187a odst. 2 a 3 trestního zákona. Není vyloučena ani možnost, v případě souhlasu s odvykací léčbou, uvažovat o mimořádném snížení trestu pod dolní hranici zákonem stanovené sazby ve smyslu § 40 odst. 1 trestního zákona. Právě u mladistvých pachatelů je důležité soustředit se na uplatnění alternativ s cílem nabídnout jim možnost převýchovy formou speciálních programů, které jim umožní opustit rizikové prostředí evokující zneužívání drog a případnou recidivu trestné činnosti.
4.5
Mimotrestní právní úprava týkající se drogových deliktů Trestní právo je odvětvím práva, které má subsidiární a akcesorickou povahu.
Jeho účelem je chránit společenské zájmy před nejzávažnějšími zásahy, když není dostačující aplikace jiných, mimotrestních, právních norem, přičemž se uplatňuje zásada „ultima ratio“. Skutkové podstaty drogových trestných činů zakotvené v trestním zákoníku na základě uvedené zásady postihuje jednání porušující povinnosti stanovené jinými 34
R č. 46/1977
102
právními předpisy, které nemají trestní povahu. Tato skutečnost vyplývá ze znění § 195 trestního zákona, který odkazuje na zvláštní právní předpisy a teprve ty stanoví, co se považuje za omamné a psychotropní látky a za jedy ve smyslu trestního zákona. V souvislosti s přijetím tzv. opiového zákona byly poprvé přijaty k zajištění jeho fungování prováděcí předpisy. Vyhláška č. 283/1953 Sb., kterou vydalo ministerstvo zdravotnictví stanovila pravidla výroby a nakládání s drogami. Obsahovala seznam drog a preparátů, které podléhaly státnímu dozoru a podmínky jejich skladování a značení a upravovala jejich povinnou registraci. Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu zmocnil vládu k vydání předpisu o jedech a látkách zdraví škodlivých. Vláda následně vydala vládní nařízení č. 56/1967 Sb., o jedech a jiných látkách škodlivých zdraví. Podrobnější úprava byla potom obsažena ve vyhlášce č. 57/1967 Sb.. V příloze k této vyhlášce byl uveden seznam omamných látek. Následně byla tato problematika upravena vládním nařízením č. 192/1988 Sb., o jedech a některých jiných látkách škodlivých zdraví. Tento právní předpis byl nahrazen vládním nařízením č. 114/1999 Sb. kterým bylo stanoveno, co je pro účely trestního zákona považováno za jedy, nakažlivé choroby a škůdce. Později bylo upraveno vládním nařízením č. 40/2002 Sb. a č. 444/2003 Sb.. Jedy jsou chemické látky uvedené v příloze č. 1 tohoto nařízení a chemické přípravky obsahující nejméně 7 % takové látky, pokud nejde o léčiva. Náš právní řád až do devadesátých let 20. století neobsahoval žádné právní normy
upravující
legislativu
proti
nedovolenému
obchodu
s omamnými
a psychotropními látkami. Tím docházelo k porušování mezinárodních závazků a opakovaným kritickým hodnocením ze strany OSN. K nápravě došlo přijetím zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách. Tato právní norma upravuje nakládání s návykovými látkami, přípravky obsahujícími návykové látky, s prekursory a s pomocnými látkami a jejich vývoz, dovoz a tranzitní operace. Stanoví se zde podmínky pro zacházení s regulovanými látkami způsobilost osob a sankce a ochranná opatření při porušení povinností. Jsou zde definovány pojmy důležité pro aplikaci trestně právních ustanovení.
103
Trestní zákon odkazuje na zákon o návykových látkách při definování pojmů omamná látka, psychotropní látka, prekursor, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku. Seznamy jsou průběžně doplňovány, takže je možné pružně reagovat na aktuální vývoj nelegálního obchodu s drogami. Tento zákon je pro problematiku nakládání s drogami, jako s látkami podléhajícími regulaci, v souvislosti s § 195 trestního zákona zásadní. V příloze číslo 1– 7 stanoví, které látky jsou považovány za látky omamné a psychotropní a v příloze č. 9, které jsou považovány za prekursory. Pro praxi je problémem skutečnost, že pojmy definované v této právní normě a v trestním zákoně nejsou vždy vykládány stejně (zejména pojem „návyková látka“). Dále se zde upravuje postup při nakládání s látkami podléhajícími regulaci, který musí být dodržen, což je důležité při posuzování znaku protiprávnosti při stanovení trestní odpovědnosti. Ustanovení upravující postup státních orgánů proti závislosti na omamných a psychotropních látkách upravoval zákon č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi. Dosud poslední právní úprava je provedena zákonem č. 379/2005 Sb., o ochraně před škodami způsobenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami. Tento právní předpis poprvé umožňuje vyšetření přítomnosti návykové látky, ošetření na protitoxikomanické stanici, upravuje preventivní činnost a poprvé upravuje organizaci a provádění protidrogové politiky.
104
5
Účinnost trestněprávního postihu V poslední části budou na základě tezí vyvozených z předchozích částí uvedeny
vlastní přístupy a úvahy de lege ferenda. Výsledkem by měl být pokus o návrh modelu právní regulace ochrany zájmu státu na omezování nebezpečí zneužívání omamných a psychotropních látek pro lidské životy a zdraví. Bude se jednat především o následující oblasti:
5.1
Trestní represe a prevence Trestní právo zasahuje pomocí citelných prostředků státního donucení závažným
způsobem do práv a svobod občanů garantovaných Listinou základních práv a svobod. Míra represe v oblasti boje proti drogám je neustále diskutovaným tématem. Hlavním cílem trestní represe je snaha příslušných státních orgánů snížit nabídku drog. To je možné dosáhnout především ukládáním trestních sankcí osobám, které svým jednáním nabídku drog zajišťují, tj. výrobcům drog, distributorům, dealerům. Taková jednání naplňují znaky skutkových podstat trestných činů a je proto možné proti pachatelům používat v rámci trestní represe razantních zásahů specializovaných jednotek policie. V poslední době směřují prostředky trestní represe také k narušení jejich materiálního zázemí uplatňováním možnosti ukládat trest propadnutí majetku nebo peněžitý trest. Ve vztahu ke snížení poptávky hraje trestní represe roli spíše podpůrnou jako součást širší škály celospolečenských opatření směřujících ke zmírnění negativních dopadů zneužívání drog. Trestní represe je spolu s primární prevencí, léčbou, resocializací a harm reduction nedílnou součástí protidrogové politiky České republiky. Všechny uvedené části jsou stejně důležité a navzájem se doplňují a ovlivňují. Stále se diskutuje o optimální kombinaci míry represe a prevence. Jestliže je společenským zadáním v současné době důraz na snižování poptávky po nelegálních omamných a psychotropních látkách mezi mládeží, nabývá prevence stále většího významu a to z celospolečenského hlediska. Není totiž dnes pochyb o tom, že vznik a vývoj závislosti na omamných a psychotropních látkách lze ovlivnit působením prevence.
105
Co to vlastně je prevence? Pojem prevence pochází z latinského praeventus zákrok předem. Znamená předcházení nežádoucímu jevu a ochranu před ním. Prevence v užším slova smyslu znamená prevenci jednotlivých negativních jevů - např. prevence závislosti na drogách. Předmětem prevence je působení na chování člověka a současně s tím působení na ty jevy, které jeho chování ovlivňují a to v tom smyslu, aby nedocházelo k negativnímu jednání z hlediska společnosti. Obsahem prevence je realizace opatření, kterým lze nežádoucímu jevu předcházet a pozitivně ovlivňovat ty, na které je prevence zaměřena. Základním předpokladem účinnosti prevence je poznání a analýza jevu, na který je zaměřena a jeho zkoumání v širších souvislostech. Hlavní směry působení prevence by měly být stanoveny po zodpovězení těchto otázek: •
co chceme ovlivnit
•
proč chceme na tento jev působit
•
jakým způsobem chceme tento jev ovlivnit
•
na koho budeme působit
•
čeho chceme dosáhnout
•
jaký bude věk osob, na které se chceme zaměřit Teprve po zodpovězení těchto otázek lze přistoupit k návrhu řešení prevence,
kdy by měla být respektována tato struktura: 1.
stanovení koncepce, tj. vymezení problému, stanovení cílů, návrh na realizaci a termíny;
2.
program - vymezení konkrétních činností, stanovení časových etap a určení odpovědnosti;
3.
projekty , které by měly respektovat konkrétní cílovou skupinu,místo působení a rozhodnout o odborném zajištění;
106
4.
konkrétní opatření - měla by být zaměřena již na jednotlivé aktivity, místa, skupiny osob a stanovit osobní odpovědnost za realizaci. Podle toho, zda prevence vzniku závislosti předchází nebo brání jejímu dalšímu
prohlubování dělíme prevenci následujícím způsobem. Dělení prevence: 1.
primární prevence - u drogové závislosti se jedná o předcházení jejího vzniku. Oblast primární prevence je zaměřena na ty, kteří do styku s drogou dosud nepřišli, ale pohybují se v rizikovém prostředí, kde se drogy vyskytují - je tedy zaměřena na kategorii abstinentů a experimentátorů (asi 30-50 % dospívajících). Základním cílem primární prevence je snaha o snížení počtu mladých lidí užívajících návykové látky. Jedná se o ovlivňování postojů mladých lidí , aby se chovali žádoucím způsobem a jednali v tomto směru uvědoměle. K tomu je třeba dát jim potřebné informace a naučit je aktivně se drogám bránit. Cílem je dosáhnout ideálního stavu - zabránit užívání návykových látek. Většina aktivit v této oblasti patří do působnosti Ministerstva školství.
2.
sekundární prevence je v drogové problematice zaměřena na plnění dvou úkolů: a)
léčbu osob závislých na drogách, tedy osob ve stadiu uživatel - patří sem jak léčba ambulantní (stacionáře), tak léčba v léčebnách a terapeutických komunitách (tzv. rezidenční léčba). Tento typ léčby je nabízen osobám s motivací ke změně svého chování.
b)
minimalizaci zdravotních a sociálních rizik s pojených s abúzem drog jedná se o péči o osoby, které ke změně svého chování motivovány nejsou, tedy o experimentátory nebo pravidelné uživatele drog. Činnost se zaměřuje především na prevenci HIV/AIDS, hepatitid a jiných nakažlivých nemocí. Jejím účelem je i udržování sociálního kontaktu, který může umožnit motivovat uživatele drog ke změně. Proto jsou zřizována tzv. kontaktní centra.Tento druh prevence patří do kompetence Ministerstva zdravotnictví.
3.
terciární prevence je zaměřena na osoby ve stadiu závislý (asi 3% - 7 % ze všech experimentátorů). Cílem je předcházení návratu k užívání drogu osob, 107
které mají za sebou léčbu a abstinují. Jejich abstinenci je nutné podporovat, proto mají možnost se účastnit doléčovacích programů. Tato oblast je v kompetenci Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva práce a sociálních věcí. K účinné prevenci ve společnosti přispívá zejména: •
jasná vládní koncepce
•
celospolečenské klima zaměřené na zdravý způsob života
•
ekonomické podmínky života společnosti
•
informovanost
•
prezentace problému v médiích
•
systém prevence - v rodině, na školách, na pracovišti, využití volného času
•
legislativní opatření
Prevence by měla vždy předcházet zákonné represi. 5.1.1
Vztah prevence a represe Represe je soubor opatření státního donucení směřujících k zabezpečení
celospolečenského zájmu, který souvisí s donucením, potlačováním, uplatněním násilí. Prevence by nikdy neměla být stavěna do opozice k represi. Proč? Když budeme chtít někomu zabránit v nežádoucím chování, stanovíme pravidla jednání (zákony, vyhlášky, ...). Pro případ jejich porušení stanovíme postih (tresty,sankce). Ten, kdo pravidla přestoupí, musí vědět, že bude potrestán. Tím je na něj vytvářen tlak, který slouží k ochraně společnosti a má preventivní charakter. V takovém pojetí je represe součástí prevence. Vzájemný vztah represe a prevence je diskutován i v naší veřejnosti především v souvislosti s problematikou drog. Jedná se o vztah prevence x trestní právo. Systém trestní represe obsahuje i preventivní prvky - jedná se zejména o alternativní tresty, dohled probačního úředníka, výchovná opatření při trestání mladistvých. Tím se tvoří systém, který lze nazvat systémem zákonné prevence.
108
Na něj by měly navazovat další speciální programy. Jedná se o alternativní řešení a postupy při řešení trestních věcí stojící v protikladu ke standardnímu postupu orgánů činných v trestním řízení. Právě diferenciace různých typů řízení a tedy individuální přístup s ohledem na povahu projednávané věci se jeví jako nejvýhodnější při řešení drogové kriminality. Alternativní procesní postupy a alternativní sankce jsou i z ekonomického hlediska výhodnější – odpadají náklady spojené s uložením trestu odnětí svobody a lze naopak využívat trest obecně prospěšných prací. Dalším pozitivem je omezení stigmatizace odsouzených osob, což se jeví jako přínosné zejména u mladistvých nebo prvotrestaných dospělých. Takový přístup, který vychází z koncepce restorative justice, je preferován řadou směrnic a doporučení Rady Evropy a Organizace spojených národů a vychází vstříc požadavkům ochrany základních lidských práv a svobod. Preventivní působení trestu je možné při společném splnění následujících podmínek: •
musí být dostatečně přísný
•
musí být neodvratný
•
musí být realizován v co nejkratší době Uvedené zásady se promítly do nově přijatého zákona o trestání mládeže
č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, který má výrazně preventivní charakter a využívá systému výchovných a trestních opatření. Podle tohoto zákona lze postihnout i pachatele činu jinak trestného mladšího patnácti let. Zkušenosti s jeho působením zatím lze vyhodnotit pouze neúplně vzhledem ke krátké době jeho účinnosti. Je však prvním pokusem o zvýraznění preventivního působení trestu a projevem vážně míněné snahy státu o prohloubení zákonné prevence. Mezi další možnosti, které současný právní řád dává v tomto směru patří ukládání trestu obecně prospěšných prací nebo využívání podmíněného odložení výkonu trestu odnětí svobody s dohledem.
109
Využití pohrůžky trestem spolu s důrazem na řádné chování odsouzeného je projevem výchovného působení trestu. Tento pozitivní aspekt je zvyšován kombinací s dohledem, kdy lze vytvořit probační program odsouzenému přímo „na tělo“ vzhledem ke specifickým okolnostem případu. Zřejmě by do budoucna bylo možné zvážit možnost ukládání trestu a nastoupení léčení závislosti alternativně, obdobně, jak je tomu v současnosti při ukládání trestu obecně prospěšných prací. 5.1.2
Trestní právo a rodina závislého V důsledku drogové závislosti jedince vznikají problémy i v jeho rodině.
Dochází k narušení vztahů mezi jejími členy, k ekonomickým problémům často s kriminálními důsledky. Do složité situace z právního hlediska se dostávají rodiče, jejichž dítě zneužívá omamné a psychotropní látky. Snaha „pomoci“ svému dítěti tím, že budou situaci přehlížet nebo budou své dítě podporovat může být kvalifikována jako trestný čin ohrožování mravní výchovy mládeže. Mezi taková jednání patří zejména omlouvání nepřítomnosti ve škole, placení dluhů dealerům a jiné formy zdánlivé pomoci. Naopak snaha vyřešit situaci vyčleněním dítěte z rodiny, může být, v případě, že se jedná o mladistvého, kvalifikována jako trestný čin zanedbání povinné výživy, popřípadě opuštění dítěte. Situace rodičů dítěte závislého na drogách je o to složitější, že dítě sice odmítá autoritu rodičů, ale zároveň není schopno se o sebe postarat a plnit své povinnosti. Toto zdánlivé osamostatnění naopak zvyšuje jeho závislost na rodině. Mezi zákonné možnosti, jak situaci řešit, patří navrhnout nařízení ústavní výchovy u mladistvého ve spolupráci s orgánem sociálně právní ochrany dětí. V úvahu přichází také využití dobrovolného ústavního léčení nebo nařízení ústavního léčení v případě, kdy je závislý nebezpečný sobě nebo okolí v důsledku duševní poruchy. Rodiče mohou také využít tlaku na zletilé i nezletilé dítě za pomoci možnosti ohlásit krádež věcí nebo peněz, pokud k ní doma došlo s tím, že k ohlášení nedojde, pokud dítě bude spolupracovat a nastoupí léčbu.
110
V žádném případě danou situaci nevyřeší použití násilí nebo pohrůžky násilí vůči závislému dítěti. Je třeba zachovat kontakt se závislým jedincem, komunikovat s ním i s ostatními členy rodiny a snažit se jej podle možností motivovat. Mezi motivační pobídky patří například vyvolání silného emocionálního zážitku, pomoc k pochopení sebedestruktivního působení drog, posílení sebevědomí, odpovědnosti a schopnosti předvídat následky svého jednání. Důležité je, aby byl problém závislosti u dítěte včas zachycen a byla tak snížena míra
rizika
ohrožení
jeho
samého
i
celé
rodiny.
Zneužívání
omamných
a psychotropních látek se netýká pouze mládeže, ale i celé řady profesních skupin. 5.1.3
Zneužívání drog na pracovišti V poslední době zasahuje zneužívání drog i do pracovní činnosti závislých osob.
Vlivem zneužívání návykových látek se mění chování závislé osoby, dochází k poklesu výkonnosti, ke snížení pozornosti, projevuje se agresivita, oslabuje se možnost přijímání a vyhodnocování informací. To sebou nese zvýšené bezpečnostní riziko, především při výkonu pracovních činností u kterých je dána možnost ohrožení života nebo zdraví lidí nebo hrozí velké škody na majetku. Mezi takové profese patří řidiči motorových vozidel, piloti, zdravotníci, policisté, soudci, pracovníci v chemickém průmyslu, v elektrárnách apod. Škody, které takto hrozí, odůvodňují používání různých preventivních postupů. U takových pracovních činností lze využívat testování osob jak před nástupem do zaměstnání, tak namátkově nebo v případě podezření z ovlivnění návykovou látkou. Testování je v těchto případech součástí prevence zdravotních, ekonomických a bezpečnostních rizik. V zemích Evropské unie se testování osvědčuje nejen v rámci pracovních činností, ale i při uzavírání pojištění nebo v rámci různých řízení před soudem.
5.2
Možnosti využití alternativního řešení Alternativní způsob řešení trestné činnosti určitého typu preferuje na rozdíl od
standardního přístupu urovnání narušených společenských a právních vztahů tím, že pachatel si uvědomí svou vinu a odčiní způsobenou škodu a jiné škodlivé následky. Principy restorativní justice mají svůj původ v konstruktivismu, což je filosofický směr, 111
který vychází z předpokladu, že každý jedinec vnímá realitu po svém. Proto se při řešení trestných činů věnovala zvýšená pozornost osobě pachatele a jeho sociálnímu zázemí. Postupně se formuje vyváženější model zohledňující zájmy všech zúčastněných osob včetně oběti trestného činu. Vždy je nutné respektovat daný právní rámec při volbě způsobu a formy alternativního řešení trestní věci. Alternativní řešení lze hledat: 1.
v rámci platného trestního práva hmotného a procesního – sem patří všechny tzv. alternativní tresty, tj. tresty bez uložení odnětí svobody, zejména trest obecně prospěšných prací, podmíněné odsouzení a podmíněné odsouzení s dohledem a lze sem zařadit i peněžitý trest. Tresty lze podle okolností kombinovat s ochrannými opatřeními, u drogových trestných činů připadá v úvahu především ochranné léčení. Mezi alternativy k potrestání patří také upuštění od potrestání a upuštění od potrestání s dohledem. V rámci trestního procesu lze uplatnit jako alternativní řešení tzv. odklony v trestním řízení. Jedná se o podmíněné zastavení trestního stíhání a o narovnání. Oba instituty vycházejí z toho, že do řešení trestní věci se zapojí obě procesní strany; předpokladem je vždy uznání viny obviněným a náhrada způsobené škody poškozenému. Jak alternativní tresty, tak odklony, lze využít pouze u trestných činů, u nichž horní hranice trestní sazby nepřevyšuje zákonem stanovenou mez.
2.
mimo trestně právní úpravu – sem patří postupy využívající především mediaci nebo probaci jako zvláštní procesní formu alternativního řešení trestní věci. Mediace jako neprocesní způsob alternativního řešení trestní věci, nesmí zasahovat do probíhajícího trestního řízení a musí být zvolen takový postup, který nebude nijak mařit trestní řízení. To se týká především dokazování, protože případně v rámci mediace získané důkazy nesmí být použity v trestním řízení. Přesto soud při svém rozhodování může vzít výsledky mediace v úvahu a to především při rozhodování o druhu trestu (může se přiklonit k uložení některého z alternativních trestů). Probace je specifickou metodou k řešení problémů spojených s trestným činem, který je předmětem trestního stíhání. Spojuje v sobě jak pomoc, tak sociální vedení a psychologické působení s důrazem
na
motivaci
pachatele
112
s
prvky
kontroly
jeho
chování.
Na rozdíl od mediace je upravena trestním zákonem a lze ji tedy zařadit mezi formy státního donucení používané vůči pachateli trestného činu. Právě propojení přístupů upravených trestně právními normami a mediace (probace) vytváří předpoklady pro uplatnění zásad restorativní justice. S tím je spojeno i uplatňování nových metod a postupů v pomáhajících profesích jako je zejména psychologie, psychiatrie, medicína, sociologie. Postupně se přechází od preferování od čistě diagnostických metod ke způsobům respektujícím individualitu vyšetřované osoby. Jestliže v se poslední době často hovoří o krizi trestní politiky, která nedostatečně reaguje na nárůst sociálně patologických jevů, domnívám se, že právě uplatnění alternativních způsobů řešení trestních věcí může být jednou z cest směřujících k řešení této situace. Lze se přiklonit k názorům, že Česká republika preferuje tradiční formy trestní represe a principy retribuční justice. V porovnání s ostatními státy Evropské unie jsme na jednom z předních míst v počtu odsouzených k trestu odnětí svobody. Jak vyplývá z výše uvedeného, naše trestněprávní úprava obsahuje možnosti k uplatnění alternativních forem postihu pachatelů trestných činů. Překážka, která brání jejich využívání ve větší míře než doposud, spočívá v nedostatečném materiálním a personálním zajištění. Vzhledem k současné situaci však zřejmě nelze očekávat, že dojde k pozitivním změnám v tomto směru.
5.3
Drogy a kultura Zneužívání drog, jako společně sdílená zkušenost určitých skupin převážně
mladých lidí, se projevuje i specifickým životním stylem a kulturou, výtvarnou, literární i hudební tvorbou. Snahou je odlišit se od většinové kultury. Hovoříme v této souvislosti o drogové subkultuře. Mezi takové alternativní skupiny patří: •
Punk (zkažený, bezcenný) je projevem životního stylu městské mládeže, které reaguje na pocit odcizení ve společnosti a snaží se o vyjádření pocitů pro ně přirozeným způsobem. Velmi radikálně se snaží o vyjádření odlišnosti od 113
většinové společnosti, kterou velmi tvrdě kritizují. V kulturních projevech kladen důraz na odolnost a tvrdost a je patrný sklon až k perverzi. Paradoxně se nejslavnější představitelé punku (Vivien Westwood, skupina Sex Pistols,) stali sami celebritami. Hnutí vzniklo v sedmdesátých letech dvacátého století v Anglii; •
New age (nový věk) je nový myšlenkový směr, který vznikl v Kalifornii v USA, propagující život v souladu s přírodou. Snaží se o „povznesení ducha“ a rozvoj myšlení, toleranci a harmonický život. Propagují multikulturalismus, meditaci a východní náboženské směry.Je roztříštěné do různých organizací a skupin a zasahuje do různých oblastí společenského života, které spojuje právě duchovní rozměr. Navazuje na hnutí hippies šedesátých let dvacátého století a to včetně opětovného příklonu k psychedelismu;
•
Archaismus je myšlenkově spřízněn s New age, ale více se přiklání k pravěkým kulturám. Moderními technickými prostředky zpracovávají a šíří myšlenky, které mají svůj původ v pohanství, typické jsou prvky šamanismu a magie. Symboly jednotlivých kultů se prolínají a jsou používány i v rozporu se svým původním obsahem. Populárním představitelem u nás je v současné době keltský kult;
•
Wicca (čarodějnice) je novodobý kult propagující pohanské náboženství, který odmítá monoteistická náboženství. Vznikl v USA na počátku devadesátých let minulého století. Je určen pro ženy a jim jsou také přizpůsobeny jeho projevy jako jsou oslavy slunce. Kult provozuje také specializované obchody s okultními prostředky;
•
Šamanismus má představovat návrat k základním hodnotám, k přírodě. Nejpopulárnější je směr nazývaný psychotropní šamanismus propagující užívání drog. Tento způsob chápou jeho stoupenci jako cestu k novému vnímání světa a k obnovení kontaktu s přírodou a tím se snaží pomoci vyřešit současné problémy celému lidstvu. Propagují tzv. „rozšířené vědomí“ vyvolané působením psychotropních rostlin, které považují za léky pro duši, za prostředek k nápravě společnosti. Právě to je důvodem zvýšeného zájmu o halucinogeny;
114
•
Moderní primitivismus vznikl koncem sedmdesátých let dvacátého století. Snaží se o návrat myšlenek z dob před vznikem křesťanství pomocí úprav těla (tetování, propichování apod.). Patří sem i úpravy zevnějšku vycházející z afrických náboženských kultů jako jsou dredy.
Mezi alternativní hudební směry patří: Techno, acid house (acid – LSD) je hudební vyjádření oslavy extáze na tanečních zábavách v house-klubech a v rave-klubech. Hudební rytmus představuje tep lidského srdce, vede k extázi, která vede k radosti. Vznikl v osmdesátých letech minulého století v Londýně jako pokus o vytvoření nového životního stylu. Je typické, že jsou využívány nové hudební i informační technologie. Nedílnou součástí klubové scény jsou drogy, především LSD, extáze a marihuana, poslední době kokain, a to v co největším množství určené k prohloubení euforie z hudby. Určité skupiny mládeže se chtějí odlišovat od většinové společnosti a jejích problémů a vytvářejí si alternativní skupiny. Prioritou není pochopení myšlenkového, filosofického základu náboženských směrů jako je např. buddhismus, ale především zájem
o okamžitý efekt, o rychlou změnu vědomí pomocí receptur využívajících
halucinogeny. Zneužívání drog je pro ně životní nezbytností, součástí životního stylu. Právě buddhismus je v médiích propagován nejvíc, hlásí se k němu řada známých představitelů kultury, např. Richard Gere. Přestože je patrná snaha o návrat k archaickým hodnotám, jsou využívány pro komunikaci nejmodernější informační technologie. Postupně vznikají nové myšlenkové směry, které vykazují vlivy mytologie a symbolismu kombinované bez ohledu na jejich původní obsah. Každá subkultura si vytváří své vlastní hodnoty a cíle a způsoby chování.
5.4
Drogy a sdělovací prostředky V současné době je všeobecně známé, že kampaně ve sdělovacích prostředcích,
zejména formou reklamy, výrazně ovlivňují uvažování a jednání lidí. Samoúčelné reklamní kampaně vyjadřují zájem toho, kdo je organizuje nebo platí. V pozitivním směru lze fungování reklamy v drogové problematice samozřejmě využít k ovlivnění chování především mládeže a pomoci vytvářet negativní postoj vůči drogám.
115
Dobře byly hodnoceny široce založené kampaně týkající se podpory zdraví. Lze to doložit na konkrétním příkladu.V USA došlo v osmdesátých letech minulého století ke znatelnému poklesu spotřeby drog. Byl to výsledek cílené dlouhodobé kampaně proti drogám. Kampaň jednoznačně zaujala stanovisko, že užívání drog je škodlivé a nepřijatelné ze sociálního hlediska. Ti, kteří drogy zneužívali byli považováni za lidi bez budoucnosti. Do kampaně se zapojili všechny významné televizní stanice a tisk a dokonce i manželka tehdejšího prezidenta USA Nancy Reaganová. Jednalo se z finančního hlediska o největší reklamní kampaň v historii. Bylo prokázáno, že 97 % žáků středních škol reklama přesvědčila, že drogy jsou škodlivé a 71 % jich připustilo, že je přiměla k tomu, aby se drogám vyhnuli. To je pozitivní dopad využití reklamy. Aby taková kampaň byla úspěšná, musí respektovat a využívat určitá kriteria, mezi které patří: •
dlouhodobost (i několik let) sociologických poznatků
•
musí být cílená na určitou část populace
•
využívání více informačních kanálů (tisk, televize, bilbordy)
•
propojení se společenskými aktivitami zejména na místní úrovni Předpokladem úspěšnosti takové kampaně je dobrá spolupráce různých složek
společnosti od vlády a parlamentu přes politické strany a regionální i místní samosprávy až po školy a nevládní instituce a samozřejmě známé osobnosti. Úlohu zadavatele a koordinátora však musí splnit stát. Taková široce založená kampaň by mohla být doplněna i kampaní podporující zdraví, např. formou srovnávání účinku návykových látek s účinky škodlivin. Jaká je situace v současné době? Pokud zůstaneme v USA, tak tam došlo v devadesátých letech minulého století k poklesu zájmu o tuto problematiku. Naopak, prosazují se různé alternativní směry požadující legalizaci marihuany a heroinu. Důvodem je názor některých politiků i pracovníků médií, že „zákonné prostředky v boji proti drogám selhaly a mělo by se jednat o dekriminalizaci a legalizaci drog“35.
35
Mluvčí tiskového magnáta George Sorose v rozhovoru pro Readers Digest
116
Evropský model postoje k drogám je v současnosti také velmi umírněný, se zřetelnými tendencemi k umožnění legalizace některých drog. Ke vstřícnějšímu vztahu vůči drogám
přispívají i média především prezentací kladných názorů na účinky
některých drog představiteli kultury. Lze souhlasit s názory, že zábavní průmysl podporuje zneužívání drog. Z představitelů populární hudby se stávají pro většinu mládeže vzory a když oni se určitým způsobem chovají, tak je jejich postoj přejímán s tím, že je to „in“ a tedy v pořádku. Svým dílem přispívá i Internet, kde se dá bez problémů najít návod na pěstování marihuany, na výrobu pervitinu nebo recept na hašišové koláčky. V tomto smyslu lze tedy hodnotit současné působení sdělovacích prostředků spíše jako činitele, který se staví k prevenci drog neutrálně nebo ji spíše komplikuje. Programy upozorňující na negativní dopady drog u nás vysílala v letošním roce jen Česká televize a to po krátkou dobu a převážně v odpoledních hodinách.
5.5 5.5.1
Současné trendy Aktuální otázky drogové kriminality Počátkem března 2008 byla prostřednictvím ČTK zveřejněna zpráva
Mezinárodního úřadu pro kontrolu narkotik (INCB), který patří pod OSN. Vyplývá z ní, že konopné látky jsou nejrozšířenějšími drogami v Evropě. V mnoha evropských zemích se rozvíjí se nezákonné pěstování konopí v profesionálních sklenících. Také v závěrech Výroční zprávy o drogách za rok 2006 vydané Úřadem OSN pro kontrolu drog (UNODC) se uvádí, mimo jiné, že konopí je relativně nezávadná a levná psychotropní látka, kterou konzumuje přibližně jeden člověk z 25. Na základě průzkumu situace ve 134 zemích světa je konstatováno, že konopná politika je neúspěšná. Existuje rozsáhlý konopný průmysl, droga je ale pěstována na malých pozemcích a její efektivní ničení je znemožněno. Obdobně 8. kongres OSN o prevenci trestné činnosti a zacházení s jejími pachateli vyzval všechny členské státy, aby v případě držení drogy pro vlastní potřebu zvážily použití jiných opatření než odnětí svobody. Dále ovšem zdůrazňuje, že to v žádném případě neznamená, že by mělo dojít k dekriminalizaci drogové trestné
117
činnosti. Přes toto upozornění nelze než konstatovat, že uvedené závěry naznačují, že mezinárodní orgány, které vznikly proto, aby navrhovaly a prosazovaly jednotnou koncepci řešení potlačování drog, v podstatě rezignují na své poslání a akceptují stávající stav. Navíc, přestože v této oblasti nelze dosáhnout žádné pozitivní změny mezinárodní spolupráce, vrací se rozhodování o volbě vhodných opatření k potlačení šíření drog opět jednotlivým států. Požadavek na harmonizaci právních úprav jednotlivých států se tak opět odsunuje aniž by byl naplněn. Paradoxně však většina Evropanů odmítá legalizaci marihuany. Z průzkumu Eurobarometru z roku 2006 vyplývá, že 68 % respondentů legalizaci odmítá. Názory se však v jednotlivých zemích liší: např. v Nizozemsku je 49 % obyvatel pro legalizaci, ve Španělsku 40 %, v České republice 32 % a oproti tomu ve Švédsku, Finsku a Rumunsku činí počet zastánců legalizace necelých 10 %. Z výše uvedených závěrů průzkumu lze dovodit důležitost koordinace a podporování provádění ustanovení úmluv o drogách vládami jednotlivých států, což by mělo být hlavním předmětem činnosti INCB. Nezákonný obchod s drogami a jejich zneužívání dále narůstá.Proč mezinárodní legislativa proti zneužívání drog nedokázala zastavit nárůst nezákonného obchodu s drogami? 5.5.2
Drogová kriminalita ve světě Problematikou nelegálního šíření drog se zabývají všechny vyspělé státy světa.
Problém se však netýká pouze konzumentů drog. Je prokázanou skutečností, že závislost na drogách s sebou nese nárůst trestné činnosti. Osoby pod vlivem návykových látek se dopouštějí mnohem častěji trestné činnosti zejména majetkového a násilného charakteru. Trestnou činnost páchanou pod vlivem návykových látek lze rozdělit do několika skupin: 1.
trestná činnost pod vlivem návykových látek - jedná se zejména o násilné trestné činy, ale významný je také podíl na dopravních nehodách` 118
2.
trestná činnost jako způsob opatření prostředků na drogy - většina osob závislých na drogách není schopna pracovat v normálním zaměstnání. Na drogy jsou však nuceni vynakládat velké finanční prostředky. Proto si je opatřují trestnou činností - krádežemi, prodejem drog, prostitucí`
3.
trestná činnost vůči osobám pod vlivem návykových látek - i oběti trestných činů bývají často pod vlivem drog nebo jiných návykových látek. Pod jejich vlivem jednají neopatrně a jejich schopnost ubránit se násilnému jednání je oslabena. Přístup jednotlivých států k řešení tohoto problému se liší. Ve Velké Británii je
preferována „minimalizace škod“ způsobených jak trestnou činností spáchanou v souvislosti s drogami, tak i v dalších oblastech - zdravotnictví, ekonomika, sociální vztahy. V Rakousku, které je nám podmínkami blízké, je preferován přístup k osobám závislým na drogách jako k nemocným a léčba má přednost před trestem. V Holandsku lze v tzv. kavárnách volně koupit marihuanu a hašiš, výsledkem je však několikanásobný nárůst spotřeby těchto drog mezi mládeží a zvýšení počtu násilných trestných činů. Podrobněji bude problematika rozebrána v dalším textu. Ve Švýcarsku byly zřízeny prostory, kde si drogově závislí mohou pod dohledem aplikovat drogu a je možné legálně, při splnění určitých podmínek, pěstovat marihuanu. Opět došlo k nárůstu počtu drogově závislých osob. Obdobně v Německu je pokusné zřizování prostor k aplikaci drog pod dohledem také podporováno s odkazem na změny společenských poměrů. V těchto státech bylo zahájeno také testování ecstasy na diskotékách s odůvodněním, že se zkoumá její složení a čistota. Služba je zdarma a zkoumaná droga se konzumentovi vrací. Takový přístup není ovšem ve všech evropských zemích ani v USA. V Evropě, jak je uvedeno, se výrazně prosazuje liberální přístup, který klade důraz na prevenci a „harm reduction“. Přesto je zachováno používání represivních opatření proti osobám neoprávněně nakládajícím s omamnými a psychotropními látkami.
119
V USA je postupováno podle principu „válka drogám“, který se opírá o mezinárodní protidrogové úmluvy. Liberální přístupy evropských států jsou z jejich strany kritizovány. Který přístup je správný? Z dosavadních zkušeností je zřejmé, že jednostranný přístup, ať již represivní nebo liberální, nevede k úspěšnému vyřešení problému zneužívání omamných a psychotropních látek. Represe vede ke kriminalizaci celých komunit a ztěžuje návrat jejich jednotlivých členů do společnosti. Liberální přístup umožňuje nekontrolovatelné šíření omamných a psychotropních látek a způsobuje nárůst kriminality s tím spojené a je zdrojem nelegálních finančních zisků. Proto se protidrogová opatření států přiklánějí v poslední době k aboličnímu přístupu v kombinaci s donucovacími prvky - odvykací léčba je alternativou k uložení trestu. Přes rozdílné přístupy k řešení sledují protidrogová opatření všech států stejné cíle: •
snížení dostupnosti drog
•
efektivní spolupráce orgánů činných v trestním řízení při boji s kriminalitou související s výrobou a distribucí drog a legalizací zisků z této činnosti
•
zvyšování významu prevence drogových závislostí
•
dostupnost léčby a sociální rehabilitace drogově závislých osob
•
ochrana občanů před drogovou kriminalitou
120
5.5.3
Drogová kriminalita v České republice V České republice nejsou přesné údaje o počtu osob, které zneužívají drogy
k dispozici. Odhady jsou dovozovány z různých údajů jako je např. počet léčených osob, evidence problémových uživatelů drog,počet zadržených dealerů apod.. Přesnost těchto údajů je ale sporná. Podle údajů Národního monitorovacího střediska pro drogy a drogové závislosti zveřejněných Radou vlády pro koordinaci protidrogové politiky je v současné době u nás asi 37 000 uživatelů heroinu a pervitinu. Předpokládá se ale, že počet je daleko vyšší. Po 2003 se také zvýšil počet závislých osob, které využívají substituční léčbu metadonem a subutexem. Oproti tomu se zvýšilo počet uživatelů marihuany, hašiše a ecstasy, častěji se objevuje kokain. Snížil se také věk uživatelů, drogy užívají i žáci základních škol. Ze zjištěných údajů vyplývá, že konzument zpravidla začíná s drogami z konopí a s rozpouštědly, přechází na stimulační drogy (nejčastěji pervitin) nebo na opiáty (nejčastěji heroin). Narůstá trend aplikace drog neinjekční formou (kouření, šňupání). Užívání ecstasy je časté na tzv. „haus party“, na diskotékách a koncertech populárních hudebních skupin. Jako novinka se objevila „tekutá ecstasy“ GHB, prodávaná jako „chytrý nápoj“ (smart-drink). Je oblíbena i jako anabolikum mezi kulturisty. Vzrostl také počet případů experimentování s těkavými látkami jako je oxid dusný, plyn do zapalovačů Butan, plyn do sifonových bombiček, a s nitridy prodávanými v sexshopech pod názvem Poppers. Bylo zjištěno, že se také zvětšují rozdíly v kvalitě jednotlivých druhů drog podle úrovně distribuční sítě a prohlubují se konspirativní opatření výrobců a dealerů. Výrobny se stěhují do odlehlých míst a opuštěných objektů. Tento vývoj má vliv i na růst drogové kriminality. Uživatelé drog mají vyšší potřebu finančních prostředků na jejich opatřování a počet trestných činů majetkového a násilného charakteru stoupá. Do výroby a distribuce drog jsou zapojeni kriminální jedinci, kteří drogovou scénu dále kriminalizují.
121
Rizikovou skupinou z hlediska zneužívání drog jsou podnikatelé a vrcholoví manažeři, kteří se snaží napomoci si tak k vyššímu výkonu. Zvyšuje se také zneužívání anabolik, jejich cena v poslední době klesá a jsou tak dostupnější. Používají se i anabolika původně určená pro veterinární účely. Trestná činnost je zaměřena do oblasti fitness a kulturistiky. Jaká rizika s sebou zvýšená konzumace drog přináší? Lze je shrnout do stručného přehledu: 1.
opioidy (heroin) - zvýšené riziko trestného činu jako způsobu opatření peněz na drogu, prodávání a pašování drog;
2.
konopí (hašiš, marihuana) - častý je prodej a pašování drog. Zvyšuje se možnost zavinění dopravní nehody;
3.
tlumivé látky - častý je ilegální prodej léků na lékařský předpis, okrádání osob pod vlivem tlumivých léků;
4.
pervitin, kokain - zvýšené riziko agresivního jednání pod vlivem drogy (ublížení na zdraví, vražda, znásilnění), trestná činnost za účelem získání finančních prostředků na drogu, prodávání a pašování drog;
5.
halucinogeny (LSD, ecstasy) - riziko nebezpečného jednání pod vlivem drogy (skoky z výšek), pašování drog;
6.
těkavé látky - riziko nebezpečného jednání pod vlivem drogy, riziko smrtelné otravy. Situace v České republice se vyrovnala se situací v okolních státech. Přístup
k řešení problémů spojených s drogovou problematikou odpovídá trendům okolních evropských států. Podle posledních legislativních úprav lze říci, že je patrná tendence k vyrovnávání prvků represe a prevence - přikláníme se ke směru aboličnímu s alternativou léčby nebo trestu. Názory na řešení nejsou však zdaleka jednotné.
122
V poslední době byly předkládány návrhy na legalizaci marihuany s odkazem na trend v jiných evropských státech a současný vývoj v naší společnosti. Uvažuje se také o zavedení laboratoří pro kontrolu čistoty ecstasy u diskoték. Opětovně je zvažováno zkušební zavedení prostor pro aplikaci drogy pod odborným dohledem. To však bylo odbornou veřejností zamítnuto. Tyto snahy odporují stanovisku Mezinárodního výboru pro kontrolu narkotik OSN, podle kterého jsou všechny takové aktivity v rozporu s mezinárodními dohodami a Česká republika byla před zavedením této praxe varována.
5.6
Úvahy de lege ferenda Následující část by měla navázat na fakta uvedená v předchozím textu,
zrekapitulovat je a vyvodit z nich obecné závěry. Ty by se měly stát základem pro úvahy směřující do budoucna. 5.6.1
Úvod Nelze opominout tu skutečnost, že již byla Parlamentem České republiky
schválena rekodifikace trestního práva hmotného a dnem 1. ledna 2010 nabude účinnosti zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Proto se přímo nabízí možnost provedení analýzy nové, přesněji řečeno pozměněné, právní úpravy tzv. drogových trestných činů. V úvahu je třeba v tomto kontextu vzít i změnu pojetí pojmu trestného činu oproti současné právní úpravě. To v podstatě znamená zpracování oponentury k přijaté právní úpravě, což je velmi zajímavá varianta. Domnívám se, že nelze zvolit pouze jednu z výše zmíněných možností a to i vzhledem k přijaté podobě skutkových podstat trestných činů upravujících nedovolené nakládání s omamnými a psychotropními látkami. Z uvedených důvodů bude následující pasáž rozdělena na dvě části. První z nich bude věnována obecným úvahám a druhá polemice s rekodifikovanou právní úpravou.
123
5.6.2
Obecné úvahy Drogová kriminalita je svým charakterem specifická. I veřejnost u nás nahlíží na
většinu drogových deliktů jinak než na násilnou nebo majetkovou kriminalitu. Užívání a prodej drog jsou často tolerovány a problémy s tím spojené bagatelizovány. V takovém náhledu podporují veřejnost, až na výjimky, i média a veřejně známé osobnosti. Vzhledem k celospolečenskému klimatu lze očekávat, že drogová kriminalita i v budoucnu bude mít vzestupnou tendenci a bude negativně ovlivňovat i vývoj kriminality obecně. Tyto tendence budou umocněny současným ekonomickým vývojem a situací ve společnosti. Negativním jevem je zejména to, že uživateli drog a drobnými dealery jsou především mladiství nebo mladí dospělí. Domnívám se, že jednou z příčin je to, že se prodloužila doba dospívání a pro období pozdního dospívání nejsou stanovena vlastně žádná výchovná ani společenská pravidla. Navíc k tomu přistupuje fakt, že společensky žádoucí chování není ve společnosti oceňováno, ba často je tomu naopak, je považováno za projev slabosti. Vzestup na společenském žebříčku není spojován s vysokými morálními kvalitami, ale závisí na velikosti majetku, mocenském postavení nebo na pozici mediální celebrity. Důraz na přednostní uspokojování materiálních potřeb a konzumní způsob života, nedostatečná saturace citových potřeb a s tím spojená emocionální labilita jsou hlavními příčinami akceptace zneužívání omamných a psychotropních látek. Diskutuje se o zásadních otázkách: •
Má stát do problematiky neoprávněného nakládání s drogami zasahovat za použití trestně právní úpravy?
•
Jaká jednání jsou škodlivá natolik, aby byla kvalifikována jako trestný čin?
•
Jakými opatřeními lze dosáhnout účelu trestu?
124
Hlavním úkolem státu je ochrana základních lidských práv a svobod, která jsou garantována v Listině základních práv a svobod a v Ústavě. Stát je povinen prostřednictvím svých orgánů chránit členy společnosti a to někdy i proti jejich vůli. K tomu slouží právní regulace společenských vztahů. Zneužívání omamných a psychotropních látek dospělo do stadia, kdy nelze rezignovat na právní regulaci v této oblasti aniž by bylo ohroženo fungování celé společnosti. Rozhodující a nejsložitější je najít a vybrat právní nástroje, které budou účinné při řešení daného problému. Mezi základní zásady při tvorbě protidrogových programů patří: •
informovanost
•
koordinace
•
komunikace
•
definování problému
•
stanovení cíle
•
vyvážený přístup
•
pružnost
•
komplexnost
•
spolupráce
•
kontrola
•
výzkum Při řešení drogové problematiky je třeba zvažovat možnosti, které lze využít
v rámci jednotlivých právních odvětví. Trestní právo by mělo být použito vždy jako poslední řešení, ultima ratio, v případech, kdy ochranu právem chráněných zájmů nelze zajistit jinak. Z dosavadních zkušeností při řešení problému zneužívání drog je zřejmé, že je nutný vyvážený a komplexní přístup, který respektuje všechny aspekty dané problematiky. Rovnováhu je třeba hledat ve vzájemných vztazích mezi prevencí, léčbou a represí.
125
Z toho vyplývá, že společenská redukce negativních dopadů užívání drog musí být především zaměřena na snižování poptávky a ne jako dosud na snižování nabídky. Teprve pro postih aktivit spojených s nabídkou drog (produkce, obchodování, praní špinavých peněz) by měly být využívány normy práva trestního. Důraz jen na represivní přístup nepřináší očekávané efekty a v praxi nevede k zásadnějšímu omezení zneužívání drog (viz zkušenosti z USA). Důležitý je také poznatek, že v současné době mnoho uživatelů užívá více než jednu drogu. S ohledem na tuto skutečnost není vhodné zaměřit svou pozornost přednostně pouze na některé druhy drog. Takový přístup se neosvědčil (viz situace v Holandsku). Zneužívání drog sebou přináší celou řadu dalších problémů, které by měly být posuzovány nejen každý zvlášť, ale i ve vzájemných souvislostech. Do protidrogových aktivit je potřeba zahrnout nejen prevenci, ale měly by zasahovat i oblast školství, zdravotnictví, vězeňství apod. Na společné činnosti by se měly podílet jak vládní a samosprávné orgány, tak orgány justice, policie, ale i akademičtí pracovníci a nevládní organizace. Do řešení problému by měla být zainteresována co nejširší veřejnost a velkou (a kladnou) roli mohou sehrát i sdělovací prostředky. V rámci komplexního přístupu mohou být také co nejlépe využity finanční prostředky. Aktivity k potlačení drog musí jít zespodu nahoru, toho může být dosaženo vytvořením negativního postoje vůči drogám u většiny společnosti (viz zkušenosti z Kanady). Součástí komplexního přístupu je určení cílových skupin, na které budou aktivity zaměřeny. Obsah a formy činnosti jednotlivých složek zapojených do protidrogových strategií je potřeba přizpůsobit specifickým potřebám jednotlivých skupin. Mezi cílové skupiny zejména patří: •
mládež (zvláštní skupinu tvoří samotní uživatelé drog) a mladí dospělí – užívání drog je významným kriminogenním faktorem, narušuje se fyzický i psychický vývoj; 126
•
osoby ve výkonu trestu odnětí svobody – osoby ve výkonu trestu odnětí svobody, které jsou závislé na drogách představují bezpečnostní i peniterciární riziko; snižuje se schopnost sociální reintegrave do společnosti po propuštění z výkonu trestu;
•
příslušníci etnických menšin – v našich podmínkách se jedná především o příslušníky romské menšiny;
•
ženy – u nás v podstatě nejsou žádné programy vytvořené speciálně pro ženy; mezi specifické problémy např. patří problémy v partnerství, domácí násilí, závislé ženy s dětmi. Nejedná se vždy o závislost na drogách, ale i na lécích;
•
starší lidé – jedná se o nadužívání léků nebo jejich nevhodnou kombinaci; postupně se do této kategorie přesunují i někteří zneuživatelé drog;
•
osoby trpící zdravotními poruchami – osoby trpící syndromem HIV a AIDS, osoby s psychiatrickými diagnózami apod. Jestliže vycházíme z principu subsidiarity trestní represe je vhodné u osob, kde
to zjištěné okolnosti dovolují a to i u osob závislých na drogách, uvažovat o použití alternativ k trestní represi. Jednalo by se o využití možností uložení ochranného léčení, rehabilitačních programů, resocializačních programů a postpeniterciární péče namísto uložení trestu. Teprve při zjištění okolností zvlášť přitěžujících jako je zapojení do organizované kriminality, recidiva, praní špinavých peněz apod. Je vhodné využít trestní represe. Potom by ale uložený trest měl odpovídat závažnosti spáchaného protiprávního jednání s cílem skutečně odradit odsouzeného od dalšího obdobného jednání v budoucnu. Dělící čarou by mělo být zjištění, zda osoba neoprávněně nakládá s drogou, protože je sama závislá (je na straně poptávky) nebo zda je to proto, že se snaží dosáhnout zisku (je na straně nabídky). Rozhodující pro posouzení činu by tedy nemělo být formální hledisko, tj. množství držené drogy, ale motiv jednání. Trestně právní úprava postihu neoprávněného nakládání s omamnými a psychotropními látkami by měla splňovat základní požadavky pro ukládání trestu jako je zejména:
127
1.
jasnost a srozumitelnost
2.
jednoznačnost a určitost
3.
respektování mezinárodních závazků
4.
individuální přístup
5.
vyváženost
6.
účinnost V této souvislosti se jeví jako potřebné zpřesnění dosud užívaných pojmů tak,
aby lépe vystihovaly skutečnost a odpovídaly obsahově pojmům užívaným v textu mezinárodních závazků. To se týká zejména pojmu „návyková látka“, který je nepřesný a zavádějící. Je možné se přiklonit ke dříve publikovaným návrhům a akceptovat pojem „opojná látka“ nebo vycházet z mezinárodně užívaného pojmu „droga“. Dále je potřebné přesně rozlišovat pojmy „výroba“, „produkce“ a „pěstování“ tak, aby byly používány v souladu s uzavřenými mezinárodními závazky. V rámci individuálního přístupu při posuzování škodlivosti činu z hlediska společnosti by mezi přitěžující okolnosti měly patřit skutečnosti dané např. povoláním nebo postavením pachatele (policista, učitel, zdravotník, sociální pracovník apod.), určením místa, kde byl čin spáchán (dětské hřiště, škola, léčebné nebo zdravotnické zařízení). Dále k pojmu „větší než malé množství“. Z hlediska trestně právní praxe se jedná stále o sporný a nejasný pojem, nestejný náhled na jeho obsah mají i jednotlivé orgány činné v trestním řízení. Tento uměle vytvořený problém by bylo možné vytěsnit návratem ke zrušené právní úpravě, tj. tím, že by za trestný čin byla považována držba jakéhokoli množství drogy a zohlednil by se motiv pachatelova jednání (viz výše). Tím by bylo dosaženo i souladu vnitrostátní právní úpravy s mezinárodními závazky. Namísto sporné hmotně právní úpravy by bylo možné použít při posuzování věci ve větší míře procesně právní nástroje jako je možnost zastavení trestního stíhání v případech, kdy se jeví účinnější uložení výchovných, léčebných nebo rehabilitačních
128
opatření. Tato možnost je ovšem podmíněna oslabením zásady legality v trestním procesu a přijetím zásady oportunity (jako je tomu např. ve Francii). 5.6.3
Rekodifikace Nová právní úprava drogových trestných činů provedená zákonem číslo
40/2009 Sb., trestní zákoník, nabude účinnosti dnem 1. ledna 2010. Z velké části akceptuje dosavadní právní úpravu uvedenou v zákoně číslo 140/1961 Sb., trestní zákon, v posledním znění. Akceptuje také dosavadní hmotně právní formu úpravy drogových deliktů. Ponechává beze změn i sporné pojmy, zejména „množství větší než malé“. K podstatné změně dochází přijatou úpravou nakládání s konopnými drogami. Touto privilegovanou skutkovou podstatou v podstatě dochází k dekriminalizaci pěstování konopných drog pro sebe. V prvním případě se jedná o držení drog pro vlastní potřebu (dosud § 187a TZ) a ve druhém případě se jedná o zcela novou skutkovou podstatu pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku. Zřejmě
po
vzoru
Holandska
bylo
provedeno
rozdělení
omamných
a psychotropních látek na „měkké“ a „tvrdé“. Vůbec zde není zohledňován obsah účinné látky THC (při moderních způsobech pěstování může dosahovat až 35 %), vychází se pouze z toho, že se jedná o konopí. Co se rozumí množstvím „větším než malým“ je kompetentní stanovit vláda vládním nařízením, stejně tak vláda stanoví, které rostliny nebo houby se považující za obsahující omamnou nebo psychotropní látku. Jeho text vzniká v těchto dnech, hovoří se o počtu rostlin (zřejmě opět inspirace holandskou úpravou). Jedná se o změkčení trestního postihu samozásobitelů psychotropních rostlin a hub. Smyslem této nové úpravy má být zachování trestnosti držení a pěstování konopí pro vlastní potřebu a vyřazení „neproblémových“ konzumentů konopných drog, dalších rostlinných drog a hub z účasti na trhu s nebezpečnějšími drogami typu heroinu, kokainu apod. (opět stejný vzor?). Nová právní úprava, která dekriminalizuje pěstování konopí pro vlastní potřebu, nereflektuje na některé podstatné okolnosti, které mohou mít v současnosti těžko odhadnutelné dopady při realizaci trestního postihu za výše uvedené trestné činy.
129
Nerespektuje ovšem ani přijaté mezinárodní závazky České republiky, ze kterých vyplývá povinnost učinit veškerá nutná opatření k tomu, aby pěstování, produkce, výroba, těžba omamných látek, které jsou v rozporu s cíli Úmluvy byly považovány za trestný čin, jestliže je spáchán úmyslně. Lze vyslovit názor, že novou právní úpravou nebyly odstraněny stávající problémy, naopak, vzniknou zřejmě ještě problémy nové.
130
Zahraniční zkušenosti Protidrogová legislativa se stále vyvíjí a přes respektování závazků vyplývajících z uzavřených mezinárodních dohod, se v jednotlivých státech odlišuje. Stále se vedou diskuze o vhodnosti zvolených přístupů k právní úpravě držení a přechovávání nelegálních omamných a psychotropních látek. Na problémy spojené se zneužíváním návykových látek má vliv řada jevů, které vyplývají ze situace ve světě. Velkou změnou prochází výroba drog; zůstávají zachovány dosavadní zdroje (opium kokain) a vznikají nové (konopí), narůstá objem výroby syntetických drog. Zajímavé je srovnání dvou naprosto odlišných přístupů k dané problematice. Holandsko Holandská právní úprava drogové problematiky je považována v evropském i světovém kontextu za zcela zvláštní. Systém je od roku 1976 založen na rozdělení drog na „měkké“ (konopné produkty) a „tvrdé“. Cílem zvoleného přístupu je udržet konzumenty drog mimo kriminální scénu a ztížit možnost užívání tvrdých drog. Užívání drog není trestné (stejně jako v České republice a jiných evropských státech). Trestné je držení všech drog na základě Zákona o opiu (Opium act). Podle článku 11 tohoto zákona nebude uplatněna žádná sankce, jestliže množství marihuany nebo hašiše drženého osobou nepřesahuje 5 gramů. V kavárnách („coffee shopech“) není prodej, držení ani užívání konopí trestně stíháno, pokud kavárna splní stanovené podmínky, mezi které patří zákaz propagace drog, zákaz prodeje tzv. tvrdých drog, zákaz prodeje drog osobám mladším osmnácti let. Prodej konopí není legální, je za výše uvedených podmínek tolerovaný. Jedná se tedy o uplatnění praxe regulovaného tolerování určité skupiny trestných činů vůči osobám závislým na drogách. Problematické je, že se v praxi nedaří dodržovat všechna výše uvedené kritéria, zejména zákaz vstupu do kaváren pro osoby mladší osmnácti let a zákaz prodeje konopí takovým osobám. Kavárny se tak stávají hlavním zdrojovým centrem pro opatření konopí.
131
Dalším problémem je to, že není dostatečně právně ošetřen a regulován nákup drog od dodavatelů pro kavárny. V praxi se toleruje nákup většího než povoleného množství. Protože je dovoz konopí do Holandska v souladu s mezinárodními dohodami zakázán, pěstuje se konopí přímo v Holandsku. Jedná se o tzv. Nederwiet, které je považováno za nejlepší na světě a obsahuje až 35 % THC. Dělení na „měkké“ a „tvrdé“ Drogy se stává problematickým. Produkce Nederwietu stále roste (podle některých zdrojů dosahuje až sto tun ročně) a téměř veškeré množství se pěstuje ilegálně. Více než polovina celkového množství je určena na vývoz a Holandsko se tak stalo největším zdrojem konopí v Evropě. Většina produkce pochází z malých až středních pěstíren. Situaci znepřehledňuje také to, že každý si může pěstovat pět rostlin konopí pro vlastní potřebu. Za tím účelem existují speciální obchody, kde lze legálně nakoupit osivo a získat návod na pěstování. Je prokázáno, že téměř všichni pěstitelé mají větší počet rostlin. Holandsko je dále zajímavé pro pěstitele konopí i pro drogové dealery, protože má velmi nízké tresty v porovnání s jinými evropskými zeměmi. Holandsko má vlastní systém výkladu závazků plynoucích z mezinárodních dohod, které podepsalo. Má odpovídající legislativu, ale ta není aplikována. Problém drog se nepodařilo vyřešit a vznikly problémy nové, spojené s nelegálním pěstováním a vývozem drog. Kanada K problematice drog přistoupila Kanada jako k problému, který zasahuje v podstatě do všech sfér života společnosti a neustále se vyvíjí. Byl proto zvolen komplexní přístup založený na spolupráci různých složek veřejné správy včetně policie a zdravotnictví, dobrovolných organizací a sdělovacích prostředků. Cílem bylo snížení škod způsobovaných jednotlivcům i celé společnosti v souvislosti se závislostí na drogách a vytvoření vyváženého přístupu.
132
Za účelem naplnění stanoveného cíle byly vytipovány hlavní oblasti působení takto: •
prevence
•
vzdělávání
•
zákonný postih
•
léčba
•
rehabilitace
•
výzkum
•
informace
•
spolupráce (mezinárodní i vnitrostátní) Dále byly vytipovány cílové skupiny mezi které patří mládež, zdravotníci, vězni.
Na cílové skupiny se zaměřily informační programy, školení, zákonodárství, výzkum a sběr dat. Byla vytvořena specializovaná nezávislá nevládní agentura, která měla plnou odpovědnost za plnění programu. Byla zvolena dlouhodobá strategie rozdělená na několik etap. Každá etapa měla stanoven svůj cíl: 1.
snížení poptávky se zaměřením na prevenci a vzdělávání mládeže;
2.
postup „zdola nahoru“ se zaměřením na školení lidí, kteří pracují s mládeží, školení řidičů, vzdělávání žen;
3.
posílení vyváženého přístupu se zaměřením na příslušné zákony a kontrolu jejich fungování;
4.
mezinárodní spolupráce;
5.
výzkum a sběr informací o aktuální situaci Velký důraz byl kladen na vznik a rozvoj činnosti nevládních organizací, které
jsou variabilní a mohou svou činnost přizpůsobit konkrétní situaci v daném místě a měnícím se potřebám.
133
Reagují rychleji než vládní instituce, protože nejsou zatíženy byrokracií. Do jejich činnosti se může zapojit nejširší veřejnost a tak přijmout problém za svůj a podílet se na jeho řešení. Shrnutí: V obou případech byly na řešení problematiky drog věnovány značné finanční prostředky, přesto jsou výsledky odlišné. Holandský model akceptoval, že zneužívání drog existuje a v budoucnu bude existovat a preferuje liberální přístup se zaměřením na snížení nabídky. Lze konstatovat, že nedošlo k naplnění hlavních cílů protidrogové strategie – mládež nebyla oddělena od přístupu k tvrdým drogám a v souvislosti s produkcí konopí se naopak zapojila do kriminální činnosti. Kanadský model zapojil do řešení problémů vládní instituce i nejširší veřejnost, zaměřil se na snížení poptávky, je komplexní a variabilní. Stanovené cíle jsou naplňovány.
134
Judikatura V trestním právu je význam judikatury a jejího zodpovědného používání velmi výrazný. Trestní právo je “Oblastí, kde konkurence zájmů státu na odhalení a potrestání pachatelů trestných činů na straně jedné a zájmem na respektování práv a svobod jednotlivce, chápaným jako povinnost státu, na straně druhé působí mimořádně konfliktně“36. Proto je jednotný a správný výklad právních norem velmi důležitý. Výsledkem mnoha novelizací trestního zákona, což se týká zejména tzv. drogových trestných činů je, že trestní zákon není v některých otázkách určitý a existují mezery v zákonné úpravě. Význam judikatury je těmito skutečnostmi zvyšován. Předmětem judikatury jsou zejména pojmy, které nejsou jasně (konkrétně) definovány ani vyloženy a zejména jsou takto dotvářeny mezery v zákoně nebo i v právu. Vzniká tak prostor pro uplatnění odlišného výkladu a také prostor pro uvážení a právní úsudek. Judikatura je právním zdrojem, který by měl být užit k podpoře nebo naopak k vyvrácení právního názoru uvedeného v rozhodnutí a to i takového právního názoru, který je v rozporu s názorem vyššího soudu.Změna právního názoru je (a měla by zůstat) věcí výjimečnou. Soudce je tedy zákonem vázán v tom smyslu, že nesmí rozhodnout v rozporu s ním, obecná právní norma mu však dovoluje, aby při rozhodování konkrétního případu postupoval jako spolutvůrce toho práva, které ve společnosti skutečně platí“37. V současné době se ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS objevují často výklady znaků skutkových podstat trestných činů, které se do trestního zákona dostaly v důsledku jeho četných novelizací. Takovým příkladem je např. stanovisko č. 46/2000 Sb. rozh. tr., kterým se sjednocuje praxe při výkladu pojmu „větší než malé množství“ ve smyslu trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187a trestního zákona. Právě tímto způsobem, kdy se zobecňuje výklad a aplikace právních norem, který byl použit při řešení konkrétního případu, se tvoří podstatná část judikatury.
36 37
Jiří Jelínek a kol.: Trestní právo procesní, 5. aktualizované vydání, Linde Praha, a.s.2007, str. 36 Viktor Knapp: Teorie práva, C.H.Beck 1995, vydání první, 3. dotisk, str. 190, bod 456
135
V současné době se stále více projevuje skutečnost, že právními předpisy není možné obsáhnout a upravit všechny situace, které život přináší a nelze v nich nalézt při aplikaci práva jednoznačnou odpověď. Nezbývá, než vycházet z právních principů a dosavadní judikatury. Právě zde je třeba argumenty pro vyřešení věci. „I v takovém případě je totiž nutné, aby soudce přistupoval k problému tak, jako by skutečně existovala toliko jediná správná odpověď, ke které musí dospět právně relevantní argumentací a aplikací jiných právních standardů“38(). V poslední době mě zaujaly z výše uvedených důvodů následující případy:
38
Zdeněk Kühn: Pojem a role právního principu, Sborník Právní principy 1999, str. 100
136
Usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 2 Tz 29/2000 - analýza Popis skutku: Obviněný již delší dobu užívá drogy (marihuanu, pervitin a heroin). Trestně stíhán byl za dva skutky. V prvním případě zakoupil konopí od neznámého muže za částku 1 200,- Kč. Ve třech sáčcích bylo u něho zajištěno celkem 90 g, 97 g konopné drtě obsahující minimálně 1,68 g delta-9-THC. Ve druhém případě dostal obviněný od svého přítele. Jednalo se o konopí v množství 62,6 g obsahující delta-9-THC v nezjištěném množství. V obou případech chtěl obviněný drogu užívat pro vlastní potřebu. Jeho závislost na drogách (na heroinu) byla konstatována ve znaleckém posudku. Rozsudkem Obvodního soudu pro P.1 byl obviněný zproštěn obžaloby pro dva trestné činy nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187a odst. 1 trestního zákona, Proti tomuto rozsudku podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro poručení zákona v neprospěch obviněného. Důvodem bylo nesprávné zhodnocení důkazů samosoudkyní, čímž došlo k porušení § 2 odst. 6 trestního řádu. Bylo bezpečně zjištěno, že obviněný ve dvou případech přechovával rostlinou drť konopí obsahující psychotropní látku delta-9-THC, uvedenou v příloze číslo 4 zákona č. 167/1998 Sb., tedy v množství mnohonásobně přesahující jednodenní dávku spotřeby jedné osoby a bylo tedy nesprávně rozhodnuto o zproštění obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu. Nejvyšší soud shledal, že zákon ve prospěch obviněného porušen byl, a to nejen v rozsahu vytýkaném stížností pro porušení zákona. Právní kvalifikace skutku: Podle § 2 odst. 5 trestního řádu postupují orgány činné v trestním řízení tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Bez návrhu stran objasňují stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch obviněného. Podle § 2 odst. 6 trestního řádu hodnotí orgány činné v trestním řízení důkazy podle svého vnitřního přesvědčení 137
založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jak jednotlivě, tak v jejich souhrnu. Podle § 226 písm. b) trestního řádu sprostí soud obžalovaného obžaloby, jestliže skutek, pro nějž je stíhán, není trestným činem. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že podané stížnosti pro porušení zákona lze přisvědčit, neboť obvodní soud nepostupoval plně v souladu s výše uvedenými požadavky zákona. Bylo konstatováno, že ze strany obviněného došlo k naplnění všech formálních zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187a odst. 1 trestního zákona. Podle zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jsou v příloze č. 3–seznam IV uvedeny omamné látky, mezi nimi i konopí. V příloze č. 4 – seznam I. téhož zákona je mezi psychotropními látkami uvedena látka delta-9-THC, která je obsažena v konopí. V obou případech měl obviněný u sebe omamnou a psychotropní látku ve výše uvedeném smyslu, přičemž tuto látku držel pro vlastní potřebu proto, aby ji v budoucnu postupně užíval (do zásoby). Nejednalo se tedy o tzv. spotřební držbu drogy, kterou nelze pokládat za přechovávání omamné nebo psychotropní látky ve smyslu § 187a odst. 1 trestního zákona. Shrnutí: Držení omamné nebo psychotropní látky konzumentem na dobu, která je nutná pro její konzumaci není přechováváním ve smyslu § 187a odst. 1 trestního zákona. Pokud by tomu tak nebylo, znamenalo by to vlastně trestní postih konzumace drog. Ustanovení § 187a trestního zákona však postihuje přechovávání drog, nikoli jejich spotřebu; další podmínkou je, aby pachatel přechovával takovou látku v množství větším než malém. Malé množství omamných a psychotropních látek ve smyslu § 187a trestního zákona lze vymezit tak, že se tím rozumí individuálně určená denní dávka omamné nebo psychotropní látky v množství obvyklém pro konkrétní osobu užívající tyto látky, která odpovídá stupni jeho závislosti na těchto látkách, aniž je způsobilá vážně ohrozit zdraví nebo život této osoby.
138
Usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 3 Tz 56/2001 - analýza Popis skutku: Obviněný v objektu věznice, jako odsouzený ve výkonu trestu odnětí svobody u sebe přechovával 14 kusů tzv. psaníček s 2,643 g krystalické látky, obsahující 77,6 % psychotropní látky metamfetaminu o váze 216 mg, přičemž metamfetamin je látkou uvedenou v seznamu psychotropních látek v příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách. Tím spáchal podle obžaloby podané státním zástupcem okresního státního zastupitelství trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187a odst. 1 trestního zákona a trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1, písm. e) trestního zákona v jednočinném souběhu. Okresní soud po přezkoumání obžaloby samosoudcem rozhodl tak, že vrátil předmětnou věc podle § 314c odst. 1 písm. c) trestního řádu státnímu zástupci k došetření. Proti tomu podal státní zástupce stížnost, kterou krajský soud zamítl jako nedůvodnou. Ztotožnil se s názorem okresního soudu v tom, že by měla být objasněna existence závislosti obviněného na drogách a její stupeň znaleckým posudkemV kladném případě by mělo být potom zjišťováno, jaká dávka příslušné drogy odpovídá stupni závislosti a je tedy pro obviněného běžnou dávkou. Ministr spravedlnosti podal u Nejvyššího soudu České republiky proti rozhodnutí krajského soudu stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného. Právní kvalifikace skutku: Trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187a odst. 1 trestního zákona se dopustí pachatel, který bez povolení přechovává omamnou nebo psychotropní látku nebo jed v množství větším než malém. Za omamné a psychotropní látky (drogy) jsou považovány takové látky, u nichž vzniká nebezpečí chorobného návyku nebo psychických změn nebezpečných pro společnost nebo pro toho, kdo je opakovaně bez odborného dohledu používá. Jedná se o látky uvedené v příloze 1–7 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách.
139
Obviněný uvedl, že žádné drogy nikdy neužíval, což bylo potvrzeno i lékařskou zprávou. Přibrání znalců z oboru psychiatrie specializovaných na nealkoholovou toxikomanii je nezbytné u osob zneužívajících drogy, které jsou na nich závislé v souvislosti s vyhodnocením, zda se v konkrétním případě jedná o množství větší než malé. V uvedené věci tyto podmínky splněny nebyly. Proto nejvyšší soud vyslovil, že usnesením krajského soudu a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon a to ve prospěch obviněného, protože se oddálilo jeho postavení před soud. Usnesení krajského soudu i usnesení okresního soudu Nejvyšší soud zrušil a okresnímu soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl. Shrnutí: Jestliže je pachatelem trestného činu podle § 187a odst. 1 trestního zákona osoba, u které nebylo zjištěno, že zneužívá drogy a nejsou zde skutečnosti, které by takové podezření odůvodňovaly, postačí jako podklad k objasnění právní otázky, zda je množství přechovávané drogy větší než malé, posudek znalce z oboru zdravotnictví, obor toxikologie, u jednodušších případů pak odborné vyjádření příslušného orgánu. Znalecký posudek znalce z oboru psychiatrie, specializace na tzv. nealkoholovou toxikomanii, bude zpravidla nezbytné, jestliže u konzumenta nutné posoudit stupeň jeho závislosti a s tím spojenou individuální toleranci k vyšším dávkám. Stanovení stupně drogové závislosti je významné pro posouzení ovládacích a rozpoznávacích schopností pachatele a tedy také pro právní závěr o jeho trestní odpovědnosti.
140
Usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 3 Tdo 52/2008 – analýza Popis skutku: Obviněná pěstovala na svém pozemku rostliny s morfologickými znaky konopí setého. Ve dvou případech bylo u ní zajištěno celkem 60 ks vzrostlých rostlin, jejich usušením bylo získáno přibližně 12,32 kg toxikomanicky využitelného podílu s přítomností kanabinoidů s obsahem látky delta 9-THC v množství přibližně 205 g. Tyto rostliny obviněná využívala pro svou potřebu k lékařským účelům – masti a odvary. O této skutečnosti informovala i svého ošetřujícího lékaře. Dále bylo zjištěno, že v jednom případě poskytla své známé vzrostlou rostlinu konopí setého. Uvedený skutek byl okresním soudem kvalifikován jako trestný čin podle § 188 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákona. Proti tomuto rozhodnutí podala obviněná odvolání. Rozhodnutí bylo potvrzeno krajským soudem, který se s právní kvalifikací provedenou okresním soudem ztotožnil.Následně rozhodnutí nabylo právní moci Proti rozhodnutí krajského soudu bylo podáno dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), l) trestního řádu. K dovolání podala písemné vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství s tím, že vznesené námitky týkající se nesprávného právního posouzení skutku jsou, podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, důvodné. Právní kvalifikace skutku: Nejvyšší soud rozhodl ve shodě s vyjádřením státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství tak, že se nejedná o trestný čin podle § 188 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního řádu, ale že je nezbytné jednání obviněné posoudit jako trestný čin podle § 187 odst. 1 trestního zákona (tj. poskytnutí jedné rostliny konopí jinému) ve vícečinném souběhu s trestným činem podle § 187a odst. 1 trestního zákona (tj. pěstování rostlin konopí pro vlastní potřebu). Nejvyšší soud dále zvažoval, zda existují takové okolnosti, které odůvodňují učinit závěr, že se jedná o natolik atypický případ, kdy není možné posoudit jednání dovolatelky jako trestné. O tom, že se jedná o situaci, kdy není naplněn požadovaný
141
stupeň společenské nebezpečnosti, byla přesvědčena i státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství a tuto skutečnost uvedla ve svém písemném vyjádření. Soud konstatoval, že je nutné přihlédnout ke všem okolnostem případu a to i k těm, které nejsou uvedeny v § 3 odst. 4 trestního zákona a zohlednil také fakt, že rostlina konopí byla využívána výhradně k léčebným účelům, o čemž byl informován i ošetřující lékař dovolatelky. Dokazováním bylo nepochybně prokázáno, že dovolavatelka nepěstovala konopí pro následnou výrobu marihuany nebo extrakci látky THC, ale že rostliny využívala sama, ve snaze ulevit si od onemocnění, kterými trpí. Přestože tedy došlo k naplnění formálních znaků trestného činu podle § 187 odst. 1 trestního zákona ve vícečinném souběhu s trestným činem podle § 187a odst. 1 trestního zákona, nejedná se o trestný čin, neboť nebyl v tomto konkrétním případě naplněn jejich materiální znak. Rozhodnutí krajského soudu bylo zrušeno a v dalším řízení byl vázán právním názorem Nejvyššího soudu. Shrnutí: Jedná se o dekriminalizaci jednání spočívajícího v pěstování rostlin konopí a jeho následného využití k léčebným účelům pro potřebu obviněné. Domnívám se, že se zde projevilo do jaké míry se jedná o kontroverzní ustanovení. Ze znění § 187a nevyplývá, že by bylo trestné přechovávání omamné nebo psychotropní látky (rostlina konopí) bez povolení v množství větším než malém jen v případě jejího pozdějšího využití pro účely toxikomanie. Není povoleno ani využívání pro jiné účely a to ani k léčení. V budoucnu se dá očekávat, že uvedené rozhodnutí bude využíváno obviněnými toxikomany nebo dealery a že se ztíží pozice orgánů činných v trestním řízení při dokazování trestné činnosti. Poznámka na závěr: Zajímavé by bylo posouzení tohoto případu podle nové právní úpravy, kdy zřejmě nebude možné využít odkaz na nízký stupeň společenské nebezpečnosti.
142
Nález Ústavního soudu České republiky sp.zn. II. ÚS 254/08 zákaz reformace in peius, trestnost pěstování konopí – analýza Popis skutku: Stěžovatelé pěstovali rostliny konopí setého (Cannabis sativa) nejméně ve větším rozsahu, což bylo kvalifikováno jako spolupachatelství podle § 9 trestního zákona trestného činu podle § 188 odst. 1, odst. 2, písm. a) trestního zákona. Právní kvalifikace skutku byla následně změněna odvolacím soudem. K nápravě podle stěžovatelů nedošlo ani na základě dovolání k Nejvyššímu soudu. Stěžovatelé brojili proti , kterými byli v souvislostí s pěstováním konopí setého uznáni
vinnými
trestným
činem
nedovolené
výroby
a
držení
omamných
a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zákona, kdy namítali porušení zákazu změny rozhodnutí k tíži obviněného v důsledku podání opravného prostředku výhradně obviněným (zákaz reformationis in peius), vadné posouzení společenské nebezpečnosti, zásah do obhajovacích práv, v čemž spatřovali porušení čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále Listina). Nejvyšší soud měl podle stěžovatelů porušit jejich základní práva tím, že jejich dovolání odmítl, ačkoli Krajský soud v Hradci Králové nesplnil úkoly uložené Nejvyšším soudem. Tím Nejvyšší soud porušil základní právo stěžovatelů na spravedlivý proces a na řádné projednání věci39. Odvolací soud nemůže obejít úkol uložený dovolacím soudem za zcela konkrétního skutkového stavu věci. Nejvyšší soud nejprve považoval za nezbytné doplnění dokazování o zjištění, jakým způsobem stěžovatelé s předmětnými rostlinami dále nakládali, a zda se případně již jednalo o proces, který již bylo možno považovat za výrobu omamné látky. Krajský soud na základě stejné důkazní situace znovu rozhodl o vině a trestu a jen zmírnil právní kvalifikaci. Tento postup označila za porušení práva na spravedlivý proces i státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Vadné vymezení skutku podle stěžovatelů provázelo celé trestní řízení. V rozporu s čl. 8 odst. 2 Listiny nebyl skutek řádně popsán, ačkoli klíčovou důležitost má otázka, zda stěžovatelé vyrobili omamnou látku. 39
čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny
143
Krajský soud odstranil vytčené vady tak, že výrazně změnil popis skutku, když jej rozšířil o dovětek hovořící o dalším zpracování do stavu způsobilého ke spotřebě (sklízením, sušením a odtrháváním listů a květů). Byl rovněž porušen zákaz reformationis in peius, neboť dovolání úspěšně namítalo odsouzení za jednání, které není trestným činem a je logicky vadné, je-li odsouzení za jiný skutek považováno za jednoznačně příznivější výsledek. Stěžovatelé na změnu náhledu mohli reagovat jen při krátkém jednání odvolacího soudu a nemohli tak účinně navrhovat důkazy ke své obhajobě. Stěžovatelé také setrvale v průběhu celého trestního řízení namítali nenaplnění zákonem vyžadované míry společenské nebezpečnosti a stěžovatel vedle námitky procesní vadnosti úvodní domovní prohlídky dále namítl, že nebylo prokázáno, že by se na stíhaném jednání podílel. Důkazy byly hodnoceny v rozporu se zásadou in dubio pro reo. Nejvyšší soud usnesením ze dne 19. 9. 2007, sp. zn. 3 T do 575/2007, dovolání stěžovatelů odmítl, neboť nebyla porušena ani zásada obžalovací, ani zásada totožnosti skutku. Ze skutkového stavu vyplynulo, že stěžovatelé část konopí setého sklidili a upravili do stavu způsobilého spotřebě, což však bylo kvalifikováno jen podle ust. § 187 odst. 1 tr. zák, což je pro stěžovatele příznivější. Právní kvalifikace skutku: Stěžovatelé především namítali, že Nejvyšší soud sice nejprve dospěl k závěru, že popis jednání, zformulovaný na základě shromážděných důkazů, neodpovídá užité právní kvalifikaci, avšak následně již žádné vady neshledal, ačkoli odvolací soud jeho pokyn nesplnil, resp. splnil jej formálně. Ústavní soud v minulosti konstatoval ústavní nepřípustnost podle čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR, čl. 1 a čl. 3 Listiny změny judikatury mimo zákonem č. 6/2002 Sb. předvídanou proceduru. Taková rozhodnutí a v nich obsažená interpretace tvoří v materiálním smyslu součást příslušné interpretované zákonné normy. Přehodnocení interpretace pak představuje zásah do právní jistoty a rovnosti všech subjektů, které legitimně očekávají, že také v jejich případě bude zákon vykládán stejně.
144
Oprávnění vydávat soudní rozhodnutí obsahující interpretaci právní normy, která je pro nižší soudy závazná je nejvyšším soudům svěřena s cílem zajistit jednotnou aplikaci předmětné právní normy. Účelem je zde naplnění postulátů právního státu a oprávnění soudu vyššího stupně dávat soudu nižšího stupně závazné pokyny neodporuje zásadám ústavnosti. Nařizovací oprávnění soudu vyššího stupně má stanoveno jasné meze. Soud vyššího stupně může vyslovit právní názor, který je pro nižší soud závazný, avšak nesmí jej zavazovat k určitému hodnocení důkazů. Z hlediska ústavních záruk nesmí uplatnění instanční pravomoci kolidovat s žádnou ze zásad spravedlivého procesu. Výše naznačené principy plně dopadají i na nyní projednávanou věc. Stěžovatelé byli nejprve pravomocně odsouzeni za trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 a) tr. zák. Poté, co bylo Nejvyšším soudem rozhodnuto, že pěstování konopí setého nelze podřadit pod znak výroba omamné látky, byla pouze vypuštěna kvalifikace dle ust. 187 odst. 2 písm. a) tr. zák. Státní zástupkyně přitom opakovaně upozorňovala, že stíhané jednání je za daného stavu podřaditelné jen pod skutkovou podstatu § 187a trestního zákona. Dále bylo konstatováno, že ani naplnění materiálního znaku jednání nebylo přesvědčivě odůvodněno. Hranice trestnosti vyjádřená materiálním znakem nesmí být tak nízká, aby díky počtu jednání, jež jsou při daném nastavení prahu trestnosti trestná, nebylo trestní stíhání té které osoby věcí náhody či spíše arbitrální selektivity (libovůle), spíše než systematického potírání trestných jednání. Taková aplikace práva odporuje proporcionalitě trestní represe. Ani ve sféře vůle zákonodárce nejsou suspendovány ústavní principy chránící základní práva a svobody. Umožňuje-li trestní právo realizaci veřejného zájmu na stíhání trestné činnosti pomocí robustních a osobní integritu jednotlivce omezujících nástrojů, pak jejich použití musí respektovat princip proporcionality (způsobilost, nezbytnost a adekvátnost užití trestněprávního prostředku ochrany). Je-li v průběhu trestního řízení porušen některý z ústavních limitů, pak není respektován čl. 8 odst. 2 Listiny. Aplikace zákonných skutkových podstat nesmí být mechanická.
145
Ústavní soud ve svém nálezu dále uvádí, že má-li být soudní rozhodnutí považováno za souladné s článkem 39 Listiny, podle něhož: Jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest lze za jeho spáchání uložit pak je třeba prokázat naplnění všech znaků trestného činu, přičemž z článku 40 odst. 2 Listiny plyne požadavek, aby závěr o naplnění znaků trestného činu byl postaven mimo důvodnou pochybnost. Státní zástupkyně v řízeních před Nejvyšším soudem opakovaně poukázala na vadnou právní kvalifikaci stíhaného jednání. Dále bylo konstatováno, že postup Nejvyššího soudu je obtížně pochopitelný. Pokud Nejvyšší soud tímto způsobem ignoruje roli státního zástupce a funkci obžaloby, pravidelně se vystavuje nebezpečí, že sám svým rozhodnutím poruší některou součást práva na spravedlivý proces podle čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2, či čl. 40 odst. 2 Listiny. Z čl. 8 odst. 2 Listiny věta první přímo vyplývá povinnost soudu dbát na to, aby eventuálně upravovaný popis stíhaného jednání neomezoval právo na řádnou obhajobu. Nejvyšší soud nerespektováním omezení vyplývajících z čl. 8 odst. 2 Listiny a zejména tím, že netrval na důsledném uplatnění svého předchozího právního názoru, porušil základní právo stěžovatelů zaručujících jejich osobní svobodu podle čl. 8 odst. 1 Listiny. Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl a zrušil napadená rozhodnutí. Shrnutí: Výše popsaný případ je podle mého názoru příkladem toho, jak je důležité provést řádně ohledání
místa činu a následně odpovídající dokumentaci a z to
vyplývající právní kvalifikaci již v přípravném řízení. Pochybení se potom projevilo neodůvodněnými změnami právní kvalifikace skutku, což vedlo následně až k porušení základních lidských práv. Projevily se zde také dva další faktory: nejasnost pojmů používaných při popisu skutkových podstat drogových trestných činů v trestním zákoně a velký význam znalosti příslušné judikatury při rozhodovací činnosti soudů.
146
Závěr „Řecký duch pokřtil drogy termínem phármakon, jenž znamená zároveň lék i jed. Teprve na poznání, okolnostech a samotné osobě závisí, zda se jedno promění v druhé. Na lidské bytosti a nějakým způsobem i na drogách samotných tedy závisí, zda budou léčit nebo škodit. Existují odjakživa a všude na světě a soudě podle dneška bude jich zítra více než včera. Alternativou není svět s nimi nebo bez nich . Alternativou je informovat o jejich správném použití nebo povrchně démonizovat. Rozsévat vědění nebo nevědomost“40. Drogy nesporně patří mezi prostředky, které lidem napomáhají vyvolávat si příjemné pocity, stavy povzbuzení, opojení nebo útlumu kdykoli se jim samotným bude chtít. Stavy změněného vědomí pomocí drog ale mohou způsobit tendenci k opuštění dosavadního sociálního zařazení jedince (nebo celých skupin v rámci subkultury). Může dojít k jejich vydělení z většinové společnosti, aniž je však tento vztah přerušen zcela. Důvodem zachování části vazeb na většinovou společnost je snaha zachovat si možnost využívat takových vymožeností, které většinová společnost vytvořila, (bez přispění členů subkultury) jako je lékařská péče, sociální zabezpečení apod. Konzumace drog je v procesu socializace mládeže v našich podmínkách novinkou. Je to výsledek společenských změn, které nastaly postupně v devadesátých letech dvacátého století a které byly příznivé pro šíření drog. Lze vypozorovat změnu postoje k problému drog a drogové závislosti. Z chování původně posuzovaného jako deviantní se stává chování považované za běžné a v podstatě odpovídající normě. Tento postoj se velmi rychle mezi mladou generací šíří. Nesporně se zde projevuje vliv pokleslé úrovně médií, snižující se kulturnost, vliv politiky a ekonomických vztahů. K tomu přistupuje rozpad rodinných vazeb a nedostatek času rodičů pro řešení problémů dětí. Do popředí vystupuje svoboda jedince jednat podle svého uvážení a hledat si svou vlastní cestu k samostatnosti v životě, prožívat si jej po svém. To se v plné míře projektuje do vztahů k okolí ve kterém jedinec žije a pomocí něhož si formuje svůj pohled na svět. 40
Escohotado Antonio: Stručné dějiny drog, Volvox Globator, 2003 147
Protože selhávají rodinné vazby, hledají si děti a mladí lidé vzory, se kterými se mohou identifikovat, ve vnějším světě. Přirozený vývoj pod dohledem rodiny je nahrazován uměle vytvářenými vazbám, které narušují dosavadní pravidla, ale nenabízejí za ně náhradou žádnou fungující a životaschopnou alternativu pro uspokojování potřeby sounáležitosti a bezpečí. Tím se vytváří podmínky pro vznik závislosti na drogách. Paradoxně se může snaha najít si nezávislou cestu životem změnit v závislost, která se stane určujícím faktorem. To vše je umocněno tím, že v počátcích se škodlivé působení drogy neprojevuje vůbec, nebo jen velmi mírně a pozitivní prožitky jednoznačně převažují. Škodlivý vliv drogy
se vyvíjí postupně a zcela
nezávisle na vůli a vědomí člověka. Prostřednictvím drogy si člověk uspokojuje své potřeby, protože z různých důvodů není schopen učinit to jinak, lze říci přirozeným způsobem. Může se jednat zejména o způsob jak nalézt klid a úlevu od bolesti jak fyzické, tak duševní, útěk před tíživou realitou. Nebo naopak o způsob jak uspokojit potřebu radosti, slasti, popřípadě o nahrazení nedostatku sounáležitosti s jinou osobou. Stačí si jen vybrat tu odpovídající z nabídky drog – opioidy, stimulancia nebo psychedelika. Člověk znal psychoaktivní látky a jejich účinky od pradávna a vědomě je využíval. Rozdíl je v tom, k jakému účelu. Užívání drog k náboženským obřadům nebo v lékařství informovanými jedinci, nenarušovalo společenské vztahy, spíše naopak, upevňovalo je. K podstatné změně došlo v okamžiku, kdy se důvodem pro užívání drogy stalo dosažení vyššího výkonu nebo naopak vyvolání útlumu. To vedlo k těžko kontrolovatelnému užívání ve velkém, tedy ke zneužívání. Skutečným společenským problémem se zneužívání psychoaktivních látek stalo tehdy, když tyto látky byly objeveny jako zdroj zisku a začalo se s nimi obchodovat. Na rozdíl od jiných obchodních komodit poptávka po drogách se zvětšeným prodejem neklesá, ale zvyšuje se. Za této situace nelze přijmout návrhy na legalizaci drog, které se opakovaně objevují. Nakládání s drogami je potřeba právně regulovat i nadále. Je ale nutné hledat takový způsob, který bude založený, bez ohledu na různé partikulární zájmy, na vědeckých poznatcích a objektivních informacích a bude komplexní a vyvážený. 148
Socializace současné mladé generace je složitější, než tomu bylo v minulosti. Je to způsobeno celou řadou vlivů, zejména pluralitou hodnotových systémů a norem chování. Tím se snižuje obsahový význam dosavadních norem pro společnost jako celek, dochází k její segmentaci. Oslabují se tím dosavadní fungující sociální systémy a je nutné hledat nové způsoby k jejich udržení nebo obnovení. Jedná se většinou o prostředky postavené ne na morálních aspektech, ale na vynucování právní normy. Tím se paradoxně celý systém opět oslabuje. Příčiny zneužívání drog a nárůstu kriminality s tím spojené je třeba tedy hledat ve stavu společnosti. Naší snahou by mělo být minimalizovat ve společnosti stávající negativní vlivy. Jinak budeme jen dále bojovat s větrnými mlýny.
149
Literatura: JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmotné, Obecná část, Zvláštní část, 3. vyd. Praha: Linde Praha a.s., 2008, ISBN 978-80-7201-696-9 JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo procesní, 5. vyd. Praha: Linde Praha a.s., 2007, ISBN 978-80-7201-630-3 PAVLÍČEK, V. a kol. Ústava a ústavní řád České republiky, Komentář, 1. díl Ústavní systém a 2. díl Práva a svobody. Praha: Linde Praha a.s., 2002, ISBN 80-7201-391-2 JELÍNEK, J. a kol. Trestní zákon a trestní řád, poznámkové vydání s judikaturou, 26 vyd. Praha: Linde Praha a.s., 2008, ISBN 978-80-7201-731-7 CÍSAŘOVÁ, D., FENYK, J., GŘIVNA, T., KLOUČKOVÁ, S., MANDÁK, V., PÚRY, F., ŘEPÍK, B., RŮŽEK, A. Trestní právo procesní. 4. vyd. Praha: Linde Praha a.s., 2006, ISBN 80-7201-594-X SOLNAŘ, V., FENYK, J., CÍSAŘOVÁ, D.: Základy trestní odpovědnosti, podstatně přepracované a doplněné vydání. Orac 2003, ISBN 80-86199-74-6 CÍSAŘOVÁ, D., SOVOVÁ, O. Trestní právo a zdravotnictví. Orac, 2000, ISBN 80-8619-09-6 KLÍMA K., JIRÁSEK J. (eds) Pocta Jánu Gronskému. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2008, ISBN 978-80-7380-094-9 NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. a kol. Kriminologie, 2. vyd. ASPI, 2004, ISBN 80-7357-026-2 FENYK, J., KLOUČKOVÁ, S.: Mezinárodní justiční spolupráce v trestních věcech, 2. vyd. Praha: Linde Praha a.s., 2005, ISBN 80-7201-527-3 ESCHOTODADO, A Stručné dějiny drog, Volvox Globator, 2003, ISBN 80-7207-512-8 ŠTABLOVÁ, R., BREJCHA, B. a kol. Návykové látky a současnost. Praha: Policejní akademie České republiky, 2006, ISBN 80-72-51-224-2 ŠMERDA, R. Trestněprávní úprava Drogové problematiky; Bulletin NPC, 2006 KŮHN, Z., BOBEK, M., POLČÁK, R. Judikatura a právní argumentace 1. vyd. Praha: Auditorium, 2006, ISBN 80-903786-0-9 KMEC, J. Evropské trestní právo. 1. vyd. Praha: C.H.Beck, 2006, ISBN 80-7179-535-6 KUCHTA, J., VÁLKOVÁ, H. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky, 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2005, 568 s.,ISBN 80-7179-813-4
150
SOTOLÁŘ, A., PÚRY, F.,ŠÁMAL, P. Alternativní řešení trestních věcí v praxi. Praha: C H. Beck, 2000, ISBN 80-7179-350-7 HEJDA J. Kriminologické, trestněprávní a kriminalistické aspekty drogového problému v ČR a jeho řešení. 1. vyd. Jindřichův Hradec: RAIN, 2000, ISBN 80-245-0080-9 FRALICK P. Kanadský přístup ke zneužívání omamných látek. Institut Msp ČR 2000, ISBN 80-902656-2-6 TRÁVNÍČKOVÁ I, ZEMAN P: Závěry výzkumu I Možnosti trestní justice v protidrogové politice II (empirická část). Institut pro kriminologii a sociální prevenci,Praha 2008, ISBN 978-80-7338-072-4 JELÍNEK J. (ed): O novém trestním zákoníku, Sborník z mezinárodní vědecké konference Olomoucké právnické dny 2009, trestně právní sekce, Leges 2009, ISBN 978-80-87212-21-9 RADA EU: Protidrogová strategie EU na období 2005 – 2012, 1. vydání, Praha, Úřad vlády ČR, 2005 INCB (International Narcotics Control Board): International Narcotics Control Board Report 2004, Unites Nations, New York, 2005, 96s. United Nations Office on Drugs and Crime: Competend National Authorities under the International Drug Control Treaties, 1st ed., New York: United Nations, 2008,126s.
Odborné články:
MAREŠOVÁ, A. Souhrn poznatků z analýzy vybraných trestních spisů k drogové kriminalitě, Trestní právo 11/2003 JESCHECK, H. H. K návrhu obecné části nového trestního zákona České republiky. Trestní právo 11/2003 Kolektiv autorů. Povaha problému zneužívání drog v mezinárodních souvislostech. Trestní právo 2/2000 REPÍK, B. Lidská práva a závažné formy kriminality. Trestněprávní revue 10/2006 ZEMAN, P. Vývoj právní úpravy některých prostředků odhalování a stíhání drogové kriminality po roce 1990. Trestněprávní revue 2/2007 ČAKRT, F. Nástin komunitarizace v rámci III. pilíře. Trestněprávní revue 1/2007 ŠPICAR, P. K povinnosti eurokonformního výkladu českého práva a k rozšíření jeho dopadu na oblast III. Pilíře Evropské unie. Trestněprávní revue 10/2005 ZEMAN, P. Eurojust – evropská jednotka pro justiční spoluprác., Trestní právo 2/2008, Trestní právo 3/2008 151
NOVOTNÁ, J., ŠVARC, M. Posílení pravomocí Eurojustu – naděje pro Evropu spolupracující v trestních věcech? Trestněprávní revue 12/2008 ČENTÉŠ, J. Trestnosť prachovávania drog v Slovenskej republike. Trestní právo 5/2003 HAVRLENTOVÁ, D. Zamyslenie sa nad pojmom „obvyklá jednorázová dávka“ v právnej úprave drogovej problematiky v Slovenskej republike. Trestněprávní revue 3/2007 Dagmar CÍSAŘOVÁ, D. Novelizace a rekodifikace trestního řádu ČR a aktuální problémy teorie dokazování v trestním řízení. Trestní právo 4/2001 ZEMAN, P. Charakteristika a trendy drogové kriminality v ČR Trestní právo 1/2007 CHROMÝ, J. Užívání anabolických látek mládeží (nejen) ve světle trestního práva. Trestněprávní revue 7/2008 MALINOVSKÝ, J. Koňský doping překročil naše hranice. Jezdectví 12/2008 ŘÍHA, J. Vývoj právní úpravy nepříčetnosti na našem území. Trestní právo 4/2007, 5/2007, 6/2007, 7/2007, 8/2007 PROUZA, D. K počátkům přípravného řízení u drogových trestných činů. Trestněprávní revue 4/2006 HRUŠKA, J. Mezinárodní historické mezníky a východiska v boji proti drogové trestné činnosti. Trestní právo 1/2009, 2/2009 ŘÍHA, M. K problematice organizované kriminality. Trestní právo 7/2007, 8/2007 MAREŠOVÁ, A. K příčinám a podmínkám kriminality mládeže. Trestní právo 7/2007, 8/2007 SAK, P. Rozostření hranice mezi normalitou a deviací, referát přednesený na mezinárodní konferenci Mládež a kriminalita, Nitra 25.-27. 10. 2006 CHROMÍK, A. Holandský model právnej úpravy drogovej kriminality a jeho účinnost, Trestní právo 7/2007, 8/2007 HRUŠKA, J. Je „pouhé“ pěstování konopí trestné? Trestní právo 11/2008 A Comparison of the Cost – effectiveness of the Prohibition and Regulation of Drugs, http:// www.tdpf.org.uk - Transform Drug Policy Foundation http:// www.mapinc.org/drugnews/v99.n444.a01.html
152
Další prameny dostupné z Internetu: < http://www.nalus.usoud.cz/> < http://www.nsoud.cz/> < http://www.incb.org/incb/annual/repot.html/Výroční zpráva OSN o drogách > < http://www. incb.org/> < http://www. drogy-net.cz/> < http://www. drogy-info.cz/> < http://www. adiktologie.cz/> < http://www.npc.cz/ >
153
Slovníček pojmů A Abúzus -
nadužívání ( obvykle návykových látek)
Abstinenční syndrom - odvykací příznaky tělesného i duševního rázu při vysazení drog AIDS -
Acquired ImmunoDeficiency Syndrome čili syndrom získané immunodeficience, tj.oslabené schopnosti organismu se bránit
Anabolika Analgetika -
léky proti bolesti; většina jich vyvolává návyk
Anestetikum -
látky způsobující znecitlivění
Aspirace -
potíže v kontrole užívání látky; v kruzích zneuživatelů drog nasátí krve do stříkačky pro ujištění, že jehla je v žíle
B Beta-blokátor -
léky tlumící některé funkce nervového systému, které zpomalují srdeční činnost a snižují krevní tlak
Barbituráty -
tlumivé léky. Zastaralejší výraz
Bad trip -
doslova „špatný výlet“ kdy droga vyvolala pocity úzkosti nebo halucinace
Benzodiazepiny - tlumivé léky, které mohou vyvolat závislost, mají rychlý růst tolerance Diazepam, Rohypnol C Crack -
forma kokainu vyvolávající rychle silnou závislost
Cannabis -
anglický výraz pro označení konopí, marihuany a hašiše
D Dealer -
obchodník s drogami
Detoxifikace -
počáteční fáze při léčbě drogové závislosti kdy se tělo zbavuje jedovatých látek a překonává odvykací potíže
Detekce -
odhalení, zjištění
154
Diuretika -
léky zvyšující tvorbu a vylučování moči. Odvodněním dochází k rychlému snížení hmotnosti. Používají se k vyplavení anabolik z těla. Některá snižují obsah draslíku v krvi
Doping -
nepřirozené zvyšování výkonnosti ve sportu užíváním nedovolených látek (anabolik )
Droga -
ve farmakologii látka rostlinného nebo živočišného původu; v psychopatologii v širším významu návyková, závislost vyvolávající látka. V současnosti pojem zahrnuje přírodní nebo syntetickou látku, která ovlivňuje prožívání reality a může vyvolat závislost
Drogová závislost - chorobný stav spojený s nezdolatelnou touhou po opakovaném braní drogy, často s tendencí zvyšovat dávky E Ecstasy -
MDMA - látka patřící do halucinoganů, má stimulační účinky
Efedrin -
patří mezi stimulační látky, prekursor pro výrobu pervitinu
Extradice -
vydání
F Fermetrazin -
silná stimulační látka
Flaschback -
stav jako po požití drogy i když droga nebyla aplikována. Může nastat až po dvou letech po požití dávky drogy. Nejčastěji následek požívání marihuany, pervitinu a halucinogenů
H Halucinogeny - skupina drog charakteristická svým efektem- kvalitativní změnou vědomí Harm reduction - mírnění škod, zahrnuje podávání methadonu, výměnu injekčních stříkaček apod. Hašiš -
usušená pryskyřice ze samičích rostlin konopí, obsahuje THC jako marihuana
Hepatitida (žloutenka)
při nitrožilní aplikaci roste riziko nakažení žloutenkou typu A a C
Heroin -
jedna z nejnebezpečnějších drog, původně připraven jako nenávyková náhražka morfinu, vyvolává rychlou závislost
HIV -
virus AIDS
155
Horor trip -
viz bad trip
Hypnotika -
léky navozující spánek; mohou vyvolat závislost
I Intoxikace -
otrava, ovlivnění návykovou látkou, který vede k poruchám vědomí, poznávání, vnímání nebo chování
J Joint -
cigareta s drogou z konopí
K Kokain látka s budivým účinkem získávaná z koky nebo synteticky; vyvolává rychle závislost Kóma -
stav hlubokého bezvědomí
L Latentní -
skrytý, bezpříznakový
LSD -
jeden z nejúčinnějších halucinogenů, působí i v nepatrných dávkách, účinek trvá až 12 hodin
Lysohlávky -
houby s halucinogenními účinky
M Marihuana -
sušené části rostlin konopí, obsahuje THC
Methadon -
patří do stejné skupiny jako heroin, používá se při substituční léčbě jako náhradní droga pro osoby závislé na drogách, které nejsou ochotny abstinovat
N Narkoman -
osoba závislá na psychotropních látkách (drogách) tlumivého typu; používá se nesprávně pro označení drogově závislého jedince
Narkomanie -
závislost na narkotikách tj. na omamných látkách; je zaměňováno s pojmem toxikomanie
Narkotická analgetika - léky proti bolesti, např. morfin Neuroleptika -
skupina psychofarmak používaných k léčbě psychóz
156
O Opiáty -
psychoaktivní látky obsažené v zaschlé šťávě z makovic, patří sem zejména morfin a kodein; používají se k výrobě ještě účinnějších drog ( heroin )
P Peer program -
jedna z mála prokazatelně účinných forem prevence pro děti a dospívající do kterého jsou aktivně zapojení předem připravení vrstevníci, kteří žijí zdravě
Pervitin -
( metamfetamin ) - patří mezi stimulancia, rachle vyvolává závislost
Prekursor -
předchůdce; látka předcházející tvorbě jiné látky
Prevence -
předcházení, primární se snaží předcházet vzniku nemoci, sekundární se snaží zabránit jejímu dalšímu rozvoji a terciární se snaží minimalizovat vzniklé poškození
Průchozí drogy - drogy, které s sebou nesou zvýšené riziko přechodu k nebezpečnějším drogám, patří sem především marihuana Předávkování - otrava návykovou látkou; může k němu dojít při vyšší koncentraci drogy než je obvyklé nebo při záměně druhu drogy anebo po období abstinence R Recidiva -
návrat k návykovému chování po určitém čase abstinence
S Screening -
postupy a metody umožňující rychlé získání základních informací např. o přítomnosti drog
Sedativa -
tlumivé léky
Somatický -
z řeckého sóma = tělo, tělový, těla se týkající
Speed -
amfetamin nebo pervitin
Speetball -
heroin s kokainem nebo s pervitinem
Stimulační drogy, stimulancia - návykové látky s budivým efektem, jsou výrazně návykové - pervitin, efedrin, kofein Substituční léčba - podávání methadonu nebo subutexu, kdy je nahrazován heroin, pod odborným dohledem osobám, které neabstinují, ale chtějí vést normální život Suicidum -
sebevražda 157
T Tolerance -
po delším užívání některých látek klesá jejich účinnost a proto dochází ke zvyšování dávek
Tonkománie -
drogová a léková závislost
Toxická psychóza - začíná během užívání drog nebo do dvou týdnů po jeho ukončení, trvá 48 hodin až 6 měsíců; projevuje se halucinacemi a poruchami vnímání, které nejsou součástí akutní intoxikace nebo odvykacího stavu Toxikománie -
chorobná závislost na psychoaktivních látkách (na drogách), bývá zaměňován s pojmem narkomanie; jedná se o zastaralý výraz
U Úzkost -
vyskytuje se často u žen, které mají problémy s tlumivými látkami nebo při akutní intoxikaci
V Vývojové opoždění - často se vyskytuje jako důsledek dlouhodobějšího užívání návykových látek dětmi a mladistvými Z Závislost -
je podle Mezinárodní klasifikace nemocí: skupina fyziologických, behaviorálních a kognitivních fenoménů, v nichž užívání nějaké látky nebo třídy látek má u daného jedince mnohem větší přednost než jiné jednání,
kterého
si
dříve
cenil
více.
Centrální
popisnou
charakteristikou je touha brát psychoaktivní látky, alkohol nebo tabák. Diagnóza závislosti se stanoví, jestliže během posledního roku došlo alespoň ke třem z těchto jevů: •
silná touha užívat látku
•
potíže se sebeovládáním vůči látce
•
tělesný odvykací stav, kdy látka je užívána ke zmírnění jeho příznaků
•
zvyšující se tolerance
•
zanedbávání jiných potěšení a zájmů ve prospěch užívané látky
•
pokračování v užívání přes jasné prokázání škodlivých následků
158
Seznam příloh Příloha č. 1 Vybrané části výzkumu Institutu pro kriminologii a sociální prevenci MOŽNOSTI TRESTNÍ JUSTICE V PROTIDROGOVÉ POLITICE II (empirická část), PhDr. Ivana Trávníčková, Csc., JUDr. Petr Zeman, Ph.D., Praha 2008
159
Příloha č.1
Kategorizace drog pro trestněprávní účely Mezi odborníky probíhá dlouhodobá diskuse o možnosti legislativně rozdělit drogy pro trestněprávní účely do několika skupin, a to podle míry zdravotní a společenské nebezpečnosti spojené s jejich užíváním.44 Odpovědi respondentů na otázku, zda takové legislativní dělení pokládají za žádoucí, vyzněly u 71 % všech dotázaných v neprospěch kategorizace. Téměř absolutně (tj. v 91 %) ji odmítali policisté NPC, z 83 % státní zástupci a v 71 % celníci. Mírně nadpoloviční většinou sdílí tento názor experti z vězeňské služby (58 %) a ještě méně (53 %) soudci. Pokud soudci doplňovali svůj názor na kategorizaci jednotlivých druhů drog, jednalo se převážně o argumenty schvalující kategorizaci s tím, že je nutno podle nebezpečnosti účinků drog na organismus upravit trestní sazbu. Pouze jeden soudce zároveň poznamenal, že přílišná kazuičnost může škodit“. Názorovou jednotu v tomto směru narušil ojedinělý úsudek, že „droga je droga“. Také někteří experti z vězeňské služby navrhovali rozdělit drogy dle zdravotního a sociálního dopadu. Zároveň zaznělo i nemálo výhrad např. „Ne – v souvislosti s praktickými zkušenostmi a poznatky u drogové problematiky v oblasti výkonu trestu odnětí svobody lze případné legislativní rozdělení drog pro trestněprávní účely do několika kategorií, a případně i pro jiné účely, např. účely kázeňské odpovědnosti a mimo jiné i účely výkonu trestu odnětí svobody, považovat za nežádoucí a nepřijatelné.“ Státní zástupci většinou upozorňovali, že už současná úprava umožňuje, jak pokud jde o posouzení společenské nebezpečnosti, tak pokud jde o uložení konkrétního trestu, na druh drogy reagovat. Mezi experty z NPC a celníky se objevily názory připouštějící rozdělení drog na„měkké“ a „tvrdé“ pouze výjimečně.
160
Vývoj a hodnocení české drogové scény Experti vyjadřovali své zkušenosti a názory na míru trestných činů registrovaných i neregistrovaných za období posledních 10 a 5 let s tím, že většina z nich se domnívá, že drogová kriminalita stále roste, byť podle převažujícího názoru soudců za posledních pět let pouze mírně. Jednou z charakteristik této trestné činnosti je i latence, která je ve velké míře s drogovou kriminalitu spojena. Jako hlavní důvody, které jsou s latencí spojeny, uváděli experti zejména skutečnost, že uživatel drog se nevnímá jako oběť, resp. poškozený, ale naopak kryje pachatele. Zároveň se často jedná o aktivitu organizovaného zločinu, vyznačující se sofistikovaným způsobem páchání kriminality. V této souvislosti měli experti uvést svůj odhad, týkající se prognózy spotřeby jednotlivých druhů drog i důvody jejich konzumace. Experti nepředpokládají ani do budoucna větší výkyvy v trendech spotřeby jednotlivých druhů drog, neboť očekávají spíš sjednocení trendů užívání drog v EU. Jednotně a poměrně rozsáhle komentovali všechny skupiny expertů důvody vedoucí k dostupnosti drog v České republice, a to jak z hlediska společenského, změn na drogovém trhu, prevence, tak samozřejmě i s ohledem na možnosti legislativy a represe při postihu drogové kriminality. Okruh látek zneužívaných jako drogy se neustále rozšiřuje, proto je nutné aktualizovat jejich seznam, který je pro účely trestního zákona uveden v přílohách 1-7 zákona č. 167/1998 Sb. Všechny skupiny expertů hodnotily aktualizaci seznamu z časového hlediska převážně kladně. Nadpoloviční většina všech expertů uvedla, že také z obsahového hlediska odpovídá seznam OPL potřebám praxe. Nejkritičtější byli experti z NPC, kteří z 41 % preferovali názor, že je nezbytné „Seznam OPL“ doplnit o látky a prekursory, jež lze použít k výrobě tablet XTC a jejich modifikacím, a zejména pak o volně prodejná léčiva využívaná v masovém měřítku k výrobě pervitinu. Specialisté z NPC a celníci popisovali téměř shodně problémy spojené se záchytem drog na území České republiky, neboť právě zde došlo v poslední době k značným změnám. Od stejných skupin expertů jsme získali zajímavé informace o pachatelích drogové kriminality působících na území České republiky v současné době, i o předpokládaném vývoji do budoucna. Znepokojujícím zjištěním je názor expertů, kteří se domnívají, že dojde k nárůstu pachatelů u mladistvých a mladých dospělých osob české národnosti. 161
Pravděpodobně největší nárůst se z jejich pohledu dá očekávat mezi příslušníky sociálně slabých vrstev a jedinci z rómského etnika. Zvyšující se zapojení do výroby, distribuce a obchodování s OPL předpokládají tito experti také u cizích státních příslušníků, kteří se dosud v této trestné činnosti angažovali, a zároveň nevylučují, že dojde i k posílení podílu pachatelů z ruskojazyčných skupin (kteří se dosud specializovali převážně na tzv. „praní špinavých peněz“), Turků, kteří mají přímý přístup ke zdroji heroinu, a dále také občanů Izraele a osob ze židovského etnika, majících silné finanční zázemí. Spokojenost respondentů se stavem české protidrogové legislativy se mezi jednotlivými profesními skupinami lišila, když celkově nejpříznivější hodnocení vyjadřovali soudci, zatímco pracovníci NPC a vězeňské služby byli zpravidla nejkritičtější. Mezi uváděnými nedostatky právní úpravy se objevovaly jak aspekty týkající se specificky drogové kriminality (mírné trestní sazby stanovené na drogové delikty, …), tak i obecné problémy našeho trestního práva (komplikované procesní předpisy, nepoužitelnost výsledků některých úkonů z přípravného řízení k důkazním účelům v řízení před soudem apod.). Z odpovědí vyplynulo, že si respondenti zřetelně uvědomují neoddělitelnost kvalitní legislativy a její adekvátní aplikace. Vývoj trestního práva z hlediska podmínek pro odhalování a stíhání drogové kriminality hodnotili respondenti převážně pozitivně. Oceňovali, že náš právní řád i v této oblasti postupně zavádí mezinárodně osvědčené standardy a instituty. Spokojenost vyslovovali se zněním skutkových podstat drogových trestných činů, přičemž však jako problém jednoznačně vnímají aktuální interpretaci znaku kvalifikované skutkové podstaty spočívajícího v získání určitého prospěchu. Za nejvhodnější formu vymezení kvantitativních znaků skutkových podstat drogových deliktů, týkající se rozsahu či množství, by pokládali jejich kvantifikaci přímo ve výkladovém ustanovení trestního zákona. Trestní sazby stanovené na drogové trestné činy označovali respondenti napříč profesními skupinami jako odpovídající či mírné. Potvrdilo se, že přes nesporný vliv judikatury Nejvyššího soudu stále přetrvávají určité výkladové nejasnosti, spojené s právní kvalifikací pěstování rostliny konopí bez zjištěného úmyslu látku dále distribuovat. Spíše záporně se respondenti vyjádřili k případné kategorizaci drog pro trestněprávní účely podle míry zdravotní a společenské
162
nebezpečnosti spojené s jejich užíváním, přičemž výrazný nesouhlas zazněl od pracovníků NPC, státních zástupců a pracovníků celní správ Určité profesní rozdíly se projevily u některých jednotlivých aspektů právní úpravy, kdy různé varianty řešení kladou na jednotlivé profesní skupiny rozdílné nároky, jako tomu bylo u názoru na potřebu uvádět v protokolu o záznamu telekomunikačního provozu doslovný přepis tohoto záznamu, kde se pro obligatornost takového postupu vyslovili (vcelku pochopitelně) pouze soudci. Výrazně pozitivně hodnotili respondenti nové trestněprocesní instituty z oblasti právního styku s cizinou. Využívání alternativních trestů při ukládání trestu za trestný čin dle § 187a tr. zák., tedy za drogový delikt, který je typově patrně nejvhodnější pro použití tohoto způsobu působení na pachatele, označili respondenti z řad justičních orgánů (soudci a státní zástupci) převážně za přiměřené, zatímco respondenti, působící v prostředí výkonu trestu odnětí svobody (pracovníci vězeňské služby), uvedli názor, že jsou alternativní tresty v podobných případech využívány málo. Respondenti obecně vyjadřovali skepsi ohledně možností účinného působení alternativních trestů na pachatele, užívající drogy, a to z důvodu nedostatečné motivace samotných pachatelů k nápravě, resp. ke změně svého kriminogenního způsobu života. Výrazně optimisticky nevyznívaly ani názory respondentů na aktuální možnosti, podmínky a výsledky ochranného léčení protitoxikomanického. Respondenti hodnotili podmínky pro výkon ochranného léčení protitoxikomanického v ČR víceméně neutrálně, tedy ani výrazně pozitivně, ani výrazně negativně. Z odpovědí vyplynulo, že jsou si dobře vědomi častých omezení tohoto ochranného opatření, a to jak na straně poskytovatelů léčby (nedostatečná kapacita a vnitřní vybavení příslušných institucí apod.), tak i na straně pachatelů (nedostatek motivace a ochoty skutečně se léčení podrobit, narušování režimu léčebných zařízení atd.). V případě určitých typů pachatelů užívajících drogy (recidivisté, nebezpeční pachatelé), kterým znalci doporučí uložit ústavní ochranné léčení, by přivítali jeho výkon ve zvláštním zařízení (příp. zvláštním oddělení) s přísnějším režimem a vyšším stupněm zabezpečení.
163
Pozornost byla věnována také drogové problematice ve věznicích. Experti z řad vězeňské služby, státních zástupců a soudců odhadovali promořenost, resp. míru zneužívání drog ve věznicích pro mladistvé, pro ženy a pro muže, i oblibu a rozšířenost jednotlivých OPL v nich. Stejné skupiny expertů také navrhovaly opatření k omezení průniku drog do vězení. Experti z vězeňské služby posuzovali stávající programy, resp. podmínky a možnosti, které mohou odsouzení v rámci výkonu trestu odnětí svobody využít k potlačení návyku na drogy. Jejich hodnocení se týkalo koncepce umisťování pachatelů do tzv. bezdrogových zón, stávajících kontrol prostřednictvím testování moči odsouzených a případného zavádění substituční léčby uživatelů heroinu (resp. opiátů) v prostředí výkonu trestu. Zatímco na koncepci umisťování vězňů do bezdrogové zóny neměli respondenti příliš jednotný názor, k zavádění substituční léčby v prostředí výkonu trestu bylo jejich stanovisko převážně (v 66 %) odmítavé. Situaci v oblasti mezinárodní spolupráce orgánů činných v trestním řízení v boji proti drogám hodnotili respondenti jako vcelku uspokojivou. Pro udržení či zvýšení její úrovně však uváděli jako nezbytné úsilí o větší pružnost mezinárodního právního styku v trestních věcech, zejména mezi justičními orgány. V názorech respondentů se v této oblasti výrazně projevovaly rozdíly v osobních zkušenostech jednotlivých respondentů i ve zkušenostech různých profesních skupin s jednotlivými formami mezinárodní spolupráce. Zatímco soudci a částečně státní zástupci hodnotili výrazně pozitivně institucionální spolupráci po linii Interpolu či Eurojustu, pracovníci NPC a celní správy označovali
tuto
institucionální
spolupráci
za
formalistickou
a
jednoznačně
upřednostňovali spolupráci na základě přímých styků či s využitím styčných důstojníků. Převážně kladně se vybrané profesní skupiny navzájem hodnotily pokud jde o činnost jednotlivých orgánů systému trestní justice v oblasti potírání drogové kriminality. Přesto respondenti nacházeli na práci ostatních složek některé nedostatky, a to jak systémové (nedostatek personálu a materiálních prostředků apod.), tak i v rovině práce jednotlivých osob (podceňování závažnosti drogového problému, nedůslednost při objasňování všech okolností trestné činnosti atd.).
164
V rámci hodnocení spolupráce jednotlivých složek systému trestní justice při odhalování a stíhání drogové kriminality je pozitivní skutečnost, že ve všech sledovaných případech bylo toto hodnocení příznivější než průměrné, tj. že s úrovní této spolupráce panovala mezi respondenty v zásadě spokojenost. Zřejmě pochopitelné rozdíly panovaly v názorech na kompetence celních orgánů v trestním řízení o drogových trestných činech, které pouze celníci označili za nevyhovující, a sice zbytečně omezené oproti pravomocím policie. Součinnost mezi celními orgány a policií při odhalování a vyšetřování drogové kriminality nicméně hodnotili respondenti z obou profesních skupin kladně.
165
Hlavní opatření z oblasti trestní justice V průběhu výzkumu jsme identifikovali hlavní opatření z oblasti trestní justice ve sledovaném období, jež se měla či mohla projevit na vývoji drogové scény. Následuje jejich stručný přehled s uvedením roku jejich realizace: 1990 - zpřesnění skutkových podstat drogových trestných činů - zpřísnění trestních sazeb stanovených na drogové trestné činy - dekriminalizace přechovávání OPL pro vlastní potřebu - zařazení právní úpravy odposlechu telefonních hovorů do trestního řádu - zařazení právní úpravy převzetí trestní věci z ciziny a odevzdání trestní věci do ciziny do trestního řádu 1991 - zřízení Protidrogové brigády Federálního policejního sboru61 1993 - zřízení Odboru drog v rámci Útvaru organizovaného zločinu Ústředny kriminální policie PČR 1994 - zpřesnění podmínek provádění odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu - účinnost zákona č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby 1995 - zřízení Národní protidrogové centrály Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Služby kriminální policie PČR - zařazení právní úpravy zločinného spolčení do trestního zákona - přiznání postavení policejního orgánu v řízení o trestném činu dle § 187 tr. zák., spáchaném v souvislosti s dovozem, vývozem nebo průvozem OPL, i celním úřadům - zařazení právní úpravy dočasného odložení trestního stíhání do trestního řádu - zařazení právní úpravy použití agenta a předstíraného převodu věci do zákona o Policii ČR - zařazení právní úpravy trestu obecně prospěšných prací do trestního zákona
166
1998 - zavedení výslovné úpravy prvků probace do trestního zákona - zpřísnění trestních sazeb stanovených na drogové trestné činy - zpřesnění skutkových podstat drogových trestných činů 1999 - kriminalizace přechovávání OPL v množství větším než malém i pro vlastní potřebu (zařazení trestného činu dle § 187a tr. zák. do trestního zákona) - účinnost zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách 2000 - účinnost zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody 2001 - účinnost zákona č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační službě - osamostatnění Národní protidrogové centrály v rámci SKP PČR - úprava zřizování a činnosti poraden drogové prevence ve věznicích a vazebních věznicích interním předpisem VS ČR - úprava zřizování a činnosti bezdrogových zón ve věznicích a vazebních věznicích interním předpisem VS ČR 2002 - zařazení právní úpravy operativně pátracích prostředků do trestního řádu - zařazení právní úpravy o působnosti úředníka PMS do trestního řádu - zjednodušení podmínek použití institutů zadržení, otevření a záměny zásilky - zařazení právní úpravy sledované zásilky do trestního řádu - zavedení institutu zkráceného přípravného řízení a zjednodušeného řízení před samosoudcem - zařazení právní úpravy zjišťování údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu do trestního řádu - zpřesnění a doplnění právní úpravy právního styku s cizinou v trestních věcech - zrušení samostatných úřadů vyšetřování v rámci Policie ČR a vytvoření jednotné Služby kriminální policie a vyšetřování PČR (mj. i společné služby kriminální policie a vyšetřování Národní protidrogové centrály) - vznik expozitur Národní protidrogové centrály
167
2003 – zřízení „Registru uživatelů drog – žadatelů o léčbu“ ve VS ČR a úprava způsobu poskytování informací z „Registru vězněných osob – uživatelů drog“ vnitřních předpisem VS ČR 2004 - účinnost zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže - účinnost nové právní úpravy právního styku s cizinou v trestních věcech včetně implementaci nové evropské legislativy a mezinárodních smluv v této oblasti - vnitřní reorganizace centrálních výkonných pracovišť Národní protidrogové centrály SKPV PČR Současný globální přístup k drogové problematice, založený na mezinárodních protidrogových úmluvách OSN bývá označován jako prohibiční, neboť zjednodušeně řečeno vychází ze zákazu určitých forem nakládání s vymezeným okruhem látek, a tento zákaz vynucuje hrozbou různých sankcí, včetně trestních, a jejich ukládáním. Třebaže jednotlivé smluvní státy těchto úmluv formulují cíle své protidrogové politiky rozdílně a přístup k drogovému problému se mezi nimi často diametrálně liší, představují protidrogové úmluvy základní rámec, v němž se jednotlivé signatářské země musejí pohybovat, mají-li dostát svým mezinárodněprávním závazkům. V takovém kontextu je zákonná represe64 přirozenou součástí protidrogové politiky a systém trestní justice se svými orgány její přirozenou složkou. Konkrétní forma a míra zapojení systému trestní justice do realizace protidrogové politiky je však předmětem diskusí mezi odborníky, politiky i laiky a v každé zemi závisí na celé řadě faktorů, jako jsou politická a ekonomická situace země, právní tradice a kultura, citlivost obyvatelstva na problémy související s užíváním drog a mnoho dalších. Z téhož důvodu nelze usilovat o určení „jedině správné“ či „nejlepší“ formy působení trestní justice v protidrogové politice, neboť okolnosti její činnosti, tak jako okolnosti celé protidrogové politiky, se v různých zemích liší. Při vymezování role trestní justice v protidrogové politice je třeba si vyjasnit dva okruhy otázek. Především čeho lze prostředky, kterými trestní justice disponuje, dosáhnout, co jimi lze ovlivnit. Budeme-li přijímat opatření v oblasti trestní justice s představou, že vyřeší problém ležící mimo sféru jejího vlivu, budeme permanentně zklamáni. Dále je pak nutno se rozhodnout, kterých výsledků, jichž lze prostřednictvím
168
činnosti trestní justice dosáhnout, skutečně dosáhnout chceme. Nejde jen o to, který výsledek je žádoucí a který nikoliv, ale též zda je použití opatření tohoto charakteru k jeho dosažení účelné a přiměřené. Je třeba zohlednit aspekty ekonomické a jako zásadní kritérium respektovat princip subsidiarity trestní represe. Náš výzkum, jak ostatně napovídá i jeho název, si kladl za cíl rozšířit poznatkovou základnu nezbytnou k řešení prvního z uvedených okruhů otázek, tedy ke zjištění možností a mezí systému trestní justice v rámci protidrogové politiky. Úkolem policejních orgánů v rámci systému trestní justice je odhalovat trestné činy a zjišťovat jejich pachatele, jakož i konat vyšetřování o trestných činech. Státní zastupitelství je orgánem veřejné žaloby v trestním řízení a plní další úkoly vyplývající z trestního řádu.67 Soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy.68 Uvedené orgány činné v trestním řízení postupují z úřední povinnosti, jestliže trestní řád nestanoví něco jiného.69 Z toho vyplývá, že se při své činnosti zákonem stanoveným způsobem zabývají jednáním, které platné trestní právo označuje za trestný čin, a tím je jejich role podstatně limitována, což platí i pro oblast protidrogové politiky. Jinými slovy, aby řádně plnily své povinnosti, odhalují, stíhají a sankcionují ta jednání, která jako drogové trestné činy včlenil do trestního zákona zákonodárce, přičemž jim nepřísluší při této činnosti hodnotit, zda je vhodné určitý typ jednání postihovat prostředky trestního práva. Posuzování materiálního znaku trestného činu, tedy existence dostatečného stupně nebezpečnosti činu pro společnost, se týká jen konkrétního případu s ohledem na všechny jeho okolnosti, neboť typová nebezpečnost určitého jednání je vyjádřena již tím, že je popsáno ve skutkové podstatě příslušného trestného činu. V rámci expertního dotazníkového šetření, které bylo součástí našeho výzkumu, dostali respondenti možnost formou volné odpovědi uvést svůj názor na to, jakou hlavní roli má mít trestní justice v národní protidrogové politice. Někteří respondenti zastupující orgány činné v trestním řízení v odpovědi odkazovali na ustanovení § 1 odst. 1 tr. ř., kde je vymezen účel trestního řízení s tím, že touto zákonnou úpravou je role trestní justice obecně a jednoznačně stanovena. Je zřejmé, že i v oblasti protidrogové politiky může být role trestní justice stěží spatřována jinde, než především v odhalování drogových trestných činů (vymezených trestním právem) a ve stíhání a sankcionování jejich pachatelů, a to vše za podmínek stanovených zákonem. Způsob, jakým trestní justice drogovou problematiku ve skutečnosti ovlivňuje, vychází jednak z toho, jak je vymezen právní rámec její působnosti, a dále z toho, jak jednotlivé orgány systému trestní justice v daném právním
169
rámci pracují. Kupříkladu počet odsouzených pachatelů drogové kriminality ovlivňuje jak právní úprava skutkových podstat drogových trestných činů, tak i činnost orgánů činných v trestním řízení při jejich odhalování a stíhání. Na základě výše uvedeného lze tedy dojít k závěru, že systém trestní justice obecně může v rámci protidrogové politiky postihovat pachatele drogové kriminality, odčerpávat drogy z drogové scény a případně působit i preventivně. Odhalování drogové kriminality, zjišťování a sankcionování jejích pachatelů může situaci v oblasti drogové problematiky ovlivňovat několika způsoby. Jednak může pachatele dočasně odstranit z drogové scény tím, že pachatel po odsouzení k trestu odnětí svobody nastoupí jeho výkon. Zároveň se tím mohou oslabit jeho vazby na drogovou a kriminální subkulturu v místě jeho působení. Uznává se, že trest odnětí svobody má být ukládán jen tehdy, jestliže k dosažení účelu trestu nestačí některý z trestů, které se vykonávají na svobodě. Měl by tedy přicházet v úvahu zejména u závažných forem drogové kriminality, kdy stupeň narušení pachatele vyžaduje již intervenci nepodmíněným trestem odnětí svobody. Provedená analýza statistických údajů o drogové kriminalitě76 naznačuje, že si soudy v průběhu devadesátých let začaly více uvědomovat závažnost problému, který představuje především organizovaný obchod s OPL, a došlo k určitému posunu při stanovování druhu trestu za tyto trestné činy a jeho výměry. Poznatky z expertního dotazníkového šetření nicméně nasvědčují tomu, že mezi pracovníky ostatních orgánů činných v trestním řízení patrně ani v současnosti není ojedinělý názor, že soudy za závažné drogové trestné činy ukládají často tresty příliš mírné, resp. že mezi tresty ukládanými za závažnější a za méně závažné formy drogové trestné činnosti nebývají odpovídající rozdíly. Při uvádění názoru na hlavní roli trestní justice v protidrogové politice také řada respondentů ze všech dotázaných profesních skupin zmínila domněnku, že by se trestní justice měla soustředit především na závažné organizované formy drogové kriminality, včetně těch s mezinárodním prvkem. Pro ilustraci lze uvést jeden z takových názorů (státní zástupce): „Ač to může znít zvláštně, považuji trestní represi za jednu z důležitých složek prevence užívání drog, neboť například vždy, když se policii podaří zátah na skupinu výrobců drog, klesnou v našem městě počty jejich uživatelů, byť bohužel vždy jen dočasně. Trestní postih výrobců a distributorů by měl být, a v současné době také je,
170
hlavním úkolem trestní represe, přičemž by měly být ukládány výrazně vyšší tresty osobám, které jsou v tomto směru recidivisty, což se vždy neděje. Faktem také je, že některé soudy přistupují velmi formálně k rozhodování o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, takže se výrobci drog, kterým zdejší soud uložil přísné tresty, příliš brzy vrací na svobodu a znovu se do výroby drog zapojují. Problémy pouhých uživatelů drog by měly být řešeny jinými způsoby (např. terapie v protidrogových centrech).“ Zároveň respondenti ve svých odpovědích varovali před bagatelizací drobné drogové kriminality, zčásti proto, že typová nebezpečnost všech drogových trestných činů je vzhledem k jejich charakteru a možným důsledkům poměrně vysoká, a zčásti proto, aby se veškeré represivní prostředky nesoustředily na mezinárodní obchod s OPL a drobná pouliční distribuce drog nezůstala zcela bez kontroly. Řada respondentů rovněž uváděla názor, že trestní justice nejlépe prospěje protidrogové politice tím, když zajistí rychlý a důsledný postih drogových trestných činů. Je obecně přijímanou tezí, že rychlost, s jakou je pachatel trestného činu odhalen a potrestán, je významným faktorem účinnosti trestního řízení a následného trestu, když neodvratnost trestu bývá pro hodnocení účinnosti trestu pokládána za významnější prvek než jeho přísnost. Další možností ovlivnění drogové problematiky prostřednictvím trestní justice je resocializace pachatele. Možnosti nápravy pachatele, resp. výchovného působení na něj prostředky trestního práva (nejen trestem), jsou předmětem poměrně intenzivních diskusí. Obecně jde zejména o překonání kriminogenních deformací spočívajících v osobnosti pachatele a v jeho společenských svazcích. Defekty pachatelovy osobnosti stěží možno ve většině případů trvale negovat pouhým represivním působením. Často by mohly být překonány rozvojem pozitivních prvků pachatelovy osobnosti a jeho sociálně užitečných svazků, posilováním jeho pozitivních vlastností a návyků. U pachatelů z řad uživatelů drog situaci komplikuje též další kriminogenní faktor, spočívající v konzumaci OPL. Jakkoliv na pachatele může pozitivně působit již samotné absolvování trestního řízení, hlavním nástrojem trestní justice v tomto směru jsou tresty a ochranná opatření, příp. další opatření, jako jsou dohled probačního úředníka, přiměřená omezení a povinnosti, uložené v souvislosti s trestem, při podmíněném upuštění od potrestání či při podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Poměrně problematické je
171
výchovné působení na pachatele v prostředí výkonu trestu odnětí svobody, přičemž o působení na odsouzené toxikomany to platí dvojnásob. Výzkumné poznatky z oblasti drogové problematiky ve věznicích naznačují, že prostředí výkonu trestu odnětí svobody (totéž platí o výkonu vazby) obecně nepřispívá k pozitivní změně chování a postojů odsouzených ve vztahu k drogám a trestné činnosti. Řada opatření, přijímaných v českých věznicích, umožňuje udržovat tamní drogový problém pod kontrolou, ovšem na jeho alespoň částečné řešení již nestačí. Možnosti, které nabízejí alternativní tresty a opatření, jsou na první pohled slibné. Nepochybně mají větší potenciál působit ve směru změny kriminogenního způsobu života pachatele. Otázkou však je, jak je tento potenciál využíván. České trestní právo nabízí relativně širokou škálu možných postupů. Statistiky vypovídají o tom, že míra využívání alternativních trestů a opatření při postihu drogové kriminality je poměrně nízká. Z vyjádření expertů, kteří o jejich ukládání rozhodují či je navrhují (soudci, státní zástupci) lze vysledovat, že důvodem, proč nejsou využívány ve vyšší míře, je slabá důvěra v jejich účinnost, založená na zkušenostech těchto odborníků, neboť spolehlivá hodnocení účinnosti takových opatření nejsou k dispozici. Poznatky zahraničních odborných studií na toto téma naznačují, že trestní sankce mohou být účinné ve smyslu alespoň částečné eliminace kriminogenních návyků pachatele především tehdy, jsou-li součástí širšího programu zacházení s pachatelem, na jehož realizaci se nepodílí pouze orgány systému trestní justice, ale též instituce z oblasti školství, zdravotnictví, sociální péče, jakož i rodina a blízké sociální okolí pachatele. Samostatnou kapitolou je působení na pachatele prostřednictvím ochranného léčení. Léčba závislostí na OPL má v ČR dlouhou tradici a věnuje se jí řada odborníků. Přesto jsou možnosti a výsledky ochranného léčení protitoxikomanického experty pokládány za velmi problematické. Důvodem je jednak sporná možnost léčby nemotivovaného pachatele, který ji absolvuje z donucení v důsledku rozhodnutí soudu. Nezanedbatelné potíže přináší v praxi též absence zákona o výkonu ochranného léčení. Pachatelé jsou tedy formou trestní sankce nuceni k léčbě, aniž by zákon upravoval rozsah jejich práv a povinností, což samozřejmě vede k nejistotě o míře přípustných zásahů do nich. Zejména v souvislosti s výkonem ochranného léčení ve výkonu trestu odnětí svobody jsou někteří experti vězeňské služby a lékaři, kteří se jím zabývají, poměrně skeptičtí a hovoří spíše o vytváření náhledu na léčení u odsouzených,
172
resp. o jejich přípravě k výkonu ochranného léčení po ukončení výkonu trestu odnětí svobody. V rámci postihu pachatelů drogové kriminality může trestní justice ovlivňovat situaci na drogové scéně tím, že bude odčerpávat zisky z této trestné činnosti. Uznává se, že zbavení pachatele zisku z trestné činnosti představuje zásadní nástroj trestní justice, neboť zisk je hlavním motivem většiny trestných činů. Českou republiku k tomu zavazují i mezinárodněprávní dokumenty Úmluva OSN proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami z roku 1988 obsahuje závazky smluvních států v oblasti konfiskace výnosů z drogové kriminality ve svém článku V. V uplynulých letech byla v ČR v tomto směru přijata řada legislativních opatření, přesto v praxi zřejmě není takový postup uplatňován příliš často a dohledání majetku pachatele, identifikace jeho původu v trestné činnosti a jeho následná konfiskace formou trestu propadnutí majetku, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, příp. formou zabavení věci, je patrně věnována větší pozornost v politických proklamacích než v samotném trestním řízení. Třebaže i zde je nezbytná součinnost subjektů mimo systém trestní justice (finanční úřady, katastr nemovitostí apod.), potenciál trestní justice je v tomto směru velký, ovšem rezervy v jeho využívání také. Orgány systému trestní justice mohou situaci na drogové scéně ovlivňovat zachycováním OPL a jejich stahováním z drogové scény. Tato možnost je reálná a nepochybná, údaje o množství a druzích zachycených drog jsou pravidelně publikovány ve výročních zprávách Národní protidrogové centrály SKPV PČR a v posledních letech též ve Výročních zprávách o stavu ve věcech drog v ČR, které zpracovává Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti a vydává Úřad vlády ČR. Je však zřejmé, že stejně jako jinde ve světě je podíl zachycených drog na celkovém objemu OPL, které se na naše území dostanou, poměrně nízký, přičemž odhady tohoto podílu se mezi odborníky z řad policistů a příslušníků jiných profesí někdy značně liší. Navíc zkušenosti z ČR i ze zahraničí dokazují, že drogový trh má zpravidla značnou flexibilitu a schopnost v poměrně krátkém čase výpadky dodávek drog nahrazovat z jiných zdrojů. Odhalováním a zabavováním OPL, jakož i likvidací míst, kde se vyrábějí, tedy může trestní justice reálně přispívat ke snižování nabídky drog mezi obyvatelstvem, je však třeba mít na paměti, že se vždy bude jednat o korekci částečnou a dočasnou.
173
Třebaže hlavní poslání systému trestní justice leží v oblasti represe, uznává se též jeho preventivní role, a to jak pokud jde o prevenci generální, tak i individuální. Vyjádřeno je to ostatně mj. i v ustanoveních trestního řádu o účelu trestního řízení a trestu. Hrozbou trestněprávních sankcí, ale především výše zmíněným rychlým a důsledným postihem trestné činnosti a případně zabavováním výnosů z kriminality může trestní justice působit odstrašujícím způsobem na potenciální pachatele i odrazovat od recidivy osoby, které se již trestného činu dopustily. Vysoká latence drogové trestné činnosti a určitá nedůslednost při využívání všech v úvahu připadajících prostředků vůči zjištěným pachatelům přispívají k tomu, že odstrašující vliv není zjevně příliš silný. Výchovný účinek může mít činnost systému trestní justice tím, že upozorní občany na nebezpečnost a zavrženihodnost určitého jednání. Orgány systému trestní justice, zejména policejní orgány, se také podílejí na tvorbě a realizaci opatření situační prevence, která ztěžují páchání určitého druhu trestné činnosti na určitých místech či v určitých situacích. Rovněž tento typ intervence trestní justice má svá omezení a nevýhody, které byly v odborné literatuře již popsány (možný přesun kriminality, nákladnost, dočasnost apod.). Preventivní účinek může mít i „osvětová“ činnost orgánů systému trestní justice ve vztahu k médiím, široké veřejnosti, dětem a jiným ohroženým skupinám apod. Určitým nebezpečím je v tomto směru možnost, že se takové působení, byť i v dobrém úmyslu, zvrhne v jednostranné zastrašování či mentorování, popř. v překrucování skutečnosti, což může nejen eliminovat preventivní účinek, ale naopak i vyvolat účinky negativní. Tvorba příslušných preventivních opatření tohoto typu by měla být především úkolem odborníků na danou cílovou skupinu, nikoliv pracovníků orgánů systému trestní justice, jejichž hlavní poslání, jak bylo uvedeno výše, spočívá v jiné oblasti. Mezi názory expertů na roli trestní justice v protidrogové politice byla v rámci provedeného dotazníkového šetření prevence zmiňována často, ovšem nikoliv v jednotném duchu. Někteří respondenti pokládají preventivní roli trestní justice za iluzorní, jiní na ni kladli důraz, zatímco další ji připouštěli v součinnosti s ostatními subjekty působícími v rámci protidrogové politiky. Pro ilustraci uvádíme názory dvou respondentů – státních zástupců:
174
„Justice má fakticky pouze represivní roli, generální i speciální prevence je podle mých zkušeností jen velmi problematická. Pokud se veřejnosti prezentuje něco jiného, neodpovídá to skutečnosti a vytváří to zkreslený obraz o možnostech justice.“ „Měla by (trestní justice) hrát vyváženou roli s prevencí. Tyto dvě roviny je třeba propojovat a oběma přikládat rovnocenný význam. Trestní justice nesmí být pouze okrajovým fenoménem, tak jako není možno zatlačovat na úkor represe prevenci. Výstupům trestní justice by měla být přikládána větší váha při hodnocení účinnosti preventivních aktivit.“ Z poznatků, které jsme v rámci našeho výzkumu shromáždili, lze učinit závěr, že systém trestní justice disponuje prostředky, kterými může reálně ovlivňovat drogovou problematiku, a to nejen v oblasti drogové kriminality, ale i drogové scény jako celku. Jeho činnost je tedy právem pokládána za nedílnou složku protidrogové politiky. Možnosti trestní justice však mají svá citelná omezení a snaha přeceňovat její roli a řešit jejími nástroji i problémy, jež jsou ovlivnitelné jinými složkami protidrogové politiky, může být kontraproduktivní z hlediska výsledků a sporná z hlediska základních zásad trestního práva92. Pokud lze v oblasti protidrogové politiky hovořit o úspěších či účinnosti některých opatření, pak se téměř vždy jedná o opatření multiinstitucionální povahy, využívající možností a předností jednotlivých složek. Z posledních národních strategií protidrogové politiky lze usuzovat, že si jejich tvůrci jsou uvedených skutečností vědomi. Otázkou však je, nakolik se tyto koncepční myšlenky promítají do jednotlivých navrhovaných a realizovaných opatření, ať již v oblasti trestní justice či jinde. Pozitivní nepochybně je, že podobný názor zastávala i převážná část respondentů našeho dotazníkového šetření, kteří se drogovou problematikou v rámci systému trestní justice v praxi zabývají. Jako doklad této skutečnosti lze citovat názor jednoho z nich (pracovník vězeňské služby): „Prioritou trestní justice v rámci protidrogové politiky musí být především postih drogové kriminality v souladu s platným právním řádem. Kromě této priority lze očekávat i podíl trestní justice v oblasti preventivního působení na ostatní občany. Trestní justice musí svoji roli v uvedené problematice plnit v komplexu strukturovaného přístupu, kde mají jednotlivé složky protidrogové politiky, a tedy i trestní politiky, nezastupitelnou a rovnocennou roli, která musí vycházet z analýzy současného stavu se stanovením potřeb a priorit vycházejících z ověřených faktů a dat. Je všeobecně známo,
175
že změny v dosavadním nepříznivém vývoji nelze dosáhnout dílčími a izolovanými opatřeními, ale v komplexu opatření a společných postupů. Hlavním úkolem a hlavní rolí trestní justice v uvedené problematice zůstává potírání zejména zločinu zapojeného do nezákonného nakládání s drogami a vymáhání dodržování zákonů.“
176
